146

NÁŠ ČASOPIS Červen, červenec, srpen 2013 / 146 Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. (J 6,48-57(58)) Milé sestry a milí bratři, tento text je asi nejnáročnější z těch, které nám přibližují význam večeře Páně. Na břehu Genezaretského jezera tehdy zažilo pět tisíc lidí podivuhodné stolování. Společenství, které Ježíš nasytil, se za ním táhlo do města Kafarnaum. Mluvil k nim o chlebu z nebe – to byl pro ně známý obraz z jejich dějin – na poušti byli jejich předkové také zázračně nasyceni. Když jim vysvětlil, že to není věc minulosti, že ten pravý chléb sestupuje z nebe a dává život světu (v. 33), řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“. Ježíš jim na to řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ (v. 34-35) Hladovíme, žízníme? Nebo jsme sytí? Je pro nás Ježíš chlebem života? Potřebujeme jej? Jako denní chléb? Je pro nás chlebem, který se nepřejí? Proč asi použil pro hostinu, kterou pro nás vymyslel jako možnost setkání se sebou samým, jako symbol Obr. Vojta Heller, 8 let

chléb, a ne svatební dort? Symbol chleba se mi líbí. Z krve už jsem rozpačitější. A že je nám spolu s tělem dána ke konzumaci, to je opravdu divné. Přiznám se, že z výkladu tohoto místa nemám žádný plezír, ale říkám si, že když to Ježíš říká (opakovaně), že to asi má význam. Jako protestanté bychom to asi měli brát vážně, když je to v Bibli. Zároveň ale – když nejsme fundamentalisté (když Bibli nechytáme za slovo, tedy když ji nebereme doslova, ale bereme ji vážně), dobře tušíme, že Ježíš nemluví o kanibalismu, když říká „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Myslí to symbolicky, ne biologicky nebo fyziologicky. Ale možná o to intenzivněji. (Umím uvažovat o tom, jak se mě to týká? Jestli to chci zpochybnit, není to proto, že si chci ulehčit přemýšlení? K čemu mě to vede?) Mám na mysli mnohá neporozumění, i mezi partnery ve smíšených manželstvích. Zažil jsem i kdysi na ekumenické mládeži, jak někteří z nás tlačili své katolické protějšky v diskusi o proměně chleba a vína v tělo a krev Kristovu „ke zdi“, a k ničemu to nepomohlo. Myslím, že nám mnohé uniká proto, že si něco neumíme představit (a co si ten druhý asi myslí?). Asi vždycky pomůže seznámit se se stanoviskem druhého a přiznat si, že i tak se to dá chápat. Některé věci říká Ježíš natvrdo: „Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“ Je to silné, ale těžko pochopitelné přirovnání. Jsme schopni si to připustit k tělu? Nejsme první, komu se to nezdá. Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“ Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. (v. 60.66) Ježíš to však říká i pozitivně: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“ To je nabídka, kterou je těžké si připustit – pobídka k veliké blízkosti. Ježíš neříká: budeš mít pravdu, budeš mít zbraň proti druhým, budeš vždycky v právu, nebudeš nikomu nic dlužen… Ale budeš zůstávat ve mně, budeš mít ze mne život. Jíst a pít - to je v životě tak důležité! A přijímat, nejen dávat! Pojetí večeře Páně u Jana rozumím jako nabídce veliké blízkosti a pobídce k přijetí něčeho, co je nepochopitelně silné. Kdepak kanibalismus: Absorbovat do sebe maximum z Ježíšovy osobnosti, jak nám ji líčí evangelia, z jeho života, učení i činů, to je síla, ale je to možné – v díkůvzdání (eucharistii – nejstarší slovo pro večeři Páně) a v přijímání. Soustředění na Boží přítomnost, zření k Bohu, vnoření se do jeho lásky – to vůbec nestojí proti obyčejné lidské vzájemnosti a prostému společenství. Určitě přijďte na tradiční „škvařenicu“ – letos poprvé pod novým přístřeškem na farské zahradě (i za deště). A pojeďte s námi na Velkou Lhotu, kam jsme zváni na tradiční letní mezisborový večer. Být Bohu blíž a přijímat z něj víc – to je díky Kristu možné. Ať se nám to daří! Srdečně Vás zdraví Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— červen Adolf Jakubík Elena Kopecká 2

Marta Šrámková Drahomíra Škrabánková č.146

Červen, červenec, srpen 2013

Zdenka Bartoňová Věra Hermanová

Karla Bušová Lidmila Macková červenec

Lydie Barošová Jan Krba Arnošt Čechák

Radomír Smilek Vlasta Fialová srpen

Ilonka Košťálová Františka Žambochová František Bartoň Božena Kutějová

Vladimír Urban Václav Trčálek Jan Holý Vít Heliman

O čem jedná naše staršovstvo ————————————      



 



Staršovstvo souhlasí se svatbou apoštolské církve v našem kostele 19.10. 2013. Muzejní noc proběhne 31.5. Ve 21 hod. je varhanní koncert Daniely Valchářové. Stavba tábora se uskuteční v sobotu 22.6. a 29.6., nakládání auta ve čtvrtek 20.6. Oslavy příchodu Cyrila / Konstantina a Metoděje v Branči na Slovensku 5.7. 2013 – v ohláškách zjistíme zájem o event. zájezd. Seniorátní shromáždění Jeronýmovy Jednoty (JJ) se uskutečnění 16.6. 2013. Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace k 26. květnu 2013: Pokladna: 6 548,- Kč, bankovní účet: 143 674,- Kč, saláry hotově: 32 600,- Kč, saláry bankou: 6 185,- Kč, sbírky celkem: 8 151,- Kč, z toho účelová 1 450,- Kč a celocírkevní na Diakonii 3 530,- Kč. Na JJ vybráno: 30 500,-Kč. Sbírka na hospic CITADELA proběhne 9.6. 2013, sbírka solidarity sborů proběhne 30.6. 2013. Hospodářské záležitosti: Zůstává z minulé porady: Staršovstvo projednávalo opravy sborového majetku: plot, fasáda fary, fasáda kostela, dokončení dlažby vjezdu, podlaha půdy nad kostelem, chemické ošetření krovu nad kostelem, event. zateplení stropu (půdy) kostela, oprava dveří na dvůr. Stavební komise připraví do příštího jednání návrh stavebních akcí, předpokládané částky a pořadí uskutečnění. Starš. probíralo pilotní dotazník seniorátního výboru ohledně poradních odborů. Staršovstvo se zabývalo otevřeným dopisem bratra Poláška ohledně četnosti Večeře Páně, délky bohoslužeb a klidu před bohoslužbami. Dopis v příp. souhlasu autora zveřejníme v Našem časopise. Sestra Tyralíková navrhuje provést generální gruntovní úklid kuchyně a špajzky. Staršovstvo souhlasí. Ze zápisu Tomáše Jelínka Dopis staršovstvu farního sboru ČCE ve Valašském Meziříčí

Dobrý den, milé sestry a milí bratři starší i bratře faráři, možná Vám bude divné, zvláštní, že se na Vás obracím takto formou dopisuemailu. Je proto více důvodů, abych mohl reagovat na článek v posledním čísle NaČerven, červenec, srpen 2013

č.146

3

šeho časopisu, kde bratr farář reaguje na stížnosti či připomínky stran četnosti svaté Večeře Páně, což má prodlužovat bohoslužbu a zevšedňuje svatou Večeři Páně. A poslední je chápání bohoslužeb, že jsme už jako katolíci. Reaguji proto, že jak znám br. faráře i některé starší sestry a bratry, opravdu je možné, že by se třeba zkrátilo kázání, omezily písně, aby bylo za dost učiněno stěžujícím, abychom byli a žili v jednotě a v pokoji. Vezmu to po pořádku, můj názor je, možná není, či nemusí být správný, že 1x v týdnu, slovy jednou v týdnu, bychom mohli, měli být vděčni za společenství sboru, za slova evangelia, za jeho výklad, za to, že můžeme našemu Pánu radostně zpívat a tak skromně projevit radost nad tím, že můžeme být spolu v Jeho jménu. A svatá Večeře Páně, ten okamžik setkání se s Pánem Ježíšem a spolu se svými bratry a sestrami - může být něco krásnějšího? Něco, co nás posílí, osvobodí - cožpak to nepotřebujeme každý z nás? Proč se o ten dar mít svůj kostelíček, svého duchovního a svůj sbor máme ochuzovat? Kolik lidí ve světě, ale i u nás v republice tuto možnost nemá, musejí, chtějí-li slyšet Slovo Boží, cestovat i několik desítek kilometrů, nebo mají sbor a kostel, ale nemají faráře... My toto máme a asi díky tomu, že máme víc, než si možná zasloužíme, "zmýšláme všelicos". Jsem osobně rád, že náš farář nepodléhá ani politickým událostem, a nezatahuje je do kostela a do kázání, že nám v kázání dává možnost poslechnout a promýšlet výklad a pohled na dané téma, které je na tu danou bohoslužbu určeno. Je to skvělé mít o čem, a hlavně sám o sobě na základě výkladu přemýšlet. Zkuste zabránit jakémukoliv zkracování či škrtům v kázání. Myslím, že pokud chceme, ČAS si najdeme na vše, jen musíme CHTÍT. A stran písní myslím, že je jich akorát, a že nějaké zkracovaní či vypouštění slok by bylo - promiňte - pošetilé. Nevidím důvod. I zde apeluji na Vás všechny - ponechte/ponechme faráře dělat, co má dělat a co dělá, a dosud to dělá dobře. Chápu však, že ne každému se toto líbí, že srovnáváme, co bylo, je mohlo by být, ale zatím je zde br. farář, a proto ho nechme pracovat a neomezujme ho. Na jednu stranu se všichni tváříme, že není šťastnější sbor a slovo problém existuje jen ve slovníku. Mrzí mne, že si tu spoustu "stížností" nedovedeme říci přímo, že vše je JPP - jedna paní povídala. Určitá část nevole nebo brblaní je i to, že někteří bratři a sestry mají problém se sluchem, ale raději obětují kázání na úkor toho, že by si sedli na místo v kostele, kde by slyšeli každé slovo, a pak by také možná nevolali po zkrácení bohoslužeb. Četnost Večeře Páně mně nepřijde jako problém nebo nebezpečí zevšednění. Jsem osobně rád, že mohu být s Pánem a s bratřími u jednoho stolu, kalicha a chleba, že se zde mohu zcela odevzdat do Jeho rukou, mohu se smířit se všemi a vším, protože jako každý, ale já asi aj extra, jsem hříšník a toto bych potřeboval aj 3x denně, užívat jako lék. Závěrem se vrátím k tomu MY x ONI - evangelíci x katolíci. I já jsem byl v tomto duchu vychováván - dnes, když se nad tím zamýšlím, babička, která byla pro mne vzor víry, měla taky - nevím proč - jisté tendence k rozlišování MY x ONI. Ale nikdy ne nevraživě, ale určité ALE tam vždy bylo. Pán Bůh jí odpusť. V porovnání s NIMI vidím u nich velkou výhodu, že ctí kostel a přípravu na bohoslužbu, jako i ztišení před a po, 4

č.146


a také kdykoliv, pokud je kostel (chrám) otevřen. Je tam ticho tak, jak se zpívá a říká "jak v CHRÁMU PÁNĚ". Tady třeba vidím rozdíl. Do doby, než mě ses. Jelínková pozvala do sboru, jsem do kostela přicházel cca 30 minut předem, často jsem býval sám - je to úžasné se ztišit, připravit se na Slovo Boží, shrnout cely týden, své nedostatky i prosby, které chci předložit... To ticho, atmosféra, někdy (což bylo skvělé) preludovaly varhany - atmosféra k nepopsání, to pro mne byla bohoslužba i čtyřhodinová, když jsem chodil pěšky a cestou domu rozebíral to, co jsem slyšel a přemýšlel nad tím. Opravdu krásná svatá neděle. Dnes MY vstoupíme za dveře kostela a už to začne, řešíme vše od oběda, přes Ordinaci v růžové zahradě i to, co bude dnes k obědu tento chaos trvá skoro až do příchodu faráře. Tady už někteří z nás zahajují diskuzi bez kávy a čaje. Je možno vydržet a využít k diskuzi velký sál, nebo postát před kostelem atp. V kostele se káže a setkává s Kristem. Opravdu to nevydržíme, vždyť je to jednou za týden, br. katolíci mají mši několikrát denně a přijímají pokaždé. Nám to dělá problém jednou za týden. A v čem jsme napřed, je v tom, že máme tak krásný zpěvník, písně, které evangelíkům závidí věřící jiných církví, to že můžeme radostně slavit zpěvem a písní, cožpak je něco lepšího? Tak si to nenechme vzít a ani zkrátit nebo omezit. Pokud je opravdu taková časová zátěž, navrhuji rozesílat tištěná kázaní poštou, nebo se neúčastnit bohoslužeb, pokud je mně bližší společný rodinný oběd přesně ve 12.00, je možno využít TV NOE, kde můžete sledovat přímý přenos a přitom v klidu a pohodě připravovat oběd, nebo se zaposlouchat do internetového přenosu evangelických bohoslužeb, i toho v době nemoci využívám. Ale prosím, pro ty z nás, kteří chceme byt účastni bohoslužeb, ponechejte br. faráři prostor, aby nám mohl Slovo Boží kázat a vysvětlovat a my mohli podle něho žít, nejen jej poslouchat. Děkuji Vám za čas, o který jsem Vás připravil tímto dopisem a prosím, nezklamte mou víru v to, že naši starší bratří a sestry jsou na svém místě a jde jim o to, abychom byli zdravý sbor, který slyší a ctí Slovo Boží a žije a rozhoduje podle něj. 18. května 2013 S pozdravem Josef Polášek

Sborové shromáždění ———————————————— Zpráva o činnosti OS Communio viatorum za rok 2012 Vážení bratři a sestry v Kristu, rád bych Vás dnes informoval o práci Občanského sdružení Communio viatorum. Náplní OS je práce s dětmi a s mládeží, a to především v době letních prázdnin, ale i mimo ně v podobě víkendovek a výletů. V uplynulém roce se uskutečnil již tradičně tábor mladších dětí v Semetíně, stanový tábor starších dětí v Hošťálkové. Po turnusu Jasenné se nám podařilo pronajmout tábořiště tábornickému oddílu Carrigo z Bratislavy. Tím jsme obsadili tábořiště až do 25.8.2012. Koncem srpna se ještě někteří mládežníci sešli na puťáku a na vodě. Na jaře a na podzim se uskutečnily víkendovky pro malé děti a mládež. Jejich zážitky a postřehy ze všech těchto akcí jsme si mohli přečíst ve sborovém časopisu. V uplynulém roce jsme měli také pronajatou tělocvičnu místního gymnázia, kde se Červen, červenec, srpen 2013

č.146

5

konala pravidelná nedělní volejbalová utkání. Výsledky hospodaření za rok 2012: V roce 2012 činily výdaje 201 162,- Kč, příjmy 181 049,- Kč, ztráta - 20 113,- Kč. Ztráta bude uhrazena z rezervního fondu. Stav na účtu je 77 214,- Kč. Stav v pokladně 4 308,- Kč. Výše ztráty je způsobena nákupem 1 ks 7m týpí a 5 ks stolů s lavicemi do jídelního stanu. V minulém roce jsme díky Věrce Jelínkové získali dotaci od nadace Dětikultura-sport ve výši 12 000,- Kč. Tato bude použita na letošní částečné pokrytí nákladů na malý tábor. Na velký tábor nám přispělo město částkou 3 000,- Kč. Na letošní sezónu chceme využít celou dobu prázdnin a nabídnout tábořiště dalším sborům nebo zájemcům. Inzerát o pronájmu tábořiště se osvědčil, protože i na letošní léto máme již jednoho zájemce o pronájem, a to sice z Asociace TOM, z Třince. Z tohoto důvodu i letos bude na tábořišti více turnusů. Chtěl bych využít tuto příležitost a poděkovat vedoucím táborů jmenovitě: Věrce Jelínkové, Danu Bosákovi, na kterých ležela hlavní příprava tábora a jeho programu, ale také jejich pomocníkům a vedoucím družin dětí. Dík také patří hospodáři Martinovi Fojtů a pokladníkovi Honzovi Bosákovi. Děkuji také všem, kteří nám pomáhali se stavbou tábora. Jmenovitě také firmě Senza, zastoupené Honzou Zajíčkem, která nám zajistila odvoz táborových věcí. Jsem rád, že se tady vždy najdou lidé, kterým není zatěžko obětovat svůj čas ve prospěch druhých. Buďte nám nápomocni i nadále. Možná si řekneš, ale já jsem už starý, abych se někde honil po louce se stany. Jak Vám můžu pomoci? Můžeš se modlit, za nové děti na táborech, za to aby jim byl zvěstován Kristus, za ochranu vedoucích a moudrost ve vedení tábora. Za nové zdravotníky a kuchaře. Těch máme stále akutní nedostatek. Pokud víte o 6

č.146


někom, kdo má zdravotní školu a chtěl by jet na tábor, informujte nás prosím. Hledáme nové místo na tábořiště. Víte o takovém místě. Ozvěte se nám. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jak 5,16) Na závěr děkuji všem, kteří činnost dětí a mládeže podporují ať již finančními dary, pomocí při přípravě táborů, či přímo prací s účastníky všech akcí. Václav Fuksa

Zpráva o činnosti Diakonie ČCE ve Valašském Meziříčí za rok 2012 Dobrý den, V roce 2012 jsme pokračovali v poskytování činností jako v letech minulých poskytovali jsme pečovatelskou službu, osobní asistenci, denní stacionář, domácí zdravotní službu (v rámci které jsme poskytovali také domácí paliativní péči) a půjčovnu kompenzačních pomůcek. V rámci těchto služeb jsme poskytli různě časově náročnou pomoc 542 lidem. Tyto činnosti byly doplněny o trénování a testování paměti, pedikúry, masáže, kampaň Generace spolu a konference o problematice lidí s demencí. Uspořádali jsme dva benefiční koncerty. V roce 2012 jsme se také zapojili do realizace veřejné služby, která byla koordinována úřadem práce – tuto činnost jsme vykonávali v období mezi květnem a prosincem loňského roku. Do výkonu veřejné služby se zapojilo celkem 18 nezaměstnaných, z nichž jsme následně 4 zaměstnali. Byli jsme osloveni zlínským krajem, abychom začali poskytovat novou sociální službu – podpora samostatného bydlení pro lidi s mentálním postižením. Splnili jsme podmínky pro registraci této služby pro rok 2013. Podali jsme dva významné projekty zaměřené na rozvoj činnosti našeho střediska – na rozšíření a zkvalitnění služeb denního stacionáře a na vznik nové činnosti tzv. sociálního podnikání. V obou případech jsme uspěli a v roce 2013 budeme tyto projekty realizovat. Na podzim 2012 bylo rozhodnuto o sloučení dvou středisek Diakonie ČCE působících ve Valašském Meziříčí – našeho střediska a hospice. Toto sloučení by mělo být uskutečněno k 1.1.2014. Proto již v roce 2012 byly uskutečněny první kroky, které jsou směřovány k tomuto cíli – např. přechod na nový evidenční a docházkový SW, nový mzdový předpis. V roce 2012 naše středisko zaměstnávalo 28 pracovníků, rozpočet jsme měli 8,8 mil. Kč, příjmy dosáhly částky 8,5 mil Kč. V současné době probíhá sestavování účetní uzávěrky, která bude hotová pravděpodobně do konce března 2013. Předpokládaná ztráta bude pokryta výnosy letošního roku a částečně rezervou, která k 31.12.2012 činila 1 mil. Kč. Jako i v minulých letech byla naše činnost opět financována vícezdrojově - ze státního rozpočtu formou dotací z MPSV, ze zdravotních pojišťoven, z rozpočtu ZK a Města Valašské Meziříčí, obcí Jarcová, Pržno a Růžďka, z nadací (Divoké Husy, JaT, Dětský mozek apod.), ze sponzorských darů a plateb klientů. Práci našeho střediska si již nedovedeme představit bez podpory lidí kolem. Je Červen, červenec, srpen 2013

č.146

7

to především podpůrná práce členů dozorčí rady, kterých bylo 10 a pravidelných dobrovolníků, kterých bylo 17. Jmenovitě bych chtěla poděkovat faráři Danielu Hellerovi, který se pravidelně účastní porad střediska a porad vedení, který pomáhá organizovat benefiční koncerty, je členem dozorčí rady a je vždy ochotný nám pomoci i jinak, paní Ludmile Fuksové, která je nejen členkou dozorčí rady, která nám pravidelně pomáhá i s výroční zprávou, panu Pavlovi Trusinovi, který je vždy ochoten pomoci s překlady, paní Šustalové, Popelářové, Bechné, Jakubíkové, Maršálkové, Vojvodíkové a Bartoňové, které byly v roce 2012 pravidelnými dobrovolnicemi našeho střediska. Panu Tomáši Jelínkovi, Radomíru Šrámkovi a paní Mileně Hrtusové, kteří jsou členy dozorčí rady a pomáhají našemu středisku i mnohými dalšími způsoby. Nicméně dobrovolníků, kteří pomáhali například jednorázově, bylo daleko více. Děkuji i všem, které jsem nyní jmenovitě nezmínila za jejich pomoc, je pro nás významná. Děkuji i celému sboru, v loňském roce jsme pravidelně využívali prostory fary pro školící akce a pro organizování benefičních koncertů. Na závěr chci vyjádřit vděčnost za vše, co jsme my, pracovníci střediska a naši klienti směli přijmout v roce 2012 – vůbec to není samozřejmé a je to pro nás radost i posila do práce v letošním roce. Zdislava Odstrčilová

Děti, dorost, mládež ————————————————— Víkendovka starších dětí 3. – 5. 5. se konala víkendovka na téma co se dělo v Šůšanu patnáctého adaru. Chata, kde jsme byli, se jmenovala Bařinka. Byli jsme bez el. proudu, spali jsme na slamnících, a kadibudka byla 20m od chaty. První den bylo rozřazování do tří skupi-

8

č.146


nek. Hrály se hry (noční bojovka byla celkem super!) a zabydeli jsme se v chatě. Druhý den jsme šli na výlet, kde jsme měli nějaké omezení. Dále byly hry, po kterých jsme stavěli šibenici pro Hamana (celá víkendovka byla na téma knihy Ester). Večer

jsme Hamana oběsili! Hurá. Na další den balíme a jedeme domů na autobusové nádraží. Pavel a Václav Jelínkovi

Malá víkendovka 12.-14. dubna 2013 Letos na jaře jsme se s dětmi vydali na víkendovku do Jasenné. Tématem byl příběh Davida a Goliáše. Po dobrodružné cestě na Vsetín a pak do Jasenné jsme se konečně dočkali večeře. Večer jsme se rozdělili do skupinek a děti si je pojmenovaly jsme se podle Davidových částí těla – Davidův mozek, Davidovo srdce a Davidova mysl. V sobotu nás strašilo velmi proměnlivé počasí – chvíli svítilo sluníčko a chvíli lilo jak z konve. Snažili jsme se tomu přizpůsobit. Večer se konečČerven, červenec, srpen 2013

č.146

9

ně Davidovi podařilo zabít Goliáše. Zachránila nás Josefínka, které se jako jediné podařilo trefit se z praku do Goliášovy hlavy. V neděli jsme navštívili bohoslužby v Jasenském studeném kostele. Po nich proběhlo vyhlášení výsledků a pak už jsme se vypravili směrem k domovu. Jana Bosáková

Událo se ve sboru —————————————————— Lidové duchovní písně V pondělí 20.5.2013 byl naším hostem na sborovém večeru celocírkevní kantor Ladislav Moravetz. Přijal pozvání našeho bratra faráře Daniela Hellera, se kterým ve zpěvníkové komisi připravují nový evangelický zpěvník. Jak nás bratr Moravetz informoval, měl by být „zpěvník moderního střihu“ hotový v roce 2018. Bude obsahovat nejen klasické bohoslužebné písně, ale i písně, které jsou určeny mimo bohoslužebný prostor. Ty mají plnit společenskou úlohu a misijně oslovit přes zpěv a hudbu nové členy církve. Celá koncepce nového zpěvníku je již připravena, má své zastánce i kritiky, uvidíme, jaké bude výsledné dílo. Na sborový večer bratr Moravetz přivezl „košt dobrůtek“ lidových duchovních písní. Některé z nich budou právě i v novém zpěvníku. Poutavý výklad vzniku těchto písní a jejich objevování prokládal bratr Moravetz svým virtuózním doprovodem a krásným zpěvem. Jelikož jsme měli tyto písně nakopírované, tak nám nebylo zatěžko se ke zpěvu přidat. Během večera jsme „stihli“ vyzkoušet snad 10 nových písní, některé i v původním nářečí. Zvláště Morava byla na lidové duchovní písně „plodná“. Bratra Moravetze fascinují jejich melodie i obsah, který je „duchovně terapeuticky výživný“, je to hotový poklad, světové unikum. Z bratra Moravet10

č.146


ze se i na nás během večera přeneslo jeho nadšení pro hudbu a zpěv. Doufáme, že náš amicus subhostinensis (přítel podhostýnský) z ne dalekého Chvalčova opět někdy zavítá mezi nás. Jelikož jsem se jako „Pražák“ projevil neznalostí některých slov, dovoluji si i pro některé další „naplaveniny“ připojit jejich význam: Niněra - magická skříňka (středověký syntetizátor), která se pohání klikou pravou rukou. Je zkonstruovaná na bázi houslí, jejichž struny ovšem nerozechvívá smyčec, ale bubínek napojený na zmíněnou kliku. Výšku tónu neřídí na rozdíl od houslí prsty lidový muzikant s nástrojem niněrou na hmatníku, ale klávesový mechanismus. Podobně jako u dud tvoří výsledný zvuk melodická linka v kombinaci s bordunovým doprovodem, tedy s tóny o stálé výšce, které připomínají bzukot čmeláka. A podobně jako u sitary její zvuk přibarvují samovolně se rozeznívající harmonické struny. Verbuňk - slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným, který není vázán přesnými choreografickými pravidly. Jeho neodmyslitelnou součástí je předzpěv taneční písně. Vyskytuje se v jihovýchodní části Moravy - v etnografické oblasti Slovácko. Název tance lze odvodit z německého werbung (vedle nejznámějšího významu „reklama“ také „najímání“ nebo „ucházení se“), potažmo verbování (původně získávání nových vojáků). Podle historických pramenů se tímto tancem loučil odvedenec před odchodem na vojnu - dával jím najevo, že je schopen náročné vojenské služby a snažil se zapůsobit na dívky. Metrorytmické cítění - není to cit pro podzemní dráhu ale pravidelné střídání přízvučných (těžkých) a nepřízvučných (lehkých) dob v čase, které zůstává po určitou dobu zachováno. V dnešní době se tímto způsobem vyjadřuje např. Jarek Nohavica v písni Cukrářská bosanova. Tomáš Jelínek

Sborový den: Ivan Ryšavý – Bůh na provázku Br. farář Ivan Ryšavý vystudoval při práci na sboru psychologii a několik let také pracoval jako psycholog pro děti s mládež. Ve svých přednáškách zúročuje své bohaté zkušenosti z práce psychologa i faráře. Svou přednášku dvěma vzpomínkami: „Když byl synodní senior br. Joel Ruml asi rok ve funkci (ve svém prvním funkčním období), tak jsme se ho při nějaké příležitosti ptali: ‘Jak tu církev z Jungmannovy 9 (ústředí) vidíš, čeho si všímáš…?‘ a on mj. řekl: ‘Překvapuje mě, že na to, jak je naše církev malá, je v ní hodně lidí, kteří si honí triko.‘ (tzn. ukazovat se, že jsem šikovný, dobrý, vystavovat se, předvádět se, demonČerven, červenec, srpen 2013

č.146

11

strovat svou důležitost). Farář jednoho ze sborů v našem partnerském děkanátu si mi postěžoval: ‘Mám za to, že v mém sboru je víc narcistických osobností, než v běžné populaci.‘ (Narcista – člověk zamilovaný do sebe, zdůrazňuje své kvality, vystavuje je na odiv, má grandiózní sebevědomí, ale křehké; pokud by ho někdo kritizoval, měl neúspěch nebo – a to stačí – pokud by se kolegovi dařilo lépe než jemu, je znejistěný ve svém sebepojetí.)“ Dále nám br. Ryšavý přednesl několik příkladů z praxe – byly to zprávy několika událostech, které zažil na vlastní oči nebo o nich má hodnověrné svědectví (kvůli ochraně identity zúčastněných pozměnil reálie). Všechny situace a různorodé příklady měly společného jmenovatele: Člověk si realizuje svůj zájem a Boha si při tom nějak používá; nabývá to velmi různých podob. V tomto smyslu také interpretoval příběh o bohatém muži či mládenci (Lk 18, Mt 19, Mk 10), na který dopoledne kázal: Mladík chtěl použít Ježíše pro svůj zájem, aby našel vnitřní klid. V Bibli najdeme různá povzbuzení pro to, abychom od Boha něco či mnoho očekávali: „Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ (Jk 5,16), dále ujištění o tom, že nám Bůh žehná, že se přizná k tomu, kdo jej poslouchá, apod. Každý z nás by si přál mít Boha na své straně. Mnozí mají asi zkušenost řízení auta bez posilovače řízení a následně s ním – víme, jaký je to rozdíl: „Stačí jen maličkou sílu, trochu naznačit, posilovač už to udělá za vás, ten pohyb děláte v síle systému.“ Jako když si řekneme: „Pojedu tam, kam chci já, Bože, ale s tvojí silou“, v negativní parafrázi písně: „Já zajmu, Pane, tebe, vždyť víš, že je dobré, aby se dělo to, co já chci…“ Výběr situací na začátku přednášky nebyl černobílý: Není to tak, že ti zmínění problematičtí lidé by se snažili Boha využít pro své záměry a my vůbec ne. Spíše je to tak, že se všichni pochybujeme na plynulé škále. Ptáme se: „Co chceš, Bože?“ Nestává se mi, že jsem si něco namluvil, že jsem sám sebe přesvědčil, že to, co chci já, chce Bůh? To je těžké nějak evidovat. Br.f. Miroslav Strádal kdysi v archivu jednoho polabského, kdysi bohatého sboru, objevil korespondenci s mladým kandidátem služby faráře v tom sboru, který tamějšímu staršovstvu v dopise napsal: „Vidělo se Duchu svatému i mně, abych se hlásil do služby v …“ Ale že by se s těmito slovy hlásil někdo 12

č.146


do služby na Vysočině nebo na Valašsku, o tom se žádné podobné dokumenty nenašly. „Věřím, že to tak onen kandidát opravdu prožíval, že to přesvědčení měl. Jenže… V současnosti se stává, že na živý sbor ve městě se hlásí nebo jsou pozváni tři kandidáti – a jak to bude v budoucnu, v době samofinancování? Co ti, kteří vyjdou z konkursu jako poražení? Jak budeme do takových situací vstupovat? Nebudeme v pokušení argumentovat theologicky? Např. já jsem ve sboru, který v centru města inkasuje nájemné. I já mohu být v tom pokušení: Říkám, že bych v Kroměříži chtěl zůstat, že mám lidi v tom sboru rád a myslím, že tam pro mě má Bůh ještě svůj plán, a já tomu i tak věřím – ale přiznávám, že to nájemné tam je.“ Ještě jednou vzpomněl br.f. Ryšavý synodního seniora – říkal, že si z určitých lidí v církvi zoufá („Ti nás stojí tolik energie, tolik stresů, jeden žaluje na druhého ….“). Zmínil i „církevní špínu“, kterou se musí zaobírat církevní pastýřská rada. A nastolil otázku: „Co když se ve sboru objeví někdo, kdo druhým ubližuje?“ Nebylo by lepší se s ním korektně, laskavě, ale jasně rozloučit?“ Která přikázání desatera se obracejí proti manipulaci s Bohem? Jednak 3. přikázání: Nezneužiješ jména Hospodinova. (Lidé tehdy vnímali, že i jméno je součást jsoucna – když ho budu správně vyslovovat, jistě mi pomůže, apod.) Jednak 2. přikázání: Neučiníš sobě rytiny. Mít u sebe fotku někoho je, jako bychom toho člověka měli tak trochu u sebe. Starý zákon velmi výrazně čelí lidskému pokušení mít Boha na provázku. Prorok Eliáš pozabíjel Baalovy proroky, Ježíš zpřevracel stoly penězoměncům… Jiný přístup je, že takové lidi musíme snášet, i ty narcisty, vždyť jim nevidíme do srdce, Bůh je všechny miluje, nemáme právo je vyloučit z církve, atp. „Tuto otázku jsem položil kolegům na pastorálce: Jak se má církev chovat k lidem, kteří dělají v církvi paseku a ve sborech peklo, ubližují druhým apod., dělají ostudu? Poprosil jsem kolegy, ať se postaví do řady mezi dva póly: Jeden měl představovat starozákonní, eliášovskou, radikální, přísnou linii – vylučme takového člověka, zbavme se ho, škodí Boží věci. Druhý pól měl představovat postoj: Všechny takové lidi musíme snášet, modlit se za ně, máme se pokusit je vést ke změně, ale nemůžeme je vyloučit. Většina kolegů se tísnila u druhého pólu.“ Psychologie náboženství nám dává možnost sebereflexe a sebepoznání, možnost si něco uvědomit. Byli jsme účastni pokusu, při kterém jsme odpovídali na 16 otázek v dotazníku (odpověď byla jen ANO či NE, střední hodnotu nebylo lze zadat): 1. Vícekrát jsem prožil zřetelnou přítomnost Boha. 2. Snažím se, aby se víra promítala do všech záležitostí mého života. 3. Jeden z důvodů, proč jsem členem církve, je, že mi pomáhá najít své místo ve společenství lidí. 4. Důvod, proč se modlím, je, že mi to přináší pokoj a vyrovnanost v životě. 5. Moje víra je úběžník, který určuje základní zaměření všem mým názorům na život. 6. Nezáleží tolik na tom, čemu věřím, jako na tom, jestli vedu morální život. 7. Když se modlím o samotě, osobně, má to pro mě stejný význam a je to stejně emocionální, jako když se modlím při bohoslužbách. Červen, červenec, srpen 2013

č.146

13

8. Považuji se sice za věřícího člověka, ale nechci, aby náboženské úvahy ovlivňovaly můj každodenní život. 9. Církev je nejlepší místo, kde člověk může navázat dobré vztahy s lidmi. 10. Když tomu nezabrání nenadálé okolnosti, navštěvuji shromáždění ve sboru alespoň jednou týdně. 11. Kdybych se měl rozhodnout mezi návštěvou biblické hodiny nebo skupiny, která připravuje sociální projekt, vybral bych si biblickou hodinu. 12. I když je víra pro mě důležitá, je v mém životě řada důležitějších věcí. 13. Víra je pro mě důležitá, protože mi dává odpověď na otázku po smyslu života. 14. Občas musím udělat ústupek vůči své víře, abych ochránil své sociální nebo ekonomické zájmy. 15. Často čtu křesťanskou literaturu nebo časopisy. 16. Hlavním důvodem, proč se modlím, je, že mi to přináší útěchu. Měli jsme sečíst kladné odpovědi u otázek napsaných kurzívou i normálním písmem; pak jsme součty vynesli na graf: součet kladných odpovědí na otázky napsané normálním písmem na osu y (svislá) a součet kladných odpovědí na otázky napsané kurzívou na osu x (vodorovná). Jednalo se o zkrácenou podobu a překlad dotazníku ROS (religion orientation scale – škála náboženské orientace), který vychází z toho, že jsou dva základní přístupy k víře: Na ose y se ukazuje vnitřní přístup, postoj charakterizovaný jako: Bůh je pro mě důležitý, jsem mu oddaný a sloužím mu. Já jsem tu kvůli Bohu, dělám to či ono kvůli Bohu, pro Boha, on je ten hlavní (to je ono „Vezmi, Pane, život můj“). Na ose x pak vnějškový přístup, ve smyslu: Bůh je pro mne důležitý, potřebuji jej pro svůj život. Bůh je tu pro mě, je pro mě důležité, že z víry něco mám. V Jižní Americe se říká dokonce, že „že z Boha něco mám“. S tímto rozlišením přišel kolem roku 1950 Gordon Allport v Americe; tam je to trochu jiné než u nás (např. ateista by se tam nemohl stát prezidentem), ale podstata pozorování je přenositelná i k nám. Další výzkumy ukázaly, že to není tak úplně proti sobě, že lidé jsou často oddaní Bohu, ale že z toho také zároveň něco mají. Nutno říci, že Bůh nám dokonce slibuje a nabízí, že něco budeme mít z toho, když budeme s ním a když mu budeme věrní. Špatné je, když si člověk řekne: „Bože, ty něco nabízíš a já beru, ale když něco chceš, tak to mě nezajímá, já si jdu za svým cílem.“ Dimenze x tedy není sama o sobě špatná – že se v kostele potkám s lidmi, že o mě projevují zájem, to je sice vnějškové, ale strašně důležité. Další téma, o kterém náš host mluvil, byla kultura naší diskuse v církvi, např. v Evangelickém týdeníku Kostnické jiskry. Objevují se tam různá tvrzení pisatelů, většinou farářů, velmi jasná, nepřipouštějící alternativu. Když jsem se dostal mezi psychology, aspoň ty pečlivější a pokornější, poznal jsem, že udělají velký kus práce, než si troufnou tvrdit, že něco nějak je. V časopise Československá psychologie je dokonce za každým článkem odstavec diskuse – autor tam sám přizná: tady je slabina mého tvrzení, to a to se musí ještě prověřit, jako by 14

č.146


nadbíhal ostatním, jako by jim radil, jak by mohli jeho článek zpochybnit… To je ETKJ nevídané (jsou tam ovšem i dobré články).“ „S tím souvisí i zpětná vazba. Farář je v těžké pozici, často nemá zpětnou vazbu (pokud zrovna nemá praktikantku nebo vikáře). Někteří jsou dotčení, když si někdo dovolí je kritizovat, jiní jsou za zpětnou vazbu vděčni, řeknou: ‘To byla příležitost, já jsem si to neuvědomoval…’ Např. učitel (oproti faráři) se má s kým bezprostředně poradit v kolektivu spolupracovníků – sejdete se ve sborovně, zeptáte se, jak se určitý žák projevuje v jiné hodině, apod. – je cenné to slyšet. My faráři jsme solitéři, uděláme si sami úsudek, a když to tak děláme 40 let, utvrzujeme se v tom, že je to pravda, a někdy (zvlášť na venkovských sborech) nás v tom členové sboru utvrzují: ‘Ano, máte pravdu, pane faráři, když to říkáte…‘ Myslím, že je velmi důležité být otevřen druhému názoru a sám se vyvíjet (ne že očekávám vývoj či posun jen u těch druhých).“ Ukázali jsme si vnější a vnitřní přístup k víře na malém vzorku, ale něco to znamená. Fatální by bylo, kdyby to někdo měl postavené ve smyslu: Bůh pro mě udělá všecko, ale já pro Boha nic, to byl Bůh na provázku. Dnes se v církvi snažíme oslovit současného člověka – řekneme: v církvi vás čeká něco zajímavého, zajímavý program, budete se cítit dobře, vesele. Je to dilema – přitáhnout lidi tím, co je přitažlivé, nebo pěstovat biblickou theologii, jít do hloubky, dělat pořádnou biblickou práci (ve smyslu „my to tak budeme dělat dál, a když nepřijdeš, tvoje škoda…“). Allportovo rozlišení na vnější a vnitřní pro nás může být zpětnou vazbou, když řešíme, co dál v církvi. Děkujeme našemu hostu za podnětnou přednášku. Daniel Heller

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Benefiční koncert Štěpána Raka se synem Janem Matějem Rakem Spojení krásného hudebního prožitku s přímou podporou hospice Citadela - to přinesl benefiční koncert v našem kostele. S unikátním koncertním projektem vystoupil světově proslulý kytarový virtuos Štěpán Rak se synem Janem Matějem Rakem. Výtěžek koncertu bude věnován na pořízení nápojových automatů pro klienty i návštěvníky Hospice Citadela a Domu sociálních služeb. Vybranou částku 83 540,- Kč ještě zdvojnásobí strojírenská firma POSAD STEEL,s.r.o. z Valašského Meziříčí. Červen, červenec, srpen 2013

č.146

15

Bohoslužby: 16.6. neděle

9.30 14.00

pravidelné bohoslužby smažení vajec na farské zahradě

23.6. neděle

9.30

bohoslužby s večeří Páně

30.6. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

7.7. neděle

9.30


14.7. neděle

9.30


21.7. neděle

9.30


28.7. neděle

9.30


4.8. neděle

9.30


11.8. neděle

9.30


18.8. neděle

9.30


25.8. neděle

9.30


1.9. neděle

9.30


8.9. neděle

9.30


Pravidelný měsíční program: Středa 12. června v 17.15 - modlitební hodina Středa 3. července - sborový večer na Velké Lhotě

Pravidelný týdenní program do 30.6.2013: Středa Pátek Neděle

16.00

náboženství

18.00

biblická hodina

16.30

dorost

18.00

mládež

9.30

bohoslužby

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00 Bratr farář Heller 9.6., 23.6. (pro zájemce sraz u kostela ve 13.30)

Úřední hodiny: kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561 [email protected] Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Adresa sboru: Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190 396 260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 9. 6. 2013 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]

146

Recommend Documents