14. ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY. ~město, kde lvi létají a holubi chodí pěšky

14. ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY www.opava-city.cz/dalsibrehy

~město, kde lvi létají a holubi chodí pěšky ~ ~ ~ 7. - 30. dubna 2010

Termín

Čas a místo

Název akce

Středa 7. 4.

17:00 Obecní dům

MĚSTO, KTERÉ NENÍ - vernisáž barevných linorytů Pavla Piekara

18:00 Obecní dům

KONCERT Z DĚL BENÁTSKÝCH MISTRŮ a ČTENÍ Z BÁSNICKÉ SBÍRKY SIMONY RACKOVÉ - Claudio Monteverdi, Antonio Vivaldi, Barbara Strozzi a Claudio Merulo (účinkují Michaela Syrová - soprán, Vladimír Richter - tenor, Ondřej Macek - cembalo, Václav Uhlíř - recitace)

10:00 Obecní dům

PRŮVODCE BAREVNÝM LINORYTEM - beseda s Pavlem Piekarem

17:00 Obecní dům

PROCHÁZKA BENÁTKAMI s Pavlem Piekarem

19:00 Obecní dům

ARGIPPO ZNOVUZROZENÝ - beseda s režisérem Danem Kramešem a dirigentem Ondřejem Mackem s projekcí filmu o rekonstrukci Vivaldiho opery napsané pro Prahu v roce 1730

Pondělí 12. 4.

18:00 kino Mír

KUPEC BENÁTSKÝ (William Shakespeare) - film, r. Michael Radford

Úterý 13. 4.

19:00 Minorit

SEICENTO E SETTECENTO - komorní hudba barokních Benátek - G. Frescobaldi, G. P. Cima, G. B. Fontana, H. Kapsberger, A. Vivaldi a D. Bigaglia (Jan Kvapil - zobcové flétny a Jan Čižmár - loutny)

Čtvrtek 8. 4.

2

14. ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY

Středa 14. 4.

Čtvrtek 15. 4.

Pátek 16. 4.

Sobota 17. 4.

17:00 Galerie U Jakoba

STŘEPY ZE SNŮ - variace na benátské sklo výtvarnice Dagmar Mičíkové

18:00 Galerie U Jakoba

V MASCE PSA PO TAVERNÁCH, CHRÁMECH A LAGUNÁCH - o italských potulkách Tomáše Mazala a Miloše Doležala

16:00 Minorit

ANONIMO VENEZIANO - výstava fotografií Marca Ceccaroniho, POD KŘÍDLY BENÁTSKÝCH LVŮ - výstava fotografií Aleše Formánka

17:00 Minorit

BENÁTSKÁ LAGUNA - přednáška Luany Castelli z družstva Limosa

19:00 Minorit

BENÁTKY VE FILMU… A VÁLKA - filmová projekce se zasvěceným úvodem Alessandra Reberschegga

11:00 Obecní dům

K ITALSKÉ RECEPCI ČESKÉ KULTURY - přednáška významného italského bohemisty prof. Sergia Corduase

16:00 Ptačí vrch

BENÁTSKÝ KARNEVALOVÝ PRŮVOD

17:00 kostel sv. Václava

OBŘAD SNOUBENÍ BENÁTEK S OPAVOU - vernisáž výstav ZUŠ Solná: Acqua alta, Holky snílky Benátčanky, Moře; koncert souborů Musica Opavia a Opavského studentského orchestru ZUŠ V. Kálika

10:00 Stříbrné jezero

ORIGINÁLNÍ BENÁTSKÉ GONDOLY na opavském Stříbrném jezeře

19:00 Obecní dům

BENÁTKY VE FILMU… A GONDOLIÉŘI - filmová projekce se zasvěceným úvodem

www.opava-city.cz/dalsibrehy

3

Termín

Čas a místo

Název akce

Neděle 18. 4.

10:00 Stříbrné jezero

ORIGINÁLNÍ BENÁTSKÉ GONDOLY na opavském Stříbrném jezeře

19:00 Slezské divadlo

LHÁŘ (Carlo Goldoni) - Divadlo v Dlouhé, Praha, hraje Jan Vondráček (Cena Alfréda Radoka), Vlastimil Zavřel, Michaela Doležalová aj.

Pondělí 19. 4.

18:00 Obecní dům

BENÁTKY VE FILMU… A HUDBA - filmová projekce se zasvěceným úvodem

Úterý 20. 4.

18:00 Obecní dům

FILM V BENÁTKÁCH - BENÁTKY VE FILMU - očima filmového publicisty Miroslava Beinhauera, historie a současnost nejstaršího filmového festivalu na světě a také Benátky jako nejkrásnější filmové ateliéry

20:00 Obecní dům

BENÁTKY VE FILMU… A LÁSKA - filmová projekce se zasvěceným úvodem

16:00 ZŠ TGM

BENÁTČAŇATA V OPAVĚ - výstava výtvarných prací žáků ZŠ T. G. Masaryka

19:00 Obecní dům

BENÁTKY A GOLDONI - přednáška prof. Artura Tosiho

17:00 Obecní dům

RENESANČNÍ A BAROKNÍ BENÁTKY OČIMA ČESKÝCH ŠLECHTICKÝCH NÁVŠTĚVNÍKŮ - přednáška Zdeňka Hojdy


FACETUM MUSICUM - pasticcio z oper A. Vivaldiho, G. F. Händela a A. Lottiho - ENSEMBLE DAMIAN

21:00 Klub Art

PRVNÍ HOŘE - futuristický punk/jazzový kabaret

Středa 21. 4.

Čtvrtek 22. 4.

4


Pátek 23. 4.

16:00 Horní náměstí

KRÁLOVSKÁ HRA aneb Živé šachy na Horním náměstí

19:00 Obecní dům

BENÁTKY VE FILMU… A KURTIZÁNY - filmová projekce se zasvěceným úvodem

21:00 Obecní dům

PÁTEK PLNÝ LVŮ pro přátele z Facebooku

Sobota 24. 4.

20:00 Obecní dům

BENÁTSKÝ VEČÍREK SPOLEČNOSTI VEN.I.CE se skupinou BraAgas a Yogurt a koktejlem Sgropin, lahodně připraveným ve stavební míchačce

Neděle 25. 4.


KOUZLO ITALSKÉHO MADRIGALU (Adriano Banchieri - Barca di Venetia per Padua) - PRAŽŠTÍ MADRIGALISTÉ, umělecký vedoucí Damiano Binetti, a KONCERT Z DĚL BENÁTSKÝCH MISTRŮ (Antonio Vivaldi, Benedetto Marcello, Tomaso Albinoni) MUSICA OPAVIA, umělecký vedoucí Milan Zajíc

Pondělí 26. 4.


SLUHA DVOU PÁNŮ (Carlo Goldoni) - Slezské divadlo Opava

Úterý 27. 4.

18:00 Obecní dům

MARCO POLO: CESTA KOLEM NĚJ - přednáška a projekce, připravili Giorgio Cadorini a Andrea Trangoni

Středa 28. 4.


POPRASK NA LAGUNĚ (Carlo Goldoni) - Slezské divadlo Opava

Pátek 30. 4.


IMPRESÁRIO ZE SMYRNY (Carlo Goldoni) - Činoherní klub Praha, hrají Petr Nárožný, Ondřej Vetchý, Stanislav Zindulka, Nela Boudová aj.


5

Benátky... Venezia… Venise… „Kdo necítí bít své srdce silněji, když stojí na náměstí Svatého Marka, ten nech se nechá pohřbít, nebo je mrtev, neodvolatelně mrtev…“ (Franz Grillparzer)

Plovoucí muzeum, město umění, romantické lásky a křehké krásy, které se kdysi zaslouženě pyšnilo titulem La dominante – svrchovaný vládce… Serenissima neboli vznešená republika… Nobilissima et singulare – vznešené a jedinečné město, kde čas má jiný rozměr, kde se snoubí věčnost a pomíjivost, láska i smrt v něžném objetí… Město prvního židovského ghetta, první kavárny, prvního kasina, commedie dellárte, město karnevalu, masek, okázalých slavností a svátků, bohatého obchodu, město skla a krajky, město kněžek lásky, gondol, město vysoké vzdělanosti a přesvědčivé diplomacie, město mořeplavců, cestovatelů a proslulých umělců… Město, kde měli domov Marco Polo, Paulo Veneziano, Giovanni Bellini, Giorgione, Tizian, Vittore Carpaccio, Canaletto, Giovanni Gabrieli, Claudio Monteverdi, Barbara Strozzi, Benedetto Marcello, Antonio Vivaldi, Carlo Goldoni, Veronica Franco, Giacomo Casanova… Město, které se zrodilo z moře, tak jako Venuše, bohyně krásy a lásky, byla zrozena z mořské pěny... Město na laguně, město 400 mostů, 117 kanálů, 118 ostrovů… Město hrdých a sebevědomých lidí, kteří si více než tisíc let podrželi nejen pozoruhodnou formu demokracie, ale také obdivuhodnou nezávislost a samostatnost… Město dóžat, šlechty, kupců, řemeslníků, obchodníků, rybářů, umělců a vynikajících stavitelů paláců i lodí, město mnoha národů… Oblíbené a milované místo významných návštěvníků - Richard Wagner zde skládá svou operu Tristan a Isolda, George Sandová pozoruje z pokoje hotelu Danieli plující gondoly, Johann Wolfgang Goethe se s obdivem prochází po městě, které nazval republikou bobrů, lord George Gordon Byron plave přes nejkrásnější ulici světa - Canale Grande na ostrov Lido, Igor Stravinskij sní svůj věčný sen na hřbitově San Michele, Ernest Hemingway popíjí koktejl Bellini v Harry´s baru a Peggy Guggenheim, přezdívaná poslední dóže, přiváží do paláce Venier dei Leoni další výtvarný skvost moderního umění do své proslulé sbírky… Poodhalme nyní spolu opatrně oponu času a prostoru a vydejme se do hájemství historie, ale i mýtů a legend tohoto tajuplného a nádherného místa, jemuž na světě rovno jiné není… V tomto městě je totiž všechno možné, nebo jak napsal Jean Cocteau: „V tomto městě se holubi procházejí a lvi létají, tak co byste ještě čekali?“ Pietro Veneziano Rotrekl

6



7

~ ~ ~ středa 7. 4. 2010, 17:00, Obecní dům

Město, které není

~ ~ ~ vernisáž barevných litorytů Pavla Piekara Město v jasném prudkém slunci, střídání světla a stínu v úzkých ulicích a také v otevřeném prostoru laguny, tajemné noční scény a portréty slavných umělců, kteří vytvořili umělecké dědictví tohoto města, jež nás nepřestává vzrušovat. Tyto náměty najdete na výstavě barevných linorytů Pavla Piekara „Město, které není“.

8


Pavel Piekar (* 18. 7. 1960, Ostrava) Od tří do dvaceti let žije v Táboře, od té doby v Praze, v roce 1983 absolvuje ČVUT v Praze, stavební fakultu, poté navštěvuje soukromá výtvarná školení u doc. Bohumila Kutila a manželů Jenny a Jana Hladíkových. Realisticky zobrazuje skutečnost v kresbách a barevných tuších, které převádí do techniky barevného linorytu. S technikou linorytu systematicky pracuje od roku 1983. Výsledná grafika vzniká podle přesné kresby, z níž se kopírují jednotlivé desky-barvy následného soutisku. Podle obtížnosti tématu se počet jednotlivých barev pohybuje mezi 5 až 50 – každá barva má svou vlastní desku. Tiskne se autorsky, v malých nákladech, barevné odstíny jednotlivých desek vznikají mícháním tiskařských a olejových barev. Od roku 1990 vystavuje pravidelně doma i v zahraničí. ~ ~ ~ Vstup volný ~ ~ ~ Délka trvání výstavy: 7. 4. – 2. 5. 2010 ~ ~ ~ Otevírací doba: pondělí – neděle 10:00 – 18:00


9

~ ~ ~ Česko-benátské průniky a paralely

Růžencová slavnost pro Rudolfa II. V roce 1990 jsem nastoupil ke svému civilnímu zaměstnání v Národní galerii v Praze, poté jsem se stal správcem Šternberského paláce. Tím pádem stále procházím – a také se pečlivě dívám – na Růžencovou slavnost Albrechta Dürera. Jak to souvisí s mou výstavou, kterou tu dnes vidíte? Albrecht Dürer namaloval tento obraz v roce 1506 pro německý cech, sdružený ve Fondamenta dei Tedeschi, v budově současné pošty, hned vedle známého mostu Rialto. Členové tohoto cechu chodili na bohoslužby do kostela naproti budově – do svatého Batoloměje, a aby zdůraznili svoji příslušnost k německému prostředí, pozvali do Benátek ještě mladého, nicméně tehdy již slavného Albrechta Dürera. Ten přišel do prostředí věhlasných malířů – kariéra Tizianova a Sebastiana del Piomba začínala, Giorgione již namaloval několik svých mistrovských obrazů, Vittore Carpacio v té době maloval cyklus do Scuoly san Giorgio, vedle nich tvořili Palma il Vecchio a Cima da Conegliano a jako nejrespektovanější z nich stále pracoval, již v pokročilém věku, Giovanni Bellini. Tato tvůrčí atmosféra, výsledky jejich práce a hlavně prostředí tohoto města se svým mimořádným světlem jistě ovlivnilo Dürera a tak stvořil dílo, které v jasu světel a prostředí krajiny, jež výjev obklopuje, nemá v jeho tvorbě obdoby. A jako Dürer přišel do Benátek a tam namaloval své mistrovské dílo, o necelé století poté se tento obraz – s inspirací benátskou – dostal do Prahy a od té doby české prostředí ovlivňoval. Rudolfovi II. se nakonec podařilo tento obraz koupit a legenda praví, že 4 silní mužové donesli ve svých rukách tento cenný náklad do Prahy a od té doby zdobí naše město. Do Benátek jsem poprvé přijel o deset let později – o to více jsem si uvědomil vliv Benátek na tento obraz, který tak dobře znám. Vliv prostředí, dějin umění a benátského světla sehrál svoji roli a je pozoruhodné, že tento vliv trvá do dnešních dnů, kdy i současný umělec je zasažen tímto světlem a barvami. Pavel Piekar


Koncert z děl benátských mistrů a čtení z básnické sbírky Simony Rackové Claudio Monteverdi, Antonio Vivaldi, Barbara Strozzi a Claudio Merulo (účinkují Michaela Syrová – soprán, Vladimír Richter – tenor, Ondřej Macek – cembalo, Václav Uhlíř – recitace)

Ondřej Macek (*1971, Praha) V dětství studoval soukromě hru na klavír a základy skladebných nauk u prof. Františka Kovaříčka. Hru na cembalo a generálbas studoval u izraelského cembalisty Shaleva Ad-El. Jako hráč continua byl angažován na festivalech staré hudby ve Francii (Printemps des Arts v Nantes, Rencontre Musical na zámku Villarceux u Paříže) a v Německu (Internationale Händel-Akademie v Karlsruhe). Na pražské Universitě Karlově studoval hudební vědu, ve studiích pokračoval na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1991 založil soubor Cappella Accademica (dnes Hofmusici), jehož je vedoucím. V letech 1996–1999 vyučoval hru continua a komorní hru na Akademii staré hudby při Masarykově universitě, v současné době vede kursy barokní hudby na Církevní konzervatoři v Opavě. Od roku 1997 působí na zámku v Českém Krumlově, kde spolupracuje s Nadací barokního divadla při výzkumu v oblasti interpretace barokní opery. ~ ~ ~ Vstup volný

10



11

~ ~ ~ čtvrtek 8. 4. 2010, 10:00, Obecní dům

Průvodce barevným linorytem

~ ~ ~ beseda s Pavlem Piekarem

Většina z nás, kteří prošli


Procházka Benátkami ~ ~ ~ s Pavlem Piekarem

Znáte legendu o srdci v cihlovém

výtvarnými kurzy v zájmových

ostění nenápadné

kroužcích nebo ve škole,

uličky Sotoportego

si sama vyzkoušela, jaké

dei Preti nedaleko

to je si vyrýt a vytisknout černobílý linoryt. Rozdíly mezi jednoduchým

kostela San Giovanni in

tiskem jednobarevným

Bragora? Benátky jsou plné slavných paláců, kostelů, obrazů

a komplikovaným barevným

a soch, ale zároveň také místem tajemných legend, které

včetně technických postupů,

v tomto městě stále přežívají. O těchto příbězích současně se

jak touto technikou vyjádřit jemné odstíny světel, vám

zkušeností uměleckou vám více řekne Pavel Piekar.

vysvětlí grafik Pavel Piekar. ~ ~ ~ Vstup volný

12


~ ~ ~ Vstup volný


13


Argippo znovuzrozený

ČR / 2009 / 67 minut Námět, scénář, kamera, režie: Dan Krameš Dramaturgie: Natálie Nádassy Hudba: A. Vivaldi, A. Caldara, J. J. Fux Účinkují: Ondřej Macek, barokní soubor Hofmusici a další

~ ~ ~ beseda s režisérem Danem Kramešem a dirigentem Ondřejem Mackem s projekcí filmu o rekonstrukci Vivaldiho opery napsané pro Prahu v roce 1730

Dan Krameš (*1962, Praha)

Dokument o unikátním objevu ztracené Vivaldiho opery Argippo. Pětileté natáčení v kulisách Prahy, Českého Krumlova a italských Benátek dovršil senzační objev pohřešované opery Argippo. V r. 1730 ji pro Prahu napsal Benátčan Antonio Vivaldi a její partituru, po staletí ztracenou, objevil český dirigent Ondřej Macek. Film sleduje zrod novodobé světové premiéry, hledání autentické barokní interpretace a zkoumá i vztah umělce k interpretaci díla. Dokument odhaluje sugestivní krásu barokního divadla s jeho původní atmosférou a potvrzuje genialitu Argippa, nejvýznamnější „opery pro Prahu“ před Mozartovým Donem Giovannim.

Nezávislý režisér a producent se zpočátku soustředil na filmové přepisy literárních děl, např. kafkovsky laděný Šatník (1988) podle povídky Thomase Manna. Počátkem 90. let založil firmu ALPHA PLUS PRO, která vyrábí filmy, dokumenty a reklamní pořady (více než 80 titulů krátkometrážních a středometrážních, 11 celovečerních). V roce 1994 natočil dokument Magická Praha, unikátní podobenství Prahy jako ženy v průběhu tisíciletí. Díky úzkému spojení s hudebním a divadelním světem (záznamy oper a inscenací, filmové dotáčky) objevil jedinečnou konstelaci herců pro svůj celovečerní film Agáta (1999) na motivy povídek A. P. Čechova. Loni dokončil dokumentární film Jan Klusák – Axis Temporum (2009) a sběrný dokument Argippo znovuzrozený (2009) o famózním objevu ztracené Vivaldiho opery.

~ ~ ~ Vstup volný

14



15

~ ~ ~ pondělí 12. 4. 2010, 18:00, kino Mír

Kupec benátský

William Shakespeare byl antisemita, což byli v jeho době takřka všichni Evropané. Jeho slavný žid Shylock ale není jen prvoplánově stereotypní zosobněná podlost, vychytralost, krutost a potměšilost. V komedii je sice oním právem potrestaným a poníženým zlem, geniální dramatik mu však do úst vložil natolik zajímavé repliky, že se v průběhu doby stal Shylock nejzajímavější postavou celého díla. Jeho ztvárnění se mohou odvážit jen ti nejlepší herci a Al Pacino k nim určitě patří, jeho Shylock je elektrizující a uměřený, přesvědčivě podávající zprávu o svém vnitřním světě. Kromě skvělého hereckého výkonu Al Pacina diváky čekají i dobově přesné kostýmy, dokonalá výprava a výtvarně pojatá kamera, které vytvářejí věrnou atmosféru Benátek 16. století. Radford do filmu přidal i úvodní výklad o postavení židů v Benátkách. Zfilmování Kupce benátského je první po druhé světové válce, protože hrůzná zkušenost holocaustu byla dlouho příliš živá.

William Shakespeare’s The Merchant of Venice Velká Británie, Itálie, Lucembursko / 2004 / 132 minut Námět: William Shakespeare – stejnojmenná hra Scénář a režie: Michael Radford Hrají: Al Pacino (Shylock), Jeremy Irons (Antonio), Joseph Fiennes (Bassanio), Lynn Collins (Portia), Zuleikha Robinson (Jessica) ~ ~ ~ Vstupné 75,- Kč / členové OFK 65,- Kč

16



17

~ ~ ~ úterý 13. 4. 2010, 19:00, Minorit

Seicento e settecento ~ ~ ~ komorní hudba barokních Benátek – G. Frescobaldi, G. P. Cima, G. B. Fontana, H. Kapsberger, A. Vivaldi a D. Bigaglia Jan Kvapil – zobcové flétny a Jan Čižmár – loutny

Kombinace zobcových fléten s nástroji loutnové rodiny umožňuje představit publiku proslulé hity i zapomenuté skvosty renesančního a barokního repertoáru. Seicento e settecento je program italské barokní hudby, jehož těžiště tvoří sonáty a canzony, které zněly především v benátských chrámech v 17. století. G. Frescobaldi, G. P. Cima či G. B. Fontana sice nepatří k všeobecně známým velikánům, ale ve své době jejich novátorské skladby lze bez nadsázky považovat za stěžejní instrumentální repertoár období raného baroka. Dále zazní mistrovské kompozice pro sólovou theorbu H. Kapsbergera, benátského loutnisty s německými předky. Hudbu 18. století v programu reprezentují chrámové sonáty autorů, jako jsou A. Vivaldi či D. Bigaglia.

Jan Kvapil se začal profesionálně věnovat hudbě po absolutoriu Přírodovědecké fakulty UK. Hru na zobcovou flétnu studoval na Royal Academy of Music v Londýně a na konzervatoři v Linci, svá studia završil získáním pedagogického diplomu Licenciate of the Royal School of Music (Londýn, 2001). Vystupoval s mnoha renomovanými českými i mezinárodními ansámbly specializovanými na starou hudbu na koncertních pódiích doma i za hranicemi (Rakousko, Itálie, SRN, Anglie, USA,...), pravidelně nahrává pro rozhlas, televizi i hudební vydavatelství. Jako sólista spolupracoval i s komorními orchestry moderních nástrojů, podílel se též na premiérách skladeb českých soudobých autorů. V centru jeho zájmu stojí pedagogická činnost, založil První víkendovou školu hry na zobcovou flétnu v Praze. Je ředitelem Letní školy staré hudby v Prachaticích, na níž vyučují špičkoví naši i světoví hráči a učitelé. Spolu s Evou Kvapilovou je autorem Flautoškoly, řady učebnic hry na zobcovou flétnu. Publikuje též v hudebním tisku a překládá odbornou literaturu. Vyučuje hlavní obor Hra na zobcovou flétnu na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě a působí také na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory a orchestry jako Orchestra of the Age of Enlightenment, 18th Century Orchestra, Ensemble Elyma a mnohými dalšími vystupuje napříč Evropou. Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat klasickou kytaru na Royal College of Music. Tam se také intenzivněji začal věnovat hře na loutnu. Ve studiu historických loutnových nástrojů pokračoval na Královské konzervatoři v holandském Haagu. Rovněž absolvoval další mistrovské kurzy. Českému publiku je znám především jako klasický kytarista, nicméně má za sebou i bohatou hudebně-divadelní a muzikálovou praxi (spolupráce s Městským divadlem Brno a Národním divadlem Brno, španělské turné hry Elisabeth I: El ultimo baile s pověstnou Lindsay Kemp Company). Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Jako hudební redaktor působil v několika vydavatelstvích. S vokálním souborem Vox Luminis nedávno nahrál CD s duchovní hudbou Domenica Scarlattiho.

Koncert je pořádán v rámci předplatného pro milovníky krásné hudby (vstup na průkazku).

~ ~ ~ Vstupné pro veřejnost 100,- Kč / + Last minute

18



19

~ ~ ~ středa 14. 4. 2010, 17:00, Galerie U Jakoba

Dagmar Mičíková – Střepy ze snů ~ ~ ~ variace

na benátské sklo

Už si ani přesně nevzpomínám, jak jsem se dostala na novoborskou sklářskou školu. Prostě jsem si ji našla v učitelských novinách a jela jsem se tam podívat. Na chodbách byly vystaveny práce studentů a já netušila, jakým způsobem byla většina z nich vytvořena. Když se mě pak na přijímacích zkouškách ptali, zdali chci dělat obor broušení, rytí, malování nebo hutní tvarování, řekla jsem, že nejspíš to tvarování. Malování a broušení mi přišlo kýčovité a o tom, co je rytí, jsem neměla ponětí. Jak se ukázalo o několik měsíců později, ani o hutním tvarování jsem neměla ponětí… Byla jsem poprvé ve školní huti, stála jsem pět metrů před pecí a zapřísahala jsem se, že blíž mě nikdo nedostane. Znepokojovalo mě, jen když někdo příliš blízko mého obličeje škrtl zapalovačem a plameny šlehající z otvoru pece mě vyloženě děsily. Bohužel tak dlouhou píšalu, abych mohla nabrat a nemusela přitom přikročit blíž, neměli, takže jsem byla nucena postupem času překonat svůj strach z ohně. Tak jsem se začala seznamovat se žhavým sklem. A nejen s ním, zjistila jsem, co je to rytí a že broušení a malování nemusí být vždycky jen to kýčovité, které jsem znala z obchodních výloh. Dagmar Mičíková

20


Dagmar, studentka sklářské školy v Novém Boru a polygrafie na vysoké škole v Pardubicích, je dlouholetou žačkou Základní umělecké školy v Opavě. V „Antice“ to byla Médea, v „opavském Montmartru“ Susan Valadon, v „Hair“ hrála Jeannii. Dívka něžná, přemýšlivá, ale s jasným názorem. Přesně takové je její sklo, misky, vázy, volná tvorba ze skla, které tolik připomíná sklo benátské. Zuzana Tázlarová ~ ~ ~ Vstup volný ~ ~ ~ Délka trvání výstavy: 14. – 30. 4. 2010 Otevírací doba: pondělí – pátek 9:00 – 18:00, sobota 9:00 – 12:00


21


České versus benátské sklo V renesanci patřilo k evropské špičce benátské křišálové sklo a také dekorační technika emailové (tzv. benátské) malby. Toto sklo se snažili napodobovat i čeští skláři, ale nikdy v dokonalé kvalitě, protože u nás chyběly vhodné suroviny (potaš na benátské sklo se získávala z popela mořských řas). Podařilo se však namalovat i u nás v renesanci sklo po „benátském způsobu“ (typické vítací číše, zvané humpen). Situace se ovšem změnila s nástupem baroka. Ve 2. polovině 17. století objevili čeští skláři nový typ skloviny, zvaný český křišál (benátský renesanční byl o něco matnější, zatímco český doslova „zářil“). Český křišál byl také měkčí, a proto umožňoval zcela nový způsob dekorování – rytí. České barokní sklo (což bylo sklo, vyráběné především v severních Čechách a ve Slezsku) ovládlo doslova světové trhy. Jeho úspěch byl tak obrovský, že koncem 17. a na počátku 18. století většina benátských skláren na Muránu musela uzavřít výrobu a některé sklárny se dokonce pokoušely, jak se psalo, „vyrábět sklo po českém způsobu“ (což nešlo z důvodů surovin, stejně jako Češi nemohli napodobovat sklo benátské). Po celé 18. století kralovalo na trzích české ryté barokní sklo a prodávalo se běžně v Benátkách nejbohatším tamním rodinám. Teprve v 19. století se v Benátkách znovu obnovila výroba tradičního skla v renesančním duchu. V průběhu 19. století pak skláři obou oblastí zůstávali v kontaktu (víme, že Češi v té době pracovali v některých sklárnách na Muránu), stejně tak se sklo z Benátek vystavovalo u nás a obráceně. V úzkém kontaktu byli po celé 19. století i výtvarníci obou oblastí. Nešlo přitom nikdy o tvrdou konkurenci, ale o vzájemnou inspiraci, protože styl benátského i českého skla zůstával odlišný a vzájemně se doplňoval z hlediska designu i přístupu k pojetí skla jako umělecké tvorby. Vlastimil Vondruška

~ ~ ~ středa 14. 4. 2010, 18:00, Galerie U Jakoba

V masce psa

po tavernách, chrámech a lagunách ~ ~ ~ o italských potulkách Tomáše Mazala a Miloše Doležala

Benátky (Fragmenty z poznámek) Do italských Benátek se vydávám spolu s básníkem Milošem D. uprostřed prosince, nedlouho před Štědrým dnem. Benátky jsou v ten čas ušetřeny náporu turistů, davu valícího se mezi nádražím a náměstím Sv. Marka. Od moře táhne sychravý vzduch, ani polední slunce tě nezahřeje. V pět hodin odpoledne je v úzkých uličkách již tma, tu a tam svítilna sporadicky osvětluje nároží domů, chodce téměř nepotkáš.

Miloš Doležal (* 1. 7. 1970) je rozhlasovým redaktorem, básníkem a publicistou. Pracuje v literární redakci Českého rozhlasu 3 – Vltava, je autorem řady rozhlasových dokumentů z období druhé světové války a komunistických represí 50. let, literárních pořadů, portrétů a cestopisných cyklů (Polsko, Itálie, Chorvatsko). Vydal básnické sbírky Podivice (1995, 1997), Obec (1996), Les (1998), Čas dýmu (2003), básnický deník z italských cest Sansepolcro (2004), knihu fejetonů České feferony (2000), sbírku čár, rad, zaříkání a zkazek z Podivicka Režná bába (2007), oceněnou jako Nejkrásnější kniha roku 2007, prozaickou knihu Bodla stínu do hrudního koše (2009) a tři knihy rozhovorů s vězni nacistických a komunistických kriminálů. Žije v Praze a na Vysočině (Horní Paseky u Humpolce). Tomáš Mazal (* 22. 3. 1956, Praha) je profesí bezpečnostní a požární technik. Od r. 1977 se věnoval filmové tvorbě, tehdejšími termíny by se dala nazvat amatérská, případně samizdatová či undergroundová, prolínal se v ní obvykle dokument s hranou podobou (např. Jaro na rejdišti, Sny toaletářovy II, My žijeme v Praze… E. Bondy, Den s B. Hrabalem). V letech 1991–1997 se systematicky věnoval fotografování Bohumila Hrabala. Publikoval v samizdatových časopisech, po r. 1989 v rozličných periodikách. Spolupracoval na italském vydání obsáhlého výboru z tvorby Bohumila Hrabala – Hrabal: Opere Scelte a přispěl do francouzské antologie B. Hrabal – Palabres et existence. Jako editor připravil nebo se podílel na řadě knih, např. Bohumil Hrabal – Texty nebo hrabalovská kniha Já si vzpomínám jen a jen na slunečné dny. Napsal předmluvu k prvnímu vydání knihy Egona Bondyho Prvních deset let. V samizdatu vydal několik básnických sbírek (např. Vůně igelitu, Poustevník v plechovce, monografie Písničkář o Jaroslavovi Hutkovi a Třešňák). Pod pseudonymy vyšla v r. 1989 Tomáši Mazalovi a Karlu Novotnému také próza Totální brainwash. V r. 1992 vyšel druhý díl nazvaný Jáma. Dílo se dočkalo souborného vydání s kapitolou Závěr, jejímž autorem je Egon Bondy, a vyšlo pod názvem Přeloučský román. Zatím patrně nejcennější Mazalovou publikací je obsáhlá životopisná kniha Spisovatel Bohumil Hrabal (Torst, Praha 2004). Kratší vzpomínkově reportážní knížku nazval Putování k Port Arthuru. Cestopis zbabělců věnoval Josefu Škvoreckému, dosud poslední publikací jsou Benátky (Fragmenty z poznámek).

Tomáš Mazal

~ ~ ~ Vstup volný

22



23

~ ~ ~ čtvrtek 15. 4. 2010, 16:00, Minorit

Anonimo Veneziano Pod křídly benátských lvů

~ ~ ~ výstava fotografií

Marca Ceccaroniho

~ ~ ~ výstava fotografií

Aleše Formánka

~ ~ ~ Anonimo Veneziano výstava

fotografií Marca Ceccaroniho Výstavu zahájí prof. Jindřich Štreit z Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.

Turisté, Benátčané, lidé pohybující se v ulicích Benátek jakoby byli krví v žilách města. Marco Ceccaroni (* 1964, Řím) Od roku 2003 trvale žije a pracuje v Opavě. V současné době je studentem druhého ročníku Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Fotografování se věnuje již řadu let – především subjektivnímu dokumentu, reportáži a užité fotografii.

24


~ ~ ~ Pod křídly benátských lvů

– výstava fotografií Aleše Formánka Na konci roku 2009 se vydává Aleš Formánek do italských Benátek. Nejen coby fotoreportér a účastník vernisáže fotografií F. Jappelliho Unáltra Praga a premiéry italské verze knížky T. Mazala Venezia (nakl. Lithos), ale také jako dokumentarista benátského všedního dne. Jeho „fotkamera“ zachytavá v rychlých sekvencích pomíjivost chvil ve městě, jež samo spěje k zániku. Z několika set pořízených černobílých digitálních snímků uvíznou v síti výběru jen některé. Fotograf je tak trochu podoben lovci, který (poučen Bergsonem) dovede domyslet, že čas má podobu čistého trvání. Minulost v něm přechází do přítomnosti v podobě paměti a vtlačuje se pak našimi činy do budoucnosti. Aleš Formánek (* 1968, Pardubice) Vystudoval střední ekonomickou školu, obor obchodní ekonomie. Po maturitě pracoval v potravinářství, později založil vlastní obchodní společnost, dnes je ve svobodném povolání. Věnuje se především fotografii a cestování. V roce 1990 začíná s videokamerou, o 10 let později vítězí digitální fotoaparát, kterým zachycuje především divadelní představení, koncerty, společenské události. Spolupracuje s nakladatelstvím Lithos (Pardubice), s regionálními periodiky (např. Výčepní list), jeho fotky se objevují i na bookletech hudebních CD. Vydává své knižní „samizdaty“ (např. Trutnovský festival, Vlasta Chramostová, Abilympiáda 09) a také zážitky ze svých cest po světě (např. Indie, Mongolsko, Kuba).

~ ~ ~ Vstup volný ~ ~ ~ Otevírací doba: pondělí-pátek 10:00 - 16:00 ~ ~ ~ Délka trvání výstavy: 15. 4. – 28. 5. 2010


25

~ ~ ~ čtvrtek 15. 4. 2010, 17:00, Minorit

Benátská laguna ~ ~ ~ přednáška Luany Castelli z družstva Limosa

Benátská laguna je mokřad vyznačující se přílivem a odlivem moře: nynější vzhled je výsledkem staletého střídání sil přírodních a lidských. Slévání sladkých říčních vod a slané mořské vody učinilo toto prostředí extrémně plným života. Je to oblast s nezpochybnitelnými ekologickými hodnotami, která je přirozeným domovem pro stovky druhů zvířat a rostlin typických pro poloslaná (tj. brakická) prostředí a mokřady. Oblast je navštěvovaná rozmanitými zvířecími druhy, zejména ptactvem: volavkami, kachnami, bahňáky. Vegetace se vyznačuje výskytem rákosí závislým na sladké vodě, slanomilnými rostlinami typickými pro plochy, které se pravidelně vynořují při odlivu moře, stromy běžnými pro severoitalskou květenu. V laguně jsou mimo jiné přítomna množství lidských aktivit spojených především s rybolovem, specializovaným zemědělstvím a turismem, které poskytují živobytí tisícům osob. Přes nesčetné proměny prostředí podstoupené během nedávné historie si benátská laguna stále uchovává krajinné a přírodní rysy nesrovnatelné krásy: koryta, tůně, plochy, jež se za odlivu vynořují, menší ostrůvky přece obydlené, zapomenuté nebo opuštěné, kde je možné nalézt podstatu kouzla tak mimořádného města, jako jsou Benátky. Luana Castelli ~ ~ ~ Vstup volný

26



27

~ ~ ~ čtvrtek 15. 4. 2010, 19:00, Minorit

V rámci tohoto prostředí se pohybuje partyzán Renato Braschi,

Benátky ve filmu… a válka

který právě zorganizoval atentát na německé velitelství. Tato

~ ~ ~ filmová projekce se zasvěceným úvodem Alessandra Reberschegga

veden zásadovostí bez připuštění jakéhokoli kompromisu,

Terorista Il terrorista / Itálie / 1963 / režie: Gianfranco De Bosio

událost podněcuje živou diskuzi mezi antifašisty. Následně se film odvíjí ve dvou rovinách: první sleduje aktivity antifašistických orgánů sdružených ve Výboru národního osvobození tvořeném tehdy nelegálními stranami, připravenými jednat celé hodiny o tom, jestli podpořit atentát, či nikoli. Druhá je zastoupena Braschim, jehož nezajímají jednání politických stran. Jedná s maximální rozhodností, což mu dává spíše nálepku teroristy (odtud název filmu) než hrdiny. Je to dílo originální ve svém pojetí, schopné zdůraznit rozdílné postoje uvnitř antifašismu s vzácným umem.

Benátky ve filmu nejsou jen romantické scenérie nebo různá

Vyznačuje se téměř divadelní dekorací v prázdných a tichých

dobrodružství, kterým vévodí nejznámější místa (náměstí

Benátkách, kde mají dialogy mnohem větší důraz než

Sv. Marka, most Vzdechů s neodmyslitelnými gondolami), jimiž

velkolepost událostí.

se mnohé filmy inspirovaly. Terorista se zcela vymyká tomuto pojetí. Zde jsou Benátky místem historického vyprávění, dílem, které připomíná nacisticko-fašistickou okupaci během 2. světové války, jež se staví na odpor partyzánským odbojem.

Ne náhodou ukazuje režisér Gianfranco De Bosio sklon k přibližovaní psychologie postav „přetavením“ své divadelní zkušenosti právě v toto dílo. Je třeba zdůraznit také výkon Gian Maria Volontèho (Braschi), bez debat jednoho z největších herců italského filmu, v té době ještě neznámého. Zaslouží si pozornost nejen pro své herecké

Město se zde představuje zahaleno zimní atmosférou,

schopnosti, ale také pro nadšené úsilí civilní i politické, které

chmurnou a šedivou. Vynořují se Benátky menší, ty málo

vždy charakterizovalo jeho role.

Alessandro Reberschegg

známé, bludiště uliček, náměstíček tichých a skrytých. ~ ~ ~ Nekomerční studijní projekce, vstup volný

28



29

~ ~ ~ pátek 16. 4. 2010, 11:00, Obecní dům

K italské recepci české kultury ~ ~ ~ přednáška významného italského bohemisty prof. Sergia Corduase

Sergio Corduas (*1943, Viterbo) Studoval český jazyk v Římě (promoval ve skupině studentů Angela Maria Ripellina). V letech 1967-1971 byl lektorem italského jazyka na Univerzitě Komenského v Bratislavě a na Univerzitě Karlově v Praze. Celkem prožil 7 let v socialistickém Československu, pobýval na jeho území i v době Pražského jara, během invaze sovětských vojsk v roce 1968 i po ní, čehož nijak nelituje. Od r. 1971 až dosud je profesorem českého jazyka a literatury na Fakultě cizích jazyků a literatur Univerzity Ca´ Foscari v Benátkách.

Italský bohemista prof. Sergio Corduas a benátský starosta prof. Massimo Cacciari

Přeložil díla řady českých spisovatelů a mnohým z nich věnoval odborné statě (např. J. Haškovi, B. Hrabalovi, J. Seifertovi, J. Kolářovi). ~ ~ ~ Vstup volný

30



31

~ ~ ~ pátek 16. 4. 2010, 16:00, Ptačí vrch

Benátský karnevalový průvod Všichni Opavané, hosté přespolní i zámořští jsou srdečně zváni do velkolepého průvodu karnevalových masek, který započne na Ptačím vrchu a přes park a Ostrožnou ulici se vydá do centra města, aby doputoval posléze do kostela sv. Václava na slavnostní obřad Snoubení Benátek s Opavou. Každý nech opráší svou masku, škrabošku či kostým, s vybranou invencí ho dozdobí a vydá se do průvodu, jenž oslaví náš jarní festival putující k dalším břehům. V průvodu nebudou chybět kavalíři v maskách a kostýmech commedie dell‘arte, praporečníci, tanečníci a bubeníci, hosté z polského Žywiece s tradicí soutěže práskání bičem, gondoliéři z Benátek, vzácní hosté festivalu, děti a pedagogové uměleckých škol. Opavský karneval začíná…

32


Pod maskou se dějí věci… Město oděné tajemstvím skrytých zahrádek a kostelíků, protkané sítí kanálů a uliček, po nichž kdysi chodil Palladio, Bellini, Tintoretto, Tizian… Město, kam se musíte vracet, a stále nemáte dost. Město, které se vznáší na dubových kůlech laskáno mořem. Město, které je a není. A na tomto místě zalitém zlatým světlem a vonícím Orientem se zrodila tradice karnevalu. Slovo karneval je složeno z „carne levare“, což naznačuje příchod půstu. Tyto slavnosti byly ovšem v Benátkách až téměř do 15. století výsadou výše postavených obyvatel. Teprve pak se rejů mohly účastnit i nižší vrstvy. Při karnevalu mizely sociální rozdíly a Benátčané se pod rouškami masek těšili anonymitě, veselému flirtování a sexuálním dobrodružstvím. Nikdo nikoho nepoznal a vše bylo dovoleno. Místní obyvatelé i lidé přijíždějící každoročně v únoru do Benátek na karneval si plní svůj sen. Na pár dní, na pár chvil se stávají fyzicky a duševně svobodni. Tuto svobodu jim dává změna identity - mohou se chovat uvolněně, zapomenout na své „normální“ životy a starosti, radovat se z přítomnosti, užít si každou chvíli, každý okamžik… Lidé v pestrobarevných maskách a kostýmech jsou zahalení, skrytí až tajemní, ale jsou také vstřícní, důstojní a ladní. Jediné, co z nich mnohdy jde vidět, jsou oči. A ty říkají: Divertitevi e godetevi la vita! (Bavte se a užívejte života!). Nech tedy ožije duch benátského karnevalu skrze masky a kostýmy žáků, studentů a pedagogů Základní umělecké školy v Opavě v průvodu masek a následně v kostele sv. Václava v rámci Snoubení Opavy s Benátkami. Margherita Janečková


33

~ ~ ~ pátek 16. 4. 2010, 17:00, kostel sv. Václava

Obřad Snoubení Benátek s Opavou ~ ~ ~ vernisáž výstav ZUŠ Solná: Acqua Alta, Holky snílky Benátčanky, Moře

~ ~ ~ koncert souborů Musica Opavia a Opavského studentského orchestru ZUŠ V. Kálika

~ ~ ~ zdravice hostů a pořadatelů festivalu

Acqua Alta Voda žije v Benátkách v symbióze s pevninou. Omílá, šplíchá a hladí břehy, lodě, domy i nohy těch, kteří putují benátskými ulicemi. Někdy zamilovaně obejme celého Svatého Marka, aby jej vzápětí opustila jako zrádná milenka. Někdy vás jenom rozkošnicky ponouká a pošuchuje, olizuje dlažbu i nohy poutníků a v nestřeženém okamžiku, když zrovna obdivujete krásy Dóžecího paláce, se vám ledově zakousne do nohavice. Moře je v Benátkách zrcadlem i cestou. Cestou, která spojuje i rozděluje. Zrcadlem, které odráží i oslepuje. Prosvětluje, ozařuje, jiskří zlatými lístky – jako by někdo po hladině rozházel zlaté konfety, uspává gondoly šeptanými ukolébavkami…

V Benátkách v den významného církevního svátku Nanebevstoupení Páně, který byl jako slavnost během týdne v celé Itálii zrušen a přeložen na následující neděli, se slaví „festa della Sensa“, slavnostní svatba dóžete s mořem. Připomíná Nanebevstoupení Páně v roce 1000. Tenkrát se vyplouvalo na moře k podmanění Istrie a Dalmácie a tím zajištění nadvlády Benátek na Adrii. Od té doby musela dóžata každoročně vhodit do moře snubní prsten se slovy: „Oddáváme se s tebou, ó naše moře, na znamení pravé a trvalé moci.“ Dnes – jako odlesk bývalé nádhery – přejímá tento symbolický úkol starosta Benátek s místními i cizozemskými hodnostáři na Lidu. Jak asi bude vypadat obřad Snoubení Benátek s Opavou? ~ ~ ~ Vstup volný

34


Žáci a studenti Základní umělecké školy v Opavě se zanořili do vodního živlu a nechali ve svých malbách, grafikách a papírových objektech rozprostřít vody rozbouřené i klidné, průzračné i zrcadlící, třpytící se i temně hlubinné, pěnící, jiskřící, kolébající i šeptající… Margherita Janečková

~ ~ ~ Vstup volný


35


Holky snílky Benátčanky

Marie Lukáčová – Moře

~ ~ ~ portréty z benátských

Maruška je zázrak, krásná dívka s nádhernou duší, kterou

nudlí, benátské moře v grafikách a malbách

převtěluje do svých obrazů. Studuje 3. ročník Slezského

Holky snílky Benátčanky si pro vás letos připravily obličeje z benátských nudlí, linoryty a malby benátského moře. Svou výtvarnou činnost zvládají bravurně, o to víc je obdivuhodné, že tak činí až po svých pracovních povinnostech v zaměstnání. V dnešní době plné shonu a honby za vším, co se dá koupit, vytvářejí díla křehká, plná jejich tajných přání a myšlenek. Patří jim můj obdiv a dík.

gymnázia v Opavě a věnuje se cílevědomě přípravě na AVU v Praze. Do svých maleb moře dala všechnu svoji něhu a sílu, které zpětně dávají její obrazy nám všem. Přij te se pokochat

Vystavují Jolana Foltisová, Alena Rotreklová, Hana Franková, Blanka Vítečková, Renáta Jahodová, Ivana Vyhnálková, Jarmila Hoppová, Věra Raková, Jana Müllerová, Irena Holušová, Šárka Trčková. Zuzana Tázlarová ~ ~ ~ Vstup volný

36


krásnými malbami této mladé malířky. Zuzana Tázlarová

~ ~ ~ Vstup volný


37


Opavský studentský orchestr Během posledních 15 let se přiřadil k nejúspěšnějším ansámblům mladých hudebníků v republice. Je to i díky tomu, že dirigentka orchestru Na a Hanousková vede i dva přípravné soubory (Dětský komorní orchestr, houslový soubor), které pravidelně dodávají koncertnímu orchestru nové žáky a rovněž samostatně vystupují. Opavští hudebníci byli během existence smyčcových souborů oceněni sedmkrát v soutěži Concerto Bohemia. Vedle toho se soubory umístily v řadě dalších soutěží, např. v národní soutěži orchestrů ZUŠ (dvakrát první a dvakrát druhá cena) nebo na Evropském hudebním festivalu mládeže v Neerpeltu v Belgii (dvakrát 1. cena a navíc cena sympatie). Každoročně jsou orchestry zvány k účasti na některém z festivalů neprofesionálních těles v republice. Orchestr se rovněž prezentoval na koncertních zájezdech do zahraničí (Slovensko, Polsko, Finsko, Lotyšsko, Itálie, Švýcarsko), premiéroval skladby mnoha skladatelů (Štědroň, Schiffauer, Hanousek, Juřica, Foltýn), vydal profilové CD a tradičně pořádá festival Setkání studentských orchestrů, jehož hosty byly přední soubory z Česka i ze zahraničí. Petr Hanousek Program: Adriano Banchieri: Fantasia a sinfonia Antonio Vivaldi: Koncert pro dvoje housle a moll ~ ~ ~ Vstup volný

38


Musica Opavia Třináctičlenný smyčcový orchestr vznikl v roce 1999 z iniciativy mladých muzikantů opavské a ostravské opery, Janáčkovy filharmonie a Ostravské univerzity. Spojila je snaha zahrát si komorní hudbu, se kterou se často nesetkají v domovských orchestrech, a také pokus o vyplnění určité mezery v opavském hudebním životě. Orchestr hraje bez dirigenta, vše je podmíněno samostatností a precizní přípravou jednotlivých hráčů. Soubor zvládl za krátkou dobu svého trvání většinu děl světového repertoáru a stále pracuje na jeho rozšiřování. Pravidelně vystupuje na opavských podiích, provedl mnoho koncertů ve většině měst na Moravě, kde doprovázel špičkové sólisty (J. Stivín, P. Smolíková, A. Falcníková, M. Bačová), zavítal také do Polska, je pravidelným hostem Krnovských hudebních slavností atd. Umělecký vedoucí: Milan Zajíc / sólo: Alžběta Falcníková

Alžběta Falcníková Je houslistkou pocházející z Ostravy, vystudovala Janáčkovu konzervatoř a poté AMU v Praze u prof. Ivana Štrause, absolvovala v roce 2002 s Moravskou filharmonií Olomouc. Byla členkou Pražské komorní filharmonie, nyní je členkou Janáčkovy filharmonie Ostrava. Úspěšně se účastnila našich i mezinárodních soutěží, z jejích úspěchů jmenujme např. absolutní vítěz a první cena na mezinárodní soutěži v Katowicích (1995) nebo první cenu v soutěži houslových duet v Teplicích (1997). Patří k nejtalentovanějším houslistkám mladé české generace a její komorní a sólová dráha se bude jistě úspěšně rozvíjet. Milan Zajíc Program: Benedetto Marcello Antonio Vivaldi

sólo housle Tomaso Albinoni

Concerto Grosso op.1, No.5 Adagio, Allegro, Adagio, Allegro Concerti Quatro Stagioni op. 8, No.1-2 Jaro – Allegro, Largo, Allegro Léto – Allegro, Adagio, Presto Alžběta Falcníková Sinfonia In Re N.5 pro smyčce Allegro, Minuetto, Allegro

~ ~ ~ Vstup volný


39

~ ~ ~ sobota 17. 4. 2010 a neděle 18. 4. 2010, od 10:00, Stříbrné jezero

Originální benátské gondoly na opavském Stříbrném jezeře

Gondoly a gondoliéři Gondoliéři jsou neoddělitelnou součástí symboliky a mytologie Benátek. Podle místní pověsti mají už od narození mezi prsty u nohou plovací blány, aby mohli chodit po vodě. Toto povolání, jež vyžaduje důkladnou znalost zdejších kanálů, se předává z otce na syna (je stále výsadou hlavně mužů, i když výjimky potvrzují pravidlo). Gondoly se štíhlým trupem a plochým spodkem jsou skvěle přizpůsobeny pro plavbu úzkými, mělkými kanály. Světlo světa spatřily před více než tisíci lety a kdysi zajišovaly dopravu zboží z trhů do paláců. Výlet na nich patří neodmyslitelně k návštěvě Benátek. Aby byly gondoly vodovzdorné, natíraly se původně černou smolou nebo dehtem. Časem tuto pochmurnou barvu nahradily zářivé odstíny a nádherné koberce, ale takový projev bohatství byl v roce 1562 zakázán.

Dovézt originální benátské gondoly na opavské Stříbrné jezero se podařilo především díky velkorysosti a vstřícnosti benátského veslařského klubu Guidecca a jeho členů, kteří budou gondoly také na jezeře provozovat. Opavané tak mají jedinečnou možnost zakusit plavbu po benátském způsobu a proplout krátkou trasu mezi opavskými přístavy San Marco a Salute za jedinečnou festivalovou cenu. V současnosti stojí asi 40minutová plavba v benátské gondole 80 EUR a v Opavě bude stát 26krát méně - tedy 80,- korun českých.

Gondoly se vyrábějí ručně technikami pocházejícími z 80. let 19. století z devíti druhů dřeva – buku, třešně, jilmu, jedle, modřínu, lípy, mahagonu, dubu a ořechu. Nová gondola je hotová za tři měsíce a stojí kolem 500 000,- Kč. Dnes pluje Benátkami více než 500 gondol, zatímco odhady počtu gondol v 16. a 17. století hovoří o počtu až 10 000.

~ ~ ~ Cena: 1 jízda gondolou 80,- Kč

40



41


Patron český i benátský Sv. Jan Nepomucký (* 1340 - † 1393) Byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a mučedníkem katolické církve, jedním z českých zemských patronů. Narodil se kolem roku 1340 v Pomuku. Jeho otec Velfín (či Welfin) zde byl rychtářem, o matce není nic známo. Základní vzdělání získal zřejmě ve škole zřízené při farním kostele sv. Jakuba. Další studia nejsou s jistotou doložena, dále studoval na pražské univerzitě. Janovu smrt mohlo zapříčinit více důvodů. Kvůli církevnímu schizmatu vzniklo nepřátelství mezi českým králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Spor se vedl také o jmenování vysokých církevních úřadů. K vyhrocení neshod došlo roku 1393. Jan z Pomuku jako Jenštejnův úředník stvrdil volbu nového kladrubského opata tak rychle, že král nestačil vznést námitky a dosadit svého člověka, což měl již dlouho v plánu, aby omezil arcibiskupovu moc. Jiným důvodem může být, že Jan údajně kritizoval samotného krále. Další možností je, že nechtěl vyzradit králi tajemství královny, jíž měl být zpovědníkem. Jan byl umučen a jeho tělo bylo svrženo do Vltavy z Karlova mostu v místech, kde dnes stojí socha sv. Jana. Roku 1721 byl Jan Nepomucký blahoslaven, ale teprve roku 1729 byl papežem Benediktem XIII. prohlášen za svatého. Janovy ostatky jsou uloženy ve svatovítské katedrále v Praze. Sv. Jan se stal patronem právníků, lodníků, vorařů a mlynářů, symbolem mlčenlivosti, odvahy a spolehlivosti, strážcem mostů a tajemství. Sv. Jan Nepomucký je také patronem gondoliérů i obyvatel Benátek. Zde byl jeho kult velmi rozšířený a v benátském duchovním světě byl hodně přítomný, bohužel se mnoho v posledních padesáti letech ztratilo. V Benátkách českého svatého připomíná socha stojící u kostela svatého Jeremiáše, která je v současnosti jedinou sochou umístěnou na břehu Canalu Grande. Každoročně konaná Regatta Storica vede právě k ní a otáčí se u kůlu, stojícího u její paty. Atributy: pět hvězd kolem hlavy, kříž v ruce, prst přes ústa, palma.

~ ~ ~ sobota 17. 4. 2010, 19:00, Obecní dům

Benátky ve filmu… a gondoliéři ~ ~ ~ filmová projekce se zasvěceným úvodem

Benátky, měsíc a ty Venezia, la luna e tu / Itálie / 1958 Režie: Dino Risi Hlavní role: Alberto Sordi

Bepi je gondoliér a chce si oženit s Ninou, avšak Bepi má rád exotické dívky. Nina se rozhodne vzít si bohatšího Toniho, jehož má ráda její rodina a který je vlastníkem motorového člunu. Ale když se zdá, že jsou všechny komplikace vyřešeny, a je stanoveno datum svatby, objeví se problém: Bepi je ve stejnou chvíli zasnoubený s Nathalií, Janet a samozřejmě s Ninou. Bude se Bepi schopný vykroutit z této nebezpečné pozice a vzít si ženu, kterou skutečně miluje?

~ ~ ~ Nekomerční studijní projekce, vstup volný

42



43

~ ~ ~ neděle 18. 4. 2010, 19:00, Slezské divadlo

Lhář

(Carlo Goldoni)

~ ~ ~ Divadlo v Dlouhé, Praha Režie: Hana Burešová Hrají: Jan Vondráček (Lelio), Pavel Tesař (Arlecchino), Jiří Wohanka (Pantalone), Vlastimil Zavřel (Doktor Balanzoni), Marite Turková / Helena Dvořáková (Rosaura), Klára Sedláčková-Oltová / Magdalena Zimová (Beatrice), Michaela Doležalová (Colombina), Martin Matějka (Florindo) a další Inscenace Lhář v úpravě režisérky Hany Burešové a dramaturga Štěpána Otčenáška je poctou nejen Goldoniho komediálnímu talentu, ale také Benátkám, ve kterých se snoubí staré s novým, hra s realitou, sen se skutečností, maska s tváří… Příběh se odehrává v současných Benátkách i s jejich typickými reáliemi (turisté, gondoly atd.). Hlavní postavou je notorický lhář Lelio, který se během karnevalu zamotává do sítě vlastních lží i do osudu dvou zamilovaných párů. Je trochu básník, nepíšící, ale prožívající život jako výtvor vlastní fantazie. Lže, jako když dýchá. Janu Vondráčkovi se podařilo s využitím všech svých hereckých předností vytvořit Lelia jako půvabného podrazníka plného spontánní tvořivosti, virtuose řeči i pohybu. Za tuto roli získal Cenu Alfréda Radoka. Ani ostatní herci se na scéně neztrácejí, naopak se jim společně daří rozehrát energickou komedii, stejně jako vykreslit jedinečnou atmosféru Benátek. Vedle výborných hereckých výkonů oslovuje Lhář i svou muzikálností, ve kterých zní typický italský šarm, a výtvarně propracovanou scénou a kostýmy, které přesně evokují náladu Benátek v době karnevalu. Díky tvůrčímu přístupu ke Goldoniho předloze se podařilo vytvořit docela aktuální dílo, ve kterém se neokázale spojuje umění a zábava. Délka představení: 130 minut

44


Carlo Goldoni (1707-1793) Carlo Goldoni je dosud považován za největšího italského komediálního dramatika. Jeho dílo vzniklo v 18. století, kdy spolu soupeřila tradiční, ale již značně vyčerpaná a opakující se commedia dell’arte s psanými dramaty s pevnou strukturou. Byl velmi plodným autorem, o čemž svědčí 10 tragédií, 73 hudebních her a asi 150 komedií. Goldoniho přínos spočívá v řadě změn a inovací, které zavedl. Odstraňoval masky z tváří herců. Bojoval proti typovému herectví ve prospěch realističtějších postav. Snažil se vymýtit improvizaci. Vytvořil vlastně psanou commedii dell’arte, protože postupně připisoval více a více promluv postavám, až dosáhl plně předepsaného dramatu. Snažil se o uhlazenější jevištní řeč a vyměnil konvenční situace commedie za náměty ze života. Odstraňoval fantastiku, vulgárnost a nerealistické postupy, aby je nahradil humorem, sentimentem a realismem.

Goldoni pocházel z Benátek a také tam často umis oval děj svých her. Ve své tvorbě zužitkoval dobré pozorovací schopnosti, zakládal si na vtipných zápletkách, občas se objevoval i moralistní tón. Rád používal různé dialekty a hovorovou italštinu. Z jeho děl jsou známy především hry: Světák Jerolím, Sluha dvou pánů, Poprask na laguně, Lhář a Kavárnička. Goldoni byl napadán svým konkurentem C. Gozzim, který byl vážným odpůrcem Goldoniho reformy commedie, jeho sentimentality i očerňování vyšších vrstev. Gozzi byl ve svém tažení poměrně úspěšný, protože se mu podařilo Goldoniho, který se urazil a odešel z Itálie do Paříže, vyhnat z jeviště.

~ ~ ~ Vstupné 250,- / 200,- / 100,- (podle míst)


45

~ ~ ~ pondělí 19. 4. 2010, 18:00, Obecní dům

Benátky ve filmu… a hudba ~ ~ ~ filmová projekce se zasvěceným úvodem

Benátský anonym Anonimo Venziano / Itálie / 1970 / 91 minut

Režie: Enrico Maria Salerno Scénář: Enrico Maria Salerno, Giuseppe Berto Hrají: Tony Musante (Enrico), Florinda Bolkan (Valérie)

Benátský anonym je italský film z roku 1970, který získal řadu ocenění. Film natočil jako svůj režijní debut slavný italský herec Enrico Maria Salerno. Zazářili v něm Američan Tony Musante a brazilská kráska Florinda Bolkan. Film měl velký úspěch, obzvláš pro svou romantiku a poetickou atmosféru a hudbu, kterou složil Stelvio Cipriani. Enrico je benátský hudebník s nevyléčitelnou nemocí, který pozve svou bývalou ženu Valérii, aby ho navštívila v Benátkách, aniž by jí sdělil pravý důvod pozvání. Ačkoli jsou stále manželé, žijí odděleně již sedm let. Valérie žije se synem a se svým novým partnerem, zámožným průmyslníkem, ve Ferraře. Když se setkají, procházejí spolu ulicemi a podél kanálů Benátek a rekapitulují svůj vztah od momentu prvního setkání a odhalují intenzitu lásky prostřednictvím vzpomínek. Společně si tak připomínají šastné časy, které spolu strávili. ~ ~ ~ Nekomerční studijní projekce, vstup volný

46



47

~ ~ ~ úterý 20. 4. 2010, 18:00, Obecní dům

Film v Benátkách

- Benátky ve filmu

O čem se bude také povídat: - Navštívili dr. Jekyll a pan Hyde někdy Benátky? - Kdo označil český film Extáze za pornografii? - Proč se Jiří Menzel nestal prezidentem? - S kým se ukrýval Woody Allen v okolí laguny? - Co objevil Peter Greenaway? - Kdo zbořil průčelí festivalového paláce? - Jsou na Lidu lištičky? - Kde bude zahájen filmový festival 2011? Miroslav Beinhauer

~ ~ ~ historie a současnost nejstaršího filmového festivalu

na světě a také Benátky jako nejkrásnější filmové ateliéry Komponovaný pořad, kterým bude provázet Miroslav Beinhauer, pravidelný účastník filmového festivalu v Benátkách. Průvodce večera s režisérem Haile Gerimou, držitelem Stříbrného lva 2008

~ ~ ~ Vstup volný

48



49

~ ~ ~ úterý 20. 4. 2010, 20:00, Obecní dům

Benátky ve filmu… a láska ~ ~ ~ filmová projekce se zasvěceným úvodem

Vlastně to byla jen taková hloupá příhoda, které by se člověk později jenom zasmál. A přeci - ten zlomek vteřiny, ve kterém si Rosalba uvědomila, že autobus s turisty odjel bez ní, aniž by si toho někdo, včetně manžela a synů, všiml, jí otevřel dveře k nečekanému dobrodružství. Ale to už tak bývá, že závažné mezníky života přicházejí zcela nečekaně a nenápadně. Rosalba během let svého pokorného sebeobětování pro domácnost a rodinu nikdy nepřemýšlela o jakékoliv změně, nenapadlo ji klást si nějaké otázky o tom, je-li zcela naplněn její život. Ale právě ta zvláštní náhoda, všechno, co bylo, rázně škrtne: stojí tu, směšně zapomenutá, na kraji dálnice a čeká ji něco, o čem si dosud snad ani netroufla snít. Vydává se vstříc Benátkám, aby zde nalezla nejen nové přátele, směsici zvláštních a fascinujících lidí, ale možná i samu sebe.

Chléb a tulipány Itálie, Švýcarsko / 2000 / 114 minut Režie: Silvio Soldini Hrají: Bruno Ganz, Giuseppe Battiston, Antonio Catania

Film získal 9 ocenění Italské filmové akademie ve všech hlavních kategoriích, skvělý úspěch měl i u diváků v mnoha dalších zemích.

~ ~ ~ Nekomerční studijní projekce, vstup volný

50



51

~ ~ ~ středa 21. 4. 2010, 16:00, ZŠ T. G. Masaryka

Benátčaňata v Opavě …a letos v Benátkách. Copak dětem přinese toto téma? Opět zajímavou práci a jako vždy příjemně náročnou. Taky příležitost k poznání nového dalšího místa na zemi, i když rozhodně ne tak vzdáleného jako v předchozích letech. Vždy do Benátek to pro nás není tak daleko, tedy alespoň na kilometry. Je ovšem pravda, že příliš mnoho dětí toto město ještě nenavštívilo. Takže znovu nastoupila studia encyklopedií, pátrání na internetu, prohlížení obrázků. A co děti nejvíce zaujalo? Například benátské gondoly (ty jsou přece jedinečné), dlážděná náměstí s tisíci holuby (kteří chodí po zemi), pestrobarevné fasády obyčejných domů (ze kterých se vchází přímo do vody), ale i mosty, jež rostou přímo z mořských vln, italské jídlo (mňam mňam), a také italský design a tolik zajímavých lidí… Mimochodem: Kolikpak asi skutečných Benátčaňat mělo již možnost si prohlédnout Opavu? Škoda, že v Benátkách nemají podobný festival. To by teprve viděla, kolik zajímavostí je u nás. Přij te se, prosím, podívat, jak se s tématem benátským vypořádaly děti ze ZŠ T. G. Masaryka v Opavě. Hana Franková

52



53


Benátky a Goldoni ~ ~ ~ přednáška prof. Artura Tosiho V první polovině 18. století byly Benátky městem oddaným zábavě a staly se tak vyhledávaným cílem nejbohatších cestovatelů z celé Evropy. Z těchto let dnes všichni znají mistrovská díla od Canaletta, koncerty Antonia Vivaldiho a dobrodružství Giacoma Casanovy; ale málokdo ví, že karneval trval šest měsíců v roce právě proto, aby poskytl místo velkému množství oslav na náměstích, v kavárnách a v šlechtických palácích. Byl to karneval, který existoval po staletí, a náměstí Svatého Marka bylo stále plné herců trochu šarlatánských a trochu kejklířských. Říká se, že zde se zrodil druh lidového divadla, který se pak rozšířil po celé Itálii a byl známý také v Evropě pod názvem commedia dell’arte. Goldoni byl vášnivý divák těchto komických improvizací již od mládí, ale rozhodl se přinést na jeviště skutečné situace s podobnými postavami, jaké viděl pohybovat se po náměstích, kavárnách nebo po domech přátel. Postupně zjišoval, že scenérie jeho města, s tou kouzelnou architekturou vystavěnou na laguně zaplavené radostmi života, se mohla stát základem inspirace nového divadla. Benátky měly na dobrých dvě stě kaváren, kde se lidé scházeli ve dne v noci pít a hrát hazardní hry. Jejich populace, která činila 150 tisíc osob, začínala žít, když ve zbytku světa lidé uléhali ke

spánku, a jejich 50 tisíc návštěvníků za rok bylo snadnou kořistí krásných žen, z nichž jedna z pěti byla profesionální společnice. Muži bývali obvykle více zženštilí než ženy, jež se naopak s chutí nechávaly uctívat, ale také si udržovaly autoritu nad jedním mužem nebo i nad několika muži (manželem, milencem a ctitelem či ochráncem), které si všechny velké dámy držely v blízkosti. Jaká neuvěřitelná řada postav k popisování pro pečlivého pozorovatele obdařeného smyslem pro humor! Každá z Goldoniho komedií vychází z malého koutku jeho města: z portrétu komické postavy, paradoxní situace nebo prostého zlomu každodenní reality, vždy zpracovaná se sympatickým optimismem a jemnou ironií. Takto v Goldoniho komediích postupně mizí masky a maškarády a do centra dění se dostává to, co bylo velkým objevem 18. století a skutečnou inspirací moderního divadla: umění konverzace. prof. Arturo Tosi

~ ~ ~ Vstup volný

54



55


Renesanční a barokní Benátky očima českých šlechtických návštěvníků ~ ~ ~ přednáška Zdeňka Hojdy Již od středověku procházely Benátkami stovky šlechtických, ale i měšanských návštěvníků ze střední Evropy. Do půlky 16. století to byli nejčastěji poutníci do Říma a do Svaté země, kteří v Benátkách nejsnáze nacházeli lodi připravené k daleké plavbě do Palestiny. Od půlky 16. století, v období rozkvětu „kavalírských cest“, se tu vedle zbožných poutníků objevovali stále více mladí aristokraté a jejich doprovod, ale také umělci a řemeslníci na cestě na zkušenou, církevní i světské osoby s politickým a diplomatickým posláním a spousta „obyčejných“ zvědavců, kteří si cestu do Itálie mohli dovolit. Po polovině 18. století tento proud ještě narůstal a Benátky tak jako vůbec první město v Evropě podřídily část svého života modernímu „turistickému ruchu“. Pro cestovatele ze střední Evropy byly Benátky velmi často první velké město v Itálii, do kterého vstoupili, jakási brána do Itálie. Všichni však záhy zjistili, že Benátky představovaly nejen svou jedinečnou polohou svět zcela specifický; jejich politické zřízení, životní styl, atmosféra byly prostě

56


„benátské“. Smysl benátských pobytů byl především v nejširším slova smyslu kulturní. Špičková díla architektů a malířů, hudba, divadlo, slavnosti a jiné zábavní příležitosti, společenský život ve městě, to vše bylo příčinou, proč bez návštěvy Benátek nebyla žádná italská cesta myslitelná. Svůj odraz našly Benátky v cestopisech, cestovních denících a dopisech, ve kterých převážně šlechtičtí návštěvníci zachycovali své dojmy a zážitky. Nejzajímavější z těchto textů vám představí tato přednáška. Zdeněk Hojda

PhDr. Zdeněk Hojda, CSc. Přednáší na Filosofické fakultě UK v Praze, zabývá se dějinami kultury raného novověku, problematikou historické paměti, dějinami Skandinávie a Itálie. Mj. autor knihy Pomníky a zapomníky (1995, s Jiřím Pokorným), katalogu výstavy Češi ve Vlaších a Vlaši v Praze 1600 - 2000 (2000, s Jaroslavou Kašparovou). V současné době připravuje monografii o kavalírských cestách české šlechty v 17. století a edici cestovního deníku Heřmana Jakuba Černína z let 1678 – 1682.

~ ~ ~ Vstup volný


57


České Benátky Benátky nad Jizerou Město Benátky nad Jizerou, které má 7 000 obyvatel, leží u rychlostní komunikace mezi Prahou a Mladou Boleslaví. Vzniklo v místě prastarého osídlení při křižovatce obchodních stezek. Prvním centrem byl hrad Dražice (založen před rokem 1264), který dnes připomíná pouze zřícenina věže. Středověké město Nové Benátky bylo založeno v letech 1343 až 1346. Zámecký kostel se zaniklým klášterem pochází z roku 1349. Nejstarší renesanční část zámku vznikla mezi lety 1527 a 1572 a je ozdobena psaníčkovými a velmi cennými figurálními sgrafity. Po několika dalších stavebních fázích byla výstavba zámku do dnešní podoby ukončena v polovině 18. století. Mezi nejznámější obyvatele zámku patřili - purkrabí z Donína, dánský hvězdář Tycho Brahe, generál jízdy z třicetileté války Jan z Werthu, hrabě Ignác z Klenové, pražský arcibiskup Petr Příchovský z Příchovic, rodina hraběte Thun-Hohensteina a skladatel Bedřich Smetana. Pobyt těchto osobností i dalších významných rodáků společně s dalšími informacemi o městě a regionu jsou připomenuty v expozicích muzea ve druhém patře zámku. Zachovalý půdorys a dispozice středověkých Nových Benátek společně s areálem zámku s parkem, vinicí a dalšími památkami včetně sochařské výzdoby byly důvodem k vyhlášení městské památkové zóny. Nejbližší okolí města je vhodné k vycházkám v lesích, v nivě Jizery nebo k projížkám na kole, lokou či na koni, kdy můžete navštívit některá rekreačně a turisticky atraktivní místa. www.benatky.cz

~ ~ ~ čtvrtek 22. 4. 2010, 19:00, kostel sv. Václava

Facetum musicum

~ ~ ~ pasticcio z oper A. Vivaldiho, G. F. Händela a A. Lottiho

Ensemble Damian Vystupují: Markéta Večeřová (Libertas); Vladimír Třebický (Diogenes); Anna Jelínková, Jan Milušek, Rostislav Baláž, Pavel Maška (Epikurejci); Dominika Kellnerová (alter ego Libertas); Vojtěch Fryblík, Jindřich Večeřa (chlapci) Basso continuo a nastudování: Marek Čermák Koncertní mistr: Lukáš Mik Scéna a kostýmy: Vendula Johnová Režie a umělecké vedení Ensemble Damian: Tomáš Hanzlík Latinská karnevalová opera Facetum musicum (Hudební žert) pochází z cisterciáckého kláštera v Oseku v severních Čechách. Opis díla, datovaný 1738, je uložen v Českém muzeu hudby. Opera byla hrána v době masopustu, kdy bylo i v klášterním prostředí dovoleno obveselení mysli i těla před nadcházející dobou postní. Libreto neznámého autora odráží tuto uvolněnou karnevalovou atmosféru v příběhu čtyř Epikurejců - rozjařených dvořanů, které pobízí alegorická postava Svoboda (Libertas) k rozličným radovánkám. Každý ze čtyř Epikurejců má v oblibě některou lidskou slabost - jídlo, pití, hudbu, hru. Klášterní prostředí kusu se odráží v tom, že mezi opěvovanými neřestmi se

58


neobjevuje láska k ženám. Podle staré antické anekdoty vstupuje do hry filosof Diogenes, který je pobouřen rozpustilým chováním Epikurejců a k jejich zahanbení vymyslí zvláštní prostředek: rozsvítí lucernu a za bílého dne jde hledat lidi, jež nebudou lidmi jen podle jména, ale i podle svého chování. Svou kritikou však nic nezmůže a vypeskován Epikurejci se vrací zpět do svého sudu, skrovného obydlí, jež si vyvolil jako výraz pohrdání lidským přepychem. Jeho obžaloba Svobody jako původkyně tohoto veselého počínání vyznívá naprázdno; Svoboda vítězí na celé čáře a Epikurejci jí slavně vzdávají hold. Hudba opery představuje jeden z nejzajímavějších fenoménů české barokní hudby. Ve skutečnosti se jedná o pasticcio z italských operních árií, které byly vybrány a přetextovány neznámým upravovatelem.


59

~ ~ ~ čtvrtek 22. 4. 2010, 19:00, kostel sv. Václava

Facetum musicum Pasticcio (z italštiny, překládá se jako „paštika“, „slátanina“) bylo poměrně běžnou technikou operní praxe 18. století. Princip spočíval ve vkládání starších árií do nových oper bez ohledu na to, zda byly dílem autora prováděného kusu, nebo úplně jiného skladatele. Důvody pro vytváření takovýchto hudebních „paštik“ byly různé; nejčastěji se uvádí diktát pěveckých hvězd, s nimiž jejich oblíbené árie „putovaly“ z opery do opery podle vkusu a nároků publika. Skladatelé či impresáriové mohli rovněž sáhnout po cizí či vlastní árii z časových důvodů, kvůli instrumentaci atd. Na principu pasticcia je vytvořena i hudba opery Facetum musicum. Její autor, snad hudebně vzdělaný člen řádu či laický zaměstnanec kláštera, vybral několik italských árií a sborů, přikomponoval k nim recitativy a sestavil tak nové dílo. Výběr a sestavení árií stejně jako kompozice recitativů prozrazují zkušeného hudebníka s mimořádným respektem k výrazovým nuancím textu. Určení jmen skladatelů, jejichž árie byly použity při vytváření opery Facetum musicum, bylo vpravdě detektivním muzikologickým oříškem - dnes však již známe autory plné třetiny hudby, jimiž jsou Antonio Lotti, Antonio Vivaldi a Georg Friedrich Händel.

60


Ensemble Damian Od prvního veřejného vystoupení v roce 1995 se Ensemble Damian zaměřuje téměř výhradně na interpretaci barokní a minimalistické hudby. V první oblasti čerpá z bohatého fondu českých a moravských archivů, ve druhé spolupracuje převážně se skladateli Vítem Zouharem a Tomášem Hanzlíkem, který je zároveň uměleckým vedoucím souboru. Ensemble Damian má pohyblivý počet členů podle provozovaných skladeb. V největším obsazení dosahuje velikosti komorního orchestru a komorního sboru. Pro jeho vokalisty je příznačné používání rovného hlasu s přirozenou barvou nezatíženou vibrátem a jinými operními zvyklostmi. Pro interpretaci barokní hudby používá kopií dobových nástrojů. Soubor se rovněž snaží opouštět schéma klasické koncertní prezentace a koncipovat své programy do tematicky propojených ploch. V posledních letech se věnuje scénickému provádění barokních i soudobých kantát, oratorií a oper.

Více o Ensemble Damian na www.ensembledamian.com ~ ~ ~ Vstupné 100,- Kč / + Last minute


61

~ ~ ~ čtvrtek 22. 4. 2010, 21:00, Klub Art

První hoře ~ ~ ~ futuristický punk/jazzový kabaret Pan Urza - kytara, zpěv, texty Pan Bertrám - klávesy, zpěv, programming Pan Šulda - akordeon Pan Medák - bicí Pan Jiří - baskytara

První hoře nabízí kromě originálních textů nebo zvláštní směsici hudebních stylů (alternativní rock, jazz, metal, elektronika, pop i šanson) také specifickou podobu svých živých vystoupení, která jsou vyhlášená překypující energií, pohybem a divadelními prvky v čele s postavou smutného mima – akordeonisty. Písně jsou pestré, překvapivé, s výraznou vnitřní dynamikou a zároveň velmi chytlavé. Kapela vystupuje na četných letních festivalech i po klubech. Získala si již své stálé publikum, které umí ocenit netradiční a energický přístup k hudbě.

Kapela První hoře vznikla v Jičíně roku 1998 na troskách místních punkových kapel. Věk členů kapely se pohyboval okolo 16 let. V roce 2003 vydala kapela debutové album Na úpatí. O tři roky později vychází druhé album Commedia dell’arte. Kapela se tehdy také „přestěhovala“ do Prahy a ustálila se ve složení kytara, zpěv, akordeon, bicí, basa, klávesy a elektronické samply. V roce 2008 vychází třetí deska Lamento, která sklízí obrovskou odezvu ze strany médií. Lamentu byla dokonce udělena cena Anděl za nejlepší rockovou desku roku 2008 a třetí místo ve známé nezávislé anketě Břitva.

~ ~ ~ Vstupné 60,- Kč

62



63

~ ~ ~ pátek 23. 4. 2010, 16:00, Horní náměstí

Královská hra aneb Živé šachy na Horním náměstí Proč šachy a Benátky? Také královská hra - šachy - patří neodmyslitelně k Benátkám a Benátsku. Jednou za dva roky v Maròstice, které je dokonalou ukázkou středověkého opevněného města, probíhá v září Partita e Scacchi. Tato živá událost, v níž v šachových partiích účinkují jako figury lidé, se poprvé konala již v roce 1454 a dnes se do ní zapojuje až pět set zájemců.

Proč šachy a Opava? V loňském roce oslavila partnerská města Opava a Liptovský Mikuláš 45. výročí družební spolupráce na poli sportovním a kulturním. V rámci této spolupráce vzniklo o několik let později i partnerství mezi šachisty z regionů Opavska a Liptova, které se rozvíjelo velmi intenzivně zhruba do roku 1988. Každoročně jezdili šachisté Liptova do Opavy a okolí a šachisté opavského okresu do měst a obcí liptovského regionu, kde se utkávali ve vzájemných 3-4denních zápasech, které byly často doplňovány i o kulturně poznávací programy spojené s návštěvami nejzajímavějších míst opavského a liptovského regionu. Po roce 1988 bylo vzájemné setkávání načas přerušeno, avšak bylo se stejnou intenzitou znovu obnoveno od roku 1992 a trvá dodnes v pravidelných dvouletých intervalech. Důvod, proč naše partnerství vydrželo tak dlouho i přesto, že původní generace šachistů z obou regionů, která tato setkávání založila, už většinou mezi námi není, spočívá asi v tom, že jsme si ze všech národů asi nejbližší. Dalším důvodem je i to, že žádné ze vzájemných setkání není stejné a že se hostitelé na obou stranách vždy snaží každé nové setkání obohatit o něco nového, a už je to pravidelná změna míst vzájemných setkávání (Opava, Dolní Benešov, Hrabyně,

64


Hradec nad Moravicí, Staré Hamry a jiné na české straně a Liptovský Mikuláš, Dolný Kubín, Ružomberok, Liptovský Ján, Nižná Boca a jiné na slovenské straně), nebo možnost navštívit nějaké zajímavé místo hostitelského regionu. Vždy se najde prostor pro šachová utkání, která se vedou v bojovném, ale korektním a přátelském duchu, i chvilka na prohlídku nově navštívených míst. Účastníci vzájemných setkání tak mají možnost obohatit nejenom svoji hru o nové podněty, ale obohatit i svou duši při poznávání kultury a historie partnerského regionu. V návaznosti na výše uvedenou tradici a možnost zapojit se do čerpání finančních prostředků z fondů EU jsme v programu přeshraniční spolupráce společně vypracovali mikropojekt „Mluvíme jedním jazykem“ (na české straně) a „Hovoríme jednou rečou“ (na slovenské straně). V rámci těchto mikroprojektů je mimo jiné i vystoupení živých šachů na náměstí v Opavě a Liptovském Mikuláši. Kostýmy a moderátorství zajišují naši slovenští kolegové. V Opavě budou v kostýmech vystupovat slovenští a čeští šachisté, především z řad mládeže. Pořadatelem celé akce je šachový oddíl TJ Slezan Opava, partnerem pro vystoupení jsou členové Liptovské šachové školy z Liptovského Mikuláše. Antonín Vilášek


65

~ ~ ~ pátek 23. 4. 2010, 19:00, Obecní dům

Benátky ve filmu … a kurtizány ~ ~ ~ přednáška s filmovou projekcí

Nebezpečná krása Dangerous Beauty / USA / 1998 / 111 minut Režie: Marshall Herskovitz Bohémský život v bezbožných Benátkách 16. století plný vína, hudby, veršů a hlavně krásných kurtizán, které jako jediné z žen dokáží muže potěšit jak po stránce tělesné, tak i po stránce intelektuální. Pouze ony totiž mají stejné možnosti ke vzdělání jako muži. Mladá Veronica Franco miluje poezii a miluje vysoce postaveného politika Marco Veniera. Jedinou šancí, jak svých snů dosáhnout, je stát se právě kurtizánou. A Veronica se díky své kráse a inteligenci stane nejlepší z nich. Je hrdinkou, když pomůže přesvědčit Francii, aby pomohla Benátkám ve válce s Turky. Když ale udeří mor, církev ji obžaluje z čarodějnictví. Již slovo kurtizána vyvolává představu krásných žen, zábav v luxusním prostředí a navíc erotiky, které nemají nic společného s obyčejnou prostitucí. Řím nebo Paříž mohly být možná někdy domovem známých nebo známějších zástupkyň tohoto řemesla, ale svobodné a obchodně zdatné Benátky byly od 16. do 18. století baštou kurtizán a jejich řemesla (v té době jich bylo úředně registrováno 11 654). V žádné jiné době snad s výjimkou antiky si nemohly ženy prodejem svého těla vydělat na samostatný život, někdy dokonce i plného respektu, jako v této době. V dobových benátských zdrojích se jak na obyčejné prostitutky, tak na kurtizány pohlíží jako na velice důleži-

66


tý hospodářský faktor. Ovšem pouze kurtizány si mohly nárokovat vážnost „onesta meretrix“ (počestná děvka). Již označení „cortegiana“ (odvozená z mužského „cortegiano“ - dvořan) dokumentuje její vyšší sociální postavení v porovnání s chudou, opovrhovanou „puttana“ (děvkou). Kurtizány stály mimo dobrou společnost, ale také mimo velkou chudobu své doby. Mladé krásné ženy, jimž se podařilo zajistit si jednoho nebo několik trvalých milenců, kteří zaplatili byt, jídlo nebo šaty a pevnou měsíční částku, mohly vést život v blahobytu. Vydělávaly tolik jako vyšší duchovní nebo dobrý lodní kapitán a více než dvakrát tolik jako řemeslnický mistr. Mnohé z bývalých služebnic lásky si naspořily dost na to, aby se s dobrým věnem mohly vdát. Tyto často krásné ženy, k jejichž profesnímu obrazu navíc patřilo určité vzdělání, aby mohly bohaté zákazníky bavit četbou, učenými hovory, zpěvem, hudbou a tancem, s velkými sexuálními zkušenostmi a s malým jměním byly velice častými kandidátkami na vdávání. Jednou z nejproslulejších kurtizán byla Veronica Franco (1546 – 1591) – duchaplná, píšící a recitující poezii, zpívající nádherné písně, rozmlouvající o literatuře a filozofii se svými milenci a ochránci z nejvyšších benátských kruhů. Její legendární vlastenecký čin na podporu Benátské republiky se uskutečnil při návštěvě francouzského krále Jindřicha III. v roce 1574, kdy se mu během jeho osmidenního pobytu věnovala tak zodpovědně, že poté poskytl vojenskou pomoc Benátkám při bojích o Kypr. Však to všichni víme: „Cherche la femme!“

~ ~ ~ Nekomerční studijní projekce, vstup volný www.opava-city.cz/dalsibrehy

67


Skon slavného milovníka v Duchcově Giacomo Casanova (* 2. 4. 1725 Benátky - † 4. 6. 1798 Duchcov) Giacomo Casanova byl italský kněz, spisovatel, intrikán, špión, diplomat, dobrodruh a svůdce. Zanechal po sobě bohatý literární odkaz. Nejznámější je jeho autobiografické dílo Dějiny mého života (Storia della mia vita), ve kterém otevřeně popisuje své milostné zážitky. Dnes je dílo ceněno pro své barvité vyobrazení každodenního života společnosti 18. století. Giacomo se narodil v Benátkách. Jeho rodiče byli pravděpodobně herci. Podle některých zdrojů byl ale nemanželským synem šlechtice Michela Grimaniho. Vystudoval právo na padovské univerzitě. Byl mužem velkého světa, který proslul svým útěkem z benátského vězení. Procestoval Evropu a působil na královských dvorech. Věnoval se politice, vědám i ženám. Sklonek svého života strávil jako knihovník na zámku v Duchcově. Casanova strávil na duchcovském zámku posledních 13 let svého života. Nebyly to veselé roky, nebo byl nepochopen a ponížen rolí služebníka, navíc byl považován za přežitek již zmizelé epochy a byly mu jiným služebnictvem tropeny naschvály. Nicméně právě v Duchcově vznikla jeho nejvýznamnější literární díla. Především sepsal Dějiny svého života, které psal ve vytrvalém zanícení, jakoby chtěl předejít smrt, která se již blížila. Zemřel 4. června 1798. Ještě dnes můžete na zámku v Duchcově Giacoma Casanovu potkat, stačí najít tajné dveře v knihovně…

~ ~ ~ pátek 23. 4. 2010, 21:00, Obecní dům

Pátek plný lvů pro přátele z Facebooku Malý filmový minifestival nabídne přátelské inspirativní

Odborná porota provede z přihlášených snímků, které budete

setkání s ukázkami z filmů, ve kterých hrají Benátky hlavní

nominovat, předvýběr a určí, které filmy postoupí až do obou

nebo téměř hlavní roli. Festivalové klání proběhne ve dvou

sekcí minifestivalu.

sekcích. V hlavní soutěži O Zlatého lva posázeného diamanty

Staňte se soutěžícími a navrhujte vaše filmové snímky v do-

budou soutěžit ukázky z velkých výpravných filmů v maxi-

kumentární sekci, anebo si připravte sestřih nejlepších benát-

mální stopáži pět minut. Druhá dokumentární sekce nabídne

ských motivů z velkých filmů světové kinematografie!

soutěž O Stříbrného lva se zlatou vrtulkou a bude věnována

Více podrobností postupně najdete na facebookových strán-

amatérským filmům z Benátek, opět v maximální stopáži pět

kách našeho festivalu.

minut.

Giovanni Němeček ~ ~ ~ Vstup volný

68



69


Benátský večírek společnosti Ven.I.Ce se skupinou BraAgas a Yogurt a koktejlem Sgropin, lahodně připraveným ve stavební míchačce Sgropin v míchačce Členové skupiny Yogurt byli velcí přátelé Štěpána Zavřela, autora knih pro děti, který v 50. letech emigroval z Československa, aby po letech nalezl útočiště v Sarmede, předalpské obci v okolí Trevisa. Historie sgropinu není jistá, ale zdá se, že to byl právě Štěpán Zavřel, kterého napadlo, když měl dům plný hostů, nabídnout všem nápoj z citronové zmrzliny, vodky a prosecca (bílé víno z okolí Trevisa, pozn. překl.) a smíchat ho v míchačce, aby mohl všechny uspokojit. Od té doby si jej přátelé připomínají (Štěpán zemřel v roce 1999) způsobem jemu vrozeným: pořádáním oslav. Sgropin party v Čechách měla od roku 2002 již 9 ročníků (5krát Praha, 2krát Znojmo, Brandýs nad Labem, Olomouc). Ingredience: citronová zmrzlina, prosecco, vodka.

70


Yogurt Hudební skupina byla založena v roce 1992 v Sarmede (Benátsko), všichni členové jsou amatéři, hraje se hudba let 60., 70. a 80., italská a taneční. Současné složení skupiny: Mauro (sólo a kytara), Gero (sbor a kytara), Walter (bicí), Giovanna (sólo a sbor), Omar (baskytara), Valentina (sólo a sbor), Michele (sólová kytara), Mattia (sólová kytara). Kapela nahrála 2 CD v letech 1996 a 1997. Yogurt koncertuje na různých (místních) akcích, soukromých a veřejných oslavách, diskotékách, akcích v sousedství Sarmede a pravidelně se opakujících charitativních akcích (jako předskokan zpěváků Bobby Solo, Frassica, Michele i Cugini di Campagna). Koncerty Sgropin party v Itálii proběhly ve spolupráci se skupinou Beton Group obce Pramaggiore (Pramaggiore, 1996; Scomigo, 1997; Carpesica, 1998; Sondrio, 1998; Venezia, 2004) a v Česku od roku 2002.

Ven.I.Ce Veneti in Cechia (Benátčané v Česku), založená 1. 9. 2004, registrovaná na Ministerstvu vnitra ČR a při Benátsku, organizuje Sgropin party od roku 2004, aby spojila Benátčany, Italy, Čechy. Další akce, které Ven.I.Ce pořádal a pořádá, jsou např. 2 mezinárodní vědecké konference v Brandýse nad Labem a Olomouci, gondoly v Praze a další kulturní „výměny“. Ulrico Bovo

~ ~ ~ Vstupné 100,- Kč / + Last minute


71


Benátský večírek společnosti Ven.I.Ce se skupinou BraAgas a Yogurt a koktejlem Sgropin, lahodně připraveným ve stavební míchačce BraAgas Kateřina Göttlichová - kapelnice a leader, hlavní zpěv, cistra, dudy,

BraAgas spolu hrají od začátku roku 2007. Za tu dobu mají za sebou tři CD

Alžběta Josefy - bubny davul, darbuka

(v roce 2007 No.1 - směs world music a středověkých písní a o rok později

a další perkuse, zpěv,

No. 2 - Media Aetas - krátkohrající deska věnovaná středověké hudbě

Karla Braunová - flétny, klarinet,

a No. 3 - Tapas, které vyšlo u vydavatelství Indies Scope Records) a desítky

šalimo, šalmaje, zpěv, Michala Hrbková - housle, fidula, cistra, zpěv BraAgas je čtyřčlenná dívčí kapela,

koncertů u nás, ale hlavně v zahraničí. Jako vítěz soutěže Česká spořitelna Colours Talents 2009. Skupina je v letošním roce nominována na cenu Anděl v kategorii World music.

která se žánrově řadí asi nejlépe pod

Více o kapele se dozvíte na: www.braagas.com.

dnes často užívaný výraz „world

Ukázku z jejich temperamentní hudební dílny si můžete poslechnout

music“, protože jejich repertoár tvoří

na: www.myspace.com/braagas.

lidové písně z celé Evropy - Španělsko, Okcitánie, Galícile, písně Sefarditů, Skandinávie a Balkánu. Kapela se vyznačuje především výraznými a barevnými vokály a temperamentní rytmikou, ale i používáním netradičních nástrojů, jako jsou třeba cistra, dudy, šalmaje, šalimo a různé druhy perkusí.

~ ~ ~ Vstupné 100,- Kč / + Last minute

72



73

~ ~ ~ neděle 25. 4. 2010, 17:00, kostel sv. Václava

Kouzlo italského madrigalu a koncert z děl benátských mistrů ~ ~ ~ dvojkoncert: Kouzlo italského madrigalu (Adriano Banchieri – Barca di Venetia per Padua) – Pražští madrigalisté, umělecký vedoucí Damiano Binetti a koncert z děl benátských mistrů (Antonio Vivaldi, Benedetto Marcello, Tomaso Albinoni) – Musica Opavia, umělecký vedoucí Milan Zajíc

Adriano Banchieri Člen olivetského řádu sv. Benedikta Adriano Banchieri (1568-1634) byl ve své době velice známý italský hudební teoretik, ale také zdatný a originální hudební skladatel. Působil také jako varhaník. Později vyšlo najevo, že rovněž psal (pod různými pseudonymy) velmi světské populární prózy. Banchieri se vyjadřoval stejně jako jeho současníci formou vokálního vícehlasu a komponoval hlavně madrigaly, které někdy shrnoval do jakýchsi příběhů. Jedním z nich je skladba Barca di Venetia per Padua, líčící zábavnou formou plavbu mezi dvěma známými italskými městy. Banchieriho hudba ukazuje, že dokázal i v mezích přísné polyfonické práce vytvořit hudbu poslechově velmi poutavou a vtipnou.

74


Pražští madrigalisté Vokálně-instrumentální soubor Pražští madrigalisté patří v Evropě i ve světě dlouhodobě mezi renomovaná hudební tělesa zabývající se starou hudbou. Prvotřídní stylová orientace a pečlivá příprava všech interpretů umožňuje souboru fundovaně interpretačně uchopit široký okruh repertoáru světského i sakrálního z období renesance, baroka a klasicismu. Souboru bylo v průběhu jeho působení věnováno rovněž mnoho skladeb od současných skladatelů. K dosažení stylové čistoty užívají členové souboru autentických nástrojů a jejich kopií. Soubor vznikl v roce 1956, což byl začátek moderní profesionální interpretace staré hudby v Čechách. Zakladatel souboru profesor Miroslav Venhoda vytvořil tradici komorního tělesa, které dramaturgicky objevně a historicky zasvěceně odkrývá a zpřístupňuje hudební odkaz minulosti. Během své dlouholeté činnosti soubor koncertoval ve většině evropských zemí, USA a Kanadě. Získal řadu mezinárodních ocenění a pravidelně vystupuje na mezinárodních hudebních festivalech. V roce 1995 se stal uměleckým vedoucím Damiano Binetti.


75

~ ~ ~ neděle 25. 4. 2010, 17:00, kostel sv. Václava

Kouzlo italského madrigalu Damiano Binetti Damiano Binetti přišel do České republiky v roce 1991 ze své rodné Itálie, kde již na Konzervatoři Niccola Piccinniho v Bari absolvoval studium zpěvu, dirigování a kompozice, aby studoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze. Od roku 1991 je také tenorem Pražských madrigalistů, později se stal jejím uměleckým vedoucím s cílem pozvednout interpretační styl renesanční a barokní hudby se zvláštním důrazem na okruh hudby rudolfinské Prahy. Damiano Binetti se zabývá nejen komorní hudbou, ale je hudebníkem širokého stylového záběru – diriguje také symfonickou hudbu, operu a především pak díla okruhu italského bel canta. Od roku 2005 působí ve Slezské divadle v Opavě, kde je v současné době šéfem opery.

Musica Opavia – smyčcový orchestr, umělecký vedoucí Milan Zajíc; více o Musica Opavia si můžete přečíst na str. 39 Sólista na fagot Jiří Dřevjaný je rodákem z Hlučína. Absolvoval ostravskou konzervatoř a pokračoval ve studiu na Institutu Ostravské univerzity, kde absolvoval ve třídě E. Bartuska. Nyní je sólo fagotistou Janáčkovy filharmonie a zároveň členem Ostravského kvintetu. Violoncellista Daniel Nosek pochází z Opavy, absolvoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě u prof. Ivana Měrky a na IPUS Ostrava studoval u Jiřího Hanouska. Zúčastnil se úspěšně několika soutěží (B. Martinů, Beethovenův Hradec) a na soutěži konzervatoří získal 3. cenu. Nyní vyučuje na ZUŠ ve Městě Albrechticích, je zástupcem koncertního mistra v Divadle Jiřího Myrona a koncertního mistrem v orchestru Musica Opavia.

Program: Pražští madrigalisté Adriano Banchieri Musica Opavia Benedetto Marcello Antonio Vivaldi Sólo fagot Tomaso Albinoni Antonio Vivaldi Sólo violoncello

La barca di Venetia per Padua (Plavba bárkou z Benátek do Padovy) Concerto Grosso op.1, No.5 Adagio, Allegro, Adagio, Allegro Koncert pro fagot a smyčce a moll Allegro, Andante, Allegro Jiří Dřevjaný Sinfonia In Re No.5 Allegro, Minuetto, Allegro Koncert pro violoncello e moll a smyčce Largo, Allegro, Largo, Vivace Daniel Nosek ~ ~ ~ Vstupné 100,- Kč / + Last minute

76



77

~ ~ ~ pondělí 26. 4. 2010, 19:00, Slezské divadlo

Sluha dvou pánů

Sluha dvou pánů patří k nejznámějším komediím nejslavnějšího italského dramatika Carla Goldoniho. Goldoni vycházel při psaní svých her z konvencí žánru commedia dellárte, nejinak tomu bylo v případě této hry. Goldoni ovšem z původní podoby commedia dellárte pouze čerpal, podstatným způsobem ji

(Carlo Goldoni)

změnil a obohatil o další postavy, převážně z lidových vrstev. Nejvýraznějšími typy, které se tak ve Sluhovi dvou pánů u Goldoniho objevují, jsou lakomec Pantalone, který má dceru na

~ ~ ~ Slezské divadlo

vdávání, „učený“ (ale vlastně hloupý) Palmiro Palmare (Dottore

Úprava: Zdeněk Černín

v commedii dellárte), který má syna na ženění, Truffaldino

Režie: Patrik Bořecký j. h.

(vychytralý sluha), jenž u Goldoniho slouží skutečně dvěma

Hrají: Kostas Zerdaloglu, Veronika Senciová

pánům.

nebo Blanka Fišerová, Martin Táborský, Zdeněk Jorda, Sabina Muchová nebo Kamila Srubková, Jakub Stránský, Marek Kunc, Jana Epikaridis nebo Hana Vaňková, Petr Vaněk j. h., Petr Klimeš

Do Benátek přijíždí krásná Beatrice v mužském převleku a hledá svého milého Florinda. Truffaldino chytře využívá příležitosti sloužit oběma pánům a snaží se, seč mu síly stačí, aby se „pánové“ o sobě navzájem nedozvěděli, protože potom by mu zmizel dvojí zdroj peněz. Základní zápletka je východiskem pro komické výstupy – komiku nejen slovní, ale zvláště situační, protože Truffaldino se stále více a více zamotává a dostává do nejrůznějších těžkostí. A to se ještě do děje kromě zamilovaných dvojic zaplete služka Smeraldina či hostinský Brighella.

Délka představení: 2 hodiny 10 minut, 1 přestávka ~ ~ ~ Vstupné 145,- / 110,- / 80,- Kč

78



79

~ ~ ~ úterý 27. 4. 2010, 18:00, Obecní dům

Marco Polo: cesta kolem něj ~ ~ ~ přednáška a projekce,

připravili Giorgio Cadorini a Andrea Trangoni Otázky kolem autora spolu s fantastickými průhledy na bájný Markova zpráva o Číně i o zemích, kterými projíždíme, a o mořích, jimiž proplujeme cestou tam či zpět, byla dlouho považována za fantasmagorii. Až dobrodruzi, kteří dobývali

svět zapálily tvořivost už mnoha výtvarníků a spisovatelů. Nejslavnějším případem je sbírka krátkých próz spisovatele

Asii za evropské korporace, poznali, že zpráva je důvěryhodná.

Itala Calvina. O čem vypravuje ten tajuplný Evropan

Dnes máme v podstatě jasno, co se týče hodnověrnosti obsahu

nejmocnějšímu khanovi Kublaji? Kdopak jsou Diomira,

zprávy. Ale víme, kdo byl její autor? Benátský kupec? Mongolský

Isidora, Zobeida? Tamara, Zaira, Despina? Isaura, Valdrada,

úředník? Vědec? Admirál benátského lo stva? A co má s tím

Zemrude? Jsou to města? Anebo pořád jedno město? Nejsou

vším společné Rustichello (Rusticianus? Rusticien?), slavný básník ve službách anglického krále Edvarda I.? V jakém jazyce

náhodou neskutečným městem zvaným Benátky? Giorgio Cadorini

komunikovali Marco a Rustichello (tenkrát italština neexistovala a zpráva je napsána francouzsky)? ~ ~ ~ Vstup volný

80



81


Poutě českých umělců do Benátek

František Skála

Karel Hynek Mácha

Apiona na Dolním náměstí v Opavě)

spisovatel

V květnu roku 1993 se vydal pěšky

Karel Hynek Mácha je českým

do Benátek. Cestu dlouhou 850 km,

romantickým básníkem a prozaikem,

jež směřovala přes Alpy, absolvoval

jehož jméno je neodlučitelně spjato

za 25 dní. Psal si ilustrované

s lyrickoepickou básní Máj. Mácha

deníky, kreslil a kromě epizody

byl ale také vášnivý cestovatel.

s „jedovatými skalními motýly“

Chodil většinou pěšky a vyhledával

dorazil šastně na 45. bienále

zejména romantická místa spojená

světového umění, kde reprezentoval Českou republiku. Vystavil soubor

s historií a krásy přírody. Ačkoli je

25 kreseb z cesty a drobné plastiky vytvořené z nasbíraných materiálů.

často prezentován jako osamělý

Deníky se sestávají ze záznamů reality (jakou cestou šel, kde našel

poutník krajinou, žádnou z větších

nocleh, o povaze architektury nebo obyvatel), ale zároveň jsou plné

cest nepodnikl sám.

imaginace, volně plynoucích asociací a citu v přístupu k pozorovaným

Mácha vykonal velkou pěší pou do Benátek a zpět. Společníkem

věcem. Spojovacím prvkem deníků jsou popisy věcí, které Skála po cestě

na cestě mu byl Antonín Strobach, který se později stal pražským

posbíral a ze kterých pak mohl vytvořit tzv. křehké objekty v českém

purkmistrem. Vyrazili v srpnu roku 1834, aby vykonali cestu z Prahy

pavilonu na Bienále v Benátkách.

přes České Budějovice, Linec, Salzburk a Innsbruck až do Benátek.

Michael Kimmelman z New York Times se o Skálově expozici pochvalně

Odtud se ještě vydali do Terstu a Lublaně. Jejich zpáteční cesta vedla

zmínil v kritickém článku „Smrt v Benátkách“ jako o jedné z mála, k níž

přes Vídeň do Prahy.

je možné si v záplavě současného třeštění najít vztah.

výtvarník, sochař, autor výtvarných instalací, divadelník a hudebník (můžete ho znát jako autora sochy Špiona

~ ~ ~ středa 28. 4. 2010, 19:00, Slezské divadlo

Poprask na laguně

(Carlo Goldoni)

~ ~ ~ Slezské divadlo

Režie a úprava: Zdeněk Černín Hrají: Martin Valouch, Hana Vaňková, Hana Brieš anská, Jakub Stránský, Michal Stalmach, Erik Pardus j.h. nebo Zdeněk Černín, Ivana Lebedová, Kamila Srubková, Sabina Muchová, Kostas Zerdaloglu, Daniel Volný, Lukáš Hejlík j.h., Martin Táborský, Matěj Kašík Carlo Goldoni napsal Poprask na laguně (Le baruffe Chiozzotte) na základě inspirace svéráznými obyvateli malého rybářského městečka Chiozza nedaleko Benátek. Městečka, jehož muži odplouvají na moře lovit ryby a ženy zůstávají samy nehlídány doma. Diváci jsou svědky toho, jaký poprask dokáže vzbudit jeden nevinný rozhovor ztřeštěného mladíka s místní krasavicí. Celý případ se dostane do rukou mladému, začínajícímu soudci, který je svéráznými obyvateli uváděn nejen do rozpaků, ale

přiváděn až k šílenství. Horkokrevné nátury (mající blízko také k našemu českému furiantství) však dosáhnou svého a komedie je završena – jak jinak než smírem. Goldoni skvěle zachytil povahu, ctnosti i nešvary obyvatel maloměsta s citem pro situační komiku, inspirovanou commedií dellárte, ale také komiku slovní, pro niž hledal inspiraci přímo v hovorovém jazyce obyvatel Chiozzy. Zápletka, spočívající v neustálém vršení milostných nedorozumění a šarvátek, nabírá od počátku až do konce hry velmi prudké tempo. Kdo komu nabančí a kdo koho miluje? Přij te se podívat a pobavit komedií, která má s naší bezprostřední současností mnoho společného. Délka představení: 1 hodina 40 min (bez přestávky) ~ ~ ~ Vstupné 145,- / 110,- / 80,- Kč

82



83

~ ~ ~ pátek 30. 4. 2010, 19:00, Slezské divadlo

Impresário ze Smyrny

(Carlo Goldoni)

~ ~ ~ Činoherní klub Praha Režie: Ladislav Smoček Dramaturgie: Vladimír Procházka, Roman Císař Scéna: Luboš Hrůza Kostýmy: Nina A. Stillmark Hrají: Petr Nárožný (Hrabě Cipera), Ondřej Vetchý (Carluccio, zpěvák), Stanislav Zindulka (Ali, Turek), Kristína Farkašová/Lada Jelínková (Lucrezie, zpěvačka), Nela Boudová (Tonina, zpěvačka), Dana Černá (Annina, zpěvačka), Jaromír Dulava (Pasqualino, zpěvák), Pavel Kikinčuk (lunaci, operní dohazovač), Hanuš Bor (Troscanini, špatný dramatický básník), Petr Burian (hostinský Beltrám), Otmar Brancuzský (Fámulus), Stanislav Štícha (Adlátus) Činoherní klub prezentuje v Impresáriovi ze Smyrny svůj komediální talent a famózní divadelnost. Režie se ujal zkušený Ladislav Smoček, který již několikrát prokázal, že Goldonimu skutečně rozumí. Impresário ze Smyrny dovolí divákům nahlédnout do zákulisí divadla. Goldoni ve své hře totiž barvitě líčí nejen poměry v benátské společnosti 18. století, ale také pozadí fungování tehdy ještě velmi mladého žánru opery. Zároveň jsou odkrývána hluboká a skrytá pouta mezi světem divadla a divadlem světa. Komické situace staví na demaskování operních manýr a klišé, stejně jako na nepřiměřeném mínění o vlastních schopnostech umělců. Nastává pak otázka, jak moc jsou lidé ochotni slevit ze svých nároků, aby přežili.

84


Zápletka se odehrává mezi divadelníky, kterým právě skončilo angažmá a nyní potřebují získat další. Zkušený a protřelý podnikatel Hrabě Cipera se na tom samozřejmě snaží vyzískat co nejvíce. Podobně potenciální impresário Turek Ali doufá nejen ve správně investované peníze, ale také v přízeň mladších dam. Inscenace je posazena do výsměšně ironického tónu, který se daří udržet po celou dobu. Divákovi je navíc dění přiblíženo používáním moderních hovorových výrazů, jež však nesklouzávají k vulgárnostem. Každá jednotlivá postava bláznivého reje na jevišti je skvěle vykreslena díky trefnému herectví, přesnému vystižení a zvýraznění její typické vlastnosti. Takto může ve svých výstupech zazářit např. Petr Nárožný, Ondřej Vetchý, Stanislav Zindulka, Nela Boudová a mnozí další. Impresário ze Smyrny diváka vtáhne do děje a nasytí jej hody čisté komediálnosti.

~ ~ ~ Vstupné 390,- / 340,- / 290,- Kč


85

Několik benátských kulturních tipů aneb Co se do festivalu nevešlo…

Divadlo: Casanova v lázních (Artur Schnitzler) na repertoáru Švandova divadla v Praze viz www.svandovodivadlo.cz Svatojánské Navalis 2010 – 15. 5. 2010 (pořádá Muzeum Karlova mostu) Velkolepý vodní spektákl pod Karlovým mostem v Praze pořádaný k uctění památky sv. Jana Nepomuckého (historická plavidla, benátské gondoly, hudba, mše, procesí a ohňostroj). viz www.navalis.cz Filmy: Smrt v Benátkách (režie Luchino Visconti, 1971) Casanova di Federico Fellini (režie Federico Fellini,1976) Casanova (režie Lasse Hallström, 2005) Vášeň (režie Luchino Visconti, 1954) Infanzia, vocazione e prime esperienze di Giacomo Casanova veneziano (režie Luigi Comencini, 1969) Il Fornaretto di Venezia (režie Domenico Duccio Tessari,1963) Knihy: Josif Brodskij – Vodoznaky (Benátky očima nositele Nobelovy ceny za literaturu 1987) Josef Kroutvor – Benátky Etc. etc. etc.

86



87

Obsah MĚSTO, KTERÉ NENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 - 9

FILM V BENÁTKÁCH - BENÁTKY VE FILMU . . . . . . . . . . . . . . . . 48 - 49

KONCERT Z DĚL BENÁTSKÝCH MISTRŮ a ČTENÍ Z BÁSNICKÉ SBÍRKY SIMONY RACKOVÉ . . . . . . . . . . . 10 - 11

BENÁTKY VE FILMU… A LÁSKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 - 51 BENÁTČAŇATA V OPAVĚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 - 53

PRŮVODCE BAREVNÝM LINORYTEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 BENÁTKY A GOLDONI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 - 55 PROCHÁZKA BENÁTKAMI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 ARGIPPO ZNOVUZROZENÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 - 15

RENESANČNÍ A BAROKNÍ BENÁTKY OČIMA ČESKÝCH ŠLECHTICKÝCH NÁVŠTĚVNÍKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 - 57

KUPEC BENÁTSKÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 - 17

FACETUM MUSICUM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 - 61

SEICENTO E SETTECENTO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 - 19

PRVNÍ HOŘE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 - 63

STŘEPY ZE SNŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 - 21

KRÁLOVSKÁ HRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 - 65

V MASCE PSA PO TAVERNÁCH, CHRÁMECH A LAGUNÁCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 - 23

BENÁTKY VE FILMU… A KURTIZÁNY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 - 67 PÁTEK PLNÝ LVŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 - 69

ANONIMO VENEZIANO, POD KŘÍDLY BENÁTSKÝCH LVŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 - 25

BENÁTSKÝ VEČÍREK SPOLEČNOSTI VEN.I.CE . . . . . . . . . . . . . . 70 - 73

BENÁTSKÁ LAGUNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 - 27

KOUZLO ITALSKÉHO MADRIGALU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 - 77

BENÁTKY VE FILMU… A VÁLKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 - 29

SLUHA DVOU PÁNŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 - 79

K ITALSKÉ RECEPCI ČESKÉ KULTURY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 - 31

MARCO POLO: CESTA KOLEM NĚJ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 - 81

BENÁTSKÝ KARNEVALOVÝ PRŮVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 - 33

POPRASK NA LAGUNĚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 - 83

OBŘAD SNOUBENÍ BENÁTEK S OPAVOU . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 - 39

IMPRESÁRIO ZE SMYRNY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 - 85

ORIGINÁLNÍ BENÁTSKÉ GONDOLY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 - 41 BENÁTKY VE FILMU… A GONDOLIÉŘI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 - 43 LHÁŘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 - 45 BENÁTKY VE FILMU… A HUDBA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 - 47

Soutěž!

Praktické informace

Zúčastněte se soutěže s festivalem Další břehy a získejte skvělé ceny! Stačí správně zodpovědět následující otázku a pět šastných vylosovaných může získat festivalové tričko nebo vstupenku na jakoukoli akci festivalu.

Předprodej Sluna Horní nám. 17, Opava, 746 01 tel. 553 712 319, [email protected] www.slunaopava.wbs.cz

Soutěžní otázka:

Vyjmenujte alespoň tři zahraniční státy, které se objevily v tématech minulých ročníků Dalších břehů. Uzávěrka soutěže je 11. dubna 2010, vyhodnocení vítězů proběhne na základě slosování. Odpovědi zasílejte na email: [email protected], jako předmět emailu uve te „Soutěž“ a k vašim odpovědím připojte své jméno a příjmení. (Váš email bude zařazen do mailingového listu, který vám přináší informace o kulturních aktualitách.)

Pořádá Statutární město Opava informace na tel. 553 756 306, 604 229 363 e-mail: [email protected] www.opava-city.cz/dalsibrehy Přejete-li si dostávat e-mailem aktuální informace o kulturních aktivitách, napište na: [email protected]. Festival Další břehy je již také na Facebooku! Staňte se jeho fanoušky!

Více informací o festivalu Další břehy získáte na www.opava-city.cz/dalsibrehy, zde budou také zveřejněny výsledky soutěže.

Praktické informace Jedinečná nabídka pro studenty! + Last minute 5 minut před začátkem akce budou prodávány vstupenky 1+1, tedy 2 osoby na jednu vstupenku! Nabídka platí pro studenty a pouze na vyznačené akce a dle zbývajících volných kapacit sálů. Benátky, 2. prosince 2009: Jaroslav Machovský, benátský starosta prof. Massimo Cacciari, Petr Rotrekl a Giorgio Cadorini

Hlavní pořadatel festivalu:

STATUTÁRNÍ MĚSTO OPAVA

ve spolupráci se:

SLEZSKOU UNIVERZITOU V OPAVĚ

OPAVSKOU KULTURNÍ ORGANIZACÍ

mediální partneři:

ČESKÝ ROZHLAS OSTRAVA

OPAVSKÝ A HLUČÍNSKÝ DENÍK

záštita:

VELVYSLANECTVÍ ITALSKÉ REPUBLIKY V ČR

ITALSKÝ KULTURNÍ INSTITUT V PRAZE

Programový tisk 14. ročníku festivalu Další břehy Vydalo Statutární město Opava Dramaturgie festivalu: Petr Rotrekl & Jan Němeček Texty v programovém bulletinu vybrali, sestavili, sepsali a přeložili: Stanislava Rožnovská, Petr Rotrekl, Giorgio Cadorini a autoři jednotlivých textů Redakce: Stanislava Rožnovská, Petr Rotrekl Grafická úprava: Martin Feikus Tisk: RETIS

14. ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY. ~město, kde lvi létají a holubi chodí pěšky

Recommend Documents