15

praha 5

10/15

ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5

MĚL BY SES OBRÁTIT

Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ (Mt 18,3) ovím vám poučný příběh z křesťanské rodiny. Přesněji z rodiny evangelikálních křesťanů, tehdy se ale užívalo výrazu probuzenecký. Tomuto slovu ale děti moc nerozuměly, protože přesně nechápaly, jak může církev usnout a pak se probudit. Když pak ještě zaslechly něco o pietistické víře, nebyly moudřejší, neboť nevěděly, jak se víra pije. O latinském výrazu pro zbožnost (pietás) ještě také nic moc nevěděly, natož o snaze reformovat protestantské církve. Chápaly sice, že nejsou katolíci, ale nevěděly, proč nejsou evangelíci, a ani to, proti komu a čemu by měly protestovat?! Za to však velmi dobře rozuměly tomu, že se mají obrátit, aby byly spaseny. Protože obrácení a spasení, to byly nejčastěji užívané výrazy ve shromážděních při kázání i doma, pokud šlo o křesťanství a víru. Rodiče si totiž nepřáli nic jiného, než aby se děti obrátily. Dnes si však jejich dětským pochopením výrazu obrácení tak úplně jistý nejsem, třebaže bylo jasné, že se mají obrátit k Pánu Ježíši. Slíbený příběh to jen dokazuje, než se však k němu dostaneme, buďme trpěliví. Nikde, ani v křesťanských rodinách to není dokonalé. Rodiče se sice snaží, ale přestože vychovávají své děti v jednom hnízdě, každé je jiné, co se týká temperamentu, sklonů a vloh. Jedno je energické velmi, druhé klidné až moc; jedno přímé, druhé nemá ke lsti daleko; jedno sebevědomé více, druhé méně; jedno pro odpověď nechodí daleko, kdežto druhé je uzavřené do sebe; jedno vznětlivé, druhé flegmatické; jedno starší, druhé mladší, a podle toho to vypadá; jedno šikovné na to, druhé na ono; jedno je pohybově nadané, druhé neudělá pořádně kotoul ani dopředu; jedno je bystré a učí se snadněji, druhé má se školou moc práce; jedno je snadněji zvladatelné a druhé hůř. V každém případě si děti, ať už jich je doma kolik chce, konkurují, soutěží mezi sebou, porovnávají se, zápasí o přízeň rodičů a v konfliktech chtějí vyhrát. Týká se to i víry v Boha. Co se přesně tehdy stalo, nevím, jisté je, že jeden ze sourozenců udělal nebo řekl, co neměl, načež ten druhý se na něj před rodiči káravě vytasil s větou: „Měl by ses obrátit.“ Následovala spontánní a výmluvná odpověď sourozence: „Co kecáš, ty vole, já už jsem dávno obrácený!“ První dojem možná klame, proto si dejme trochu času na rozmyšlenou, který ze sourozenců byl v právu, byl-li vůbec jaký. Je jisté, že hřešit se nemá. A stejně tak je jasné, že obrátit se ke Kristu je jediné řešení lidského hříchu. Že to však znamená nejen lítost, ale hlavně duchovní prozření, změnu smýšlení, odvrácení se od zlého s pohledem upřeným na Krista, a tedy hlubokou vnitřní proměnu, to často nechápou ani dospělí, natož děti. V jejich představách tehdy obrácení spíše znamenalo, že člověk povstane na evangelizaci, následkem čehož zázračně přestane zlobit, odmlouvat, nebude sprostý, začne poslouchat, bude se rád, pilně a dobře učit. Jenomže v tom byl zakopaný pes. Obrácení není v prvé řadě výkon člověka v rámci morální sebenápravy nebo povinného náboženského úkonu k zlepšení kvality života, ani kouzlo k zajištění věčnosti. Obrácení

P

2 znamená odpovědět vírou na skutečnost, že Kristus se s láskou obrátil na člověka a volá ho k sobě. Proto výzva k obrácení nemůže být nikdy argumentem ani nástrojem mravně povýšeného člověka k mustrování hříšníka, i kdyby měl dotyčný stokrát pravdu, že se má jeho sourozenec obrátit ke Kristu. Vyprávím vám tento příběh z jedné křesťanské rodiny pro poučení. Jisté totiž je, že i vy byste se měli obrátit. Obrátit se od své váženosti a významnosti ke Kristu, vzdát se své důstojnosti a velikosti a přijmout dětskou roli před Bohem, roli člověka odkázaného na milost Boží, kde naprosto nic společensky neznamenáte, tak totiž tomu Ježíš učil své následovníky. Nevím sice pokolikáté byste se měli obrátit, zda poprvé anebo již posté, ale prostě vždycky, když zjistíte, že jste se svým životem, slovy a myšlením odvrátili od Krista. Jenom trochu trnu, jak mi odpovíte… Bronislav Matulík

STAVITEL MOSTŮ MEZI VÝCHODEM A ZÁPADEM

25. 9. 2015 zemřel kazatel Stanislav Heczko Necelé dva měsíce po té, co vyprovodil svého syna Daniele, někdejšího kazatele našeho sboru, odešel do věčného domova jeho otec Stanislav. Zemřel v 86 letech, a protože jsem po jeho boku mohl prožít v brněnském sboru kus života, rád bych o něm něco málo napsal a pak dal prostor jeho osobnímu svědectví víry, které vydal v knížce Most lásky. Bratr Stanislav Heczko byl totiž stavitelem mostů mezi Východem a Západem. Ve své rodině hostili s manželkou na 3000 hostů z Východu. Dnes je jeho příklad o to víc inspirující, když jsme konfrontováni s událostmi na Ukrajině a dál na Východ, v Sýrii, Iráku a v Afganistánu. Bratr Stanislav byl velký modlitebník, každý všední den před nástupem do práce jsme se s ním v 6.30 modlívali za sbor, za jednotlivce, za město a misii. Pořádal tajné kurzy BEE s Američany, vozil nás na stanice svědčit o naší víře, pouštěl nás mladé za kazatelnu kázat, zúčastňoval se jako tichý pozorovatel schůzek mládeže, a když něco pověděl, mělo to váhu. Především ale měl srdce plné lásky, což se projevilo v pastoraci. Brněnský sbor měl přes 400 členů (i se stanicemi) a bratr všechny znal jménem, všechny objal láskou, protože žil se sborem. Jednou mi ale řekl, že si musel mnohokrát šlápnout na vlastní srdce, to když prožíval nesnadnou opozici a kritiku ze strany silných jedinců ve sboru i od církevního tajemníka. Z již zmíněné knížky Most lásky uvádím jen něco málo vzpomínek. Nejprve o jeho obrácení, což je pro nás teď na podzim důležité, dále o první cestě do zemí Sovětského svazu a nakonec poslední odstaveček z jeho knížky, který se týká smrti. Bronislav Matulík Jak přišlo evangelium do našeho domu Jednoho nedělního odpoledne nás navštívil maminčin bratr. Svědčil matce o lásce k Bohu a volal ji k pokání a obrácení. Matka se tehdy velmi rozčílila a rezolutně prohlásila, že ona to má s Bohem v pořádku, že je pokřtěna a chodí do kostela. Strýc se neurazil, ale tiše odešel. Pak začal působit Duch Boží. Maminka si sedla ke stolu a začala psát svému bratrovi omluvný dopis. A brzo nato uvěřila v Pána Ježíše jako svého osobního Spasitele. Můj druhý otec uvěřil za několik let také, dal se pokřtít a umíral smířený s Bohem. Matka se stala misionářkou v našem příbuzenstvu a pod vlivem jejího svědectví někteří uvěřili. Já jsem však dlouho vzdoroval, protože pouta se světem byla silná: úspěchy ve sportu, perspektiva studia na Akademii tělesné výchovy a oblíbenost mezi lidmi. Ale přišel i můj den. Ve sboru v Horní Suché se konalo výroční shromáždění. Maminka na mě ze stodoly na půdu volala a ptala se, zda pojedu také. Ale já jsem odpověděl, že zůstanu doma. Pak jsem však puzen zvláštní silou vyskočil z postele a na poslední chvíli stihl vlak. Dopoledne byla Večeře Páně a mně bylo jasné, že nejsem hoden, abych přistoupil ke stolu Páně. Odpoledne jsem si sedl spolu s dalšími mladými lidmi do poslední

3 lavice. Bratr Zwak, tehdejší kazatel, nás pozval všechny dopředu. Myslím, že jsem se tehdy červenal. A začalo shromáždění. Nepamatuji si na kázání, ale jedno jsem věděl: Jestliže se něco nestane, jsem dnes naposledy ve shromáždění. A nic se nestalo. Myslel jsem si totiž, že na mne něco spadne z nebe. Ovšem zpozoroval to můj bratranec Vilém Bocek a pozval mne do bytu své matky. Tam četl píseň z jednoho polského zpěvníku: „Když hřích tě k zemi tlačí a srdce bolestí sténá, běž se svou úzkostí k Spasiteli, On pokoj a štěstí ti dá.“ Po této písni jsem klekl na kolena a poprvé v životě jsem se ze srdce modlil. „Vypůjčil“ jsem si k tomu modlitbu od dědečka: „Bože, buď milostiv mně hříšnému.“ A tato modlitba mi otevřela nebe a já jsem věděl, že je mi odpuštěno. Prosil jsem maminku o odpuštění a strýc mne poprvé v životě oslovil „bratře“. Moje obrácení bylo hluboké a jasné. Ještě několik dní předtím jsem trénoval družstvo a nyní nastala hluboká změna. Následující den jsem jel do práce. Byl jsem zaměstnán jako úředník v Národní bance Polska v polském Cieszynie. Ve vlaku před kamarády mne oslovila dívka ze sousedství: „Stanislave, je pravda, že ses stal sektářem?“ To jsem nečekal, ale jasně jsem vyznal, že jsem předcházející den uvěřil v Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele a že nejsem žádný sektář, a ona mi pomohla spálit mosty, abych nepodlehl pokušení vrátit se opět na širokou cestu. Také v zaměstnání jsem vydal svědectví. Jak je důležité hned po obrácení vyznat Pána před lidmi. (Řím 10, 10) Navázání kontaktů s věřícími lidmi v bývalém Sovětském svazu Od dětství jsem měl zvláštní vztah k Východu. Moje maminka mi vyprávěla, že můj otec měl především ruský národ velmi rád. Ještě za války jsem jednou z půdy přinesl tenkou knížku, která pojednávala o úspěších socializmu v Sovětském svazu. Byl to komunistický leták. Když to maminka uviděla, hodila ho hned do kamen a řekla, že kdyby ho u nás našli, hrozil by nám koncentrační tábor. Dokonce jsem si koupil učebnici ruštiny, a tak jsem získal základy tohoto jazyka. Od roku 1962 jsem po mnohá léta dostával „Bratskij věstnik“, časopis Svazu evangelikálních křesťanů – baptistů z Moskvy. - - Sám jsem jel poprvé na Volyň koncem dubna 1968. To, co jsem viděl, bylo pro mne rozhodující. Představte si malou dřevěnou chatrč. Jedna místnost, bez elektrického proudu, bez tekoucí vody, bez sociálního zařízení, v koutě jedna postel pro rodiče, děti spí na zemi na slámě. Vyšel jsem na zahrádku a plakal. Za svůj pláč se ani po létech nestydím. V duchu jsem se modlil: „Pane, jestli chceš, abych těmto chudým lidem a dalším sloužil celý život, jsem připraven.“ Netušil jsem tehdy, jak slavně Pán tuto mou slabou modlitbu vyslyší. Prožil jsem něco podobného jako Samaritán, o kterém čteme, že byl milosrdenstvím jat. Pak byl schopen vykonat dílo milosrdenství. Jsem přesvědčen, že bez tohoto dotyku Božího milosrdenství by nebylo možné dlouhá léta spolu s rodinou takto sloužit. Slovo „jat“ významově souvisí se slovy „uvěznění“, „zatčení“. Kdo tento zázrak prožije, patří mezi šťastné lidi. Žádná služba v Božím království bez této zkušenosti a pověření není možná. Ohlédnutí za životem Jednou byl tázán veliký kazatel evangelia Spurgeon, co čeká, až bude stát před trůnem Nejvyššího a spravedlivého Soudce. Odpověděl velmi stručně: „Čekám milost.“ Tazatel si myslel, že odpověď bude asi taková: „Samozřejmě korunu života!“ Jistě, ta byla pro něho také odložena. Já chci patřit mezi ty, kteří čekají na milost, protože všechno je milost – od kolébky až po hrob, ale i za hrobem. Stanislav Heczko – z autobiografické knihy Most lásky

DOROSTOVÉ TÁBORY

Smíchov – díl druhý Jmenuju se Kanec. Jenom Kanec. Na rozdíl od Amo-ikeho moc dobře vím, proč mě tak matka pojmenovala, a kdo byla moje matka a jak skončila moje matka. To je ovšem na delší vyprávění. Bydlím v Praze, ale pro tenhle příběh to není důležitý. Každoročně jezdím s hordou dětí na tábor a je to hrozná bžunda, ale taky makačka. Mluvíme tam u ohně o takový knížce, chrochtáme a běháme po louce sem a tam. Je to fakticky suprový.

4 Normálně sem se zúčastňoval všemožnejch i nemožnejch aktivit. Rád třeba hraju tu hru s takovou kuličkou, a co nejdéle se snažím nepůjčit ji ostatním. Motaj se tam do toho ještě dvě divný klece. To de mimo mě. Voni ty děti jenom hrajou na počítačích nebo co, ale tu hru nechápou. Pokřikovali na mě, že jsem Marney, ale jenom když jsem měl slušivej žlutej obleček. No co Vám budu povídat. Ke konci tábora navíc přijeli 4 důchodci a mlátili lidi bezdůvodně holema. Na mě si naštěstí netroufli. Tady ty dvě události mě zarazily, ale přece si tím nebudu kazit prázdniny, že jo… To jsem si jednoho dne chtěla udělat, já žába, skokan, pravidelnou bahenní koupel, když tu najednou se otřásá země jako při zemětřesení, parta asi 30 obrů pochoduje lesem. Já jen tak tak uskočím, a vidím, jak se řítí na louku vedle lesa. To mi rozum nebere, co zrovna tam chtějí dělat. Po koupeli se vydám domů a pohoda, relax, do večera je celkem klid. Ejhle, náhle uvidím dva hromotluky, jak se valí lesem. Jeden z nich zašlápl strýce ropuchu, a udělal z něj placku. Snad se tady nechtějí usadit? Následující dny ubíhají celkem rychle, zážitky za zážitky, a to jsem si myslela, jaký nudný život to žiju. Jeden den si v lese jen tak jdu, slyším hučení a vidím obry, jak se kroutí, hučí a vypadají jako had. Mají to zapotřebí? Jestli se jim něco nepřihodilo, že by třeba něco požili? Následující noc se daly hordy obrů do běhání po lese a vzbudili půlku lesa, i starého myslivce. Nějaký žlutovlasý velikán měl červený reflektor a oslepil mě natolik, že jsem skočila do stromu po hlavě a omdlela. Už si mí kamarádi mysleli, že je po mně. Po pár dnech jsem se ale probrala, a uviděla jsem, jak obři pálili na louce různé věci, vyhazovali do vzduchu zapálené papírky, s kterými podpálili hnízdo sousedům Sojkovým. Den nato naštěstí odešli s hlukem pryč a fakt upřímně doufám, že už se nikdy nevrátí. Jsem žížala Růžena. Plazím se takhle po louce a najednou na mě postaví stan, ani nestihnu zareagovat a už jsem rozmačkaná. Celou dobu cítím jenom hroznej smrad a každou noc si na mě někdo lehá. Po dvanácti dnech ten stan konečně sbalej a odjedou, ale já jsem tak rozmačkaná, že se stejně už ani nehnu. Sem veška Šušu, dostala jsem se na dětský tábor, přitáhl mě tam jakýsi PACH. A měla jsem se tam skvěle, bylo tam plno míst na nakladení vajíček. Nejvíc se mi líbila hlava plná bílých odlupků, stavěla sem si tam z nich bunkříky. Skvělé to bylo také ve spacácích, nejlepší v tom, kterému se říkalo erární (bylo tam spoustu kamarádek). Ale šlo tam žít prostě všude, zvlášť po pár dnech, ale to bych předbíhala. Krásně sem si tam rejdila a nakladla vajíčka všude, kde to šlo – takže všude – skvělé bylo, když mě občas někdo vynesl na hry, to jsem pak pozorovala krajinu, ale vždycky ve svých bunkřících, protože co kdyby začalo pršet! Naštěstí nepršelo skoro nikdy, a tak jsem si to skvěle užila. Jediný na koho jsem si netroufla, byl Ten bez hranic nebo Táďa nebo Tomáš nebo Pan Bobeček nebo Eto‘o, nebo jak se vlastně jmenuje, protože se myl snad každý druhý den, nebo jak často to vlastně bylo. Celkově se mi to líbilo a ke konci jsem dokonce potkávala kamarádky snad na každém skoku. Jsem mravenčí tygr, neznáte mne, ale já se trochu popíšu. Striktně vzato jsem druh delfína

5 (patřím mezi delfínovité kytovce). Nevím, jak se jmenuju, protože teoreticky vzato vlastně neexistuju. Nicméně přebývám ve sladkých vodách konkrétně v potocích. Před lidmi se schovávám, proto mne nikdy nikdo neviděl, a já jsem se dovídal/a věci od kámoše raka, který tam kvůli mně celý tábor ležel u lávky a dělal mrtvého, aby ho nikdo nevylovil. Skvělý, obětavý a obdivuhodný kamarád, že. Mimochodem, právě pracuje na tom, aby zjistil mé pohlaví, protože já ho neznám. Dozvěděl/a jsem se spoustu zajímavých věcí o lidech. Třeba že mají takový divný zvyk chodit do vody obzvláště ten Eto‘o, nebo Pan Bobeček, nebo Tomáš, nebo Táďa, nebo Ten bez hranic, nebo jak se vlastně jmenuje. To se pak musím opravdu pečlivě schovat. Postupně jsem se dozvídal/a spoustu lidských zvyků a obyčejů, a protože jsem mimořádně inteligentní, tak jsem si zapamatoval/a všechna jejich jména, příjmení, koníčky, oblíbené barvy, jídla a výšku na pikometr přesně. Odteď mám rád/a lidi. P. S. Rak už zjistil mé pohlaví. Kolektiv autorů

BABYLONSKÉ ZAJETÍ CÍRKVE

Prezentace knihy Jana Štěpána v Soukenické 6. 10. 2015 v 18.30 hod. Zveme Vás, abyste přišli na prezentaci knihy Dr. Jana Štěpána, emeritního archiváře Rady CB, která se koná v úterý 6. 10. 2015 v 18.30 v Soukenické. Kniha Babylónské zajetí církve mapuje církev v letech totality 1948 – 1989. Jsou v ní obsaženy příběhy a svědectví mnoha bratrů a sester. Kniha má 303 stran s řadou fotografií. Promluví předseda Rady Církve bratrské Daniel Fajfr, autor Jan Štěpán a kazatel Pavel Černý. Po prezentaci bude možné knihu zakoupit ještě za zlevněnou cenu pouhých 100,- Kč a nechat si ji podepsat autorem u malého občerstvení. Kniha může zvláště mladším lidem pomoci pochopit totalitu a tak neztratit historickou paměť.  Pavel Černý

KURZ O KÁZÁNÍ S DAVIDEM BEŇOU V sobotu 10. 10. 2015 v 16 hodin na Smíchově

V sobotu 10. října 2015 od 16.00 hod. se bude konat v našem sboru kurz pro kázající s Davidem Beňou, kazatelem a učitelem religionistiky a Starého zákona na ETS. S naším hostem společně exegeticky probereme a prodiskutujeme text z Lukáše 3,1-20 a následně budeme mluvit o kázání. Zváni jsou všichni z našeho sboru z Prahy a Berouna, kdo slouží Slovem anebo by se v této oblasti chtěli vzdělávat. Případní další zájemci se mohou přihlásit u kaz. Matulíka. Bronislav Matulík

MLÁDEŽ O HUSOVI

Přednáška Martina Chadimy 20. 10. 2015 v 18.15 hodin V rámci programu smíchovské mládeže jsou pozváni mladí lidé a studenti i z ostatních pražských mládeží na přednášku husitského teologa a pedagoga ThDr. Martina Chadimy, Th.D., autora knihy Mistr Jan Hus – Člověk, teolog, mučedník.  Je to skvělá příležitost nejen se seznámit se zajímavým hostem, přemýšlet nad zásadní postavou našich dějin i nad svou osobní vírou, ale také pozvat spolužáky a přátele. Bronislav Matulík

6

KAVÁRNA NEJEN PRO SENIORY

s vikářem Ondřejem Vavrečkou ve čtvrtek 29. 10. 2015 v 15.30 hod. Milí příznivci Kavárny, ráda bych vás pozvala k dalšímu společnému setkání s hostem při kávě a malém občerstvení. Naším novým vikářem je Ondřej Vavrečka, proto jsme se rozhodli pozvat ho, aby nám i on vyprávěl o svých rodinných i církevních kořenech. Přijďme si poslechnout, odkud k nám přišel, jací jsou jeho předci, kolik má sourozenců, a pokud neřekne všechno, co byste rádi věděli, zeptejte se. J Prosím, všimněte si, že setkání tentokrát připadá na čtvrtek, je to kvůli středečnímu státnímu svátku, který možná rádi strávíte se svými blízkými. Jana Matulíková

Evangelikální fórum 2015 – NOVÉ PODOBY CÍRKVE

3. – 5. 11. 2015 v Soukenické 15 Podle některých autorů prochází církev v sekularizované post-křesťanské Evropě jednou z nejvážnějších krizí své historie. Jiná v ní naopak vidí příležitost znovu objevit sebe sama po krizi modelu státní církve. Přesto se zdá, že je církev schopná oslovit křesťanskou zvěstí jen omezený (a zmenšující se) segment společnosti a ke křesťanské víře se v Evropě přidává jen malý počet nových lidí. Mnohé církve jsou zatíženy tradičními strukturami, které jsou v pozdně moderní společnosti ne vždy funkční, a jen s obtížemi se adaptují na nové výzvy. Stejně tak ale v Evropě můžeme pozorovat příklady inovace v církvi – v její praxi i podobách fungování. Sekulární Evropa je pro budoucnost křesťanské tradice unikátním prostředím a je jakousi „laboratoří podob církve schopných vzkvétat i v post-křesťanském prostředí“. Inovace se často odehrává v okrajových a nových kreativních proudech církve, v nových komunitách, kde je větší prostor pro experimentování a kontextualizaci života víry. Adaptace ovšem probíhá i v tradičních nebo mainstreamových denominacích a společenstvích. Mnoho malých i velkých církví v Evropě vidí nutnost hledání nových cest – Fresh Expressions v Anglikánské církvi nebo mezidenominační hnutí zakládání sborů v Norsku či Francii jsou toho důkazem. I staré denominace a (dříve státní) církve vytvářejí prostor pro vznik nových společenství a sborů nebo alespoň experimentují s novými formami evangelizace. Od farního údržbového modelu přecházejí zpět k misijní mentalitě a tam, kde se to daří, dochází k implozi zdrojů a iniciativy. Církev napříč Evropou se mění. Denominace se stávají pluralističtějšími a vztahy mezi evangelikály a jinými církvemi se pod naléhavou misijní potřebou mění dříve nebývalou a nemyslitelnou měrou. Vznikají sítě vedoucích a sborů napříč tradicemi. Roste mezinárodní spolupráce, kde se snoubí teologická reflexe s výměnou praktických zkušeností. Objevuje se nová průkopnická generace, která vidí Evropu jako nové „misijní pole“. Nově vznikající sbory mají často překvapující formy a rytmus, fascinující nové podoby bohoslužby, uctívání, společenství i vztahů k okolní komunitě. Jsou výzvou pro eklesiologii zažitou generace i staletí. Možná stojíme na prahu cesty, z níž evropská církev možná vyjde menší, ale životaschopnější, vitálnější, kreativnější a přitažlivější. Kde na této cestě stojí česká církev? Jak reflektujeme trendy a příklady, které se zde objevily? Co se můžeme naučit z kontextu jiných evropských zemí? I to jsou otázky letošního Evangelikálního fóra. - - Hlavním hostem bude holandský teolog Stefan Paas, a dále budou přednášet: David Novák, Martin Moldan, Marek Macák, Pavel Hošek aj. Přihlášky: do 31. 10. 2015, cena: 600,- Kč do 30. 9.; 700,- Kč do 30. 10.; na místě je možné se registrovat za 750,- Kč. Studentská cena a cena pro členy ČEA je 500,- Kč nezávisle na datu přihlášení. Prosíme, abyste poplatek uhradili převodem na účet ETS 27-3252490257/0100, variabilní symbol vám bude přidělen po dokončení přihlášky na webu. Do zprávy pro příjemce napište svoje jméno bez diakritiky, abychom mohli identifikovat vaši platbu. http://evangelikalniforum.cz/

7

INFORMACE ZE STARŠOVSTVA

Rozhovor s Noemi Chráskovou – Noemi požádala o křest, dvakrát v té věci již hovořila s kazatelem. Staršovstvo mluvilo s Noemi o její víře a křtu a přijalo ji do přípravného členství. Přípravu ke křtu povede sestra Jana Matulíková. Rozhovory s Ladislavem a Pavlem Wichterlovými – v Berouně místní staršovstvo hovořilo se sourozenci Wichterlovými o jejich víře a žádosti o křest. Vyjádřilo vděčnost za jejich dětskou víru a rozhodlo se jim a Adamu Veselému blíž a dlouhodobě věnovat, úkolu se zhostí bratr Jiří Pína. Rozhovor s Janou Matulíkovou – staršovstvo hovořilo s Janou Matulíkovou o materiálech pro přípravu nezletilých dětí ke křtu, konkrétně pak o učebnici Dvakrát měř, jednou věř. Dle Jany Matulíkové je materiál dobrý, prakticky připravený, z hlediska věrouky je ale třeba moudře zvažovat některé odlišné důrazy. Bude potřeba doplnit kapitolu nauky o CB a použít ještě další literaturu. Čas na přípravu dětí bude individuální. Volební komise – volební komise již začala pracovat a požádala staršovstvo o kooptaci pátého člena za bratra Tomáše Vodičku. Staršovstvo se rozhodlo kooptovat do volební komise bratra Tomáše Chrásku. Kandidáti do volební komise v Berouně pak jsou: Jitka Kolmanová, Jiří Pína, Kateřina Ostatnická, Michele Kliková a Vladislav Vršanský st. Uprchlíci a pomoc církve – staršovstvo se seznámilo s Pastýřským listem předsedy RCB Daniele Fafra a s prohlášením ERC. Dle informací z RCB, naše praktická pomoc bude připadat v úvahu až na jaře. V rámci sboru uspořádáme sbírku v Den vděčnosti 4. 10. 2015. Beroun – páteční biblické hodiny se posunuly na 17.15 hod. Připravuje se společný oběd na 11. 10. společně s Janem Valešem ml. a na 4. 11. se chystá přednáška P. Hoška v berounské knihovně. Berounští v koordinaci s hospodářem sboru jednají o možnosti zřízení modlitebny v areálu podniku Tiba Beroun. Staršovstvo takové jednání podporuje. Kazatelé pro Smíchov a Beroun – staršovstvo jednalo o přípravě volby Jana Valeše ml. v neděli 8. 11. 2015, kterou povede Daniel Fajfr. Dále pak RCB schválila volbu Davida Kašpera na neděli 10. 1. 2016 – volbu povede tajemník Petr Grulich Studijní volno kazatele – Bronislav Matulík požádal staršovstvo o studijní volno v čase přechodu ze sboru na sbor (patrně červen – červenec) – staršovstvo souhlasí. Stěhování Matulíkových by pravděpodobně proběhlo v srpnu 2016. Hospodářské věci sboru – hospodář informoval o výměně kotle v kuchyni a o připravované výměně kotlů ve Velkém sále, kterým pomalu končí životnost. Dále pak jedná o obnově banneru před vchodem. Pavel Bartošek se zúčastnil setkání komunitního plánování na Praze 5. Ze strany MČ P5 je (opět) zájem o to, abychom personálně podpořili práci dluhové poradny. Ze strany úřadu došlo na jaře a v létě ke komunikační nejasnosti, proto jsme do této spolupráce zatím nevstoupili. Staršovstvo jedná o našich dalších možnostech. Objednávka Hesel JB – bylo objednáno 40 kusů pro sbor. O objednávce výkladové Pomůcky podle Hesel JB budeme sbor informovat Pronájem modlitebny na adventní koncert – kaz. Miloslav Kloubek požádal o pronájem modlitebny na adventní koncert. Staršovstvo pověřilo Bronislava Matulíka, aby dojednal podrobnosti. Cena za pronájem by měla být 3000 Kč. Rozhlasová bohoslužba a adventní koncert – staršovstvo schválilo žádost Rozhlasu, aby od nás byl proveden přímý přenos bohoslužby na první adventní neděli. Hudebně bude doprovázena kapelou Shirim Ashirim. Odpoledne se pak uskuteční adventní koncert. Příští jednání – 20. října 2015 Daniel Pokorný

8

PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov

Beroun

neděle

845 modlitební chvíle 930 shromáždění 1800 modlitební chvíle první neděle v měsíci

930 shromáždění

úterý

1800 mládež

čtvrtek

1830 biblická hodina

1630 dorost

pátek

1615 dorost

1715 biblická hodina

Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail: [email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák