16) PROBLÉMOVÝ ŽÁK VE ŠKOLY SPECIFICKÉ VÝVOJOVÉ PORUCHY UČENÍ A ŠKOLNÍ NEÚSPĚŠNOST (ETIOLOGIE, SYMPTOMY, DIAGNOSTIKA), SYNDROM ADMD (ETIOLOGIE, SYMPTOMY) SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ - SPU jsou vývojové poruchy. - 2% - 3% dětí v ZŠ trpí SPU (hlavně dyslexie a dysgrafie). - 5x častěji SPU trpí chlapci než dívky. DYSLEXIE - V širším pojetí: porucha čtení, psaní a pravopisu → dysgrafie = porucha psaní, dysortografie = porucha pravopisu. - V užším pojetí: porucha čtení. - Dyslexie je specifická vývojová porucha, která se projevuje neschopností naučit se číst přesto, že je dítě vyučováno běžnými metodami a má normální inteligenci (širší průměr).
1) 2) 3) 4)
Příčiny Syndrom ADHD – poruchy vnímání, má vyšší verbální IQ než neverbální, problém dělá čtení a pravopis. Dědičnost – opožděný voje řeči (= dysfázie), dyspraxie, nevyhraněná lateralita, lepší neverbální IQ. Hormonální činnost. Psychická deprivace.
Příznaky (3 základní skupiny) 1) Porucha schopnosti zrakové diferenciace (rozlišování) – dochází k záměně hlásek, slabik a slov obrazově podobných (m, n, h, b). 2) Narušena schopnost směrové orientace zrakových podnětů – zaměňuje zrcadlově podobné hlásky, slabiky a slova (s, z, d, b). 3) Porucha analyticko-syntetické činnosti – problém se spojením hlásek, skládání a rozkládání, vynechávání krátkých slov. Typy dyslexie 1) Dyslexie na podkladě percepčních deficitů (nedostatky ve vnímání) – oslabená schopnost sluchové percepce nebo zrakové percepce. 2) Dyslexie s převahou obtíží v oblasti motorické – problémy s obratností při psaní, se správnou výslovností hlásek, dvojí čtení (nejprve potichu a potom nahlas → neplynulost). 3) Dyslexie s poruchou dynamiky základních psychických procesů – hyperaktivita nebo hypoaktivita. Důsledky - Uniká význam textu. - Musí se tolik soustředit, až nechápe o čem čte (čte s nechutí). - U nadprůměrně inteligentních se to pozná až po delší době, protože se učí nazpaměť, domýšlí si. DISGRAFIE - Příznaky jsou stejné jako u dyslexie + písmo je nehezké neupravené, nekvalitní, psaní mu trvá déle. DYSORTOGRAFIE - Není schopnost prakticky aplikovat gramatická pravidla. - Problémem jsou diktáty. - Problém se sluchovou diferenciací, nerozlišují tvrdé a měkké, krátké a dlouhé. 1
DIAGNOSTIKA (DYSLEXIE V ŠIRŠÍM SLOVA SMYSLU) 1) Vyšetření čtení – zjišťujeme rychlost čtení (počet správně přečtených slov za 3 minuty), počet chyb a kvalita, stupeň vývoje čtenářských návyků (plynulost X dvojí čtení, slabikování), porozumění čtenému textu. 2) Standardní diktáty (u dysortografie a dysgrafie) – zjišťujeme počet chyb a jejich kvalitu (chyby z nepozornosti, z neznalosti, specifické chyby např. nerozlišuje I a Y). 3) Doplňkové zkoušky: vyšetření inteligence, obkreslování předloh, zkouška na zrakovou a sluchovou diferenciaci, zkouška pozornosti, test laterality, osobní i rodinná anamnéza. • • • •
NÁPRAVA Nejlépe integrace do běžné třídy (hodnocení a klasifikace dle MŠMT dětí s SPU – slovně, úlevy). Obvykle problémy vymizí v ZŠ, ale jsou i výjimky. Návštěva PEPSI poradny, kde odborník provádí reedukační metody nebo pedagogickopsychologického centra. Specializované třídy – méně dětí ve třídě, kvalifikovaný pedagog, pomůcky.
ŠKOLNÍ NEÚSPĚŠNOST - Úspěšný žák je dobře přizpůsobený školním podmínkám = plní zadané úkoly a prospívá. Neprospívající žák si předem ve stanoveném čase neosvojí učivo. TYPY ŠKOLNÍ NEPROSPĚŠNOSTI 1. Typ – Celkové a hluboké zaostávání, kdy žák trvale neprospívá ve více předmětech. 2. Typ – Částečné a relativně trvalé neprospívání, v některých vědních předmětech /nerovnoměrné nadání, SPU). 3. Typ – Epizodické neprospívání (např. v pubertě). PŘÍČINY • Samo v žákovi – snížená roveň rozumových schopností, lehce podprůměrné děti (IQ 85-90), nadprůměrné nadání, SPU, nedostatek nadání a okolnosti (nezralost), pubertální výkyvy, psychosociální změny, somatický stav, nerozpoznané smyslové vady, ADHD. • Rodina – nevhodný výchovný styl (přehnané nároky, nezájem rodičů, hledání protekce, autoritativní výchova), výchovné zanedbávání (romská komunita), hádky, rozvod, úmrtí, horší zázemí. • Škola – přístup učitele, spolužáci (šikana). DŮSLEDKY ŠKOLNÍ NEÚSPĚŠNOSTI • Neurotické příznaky: negativní psychogenní zvracením, nechutenství, tiky, školní fobie. • Poruchy chování: lži, záškoláctví, útěky z domova, ze školy. • Obranné mechanismy: úniky do nemoci, fantazie, regrese, ztráta motivace, pocity méněcennosti.
2
SYNDROM ADHD (ADMD) - LDE = Lehká dětská encefalopatie (název v 50. letech). - LMD = Lehká mozková dysfunkce → ADHD (Attention Deficit Disorders + Hyperactive + Grese). DEFINICE - Syndrom ADHD je vývojová porucha charakteristická nepřiměřeným stupněm pozornosti, hyperaktivity a impulzivity. - Potíže jsou chronické, mají různý stupeň závažnosti.
-
-
PŘÍZNAKY Příznaky se projevují už od narození. Většinou je přidružená SPU. Pokud jsou příznaky v běžné škále, dítě může jít do běžné třídy, jsou-li příznaky horší, dítě by mělo navštěvovat vyrovnávací třídu (méně dětí ve skupině, individuální přístup, učitel by měl být speciálně vyškolen). Většinou je opožděný vývoj řeči, opožděný pohybový vývoj. Dětský vzdor je mnohem intenzivnější než normálně, záchvaty vzteku. Doporučuje se sladění pozornosti a afektu mezi matkou a dítětem. Věnovat mu pozornost, když zrovna chce a sladit s ním svojí náladu.
Poruchy pozornosti (2 formy) a) Dítě je přecitlivělé na podněty a není schopné oddělit se od rušných vlivů okolí – na všechny podněty reaguje stejně. b) Dítě je neschopné koncentrace, je zatížená jeho CNS → je rychle unavené. - Většinou se vyskytují obě formy (a i b). Poruchy aktivity - Typickým příznakem je špatné fungování procesu podráždění a útlumu celkové aktivity organismu. a) Hyperaktivní – většina dětí s ADHD. b) Hypoaktivní – snížený stupeň aktivity (vzácné). Impulzivity - Pojí se s hyperaktivitou, dítě se dostává do nebezpečí, jedná zkratkovitě a zbrkle, nepředvídá rizika (např. skočí do silnice, z okna). • • • • •
Vedlejší příznaky Poruchy koordinace pohybů (poruchy jemné motoriky, hrubé motoriky, snížená schopnost cílených pohybů – neumožňuje relaxaci svalstva, křečovitost). Poruchy spánku – hlavně usínání, noční děsy, buzení, příčinou jsou reálné problémy. Inteligence a myšlení – IQ bývá normální nebo až nadprůměrné, drobné zvláštnosti ve způsobu uplatnění schopností. Poruchy osobnosti – specifické typy chování: nepružnost (chronická neochota změnit už jednou přijaté stanovisko), vztahovačnost (přecitlivělost na každou negativní poznámku), opoziční jednání (neschopnost podřídit se autoritě), deprese (může vést až k sebevraždě). Úzkost – somatické symptomy (bolesti břicha, hlavy, zvracení, strachy).
PŘÍČINY (ETIOLOGIE) a) Biologické mechanismy – např. onemocnění matky v průběhu těhotenství, předčasný porod, špatná životospráva v těhotenství (alkohol, kofein, drogy, léky). b) I genetický předpoklad, více u chlapců (ženy jsou genetické nositelky).
3
B) VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ S SPU A ADMD (METODY REEDUKACE, INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP) SPECIFICKÉ VÝVOJOVÉ PORUCHY UČENÍ • • • • •
Zásady rodičů Přijmou dítě takové, jaké je. Nesnažit se ho předělat (už vůbec ne násilím). Vytyčit možné cíle a společně k nim sahat. Seznámit jeho sourozence s problémem. Posilovat sebedůvěru a optimismus dítěte.
• • • • • •
Přípravné cvičení Prostorová a pravoruká orientace. Řečová cvičení (slovní fotbal). Zraková a sluchová cvičení. Slabikování. Globální cvičení. Práce s textem (ilustrace k textu, zakrytí slov, atd.).
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Metody reedukace Podle individuálního případu, řídí se diagnostickým obrazem v dané etapě. Navazovat na pokroky dítěte. Rozhovory zaměřené na sebehodnocení. Konkrétnost, návaznost, zapojit co nejvíce smyslů (multisenzoriální přístup). Metoda obtahování (u dyslexie a dysgrafie) – dítě si vymyslí slovo a obtahuje ho prstem, dokud si ho neosvojí → vede k vytvoření vlastního slovníku. Metoda barevných kostek – tiskací písmena, dítě skládá slova, rozlišuje samohlásky a souhlásky, tvrdé a měkké slabiky (tvrdé a měkké kostky). Čtení v duetu – nácvik plynulosti. Čtení s bzučákem + žárovka. Metoda barevných písmen. ADHD Dítě ve třídě posadit co nejblíže k sobě, NE u okna, ANO kolem klidných spolužáků. Přijít na to, co na dítě platí – oční kontakt, fyzický kontakt, pohlazení, ruka na rameno, atd. Pravidelný denní režim – jasně stanovená pravidla a co bude při jejich nedodržování. Trpělivost, laskavost, drobné projevy přehlížet. Spolupráce školy a rodiny. Chválit i za snahu a minimalizovat tresty. Práce méně, ale častěji – musí být dostatek prostoru pro odpočinek a relaxaci. Vhodnější je ústní zkoušení – nejlépe individuálně s dostatkem času. Snažit se hledat činnosti, které budou dítě bavit. Pokud je to nutné, tak spolupráce s lékařem (v krajních případech zklidňující léky), spolupráce s PEPSI poradnou. Předkládat dítěti jen pozitivní vzory.
4
C) ÚPRAVA ŠKOLSKÉ LEGISLATIVY, METODICKÝ POKYN MŠMT ČR (Č.J. 23 472/92-21) K ZAJIŠTĚNÍ PÉČE O DĚTI SE SPECIFICKÝMI VÝVOJOVÝMI PORUCHAMI UČENÍ • • • • • •
• • • • • • • • • • • • • • • •
SPECIFIKA PÉČE O DĚTI S SPU Tyto děti vyžadují speciální pozornost a péči. V běžných MŠ a ZŠ pro ně mohou být zřizovány specializované třídy. Vyskytují se i specializovaná ZŠ pro děti s SPU. Péči v těchto třídách a školách zajišťují speciální pedagogové. Negativní důsledek může mít částečné nebo úplné oddělení žáka od ostatních známých vrstevníků (separace). Pokud žák zůstane v běžné škole nebo třídě, je nutné mu věnovat speciální pozornost – dohoda učitele a speciálního pedagoga – pracovníka PEPSI poradny, SPC, externího pracovníka školy nebo případně stálého pracovníka školy běžného typu. ZJIŠŤOVÁNÍ VĚDOMOSTÍ A DOVEDNOSTÍ ŽÁKA Učitel by měl volit takové formy a druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem žáka a na něž nemá porucha negativní vliv. Kontrolní práce a diktáty píší tito žáci po předchozí přípravě. Nevystavovat žáka úkolům, v nichž vzhledem k poruše nemůže přiměřeně pracovat a podávat výkony odpovídající jeho předpokladům (hlasité čtení před celou třídou, přemíra psaní u dysgrafiků). Pokud dítě nestačí vše v limitu, tak hodnotíme pouze to, co stačilo. Klást důraz na ten druh projevu (písemný nebo ústní), ve kterém žák podává lepší výkony. Při klasifikaci nehodnotíme chyby, ale počet jevů, které žák zvládl. HODNOCENÍ A KLASIFIKACE ŽÁKŮ S VÝVOJOVOU PORUCHOU UČENÍ Při klasifikaci hodnotíme pozitivní stránky výkonu, objasňujeme podstaty neúspěchu, měla by obsahovat návod, jak mezery a nedostatky překonávat, jak dále prohlubovat úspěšnost, apod. Po dohodě s rodiči mohou být dyslektici a dysortografici hodnoceni z mateřského a cizího jazyka slovně. Mohou být osvobozeni od přijímacích zkoušek na střední školy z mateřského a dalšího jazyka (posuzují se, jako by zkoušku udělali). Totéž platí u dyskalkuliků z matematiky. Po dohodě je možné dítě hodnotit slovně ve všech předmětech, do kterých porucha proniká. Po překonání největších obtížích je vhodné postupně přecházet na běžnou klasifikaci. Pokud dítě hodnotíme známkou, můžeme vzít SPU v úvahu a známku tak zmírnit. Je nutné postupovat vždy individuálně. INDIVIDUÁLNÍ STUDIJNÍ PLÁN Dítě má nárok na kterýkoli předmět na individuální výukový plán, který se může radikálně lišit od výuky v daném postupném ročníku, přitom však bude poskytovat dítěti v příslušných předmětech ucelené a dítětem zvládnutelné základy. IVP má charakter smlouvy mezi vedením školy, vyučujícím(i) a rodiči dítěte, vypracovává se krátce a rámcově v písemné formě. Výsledky se hodnotí slovně. Lze ho uplatnit na ZŠ i SŠ. Veškerá rozhodnutí musí být se souhlasem rodičů a musí být vedena nejlepším zájmem dítěte s vědomím, že úspěšnost je podmínkou zdravého vývoje osobnosti.
5
