DOPORUČUJEME: MILÍ FARNÍCI, Matka TEREZA POJĎ, BUĎ MÝM SVĚTLEM soukromé dopisy světice z Kalkaty

Farní listy, Vánoce 2008

DOPORUČUJEME: Matka TEREZA POJĎ, BUĎ MÝM SVĚTLEM – soukromé dopisy světice z Kalkaty Editor a komentátor: Brian Kolodiejchuk Kniha přináší svědectví dopisů a deníku Matky Terezy – osobnosti, která stále znovu oslovuje svým svědectvím. Jistě právem získala titul MATKA, jelikož kolem sebe vyzařovala laskavou a jemnou lásku ke každému živému tvoru. Dopisy a deník jsou kronikou duchovní cesty Matky Terezy, popisují okamžiky a někdy i roky duchovní sklíčenosti, kterou prožívala. Vystupuje tu jako mystička, jejíž vnitřní život hořel ohněm služebné lásky. Ukázka: Ráno 6. ledna jsme vypluli z moře do řeky Gangy, nazývané také „Posvátná řeka“.Díky této cestě jsme mohly dobře pozorovat svou novou bengálskou domovinu. Příroda je nádherná. Na některých místech stojí krásné domky, ale většinou tu jsou jenom chatrče pod stromy. Když jsme to všechno viděly, toužily jsme, abychom mezi ně mohly vstoupit, jak jen to bude možné. Zjistily jsme, že katolíků tu je velmi málo. Když naše loď přistála u břehu, v duchu jsme zpívaly „Te Deum“. Čekaly nás tam naše indické sestry, se kterými jsme s nepopsatelným štěstím poprvé vkročily na bengálskou půdu. Knížka je nejvhodnější vánoční dárek! Nepřehlédněte další novinky: Václav Vaško: DŮM NA SKÁLE 3. Církev vězněná 1950–květen 1960 Tomáš Halík: DOTKNI SE RAN. Spiritualita nelhostejnosti Franco Cardini: DĚJINY KŘESŤANSTVÍ PRO MLÁDEŽ O všech knižních novinkách se dočtete v katalogu Dobré knihy. (bk)

Farní listy – občasník vydává Římskokatolická farnost Nová Paka pro vnitřní potřebu farností Nová Paka a Levínská Olešnice. Redakční rada: P. Pavel Kalita, Richard Juriga, Martina Šulcová, Martin Vitvar, Miroslav Blažek. Své náměty a příspěvky můžete předat na faře v Nové Pace duchovnímu správci nebo zaslat na adresu [email protected].

12

Občasník farností Nová Paka a Levínská Olešnice Ročník IV, rok 2008, číslo 3, dobrovolný příspěvek 5 Kč

MILÍ

FARNÍCI,

ve chvíli, kdy se Vám dostávají do rukou tyto Farní listy, už stojíme na samém prahu vánočních svátků, ne-li přímo v nich. Máme za sebou shon a nervozitu adventu, přípravu našich domovů na svátky rodiny – jak někdy Vánocům říkáme – aby v nich bylo vše, jak má být, aby byl hojně prostřen vánoční stůl, připraveny dárky pro blízké… Ale o čem jsou Vánoce? Chápeme je vůbec? Připravili jsme se během adventu na jejich slavení? Vánoce pro nás „objevil“ sv. František z Assisi. Pomohl člověku „objevit“ jejich poselství a hloubku tím, že v Grecciu postavil první živé jesličky. Ty odrážely obrovskou prostotu celé události Kristova narození (se vším, co ji doprovázelo, jak to pro nás zaznamenali evangelisté), ale také odhalily úžasnou blízkost Boha člověku: Bůh se totiž ve svém Synu ztotožňuje s člověkem v jeho bídě a chudobě (materiální i mravní), stává se mu blízkým, stává se jeho Spasitelem, Zachráncem. A právě nad touto Boží blízkostí a láskou k člověku v Ježíši Kristu František žasne, nechá se jí uchvátit a pak ji hlásá každému, koho potká, protože kdo z lidí není potřebný (sám František si to prožil i přesto, že byl synem bohatého kupce), kdo se necítí přehlížený, opuštěný, slabý, opovrhovaný, chudý…? Co ale naše doba udělala z adventu a Vánoc? Především jsme si nechali vzít čas na ztišení a také nám zakryla naši bídu a chudobu (mravní a duchovní) hromadou dárků (které se dnes čím dál více kupují i na dluh, jen aby si člověk nemusel přiznat pravdu – „nemám na to“), hojně prostřeným stolem, leskem vánočních ozdob… Betlémské dítě je pak tím posledním, čeho si dnes člověk



o Vánocích všimne, pokud si ho vůbec všimne. A přitom právě člověk dnešní doby víc než kdy jindy hledá a potřebuje svého Spasitele. Je to sv. František, který nás tak učí, jak máme nahlédnout do jeslí. Nebojme se spolu s ním nahlédnout i my, i přesto že za krásou a idylkou dnešních betlémů objevíme chudobu a bídu svého života. Kolikrát jsme ve skutečnosti chudší než Maria, Josef, pastýři… V jeslích ale leží náš Zachránce – Kristus, který se pro každého z nás stal člověkem, aby nám dal Život a učil nás životu. Ať tedy i my o letošních Vánocích prožijeme, tak jako tenkrát sv. František, opravdovou radost z toho největšího daru, který každému z nás Bůh dal a znovu dává – radost z Kristova narození. Milí farníci, přeji Vám a všem Vašim blízkým požehnané Vánoce! P. Pavel Kalita

TŘÍKRÁLOVÁ

SBÍRKA

2009

Již tradičně patří k lednovým událostem Tříkrálová koleda. Stejně tak tomu bude i začátkem roku 2009, kdy skupinky koledníků vyrazí sbírat malé dary, díky nimž se mohou dít velké věci. Vybraná finanční částka zůstane z 65 % na území okresu Jičín a bude se z nich financovat provoz Charitní pečovatelské služby v Kopidlně, Libáni a Vysokém Veselí a dále provoz Nízkoprahového klubu pro děti a mládež Exit, který zabezpečuje smysluplné trávení volného času „dětí z ulice“. Zbylých 35 % je rozděleno mezi Diecézní charitu Hradec Králové a Charitu Česká republika, které z nich financují humanitární pomoci po celém světě, projekt „Adopce na dálku“ a další humanitárně-sociální projekty. Jak poznáte pravé tříkrálové koledníky, už asi víte – mají pokladničku s logem Charity a pečetí městského nebo obecního úřadu, na jehož území se koleduje. Koledníky vždy doprovází dospělý člověk, který má pověření od ředitele Charity ČR. Termín koledování v Nové Pace a okolí je 2.–9. ledna. Chcete-li nám pomoct s realizací Tříkrálové sbírky 2009, ať už jako koledníci, nebo jako vedoucí skupinek, přihlaste se co nejdříve, nejlépe ještě během Vánoc, P. Pavlu Kalitovi nebo pí Lindě Podzimkové v Nové Pace nebo pí Marii Kuželové ve Staré Pace. Uvítáme každého, kdo je ochotný pomáhat druhým. P. Pavel Kalita 2

MALÉ OHLÉDNUTÍ ZA LETOŠNÍM ROKEM V KARMELITÁNSKÉM KNIHKUPECTVÍ Konec kalendářního roku je obdobím hodnocení a bilancování. Dovolte mi malé ohlédnutí s otázkou: Víte, jak dlouho zde prodejna působí? Již je to patnáct let. Pokud se podíváte na mapu ČR a seznam Karmelitánských knihkupectví, zjistíte, že novopacká prodejna je v nejmenším městě (a já k tomu s trochou smutku dodávám: a v „zastrčené“ ulici)! Není to pouze prodejna pro novopackou farnost nebo novopacké občany, ale zákazníci přijíždějí z širokého okolí. Nová Paka, ať si to lidé uvědomují nebo ne, dostává příležitost přivítat osobnosti, které přijíždějí pouze díky Karmelitánskému nakladatelství. V letošním roce to byla PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. s přednáškou o generačních problémech, Václav Vaško, kterého si dovoluji označit za jednoho z nejlepších historiků, a převor Prokop Siostrzonek. Největší radost jsem měla z rozhodnutí Jiřího Šindara přijet natáčet Novou Paku jako jedno z Poutních míst, dokumentárního cyklu České televize! Žádná věc nevzniká sama o sobě, vše souvisí se vším. Hostů bylo velmi mnoho! Poděkování proto patří na prvním místě Karmelitánskému nakladatelství, které vytváří pro knihkupectví a zákazníka „neviditelné“ zázemí. Díky patří brigádníkům i lidem, kteří mi pomáhají zdarma a jsou ochotni mne odvézt s knížkami na různé akce a poutě. Jistě v neposlední řadě děkuji každému, kdo si k nám přijde nakoupit (i když si trochu musí „zajít“) knížku nebo klášterní produkty! Děkuji vám všem! Prosím, uvědomte si, že patnáct let působení bylo pro Novou Paku velikým darem, a jen Bůh ví, co má být dál! Na závěr slovo, které při své návštěvě napsal převor Prokop Siostrzonek do kroniky: „Naším pokrmem není to, co máme, ale to, co jsme schopni strávit. Naším bohatstvím není to, co vyděláme, ale to, co jsme schopni ušetřit. Naší vírou není to, co vyznáváme pro své potěšení, ale to, co jsme schopni naplnit životem. Všem lidem dobré vůle v Nové Pace přeji, aby se jim podařilo naplnit tuto starou mnišskou tradici!“ (bk) 11



DUCHOVNÍ OBNOVA FARNOSTI V sobotu 15. listopadu farníci z Nové Paky a blízkého okolí využili možnosti a v hojném počtu se zúčastnili duchovní obnovy vedené P. ThLic. Pavlem Havlátem, představeným řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly na Vranově u Brna. Jelikož se právě nacházíme uprostřed roku, který vyhlásil papež Benedikt XVI. rokem svatého Pavla, byla i podstatná část této duchovní obnovy věnovaná apoštolu Pavlovi, který je pro dnešní církev stále velkou inspirací. Svatý Pavel byl horlivý obránce židovské víry před svým obrácením a poté, kdy se osobně setkal s Ježíšem na své cestě do Damašku, žil a pracoval už jenom pro Něho a pro Něho nakonec obětoval i svůj život. Otec Havlát zopakoval, že největší překážkou na cestě ke svatosti je prostřednost, spokojenost s tím, jak jako křesťané žijeme, a že je denně třeba svůj vztah k Bohu obnovovat a stále znovu se pro něho nasazovat. V druhé části duchovní obnovy se P. Havlát věnoval exorcismu a věřte, že k tomuto tématu má jako biskupem pověřený exorcista mnoho co říct. Varoval před různými okultními praktikami, vyvoláváním duchů, léčiteli, kartáři, astrology. Vyjmenoval několik příkladů, kdy ho lidé vyhledali, aby jim pomohl z problémů, které si zahráváním s těmito jevy přivodili. „Kdybyste slyšeli smích Satana, který ovládá lidskou duši, nikdy byste už neměli chuť hřešit,“ řekl otec Havlát a dodal, že máme zbraň, kterou můžeme ďábla porazit, a tou je kvalitní svatá zpověď, modlitba kněze a mše svatá obětovaná za rozvázání od zla. Protože Novopacko je oblastí s okultismem silně spjatou, pronesl otec Havlát při mši svaté,kterou sloužil na závěr duchovní obnovy ve farním kostele sv. Mikuláše, modlitbu za osvobození našeho města a našich rodin tímto zlem poznamenaných. Duchovní obnova byla přímo nabitá tématy k zamyšlení před nadcházející adventní dobou a věřme, že naše farníky patřičně do nového liturgického roku „nastartovala“. Děkujeme P. Havlátovi, že si pro nás vyšetřil svůj drahocenný čas, i všem, kdo se postarali o organizaci a materiální zajištění této akce a přejme si, aby duchovní obnova naší farnosti byla opravdová a přinesla všem hojné ovoce. Amš 10

Z DIÁŘE

FARNOSTI

STALO SE: 31. srpna proběhl za krásného počasí a hojné účasti farníků 1. farní den na Levíně.; více na s. 8. V neděli 12. října přijel do farnosti otec biskup Josef Kajnek, aby udělil 10 farnicím a farníkům svátost křesťanské dospělosti – svátost biřmování; více na s. 9. Od listopadu opět probíhají vždy 2. a 4. úterý v měsíci po večerní mši svaté biblické hodiny na faře, jejichž tématem jsou Synoptická evangelia aneb „Co jsme u sv. Marka nečetli“. 15. listopadu se ve skautské klubovně uskutečnila duchovní obnova farnosti s P. Pavlem Havlátem, OM, z Vranova u Brna za účasti skoro 70 farníků; více na s. 10. 29. listopadu se konal 3. ročník adventního volejbalového turnaje. V době adventní byly opět v úterý a pátek v 6.45 ve farním kostele v Nové Pace rorátní mše svaté.

ZVEME VÁS: 2.–9. ledna proběhne Tříkrálová sbírka 2009, výtěžek půjde na činnost Charitní ošetřovatelské služby OCH Jičín, více na s. 2. Od února bude ve farnosti probíhat příprava dětí na 1. svaté přijímání. 14. února se od 19.30 v P-centru Militký koná skautský ples, viz pozvánka na s. 10. 25. února Popeleční středou začne doba postní. V době postní se uskuteční další duchovní obnova farnosti. Přednášející a datum konání bude oznámeno při ohláškách v kostele. V sobotu 4. dubna se v Hradci Králové uskuteční diecézní setkání mládeže před Květnou nedělí.

BETLÉMSKÉ SVĚTLO Každoročně před Vánoci přijíždí do našeho města a farnosti betlémské světlo. Možná se divíte, jak světlo může přijíždět. Nejprve přiletí z Betléma do Vídně a odtud se se skauty vlakem rozveze po celé republice. Letos tomu nebude jinak a vy máte jedinečnou možnost mít ho jako první. Vlakem by mělo dojet do Staré Paky 20. prosince ve 12.30. Kdybyste tam náhodou nebyli, tak další možnost máte v neděli po mši sv. v klášteře a potom u skautské klubovny. Nebuďme sobci a nenechejme si světlo jen pro sebe, ale donesme ho i sousedům a známým s přáním pěkně prožitých Vánoc. Jana Tauchmanová 3


VÁNOCE

V

BANÁTU

V předvánočním čase jsme zašli na „kus řeči“ k Holečkovým, kteří se před pár lety přistěhovali do naší farnosti, abychom si popovídali o životě a Vánocích v jejich dřívějším domově. Můžeme si na začátek upřesnit, kde se Váš předchozí domov nacházel? Vesnička Rovensko je na jihozápadě Rumunska, nějakých 18 kilometrů od Dunaje, který zde tvoří hranici s dnešním Srbskem, ovšem vzhledem k nadmořské výšce 800 m je to k Dunaji pořád z kopce. Rovensko je jednou z šesti vesnic českých emigrantů do Banátu na začátku 19. století. Jak vůbec vypadal život v Rovensku? No, to se těžko popisuje někomu, kdo to neviděl; třeba cesty jsou prašné, když zaprší blátivé a na nich se pohybuje dobytek. Skoro každý měl koně, který se zapřahal do vozu a polních strojů. Kdo si co vypěstoval, to měl, chovali jsme prasata, abychom měli maso, salámy, takové věci se tam ani nedaly koupit. Sýry jsme vyráběli z našeho kravského nebo ovčího mléka a tak, prostě takové prosté, přírodní jídlo. Chleba jsme také pekli doma. Co přebývalo, jsme prodávali, třeba brambory jsme vozili do města i desítky kilometrů a prodávali mezi paneláky přímo z vozu. Za to, co se utržilo, jsme nakoupili zase rýži, cukr a co bylo potřeba. I jinak se využívalo, co bylo, když bylo potřeba postavit plot, tak se musel najít rovně rostlý buk, porazit ho a naštípat z něj prkýnka na plot. A jak jste prožívali advent a Vánoce? Já mám takovou představu, že to muselo být mnohem klidnější, než to, co prožíváme tady. Takové to shánění, jako je běžné tady, tam opravdu nebylo; ale samozřejmě bylo nutné se zabezpečit na zimu, aby bylo dostatek zásob, topení, krmení pro dobytek, prase poražené a tak, protože potom metry sněhu zavály cesty a ty mimo vesnici nikdo neprohrnoval. V adventu se chodilo několikrát týdně do kostela na roráty, ty byly beze mše svaté, protože kněz v Rovensku nebyl. Na roráty chodil, kdo mohl, ale z každého stavení přišel aspoň nějaký zástupce. A když se člověk z rorátů vrátil, tak to bylo takové radostné a slavnostnější. Vánoce pak byly takovým vybočením z každodenního života. Dodržovala se řada zvyků. Třeba na Štědrý den ráno se vstávalo hodně brzo a pospíchalo se ke studni pro vodu, neboť čí dobytek se napije vody první, ten bude nejlepší – krávy budou víc dojit a tak. Malí kluci chodili do zahrady ovazovat stromy povřísly, a když ten kluk ovazoval ten strom, tak musel zpívat a to se neslo po zahradách vesnice a každý chtěl, aby ho bylo slyšet, tak zpíval co nejhlasitěji: „Vovazuji stromy, vovazuji vás, nebudete rodit, posekám já vás, vás...“ Na Štědrý den se postilo, večer se sesedla rodina, dětem jsme říkali, že stromeček nosí andělíček, někdy se za něj i někdo převlékl, a to se pak některé 4


BIŘMOVÁNÍ Jednoho krásného večera jsem napsal našemu panu faráři smsku: Dobrý večer, pane faráři, nemohlo by být u nás biřmování? Odpověď mi přišla téměř okamžitě, a to, že by to šlo. A tak jsme se po nějaké době začali všichni ,,čekatelé na svátost křesťanské dospělosti‘‘ scházet každý druhý pátek na faře na přípravu. Bylo to opravdu krásné období, které nám všem (doufám) určitě hodně dalo. Po přípravě trvající něco přes půl roku jsme byli tedy snad dost připraveni, a tak náš pan farář zařídil, aby do naší farnosti zavítal otec biskup Josef Kajnek a svátost nám udělil. Poslední týden před biřmováním jsem si neustále kladl otázky: Jsem vůbec dostatečně připraven, abych přijal na sebe tak velkou odpovědnost, jakou tato svátost jistě přestavuje? a dále: Co když mě bude otec biskup zkoušet z něčeho, co jsme nebrali, a já nakonec vůbec biřmovaný nebudu? Měl jsem takových otázek v hlavě strašně moc a ještě víc, když mi bylo řečeno, že na závěr mše mám osobně poděkovat otci biskupovi za nás všechny. Z toho jsem byl opravdu nervózní. Ale týden uběhl jako voda a nejednou tu byla neděle 12. října 8.30 hod. Za hudebního doprovodu skvělého jilemnického společenství mládeže Vavřineček jsme už přicházeli hlavním vchodem směrem k oltáři. Byl to takový zvláštní pocit: člověk se na tu chvíli dlouho připravuje a nejednou je prostě tu. Po evangeliu nás pan farář otci biskupovi představil, poté jsme si vyslechli jeho krásné kázání a pak už to přišlo. Po slibech jsme se seřadili do zástupu a otec biskup nám se slovy „přijmi pečeť Ducha svatého“ udělil svátost biřmování. Na závěr jsem sem byl pověřen, abych za nás biřmovance otci biskupovi poděkoval. Měl jsem z toho docela trému, ale naštěstí vše proběhlo bez koktání a větších problémů, a tak ještě společné foto a mohli jsme se vydat na oratoř, kde už na nás čekaly stoly prohýbající se pod tíhou dobrot… Na závěr bych snad jen povzbudil ty, kteří nevyužili příležitost s námi tuto svátost získat, aby příště neváhali a určitě do toho šli… Stojí to za to. ☺ Filip Kužel 9


FARNÍ DEN Že má P. Kalita spoustu skvělých nápadů a že je (nejen) jako organizátor prostě jednička, o tom po třech letech jeho působení ve farnosti snad nikdo nepochybuje. Přesvědčili jsme se o tom znovu v neděli 31. srpna. Tehdy jsme překonali svoji přirozenou pohodlnost a vydali se – trošku ze zvědavosti – na hrad Levín, abychom se zúčastnili historicky prvního farního dne. Plán byl asi takový: zůstaneme na mši svaté (aspoň si budeme moct jednou trošku pospat a navíc mše pod širým nebem, to je vždycky zážitek), no a pak se uvidí, jestli vydržíme aspoň na avizovaný gulášek, nebo se hned vrátíme domů. Když jsme po deváté ráno dorazili do Levínské Olešnice a vydali se pěšky na Levín, hned nám bylo jasné, že účast bude poměrně hojná. Na rozdíl od naší rodiny se našlo mnoho farníků, kteří využili krásného počasí a vydali se na Levín pěšky nebo na kole, ty starší, pro které byla cesta do kopečka až příliš namáhavá, ochotně nahoru dopravili zdejší dobrovolní hasiči. Farní den začal mší svatou s kytarovým hudebním doprovodem. Po jejím skončení se opravdu nedalo odolat úžasnému gulášku paní Militké a také možnosti posedět si u kávy nebo čaje a popovídat si s lidmi, které každou neděli potkáváme v kostele, ale většinou nemáme čas prohodit spolu ani pár slov. Odpolední program bylo možné využít různě, kdo chtěl, tak prostě jenom poseděl, my ostatní jsme sestavili rodinné týmy a poměřili síly v připravených soutěžích. A je pravda, že nás organizátoři nešetřili. Najednou musely pěkně zabrat mozky i svaly. Vyzkoušeli jsme si, jak jsme na tom s logickým myšlením, znalostí Písma svatého, jak známe členy své rodiny, mrštnost museli prokázat ti, kdo závodili se zavázanýma nohama či s pytlem na hlavě, a to, jak umí rodina pěkně táhnout za jeden provaz, se ukázalo při přetahování lanem. Po skončení soutěží bylo třeba spočítat výsledky. Čas, který k tomu bylo třeba, vyplnil P. Kalita odpověďmi na písemné dotazy, které mohl během dne do připraveného klobouku kdokoliv anonymně vhodit. A tak jsme se dozvěděli, jak se dostal ke svému kněžskému povolání, jak se mu líbí u nás v Nové Pace (líbí) a jak dokázal, že zrovna dnes je tak krásné počasí, když předtím několik neděl pršelo (přiznal se, že trošku lobboval u Panny Marie Novopacké). Vrcholem celého dne bylo vyhodnocení soutěží a předání medailí vítězným družstvům a paní Militké, která získala zlatou medaili za vynikající guláš. Farní den skončil okolo 18. hodiny závěrečným požehnáním a věřte, že ani potom se skoro nechtělo domů. Bylo skvělé si užít tento den a na vlastní kůži pocítit, že jsme opravdu jedna velká bezva farní rodina. Takže díky tentokrát především farníkům a hasičům z Levínské Olešnice, ale i všem ostatním, kdo věnovali svůj čas a síly a tento den pro nás připravili. Už se moc těšíme na historicky 2. pokračování. Amš 8


děti i bály. Pak se stromeček doma postavil, pomodlili jsme se u něj, zazpívali, požehnali jsme večeři a pak se večeřelo – kuba a bramborová polévka (ryby o Vánocích nebyly, dostat se v zimě k Dunaji nepřipadalo v úvahu). Potom děti rozbalily dárky – nic zvláštního, skromné, ale každého potěšilo, co dostal, i když to bylo, co stejně nutně potřeboval. Pak se šlo na půlnoční. Kněz se snažil o Vánocích vždy přijít, což nebylo jednoduché, cesty byly zaváté, a tak musel třeba nechat auto pod kopcem a dojít pěšky nebo pro něj musel někdo dojet se saněmi – jediným dopravním prostředkem pro dlouhé zimní měsíce –, ale vždy dojel. Protože měl víc farností, tak někdy přijel na půlnoční, další rok na Boží hod nebo na Štěpána. V ty dny, kdy nepřijel, byla nějaká pobožnost, litanie se zpěvem nebo bohoslužba slova. V noci z Božího hodu na Štěpána se chodilo zpívat po vsi různé vánoční písně. Vždycky se zastavilo někde na kopečku, aby to bylo dál slyšet, pozpívalo se a šlo se dál. Z blízkých stavení někdo vyšel, nabízel koláče a tak, všechno to bylo takové radostné – vesnice (farnost) to dělala společně a bylo to takové pěkné a člověk z toho měl dobrý pocit. Mše svatá jinak totiž byla tak jednou do měsíce, a tak se na tyto věci člověk daleko víc těšil. Tady je možnost mše svaté skoro každý den a člověk si toho tolik neváží, tady jsou příležitosti a nevyužívají se. Na Tři krále chodil kněz s ministranty po domech a vysvěcoval je. To se zapálila svíčka, společně jsme se pomodlili a farář požehnal dům. Při tom třeba ještě vyzpovídal staré, kteří už nemohli dojít do kostela, a šel s ministranty dál. Než obešel vesnici, to trvalo den dva, ve větších vesnicích klidně tři čtyři. Ve srovnání s přáními, neřku-li požadavky dnešních dětí a mládeže u nás na mne silně působí zmiňovaná radost ze skromných dárků. Já si myslím, že se člověk honí za tím, co vidí, čím víc krámů vidí, tím víc jich chce, a to je i ten předvánoční shon, jinak se člověk spokojí s tím, co má, a těší se z každé drobnosti. A jak se pěstovaly širší rodinné vztahy? No, tam jsme byli všichni v jedné vesnici, teď to k sobě máme dál, a tak se vidíme méně, ale tam se běžně šlo v neděli z kostela na návštěvu – „na táčky“, tam si každý popovídal, probralo se vše potřebné (někdy i nepotřebné). Využívala se k tomu právě neděle, protože přes týden bylo moc práce, obzvlášť v létě – sena, žně a další sklizně či přípravy, všechno ručně. I děcka musela pomáhat, každé mělo nějaký úkol – pást dobytek, krmit slepice a husy, zametat, nanosit dříví nebo pomáhat na polích. Večer se rodina sešla u společné večeře. Jinak si lidé hodně pomáhali, když bylo potřeba, nebyl problém zaběhnout k sousedům, aby přišli s tím či oním pomoci, nebo se šlo pomoct dle potřeby jim. Za příjemné povídání děkuje manželům Holečkovým – rodičům Štěpána, Marušky, Terezky a Rút, Martin Vitvar 5


OHLÉDNUTÍ


ZA UPLYNULÝM ROKEM

Milí farníci, na druhou neděli adventní zazněla slova apoštola Petra, který říká, že u Pána je tisíc roků jako jeden den a jeden den jako tisíc roků, aby připomněl relativnost času křesťanům, kteří si mysleli, že Pán otálí s naplněním toho, co slíbil. Čas, ač ho dovedeme velice přesně měřit, ubíhá každému různě. A tak stojíme opět, pro někoho „už“ a pro jiného „konečně“, na konci starého roku a s nadějí vzhlížíme k roku novému. A to je jistě i příležitost k ohlédnutí za uplynulým rokem v životě naší farnosti. Jaký byl? Nevím, jestli jsem tím, kdo by ho měl hodnotit, protože jediný, kdo má naprosto jasný vhled do věcí či skutečností, je jen Bůh. Moje ohlédnutí může být jen výčtem událostí či čísel, které o životě farnosti zdaleka neřeknou to nejpodstatnější – jestli jsme byli skutečně živým společenstvím Božího lidu, hlásajícím radostnou zvěst evangelia a přinášejícím spásu ostatním. Proto bych chtěl poděkovat na prvním místě Vám všem, milí farníci, kteří jste se v uplynulém roce snažili a sami chtěli být opravdu živými kvádry ve stavbě našeho farního společenství, kvádry, skrze které pak sám Pán oživoval naše farní společenství a dával mu sílu a dary Ducha ke svědectví evangelia. Chci poděkovat nejen Vám, kteří jste dávali své síly, čas, hmotné i finanční prostředky k zajištění „viditelného života“ naší farnosti, jako byly duchovní obnovy s P. Petrem Kubantem a P. Pavlem Havlátem, OM, primice P. Jendy Barborky, 1. farní den na Levíně, biřmování…, když připomenu alespoň ty nejdůležitější, ale také chci poděkovat všem, kteří zajišťovali pravidelné služby, které „viditelný život“ farnosti potřebuje, jde o služby kostelníků, varhaníků, zpěváků, úklid a výzdobu kostelů, službu ministrantů, pomoc při opravách a údržbě kostelů a jejich okolí… Chci poděkovat ale i Vám, kteří jste své síly a čas mohli dát už „jen“ modlitbě, trpělivému nesení křížů stáří a nemoci, obětovat je za farnost, a tak posvěcovat sebe i farnost. I skrze Vás Pán dal naší farnosti mnohé dary. Zvláště děkuji za všechny modlitby za nás kněze, protože bez nich by nám brzo došly síly k naší kněžské službě ve farnosti. V naší diecézi byl uplynulý rok rokem nové evangelizace. Otec biskup Dominik mnohokrát během roku připomínal, že nám Pán nesvěřil evangelium jen pro sebe. Dostali jsme ho především pro druhé. Několikrát jsem si proto říkal, co udělat pro to, aby naše farní společenství neslo s větší odvahou poselství evangelia i lidem okolo nás. Odpověď mi daly až listopadové kněžské exercicie a „znovu objevený“ příběh Emauzských učedníků. Naše srdce musí hořet! Emauzským učedníkům se až ve chvíli, kdy s důvěrou otevřou své zraněné a rozbolavělé srdce zmrtvýchvstalému Pánu, znovu naslouchají jeho slovu a on jim vykládá Písma a pak láme chléb (srv. Lk 18), jejich srdce rozhoří a jsou schopni se vrátit do Jeruzaléma, odkud krátce předtím zklamaní a zahořklí odešli, a vydat svědectví Pravdě. I naše srdce, aby hořelo radostí a odvahou k hlásání, musí být přetvářeno modlitbou (osobní i ve společenství), (nejen při 6

liturgii), Boží milostí (pravidelně čerpanou ze svátostí) a životem ve společenství (i mimo liturgii). V tom vidím největší Pánovu výzvu pro sebe a celou farnost do dalšího roku. A když jste měli tu výdrž, milí farníci, a dočetli jste až sem, tak na závěr ohlédnutí za uplynulým rokem připojuji i tu méně důležitou (ale možná o to zajímavější) řeč čísel ze života farnosti v uplynulém roce. Bylo pokřtěno 11 dětí, svátost biřmování přijalo 10 farníků. Svateb bylo 5 a pohřbů celkem 26. Na náboženství ve školním roce 2008/9 chodí 39 dětí. Co se týká oprav kostelů, tak na klášterním kostele v Nové Pace byla dokončena oprava střechy a fasády západní strany kostela (do rajského dvora kláštera) – práce stály 1.880.000,– Kč. V klášterním kostele byly dále restaurovány 4 obrázky z bočních oltářů za 50.000,– Kč.Ve Staré Pace byly vyměněny okenice ve věži kostela a okno na kůr v průčelí. Práce stály 54.680,– Kč. V Levínské Olešnici byla dokončena oprava věže. Opravy v tomto roce stály 501.771,50 Kč a celkem oprava věže během uplynulých dvou let vyšla na 876.443,50 Kč. Kromě toho probíhaly po dva roky restaurátorské práce na dřevěném víku křtitelnice, které v tomto roce stály 43.600,– Kč. Záchrana dřevěného víka křtitelnice přišla na 99.250,– Kč. Ve Štikově se v tomto roce natírala jen věž, protože se nepodařilo sehnat peníze na dokončení výměny střešní krytiny na zbylé polovině střechy. Příslib dotace z rozpočtu města máme na rok 2009. Všechny výše uvedené práce a opravy mohly být uskutečněny jen díky dotacím a příspěvkům z rozpočtu města a obcí, kraje a Ministerstva kultury ČR, které činily dohromady 84,6 % všech nákladů na opravy. Zbytek 15,4 % byl hrazen ze sbírek a darů Vás farníků. Veliké poděkování na tomto místě patří všem, kdo štědře přispívali na opravu věže kostela v Levínské Olešnici. Tam jsme tento rok nedosáhli na dotaci z rozpočtu Libereckého kraje (ač šlo o nedokončenou opravu) a farnost musela vzít dokončení opravy finančně na svá bedra více, než se předpokládalo, proto máme v Levínské Olešnici dluh 75.000,– Kč. Opravila se i část oplocení u farního kostela v Nové Pace, to stálo 56.416,– Kč. V klášterním kostele bylo pořízeno před primicí P. Jendy Barborky obložení oltářních stupňů novým kobercem a čistící zóna ke vchodu za 28.748,– Kč. Tolik výčet větších oprav. V příštím roce, Deo Dante, budou pokračovat práce na klášterním kostele – oprava odvodnění a fasáda východní a severní strany. Snad dokončíme opravu střechy na štikovském kostele, ve Staré Pace by se měla opravit střecha na márnici a připravit podklady pro opravu elektroinstalace a osvětlení ve staropackém kostele. V Levínské Olešnici je třeba osázet novou zelení prostor kolem kostela. A život jistě přinese i mnohé další. Milí farníci, ještě jednou Vám děkuji za celý uplynulý rok, za Váš zájem, pomoc i modlitby a přeji Vám i všem ostatní farníkům požehnané Vánoce i rok 2009. P. Pavel Kalita 7

DOPORUČUJEME: MILÍ FARNÍCI, Matka TEREZA POJĎ, BUĎ MÝM SVĚTLEM soukromé dopisy světice z Kalkaty

Recommend Documents