DOMOV PRO SENIORY STRÁŽNICE
NAŠE NOVINY LETNÍ VYDÁNÍ 2/16 Čtvrtletník
OBSAH
Slovo ředitelky…………………………………………………………………………….……………………………………1
Pohledy z „Domova“ …………………………………………………………………………………………………….…2
Co se u nás událo……………………………………………………………………………………………………….......4
Plavky – historie a současnost…………………………………………………………………………………………8
Bylinky – zelené zdraví……………………………………………………………………………………………………10
Okénko cestovatele……………………………………………………………………………………………………….11
Ten dělá to a ten zas tohle aneb profese domova………………………………………………………….12
Letní slunovrat……………………………………………………………………………………………....................14
Pro chytré hlavy……………………..……………………………………………………………………...................17
SLOVO ŘEDITELKY NA ÚVOD Vážení čtenáři, uplynulo několik týdnů a máme tu nové, letní číslo NAŠICH NOVIN. V letním vydání bych Vás ráda seznámila s novinkami, které v Domově plánujeme.
Patrně jste si všimli čilého stavebního ruchu na oddělení Domov pro seniory. Tento ruch je spojen s opravou WC a sociálních zařízení pro uživatele i zaměstnance. Po jejich ukončení (patrně koncem června, případně začátkem července) se pracovníci firmy přesunou do kuchyně, kde budou pokračovat ve výměně obkladů a následně na oddělení POHODA, kde dojde v opravě dalšího WC pro uživatele. Nesmíme zapomenout na výměnu podlahové krytiny na chodbě oddělení DUHA, která skončí začátkem července. Opravy na tomto oddělení jsou spojeny s velkým stěhováním uživatel, protože se podlahová krytina vyměňuje po částech. Velké poděkování proto patří pracovníkům DUHY za stěhování a náročnější péči a uklízečkám za komplikovanější udržování čistoty na oddělení Domov se seniory. Vše zvládají bez větších problémů. Během prázdnin dojde v některých pokojích k výměně skříněk, nočních stolků a židlí. Další velkou plánovanou akcí bude vybudování hřiště na pétanque v části zahrady a zbourání zahradního domku a přilehlé zídky v centru dvora. Plánujeme 23. 6. s uživateli navštívit program Strážnického folklorního festivalu, 28. 6. dojde k předání certifikátů absolventům Univerzity III. věku, 4. 9. 2016 se uskuteční v Domově folklorní odpoledne s cimbálovou muzikou a tanečním souborem Demižon. No a pak už máme podzim a podzimní NAŠE NOVINY. Ještě před tím nás však čeká období dovolených, takže dovolte popřát všem pracovníkům dovolenou plnou zážitků, odpočinku a pohody.
Ivana Kyjovská ředitelka 1
P o h l e d y z „D o m o v a“ (Ing. Jaromír Sáňka) Vážení čtenáři, rádi bychom představili novou rubriku, ve které vám přinášíme pohled uživatelů Domova pro seniory Strážnice na život v Domově, práci pracovníků, jejich připomínky, náměty, přání, pochvaly, stížnosti, radosti i smutky či životní příběhy. Jako první se s vámi o své zážitky ohledně příchodu do našeho Domova podělí pan inženýr Jaromír Sáňka.
Jsem s vámi, milí čtenáři, v našem „domově pro seniory“ již šestnáctý měsíc. Mohu tedy přijmout nabídku vyjádřit, jaké dojmy či pocity vyvolala tato změna mého životního režimu i stylu. S diagnosou neuropatie nohou a se zhoršenou chůzí jsem po malém úrazu v koupelně zůstal nepohyblivým „ležákem“ a akutně jsem se dostal do nemocnice. Byl to zřejmě nervový šok související s charakterem nemoci a stresem z bolesti, který sice nerozšířil zdravotní diagnosu, zanechal však časově omezenou nepohyblivost celého těla a zatím stále trvající sníženou zatížitelnost levé nohy a ztrátu stability chůze. Průběh hospitalizace jen potvrdil popsaný stav a jako „neléčitelný“ přestárlý důchodce po deseti týdnech jsem měl podle nastaveného systému zdravotní péče dvě možnosti: přesun do jiné nemocnice nebo domů. V nepohyblivém stavu jsem tedy poznal další dvě nemocnice bez valného zlepšení. Dokázal jsem se na posteli posadit, ale čím dál tím více bylo zřejmé, že zůstává jediné řešení – umístění do domova pro seniory s pečovatelskou službou. Podal jsem žádosti o umístění do dvaceti různých těchto domovů. Po půl roce podal pomocnou ruku jediný domov pro seniory – ten náš ve Strážnici a od ledna minulého roku jsem tady s vámi. Předcházející hospitalizace mě již přizpůsobila lůžkovému pobytu s omezeným pohybem. Překvapivá pro mne byla a zůstává celodenní péče a starostlivost sestřiček pečovatelek i sestřiček zdravotnic. Lidsky, citlivě a profesionálně se snaží reagovat na všechny naše osobní potíže a potřeby a taktně přehlíží naše nedostatky. Postupně jsem si uvědomoval i jejich snahu a schopnost vytvářet a 2
zpříjemnit prostředí drobnými estetickými úpravami chodeb a společných prostor i doplňováním nezastupitelné krásy přírodní zeleně a půvabu květů. Pro mne významná byla úspěšnost vyléčení rozsáhlejších a zanedbaných otlaků, které jsem si přivezl z pobytu v nemocnicích. Přes určitý duševní útlum, způsobený depresí z důsledků nemoci, působilo prostředí, péče sestřiček, výrazně neopomenutelný lidský přístup všech pracovníků domova zřejmě natolik prospěšně, že se postupně obnovovaly nervové podněty svalových disfunkcí a ztuhlá noha projevila snahu pohybu. Jsem bezmezně vděčný rehabilitační sestřičce paní Neumanové, která s maximálně profesionálním přístupem a trpělivostí dokázala postiženou nohu rozpohybovat, naučila mě používat invalidní vozík, mohl jsem se postupně postavit a díky její trpělivosti a laskavosti již používám k pohybu chodítko. Co nedokázaly zdravotní ústavy, to jsem v plné možné míře získal v našem domově. Těchto několik stručných vět charakterizuje celou paletu mých pocitů, kterými „domov“ úspěšně dokladuje snahu všech svých pracovníků, harmonizovat pro nás důchodce pobyt tak, abychom snadněji vnímali a přizpůsobovali se novému životnímu režimu. My, kteří v „domově“ prožíváme podzim svého života a vyrovnáváme se s řadou zdravotních a jiných potíží stáří, si uvědomujeme, že se neobejdeme bez pomoci sestřiček – žen, které svoji každodenní pracovní snahu zasvětily péči a potřebám nás, důchodců. Náš vztah k těmto ženám by měl být vstřícný, vděčný a plný pochopení jejich obětavostí a vzácných lidských přístupů člověka k člověku. Takové jsou mé dojmy z dosavadního pobytu v „našem domově“ a za ně bych rád vyjádřil srdečné poděkování.
3
Co se u nás událo? Duben Aktivity v měsíci dubnu V měsíci dubnu se u nás v domově nekonala žádná velká akce, ale nemyslete si, že by se u nás nic nedělo. Přinášíme vám důkaz v podobě fotek z dění v domově. Protože máme dva nové králíčky, probíhá u nás s nimi zooterapie, uživatelé také cvičí, vyrábí různé výrobky, pečou sladké i slané dobroty, hrají společenské hry a hlavně v dílně volnočasových aktivit chystají kostýmy na blížící se Čarodějnický rej.
Lesní školka v Domově Dne 27. 4. 2016 nás opět navštívily děti z Lesní školky, tentokrát v hojném počtu. Spolu s uživateli děti vytvářely kytičky z papíru. Některým dětem se nechtělo tvořit a tak si hrály v dětském koutku a některé se byly pomazlit s našimi králíčky.
Taneční terapie Dne 28. 4. 2016 k nám do domova zavítal taneční mistr Petr Veleta. Připravil si pro pracovníky povídání na téma Taneční terapie, kterou jsme pak s uživateli procvičovali v praxi. Hodina plná hudby, tance a kouzla tanečního mistra Velety byla velmi příjemná a užili si ji jak uživatelé, tak pracovníci.
4
Čarodějnický rej Dne 30. 4. 2016 se u nás v domově konal Čarodějnický rej. Pro uživatele a návštěvy si pracovníci s pěti uživatelkami přichystali čarodějnický tanec na písničku Saxána od Petry Černocké. Po vystoupení pak propukla zábava, zahrál harmonikář a k tomu všemu byly přichystané špekáčky a buchty. A tak si mohli všichni přítomní pochutnat.
Vystoupení ke Dni matek Dne 7. 5. 2016 u nás vystoupily děti ke dnu matek. Na terase pro nás předvedly své vystoupení mažoretky, soubor malých dětí s pásmem písní a tanců a k tomu všemu hrála mladá cimbálová muzika. Počasí se vydařilo a uživatelům se vystoupení velmi líbilo.
Naše růže na strážnické máji Naši uživatelé v průběhu března a dubna vyráběli pro soubor Demižon papírové růže. Tyto růže pak byly použity při zdobení májky, která byla postavena ve Skanzenu ve Strážnici.
Univerzita třetího věku Náš domov se zapojil do projektu Univerzita třetího věku (U3V). Přibližně dvanáct uživatel se dne 18. 5. 2016 sešlo v místnosti volnočasových aktivit, kde se zúčastnili první ukázkové přednášky lektorů manželů Dohnalových, kteří spolupracují s Masarykovou Univerzitou v Brně. U3V u nás bude probíhat každou středu po následujících 6 týdnů. 5
Pečení koláčů s dětmi z Lesní školky Dne 23. 5. 2016 k nám opět přišly děti z Lesní školky ze Bzence. Naši uživatelé s dětmi pekli koláče s tvarohem a s posypkou, na některé koláče pak dávali i povidla. Dále pak společně vyráběli sušenky. Na závěr pečení si na dobrotách všichni pochutnali.
Turnaj v pétanque Kyjov Dne 31. 5. 2016 naši uživatelé vyrazili do Centra služeb pro seniory do Kyjova, kde se konal turnaj v pétanque. Konkurence byla veliká, ale i tak si uživatelé přivezli krásné 5. místo. Cenu za nejlepšího hráče dostal uživatel z našeho domova, pan Zezulka. V Kyjově na uživatele čekala jak zábava v podobě samotné hry, tak občerstvení a příjemná společnost. Pro uživatele byl tento den náročný, ale podle jejich slov krásný.
Připravujeme… Červen 23. 6. 2016 – Mezinárodní folklorní festival
27. 6. 2016 – vystoupení dechové skupiny Rubín
6
28. 6. 2016 – slavnostní ukončení Univerzity třetího věku
Červenec Sportovní odpoledne
Září Folklorní odpoledne
Září Strážnické vinobraní
7
Plavky od historie po současnost (Miroslava Kouřilová)
Taky se dobře bavíte u fotografií dobových plavek? Plavky si prošly neuvěřitelným vývojem od beztvarých úborů zakrývajících každý centimetr těla až po dnešní podobu, kdy zakrývají opravdu jenom ty nejintimnější partie. Počátky plavek anebo spíš koupacích úborů datujeme kolem roku 1750. Teprve tehdy se zařadily do šatníků jako samostatná část oděvu. Pokud se podíváme na dobové střihy koupacích úborů, nemůže být o jejich praktičnosti ani zmínka. Jejich účelem bylo především zahalení nahého těla, a to naprosto nekompromisní. Představte si trávit horké léto u vody v plátěných šatech zavázaných kolem krku… Období zkracování Postupem času se modely zkracovaly, byly však pořád zdobeny spoustou nepraktických volánů, límců, lemováním a nabíráním. No, pokoušet se v nich plavat musel být opravdu zážitek. Nezbytnou nutností byly baletní cvičky ale i vysoké šněrovačky, účesy dam chránily čepky nejrůznějších tvarů. A jak na tom byli s plavkami pánové? Ti nosili speciální koupací kalhoty. Žádná velká revoluce (až na jejich zkrácení) se tedy na poli pánské letní módy nekonala. Na upřednostňování ženských křivek a svůdných linií se začalo pohlížet až na začátku 20. století. Tuto vlnu podpořily i první „módní“ fotografie hereček v koupacích úborech, které se začaly objevovat v časopisech od roku 1906. Nastala revoluce – oblečení již nesloužilo k zahalení těla, ale ženské tvary zvýrazňovalo přiléhavými siluetami a výraznými vzory. V těchto 8
letech můžeme najít i prvopočátek dnes ikonického modrobílého námořnického proužku, snad nejoblíbenějšího vzoru plavek vůbec. Velká plavková revoluce Třicátá léta dvacátého století přinesla odhalení zad a dala konečně vzniknout dvoudílným plavkám. Než se plavky dopracovaly k podobě, jak je známe dnes, uběhlo ještě hodně let. Tolik se zkracovalo a zmenšovalo, až byly představeny první bikiny. Světlo světa uzřely v roce 1946 s reklamním sloganem „menší než nejmenší plavky na světě“. Sestávaly z typických nevyztužených košíčků v trojúhelníkovém střihu a titěrných kalhotek spojených tenkou šňůrkou. Plavky dnes A co nám nabízí současné plavky? Důraz se klade především na rafinovanost a střihy lichotící postavě, úžasný výběr vzorů, barev, zdobení a materiálů. Stačí si vybrat ty, které podtrhnou Vaši jedinečnost
9
BYLINKY – ZELENÉ ZDRAVÍ Andělika lékařská Tato vysoká bylina se řadí k nejcennějším léčivým rostlinám. Jejich léčebných vlastností využívali již starověcí mniši, kteří ji pěstovali v klášteře jako lék proti moru. Přidávala se také do koupelí proti cizí kletbě či uřknutí. Mohutná bylina s řepovitým oddenkem a hnědými kořeny. Je dvouletá až víceletá rostlina. V prvním roce vytváří růžici přízemních listů, v dalších letech kvete. Plody přináší pouze jednou a poté hyne. Lodyha je přímá, dutá a rýhovaná, dorůstá výšky až 2 m. Listy jsou 90 cm velké, v obrysu trojboké, silně pochvaté, trojené a dvakrát až třikrát zpeřené. Koncové květní okolíky jsou zelenobílé, mají 15 cm v průměru a činí 30-40 paprsků. Plody jsou vejčité až polodlouhé dvounažky nažloutlé barvy. Kvete v červenci a v srpnu.
Použití a sběr anděliky lékařské V září a říjnu druhého roku sbíráme kořen. Ten se rychle umyje a suší, možno jej rozpůlit. Sušíme ve stínu za maximální teploty 35°C. Plody sbíráme v srpnu a září. Droga má kořenitý pach a ostrou hořkou chuť. Kořen s plody obsahuje především silici a terpeny, také obsahují hořčinu angelicin, furukumariny a další látky. Kořenová droga je močopudná, potopudná, čistí krev, zlepšuje trávení, působí proti nadýmání, také se doporučuje při revmatismu, epilepsii, hysterii a poruchách menstruace, přispívá při migréně. Pomáhá narkomanům při odvykacích kúrách. Kořen je také součástí receptur na výrobu nahořklých likérů. Umletá semena anděliky se používají do koupele při ochrnutí. Osvědčuje se také jako prostředek podporující odkašlávání a jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní. Rozdrcené listy osvěžují vzduch a jsou vhodné například proti nevolnosti při cestování. Povzbuzuje chuť k jídlu. Má uklidňující účinky, její užívání posiluje nervovou soustavu. Doporučuje se použít před namáhavým dnem, důležitou zkouškou či poradou, abychom byli v duševní i tělesné pohodě. Pozor však na dávkování, může zevně podráždit kůži.
Andělikový čaj Čaj si připravíme z ½ čajové lžičky řezaného kořene zalitím 250 ml vařící vody. Vyluhujeme, scedíme a pijeme 1-2x denně.
Andělikové víno 5 lžic nasekaného kořenu zalijeme litrem červeného vína a necháme při cca 20 stupních luhovat, občas protřepeme. Poté výluh přecedíme. Víno pijeme 3x denně nalačno v malé dávce.
10
OKÉNKO CESTOVATELE
MAROKO je stát na nejzazším severozápadě Afriky. Jeho sousedy jsou na východě Alžírsko, na jihu Západní Sahara (je-li toto sporné území považováno za součást Maroka, pak Maroko sousedí na jihu s Mauritánií) a na severu dvě malé španělské exklávy Ceuta a Melilla. Podle ústavy je Maroko konstituční demokratickou a sociální monarchií. Ve skutečnosti má však největší vliv na rozhodující otázky sám král, který je hlavou státu, vrchním velitelem ozbrojených sil a zároveň i duchovní hlavou muslimského obyvatelstva. Má nejvyšší zákonodárnou moc, protože schvaluje všechny zákony usnesené parlamentem, jmenuje ministry, může rozpustit parlament a vyhlásit výjimečný stav. Hlavním městem je Rabat, měnou marocký dirham. Úředním jazykem je arabština a od roku 2011 i berberština. Tuto zemi navštívila rehabilitační pracovnice Majka Neumannová. A tak jsme ji pro vás vyzpovídali. Proč jste si vybrala pro dovolenou zrovna Maroko? Tento zájezd jsme podnikly spolu s dcerou. Byl to dárek k jejímu úspěšnému ukončení vysoké školy a zemi vybrala ona. Kolik dní jste tam strávila? Byli jsme tam dohromady 10 dní. Ve kterých oblastech Maroka jste se pohybovala? Ubytovány jsme byly ve městě, ale navštívily jsme oázy a národ Berberů v poušti a hory Atlas a Antiatlas. Byly jsme v továrně na arganový olej a u stříbrotepců. Než jste do Maroka odjela, co vše jste o něm věděla? Jen to, co jsem si přečetla v prospektech Jaké je tam počasí v době, kdy jste tam trávila dovolenou? Je tam horko, po ránu se teplota pohybuje okolo 30 stupňů. V létě tam i vysychají řeky. Co Vás v Maroku nejvíce překvapilo? Jejich způsob života je velmi kulturní s důrazem na tradiční rodinu – žena je v domácnosti, muž zabezpečuje rodinu. Je povoleno mnohoženství, pokud s tím první žena souhlasí a dovolí to finanční situace. Je tam draho oproti naší zemi? Řekla bych, že ani ne. Chtěla byste tam žít? Určitě ne, žena je tam v podřadné roli a její děti patří muži a jeho rodině. Děkujeme za rozhovor. 11
Ten dělá to a ten zas tohle aneb profese Domova Provozní úsek Každé povolání je důležité, každé má své kouzlo, každé má svá úskalí a každé má své plusy a mínusy. Máme v povaze jiná povolání než je to naše zlehčovat. Ale teprve až zjistíme, co vlastně takovéto povolání obsáhne za práci, teprve pak na něj začneme nahlížet jinak. V tomto čísle vás seznámíme s úsekem, bez kterého by Domov nemohl fungovat po provozní stránce. Bez těchto pracovníků by nesvítilo světlo, netekla voda, byla by tu zima, rozbité věci by zůstaly nefunkční, ostatní pracovníci by neměli co na sebe a v kancelářích by neměli s čím pracovat. Pod provozní úsek v našem Domově patří údržbář, skladnice, kuchyně, pradlenky a vrátní. Celý úsek má svého vedoucího, Milana Komoně. Nebudeme vám představovat všechny pracovní pozice najednou. O pradlenkách jste si již početli a kuchyně si také zaslouží své samostatné vydání. Milan Komoň, vedoucí provozního úseku, je vedoucím pro skladnici, pradlenky, údržbáře, kuchyni a vrátné. Jeho náplň práce je široká. Od administrativy po manuální práci. Díky jemu a jeho týmu může Domov fungovat po provozní stránce. Vše začíná objednávkami materiálů, jeho nákupem a zprovozněním. Co se týká administrativy, vypracovává Milan veškeré podklady a statistiky, které se týkají provozu Domova, energií a revizí spotřebičů. Dohlíží na vozový park našeho Domova, což znamená, že se stará o naše dvě auta – bílý Peugeot a modrý Ford. Pro obě auta zařizuje opravy v servisu nebo je opravuje sám a nakupuje pohonné hmoty. Zařizuje nákupy, které je nutné odvézt autem, a také na ty nákupy jede, opravuje vše, co se opravit musí, pracuje s elektrikou, dohlíží na bezpečnost práce, reviduje elektrospotřebiče Domova ale i uživatelů, stěhuje, stará se o zahradu a komunální odpady. A pozor, v jeho šuplíku se nachází trubičky a alkoholový tester!!! V kanceláři v přízemí sedí skladnice Jitka Provazníková. Je strážkyní skladu, kde se uchovávají veškeré čisticí prostředky sloužící k tomu, aby náš domov byl čistý a krásně voněl. Je to právě ona, která musí prostředky nejdříve objednat, přijmout do skladu a potom dle potřeby vydat tomu, kdo s nimi bude pracovat. Objednává také na přání pracovní oblečení a obuv, abychom tu měli všichni pracovníci v čem chodit. Vede evidenci oblečení, čisticího a zdravotnického materiálu a majetku jak Domova tak uživatelů. Majetek Domova a uživatelů znamená nábytek, elektropřístroje, kompenzační pomůcky, nádobí v kuchyni i na odděleních anebo například televize a ledničky. Pro pracovnice 12
v kancelářích objednává a nakupuje kancelářské pomůcky. Jsou to papíry, propisky, složky a vše, co je potřeba k práci v kanceláři. Pokud potřebují uživatelé něco nakoupit ve městě, obrátí se právě na Jitku Provazníkovou. Přes Jitku také prochází pošta, kterou zapíše a doručí tam, kam patří. Ať už je to ven z Domova nebo pro někoho uvnitř. Veškeré dokumenty, které se v našem Domově vytvoří, se také musí archivovat. To znamená uchovat po určitou dobu, než dojde k jejich skartaci – zlikvidování. O archiv se stará právě Jitka Provazníková. Údržbář Tonda Gajda je v našem domově zaměstnán od loňského října. Vedoucímu provozního úseku Milanovi je pravou rukou a velkou pomocí. Své zázemí má v kotelně anebo v dílně na konci chodby u tělocvičny, ale tam ho moc nenajdete. Potkáte ho všude po celé budově. Cokoliv se pokazí, opraví. Prohání se po zahradě v traktorku na sekání trávy, prořezává stromy, stříhá keře, pracuje s kompostérem. Pokud se vyskytne problém s elektřinou, asistuje vedoucímu Milanovi a závadu oba co nejrychleji opraví. Když je v domově potřeba něco odstěhovat nebo se něco pokazí, máte jistotu, že se toho Tonda chopí. První dojem je vždy nejdůležitější. To je věc veřejně známá. V našem Domově tento prvním dojem s veřejností zprostředkovává vrátnice a naši vrátní. Vrátní jsou tři. Pokud přijde doba dovolených nebo delší nemoc někoho z nich, setkáváme se zde i s dalšími dvěma vrátnými, kteří ochotně pomohou. Vrátný je první člověk, kterého návštěva uvidí, když k nám vejde. Vrátní podávají informace o tom, co se zde děje, kam mají návštěvníci jít, kde je ten, s kým chtějí mluvit. Evidují příchozí a odchozí návštěvníky, obsluhují elektrická vrata, která umožňují vjezd do areálu Domova, přepojují telefonické hovory, zapisují značky aut, která přiváží zboží do Domova nebo odváží např. komunální odpad. Pokud potřebuje uživatel nebo pracovník drobnou úpravu na svém oblečení, přinese je právě na vrátnici a může si být jist, že oblečení bude jako nové. Provozní úsek je velký. Spadá pod něj mnoho profesí. To, co dělají, je jistě na více stránek, než jsme jim poskytli. Ale aspoň to nejdůležitější jsme uvedli. Teď víte, kdo může za to, že tady vše funguje jak má a pokud nefunguje, že je tu tým lidí, kteří se rychle postará o to, aby to zase fungovalo. 13
Letní slunovrat Slunovrat je astronomický termín pro okamžik, kdy Slunce má vůči světovému rovníku největší nebo nejnižší deklinaci. Slunovrat má vztah k náklonu zemské osy od roviny oběhu Země okolo Slunce, nikoli se vzdáleností Země od Slunce, jak se často věří. Slunovraty jsou okamžiky, kdy Slunce dosáhne nejsevernějšího nebo nejjižnějšího bodu své pomyslné dráhy, tzv. obratníků Raka (sever) nebo Kozoroha. Slunovraty nastávají, když den je nejdelší nebo nejkratší v roce. Slunovraty nastávají ve dnech, kdy Slunce vystoupí v poledne nejvýše resp. nejníže. Data letního a zimního slunovratu jsou pro severní a jižní polokouli opačná. Čistě teoreticky, dobu trvání mezi slunovraty ovlivňuje i precese zemské osy, ale tento vliv je vzhledem k tomu, jak je pomalý, prakticky zanedbatelný. Slunovraty jsou předmětem oslav po celém světě, nezávisle na kulturách v té které oblasti, mající kořeny v dávné minulosti. Letní slunovrat nastává na severní polokouli obvykle okolo 21. června, přičemž jeho přesný čas se může mírně měnit. Letní slunovrat slavili naši předkové od úsvitu civilizace. Vyrostlo kolem něj mnoho zvyklostí a rituálů, které v dnešní době opět ožívají. Svátek s sebou přináší silnou ohnivou energii. Symboly letního slunovratu jsou sluneční kolo, sezónní květy a byliny jsou slunečnice, růže. Skoro všechny zemědělské společnosti si nějakým způsobem připomínaly nejvyšší bod Slunce na obloze. V tento den se dostává Slunce do zenitu. Je to nejdelší den v roce, a Slunce se jeví, jakoby nepohnutě viselo na obloze. Latinský výraz pro slunovrat doslova znamená "slunce stojí nepohnutě." Starobylé svatyně a kamenné kruhy jako Stonehenge byly orientovány tak, aby zvýraznily světlo při východu slunce o slunovratu. Slunovrat si lidé připomínali také rozděláváním velkých ohňů na kopcích, na místě mezi Nebem a Zemí. Vedle této rovnováhy Nebe a Země je svátek také časem, kdy je možné 14
hledat rovnováhu mezi vodou a ohněm. Jedním takovým zvykem bylo zapalovat velká kola, která se kutálela z kopce až do vody. Tím se symbolicky zažehnávala ničivá síla žhavého Slunce a lidé si tak připomínali, že od tohoto dne bude slunce na obloze klesat. Uzavíraly se tak zvané čarodějnické svatby - novomanželé po oddání přeskakovali koště. K zajištění štěstí a blahobytu se z různých důvodů dávaly v noci do oken zapálené svíce. Dveře příbytku se za letního slunovratu zdobily malým věncem s letními květy a magickým znakem. Sbírali léčivé byliny – byliny sbírané v den letního slunovratu mají nejvyšší účinnost, neboť léčivá síla Slunce vrcholí. Léčivou sílu Slunce například Keltové celkem přirozeně spojovali s uzdravující mocí vody. Proto oltáře zasvěcené Slunci často stávaly u léčivých pramenů i studní. Vodním zdrojům vzdávala čest rituálem "oblékáním studny" - studny pokrývali rozkvetlými květinami a mladými větývkami. Součástí oblékání studní byl i rituál přivolávání deště, kdy lidé nabírali vodu do mis a rozstřikovali ji po polích a zahradách - podobně pak i v rámci křesťanského ritu kněží žehnali svěcenou vodou polím, aby požehnali polím pro dobrou úrodu. Svatojánská noc je noc z 23. na 24. června a podle starých pověstí je plná kouzel a magie, ožívají v ní nadpřirozené síly a otevírá se brána mezi světy. Je možné vyvolat duchy zemřelých a spojit se s tajemnými mocnostmi. Země se otevírá, skály se rozestupují, je možné najít poklad. O Svatojánské noci se provádějí různé rituály, které sahají až do starověku. Jde třeba o skákání přes oheň nebo házení věnců do vody. Na trzích se v minulých dobách prodával kořen mandragory, který sloužil k milostné magii. Kdo chtěl o Svatojánské noci najít poklad, mohl narazit na bludičky, které by ho nalákaly do bažin nebo mohl také překročit bludný kořen a zabloudit. Na zahnání bludiček prý neplatily modlitby a přání, ale nadávky a kletby. Ale i tak bludičky provázely dotyčného domů a dlouho se prý ještě dívaly do jeho oken. Říkalo se, že tato světýlka jsou duše zemřelých, nepokřtěných dětí, tzv. nekřtěňátek, které tančí o Svatojánské noci po lesích, loukách a bažinách. Člověk dobrého srdce se však bludiček nemusel bát, bludičky pronásledovaly pouze zlé a nepoctivé lidi říkalo se, že dobrým lidem bludičky pomáhaly najít poklad.
15
Divoženky neboli divé ženy, bosorky, lesní ženy, byly postrachem lidí o Svatojánské noci. Věřilo se, že se o Svatojánské noci dívají do oken, aby lidské děti vyměňovaly za svoje. Svým zpěvem, tancem a sliby lákaly divoženky o Svatojánské noci mládence ven. Ten, který se nechal zlákat, dopadl velmi špatně, neboť divoženky ho utancovaly k smrti a jeho tělo roztrhaly na kusy a roznesly po lese - proto tedy, když se někdo v hlubokých lesích ztratil (kdy často končil v bažinách) a jeho tělo se nenašlo, samozřejmě, že divoženky byly jedním z hlavních viníků. Najít o Svatojánské noci poklad nebyl podle pověstí našich předků žádný lehký úkol. Nejdříve musel člověk najít kvetoucí kapradí, které rozkvétalo přesně o půlnoci. Zlatý květ kapradí měl chytit do bílých šatů, když zrovna opadával, avšak toto kapradí samozřejmě střežily zlé síly. Pokud se někomu podařilo květ zlatého kapradí získat, byl obdařen magickými schopnostmi. Mohl být neviditelný, rozuměl řeči zvířat i stromů a rostlin a bylo téměř jisté, že poklad najde. Poklad byl nejčastěji ukrytý ve skále nebo hluboko v zemi. Květ kapradiny pomáhal zem i skálu otevřít. Z objeveného pokladu se člověk mohl vzít jen tolik, kolik unesl - jinak by jej zlé síly potrestaly.
Slunovrat, léto, dovolená a vy Zeptali jsme se vás, jaký máte vztah k létu a jak jste prožívali dovolenou. Paní V. T. „Slunovrat pro mne znamená návrat letního počasí. V létě jsem si dovolené moc neužila, manžel byl přes toto období hodně v práci, jezdil do zahraničí autobusem. Já jsem bývala přes léto hodně v práci. Dovolenou jsme si užívali v zimě. To byl manžel doma víc. Do zahraničí jezdíval on, vždy se vracel opálený z Francie, Itálie nebo Španělska a pak mi o tom vyprávěl. Několikrát jsem jela s ním. Byli jsme spolu v Maďarsku, Rakousku a Francii. Jako pracovnici v obchodě mne nejvíc zajímaly obchody a systém prodeje . Jednou jsme spolu jeli na 21 dní po Evropě. Tam jsme v Portugalsku potkali i papeže.“ Paní H. K. „Nikam jsme o prázdninách nejezdili. Byla jsem hlavně v práci. Jen s manželem jsem byla v Německu a Rusku. V Rusku se mi líbilo nejvíc. Bylo to tam moc pěkné.“ Paní A.S. „ O prázdninách jsem jezdila ke stařence, kde jsem si hrávala s kamarády. Nemám ráda v létě moc velké horko, ale jinak se mi léto moc líbí. Když jsem byla starší, jezdívali jsme na zájezdy do termálů, třeba do Piešťan nebo Čalova.“
16
PRO CHYTRÉ HLAVY
17
18
19
Léto 2016
20
