Společenství
4 / 2016
Společenství 4/16
Prázdninové „Udělejme spolu něco krásného pro Boha.“ Matka Tereza
POZDRAV Z MALÉ MORÁVKY................................................................................2 PLÁNOVANÉ AKCE FARNOSTI……………………………………………………3 CO JE FARNOST, CO PRO MĚ ZNAMENÁ?...........................................................6
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ Email:
[email protected], Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MKCR E 15005. Vychází v Havířově, nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost Havířov, IČ:45215618, 736 01 Havířov, Farská 2, tel. 737564398. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní knihovně, zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, 73601 Havířov, nebo na mail:
[email protected]. Uzávěrka dalšího čísla: 16.10.2016 Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs. armády 2233, Frýdek-Místek
-1-
Společenství
4 / 2016 Pozdrav z Malé Morávky
Chvála Kristu! Vážení farníci v Havířově a okolí, abyste neřekli, že jsem zapomněl na Vás, s nimiž jsem 6 let tvořil společenství, tak si dovoluji napsat pár řádků do Vašeho Společenství. Nejdříve chci ještě jednou moc poděkovat za všechna Vaše prokázaná duchovní i hmotná dobrodiní, stupňující se s mým blížícím se odchodem z Havířova. Při pouti v Bludovicích jsem se rozloučil a večer téhož dne jsem byl svým předchůdcem při společné mši svaté v Malé Morávce představen svým novým farníkům z pěti farností, které mi otec biskup svěřil (Malá Morávka, Dolní Moravice, Rudná pod Pradědem, Václavov u Bruntálu a Andělská Hora ve Slezsku). Od té doby se tady rozkoukávám a zvykám si na jiné podmínky. V každé farnosti je minimálně jeden kostel farní a sem tam kostely a kaple obecní. Takže jestli jsem to dobře spočítal, bývá zde 12 poutí (mimo jiné dvakrát sv. Anna). Ale počty hmatatelných účastníků jsou dietnější. No, prostě nejsem na Velké Moravě, ale na Malé Morávce. Takže tak. Přes kopec v mojí Studánce (která není moje, neboť Karlova Studánka je spravována knězem z Bruntálu) se prý pyšní tím, že mají nejčistší ovzduší ve střední Evropě, tak snad mi to po havířovském smrádku neroztrhne plíce. Ale to už píšu hlouposti, nic rozumnějšího mě nenapadá. Takže končím a vroucně zdravím a žehnám: +! Držte se - Krista a Jeho Církve. o. Karel R.
Poděkování Milí farníci. Asi vám neuniklo, že se přes prázdniny leccos ve farnosti změnilo. Od těch nejviditelnějších změn (nový kaplan) až po ty méně viditelné jako je u sv. Anny téměř hotová zpovědní místnost, nová lavička, nová vývěska před kostelem, nový stojan na kola, natřený plot, obroušená střecha před natřením; v Bludovicích to jsou opravené varhany atd. To „se“ neudělalo samo (ostatně „se“ ještě nikdy nic neudělalo), vždycky je za tím konkrétní člověk, který chtěl udělat dobrou věc a přiložil ruku k dílu, a já jsem za to moc vděčný. Byli to jak řemeslníci, tak i naše mládež z farnosti, která si tím přivydělávala na setkání v Krakově. Vnímal jsem, že se snažili dát do toho díla kus sebe a dělali to poctivě. Moc jim za to děkuji. Nechci vyjmenovávat každého z nich, oni o tom vědí a ví to Bůh. Ať jim a každému, kdo poctivě, podle svých možností a schopností pracuje pro farnost (ať už to má jakoukoliv podobu), žehná! o. Marcel
Prosba Před kostelem je nový stojan na kola, prosím všechny farníky, aby svá kola a koloběžky dávali tam. Není možné už parkovat kola v kostele. Děkuji za pochopení! o. Marcel -2-
Společenství
4 / 2016
Plánované akce v naší farnosti: ne 21.8. – při mši sv. svědectví mládeže o setkání se Svatým otcem v Krakově pá 26.8. – po mši sv. promítání fotek a vyprávění o Krakově – Světovém dni mládeže pá 2.9. – adorace do 19 hod, kterou povede mládež, po adoraci společenství mládeže do 21 hod. so 3.9. – setkání členů živého růžence po mši sv. v knihovně so 3.9. děkanátní pouť do Frýdku za duchovní povolání a obnovu rodin; pojedeme autobusem ne 4.9. – v 10 hod mše sv. pro děti, přineste si aktovky i batohy, děti (i rodiče) dostanou požehnání do nového školního roku. Od 9 hod nácvik písniček se scholou, katecheze pro předškoláky proběhne v knihovně st 7.9. – v 16 hod 1. hodina náboženství, účast rodičů také nutná, dozví se informace od katechetů. Od 16,30 schůzka ministrantů + scholička, účast rodičů také vítána pá 9.9. – dětská mše sv., nácvik písniček ke mši již od 16,30 hod, po mši sv. promítání fotek z farního tábora ne 18.9. – při mši sv. v 10 hod katecheze malých dětí čt 22.9. – po mši sv. modlitby za děti. Představení hnutí Modlitby matek so 24.9. – pouť farnosti autobusem k bráně Božího milosrdenství v Opavě, návštěva o. Karla v Malé Morávce pá 30.9.-2.10. – víkend pro rodiny ve Pstruží na Orlím Hnízdě ne 2. 10 – v 10 hod dětská mše sv., katecheze malých dětí v knihovně. Od 9 hod nácvik písniček se scholou pá 7.10. – adorace do 19 hod kterou povede mládež so 8.10. – ministrantská pouť do Bartošovic so 8.10 - setkání členů živého růžence po mši sv. v knihovně st 12.10. – po náboženství schůzka ministrantů, dětská scholička pá 14.10. – dětská mše sv., nácvik písniček již od 16,30 hod so 15.-ne 16.10. – víkend dětí z náboženství ne 16.10. - při mši sv. v 10 hod katecheze malých dětí v knihovně so 22. – ne 23.10. – víkend dětí z náboženství st 2.11. – památka zesnulých - náboženství se posouvá na 16,45 hod, mše sv. v 17,30 hod pá 4.11. – adorace do 19 hod, kterou povede mládež so 5.11. – sobota pro ženy s Františkou ne 6.11. – v 10 hod dětská mše sv., katecheze malých dětí v knihovně st 30.11. – po náboženství od 17 hod schůzka ministrantů, dětská schola
Jaké pravidelné akce nás čekají v novém školním roce: Katecheze pro malé děti do 7 let budou každou 1. a 3. neděli v měsíci při mši sv. v 10 hod u sv. Anny. Při bohoslužbě slova budou mít děti opět vlastní katechezi v knihovně s kreslením a povídáním. Namalované obrázky donesou k oltáři a po mši sv. si je vezmou domů. Knihovnu můžou samozřejmě využívat i rodiče s miminky na přebalení, nakrmení atd. Na děti i rodiče se těší p. Jana a Hanka. První setkání po prázdninách bude 4. 9. Nedělní mše sv. s dětmi budou opět každou 1. neděli v měsíci v 10 hod. u sv. Anny. Část promluvy bude věnována dětem, zpívat se budou kytarové písničky se scholou, -3-
Společenství
4 / 2016
přímluvy dětí, společná modlitba dětí Otče náš u oltáře, katecheze pro malé děti v knihovně. První mše sv. s dětmi po prázdninách bude v neděli 4. 9. Děti ať si donesou aktovky a batohy - dostanou požehnání do nového školního roku Páteční mše sv. s dětmi budou každý druhý pátek v měsíci. Od 16,30 bude ve zpěvárně nácvik písniček ke mši sv. První dětská mše bude 9. 9., po mši sv. promítání fotek z farního tábora. Vyučování náboženství bude probíhat každou středu v 16 – 17 hod v kostele sv. Anny. První hodina bude ve středu 7. 9. od 16 do 16,30 hod. Účast rodičů nutná! Na děti a rodiče se těší katechetky Naďa, Kristýnka, Hanka, Maruška, Danka, o. Marcel a o. David. Ministrantské schůzky (pro kluky 6-12 let) budou probíhat ve středu 1x v měsíci, po náboženství, tj. od 17.00 do 18.00 v kostele sv. Anny. Poprvé se sejdou ve středu 7. 9. od 16,30 do 17 hod. hod., účast rodičů vítána. Na ministranty se těší o. David Malá scholička dětí - setkání bude 1x v měsíci ve středu v kostele sv. Anny v 17-18 hod. Naučené písničky pak děti budou zpívat na mši sv. s dětřmi první neděli v měsíci a druhý pátek v měsíci za pomoci velké scholy. První setkání bude 7. září v 16,30 - 17 hod., účast rodičů vítána. Písničky a různé hry bude připravovat Anežka Š. Společenství mládeže budou vždy v pátek u sv.Anny. V 16.30 je ve zpěvárně nácvik zpěvu ke kytarovým písním ke mši svaté. Po mši svaté probíhají jednotlivá spolča v různých místnostech. Končíme ve 21.00. Stejně jako v minulých letech se spolča týkají již těch, kteří chodí do 8. a 9. třídy základní školy (je to místo normálního náboženství). Jsou zváni i ti, kteří do spolča zatím nechodili (v tomto případě by bylo dobré nejdříve se domluvit s o. Davidem nebo s někým z animátorů mládeže - Vojtou W., Jirkou Ž., Pájou M.). Po prázdninách se poprvé sejdeme v pátek 2. září. Zvou Tě animátoři a kněží
Víkendy pro děti z náboženství
1. -3. třída 15.-16. října 4. – 7. třída 22.-23. října Příprava k 1. sv. přijímání viz termíny 3. třídy
22.-23. dubna 13.-14. května 20.-21. května.
Úklid kostela sv. Anny
Od září budou opět fungovat 3 skupiny „úklidových čet“ 1. skupina – seniorky – ved. p. Kusáková - uklízí 1., 3. a 5. sobotu v měsíci po ranní mši sv. 2. skupina – maminky – ved. p. Hanka - uklízí 2. pátek v měsíci po večerní mši sv. 3. skupina – mládež – ved. o. David - uklízí 4. pátek v měsící po večerní mši sv. Budeme moc rádi, jestliže se někdo k nám přidá a pomůže s úklidem, hlavně v 2. skupince je malinko lidí.
1. skupina 3.9., 17.9., 1.10., 8.10., 29.10., 5.11., 19.11., 3.12., 23.12., 2. skupina 9.9.,14.10., 11.11., 16.12. 3. skupina 23.9., 21.10., 25.11.,
-4-
4 / 2016 Společenství Setkání společenství Modlitby matek – hnutí křesťanských žen
Ve čtvrtek 22. září 2016 se po mši sv. v kostele u sv. Anny v Havířově v 18.15 hod uskuteční setkání všech skupinek Modlitby matek (z komunity Solace) z naší farnosti. Katka Kučerková (koordinátorka pro severní Moravu) seznámí všechny přítomné s posláním tohoto hnutí, přiblíží konkrétní podobu společné modlitby a upřesní ideální čas, formu i místo pro setkávání maminek. Hlavní součástí programu bude společná modlitba a tiché odevzdávání našich dětí Pánu Ježíši. V závěru setkání bude prostor pro vzájemné poznávání, povídání, výměnu zkušeností i povzbuzení . K nahlédnutí bude také nový Zpravodaj MM, který je možné si vypůjčit z farní knihovny. Martina
Zážitek z Biřmování 2016 Vážení a milí, dovoluji si Vás srdečně pozdravit. 18. června proběhlo v havířovském kostele sv. Anny biřmování. Mezi biřmovance patřila i má dcera Adriana. Několik měsíců se připravovala spolu s dalšími biřmovanci na tuto svátost. Scházeli se pravidelně ve skupinkách a její vedoucí skupiny byla Evička. V tu sobotu jsem si připomněla své vlastní biřmování před 45 lety na Makově. Na slavnostní událost jsme pozvaly i příbuzné. Kostel byl plný očekávajících a jeho přední část zaplnili biřmovanci s kmotry. Když se objevil Mons. Pavel Posád, věděli jsme, že obřad bude nezapomenutelný. Hluboce lidský proslov, úsměv a humorné perličky, osvěžily veliké napětí a nervozitu. I já měla pocit, že Mons. biskupa znám dlouhá léta. Laskavý úsměv mi připomněl mou zemřelou maminku a jeho slova hladila naše očekávající duše. Letošní rok je pro mě pořád velice těžký a bolestný. Zemřel mi manžel a já se snažím dát svému životu nový rozměr. Byla jsem účastna křtu malé vnučky a včera jsem byla kmotrou své dceři. Zcela náhodou si vybrala jméno Ludmila, což je nejen jméno svaté, ale také jméno mé zemřelé maminky a dceřiny babičky. Takže určitě nešlo o náhodu, ale o „vyšší zájem“. Stejně tak, jak je tomu u vnučky, jméno Marie patřilo i mé babičce a prababičce. Nic se neděje náhodou... Biřmování bylo krásně vedeno, nedošlo k žádným zmatkům nebo jeho narušení. Každý věděl, kde je jeho místo. Já, když pozorovala tváře biřmovanců, viděla jsem v nich nezměrnou lásku, oduševnění, štěstí a víru jít životem s Duchem Svatým. Tato svátost zcela určitě obohatila nejen životy biřmovanců, ale i jejich kmotrů, příbuzných a přátel. Děkujeme Mons. Pavlu Posádovi za jeho laskavé a procítěné vedení obřadu, panu kaplanu a i panu faráři za perfektní vedení a organizaci a všem, kteří přispěli ke zdárnému průběhu mše s biřmováním, za plné nasazení, přátelskou péči a ochotu. Nikdy nezapomeneme na tento den - 18. 6. 2016, zůstane navždy vryt v našich srdcích a já pevně věřím, že se odrazí i v našem smýšlení a chování v budoucnu. Jarka Bernatíková
-5-
4 / 2016
Co je farnost, co pro mě znamená ?
Společenství
Milí čtenáři. V minulém čísle jsme byli vyzváni, abychom se zamysleli nad tím, co je to farnost. Do uzávěrky tohoto čísla se o své názory podělilo několik osob. Jednou z nich byla Majka Světničková: „Farnost je pro mne domovem, rodinou, i s tím, že se někdy i pohádáme, neporozumíme si, ale patříme k sobě.“ S dalším názorem se ozvala A. Nečasová: „Podle mě je to společenství lidí, kteří mají stejné vyznání, bydliště a kostel, kde se scházejí k náboženským obřadům. Do kostela sv. Anny mě jako dvoutýdenní přinesli ke křtu, přijala jsem zde svátosti a pravděpodobně se zde i uzavře má životní pouť. Mám ráda i ostatní havířovské kostely – sv. Markétu v Bludovicích, kapli na Špluchově, sv. Jana Křtitele v Prostřední Suché, sv. Jana Boska na Šumbarku, i ten evangelický kostel v Bludovicích. Všechny patří do mého života, ale chodívám tam jako k babičce, hodné tetě, kamarádce… Když ale přijdu ke sv. Anně, jsem „doma“. Kněží – farářů, kaplanů, jáhnů – těch zde pamatuji (více či méně) za ta léta hodně. Jsou moc důležití, ale beru to tak, že i oni mají někde své „doma“ a do Havířova byli posláni sloužit na vinici Páně. Za čas jich bude třeba někde jinde a přijde nový „vinař“. Kdežto my tady zůstáváme a své místo ve farním společenství si budujeme sami – podle věku, potřeb, zálib a schopností. Jak aktivně se zapojíme, tak bude aktivní celá farnost. A naopak. Já se od mládí zapojila hlavně do liturgického zpěvu a s láskou a úctou vzpomínám na své „učitele“ – Mařenku Hrbáčkovou, paní Cahovou, Gerharda (dnes se podepisuje dědek Jargus), varhanici Marii Šopíkovou, pana Hoňka a spoustu dalších. Děkuji a mám ráda všechny, kteří byli a jsou součástí rodiny od sv. Anny. Líbí se mi slova písně: Já jsem si vyvolil za ochranu – Ježíše, Marii, svatou Annu. Vlídností svou k sobě mě zvou, nebeskou ochranou duši mé jsou. Věřím, že i to nás farníky spojuje.“ Pak paní Irena Světničková: „Ve farnosti jsem přes 60 let. Za tu dobu byly různé zkušenosti v různých obdobích. Chodila jsem do pěveckého sboru. Jednou na májové jsem poprvé potkala svého budoucího manžela. Až děcka začala odrůstat – navštěvovat tehdy náboženství nebylo jednoduché – přátelství s jejich rodiči trvá dodnes. Také s přáteli Radia Proglas se můžeme na sebe spolehnout. Teď, když se zotavuji po úraze, jsem překvapena poznámkami lidí - kolik z nich z farnosti se za mé uzdravení modlilo! Tyto postřehy vypovídají o vzájemném vztahu s farností.“ Nechybí ani Dědek Jargus: „Pro nás přistěhovalce do Havířova byla společenství kolem filiálního kostela sv. Anny záchytným místem v neznámém staveništi vznikajícího města. To bylo před padesáti léty. Od té doby se stal Havířov místem, kde žijeme, a havířovské kostely (farnosti?) součástí našeho života. U sv. Anny jsme křtili děti, u sv. Markéty pochovávali první dceru a u sv. Jana Boska pracovali na stavbě kostela pro Šumbark, který se měl rozrůst o dalších 20 000 obyvatel. Tady jsme prožívali období vzájemného porozumění ale i období neporozumění mezi námi farníky, ale také mezi farníky a kněžími. Tady jsme postupně tvořili a obrušovali vzájemné vztahy a snažili se uskutečňovat tak trochu křesťanské společenství. Naše cestičky byly různé, někdy kostrbaté, ale cíl byl společný. Moje generace pomalu odchází. Vzpomínáme, bilancujeme a... děkujeme za všechno, co nám bylo umožněno vykonat. Snad naše stopa bude dobrá a vydrží.“ -6-
Společenství
4 / 2016
Šárka Plawná: „Je to územní část diecéze. Osobně však vnímám farnost jako část živé církve, věřící lid žijící svůj každodenní život. Jak moc jsem ve farnosti ukotvena, si uvědomím s tím, že zde mám dlouholeté přátelé, že ve farnosti si našly skvělé kamarády naše děti, s farností sdílím významné dny církevní i osobní.“ A Marek Světnička: „Na jedné straně je to vzorek obyvatel města - se svými chybami i pozitivy, s různými názory a pohledy na svět, ale taky s různým pohledem na Boha. Farníci se ve městě vnímají, mnohdy se i pozdraví. I pro tyto zmíněné rozdíly se navzájem trpíme, nezabíjíme se, jen si trošku ubližujeme. Nejsem si však jistý, jestli je to proto, že jsme křesťané. Na druhé straně farnost vnímám jako společenství s nesmírně důležitým modlitebním jádrem, které se dokáže za každého z nás účinně přimlouvat.“ Já sama (pisatelka článku) považuji svou farnost za rodinu, širší rodinu, ve které žiji, ale za kterou se modlím a jsem svým způsobem zodpovědná. Vnímám lidi ve farnosti kolem sebe jako své sestřenice, bratrance, strýce, tety a tak dál. Proto se snažím je přijímat a učím se s nimi vycházet i přesto, že mi zrovna někteří „nesedí“. Snažím se je neodsuzovat hned na první pohled ani na další. Mnohokrát se mi stalo, že jsem na druhý a další pohled nebo po bližším setkání s některými musela změnit na daného člověka názor. Proto se učím vyvarovat se toho, abych ho hned neodsoudila, nezaškatulkovala do negativní škatulky a nevzala mu prostor k tomu, aby se projevil. Když už patříme do jedné rodiny, snažím se také pomáhat, kde se dá, jak mi to mé možnosti dovolí a jak to nejlépe umím. Nejsem dokonalá, ale snažím se. Z uvedených názorů je vidět, že farnost vnímáme jako společenství rodinné. Při křtu nás Bůh přijímá za své děti, a tím se stáváme právoplatnými členy Boží rodiny. Máme jistotu, že do ní patříme, a to navždy, máme právo požívat výhod ochrany a zázemí této rodiny. Dokonce Bůh slíbil každému z nás své dědictví. Křesťanství je společnou cestou do nebe, není to cesta každého zvlášť. Na té cestě si máme pomáhat, povzbuzovat se, podpírat se, dodávat si odvahy, ukazovat si správný směr, ... ,a to můžeme jedině ve společenství, ve společenství církve (napsáno volně podle katechizmu). Život v každé rodině (společenství) se mnohdy odvíjí podle společných pravidel a zvyklostí. Každý člen rodiny má svá práva, ale i určité povinnosti k ostatním, aby se jim spolu dobře žilo a byli spolu rádi. Svět z pohledu každého z nás vypadá úplně jinak, proto je dobré se vzájemně respektovat a přizpůsobovat se. K tomu je také dobré si uvědomit, že respekt druhého si nemůžeme vynutit, přestože na něj máme právo. Respektu se musíme učit a sami se vychovávat.
Jak taková pravidla respektu k druhému vypadají? (podle psychologů) 1. Tvůj svět je jiný než můj. Mějte respekt k tomu, co je skutečné pro toho druhého. Svět totiž z pohledu každého z nás vypadá úplně jinak. Váš partner, přítel, člen společenství má jiné zkušenosti, zájmy nebo hodnoty. Nesnažte se ty své považovat za důležitější. 2. Každý z nás chce být slyšen. Každý potřebuje, aby ho někdo vnímal a věnoval mu pozornost. Je bolestné, když nedostanete odpověď na otázku nebo třeba na dopis. Odpovídat znamená respekt, to, že si druhého vážíme. Je to dar. 3. Buďte spolehliví. Spolehlivost a schopnost dávat závazné odpovědi je podmínkou toho, aby ve vztahu existovala důvěra. -7-
Společenství
4 / 2016
4. Neodvracejte se. Náklonnost udržuje v partnerském vztahu pocit „my“. Neodvracejte se od společníka ani v hádce, i když vám to připadá v tu chvíli jednodušší. Neodsuzujte ho. 5. Pocity jsou vždy skutečné. Když mluvíme před druhým o svých pocitech, něco mu ze sebe věnujeme. Nechceme slyšet „To ale přece není vůbec tak hrozné!“ To, co potřebujeme, je pochopení a solidarita. Když bude ten druhý mluvit o svých pocitech, dejte najevo porozumění. 6. Projevujte uznání a ocenění. Je přece tak snadné dát drobným gestem a láskyplnými slovy najevo: „Mám tě rád/a. Vážím si tě. Jsi pro mě důležitý/á!“ 7. Nic není samozřejmé. Máte někdy pocit, že se dřete od rána do večera, a nikde žádné uznání? Poděkovat za zdánlivou samozřejmost je nejjednodušší a nejzákladnější způsob, jak druhému člověku projevit úctu. 8. Požádat o odpuštění a odpouštět. Ve vztahu se nevyhneme zranění. Každý dělá chyby. Omluva je pro vztah jako hojivý balzám. Musí být ale také přijata. 9. Bez upřímnosti není úcty. Chceme důvěřovat, především člověku, který je nám nejbližší. Lhaní rozežírá nejen vztah, ale nakonec i naši vlastní sebeúctu. 10. Co sám nechceš… Univerzální pravidlo a shrnutí všech předchozích. Jednej s lidmi, které potkáváš, tak, jak si přeješ, aby oni jednali s tebou - s úctou. Ty, kdo čteš tyto řádky, také se ti zdá, že je v naší farnosti málo lidí ochotných pomáhat, málo lidí ochotných se zavázat k trvalejší službě? - Jak jsem to slyšela z různých stran. Mně ne. Mně se nezdá, že by tu bylo málo takových lidí, jen se domnívám, že neumíme k sobě najít cestu a bojíme se být těmi prvními: co o nás řeknou jiní, jestli to zvládneme… K tomu je „jednoduchá“ pomoc, stačí se sejít, domluvit se, to znamená vyslechnout různé názory, snažit se je pochopit, přizpůsobit se, vyjít si vstříc a pustit se do práce. Vždycky musí být někdo první, tak proč ne zrovna ty. A co ostatní? Mají stejné možnosti jako ty, tak nevím, co jim vadí a proč druhé posuzují, případně pomlouvají. Vždyť to nejsou následováníhodné ctnosti, spíše naopak. A jestli to zvládneme? Máme přece Boha. Pokud mu svěříme své dobré úmysly, On nám požehná a dá vše potřebné k dobrému dílu. Jestli Ho pustíme i do svých ostatních úmyslů (i těch méně dobrých :), dokáže je využít pro dobro. Vždyť Bůh je dobro a vše, co tvoří je dobré. (Gn 1, 31) Dobře fungující farnost i rodina může být prospěšná i dalším kolem ní, i když v ní nežijí. mg
Dopis pro Markétku Anežku
Jak ten čas letí... před několika lety odevzdala svůj život Pánu Markétka Anežka, naše milá, něžná lektorka. S láskou a úctou jsem si přečetla její dopis, který nám před časem tatínek Markétky dal ve Společenství k nahlédnutí. Dopis byl adresovaný nám, farníkům. Ach Ty naše milé, něžné Dítě Boží, jistě nyní v nebi předčítáš žalmy andělům, vždyť Ty sama jsi byla pro nás Andělem. Milá Markétko, kdykoliv jsi přicházela k ambonu, zahřála jsi mé srdce, které toužilo „hltat“ slova z Písma svatého Tebou přednesená. Tvůj hlas hladil svou něhou a čistotou, určitě nejenom mé srdce. Vždy jsem se těšila na „Tvé“ čtení a ani na okamžik mi nepřišlo na mysl, že bys Ty, naše milá lektorko, pociťovala trému a zažívala úzkost „z davu, který na Tebe zíral“. Jednou, je to už dávno, jsi se mi vyznala, že bys měla touhu starat se o nemocné, že by Tě to naplňovalo. K fyzické pomoci nemocným Ti Pán nedal dostatek času, ale věř, svým posláním -8-
Společenství
4 / 2016
být lektorkou jsi pomáhala našim nemocným duším přiblížit se k Bohu. Byla jsi něžnou a upřímnou lékařkou a svým přednesem a upřímností jsi mnohé vyléčila. Díky Ti, Markétko, těším se, až nám jednou budeš předčítat v nebi. Díky Ti za Tvá slova nám adresovaná: „Všichni nakonec vyjdeme z kostela a třeba se i pozdravíme a usmějeme se na sebe.“ Víš, naše setkání před kostelem jsou často velice „tajemná“. Někdy mi připadá, že jsme každý z jiné planety. Proto díky Tobě za tato slova, která nám zajisté otevřela o něco víc naše srdce k přijetí se navzájem. Těším se na setkání s Tebou v nebi, naše milá lektorko Markétko, mysli na nás prosím a provázej nás svou modlitbou. Tvá sestra Jana P.
Milý pane „OK“
Již několik let s velkým potěšením otvírám Společenství na poslední stránce pokaždé s novým očekáváním, která osoba z Nového zákona Vás tentokrát zaujala, že jste si ji vzal „na mušku“, tedy do zorného pole Vaší pozornosti, a napsal o ní jeden z Vašich kouzelných střípků k radosti a poučení svých čtenářů. Zůstal jste po celou tu dlouhou dobu Vašich literárních skvostů v anonymitě, tak jako i naši evangelisté se ukrývají: jeden pod příběhem celníka, který z radosti, že ho Ježíš oslovil, vystrojil hostinu, na kterou pozval - k pohoršení farizeů a k potěšení nás hříšníků - i ostatní hříšníky a celníky, druhý pod drobnou epizodou, jak jeden mladík, když Ježíše zajímali, se vytrhl, nechal oblečení oblečením a utekl nahý, třetí, který se prezentuje jako přítel a průvodce apoštola Pavla, čtvrtý jako učedník, kterého Ježíš miloval. Tak jako i oni svá díla nepodepsali svým jménem, tak ani Vy. Ale dobře, ať je po Vašem, zůstáváte ze skromnosti neznámý a na předposlední stránce, ale nám čtenářům dobře známý a navíc jako spisovatel mistrovského pera, který dokáže krátkými tahy vykreslit nejen vlastní událost, ale dovede z ní vytěžit i to, co je na první pohled skryté a ne zcela zřejmé. Přibližujete nám tak jednotlivé, dokonce i okrajové postavy s jejich lidskými, mnohdy úplně obyčejnými příběhy, a vytváříte tak vlastně velkou mozaiku doby před dvěma tisíci lety, mozaiku, která najednou před našima očima ožívá, nabývá tepla „člověčiny“, přemísťuje nás do těch dávných dob, a najednou přitom zjišťujeme, že my lidé jsme stále stejní, zdraví i nemocní, nedůtkliví i velkorysí, důvěřiví i skeptičtí, dobří i méně dobří, sobečtí i štědří, že zkrátka ten velký Ježíšův příběh není, a nemůže být, už kvůli těm drobným a bezvýznamným statistům kolem, vymyšlený, vykonstruovaný, nepravdivý. Ano, Vy svými postřehy ho děláte, snad aniž o tom víte, autentickým, lidsky dojemným, čistým a nádherným. Mám pro Vás návrh, a neodmítejte ho prosím ze skromnosti: najděte si nakladatele, který Vaše sebrané příběhy vydá a poskytne je i jiným čtenářům. Nemusíte se za svá dílka vůbec stydět, snesou srovnání i s jinými texty tohoto druhu, a v mnohém je i předčí. Za Vaši vytrvalost při sbírání těchto často opomenutých a zdánlivě nezajímavých lidských osudů i za Váš ostrý pohled a schopnost vniknout do tajů lidské duše Vám patří velký obdiv a dík. Milan Smejkal
PŘEČETLI JSME...
„Najít si čas pro Boha“ (Průvodce životem modlitby) - Jacques Philippe, vydalo nakladatelství Paulínky 2004. Jacques Philippe v této své knížce oslovuje věřící, kteří se snaží vykročit na cestu hlubokého duchovního života a intenzivní modlitby, ale setkávají se s různými překážkami, jež jim zabraňují se na cestu vydat a s rozhodností vytrvat. V západní katolické tradici se modlitbou nejčastěji rozumí taková forma modlitby, kdy člověk předstupuje před Boha v samotě a tichosti, na více či méně dlouhou dobu. Duchovní otcové vždy považovali modlitbu za -9-
Společenství
4 / 2016
privilegovaný a neodmyslitelný prostředek, jak odpovídat na povolání ke svatosti, s nímž se Bůh obrací na každého člověka. Autor připouští, že spisů pojednávajících o modlitbě je cela řada, a dodává, že je vhodné tradiční učení církve předložit dnešním věřícím jednoduše, přizpůsobené k vnímání současného jazyka a s naukou, která není vždy stejná jako před mnoha staletími. Krátce z obsahu: Najít si čas pro Boha, Jak využít čas k modlitbě, Modlitba není technika, ale milost, Vývoj života modlitby, zároveň uvádí i nejrůznější druhy modlitby (meditace, modlitba srdce, růženec, adorace aj.). „Život Dominika Savia“ - Teresio Bosco, vydalo Cyrilometodějské nakladatelství 2003. Původní text Dona Boska jazykově přepracoval a nově nashromážděnými informacemi doplnil Teresio Bosco, kněz a salesián, profesor literatury a novinář. K českému vydání připojil předmluvu biskup Karel Herbst a pak následuje původní předmluva zakladatele salesiánského díla - sv. Jana Boska. V r. 2007 si celá církev připomenula 150. výročí smrti sv. Dominika Savia (2. 4. 1842 - 9. 3. 1857), který zemřel ve velmi mladém věku, v nedožitých patnácti letech. Autor publikace vypráví o jeho narození a rodině, popisuje jeho příchod do oratoře. Don Bosko jej tehdy nazval 'andělským hochem', dovídáme se o ušlechtilé a mírné povaze, se kterou si získával oblibu nejen u svých učitelů při studiu ve škole, ale také u chlapců ve Valdoccu. Vzpomíná, s jakou usebraností a zbožností přistupoval ke svatému přijímání a s jakou vroucností miloval Ježíše i jeho matku, Pannu Marii. Důkladně si plnil své školní povinnosti i příkazy a nařízení svých vychovatelů; pomáhal nově příchozím a osobním příkladem se snažil přiblížit své přátele, spolužáky i další spolubydlící v oratoři k životu s Bohem. Kluky, kteří měli špatné chování, se snažil vhodným napomenutím přivádět k dobru. Vynikal pílí, nevšední inteligencí a prospíval ve ctnostech. Pamětníci vypovídali o jeho vytrženích při mši sv. a při adoraci před Nejsvětější Svátostí. Jeho přičiněním vznikla Družina Neposkvrněné, která si zadala k plnění celou řadu úkolů a dobrých předsevzetí, a tím přiváděla chlapce na cestu svatosti. V knize je popsána i příhoda, kdy zvláštním způsobem pomohl své mamince, která očekávala narození dalšího dítěte při komplikovaném porodu. Tato událost pak přispěla k tomu, že je uctíván také jako přímluvce nastávajících matek. Ke svatořečení Dominika Savia došlo r. 1954 a je patronem katolické mládeže. „Život ve stínu“ (Cesta od hákového kříže ke Kristovu kříži) - Martin Born, vydalo Karmelitánského nakladatelství 2004. Knížka vychází v edici „Osudy“ a je překladem z německého originálu z roku 1996, svědectví a životní příběh takového autora dávají titulu punc bestselleru. Je to autobiografický příběh Martina Bormanna, juniora, jehož otec byl blízkým spolupracovníkem Adolfa Hitlera. Jako syn pohlavára Třetí říše prošel tvrdou nacionálně socialistickou výchovou. Hitlerova smrt a konec války mu připadaly jako zhroucení světa. Popisuje první momenty, kdy se jako mladý chlapec ocitá sám tváří tvář beznadějnému osudu. Je potomkem válečného zločince, odloučen od sourozenců a matky, která záhy po skončení války umírá. V poválečných zmatcích ztratil spojení s rodinou a skrýval se v Rakousku u jednoho sedláka v horách Salcburska, kde nachází domov a zázemí. Živá křesťanská láska těchto prostých lidí ho postupně přivedla ke katolické víře. Po nějakém čase se setkává také s knězem, církevním prostředím a dostává se mu vlídného přijetí. Prohloubení zájmu o víru a katechezi v něm probudilo povolání k řeholnímu stavu. Představení jezuitského řádu mu pomohli při legalizaci jeho pravé identity a nastoupil na teologická studia. Po jejich skončení se na kaplanském místě věnuje vyučování náboženství děti a studentů. - 10 -
Společenství
4 / 2016
Touží se stát misionářem a po dalším studiu odchází na misie do Konga. Zde zažívá občanskou válku, zajetí a mnozí jeho spolupracovníci zahynuli rukou povstalců. Po osvobození byl nucen z africké mise odejít pro zdravotní nezpůsobilost po překonané tropické nemoci. Následovala další tragická událost, při těžké havárii utrpěl nesčetná zranění a jeho osud byl nejistý. V závěru knihy se zmiňuje o své další významné činnosti, kdy se již jako senior potkává se skupinou lidí, které sezval izraelský profesor, iniciátor setkání. Vzájemně se tu poznávají děti pachatelů a obětí - příslušníci německého národa a Židé z Izraele, USA i evropských zemí. Společně vzpomínají a prožívají vzájemné smíření a především na shromážděních a besedách se snaží připomínat mladším generacím nezamlženou, válečnou minulost, holocaust... Z. K.
MAMINCE Srdce plné něhy, ruce hebké, oči klidné, úsměv na tváři... to je naše maminka, kdyby se podle ní pojmenovat měla květinka,... byla by pomněnkou, mateřídouškou či levandulí, byla by růže bez trní, byla by hebkým koťátkem jež slastně zavrní. Byla by skálou v bolesti, jež postaví se neřesti, byla by louka plná květů, byla by žena mnoha světů, byla by vůní...maminka, ta nejkrásnější květinka. Ten její úsměv na tváři, srdce všech dětí rozzáří ta její hebká dlaň je jako hedvábný povian. Maminko naše přemilá, Ty jsi 8 dětí na svět povila, Bůh dal k tomu požehnání a Ty ses stala vzácnou paní. Tys kněžna, královna, tys růže spanilá, Tvá láska se i Bohu líbila a Bůh Ti na oplátku dá sílu z těchto řádků. Maminko nejdražší, poklade náš, s Tebou vždy vzácný je strávený čas, buď zdráva, radostná v každé chvíli ať Boží požehnání Ti dodá síly.
(J.P.)
APOŠTOLÁT MODLITBY SRPEN Všeobecný úmysl: Aby se sport stal příležitostí k bratrskému setkávání mezi národy a významně přispěl k míru ve světě. Misijní úmysl: Aby křesťané ve svém následování evangelia vydávali svědectví víry, úcty a lásky k bližnímu. Národní úmysl: Nanebevzatá Matka Boží ať nám vyprosí a upevní v nás jistotu, že víra v Boha a poslušnost vůči jeho vůli jsou největším bohatstvím, radostí, důstojností a krásou člověka. ZÁŘÍ Všeobecný úmysl: Aby každý člověk přispíval k obecnému dobru a povznesení společnosti, v níž lidská osoba bude středem pozornosti. Misijní úmysl: Aby si křesťané, kteří přijímají svátosti a rozjímají o Písmu svatém, stále více uvědomovali své poslání šířit evangelium. Národní úmysl: Ať Duch svatý pomáhá všem rodičům, vychovatelům, učitelům, kněžím a katechetům v jejich evangelizačním poslání a povolání. ŘÍJEN Všeobecný úmysl: Aby novináři při výkonu svého povolání byli vždy obdařeni úctou k pravdě a vytříbeným smyslem pro etiku. - 11 -
Společenství
4 / 2016
Misijní úmysl: Aby Světový den modliteb za misie obnovil ve všech křesťanských společenstvích radost a odpovědnost za zvěstování evangelia. Národní úmysl: Ať se náš národ vrátí ke svým křesťanským kořenům a naši biskupové ať mají odvahu jasně se svým slovem vyjadřovat k problémům společnosti. /www.jesuit.cz/
Skauting nejde dělat bez Boha
Možná si mnozí doposud mysleli, že skauting nemá nic společného s vírou v Boha. A právě toto tvrzení se vám nyní chci pokusit vyvrátit. Již zakladatel světového skautingu Robert Baden-Powell v době vzniku skautského hnutí na počátku 20. století stanovil 3 základní principy skautingu: a) služba Bohu, b) služba druhým c) služba sobě Tento jím definovaný základ nemůžou skauti vynechávat, vymlouvat se na to, že se svět oproti dřívější době změnil. Pokud by na to skauting přistoupil, znamenalo by to jediné – tedy to, že skauti opustili „skautství“ a své počínání tak posunuli jiným směrem, skauting by přestal být využíván v jeho plném rozsahu. Hodnoty, na kterých skauting stojí, mluví jasnou řečí a žádný skaut nemůže žádnou slovní eskamotáží toto měnit. Tyto hodnoty není snadné pochopit, daleko obtížnější se však v dnešní době jeví je přijmout za své jako svůj životní postoj. Krásně to shrnuje Zdeněk Navrátil ve své brožuře Etika a morálka ve skautingu. Podle něj se trvalé, vážné chápání skautství projevuje výhradně přijetím tohoto spirituálního základu a duchovního aspektu skautského hnutí. S přihlédnutím k základním principům skautingu můžeme konečně skauting chápat daleko šířeji a hlouběji, skauting není pouze výchovným hnutím, ale skauting je životním stylem, způsob života – tedy ars vivendi (umění žít). Na závěr mi dovolte myšlenku zakladatele lorda Baden-Powella: „Chlapec si musí uvědomit, že část jeho povinností vůči Bohu je opatrovat a rozvíjet své nadání, kterým ho Bůh pro jeho životní cestu vybavil; a to nasazením těla s jeho zdravím a sílou a reprodukčními silami pro službu Bohu, ducha s jeho jedinečným rozumem, paměti a síly úsudku, které ho staví nad svět zvířat; a duši, tento kousíček Boha, který v něm je – konečně: lásku, která může být stálým procvičováním a praxí rozvíjena a posilována. Toto předáváme chlapci jako jeho povinnost vůči Bohu, která vyžaduje nejen důvěřovat v přátelství Boha, ale plnit jeho vůli v praktické lásce vůči bližnímu.“ (Aids to Scoutmastership, vydání z roku 1944) Dominik Pustówka
2. oddíl havířovských skautů – Rytíři svaté Anny Tě srdečně zve NA 1. SCHŮZKU V NOVÉM ŠKOLNÍM ROCE 2016/17
Neděle 4.9.2016, 14 – 16 hodin, prostory skautského střediska (B. Němcové 3 – u Lidlu) Věkové kategorie: benjamínci (4-7 let), vlčata (7-11 let) a skauti (11-15 let) Náplň: pravidelné schůzky, výlety nejen do přírody, akce o podzimních i jarních prázdninách (letos v Malé Morávce u otce Karla ), letní stanový tábor Buď i Ty součástí oddílu, který působí v rámci farnosti svaté Anny od roku 1990 a jehož historie sahá až do roku 1968! Kontakt:
[email protected]; www.dvojkahavirov.estranky.cz; 607 666 979 - 12 -
Společenství
4 / 2016 FBC OREL Havířov
přijme do svých řad KLUKY A HOLKY od 6 do 16 let a starší do družstva mužů se zájmem o umění děravého míčku – florbal Během sezóny hrajeme Orelskou florbalovou ligu. Výše přípěvků max. 500 Kč za pololetí. Pravidelné tréninky vede licencovaný trenér ČFbU. V týmu máme rodinnou atmosféru, zažíváme spolu spoustu zábavy, při putování na turnaje děláme výlety do ZOO, na Hostýn a podobně. Těšíme se i na TEBE!
PANÍ ZDISLAVA VZÝVÁ PANNU Zuzana Nováková
Matko všech matek, rozestři svůj plášť nad všemi rodičkami po celé zemi. Oroduj za ně. Nad těmi, které nemají muže, a o to víc se bojí příštích dnů. Oroduj za ně. Nad těmi, co nepoznaly opravdovou lásku, aby dokázaly dát, co samy nedostaly. Oroduj za ně. Nad těmi, které jsou svým mužem milovány, aby jejich zdvojený plamen zářil na cestu i kolemjdoucím. Oroduj za nás, Panno Maria. Matko všech matek, přimluv se u svého Syna, ať požehná všem rodičkám za jejich odvahu přijmout břemeno dalšího života i v dobách nejistot a nebezpečí. Oroduj za nás, Panno Maria. Matko všech matek, přimluv se u svého Syna, ať rozsvítí všem rodičkám radostné světlo víry, že Bůh je dárcem života a nenechá člověka zahynout, dokud on sám Jím nepohrdne. Oroduj za nás, Panno Maria. Matko všech matek, přimluv se u svého Syna, ať požehná všem rodičkám pro jejich lásku k muži. • ********************************************* - 13 -
Společenství
4 / 2016
Sbírky Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov účel 15.5. 19 684,3 684,1 726,- na diecez.charitu 22.5. 30 821,4 987,1 212,- na opravy kostela 29.5. 12 508,3 799,895,5.6. 14 788,3 080,1 200,12.6. 28 083,6 637,1 870,- na opravy kostela 19.6. 25 694,6 038,1 800,- na TV Noe 26.6. 10 970,2 739,780,3.7. 10 332,2 478,1 381,10.7. 7 337,6 465,17.7. 44 680,3 388,1 370,- na opravy kostela 24.7. 15 548,2 496,910,31.7. 7 673,2 953,712,7.8. 11309,3266,910,14.8. 11318,2851,1370,-
Květen až srpen 2016 v našich farnostech Sv. Anna
Pohřby: Josef Kučera (87 let) Pavel Sára (86 let) Marta Hulinková roz. Hanáková (75 let) Alžběta Kulicsová roz. Panyková (89 let) Vojtěch Glatz (89 let) Ctibor Macků (62 let) Marta Frindtová roz. Besedová (93 let) Anna Tkáčová roz. Nowaková (93 let) Josef Sobek (88 let) Miroslav Krkoška (87 let) Dalibor Dužda (43 let) Jan Robert Pavlov (50 let) Petr Krönes (77 let)
- 14 -
Sv. Markéta Pohřby: Michal Ferenc (42 let) Lubomír Klimša (87 let) Libuše Kotová roz. Tomisová (88 let) Marie Barošová roz. Mikulová (83 let) Vladimir Minarovič (51 let) Křest: Elena Václavková
Společenství
4 / 2016
Dopisy do záhrobí Šimon Malomocný, farizeus V městě Šumbarku, ve čtvrtém roce panování zemana Potácivého Šimone, píši Ti ohledně hostiny, kterou jsi pořádal a na kterou jsi pozval také Ježíše Nazaretského. Nikdy jsem nepochopil, proč jsi to udělal. Bylo to proto, že jsi chtěl osobně poznat proroka, o jehož zázračných činech se toho začínalo vyprávět stále více? Měl jsi snad zájem dozvědět se něco z onoho nového učení, tolik se lišícího od toho vašeho? Nebo jsi chtěl jen ozvláštnit svou hostinu a zvýšit tak vlastní prestiž před ostatními hosty? V každém případě ses ovšem zachoval krajně nevhodně a nezdvořile. Zatímco jiné hosty jsi zahrnul všemi obvyklými poctami a osobně jsi je uvedl na jejich čestná místa u stolu, Ježíše jsi zcela opomíjel. Neposkytl jsi mu vodu na omytí zaprášených nohou ani na rituální očištění rukou, na němž jste si tolik zakládali, nepolíbil jsi ho obřadným polibkem na uvítanou, natož abys mu vetřel do vlasu trochu vonného oleje. Zřejmě Ti Ježíš nestál za to, abys vůbec vstal od stolu a zaznamenal jeho příchod. Musím přiznat, že Tvé jednání mě zase až tolik nepřekvapuje. Ke zvláštnostem Tvého stavu patřila mimo jiné přezíravost a pohrdání všemi domněle nižšími. Možná jsi právě svou nevšímavostí chtěl demonstrovat propastný rozdíl mezi vámi dvěma. Divím se ovšem Ježíši, že Tvé neupřímné pozvání přijal. Mohl zamířit na tolik jiných míst, kde by ho radostně uvítali, a jistě by se tam cítil lépe než vprostřed chladného přepychu Tvé hodovní tabule. Tu však hostinu naruší neočekávaná událost a do síně vtrhne ženština, jejíž oděv i chování dávají tušit, jakému řemeslu se věnuje. Znovu se nestačím divit, proč jsi ihned nezakročil a nenechal jsi tuto ženu vyvést. Byla snad i ona součástí Tvého plánu na zesměšnění a kompromitaci Ježíše? Vrhla se právě k němu a dotýkala se ho, tak jako se dotýkala tolika jiných mužů. A on, domnělý mistr a prorok, to strpěl, aniž by jakkoliv protestoval. Možná právě v této chvíli Tvá hostina vyvrcholila a dosáhla plánovaného cíle. Mýlil ses, stejně jako jsem se mýlil já. Ježíš sem nepřišel kvůli Tobě ani kvůli ostatním hostům, kteří striktně dodržovali zasedací pořádek i bezpočet dalších předpisů. Ježíš nepřišel, aby s Tebou diskutoval o svém učení nebo aby se jednou za čas trochu lépe najedl. Přijal Tvé pozvání, aby se setkal právě s tou opovrhovanou ženou. Zatímco se vzduchem šíří těžká vůně vzácného nardu (jehož cena převyšuje hodnotu celé Tvé hostiny) spolu s rozpaky a zmatkem a pečlivě budovaná režie Tvé slavnosti se rozpadá, Ježíš rozmlouvá s onou hříšnicí, dotýká se jí, brání ji před ostatními hosty i před vlastními učedníky. Je tímto setkáním zcela pohlcen – a potěšen. Nakonec přichází i k Tobě a snaží se Ti vysvětlit, oč tu jde. Používá podobenství, jež tolik milujete, připomíná Ti Tvou nezdvořilost, aby zdůraznil kontrast mezi Tebou a tou ženou. Posloucháš ho jen na půl ucha, a tak mu nemůžeš rozumět a zůstáváš zmatený a znepokojený. Ježíš se vrací k té ženě a spolu s ní opouští hodovní síň, která již splnila svůj účel. Ježíš přichází i na ta nejméně pravděpodobná místa, aby se tam setkal s těmi, kteří o to skutečně stojí. Dokonce i na přepychové hostiny a oficiální ceremoniální akce. -ok- 15 -
Společenství
4 / 2016
Jsou čáry na obrázku rovnoběžné?
Nenech(Ano) se oklamat! Níže je pár obrázků, které pomocí různých fíglů vypadají jinak, než opravdu jsou = tzv. optických klamů.
(ano)
Co vidíš, když obrázek otočíš?
Který střed květinky je větší?
(Jsou stejné)
Není všechno tak, jak to vypadá na první pohled? Stejně tak i v životě mohou být věci jinak, než jak nám se zdají. Proto musíme dávat pozor. To s kým se kamarádíme, jak se chováme, ale také co pouštíme do svého srdíčka (filmy, obrázky, …) nás ovlivňuje víc, než si uvědomujeme a může nás přivést na špatnou cestu. - 16 -
Maru
