16. steampunk

21. 3. 2016, číslo 02/16

steampunk Co vznikne, když smícháme viktoriánské klobouky, filmy Karla Zemana, sny Julese Verna, k tomu přidáme hollywoodské komiksy, dekadentní módu, osolíme železem a povaříme ve století páry? Přece steampunk!

1ZEN

S t y l o v ý

m ě s í č n í k .

V yc h á z í

s  d e n í k e m

E 1 5

editorial

Tělo jako přítel

▲ Inzerce A161002954  ▼▼ — ▼▼▼ Inzerce A161002670 — 2671

K

dyž mi bylo osmnáct let a  neměl jsem peníze na pivo, šel jsem do Vojenské nemocnice prodat svoje tělo. Někde jsem se totiž doslechl, že platí 10 000 korun za to, když se upíšete, že po smrti lékaři mohou vaši tělesnou schránku použít na vědecké účely. Nakráčel jsem se svým tělem na nějaké oddělení a sestra křičela přes chodbu na kolegyni: „Maruno, je tady kluk, co chce prodat svoje tělo na pitvu! Víš o tom něco? Ne?“ „Tak to my tady neděláme,“ pokrčila rameny. Sebral jsem svoje tělo a šel. Kdybych hmotnou část svého já zpeněžil, nejspíš by mě po smrti hodili do kádě s formaldehydem, aby pak moje ruce a  nohy nezkušeně pižlali medici, jak jsem jednou viděl na návštěvě praktických cvičení u  kamaráda, co studoval medicínu. Fascinovalo mě, kolik jsem tam viděl mrtvol po kupě. Všechny byly pískově žluté a obludně nateklé. Nedávno jsem pochopil, že tělo je mým nejlepším rádcem. Ve čtyřiceti se mnou začalo mluvit, respektive jsem ho začal poslouchat. Všiml jsem si, že když řeknu něco, co není úplně pravda, tak mě brní levé rameno. Rameno: To se ti nevyplatí! Já: Ale, buď zticha. Rameno: No, já ti to říkalo. Anebo tělo bouřlivě reaguje, když mi někdo řekne něco dojemného. Tuhle mi kamarád vyprávěl, jak mu žena řekla do mobilu, že je těhotná. A  já jsem pocítil tak silné mrazení v zádech, byl to nesmírně slastný pocit. Všiml jsem si už, že se to často děje, když lidé mluví o narození nebo smrti. Nějakým způsobem to na mě přeskočí. Je to jako takový psychický orgasmus. Nevím, co to znamená. Ctěný podnikatel-buddhista, Libor Malý, se kterým přinášíme v  tomto ZENu rozhovor,

je známý svým pilným meditováním a  zná všelijaké tělesně-duševní stavy. Jednou mi vyprávěl, jak měl vidinu nějaké zářivé mřížky zobrazující vztahy mezi lidmi ve společenství, kde všechno fungovalo harmonicky a bez peněz, prostě každý dělal a dostal, co chtěl. Takový neokomunismus. Fandím mu, vidím to stejně. Moje tělo nikdy neleželo v  nemocnici. Moje tělo si nikdy nic nezlomilo, nepotřebuje žádné léky, spí, když má spát, a běží, dokud může dýchat. Kromě občasné rýmičky a  píchnutí mezi lopatkami šlape jako švýcary. Je mnohem chytřejší než já, jak jsem nedávno pochopil. Reaguje nejen na strach či radost, ale úplně na všechno kolem v blízkém i vzdáleném okolí. Uvědomil jsem si, že moje tělo je přijímač a stahuje informace z toho univerzálního Googlu, který je zadarmo kolem nás. Trpělivě čeká, až ho to trochu natvrdlé individuum, jež mé tělo světem nese, začne lépe poslouchat. Mám pocit, že čím budu starší, tím to bude zábavnější. Moje pratetička mi minulý týden říkala: „Hochu, do padesáti je to skvělé, pak už to jde pomalu z kopce.“ Tetičko moje milá, ale já chci žít aspoň do stovky! V  plné síle. A  pak možná to moje geniální zdravé staré tělo lékařům dám zadarmiko. Ať si v něm hledají to tajemství, které ale skalpel neobjeví. Vždyť ho mají taky v sobě.

Uvědomil jsem si, že moje tělo je přijímač a stahuje informace z toho univerzálního googlu, který je zadarmo kolem nás.

Jan Müller, šéfredaktor

ZEN03

www.marinayachting.it Marina Yachting, Široká 9, Praha 1 Marina Yachting, Králodvorská 9, Praha 1

obsah citát čísla

Jedním z paradoxů rozšířeného západního stylu života je nenaplněná touha po chvíli ke spočinutí. Kdykoli k ní v přestávkách mezi zajišťováním materiální existence nastane příležitost, přednost najednou dostanou i tak nevábné činnosti, jakými jsou úklid nebo nakupování. ZEN Magazín Stylový měsíčník Vychází s deníkem E15

– text o buddhistovi a podnikateli Liboru Malém (strana 12)

ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 ([email protected]) zástupkyně šéfredaktora Hana de Goeij, l. 334 ([email protected]) redakce Viola Černodrinská ([email protected])

steampunk Co vznikne, když smísíme viktoriánské klobouky, filmy Karla Zemana, sny Julese Verna, k tomu přidáme hollywoodské komiksy, dekadentní módu, osolíme železem a povaříme ve století páry? Přece steampunk!

Art Director Samuel Kubín ([email protected])

1ZEN

S t y l o v ý

m ě S í č n í k .

v yc h á z í

S

d e n í k e m

e 1 5

obálka Foto: Matěj Třešňák Styling: Radka Sirková Make-up: Eliška Matějková Modelka: Paulina L. (Clique Models)

fotoprodukce Michaela Krutinová Fotografové čísla Lucie Robinson, Ivy E. Morwen, Jiří Langpaul, Kiva, Tomáš Železný, Matěj Třešňák, Ondřej Tylčer

F. H. Prager v poznámce k textu o moštování v kročehlavském pivovaru: „To je blbost, moštujeme tady, jen když sem naše píáristka přiveze bandu blogerín.“ Jablka běžně moštují jinde a do pivovaru je vozí již namoštovaná.

Generální ředitel David Hurta MARKETING Hana Holková (ředitelka), 225 276 276 Markéta Priknerová (Brand Manager), 225 276 157

TISKÁRNA EUROPRINT a. s.

8 pražský chodec Kam zajít I 10 planeta zen Novodobé tvrze I 12 profil Podnikatel o světě bez peněz I 18 trend Pochybné superfoods I 24 pohyb Jak cvičit s vlastním tělem I 28 TÉMA Biologický materiál a vy I 32 VÍNO Návšteva u vinařů   36 fashion Steampunk I 42 art & Byznys Jak poznat nového Picassa I 52 architektura O životě v mrakodrapu I 54 můj styl Pavlína Fechterová I 56 byznys Příběh levicových limonád I 64 CHYTRÉ PENÍZE Jak na investice I 66 ZEN LIKE

MK ČR E20920 ISSN 1805-630X Tištěný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC

Web magazínu ZEN: zen.e15.cz I Archivní vydání ZENu: zen.e15.cz/archiv

DISTRIBUCE a VÝROBA Soňa Štarhová (ředitelka), 225 276 252 VYDAVATEL Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4-Modřany IČ: 49240315 VYCHÁZÍ 21. 3. 2016

06ZEN

▼ Inzerce A151014191

INZERCE Lenka Benetková (ředitelka), 225 276 481 e-mail: [email protected]

Foto Tomáš Železný

Sukně Yasuko Naga, 5850 Kč (prodává The Item) Sako Balmain, 15 550 Kč (prodává The Item) Boty CHATTY, info o ceně v obchodě Top H&M, 799 Kč

DTP Retušéři: Miloslav Pařík (vedoucí), Libor Horyna, Milan Kubička, Zdeněk Němec Technické zpracování: Jan Karásek, Jiří Pavlíček

PRAŽSKÝ CHODEC

7EDM tipů na skvělá místa Připravila Viola Černodrinská Ilustrace Tereza Kovandová

SÍLA KAMENŮ

NC Eden, U Slavie 1527, Praha 10

Chcete-li si pořídit některý z kamenů s léčivou mocí, zajděte do Světa minerálů v Edenu, kde na vás čekají krásné nerosty v různých provedeních, jako přívěsky na krk či poloopracované, sloužící zároveň jako dekorace.

MÉ MÍSTO

Národní divadlo, Národní 2, Praha 1

I pražský chodec se někdy zastaví a nechá na sebe působit odvěkou magii prken, která prý znamenají svět. A Národní divadlo zrovna nabízí abonmá na sezonu 2016/2017! Výhodou je příznivá cena a možnost dostat se i na často vyprodaná představení. Inzerce A161002601

VÍTEJ V PRAZE

Pařížská 23, Praha 1

Módní řetězec Cos, luxusní odnož švédského H&M, konečně otevřel svou pobočku v Praze. Pro minimalistické modely ve střídmých barevných provedeních a precizním střihu tak už nemusíme jezdit do zahraničí!

PRO MIMI

Pelléova 10, Praha 6

V krásném prostoru Villy Pellé se letos poprvé bude 6.–10. 4. konat dětský prodejní festival Mini. Novinky pro nejmenší nabídnou například Petit Bateau, Konsepti nebo třeba Hugo chodí bos propagující české hračky, oblečení či knížky. KRÁSNÉ PSACÍ STROJE

Divadlo Na zábradlí, Anenské náměstí 5, Praha 1

VÍM, CO JÍM

Křižíkova 34a, Praha 8

My Food Corso otevřelo novou pobočku v Karlíně. Jádrem bistra jsou zdravé recepty pod taktovkou šéfkuchaře Radka Šolce. O detailním složení každého z pokrmů se navíc dočtete na tabletech speciálně umístěných na každém stole.

08ZEN

STŘEDOMOŘÍ V CENTRU PRAHY

Na Perštýně 15, Praha 1

První český gastrobar, podnik se středomořskou duší Monarch, je novinkou v centru Prahy. Kromě tradičních tapas šéfkuchaře Miguela Innelly se těšte na katalánské šumivé víno Cava nebo řadu španělských koktejlů.

▼ Inzerce A151012893

Nedávno uvedená hra Krásné psací stroje! Miloše Orsona Štědroně představuje čtyři legendární spisovatele Hrabala, Škvoreckého, Zábranu a Koláře v jejich zápolení o existenci ve víru redaktorských nástrah a normalizace.

W W W. B L A Z E K . C Z

BLA538040_Magazín ZEN č. 2_210x270.indd 1

29/02/16 11:49

sloupek

10ZEN

The Oppidium má být bunkr pro vyvolené boháče, který je zachrání před apokalypsou. My se ptáme: Fakt vám to stojí za to?

Od svého vzniku se život na Zemi řídí pravidlem: „Urvi, co můžeš, a zabarikáduj se s tím do oppida, aby ti to nikdo nevzal.“

kdo o kontakt s námi nestojí. Nebo 6. „Oni“ tu už dávno jsou. Osobně však dávám přednost jinému vysvětlení. Onen „filtr“, skrze který málokterá vyvíjející se civilizace projde, vězí právě v tom, jak se zbavit onoho geneticky zafixovaného „více je lépe“. Dokud jsme se vzájemně lovili a  požírali a  později válčili kyji, luky nebo šavlemi, zdálo se toto pravidlo funkční. Náčelník byl nejsilnější, měl nejvíce majetku i  žen a  jeho predátorské geny se tak mohly úspěšně množit. Jenže od začátku průmyslové revoluce začínáme vytvářet technologie, které nám a s námi i většině organismů na Zemi hrozí vyhubením. Jistě, i naše vědomí se od té doby vyvinulo, jenže jaksi nestíhá držet krok s vývojem možností vlastní sebevraždy. Je to, jako kdyby někdo seděl na vysokém stromě na větvi a tuto pod sebou řezal. Zároveň by se ale učil levitovat a doufal, že dříve než se zřítí, se naučí vznášet. Když se ovšem podívám na naše ekonomicky nejúspěšnější muže, stává se ze mě pesimista. Pokud je betonový bunkr vše, co je napadne jako odpověď na současné i budoucí výzvy, chápu už, proč je ve vesmíru nedostatek inteligentního života. Případně proč kolem naší Zemičky dělají daleko vyvinutější ufoni velký oblouk. A  tak závěrem malé doporučení, které ale, jak se obávám, ti zabunkrovaní neuslyší. Dejme (téměř) všechny prachy do vzdělání. Začněme se dělit, nikoli buněčně jako kvasinky, ale o to, co z nás dělá lepší a mírumilovnější lidi. Investujme do meditace, duchovního růstu, do pochopení složitých souvislostí. Uznejme, že „víc“ neznamená „být šťastný“. A  začněme konečně chápat nejen spolulidi, ale veškeré tvory jako součást celku, bez kterého nepřežijeme. Protože pokud na Zemi dopadne meteorit nebo kdosi, kdo se považuje za mocného, a použije pověstné červené tlačítko, žádný bunkr nikomu nepomůže. Těch pár let prodloužení agonie pod povrchem devastované planety by pak bylo k smíchu. Jan Bílý, pravidelný sloupkař ZENu, spisovatel, terapeut

▼ Inzerce A161001493

O

ppidum je keltské hradiště, za jehož hradbu se naši prapředci uchylovali, když hrozilo nebezpečí v podobě nájezdníků. Časy se zjevně až tak nezměnily – The Oppidium má být supermoderní a  na světě prý i  největší bunkr, který má (podle informací uniklých na veřejnost) chránit na padesátku miliardářů a jejich rodinných příslušníků před hrozící třetí a poslední světovou válkou nebo nárazem obřího meteoritu do naší modrozelené planety. A  ano, hádáte správně, na tuto bizarní ideu přišel český developer a  luxusně vybavený bunkr stojí (tedy spíš leží) nedaleko Českého Brodu. Pánové Babiš, Kellner či Křetínský se už podle některých médií účastnili diskrétní a  utajované prohlídky. Se svými miliardami si každý může dělat, co chce. Už kvůli zaměstnanosti je lepší je investovat do jakkoli nesmyslného stavebního projektu v  tuzemsku než do opulentního sídla třeba na Maledivách. Ty stejně z  mapy zmizí, až jednou roztají ledovce. Co mě ovšem fascinuje, je symbolická síla tohoto projektu. The Oppidium totiž neukazuje řešení možné „finální“ krize lidstva, nýbrž její příčinu. Život se od svého vzniku na Zemi řídí pravidlem „více je lépe“ nebo také „urvi, co můžeš, a zabarikáduj se s tím do oppida, aby ti to nikdo nevzal“. A pokud se nestane zázrak, tak přesně na toto chování také dojedeme. Mezi astronomy existuje jeden problém zvaný Fermiho paradox. Víme, že v univerzu existují miliardy bilionů hvězd. Pokud jen kolem jedné z milionu krouží planeta podobná naší Zemi, zbude stále nepředstavitelně mnoho planet, na nichž by měl existovat život. Naše Slunce je poměrně mladá hvězda, a tak by na většině z nich měl život mít vyšší formu, než je ta naše. Kardinální otázka tedy zní: Kde, zatraceně, všichni jsou? Nebo: Proč nás už nekolonizovali, tak jako to my děláme s civilizacemi, které se nám jeví „nižší“ – například s indiány? Možných odpovědí je mnoho, lze si vybrat: 1. Život je opravdu výjimečný a Bůh ho stvořil jen na Zemi. 2. Jsme „v cíli inteligence“ první. 3. Existují predátorské civilizace, takže na sebe raději nikdo neupozorňuje. 4. Vývoj života od prvoků k člověku udělal zcela výjimečný skok – máme neuvěřitelné štěstí. 5. Inteligentní život existuje, ale z „jejich“ pohledu jsme ještě tak primitivní, že ni-

Foto Shutterstock

Planeta

Německé kuchyně Livanza od Oresi jsou teď nejvýhodnější! Návrhy kuchyní ve 3D nezávazně a zdarma! www.oresi.cz

Oresi – šampión v každé třídě kuchyní

profil

L i b o r M a lý

Boháč chce svět bez peněz Poslyšte příběh meditujícího byznysmena, který prodal firmu, aby se pokusil rozjet „ekonomiku daru“. Libor Malý se zbavil aktovky s kamením a v absolutním klidu vyráží na výlety za hranici vesmíru. Text David Horák l Foto Jiří Langpaul

12ZEN

ZEN13

P

ozornost zaměřená na peníze jej v minulosti pokaždé odváděla od vyššího smyslu, který svým podnikáním sledoval. Snad proto zřizovatel portálu Jobs.cz a  pravděpodobný miliardář Libor Malý tvrdí, že je nepočítá. Mimo jiné má i zkušenost, že kdykoli peníze přestal sledovat, jejich přísun se beztak zdvojnásobil. Na velké finanční částky si zvykl už během 16 let vedení firmy LMC, kde schvaloval milionové faktury, ale i investice v řádech desítek milionů. Když prodejem zmíněné společnosti vlastnící portály Jobs.cz a  Práce.cz získal podle odhadů analytiků přibližně 900 milionů korun, rozrušení z toho zavládlo ponejvíce jen v bance. „Volala mi paní bankéřka s tím, že jim nejspíš spadl systém,“ vzpomíná na reakci ústavu nepřipraveného připsat na jeden účet vysoké stovky milionů. Jakkoli výnos utržený prodejem společnosti vlastnící portály pro pracovní trh přijal s chladnou hlavou, nutnost začít se o kapitál okamžitě starat ho zaskočila. Co následovalo, boří rozšířené vnímání peněz jako automatický zdroj svobody. „Ve své naivitě jsem si představoval, že peníze nechám na běžném účtu a věnovat se jim budu, až se mi někdy později začne chtít – což ale nepřipadalo v úvahu,“ krčí rameny. Jako první proti jeho netečnosti protestovala už zmíněná banka s vágní námitkou, že tak vysoká částka na běžném účtu zůstat nemůže. Tyto komplikace i určitý pocit zmaru Libora Malého přinutily, aby se zhostil agendy svého někdejšího finančního ředitele a  začal studovat trh i  hledat možnosti, kam by peníze převedl nebo investoval. Na Skypu s mrtvým mudrcem Jakkoli existenční stres s  bohatstvím skutečně pomine, žádný klid ani pohoda po rozložení prostředků do smysluplného portfolia jej samy o sobě nezastoupí. „To, že jste zabezpečení a  nemusíte chodit do práce, vám začne připadat normální,“ popisuje svou zkušenost. Prostor po existenčních problémech v nastalém volném času pak vyplní zcela jiné problémy, které po desítky let dřímaly kdesi v podvědomí. Libor Malý se během 14 let, kdy se věnuje meditacím, naučil se sebou i v tomto ohledu pracovat. Při líčení toho, jak se k meditaci dostal, někdejší podnikatel myšlenkami hbitě opouští realitu pondělního dopoledne v rušné kavárně a  vznáší nadpozemská témata. Ta mu poprvé vnukl jeho duchovní učitel, tamilský mudrc Ramana Maharši. Nad podobiznou charismatického Inda v mobilu si Libor Malý vybavuje hlas, jímž ho – jak je přesvědčený – dávno zesnulý učitel mystické spirituality vedl. S  neskrývaným nadšením popisuje příběh indického mystika, který v 16 letech opustil domov, aby strávil život v meditaci na vrcholu posvátné hory, kde kolem něj na sklonku života vystavěli ášram (domov světce). „Ten pán si se mnou začal povídat z portrétu na monitoru,“ popisuje Libor Malý, 14ZEN

který k  muži na fotce směroval dotazy o  svých příštích krocích ve firmě. „Mluvil jsem na něj, jako bychom byli propojeni přes Skype,“ přibližuje v myšlenkách vedený dialog se souhlasnými nebo zamítavými gesty, která z výrazu starého muže na obrázku pokaždé vyčetl. „Jen se usmál, a mně se v hlavě objevila odpověď.“ Energii z portrétu Čech přestal vnímat na jaře 2002, kdy mu tehdy už přes 50 let mrtvý Maharši měl vzkázat, aby si našel živého učitele. Objevil ho v létě téhož roku v Praze v učiteli dzogčhenu Čhögjalu Namkhai Norbuovi, od něhož se mu dostalo tzv. přímého uvedení, což lze chápat jako stav absolutní soustředěnosti provázené oproštěním od – druhdy neodmyslitelných – veličin času a prostoru. „Tenkrát jsem fyzicky prožil zkušenost z  místa, kde nic není,“ líčí bod zlomu ve svém životě, kdy začal následovat buddhistické učení dzogčhenu a postupně opouštěl své dřívější hodnotové a  myšlenkové zázemí. Billboardy mažu Jedním z paradoxů rozšířeného západního stylu života je nenaplněná touha po chvíli ke spočinutí. Kdykoli k ní v přestávkách mezi zajišťováním materiální existence nastane příležitost, přednost najednou dostanou i tak nevábné činnosti, jakými jsou úklid nebo nakupování. Společenský fenomén permanentního útěku před spočinutím meditující byznysmen vysvětluje psychologickými důvody i rezignací na obranu před vedlejšími efekty tržního systému. Při chybějící psychohygieně se problémy hromadí a doléhají na člověka s novou silou. K ohranému varování psychologů před dřímajícím nebezpečím neřešených problémů z dětství Libor Malý přidává i nezpracovávané aktuální, zdánlivě podružné zážitky. I  drobný šok z  nahodilého ohrožení na silnici je podle jeho zkušenosti nutné zpracovat dřív, než by se v  syrové podobě uložil kamsi do podvědomí. Druhý ze zmíněných důvodů netypický byznysmen rozvádí možná až překvapivě tvrdou kritikou konzumní společnosti, s níž má být povrchní přežívání přímo spjaté. Tam, kde

Jedním z paradoxů západního stylu života je nenaplněná touha po chvíli ke spočinutí. kdykoli k ní v přestávkách mezi zajišťováním materiální existence nastane příležitost, přednost dostane úklid či nakupování.

si jiní kritici vystačí se spojením „diktát módy“ nebo „tlak na spotřebu“, Libor Malý mluví rovnou o nesvobodě v „otrokářské demokracii“, v níž podnikatelé bezděčně zotročují všechny ostatní ve snaze přimět je kupovat jejich produkty. Z celého systému to schytává jmenovitě marketing. Pustoší totiž mysl lidí, kteří nabývají pocitu méněcennosti, jakmile nedosáhnou na šampaňské určité značky. Těžko oponovat postřehu, že lidskou mysl a  rozhodování ovlivňují všudypřítomné reklamy. Dál už ale Libora Malého příměr demokracie k otrokářství pokulhává, což nakonec nejlépe dokládá on sám, když popisuje, jak účinně se reklamám brání. Podobně jako adiktolog a jogín Karel Nešpor ani Libor Malý nemá tele-

vizi, neposlouchá rádio a internet prohlíží jen se zapnutým Adblockem. „Billboardům se nevyhnu, ale i ty si pomyslně mažu. Je to krásný svět, když žijete svobodně,“ pochvaluje si svou jistě obtížně prosazenou volbu.

Prodejem firmy získal přibližně 900 milionů korun. Myslel si, že je nechá na běžném účtu a věnovat se jim bude, až se mu zachce. Omyl, peněz bylo příliš.

Stav absolutní svobody Ač se povrchnímu pozorovateli může zdát, že Libor Malý stále sedí na židli v kavárně, jeho zaujetí podstatou bytí svědčí spíše o tom, že se opět jednou ocitá kdesi na pomezí vesmíru. Od zástupů tuzemských pozérů v  batikovaných trikách se přitom liší nepokrytým, místy až dětinským nadšením, s nímž své prožitky sdílí. Okolnost, že se těší poctivě vydělanému jmění, navíc vylučuje ZEN15

častý zástupný motiv – snahu maskovat „prozřením“ neúspěch. Každému, kdo bez letenky či intoxikace chce zamířit do výšin, doporučuje vyhrazovat si čas na vnitřní očistu, odjet na organizovaný meditační program do hor, tam skákat, plakat nebo se smát a zbavit se tak nastřádaného balastu, který přirovnává k aktovce plné kamení. Stav hlubokého meditačního pohroužení, do něhož se člověk po čase trénování má šanci dostat, je už blízko onomu kýženému stavu, v němž se mysl i přítomnost přesunou kamsi „mimo“ vesmír. Libor Malý se pouští do líčení sfér, v nichž se nedostává prostoru na myšlení, kde čas přichází o své dimenze a kde existuje pouze přítomnost. K tomu, aby v ní mohl člověk spočívat, se musí napřed oprostit od svého ega. Právě tuto nutnost Libor Malý označuje za nejtěžší součást celého prožitku, který už opakovaně zakusil. Netrénované lidi ale varuje, že prožijí po dvou vteřinách úlek, který jejich ego znovu nastartuje a vrátí je zpátky na zem. Předchází tomu pocit smrtelného ohrožení. Tuto zkušenost vypodobňuje jako prožitek „duchovní smrti“, při níž lze nahlédnout podstatu sebe sama a uvědomit si dočasnost pozemské existence, jíž jsme uvykli. Líčený mystický zážitek má představovat způsob, jak se z tohoto zvyku vymanit a  dotknout se samé podstaty bytí. Mizí totiž připoutanost ke všemu včetně té k sobě sama. „V ten okamžik si uvědomíte, že ani smrt vás nemůže ohrozit, a teprve potom jste úplně svobodný,“ líčí někdejší jednatel LMC a při obratném mezipřistání reaguje na dotaz servírky po další objednávce. „Za časoprostor se mysl nemůže dostat, proto se to nedá vysvětlit, pochopit ani sdílet, ale lze to prožít,“ neztrácí nit. Podstata života, kterou dzogčhen popisuje jako prvotní stav bytí, totiž trvá bez ohledu na fyzickou smrt. „Dobro“ se do manuálu nevešlo Většinu studia na Vysoké škole ekonomické absolvoval ještě za totality a přiznává, že modernímu finančnímu řízení nerozumí. I na kurzech, které později navštívil, se jen utvrdil v  dojmu, že jde o metody složité, nesmyslné, nepraktické a úchylné, jak doslova říká. Semináře opouštěl s nevěřícným výrazem a řečnickou otázkou: „Proč to tak blbě dělají?“ Jenže firma rostla, zaměstnávala 250 lidí, běžně se rozhodovalo o  desetimilionových položkách a Libor Malý cítil stále naléhavější zod16ZEN

povědnost. Vymyslel vlastní způsob řízení firmy, který odvodil od dzogčhenu, to je buddhistické učení o podstatě jevů – což mu připadalo příhodné s ohledem na to, že řízení firmy je jen jedním z nich. Problém byl v tom, že Malého metodice řízení firmy rozuměl jen sám Malý. Mnozí, jako jeden manažer z  Telefóniky, kteří trvali na zavedených amerických postupech, z toho byli zmatení a odešli. Ostatní ale na systém přistoupili a podle všeho – tedy názoru zakladatele firmy i jejích výsledků – fungoval skvěle. Tedy s výjimkou situací, kdy společně se zaměstnanci na svůj systém rouboval některý z obecně zavedených nástrojů řízení. Ve firmě tak jednou došlo na Balanced Scorecard, což je systém řízení podle typů cílů. Management byl zaskočený Malého nejvyšším cílem „konat dobro pro svět“. Namítali mu, že to není praktické ani dost konkrétní. Šéf ale trval na tom, že jde o důvod, proč tu práci dělá. Když management kontroval návrhem „Zvyšovat hodnotu firmy,“ Libor Malý byl pro, ale nepřistoupil na podmínku, že by na dané úrovni šlo o  jediný cíl. Své kolegy tedy přiměl k tomu, aby upravili manuál, v jehož motivačním nástroji nakonec uvedli „jeden dvojjediný cíl“. Zatímco Malého těšila představa, že koná dobro pro svět, management se radoval z  toho, že zvyšuje hodnotu firmy. „Fungovalo to a všichni jsme byli spokojení,“ hodnotí dávnou improvizaci. Zástupce finské mediální společnosti, která Malého firmu LMC koupila, si nechal celý systém popsat a zakladateli uznale doporučil, aby si založil konzultační společnost a zájemcům radil, jak řídit firmy. Svět bez peněz nanečisto Libor Malý se však po letech meditace přikláněl k  filantropii, kterou ovšem chce posunout k  účinnějším principům fungování založeným na poznání, že akt darování člověka obohacuje víc než opak. Zcela konkrétní představu nemá, hledá však platformu, která by naplňovala vize celé škály příchozích filantropů. Tím, že zveřejnil svou situaci i ne právě obvyklý směr uvažování, potýká se s nevyhnutelným. Žadatelé o příspěvky či podporu, kteří jej kontaktují v průměru třikrát týdně, ale s  Liborem Malým nemají lehké pořízení. Jak totiž meditující filantrop zmínil v jiném rozhovoru, dávky vedou k nezodpovědnosti a bez zodpovědnosti jsme nešťastní. Štěstí spatřuje v  projektech, které s  nadsázkou charakterizuje jako součást „ekonomiky daru“. Prvním z  nich je sociální síť Hearth.net, jejíchž 15  000 uživatelů více či méně upřímně nabízí druhým nejrůznější věci nebo schopnosti. S materiálním bohatstvím to nemá nutnou souvislost. Jak totiž říká duchovní otec této komunity, darovat lze kromě věcí i čas nebo dovednosti a rozhodující pro to je jen ochota dělat si radost tím, že ji člověk dělá druhým. 

▼ Inzerce A161002939

Malého nejvyšším cílem bylo konat dobro pro svět. zaskočený management firmy namítl, že to není praktické ani dost konkrétní.

FOTOSOUTĚŽ CANON 2016

TÉMA:

Í N Á V Á N O PŘEK LIMITŮ hlavní partner

partneři

Vítězné fotografie budou otištěny v časopise Lidé a Země a jejich autoři získají atraktivní ceny až za 180 000 Kč! Vstupte do aplikace www.facebook.com/lideazeme a nahrajte v období od 10. 3. do 16. 4. 2016 svoji nejlepší fotografii na téma „PŘEKONÁVÁNÍ LIMITŮ“. Po skončení soutěže bude vybráno 30 fotografií s největším počtem hlasů. Z těchto fotografií vybere odborná porota složená ze zástupců redakce časopisu Lidé a Země a fotografů, kteří do něj pravidelně přispívají, deset výherců.

WWW.FACEBOOK.COM/LIDEAZEME WWW.LIDEAZEME.CZ/FOTOSOUTEZ

trend

Je superfood super?

Kapusta, quinoa, müsli... Doba jarních detoxů a boje s únavou se zdá být ideální pro konzumaci těchto zázraků zdravé výživy, které slibují vašemu tělu věčné mládí. Vídeňská spisovatelka Rhea Krčmářová se při práci na své knize setkala s lidmi, kteří tomuto vábení podlehli… Text Rhea Krčmářová

18ZEN

S

rem) Petru několikrát dostaly na pokraj migrény, vou knihu jsem nazvala Venus in Echt, a když se přinutí sníst tofu pomazánku s mrkvodo češtiny se to snad dá přeložit jako vými tyčinkami, má takovou chuť na chleba se „Taková pořádná ženská“, a je to příběh škvarkovou pomazánkou, že by plakala. o ženě, která zjistí, že na ní je i něco víc Přitom si dává tolik práce, aby se motivovala. než špeky. Říkám jí Petra. Chce pro své tělo uděSmoothie podává, jak se to dočetla v internetolat něco dobrého, ať to stojí co to stojí. Jenže tělo vých diskusích, dobře vychlazené a v nejhezčích prostě nechce spolupracovat. Všechno to začalo skleničkách z olověného křišťálového skla. Ovesna novoročním mejdanu v  Alpách, kde Petřini nou kaši a jahody aranžuje tak pěkně, jak to vikamarádi, i když už asi ne v naprosto střízlivém děla na Instagramu. A stejně všechna ta wellness stavu, začali probírat novoroční předsevzetí. Žít jídla sotva spolkne. Po jídle pak Petra sedí s kruzdravě, vzdechla Petra a  poplácala své bříško čícím žaludkem na pohovce a prohlíží svůj feed plné guláše a  vánočního cukroví. Musím shona Instagramu. Ten je plný inspirativních fotek dit pár kilo a vůbec by bodla zdravější strava. Se zobrazujících superštíhlé blonďaté víly v oblečení špatným svědomím si vzpomněla na všechny ty na jógu, sotva vyrostlé z  puberty, které zamilokousky pizzy v posledních měsících, na chlebíčky vaně zírají na svá superfoods smoothies a  s  výo poledních pauzách, na burgery cestou domů, razem čisté extáze mezi své plné rty zasunují na všechny ty večery, kdy byla po práci prostě pudink z lesních plodů, s vlašskými ořechy a chia příliš unavená vařit. Ale letos se to všechno změsemínky (nízkotučný a  stoprocentně bez cukru, ní, řekla si, a začala hned prvního ledna, s malou samozřejmě). Co je to se mnou, říká si Petra. Proč kocovinou, číst články na téma superpotravin nemohu být jako ony? neboli superfoods. Od té doby ve svém bytě hroPetra není sama. Víc a víc lidí zjišťuje, že se sice madí balení chia semínek a biomüsli, v chlebníchtějí zdravě stravovat, ale jejich těla jednoduše ku na ni čeká celozrnný chleba s lněným semínněkteré z  těch, v  médiích skoro hystericky vykem, z  jehož ceny Petra skoro dostala infarkt, chvalovaných, superfoods nesnášejí. Překvapující a její lednička vypadá díky obrovskému množství to ale není. Odborná veřejnost si totiž v  otázce ovoce a zeleniny jako by zrovna vykradla zelinářsmoothies, tofu a spol. není tak jistá, jak by to něství. Tedy samé superfoods, podle různých blogů kteří zdravotní apoštolové chtěli. o  zdraví super zdravé. Blbé ale je, že Petra sice dodržuje svůj nový stravovací Mezi kritiky aktuálního plán, ale necítí se o  nic lépe trendu patří německý potraV chlebníku na ni než dřív. Celozrnný chleba vinový chemik Udo Pollmer. jí leží v  žaludku jako kámen, Se svými, občas polemicčeká celozrnný její zelené smoothies (které ky psanými texty je 61letý chleba s lněným si připravuje novým, speciálNěmec zavilým nepřítelem ním a pekelně drahým mixérůzných food guru a veganů semínkem,

z jehož ceny skoro dostala infarkt, a její lednička vypadá jako by vykradla ovoce a zeleninu.

ZEN19

Ilustrace Shutterstock

9. Kustovnice: Pro Číňany naprosto nepostradatelný potravinový doplněk, zejména pro muže ve středním věku.

2. Camu camu: Nejbohatší a nejlépe vstřebatelný ze všech přírodních zdrojů vitaminu C.

10. Guarana: Patří mezi nejsilnější legální stimulanty.

3. Vanilka: Spolehlivý pomocník při léčbě deprese, zmírnění stresů a zklidnění nervového systému. 4. Kakaové boby: Bohaté na minerály, obsahují významné množství hořčíku, který harmonizuje chemické procesy v mozku, buduje silné kosti a pomáhá regulovat srdeční tep a krevní tlak. 5. Moruše: Obsahují resveratrol, antioxidant, který můžeme najít v červeném víně a který má detoxikační účinky. 6. Maca: Tento kořen dodává energii a posiluje. Má vysoký obsah minerálních látek. 7. Noni: Před více než 2000 lety pomocí tohoto ovoce léčili lidé řadu nemocí. Stromu říkali „Strom zabíjející bolest“. 8. Açai: Plod z palmy, která roste v amazonských lesích. Pomáhá při zlepšení zdraví a při hubnutí.

20ZEN

11. Physalis (mochyně): Má vysoký obsah vitaminu C a je též uznávaným zdrojem rutinu a vitaminu A. Navíc má velice nízký glykemický index. 12. Carob: Plod rohovníku je přirozené sladidlo, které výborně nahradí čokoládu nebo kakao. 13. Ostružiník moruška: Roste v subarktických oblastech severní polokoule, je bohatým zdrojem vitaminu C. 14. Lucuma: Subtropické ovoce pocházející z Peru, Ekvádoru a Chile podobné avokádu, dříve známé jako „zlato Inků“. Další superfoods: n Chia semínka n Mořské řasy n Včelí produkty n Konopná semínka n Brokolice n Quinoa n Losos n Borůvky n Kefír

z přesvědčení. Hlavně také proto, že jejich skoro náboženské názory dává do kontrastu s  vědeckými argumenty. Hlavní kritika Pollmera vůči trendy potravinám je, že se jedná jen o hype, za kterým ve skutečnosti není mnoho podstaty. Slavná chia semínka, která dnes najdete skoro v  každém biomüsli, nazval v  článku pro web deutschlandradiokultur.de „krmivem pro ptáky“, na které jsme za posledních 500 let právem zapomněli. Jeho zmrtvýchvstání vděčí podle Pollmera průmyslu krmiv. Jako krmivo se chia semínka neprosadila, protože jimi krmené slepice snášely malá vejce. Proto nynější snaha přesvědčit lid, aby jim přišel na chuť. Pollmer pochybuje, že to byl dobrý nápad. Semena na sebe totiž vážou hodně vody a mohou mnoha lidem způsobovat zažívací potíže. Semena, která nechtějí být snědena A ještě jedna rostlina, která byla původně určena jako krmivo, podle Pollmera udělala kariéru jako superfood: sója. Ta totiž podle něj není surovinou pro „asijské mléko“, kterou z  ní udělala americká a evropská média, ale jedovatá rostlina, která původně sloužila jako průmyslová surovina, poté jako hnojivo a  pak – těžce modifikovaná – jako krmivo pro prasata. Teprve když začaly klesat ceny vepřového, napadlo někoho prodávat sóju

▼ Inzerce A161002804

1. Kokos: Tělo chrání proti virovým onemocněním, bakteriím, plísním a podporuje činnost mozkové tkáně.

KOMERČNÍ PREZENTACE

Tefal Optigrill Dokonalý steak připravený v pohodlí domova Pro všechny milovníky masa si Tefal připravil příjemný dárek. Inteligentní novinku s názvem Tefal Optigrill - stačí jen dát maso na gril, přiklopit a pak už jen čekat na báječný krvavý nebo naopak dokonale propečený steak. Tefal Optigrill svými senzory totiž rozpozná tloušťku masa a přizpůsobí svou teplotu právě vašim požadavkům. Připravit dokáže červené maso, drůbež i ryby. Mírně nakloněné grilovací desky a velká odkapávací miska na vypečený tuk či šťávu navíc zajistí, že maso připravíte dietně. Už žádné slepé hádání, nahlížení, nadzvedávání, okrajování a stres, že se maso připálí nebo nedopeče! Grilovací sezónu můžete mít po celý rok. Po uvedení na britský trh se na londýnské výstavě World Ideal Exhibition v roce 2014 Tefal Optigrill vyprodal během 30 minut. Grilujte jako šéfkuchař Už jste někdy dali steak na gril, nepodívali se na čas, nekontrolovali maso v průběhu grilování a pochutnali si na výtečném steaku? Ono totiž trefit správnou teplotu a délku opékání masa, pokud nejste vyškolený odborník, se v mnoha případech dá srovnat se sázkou do loterie. Stačí malé zaváhání a z drahé suroviny se rázem stane předmět podobný tuhé podrážce. S novinkou od značky Tefal už to ale neplatí! Tefal Optigrill je chytrý pomocník, který si najde své místo u všech milovníků masa a grilování. Inteligentní novinka díky senzorům na měření tloušťky a množství ingrediencí přizpůsobí teplotu a délku grilování. Výsledkem je dokonalý steak od krvavého až po dobře propečený. Ať už se jedná o červené maso, hamburgery, drůbež, klobásy, ryby nebo toasty, v šesti přednastavených programech si určitě vybere každý. Pro toho, kdo si rád dopřeje zeleninu ke svým steakům, je navíc k dispozici manuální režim s neměnnou teplotou pro grilování podle chuti. Zároveň lze i zvolit variantu, že suroviny do grilu vložíte zmražené. V okamžiku, kdy je gril připraven, stačí jen nastavit program, vložit maso nebo jiné zvolené suroviny a gril zavřít. A je to! Vaše práce právě skončila, můžete se třeba věnovat hostům. Už žádné slepé hádání, nahlížení, nadzvedávání, okrajování a stres, že se maso připálí nebo nedopeče! To ale není vše. Tefal Optigrill dokáže připravit v průběhu pečení různé stupně propečení, podle toho, jak má kdo rád. Stačí jen maso vyndat v daný moment podle zvukových signálů a zbarvení kontrolky. Díky mírnému sklonu grilovacích desek a velké odkapávací misce na vypečený tuk či šťávu navíc maso připravíte dietně. Nepřilnavý povrch grilovacích desek je snadno omyvatelný. Vyjímatelné desky i miska na šťávu lze umýt i v myčce. Tefal Optigrill je dostupný v běžné obchodní síti za doporučenou cenu 4999 Kč. Více na www.tefal.cz

chia semínka? Krmivo pro ptáky, na které jsme právem zapomněli, říká expert

Inzerce A151013771

Pollmer není se svou kritikou různých trendy potravin sám. Další Němec, medik Gunter Frank, stejně jako Pollmer není fanouškem celozrnných výrobků. Frankův argument je založen na tom, že obranné látky rostlin, které jsou obsažené ve vnějších obalech obilného zrní, jsou pro mnoho lidí špatně stravitelné. Ne každá rostlina totiž chce, aby se její semena jedla. Ovoce nás láká sladkou dužninou, ale jen proto, aby pecky, které nejíme, skončily pěkně hnojené na zemi, kde může vyrůst další keř nebo strom. Jiné rostliny, jako obilí nebo luštěniny, nemají nic z toho, když jejich plody skončí v našich žaludcích. Proto se tomu brání pomocí takzvaných obranných látek, jako jsou třeba lektiny nebo gliadin, které jsou u  obilí obsaženy právě ve vnějším obalu. Mnoho lidí proto celozrnné výrobky špatně snáší a  jejich těla reagují problémy s  trávením, píše Frank ve své knize Licence k jídlu. Příliš alternativní medicína Odborníky, kteří se na trend superfoods dívají skepticky, najdeme i mimo Německo. Kritický článek výživové poradkyně Petronelly Ravenshear dokonce otiskl britský časopis Vogue. Expertka z  Londýna nabádá k  opatrnosti. Kadeřávek může pomást štítnou žlázu, plody goji by se měly jíst jen v malém množství, chia semínka mohou blokovat příjem určitých minerálů a  quinoa dráždí střeva.

22ZEN

Ale nejen po chemické stránce je současný trend superfoods problematický. Klasifikace na „zdravé“ a  „špatné“ potraviny může být škodlivou pro duši a  v  extrémních případech vést k bulimii, ortorexii a dalším poruchám stravování. Neblaze proslulým důkazem, že i v komunitě wellness blogerů není vše až tak zdravé, jak se zdá, je Jordan Younger alias The Blonde Vegan. V roce 2014 přiznala, že za jejím superzdravým životním stylem byla ve skutečnosti silná porucha stravování. Dnes si říká The Balanced Blonde a od hnutí veganů se distancovala. Její fanoušky to nepotěšilo a někteří jí prý dokonce vyhrožovali smrtí. Younger není jedinou blogerkou z oblasti wellness, jejíž bublina v posledních letech splaskla. Takzvaná The Wellness Warrior, Jessica Ainscough z  Austrálie, byla tak silně přesvědčená, že rakovinu může porazit pomocí zeleninových nápojů, že se odvrátila od konvenční medicíny – s tragickým koncem. Méně tragicky, ale vysoce trapně skončil případ Belle Gibson, která svou rakovinu chtěla také vyléčit pomocí zdravé výživy. Média ji opěvovala jako hrdinku, její blog četly statisíce návštěvníků, Gibson díky tomu získala smlouvy na knihy a  její aplikace The Whole Pantry byla v  App Storu vyhlášená nejvíce prodávanou aplikací v sekci wellness za rok 2013. Škoda jen, že si Gibson svou rakovinu pouze vymyslela, což v roce 2015 musela nesměle přiznat. Od té doby je kolem bývalého vývěsního štítu wellness scény ticho. I  tak ale scéna zdravotních blogů roste a  tisíce zastánkyň zdravé výživy nadále přísahají, že se pomocí sóji a smoothies vyléčily z různých potíží.  A  i  když mezi nimi nepochybně jsou tací, jejichž příběhy nejsou vymyšlené, neznamená to, že lze zkopírovat specifickou stravu z jednoho člověka na druhého. Podle nových poznatků musíme totiž přiznat, že trávení a  metabolismus jsou vysoce individuální záležitosti. Vědci v  izraelském Weizmannově institutu věd přes týden zkoumali hladinu cukru v  krvi 800 lidí a zjistili, že stejné potraviny mohou být různými lidmi stráveny naprosto odlišně. „Když jsem viděl data, říkal jsem si, že se možná opravdu naprosto mýlíme v tom, jak uvažujeme o nadváze a cukrovce,“ říká jeden z autorů studie Eran Segal. Stejnou myšlenku propaguje i  americká odbornice na zdravou výživu, jedna z  postav hnutí Health at Every Size – Linda Bacon. Ve své knize stejného názvu radí stravovat se intuitivně. Jednoduše řečeno: máme poslouchat svá těla a respektovat jejich signály. To teď dělá i Petra. Místo toho, aby následovala striktní plány expertů, učí se jíst intuitivně. Zkouší sice nové potraviny, ale přitom dává pozor na to, jak její tělo reaguje. Nenutí se jíst něco, co nemá ráda. A taky už nemá špatné svědomí, když si dá občas chleba se sádlem.

▼ Inzerce A161002677

lidem. Zdravá ale podle něj není. Fazole sóji totiž mimo jiné obsahují velké množství pohlavních hormonů, které mohou pěkně rozhodit lidskou imunitu a  hormony. Není divu, že počet lidí s alergií na sóju stoupá. Mimochodem i  šťávě z  rozmixované zeleniny a  ovoce nemůže Pollmer přijít na jméno. Obzvlášť když je vyrobena ze surovin, jako jsou listy ředkve, kopřiv nebo mrkvová nať. Syrová listová zelenina je, podle něj, jednou z hlavních příčin otrav jídlem. Velký počet syrových listů, které skončí ve šťávě, obsahuje kyselinu šťavelovou. Zelené drinky podle něj proto mohou dlouhodobě vést k  poruchám ledvin. Důvod pro různé nesnášenlivosti máme podle Pollmera hledat v dějinách naší evoluce. Lidé jsou totiž takzvanými „coctivory“, tedy bytostmi, které své jídlo pomocí různých způsobů přípravy a vaření upravují tak, aby bylo jedlé a dobře stravitelné.

Inzerce

Podpořte imunitu proti chřipce a nachlazení

Lék Wobenzym® posiluje oslabenou imunitu snižuje nemocnost

Podpůrná léčba při chřipce a angíně

Wobenzym působí proti zánětům a podporuje oslabenou imunitu. Proto by ho měli lidé, které chřipka, angína nebo jiné záněty dýchacích cest ohrožují nejvíce, začít užívat už v období zvýšeného výskytu nemoci. Při onemocnění ho Wobenzym tím, že posiluje imunitu, pomáhá rychleji zvládnout, a zkracuje tak dobu léčby. Navíc pomáhá bránit opakování nemoci.

Pomáhá už 50 let

Letos je tomu přesně 50 let, kdy byl Wobenzym poprvé uveden na trh v tehdejším západním Německu, a 25 let u nás. Jen v ČR si lidé za rok koupí kolem 200.000 balení tohoto léku, mnozí z nich opakovaně. Také to potvrzuje, že pomáhá.

Wobenzym je tradičním lékem z přírodních zdrojů pro vnitřní užití. Pečlivě pročtěte příbalovou informaci.

konzultace na tel.: 800 160 000, MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice

Více na www.wobenzym.cz

POHYB

24ZEN

Petr Růžička

Seď jako drak „Pohybujte se, protože můžete. Když se hýbat nebudete, nebudete toho časem ani schopni,“ říká „pohybová hvězda“ sociálních sítí Petr Růžička. Banalita? Snad. Jenže čtyřicátník s vizáží keltského válečníka otáčí pohled na pohyb doslova vzhůru nohama. Text Bibiana Beňová l Foto Tomáš Železný

K

 čemu nám je zvedat jiné předměty, když ani nedokážeme koordinovat vlastní tělo?“ ptá se chlapík s nepřehlédnutelným rusým plnovousem. Je při tom v hlubokém dračím dřepu, s oběma chodidly přimáčknutými k podlaze. Kolena doširoka, těžiště proklatě nízko. Kolem kroužek patnácti žáků od osmnácti do pětačtyřiceti let, každý z nich přidřeplý k zemi. Za okny pražského Institutu sportovního lékařství je mrazivý lednový večer a sněhové vločky ladně vykrajují svou bezchybnou letovou dráhu. Nás, účastníky kurzu Pohyb je život, čeká pro příštích šedesát minut obdobná náplň. Pohybovat se tak svobodně a přirozeně, jak nám to naše těla umožňují. Tak, aby nás v pohybu nic nelimitovalo. Každý, komu je přes třicet a tráví většinu

dne na kancelářské židli, ví, že to zdaleka není samozřejmý cíl. Už jenom ohnout ztuhlé kyčle, kolena a kotníky do dračího dřepu je napoprvé celkem výzva. „Než jsme měli na čem sedět, seděli jsme ve dřepu. Dřep totiž tělu nesmírně prospívá,“ vysvětluje Petr Růžička. „Uvolněná páteř se dostane do příjemné flexe a  může díky gravitaci dekompresovat. Kyčle klesnou k  zemi, kolena se dostanou do úhlu, který se v  civilizaci nenosí, ale který je posílí. Kotníky zpevní zavřený úhel mezi lýtkovou kostí a nártem,“ vysvětluje Petr. „Kdo z vás byl Asii, asi ví, že tam se takhle sedí pořád. Ve dřepu se hrajou šachy, pije se čaj, pracuje se, čeká se na cokoli. Vedlejším efektem je, že ani osmdesátiletý stařík nemá problémy se ze dřepu svižně zvednout.“ Hlavou mi bleskZEN25

Sám sobě činkou Stroje, sady činek, běhací pásy, veslovací stroje... Čím víc toho člověk k budování kondice potřebuje, tím víc se celá snaha zdá směšnější. Ale dá se na to jít i jinak. K běhání nepotřebujete skoro nic a k takzvané kalistenice taky jen vlastní tělo. Let’s go! Text David Nesnídal

S

26ZEN

Výraz kalistenika pochází ze starořečtiny, přičemž „kallos“ je krása a  „sthénos“ znamená síla. Kalistenický trénink tedy nejen komplexně zdokonaluje postavu a buduje muskulaturu, ale tělo se stává vysoce funkčním a  jeho síla výrazně vzroste. „Skutečný mistr progresivní kalisteniky, ten ze ‚staré školy‘, také moc dobře ví, jak získat co největší hrubou sílu (…) a nepotřebuje obouruční činky ani jiné cvičební nástroje,“ píše Wade. „Viděl jsem muže trénované tímto způsobem, kteří měli takovou sílu, že trhali ocelová pouta a dokázali udeřit do zdi s takovou razancí, že z ní vypadávaly celé kusy zdiva a rozdrcených cihel.“ Na podrobný rozbor Tréninku vězně (kvůli kterému se ovšem nemusíte hned nechat zavřít) bychom spotřebovali celé číslo ZENu. Zde je tedy jen základ, Wadeova Velká šestka. A  možná ještě jedna podstatná rada: pustíte-li se do tohoto tréninku, mějte trpělivost a nepřeskakujte „levely“, i když si myslíte, že už máte na víc. Nevyplatí se to. Věřte, že kliky ve stojce na jedné ruce nebo dřepy na jedné noze – byť půjde nejdřív mnohokrát jen o stadium pokusu – potřebují důkladný předešlý trénink už jen proto, abyste neublížili šlachám a kloubům!

Velká šestka 1. Kliky – prsní svaly (velký a malý), přední deltový sval, trojhlavý sval 2. Dřepy – čtyřhlavý sval, hýžďové svaly, hamstringy a vnitřní strana stehna, kyčle, lýtka, chodidla 3. Shyby – široký zádový sval (křídla), velký oblý sval, rombický a trapézový sval, dvouhlavý sval, zápěstí a dlaně 4. Přednožení – přímý břišní sval (pekáč), šikmé svaly (pas), pilovitý sval (vnější svaly žeber), mezižeberní svaly, bránice a šikmý hrudní sval, svaly dlaně, přímý stehenní sval (čtyřhlavý), krejčovský sval (sartorius), kyčelní komplex zepředu 5. Mosty – všechny svaly zad, bedra, kyčelní komplex zezadu, dvouhlavý stehenní sval 6. Kliky ze stojky – trojhlavý sval, celý ramenní pletenec, trapézové svaly, dlaně, prsty, zápěstí

Foto Shutterstock

ousloví „tělesná zdatnost“ leckomu z  nás připomene cvičky a tílko v  rudých trenkách vytažených až nahoru. Ale jakkoli z toho lze mít srandu, rudá tělovýchova a před ní sokolové poměrně dbali na schopnost ovládat vlastní tělo v atletickém smyslu. V  90. letech pak nastal boom posiloven s činkami a cvičebními stroji, v nichž muži začali houfně budovat co nejefektivněji své muskulatury. Souběžně s tím začal kvést kšeft s  proteiny, anaboliky a  doplňky (i  pro široké amatérské publikum) a  velmi rychle tak bujel kult mohutnosti, kde vyholená palice s faldíky kůže v  zátylku je už jen estetickou třešničkou na dortu. A jsme u jádra věci – jde především o efekt, o vzhled, nikoli o schopnosti těla, jeho využitelnou sílu, dynamiku a ohebnost. „Dnešní průměrný návštěvník posilovny jde po vzhledu, ne po schopnostech, protože je to jen o vnějším lesku, a ne o funkčnosti,“ píše jistý Paul „Coach“ Wade ve své metodické knize Trénink vězně. I  jeho publikace ukazující „cestu přirozené síly“ samozřejmě potrénovala velkou sílu marketingovou: je napsaná zdravě nadšenou američtinou, která jako ve  cvičebních sériích opakuje základní pravdy, dokud si neuvědomíte, že to je tak a tak a ne jinak. Ale buďme spravedliví. Při studiu knihy je zřejmé, že „Coach“ Wade, sám těžký kriminálník, píše o  tom, k  čemu za mřížemi došel, nejčastěji metodou pokus omyl. A  ve svém vězeňském tréninku se opírá o zásady tradiční kalisteniky (z časů starověké Sparty), tedy cvičení jen s vahou vlastního těla. A  Wadeův manuál, ačkoli vzešel z  prostředí trestaných zločinců, má na své straně hodně zdravého rozumu, pro který mříže neplatí.

ne, jak se už pár měsíců ráno co ráno soukám z postele s bolestným vrzáním kloubů. „Stačí si denně na pár minut dřepnout a odměnou vám časem budou silná kolena a zdravé kyčle a bedra,“ slibuje Petr. Sám se elegantně vzpřímí a zahajuje rozcvičku. Jeho pohyby jsou ladné a promyšlené. Pohybuje se s tak samozřejmou lehkostí, až se zdá, že se svým tělem provádí banální úkony. Když to ale sami vyzkoušíte, rychle pochopíte, že o nic snadného nejde. Různě se protahujeme, otáčíme, balancujeme a plazíme se po zemi stylem Spider-Mana přisátého k  prosklené fasádě mrakodrapu. Hrajeme zábavné párové hry, které připomínají souboj i tanec současně. „V naší kultuře už nejsme zvyklí pohybově reagovat na podněty, se kterými se dříve člověk potýkal denně: na externí překážky nebo třeba kontakt s jiným člověkem,“ reaguje Petr Růžička na začátečnickou nemotornost. Naše těla se kroutí a  zamotávají, klouby vytáčíme do poloh, kam se běžně nedostanou. „Kdyby se bederní páteř neměla ohnout, tak bychom tam díky evoluci měli tyč. Stejně tak kolena, pokud by se noha měla ohýbat pouze dopředu a  dozadu, měli bychom úplně jiný kloub. K  dobrému fungování těla potřebujeme kontrolovat svůj pohyb v  krajních pozicích,“ ujišťuje účastníky kurzu Petr Růžička. Jeho postoj je výsledkem mnohaleté praxe. Profesionál z IT byznysu má v šuplíku spoustu trenérských certifikací a diplomů. Sám začal se sportem v šesti letech a dosud se nezastavil. Nejprve objevil džudo a  karate, ke kterým posléze přidal i  jógu. Po zranění páteře před dvanácti lety začal zkoumat lidské tělo. Aby si opravil bolavá záda, naučil se mávat s železnou koulí zvanou kettlebell, pro rozšíření pohybové škály do ní postupně včlenil box či lezení po stěně. A pak potkal izraelského učitele Ido Portala. „Po letech každodenního sportování mi najednou ukázal úplně jiný pohled na pohyb jako takový.“ O  Portalovi mluví Petr uznale jako o  pohybovém mnichovi. Muž s tělem antické sochy, jehož videa na sociálních sítích sledují statisíce odbě-

ratelů, tráví v  pohybu až deset hodin denně. Vše s jediným cílem. Vyvinout komplexní systém, jak se správně hýbat. Spolupracuje přitom se špičkovými odborníky napříč planetou – od fyzioterapeutů po jogíny, od cirkusových akrobatů po horolezce. „Musíte se umět hýbat nahoru a dolů, doleva a doprava, dopředu i dozadu, rovně i  šikmo... Musíte rozhýbat části těla, které by se hýbat měly, ale kvůli našemu životnímu stylu jsou strnulé,“ shrnuje výsledky Portalovy metody jeho žák. Ido ordinuje svým následovníkům pohybovou medicínu postavenou na hlubokých dřepech, práci na gymnastických kruzích nebo třeba stojce na rukou, která ramenům dokáže vrátit jejich přirozený rozsah. „Rameno je náš nejmobilnější kloub, měli bychom být schopni dotknout se rukou kterékoli části těla. Hodně lidí ale zjistí, že ani neudrží ruce ve správné poloze ve vzduchu.“ Po měsících pravidelného a precizního cvičení se však výsledky vždy dostaví. Nakonec, v motivačních videích Ido Portala vedle vysoustružených nadlidí cvičí i jeho čtyřiašedesátiletá maminka.

kdyby se bederní páteř neměla ohnout, tak bychom tam díky evoluci měli tyč. Petr Růžička je jako jediný český lektor členem přísně selektivního Ido Portal Mentorship programu. Portalovu metodu u  nás poprvé představil před dvěma lety. Dnes jsou jeho pohybové semináře vždy rychle vyprodané. Do Institutu sportovního lékařství, kde vede pravidelné tréninky dvakrát týdně, za ním jezdí nadšenci až z Vysočiny. S Petrem Růžičkou trénují výkonnostní sportovci, manažeři, kteří si chtějí vylepšit golfový švih, ale taky lidé, kteří touží jenom bez obtíží vstát z křesla. Na portálu Pohyb je život shrnuje výsledky cvičení s Petrem třicátnice Lenka: „Naučíte otočit se ve stojce hlavou dolů a  koukat na svět z  jiného úhlu. Hledat nové mentální i  pohybové dovednosti a  objevovat nové cesty, po kterých se můžete pohybovat. Díky moc.“  Inzerce A161000967

ZEN27

Téma

Po dekádách mocného rozvoje je genetika už tak daleko, že znuděně krčíme rameny nad klonovanou ovcí nebo happeningem aktivistů v polích modifikované kukuřice. Zajímavější je, když vám někdo nabídne možnost dokonale poznat potřeby vlastního těla. Vyzkoušeli jsme nejmodernější genetický test. Text Hana de Goeij Ilustrace Tereza Kovandová Foto Ondřej Tylčer

D

o Prahy přijela vědecká kapacita. Michael Nova stojí za vývojem v  současnosti nejobsáhlejšího dostupného genetického testu v  oblasti výživy, který umožňuje najít si ten nejlepší možný životní styl podle biologického nastavení vašeho těla. Sedím sama ve spartánsky zařízené kanceláři a  z  vysušených úst se snažím vymámit zbytky slin. Právě tolik, aby naplnily malou zkumavku. Po dvou hodinách, kdy jsem nesměla pít, to je heroický výkon. Můj biologický materiál poputuje do Kalifornie, kde opálení vědci budou mou DNA analyzovat. V laboratořích Pathway Genomics totiž vyvinuli program, který na základě analýzy DNA přesně stanoví, co máte, můžete či nesmíte pozřít, aby vaše tělesná

28ZEN

schránka byla v  ideální kondici. Podepíšete řadu lejster, ujišťujících o tom, že nikdo váš biologický materiál nezneužije, a  dáváte souhlas k analýze. I přesto mám pocity lehce smíšené, jakkoli konkrétní důvody k  obavám objektivně neexistují. Mé jméno zůstává doma v teple v Čechách a do Ameriky putuje pouze anonymní kód. Představy, že by tajemní laboranti dali mé geny zmutovat v klonované ovci nebo mou slinu rovnou vylili na místě hrůzného zločinu, tedy zavrhuji jako málo pravděpodobné. Tělo = sada spínačů Každý z nás oplývá zhruba 4 miliony genových mutací, které můžeme v závislosti na prostředí vypínat či zapínat, ve většině případů nevědomky a některé z nich trvale. Povel „zapnout“ či „vypnout“ dáváme tím, co jíme a  pijeme, případně tím, jestli kouříme či nikoli a  zda si dopřáváme dostatek pohybu. „Vy a  já můžeme mít v sobě totožné geny, jejich kombinace jsou ale odlišné. Mutace a geny od rodičů jsou dané a  v  průběhu života je budeme různě vypínat a zapínat,“ vysvětluje doktor Nova, který se specializuje na využití analýzy DNA v každodenní medicíně. Některé z  trvale změněných genů můžeme dokonce předávat svým potomkům, definitivní důkaz toho, že v  pětadvaceti a  pětatřiceti prostě stejné dítě neporodíte. To pozdější ale může mít v  některých směrech paradoxně lepší genetickou výbavu díky tomu,

ZEN29

Doktor Michael Nova je autorem v současnosti nejkomplexnějšího dostupného nutrigenomického testu.

Chcete se taky poznat? Genetický test PathwayFit u nás distribuuje společnost ValensGen pod značkou ValensFit. Ke kompletní genetické zprávě dostanete konzultaci s lékařem, který vám ji vysvětlí a dá ohledně stravování a výživy další doporučení. Následuje setkání s pohybovým koučem, který vyšetří pohybový aparát a poradí, jak nejlépe cvičit v souladu s vašimi genetickými dispozicemi.

30ZEN

že maminka si už něco odžila a  možná zapnula ty správné geny. „Na přelomu let 1944 a  1945 zažívala Evropa jednu z  nejchladnějších zim,“ vypráví doktor Nova. „Němci, které tlačili Britové zpět přes Holandsko, po cestě pálili vše, co jim stálo v cestě. Místní tak po 4–5 měsíců získávali denně ze stravy pouhých 600–700 kcal, třetinu běžného kalorického příjmu. Mezi nimi byly samozřejmě také těhotné ženy. Děti, které porodily, pak vědci po generace sledovali a dospěli k velmi zajímavým zjištěním. Mnoho z těch, které byly v  době hladu v  počátečním stadiu vývoje plodu, trpělo obezitou nebo cukrovkou a  tento gen předaly dál i  svým dětem. Dlouho nikdo nemohl odhalit důvod. Nakonec se zjistilo, že ženy, které byly těhotné a na tak nízkokalorické dietě, aktivovaly určitý gen, který právě v reakci na prostředí ovlivnil regulaci inzulinu. To vše pouze kvůli těm pár měsícům nedostatečné stravy. „Říkáme tomu epigenetický efekt, který nastává při změně vnějšího prostředí a  má biologické dopady i poté, co samotná změna prostředí již pominula,“ uzavírá Michael Nova. Budeme tu do sta? DNA je učiněnou studnicí informací, které mohou napomoci k  prevenci chorob i  jejich účinnější léčbě. Genetický kód prozrazuje dědičné dispozice k  infarktu, mrtvici nebo rakovině a  mnoho dalšího. Na druhou stranu takové databáze s  biomateriálem mohou morálně slabší povahy lehce svádět také k mnoha nepravostem. Co kdyby se k  vašemu genomu dostali třeba pojišťováci a  zjistili, že to s  vaším zdravím není úplně tak růžové? Platba za životní pojistku by pravděpodobně přes noc letěla raketově vzhůru. Cena získání sekvence lidského genomu navíc prudce klesá, dokonce rychleji než třeba ceny počítačů. Podle údajů amerického národního institutu pro výzkum lidského genomu stála v roce 2001 tato operace 95 milionů dolarů a v říjnu 2015 tentýž úkon už pouhých 1245 dolarů. O tom, jak je jednoduché se ke genetickému materiálu dostat a co vše s ním lze odhalit i v amatérských podmínkách, bez příslušných laboratoří a financování, vypo-

věděla newyorská umělkyně Heather DeweyHagborg v projektu Stranger Visions. Na ulici sesbírala DNA, které lidé zanechali na žvýkačkách či cigaretách a  na základě těchto vzorků vytvořila jejich portrét ve 3D. Odsuňme ale černé scénáře stranou. Zajímavé je položit si naopak otázku budoucnosti třeba právě nutrigenomiky, které se věnuje Michael Nova a Pathway Genomics. Michael předpovídá, že do pěti let bude běžnou součástí vyšetření v ordinacích praktických lékařů po celém světě. V Americe jej již dnes pojišťovny proplácejí v rámci boje s obezitou a s ní souvisejícími nemocemi. I  tak je prevence mnohonásobně levnější než léčba. Co tedy bude dál? Budeme tady všichni do sta let? Vytlačí genetika vědmy? Uplynulo pár týdnů a zvědavě nahlížím do své genetické zprávy. Čtení je to nadmíru zajímavé a  v  mnohém potvrzuje to, co jsem si sama o  sobě a  fungování svého těla vždy myslela. Proto informace o  přirozeném sklonu k  obezitě není ani zpola tak šokující, jak se zdálo lékařce, která zprávu interpretovala. Z genetického materiálu se dozvíte úplně vše. Mé cenné kovy z lehkoatletického okruhu, které jsem před řadou let získávala bez zjevné námahy na tréninku? Jednoduché, jsem hrdou majitelkou takzvaného sprinterského genu, který způsobuje rychlý náběh svalové síly. Nemám ráda brokolici a  špenát. To proto, že mé geny jsou citlivé na hořkost. A  do třetice to tloustnutí. Překvapení paní doktorky bylo oprávněné. Jen já totiž vím, že jsem se na každé rodinné oslavě cpala tak dlouho, až se mi udělalo špatně a musela jsem si jít lehnout. Může za to gen, který způsobuje, že nepoznám, kdy mám dost. Také jsem se dozvěděla, že největší zisk má moje tělo z  vytrvalostních aktivit, což interpretuji jako dlouhé procházky po městě. Hůře na tom jsem se silovým tréninkem, takže posilovny jsou zbytečnost. Mám gen, který dobře zpracovává kofein, a tudíž ani pozdní večerní káva by neměla zabránit výživnému spánku. V ruce držím cenný materiál, čistě teoreticky by mi měl umožnit nastavit pro mé tělo ideální podmínky tak, aby vesele prosperovalo do požehnaného věku. Naneštěstí pro něj je tu ještě něco jako psychika. Opravdu jsem se snažila několik týdnů pečlivě dodržovat odborná doporučení, třeba zvýšit přísun ryb, které nijak zvlášť nemiluju. A musím se přiznat, že jsem neuspěla. Odpověď na výše položenou otázku je tedy nasnadě, do sta let tady všichni nebudeme ani při nasazení těch nejpronikavějších mozků a metod. Minimálně my, jejichž hlava má pocit, že na tom je tělo dobře, a tudíž není nutné se příliš trápit. Přeji vám, abyste patřili do mnohem disciplinovanější skupiny. 

GADGETY

FUTURISTICKÝ DEN Pro někoho absurdně bizarní, pro jiného pokroková nezbytnost. Vyberte si. Připravil Ivan Verner

Tři hodiny do NY

Žádné protivné zvonění

Bez akrobacie do práce

Nadzvukovou rychlostí už cestující létali na palubě Concordu, od roku 2023 si to budou moci zopakovat letadlem Aerion AS2. Business jet pro dvanáct pasažérů má vyrábět Aerion Corporation a Atlantik překoná za tři hodiny.

Zvonícím budíkům odzvoní, místo protivného rámusu budou vydávat libou vůni, která spáče naladí do nového dne. Sensorwake místo zvuků nabídne závan mořského vzduchu, tropických květin, čerstvého pečiva nebo kávy.

Koncept elektrokola Tharula Electric Bike připomíná doby, kdy cyklista seděl nad vysokým předním kolem a rozjezd byl malou akrobacií. Designérka Diana Lumbasyo si myslí, že na tomto budeme jezdit v roce 2025 do práce.

Snídaně na vidličku Spisovatel Ambrose Bierce ve svém Ďáblově slovníku definoval vidličku jako nástroj sloužící k podávání mrtvých živočichů do úst. Tady ta s názvem HapiFork, vybavená senzory a Bluetooth propojením, pozná, jak rychle jíte a upozorní na to vibrací, spočítá, kolik jste toho snědli, a díky smartphonu také prozradí dlouhodobé statistiky, aby její uživatel věděl, proč je třeba tlustý.

Kuchtík – automat Zavolejte si o kávu Prvním kávovarem, který spolupracuje s chytrými telefony, je přístroj Nespresso Prodigio ve verzích Silver a Titan. Umožňuje připravovat kávu na dálku, zasílá upozornění, pokud majiteli dojde jeho oblíbená, nebo hlásí, že je zásobník na použité kapsle plný či je potřeba odstranit vodní kámen.

Inzerce A161001431

Pro psí gamblery? UFO, nebo přilba stavebního dělníka po těžkém úrazu? Ne, je to miska pro psy v kombinaci s herní konzolí – CleverPet. Pes na světelné pokyny musí reagovat stiskem tlačítka, aby mu vypadl pamlsek. Hry mají několik úrovní. Nudit se sám doma nebude, léčba gamblerství prý není nutná.

Uvařit polévku nikdy nebylo jednodušší. Prostě podle receptu zvolené suroviny nakrájíte na kousky, ty nasypete do polévkovače Tefal Easy Soup, zalijete potřebným množstvím vody, pak zvolíte jeden ze čtyř programů a spustíte. Kromě polévky umí tenhle kuchtík udělat třeba smoothies, a dokonce i čokoládový fondant nebo těsto na lívance. I mytí je snadné – nalijete do kuchtíka čistou vodu a on se sám propláchne.

Chytrá lahvička Po chytrých telefonech a hodinkách přichází ovládnout trh chytrá flaška. LifeFuels Smart Nutrition Bottle je láhev s displejem, kterou můžeme ovládat přímo či přes iPhone. Nalijeme do ní jednoduše vodu a z vestavěných zásobníků si do ní podle nutričního programu přidáme vitaminy nebo minerály, které náš organismus nejvíc postrádá.

ZEN31

Víno

A l ž b ě ta G a l a

Hoď se do Gala! Po studiu politologie žila v Bruselu svůj evropský sen. Jenže náhle za kariérou v Evropském parlamentu zabouchla dveře, vrátila se na rodnou Moravu a nazula si holínky. Dobře udělala. Text Michaela Židlický A. l Foto Kiva

32ZEN

Alžběta s manželem si před nedávnem pořídili stádo třinácti ovcí, aby jim spásalo trávu v meruňkovém sadu.

ZEN33

Bílé víno dělají Galovi z odrůd Sauvignon, Ryzlink vlašský, Chardonnay, Pinot Blanc, Pinot Gris a Pálava. Červené z odrůd Merlot, Frankovka a Pinot Noir.

34ZEN

N

áš rozhovor měl původně probíhat přímo ve Vinařském domě a  na vinici v  Bavorech u  Mikulova, které Alžběta s  manželem vlastní. Jaromír Gala se ale na poslední chvíli rozhodl, že bude ten den sbírat hrozny, a neměly bychom klid. Potkaly jsme se tak úplně všedně v jedné brněnské kavárně. Alžběta mluví v množném čísle, slovo já téměř nepoužívá. Je to žena s vyrovnanými ambicemi a životem plným přírody a tradičních hodnot. Opustit kariéru v Bruselu a začít ji budovat na vinohradu v bývalých Sudetech se jí vyplatilo. Objednaly jsme si dvě kapučína a  povídaly si o  klapotu tisíců podpatků po chodbách budovy

europarlamentu. O pětileté práci v něm Alžběta mluví jako o obohacující, ale kvůli byrokracii zároveň odrazující zkušenosti. Připravovala pro europoslance podklady k jednáním, odpovídala na dotazy občanů, setkávala se s lobbisty či pořádala v Bruselu výstavy a divadlo. Směje se, že létala tak často, až na letiště chodila jako na tramvaj a letadla dobíhala na poslední chvíli. Z letištní klimatizace jí ovšem taky zůstal chronický zánět dutin. Pokud byla v Bruselu déle než dvacet dní v kuse, jela z Brna autem, aby si s kolegyněmi mohla vyjet do Paříže, Antverp nebo Ghentu na víkend. „Od té doby spím ráda ve své posteli,“ usmívá se Alžběta. Když jí v  roce 2009 skončil mandát,

byla mírná a suchá, na jaře nepršelo a v září, kdy se sklízí, spadla během jednoho víkendu půlka ročních srážek. Navíc bylo klima jako ve skleníku. 13. září o víkendu napršelo tolik, že se do vinohradu nedalo ani dostat. V pondělí jsme se tam jeli podívat. Byl to smutný pohled. Chtěla jsem natahovat přes vinohrad plachty, aby už dále nemokl. Réva je ale neuvěřitelná rostlina s  kořeny velmi hluboko, a když se o ni člověk stará po celý rok, oplatí mu to.“ Do politiky by se vrátit nechtěla. V holínkách na vinohradě jí dává život větší smysl než v lodičkách v  kanceláři a  vůbec jí nevadí být představovaná jako manželka vinaře. Vinař je pouze ten, kdo révu zpracovává a  vyrábí víno, jako její manžel Jaromír. Alžběta se za vinaře nepovažuje, i  když dělá v  rodinné firmě všechno ostatní. „Starám se tu o obchod, o distribuci, vizuální styl našeho vinařství, updatuju web a udržuju kontakty se zákazníky. Také se starám o ubytování, jídlo a hosty v našem Vinařském domě, o provoz prodejny, objednávky, faktury, papíry, e-maily. Teď hodně komunikuji se zahraničními zájemci, takže se pasuji i do pozice vedoucí exportu.“

o prodloužení neusilovala a vrátila se do Česka, kde s manželem založili vinařství Gala. „V  době, kdy jsme se seznámili, byl Jaromír ředitelem ve větším vinařství, které spoluzakládal. Byl tam už devět let a já jsem na něm viděla stres a únavu, měl pod sebou dost zaměstnanců a na samotnou vinici mu nezbývalo tolik času, kolik by chtěl. Začala jsem ho podporovat v myšlence na vlastní vinařství.“ Inu, za vším hledej ženu. Maminka malé Luisy a Olivera přirovnává starost o vinnou révu k tisícům malých dětí, o které se musíte starat a netrpělivě čekáte, co z nich vyroste. „Je to krásná práce, při které se člověk občas musí poprat s přírodou. Třeba v roce 2014. Zima

V holínkách na vinohradě jí dává život větší smysl než v lodičkách v kanceláři.

U jednoho stolu Galovi ve svém Vinařském domě v Bavorech několikrát do roka pořádají vyhlášené degustační večeře o několikachodovém menu, které speciálně k jejich vínu přijede uvařit šéfkuchař z jedné z restaurací, do kterých svá vína Galovi dodávají. Hostům je večeře servírována jako na zámku, u jednoho dlouhého dřevěného stolu. „V Bruselu jsem chodila na jahodovo-rebarborový crumble do úžasné pekárny, ve které se především snídalo. Měli tam právě pouze jeden dlouhý stůl, u kterého se ráno potkali úplně cizí lidé a společně posnídali. Napadlo mě, ‚přenést‘ ho do Bavor a dělat takto jídlo hostům, kteří bydlí u nás,“ vysvětluje Alžběta originální zasedací pořádek. Největší odměnou jsou pro Alžbětu jejich zákazníci. Mají za sebou čtvrtou sezonu fungování Vinařského domu a sedm z deseti lidí se k nim prý vrací. „Jsou tací, kteří u nás byli už čtyřikrát, každý rok k  nám přijedou na víkend! Já sama jsem nikdy nebyla čtyřikrát na jednom místě. Možná před revolucí, to se jezdilo pořád stejně. Říkala jsem si, že jim budu dávat medaile.“ Alžběta s  úsměvem říká, že vinohrad si ji našel a  ona se našla v  něm. „Náročné je, že nemáme jasnou pracovní dobu. Můj muž někdy přijde v osm večer a řekne mi, že je potřeba udělat tohle a tohle. A já mu říkám, pověz mi to za bílého dne, prosím! Večer jsem ráda, že sedím. Otevřela bych si i  láhev vína, ale klasicky žádnou nemáme…“ Kovářova kobyla chodí bosa i  v  Bavorech, a  tak Galovi doma nemají žádnou vinotéku a  víno si chodí kupovat do blízké vinotéky. „Párkrát jsme si kupovali už i své vlastní víno,“ usmívá se Alžběta. „Jsou hodní, dají nám slevu.“ ZEN35

fashion

Pražský hrad? Zapomeňte. Pro mladé turisty je největší atrakcí Prahy holešovický Cross Club, kde staré železo ožívá pod rukama umělců v podobě steampunkových monster. Právě tady jsme našli múzu naší předjarní fashion. Foto: Matěj Třešňák Styling: Radka Sirková Make-up: Eliška Matějková Modelka: Paulina L. (Clique Models)

36ZEN

Kabát, Dolce & Gabbana, 45 900 Kč Šaty, Dolce & Gabbana, 62 030 Kč

ZEN37

Top, H&M, 999 Kč Top, Oscar de la Renta, 46 800 Kč (prodává Obsession) Šála, Review, 499 Kč (prodává Van Graaf) Náhrdelník, stylistky vlastní

38ZEN

Vesta, Ralph Lauren, 6499 Kč Halena, Oui, 2799 Kč (prodává Van Graaf) Kalhoty, Laurél, 5499 Kč (prodává Van Graaf) Šperky, Topshop, 499 Kč Boty, Dolce & Gabbana, 24 970 Kč

ZEN39

Sako, Alexander Wang, 5850 Kč (prodává The Item) Legíny, Topshop, 999 Kč Pásek, Martin Margiela, 8900 Kč (prodává Obsession) Podprsenka Topshop, 799 Kč Děkujeme Cross Clubu za poskytnutí prostoru k focení. www.crossclub.cz

40ZEN

vítejte v Novém století páry Text Kryštof Kubín

C

o mají společného Tajemný hrad v  Karpatech a  počítačová hra Machinarium? Jules Verne a  holešovický Cross Club? Viktoriánská Anglie a hollywoodský komiks? Všechno tohle je rozmixované ve steampunku. A aby toho nebylo málo, parní estetika proniká i do oblečení běžných značek. Hybatelé steampunku se zhlížejí ve vizi budoucnosti podle našich předků z  19. století, kterou vyhrocují do krajní podoby. Dynamiku tomuto fenoménu dodává motiv páry, ozubená soukolí a další mechanika, smyšlené historizující prvky i megalomanské futuristické představy o létajících či podvodních městech. Tohle všechno utváří steampunk.

Peří a stroje Nejlépe si lze „parní punk“ představit pod tvorbou režiséra Karla Zemana, který tvořil často na motivy zakladatele tohoto žánru Julese Verna. Jeho trikové obrazy fantaskních strojů ve smyšleném prostředí výmluvně ilustrují, že realitou se tento žánr nenechá rozptylovat. Tento fenomén zastupuje také výše jmenovaný Tajemný hrad v  Karpatech nebo film Adéla ještě nevečeřela. Pro oba tyto filmy jsou příznačné jak kostýmy, tak i kulisy nepřehlédnutelně stylizované do estetiky steampunku. Tato fantaskní kultura v poslední době ožívá. „Steampunk jsem objevila na zahraničních gothic akcích před mnoha lety. Zaujaly mě originální kostýmy, které v sobě snoubily industriální styl s viktoriánskou estetikou a  prvky ‚fantasy‘. Baví mě, že je jemný (krajky, peří, zdobení), ale zároveň syrový (stroje, mechanika),“ vypravuje Petra Slováková, která je ve volném čase redaktorkou magazínu Steamzine. V módě není ale steampunk ani zdaleka výsadou jen skupiny několika málo geeků. Velkou inspiraci v  něm nacházejí i  přední aktéři světové módy

jako Jean-Paul Gaultier, Versace či Dolce & Gabbana. Prvně jmenovaný vnáší retro-futuristické prvky do svých kolekcí pravidelně už nejméně posledních deset let. Například v podobě vyšperkovaných korzetů, jako tomu bylo naposledy v loňském roce, kdy steampunk pronikl i  do kolekcí velkých mainstreamových značek. Parní alter ego Petra, která pracuje v  automobilovém průmyslu, tráví čas mimo kancelář sepisováním steampunkových příběhů, vyrobou tematických šperků a  v  duchu svého oblíbeného stylu zařizuje i vlastní byt. Zkrátka předělávání předmětů denní potřeby tak, aby vyhovovaly představám o alternativním světě steampunku, je pro ni největší radost. Ostatně jako pro každého zapáleného fanouška.

Hybatelé steampunku se zhlížejí ve vizi budoucnosti podle předků z 19. století, kterou vyhrocují do krajní podoby. Podobně se touto zálibou zaobírá i  Tomáš Dostál, který sice vzešel spíš z  goticko-kyberpunkového podhoubí (jak sám říká), alternativní období páry jej ale oslovuje svou „nespornou elegancí a kultivovaností“. K této módě se dostal oklikou přes knihy a  počítačovou hru Arcanum: Of Steamworks & Magick Obscura z roku 2001. Tomáš nosí tematické oblečení i ve všední dny a se stejně smýšlejícími kamarády pořádá různé srazy. Pro takzvaný cosplay (kostýmovou hru) je kromě kostýmu nějaké postavy, ať už

z  fantasy, nebo sci-fi obecně, důležitý i náležitě ztvárněný projev. „Někteří členové berou svou roli velice vážně a  svá alter ega mají neskutečně propracovaná,“ ujišťuje Tomáš. Ruku v ruce s módou pak jdou interiérové dekorace a design. Jak Petra, tak Tomáš a ostatní si rádi zajdou do holešovického Cross Clubu, kde si, obklopeni spletitými kovovými konstrukcemi, připomínají vize otců zakladatelů. Podobná místa se dají najít ale po celém světě. Interiér kavárny a pražírny Truth Coffee v Kapském Městě je vyladěný do nejmenších detailů, od fontů na nápojových lístcích až po design příborů. Tady by párou poháněné mechanické srdce Julese Verna či dalšího zakladatele – H. G. Wellse, poskočilo radostí. Za steampunkovým designem ale netřeba letět 15 hodin na jiný kontinent. Stačí dojet pařížským metrem na stanici Arts et Métiers, která je další zhmotněnou představou o  dokonalém parním světě. Celá je vyvedená v měděné oranžové – tedy pro steampunk vpravdě typickém odstínu. Dalšími svébytnými součástmi steampunku jsou počítačové hry a hollywoodské filmy, které často ztvárňují bizarní světy a  získávají pro tuto kulturu další stoupence. S jednou takovou hrou uspělo před sedmi lety i brněnské vývojářské studio Amanita Design. Puzzle hříčka Machinarium, kterou její tvůrci zasadili do prostředí postapo světa, inspirovaného Josefem Čapkem, získala cenu festivalu nezávislých her Independent Games Festival v San Franciscu ještě před svým uvedením na trh. Podobně se žánru drží i  hry BioShock Infinite, Dishonored nebo filmy Hellboy 2 či snímky o Sherlocku Holmesovi režiséra Guye Ritchieho. S  ohledem na to, že steampunková komunita inspiruje, tvoří i  prodává, lze očekávat, že její ušlechtilou zábavu čeká ještě mnoho krásných let.  ZEN41

ART & byznys

Jak poznat nového Picassa? Toť otázka. Který umělec bude jednou velkého jména a investice do jeho díla se vám vrátí třeba i tisíckrát? Anebo současné moderní umění nakupujete, abyste oblažili svou duši? Text Viola Černodrinská a Pavel Kappel

V

 roce 1991 nabídl reklamní magnát, sběratel umění a  galerista Charles Saatchi tehdy začínajícímu konceptuálnímu umělci Damienu Hirstovi bianco šek, aby pro něj vytvořil jakékoli umělecké dílo. Hirst za 6000 liber koupil v Austrálii mrtvolu žraloka, nechal ji vypreparovat, naložit do velkého akvária plného formaldehydu a  vystavil Saatchimu účet na 50 000 liber. V  té době to byla skandálně vysoká částka. Deník The Sun nadepsal svůj článek o umělecké transakci titulkem „50 tisíc liber za rybu bez hranolků“. Dílo pod názvem Fyzická nemožnost smrti v  mysli někoho živého bylo poprvé vystaveno v roce 1992 na první výstavě Mladých britských umělců v Saatchi Gallery. Vztah Saatchiho a  Hirsta, ze kterého se mezitím i díky Saatchimu stala umělecká hvězda první velikosti, se výrazně zhoršil a  eskaloval v roce 2003, kdy Saatchi Gallery v Londýně otevřela výstavu, jejíž součástí byla i Hirstova retrospektiva. Umělec se od ní distancoval, protože Saatchi jako vážně myšlené dílo prezentoval i Mini. Auto, které Hirst pomaloval pro charitativní účely. Umělec odmítl výstavu zařadit do svého životopisu a Saatchimu vzkázal, že je dětinský a že umění posuzuje pouze skrze svou peněženku. Rok nato pak Charles Saatchi prodal žraloka americkému sběrateli Stevu Cohenovi za 12 milionů dolarů (spekuluje se i o jiných částkách), čímž popudil nejen Sira Nicholase Serotu, ředitele britské Tate Gallery, který chtěl dílo do sbírek, ale dokonce vyvolal politickou debatu o tom, zda vůbec dílo smí být vyvezeno ze Spojeného království. Celý příběh měl ještě jednu rovinu. Žralok se

totiž ve svém formaldehydovém nálevu začal poměrně brzy rozkládat, takže bylo potřeba řešit některé specifické otázky. Už v  roce 1993 například museli restaurátoři žraloka stáhnout z kůže a napnout ji na laminátový model. Hirst to komentoval slovy, že žralok už nevypadá tak hrozivě a že tím dílo utrpělo. Poté, co ho zakoupil americký sběratel, vyjednal s  ním Hirst výměnu. V  roce 2006 byl původní žralok nahrazen novým kusem, uloveným v Queenslandu a za asistence pracovníků londýnského muzea přírodní historie preparován a naložen do původní vitríny z roku 1991. Umělec samozřejmě musel později řešit námitky, jestli výsledek může být stále považován za stejné umělecké dílo. Hirst odpovídal otázkou, zda je důležitější původní dílo, nebo původní myšlenka. A za sebe dodával, že on jako umělec s konceptuálními východisky si myslí, že by to měla být právě myšlenka. Privátní je když… Divoká historie asi nejslavnějšího díla současného umění ukazuje, že i pro velké sběratele, jako je zakladatel jedné z  největších reklamních agentur Charles Saatchi, není jednoduché se v  umění vyznat. A  v  umělcích. Galeristka Lucie Drdová k  tomuto excesivnímu příběhu, který ilustruje situaci na počátku 90. let, dodává: „Jednalo se především o  dobře promyšlený marketingový a  obchodní tah ze strany reklamního magnáta. Tento příběh do značné míry poškodil klasickou galerijní činnnost. Hirst v této dikci pokračoval a vybudoval své jméno spíše na šokujících titulcích v bulvárních médiích.“ Když v roce 2012 založila Lucie svou vlastní privátní galerii Drdova Gallery, dobře věděla,

Žralok se ve svém formaldehydovém nálevu začal poměrně brzy rozkládat. 42ZEN

Hirstův žralok si svůj věčný spánek užívá v akváriu o rozměrech 213 × 518 × 213 cm.

ZEN43

Pavla Sceranková, cyklus Mysl bez obrazu, 2012. Foto Ondřej Polák

Kam na nákupy Tuzemské privátní galerie: Drdova Gallery, Hunt Kastner Artworks, Nevan Contempo, Polansky Gallery, Hauch Gallery, Svit Světové privátní galerie: Gagosian (New York), White Cube (Londýn), Andrew Kreps (New York), Zeno X (Antverpy), Lisson Gallery (Londýn), Ropach (Salzburg)

Označení „galerie“ V Česku se používá pro více institucí, nesou jej muzea umění jako v případě Národní galerie, výstavní síně, například Galerie Rudolfinum, tak i privátní galerie. Podle Jana Skřivánka z Art&Antiques vzniká ještě větší zmatek tím, že většina menších pražských galerií nechce být privátními galeriemi, ale výstavními síněmi. Nechtějí s uměním obchodovat, ale jen ho vystavovat.

44ZEN

Koho vybrat Zájemci o investice do umění by měli chtít spolupracovat především s těmi galeristy, kteří si dají čas a práci podporovat talenty, jimž věří. Pro orientaci na trhu se hodí znát také odborná periodika jako Art&Antiques, Flash Art, Umělec nebo čtvrtletník Revue Art, z internetových pak například Artalk.cz. že bude sice v českém prostředí jednou z mála, ale A pak pro vás máme několik praktických rad: že svou činností umožní veřejnosti lepší orientaci 1) Zaujalo-li vás nějaké konkrétní dílo, podívejte v džungli současného umění. A nejen to. se na portfolium samotného umělce. Model privátní galerie existuje už od dob impre2) Zajímejte se o to, jakých skupinových výstav se sionistů, ale plně se rozvinul až v 70. letech miúčastní, jestli má za sebou i nějaké autorské výnulého století především v  německy mluvících stavy a v jakých institucích. zemích a ve Spojených státech. 3) Dostal nějaké ceny (např. Jindřicha Chalupec„Jde o model, kdy galerista-odborník exkluzivně kého), měl možnost vystavovat na prestižních zastupuje skupinu mladých umělců, které dloumístech (např. benátském Bienále). hodobě podporuje a na základě vzájemné spolu4) Pozor – to, že někdo vystavuje často, automapráce buduje renomé svých autorů. Tato činnost ticky neznamená, že jde umělce hodného vaší invšak předpokládá mnohaleté úsilí, neboť mladé vestice. Někteří jedinci průměrných uměleckých umění se zhodnocuje pomalu a jeho hodnota pokvalit dokážou být velmi společenští, a  tak motřebuje časový odstup, aby se prověřila,“ dodává hou mít výstavu třeba každý měsíc. To ale vůbec Lucie. nemusí být určující To, že někdo vystavuje často, neznamená, pro kvalitu jejich díla. že jde o umělce hodného vaší investice. 5) Pokud jste okouzleni dílem určitého Takových galerií, které umělce nejen prodávají, umělce, jehož jméno jste v žádné renomované ale především podporují v  Berlíně najdete přes instituci ani periodiku nenašli, nezoufejte. „Sa400, u nás jejich počet nepřekročí jednu desítku. mozřejmě existují umělci, kteří se vyvíjejí mimo „Je hezké vědět, že o vaši práci jde i někomu dalproud tradičních institucí a ocenění, což nijak šímu, že i někdo další na ní má praktickou účast nesnižuje hodnotu jejich díla. Řada z nich praa tím vaše díla posouvá dál. Umělec sám pak vidí cuje v ústraní a je ‚objevena‘ až po nějaké době své dílo v  jiném světle, než když jej prezentuje díky práci historiků umění a  kritiků,“ dodává doma přátelům,“ říká konceptuální umělkyně Pavla Sceranková. a sochařka Pavla Sceranková na adresu své galeSpekulace nad budoucí hodnotou díla zůstává ristky Lucie Drdové. „Jako galeristka zprostředústředním bodem celého obchodu s uměním. Ačkovávám umělcovu tvorbu, takže si musíme být koli někteří vyslovili názor, že cena díla se pozná blízké i po osobní stránce. Spolupráce pak může až s padesátiletým odstupem, jsou i jiné způsoby, probíhat i bez nějakého právního vymezení. Když jak zjistit hodnotu děl a  nebudete muset čekat náš umělec dostane prestižní nabídku, buduje se tak dlouho! Nevěřte pouze umělcově odhadu, ale tím jméno i  naší galerie,“ říká Lucie. Třeba jedsledujte ceny děl ve světovém nebo alespoň evnou, za pár let prodá Lucie dílo Pavly za „kupkovropském kontextu (například na veletrzích). Ale skou“ cenu. pokud nejde jen o  peníze, jak také ZEN doufá, Narážíme na to, že nejdražší české dílo bylo vykoupí jakéhokoli uměleckého díla podporujete draženo 56 let po smrti jeho autora, v Londýně za uměleckou scénu jako takovou a  kulturu země, 1,9 milionu liber. Šlo o Studii na červeném pozadí ve které žijete. 

▼▼ — ▼▼▼▼▼ Inzerce A161002560 — 2563

Františka Kupky. Pro porovnání: u současných českých umělců do 40 let jako jsou například malíř Daniel Pitín, konceptuální fotograf Jiří Thýn či duo David Böhm a Jiří Franta, kteří se zabývají kresbou a instalací, se ceny děl pohybují mezi 40 000 Kč až 150 000 Kč, někdy i více, záleží na konkrétním médiu, zda jde o sochu, malbu, grafiku nebo kresbu. Do té doby má majitelka Drdova Gallery cíl o  něco realističtější. Přeje si, aby veřejnost lépe porozumněla dílům současného umění, která jsou unikátními svědky jedné doby.

ŽiŽkovská parta

▼▼ — ▼▼▼▼▼ Inzerce A161002560 — 2563

Jedna vyrůstala v rodině technicky založené, druhá je dcerou bohémů. Jedna je energická, druhá tichá. Asi právě proto se tak dobře doplňují. Když v roce 2012 zakládala kunsthistorička Lucie Drdová (33, na fotografii vlevo pod obrazy Moniky Žakové) vlastní privátní galerii Drdova Gallery, byla to sochařka Pavla Sceranková (35), kterou ke spolupráci přizvala jako první. Pavla volí při rozhovoru pečlivě každé slovo, působí zasněně. Původně chtěla studovat chemii, dnes má za sebou několik nominací na cenu Jindřicha Chalupeckého, bezpočet autorských výstav

a na AVU vede vlastní ateliér. Sama vytváří monumentální sochařské objekty a prostorové instalace vyznačující se silným konceptuálním myšlením a současně křehkostí svého provedení. Třeba levitující oblek z cyklu Veritas, který je ukotvený desítkou nití, na jejichž koncích jsou jehly zapíchané do stěny. K tomu, aby mohla svá díla představovat odborné i neodborné veřejnosti, jí výrazně pomáhá právě Lucie Drdová. „Od okamžiku, kdy jsme před čtyřmi lety začaly spolupracovat, byla Pavla oslovena předními českými a slovenskými institucemi, které jí nabídly autorské

výstavy, byla vybrána na prestižní výstavu Europe Europe v Astrup Fearnley Museum v Oslu a na podzim ji čeká výstava v Londýně,” vypočítává galeristka, která původně studovala historiii umění v Brně a Vídni. Po stáži v Muzeu moderního umění ve Vídni, postu ředitelky privátní galerie v Berlíně a práci pro ceny Jindřicha Chalupeckého, si Lucie začala ujasňovat, co opravdu chce dělat. „Věděla jsem, že chci vést galerii privátního typu, která zastupuje umělce a snaží se jim pomáhat v etablování jejich kariéry. Na rozdíl od zkušenosti v muzeu, kde zasazujete díla umělců do nových kontextů, ale samotné umělce potkáte

jen zřídkakdy a takřka nikdy nebýváte u zrodu jejich děl.“ Svou hrdě nazvanou Drdova Gallery na Žižkově si Lucie založila už v devětadvaceti letech a dnes se v ní stará o osm tvůrců. „Vzhledem k tomu, že naše umělecká scéna není velká a galerií je tu málo, chci pomáhat lokálním umělcům. Každé dva roky pořádáme pro každého z nich autorskou výstavu, kterou se snažíme profesionálnímu zahraničnímu publiku přiblížit, jak se jeho tvorba vyvíjí. Cílem je, aby umělec získal možnost vystavovat v některé z prestižních institucí. Tak umělec ‚roste‘ a s ním i jeho hodnota,“ říká Lucie. Foto Tomáš Železný

ZEN45

auto

na hraně

Kdysi mě mrzelo, že jsem se na vojně nesvezl tankem, přestože jsem sloužil u mechanizovaného pluku. Ale splnil jsem si to teď: projel jsem se Mercedesem-Benz G 500 4x42. Text David Nesnídal l Foto Matěj Třešňák

46ZEN

ZEN47

48ZEN

Jízda z Chodova na Strahov, kde se fotilo, ještě tak moc zábavná není, ačkoli podle užaslých pohledů z okolních aut je vám jasné, že budíte patřičný respekt. Už proto, že se valíte na mohutných „dvaadvacítkách“ a sedíte v černém monstru, které má prahy přibližně ve výšce, kde je u běžného auta dveřní klika. Dunění čtyřlitrového osmiválce navíc dává tušit, že nepůjde o dýchavičného brumlu; když chcete, na stovku zrychlíte z nuly za necelých sedm a půl vteřiny, maximálka je 210 km/h. Inu, 422 vraných... medvědů. Limit i pro řidičák Zajímavostí, kterou vyčtete z papírů, je, že když je auto plné, chybí deset kilo do váhového limitu, na který vám ještě platí řidičák na osobní auto – 3490 kilogramů. Rozchod, rozvor, výška, váha – to vše také způsobí, že se s řízením speciálního „géčka“ budete chvilku sžívat, pokud nejste na extrémní terénní vozy zvyklí. Na užších silnicích bez krajnic budete chvíli hledat jistotu stopy ve svém pruhu. K častější kontrole ve zpětných zrcátkách vás budou nutit hlavně o dost přesahující karbonové blatníky, které neustále připomínají velkorysý rozchod kol. Překvapil mě posilovač řízení, který nejede zcela zlehka, ale řidiči současně dojde, že u tohoto druhu vozu by to nebylo žádoucí. Bahnitá cesta není zkouška Při této víceméně fotografické misi jsem plnil spíše roli převozního řidiče, ale při zpáteční cestě jsem přece jen zařadil terénní vložku – rozbahněnou a rozbitou cestu mezi lesem a polem u točenského letiště. Skýtala dost bahna, louží, rozbředlého sněhu a hlubokých výmolů na to, aby se „géčko“ přece jen dalo trochu vyzkoušet. Dlužno říci, že terén měl daleko k extrému, který by jen naznačil hranice tohoto výjimečného automobilu, ale přece jen – běžný vůz, možná ani jeho „cross country“ verze, by tady uvízl. Géčko s bubláním jelo jako tank, bez náznaku sebemenšího zaváhání. Hranicí je váš strach Už papírové výkony auta vás před vjezdem do jakéhokoli terénu uklidní. Jinými slovy, je to spíš strach, který vám nedovolí jít na hranici možností auta, vyzkoušet maximální zkřížitelnost náprav, brodění, svahovou dostupnost... Auto má neuvěřitelné nájezdové úhly – 52 stupňů vpředu, 54 stupňů vzadu, zdolá 100procentní stoupání, což je 45stupňový svah, projede metr hlubokým brodem... Ptáte se na účelnost tak výjimečného automobilu, na jeho smysl? Zábava, adrenalin, zážitek, odreagování... Toužíte-li zrovna po tomto druhu povyražení, připravte si aspoň šest milionů a pak už si jen držte klobouk. A volant, samozřejmě.

ZEN49

Mercedes-Benz G 500 4x42 motor: V8 3982 cm3 výkon (kW/k/ot.): 310/422/5250–5500 převodovka: 7G-Tronic akcelerace (0–100 km/h): 7,44 s maximální rychlost (km/h): 210 kombinovaná spotřeba benzinu (l/100 km): 13,8 cena od: 6 048 790 vč DPH

50ZEN

Styling: Dušan Bebčák / Make-up: Dáša Kršková / Model: Marek (Agents Model Management) / Za poskytnutí zázemí děkujeme Beachclubu Strahov, www.beachpraha.cz / Děkujeme za poskytnutí oblečení: Zara, Van Graaf, Topman, Baťa, Levi’s, Diesel

ZEN51

architektura

V jako Výzva Martin Jaroš není troškař. Nejdřív zhmotnil odvážnou vizi kancelářské budovy v Karlíně, která posbírala kdejakou cenu, a nyní se vrhl na rezidenční mrakodrap. Jedno z apartmá ve V Tower staví i pro sebe. Text Hana de Goeij l Foto Ivy E. Morwen

52ZEN

▲▲▲ — ▲▲ Inzerce A161002374 — 2375

J

sou mrakodrapy zosobněním bezbřehé marnivosti egoistických developerů a  narcistických architektů, jak je ukazuje film Skleněné peklo, nebo naopak zhmotněním udivujících technologií a důkazem o schopnostech člověka pokořovat hranice světa všemi směry, včetně vertikálního? Odpověď není podstatná, rezidenční trend je zřejmý. V budoucnu nás bude bydlet v  mrakodrapech víc a  víc. V  roce 2002 bylo ze 100 nejvyšších budov světa jen 20  % rezidenčních, zbytek byly kancelářské. V roce 2012 už to bylo 40  %. Kam až se mohou moderní katedrály vyškrábat? Těžko říct, možná až do oblak, překážkou je pouze lidská psychika. Podle Marka Laveryho, inženýra, který staví mrakodrapy v Dubaji, je jedinou zásadní otázkou budoucnosti supervysokých budov to, jak vysoko se odvážíme. Touhu Čechů po bydlení ve výšinách momentálně testuje Martin Jaroš, majitel developerské společnosti PSJ Invest, která staví v  Praze na Pankrácké pláni první český rezidenční mrakodrap. „Vzhled Pankráce se řeší už od první republiky, vypsány byly desítky architektonických soutěží a zástavba pořád probíhá poměrně chaoticky. Zásadní výškové budovy zde vznikly před desítkami let a já zastávám názor, že je potřeba prostor dostavět. V  Tower Prague se podle mě do toho prostoru výborně hodí,“ říká Jaroš. Sedíme v zasedací místnosti 25. patra budovy City Empiria. Lidé, kteří sem vejdou, se prý dělí na dva druhy: první se ženou k výhledu, až nosem narazí na okno, a  druzí se z  uctivé vzdálenosti naklánějí, aby zjistili, zda ten výhled opravdu stojí za trochu závrati. Ve V Tower tohle dilema řešit nebudou, ani v  nejvyšším patře neuvidíte z terasy kolmo dolů. Pražský V Tower vyroste do výšky 104 metrů, výš v ČR už bydlet nemůžete. Konkurence vás ubytuje maximálně v  92 metrech. Absolutně nejvyšší rezidenční budovou

▲▲▲ — ▲▲ Inzerce A161002374 — 2375

V Tower bude vysoký 104 metrů. Byty budou začínat až v úrovni pátého patra tradiční budovy.

světa pak bude se 472 metry po svém dokončení v  roce 2019 Central Park Tower v  New Yorku. Vyšplhat se do výšek ale není jen tak. Konstrukce mrakodrapů s sebou totiž nese řadu problémů, které u nižších staveb automaticky odpadají. „Důležitá je třeba ochrana proti bleskům, tu jsme studovali v Singapuru, kde s tím mají bohaté zkušenosti,“ popisuje Martin Jaroš systém, který pomocí speciálního napojení kovových částí budovy ochraňuje celý plášť budovy a blesk svádí do země. V suterénu budou i všechny strojovny a technologie, tradičně uložené na střeše. „Chceme minimalizovat hluk a  emise, které tyto systémy vypouštějí do okolí,“ vysvětluje Martin Jaroš. Naopak nájemníci se nemusí bát, že by s  každým košem odpadků museli sjíždět až dolů. Architekti navrhli systém šachet před každým bytem, do kterých se odpadky hodí, a je to. Asi jako v amerických filmech. Inspiraci New Yorkem ostatně Martin Jaroš nepopírá. Byty ve V  Tower začínají ve výšce tradičního pátého patra a jsou obehnány terasami a balkony, které slouží jako ochrana proti dopadu slunečních paprsků na plášť domu, zároveň mají také utlumit případné nepříjemné pocity z bydlení vysoko nad zemí. „Přidali jsme i pocitovou ochranu, kdy vás architektonické prvky fyzicky nepustí až k hraně zábradlí. Pod zábradlím je pak takzvaný nos, konstrukce, která zabraňuje tomu, abyste viděla pohled přímo dolů.“ Proč bydlet raději v mrakodrapu než ve tradiční budově? Většina obyvatel zmiňuje výhledy, jeden Američan se prý dokonce díky bydlení v  mrakodrapu začal lehce paradoxně zajímat o  přírodu – viděl totiž ze svého apartmá lesy, jezera a  pravidelnou migraci ptáků. „Mám k  dispozici ohromný prostor,“ svěřil se obyvatel mrakodrapu od Franka Gehryho v New Yorku. „Nemyslím ty metry čtvereční mého jednopokojového bytu, ale všechen ten prostor kolem mě.“ ZEN53

můj styl

Pav l í n a F e c h t e r ová

PoRučík Columbová Vybudovala jednu z nejúspěšnějších PR agentur v oblasti kultury a designu. Přesto či právě proto je její životní styl zenově bohémský… Text Viola Černodrinská l Foto Tomáš Železný

D

říve připomínala sopku, která svou činností zasypává sama sebe. Pavlína Fechterová, majitelka PR agentury 2media.cz, přiznává, že pro ni bývalo těžké oddělit práci od osobního života. „Nakonec mi v tom ale pomohly děti. Díky nim už nepracuju o víkendech a místo toho jezdíme na výlety po Česku, každý týden chodíme do kina nebo do divadla.“ Než se vrhla na podnikání, studovala kritiku na katedře filmové vědy na FF UK, ale zlákala ji práce pro tehdy nové PR oddělení v České televizi. „Měla jsem možnost pracovat s osobnostmi jako Čestmír Kopecký, Petr Lébl nebo Petr Zelenka, ráda na tu dobu vzpomínám. Asi po roce mě oslovil producent a režisér Ondřej Trojan s návrhem, abych mediálně zastupovala jeho celovečerní filmy. Bylo to úžasné, protože na konci 90. let jsme vlastně zakládali nový obor – filmové PR, kdy jsme filmy propagovali už od scénáře, což byla velká změna oproti dosavadnímu systému, kdy se pozornost soustředila až na premiéru.“ Jako filmový nadšenec a  idealista se Pavlína brání stahování filmů a  místo toho poctivě navštěvuje všemožná kina. „Na filmy chodím pravidelně od tří let, první film, který jsem viděla, byly Tři oříšky pro Popelku od Václava Vorlíčka, dnes mého dobrého přítele. Chodím na artové filmy, českou produkci i  na Hvězdné války nebo bondovky. Vybírám si kina, kde znám paní na pokladně, promítače i  obsluhu na baru jako třeba v Lucerně, v Českém Krumlově nebo kině v Řevnicích,“ říká Pavlína, jejíž 54ZEN

dcery prý nadšení pro film podědily. Na podnikání v PR Pavlína oceňuje, že ani jeden den není stejný a  že svou práci může propojit se svým životním stylem. Klienti agentury se totiž rekrutují nejen z oblasti designu, kulturní, fashion, ale i gastronomie. „Vyhovuje mi třeba restaurace Kalina Cuisine & Vins, kde mi šéfkuchař Mirek Kalina dokáže připravit skvělé vegetariánské delikatesy i přesto, že jeho podnik je vyhlášený párováním masa a  vína. Nepiju kávu, ale na čaj ráda zajdu do Café Platýz mé kamarádky Zuzany Donutilové, jejíž interiér v  prvorepublikovém stylu navrhoval můj muž Honza. A když se chci vrátit do atmosféry 90. let, stačí zajít do La Casa Blů na Starém Městě na sklenku vína.“ Ačkoli řídí firmu, která má dvě pobočky v Česku, jednu na Slovensku, dvacetičlenný tým, a  mezi její klienty patří i  Carollinum, největší obchodník s  luxusními hodinkami, formální garderoba není nic pro ni. „Kostýmek a lodičky jsou nuda. Mám ráda originální věci například od Denisy Nové nebo Ivany Mentlové, které doplním mou oblíbenou koženou bundou Rick Owens, perky Golden Goose a hodinkami Rolex.“ Sama říká, že má ráda trochu „vágusovský“ styl à la Kate Moss šmrncnutý filmem. Nechává se inspirovat svým milovaným poručíkem Columbem stejně jako Umou Thurman ve filmu Kill Bill. „Dokonce jsem sehnala vyšívané koně, úplně stejné jako ty, ve kterých se Uma prokopává z hrobu, kam ji zaživa pohřbili. A když na to přijde, klidně si jdu zaběhat v baseballce s mistrem Yodou.“ 

Pavlína ve své kuchyni v Dobřichovicích u Prahy

Počítač a iPhone Apple Značka, která nám všem změnila život. Svoboda mít kancelář kdekoli, zároveň nesvoboda. Snažím se to balancovat.

Pero Montblanc je klasika s dlouholetou tradicí.

Moleskine Píšu si všechno tužkou. Mám systém. Potřebuju mít vše na papíře, bez toho nefunguju.

Sněžítka si s dětmi vozíme z různých měst, která navštívíme.

Zvýrazňovače a pravítko Pomáhají přehlednosti mého diáře. Batoh značky Valentino Vánoční dárek z Vídně. Filmy Skyfall a Velká nádhera, které by měl každý vidět. Náramky Potřebuji je nosit, zvedají mi náladu. Buddha od kolegyně Markéty z Indie. Beru si ho na cesty, kde zdobí noční stolky v hotelových pokojích.

Svíčky Diptyque z Ingredients nádherně provoní celý dům.

Látky mám ráda Ačkoli jsem 300 dní v roce oblečená v černé, kolem sebe mám ráda pestré orientální vzory a barvy. Český lev Dárek od kamarádky Ani Geislerové. 3 filmové klasiky Pavlíny Fechterové: Gepard od Luchina Viscontiho, Daleká cesta od Alfréda Radoka a Občan Kane od Orsona Wellese.

ZEN55

Byznys

Pijte levicové limonády! Tady v Kročehlavech dva mladí gentlemani, ale povahou vlastně kluci, podnikají. Ne, to je taky špatně, oni si spíše hrají. Je to hra pod značkou F. H. Prager o dobrá česká jablka a ještě lepší nápoje z nich. Text Ivan Verner l Foto Tomáš Železný

Z

 těch dvou více mluví Ondřej Frunc a jako by občas prozradil i to, co se tomu druhému a  na první pohled vážnějšímu Cyrilu Holubovi nezdá. V každém případě se oba shodnou na začátku, jak spolu seděli u piva a říkali si, že vlastně nemají co pít. Rozhodnutí padlo na cider, protože ten oba předtím ochutnali, jeden v Irsku a druhý v Londýně. Ne takový sladký cider, jaký tady posléze začaly nabízet velké pivovary, ale zcela přírodní. Základem jsou česká jablka, která do prostor bývalého kročehlavského pivovaru vozí již namoštovaná a  která kromě cideru slouží i jako základ k dalším zajímavým limonádám. Znáte Františka Huberta? Začátky byly ryze domácké. Stačil odšťavňovač. „Zkoušeli jsme různé odrůdy jablek a  vyrobili snad čtyřicet litrů šťávy,“ vzpomíná Ondřej Frunc. „Tu jsme pak nechali kvasit v pětilitrových demižonech. Něco se nepovedlo podle našich představ, ale dobrá půlka ano. To rozhod-

56ZEN

lo, že to budeme zkoušet dál.“ A  tak zkoušeli, nakupovali jablka, moštovali a nechávali kvasit. To už ale chtělo, aby cider z  jejich rukodělné výroby měl nějaké jméno. Ondřej Frunc, který vystudoval historii, etnologii a k tomu kulturní a sociální antropologii, prozrazuje, že to vlastně byla hra o jméno Prager. To je napadlo jako jedno z prvních, ale pořád to nebylo ono, Prager se spojuje s Prahou, což není v některých krajích dobré doporučení, a tak ke jménu přidali ještě iniciály F. H. Pak přišla téměř cimrmanovská historka o  postavě jménem František Hubert Prager, což byl Jihočech a doma si dělal jabčák. Pak odešel jako dobrovolník do občanské války ve Španělsku a tam ochutnal tamní sidru. Znalosti výroby si přinesl zpátky domů a udělal tak vlastně první český cider. Revolucionáři, feministky Historka, která by napadla málokoho, tedy v té části se Španělskem, tak trochu odráží způsob myšlení obou „jablářů“. Stačí se podívat na tvá-

Nepravidelný tvar etiket na tělech Ondřeje Frunce (vlevo) a Cyrila Holuba má původ v potížích s nalepováním klasických obdélníkových na láhve tak, aby nebyly našikmo. Stačilo dát nepravidelnosti hlavní roli a problém byl vyřešen.

ZEN57

▼▼ — ▼▼▼▼▼ Inzerce A151013832 — 3833

Z etikety maté se dívá malířka a feministka frida kahlo, z anýzu kouká kathleen neal cleaver, zakladatelka genderových studií na yale.

58ZEN

Levicový kapitalismus? Etikety tedy vyjadřují jak určitý názor, tak jistou vynalézavost majitelů firmy – nemají rovnoběžné strany, což je výsledkem snah nalepit ručně ty původní obdélníkové etikety rovně. Příliš se to nedařilo, zdržovalo to. Teď to příležitostně dělají na etiketovacím stroji dvě důchodkyně, které chodily před jablářství venčit své pejsky a povídat si, že nemají co na práci. Zaměstnat někoho, kdo to potřebuje, ale někdy přináší problémy, je tedy nutné se sladit. Jeden z pracovníků s mentálním postižením měl balit lahvičky podle etiket, nicméně o něco delší uvedení do procesu vedlo k tomu, že zákazníci dostávali něco jiného, než si objednali. Vyřešilo se to, muž pochopil, co se po něm chce, a hrozně rád se pochlubí, že má víceméně pravidelnou a důležitou práci. Tím jsme se dostali také k expanzi firmy F. H. Prager. Jabláři odebírají staré jablečné odrůdy z menších sadařství v České republice, protože jednak chtějí, abychom si všichni našich jablek více vážili, jednak naleštěné ovoce ze supermarketů je v  podstatě bez chuti. V  supermarketech také cider ani limonády z jejich produkce nenajdete. Původně dodávali produkty jen známým, teď rozváží do více než 500 barů a  kaváren a  prodávají ve vlastním e-shopu. V  soutěži ciderů v Londýně dostali za ten svůj stříbrnou medaili, svoji kategorii vyhráli ve španělské Asturii, domově sidry. Je hra o české jablko vykročením na cestě kapitálu, nebo směr k ojedinělému sociálnímu projektu? Tím se můžeme nechat překvapit, ale cider a limonády, u nichž je základem jablečný mošt, můžeme pít už teď. Jsou možná levicové, ale české (tedy až na tu revoluční kávu) a zatraceně dobré. 

Inzerce A161001253

▼▼ — ▼▼▼▼▼ Inzerce A151013832 — 3833

ře, které se koukají z etiket jejich limonád pod souhrnným názvem Pragerovy limonády s dodatky jako Maté, Šípek, Anýz, Zázvor nebo Café. V dalším podtitulku se uvádí Zapatista, což je označení člena politického hnutí EZLN v Mexiku, jež rozhodně nepatří k establishmentu. To dokládá i portrét, na němž je maskovaný Subcomandante Marcos, revolucionář, básník a jednoznačný odpůrce kapitalismu. Což o to, zastudena macerovaná fair trade káva odrůdy Arabica pochází z  ekologického hospodářství v  mexickém státě Chiapas, kde právě Marcos stojí v  čele protestujících rolníků. Ale z  etikety Maté se zase na nás dívá malířka a feministka Frida Kahlo, z Anýzu kouká Kathleen Neal Cleaver, zakladatelka genderových studií na Yale a členka Black Panther Party, Zázvor si vyhradila americká anarchistka Emma Goldman, a tak by šlo pokračovat. Do této společnosti se moc nehodí tvář Jaroslava Štercla, komika a trampa, který obsadil nálepku u láhve s nápisem Pragerovy limonády Originál. Jak to jde dohromady, podnikání a zřejmé levicové sympatie? Ondřej Frunc se k  levičáctví se smíchem hlásí. „Ty portréty na etiketách je vlastně můj splněný sen, ale vážně – všichni výrobci tam mají různé ovoce, my se potřebovali odlišit, navíc chceme, aby naše firma byla feministická. V  malém podnikání je možné být levicový,“ myslí si Ondřej a zároveň přiznává, že zatím jejich firma nemá žádný zisk. „Bez něj je snadné mít levicové názory. Ale snažíme se zaměstnat lidi, kteří to potřebují, a dát jim slušný plat,“ dodává.

ZEN59

auto

bodyguard i gentleman Range Rover Evoque vám bude přítelem v každé situaci i prostředí. Poradí si s těžkým terénem, ale stejně tak vás bude reprezentovat před pětihvězdičkovým hotelem nebo na zámecké zahradní párty, kam důstojně přijedete po jemném štěrku. Text David Nesnídal l Foto Lucie Robinson

60ZEN

Make-up: Eliška Matějková, Modelové: Ben Cristovao a Zhanna Belskaya Děkujeme Barbarům za asistenci při focení.

Range Rover Evoque s omlazenou tváří je nejprodávanějším modelem značky Land Rover.

Evoque se odlišuje od konkurentů sebevědomými liniemi, svalnatými rameny a klesající linií střechy. Auto vás neustále vybízí k akci, ať se chystáte objevovat zastrčené kouty města či přírody, anebo chcete být viděni ve správnou chvíli na správném místě. Evoque definuje moderní městský život harmonií mezi typickým vnějším designem, výrazně tvarovaným interiérem, schopnostmi a výkony. Adaptivní LED světlomety doplňují design vozu kombinací osobitého vzhledu a vyššího světelného výkonu, který zaručuje lepší viditelnost a bezpečnost při jízdě za tmy.

Range Rover Evoque potřebuje akci! Boxerská vložka zpěváka Bena Cristovaa se sparingpartnerem může symbolizovat odolnost a pevnost, kterých je zapotřebí na cestě k cíli – Range Rover Evoque má extrémně odolný a lehký skelet karoserie. Ben Cristovao a návrhářka a kickboxerka Zhanna Belskaya (vpravo uprostřed) ilustrují, že život je boj a vztahy jsou složité... Ale když se usadíte vedle sebe do Range Roveru Evoque, na všechny spory zapomenete a vyrazíte vstříc společnému zážitku. Tedy pokud se zase nezačnete přít o to, kdo bude řídit... Funkce Terrain Response, asistent pro sjíždění strmých svahů HDC (Hill Descent Control) nebo asistent pro jízdu v jakémkoli terénu ATPC (All-Terrain Progress Control) jsou jen některé z prvků, které z řízení a jízdy v Evoque činí požitek.

ZEN61

DESIGN / KOSMETIKA

Náramek Louis Vuitton Silver Lockit, jehož koupí přispějete na konto UNICEF, 12 500 Kč, Pařížská 3

Zklidňující krém pro alergickou pleť Avène Tolérance Tolérance, 50 ml, od 492 Kč, k dostání ve vybraných lékárnách

Kožená kabelka Elch značky Bree, 11 790 Kč, www.bree.cz

Sneakers Geox z řady Nebula, 3409 Kč, Geox, OC Palladium, náměstí Republiky 1, Praha 1

Nerezový půllitr na kempování Primus, cena v obchodě Fjällräven, OC Palladium, náměstí Republiky 1, Praha 1

▼ Inzerce A161002953

Toaletní voda Chloé Love Story s vůní jara, 50 ml, 2050 Kč, v síti parfumerií Sephora

– Albert Einstein

Pánské kalhoty Bugatti, 2990 Kč, www.luggi.cz

62ZEN

Připravila Viola Černodrinská

Bunda Tommy Hilfiger, 6060 Kč, Na Příkopě 23, Praha 1

JAK VZNIKÁ VYNÁLEZ? TO VŠICHNI VĚDÍ, ŽE JE NĚCO NEMOŽNÉ, A PAK SE OBJEVÍ NĚJAKÝ BLÁZEN, KTERÝ NEVÍ, ŽE JE TO NEMOŽNÉ, A UDĚLÁ VYNÁLEZ.

CHCETE BÝT V BIBLI Blíží se další vydání ultimátní, vyhlášené a jedinečné

ForMen FASHION BIBLE PRO MUŽE jaro/léto 2016

Vychází již 4. 4. 2016 Pojďte se podílet na jejím vzniku! Pošlete na [email protected] fotografii svého outfitu s popiskem a jménem – a bude zařazena do Stylové galerie našich čtenářů v dubnové Fashion Bibli. Třem nejstylovějším gentlemanům, které vybere odborná porota, ForMen nabídne možnost profesionálního focení v rámci fashion story! Bude otištěna v dalším vydání ForMena.

chytré peníze

6

investičních tipů

Martin Mašát působí na finančních trzích třináct let. Poslední dobou doporučuje klientům společnosti Partners hlavně akciové fondy, globální diverzifikaci a vyspělé trhy.

Text Jaroslav Matějka

Odrazuje od high yield dluhopisů, které se dříve pyšnily patnáctiprocentním ziskem. „Lidé si pořád myslí, že to je dluhopis s  vysokým kuponem. Jenže v  současnosti nesou asi pět procent,“ varuje. A pokračuje: „Když už spekulativní dluhopisy, tak diverzifikovat přes fondy.“ Jasné ne říká státním dluhopisům. Ty mají v  současnosti záporné výnosy. „Kdo si koupí dluhopis na pět let od pana Babiše za minus 0,2 procenta? Vy chcete úroky dostávat, ne je platit.“

2.

Martin Mašát (38) Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a Institut ekonomických studií na Univerzitě Karlově. Získal titul CFA (Chartered Financial Analyst, udělovaný CFA Institutem, sídlícím v USA). Nejprve působil v ING Investment Management. Ve společnosti Partners je od roku 2013, nyní zastává pozici vedoucího oddělení investic a portfolio manažer Partners investiční společnosti.

64ZEN

Co se týká akcií, Martin Mašát se usmívá nad články deníků Blesk či Aha a  rádoby přesnými odhady analytiků. „Ano, akcie spadly o  nějakých patnáct procent, evropské od loňského dubna o třicet procent. Nicméně to bylo v rámci volatility. Když akcie udělaly za posledních pět let dvojnásobek, tak minus třicet procent v  ročním horizontu je vcelku standardní volatilita,“ říká. Varuje před trhy rozvíjejících se zemí. „Jsou lidé, kteří říkají, kupujte je, kupujte Jižní Koreu, Jižní Afriku. Jenže to jsou malé trhy. Může se stát cokoli. Akcie tam udělají klidně znenadání minus čtyřicet padesát procent.“ Jinak má ale poměrně pozitivní náhled. „Ropa se stabilizovala, komodity také nepadají nijak razantně, inflace půjde nahoru. To znamená, porostou ceny, jsou nižší náklady, takže akcie se otočí. Už to ostatně začalo. Včera čínské, japonské akcie plus čtyři procenta. Amerika plus tři procenta.“

3.

Na jednotlivé společnosti nesází. Nikdo neodhadne, kam se budou ubírat, pokud nemá informace přímo od nich. „Každá firma má obrovská specifická rizika. Nikdy jsem neobjevil nikoho, kdo by uměl odhadnout cenu jednotlivé firmy,“ říká. Zdráhá se také dávat konkrétní tipy. „Jako portfolio manažer diverzifikuji. Vždy a  všude. Část dám třeba do Coca-Coly, něco do amerických drah. Když už chcete investovat, tak alespoň do deseti patnácti akcií.“ Podle něho totiž i ty nejjistější sázky mají své slabiny. „NWR se jevila jako jistota. Díra v zemi, tu vám nikdo neukradne. A dnes? Jedna akcie stojí šest haléřů. Když už do něčeho

jdu, tak koupím celý index. Řeknu si, Amerika je na tom fundamentálně lépe, tak kupuji Ameriku,“ říká. Také investici do jednotlivého sektoru nechápe jako diverzifikaci. A  sází na čas. „Jsem spíše dlouhodobý investor. Krátkodobé investování nefunguje,“ tvrdí.

4.

Vyhraněný názor má i na komodity. „Vklady u  bank vám nesou úrok. Dluhopisy za normálních časů vám nesou kupony. Akcie, když zanedbáváme pohyb cen, vám nese dividendy. Komodity nenesou nic. Abyste vydělali na komoditě, tak se jen modlíte, spekulujete na růst ceny. A ta není zaručená.“ A uvádí příklady z poslední doby: ropa minus 70 procent, zlato poslední čtyři roky minus 40 procent, diamanty jsou na cenách z roku 2000.

5.

Rychle hotový je i s otázkou týkající se spoření. „Nejsem pro to spořit od dítěte, abych mu v osmnácti řekl, už jsem ti naspořil deset tisíc korun a teď si plať ty. Ono ale musí postavit byt, postarat se o rodinu, má úplně jiné výdaje. Dovedu si představit spořit z  přebytku, když už jsem trochu zajištěný.“ Penzijní připojištění ano, to smysl má. „Účastnické fondy. Je to běh na dlouhou trať. Takže dynamický, ostatní jsou trochu navíc. Konzervativní vůbec nemá smysl.“ Transformované fondy však zavrhuje. Pozitivní pohled má i  na životní pojištění. „Když mě zítra porazí tramvaj, tak moje manželka aspoň nepřijde o byt. Já si tím nespořím. Mám pojištěné riziko.“

6.

Koupě bytu jako investice je podle Mašáta otázkou velkého rozhodování i  dnes, kdy jsou hypotéky za 1,5 procenta. „Je to byznys tak trochu ve vzduchu. To na finančních trzích máte každý den reálnou cenu. U bytů ne. Tam si akorát přečtete, my si myslíme, že to roste o 10 procent.“ Varuje také před tím, že nikdy nevíte, co se může stát: kdo bude bydlet vedle, zda ten, komu byt pronajmete, ho nevybydlí a tak dále. „Když už investovat do realit, tak přes fond. Tam to máte alespoň diverzifikované. Stará se vám o to správce a můžete investovat i menší částku,“ říká.

Foto Partners

1.

KIDS

r, oze buld , o lk gn: adé Let a, desi ka k iš t ď r o l an V Žák, Rom dimír zak.com la & V .vrtiska w ww

„JEDINĚ DĚTI VĚDÍ, CO HLEDAJÍ.“ – Antoine de Saint-Exupéry

Dívčí h alenka ,d Magda lena Zim esign: Cuna v ová, lnami, www.h ugocho dibos.c z

Pl Pet áštěnk it B a, ww ateau w.p , e -ba tea titu.cz

Připravila Viola Černodrinská l Foto Archiv festivalu mini, www.festivalmini.cz

á ov

▲ Inzerce A160001051

b ru o, on Zá im na á, í k : Ha ern Č vč Dí sign ina .cz de Mart otoe & w.t ww

lo žed y drá Jerr o é & com . tsk na Dě : An binet n a g ek i s e , d ragu do .p rpé www o T vi, zo Ko

Pes n: Jan Bulík, Č www apek, .fatra .cz

desig

de

si ww gn: Hou w. Gab pa ho ri cí up ela pr ac H kn ip rdi o, rk no na, .cz

Dětský ba Playbag toh, www.pla Paksi, ybag.cz

ZEN65

tipy U Báby

Občan Müller

Divadelní guláš

„Včera byl na Bábě a neví čí jsou, jestli to jsou zmije nebo schizofrénie“ a též „v neděli jsou zavřený hospody, na Bábě sedím skoro sám,“ tak pěly Tři sestry o legendární hospodě U Báby v pražském Braníku. To už je bratru přes 25 let, ale „Bába“ ze své atmosféry nic neztra-

Citizen. Tyhle hodinky koupili moji rodiče mému dědovi Juliu Keprtovi k jeho padesátinám v roce 1979, když pracovali v tehdejší NSR jako… ehm… agenti socialistické rozvědky. Po smrti dědy je dala babička mně, ale teprve po jejím odchodu do věčných lovišť jsem si je dal na ruku. Čas naší rodiny teď odkapává na mém zápěstí. Miluju tyhle hodinky Citizen. I ten jejich název. Občan mi přijde geniální. -jam-

Vezměte 7 herců a jen jednu roli. Zamíchejte s nimi a nechte každého odehrát právě tu jednu roli a pak je nechte chvíli v zákulisí vychladnout. Znovu sáhněte do herecké šatny, převlečte je a naličte. Zvěte je na

Co redakce miluje

Běhání za Kosem

Ve škole u koželuhů

Tak jako podzim přeje pouštění draků, na jaře osychající meze zvou k pobíhání za letadélky. Ať s nimi létáte

Před nedávnem jsme s manželem navštívili Florencii. V prostorech kláštera Santa Croce sídlí proslulá koželužská škola Scuola del Cuoio. Vznikla po druhé světové válce, aby dala řemeslo válečným sirotkům. Komunitu drží i dnes, komerční oddělení zaměstnává

pro vlastní potěchu, nebo k radosti svých dětí, s házedly si užijete zábavu pod širým nebem a dost prospějete i své kondici. Házecí kluzák Kos od firmy Pelikán, který lze snadno slepit z prefabrikovaných dílů, mě překvapil pozoruhodnými výkony. A tak jsem mohl být pyšný nejen na zručnost vlastní ruky, ale i na její švih. -nes66ZEN

výhradně absolventy školy. Milé spojení oduševnělého místa, vznešené tradice a komerce. A kabelka od nich s mým monogramem se hodí úplně ke všemu. -hdg-

Nekorektní střípky historické Moje povedená dcerka mi pod stromeček dala útlounkou knížku stripů – krátkých komiksů, jejíž název Opráski sčeskí historje jsem musel chvíli luštit... Rozpustilými obrázky doplněnými jazykem s šílenou gramatikou jsem nejdřív jen zdvořile zalistoval a odložil je. Ale nedávno, vzdychaje při chřipce, jsem po nich sáhl znovu. Chvílemi jsem hýkal smíchy, že mi teplota vyskočila k devětatřiceti, ale celkově knížka přispěla k mému uzdravení. Inu, VESLAMYZL, PLU ZADRVÝ! -nes-

Nalep si a plať Cappuccino s sebou, usmívám se na baristu. Šátrám

v útrobách kabelky po peněžence. Hergot, zůstala v kanclu! Tak jo, asi nadešel čas na jedinou technickou vymoženost, na kterou jsem se jako konzervativní dívka za poslední rok zmohla. Přiložím telefon zadní stranou k terminálu, ozve se zapípání a je to. Kouzlo je v malé obdélníkové nálepce. Do pětistovky nepotřebujete PIN a při ztrátě voláte o blokaci do banky. -bp-

▼ Inzerce A151011750  ▼▼ Inzerce A151010385

ZEN like

jeviště rychle a rychleji. Dávejte jim protiúkoly, nechte muže hrát ženy, mladé ženy stařeny. Pak je vhoďte znovu do šatny, zhasněte světla a počkejte, jestli najdou sami sebe. O čem je řeč? O autorské hře Divadla Na zábradlí s názvem Hamleti. Osvěžující zážitek! -vio-

Foto archiv

tila. Je to ostrov bez času, ale pevně zaklíněný v prostoru, brána z reality a osvěžovna tou nejčerstvější branickou desítkou. Ať už na jedno při procházce se psem, nebo na celý večer filozofických debat přikrytých dýmem. Majitel chce prý dům, kde „Bába“ sídlí, prodat. Zajděte, než bude pozdě. -sam-

DRUHÁ NEJOŠKLIVĚJŠÍ STAVBA SVĚTA!

BUDETE JI

MILOVAT!

OBSERVATOŘ RESTAURACE BAR ONE ROOM HOTEL MINIGOLF

OTEVŘENO DENNĚ

8.00—24.00

Mahlerovy sady 1 / 130 00 Praha 3 / +420 210 320 081 / [email protected]

WWW.TOWERPARK.CZ