Společenství
5 / 2016
Společenství 5/16
Dušičkové „Neměli bychom si namlouvat, že musíme činit veliké věci. Stačí malé, ale s velikou láskou.“ sv. Tereza z Kalkaty
PLÁNOVANÉ AKCE FARNOSTI…………………………………………………..3 VZPOMÍNKA NA POUŤ K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ………………………..5 JAK SE MODLÍ DĚDEK…………………………………………………………….12
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ Email:
[email protected], Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MKCR E 15005. Vychází v Havířově, nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost Havířov, IČ:45215618, 736 01 Havířov, Farská 2, tel. 737564398. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní knihovně, zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, 73601 Havířov, nebo na mail:
[email protected]. Uzávěrka dalšího čísla: 4. 12. 2016 Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs. armády 2233, Frýdek-Místek
-1-
Společenství
5 / 2016
Úvodník Asi znáte všichni ten pojem „dušičkové počasí“. Nedávno jsem zabrousil na stránky meteorologů a oni tam měli tento pojem popsán takto: „Dušičkové počasí je označení pro mlhavé a sychravé podzimní počasí, kdy většinou mrholí nebo slabě prší a které se opravdu u nás vyskytuje počátkem listopadu kolem Památky zesnulých, tedy Dušiček. Při takovémto smutném pošmourném počasí se říkalo, že když na Dušičky prší, duše zemřelých oplakávají své hříchy.“ Zajímavé! Čekal bych nějakou odbornou specifikaci tohoto počasí a najednou i meteorologové mluví o lítosti nad hříchy… Spousta lidí totiž má tento svátek zafixován (podobně jako to počasí) jako něco smutného. Ale my křesťané máme v liturgii Památku zesnulých těsně spjatou se svátkem Všech svatých (1. listopadu). Ten se oficiálně slaví od roku 835 a připomíná všechny světce, na něž se v církevním kalendáři nedostalo. Oba svátky připomínají dokončení božského díla vzkříšení. Liturgie Památky zesnulých tedy obsahuje spíše velikonoční naději na vzkříšení, a tím se podstatně liší od smutečního charakteru, jak Dušičky obecně pojímá veřejnost. Je to vlastně jakýsi svátek, který vypráví o důležitosti vztahů a důležitosti modlitby v církvi. Žádný člověk není samotář, od všech oddělený ostrov, ale je osobou, tedy je ve své podstatě utvářen vztahem s druhými. Vztahovost člověka nemizí ani ve smrti. My, kteří jsme pokřtěni, tvoříme církev. A tato církev je jedním společenstvím, nejen s těmi, kteří vedle mě sedí v neděli v kostele, ale i s těmi, kteří už došli k cíli své životní cesty a jsou u Boha (těm říkáme svatí). A také s těmi, kteří mezi námi už nejsou, ale pro své nedostatky k tomu cíli ještě nemohou. Proto se za zemřelé můžeme a máme modlit. Já, díky společenství svatých, mohu vstupovat do vnitřní situace té „duše v očistci“ a je to v podstatě prosba a pomoc člověku v tom, aby co nejrychleji uznal a litoval všeho, co poznává v Ježíšově pohledu jako nedostačující. Ta „vztahovost“ toho dne může jít ještě dál! Dušičky by totiž neměly znamenat jen povinnost dojít na hřbitov, rozsvítit svíčku a ozdobit hrob a přitom „ulovit“ nějaký ten odpustek pro našeho zemřelého dědečka... Možná bychom se tento den měli zastavit, přemýšlet a v rodinách mluvit i o těch posledních věcech. Nejenom, kde má člověk uloženou závěť a vkladní knížky, ale také o tom, jak by si člověk přál, aby se s ním lidé rozloučili, kde a jak by chtěl být pohřben. Také by to měl být večer, kdy lidé hovoří o svých předcích, rodinných tradicích. Je to prostě „den komunikace“ kdy si také mohu uvědomit tu obrovskou obdarovanost, kterou mám v církvi díky svatým – těm, kdo mě provázejí na cestě k cíli! Přejeme vám tedy z fary dny plné naděje a komunikace! o. Marcel, o. David ***************************************************
Plnomocné odpustky V „dušičkovém období“ můžeme získat pro zemřelého tzv. plnomocné odpustky - tedy prominutí časných trestů za odpuštěné hříchy a uzdravení jejich následků. Navštíví-li někdo od 1. do 8. listopadu hřbitov a pomodlí se tam třeba jen v duchu za zemřelé, je možno po splnění tří obvyklých podmínek (zpověď, svaté přijímání, modlitba na úmysl svatého otce) získat denně plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci; v ostatních dnech lze takto získat odpustky částečné. Potřebujete kontaktovat farní duchovní? Kontakt: telefon 737 564 398, email
[email protected] -2-
Společenství
5 / 2016
Plánované akce v naší farnosti: st 2. 11. – Památka zesnulých – slůvko pro děti místo náboženství + nácvik písniček ve zpěvárně od 16,45 hod.; mše sv. v 17,30 hod., čt 3. 11. – po mši sv. vzdělávání ve víře od 18,15 hod., téma: Falešné obrazy Boha, pá 4. 11. – po mši sv. do 19 hod. adorace, kterou povede mládež, so 5. 11. – sobota pro ženy s Františkou, na faře od 9 do 17 hod., ne 6. 11. – v 10 hod. dětská mše sv., katecheze malých dětí v knihovně. Od 9 hod. nácvik písniček se scholou, st 9. 11. – po náboženství schůzka ministrantů, dětská scholička, pá 11. 11. – 17,30 hod. dětská mše sv., nácvik písniček od 16,30 hod ve zpěvárně, sobota 12. 11. – od 9 do 17 hod. duchovní obnova na faře s Petrem Smolkem. Téma: Rok milosrdenství končí – a co dál? čt 17. 11. – setkání katechumenů po mši sv. od 18,15 hod., so 19. 11. – od 17 hod. koncert duchovní hudby, ne 20. 11. - při mši sv. v 10 hod. katecheze malých dětí v knihovně, so 26. 11. - výroba adventních věnců v knihovně od 8 do 11 hod., so 26. 11. – církevní silvestr mládeže v Těrlicku, začátek v 17.30 mší svatou, ne 27. 11. – při ranních mších sv. žehnání adventních věnců, Od pondělí 28. 11. budou ve všedních dnech mše sv. v boční kapli kostela sv. Anny. st 30. 11. – po náboženství od 17 hod. schůzka ministrantů, dětská schola, setkání rodičů dětí, které se připravují na 1. sv. přijímání; po náboženství také 1. setkání dětí, které budou vystupovat na jesličkové pobožnosti. Tento nácvik bude probíhat až do středy 21.12. čt 1. 12. – vzdělávání ve víře po mši sv. od 18,15 hod., pá 2. 12. – po mši sv. do 19 hod. adorace, kterou povede mládež, so 3. 12. – setkání členů živého růžence po mši sv. v knihovně, so 3. 12. – velký předvánoční úklid od 9 hod. v kostele sv. Markéty – prosím přijďte pomoci, ne 4. 12. – v 10 hod. dětská mše sv., katecheze malých dětí v knihovně; od 9 hod. nácvik písniček se scholou. Po mši sv. dojde sv. Mikuláš. Nahlaste v sakristii do 27. 11. děti, pro které chcete balíček od sv. Mikuláše, pá 9. 12. – 17,30 hod. dětská mše sv., nácvik písniček od 16,30 hod. ve zpěvárně, so 10. 12. – po mši sv. od 7,45 velký předvánoční úklid kostela sv. Anny. Prosím přijďte pomoci s úklidem, čt 15. 12. - setkání katechumenů po mši sv. od 18,15 hod., po 19. 12. - návštěva nemocných, kromě prvopátečních; prosím nahlaste v sakristii, koho mají kněží navštívit a udělit svátosti, út 20. 12. – zpovědní den 8-12 a 14-18 hod. u sv. Anny, čt 22.12. – po mši sv. stavění stromků. Prosím muže, aby se přihlásili v sakristii, kdo pomůže, pá 23. 12. – po mši sv. mládež staví betlém a zdobí stromečky; následně má vánoční společenství, ne 25. 12. – od 16 hod Jesličková pobožnost; tuto pobožnost si připravují děti ve středy po náboženství. -3-
Společenství
5 / 2016
Vzdělávání ve víře ve čtvrtek po mši sv. od 18,15 do 19,45 hod v boční kapli kostela sv. Anny jednou za měsíc. Jsou všichni srdečně zváni. *************************
Sobota pro ženy 5. listopadu 2016 na faře v Havířově – Bludovicích 9 - 17 hod. přednášky, sdílení ve skupinkách, oběd, mše svatá. S sebou přezůvky, občerstvení na společný stůl. Povede Mgr. Ing. Františka Böhmová, spisovatelka, katechetka. Přihlaste se a zaplaťte 50 Kč do neděle 30. října v sakristii nebo se přihlaste mailem na
[email protected] *************************
Duchovní obnova pro celou farnost sobota 12. listopadu 2016 na faře v Havířově – Bludovicích 9 - 16 hod. Téma: Rok milosrdenství končí – a co dál? Přednášky, mše svatá, oběd, adorace, možnost svátosti smíření. S sebou přezůvky, občerstvení na společný stůl Obnovu povede o. Petr Smolek Přihlaste se a zaplaťte 50 Kč do neděle 6. listopadu v sakristii nebo se přihlaste mailem na
[email protected] *************************
Společenství seniorů Bude v pondělky 14. 11. a 12. 12. 2016 v knihovně u sv. Anny od 14:30 do 16:30 hod. Každé setkání se zabývá osobnostmi a prvky duchovního života – v letošním roce jsou to čeští světci. Dále si trénujeme paměť a navzájem se snažíme duševně obohatit. Těšíme se na každého nového účastníka. Anna Michálková *************************
Výroba adventních věnců sobota 26. listopadu od 8 do11 hod v knihovně kostela sv. Anny Havířov – Město. Přírodniny na věnec a ozdoby budou zajištěny zdarma, možno objednat korpus na věnec (20 Kč) a napichováky na svíčky (26 Kč). Přihlaste se do neděle 20. 11. 2016 v sakristii nebo mailem na
[email protected] Těší se na Vás lektorka Bára Greplová *************************
Koncert duchovní hudby sobota 19. listopadu od 17 hod. v kostele sv. Anny vystoupí: Canticorum pod vedením V. Soukupa, mužský komorní sbor Permoník, varhaník ostravské katedrály Vít Krátký, náš farní houslový talent Adéla Pilariková, zpěv Rastislav Širyla, člen Nár. divadla moravskoslezského -4-
Společenství
5 / 2016
Vzpomínka na pouť k Božímu milosrdenství Jako každým rokem jsme putovaly i letos k Božímu milosrdenství do Slavkovic - opět jen dvě - Olinka a já. Myslím však, že letošní pouť měla zvláštní význam, protože se konala ve Svatém roce milosrdenství. Svatý rok milosrdenství je omilostněný čas. Otevřené Svaté brány však nejen vybízejí k putování. Připomínají nám také, že jsou plodem putování milosrdného Otce k člověku. Bůh nám první vychází vstříc, abychom byli milosrdní jako on. V tomto duchu se už po osmé konala pěší pouť k Božímu milosrdenství do Slavkovic. Tentokrát jsme si vybraly novou trasu, a sice z Českých Budějovic. Duchovně nás doprovázejí o. Tomasz Kazaňski a o. Mariusz Leszko, putují také 2 řeholní sestry - s. Františka a s. Doubravka. Začínáme v sobotu mší svatou, kterou celebruje o. biskup Kročil, žehná nám na cestu, procházíme náměstím a Svatou bránou v katedrále. Dále cesta vede přes Třeboňsko a Jindřichohradecko, tedy přes pole, louky, občas lesy, kolem rybníků, kopce zatím mírné. Od Strmilova putujeme severním okrajem České Kanady až do poutního místa Kostelní Vydří, kde opět procházíme Svatou branou. Okouzlující Telč je vstupem na Vysočinu. Začínají větší kopce, hlubší údolí, tmavší lesy, občas i skály - prostě nádherná příroda. Poslední den navštěvujeme poutní kostel Panny Marie v Obyčtově, který je dílem mistra Santiniho. V pátek odpoledne přicházíme do Slavkovic, kde se před kostelem spojujeme s dalšími třemi proudy, a to z Fulneka, Prahy a Hodonína. V 15 hod. se modlíme korunku k Božímu milosrdenství (živě do radia Proglas), pak slavíme mši svatou, kterou slouží o. Jan David. Po mši svaté je připraveno místními farníky občerstvení, následuje večerní program - zpěvy, svědectví a celonoční adorace. Během pouti jsme každý den slavili mši svatou, byl čas na ztišení, osobní modlitbu, modlitbu růžence a korunky k Božímu milosrdenství, sdílení, svatost smíření. Měli jsme také možnost vyslechnout přednášky, a to na téma 7 skutků milosrdenství – “Dávat radu pochybujícím“, „Poučovat neznalé“, „Napomínat ty, kdo hřeší“, „Těšít zarmoucené“, „Odpouštět urážky“, Trpělivě snášet obtíže“ a „Prosit Boha za živé i mrtvé“. V jednotlivých dnech nás doprovázeli i svatí ochránci - sv. Tomáš Akvinský, sv. Kateřina Sienská, sv. Maria Goretti a sv. Leopold. Ubytování jsme měli zase u rodin, které nás přijímaly vždy vlídně a s láskou. Počasí nám přálo, jen jeden den jsme celý prošli v dešti a studeném větru. Na jedné etapě se k nám přidal poutník z Brazílie, který putoval z Říma do Krakova na SDM. Stravovali jsme se během cesty v restauracích. V sobotu v 10 hod. dopoledne jsme slavili děkovnou mši svatou. Celebroval ji o. Tomasz, promluvy se ujal o. Zenon Hanas (představený pallotinů z Polska). Hovořil o svých poutích a také o tom, jak my přijímáme Boží milosrdenství, které potom máme svým životem předávat jiným. Zdůraznil také, že přijmout Boží milosrdenství a odpustit sobě a ostatním, to vyžaduje čas. Následovalo žehnání náboženských předmětů, novokněžské požehnání a pak už jen loučení a návrat domů. Na každé pouti si čím dál víc uvědomuji, jak důležité je Boží milosrdenství v našem každodenním životě, že vlastně bez Něho nemohu nic. Že je to On, který mi dává sílu, abych tuto, a vlastně celoživotní pouť došla až do cíle. Pane Ježíši, jsem Ti moc vděčná a děkuji za Tvé velké, nekonečné milosrdenství. poutnice Olina a Jana -5-
Společenství
5 / 2016
Dobrý kuchař na faře První setkání s novým panem kaplanem proběhlo na počátku července na farním táboře v Pohoři. Naši kluci dorazili na tábor o den později. Na faře, kde již byli ostatní táborníci ubytováni, nás zdravil i mladý pán… - v ten okamžik mě napadlo „Aha, kuchař. Na zdejší faře mají pro farní tábory v Pohoři zřízeného kuchaře. Nic neponechávají náhodě a jídlo chystá dětem zkušený profesionál.“ On to však nebyl obyčejný kuchař, ale novokněz o. David Tyleček. Pane kaplane, co vše se stalo, než jste se rozhodl pro povolání kněze? Je pravda, že jsem byl původně vyučen za kuchaře. Ukončil jsem učiliště v Ostravě, obor kuchař-číšník, a pak rok pracoval v malé hospodě ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, odkud pocházím. Jmenovala se Hrot a už neexistuje. Rok nato jsem si začal dodělávat maturitu a pak nastoupil na civilní službu. Civilní služba byla na Obecním úřadě, kde jsem dělal všechno, co obec potřebovala. Po civilce jsem vyjel s přáteli na měsíc do Anglie, stálo to dost hodně peněz. Nic jsme si nevydělali, ale zato jsme si užili dovolené. Tu dovolenou jsem pak splácel vařením v jednom pražském hotelu. Po roce jsem se vrátil z Prahy domů. Doma jsem nastoupil do firmy, která vyráběla stavební materiál. Například jsem dělal betonové dílce na plot a také je občas i stavěl. Pak jsem nastoupil na Středisko mládeže, kde jsem působil 3 roky, a to bylo to rozhodující místo – jednak pro hledání místa v církvi po konvertování a jednak pro start na cestu kněze. Proč konvertování? Na 1. stupni základní školy se mě máma zeptala, co chci dělat. Nebo jestli jsem někdy neuvažoval, že bych byl knězem. V té době jsem měl plno jiných zájmů a já věděl, že knězem rozhodně nebudu. Pak puberta, střední škola a zaměstnání, kdy můj vztah k Bohu zcela ochladl. K novému zapálení došlo po mém návratu z Prahy a rostlo a utvrzovalo se v průběhu práce na středisku. Po třech letech, krátce před koncem mé služby na středisku, se mě tamní kněz Kamil Strak zeptal, co dál, a já se mu svěřil. Co Vás vedlo k tomu zapálení? Prožití Boží milosti – vnímal jsem to jako návrat do církve. Prožití milosti po jedné svátosti smíření. A cesta ke kněžství? Dal jsem si 3 body, přes které mám jít. Pokud je dosáhnu, budu to vnímat jako správnou cestu. Prvním bodem bylo přijetí u o. biskupa, druhým bodem bylo dokončení teologie a třetím vysvěcení na jáhna. Kolik Vám vlastně je let? V den svěcení jsem měl čerstvých 35. Takže už máte i nějakou životní zkušenost, nicméně zpočátku jsem Vás řadil mezi podstatně mladší. Proto nosím vousy. V mailové korespondenci se podepisujete jako farní vikář. Co to znamená? To je funkce kaplana. Takže nevezmete obživu Hance Svobodové? Ne. Hanka Svobodová je pastorační asistentka. -6-
Společenství
5 / 2016
Jak dlouho ještě budete novoknězem nebo můžete ještě udělovat novokněžské požehnání? Ano, můžu. Mám na něj záruku celý rok od vysvěcení. Jaké rozdíly vnímáte mezi farností, odkud pocházíte, a Havířovem s Bludovicemi? Hodně lidí. Košatka – to je část Staré Vsi, odkud pocházím, měla celkově jen 400 obyvatel. Jáhenskou službu jsem prožil ve Svinově – tam chodilo do kostela snad 300 lidí, ale svinovská farnost měla spíše vesnický charakter. I když jsem tam potkával lidi, kteří dojížděli z okolí, přímo u kostela byla totiž autobusová zastávka, přesto jsem většinu lidí měl možnost v průběhu roku poznat. Jinak tady potkávám lidi v kostele a pak už nikde. Možná v Kauflandu. Kolik ještě máme času? 2 minuty. Je první pátek v měsíci a před zpovědnicí už mě netrpělivě čekají. Co Vás tady v Havířově mile překvapilo a co naopak otrávilo. Zatím mě nic neotrávilo a milé překvapení? To bylo především přijetí. Vaříte někdy na faře pro ostatní? Zatím jsem měl možnost navařit jenom panu faráři o. Marcelovi. Co na to říkal? No, na hlavu mi to nehodil. Děkuji za rozhovor. Marek Světnička *************************
Vzpomínka na plukovníka v. v. Otomara Malíře Před kostelem sv. Anny stojí pomník obětem 2. světové války z Těšínska. Vznikl za spolupráce Obce legionářské, Svazu bojovníků za svobodu, Konfederace politických vězňů a Magistrátu města Havířov. Nejvíce se však o jeho vybudování zasloužil pan plk. v. v. Otmar Malíř, aby se nezapomnělo na jeho kamarády z anglické armády padlé v bojích při osvobozování Evropy. Na společných jednáních sestavili seznamy mužů padlých v bojích východní i západní fronty. Mnozí si mohou pamatovat, že při odhalování pomníku 28. října před 13 lety pan plukovník dostal záchvat. Po něm už nemohl vycházet z bytu. Po tomto záchvatu ho doma opatrovala manželka, která po čase onemocněla více než on a před dvěma lety zemřela. Lékařka a neteře vyřídily panu Malířovi přemístění do Domova důchodců Luna v Havířově – Šumbarku. Zde doslova pookřál – zúčastňoval se kulturních a osvětových besed na různá témata, často byl jejich konferenciérem, duší, dá se říci dokonce hvězdou. Zúčastňoval se i sportovních aktivit pro vozíčkáře, hrál kuželky, bocciu, hrál na foukací harmoniku ve skupince muzikantů „Veselé harmoniky“. U obyvatel i zaměstnanců ústavu byl velice oblíben. Ještě v pátek 26. srpna, kdy byl krásný letní den, zašel s personálem, který neměl službu, na zahrádku na pivo. Plánoval oslavu 28. října se všemi podrobnostmi, že se setká se všemi přáteli v boji – válečnými veterány. V úterý se mu přitížilo, byl převezen do nemocnice a tam večer zemřel. Naposledy jsme se s Otmarem Malířem rozloučili v kostele sv. Markéty v Bludovicích. Své vzpomínky na dětství v Dolní Suché, na odvod – jako občana Slezska – za války do německé armády, své zajetí Angličany v Africe a následně zapojení v osvobozovacích bojích v anglické armádě pan plk. Malíř sepsal v knize PAMĚTI – prožil jsem válku i vězení. Je k zapůjčení ve farní knihovně nebo ji najdete na www stránkách farnosti. Irena Světničková -7-
Společenství
5 / 2016
Jak vnímáme Boží pomoc Pan farář nám občas zpestří kázání nebo závěr bohoslužby nějakým tím „farářským vtipem“. Nedávno jsem si připomněla jeden vtip o Josefu Luxovi blahé paměti. Povodně 1997. Josef Lux stojí před domem, voda mu sahá po kolena. Pluje kolem záchranný člun. „Pane Luxi, nastupte si, ať vás voda nezaplaví.“ „Děkuji, nechci, mě zachrání Bůh.“ O něco později, voda sahá po pás, opět pluje kolem záchranný člun. „Pane Luxi, ale teď už byste si měl nastoupit, jinak se utopíte.“ „Děkuji, opravdu nechci, mě zachrání Bůh“. Voda dále stoupá, Josef Lux se utopí. Klepe na nebeskou bránu. „Pane Bože, proč jsi mě nezachránil?“ „Ty...(hlupáku), kdo myslíš, že ti tam poslal dva záchranné čluny?“ V podobné situaci jsem se ocitla, když jsem v sobotu 1. 10. 2016 čerpala vyhraný víkend se snídaní na chatě Prašivá v Beskydech. Abych si pobyt užila, naplánovala jsem si okružní trasu Prašivá - Kotař - Ropička - Godula - Komorní Lhotka - Prašivá v délce 17 km, kterou jsem měla zvládnout tak, abych se mohla večer v 18 hod. zúčastnit besedy s promítáním s cestovatelem Kráčalíkem na téma Hory Turkmenistánu. Cesta mi ubíhala a v 15 hod. jsem již byla v Komorní Lhotce 4,5 km od Prašivé. Jenže po odbočení ze silnice se značení ztratilo. Nechtělo se mi strmě stoupat do kopce a doufala jsem, že zvolna stoupající úvozovou cestou dojdu na vrchol také. Když jsem došla na horizont, žádnou značku jsem nenašla. Zkoušela jsem různé cesty tam a zpátky, ale žádný záchytný bod jsem neobjevila. V zoufalství jsem volala linku 158 v domnění, že policie může zaměřit moji polohu podle signálu mobilního telefonu. Jediná rada, kterou jsem dostala, však zněla: Pokračujte první cestou dál, všechny cesty někam vedou. Zkoušela jsem to po široké cestě, která vedla do údolí. Po vyjítí z lesa jsem narazila na opuštěnou dřevěnou boudu, na níž byly amatérsky zhotovené směrovky - Komorní Lhotka (tím směrem, kterým jsem šla) a Ropička, Kotař, Morávka, Prašivá (ze směru, odkud jsem přišla). Mohla jsem sejít do Komorní Lhotky a odtud si přivolat pomoc. Jenže když jsem viděla, že cesta, odkud jsem přišla, směřuje na Prašivou, chtěla jsem se znovu dostat po této cestě na Prašivou. Cesta ale skončila v nějakém průseku a já jsem se opět drápala na vrchol, abych se nějak zorientovala. Již se začínalo stmívat a vidina příjemně stráveného večera s cestovatelem se rozplývala. Najednou jsem si vzpomněla na vtip s Josefem Luxem a v duchu jsem se modlila: „Pane Bože, pošli mi také své posly, ať mě zachrání.“ Slunce v ten den mělo podle meteorologů zapadat v 18,38 hod. Na hodinkách, na které jsem již sotva viděla, jsem měla 18,45 hod. a tma stále houstla. Najednou se na cestě objevila modrá turistická značka. Myslela jsem, že to je cesta na Prašivou z jiného směru. Značka však nesměřovala na vrchol, ale obcházela jej. Bála jsem se, že opět povede do údolí a na chatu se nedostanu. Znovu jsem se tedy vyškrábala na vrchol. Zde se objevila červená značka. Po té již určitě dojdu na chatu. Jen vědět, kterým směrem. Náhle se proti mně objevil člověk. „Prosím vás, kudy se dostanu na Prašivou?“ „Tak vy chcete jít na Prašivku? Já jsem starý tramp, říkají mi Fred, a já vás tam dovedu. Je to ještě hodina cesty. Jsme kousek pod Kotařem. Naštěstí mám baterku. Dejte mi tu tašku a opřete se o hole, ať neupadnete.“ Ještě se omlouval, že trochu plete jazykem, protože na Kotaři vypil pár piv. Ujišťovala jsem ho, že mi to nevadí, že je můj anděl a přišel mě zachránit jako ti záchranáři Josefa Luxe. Chvíli jsme se o něm bavili. Říkal, jak si ho vážil, já jsem mu líčila, jak jsem se s Josefem Luxem potkala na „večeři pro podnikatele“ ve Staré Bělé a pak na jeho pohřbu v Praze. Tak jsme v příjemném hovoru došli až na chatu Prašivá. Bylo -8-
Společenství
5 / 2016
19,45 hod. Pořadatelé právě vyklízeli sál po proběhlé besedě s panem Kráčalíkem. Mně ještě před zavřením kuchyně stačili ohřát párky, Fredovi natočili jedno pivo a vzali ho svým dodávkovým vozem do údolí. Rozloučili jsme se, že se možná někde na cestách zase uvidíme. Telefony jsme si nevyměnili, Fred jako správný tramp mobil nepoužívá. Poučení: Bůh nám na našich cestách posílá své posly v podobě obyčejných lidí, kteří se mohou objevit, když již ztrácíme naději. Také pro mne poslal dva záchranné čluny, a když jsem neuposlechla první radu, poslal ještě „svého člověka“, který mě zachránil. Zdraví Marie Ludvová
********************************************
Vzkaz (nejen) pro sestru Janu P. z prázdninového Společenství č. 4/16 Milá a vzácná sestro Jano P.!
Tak Vy jste si i po čtyřech letech vzpomněla na naši dcerušku Markétku Anežku a na její čtení! To mě velice dojalo, že si na její podání posvátného textu vzpomenete i po letech! Díky Vám za to! Potěšila jste mé srdce, vždyť my na ni stále myslíme a nemůžeme zapomenout. Markétka ovšem byla součástí celého lektorského kolektivu a ve své modlitbě, kterou jsem nalezl v její pozůstalosti, se modlila za všechny: „…Pane Ježíši, hluboce ovlivňuj působení všech mých sester lektorek a bratrů lektorů. Dej nám hlubokou pokoru, touhu růst a zdokonalovat se, touhu naslouchat Ti, touhu číst z Tvého pohledu, jak si přeješ, abychom o Tobě četly/i i druhým…“ Lektorky a lektoři jsou součástí liturgického slavení a jejich obětavosti si musíme vážit a za jejich službu jim být patřičně vděčni. I když čtení liturgických textů Markétku zcela naplňovalo, přesto korunou jejího života je něco jiného, co bychom mohli chápat jako její odkaz i povzbuzení pro druhé v podobné situaci, a to je trpělivé a láskyplné nesení kříže její těžké nemoci, který přijala a nesla statečně, s láskou a pokorou, a stejně tak i všechny potíže, komplikace a bolesti s nemocí spojené, což všechno přijala jako „nabídku, která se neodmítá“. A nejen to. Své utrpení spojené s nemocí obětovala za mnoho kněží a opakovaně se za ně modlila, jak o tom svědčí vlastnoručně sepsaný seznam jejich jmen v jejím deníčku. Když začalo být zřejmé, že čas rozloučení se přiblížil, poprosila mě už jenom slabým hlasem, abych o její nemoci a také o tom, jak se k ní v době nemoci zachovali v jejím zaměstnání - v ústavu pro postiženou mládež, kde byla po léta vychovatelkou - napsal. Slíbil jsem jí to a po její smrti jsem pak celou dobu její nemoci podle svých poznámek, den po dni, popsal, včetně toho, co říkala a jak na svou nemoc reagovala. Toto své svědectví o všem, co za tu dobu prožila, jsem sepsal, vytiskl na své domácí tiskárničce a v opisech předal členům rodiny i Markétčiným známým a přátelům. A mohu je nabídnout i každému, kdo ji měl a stále má rád. A protože Vy, sestro Jano, jste si s takovou láskou na Markétku a její čtení vzpomněla, rád bych také Vám toto své svědectví o Markétčině nemoci nabídl k přečtení, objal Vás a tím Vás přijal do klubu přátel Markéty Anežky. A protože jste ve svém příspěvku neuvedla své plné jméno, prosím, abyste se ke mně v kostele přihlásila, abychom tak mohli slavnostní inauguraci uskutečnit. S velkou vděčností a přáním všeho dobrého Milan Smejkal. -9-
Společenství
5 / 2016 PŘEČETLI JSME...
„Úvod do zbožného života“ - František Saleský, vydalo nakladatelství Zvon 1992. Tato nejznámější kniha sv. Františka Saleského patří podobně jako spisy Tomáše Kempenského „Následování Krista“ ke klasickým dílům duchovní četby a pokladům katolické náboženské literatury. Autor - stejně jako mnozí staří církevní otcové a biskupové při vykonávání svých úřadů neustával v osobní péči o mnohé duše, které o jeho přispění žádaly. Napodoboval tím apoštoly, kteří kromě starostí o „celosvětovou žeň“ nacházeli i „jednotlivé klasy“. Je známo, že Titus, Timoteus a sv. Tekla byly milované duchovní děti sv. Pavla, sv. Marek a sv. Petronila zase svěřenci sv. Petra. František Saleský napsal tuto knihu pro svoji žákyni a zároveň ji oslovuje Filoteo (výraz je společný pro všechny duše). Filotea totiž znamená „milovnice Boha“ nebo „zamilovaná do Boha“. První část spisu přináší rady a cvičení k vedení duše, od první touhy po zbožném životě až po odhodlání se mu věnovat (jak vypadá pravá zbožnost, její vhodnost pro každé povolání a zaměstnání, očišťování duše - od hříchů, od náklonností ke zbytečnostem a nebezpečným věcem, od špatných sklonů). Druhá část obsahuje rady, jak povznášet duši k Bohu modlitbou a svátostmi (nutnost modlitby, návod k rozjímání, o večerním zpytování svědomí, o duchovním ústraní, jak číst a vnímat Boží slovo, jak ctít a vzývat svaté, o svaté zpovědi, jak se zúčastňovat mše svaté, o častém přijímání). Ve třetí části nacházíme rady, jak se cvičit ve ctnostech (o trpělivosti, o pokoře, o vlídnosti, o poslušnosti, jak si zachovat chudobu v duchu, o významu čistoty, rady o mluvení - k Bohu, k lidem, o přátelství, rady manželům aj.). Část čtvrtá se zabývá potřebnými radami proti pokušení (neohlížet se na řeči lidí světských, potřeba mít odvahu, jak utvrzovat srdce proti pokušením, o nepokoji, o zármutku, o duchovní vyprahlosti a prázdnotě). Poslední část je závěrečným shrnutím celého pojednání (zpytování stavu duše vzhledem k Bohu, vzhledem k nám samým, vzhledem k bližním, úvahy k obnovení našich dobrých předsevzetí, příklady světců). I když „Üvod“ pochází z přelomu 16. a 17. století, má co říci i dnešnímu světu, dnešním křesťanům. „Potřebuji tvou lásku“ (Co můžeš udělat pro své dítě) – Ross Campbell, vydalo nakladatelství Návrat 1992. Jsme dobří rodiče? Milujeme své děti více než cokoli jiného? Jako matky a otcové prožíváte ten zázrak - narození nového člověka. Pak přijdou také každodenní starosti a těžkosti. Jako lidé věřící toužíme dát svým dětem více než pouhé materiální zabezpečení. Autor knihy Ross Campbell, který je profesorem v oboru pediatrie a psychiatrie, zdůrazňuje nezbytnost bezpodmínečné lásky pro zdravý vývoj dítěte a doporučuje čtyři způsoby jejího vyjádření: soustředěnou pozorností, kontaktem očima, fyzickým kontaktem a kázní. V poslední kapitole se zamýšlí nad duchovní pomocí dětem, aby zvyklosti získané v církvi i doma uměly využívat a mohly se rozvinout ve zralou duchovní osobnost. To je možné za předpokladu, že budou mít zkušenosti s každodenním chozením s Bohem a naučí se na něj osobně spoléhat. Nejlepší pomocí v tomto směru je dát dítěti nahlédnout do našeho vlastního duchovního života – jak my sami spoléháme na jeho pomoc a vedení a jak mu děkujeme za jeho ochranu, dary a lásku. - 10 -
Společenství
5 / 2016
„Známé osobnosti tváří v tvář smrti“ - Egon Kapellari, vydalo Karmel. nakladatelství 2008. Rakouský biskup Egon Kapellari napsal mnoho knih o církevním a liturgickém roce, o křesťanských symbolech. V této knížce se zamýšlí nad životními hodnotami, které lidé vyznávali a stavěli na přední místo. Jeho reflexe se zabývají zejména pak křehkostí člověka a jeho posledním zastavení - smrtí. Autor předkládá 80 krátkých textů věnovaných životnímu osudu i skonu známých osobností z období více než 3 000 let. V první kapitole je vzpomínka na velkého papeže sv. Jana Pavla II., další představují osoby z historie zasahující až do křesťanského starověku a biblických časů. V zájmu pozornosti jsou životy a umírání lidí nejrůznějších charakterů i postavení Friedrich Nietze, Napoleon Bonaparte, Ludvík XVI., Wolfgang Amadeus Mozart, Michelangelo Buonarroti, Anna Boleynová, Caesar, Sokrates, Tomáš More, František Xaverský, Terezie z Avily, Jan Křtitel, Ráchel, Mojžíš a mnoho dalších. Jak žili? Jak zemřeli? E. Kapellari, připomíná, že tyto otázky si klade každá generace ve vztahu ke svým předchůdcům, bývá v nich touha vnést pohledem na zesnulé více světla do vlastního života. Při ohlédnutí se za morálními a politickými katastrofami 20. století mnozí konstatovali, že lidstvo již není schopno poučit se z chyb minulosti. Poučení z dějin vlastního národa i celého kontinentu, a to navzdory všem generačním konfliktům a kulturním zlomům, získávají především jednotlivci, kteří se dají vést nejen věděním, ale také moudrostí podloženou náboženstvím. Z. K. ***************************************************
SBÍRKA CHARITY ČR PRO OBYVATELE HAITI Hurikán Matthew po sobě zanechal na Haiti spoušť. Obyvatelé ostrova, kteří se před nedávnem vyrovnávali se strašlivým zemětřesením, čelí následkům další katastrofy nedostatku pitné vody, jídla i riziku cholery. Informace haitských oblastních úřadů hovoří o tisíci obětí. Jisté však je, že hurikán zasáhl kolem dvou miliónů Haiťanů, z nichž 750 000 potřebuje akutní humanitární pomoc. Lidé v zasažených oblastech mají absolutní nedostatek pitné vody, jídla a mnozí z nich přišli o domov. Na jihu země hurikán a záplavy zničily 90 % úrody. Podle průzkumů spadlo v nejvíce zasažených oblastech 90 % domů, zničeny byly nemocnice, školy, obchody i budovy poskytující důležité služby. Vydatné deště a vítr způsobily ještě sesuvy půdy a ty zaplavily klíčové cesty. Na jihu kontaminovaly přírodní vodní zdroje splašky a znečištěná voda. Je zde velmi vysoké riziko cholery, ta by mohla zasáhnout i tisíce rodin, varuje OSN. Je třeba urychleně zajistit zásoby pitné vody, jídla a zdravotní ošetření pro ty, které hurikán zasáhl. Dále je třeba provést potřebná opatření v zaplavených oblastech, aby nedošlo k rozšíření cholery. Pokud chcete pomoci, můžete prostřednictvím finančního příspěvku do humanitární sbírky Arcidiecézní charity Olomouc, číslo účtu: 43-9935450227/0100. Z. K. Milé sestry a bratři v Kristu! ráda Vám opravím vazbu poničených knih, kancionálů, biblí, případně svážu do knihy vaše oblíbené časopisy nebo výtisky. Cena dohodou, volejte telefonní číslo: 730 430 076 Žáčková Miluše
- 11 -
5 / 2016 Společenství OSTRAVSKO - OPAVSKÁ DIECÉZE SLAVÍ 20. VÝROČÍ 30. května 1996 papež Jan Pavel II. vyhověl žádosti biskupů moravské církevní provincie a tímto datem zřídil bulou „Ad christefidelium spirituali“ novou ostravsko-opavskou diecézi se sídlem v Ostravě. Prvním biskupem byl jmenován dosavadní pražský světící biskup Mons. František Václav Lobkowicz. Do úřadu byl slavnostně uveden 31. 8. v katedrále Božského Spasitele. V roce 1998 byla zahájena stavba budovy ostravsko-opavského biskupství poblíž kostela sv. Václava v centru Ostravy, 11. února 2000 byla nová budova biskupství na Kostelním náměstí slavnostně uvedena do provozu. Misijním projektem Dny víry ve dnech 5. do 12. června 2016 oslavila naše diecéze jubilejní 20. výročí od svého založení. Cílem tohoto kulturního, společenského, vzdělávacího a evangelizačního projektu bylo oslovit širokou veřejnost v rámci bohoslužeb, koncertů, divadelních představení, filmových produkcí, výstav a besed, které se konaly převážně v krajském městě na dalších místech a na kterých se podílely jednotlivé farnosti, kněží, řeholníci, uskupení i jednotlivci z řad umělců, pěvecké farní sbory, atd. V chrámu Božského Spasitele si návštěvníci mohli prohlédnout originální dokument zakládající listinu ostravsko-opavské diecéze s pečetí Jana Pavla II. a také první mitru a biskupskou berlu věnovanou v r. 1996 Mons. Janem Graubnerem „dceřinné“ diecézi (jež byla vyčleněna z arcidiecéze olomoucké). V další vitríně byl vystaven i dar současného českého primase Mons. Dominika Duky ke 20. výročí diecéze - reprezentativní výtisk „Zlaté bible jeruzalémské“ s nádhernými iluminacemi. V bočních lodích katedrály jsou umístěny panely mapující jednotlivé děkanáty a zobrazení významných kostelů a kaplí. Součástí této oslavy byla také ostravská Noc kostelů, při níž v katedrále pozdravil všechny věřící i návštěvníky náš pan biskup František Václav Lobkowicz. Připojujeme se ke všem gratulantům a přejeme našemu diecéznímu pastýři hojnost zdraví a také radosti v jeho další biskupské službě. Z. K. ***************************************************
Jak se modlí dědek Od otce Václava Filipce – možná jste ho někteří trochu znali – jsem pochytil takovouto obyčejnou moudrost: ráno, ještě když sedím na posteli v pyžamu, udělám velký kříž a řeknu: „Pane Ježíši, hlásím se do tvé služby.“ A otec Václav s chutí přidával: „Já žiju! Pane Bože, děkuji Ti, já žiju! Já mám nohy, já mám ruce, já vidím, Bože, já žiju. Vašku, ty žiješ. Raduj se z toho: ty žiješ, Vašku, ty žiješ!“ Naše maminka – musím na ni také vzpomenout – byla ráda, když jsme se jako rodina setkali při pravidelné večerní modlitbě, ale nikdo nebyl donucován. Jako bych ji slyšel: „Nechte Gerardka, on se s námi teď nechce modlit, ale on se pomodlí sám.“ Její důvěra byla víc než napomínání a tlačení ke společné rodinné pobožnosti a pomohla mi překonat dětskou vzdorovitost a tvrdohlavost. Naše maminka, pokud byla zdráva, vstávala ráno do studené kuchyně zatopit v kamnech a uvařit meltu, vzbudit děcka, pomodlit se a rozejít se do školy nebo do práce. Naše maminka zpívala ráda a s chutí a my jsme zpívali s ní. Byly to národní písně nebo dobové šlágry, ale také staré písně ze zpěvníků psaných švabachem. A tak ještě dnes jako starý dědek si po ránu někdy v koupelně zanotuji tu starobylou, jak jsem ji kdysi od maminky pochytil: Když já ráno z lože vstávám - Ježíš, Maria, Josef, Bohu Otci chválu vzdávám - Ježíš, Maria Josef, a když jím anebo piju – Ježíš, Maria, Josef, dycky si na tě vzpomenu – Ježíš, Maria, Josef… dědek Jargus - 12 -
Společenství
5 / 2016
„MÁLO NÁS, MÁLO NÁS, POJĎTE DĚTI MEZI NÁS“ - zpívá se v jedné lidové písničce. V pátky v kostele u sv. Markéty po ranní mši svaté probíhá úklid kostela. Pro nás pracující je úklidová sobota od 9 h. 1x za 2 měsíce, dle potřeby i dříve. Naše domovy jsou krásně uklizené, ale dům Boží potřebuje též uklidit. Náš kostelíček není velký, ale kolik prachu a bláta z venku se tam nanosí! Vždyť i naše babičky často říkaly, že kostel neuklízíme pro naše kněze, ale proto, abychom se zalíbili Pánu. Často nás tíží problémy a starosti a tím můžeme přispět i k pokoji naší duše. Je nás opravdu málo, ale jsme dobrá parta a přivítáme každou pomocnou ruku, ženy i muže. Termín sobotního úklidu bude oznámen předem v nedělních ohláškách. Rovněž hledáme ochotné lidi k praní a žehlení ubrusů na obětní stůl a oltář. Prosím Vás, přihlaste se v sakristii nebo na telefonním čísle 737 564 398 u pastorační asistentky p. Hanky. Danka ******** * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
VÝSTAVA DUCHOVNÍHO ROZMĚRU V největší městské galerii DK Janáček můžete do konce měsíce října zhlédnout jubilejní výstavu akad. malíře Vladislava Raszyka. Tento člen sdružení Sušská paleta zaplnil ke svým osmdesátinám výstavní sál vybranou tematickou pestrostí a výsledkem je potěcha, radost. Součástí této výstavy je i Veverská Madona. Ta byla v rámci restituce z Národní galerie navrácena do farnosti Veverská Bítýška. Dříve v osamělejší kapli u hradu Veveří lákala ke krádežím, nyní je tento gotický skvost zabezpečen. Mezi jinými díly stojí za to se zastavit i u ztvárnění sv. Jana Pavla II. Zpracováno podle podkladů Pavla Surého ******** * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
APOŠTOLÁT MODLITBY LISTOPAD Všeobecný úmysl: Aby země, které se ujímají velkého počtu uprchlíků a běženců, byly podporovány ve svém úsilí být solidárními. Misijní úmysl: Aby se kněží a laici ve farnostech podíleli na službě ve prospěch společenství a nepodléhali pokušení malomyslnosti. Národní úmysl: Ať je modlitba za zemřelé a naše úcta k nim svědectvím o jedinečnosti každého lidského života a jeho věčné perspektivě v Boží lásce. PROSINEC Všeobecný úmysl: Aby byla z každé části světa odstraněna nákaza, kterou je zneužívání dětí k vojenské službě. Misijní úmysl: Aby evropské národy znovu objevily krásu, dobro a pravdu evangelia, které dává životu radost a naději. Národní úmysl: Ať jako křesťané umíme druhé obdarovávat nejen věcmi hmotnými, ale hlavně bohatstvím pramenícím z naší víry: poznáním Boha, láskou k němu a k bližnímu. /www.jesuit.cz/ - 13 -
Společenství
5 / 2016 Mládež karvinského děkanátu vás zve na
CÍRKEVNÍ SILVESTR „Plesejte Bohu všechny země.“ 17:30 – 00:15
26. 11. 2016
Těrlicko GPS: 49.754560, 18.490755
Doporučený věk od 14 let bez alkoholu dekanatkarvina.signaly.cz dresscode: kostýmové či společenské oblečení *************************************************
Sbírky Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov účel 21.8. 27 280,2 894,1 360,- Na opravu kostela 28.8. 10 833,2 257,1 126,4.9. 11 457,2 724,552,11.9. 10 502,2 356,900,- Na církevní školy 18.9. 31 513,7 412,1 580,- Na opravu kostela 25.9. 13 179,3 100,1 132,2.10. 10 571,2 850,800,9.10. 11485,3308,1290,16.10. 31405,10057,3240,- Na misie 23.10. 30363,5005,1690,-
Srpen až říjen 2016 v našich farnostech Sv. Anna
Křty Jakub Antoš
Pohřby: Irena Borská roz. Brzuchaňska (87 let) Vlastislav Šubryt (77 let) Eliška Válková roz. Hostašová (73 let) Emil Pokuta (30 let) Olga Lidíková roz. Miklošková (94 let)
Sv. Markéta Pohřby: Otomar Malíř (92 let) - 14 -
Společenství
5 / 2016
Moc děkuji panu Smejkalovi za milá a povzbuzující slova na adresu Dopisů do záhrobí. Udělal jsem si při této příležitosti malou inventuru, abych zjistil, že jich za dvacet let ve Společenství vyšlo rovných 115. Zdá se mi, že nazrál čas na změnu, a tak bych chtěl čtenářům v novém církevním roce nabídnout mírně inovovanou edici „Dopisy do předpeklí“. Není to proto, že by se repertoár Nového Zákona vyčerpal (stačí nahlédnout třeba do Skutků), ale proto, že je mi líto nechat ladem zajímavé postavy Starého Zákona. Ono předpeklí je samozřejmě jen pracovní terminus technicus, protože minimálně od časů Kristovy návštěvy splývá se záhrobím.
Dopisy do předpeklí David, syn Jišajův, král Judska a Izraele V městě Šumbarku, ve čtvrtém roce panování zemana Potácivého Davide, odpusť, že Tě oslovuji takto prostě, bez královských poct, jež Ti po právu (lidském i Božím) náleží. Není to z nedostatku úcty, nýbrž proto, že se chci obracet k Tobě jako celistvému člověku, ve všech etapách Tvého pohnutého života. Vím, že jsi kraloval dlouhých čtyřicet let, ale Tvé činy v dobách před přijetím královského úřadu nejsou významné o nic méně. Jakkoliv je to troufalé, musím vyznat, že jsi vskutku blízký mému srdci. Nepochybně nejsem tak statečný, natož věhlasný jako Ty, přesto dobře rozumím Tvým pohnutkám, radostem i obavám, činům velkorysým a moudrým i těm, které se tak charakterizovat nedají. Je to proto, že jsi přes veškerý svůj majestát zůstal především člověkem, se vší jeho slávou i bídou. Zakusil jsi nejen nádheru královského trůnu a zlaté koruny, ale také špínu chléva a prachu cest. Bojoval jsi o život s divou zvěří a neméně divokými válečníky, zažil jsi slavná vítězství a jásot z tisíců hrdel příznivců i porážky, útěky a pronásledování. Musel ses skrývat ve skalách, plížit se po nocích a vydávat se za blázna uprostřed svých nepřátel. Tvé prsty uměly probírat struny citery i sevřít rukojeť praku či meče, hladit i zabíjet. Z Tvých úst vycházely nádherné žalmy k oslavě Boha i nemilosrdné rozkazy a lži. Zažíval jsi okamžiky naprostého uchvácení ve společenství s Hospodinem i chvíle plné pochyb, strachu a osamění. Zažíval jsi všechno co my… Tvůj osud je tak spletitý a zajímavý, že si vysloužil mnohá literární i filmová zpracování. Není se co divit, vždyť obsahuje všechno, co přitahuje pozornost čtenářů a diváků všech dob. Nechybí v něm nečekané zvraty a zápletky, intriky a úklady, láska a zrada, válečné i romantické scény. Co je pro mne zajímavější, je skutečnost, že přitahuje také zvláštní pozornost Boží. Dialog s Bohem se vine jako červená niť celým tím dlouhým příběhem popsaným v knize Samuelově. Bůh je s Tebou od samého počátku do konce Tvých dnů. Je svědkem, ba i hybatelem všech důležitých událostí Tvého života. Naslouchá Ti, odpovídá na Tvé volání, povzbuzuje Tě v úzkostech a strádání, dodává Ti sílu a odvahu v protivenství, napomíná Tě, když hřešíš, a vzápětí Ti tyto hříchy odpouští. Mám neodbytný pocit, že má pro Tebe slabost… Ptám se, čím sis tuto zvláštní pozornost Boží zasloužil. Byl jsi „krásný a milého vzhledu“, ale to většinou postačuje pouze pro vyvolání pozornosti lidí; Bůh má jiná kritéria. Důvodem nemohou být ani Tvé morální kvality, vždyť ses provinil i těmi nejtěžšími hříchy. Na Tvých rukou ulpěla krev nepřátel i vlastních spolubojovníků, zločinců i nevinných. Čtu si znovu Tvůj příběh a (po)zastavuji se nad scénou, kdy bláznivě tančíš před archou úmluvy. Neohlížíš se na rozpaky, údiv či posměch svých nejbližších včetně vlastní ženy, protože jsi zcela naplněn radostí z blízkosti Hospodina, svého Boha. V této chvíli ho miluješ nadevše a on Tvou lásku mnohonásobně opětuje. Ví, že se záhy opět navrátíš ke zcela „světským“ záležitostem, ale těší se i z tohoto krátkého souznění. Touží po něm, bez ohledu na Tvou hříšnost. Ano, to je Boží slabost. Ale stejnou slabost má pro každého člověka. I pro mne. -ok- 15 -
5 / 2016 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY
Dušičky?
1. listopadu slavíme ←↑↗ →↓↙ → ↖ ↖ ↑→ →↘ ↑↘ ↓↙ . Připomínáme si všechny, kteří se už setkali s Bohem a radují se v nebi. Každý může být svatý. Nikdo se svatým nerodí, ale stává se jím postupně, snaží-li se žít poctivě s Ježíšem. Spoustu svatých znáš. Jak se jmenuje tvůj křestní patron? Čím byl významný? …………………………………………… ……………... Boží království je také plné obyčejných lidí, kteří žili poctivým životem s Bohem. Znáš někoho ve svém okolí, kdo je takový? …………………………………………… …………………..
E
CH
S
A
T
Š
V
N
V
T
A V
O
M
Ý
L
T
CH
K
S
Začni zde
Doplň krátkou modlitbu, kterou se modlíváme za zemřelé: ODPO_ _NUTÍ VĚČNÉ D_ _ ZEM_ _LÝM, P_N_, A SV_TL_ VĚ_NÉ AŤ JIM SV_TÍ, A_ ODPO_Í_ _ _JÍ V P_KO_I. A_ _N
- 16 -
