1
15. Meziválečná próza I.
Okruh autorů kolem Lidových novin -
K. Čapek, J. Čapek, E. Bass, K Poláček
Karel Čapek (1890 – 1938) -
-
-
-
-
narodil se v Malých Svatoňovicích, jeho otec byl lékař, měl 2 sourozence: sestra Helena se věnovala hudbě, hrála na klavír a psala o svých bratrech; bratr Josef byl malířem – kubista – a také spisovatelem, spolupracoval s Karlem na některých dílech, zemřel v koncentračním táboře Karel byl často nemocný a rodina ho hýčkala. Chtěl být doktorem, avšak choroba mu to neumožnila. Měl obrovské znalosti z přírodních věd, lékařství, a proto šel studovat filozofii do Prahy, Berlína, Paříže, kde získal doktorát z filozofie oženil se s herečkou Olgou Scheinpflugovou ( Šenflugovou) – např. seriál Eliška a její rod, rodina Čapkova nebyla nadšena ze skutečnosti, že si Karel chce vzít herečku, Scheinpflugovým zase vadila Čapkova choroba až do své smrti pracoval v redakci Lidových novin. Za Čapka to byly nejlepší noviny. na konci svého života byl terčem fašistické pravice, jelikož varoval před situací v Evropě, před nástupem fašismu, před další světovou válkou. Roku 1938 onemocněl, zemřel uštván na zápal plic v prosince 1938 jako „první oběť fašismu u nás“. velmi rád cestoval a pracoval na zahrádce
Novinářská činnost: Psal tzv. sloupky = krátká novinová stať, která vtipnou formou zpracovává aktuální témata, psán ve tvaru sloupku kurzívou Obecná charakteristika jeho tvorby:
-
měl rád obyčejného člověka nenáviděl války, násilí varoval před mírou civilizace, měl strach, jelikož civilizace jde kupředu rychleji než lidská morálka = volá k zodpovědnosti vynálezce varuje před fašismem
-
v jeho tvorbě se odráží jeho zájmy a koníčky – vztah k dětem, zvířatům, zahrádce:
-
-
Měl jsem psa a kočku – vztah ke zvířatům Zahradníkův rok – práce na zahrádce Dášeňka čili život štěněte - příběhy ze života foxteriéra, doplněno o pohádky ze života psů, fotografie, Čapkovy ilustrace – pro děti Devatero pohádek a ještě jedna navíc jako přívažek od Josefa Čapka ( obsahuje moderní autorské pohádky, např. Velká doktorská pohádka ) – pro děti
2
-
byl zastáncem filosofického směru pragmatismu = pravdivé je to, co je užitečné pro člověka, co je hodnotné a konané s dobrým úmyslem
-
romány mají společný tzv. relativismus = snaha vidět skutečnost z několika stran; není jen jedna absolutní poznatelná pravda, ale vše je relativní, záleží na tom, z jakého pohledu se člověk na věc dívá
Dílo: 1. období - počátek tvorby -
2 knihy povídek Boží muka, Trapné povídky - objevují se motivy záhad, tajemství, autor se ptá po smyslu života
- divadelní hra Loupežník - oslavuje mládí, drzost. Mládí se staví proti pokryteckému staršímu věku. Symbolem mládí je loupežník – mladý chlapec přichází k vile obehnané vysokou zdí. Za ní drží profesor svou mladší dceru Mimi v izolaci. Nechce, aby se zkazila. Loupežník se pouští do boje, aby ji zachránil, a postupně zdolává překážky. Podaří se mu to, ale pak odchází za svými dalšími výboji. – překlady moderních francouzských básníků – Francouzská poezie moderní doby 2. období – 1. polovina 20. let - patří zde utopické romány a dramata, ve kterých varuje před zneužíváním vynálezů k ovládnutí světa, řeší otázku, zda je vynálezce zodpovědný za svůj vynález
R.U.R. -
Rossum’s Universal Robots = Rossumovi univerzální roboti alegorická divadelní hra
-
novotvar robot (návrh Josefa Čapka, autorova bratra) bez bližšího místního a časového určení; Rossumův ostrov, budoucnost Lidé vymyslí umělé lidi, kterým říkají roboti, aby se osvobodili od dřiny. Roboti jsou velmi inteligentní bytosti, mluví mnoha jazyky, mají hluboké vědomosti; nemají však duši (rozum a cit); jinak jsou od lidí nerozeznatelní, nahrazují lidskou práci. Roboti se vzbouří proti lidstvu, zničí ho. Naživu zůstává pouze stavitel Alquist, který nepohrdá lidskou prací. Snaží se najít způsob výroby robotů, jelikož recept na výrobu byl zničen. Marně je však pitvá, na nic nepřijde. U dvou robotů – Prima a Heleny – se objeví lidský cit, láska, ochota obětovat se pro druhého. Stávají se lidmi a lidstvo je zachráněno. Alquist v nich spatřuje nového Adama a Evu.
Krakatit -
utopický román příběh ing. Prokopa, geniálního vynálezce nekonečně účinné třaskaviny krakatit (podle indonéské sopky Krakatoa). Prokop onemocní, má vysoké horečky, bloudí ulicemi Prahy a setkává se s dávným přítelem, zištným a nezodpovědným člověkem, který mu ukrade chemický vzorec krakatitu. Ředitelem vojenské továrny je pak vězněn a donucován
3
prodat svůj vynález, jelikož ten chce ovládnout celý svět. Prokop je všechny neúspěšně varuje. Nakonec vybuchne továrna, ve které se krakatit vyrábí. Prokopa potká stařenka (Bůh) a říká mu, že je za to zodpovědný a že už nikdy nevynalezne nic velkého, jen malé věci, jenž člověku poslouží.
Továrna na absolutno -
utopický román – fejeton příběh o vynálezu karburátoru, který 100% spaluje hmotu a do ovzduší vypouští sílu – tzv. absolutno. Tato síla burcuje v člověku to nejhorší, co v něm je, touhu ovládat, zabíjet. Štve lidi proti sobě, válčí spolu i sousedé, ani neví proč. Do toho vstupuje místní strážník se zprávou, že poslední karburátor byl zničen.
Věc Makropulos -
utopická divadelní hra řešící otázku prodloužení lidského věku. hra začíná v době Rudolfa II., kdy Řek vynalezne elixír dlouhověkosti. Ten dá vypít své krásné dceři, operní zpěvačce, a ta žije 300 let. Mění si jména, muži ji nudí, nic ji nebaví, je unavená, vyprahlá, vše ví. Zjišťuje, že už nechce žít. Návod dá mladé dívce. Ta však vidí, co to s ní udělalo, a návod spálí.
Ze života hmyzu -
-
divadelní hra napsaná společně s bratrem Josefem. je to alegorie lidského života. Na životě hmyzu předvádí špatné lidské vlastnosti – poživačnost, zahálku, honbu za majetkem, válečné srážky, závist, sobectví. Toto hmyzí hemžení pozoruje člověk - tulák. Trpce to komentuje a spěchá do lidské společnosti. Je lepší…? ukázka: MUŽSKÝ HLAS (za scénou) Jak to valíš? ŽENSKÝ HLAS Já? 1. HLAS Ty! 2. HLAS Pozor na kuličku! Dej pozor! Pomalu! 1. HLAS Po... po... pozor! (Na scénu se vyvalí velká koule hnoje, strkaná párkem CHROBÁKŮ.) CHROBÁK Nestalo se jí nic? CHROBAČKA I toto! Jejej, kdepak! Achich, to leknutí! Viď, kuličko, že nic? Tytyty – ty naše drahá kuličko! CHROBÁK Haha, náš kapitálku! Naše mrvičko! Naše zlato! Naše všecko! CHROBAČKA Ty krásný trůsku, ty poklade, ty skvostná kuličko, ty naše zlaté jměníčko! CHROBÁK Ty naše lásko a jediná radosti! Co jsme se našetřili a nasháněli, mrvičky nanosili a smradlavých drobečků nastřádali, od huby si utrhovali –
4
3. období – přelom 20. a 30. let -
Cestopisné fejetony - zajímá se o člověka, osobitý život dané země - Obrázky z Holandska Cesta na sever Italské listy Anglické listy Výlet do Španěl -
Povídky – základem každé je nějaký zločin nebo záhada, vybraná z černé kroniky, ale pachatel není mnohdy rozluštěn, ani záhada ne, pokud k rozluštění dojde, pak zcela logickou cestou – záhada neexistuje, jsou humorné - Povídky z jedné kapsy Povídky z druhé kapsy
4. období – 1. polovina 30. let -
románová psychologická trilogie romány trilogie na sebe nenavazují dějově, spojuje je teorie relativismu (viz výše)
Hordubal -
hlavním hrdinou jednoduchého příběhu je obyčejný sedlák Hordubal, který odchází do Ameriky za prací, aby si přilepšil. Domů se vrací s úsporami. Po návratu zjistí, že mu žena byla nevěrná s čeledínem. Hordubal je velice vnitřně zranitelný, ale na povrchu je velice tvrdý. Prožívá osobní krizi a smrtelně onemocní. Téměř umírající je manželkou a čeledínem zabit.
Povětroň -
neznámý muž – letec – po havárii letadla umírá. U jeho postele se pak setkají 3 lidé jeptiška, jasnovidec, básník, chtějí rekonstruovat jeho osud. Každý z nich o letci vypráví, vzniknou 3 odlišné příběhy. Vše je relativní – každý z těch tří se na letce díval jinýma očima.
Obyčejný život -
starý železničář na penzi přehodnocuje svůj život = autobiografie. Konstatuje, že tento život byl docela obyčejný, pracovitý a mírně šťastný. Je donucen zamyslet se hlouběji a uvědomuje si, že ten život nebyl tak obyčejný, jak se mu zdálo, záleží na úhlu pohledu.
5. období – konec 30. let - varuje před fašismem a před nebezpečím další světové války
Válka s mloky -
utopický román. Jsou objevena zvířátka – mloci, která se dají ochočit. Naučí se dělat vše, číst i mluvit. Vyvine se s nimi čilý obchod. Je to neobyčejně levná pracovní síla, nahrazující člověka. Bohužel se mloci rychle množí a potřebují více místa. Pod vodou na pobřeží začnou stavět
5
-
svá města a továrny a začínají jim vadit lidé. Za všechny mloky mluví s lidmi Chief Salamandr a jemu do úst Čapek vkládá fanatické projevy Hitlera. Šance lidí jsou v nejednotnosti mloků. Symbolizují fašismus, fanatismus. Je to proloženo ústřižky z novin. Román končí objevením mloka v Praze ve Vltavě. ukázka: Avšak Mloci nežádají nic; zvyšují jen svou výkonnost a své objednávky; dnes už se konečně musíme ptát, kde se to obé jednou zastaví. Mluvívalo se kdysi o žlutém, o černém nebo o rudém nebezpečí; ale to byli aspoň lidé, a u lidí si dovedeme jakžtakž představit, co mohou chtít. Avšak i když ještě nemáme ponětí, jak a proti čemu vlastně bude lidstvo nuceno se bránit, musí být jasno aspoň to jedno: že budou-li na jedné straně Mloci, bude stát na druhé straně celé lidstvo.
Bílá nemoc -
-
divadelní hra varující před fašismem. V blíže neurčené válčící zemi vypukne bílá nemoc – malé bílé skvrnky, tělo se postupně rozpadá. Dr. Galén objeví lék na tuto nemoc. Je to člověk, který nerozumí politice, má naivní představy. Má však zásady. Dává podmínku, že vydá lék jen za cenu světového míru. Proti lékařské etice léčí jen chudé, kteří za válku nemohou. Onemocní baron Krüg, Galén je ochoten ho léčit jen pod podmínkou, že nebude válka. Krüg spáchá sebevraždu, protože ví, že zbrojení nelze zastavit. Poté onemocní maršál, který vede zemi do boje. I on požádá lékaře o pomoc, ale dr. Galén odmítá. Maršál nakonec na doktorovy podmínky přistoupí. Před palácem maršála je Galén, který mu nese lék na bílou nemoc, zfanatizovaným davem ušlapán. Lid touží jít do války. I jedinec, který by byl sebeušlechtilejší, je v boji proti organizovanému násilí poražen. ukázka: DR. GALÉN K službám, pane ... Vaše Excelence. (Přiblíží se o krok.) MARŠÁL (položí tužku a chvilku ho pozoruje) Chtěl jsem vám blahopřát, doktore Galéne, k vašim úspěchům v léčení bílé nemoci. Dostvávám zprávy ... od svých úřadů ... o vašich výsledcích. (Bere do ruky fascikl aktů.) Ty výsledky jsou ověřeny, doktore. Je to podivuhodné. DR. GALÉN (zmaten a dojat) Děkuju uctivě, pane ... Vaše Excelence. MARŠÁL Tady jsem připravil jakýsi projekt – Chci totiž udělat z nemocnice U svatého Ducha státní ústav pro potírání Čengovy nemoci. Nastoupíte tam jako primář, doktore Galéne. DR. GALÉN Ale já ... To by nešlo, pane ... Já mám totiž takovou klientelu, Vaše Excelence, že ano ... To bych, prosím, opravdu nemohl. MARŠÁL Považujte to za rozkaz, milý doktore Galéne. DR. GALÉN Já bych jinak s největší radostí, Vaše Excelence ... Ale já přece nemohu řídit ... Člověk nemá ani tu zkušenost, že ano ... MARŠÁL Tak vám to řeknu jinak. (Podívá se na pobočníka, který zmizí.) Vy jste odmítl vzít do léčení barona Krüga. DR. GALÉN To ne, prosím. Já jen ... tady byla jistá podmínka –
6
MARŠÁL Vím. Budete tedy léčit barona Krüga – bez jakékoliv podmínky, doktore Galéne. DR. GALÉN Je mně hrozně líto, pane ... Vaše Excelence ... ale to opravdu nejde. Já ... já musím trvati na své podmínce – MARŠÁL Doktore, jsou prostředky, kterými lze lidi přinutit ... aby splnili rozkazy. DR. GALÉN Podívejte se, vy mě můžete dát zavřít, že ano, ale – MARŠÁL Dobře. (Sahá po zvonku.) DR. GALÉN Poslyšte, pane, nedělejte to! Já mám tolik pacientů – Zabijete je, když mne dáte zavřít! MARŠÁL (pouští zvonek) Nebyli by to první mrtví na mé cestě. Ale vy si to ještě rozmyslíte. (Vstane a jde k němu.) Člověče, jste blázen – nebo takový hrdina? DR. GALÉN (couvá) Ne, prosím, já – Hrdina jistě ne; ale já byl na vojně ... jako lékař ... a když jsem viděl tolik lidí umírat ... tolik zdravých lidí, že ano – MARŠÁL Já byl také na vojně, doktore. Ale já jsem tam viděl lidi bojovat za vlast. A já jsem je při vedl zpátky jako vítěze. DR. GALÉN To je právě to. Já jsem viděl spíš ty, které ... které jste už nepřivedl zpátky. To je ten rozdíl, pane ... Vaše Excelence. MARŠÁL V jaké hodnosti jste sloužil? DR. GALÉN (srazí paty) Jako asistenční lékař u šestatřicátého pěšího pluku, pane maršále. MARŠÁL Skvělý pluk. – Nějaké vyznamenání? DR. GALÉN Zlatý kříž s meči, pane maršále. MARŠÁL Bravo. (podá mu ruku) DR. GALÉN Děkuji, pane maršále. MARŠÁL Dobrá. Půjdete se přihlásit k baronu Krügovi. DR. GALÉN – – Prosím, abych byl zatčen pro odepření poslušnosti. MARŠÁL (pokrčí rameny a zazvoní) POBOČNÍK (objeví se ve dveřích) MARŠÁL Dáte zatknout doktora Galéna. POBOČNÍK Podle rozkazu, Vaše Excelence. (Přistoupí k doktoru Galénovi) DR. GALÉN Poslyšte, nedělejte to! MARŠÁL Proč? DR. GALÉN Můžete mne potřebovat – třeba i vy. MARŠÁL Já ne. (k pobočníkovi) Nic, Můžete jít.
7
POBOČNÍK (zmizí) MARŠÁL Sedněte si, Galéne. (Usedne vedle něho.) – Jak vám to mám říci, tvrdohlavý člověče! Podívejte se, mně záleží osobně na baronu Krügovi. Je to vzácný muž a – můj jediný přítel. Nevíte, jaká je to samota, být ... diktátorem. Mluvím s vámi ... jako člověk. Doktore, zachraňte Krüga! Už jsem ... hodně dlouho nikoho neprosil. DR. GALÉN Bože, to je tak těžká věc ... Já bych tak rád ... Poslyšte, já bych měl taky prosbu. MARŠÁL To není odpověď. DR. GALÉN Prosím vás, Vaše Excelence, já jen okamžik ... Vy jste takový státník a máte tak nesmírnou moc ... Ne že bych vám chtěl lichotit, ale – bohužel je to tak, že ano ... Podívejte se, kdybyste vy chtěl nabídnout věčný mír ... Bože, jak by byli všichni rádi! Vždyť se celý svět bojí jenom vás ... všichni zbrojí jen kvůli vám ... Kdybyste vy řekl, že chcete mír, bude na celém světě pokoj, že ano ...
Matka -
-
divadelní hra namířená proti fašismu Matka Dolores žije v blíže neurčené zemi. Ve válce jí zemřel manžel a synové. Zůstává jí jen nejmladší syn Toni a o něj matka svádí boj. Jednak s ním a se svými mrtvými, se kterými si povídá. Toni chce jít také bojovat, ale Dolores jej odmítá pustit, nechce přijít o dalšího syna. Matka slyší v rádiu, že potopili loď kadetů. Nadává hlasatelce, hádá se s Tonim. Nakonec slyší z rádia zprávu o bombardování školy, o vraždění nevinných dětí. Symbolicky sundává pušku ze stěny a posílá Toniho bojovat. idea – pasivitou nelze zachránit ohrožený národ, je třeba bojovat ukázka: ŽENSKÝ HLAS V AMPLIONU Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k amplionu celý svět! Voláme lidi! Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem ... roztrháno. MATKA Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti? TONI (hledá na mapě) Kde to je ... kde to je ... MATKA (stojí jako zkamenělá) Děti! Malé, usmrkané děti! Ticho. MATKA (strhne se stěny pušku a podává ji oběma rukama TONIMU) (S velkým gestem) Jdi!
8
Eduard Bass -
vlastním jménem Eduard Schmidt proti vůli rodičů vystoupil v kabaretu Bílá labuť a zde vznikl jeho pseudonym Bass stal se spoluzakladatelem kabaretu Červená sedma, prvního literárního kabaretu v Praze Bass působil jako kabaretiér, zpěvák, recitátor, konferenciér apod. stal se redaktorem časopisu Šibeničky a působil v redakci Lidových novin. Ovládal téměř všechny novinářské žánry, psal sloupky, fejetony, reportáže
Klapzubova jedenáctka - zmodernizovaná pohádka pro děti o světoznámé fotbalové jedenáctce, kterou tvoří 11 synů chudého českého chalupníka. - kniha je reakcí na první úspěchy československého fotbalu, ale zároveňń pěstuje v chlapcích smysl pro sportovní čest. Cirkus Humberto - vrchol prozaické tvorby, rozsáhlý román z cirkusového prostředí - Hlavním hrdinou je Vašek Karas, syn jihočeského zedníka, který projde všemi stupni výcviku v manéži a protože je bystrý, schopný a ctižádostivý, dosáhne rychle úspěchů. Přižení se do rodiny ředitele cirkusu Berwitze a po něm se stane ředitelem cirkusu Humberto. Prožije s cirkusem dobu jeho největší slávy, dovede ho udržet i v době poklesu zájmu o cirkus, ale nakonec se podřídí vkusu doby, rozpouští cirkus a vytváří první pražské varieté. - záměr: důvěra v českého člověka; jeho schopnosti, inteligence – napsáno za okupace - ukázka: O čtvrt hodiny později seděl Antonín Karas, zedník z Horní Sněžné, před paní majorkou von Hammerschmidt, která mu drobnými, obratnými stehy přešívala rukáv u livreje. Zrovna jí dopověděl svou historii o tom, jak pohřbil Márinku a jak s Vašíčkem uvázl bez zaměstnání v Hamburku. ”To jste měl těžkou zkoušku, Anton, těžkou zkoušku, to vám věřím,” pokyvovala tlustá paní Hammerschmidtová hlavou, na níž byly hnědé, trochu prošedivělé vlasy spleteny v mohutný vrkoč. ”Ale teď už můžete být klidný, tady jste v dobrém podniku. Berwitzovi jsou hodní lidé, přísní na práci a na pořádek, toť se ví, ale tomu vy přece vyhovíte, vždyť jste krajan, vždyť jste Čech. Božíčku, co jsem já znala Čechů, se všemi bylo dobré vyjití. Ten poslední burš mého nebožtíka pana majora von Hammerschmidt byl z Vysokého Mýta, to je taky někde u vás, to byl člověk jak jiskra, a nač se jednou podíval, všecko uměl. A s tím vaším hošíčkem si nelamte hlavu. Máme tu několik dětí ve spolku, taky Berwitzovi mají holčičku, Helenku, kolik že je tomu vašemu? Sedm let, nu, to je ten pravý věk, to už nedá žádnou paplačku a brzy se přizpůsobí. Ten tu bude nejšťastnější, Anton, pamatujte na má slova. Tak ty rukávy bychom měli, můžete si to vzít a dávejte na to pozor, to víte, je to naše jmění, které vám tu svěřujeme. Pan Berwitz má rád, aby všecko krásně vypadalo, jen musí mít naši lidé pro to cit, aby se nic zbytečně neničilo. Dost je, co potrhají zvířata. Toho chlapečka mi odpoledne přiveďte, ať ho poznám, já vám dám na něho pozor. Tuhle máte tři lístečky, pro něho a pro tu vaši hodnou kvartýrskou i s dcerkou, ať se odpoledne kouknou na představení. Zkuste si ten kabát, človíčku, ať se na vás kouknu ... no, padne, padne, inu bylo to šito ve Vídni, tam jsou krejčí, však jsou většinou Češi. Vídeň, bože, Vídeň, to je město, Anton, to je město ...” Když procházel Karas manéží, končil jezdec na černém koni své cvičení. Kůň byl zpěněn a zpocen a pohazoval hlavou, když se mu uzda konečně uvolnila. Jezdec seskočil a zahlédl rudou livrej Karasovu. ”Vy jste tu nový, co?” zavolal na něho cizí němčinou. ”Ano, pane,” přikývl Karas.
9
”A odkud, jaký krajan?” ”Čech, pane.” ”Ah, Čech ... to tedy mi můžete odvést koně do stáje!” Karas už pochopil, že těmto lidem být Čech znamená všecko dovést.
Lidé z maringotek - „artistický dekameron“= 10 milostných příběhů o 10 artistech - povídky nemají široký pohled románu, ale kreslí lidské osudy s humorem, ale i se smyslem pro tragiku života.
Karel Poláček -
rodák z Rychnova nad Kněžnou, tzn. z malého města pocházel z židovské kupecké rodiny psal sloupky, soudničky, pracoval v Lidových novinách, kam jej přizvali bratři Čapkové v roce 1939 byly vyhlášeny protižidovské rasové předpisy a Poláček musel redakci opustit. Zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. patří mezi největší české prozaiky humoristy, ve svých dílech si všímá 2 témat: 1. zájem o maloměsto 2. život českých židů
soudničky = vtipnou formou zpracované skutečné příběhy ze soudních síní Muži v ofsajdu - humoristická kniha o fotbalových fanoušcích. Vypravuje o osudech otce a syna Habáskových, stoupenců žižkovské Viktorky, a pana Načeradce, majitele obchodu s gumáky a konfekcí, příznivce Slávie. Poláček, který sám fotbal nemiloval, výtečně vystihl psychologii fotbalových fanoušků. Hostinec U kamenného stolu - nenáročný humoristický románek vyprávějící o letních hostech jednoho malého lázeňského městečka Židovské anekdoty - vtipy s židovskou tematikou Hlubší linie Poláčkova díla míří ke společenské kritice a satiře: Dům na předměstí - je to příběh majitele domu, který zneužívá své moci k znepříjemňování života nájemníkům - z nájemníků se snaží vyždímat co nejvíc, udělá si z nich objekt své touhy po moci. Trápí je vyhláškami, nařízeními, zákazy. Stejnou hrůzovládu rozpoutá i ve své rodině. Poslední knihou je Bylo nás pět - píše ji v době čekání na transport, kniha vyšla až po válce - v knize se vrací do okresního města svých dětských let, vykouzlil zde svět viděný dětskýma očima, svět plný drobných směšností a klukovských kousků.
10
- Sledujeme příběhy 5členné klukovské party od jara do jara. Vypravěčem je Petr Bajza, -
syn místního obchodníka – sám autor. Svět klukovských zájmů je líčen v jazyku chlapců, ale spisovně. další postavy - Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince; pes Pajda ukázka: Nyní chodím k Zilvarom do chudobince, tam je to nejohromnější, ale doma nesmím nic říct, aby neříkali řeči. Pan Zilvar byl ve válce, nepřítel na něho vystřelil z děla, pročež teď chodí po domech žebrat a má nohu dřevěnou. Takovou nohu bych chtěl mít a tak si ji silně přeju, že se mi v noci zdá, že chodím s dřevěnou nohou, co silně klape ”klap! klap!”, a lidi vybíhají z domu a každý se diví, že mám tu dřevěnou nohu, a já jsem hrdý. Umínil jsem si, že budu hodný, a až budu hodný, tak naše poprosím, aby mně takovou nohu dali k Jéžišku, neboť pak by hoši koukali. V chudobinci ostávají také almužnice a ty vždycky večer počítají, co si za den vyprosily, a pak se hádají. Když se moc hádají, tak to pan Zilvar nemůže vydržet, i odepne si nohu a hodí ji po těch babkách a ony se pak přestanou hádat. Zilvar se chlubil, že jeho tatínek jest nad všechny žebráky postavený, jelikož si nejvíc vyprosí, takž ho ostatní musejí poslouchat. A v noci moc kašle, poněvadž má sraženou krev. To povídal a byl moc hrdý. Já jsem tu nohu porád chtěl, jenom kdybych si mohl na ni šáhnout, a Zilvar pravil: ”Jenom počkej, až tatínek usne, tak mu tu nohu odundám a můžeme si hrát.” Tak se tedy stalo, a když pan Zilvar spal, tak mu nohu odepjal a já jsem byl velice rád. Potom jsme si hráli na žebrotu a já dělal chromajzla. A Zilvar byl lidi. Já jsem chodil a prosil jsem lidi o boží dárek a Zilvar byl jednou ten, co dá, podruhé ten, co nedá. Nejlépe uměl dělat toho, co nedá. Když dělal milostpána, co má na dveřích tabulku ”Přispívá na místní chudé”, tak se vždycky nafoukl, děsně koulel očima a mluvil: ”Vy lumpe, kdybyste šel raději pracovat,” nebo: ”Jděte si spánembohem, je vás tu moc.” Nebo dělal polecajta a říkal: ”Ty obejdo, už jsem tě dvakrát napomenul, hybaj, ať zmizneš, ať to nemusím opakovat, nebo půjdeš se mnou.” A pak mne sebral a vedl na obec. To byla hra! Nám se to děsně líbilo a pan Zilvar spal a hlučně kašlal. Když jsem o tom povídal Bejvalovi, tak nám velice záviděl a pravil, že by si s námi chtěl taky hrát. Já jsem odvětil: ”To já nevím, to podle toho.” On však horlivě o to stál, že prý by se chtěl jenom podívat, jestli to děláme dobře. Já jsem pravil, aby byl bez starosti, že Zilvar musí dobře vědět, jak se žebrota dělá, jelikož jeho tatínek jest první žebrák v městě. Bejval se ptal, jestli se stavíme na kořauku, když si něco vyprosíme. Já jsem pravil, že ne, a on pravil, že to je chyba. Pak se tázal, jestli hrajeme na nějaký nástroj, a když jsem pravil, že ne, tak on pravil, že je to druhá chyba. Pročež jsem mu pravil, aby přišel taky do chudobince, on na to řekl, že přijde a že nám ukáže, jak se dělá žebrota, a že celého pana Zilvara strčí do kapsy s tou jeho žebrotou a že pan Zilvar bude kulit vočadla, jaký jest Bejval správný žebrák. Vůbec se děsně vychloubal a to se mně nelíbilo. Avšak když jsme přišli do chudobince, tak nám Zilvar řekl, že je s žebrotou utrum, jelikož pan Zilvar na to přišel, že mu Zilvar bere nohu, on řval, že nedovolí, aby se s jeho nohou šeredilo, a Zilvara párkrát natřel. A pak si vzal nohu a šel prosit.
II. Společenská próza
Ivan Olbracht -
byl synem Antala Staška věnoval se novinařině, pracoval v komunistických listech byl také politicky činný, stál na straně levice – na straně KSČ navštívil Rusko, z tohoto prostředí vznikl soubor reportáží Obrazy ze soudobého Ruska
11
Tvorba: Žalář nejtemnější - román - Příběh osamoceného berního úředníka, který je sobecký a na svou ženu se dívá jako na svůj majetek. Žena se pokouší odejít z manželství. Muži se stane úraz a oslepne. Žena zůstává a chce mu pomoci. On ji ale odmítá a začíná se uzavírat do sebe. - žalářem je mu jeho povaha, nikoli slepota Anna proletářka - román z období dělnického hnutí - vše předvádí na postavě mladé venkovské naivní dívky Anny , která přichází do Prahy dělat služku. Postupně se mění v proletářskou ženu a komunistku vlivem svého muže. Nikola Šuhaj loupežník – balada v próze – Milan Uhde napsal na motivy této knihy muzikál Balada pro banditu, vznikl také film, roli Nikoly ztvárnil Miroslav Donutil dějiště - Zakarpatská Ukrajina, vesnice Koločava; 1. sv. válka a poválečná léta Nikola s přítelem dezertovali z fronty, jsou nezranitelní, jelikož se schovali u staré ruské čarodějnice, která jim dala vypít kouzelný nápoj, po němž se jim vyhýbají všechny kulky. Nikola touží po svobodě a Eržice, své milé, a proto se vrací do rodné Koločavy. Jako zběh je však pronásledován četníky, je donucen skrývat se v lesích a stát se zbojníkem, bohatým bral a chudým dával. Lid ho chránil, pomáhal mu (odboj proti křivdě a bídě). Vrchnost se ho však chtěla zbavit. Zastřelit ho nebylo možné, podplatila proto jeho kamarády a ti Nikolu zradili. Jeho život končí – ze strachu a pro peníze je zabit sekerou i s bratrem Jurou svými přáteli - dvě dějová pásma se prolínají: a) vlastní příběh Nikolův = skutečnost b) motiv lidové pověsti = legenda o jeho nezranitelnosti střelou ukázka: – –
-
Jurovy nervy nesnesly napětí tak dlouhého. ”Nikolo, Nikolko, pojďme pryč!” Byl to úpěnlivě netrpělivý hlas svéhlavého dítěte. Jeho oči lpěly na bratrových. Ale Jasinko rozevřel bisahy, svůj dvojitý pytel, a vyňal z nich potraviny: bryndzu, cibuli, pšeničný chléb a láhev lihu. V té volbě byl úmysl: jí-li kdo měkký bílý chléb a zapíjí jej lihem, brzy se opije. Vytáhli křiváky, jedli a nahýbali si z láhve. Rozdílením potravin se rozsazení poněkud změnilo. Jasinko a Adam se posunuli blíže k Jurovi, Ihnat Sopko byl teď půl kroku za Nikolou. Topůrko sekery měl opřeno o stráňku a na její čepeli seděl. Tehdy se to stalo. Když se Nikola skláněl pro láhev lihu u svých nohou, Ihnat Sopko se volně vzpřímil, vzal do ruky sekeru, a pomalu se protahuje, sekeru vzpažoval: ”Eh, to mě dnes nějak bolí v kříži!” Ale rázem svistla sekera dolů a její ostří se zaseklo do hlavy, která mu vystavovala celý týl i témě. Jura vystřelil. Vyskočil. Adam ho zezadu chopil za ramena. Jasinko mu ťal zepředu po hlavě. Ale jak se Jura vzpříčil a prohnul dozadu, chtěje se vyrvat Adamovi, ostří sekery hlavu nezasáhlo, škráblo jen čelo a ťalo plnou silou do života. Objevily se vnitřnosti.
12
Jura vypálil ještě jednou. Vyrval se a s otevřeným životem prchal. Jasinko se shýbl po jeho pušce a na šest kroků ho střelil do zad. Jura padl. Chvíli se zmítal, drásaje kamení a hryže zemi. Skočili k Nikolovi, odhodláni dobít ho, projeví-li známku života. Ale když ho obrátili naznak, viděli, že jeho oči již kalnějí. ‚Konec ... Vyřízeno!‘ běželo jim hlavami. Vzduch páchl nahořklou vůní tlejícího lískového listí. Bylo velké ticho. Padal drobounký déšť. Adamovi divoce bubnovalo v spáncích. Nechtějíce nikoho potkat a s nikým mluvit, zůstali v lese až do večera. Chodili nazdařbůh pěšinami, vydechujíce po ošklivé práci, u jakéhosi pramene si prohlíželi oděv a umývali sekery a dlouho seděli pod starým bukem, mlčíce nejprve a pak se radíce, jak vypovídat a ke kolika z Šuhajových peněz se přiznat.
Golet v údolí - golet = židovská osada - 3 povídky tragikomického rázu ze světa pravověrných Židů - nejznámější z nich je povídka O smutných očích Hany Karadžičové – do světa ortodoxních Židů zasahuje pokrok, který působí především na mladé. Mladá dívka Hana se chce osvobodit z ortodoxního světa, a proto odchází za prací do Ostravy. Tam se seznámí s bezvěrcem Karadžičem. Hana Karadžiče přivede do rodné vesnice k rodičům, kde se chtějí vzít. Rodiče však bezvěrce nechtějí mezi sebe přijmout. V den svatby při odjezdu z vesnice za Hanu slouží vesničané mši. Vyobcovali ji, je pro ně mrtvá, i pro její rodiče. Nikdy se nemůže vrátit domů a od té doby jsou její oči smutné. Tvorba pro děti a mládež: Biblické příběhy - převyprávěné některé příběhy ze Starého zákona, např. Noemova archa, Babylónská věž apod. Ze starých letopisů - převyprávění starých letopisů a kronik (Hájkova, Kosmova) - jsou zde příběhy z českých dějin, např. o sv. Václavu apod. O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách - převyprávění staroindických bajek
Vladislav Vančura -
vystudoval medicínu, pracoval jako lékař později se věnoval pouze literatuře byl 1. předsedou uměleckého sdružení Devětsil za okupace byl v ilegálním odboji, v době heydrichiády ( po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 ) byl zatčen a popraven
Vančurovský styl: - náročný text, složitá souvětí, dlouhé věty - neobyčejná slova, archaismy, knižní výrazy, poetismy - poetický text - do děje často vstupuje autor, komentuje jednání postav, klade otázky
13
1. tvorba ve 20. letech –
–
-
na počátku 20. let byl ovlivněn proletářským uměním, tzn. že si všímal života dělníků, poukazoval na jejich špatné životní podmínky, snažil se burcovat, bojovat za lepší svět příkladem je baladický román Pekař Jan Marhoul o tragický osud zchudlého benešovského pekaře, poctivého, pracovitého dobráka; rozdával všem, kteří to potřebovali, ale když potřeboval on sám, nikdo mu nepomohl o Pekař Jan Marhoul je radostný, prostý a bezelstný člověk, pro kterého je práce radostí. Neumí obchodovat s výsledky své práce. Je až dětsky bezstarostný a důvěřivý. Dává na dluh, půjčuje peníze a nestará se, kdo mu zaplatí. Lidem připadá pro svou bezmeznou dobrotu jako blázen a boží člověk. Lidé avšak zneužívají jeho dobroty. Marhoul klesá na společenském žebříčku a nakonec se vrací do své vlastní pekárny jako dělník. o přítomnost vypravěče – obžalovává svět, apeluje na čtenáře
s proletářským uměním se Vančura ale brzy rozešel a nechal se ovlivnit dalším uměleckým směrem – poetismem - poetismus reaguje na proletářskou poezii. Chce pro utrápeného člověka zachránit všechny krásy světa. Je to směr, který útočí na smysly a city. Podněty obohacují člověka ve vnímavosti, citovosti, kultivovanosti. Uvolňuje poezii z pout rozumu, poezie má těšit, nikoli burcovat. pod vlivem poetismu napsal: –
román Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění
–
novela Rozmarné léto - příběh 3 přátel z plovárny v Krokových Varech (majitel Antonín Důra, abbé Roch, důstojník Hugo), žijí poklidným radostným životem. Jejich klid je narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka s krásnou Annou, kteří po 3 večery předvádějí na náměstí své atrakce. Všichni tři pánové se ucházejí o přízeň krásné Anny. Příběh končí odjezdem komediantské dvojice a vše se vrací do poklidu léta. - novela působí radostným dojmem ze života, ale i humorem - ukázka: Antonín Důra
Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul a Důra znamenaje tuto řádnost měl několik myšlenek, jež se vystřídaly v sledu míšených karet. Tento způsob léta, děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu? Nuže, ať je podnebí příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu.
14
Řka to, ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež zrcadlila jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, znamenal obraz obrácené nádoby, kterou kdosi neuměle postavil právě na okraj, a dodal: Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny.
2. tvorba ve 30. letech: - věnuje se historické próze: Markéta Lazarová – - baladický román z doby loupeživého středověku. Nejde o historický román v pravém slova smyslu. Jde spíše o milostný román, neboť zde chybí téměř vše, co má znaky historického románu, např. děj není zasazen do přesně vymezeného historického období. Historie je záminkou k vyprávění silného příběhu. - Konflikt příběhu je postaven na sváru dvou rodů: Lazarů a Kozlíků. Loupeživý šlechtic Kozlík se rozhodne v době, kdy hrozí trestné královy výpravy, potrestat za urážku svého souseda Lazara. Při výpravě proti jeho sídlu zajme drsný a divoký Kozlíkův syn Mikuláš Lazarovu dceru Markétu. Markéta se měla stát jeptiškou. Navzdory nepřátelství otců mezi krásnou, zbožnou a jemnou Markétou a nezkrotným, vášnivým loupežníkem vznikne láska. Nakonec je Mikuláš králem popraven a Markéta čeká jeho dítě. Obrazy z dějin národa českého - inspiraci hledá ve starých českých kronikách - nejsou to dějiny v pravém slova smyslu, ale věrná vypravování o životě a skutcích válečníků i významných osobností z českých dějin. Vybírá si výrazné osobnosti jako příklady pro současnost a v minulosti vidí poučení, posilu i sebevědomí pro přežití národa. - cyklus začal psát v období okupace a je nedokončen, jelikož byl Vančura popraven 3. tvorba pro děti: Kubula a Kuba Kubikula - moderní autorská pohádka o strašidlech - Kubula=medvěd, Kuba Kubikula=medvědář - ukázka: Za časů ušatých čepic bývaly náramné zimy a obráceně, tehdy, když tak zběsile mrzlo, šili čepičáři ušaté čepice. Je tomu doslova sto let, svět byl ještě mladý a šmahem se věřilo na pohádky. Teď nás na takové věci nikdo nenachytá, ale za těch starých časů se bál klekánice i pan učitel, a kdyby byl na něho v noci někdo zadupal, mazal by domů a pelášil by ostošest. Tehdy nebývaly se strašidly žerty. Jednou chodil světem medvědář Kuba Kubikula a ten chlapík měl veliké potíže se svým medvědem Kubulou. Medvěd byl hajdalák a mlsoun. Nečesal se, nemyl a chodil jako ledajaká opice. Medvědář na něho: Kubulo sem a Kubulo tam, Kubulo a Kubuličko, ale kdepak! Medvěd ne a ne postát, ne a ne si utřít hubu, ne a ne se dát vyhřebelcovat a vyčistit uši. S jídlem to bylo pramizerné a o koupání ani řeč. Lidičky, co měl ten Kubula blech! Jářku tisíc a jednu. Pět set jich spalo ve dne a pět set v noci. Noční blechy byly, toť se ví, načernalé a nažloutlé. Ta, která přebývala, měla kropenaté tělíčko a dávala pozor na ostatní, aby šly spát a včas vstávaly. – Kubula se bez přestání věčně drbal. ”Co ty, Kubulo, se budeš věčně drbat?” povídá medvědář, ”já tě naučím! Vždyť se tě děti bojí a žádná maminka jim nedovolí si s tebou hrát.” ”To jsou řeči,” odpověděl medvěd Kubula, ”to jsou řeči, abys věděl, já se každému líbím.”
15
Kuba Kubikula zavrtěl hlavou a povídá si sám pro sebe: ”Však já na tebe, synáčku, vyzraju. Víš, co udělám, postraším tě medvědím Barbuchou.” V tu chvíli, když medvědáři napadla tahle pěkná věc, táhlo na šestou a byl čas mysliti na nocleh. Mrzlo, až praštěly kosti. To se ovšem Kubulovi líbilo. – ”Kubo Kubikulo,” povídá, ”pojď, prosím tě, do lesa. Heleď, máme to hned vedle, pojď tam! Já bych vylezl třeba na strom a dělal bych ti všelijaké kočičiny. Udělám ti včelaře a poustevníka. Ano? Platí?” Přitom blecháč pleskal svého přítele do zadnice a skákal a chřestil řetězem, jako kdyby byl z první třídy. Ale Kuba Kubikula že ne a ne. ”Co tě nemá, kamaráde,” povídá medvědovi, ”pojďme do kovárny. Tam se to spí! To budeš, hochu, mrkat!” Medvěd vrněl, že to nemůže být a že si spálí kožíšek a kdesi cosi. Nic naplat, šli do kovárny.
III. - romány jsou
Psychologická próza zaměřeny na nitro člověka, osudovou orientaci a patologické jevy
Jaroslav Havlíček -
často vybírá postavy, které trpí komplexem méněcennosti, psychicky zatížené, ale také dravce, kteří touží po majetku, seberealizaci a moci ovládat jiné základním tématem jeho próz jsou rodinné, příbuzenské a společenské vztahy lidí v maloměstském prostředí, v němž dochází k rozpadu a zániku rodin i celých rodů
román Neviditelný - Hlavní postavou je Ing. Petr, chemik, který pochází z chudé rodiny. Je ctižádostivý a snaží se za každou cenu uplatnit a vymanit ze svého prostředí. Z vypočítavosti získá ruku šéfovy dcery Soni. Teprve po sňatku zjistí, že v domě žije pomatený strýc, považující se za „neviditelného“ a terorizující celou rodinu. Soňa proti strýcově přítomnosti marně protestuje, ale postupně se s ním vnitřně ztotožní. Vsugeruje si, že s ním čeká dítě. Sama postupně propadá šílenství a po umístění strýce v ústavu zaujme jeho místo. Její dítě navíc utrpí úraz a v důsledku nemoci se stává nenormálním. Toto dítě se má stát univerzálním dědicem rodového majetku, jak si to představuje jeho otec Petr. Celý román končí jako výsměch celoživotního snažení Petra. Dědicem se stává idiot.
nejznámější román - Petrolejové lampy - Hrdinka Štěpa je dívka z maloměsta, která touží po štěstí. Zamiluje se do svého vzdáleného bratrance a též se za něj provdá. Její manželství však šťastné není, brzy po svatbě Štěpa zjistí, že její manžel je nakažen syfilidou. Postupně je zasažen i mozek a on umírá v blázinci.
Jarmila Glazarová Roky v kruhu - jsou to autorčiny soukromé zápisky, které původně nechtěla publikovat. - zachycovala vzpomínky na šťastné manželství.
16
Vlčí jáma - Ústředními postavami jsou zvěrolékař Robert a jeho žena Klára. Jde o věkově nerovné manželství – Klára je o mnoho let starší než manžel. Pomohla mu ke společenskému postavení a úspěchu, ale nyní je starou a žárlivou ženou. Je sobecká, hrabivá, nevzdělaná, bezohledná, necitelná, manžela chce pouze vlastnit, nemá nikoho ráda a nikdo nemá rád ji. Do této rodiny přichází sirotek, 18letá Jana. Přítomnost něžné a citlivé Jany způsobí v rodině tragédii. Robert se do ní zamiluje a ona do něj též. Klára však onemocní a Jana se o ni musí starat. Žije ve studeném, despotickém prostředí a žádá Roberta o pomoc. On ji odmítne. Po Klářině smrti Jana Roberta odmítá a odjíždí za svým životem.
IV. Pražský německý kroužek -
-
Velká většina německy píšících autorů na našem území byli Židé. Soužití Čechů s pražskými Němci bylo kulturně přínosem, neboť se tak prolínaly a vzájemně obohacovaly různé světy. Ale protože žili v českém prostředí, řadíme je do české literatury. Patří zde např. Franz Kafka, Egon Erwin Kisch, Max Brod a další
Franz Kafka -
patří mezi nejslavnější světové spisovatele Narodil se v Praze v židovské rodině. Vystudoval práva, jako úředník působil v pojišťovně. Tato praxe je častým námětem jeho tvorby jeho otec byl člověk despotický, nebyli schopni se pochopit a navzájem se přiblížit, tato skutečnost, tedy Kafkův vztah k jeho otci se též odrážel v jeho tvorbě zemřel mlád v léčebném ústavu na tuberkulózu
Tvorba: -
jeho dílo není rozsáhlé a je často nedokončeno, za svého života uveřejnil jen několik krátkých próz jeho přítel Max Brod dostal za úkol po Kafkově smrti jeho dílo spálit, neboť Kafka byl příliš sebekritický a nevěřil si, že jeho dílo má nějakou literární hodnotu. Max Brod dešifroval jeho osobitý těsnopis a dílo postupně vydal.
Skutečnosti, které měly vliv na jeho tvorbu: 1. židovský původ a jeho postavení mezi 3 komunitami – židovskou, německou a českou, z žádnou z nich se nedokázal ztotožnit 2. jeho vztah k otci, díky čemuž se uzavíral do sebe, byl nejistý, stále trpěl nějakým pocitem viny 3. jeho zaměstnání – jednotvárná úředničina 4. vztah k ženám – nebyl schopen se oženit, přestože byl několikrát zasnouben, bál se manželství ( měl syna, ale nedozvěděl se to )
17
Dílo: povídka Proměna - silně odráží vztah autora k otci a rodině - Hlavní postava – obchodní cestující Řehoř Samsa – se jednoho dne promění v odporného brouka, kterého se rodina štítí a opovrhuje jím. Výjimkou je sestra. Nakonec umírá steskem a žalem, nikdo se o něj nestará a on sám nechce být nikomu na obtíž. Zdánlivě absurdní děj je celoživotním autorovým pocitem. - ukázka: Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jako pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývka a tak tak že úplně nesklouzla dolů. Jeho četné, vzhledem k ostatnímu objemu žalostně tenké nohy se mu bezmocně komíhaly před očima.
román Proces - nedokončeno - Hlavní postavou je prokurista Josef K., který v den svých 30. narozenin je navštíven ve svém bytě podivnými osobami z podivně tajemné organizace a je obviněn, avšak neví z čeho. V průběhu celého roku je těmito lidmi sledován, stíhán na svobodě a zacházejí s ním jako s viníkem, který je předem odsouzen. Za rok v den svých 31. narozenin ho navštíví, odvezou do lomu za městem a tam ho popraví. román Zámek - Hlavní postavou je zeměměřič K, který se snaží dostat do společnosti kolem zámku. Naráží stále na odpor úředníků. Po 7 dnech vyřizování odchází. román Amerika – - nedokončen, zfilmován, hlavní role Martin Dejdar - 16letý mladík se proviní proti morálce, jelikož měl sexuální poměr se služkou. Za trest je poslán natrvalo do Ameriky a vyobcován z rodiny. V Americe se tvrdě prosazuje, těžce se přizpůsobuje prostředí a společensky klesá. Závěr chybí……… Jeho dílo vyjadřuje úzkost člověka z necitelného, nepochopitelného světa, pocit samoty uprostřed velkoměsta. Člověk se stává bezmocnou loutkou v byrokratickém aparátu.
Egon Erwin Kisch -
stýkal se s pražským podsvětím byl hlavně novinář, získal si přezdívku „zuřivý reportér“
Tvorba: -
Pražský pitaval - soubor detektivních příběhů - pitaval = kniha detektivních příběhů
román Pasák - z prostředí pražského podsvětí, téma prostituce
18
IV.
Katolicky orientovaná linie prózy Jakub Deml
-
katolický kněz, pro neshody s církví předčasně penzionován
Tvorba: – –
cyklus Šlépěje (26 svazků) – forma deníkových záznamů báseň v próze Miriam o autor se vyznává z lásky k Bohu skrze ženu
– básně v próze Moji přátelé – hlásá život v pokoře, oslovuje květiny, trávy, stromy (obdiv přírodě) – využití symboliky květin = asociace s mnohotvárností světa; v podobenství zosobněné přírody se dotýká tajemných a složitých projevů lidského života, jehož podstatou je láska – ukázka: ”Bodláku, furiante, buď zdráv! Co si má počít láska zhrzená? – Vlčí máku, ... já doufám, věřím. Abyste více viděl? Abych mohl více milovati.”
Jaroslav Durych –
autor historické prózy, ve které se obdivuje baroku
Tvorba: - román Bloudění (tzv. ”větší valdštejnská trilogie”) - z období baroka, od bitvy na Bílé hoře po Valdštejnovu smrt; hrůzy 30leté války, ospravedlnění rekatolizace -
tři povídky Rekviem (tzv. ”menší valdštejnská trilogie”) - volně navazuje na Bloudění, ze stejného období
