Přichází Král
BRNO – KOUNICOVA, 28.03.2010, KVĚTNÁ NEDĚLE
Aby nás získal pro Boha Text kázání: Jan 12,(9)12-19 Palmová neděle – vjezd do Jeruzaléma 1. čtení: Zach 8,1-8.20-23 Píseň po kázání: 182,1-2 PŘEDEHRA PALMOVÉ NEDĚLE Pokusme se na chvíli přesunout na přelom věků do biblického světa a staňme se svědky příběhu, jehož dění vyústilo v triumfální vjezd Pána Ježíše do Jeruzaléma. Vstupujeme-li do světa Bible, do světa Božího slova, zjišťujeme, že Pán Bůh vstupuje do našeho světa. S tímto se tedy ponořme do biblického příběhu. ČTENÍ JAN 12,9-19 Velký zástup Židů se dověděl, že tam (v Betanii) Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10 Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara; 11 neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše. 12 Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13 Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: "Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský."14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: 15 `Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.´ 16 Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. 17 Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. 18 Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. 19 Farizeové si řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním." Katalyzátorem událostí palmové neděle (vlastně celého velikonočního týdne) je v podání apoštola Jana vzkříšení Lazara (sedmé a poslední velké znamení, které uvádí Jan). Je to znamení, které ilustruje (úzce souvisí s) jeden ze sedmi výroků „Já jsem“ - jmenovitě: „Já jsem vzkříšení a život.“ (J 11,25). Poslední velký zázrak – znamení – Pána Ježíše se týká smrti. Smrt je důsledkem hříchu a je také živým (fyzickým) obrazem 2010_019 Květná neděle - Přichází Král - tisk.doc
Strana 1
duchvní skutečnosti. Jako fyzická smrt v pozemském kontextu končí život a odděluje nás od našich blízkých, podobně duchovní smrt odděluje člověka do Boha a od života, který je v Bohu (J 1,4 „V něm byl život a život byl světlo lidí.“). Ve chvíli smrti tak můžeme umírat jednou anebo dvojí smrtí. Buď jenom tělesnou (získáme-li skrze víru v Krista duchovní život) anebo i duchovní. V příběhu vzkříšení Lazara nešlo jenom o prodloužení života přítele Pána Ježíše o snad několik let než umře znovu. Šlo o znamení, které mělo ukázat na to, že pokud Pán Ježíš křísí mrtvé a navrací je jejich blízkým, má především duchovní moc oživit duchovně mrtvé a znovu je uvést do vztahu s Bohem. Může je navrátit k životu – věčnému životu. Přímí diváci Lazarovu vzkříšení jako znamení nerozuměli. Byli ohromeni skutečností vzkříšení. To bylo skutečně „něco“. Vzkříšení Lazara, který byl již 4 dny pohřben, se setkalo s velkým ohlasem a zdá se, že tato událost svým významem převyšuje ostatní činy Pána Ježíše. Mnozí ze Židů po této události „v něho uvěřili“ (J 11,45). Tomu se nedivíme. Zároveň ovšem Jan poznamenává, že „Někteří u nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.“ (J 11,46). Žalovali? Anebo jenom informovali? O čem informovali? Jistěže nejenom o tom, že byl Lazar vzkříšen (to samo o sobě už je obrovská zpráva) nýbrž i o tom, jaký to mělo ohlas: Mnozí ze Židů, kteří to viděli, uvěřili a vliv Pána Ježíše roste. To bylo to poslední, o co farizeové stáli. Ihned svolávají veleradu, na níž projednávají obavy z rostoucího vlivu Pána Ježíše: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ.“ (J 11,47-48). Dobrodiní Pána Ježíše – výsostné dobrodiní - je podezřelé a nebezpečné. Farizeové, kteří se tak stávají bezděčnými svědky o znameních Pána Ježíše, mají strach a cítí se ohroženi. Kdyby všichni uvěřili v Pána Ježíše, to by – v jejich očích – byla národní katastrofa. To by byl konec národa. Padlo tedy rozhodnutí: Pán Ježíš musí zemřít. Je lépe, aby zemřel jeden nebezpečný muž, než aby dopustili zkázu národa. Nezůstalo jenom u tajného rozhodnutí, byl vydá zatykač, o němž lidé věděli: „Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.“ (J 11,57). 2010_019 Květná neděle - Přichází Král - tisk.doc
Strana 2
Dozvěděl se to i Pán Ježíš. Vedlo ho to k tomu, že se stáhnul do ústraní. Už ho veřejně nebylo vidět: „Proto Ježíš už nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efrajim, a tam zůstal se svými učedníky.“ (J 11,54). Zprávy o vzkříšení Lazara se však šíří dál, a tak se mnozí, kteří se začali scházet z okolních vesnic do Jeruzaléma na svátky, začali Pána Ježíše hledat a ptali se, zda-li přijde na svátky do Jeruzaléma. (J 11,56). Vyhlíželi ho. Z Janova podání cítíme, že atmosféra byla napjatá a cosi „viselo ve vzduchu“. Když se pak doslechli, že Pán Ježíš je v Betanii (kde nocoval), vyšli mu vstříc. I tato událost, řekli bychom drobná, vyvolala velkou reakci na straně velekněží. Uradili se, že zabijí nejenom Pána Ježíše, ale také Lazara (J 12,9-10). Druhý den se další poutníci dovídají, že Pán Ježíš je v Betanii (J 12,12) a vycházejí mu naproti. A tímto veršem – touto událostí – začíná událost triumfálního vjezdu Pána Ježíše na oslátku do Jeruzaléma. Zdá se, že čím víc se vyostřují zlé úmysly vůči Pánu Ježíši, tím méně cokoli zmůžou. Lidé zkrátka jdou za Pánem Ježíšem, oslavují ho jako krále a velekněze s farizeji uvádějí v zoufalství. Jeich plány na zatčení jsou – prozatím – zmařeny. S jistou dávkou ironie poznamenává Jan jejich zoufalství: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ (J 12,19). Tolik delší úvod k tomu, co předcházelo události triumfálního vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma. SETKÁNÍ DVOU ZÁSTUPŮ Samotnou událost triumfálního vjezdu do Jeruzaléma podává Jan věcně a stručně. V krátkosti se zastavuje u všech aktérů příběhu a něco o nich řekne: •
Poutníci – slyšeli (kde je Pán Ježíš – v Betanii); vzali do rukou palmové ratolesti (nechtěli pozdravit Pána Ježíše s prázdnýma rukama); vyšli mu vstříc a volali chvalozpěv: „Hosanna (doslova: „Spas nás!“), požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král Izraele“ (J 12,13 – citát Ž 118,25-26).
•
Pán Ježíš – je o něm napsáno pouze to, že nalezl
2010_019 Květná neděle - Přichází Král - tisk.doc
Strana 3
oslátko, posadil se na něj a jel do Jeruzaléma. Nic víc! Jedinou zprávou, kterou dává, je symbol oslátka, na kterém jede. •
Učedníci – o nich Jan píše, že tomu nerozuměli, ale posléze, když byl Pán Ježíš oslaven (z perspektivy vzkříšení), tehdy se jim vrátily vzpomínky také na událost vjezdu do Jeruzaléma a tehdy pochopili, co Pán Ježíš učinil. Tehdy pochopili, že Pán Ježíš symbolicky i fakticky naplnil sz proroctví ze Zach 9,9 o králi, který bude králem pokoje.
•
Zástup(ten, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu) – Jan se ještě i na závěr vrací k očitým svědkům Lazarova vzkříšení.
U tohoto aspektu Janova vyprávění bych rád chvíli zůstal. V jeho podání vidíme dva zástupy: zástup, který cosi viděl a toto plně dosvědčuje. Nemlčí o tom (ani nemůže pro mimořádnost znamení vzkříšení), je to pro něj cosi tak velkého, že o tom musí mluvit a dokáže strhnout svým svědectvím. Pro tento zástup bylo vzkříšení Lazara tak velikým činem, že vzbudil Mesiášská očekávání – očekávání Boží vlády, Božího čekaného zásahu ve prospěch svého lidu. Vzkříšení Lazara oživilo ty nejhlubší touhy a očekávaní jednotlivců i celého národa. Palmové ratolesti („ta baia“ - jedině zde v Bibli) jsou symbolem osvobození. Druhý zástup tvoří ti, kdo slyšeli ten první. Nechali se pohnout a vyšli vstříc, aby i oni viděli. KRÁL VJÍŽDÍ DO SVÉHO MĚSTA Oba zástupy se spojují a když se potkají, zpívají společně 118 Žalm. Oslavují a vítají svého krále – ne jen tak nějakého krále – Božího krále! Měli pravdu, a přece se mýlili. Pán Ježíš vjíždí do Jeruzaléma jako král. Ten, kdo dokázal vzkřísit mrtvého, to musí být Boží pomazaný Mesiáš, vysvoboditel. Že to bude vysvoboditel jiného charakteru, to ještě zástupy nevěděly. Zapomněly na znamení, nepřemýšlely nad tím, co opravdu znamená a k čemu vede čin doprovázený výrokem: „Já jsem vzkříšení a život“. Minuli se tím, k čemu Pán Ježíš ukazoval a namísto toho si dosadili svá vlastní
2010_019 Květná neděle - Přichází Král - tisk.doc
Strana 4
očekávání a naděje, které spojili sami s Ježíšem, který přijíždí na svátky do Jeruzaléma. -----Boží čin, který viděli či který dosvědčovaly zástupy, měl jakýsi záměr. Jenže ten zůstává nepochopen. Napořád jsme svědky opakující se lidské zkušenosti: stěží dokážeme plně vystihnout a pochopit to, co se nám odehrává před očima. A tak nám mnohé podstatné zůstává skryto. To se tenkrát stalo. Radující se a jásající zástupy neměli ponětí o tom, co se jim odehrává před očima. Bylo to proto, že měli před očima sebe a svá očekávání, své naděje. Je si promítli do postavy krále přicházejícího na oslátku. Měli pravdu, Král přicházel. Byl to však jiný král. KRÁL PŘICHÁZEJÍCÍ K NÁM Vraťme se nyní z doby a krajiny biblické do naší přítomnosti a pokusme se vrátit i s naším textem – Co nám přináší? Má nám vůbec co povědět text o tom, že kdysi vjížděl Pán Ježíš do Jeruzaléma a Židé v něm na základě vzkříšení Lazara sice poznali Mesiáše, ale očekávali od něj splnění svých vlastních představ? Jestli celá situace kdysi vyrostla z nějakých předpokladů, pak stejně je tomu dodnes. Vezmeme-li to od konce, pak to, co nám zvěstuje Boží slovo, je skutečnost, že i k nám přichází král. •
Jaký král vlastně přichází k nám? Potřebujeme vůbec krále – krále Spasitele? Dnes ve 21. století?
•
A jaké naděje v nás probouzí jeho blízkost? Probouzí vůbec nějaké? Máme vůbec nějaké naděje, které se nás dotýkají a zároveň nás převyšují? A proč by měly? Je zde snad nějaký skutek – skutek Boží – který nás burcuje a upozorňuje na to, že nám Bůh vyšel vstříc?
•
Je zde někdo (nějaký zástup), kdo (který) nám ukáže: „Hle, tam je váš král?“ Je zde někdo – nějaký zástup, který byl svědkem nějakého převratného Božího činu (nejlépe vzkříšení), a nemůže o něm mlčet?
•
V jakém zástupu těch, kteří Pána Ježíše obklopovali jsme? V tom, který viděl cosi převratného, setkal se s
2010_019 Květná neděle - Přichází Král - tisk.doc
Strana 5
mocí živého Boha a svědčí o tom? Anebo v tom, který toto svědectví slyší, a proto se vydal přicházejícímu vstříc? Anebo jsme ještě ve třetím zástupu, kterého to irituje a ohrožuje? Anebo je zde ještě čtvrtý zástup těch,které to prostě nezajímá (v dobách Pána Ježíše by ovšem vyznělo dosti podivně, kdyby někoho nezajímalo vzkříšení!). •
Co bereme do rukou, když vcházíme vstříc tomu, kdo vyšel vstříc nám?
Všechny tyto otázky jsou před námi, když čteme onen kratičký záznam o vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma na začátku Velikonoc. Odpověď na ně nalézáme, když sledujeme příběh velikonočního týdne, do kterého vstupujeme. V něm se odhaluje, a to chceme sledovat a prožít i letošní velikonoce, jaký je to král, který přichází a proč přichází a s čím. V plnosti se to ukazuje až na konci příběhu, kde je – stejně jako na jeho začátku – vzkříšení. Na cestě k nám je Beránek/Král. Ne jen pokořený a jedoucí na oslátku, ale také vyvýšený a oslavený skrze vzkříšení z mrtvých. Na cestě k nám je dárce odpuštění, pokoje a Ducha svatého. Na cestě k nám je Král/Beránek, který nepřichází na prvním místě naplnit naděje a touhy, které do něho vkládáme my ať jsou sebeplatnější a ušlechtilé. On přichází z jiného důvodu. Rád bych to velice zdůraznil: On přichází, aby nás - Bohu Otci ztracené a duchovně mrtvé - získal zpět pro Boha. Přichází, aby nám dal život a zrušil duchovní smrt, která nás oddělila od našeho Stvořitele. Přišel, aby nás získal pro věčnost. Aby v nás (uprostřed porušeného světa) obnovil Boží obraz, který jsme zahodili a nemůžeme ho najít či získat zpátky. A nakonec, to je vždycky i pro naše dobro. Jako toto kdysi mnozí nepochopili, ani dnes to mnozí nechápou. V tom lepším případě od Pána Ježíše očekávají naplnění svých tužeb. Možná je církev v nebezpečí vyhovět duchu dnešní doby a nabídnout mu Krista, který přichází, aby byl člověku k ruce. Jenže tak tomu není. Pán Ježíš nezemřel, aby se mohl stát naším duchovním sluhou, ale aby nás získal pro Boha. Abychom mohli my být našemu Stvořiteli k ruce, protože v tom je plnost štěstí a blahoslavenství člověka. Jako církev Pána Ježíše Krista jsme ti, kteří patří k zástupu, který je svědkem vzkříšení a volá: „Neboj se, člověče, 2010_019 Květná neděle - Přichází Král - tisk.doc
Strana 6
kterého stvořil Bůh, hle Král Tvůj přichází.“ (parafráze J 12,15). … „Hosana! Hle, přichází k Tobě Tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, na osličím mláděti.... Vyhlásí pronárodům pokoj, jeho vláda bude od moře k moři.“ (Zach 9,9-10) Tvůj král přichází, aby tě získal pro tvého Stvořitele a aby Tě vytrhl z moci a důsledků smrti. ZÁVĚR Stojíme na začátku velikonočního týdne. Jeho zvěst nám také letos chce a bude stavět před oči, že k nám přichází Král, jaký je to král a co proč k nám přichází (jaký je skutečný smysl jeho příchodu). Budeme mít před očima opět příběh toho, jak přicházející král udělá cokoli – a nakonec i zemře – aby nás získal ze smrti pro Boha Otce, který touží po společenství víry s námi. To je náš král – beránek Boží Pán Ježíš Kristus. Zpívejme ve svém srdci i ústy: Hosana! Požehnaný, který přišel a přichází ve jménu Hospodinově! -------------Píseň 182,1-2 Zaplesej, zajásej duše moje... král věčný Ježíš už přichází
Jan Asszonyi v Brně 28.03.2010
2010_019 Květná neděle - Přichází Král - tisk.doc
Strana 7
