14. Přehlídka animovaného filmu 3–6 12 2015 Olomouc www.pifpaf.cz
Katalog PAF 2015 www.pifpaf.cz
Autoři: Alexander Campaz, Martin Čihák, Eliška Děcká, David Helán, Miloš Henkrich, Alexandr Jančík, Tomáš Javůrek, Nela Klajbanová, Martin Mazanec, Marie Meixnerová, Jiří Neděla, Jonatán Pastirčák,Tomáš Pospiszyl, Pavel Ryška, Matěj Strnad, Lenka Střeláková, Barbora Trnková, Veronika Zýková Překladatelé: Magda Bělková, Nikola Dřímalová, Helena Fikerová, Václav Hruška, Karolina Chmielová, Jindřich Klimeš, Samuel Liška, Marie Meixnerová, Michaela Štaffová Editorka: Veronika Zýková Korektury českých textů: Lucie Pokorná, Martina Víchová, Martina Vohralíková, Veronika Zýková Korektury anglických textů: Magda Bělková, Lucie Klevarová, David Malcolm Richardson Obálka: Fiume Std (Filip Cenek) Grafická úprava a sazba: Radim Měsíc Edice PAF 1. vydání, Olomouc, 2015
Poděkování
Daniela Arriado, Jiří Bartoník, Jana Bébarová, Petr Bilík, Petr Bielesz, Martin Blažíček, Michal Blažíček, Martin Búřil, Filip Cenek, Eva Červenková, Martin Čihák, Katarína Gatialová, Marie Geierová, Vladimír Havlík, Tamara Hegerová, Štěpánka Ištvánková, Jana Jedličková, Alexandr Jeništa, Anna Jílková, Lucie Klevarová, Jakub Korda, Jana Koulová, Petr Krátký, Zdeňka Krpálková, Josef Kuba, Jiří Lach, Richard Loskot, Ondřej Molnár, Hana Myslivečková, NAMU, Lenka Petráňová, Jan Piskač, Mari Rossavik, Radim Schubert, Kateřina Skočdopolová, Matěj Strnad, Barbora Ševčíková, Jan Šrámek, Petr Vlček, Kateřina Vojkůvková, Centrum audiovizuálních studií FAMU, Café Tungsram a Ondřej Pilát, Zuzana Řezníčková, Kabinet audio-video FaVU VUT v Brně, Katedra divadelních a filmových studií FF UP v Olomouci, The One Minutes, UJEP
Místa konání:
Ateliér grafického designu (AGD) Atrium (A) Café Tungsram Transit (CTT) Divadelní sál (DS) Divadlo hudby (DH) Filmový sál (FS) Galerie Podkroví (GP) Galerie U Mloka (GUM) Kaple Božího Těla (KBT) Klub Vertigo (KV) Konvikt (K) Konvikt press centrum (KPC) Sborový sál (SS) Vitrína Deniska (VD) Wurmova 7 – kulturní a komunitní prostor (W7)
Tisk: Profi-Tisk Group, s. r. o. Náklad: 500 ks ISBN 978-80-87662-11-3 Vydavatel: PASTICHE FILMZ, z. s. Neumannova 7 779 00 Olomouc www.pastichefilmz.org
přednášky/prezentace v anglickém jazyce
Obsah
19 Jiné vize 2015
22 Lenka Střeláková: Odlišené kino a Jiné vize
44 Odlišené vize: David Helán: Budoucnost patří heliu (Cornpoetron) 45 Error establishing a database connection 46 Situace distribuce – stav věcí
47 Ivan David: Autorské právo a filmový autor 49 Divoká 60.
59 Otevíráme první krabičku Svatopluka Pitry 60 V záři Laterny magiky
60 Czechoslovak cartoon and puppet films today 62 Neprakta = Kopecný + Winter 63 Neprakta ve filmu
64 Agitovat, experimentovat, bavit 65 Znělky z divokých vajec
66 Socialistickou propagací k vyšší spotřební kultuře
67 Co bylo možné tolerovat jako studentskou recesi? 68 Skupina TRIK
69 Animační dílna s Editou Plickovou 71 Animace animace
80 Bratři John a James Whitneyové 82 Samson Kambalu
84 Samson Kambalu pro The One Minutes: Nyau Cinema 85 Tomáš Pospiszyl: Něco někde (s něčím) 86 Martin Arnold 88 Josef Bolf
90 Jonathan Monaghan 92 Greg Pope & Salvia 94 Takashi Makino
95 Jonáš Gruska
96 Pedro Maia & Vessel 98 Lars TCF Holdhus
100 Stanislav Abrahám
102 Lotic & Michal Pustějovský 103 Plain
105 Aport animace
115 Edice PAF: #kg #mm net art
116 Alexander Campaz: PAF Fashion 117 Animáčky 2
118 AniPromítačka
120 Až po uši v mechu 120 Srdce veže
121 SK Young and Fresh 122 Zahrada
123 Trnkova Zahrada 2
123 Filmový dobrodruh Karel Zeman 124 Dark Train
125 Rememoried 126 Other Inside 126 Cafard
127 Píseň moře
128 Chlapec a svět
129 Ku! Kin-Dza-Dza
130 Shirley: Vize reality 131 Malí animátoři 131 Blue Daisy 133 PAF Art
142 Umělec má cenu 2015: Cena od Vladimíra Havlíka 143 David Možný: Open Space
144 Marq Delong & Anna Slama: SANDBOX FRONTEX LITANY 145 Alexander Campaz: Infinity + 1
145 PAFScreenSaver: Animace animace 146 Jonathan Monaghan: Escape Pod
147 Samson Kambalu: Nesnesitelná lehkost Nyau Cinema 149 INDEXY
150 Index děl
156 Jmenný index
PAF charakteristika PAF je ojedinělou českou platformou pro film a současné umění pohyblivého obrazu. Byl založen jako Přehlídka animovaného filmu, od roku 2002 každoročně pořádaná v Olomouci. PAF postupně stále rozšiřuje a zkvalitňuje pole svých aktivit, které jsou od roku 2008 celoroční. Mezi hlavní aktivity členů týmu v současnosti patří editorská, publikační a nakladatelská činnost v rámci vlastních edičních řad Edice PAF, prezentace českého audiovizuálního umění v zahraničí, příprava kurátorských výstav, projekcí, workshopů a seminářů v tuzemsku i v cizině a především celoroční kurátorská a dramaturgická činnost, jejímž vyvrcholením je právě čtyřdenní festival filmové animace a současného umění s dnes již mezinárodním renomé, pořádaný každoročně na začátku prosince v Olomouci: PAF – Přehlídka animovaného filmu (zkráceně PAF Olomouc). PAF – Přehlídka animovaného filmu zůstává mezi událostmi pořádanými PAFem nejvýraznější a nejdůležitější stálicí. Přestože původní název zůstal zachován, v současnosti se festival neprofiluje již jen jako tradiční přehlídka animovaných filmů, nýbrž jako festival filmové animace a současného umění. Ve své dramaturgii se jako jediný v České republice dlouhodobě věnuje širokému pojetí fenoménu animace v kontextu kinematografie a vizuálního umění. Mezi jeho ústřední témata a klíčová slova patří: animace, archivace, archeologie médií, audiovizuální umění, databáze, digitální kultura, experimentální film, intermedialita, kinematografie, net art, prezentace, pohyblivý obraz, remediace, videoart. V rámci PAFu jsou v Olomouci představovány tematicky
zaměřené programové sekce, jež jsou vždy koncentrovanou sondou do oblasti vizuální kultury, a zároveň svébytnou odpovědí na podtitul PAFu Co je to animace? V rámci soutěže Jiné vize PAF již devět let důkladně mapuje současnou českou produkci pohyblivého obrazu a věnuje se otázkám jeho archivace, distribuce nebo prezentaci v zahraničí. Mezi pravidelné akce organizované PAFem dále patří hudební bienále PAF na konci léta, pořádané každé dva roky v Ostopovicích u Brna, knižní veletrh autorských a uměleckých publikací LITR v Olomouci, festival současného audiovizuálního umění v New Yorku PAF New York a také provozování a kurátorská záštita olomouckého výstavního prostoru Vitrína Deniska. PAF pravidelně spolupracuje s významnými galeriemi, kurátory a institucemi v České republice i v zahraničí. K podpoře festivalu a ke spolupráci se otevřeně hlásí řada renomovaných organizací (Forma Londýn, Filmmuseum Vídeň, Re:Voir Paříž, Creative Time New York, Pioneer Works New York, Atelier Nord Oslo ad.), festivalů (Screen City Stavanger, Anilogue Budapešť, Fest Anča Žilina, reVIZOR Veselí nad Moravou ad.) a galerií (GAMU Praha, Tad Gallery Denton, ScreenSaverGallery, Galerie U Mloka Olomouc). Mezi dílčí úspěchy patří oceňování grafických výstupů, uměleckých projektů produkovaných PAFem či finalistů soutěže Jiné vize v prestižních soutěžích a přehlídkách.
PAF 2015 – přehled realizovaných událostí 1. 12. 2014 – 31. 1. 2015 Lorna Mills: GIF Saver ScreenSaverGallery | výstava kurátorka: Marie Meixnerová 4. 12. 2014 – 5. 1. 2015 Viktor Takáč: Možná už se to stalo Vitrína Deniska | Olomouc výstava, performance kurátor: Alexandr Jančík 14. 1. – 8. 2. 2015 Klára Doležálková: Téměř ji nevidím, ale drží to Vitrína Deniska | Olomouc výstava, happening kurátor: Alexandr Jančík 14. 1. – 28. 2. 2015 Ways of Something Galerie Dé | Olomouc | vitrínová instalace kurátorka: Marie Meixnerová 27. 1. 2015 Opening & Happening Ways of Something vernisáž Ways of Something | Galerie Dé | Olomouc vitrínová instalace, happening dernisáž David Přílučík: Nejmenší akce Galerie U Mloka | Olomouc | výstava projekce Ways of Something Ateliér intermédií UC UP | Olomouc kurátorka: Marie Meixnerová 30. 1. 2015 Jiné vize 2014 Studio Béla | Praha | projekce prezentace: Nela Klajbanová 20.– 21. 2. 2015 reVIZOR Veselí nad Moravou projekce, koncert, site-specific instalace Ways of Something I, Ways of Something II, Site Specific Abstraction, Jiné vize 2014, DJ Numan, Jan Šrámek, Martin Búřil
24. 2. – 15. 3. 2015 Tomáš Hrůza: Místo něčeho Vitrína Deniska | Olomouc výstava, prezentace kurátor: Alexandr Jančík 31. 3. – 20. 4. 2015 Dana Balážová, Jakub Kovařík: Krátký barevný záblesk nad vodou se strmými břehy Vitrína Deniska | Olomouc výstava, prezentace kurátor: Alexandr Jančík 1. 4. – 30. 5. 2015 Tereza Darmovzalová: MÍSTO Galerie U Mloka | Olomouc výstava performance: Vladimír Havlík kurátor: Marie Meixnerová 20. 4. – 30. 5. 2015 Dominik Podsiadly: Big Black ScreenSaverGallery | výstava kurátor: Marie Meixnerová 21. 4. 2015 Fresh Eye: Obraz versus virtualita Fresh Eye | Praha | prezentace Edice PAF a publikace #mm net art prezentace: Marie Meixnerová 23. 4. 2015 XY / Výstavy s procházkou / procházka s vernisážemi společný projekt nezávislých galerií: Galerie Horká, Galerie Dé, Vitrína Deniska, LaVor, Hidden Gallery, W7 Olomouc Tomáš Hodboď, Eva Jaroňová, Jana Kasalová, Vojtěch Máša, Panáčik, Václav Stratil, Veronika Vlková, Markéta Wagnerová, Anna Wolf kurátoři: Monika Beková, Martin Cáb, Alexandr Jančík, Filip Kartousek, Jiří Sedlák, Pavel Šuráň, Petr Švolba, Kamil Zajíček
23. 4. – 15. 5. 2015 Jana Kasalová: Občas se skrývám bůhvíkde Vitrína Deniska | Olomouc výstava kurátor: Alexandr Jančík
27. 6. 2015 Screen & Saver Fest Anča | Žilina, Slovensko prezentace ScreenSaverGallery: Tomáš Javůrek, Barbora Trnková, Marie Meixnerová
7. 5. 2015 Jiné vize 2014 Geotermální lázně Seljavellir | Island site specific instalace
10.–12. 7. 2015 Jiné vize 2014 LUHOvaný Vincent | Luhačovice | instalace, vernisáž prezentace: Nela Klajbanová
15. 5. 2015 Tereza Darmovzalová – přednáška autorky o vlastní tvorbě Muzejní noc | Galerie U Mloka | Olomouc autorská prezentace kurátor: Marie Meixnerová
12. 7. 2015 Jiří Neděla: Sen je druhý život LUHOvaný Vincent | Luhačovice | přednáška
16. 5. 2015 Jiné vize 2014 Muzejní noc | Moravská galerie | Brno | projekce 20. 5. – 15. 6. 2015 Kateřina Kynclová, Vojtěch Vaněk: Spící komíny Vitrína Deniska | Olomouc výstava, prezentace kurátor: Alexandr Jančík 26. 5. – 2. 7. 2015 Other Visions 2014 Tad Gallery | Denton, Texas, USA | instalace
13. 7. – 5. 8. 2015 Michal Cáb: Kde je Wally? Vitrína Deniska | Olomouc výstava, piknik, prezentace kurátorka: Katarína Gatialová 22. 7. 2015 Tereza Darmovzalová: SPACE II 6PM Your Local Time Europe | Bělá pod Pradědem, internet | instalace, happening, piknik kurátorka: Marie Meixnerová 22. 7. 2015 Jiné vize 2014 letní kino TIC | Brno | projekce
červen 2014 Kinečko & PAF: Other Visions 2014 USB výběr videí Jiné vize 2014
14. 8. 2015 Jiné vize 2014 Letiště - Open Air Festival | Hranice na Moravě projekce
23. 6. – 12. 7. 2015 Martu: Tie briezy to vidia, no nikomu nepovedia Vitrína Deniska | Olomouc výstava, prezentace kurátorka: Katarína Gatialová
25. 8. – 17. 9. 2015 Tomáš Javůrek & Barbora Trnková: POLOLOADER Vitrína Deniska | Olomouc výstava, prezentace kurátorka: Marie Meixnerová
15. 9. – 12. 11. 2015 Yoshihide Sodeoka: Carbonated Formulas #2 ScreenSaverGallery | výstava kurátorka: Marie Meixnerová
13. 10. – 4. 11. 2015 Dominik Podsiadly: (:...)) Vitrína Deniska | Olomouc | výstava, prezentace kurátorka: Marie Meixnerová
12. 9. 2015 PAF na konci léta Ostopovice | koncerty a AV performance BA:ZEL, Dizzcock & VJ Kolouch, dné, Ink Midget, Isama Zing, Jiné vize 2014, Slowmotiondancer
15.–18. 10. 2015 Screen City Festival Stavanger, Norsko Matěj Al-Ali, Martin Blažíček, Dan Gregor, Kateřina Koutná, Tomáš Moravec, Jonatán Pastirčák, Greg Pope, Michal Pustějovský, Ján Šicko, Veronika Vlková ad. kurátoři: Daniela Arriado, Martin Mazanec
12. 9. 2015 Jiří Neděla: Dream As Second Life Twisted Dreams of History: Subversiveness and Deformation in Animated Film from V4 Countries mezinárodní konference o animovaném filmu, Bílsko-Bělá, Polsko | přednáška 21. 9. – 10. 10. 2015 Zuzana Kantová: Čelem vzad Vitrína Deniska | Olomouc výstava, prezentace kurátor: Alexandr Jančík 29. 9. 2015 Greg Pope: Co je to živé kino? Ateliér intermédií UC UP | Olomouc | veřejná zkouška Greg Pope, Veronika Vlková, Kateřina Koutná 9.–11. 10. 2015 Knižní veletrh autorských a uměleckých publikací LITR Kulturní a komunitní prostor W7 | Olomouc knižní veletrh, prezentace, workshopy, výstavy, koncerty 9. 10. – 5. 11. 2015 V IKB Galerie W7 | Olomouc | kolektivní výstava Anna a Dana Balážová, Michaela Zaoralová, Eva Jaroňová, Magdalena Manderlová, Michaela Casková, Viktorie Schrötterová, Lukáš Bureš kurátor: Alexandr Jančík
6. 11. 2015 PAF New York 2015 59 E 4th St, 7th Floor Loft | New York City, New York, USA Alexander Campaz, Filip Cenek, Milton Melvin Croissant III, Nicholas O’Brien, Jiné vize 2014, Singles (výběr z videí Undervoltu), Ziemba 28. 11. 2015 Jiné vize 2014 Anilogue | Budapešť, Maďarsko | projekce prezentace: Jiří Neděla 3. 12. 2015 – 5. 1. 2016 David Možný: Open Space Vitrína Deniska | Olomouc | výstava kurátor: Alexandr Jančík 3. 12. 2015 – 11. 1. 2016 Samson Kambalu: Nesnesitelná lehkost filmů Nyau Galerie U Mloka | Olomouc | výstava, prezentace kurátor: Marie Meixnerová 3.–6. 12. 2015 XIV. PAF OLOMOUC & PAF ART – Přehlídka současného umění kolektivní výstava – instalace a vernisáž UC UP Olomouc | Atrium | Galerie U Mloka Vitrína Deniska | ScreenSaverGallery
kurátoři: Martin Mazanec, Marie Meixnerová, Nela Klajbanová, Alexandr Jančík, Tomáš Javůrek, Lenka Střeláková, Barbora Trnková, Lumír Nykl 9. 12. 2015 Jiné vize Animateka | Lublaň, Slovinsko prezentace: Eliška Děcká 7. 5. 2015 – 30. 4. 2016 Festivaly živého kina ------------------------------------------------------------------------Projekt Festivaly živého kina byl jedinečnou spoluprací mezi českou a norskou platformou pro film a současné umění pohyblivého obrazu. Pod záštitou více než ročního projektu a ve spolupráci s mezinárodním týmem umělců, kurátorů a odborníků PAF a Screen City se řešily aktuální otázky spojené s fenoménem tzv. živého kina (Live Cinema) a jeho současnými projevy. Kromě objevování národních kinematografií nabízí PAF již dlouhodobě projekty, jež souvisí se současným vizuálním uměním, kinematografií a novými technologiemi. Za svou čtrnáctiletou historii v Olomouci uvedl v české nebo světové premiéře mnoho zahraničních umělců a produkoval významná díla, na což navázal i mezinárodní projekt Festivaly živého kina. Hlavní výstupy projektu bylo možné vidět a slyšet v říjnu ve Stavangeru a v prosinci 2015 v Olomouci. Nově vzniklá umělecká díla byla realizována v reakci na specifický genius loci těchto měst a na jejich osobitou architekturu. Screen City Stavanger, Norsko 15.–18. října 2015 www.screencity.no PAF – Přehlídka animovaného filmu Olomouc, Česká republika 3.–6. prosince 2015 www.pifpaf.cz
Projekt Festivaly živého kina podpořil vznik následujících uměleckých děl: Matěj Al-Ali, Tomáš Moravec: SILOS, 2015 místně specifická intervence a mobilní video-socha, Stavanger ------------------------------------------------------------------------Dan Gregor a Michal Pustějovský (INITI): Live Facade Projections Simulacra, 2015 místně specifický světelný a projekční zásah do fasády Konserthus, Stavanger spolupráce: Michal Pustějovský ------------------------------------------------------------------------Ján Šicko, Jonatán Pastirčák (Pjoni), Nils Henrik Asheim: Projekt pro Orgel Natt, 2015 audiovizuální projekt pro Konserthus, Stavanger ------------------------------------------------------------------------Martin Blažíček: Binární logika, 2015 kinematografická performance ------------------------------------------------------------------------Greg Pope, Kateřina Koutná, Veronika Vlková: Stone Horizon, 2015 kinematografická performance ------------------------------------------------------------------------Ján Šicko, Jonatán Pastirčák (Pjoni): PLAIN, 2015 audiovizuální projekt pro PAF Olomouc ------------------------------------------------------------------------Lars Holdhus (TCF): 40 FC 4A 83 F9 BD A8 30 3F F2 33 C3 0B 5E 34 50 04 9C D9 4C 93 59 BE 6D 2E 36 D6 B3 9A D7 34 39, 2015 prezentace, přednáška pro PAF Olomouc -------------------------------------------------------------------------
Projekt „Festivaly živého kina – Spolupráce české (PAF) a norské (Screen City) platformy pro film a současné umění pohyblivého obrazu“ byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.
Edice PAF Edice PAF představuje publikační řady Přehlídky animovaného filmu (PAF) od roku 2008. V edici vychází monografie, sborníky, katalogy, autorské a umělecké publikace. Sborníky, monografie, překladové publikace: ------------------------------------------------------------------------Kol. autorů. K tvarozpytu montážních struktur. Olomouc: Pastiche Filmz, 2015. česky Skupina Tvarozpytců se zformovala při Katedře střihové skladby FAMU počátkem roku 2013 a tentýž rok lze považovat rovněž za hlavní tvůrčí období skupiny, ve kterém povstala základní podoba knihy a kdy byly hlavní myšlenky předneseny na tvarozpytných sympoziích na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Ve skupině Tvarozpytců se setkali současní i bývalí studenti oboru střihová skladba (Martin Čihák, Dominik Krutský, Martin Mlynarič, Tomáš Hoffmann Polenský, Ondřej Vavrečka). ------------------------------------------------------------------------MEIXNEROVÁ, Marie (ed.). #mm net art – internetové umění ve virtuálním a fyzickém prostoru prezentace. Olomouc: Pastiche Filmz, 2014. česky nebo anglicky Antologie textů o internetovém umění stručně přibližuje vývoj této specifické oblasti uměleckého světa 20. a 21. století. Do souvislostí klade dobové texty, manifesty i teoretické či historické články, v nichž je net art sledován od svých technologických i ideových počátků až do současného okamžiku synkretického spojení virtuálního a fyzického světa a vkročení tzv. postinternetového umění do galerijního prostoru. ------------------------------------------------------------------------MAZANEC, Martin (ed.). Křehké kino. Brno: Galerie mladých. Olomouc: Pastiche Filmz, 2013. česky Křehké kino se vztahuje ke stejnojmennému ročnímu kurátorskému cyklu Martina Mazance v brněnské Galerii mladých. Publikace je rozčleněna do tří částí:
Rekonstrukce Křehkého kina – přibližující a dokumentující výstavy Vojtěcha Fröhlicha, Lucie Scerankové, Dominika Gajarského, Jiřího Kotrly, Viléma Nováka ad.; Mezi viditelným a vratkým kinem – přinášející teoretické texty Volkera Pantenburga a Martina Mazance; Rozhovory o galeriích a kinech – sestávající z rozhovorů s Martinem Arnoldem a Douglasem Gordonem. ------------------------------------------------------------------------HUDEC, Zdeněk (ed.). Genderové stereotypy v animované tvorbě Walta Disneyho: Ideologie, queer a diskurzivní analýza. Olomouc: Pastiche Filmz, 2012. česky nebo anglicky
Publikace přináší soubor studií zabývajících se genderovým uspořádáním ve vybrané animované tvorbě Walta Disneyho, postavených na třech základních metodických přístupech: sémiotické analýze, sociálně konstruktivistické teorii a ideologické kritice, z nichž vyplývá, že v Disneyho animované tvorbě je stereotypní vnímání mužů, žen a jejich genderových rolí hluboce zakotveno podobně jako v lidské společnosti. ------------------------------------------------------------------------mediabaze.cz (ed.). Katalog událostí českého pohyblivého obrazu I. Jiné vize 2000–2010. Olomouc: Pastiche Filmz, 2011. česky/anglicky mediabaze.cz (ed.). Katalog událostí českého pohyblivého obrazu II. Jiné vize 2000–2010. Olomouc: Pastiche Filmz, 2011. česky/anglicky
Katalogové sešity zahrnují události, které prezentovaly český pohyblivý obraz v různých prostorově-percepčních modech v období let 2000–2010; cílem je zaznamenat dění v oblasti tvorby, prezentace a distribuce českých pohyblivých obrazů a dohledat a popsat jednotlivé dramaturgické koncepce uplynulé dekády.
MAZANEC, Martin (ed.). Manifesty pohyblivého obrazu: barevná hudba. Olomouc: Pastiche Filmz, 2010. česky
Publikace obsahuje dobová svědectví o manifestech umělců, kteří promýšleli a popisovali vznik audiovizuálního obrazu a jeho prostorové projekce na základě historických východisek spjatých s vývojem média pohyblivého obrazu. Výběr textů je dělen na dvě části – studie a samotné texty s manifestační povahou. ------------------------------------------------------------------------NEDĚLA, Jiří (ed.). Animace ilustrace. Olomouc: Pastiche Filmz, 2010. česky Kniha Animace ilustrace nabízí devět medailonů známých režisérů, kteří získali renomé rovněž jako ilustrátoři, případně kteří se nechali ilustrací inspirovat, nebo naopak zavdali svými filmy ke vzniku ilustrací či ilustrovaných knih podnět. Druhá část sborníku pak představuje ukázky tvorby třinácti výtvarných umělců, kteří působí na pomezí různých disciplín a pracují s rozličnými médii. ------------------------------------------------------------------------SURMANOVÁ, Kateřina (ed.). Ostrovy animace. Olomouc: Pastiche Filmz, 2010. česky/anglicky Sborník textů Ostrovy animace se zabývá animací v konceptu národů nebo etnik, které byly v minulosti poznamenány mocenským, ideologickým, vojenským či politickým útlakem. Tématu se věnuje pět studií zahraničních teoretiků a vědců s úvodním textem filmové teoretičky a novinářky Kateřiny Surmanové. ------------------------------------------------------------------------MAZANEC, Martin (ed.). Peter Kubelka. Olomouc: Pastiche Filmz, 2008. česky/anglicky Tvorbu rakouského filmového tvůrce Petera Kubelky charakterizuje bezvýhradné sepětí s filmem, jeho historií, teorií, technologií, archivací, restaurátorstvím, propagací, kurátorstvím a obecně s filmovou kulturou. Monografie je rozdělena do čtyř částí, které se zabývají Kubelkovou tvorbou a uvádí ji do kontextu. Je doplněna o dvoudílný rozhovor Martina Mazance s Peterem Kubelkou, jenž představuje tvůrčí osobnost Kubelky a jeho filmografii.
Autorské a umělecké publikace: ------------------------------------------------------------------------RYŠKA, Pavel (ed.). Svatopluk Pitra. Grafik, ilustrátor a výtvarník animovaných filmů. (1) Tucet mých tatínků. Olomouc: Pastiche Filmz, 2015. česky Rekonstrukce cesty Svatopluka Pitry (1923–1993) z chomutovských válcoven trub do ateliéru kresleného a loutkového filmu profesora Adolfa Hoffmeistera na VŠUP. Archivní fotografie, kresby a další pramenné stopy (názory na společenskou roli karikatury nebo zákonitosti animovaného filmu, vyslovené v padesátých letech) doplňuje čerstvý obrazový záznam vyprávění Vratislava Hlavatého, který společně s Pitrou studoval, vystavoval Karikatury a jiné nepříjemnosti v galerii Československého spisovatele (1957) a přispěl také do Hofmanova „groteskního příběhu s tragickou pointou“ Tucet mých tatínků (1959). ------------------------------------------------------------------------PĚCHOUČEK, Michal. Studio. Olomouc: Pastiche Filmz, 2013. česky/anglicky Obrazový katalog tvorby jednoho z nejvýraznějších českých vizuálních umělců Michala Pěchoučka doprovází teoretické texty (M. Mazanec, S. Poláková, M. Škabraha, R. Wohlmuth, M. Zdeňková), jež nabízí rozličné interpretační pohledy na jeho tvorbu. ------------------------------------------------------------------------KOHOUT, Martin. Linear Manual. Pastiche Filmz & TLTRPreß, 2012. anglicky Publikace Linear Manual svou formou pojímá absurditu lineárního konceptu „návodu k použití“. Přináší zamyšlení nad fenoménem holí, nástrojů a objektů reprezentujících moc s ohledem na jejich neustálou proměnu a zvraty v jejich vnímání. Publikace, sestavená Martinem Kohoutem, shromažďuje teoretické, epické, poetické i vizuální příspěvky, jež jsou zorganizované do bloků opisujících program jednoho dne na nespecifikované konferenci. Mezi přispěvateli jsou například umělkyně Juliette Bonneviot, teoretik Palo Fabuš, básník Paul Haworth, teoretik a kurátor Dieter Roelstraete či hudebnice Linda Spjut.
ŠRÁMEK, Jan. Ztracená perspektiva. Brno: Fiume Olomouc: Pastiche Filmz, 2012.
Série ilustrací je výsledkem spolupráce Jana Šrámka s Veronikou Vlkovou. Dva zdánlivě rozdílné světy v publikaci souzní v jedno téma – představují segmenty apokalyptických vizí. Pro Veroniku Vlkovou se typická křehká malba akvarelů, zobrazujících mytické postavy, snoubí s geometrickou vektorovou cizelovanou grafikou Jana Šrámka (VJ Kolouch). DVD, CD, VINYL: ------------------------------------------------------------------------ANIMATION NOW! FESTIVAL, PAF. Caution! Freshly Animated. [DVD]. Stowarzyszeniem A Kuku Sztuka, 2011. ------------------------------------------------------------------------PJONI & INK MIDGET. [EP 12“]. Exitab, f341, PAF, 2011. ------------------------------------------------------------------------TABLE. We Are No Longer the Same. [CD]. PAF, 2010.
Realizační tým
Ředitel – Alexandr Jančík Výkonná produkce – Michaela Šuhajová Programová koncepce – Martin Mazanec, Marie Meixnerová, Alexandr Jančík Kurátoři a dramaturgové sekcí – Marie Meixnerová, Martin Mazanec (Animace animace, PAF Art), Pavel Ryška (Divoká 60.), Nela Klajbanová, Lenka Střeláková (Jiné vize), Jiří Neděla (Aport animace) Grafická koncepce & znělka – Fiume Std. (Filip Cenek) Audio znělka – Roman Štětina PR & Media management – Marie Meixnerová, Max Dvořák, Barbora Bittnerová On-line marketing & PAF Web – Jakub Mazanec Shipping – Nikola Krutilová Asistenti produkce – Nela Klajbanová, Lukáš Košík, Petra Pánková, Magdalena Petráková, Barbora Přehnilová, Kateřina Váchová PAF Archiv – Květuše Soukupová Edice PAF – Nela Klajbanová, Robert Jaworek Editorství a jazykové korektury – Magda Bělková, Zuzana Bílková, Lucie Klevarová, Marie Meixnerová, Lucie Pokorná, David Malcolm Richardson, Martina Víchová, Martina Vohralíková, Veronika Zýková Koordinace překladů – Magda Bělková Překladatelé – Magda Bělková, Nikola Dřímalová, Václav Hruška, Karolina Chmielová, Jindřich Klimeš, Samuel Liška, Marie Meixnerová, Michaela Štaffová, Helena Fikerová, Max Dvořák Guest service – Adriana Belešová, Ivana Formanová Akreditace – Andrea Majerčíková Koordinace štábu – Milan Cyroň Technická koordinace – Jan Tomšů Technické zajištění – Kryštof Bloch, Lada Drdová, Václav Hruška, Jan Jendřejek, Martin Kazík, Ondřej Kazík, Ondřej Kratina, Josef Kuba, Daniel Mrocek, Petra Pánková, Jaromír Pražák, Janek Rous, Ondřej Tomšů, Jiří Žák Koordinace Jiných vizí – Nela Klajbanová Koordinace úvodů – Ksenia Stetsenko
Videodokumentace – Miroslava Janičatová, Radim Labuda, Janek Rous, Giulio Zannol Dokument PAF 2015 – Jiří Žák, David Přílučík Fotografové – Petr Bílek, Tereza Darmovzalová, Helena Fikerová, Tomáš Hrůza, Gabriela Knýblová, Správa fotek – Barbora Fialová
Na realizaci se dále podíleli: Michaela Bartoszová, Nela Beislová, Veronika Benešová, Veronika Bezvodová, Zuzana Bílková, Kristýna Bročková, Michal Brtko, Lukáš Buchta, Henrietta Ctiborová, Nikola Dašková, Barbora Dostálová, Nikola Dřímalová, Martina Foldynová, Šimon Gillar, Zdenka Gillarová, Milan Halaj, Lenka Hľadajová, Anetta Holaňová, Anna Hrubá, Ondřej Hruška, Karolina Chmielová, Kristina Jochmannová, Tomáš Kachel, Barbora Kavková, Naila Kerimova, Jindřich Klimeš, Michal Kršňák, Alexandra Kulová, Radim Labuda, Nikol Láryšová, David Lekeš, Samuel Liška, Vendula Mankovecká, Zuzana Marešová, Jakub Masařík, Jana Mášová, Anna Mimochodková, Daniel Nosek, Pavla Paclíková, Tereza Papáčková, Alžběta Pečivová, Daniel Pecha, Tereza Píchová, Terezie Pilarová, Markéta Podolská, Markéta Polášková, Veronika Pourová, Tomáš Roztočil, Jiří Slavík, Ksenia Stestenko, Aneta Šebková, Zuzana Špániková, Michaela Štaffová, Kateřina Šuhajová, Michal Švarc, Assel Torgayeva, Tereza Tvrdá, Jakub Tymčík, Zuzana Vaidová, Klára Vašáková, Lukáš Vlček, Markéta Vlková, Michaela Vodová, Milan Vojáček, Jiří Volejník, Tereza Vráblíková, Lukáš Vrajík, Giulio Zannol, Veronika Zapatová, Matěj Žiak
Úvodní slovo Je příjemné sledovat, nakolik se některé novátorské počiny stávají tradicí, aniž by ztratily své původní krédo. Přehlídka animovaného filmu náleží do této kategorie a už po léta trpělivě odkrývá zákruty animace jako umění, filozofického nebo právního problému i životního postoje. PAF sleduje trendy v překotně se vyvíjejícím odvětví, ale nezapomíná na kulturní kořeny, z nichž animace čerpá, letos například i připomínkou fenoménu šedesátých let. Nezbývá než se těšit, že PAF řádně rozčísne opar z nelahodného svařeného vína a dalších kýčů olomouckého adventu! Jiří Lach děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Zlatá, sladká a divoká šedesátá léta? Filmy, knihy, ale i výtvarná díla a design to jasně dokazují. Uvolněnost ve společnosti zásobovala umění neomezenou kreativitou a především svobodou. Ovšem ne na dlouho, jelikož přirozený vývoj tehdejšího Československa utnul vpád totalitních vojsk. Slovo cenzura změnilo význam, svoboda zmizela a tvořivost byla cíleně potlačována. Naštěstí se po jednadvaceti letech režim změnil, i proto mohl dostat prostor olomoucký festival animovaného filmu. Dnes se, u nás i ve světě stále uznávanější PAF, v rámci čtrnáctého ročníku vrací mimo jiné právě k inspiraci šedesátými léty. Myslím si, že tato vzpomínka stojí určitě za to. Radim Schubert vedoucí oddělení kultury Magistrátu města Olomouce
Rok 2015 představuje zásadní etapu v historii PAFu. Již léta se v rámci našich dlouhodobých zájmů snažíme upozadit název Přehlídka animovaného filmu, který sami vnímáme jako často zavádějící vzhledem k aktivitám, jež vytváříme celoročně a které nejsou vždy spojovány s oním pracným výrobním procesem, k němuž dochází při tvorbě klasických, pookénkově snímaných filmů. I proto se raději uchylujeme k neutrálnější zkratce PAF a přízviskům, která definují naši činnost často vhodněji, na druhou stranu se ale nechceme vzdát ani čtrnáctileté tradice „Přehlídky animovaného filmu“. Animaci v názvu vnímáme jako trvalý proces prostupující veškeré naše působení, ať už se jedná o výstavní či publikační činnost, nebo propagaci a distribuci uměleckých děl u nás i v zahraničí. A právě v tomto ohledu lze letošní rok považovat za nejúspěšnější v dosavadní historii, která započala již roku 2000. V roce 2015 se nám vedle zhruba čtyřiceti samostatných událostí podařilo iniciovat nové úspěšné projekty v Olomouci (první ročník veletrhu autorských a uměleckých publikací LITR, procházku vernisážemi alternativních galerií XY) a v zahraničí (česko-norský projekt Festivaly živého kina, PAF New York 2015). Když k tomu připočteme velké množství prezentací a projekcí, jež se převážně soustředí na Jiné vize (např. Texas, New York, Island, Slovensko, Maďarsko, ČR), třetí ročník hudebního bienále v Ostopovicích PAF na konci léta či pravidelné měsíční výstavy ve Vitríně Deniska, můžeme konstatovat, že námi deklarované celoroční aktivity nejsou pouhou ambicí, ale realitou. A letošní prosincová přehlídka v Olomouci budiž opět přirozeným vyvrcholením těchto tendencí. Alexandr Jančík ředitel PAF
19
jiné vize
jiné vize Sekce Jiné vize se postupným rozrůstáním svých aktivit stala významnou platformou, která není pouze festivalovou soutěží, ale také důležitou teoretickou základnou, jež si klade otázky spojené s manipulací pohyblivého obrazu a snaží se o jejich zodpovězení. Působení Jiných vizí je celoroční. Letos za sebou mají více než desítku prezentací v ČR i v zahraničí (New York, Texas, Island ad.). Dlouhodobou tendencí je průzkum distribučních možností a zasazování děl do rozdílných kontextů a prezentačních módů. Každoročně se soutěž Jiné vize proměňuje působením nového kurátora, který vybírá finální desítku soutěžních videí dle svých zájmů
20
a preferencí, přičemž důraz je kladen také na instalační řešení. Kurátorka Jiných vizí 2015, filmová teoretička Lenka Střeláková, se ve svém autorském konceptu rozhodla využít netradiční prostor k výstavě individuálně instalovaných děl. Kurátorský výběr se bude dle dlouhodobé tradice prezentovat jak v prostředí kinosálu, tak v galerijní situaci na výstavě Odlišené vize. Přes náročný proces logistiky instalačního řešení se podařilo ve spolupráci s uměleckým duem Matěj Al-Ali a Tomáš Moravec vytvořit jednu z největších a také technicky nejnáročnějších výstav pohyblivého obrazu v Olomouci. Soutěžní výběr se tak po osmi letech přesouvá z Galerie Podkroví do přízemí Atria, kde se představí deset videí české produkce na pomezí animace, experimentálního filmu a videoartu. Každé dílo je vystaveno samostatně, dohromady však tvoří promyšlený celek, který je podpořen kurátorským záměrem a značným zásahem do architektury prostoru. Výstava tak poskytuje velkorysý prostor dílům, jež jej technicky či prostorově vyžadují, a současně tak tvoří zásadní kontrast mezi díly zařazenými v lineárním pásmu. Realizace instalací tím zcela zásadně proměňuje nahlížení na prezentační zvyklosti promítaných děl. Divák může velmi kontaktně sledovat jednotlivé projekce v promyšleném sledu, do kterého bude zasahovat performativní galerijní kustod manuálně ovládající průběh výstavy. Letošní výběr Jiných vizí představuje výraznou fúzi prostorově-percepčních módů instalačního a kurátorského pojetí, která se bude odehrávat ve specifickém čase
jiné vize
a prostoru. Kurátorský koncept letos zahrnuje také doprovodné programové bloky spojené s komentovanou prohlídkou výstavy za účasti kurátorky, architektů prostorového řešení a autorů soutěžních videí. K výstavě proběhne rovněž samostatná projekce čtyřicetiminutového snímku pod názvem Odlišené vize: Budoucnost patří heliu (Cornpoetron) Davida Helána, jehož trailer je zařazen mezi soutěžní videa. Součástí projekce bude také Helánova performance. Teoretická část Jiných vizí se letos zaměří na problematiku tuzemských digitálních databází, jejich vzniku a účelu, a to prostřednictvím diskuzního kulatého stolu Error establishing a database connection. Otevřenou diskuzi s hosty povede umělec a pedagog Tomáš Javůrek. Další diskuzi týkající se situace a praxe archivace, distribuce a autorství uvede u kulatého stolu s názvem Situace distribuce – stav věcí Matěj Strnad, hosty budou zahraniční i domácí umělci, teoretici a kurátoři, kteří vystupují v rámci PAFu. Často kladené otázky týkající se autorského práva produkce pohyblivého obrazu ve své přednášce zodpoví Ivan David, advokát věnující se tomuto odvětví. Sekce Jiné vize se postupně stává nejenom důležitým východiskem k řešení zásadních otázek tvorby pohyblivých obrazů, ale i prostorem k autorskému kurátorství filmu a videa. Letošní vize nejsou jiné, ale pokládají si nové otázky a hledají jiná, „odlišená“ řešení. Nela Klajbanová
21
3.–6. 12. | A Odlišené vize výstava | Jiné vize kurátorka: Lenka Střeláková architektonické řešení: Matěj Al-Ali, Tomáš Moravec Otevírací doba: 3. 12. | 19:00–00:00 4. 12. | 15:00–00:00 5. 12. | 15:00–00:00 6. 12. | 15:00–20:00
--------------------------------------------------------------3. 12. | 20:00 | A Odlišené vize vernisáž | Jiné vize --------------------------------------------------------------4. 12. | 17:30 | A Odlišené vize komentovaná prohlídka | Jiné vize --------------------------------------------------------------5. 12 | 16:00 | A Odlišené vize komentovaná prohlídka | Jiné vize --------------------------------------------------------------5. 12. | 17:00 | KBT Odlišené vize: David Helán: Budoucnost patří heliu (Cornpoetron) projekce, performance | Jiné vize ---------------------------------------------------------------
jiné vize
4. 12. | 16:00 | KBT Jiné vize 2015: Kosmologická antropologie projekce soutěžních videí úvod – Lenka Střeláková | Jiné vize --------------------------------------------------------------5. 12. | 18:00 | DS Situace distribuce – stav věcí kulatý stůl – Matěj Strnad, Martin Arnold (AT), Janek Rous, Samson Kambalu (MW/GB), Ivan David, Lenka Střeláková | Jiné vize --------------------------------------------------------------5. 12. | 14:30 | SS Ivan David: Autorské právo a filmový autor přednáška | Jiné vize --------------------------------------------------------------6. 12. | 14:30 | SS Error establishing a database connection kulatý stůl – Tomáš Javůrek, Matěj Strnad, Jana Písaříková, Barbora Linková, Martin Blažíček, Katarína Gatialová | Jiné vize ---------------------------------------------------------------
22
Odlišené kino a Jiné vize #Eroze jinakosti: Podle mediálního teoretika a filozofa Byung-Chul Hana žijeme v době paradigmatické změny, v době přechodu od disciplinární společnosti směrem ke společnosti výkonu. Jednotlivé sociopolitické jevy, jimiž se tato společnost manifestuje, jako je například imperativ transparence, zrychlování a okamžité disponovatelnosti, přemíra pozitivity anebo na druhé straně civilizační choroby, jako např. syndrom vyhoření či deprese, Han nahlíží a klade do souvislosti s mediálně-technologickým vývojem západní civilizace. Jedním z dramatických procesů, které tuto proměnu provázejí, je – jak říká – eroze jinakosti. #Diference: Jinakost, jež spočívá v negativitě (temporálního, artikulačního a dalšího odepření), je nahrazována diferencí, která vystupuje na pozadí stejného, srovnatelného, a tedy i okamžitě disponovatelného a konzumovatelného. Dotyčný pochod navíc zasahuje veškeré roviny orientovaného vztahu ke skutečnosti, dominuje tak nejen jeho sémantickému, ale i s ním logicky provázanému časovému interpretačnímu rámci (budoucí i minulé je zpozitivňováno na optimalizovanou, disponovatelnou přítomnost, uchopeno temporalitou stejného). #Databáze: V pozadí tohoto, vůči předmětu Jiných vizí zdánlivě odtažitého procesu figurují tytéž informační a komunikační technologie, které zcela přirozeně určují podobu současných kulturních technik, manipulaci statického
jiné vize
i pohyblivého obrazu nevyjímaje. Právě díky mediálně-technologické konvergenci, digitalizaci analogových zdrojů a vzniku veřejně přístupných platforem a sítí pro úschovu a publikaci digitálních dat obraz symbioticky přilnul k databázi, jež nezná jinakost, nýbrž diference a funkční tagy, a stal se plně disponibilním v rovině výroby, distribuce, archivace i konzumace. Práce s pohyblivým obrazem, která z této situace vychází a reflektuje ji prostřednictvím tematizace nových podob a funkcí obrazu, jeho významové i faktické, ontologické nestability, narativity odvozené od změněných forem jeho percepce, fenoménu diváctví a tzv. screen attachments, se tak stala rozšířenou praktikou vizuálních umělců – a letošní výběr Jiných vizí tuto tvůrčí linii vědomě akcentuje. #Diskurs: V historii pohyblivého obrazu to ostatně není poprvé, kdy dochází k určité tenzi a bytostnému křížení mezi filmovým a uměleckým diskursem, což s sebou nese závazek znovu promyslet otázku jejich vzájemného vztahu a revidovat tradiční, resp. dominantní vazbu pohyblivého obrazu na filmové instituce a jejich konvencionalizované podmínky „představení“. Terminologické a koncepční uchopení prezentace, distribuce a archivace mediálního umění (time-based media art), resp. umění „nových forem pohyblivého obrazu filmu a videa“, případně „uměleckého filmu/kina“ (artists’ cinema) vystupuje jako předmět intenzivních diskuzí odehrávajících se na mezinárodní úrovni a napříč různými výstavními, distribučními či
23
paměťovými institucemi nejpozději od počátku 21. století. V České republice je to v první řadě právě olomoucká Přehlídka animovaného filmu a její v roce 2007 nově založená soutěžní sekce Jiné vize, která se těchto tematických okruhů explicitně dotýká a zároveň s tím je i usouvztažňuje, čímž je nejen v tuzemském kontextu poměrně výjimečná. #Pojmenování: Ke kanonizaci „jinakosti“ coby pojmu svázaného s novými formami pohyblivého obrazu došlo prostřednictvím francouzského filmového teoretika a kritika Raymonda Belloura, který se již v devadesátých letech 20. století intenzivně věnoval filmovým instalacím v galerijním prostředí a který v reflexi jejich četného zastoupení na benátském bienále v roce 1999 publikoval text nazvaný D‘un autre cinéma (O jiném filmu/ /kině). Pojmenování olomouckých Jiných vizí má přesto svou vlastní, příznačně interní historii. Odkazuje zpět do roku 2003, kdy tento termín na PAFu použil „filmař a učitel“ Martin Čihák v rámci přednášky o animaci v americkém experimentálním filmu a kdy PAF jako takový ještě uváděl spíše klasičtější podoby animace. Zatímco dramaturgie přehlídky se od té doby výrazně proměnila a otevřela se novým tendencím manipulace obrazem, Martin Čihák se zase díky svému dlouholetému pedagogickému působení na vysokých školách i festivalech stal zřejmě nejvlivnějším zprostředkovatelem onoho jiného (zde ve smyslu experimentálního) filmu u nás: s jasně vymezeným zaměřením na „tvorbu světlopisnou, s filmovou matérií obcující
jiné vize
a montáže velikost vzývající“. Jiné vize se tak jmenovitě vážou k historické situaci více než symbolického významu, od níž se však od samého počátku samy odlišují a kterou překračují. Předmětem jejich zájmu – byť každý rok nezávisle na předchozích ročnících kurátorovaného – bývají totiž filmy, jež lze do Čihákovy „ponorné řeky kinematografie“, resp. do jím koncipovaných filmových avantgard, zařadit jen stěží. #Synchronicita: Zatímco v prosinci 2007 Přehlídka animovaného filmu v Olomouci poprvé představuje Jiné vize, v květnu téhož roku se ústředním tématem Mezinárodního festivalu krátkých filmů v Oberhausenu stává program s názvem Kinomuseum. Hlavní kurátor Ian White se zde pokouší nastínit představu o odlišeném, diferencovaném kině (differentiated cinema). Jeho spekulativní koncept promýšlí hranice mezi kinem a muzeem, mezi reprodukovatelným a jedinečným uměleckým artefaktem, v souvislosti s povahou díla pohyblivého obrazu a uměleckého filmu/kina klade muzeu nové otázky ohledně kvalit, které určují jeho ústřední předmět zájmu, kritizuje institucionální podmínky vystavování a rozvrhuje nové muzeum jako kino založené na odlišných kvalitách, principu nestálosti, bezprostřednosti a dočasnosti. Nikoliv bez významu také zůstává, že pokus o realizaci tohoto konceptu se odehrál na festivalu, jehož ředitel, Lars Henrik Gass, vnímá festivalový formát jako místo, které přejímá odpovědnost za opouštěná a mizející kina a současně reaguje na krizi muzeí programem, jenž má ambici spoluvytvářet „nové kino“.
24
#Režimy prezentace a distribuce: Konstatování potřeby „třetího místa“, místa „mezi“, „nového kina“ či místa „mezi kinem a muzeem, odlišeného kina“ stále častěji zaznívá od kulatých stolů, v rámci akademických konferenčních příspěvků, ale i z řad praktikujících dramaturgů a kurátorů a bývá provázeno teoretickými koncepty, manifesty i živými experimenty s tím, jak by toto místo mělo vypadat a fungovat. Shoda panuje především v tom, že na pozadí digitalizací zcela proměněných podmínek příslušných kulturních technik (od produkce po archivaci díla) instituce kina i muzea selhává v adekvátní formě prezentace nového typu pohyblivého obrazu a nemalé naděje jsou vkládány právě do festivalových formátů. Jiné vize sestávají z prací, které sice nikoliv zákonitě, ale povážlivě často vznikají v rámci uměleckého – spíše než filmového – diskursu. Modus operandi kina na jedné straně a muzea či galerie na straně druhé vystupuje jako téma, které je jim vepsáno vlastním způsobem, resp. možnostmi jejich „provozu“. Ten – lavírující mezi projekcí a vystavením – je takto ostatně definován a podmíněn již samotným konceptem Jiných vizí a reaguje na přirozený vývoj v oblasti tvorby pohyblivého obrazu: v žádném případě jej tedy nelze vnímat jako neuvážlivý diktát dramaturgie PAFu. Ve festivalových prostorách se tak po celou dobu trvání přehlídky vybraná díla prezentují samostatně, popř. v sérii několika kratších snímků za sebou a v nekonečné smyčce, tedy v režimu galerijního provozu (třebaže bez specifických instalačních řešení jednotlivých
jiné vize
prací), zatímco kurátorsky sestavené pásmo pro projekci v kinosále festivalový program uvádí jednou až dvakrát. Recepce Jiných vizí na PAFu tudíž probíhá převážně prostřednictvím výstavního módu; hostitelská platforma filmové přehlídky, koncentrace a bezprostřední sousedství kinosálových projekcí ji přesto nutně a zásadním způsobem spoluurčují. Mimo PAF, tj. během celého následujícího roku, se pak ale z pochopitelných důvodů soutěžní výběr častěji uvádí a distribuuje ve formě promítaného pásma. Jiné vize jsou tak v samém základu rozkročené mezi dvěma rozdílnými režimy prezentace spjatými s různými institucionálními předpoklady, jež jsou ale díky festivalovému zázemí logicky ztlumeny, a je-li pro ně něco charakteristické, pak je to tato jejich vnitřní diferencovanost, odlišenost vůči sobě samým. #Kolekce: Výběr finalistů Jiných vizí je – spíše než obsahově či formálně – obecně limitován de facto technicky: kromě již uvedeného předpokladu (podmínky) dvojího druhu prezentace má být dílo maximálně osmnáct měsíců staré a produkované v ČR; výstup v podobě pásma pak jako další rozhodující faktor ukládá přiměřenou délku jednotlivých prací. Kolekce tedy vypovídá o aktuální tvorbě „nových forem pohyblivého obrazu filmu a videa“ v České republice v průsečíku se vkusem a záměrem konkrétního kurátora. Privilegované hledisko při výběru letošních prací souviselo s úmyslem výše zmíněnou odlišenost tematizovat a zvýraznit. Nahlédnout Jiné vize v jejich problematickém nastavení, resp. v jejich latentním postulování festivalu
25
jako „třetího místa“ skrze díla, která jistým způsobem demonstrují význam prezentačního kontextu. Letošní Jiné vize nechtějí být jiné, vztahovat se k imaginárnímu celku obrazového universa a ohledávat fantomatickou jinakost na rozplývajících se okrajích. Jiné vize jsou pro tento rok vizemi odlišenými: sestavenými z vyhraněných, příp. vnitřně diferencovaných prací, které svojí vizualitou, narativní strukturou, jejich kombinací či nějakým jiným způsobem tíhnou k prostoru „mezi“, nebo v sobě skrze různé formáty prezentace nechávají rozeznít odlišnou významovou rovinu podpořenou či svázanou s projekční/instalační situací. #Instalace: Jiné vize 2015 proto zahrnují i takové práce, které ve svém galerijním módu prezentace nejen umožňují, ale – nemají-li být redukovány na „video ve smyčce“, jímž v tomto prostředí nejsou – také vyžadují specifickou instalaci (Tereza Adámková, David Možný, Janek Rous), v jednom případě dokonce performanci (David Helán). Z toho důvodu se Jiné vize letos nacházejí mimo své tradiční útočiště v podkroví a patří k nim Odlišené vize, „doprovodný program“, jenž ale není – podobně jako samotná projekce pásma – pouhým dodatkem a nasnadě vykřičníkem nekorektního privilegování vybraných autorů.1 Mnohem spíše představuje integrální součást celého programu, který sleduje, co a jak tato díla říkají k potřebě odlišeného kina. #Reprezentace: Další dílčí a velmi tradiční složkou reprezentace soutěžní sekce je krátký popis/anotace každého díla, což Jiné vize
jiné vize
pevně zasazuje do kontextu filmového světa, v němž se anotace a žánrové určení řadí k tomu nejzákladnějšímu arzenálu mocenského aparátu kinematografického průmyslu. První z letošních kurátorských zásahů – nejen kvůli vyvážení, resp. rozvolnění této signifikantní vazby na jeden konkrétní modus reprezentace – tedy spočíval v drobné úpravě formuláře pro přihlašování soutěžních prací, kdy vedle stávající kolonky pro anotaci přibylo místo pro klíčová slova. Ta umožňují odlišné uchopení díla a prozrazují také, v jakých souvislostech o své práci autor uvažuje bez ohledu na to, jak naplňuje obecnou představu o adekvátním formátu anotace. Jako další tematické zvrstvení letošní ústřední otázky Jiných vizí po možných způsobech a modech re/prezentace jsou pak takto sebrané autorské texty (tj. popis i štítky) přiznány a použity jako oficiální informační zdroj, který bude s jednotlivými pracemi při prezentaci a distribuci Jiných vizí 2015 svázán. #Pásmo: Oproti výstavnímu módu, kdy lze instalaci každého díla řešit zvlášť, bezprostřední odkazy k dalším finalistům minimalizovat a prezentaci od ostatních prací naopak odrušit, je filmové pásmo v mnoha ohledech neúprosné: sčítá minuty a ve své koncentrovanosti klade na divákovu pozornost mnohem vyšší nároky právě i tím, že jednotlivá díla navzájem nutně konfrontuje a používá jako látku pro metanarativ. Druhým zásadním hlediskem pro výběr letošních soutěžních prací tedy byla možnost jejich funkčního propojení v pásmu, což předurčilo nejen pořadí, ale nakonec i volbu finální desítky Jiných vizí.
26
#Kosmologická antropologie (dystopie, model, video-esej, experiment, metafikce, paměť těla, reinterpretace, potrubní pošta, sci-fi, heliosis, konec, světlo, fiktivní dokument, existenciální sci-fi, fragment, dekonstrukce, konstelace, otáčení, pravděpodobnost, hluchý obzor, fata morgána, stav beztíže, oáza, svévolné odbočení, anonymita, apropriace času, utopie): Zatímco jednotlivá díla Jiných vizí jako solitérní videotělesa pohyblivého obrazu expandují do fyzického a mentálního prostoru olomoucké Přehlídky animovaného filmu, na oběžné dráze projekčního pásma se shlukují do tvaru celovečerního filmu spekulativních, vědeckofantastických procesů, které se již ze své přirozené povahy odehrávají v časové smyčce. Řečeno tedy bylo: čas je pohyblivým obrazem věčnosti a kruhový pohyb je pohybem myšlení. Animovány velkorysým rozmachem hypnagogických počitků vyprávějí o věcných pohledech komunikačních raket a o reinterpretujících se tvůrcích, kteří se jako kosmonauti vydávají všanc šumu rušených signálů a prostoru ve stavu beztíže. Vyprávějí o demiurzích s kapesním vysílacím aparátem a o likvidátorech a bojovnících, kteří s hrůzou a překvapením poprvé hledí do nitra své vlastní úzkosti: na pokraji prázdného bitevního pole. Vyprávějí také o transformujících se tělech: do těles synchronizovaných formací, do kompozic postindustriální fotogenie, do fantomatických/fatamorganických údů i něčí paměti povalující se na hluchém obzoru – ale
jiné vize
čí… Vyprávějí o inkarnacích do ideálních světů tiše se rozlévajících ve vysokém lesku svých perverzně hladkých prefabrikátů a o paradoxu standardizované individualizace. O Beckettově místě bez vlastností anebo také o jednom utkvělém bradburyovském obraze světa, kde věci autisticky fungují a ožívají i poté, co se z něj lidstvo vytratilo. Namísto zčernalých siluet na zdi zde ovšem zůstal jen abstraktní obrazec a hlas bez těla. Jiné vize 2015 tak v posledku – kromě zprávy o současných podobách pohyblivého obrazu filmu a videa a o transformovaných kvalitách jinakosti a odlišenosti – do pravděpodobného světa a apropriované budoucnosti vysílají existenciální příspěvek ke kosmologické antropologii. Lenka Střeláková Koneckonců, PAF má dostatečně inteligentní publikum na to, aby se nenechalo strhnout pouhou prostorovou či časovou rozprostraněností jednotlivých prací, tedy mírou jejich imerzivního efektu.
1
27
jiné vize
Porota Samson Kambalu (1975) – konceptuální umělec, performer, situacionista a spisovatel z afrického Malawi. V současnosti dokončuje doktorát na Chelsea College of Arts v Londýně. Proslul zejména konceptem vlastní náboženské filozofie – Hollybalismu – a Nyau Cinema – krátkými audiovizuálními klipy (či spíše filmovými performancemi), které nabourávají stereotyp časového a prostorového zážitku s filmem; záměrně se vzdalují západnímu vnímání času a vybočují z linearity současného narativního filmu. Hravost, humor a optimismus pramenící ze solipsisticky založené malawské kultury jsou hlavními rysy jeho tvorby.
Jonathan Monaghan (1986) – americký umělec, jenž vytváří sochy, tisky a animované video instalace, které zpochybňují hranice mezi tím, co je reálné, imaginární a virtuální. Jelikož při své tvorbě čerpá z celé řady nejrůznějších zdrojů, jako například science fiction či barokní architektury, jeho práce vyvolávají pocity kolektivního strachu, touhy a úzkosti. Získal titul bakaláře umění na Technologickém institutu v New Yorku a titul magistra umění na Marylandské univerzitě. Jeho práce byly vystavovány mezinárodně, a to například na festivalu Sundance Film Festival nebo v kině BFI Southbank v Londýně a dalších.
Daniela Arriado (1982) – nezávislá kurátorka a producentka mediálního umění. Specializuje se na oblast pohyblivého obrazu. Je zakladatelkou kočovné platformy pro mediální umění Art Republic, koncentrující se na vztah interakce nových médií a veřejného prostoru. Věnuje se rozvoji nových oblastí a kurátorských praktik video artu, mezi nimi festivalu pohyblivého obrazu Screen City v norském Stavangeru a Video Art Channel v Berlíně. Je velvyslankyní PNEK – Produkční sítě elektronických umění v Norsku – a usiluje o zpřístupnění norské scény mediálního umění v zahraničí.
Gabriel Florenz (1986) – narodil se v Berkeley v Kalifornii a do čtrnácti let vyrůstal v malé umělecké komunitě ve středním Mexiku. Zaměřuje se na sochařské techniky včetně sklářství a keramiky. Během studií na Sanfranciské státní univerzitě provozoval dvě sklářská studia v Oaklandu. Později se přestěhoval do New Yorku, kde se stal ateliérovým manažerem u sochaře Dustina Yellina, kterému pomáhal zakládat experimentální umělecký prostor Pioneer Works v Brooklynu. Vedl jeho renovaci, měl na starosti design prostoru, tvorbu programu a v současnosti působí jako jeho ředitel.
David Možný, Sleepless, 2014
Michal Cáb, Aleš Čermák, Země se chvěje, 2015
Petra Lelláková, Vladimíra Večeřová, Marmotour, 2014
Tereza Adámková, Jedním dechem, výstava Absolventi CAS 2015, Galerie AMU, foto: Tereza Adámková
Petr Krátký, Kamera, výstava Kamera, 2014, Galerie Kabinet T., foto: Viktor Čech
Helush Yiraq, Z dospělého na dětské, 2015
David Helán, Budoucnost patří heliu, 2014
Jakub Jurásek, Back To One #02, 2015
Janek Rous, Zvuk z pouště, 2015
David Přílučík, PRESENT, PERFECT, CONTINUOUS, 2014
Matěj Al-Ali, Tomáš Moravec, Návrh architektonického řešení výstavy Odlišené vize, 2015
39
jiné vize
David Možný Sleepless 8′20″ 2014
Michal Cáb, Aleš Čermák Země se chvěje 15′57″ 2015
„…this place, if I could describe this place, portray it, I‘ve tried, I feel no place, no place round me, there’s no end to me, I don‘t know what it is, it isn‘t flesh, it doesn‘t end, it‘s like air…“ Samuel Beckett Manipulované video, které sugeruje nedostatky nebo posuny našeho vnímání, nad nimiž nemáme kontrolu. Vizuálně čerpá z banálních interiérů sedmdesátých let, jejichž ztemnělá atmosféra balancuje mezi všedností a katastrofou, násilím a únavou, obývákem a výslechovou místností. Video vzniklo v uměle vytvořených modelech interiérů.
Katastrofa není něčím, co hrozí nastat v blízké budoucnosti, nebo co se naopak stalo už někdy dříve – prožíváme ji spíše právě teď. Jak dlouho může katastrofa existovat bez nových podnětů? Co se stane, když už nikdo nepřijde s ničím překvapivým? Apokalyptická video-esej o křehkosti a kolapsu systémů nahlíží všudypřítomnost katastrofy jako na specifický druh permanentní podvědomé úzkosti celého lidstva. Série otazníků nad lidským bytím se zakládá na komentáři a vizualizaci automatu OTCA metapixel (viz Outer Totalistic Cellular Automaton Meta-Pixel; autor Brice Due), který nám ukazuje exaktní cestu k všeobecnému zániku života.
#dystopie #model #digitální animace #stop-motion animace
#video-esej #experiment #metafikce
40
jiné vize
Petra Lelláková, Vladimíra Večeřová Marmotour 4′24″ 2014
Tereza Adámková Jedním dechem 6′ 2015
Autorky se společně vydávají do carrarského lomu, kde se těžil mramor té nejvyšší kvality, aby posloužil jako materiál k výrobě mnohých ikonických sochařských děl. Se spektakulárním prostředím lomu pracují jako se silným vizuálním i kontextuálním pozadím, na jehož základě vytvářejí jednoduchá gesta. Své figury nechávají mizet na horizontu z kamení, splývat uvnitř chladného sochařského materiálu, nebo je naopak svou fyzickou přítomností oživují.
Práce vznikla jako multikanálová instalace, jejíž rozmístění vycházelo z geometrie tradičních hromadných skladeb. Šlo o pokus divákovi přiblížit zážitek z masových cvičení (všesokolské slety, spartakiády), stanout v roli jednoho z participantů. Mimo imerzivní situaci video vede pozornost jiným směrem: k pohybu a výrazu protagonistek. Dílo tematizuje historický vývoj hromadných skladeb i soudobý odklon od tohoto typu cvičení a proměnu jeho společenských významů. Proto jsou protagonistkami nejstarší cvičenky, které absolvovaly mnoho sletů i spartakiád. Paměť těla ve spojení s tradičními kroji sokolské věrné gardy chápu jako výmluvnou zkratku na cestě k těmto i dalším tématům.
#videoperformance
#sokol #spartakiáda #masová cvičení #paměť těla #synchronní pohyb #senioři #věrná garda #imerzivní instalace #širokoúhlá projekce
41
jiné vize
Petr Krátký Kamera 3′30″ 2014
Helush Yiraq Z dospělého na dětské 2′48″ 2015
Video vzniklo v rámci projektu založeného na systému práce s materiálem jiného umělce. V mém případě s videi Zuzany Žabkové. Rekontextualizovat její práci pomocí klasické filmové výstavby se ukázalo jako nefunkční. Rozhodl jsem se proto pracovat s kombinací dvou videí a jejich formálními aspekty. Rozlišením, kontrastem, rychlostí, rytmem, zvukem nebo kombinací celku s detailem. Má-li Zuzanina režie charakter choreografie, kdy snímané konstelace figury jsou nositeli významu, pak jsem její tvůrčí metodu převzal a videa do důsledku rechoreografizoval. Jedná se tedy o jakousi formalistní montáž. Figurativní složka rytmizovaných, střídajících se záběrů tančící figury kontrastuje s abstrahujícími detaily druhého z videí, zatímco černé plochy odkazují ke struktuře filmu jako média.
V nemocnici v pražském Motole jsem poslala kameru potrubní poštou.
#reinterpretace #reeditace #recyklace #Zuzana Žabková #SK
#potrubní pošta
42
jiné vize
David Helán Budoucnost patří heliu 3′27″ 2014
Jakub Jurásek Back To One #02 4′43″ 2015
Do soutěžního výběru přihlašuji trailer filmu v odpovídající délce. Součástí přihlášky budiž rovněž finální čtyřicetiminutový snímek. Ten bych představil performativně jako součást výstavy tak, že jeho projekce bude rušena co možná nejvíce, jednoho co je jen člověka v silách introverze. Budoucnost patří heliu budiž naplněna snem umělce o expanzi hvězdy. Samo helium pak nechť učiní povýšeným veškerému lehkému, kdy každý, kdo se jím jedenkráte nadechne, jím nadchne se a vlastním životem dále bude bez konce živ, byť ve vleklé mutaci. Specifický druh zprostředkovaného hala skýtá těžká forma heliózy v podobě vědeckofantastického snímku, jenž bude na festivalu representovat nakažlivou formu uměleckého, jistého druhu úpalu. Film těžce budiž přenašečem skeče, ba všeobecného elánu vůbec.
Název Back To One odkazuje k filmařskému žargonu. Znamená vrátit se na začátek, zaujmout výchozí pozici před spuštěním kamer. Tento pokyn umožňuje, aby technický štáb zajistil materiální produkci natáčení, aniž by byl rušen filmový záznam. A právě k tomuto momentu se vracím, abych jej konstruoval znovu a jinak. Nechávám nahlédnout do světa filmových studií, ale nedovoluji ztotožnit se s filmem tak, jak je zvykem. Zobrazováním situací za kamerou manipuluji s běžnou percepcí filmu: stabilita našeho vjemového vnímání se zdá být ohrožena. Postavy příběhu nezajišťují věrohodnost, ale zpochybňují to, co vidíme a slyšíme. Znejistění je umocněno nejasnou hranicí mezi manipulací obrazu a zvuku, jak je vnímáme, a jeho přirozenou podobou.
#sci-fi #heliosis #konec
#Back To One #konceptuální umění #filmová produkce #světlo #ateliér
43
jiné vize
Janek Rous Zvuk z pouště 25′14″ 2015
David Přílučík PRESENT, PERFECT, CONTINUOUS 3′03″ 2014
Na hluchém obzoru sledujeme zdánlivě nahodilý pohyb postav. Kdo jsou a co představují, co sdělují a čím je vlastně onen prostor, do něhož byly vrženy a v němž se pohybují jakoby odnikud nikam? Je jejich konstelace nahodilá, nebo mají něco společného? Zvuk z pouště se pohybuje na hranici spánku a bdělosti, kdy si začínáme uvědomovat, že předcházející dění, stále tak plastické, byl pouze sen. Vzdalujeme se něčemu velice pravdivému a opravdovému, aniž bychom to dokázali plně pochopit. Z roztříštěných fragmentů souvislostí chceme ještě narychlo rekonstruovat obraz skutečnosti, podat svědectví – nám samým je však už zatěžko v něj uvěřit.
„Věci se nikdy nepřizpůsobí představám, které o nich máme; skrývají vždy něco víc, než jsme schopni uchopit. Svět neodpovídá našim kognitivním schopnostem a narativním formám uvažování. ‚Člověk‘ není mírou všech věcí. Právě proto potřebujeme spekulaci.“ Steven Shaviro Vyrovnat se s anonymitou a prefabrikací, nalézt to opravdové, vykročit ze systému a tvořit tak nevyhnutelně systémy nové – to je naše téma. Kdo jsme my – uživatelé ztrápení sériovostí našeho obydlí, které je stále nedostačující v zahleděné touze po sebeidentifikaci? Je nás mnoho a chceme znát odpověď. Ale kde je to sídlo bohů, kde mají všechny ty krásné věci původ? Jaké jsou podmínky jejich vzniku? Nevíme, nikdy jsme nic z toho, na co se ptáte, neviděli.
#filmová instalace #fiktivní dokument #existenciální sci-fi #fragment #dekonstrukce #konstelace #otáčení #pravděpodobnost #hluchý obzor #fata morgána #stav beztíže #oáza #svévolné odbočení
#anonymita #apropriace času #utopie
44
Odlišené vize: David Helán: Budoucnost patří heliu (Cornpoetron) Performativní uvedení čtyřicetiminutového snímku. Někteří finalisté Jiných vizí letos potřebují více prostoru, někteří zase času, David Helán potřebuje víc prostoru, času i publika. Teorie popcornového fontu vychází z pozorování, že kukuřice v zásadě nenabývá více než třiceti dvou tvarových forem upraženého popcornu. Pomocí upraveného prostorového skenovacího zařízení zrno rozprostřeno je ve žlábcích v řádku, svisle, do skleněných trubic vycházejících ze zkumavky, aby lineárně oskenovaný materiál po přiřazení příslušných literárních hodnot prošel ještě korekcí programu vytvořeného na principech digitálního překladače. Na činnost soustavy zařízení dohlíží psací audiostroj. Tento na zvukovém principu ověří stopu doprovázející explozi zrna, již porovná a přiřazuje hodnotě dle výběru z veškerých možností, jichž font nabývá, kdy provedena takto poslední je umělecká cenzura literárního výkonu. Formou takovýmto způsobem pojaté performance na výstavě byl by představen vědeckofantastický snímek pojmenovaný Budoucnost patří heliu v celkové stopáži čtyřiceti minut, prezentovaný za pomoci projektoru. Snímek v celé délce přeložený jest kybernetickým hlasem. Film zejména bude rušený technikou zapražování textu do popcornu, hudbou z rádia, či focením jednotlivých diváků přítomných za použití blesku. Prezentace celkově ponese podobu pojednávající práci se světlem.
jiné vize
Ve filmu, kdy autor dopodrobna prochází si detailní stylizací do druhu historické postavy na rovni Nostradamově, se ale samo sebou nezapočíná pouštět do předpovědi budoucí tváře našeho již v podstatě pustého rodného vesmírného tělesa, ale s patřičným nadhledem, s přihlédnutím ke společenským požadavkům odpovídajícím současnosti rovnou provádí kompletní revizi obrazu přilehlého vesmírného prostoru. Událost tedy předpokládat bude názornou prezentaci celovečerního filmu pojmenovaného Budoucnost patří heliu, jehož smyslem je povýšení duševního pochodu do role činitele se schopností formovat budoucí podobu vesmíru. Projekt cele vychází z příjmení jeho řešitele Helán. Tento pevně tkví v předpokladu, že nositel jména tímto zásadně je ovlivňován. Jestliže slovní základ na periferii pojmu Helium zavazuje k odlehčení, respektive permanentně omlazujícímu přístupu k životu, potom kořen slova elán vykořeněného mikrokosmu duševní soustavy Helios nutno zohledňovat jako strategické koření života, hluboce zakořeněné jako elán. Ovládnutí heliosegmentu osobnosti aplikoval bych na společenskou nápravu jejího odlehčení. David Helán 5. 12. | 17:00 | KBT Odlišené vize: David Helán: Budoucnost patří heliu (Cornpoetron) projekce, performance | Jiné vize ---------------------------------------------------------------
45
Error establishing a database connection Diskuzní kulatý stůl se zaměří na problematiku tuzemských databází – položí si základní otázku o podobě současných databází, jejich vzniku a praktickém účelu fungování. Jak jsme schopni na základě dat rekonstruovat zkušenost, respektive co se ztratí v „překladu“? Do jaké míry má paměť, delegovaná na externí úložiště, schopnost určovat naši identitu? Otevřenou diskuzi povede s hosty umělec a pedagog Tomáš Javůrek, který již několik let aktivně zkoumá prostředí digitálních sítí a pedagogicky působí na VŠVU v Bratislavě. Hosty kulatého stolu budou Matěj Strnad, Jana Písaříková, Barbora Linková, Martin Blažíček a Katarína Gatialová. Měříme, pozorujeme, prožíváme, vnímáme, sbíráme a uchováváme data. Na protest vlastní neurčitosti pak formujeme svět tak, aby byl IN, tedy IN-formován (Flusser). Strojové zpracování dat již v padesátých letech minulého století rozšířilo základnu dat do velkých rozměrů, resp. zmenšilo bázi do velikosti sálového počítače a samotné zpracování dat delegovalo na algoritmus: tady máš data a upeč něco IN (Kolik lidí žije ve státě Oregon?). Nejdříve se lidé jednoduše sečetli. Dnes má každý v bázi metadata o vztazích, přáních a tužbách. Uchováváme data o své historii. O každodenním životě, o společenských událostech, uchováváme naši kulturu. Lidská přirozenost potřebuje stav IN-form. Je to paměť, je to know-how. Důvody pro uchování a zpracování se různí.
jiné vize
Automatické zpracování dat je snad „pouze“ motorizovanou akcelerací dávné neschopnosti vnímat kontinuum, respektive lidské přirozenosti svět kategorizovat, třídit, rozsekávat a atomizovat. Je však opravdu dostačující stavět predikci a konstruovat svou historii na základě atomizovaných, nespojitých dat? Co se ztratí mezi řádky při archivaci a co naopak přebývá při zpětné rekonstrukci? Kdo a proč archivuje? Jakou roli při sběru a rekonstrukci dat hraje samotný algoritmus? Co ztratíme, když ztratíme spojení s databází? Tomáš Javůrek 6. 12. | 14:30 | SS Error establishing a database connection kulatý stůl – Tomáš Javůrek, Matěj Strnad, Jana Písaříková, Barbora Linková, Martin Blažíček, Katarína Gatialová | Jiné vize ---------------------------------------------------------------
46
Situace distribuce – stav věcí Volné pokračování loňského diskuzního setkání Pohyblivé archivy, průzkum praxe a situace. Otevřenou diskuzi s hosty povede Matěj Strnad, který v současnosti studuje na FAMU a působí v NFA. Hosty kulatého stolu budou zahraniční i domácí umělci, teoretici a kurátoři: Matěj Strnad (CZ), Martin Arnold (AT), Janek Rous (CZ), Samson Kambalu (MW/GB), Ivan David (CZ), Lenka Střeláková (CZ). Posledních devět let PAF systematicky mapuje produkci pohyblivých obrazů v České republice prostřednictvím kurátorsky připravované soutěže Jiné vize. S podobně nastaveným výběrem děl, která jsou na pomezí vizuálního umění a „filmové“ produkce, se pojí otázky spjaté nejen s prezentací, ale i s potenciální distribucí a archivací těchto děl a jejich statusem obecně. Jak se pohyblivý obraz distribuuje v [ ]? Zajímá se Národní galerie v [ ] o vaši práci? Jakým způsobem? Zajímá se Filmový archiv v [ ] o vaši práci? Jakým způsobem? Jakou formu má a v budoucnosti bude mít vaše práce? Mluvíme-li o vaší práci, existuje master, slave, fyzická podoba, originál, výstavní kopie, kopie k promítání, certifikáty autentičnosti a původní modrotisk? Jak se liší či potkávají reálná a právní definice vaší práce?
jiné vize
Zálohujete? Máte záložní plán nebo záložnu? Jste organizovaná/ý, usebraná/ý nebo sbíraná/ý? Působíte na internetu? Pakliže ano, jak se vaší práci a publiku na internetu daří? Prodáváte sběratelům, pronajímáte publiku nebo darujete obyčejnému lidu? Matěj Strnad 5. 12. | 18:00 | DS Situace distribuce – stav věcí kulatý stůl – Matěj Strnad, Martin Arnold (AT), Janek Rous, Samson Kambalu (MW/GB), Ivan David, Lenka Střeláková | Jiné vize ---------------------------------------------------------------
47
Ivan David: Autorské právo a filmový autor Přednáška bude zaměřena na dopady autorského práva na tvorbu filmů a přiblíží praktické minimum toho, co by měl každý filmový autor o této právní oblasti vědět. Ve stručnosti budou shrnuty hlavní zásady, na kterých spočívá autorskoprávní ochrana v České republice (co to je autorské dílo, kdo je pokládán za autora a co to je spoluautorství, kdy vzniká a jak dlouho trvá autorskoprávní ochrana, co znamená režim zaměstnaneckého díla, školního díla apod.), následně bude přiblížena specifická koncepce autorskoprávní ochrany filmu (právní koncepce výroby a distribuce filmu v ČR, rozdíl mezi ochranou hmotného nosiče, audiovizuálního díla a zvukově obrazového záznamu, rozdíl mezi vlastními audiovizuálním díly a tzv. díly a dalšími prvky audiovizuálně užitými atd.) a konečně bude věnována zvýšená pozornost výjimkám z ochrany autorským právem, které jsou podstatné (nejen) pro filmové autory (volné užití – například stahování filmů z internetu, citační licence, nepodstatné vedlejší užití díla atd.). V rámci přednášky bude mimo jiné zmíněna i problematika filmů vyrobených na principu found footage, respektive apropriace již hotového filmového materiálu. Ivan David 5. 12. | 14:30 | SS Ivan David: Autorské právo a filmový autor přednáška | Jiné vize ---------------------------------------------------------------
jiné vize
49
divoká 60.
divoká 60. K přívlastkům, které tvoří s šedesátými léty nejpevněji ustálená spojení, patří „zlaté“ období Československé nové vlny a „sladké“ chvíle předcházející trpkým zkušenostem sovětské okupace. Oba atributy lapidárně charakterizují tuto dekádu jako ostrůvek umělecké i občanské svobody mezi pochmurnou poválečnou érou a normalizační nudou. Pozlacují přitom železnou víru v ideály socialismu1 a oslazují hořké skutečnosti, které z ní vyplynuly. Střízlivější a kritičtější ohlédnutí už ale poměrně dávno zaznamenalo také četné stíny ve světlé atmosféře šedesátých let a vyjevilo ji jako arénu, v níž probíhal otevřený konflikt mezi kulturním kvasem a represivní mocí.
50
divoká 60.
„Divoká šedesátá“ se nespokojí s popisem neústupných ideologů ani s líčením večírků, na nichž hrály prim minisukně a bigbít. Vydají se pátrat po nevázaných vztazích mezi rodící se konzumní společností a komunistickou kulturní politikou. Úsilí stranického a vládního aparátu o získání přízně „lidových mas“ rozšířenou nabídkou spotřebního zboží, služeb a zábavy, a zároveň ochotu občanů vyhledávat rozptýlení přiměřené platným normám budou „divoká šedesátá“ sledovat na příkladech z oblasti kresleného humoru, animovaného filmu a hospodářské propagace. Pavel Ryška „Dovršujíce socialistickou výstavbu, přecházíme k budování socialistické společnosti a shromažďujeme síly pro přechod ke komunismu.“ Ústavní zákon 100/1960 Sb. ze dne 11. července 1960. Ústava Československé socialistické republiky [on-line]. [cit. 2015-11-10]. Dostupné z WWW:
.
1
3.–6.12. | K Pan Vajíčko loop | Divoká 60. --------------------------------------------------------------5. 12. | 19:30 | SS Otevíráme první krabičku Svatopluka Pitry prezentace – Pavel Ryška, Anymade Divoká 60. --------------------------------------------------------------5. 12. | 14:00 | AGD 6. 12. | 11:00 | AGD Animační dílna s Editou Plickovou workshop | Divoká 60. ---------------------------------------------------------------
Eduard Hofman, Trio, Československo, 1964
Svatopluk Pitra, autorská reprodukce na fotopapíře, kresba tuší, 125 × 180 mm, kolem roku 1956
Zdeněk Miler, Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu, Československo, 1960
Polyekran, Československý pavilon na světové výstavě EXPO 58, v Bruselu
Snímky ze zdravotnické agitky Jak na to?, režie Jiří Brdečka, výtvarník Svatopluk Pitra, Československo, 1963
Mouse into Space / Myš / Tom a Jerry III., režie Gene Deitch, animace Václav Bedřich, výtvarník Bohumil Šiška, Československo, 1961
Jiří Winter, Ploškové loutky z filmu Červená aerovka, Československo, 1960
Pavel Ryška (ed.), Svatopluk Pitra. Grafik, ilustrátor a výtvarník animovaných filmů, design krabičky Anymade, 2015
59
divoká 60.
Otevíráme první krabičku Svatopluka Pitry Na začátku padesátých let pracoval Svatopluk Pitra (1923–1993) jako kreslič v chomutovských válcovnách trub. Odměnou za objev závažné chyby v technickém výkresu dostal doporučení ke studiu na vysoké škole, a tak v roce 1951 nastoupil do Speciálního ateliéru kresleného a loutkového filmu Adolfa Hoffmeistera na VŠUP. Realistické kresbě podle modelu se sice nevyhýbal, ale zároveň začal vyvíjet vlastní styl založený na konstrukci figury podle pravítek a křivítek. Ačkoliv se na konci padesátých let prosadil jako karikaturista, propagační grafik a výtvarník animovaných filmů, brzy nad pracovními úspěchy převážil kritický postoj k domácím politickým poměrům. V touze po uplatnění ve svobodném světě využil na jaře roku 1963 své první zahraniční cesty na Kubu, během mezipřistání v Kanadě vystoupil z letadla a požádal o azyl. Ačkoliv si našel zaměstnání v National Film Board of Canada, k tak specifické pozici výtvarníka, jakou zastával v socialistickém Československu, se už nedostal. Nikdy se mu také nepodařilo realizovat žádný z vlastních filmových projektů. Animované filmy, na nichž Pitra pracoval v pražském Studiu kresleného a loutkového filmu, představují podstatnou část edice, jejíž první část právě vychází. Obsahuje realizace z konce padesátých let, kdy se spolužákem Vratislavem Hlavatým vystavoval v galerii Československého spisovatele Karikatury a jiné nepříjemnosti (1957) a charakterem
tatínka-fotografa přispěl k tragické grotesce režiséra Eduarda Hofmana Tucet mých tatínků (1959). Pavel Ryška 5. 12. | 19:30 | SS Otevíráme první krabičku Svatopluka Pitry prezentace – Pavel Ryška, Anymade Divoká 60. --------------------------------------------------------------RYŠKA, Pavel (ed.). Svatopluk Pitra. Grafik, ilustrátor a výtvarník animovaných filmů. (1) Tucet mých tatínků. Olomouc: Pastiche Filmz, 2015.
60
divoká 60.
V záři Laterny magiky
Czechoslovak cartoon and puppet films today
V našem prostředí je Laterna magika tradičně spojena s mytickou účastí Československa na světové výstavě v Bruselu v roce 1958, později s divadlem určeným převážně pro zahraniční návštěvníky Prahy. Přednáška se pokusí představit širší zdroje tohoto uměleckého žánru v českém prostředí, a to z oblasti avantgardního divadla i zábavního průmyslu. Poukázáním na dobový mezinárodní kontext Expa 58 výklad demonstruje specifika československé Laterny magiky: V čem se odlišovala od pavilonu firmy Philips nebo podobných projektů Charlese a Raye Eamesových? Proč se vyprofilovala jako nástroj státní reprezentace a nevytvořila základ pro systematický rozvoj experimentálnějších formátů? A konečně přednáška představí i dobové a současné interpretace Laterny magiky jako multimediálního formátu, především ve vztahu k výrazovým prostředkům progresivního umění. Proč šedesátileté umělecké hledání Laterny magiky přineslo tak rozporuplné výsledky? Do jaké míry je vůbec možné historickou Laternu magiku vnímat v souvislostech s přemýšlením a praxí současných multimediálních umělců?
Pásmo animací, které vznikly v první polovině šedesátých let ve Studiu kresleného a loutkového filmu. Podstatná část snímků je vybrána z katalogu Czechoslovak Film Annual – Cartoon and Puppet Films, jehož úkolem bylo prezentovat českou animovanou tvorbu v zahraničí.1 Kulturní politika zdůrazňovala především moderní výraz, bohatství stylů a rozmanitost témat. Úspěchy výtvarníků a režisérů, kteří s festivalovými cenami získávali i mezinárodní renomé, sloužily propagaci socialistické kinematografie jako svobodného prostoru, v němž jsou tvůrci zbaveni starostí o hmotné zabezpečení a mohou vytrvale experimentovat, hledat originální formy a vynalézat nové animační techniky. Zároveň se očekávalo, že výsledky tohoto hledání budou divácky atraktivní, výchovné, vkusné a mravné. Bratři v triku rovněž pragmaticky přijímali lukrativní zakázkové práce. Díky tomu dnes můžeme společenskou satiru, morality a osvětové agitky šedesátých let představit společně s animovanými „klipy“ a kreslenými groteskami, které se v pražských ateliérech vyráběly pro americký trh. Pavel Ryška
Tomáš Pospiszyl 5. 12. | 16:00 | SS V záři Laterny magiky přednáška – Tomáš Pospiszyl | Divoká 60. ---------------------------------------------------------------
1
ADAMEC, Oldřich (ed.). Czechoslovak Film Annual. Cartoon and Puppet Films. Praha: Čs. filmový ústav, 1964. Z tohoto katalogu vychází i název pásma a anglické tituly českých filmů. České názvy snímků, jejichž titul je uveden nejprve anglicky, jsou převzaty ze soupisu čs. filmové výroby, viz HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství VII. 1958–1962. Praha: SPN, 1964, s. 61–71.
61
divoká 60.
4. 12. | 9:30 | FS Czechoslovak cartoon and puppet films today I. projekce | Divoká 60. ---------------------------------------------------------------
5. 12. | 22:00 | FS Czechoslovak cartoon and puppet films today II. projekce | Divoká 60. ---------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------
Až já budu velký / When I Grow Up r. Václav Bedřich | v. Adolf Born | CS | 1963 | 8′ Pierot a múza / Pierrot and the Muse r. Jan Mimra | v. Boris Soukup | CS | 1963 | 12′
--------------------------------------------------------------Jediná radost / For Smokers Only r. a v. Zdeněk Smetana | CS | 1962 | 7′
--------------------------------------------------------------Láhev a svět / The Bottle r. a v. Zdeněk Smetana | CS | 1964 | 7′
--------------------------------------------------------------Slon / The Elephant r. a v. Josef Kábrt | CS | 1964 | 13′
--------------------------------------------------------------Ideál / The Ideal r. a v. Břetislav Pojar | CS | 1963 | 14′
--------------------------------------------------------------Co bylo v klobouku / What Was in the Hat r. Ludvík Kadleček | v. Ludvík Kadleček, Václav Dobrovolný | CS | 1963 | 12′
---------------------------------------------------------------
Jak na to? / How to Keep Slim r. Jiří Brdečka | v. Svatopluk Pitra | CS | 1963 | 11′ Věnec / Laurels r. a v. Zdeněk Smetana | CS | 1964 | 7′
--------------------------------------------------------------Manželské etudy / Etudes in Marriage r. a v. Josef Kábrt | CS | 1964 | 10′
--------------------------------------------------------------Start / The Start Off r. a v. František Vystrčil | CS | 1964 | 8′
--------------------------------------------------------------Problém / Red Tape r. Jan Dudešek | v. M. Kratochvíl | CS | 1963 | 12′
--------------------------------------------------------------Romance r. a v. Břetislav Pojar | CS | 1962 | 14′
--------------------------------------------------------------Drahoušek Klementýna / My Darling Clementine r. Jiří Brdečka | v. Vratislav Hlavatý | CS | 1959 | 6′
---------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------
How to Live with a Neurotic Dog / Jak žít s neurotickým psem r. Gene Deitch | v. Jiří Šalamoun, Miluše Hluchaničová, Bohumil Šiška | CS | 1962 | 9′
---------------------------------------------------------------
Switchin‘ Kitten / Kočka a pes / Tom a Jerry r. Gene Deitch | a. Václav Bedřich | v. Bohumil Šiška CS | 1961 | 7′
---------------------------------------------------------------
Calypso Cat / Kalypso / Tom a Jerry VI. r. Gene Deitch | a. Václav Bedřich | v. Bohumil Šiška CS | 1961 | 7′
Být či nebýt / What is Happiness? r. Pavel Hobl | v. Jan Brychta | CS | 1964 | 10′
It’s Greek to Me-ow! / Řecká kočka / Tom a Jerry II. r. Gene Deitch | a. Václav Bedřich | v. Bohumil Šiška CS | 1961 | 7′ Mouse into Space / Myš / Tom a Jerry III. r. Gene Deitch | a. Václav Bedřich | v. Bohumil Šiška CS | 1961 | 7′ High Steaks / Kuchař / Tom a Jerry V. r. Gene Deitch | a. Václav Bedřich | v. Bohumil Šiška CS | 1961 | 7′
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------The Tom and Jerry Cartoon Kit / Stavebnice / Tom a Jerry VIII. r. Gene Deitch | a. Václav Bedřich | v. Bohumil Šiška CS | 1961 | 7′
62
divoká 60.
Neprakta = Kopecný + Winter Autor námětů Bedřich Kopecný (1913–1972) a kreslíř Jiří Winter (1924–2011) vstoupili do šedesátých let jako úspěšná „firma“ na výrobu kresleného humoru, který se pravidelně objevoval nejen v československých novinách i časopisech. Deset tisíc výtisků jejich knihy Motivy z amfor zmizelo z knihkupeckých pultů během několika týdnů. Rozsáhlá výstava kreseb pro tisk a televizi otevřená v březnu 1960 v libereckém muzeu byla následně reprízována v pražské galerii Fronta. Fotografie z expozice přihlásil Winter do soutěžní přehlídky české karikatury na druhém ročníku festivalu humoru a satiry Haškova Lipnice. Porota, které předsedal Antonín Pelc, udělila oběma autorům první cenu. Kolekce Nepraktových kreseb poté putovaly po galeriích, závodních klubech a osvětových besedách okresních i krajských měst. Zájem o ně projevila nejen široká veřejnost, ale také jeden z iniciátorů lipnické akce, místopředseda vlády Václav Kopecký (1897–1961), který prý ocenil zejména „nahaté zadnice“ Winterových prsatých nymf. Kopecký jako významný stranický ideolog už v polovině padesátých let vystoupil s kritikou „šedivosti a chmurnosti“ oficiálního umění a tzv. sucharů, kteří „přestávají být lidmi s normálními lidskými radostmi, tužbami, vášněmi a životními nároky a [stávají se] pouhými mechanismy, jež je možno libovolně natahovat, aby vydržely přijímat nic než teze, formule, stereotypní fráze atd. Tito suchaři si představují kulturní a společenský život za socialismu tak, že přestanou všechny
formy kultury a zábavy, jež lidé pěstovali dříve a jimiž se obvykle obveselovali […], jako by být veselým a bavit se patřilo k přežitkům buržoazní minulosti a ke znakům západnictví.“1 Na počátku šedesátých let mělo pochvalné hodnocení bývalého ministra kultury dvojí efekt: pomohlo Nepraktovi otevřít dveře výstavních síní a nakladatelství, ale také zavazovalo k účasti na přehlídce za další vítězství socialismu a komunismu, uspořádané ke čtyřicátému výročí KSČ. Pavel Ryška 1
KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa. Doba tání 1953–1956. Brno: Barrister & Principal, 2005, s. 719.
6. 12. | 16:30 | FS Neprakta = Kopecný + Winter projekce, přednáška – Pavel Ryška | Divoká 60. ---------------------------------------------------------------
63
divoká 60.
Neprakta ve filmu Na obrazovky se Winterovy kresby dostaly už v počátcích televizního vysílání. Nejznámější z nich představovala rozčileného muže, který se chystal rozštípat televizor sekyrou. Obrázek oznamující divákům, že porucha není v jejich přijímači, byl prý odvysílán více než pěttisíckrát. Drží tak rekord, který patrně nepřekonala ani Svolinského ilustrace k Nedělní chvilce poezie. Winterův výrazný styl, založený na silné obrysové linii, měl všechny předpoklady stát se ideální výtvarnou předlohou animovaného filmu. Čeští tvůrci sice znali snímky Moonbird (1959) Johna Hubleyho nebo Mały western (1961) Witolda Giersze, v nichž klíčovou roli hrála rozvolněná barevná skvrna, na počátku šedesátých let však stále dávali přednost pevně konturované kresbě. Režisér Jiří Brdečka ji v jednom rozhovoru dokonce označil za „železný princip“ kresleného filmu. Kresby Jiřího Wintera poprvé ožily v animovaném „klipu“ Červená aerovka, který s ploškovými loutkami natočil v roce 1960 Eduard Hofman. V příběhu o konfliktu dvou světů reprezentuje pozitivní hodnoty usměvavý malíř ve starém autíčku, zatímco dravý kapitalismus se žene do záhuby v limuzíně, řízené arogantním elegánem v cylindru. Altruistické vize mírové budoucnosti byly leitmotivem vyprávění o krvavých dějinách černého zlata (Hra o naftu) i příběhu diplomatické mise krále Jiříka. Kořánova „dokumentární historická reportáž“ o cestě českých vyslanců k francouzskému králi (Poselstvo krále Jiříka) kombinovala reálné záběry exteriérů s kresbou,
podobně jako jeho místopis pražských strašidel (Pražská strašidla). Nerealizována zůstala experimentální inscenace kramářské písně o Donu Špagátovi pro Laternu magiku. Dochoval se pouze text detailně popisující interakci animované figury se zpěvákem na jevišti.1 Můžeme se jen dohadovat, co zapříčinilo pokles zájmu režisérů animovaných filmů o Winterovy kresby; jisté je, že až na několik drobných výjimek už nikdo jeho tučné linie k pohybu nenutil. Častěji se objevovaly jako statické obrázky ve filmových dekoracích a v televizních titulcích. Ilustrovaly písničky i soutěžní pořady a o přestávkách mezi jednotlivými programy propagovaly sběrové hnutí nebo státní loterii. Pavel Ryška 1
V roce 1962 vznikl v režii Emila Radoka a Jaromila Jireše snímek Don Špagát. Jako výtvarník je uveden Pravoslav Sovák. Viz HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství VII. 1958–1962. Praha: SPN, 1964, s. 68.
4. 12. | 21:00 | FS Neprakta ve filmu projekce, přednáška – Pavel Ryška | Divoká 60. --------------------------------------------------------------Červená aerovka r. Eduard Hofman | v. Jiří Winter | CS | 1960 | 5′
--------------------------------------------------------------Poselstvo krále Jiříka r. Josef Kořán | v. Jiří Winter | CS | 1963 | 19′
--------------------------------------------------------------Hra o naftu r. Ladislav Čapek | v. Kamil Lhoták, Jiří Winter, Michael Romberg, Karel Štrébl, Rudolf Holan | CS | 1964 | 15′
--------------------------------------------------------------Pražská strašidla r. Josef Kořán | v. Jiří Winter | CS | 1966 | 15′
64
Agitovat, experimentovat, bavit Dnes už se docela vytratilo povědomí o souvislostech mezi agitkou vyzývající k brigádě v uhelných dolech a příhodami roztomilého pejska, který objevuje tajemství přírody. Ještě v šedesátých letech však spojovalo filmy Zdeňka Milera – od Milionáře, který ukradl slunce, přes Brigádu až po seriál o štěňátku – programové experimentátorství provázané s propagací nových společenských hodnot a podřízené požadavkům politického systému. Nejen ideová stránka, ale také formální prvky filmové animace měly polemický rozměr. Zejména Eduard Hofman, výtvarník, režisér a významný funkcionář naší poválečné kinematografie, prosazoval proti hře standardizovaných figur v amerických kreslených groteskách takový způsob utváření pohybu, který by odpovídal charakteru konkrétní výtvarné předlohy. Vzhledem k těmto náročným požadavkům se měl každý český film stát jakýmsi prototypem. O ekonomické stránce tohoto programu se příliš nehovořilo; veřejné diskuze se obvykle zabývaly především uměleckými záměry. Otázky spojené s financováním výroby se odsouvaly do pozadí tvrzením, že československý animovaný film byl zestátněním kinematografie „zbaven nutnosti […] si na sebe vydělávat“.1 V pražském Studiu kresleného a loutkového filmu nicméně vznikaly i zakázky pro americký trh. Na jejich realizaci se tehdy podílela také paní Edita Plicková (1940), která bude jako host programu vyprávět o tom, jak pomáhala přivést na svět Milerova štěňátka,
divoká 60.
a přiblíží průběh denních prací při výrobě animovaného filmu na počátku šedesátých let. Povede také animační dílnu, která je otevřená každému, kdo by si chtěl vyzkoušet práci fázaře v klasickém kresleném filmu. Pavel Ryška 1 HLAVÁČEK, Luboš. K cestě našeho kresleného a loutkového filmu. Malíři spolupracují s filmem. In: Film a doba, roč. V, číslo 5, 1959, s. 308.
5. 12. | 11:00 | FS Agitovat, experimentovat, bavit projekce, přednáška – Pavel Ryška hosté – Edita Plicková, Jitka Barchantská-Turecká | Divoká 60. --------------------------------------------------------------Brigáda r. a v. Zdeněk Miler | CS | 1950 | 13′
--------------------------------------------------------------Měsíční pohádka r. a v. Zdeněk Miler | CS | 1958 | 13′
--------------------------------------------------------------Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu r. a v. Zdeněk Miler | CS | 1960 | 9′
--------------------------------------------------------------Jak štěňátko chtělo malé pejsky r. a v. Zdeněk Miler | CS | 1960 | 10′
--------------------------------------------------------------Jak štěňátko dostalo chuť na med r. a v. Zdeněk Miler | CS | 1961 | 10′
--------------------------------------------------------------O Čtverečce a Trojúhelníčkovi r. a v. Zdeněk Miler | CS | 1965 | 10′
---------------------------------------------------------------
65
divoká 60.
Znělky z divokých vajec
1
Československá televize evidovala k prvnímu září 1961 milión koncesionářů. Před obrazovkami přijímačů se však každý den shromažďoval nejméně dvojnásobný počet diváků a televizní vysílání se stávalo stále vlivnějším zprostředkovatelem propagačního sdělení. Ačkoliv se hospodářské úkoly socialistické reklamy zcela samozřejmě spojovaly s politickými tématy1, mezi takzvanými TV tipy a ostatními pořady vedla v šedesátých letech ostrá hranice. Od roku 1967 ji střežil pumprlík, kterému dali televizní diváci jméno pan Vajíčko. Jako vejce vejci se podobal jednomu z dvojice mladíků, kteří se v kreslené pantomimě výtvarníka a režiséra Eduarda Hofmana Trio (1964) přetahovali o přízeň slečny Zeměkoule. Předkové pana Vajíčka jsou však ještě starší. Přes tři malé vykutálené přátele z Kybernetické babičky (1962) a reklamní hlavonožce, které v padesátých letech navrhovala americká výtvarnice Sterling Sturtevant (1922–1962), sahá rodokmen televizního pumprlíka až k hůlkovitým panáčkům z animací Émila Cohla. Zatímco francouzský filmař zjednodušil karikaturní kresbu z čistě technických důvodů, pro Eduarda Hofmana představovaly strohé linie jak finančně úsporné, tak i výtvarně radikální řešení, které pokračovalo v dlouholeté polemice české animace s plastickými tvary disneyovské kreslené grotesky. Pavel Ryška
Zákonnou povinností ČST bylo provádění masově politické a výchovné práce, založené na politice Komunistické strany Československa. Viz § 1 zákona č. 18/1964 Sb. ze dne 31. ledna 1964.
3. 12. | 21:00 | FS Znělky z divokých vajec projekce, přednáška – Pavel Ryška | Divoká 60. --------------------------------------------------------------Kybernetická babička r. Jiří Trnka | CS | 1962 | 29′
--------------------------------------------------------------Trio r. Eduard Hofman | CS | 1964 | 8′
--------------------------------------------------------------3.–6.12. | K Pan Vajíčko loop | Divoká 60. ---------------------------------------------------------------
66
divoká 60.
Socialistickou propagací k vyšší spotřební kultuře Koncem padesátých let už v podstatě nikdo vážně nezpochybňoval oprávněnost obchodní reklamy v socialistickém hospodářství. Na sporadickou kritiku „nedůstojného kšeftování“ pádně odpovídal vzrůstající vliv mimoekonomického poslání socialistické propagace, která byla především společenskou, zdravotní nebo osvětovou agitkou. Měla přispívat k vytváření nových spotřebních návyků, podporovat zdravější a kulturnější způsob života a vést občany k citlivějšímu chápání toho, co je a co není vkusné, vzhledově i tvarově vhodné, účelné a praktické.1 V kontrastu k americké a západoevropské reklamě, charakterizované jako „bombastický a nesmlouvavý útok na city a pocity diváků“2, se stavělo prosté a pravdivé sdělování seriózních informací o přednostech nabízeného zboží a výhodách nových služeb. Výchova občana-spotřebitele v souladu s centrálně plánovaným hospodářstvím bazírovala na ideovosti, pravdivosti, konkrétnosti, záměrnosti a plánovitosti. Při praktické aplikaci těchto tezí se ovšem nebylo možné vyhnout otázce, jakým způsobem tyto dobré rady rozdávat, aby byly pro diváky dostatečně atraktivní. Odborné diskuze nad možnostmi oživení socialistické propagace vtipnou nadsázkou nebo kreslenými charaktery tak probíhaly v podstatě po celá šedesátá léta. Pavel Ryška
1
HÄCKL, Bohuš. Propagační prostředky. Praha: Vydavatelství obchodu, 1962, s. 11. Těmito slovy charakterizoval americké reklamy František Marvan, vedoucí reklamního oddělení ČST, v pořadu Hovoříme o televizi – Magazín zajímavostí z televizního zákulisí, 1967. 2
5. 12. | 20:30 | SS Socialistickou propagací k vyšší spotřební kultuře projekce, přednáška – Pavel Ryška | Divoká 60. --------------------------------------------------------------Létající talíře r. Ludvík Hájek | CS | 1958 | 1′43″
--------------------------------------------------------------Rádio Filharmonie v. Zdeněk Seydl | CS | 1959 | 2′03″
--------------------------------------------------------------Nedělní oběd r. Václav Bedřich | v. J. Novotný | CS | 1959 | 1′
--------------------------------------------------------------Kalorka r. Václav Bedřich, Jaroslav Možíš | v. Karel Nepraš CS | 1960 | 2′44″
--------------------------------------------------------------Nealkoholické nápoje r. a v. Jan Karpaš | CS | 1960 | 2′02″
--------------------------------------------------------------O bydlení a nábytku r. Josef Kluge | CS | 1960 | 3′40″
--------------------------------------------------------------Kam s ní r. Václav Bedřich | CS | 1961 | 0′59″
--------------------------------------------------------------Barbus – Elida r. Oldřich Mirad | CS | 1966 | 1′34″
--------------------------------------------------------------Pilsner Urquell r. a v. Karel Pekárek | CS | 1961 | 0′45″
--------------------------------------------------------------Liko (Výrobky konzerváren) CS | 60. léta | 1′08″
67
divoká 60.
Co bylo možné tolerovat jako studentskou recesi? Prvomájové studentské slavnosti bývaly považovány za krátkodobou, a proto celkem neškodnou zábavu. Během majálesu 1965 se však ukázalo, že v rámci karnevalového veselí je také možné jasně artikulovat politické názory. V průvodu, který byl pražským vysokoškolákům po devíti letech opět oficiálně povolen, se vedle schválených transparentů, odsuzujících atomové zbraně, zahraniční politiku Spojených států a německý revanšismus, objevil také alegorický vůz v podobě zdemolovaného autobusu taženého koňmi, s nápisem „Toto je československé hospodářství“.1 Studenti nesli transparenty s texty „Co se v mládí naučíš, k stáru se učíš jinak“, „Za vyšší úroveň visokých škol“ a skandovali hesla „Byli jsme před pomníkem, budeme i po něm“ nebo „Kupředu, levá“, přičemž pochodovali pozpátku. Během večerního programu v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka hrály bigbítové kapely, na pódiu se objevily „téměř nahé ženy“ a také zarostlý Allen Ginsberg. Americký básník přiletěl do Československa už v polovině února 1965, přímo z „ostrova svobody“, odkud byl vypovězen poté, co veřejně podpořil kubánské gaye a požadoval legalizaci marihuany. Během pražského pobytu diskutoval se studenty, recitoval verše, zúčastnil se šňůry divokých večírků a stal se králem majálesu. V dokumentu, který o prvním máji 1965 natočili studenti FAMU, byl průběh oslav charakterizován jako výraz studentského veselí, legrace a recese. Komunističtí ideologové je
však hodnotili jako naprosté selhání práce stranických a svazáckých organizací. Jejich pošramocenou reputaci se úřady pokusily napravit vyhoštěním Ginsberga z republiky, kampaní proti jeho „neskrývané sexuální zvrácenosti“2 a represivním přístupem k neposlušným studentům. Pavel Ryška 1
SVOBODA, Vladislav. Retro vzpomínka – Majáles 1965 [on-line]. [cit. 2015-06-11]. Dostupné z WWW: . 2 K pobytu Allena Ginsberga v Československu viz BLAŽEK, Petr. Vyhoštění krále majálesu. Allen Ginsberg a Státní bezpečnost. Paměť a dějiny, 2011, č. 2, s. 28–43. SVATOŠ, Michal. Studentský majáles roku 1965 aneb Allen Ginsberg králem majálesu. In: Zilynská, Blanka – Svobodný, Petr (eds.). Česká věda a Pražské jaro (1963–1970). Sborník z konference. (Praha 22.–23. listopadu 2000). Praha: Karolinum, 2001, s. 365–370.
4. 12. | 15:00 | DS Co bylo možné tolerovat jako studentskou recesi? projekce, přednáška – Pavel Ryška | Divoká 60. --------------------------------------------------------------Majáles 65 r. Jiří Danda | CS | 1966 | 16′
---------------------------------------------------------------
68
divoká 60.
Skupina TRIK Pokud by kdokoliv chtěl podrobněji zkoumat český (československý) amatérský animovaný film šedesátých let, rozhodně nemůže opomenout skupinu TRIK, která na dlouhou dobu určila tvářnost a styl české amatérské animace, a to díky svým úspěchům na krajských soutěžích, v soutěži UNICA či na Brněnské šestnáctce. Vůdčí osobností TRIKu byl Antonín Skoták (1915–2010). Figuroval v roli kameramana a zvukového technika. Jako filmový amatér začínal v roce 1939 na osmičce. Až v roce 1950 přesedlal na 16mm film, když spolu s Jiřím Čapkem (1926, profesí stavař a architek) natočili svůj první loutkový film Dona Conchita. V roce 1952 se Skoták seznámil s malířem a ochotníkem Jiřím Scheubou (1923), vytvořil s ním paralelní tým a po několika krátkých hraných skečích natočili ploškovou Černou ruku (1957). Na její úspěch navázaly filmy Nejkrásnější planeta a Praha 20.05. (oba v roce 1960). Jako TRIK se spolu všichni tři (SkotákČapek-Scheuba) oficiálně sešli až v roce 1961 při práci na snímku Semper Idem. Do roku 1970 pak spolu natočili deset filmů – se stoupajícími nároky na zvukovou dramaturgii do svého týmu v roce 1965 přizvali ještě zvukaře Ivo Daška (1930–2015). Pomyslnou štafetu TRIKu v tvorbě pak na řadu let převzal kladenský FISK, jenž mj. od roku 1967 organizoval bienále Amatrik, ale to je již jiná kapitola. Miloš Henkrich
4. 12. | 12:00 | DS Skupina TRIK projekce, úvod – Miloš Henkrich | Divoká 60. -------------------------------------------------------------Semper idem CS | 1961 | 12′
--------------------------------------------------------------Včera neděle byla CS | 1961 | 5′
--------------------------------------------------------------Kvalitní práce CS | 1962 | 8′
--------------------------------------------------------------Podstata věci CS | 1963 | 9′
--------------------------------------------------------------Proměny CS | 1964 | 4′
--------------------------------------------------------------Duo Jonglos CS | 1965 | 6′
--------------------------------------------------------------Psychóza CS | 1966 | 9′
--------------------------------------------------------------Kde to najdete CS | 1967 | 6′
--------------------------------------------------------------Siréna CS | 1967 | 2′30″
---------------------------------------------------------------
69
divoká 60.
Animační dílna s Editou Plickovou Paní Edita Plicková (1940) kreslila obrázky k pohádkovým a naučným diafilmům i komiksovým příběhům; nyní už řadu let ilustruje dětské knihy, učebnice a didaktické pomůcky pro nejmenší. Jejím vůbec prvním zaměstnáním však byla práce pro animovaný film. Do pražského Studia kresleného a loutkového filmu nastoupila na konci padesátých let, po maturitě na střední uměleckoprůmyslové škole. V ateliérech na Klárově, které stávaly na místě dnešní stanice metra Malostranská, pracovala jako fázařka. Na planžetu s kolíčky, upevněnou na prosvětlovacím stolku, zakládala pauzovací papíry a rozkreslovala pohybové akce mezi jednotlivými klíčovými pozicemi, určenými animátorem. Pomáhala tak přivést na svět například štěňátko z třídílné série Zdeňka Milera Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu (1960), Jak štěňátko chtělo malé pejsky (1960) a Jak štěňátko dostalo chuť na med (1961). Na letošní Přehlídce animovaného filmu bude o výrobě kresleného filmu v šedesátých letech nejen vyprávět, ale povede také praktickou dílnu. Dvoudenní workshop klasické animace je určen dětem od devíti let, jejich starším sourozencům, rodičům i prarodičům, kteří by si chtěli zkusit nakreslit pohyb. Kapacita dílny je omezena na 10 účastníků. Pavel Ryška
5. 12. | 14:00 | AGD 6. 12. | 11:00 | AGD Animační dílna s Editou Plickovou workshop | Divoká 60. ---------------------------------------------------------------
71
animace animace
animace animace Animace animace není zvoláním, ale spíše jen jednou z dalších forem odpovědi na podtitul PAFu, kterým je otázka: „Co je to animace?“ Kategorii animace v rámci dramaturgie PAFu pojímáme již dlouhodobě jako neustálé znovuobjevování významu a interpretace tohoto slova v závislosti na vzniku obrazu nebo na společenské zkušenosti s ním. Francouzský teoretik filmu Raymond Bellour v „souboji obrazů“ píše o nejistotě – proměnách, převratech, přechodech a pasážích, které existují mezi tím, co nazýváme filmem, a tisícem a jednou možností, jak vystavit pohyblivé obrazy ve velmi vágní oblasti, známé jako umění.1 Pomyslný průchod pasáží je fascinující a do
72
animace animace
jisté míry fungoval i jako propojení odlišných technologických úrovní či období formování pohyblivých obrazů. Film byl jedinečnou událostí projekce pohyblivých obrazů pouze pro jednu až dvě generace diváků, než byl doplněn o televizní vysílání či v současnosti internet. Přesto se zdá, že mnohem zajímavější začíná být sledování samotné cesty pasáží, trávení času uvnitř bez snahy popisovat vstup či východ. V tomto ohledu je naše koncepce bližší východiskům myslitelů, kteří přicházejí v rámci výkladu dějin filmu s předpokladem, že pro mnoho tvůrců byly od počátků kinematografie zásadnější způsoby a okolnosti prezentace obrazu (filmu) než jeho zachycení. Soustředění se na přechody mezi obrazy i postávání nebo poposedávání ve tmě jsou tak možná nejcennějšími situacemi, které vytvořil „sám“ film. Za podnětné lze v současnosti považovat období formování prvních pohyblivých obrazů, postupný vznik kinematografu a jeho současné preparování v rámci parakinematografie (srov. Noam M. Elcott nebo Jonathan Walleyad.). Programová sekce má charakter výstavního řazení bez jasně definovaného prostoru prezentace. Přizvaní umělci, teoretici, historici, filmaři a hudebníci se podílejí na čtyřdenním popisu pohyblivých obrazů a animace na úrovni prezentací, projekcí, filmových vystoupení nebo výstav a koncertů. Naznačena (či demonstrována) bude role tmy a statického obrazu (Martin Arnold, Greg Pope). Současné tendence převádět obrazové vlastnosti animace do objektů či soch (Jonathan Monaghan)
doplňují historické příklady (bratři Whitneyové), fungující jako ukázky práce s abstraktním obrazem vznikajícím před kamerou. Dalším příkladem je současné pojetí filmového manifestu (Samson Kambalu) nebo rozvíjení projektů navazujících na fenomén live cinema (Takashi Makino, Vessel & Pedro Maia), které doplňují živé akce, jež mají za cíl zanechat otisk událostí uskutečněných v prostorech připomínajících kina – znovuobjevována je idea světelných her (Plain, Lotic & Michal Pustějovský), nebo je naopak pracováno s abstrahováním fenoménu performance a koncertu (Lars TCF Holdhus, Stanislav Abrahám, Jonáš Gruska). Martin Mazanec 1
BELLOUR, Raymond. Battle of the Images [2000]. In: Future Cinema. Cambridge, MA: The MIT Press, 2003, s. 56–57.
Takashi Makino, Space Noise 3D, 2013
Lars TCF Holdhus
Stanislav Abrahám, Shapescapes & Spectral Scenery, 2015
Greg Pope, Shot Film, 35 mm, 2009
Samson Kambalu, Self-Portrait as Nietzsche, 2004
Něco někde (s něčím), ilustrační foto k přednášce Tomáše Pospiszyla
Jonathan Monaghan, Alien Fanfare, 2014
80
animace animace
Bratři James a John Whitneyové Tvorba bratrů Jamese a Johna Whitneyových bude představena historikem filmové avangardy a tvarozpytcem střihové skladby Martinem Čihákem. Díla obou filmařů řadí k jedné z oblastí absolutního filmu, v niž kamera a filmový pás slouží jako záznamové médium, přičemž abstraktní svět je vytvářen před kamerou a je jí snímán (Walter Ruttmann, Hans Richter, Oskar Fischinger, Dwinell Grant, Jordan Belson, Hy Hirsh aj.) John Whitney vytvořil své první filmy na formátu 8 mm za svého předválečného pobytu v Paříži, aniž by tehdy cokoli tušil o abstraktních tendencích předválečné evropské avantgardy. Teprve po návratu do Spojených států amerických se seznámil s díly Mana Raye a Oskara Fischingera i s jejich autory osobně. Jeho ústředním tématem bylo hledání analogií mezi strukturou filmu a hudby, popřípadě jazyka. Velkým iniciačním zdrojem byla pro něho Schönbergova hudba, se kterou se seznámil již v Evropě. John byl rovněž velkým technickým inovátorem a vynálezcem. Pro své první pokusy s 8mm filmem si sestrojil vlastní optickou kopírku, ve které používal barevné filtry ke kopírování černobílých předloh na barevný materiál. První společné filmy bratří Whitneyů Five Film Exercises (1943 – 1944) jsou variacemi a permutacemi jednoduchých tvarů a jejich kompozičních řešení v rámci obrazové plochy, doplněných syntetickým zvukem (tzv. Infrasonic sound) realizovaným na speciálním zařízení, které zkonstruoval John Whitney. Jde o jedno
z nejoriginálnějších spojení obrazu a zvuku v absolutním filmu. V následujících letech věnoval John Whitney velkou pozornost zejména možnostem permutace již natočeného materiálu pomocí optické kopírky, která mu umožňovala pouhým obrácením materiálu vzhůru nohama, stranovým převrácením atp. získávat od jednoho tvaru různé variace. Sestavoval rovněž pomocná mechanická animační zařízení z odpadů ze šrotovišť a skládek. Kolem roku 1957 zakoupil části starého vyřazeného protiletadlového kanónu M-5, včetně jeho řídicí jednotky, a sestrojil mechanický analogový pracomputer umožňující programovaně natáčet animace. Sám John Whitney označuje toto zařízení jako cam machine nebo také animation machine. James Whitney natočil samostatně filmy Yantra (1950–1955) a Lapis (1963–1966), rovněž ovlivněné spiritualitou a východní mystikou, ve kterých redukoval základní skladebný materiál na jednotlivé body, popřípadě čistě barevná filmová okénka. Yantra znamená údajně v sanskrtu stroj – chápaný jako velký kosmický stroj. James zde pracoval klasickou animací okénko po okénku, využíval solarizace a dalších náročných laboratorních zpracování. Cílem bylo vytvoření meditativního filmu, obdobně jako v následujícím díle Lapis, jehož název odkazuje ke kameni mudrců a který je čistou filmovou mandalou. Pro realizaci tohoto filmu využil James Whitney výše zmíněné zařízení cam machine, zkonstruované bratrem Johnem. Práce na filmu jej ovšem natolik vyčerpala, že bezmála dalších deset let netočil.
81
animace animace
Popis tvorby bratrů Johna a Jamese Whitneyových je přejat z knihy Martin Čiháka Ponorná řeka kinematografie (Praha, 2013).
připravil Martin Mazanec 4. 12. | 12:00 | FS Bratři James a John Whitneyové: Projekce I. projekce, prezentace – Martin Čihák Animace animace ---------------------------------------------------------------
Film Excercise n° 2–3
r. James a John Whitneyové | US | 16 mm | 1944 | 4′
--------------------------------------------------------------Lapis
r. James Whitney | US | 16 mm | 1963–1966 | 10′
--------------------------------------------------------------Catalog
r. James Whitney | US | 16 mm | 1961 | 7′
--------------------------------------------------------------Experiments in Motion Graphics
r. James Whitney | US | 16 mm | 1967 | 13′
--------------------------------------------------------------Permutations
r. John Whitney | US | 16 mm | 1968 | 8′
--------------------------------------------------------------5.12. | 14:30 | FS Bratři James a John Whitneyové: Projekce II. projekce, prezentace – Martin Čihák Animace animace --------------------------------------------------------------Film Excercise n° 2–3
r. James a John Whitneyové | US | 16 mm | 1944 | 4′
--------------------------------------------------------------Yantra
r. James Whitney | US | 16 mm | 1950–1957 | 8′
Celery Stalks at Midnight
r. James Whitney | US | 16 mm | 1952 | 3′
--------------------------------------------------------------Experiments in Motion Graphics
r. James Whitney | US | 16 mm | 1967 | 13′
--------------------------------------------------------------Osaka
r. James Whitney | US | 16 mm | 1970 | 3′
--------------------------------------------------------------Matrix III
r. John Whitney | US | 16 mm | 1972 | 11′
---------------------------------------------------------------
82
animace animace
Samson Kambalu Samson Kambalu (1975) pochází z afrického Malawi, kde jeho postoj k umění a životu formovala raná zkušenost s kinem atrakcí, solipsistickou náturou kmene Chewa i domácí „filozofické přednášky“ jeho otce. Autorsky se pohybuje v řadě médií, od místně specifických instalací, kresby, malby, videa a performance až po krásnou literaturu. Pro jeho tvorbu je typické silné ovlivnění situacionismem, autobiografické prvky a exces, humor a vtip, které používá jako nástroje k neustálému ohledávání hranic historie, umění, lidské identity, náboženství a svobody jednotlivce. Je autorem autobiografického románu The Jive Talker or, How to Get a British Passport (2008) a Uccello’s Vineyard (2012), do středověku situovaného fiktivního narativu o fotografii a umění, využívající techniky detournement. Obě publikace získaly řadu ocenění. Kambalu žije a působí ve Velké Británii. Marie Meixnerová
Samson Kambalu: Nesnesitelná lehkost filmů Nyau „Filmy Nyau využívají jak média filmu, tak psychologie a geografie městských oblastí a jejich okolí jako katalyzátorů dramatické sebeproměny, při které je ‚já‘ hravě překoncipováno jako součást většího schématu věcí, překračujícího omezení a konvence každodenního života.“1 MM Co je to nyau? SK Nyau je filozofie přebytku, která se vyskytuje u národa Chewa v jižní Africe. Jedná se o celou filozofickou kosmologii. Týká se všech aspektů každodenního života. Nyau je v podstatě dar – přebytečný majetek, čas mimo pracovní svět a nutnost v daném systému – energie, kterou nelze využít. Lidé z národa Chewa s přebytkem neobchodují. Namísto toho jej oslavují skrze nyau, svrchované aktivity, mezi které patří umění, nesmírné hýření prostřednictvím falešných struktur, dávání dárků a pořádání hostin pod taktovkou masek nyau – Gule Wamkulu (doslovně Velká hra). Děje se tak během slavností, slavnostních zahájení, pohřbů a dalších událostí patřících do společenských struktur každodenního života. MM Zdá se, že ve vašich filmech Nyau hrají velmi důležitou roli aluze na raný film... SK Nyau Cinema se svou bezprostřednostní velmi podobá ranému „kinu atrakcí“ bratrů Lumièrových. Tehdy si diváci velmi dobře uvědomovali přítomný okamžik projekce. Šlo o živé a intuitivní sledování filmového média
83
animace animace
v improvizovaných „kinosálech“ v různých domech, kavárnách, dokonce i v cirkusových stanech. (...) Divadelní soubor Kwathu, který v průběhu dne vystupoval v prostorách katolického sboru, pod vlivem Nyau Cinema, odehrával části svých her zpomaleně s náhlými záblesky zrychlených pohybů. To je smysl darovaného času, který inspiroval také raný avantgardní film a umění od kubismu a Duchampa po Picabia a situacionisty, kteří usilovali o přemístění zkušenosti s uměním (včetně filmu) zpět do opravdového života. MM Velmi mě zajímá váš přístup k médiu... SK Nyau se u mě mimo filmovou tvorbu projevuje i v literatuře a mnoha dalšími různými způsoby. Z estetiky nyau vycházela i má interaktivní instalace Sanguinetti Breakout Area umístěná v pavilonu Arzenale na benátském bienále v roce 2015. Holyballismus, kvazináboženství soustředěné kolem kopacího míče polepeného stránkami z Bible, byl pokusem o moderní náboženství Nyau – přehodnocením mého křesťanského dědictví, kdy k náboženství přistupuji jako ke kreativní hře (Gule Wamkulu) a formě dávání darů. Stejně jako blues, pochází i Nyau z ničeho. Při tvůrčích hrách se humoru a nadbytku nelze vyhnout. Nyau jde napříč jakýmikoli hierarchiemi i médii. Je narušujícím, ale kreativním „třetím termínem“. Jde o jediný druh umění, kterého jsem si vědom. rozhovor Marie Meixnerové se Samsonem Kambalu celý rozhovor na www.pifpaf.cz
KAMBALU, Samson: Nyau Cinema. Stevenson catalogue 82, 2015 [on-line]. [cit. 2015-10-10]. Dostupné z WWW: .
1
3. 12. 2015 – 11. 1. 2016 | GUM Samson Kambalu (MW/GB): Nesnesitelná lehkost filmů Nyau výstava | Animace animace --------------------------------------------------------------3. 12. | 17:00 | GUM Samson Kambalu (MW/GB): Nesnesitelná lehkost filmů Nyau kurátorka – Marie Meixnerová | vernisáž Animace animace --------------------------------------------------------------5. 12. | 19:30 | FS Samson Kambalu: Nyau Cinema prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------6. 12. | 11:00 | DS Samson Kambalu pro The One Minutes: Nyau Cinema projekce | Animace animace ---------------------------------------------------------------
84
animace animace
Samson Kambalu pro The One Minutes: Nyau Cinema The One Minutes uvádí dvaadvacet minutových videí natočených podle pravidel Nyau Cinema. Koncept zvláštního formátu krátkého filmu jako hravé site-specific performance, jako úniku limitům a konvencím každodennosti či situacionistického „detournement“ vymyslel a ve vlastní tvorbě rozvíjí malawský konceptuální umělec a spisovatel „s britským pasem“ Samson Kambalu. Ten je také kurátorem pásma, které na PAFu osobně uvede. Amsterodamská platforma The One Minutes produkuje každý měsíc nové pásmo minutových filmů, One Minutes, které vždy kurátorsky připravuje vybraný umělec s výrazným tvůrčím stylem. PAF s The One Minutes spolupracoval poprvé v roce 2014, kdy uvedl pásmo Ways of Something. Marie Meixnerová Participující umělci: Sjoerd Tanghe, Patrick Tjon, Jean Beining, Laresa Kosloff, Radek Dabrowski, Fivefivefilms.com, Joana Pinho Neves, Barry van der Rijt, Bas van Wieringen, Roeland Otten a Alonso Vazquez, Sjaan Klijnee, Alite Thijsen, Anne Hartog, David Djindjikhachvili, Thierry Mandon, Pablo Núñez Palma, Willehad Eilers a Sebastian Christoffel, Samson Kambalu. Kurátor: Samson Kambalu pro The One Minutes.
Nyau Cinema přistupuje k filmování jako ke svrchované aktivitě. Natáčení filmu se stává způsobem, jak uniknout omezením a konvencím každodenního života, samotné „já“ je při něm s hravostí rekoncipováno jako součást většího řádu věcí. Slovo nyau v čičevštině znamená „přebytek“. Desatero filmů Nyau 1. Film Nyau musí být pojat jako méně než minutový klip. 2. Herecký výkon by měl být spontánní a místně specificky reagovat na „nalezenou“ architekturu, krajinu nebo objekty. 3. Mezi zachycenou performancí a médiem filmu musí vždy probíhat dialog. 5. Kostým musí pocházet z každodenního života. 6. Herecký výkon musí být decentní, ale jakoby z jiného světa, transgresivní a hravý. 7. Střih musí být omezen na estetiku primitivního a němého filmu. 8. Zvuk a hudba musí být ve filmu používány omezeně, nebo předvedeny živě na projekci filmu. 9. Filmy Nyau musí být promítány v speciálně navržených kino boxech nebo v improvizovaném kino zařízení, které je v souladu s duchem filmu. 10. Filmy Nyau musí podporovat aktivní účast publika. Samson Kambalu, 26. srpna 2013
85
animace animace
3. 12. 2015 – 11. 1. 2016 | GUM Samson Kambalu (MW/GB): Nesnesitelná lehkost filmů Nyau výstava | PAF Art --------------------------------------------------------------3. 12. | 17:00 | GUM Samson Kambalu (MW/GB): Nesnesitelná lehkost filmů Nyau kurátorka – Marie Meixnerová | vernisáž Animace animace --------------------------------------------------------------5. 12. | 19:30 | FS Samson Kambalu: Nyau Cinema prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------6. 12. | 11:00 | DS Samson Kambalu pro The One Minutes: Nyau Cinema projekce | Animace animace ---------------------------------------------------------------
Něco někde (s něčím) Film a jeho jazyk prostoupil kulturu 20. století. Jak však toto obecné tvrzení aplikovat na konkrétní kulturní artefakty a použít jej při jejich interpretaci? Přednáška se zaměří na koláže Jiřího Koláře z přelomu čtyřicátých a padesátých let. Autor při jejich tvorbě pracoval s materiálem z historických obrázkových časopisů, většinou vedle sebe kladl jen několik málo vzájemně propojených fotografických výjevů. Do jaké míry tento postup reflektoval grafickou úpravu zdrojových periodik a do jaké míry byl ovlivněn dobovými literárními experimenty? Lze Kolářovy pracovní metody všeobecně označit slovem montáž a číst je podobně jako filmové vyprávění? Kolářovy koláže i další podobná díla českých i zahraničních autorů odkazují k proměně autorství a způsobu umělecké práce, ke které došlo ve 20. století pod vlivem technologického pokroku. Tvůrci se posouvají do roviny editorů, zpracovatelů a interpretů již existujícího materiálu a část svých tradičních kompetencí předávají divákům svých děl. Lze závěry z této případové studie nějakým způsobem zobecnit a rozšířit? Je například internet filmem 21. století? Tomáš Pospiszyl 4. 12. | 13:30 | SS Něco někde (s něčím) přednáška – Tomáš Pospiszyl | Animace animace --------------------------------------------------------------5.12. | 16:00 | SS V záři Laterny magiky přednáška – Tomáš Pospiszyl | Divoká 60.
86
animace animace
Martin Arnold Rakouský umělec a filmař Martin Arnold (1951) premiérově uvedl video Soft Palate na PAFu v roce 2010. Šlo o animační rozklad a přepracování motivu z filmu Walta Disneyho. Od té doby vznikla volná série odvozená z anatomie „cartoons“ – autor se zabýval otázkami spjatými jak s podvědomým vnímáním rozličných jevů nacházených v mezerách mezi filmovými políčky, tak viditelnou anatomií Pluta nebo Mickeyho. Ve srovnání s filmy z přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy Arnold navazoval v rámci hollywoodských apropriací na strukturální film, tentokrát pracuje metodicky se zásahy v rámci jednotlivých filmových políček. S nadsázkou lze říci, že tato série animací stojí na pomezí analýzy zraku a vzniku projektivního testu k rozboru diváků. Na PAFu Martin Arnold představí zejména východiska a kontext vedoucí ke vzniku videí odvozených od animací. V roce 2010 Arnold kurátorsky připravil výstavu jednoduše nazvanou Blinking (Galerie Martin Janda). K pohyblivým obrazům o mrkání zahrnul vedle vlastních „cartoons“ i film strukturálního filmaře Owena Landa a současné umělkyně Runy Islam. Východiskem k výstavě byla vedle japonské studie o mrkání i otázka „Lze líčit historii vidění bez vědomí historie přehlížení?“, na kterou navazuje Arnold svým textem: „Lidé obyčejně mrkají 8krát až 41krát za minutu. To znamená, že během tohoto časového rozpětí je člověk v průměru na šest sekund slepý. Běžný film také pomrkává, promítá 24 snímků za sekundu přerušených 48 fázemi naprosté tmy. V temných zákoutích
kina, během sledování snímků prolétajících přes plátno, naskočí sjednoceně víčkům zhruba poloviny diváků mrkací reflex. Promítaná látka tak není jen kolektivně sledována, ale zároveň kolektivně přehlížena. (…) Výstava spojila dohromady umělecké přístupy, jež propojuje záliba v rozpoznávání a zároveň neschopnost rozpoznat, ve vnímání a nevnímání, objevování a mizení, jedním slovem – v mrkání.“ Martin Arnold v letošním roce vydal autorskou publikaci Gross Anatomies (2015), název je přejat z oboru zabývajícího se viditelnými jevy v anatomii. V závěru rozhovoru s kurátorkou Angelou Stief odpovídá na otázky spjaté s psychoanalytickým výkladem svých děl a obecněji postojem k psychoanalýze. „Psychoanalýza v praxi nehledá pravdu, jde v ní spíš o to, aby analyzovaný byl šťastný. Traduje se vtip: Po ukončení terapie potká pacient na ulici svého psychoanalytika. Ten se ho zeptá, jak se mu daří, na což pacient odpoví: ‚Pořád se počůrávám do postele, ale už mě to baví.‘ Podobně ani mé ‚cartoons‘ neznají pravdu. Jsou spíše maličkými příběhy, které nechávají mnoho ve tmě, a nejen v oněch temných fázích filmových projekcí a mrkání. Tato slova obsahují mnoho temnoty a prázdných míst i na plátně samotném. Vyprávím tyto příběhy z pozice jakoby mimo (mimo plátno, nevyřčené, neviděné…). Jak si vyložit, co nevidíme nebo nemůžeme vidět? Před mnoha lety jsem našel citát Georgese Bataillea, ve kterém mluví o velké černé díře, která nás všechny spojuje. Při pozdějším zkoumání jsem byl překvapen zjištěním, že myslel zornici, a ne řiť.“ Martin Mazanec
87
animace animace
4. 12. | 19:00 | FS Martin Arnold (AT): Black Holes přednáška | Animace animace --------------------------------------------------------------5. 12. | 18:00 | DS Situace distribuce – stav věcí kulatý stůl – Matěj Strnad, Samson Kambalu (MW/GB), Ivan David, Lenka Střeláková, Martin Arnold (AT), Janek Rous | Jiné vize ---------------------------------------------------------------
88
animace animace
Josef Bolf Tvorba Josefa Bolfa (1971) je přístupná zejména skrze sugestivní malby a kresby. Na PAFu představí pět videí, která byla v rozličných podobách zapojena do jeho výstav během posledních let. Videa s motivy performance, rozhlasové hry a klasických loutkových filmů jsou součástí Bolfova světa obrazů s různými rysy rozpohybování a vyprávění vnitřních příběhů. MM Vybavuje se mi jedna z tvých výstav, pro niž byl inspiračním zdrojem i film Total Recall. Pracuješ přímo s filmovými kompozicemi či mizanscénou, kterou „přenášíš“ do cyklů maleb či kreseb, nebo jde spíš o náhodné a volné asociace, které jsou odvozeny od témat či citací z filmů? JB Pracuji s filmovými asociacemi docela často. Nejsem ale vždy předem rozhodnutý, jaký film nebo jaký způsob kompozic nebo co přesně mou práci ovlivní. Spíš jsou tyto reference součástí celého procesu práce, kdy hodně věcí vzniká z nějakých automatických kreseb; některé jsou ovlivněny spíš fotografiemi než filmem. Dá se říct, že mixem těchto dvou zdrojů vzniknou nějaké mizanscény, inscenace. Odkazy a reference jsou už pak součástí mé vizuální paměti a zkušenosti, následně s nimi třeba dále pracuji. Ta věta z Total Recall mne fascinovala suverenitou, s jakou jednoznačně potírá naši základní zkušenost: „Ty nejsi ty, ty jsi já.“ Šlo spíše o ironizující aluzi k celé výstavě, akcentující osobní témata. MM Co bylo impulzem k natočení loutkového filmu?
JB Bezprostředním impulzem k natočení prvního filmu byla série obrazů, respektive jedna práce z roku 2008. Měl jsem pocit, že se v ní toho děje víc, než je obraz schopen sdělit, a že si o pohyb a filmový čas přímo říká… Druhým impulzem byla pak možnost představit něco nového na Pražském bienále 2008, kurátorovaném Karlem Císařem. Šlo o projekt navazující na předchozí bienále a soustředící se na změny v tvorbě vybraných umělců. MM Z řemeslného hlediska mne zajímá práce na loutkách během jejich výroby i natáčení. Spolupracoval jsi s „loutkaři“ nebo filmovou produkcí? JB Nejprve jsem chtěl loutky dělat sám, nakonec jsem to raději přenechal profesionálním loutkařům z Minoru (Bára Čechová). Zjistil jsem, že při výrobě je nutné dbát na spoustu zákonitostí, kterými jsem se nechtěl moc zabývat. S loutkami hráli herci (Tomáš Běhal, Buchty a loutky). Vyhovovalo mi vnímat, jak se prostředí, které jsem znal jen jako obrazovou plochu, měnilo v koherentní svět. Kvůli tomu, že natáčení bylo v podstatě záznamem živé akce, jsem nakonec něco jako produkci využíval (stavba a světla). U prvního filmu jsem se o to staral sám spolu s kameramanem Jiřím Málkem, podruhé produkci zajišťovalo Pražské Quadriennale (konkrétně Jakub Matějka) a spolupracoval jsem s kameramanem Darkem Štuličem. MM Poslední video Těžká planeta vznikalo přemalováváním obrazu. Píšeš si někdy poznámky či příběhy, které se později stávají předlohou k obrazům (videím), nebo spíš
89
animace animace
pracuješ jen s představou obrazu, která vzniká během procesu malby, tedy i přemalovávání? JB S textem občas pracuji, nevnímám jej jako dovysvětlení nebo komentář k obrazům, spíš vznikne samostatný celek – Zlaté časy (2000), text Ty, který je i součástí stejnojmenného videa z roku 2008, Nehotové dny (2014, v časopise Galerie Na shledanou) nebo spolupráce s Ondřejem Štindlem na románu Mondschein. A text voice overu k Těžké planetě vlastně vznikl jako první. Pravidelně si zapisuji sny. Občas si něco vypíšu z textu, který zrovna čtu nebo zaslechnu. Texty spíš popisují obrazy, představy… Trochu mou práci inspirují, ne vždy ale odpovídají tomu, co nakonec vznikne. rozhovor Martina Mazance s Josefem Bolfem
6. 12. | 13:30 | FS Josef Bolf: Těžká planeta prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------Obývací pokoj
CZ | 2008 | 10′04″
--------------------------------------------------------------Ty
CZ | 2010 | 15′48″
--------------------------------------------------------------Chodba
CZ | 2011 | 15′37″
--------------------------------------------------------------Destrukce
CZ | 2011 | 14′12″
--------------------------------------------------------------Těžká planeta
CZ | 2015 | 10′28″
90
animace animace
Jonathan Monaghan Americký animátor a vizuální umělec Jonathan Monaghan (1986) využívá počítačové animace k dále rozvíjené vazbě mezi pohyblivými obrazy a fyzicky existujícími objekty. Ty tvoří často kombinací 3D tisků s ušlechtilými materiály. Na PAFu Monaghan představí v samostatném pásmu Animated Worlds výběr videí, která tvoří poměrně komplexní mytopoetický svět, odvozený od proměn luxusních prostorů a modifikované symboliky spjaté s mocí a archetypy zvířat. Motivy s prvky barokní a rokokové ornamentálnosti se následně objevují i ve fyzicky existujících objektech. V prezentaci s názvem Architecture of Fantasy autor detailněji poodhalí inspirační zdroje a metody své tvorby. MM Vaši práci bych nazval pnutím mezi animačním procesem a hmotnými objekty. Přemýšlel jste někdy při vlastní tvorbě nad tímto propojením? JM Myslím si, že hranice mezi tím, co je hmotné a reálné, a tím virtuálním se stále více smazává. S touto domněnkou si rád hraju a upozorňuju na ni. I když vytvářím fyzické objekty z různých materiálů (zlato, mramor, umělá hmota), jejich konkrétní formy vznikají v počítači pomocí všemožných digitálních tvůrčích metod. Mé tisky vznikají rovněž za pomoci počítače. To znamená, že používám ten samý virtuální prostor pro vytváření tisků, prostorových objektů a filmů. Myslím, že to zdůrazňuje nestálost věcí v digitálním věku. Tato proměnlivost se následně projevuje jednak v obrazovosti a významech
té které práce, ale také v jejích výrazových prostředcích. Kromě toho renderuji svou práci ve fotorealistické kvalitě, což tyto meze dále komplikuje. Celá má tvorba se pohybuje v tomto sotva postřehnutelném meziprostoru. MM Většina vašich videí je založena na architektonických či prostorových tématech. Vybíráte si konkrétní domy či půdorysy? JM Některé architektonické prostory jsou odvozeny z reklam v časopisech (luxusní šatna v Escape Pod), některé pochází z konkrétních budov (Hotel Monte Carlo v Mothership) a některé jsou idealizovanými verzemi všudypřítomných komerčních prostor (duty free shop v Escape Pod). Každý virtuální prostor je naplánován a pečlivě vytvořen, ale zatímco jsou všechny idealizované a fantastické, mají stále určitou věrohodnou strukturu, což je pro mne důležité. MM Má vizualita počítačových her důležitý vliv na vaši práci s pohyblivým obrazem? JM Ano, svoje animované filmy vnímám někde na hranici videoher a filmu. Například v Escape Pod není žádný střih, jedná se o nepřerušený záběr ve smyčce, ne nepodobný průletu videoherním světem. K počítačové grafice jsem se zamlada dostal nejdřív právě proto, že jsem chtěl vytvářet počítačové hry. Začal jsem na střední škole navrhováním prostředí pro FPS střílečky. rozhovor Martina Mazance s Jonathanem Monaghanem
91
animace animace
4. 12. | 17:30 | FS Jonathan Monaghan (US): Animated Worlds prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------Rainbow Narcosis US | 2012 | 8′48″
--------------------------------------------------------------Mothership
US | 2013 | 14′52″
--------------------------------------------------------------Office
US | 2013 | 4′32″
--------------------------------------------------------------Dauphin 007
US | 2011 | 3′11″
--------------------------------------------------------------French Penguin
US | 2009 | 2′34″
--------------------------------------------------------------Alien Fanfare
US | 2014 | 13′
--------------------------------------------------------------5. 12. | 13:00 | DS Jonathan Monaghan (US): Architecture of Fantasy prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------3.–6. 12. 2015 | GP Jonathan Monaghan (US): Escape Pod instalace | Animace animace --------------------------------------------------------------3. 12. | 20:30 | KPC, GP, K Procházka vernisážemi PAF Art ---------------------------------------------------------------
92
animace animace
Greg Pope & Salvia Greg Pope (1960) je britský filmař, který na PAFu představí vedle vlastní filmové tvorby nové živé vystoupení Stone Horizon, jež vzniklo v rámci projektu Festivaly živého kina. Tuto kinematografickou performanci připravil společně s českým hudebním projektem Salvia, který tvoří vizuální umělkyně Veronika Vlková a hudebnice Kateřina Koutná (Makak). Performance je vystavěna ze sledu prolínajících se diapozitivů, které jsou obsahově děleny do jednotlivých tematických kapitol. Instrumentální a vokální složka vystoupení dotváří celkový epický charakter díla. Greg Pope se dlouhodobě zabývá performativními přístupy v oblasti live cinema, v současnosti působí v norském Oslu. Jeho filmová tvorba zahrnuje práci s rozličnými technologiemi a materiály. MM Když jste začal pracovat na živých vystoupeních, šlo ještě o spojitost s anglickým hnutím expanded cinema? GP Celá moje cesta filmových para-expanded vystoupení se započala v polovině osmdesátých let. Mé vzory pocházely spíš z britských performančních divadel, například z Welfare State a IOU Theatre, nebo z happeningů šedesátých let, jež probíhaly v USA. Samozřejmě taky z dadaismu, skupiny Cabaret Voltaire a dále celé britské scény expanded cinema. Ta ale v době, kdy jsem se o tuto oblast začal zajímat, byla již víceméně mrtvá. Všichni umělci, kteří v sedmdesátých letech působili v rámci hnutí expanded cinema, se už posunuli dále a věnovali se spíše konvenčním pracím, jež bylo možné
vysílat na nově vzniklých televizních kanálech (např. na Channel 4). Když jsme začali poprvé experimentovat s několikásobnou projekční plochou, měli jsme pocit, že jde o náš původní koncept, který předním nikdo jiný nezkusil. To samozřejmě nebyla pravda, ale dojem byl takový, že jsme jediní, kteří přišli s podobným typem manifestace. MM Způsob prezentace a aranžmá vašich děl se hodně odkazuje k metodám reanimace s využitím světla nebo statických fotografií. Zaměřujete se tedy převážně na prekinematografii? GP Vždy jsem si myslel, že je neuvěřitelně vzrušující a přínosné ohlížet se zpět, aby se člověk mohl posunout vpřed. Od té doby, co jsem se začal věnovat pohyblivému obrazu, jsem byl zabrán do prací jeho průkopníků, zejména Melièse a jeho současníků, kteří zvládli najít spojení (jemuž také věřím) mezi filmem a alchymií, okultními vědami, kouzly, halucinacemi a klamy. Také jsem se více začal zabývat prekinematografickými technologiemi, např. metodou využití svítilen k zobrazení pohybu nebo také jávskými stínovými loutkami, což jsem začlenil do většiny děl, jež jsem v devadesátých letech tvořil společně se skupinou umělců Loophole Cinema a která jsou základem pro to, co tvořím dnes. I ve slepém honu do světa digitální utopie stále existuje nepřeberné neprobádané území; prostor, kde se rád toulám a podivuji. rozhovor Martina Mazance s Gregem Popem
93
animace animace
Stone Horizon byl vytvořen pro projekt Festivaly živého kina. Poprvé uveden na festivalu Screen City, Stavanger, 2015.
4. 12. | 20:00 | DS Greg Pope (GB) & Salvia (CZ): Stone Horizon AV performance | Animace animace --------------------------------------------------------------5. 12. | 17:30 | FS Greg Pope (GB): The Shadow Trap prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------Maas Observation | 16mm, černobílý | 1997 | 11′ Lofoten | video | 2000 | 3′ Moonwalk | video | 2001 | 1′ Incidence Room | audio: Benedict Drew | video | 2003 | 9′ Prole Art Threat | 35mm | 2010 | 3′ Shot Film | 35mm | 2009 | 4′ Shadow Trap | 35mm | 2007 | 8′
94
animace animace
Takashi Makino Takashi Makino (1978) žije v Tokiu a studoval v londýnském ateliéru bratrů Quayů. Tvůrčím způsobem se pohybuje mezi výstavním prostředím, filmovými i hudebními festivaly a ve své práci kombinuje klasické filmové technologie s digitálními. Vedle vlastní zvukové tvorby často spolupracuje například s americkým hudebníkem a producentem Jimem O‘Rourkem nebo s holandským tvůrcem jménem Machinefabriek. Vystoupení Space Noise 3D je vystavěno na kombinaci a prolínání obrazového toku z 16mm promítačky a videoprojektoru. Snaha fyzicky zpřítomnit obraz předtím, než se „dotkne“ plátna, prostupuje celkem noisového vystoupení, kde je autor zároveň tvůrcem zvuku. Diváci sledují výsledný obraz prostřednictvím 3D brýlí. MM Během svého vystoupení vytváříte vlastní hudbu a zvuk. Používáte syntezátory pro generování audio i video výstupů. Spolupracujete na svých filmech a videích s dalšími hudebníky a hlukaři kvůli improvizaci jakožto základnímu bodu? TM Video, které budu promítat, je dopředu připravené. Na stejné plátno také promítám prostřednictvím 16mm promítačky. Film a video se na plátně protnou, a vytvoří tak abstraktní, hluboké 3D obrazy, přičemž hudbu budu tentokrát dělat sám. Během let 2005–2011 jsem spolupracoval s mnoha skvělými hudebníky a vizuálními tvůrci, ale od roku 2012 jsem začal na hudbě pracovat sám – zejména z toho důvodu, že pokud mám přesnou koncepci zvuku
pro svůj nový film, udělám ho. Když zjistím, že hudbu dát dohromady nedokážu, oslovím svého oblíbeného hudebníka. Například hudbu k mému poslednímu filmu [Cinema Concrete] složil Machinefabriek. MM Četl jsem, že jste studoval hudební a světelný design v ateliéru bratrů Quayových. Byla tato zkušenost pro vaše pohyblivé obrazy založené na texturách zásadní? TM Ano, jejich rady ohledně spolupráce s hudebníky na mě zapůsobily. Na druhé straně byli ovšem toho názoru, že bych měl svou experimentální mysl využívat i pro komerčnější filmy. Možná se o to v budoucnu pokusím. rozhovor Martina Mazance s Takashim Makinem 4. 12. | 15:00 | FS Takashi Makino (JP): Film prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------4. 12. | 23:00 | DS Takashi Makino (JP): Space Noise 3D AV performance | Animace animace --------------------------------------------------------------EVE | audio: Makino Takashi | 2002 | 3′ Still In Cosmos | audio: Jim O‘Rourke | 2009 | 17′ Humming Fields | audio: COLLEEN | 2013 | 4′ Ghost of OT301 | audio: Inconsolable Ghost | 2014 | 9′ KONTRAST | audio: Makino Takashi, báseň: Sytse Jansma 2015 | 15′
95
animace animace
Jonáš Gruska Jonáš Gruska (1990), známý také jako Mrkva nebo Binmatu, je jedním z těch lidí, kteří zřejmě nespí, nebo mají několik identických klonů. Stíhá tvořit tolik věcí, že to ani jinak není možné. Je hudebník – pracuje například s terénními nahrávkami, vytvořil kompozici pro zvonkohru na Kamenném náměstí v Bratislavě nebo hrál na vzduchotechniku v Prádelně Bohnice. Má vlastní hudební label LOM, který se zaměřuje na středo- a východoevropskou experimentální hudební scénu. Pod ním vydává také svou (a nejen svou) hudbu. Vytvořil hudební software JONO, inspirovaný modulárním syntetizátorem, a postavil si svůj vlastní skutečný modulární syntetizátor. Vymyslel a rozvíjí nástroj Elektrosluch, který snímá elektromagnetické záření a převádí je na zvuk. Tento nástroj také prodává nebo zadarmo poskytuje schéma pro jeho výrobu, případně vede workshopy, kde si jej účastníci mohou sami sestavit. Nyní je v oběhu jeho čtvrtá verze – Elektrosluch Mini. Vede i workshopy terénního nahrávání zvuku nebo práce se zvukovým programovacím prostředím SuperCollider. Ke svým dílům si navíc sám vymýšlí design. Jonáš Gruska je jednou z výrazných osobností současné scény a rozhodně mu nechybí sebevědomí. I když to o sobě nerad slyší. Katarína Gatialová www.jonasgru.sk www.lunar.audio www.zvukolom.org
5. 12. | 23:30 | DS Jonáš Gruska (SK): A set audio performance | Animace animace ---------------------------------------------------------------
96
animace animace
Vessel & Pedro Maia Portugalský filmař a vizuální umělec Pedro Maia (1983) spolupracuje s řadou hudebníků napříč rockovou a elektronickou scénou, řadí se k mladší generaci tvůrců, která navazuje na tradici expanded cinema a rozvíjí vědomě estetické i technologické „dědictví“ klasických filmových postupů během práce s 16mm nebo 8mm materiálem. Pedro Maia představí výběr ze své tvorby během samostatné prezentace a společně s britským hudebníkem Vesselem (1989) vystoupí během jejich audiovizuální události, která je tematicky spjata s Vesselovou nahrávkou Punish, Honey (Tri Angle, 2014). Slovenský hudebník Jonatán Pastirčák vyzdvihuje Vesselovu hudbu pro její „delikátní produkci a disharmonii. Každý zvuk má svůj specifický prostor a charakter. Možná je to právě to, co dodává jeho skladbám onu nenapodobitelnou atmosféru. Člověk se cítí, jako kdyby zabloudil na warehouse party, kde hraje kapela robotických kostlivců na vlastnoručně vyrobené nástroje z různých plechů a drátů, které našli v opuštěné továrně“. Vessel vydává na Tri Angle Record a Young Echo. MM Jakým způsobem jste pracoval na vizuálech pro vystoupení s Vesselem? Probírali jste dopředu nějaká témata, obsahy? PM Celé to začalo, když jsem Vessela viděl hrát v Berlíně. Bylo to ještě před tím, než Punish, Honey vyšlo, ale už z něj hrál materiál. Ještě ten večer jsem napsal jeho manažerovi, že bych s ním chtěl něco dělat, a za pár měsíců jsme
se potkali osobně, když do Berlína přijel hrát na Atonal Festival. Od té doby jsme v kontaktu a vyměňujeme si nápady. Rychle jsme se rozhodli, čemu se chceme vyhnout a že by vizuál měl být temný a zlověstný, ale mělo by být jasné, že to celé není kdovíjak vážné. Naší myšlenkou bylo, podobně jako u hudby samotné, prozkoumat zásadní prvky sebepodceňování a sexu, ne ale sexu v „sexy“ smyslu slova, spíše v tom, jak lidé zažívají sexuální tužby divnými, nepříjemnými, extrémními způsoby, jež jsou naprosto subjektivní. Také jsem mluvil s Harrym Wrightem, který dělal artwork desky a taky Vesselův klip Red Sex, a celé se to nějak propojilo. Naše spolupráce měla původně spočívat jen v živém kinu (AV performance) vytvořeném ze Super 8 materiálu, jejž jsem natočil v Berlíně s přidanými záběry od Harryho, které natočil do Red Sex. Po premiéře na Unsound 2014 jsme se však rozhodli vytvořit ještě video Drowned in Water and Light a vyrazit s ním na tour. MM Vaše tvorba je z velké části založena na klasickém filmovém materiálu. Rozhodl jste se takto spíše kvůli estetickým kvalitám obrazu, nebo spíše kvůli samotným přístrojům a projekčním procesům užívaným během vystoupení či v instalacích? PM Zabývám se kinematografií a od šestnácti let jsem pracoval na filmovém festivalu v Portugalsku, kde jsem se dostal do kontaktu s širokou škálou filmů. Od té doby jsem strávil hodiny a hodiny sledováním filmů a diskutováním o nich. Naštěstí je tématem
97
animace animace
tohoto festivalu experimentální a avantgardní filmová tvorba, takže jsem se o ně zajímal už od začátku a pomalu jsem zjistil, že velcí filmaři používají celuloidový film jako součást své práce, a ne jen jako médium. Tím pádem byly samotné filmové přístroje vždy zásadní (tím spíš před digitální projekcí a kvalitními kamerami). Již od té doby jsem byl fascinován tím speciálním způsobem práce s celuloidovým filmem a respektem k němu. Časem jsem se začal víc a víc soustředit na práci s takzvaným analogovým filmem, což začalo mít na mou práci obrovský vliv. Soustředím se na potenciální hlubší porozumění tomuto médiu. MM Vizuálně spolupracujete s mnoha hudebníky. Dá se o současných živých audiovizuálních vystoupeních říci, že začala být více o vztahu mezi filmem a soundtrackem a že tato skutečnost mění klubovou scénu? PM Přijde mi, že dnes se z vizuální složky koncertů násilnou cestou stala určitá nutnost. Termín „audiovizuální“ je nadužívaný a ve většině případů není vizuál potřeba a dokáže zničit celý koncert. Mluvím samozřejmě z vlastní zkušenosti, ale nemám rád, když videodoprovod není s hudbou nijak spřízněný, když ke koncertu nic nepřidává. Zažil jsem mnoho skvělých koncertů zkažených špatnou projekcí. Co se mě týče, už teď mnoho nabídek ke spolupráci odmítám, protože mám pocit, že ty koncerty jsou samy o sobě dost silné, aby fungovaly bez spolupráce se mnou, a že bych k nim nic nepřidal. Nakonec mám pocit, že používat vizuální tvorbu jako jakési pohyblivé pozadí je hrozné. Ale to všechno patrně pramení
z mého zázemí, které má blíž ke kinematografii než vizuálnímu umění, takže když s někým spolupracuji, potřebuji být přesvědčen o tom, že by moje dílo fungovalo i v kině bez hudebníků. A v tom případě to pro mě znamená, že když se obraz přidá k hudbě, bude to opravdu silné a přispěje to k jejímu obohacení. rozhovor Martina Mazance s Pedrem Maiou 5. 12. | 21:00 | DH Vessel (GB) & Pedro Maia (PT) AV performance | Animace animace --------------------------------------------------------------6. 12. | 15:00 | FS Pedro Maia (PT): Imperfect Film prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------Memory | 2007 | 7′ Arise (Zona) | 2009 | 10′ Plat in my Head | 2014 | 11′
Živé ukázky | celkem 10′ Shackleton & Nisennenmondai | 2015 Shxcxchcxsh | 2015 Max Loderbauer & Jacek Sienkiewicz | 2015 Craig Leon & Sinfonietta Cracovia | 2014 Jacaszek & Kwartludium | 2013 Dokumentace výstavy a ukázky Wasteland | celkem 8′ Love and Light | Sandro Perri | 2011 | 4′ Drowned in Water Light | Vessel | 2014 | 5′ You and I | Gala Drop | 2014 | 4′
98
animace animace
Lars TCF Holdhus Performance v Berlíně žijícího norského umělce a hudebníka Larse TCF Holdhuse (1986) bude kvadrofonní „kompozicí“ pro barokní kapli. „Nepředvídatelně plynoucí ambientní plochy se střetávají s abstraktními rytmickými strukturami, aby tak dohromady vytvořily impresivní sonické krajiny plné překvapivých momentů a zvukových náhod,“ popisuje Holdhusovu tvorbu Jonatán Pastirčák. Nahodilost v jeho pracích vychází z fascinace enkrypcí a počítačovými algoritmy – název každého tracku je řadou čísel a písmen, podobně jako název samotného vystoupení a prezentace, která je připravena pro PAF. Dílo Aedrhlsomrs Othryutupt Lauecehrofn je zbytečné dělit mezi vizuální a hudební projekty, protože jsou velmi úzce propojeny, zpracovávají podobné motivy a rozdíl spočívá jen v médiu prezentace, podobně jako u anagramu jména. MM Mluvili jsme o hybridní formě prezentace vaší hudby a umění. Přijde vám, že se už nehodí do klubového prostředí? LH Už nejsem součástí klubové scény. Mé umění se pohybuje mezi instalacemi a hudbou a vlastně nic z toho nemá cokoli společného s kluby. I když v mé hudbě jsou občas prvky klubové muziky, mají tam své místo z jiných důvodů. V současnosti do klubů skoro vůbec nechodím, protože se chci soustředit na svou práci.
MM Ke svým živým vystoupením připravujete vizuální stránku. Můžete ji nějak přiblížit? LH V podstatě se jedná o určitou smyčku odkazů, která se vztahuje ke konkrétním prvkům mé tvorby jako celku. Byl jsem skeptický ohledně spojování své hudby s videem, ale poslední dobou jsem si čím dál jistější, že to jde. Mám pocit, že to může celou mou tvorbu posunout do jiných kontextů, a to mi přijde jako dobrá cesta. Postihuji tam jednak své osobní momenty a jednak dokumentaci, kterou jsem natočil. Většinu materiálu jsem natočil ve spolupráci s Matthijsem Diederiksem a Lukasem Bohnenstengelem. Zajímá mě posun od vjingu směrem k živému doprovázení mého vlastního filmu. MM Vaše práce je založena na práci s kryptogramy. Používáte je i jako názvy skladeb a uměleckých děl. Existuje možnost najít klíč k „přečtení“ vašich prací skrze jejich názvy, nebo se jedná o uzavřený systém? LH Zatím je to uzavřený systém. Vytvářím tím způsobem soukromý prostor, který žije na veřejnosti svým životem. Existuje možnost, jak zjistit, co to celé znamená, ale jednoduché to není. Jedná se o systém, který si udržuju sám pro sebe, ale zároveň je veřejný. Odhalování kousků sebe on-line otevírá možnosti k zpětnému čtení mé práce. rozhovor Martina Mazance s Larsem TCF Holdhusem
99
animace animace
3. 12. | 23:00 | KBT Lars TCF Holdhus (NO): 40 FC 4A 83 F9 BD A8 30 3F F2 33 C3 0B 5E 34 50 04 9C D9 4C 93 59 BE 6D 2E 36 D6 B3 9A D7 34 39 performance | Animace animace ---------------------------------------------------------------
100
animace animace
Stanislav Abrahám Umělec a hudebník Stanislav Abrahám (1977) představí v rámci živého vystoupení svou poslední desku Shapescapes, která vznikla jako kombinace syntetických zvuků a terénních nahrávek. Druhou část vystoupení tvoří audiovizuální projekt Spectral Scenery, který je založen na autorem programovaném systému oscilujících smyček zvuku ve spojení s obrazem. MM Dlouhodobě se zabýváš vazbou mezi obrazem a zvukem, ať už v rámci spolupráce v divadlech, ve filmu, v rámci rozličných audiovizuálních projektů, nebo během své vlastní autorské tvorby. Na PAFu představíš dva na sebe navazující programy, přičemž jeden z nich má i obrazovou složku. Kdy se rozhoduješ pro tento synestetický moment propojení obou těchto forem? SA Projekt Spectral Scenery, ve kterém používám obrazovou složku, je založený na improvizovaném vytváření imaginární zvukové krajiny pomocí softwarového looperu, který jsem si pro tento účel postavil. Samotný zvukový výstup je hodně minimalistický a abstraktní a v takovém případě mi přišlo dobré obohatit jej o vizuální vrstvu. Ta je ovšem také minimalistická a záměrně jednotvárná, aby nedocházelo k vícevrstevnatému ilustrování zvukové složky. V podstatě je jenom pomůckou ke vnímání základní dějové linky setu, v podobě pomyslného horizontálního pohybu scenérií zvukové krajiny. Nenabízí tedy žádnou spletitou významovou nadstavbu. Její rolí je spíše potvrdit posluchači to, že minimalistický charakter zvukového výstupu je záměrný.
I při práci v pouhém stereo formátu vždy usiluji o vytvoření imaginárního světa mezi levou a pravou reprobednou. Svět, který má svoji šířku, hloubku a vrstevnice. Propojení s obrazovou složkou u méně minimalistických zvukových výstupů pak považuji za oslabování imaginativního potenciálu tohoto světa. Někdy mám pocit, že obraz je příliš autoritativní médium. Posluchači nabízí až příliš moc, mým přáním je umožnit posluchači vstoupit spíše do prostoru vlastních představ, než ho vést do bludiště dalších vrstev nějakých autorských interpretací. MM Tvá poslední deska Shapescapes vychází i z terénních nahrávek. Je jejich výběr čistě náhodný? SA Terénní nahrávky do svých zvukových kompozic vybírám na základě kritérií posuzovaných i u klasického hudebního (rytmicko-tonálního) materiálu. Neposlouchám tyto nahrávky jako záznam/otisk nějakého původního prostředí nebo situace, nepracuji primárně s jejich původní vazbou na okamžik jejich pořízení a není mým cílem původní emoční nebo významovou obraznost nahrávky zprostředkovávat. Zajímá mne spektrální složení a z největší části dynamika a pohyb uvnitř nahrávky, protože posledně jmenované jsou kvality, se kterými se u syntetických zvuků pracuje obtížněji, nebo to u nich dokonce není žádoucí. Takže výběr nahrávek není náhodný, ale vedou mě k němu čistě estetické nároky konkrétní kompozice. rozhovor Martina Mazance se Stanislavem Abrahámem
101
animace animace
5. 12. | 22:30 | DS Stanislav Abrahám: Shapescapes & Spectral Scenery AV performance | Animace animace ---------------------------------------------------------------
102
animace animace
Lotic & Michal Pustějovský Michal Pustějovský (1984) pracuje dlouhodobě s „generovaným“ obrazem a světlem jako se základními výrazovými prostředky. Jeho objekty jsou vzdáleny hraničním formám užitného „světelného“ designu. V kinetických a světelných instalacích rozkrývá „tradiční“ vztahy pohybu, světla, hmoty a prostoru. V téměř modernistické linii lze nacházet v Pustějovského tvorbě tendence k dematerializaci prostoru prezentace. Pracuje s vlastními projektory nebo jejich modifikacemi, přičemž sama projekce a její zdroj se stávají výchozím momentem pro jeho současnou tvorbu. Sám Pustějovský k tomu dodává: „Projekční technika, nebo vlastně zobrazovací technika mě stále fascinuje. Momentálně mě skutečně zajímá samotný projektor. Kde jsou jeho hranice, kde začíná obraz a kde končí.“ Před večerním koncertem s americkým hudebníkem J‘Kerianem Morganem (1989), vystupujícím pod jménem Lotic, proběhne prezentace světelné prostorové situace, kterou v Divadle hudby Pustějovský nastaví. Jonatán Pastirčák popisuje Loticovu hudbu jako „zvukové struktury, které se rozprostírají někde na pomezí chaosu a harmonie. Hlavním jmenovatelem se stává kontrast mezi těmito dvěma stavy. Jeho hudba je plná napětí a křehkých emocí. Bez nadsázky lze říct, že Lotic je jedním z nejvýraznějších talentů současné elektronické klubové scény“. V Olomouci Lotic představí mj. aktuální nahrávku Agitations (Janus Berlin, 2015) a jeho spolupráce s Michalem Pustějovským
vzniká přímo pro daný prostor. Snaha izolovat koncerty z klubového prostředí a osamostatnit rovněž jejich vyznění je součástí dramaturgické koncepce PAFu. Martin Mazanec 4. 12. | 16:30 | DH Michal Pustějovský: Generovaný obraz prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------4. 12. | 21:00 | DH Lotic (US) & Michal Pustějovský (CZ) AV performance | Animace animace ---------------------------------------------------------------
103
animace animace
PLAIN Nový audiovizuální projekt PLAIN představí jeho tvůrci – hudebník Jonatán Pastirčák (1993) (Pjoni, Isama Zing) a vizuální umělec Ján Šicko (1977) (DevKid). V rámci vývoje a příprav projektu, který je založen na decentralizaci diváckého vnímání zvuku a obrazu, spolupracovali oba autoři letos na podzim i na realizaci site-specific AV performance Light Curtain pro norský festival Screen City. Namísto instalačního řešení, které je typické pro PLAIN, kdy systém světel a kvadro ozvučení vyplňuje funkčně celý prostor prezentace, šlo v případě Light Curtain o modelovou situaci promítaného obrazu na „preparované plátno“ rozdělené do rastru dvaceti vertikálních pruhů, přičemž zvuk vznikl ze samplovaných a živě ovládaných varhan pomocí midi kontroleru. PLAIN je podle svých tvůrců elektro-akustickou prostorovou krajinou vytvářenou v reálném čase. Diváci se stávají součástí výjevu, který mohou aktivně vnímat z různých úhlů pohledu. Prožitek je tedy individuální pro každého z nich. Obraz je tvořen minimalistickými a abstraktními prvky. Důraz je kladen na práci se světly v prostoru a experimentování s periferním vnímáním. Zvuková kompozice sestává z fragmentů, netradičního akustického materiálu a samplingu, který v kontrastu se syrovými digitálními zvuky tvoří ambientní nebo rytmické sekvence. Obraz a zvuk, základní „kameny“ vzniklé krajiny, zaujímají v čase různé vzájemné postavení – od harmonického prolínaní až po vytváření protichůdných polarit. Martin Mazanec
PLAIN vznikl ve spolupráci projektů Festivaly živého kina, PAF Olomouc a Melo Ethos Bratislava. Poprvé uveden jako Light Courtain (Pjoni, Ján Šicko, Niels Henrik Asheim) pro festival Screen City, Stavanger, 2015.
5. 12. | 16:00 | FS PLAIN prezentace – Ján Šicko & Jonatán Pastirčák Animace animace --------------------------------------------------------------6. 12. | 20:00 | DS PLAIN AV performance | Animace animace ---------------------------------------------------------------
105
aport animace
aport animace Šedivé tóny rozpitých akvarelových mraků, od větru měňavé tahy holých stromů, tuší vyvedená silueta psa a lidské postavy napřažené k hodu. Pes se za hozeným kusem dřeva rozběhne rychlostí čtyřiadvaceti okének za vteřinu, a v tom pohybu je jazykem animace vydán povel: „Aport!“ Aport je animace tradičního střihu, přinejmenším v porovnání s mnohdy neotřelými způsoby, jakými ji chápou jiné festivalové sekce PAFu. Aport je však také animovaný film jako forma živé kultury, animovaný film v aktuální podobě jak v českém kontextu, tak za hranicemi. Jako takový je i úběžníkem uměleckého provozu, který čítá festivaly, studium animátorského umění na univerzitách a nezávislé produkční společnosti coby alternativní způsob financování. V neposlední řadě je Aport průnikem tvorby a hry. V dětském věku představují obě tyto sféry
106
aport animace
jednu a tutéž kategorii činností a mnohým splývají i v dospělosti. Těm nejšťastnějším pak zůstávají kreativní proces a hra spojenými nádobami po celý život. Smysl umění pak pro ně tkví sám v sobě – je jím potěšení, ovšem potěšení sdílené, které skrze plátno zakouší i divák. PAF dlouhodobě spolupracuje s festivaly animace v zemích Visegrádské čtyřky. Proto bývá do programu těchto spřízněných událostí pravidelně zařazováno pásmo videí z posledního ročníku sekce Jiné vize. Proto i pořadatelé slovenských, polských a maďarských festivalů (hlavně Fest Anča, StopTrik, Anilogue) do Olomouce recipročně přivážejí či alespoň posílají kolekce s ukázkami vlastního programu. Letos tak bude k vidění pětice krátkých filmů s názvem SK Young and Fresh, které vznikly převážně za účasti produkční společnosti BFILM. Mezi autory vybraných filmů je Martin Smatana, Joanna Kożuch nebo Daniela Krajčová. Jistým českým protějškem BFILMu je společnost nutprodukce, s jejíž podporou dokončují Filip Pošivač a Barbora Valecká loutkový snímek Až po uši v mechu. Řada mladých tvůrců se na PAF vrací (Aport je ostatně povelem k návratu), díky čemuž lze sledovat průběh jejich uměleckých drah. Jedním z takových hostů je Peter Budinský, který představí svůj připravovaný celovečerní film Srdce veže. Visegrádské ozvěny doplní také jedno ze dvou pásem, která dramaturgicky připravila Eliška Děcká a v nichž budou konfrontovány krátké filmy studentů českých, maďarských a finských škol. Jiné pásmo studentských filmů, které vznikly na FAMU, UMPRUM a UTB, uspořádala
do souboru Animáčky 2 producentka Petra Ptáčková. Aport bude pro tuto kolekci dějištěm jeho premiéry. Aport je zároveň prostorem vyhrazeným novým či nedávným celovečerním filmům. Takovým, které už byly uvedeny do domácí distribuce a jež jsou pro své výrazné kvality hodné připomenutí, ale stejně tak i festivalovým hitům a filmům, pro něž je uvedení na PAFu premiérou. Letos tak budou k vidění snímky Píseň moře, Chlapec a svět nebo středoevropskému publiku dosud neznámý Cafard. Aport je animace ruční i digitální, ale není privilegiem filmového média – vnést umělecký rozměr dovede třeba i do počítačové hry. V letošním roce to potvrdí hned tři prezentace vznikajících či dokončených her: Dark Train, Rememoried a Other Inside. Jinou polohu fenoménu hry ukáže Matyáš Trnka ve své prezentaci interaktivní výstavy Trnkova Zahrada 2, která stejně jako pětidílný seriál Břetislava Pojara vychází ze slavné dětské knihy Jiřího Trnky. Nabízí se proto možnost porovnat dva různé přístupy, dvě adaptace téže látky. Pojarova Zahrada je nostalgickým návratem ke zlatému fondu české animace. I dokument Tomáše Hodana Filmový dobrodruh Karel Zeman je takovým návratem, jen s odlišným chuťovým valérem nostalgie. Naopak záležitostí současnou a aktuální je #mm net art, první česká ucelená antologie věnovaná internetovému umění, již editorsky zaštítila a na níž se autorsky podílela Marie Meixnerová a která je čerstvým publikačním počinem Edice PAF. Jiří Neděla
Vladimír Kudělka, Rememoried, 2015
Matyáš Trnka, Trnkova Zahrada 2, 2015
Jan Butheel, Cafard, 2015
Tomm Moore, Píseň moře, 2014
Flóra Anna Buda, Anna Gyulai, Zoltán Koska, Enikö Szász, Barbara Takács, Anna Tímár, Social Animals, 2014
Tomáš Hodan, Filmový dobrodruh Karel Zeman, 2015
Blue Daisy
Marie Meixnerová (ed.) #mm net art – internetové umění ve virtuálním a fyzickém prostoru prezentace, 2014, foto: Dominik Gajarský
115
aport animace
Edice PAF: #kg #mm net art V listopadu uvedl PAF v rámci své ediční řady Edice PAF do distribuce první českou ucelenou antologii věnovanou internetovému umění (net artu). To je dnes vnímáno jako významná a odborně ohledávaná oblast současného výtvarného umění. V průběhu své více než pětadvacetileté historie se však značně proměnilo, stejně jako prošly vývojem způsoby teoretického, kritického i autorského uvažování o něm. Publikace #mm net art – internetové umění ve virtuálním a fyzickém prostoru prezentace může sloužit jako prvotní seznámení s touto specifickou oblastí uměleckého světa 20. a 21. století, výběr textů je však určen i poučeným čtenářům, kterým nabídne dosud jinde nepublikované informace a specifickou perspektivu pohledu na fenomén net artu. Do souvislostí jsou zde kladeny dobové texty, manifesty i teoretické či historické články, v nichž je net art sledován od svých technologických i ideových počátků až do současného okamžiku synkretického spojení virtuálního a fyzického světa a vkročení tzv. postinternetového umění do galerijního prostoru. Antologie je rozčleněna do pěti tematických okruhů, které jsou odvozeny od významných momentů v genealogii internetového umění: Web 1.0 (Katarína Rusnáková, Dieter Daniels, Marie Meixnerová); Net.art (net-tečka-art) (Domenico Quaranta, Natalie Bookchin, Alexej Šulgin); Web 2.0 (Domenico Quaranta, Piotr Czerski, Brad Troemel, Artie Vierkant, Ben Vickers, Marie Meixnerová) a Postinternet (Jennifer Chan, Gene McHugh). Pátá kapitola nazvaná jednoduše Archivace je věnována archivaci
a prezervaci internetového umění (Dieter Daniels, Gunther Reisinger, Matěj Strnad). Autorem doslovu je český teoretik postinternetu a kurátor Lumír Nykl. Publikaci editorsky zaštítila a autorsky se na ní podílela kurátorka a teoretička Marie Meixnerová, která se fenoménu internetového umění systematicky věnuje od roku 2011. Na PAFu knihu formou kritické performativní recenze představí kurátorka, grafická designérka, příležitostná kodérka a vedoucí oddělení digitalizace a nových médií Národního muzea Katarína Gatialová. Marie Meixnerová 4. 12. | 16:30 | SS Edice PAF: #kg #mm net art prezentace – Katarína Gatialová Aport animace --------------------------------------------------------------MEIXNEROVÁ, Marie (ed.). #mm net art – internetové umění ve virtuálním a fyzickém prostoru prezentace. Olomouc: Pastiche Filmz, 2014.
116
aport animace
Alexander Campaz: PAF Fashion Alexander Campaz je módní návrhář, který žije a tvoří v Brooklynu. Od roku 2012 úzce spolupracuje s Přehlídkou animovaného filmu na módní řadě festivalu PAF Fashion, pro kterou navrhl designová trička (2012) nebo šály (2014) vycházející vždy z vizuálu aktuálního ročníku PAF. Módnímu návrhářství se Campaz začal věnovat již v útlém dětství, profesionálně potom po studiích na newyorské umělecké škole Cooper Union. Typickým rysem jeho tvorby je užití recyklovaných a organických materiálů, kombinace barevných klínů a fragmentů látek nebo celoplošný potisk. Kontinuálně rozvíjí především vlastní řadu designových triček, mikin a pelerín. V posledním větším projektu, kolekci My Bro, představil dvaatřicet sportovních dresů inspirovaných Mistrovstvím světa ve fotbale, navržených pro nejmenší plemena psů. Letos Campaz ve spolupráci s Přehlídkou animovaného filmu připravil nový, zcela unikátní umělecký projekt – exkluzivní limitovanou kolekci designových triček Infinity + 1, která vychází z filozofického konceptu Hilbertova paradoxu hotelového pokoje. Na PAFu bude kolekce představena také formou stejnojmenné výstavy. Poprvé se Campaz na PAFu představil v roce 2012, kdy se soustředil především na historii a genealogii své tvorby. Tentokrát bude jeho prezentace zaměřena na nejaktuálnější projekty, v rámci sobotního workshopu pak objasní své tvůrčí postupy a vysvětlí, jakým způsobem upravit design látek pro vznik jedinečných triček nebo mikin à la Alexander Campaz. Ačkoli ne-
bude možné na místě trička přímo šít, účastníci se naučí, jak si nachystat vše potřebné pro vznik designového trička. Marie Meixnerová www.alexandercampaz.com
3. 12. | 20:30 | KPC, GP, K Procházka vernisážemi | PAF Art --------------------------------------------------------------5. 12. | 11:00 | AGD Alexander Campaz (CO/US): PAF Fashion workshop | Aport animace --------------------------------------------------------------3.–6. 12. 2015 | K Alexander Campaz (CO/US): Infinity + 1 instalace | PAF Art ---------------------------------------------------------------
117
aport animace
Animáčky 2 Po loňském představení Animáčků 2014 je tu druhé pásmo pro malé diváky, které tentokrát nabízí vedle filmů vzniklých v ateliéru animované tvorby zlínské UTB také snímky z FAMU a jeden příspěvek z UMPRUM. Letošní výběr opět představí filmy rozmanité použitými animačními technikami (mj. počítačová a ruční animace, animace objektů) i samotnými příběhy. Pásmo určené (nejen) školákům spojuje humor, dojde však i na závažnější témata. Jak si povede Cizinec v zemi, kde mu nikdo nerozumí a kde nikomu nerozumí on? A co když trojice dětí najde kost tajemného zvířete a každé z nich si začne představovat Nový druh? Další z filmů nám ukáže, jak se liší vzpomínky a události zaznamenané v Kronice. Dojde i na reflexi moderního světa, který se smrsknul na mobilní 4 palce. Žánrově pestrý výběr zahrnuje také grotesku o nepovedeném bankovním Přepadení nebo návrat do světa mýtů a pověstí, ať už ze Šluknovska, nebo starodávné Mezopotámie. Ale nemusíme chodit daleko – i zdánlivě obyčejné místo, jako je babiččina kuchyně, se může proměnit v neobyčejně rušný svět, ve kterém není nouze o akční scény. Veronika Zýková
6. 12. | 9:30 | FS Animáčky 2 projekcem, úvod – Petra Ptáčková, Orlin Stanchev Aport animace --------------------------------------------------------------Kuchyňské pohádky r. Vojtěch Domlátil | UMPRUM | CZ | 2013 | 7′25″
--------------------------------------------------------------Jak Pumpot s čertem zatočil r. František Dečman | FMK UTB | CZ | 2015 | 10′05″
--------------------------------------------------------------Přepadení r. Jan Saska | FAMU | CZ | 2012 | 1′30″
--------------------------------------------------------------Cizinec r. Martin Máj | FAMU | CZ | 2013 | 7′
--------------------------------------------------------------Nový druh r. Kateřina Karhánková | FAMU | CZ | 2013 | 7′
--------------------------------------------------------------Naturals r. Viktor Svoboda | FMK UTB | CZ | 2015 | 1′39″
--------------------------------------------------------------Kronika r. Vojtěch Dočekal | FMK UTB | CZ | 2015 | 7′21″
--------------------------------------------------------------4 palce r. Jiří Machů | FMK UTB | CZ | 2015 | 4′17″
--------------------------------------------------------------Ecodenge r. Denizcan Yuzgul | CZ | 2012 | 2′50″
--------------------------------------------------------------Jak vzniklo pivo r. Eliška Chytková | FMK UTB | CZ | 2015 | 2′45″
--------------------------------------------------------------Chaa r. Filip Diviak | FAMU | CZ | 2015 | 3′34″
---------------------------------------------------------------
118
aport animace
AniPromítačka Dvě pásma AniPromítačky – Turku Arts Academy a MOME Budapešť – představí to nejnovější z domácí studentské animované tvorby v kontextu animace studentů ve světě. Vloni jsme se v našem výběru zaměřili na Kanadu a Japonsko – dva programové bloky jsme namixovali z české studentské animace a krátkých animovaných filmů univerzit Concordia v Montréalu a Tokyo University of the Arts. Letos padla kurátorská volba AniPromítačky na maďarskou MOME Budapešť a finskou Turku Arts Academy. Obě tyto animační školy posbíraly v posledních letech mnoho festivalových cen nejen ve studentských kategoriích a patří k jedněm z nejprogresivnějších univerzit, na kterých lze dnes v Evropě autorskou animaci studovat. Velmi si zakládají právě na podpoře a rozvoji silného individuálního autorství svých budoucích animátorů, a snad i proto jsou animované filmy vycházející z jejich řad natolik různorodé a osobité. Pokud se i přesto pokusíme najít nějaké opakující se narativní vzorce či vizuální styly, pak lze snad zjednodušeně říci, že animované filmy MOME jsou často záměrně velmi provokativní a rády pracují s výraznými pastelovými barvami, zatímco finští studenti upadají ve svých dílech více do melancholie a temnějších zákoutí lidské duše, kterou často vizualizují pomocí netradičních loutek. Filmy našich zahraničních hostů budou i letos pečlivě namíchány s animacemi studentů FAMU, UMPRUM a UTB. To vše pod
kurátorským vedením neziskové organizace AniPromítačka (AniScreen), která svou činností usiluje o propagaci nezávislé autorské animované tvorby se zvláštním zaměřením právě na studenty a mladé začínající animátory. Eliška Děcká 3. 12. | 22:00 | DS AniPromítačka: Turku Arts Academy projekce, úvod – Eliška Děcká | Aport animace --------------------------------------------------------------Turisti / Turistit r. Olli Laamanen | TAA | FI | 2009 | 4′07″
--------------------------------------------------------------Hopscotch r. Pavel Soukup | UMPRUM | CZ | 2015 | 0′23″
--------------------------------------------------------------Stage Fright r. Elina Minn | TAA | FI | 2008 | 1′53″
--------------------------------------------------------------Light r. Pavel Soukup | UMPRUM | CZ | 2015 | 0′33″
--------------------------------------------------------------Espresso Doppio r. Mika Koskinen | TAA | FI | 2015 | 3′54″
--------------------------------------------------------------Orfea r. Michaela Hoffová | FAMU | CZ | 2015 | 11′27″
--------------------------------------------------------------Trikový soubor r. Ester Nemjóová | UMPRUM | CZ | 2015 | 2′00″
--------------------------------------------------------------Král k ničemu / Paska kuningas r. Jenni Rahkonen, Heta Bilaletdin TAA | FI | 2009 | 8′00″
--------------------------------------------------------------Co medvědi rádi r. Veronika Zacharová | UTB | CZ | 2015 | 2′23″
---------------------------------------------------------------
119
aport animace
Benigni r. Elli Vuorinen, Jasmiini Ottelin, Pinja Partanen | TAA FI | 2009 | 7′49″
--------------------------------------------------------------Pupínek r. SangEun Won | FAMU | CZ | 2015 | 8′37″
---------------------------------------------------------------
Stůl je prostřen / Pöytä on katettu r. Sini Pietiläinen, Anni Oja, Markus Tervola, Taru Riskilä TAA | FI | 2013 | 4′26″
Frustrace / Frusztráció r. Milán Kopasz | MOME | HU | 2014 | 3′23″
--------------------------------------------------------------Sobota odpoledne r. Šimon Mészáros | FAMU | CZ | 2015 | 9′20″
--------------------------------------------------------------Karawane r. Dániel Pucz | MOME | HU | 2015 | 3′30″
---------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------
Jak vzniklo pivo r. Eliška Chytková | UTB | CZ | 2015 | 2′46″
---------------------------------------------------------------
Pohádka / Mese r. Attila Bertóti | MOME | HU | 2014 | 7′35″
---------------------------------------------------------------
Červenka / A vörösbegy r. Carlos Rufas | MOME | HU | 2014 | 6′43″
---------------------------------------------------------------
Krkavčí matka r. Noemi Valentíny | UTB | CZ | 2015 | 7′58″
---------------------------------------------------------------
Mořská panna v konzervě / Sellökonzerv r. Eva Darabos | MOME | HU | 2014 | 0′48″
Marmeláda r. Jana Černohorská | UTB | CZ | 2015 | 4′49″ Knír / Viikset r. Anni Oja | TAA | FI | 2015 | 3′36″
Magický trik r. Anna Tomanová | UMPRUM | CZ | 2015 | 1′24″ Žádný čas na oddech / Viis varpaista r. Kari Pieska | TAA | FI | 2013 | 7′57″
5. 12. | 19:30 | KBT AniPromítačka: MOME Budapešť projekce, úvod – Eliška Děcká | Aport animace --------------------------------------------------------------Čím víc vím r. Marek Náprstek | FAMU | CZ | 2015 | 7′43″
--------------------------------------------------------------Social Animals r. Flóra Anna Buda, Anna Gyulai, Zoltán Koska, Enikö Szász, Barbara Takács, Anna Tímár MOME | HU | 2014 | 4′30″
--------------------------------------------------------------Outdated r. Martin Máj | FAMU | CZ | 2015 | 9′45″
--------------------------------------------------------------Máme problém r. Rozálie Kirschová | UMPRUM | CZ | 2015 | 2′29″
---------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Když si hraju r. Linda Retterová | UMPRUM | CZ | 2015 | 1′20″
--------------------------------------------------------------Srdce / Otthon r. Bálint Gelley | MOME | HU | 2012 | 5′50″
--------------------------------------------------------------Želivka r. Klára Břicháčková | FAMU | CZ | 2015 | 7′23″
---------------------------------------------------------------
120
aport animace
Až po uši v mechu
Srdce veže
Filip Pošivač a Barbora Valecká se ve své tvůrčí práci věnují zejména ilustraci a animaci. Oba mají jemný a hravý styl a libují si v přírodní poetice a kouzlu lesa . Vedle talentu je pojí ale i cenné profesní zkušenosti, podíleli se mimo jiné na filmu Jana Baleje Malá z rybárny (2015). Až po uši v mechu je jejich prvním společným autorským projektem. Dvacetiminutový film, produkčně zajištěný společností nutprodukce (namátkou Pandy, Gottland, Anatomie Pavouka, Hořící keř), pro svoji výrobu získal prostředky aktivní cestou kombinace crowdfundingu, pitching fóra a grantů a nyní je ve fázi před dokončením. Detailně vyšperkovaná prostředí, čistá výtvarná a animátorská práce s loutkami, počítačová postprodukce a hlavně imaginace – to jsou opory půvabného příběhu o Josefce a Bertíkovi, dvou dětech žijících v lese, kde se starají o rostoucí houby. Tvůrci filmu nabídnou ukázky i celé scény, shrnou zajímavosti z práce a zasadí ho do kontextu. Rovněž odhalí koncept dalšího připravovaného loutkového snímku – tentokrát celovečerního.
Slovenský výtvarník a animátor Peter Budinský má za sebou tři krátké autorské snímky – Alfonzova mucha, Bird of Prey (oba 2009) a tWINs (2011). Svůj styl, který propůjčil i filmům jiných mladých, nejen slovenských autorů, založil na expresivitě a černém humoru. Jeho další snímek, připravovaný celovečerní film pro děti s názvem Srdce veže, však nabídne zcela jinou poetiku a komplexně propracovaný fikční svět. Animace filmu Srdce veže vznikají na půdorysu pohádkového syžetu. Devítiletý chlapec Riki získá drahokam, o němž věří, že je to srdce jeho maminky, která bez něj upadá do letargie. Potkává však dívku Emu, která jej zavede do paralelní, fantastické země jménem Goluta, v níž je drahokamu rovněž zapotřebí, neboť nic jiného ji nedokáže ochránit před zlým uzurpátorem a postupným zamrzáním. Riki, který zjistí, že zkázonosný mráz se z Goluty šíří i do jeho domovského světa, se rozhodne podniknout nebezpečnou výpravu. V prezentaci poodhalí autor filmu podrobnější zákruty příběhu, představí scenérie Goluty a její obyvatele, ukáže rozpracované pasáže a pohovoří o produkčních strategiích souvisejících s finančně náročnou tvorbou tohoto projektu. Jiří Neděla
Jiří Neděla 5. 12. | 17:00 | DS Až po uši v mechu prezentace – Eva Kameníková, Filip Pošivač Aport animace ---------------------------------------------------------------
4. 12. | 11:00 | SS Srdce veže prezentace – Peter Budinský | Aport animace
121
aport animace
SK Young and Fresh Slovenská produkční společnost BFILM v čele s Peterem Badačem připravila pro Přehlídku animovaného filmu výběr pěti krátkometrážních děl. Tato pětice nemůže být sice vyčerpávajícím průřezem současné slovenské animace, nicméně o ní podává jistou zprávu – povýtce dobrou a zajímavou. Mimo jiné díky silnému zastoupení ženského autorsko-animátorského elementu a vzájemné spolupráci mezi umělci. Film Fongopolis (2013) Joanny Kożuch nás seznamuje s houslovým virtuosem, který se na přelidněném vlakovém nádraží snaží najít nástupiště, z nějž má odjet na místo, kde odehraje svůj vysněný koncert. Může jít o satirické zpodobení neschopnosti géniů orientovat se v reálném světě, ale také o kafkovskou noční můru, při které člověk ztracený v labyrintu svádí zoufalý boj s časem. Viera Čakányová vytvořila snímek Letiaci kôň (2014) na motivy jedné z kapitol knihy Mariusze Szczygieła Gottland, pojednávající o pohnutém osudu spisovatele brakové literatury Eduarda Kirchbergera, jenž se dal do služeb StB. Ve filmu se střídají vzpomínky jeho dcer, záznamy ze spisů tajné bezpečnosti a příběh hrdiny jedné z povídek. Rosso Papavero (2014), studentský film Martina Smatany, je snová loutková miniatura o chlapci, který se stane svědkem nočního vystoupení Cirkusu červeného máku uprostřed louky. Michaela Čopíková a Veronika Obertová, tvořící pod značkou Ové Pictures, si jako námět pro svůj snímek Nina (2014) zvolily (nejen) dětské fobie a cestu k jejich překonání.
Pětici filmů uzavírá film Daniely Krajčové Stabilita (2015), vytvořený neobvyklou technikou křídové animace. Pomocí vizuálních metafor zde autorka vypráví příběh mladé ženy snažící se najít vnitřní svobodu a rovnováhu. Jiří Neděla 4. 12. | 13:30 | KBT SK Young and Fresh projekce, úvod – Daniela Krajčová, Martin Smatana, Joanna Kożuch Aport animace --------------------------------------------------------------Fongopolis r. Joanna Kożuch | SK | 2013 | 13′
--------------------------------------------------------------Letící kůň / Letiaci kôň r. Viera Čakányová | SK | 2014 | 30′
--------------------------------------------------------------Rosso Papavero r. Martin Smatana | SK | 2014 | 6′
--------------------------------------------------------------Nina r. Michaela Čopíková, Veronika Obertová | SK 2014 | 17′
--------------------------------------------------------------Stabilita r. Daniela Krajčová | SK | 2015 | 17′
---------------------------------------------------------------
122
aport animace
Zahrada V topografii prostoru uměleckých děl představuje zahrada místo, které sice náleží do okruhu známého, bezpečného a ochraňujícího teritoria domu, zároveň je z něj však vyčleněno životem, který se zdaleka neřídí pouze vůlí lidí. Vyprchá-li život z domu, jenž přišel o své obyvatele, o to více se probudí a probují ve všech koutech zahrady. Z přehledného terénu se stanou houštiny s neznámými zákoutími a původně uspořádaný prostor získá hloubku a nádech tajemna. Zahrada je jediné literární dílo Jiřího Trnky, jeho rukou k této knize vznikly také ilustrace. Do podoby série krátkých animovaných filmů je převedl Břetislav Pojar. Ten se s Trnkou setkal v roce 1945 při práci v nově vzniklém studiu Bratři v triku a o dva roky později jej následoval do Studia loutkového filmu, kde se postupně stal Trnkovým dvorním animátorem. Zároveň si ale od počátku padesátých let budoval silný režijní rukopis. V roce 1974, kdy vzniká první díl Zahrady s názvem Milovník zvířat, měl už za sebou nezapomenutelný cyklus Pojďte pane, budeme si hrát, nemluvě o raném mistrovském díle O skleničku víc. Ducha Trnkových ilustrací prostřednictvím svého vlastního výrazu vnesl do Zahrady výtvarník Miroslav Štěpánek, který stál po Pojarově boku již od roku 1960, kdy spolu vyrobili krátké filmy Kočičí slovo a Malování pro kočku. Po Milovníku zvířat, který byl vytvořen pomocí ploškové animace, vznikly do roku 1977 ještě díly O té velké mlze, Jak ulovit tygra, Velryba – Abyrlev a O myších ve staniolu. V nich už se
uplatnila také animace prostorových i poloplastických loutek a místy i animace kreslená. A tak, rovněž díky animátorům Borisi Masníkovi a Janu Klosovi, získal český animovaný film v Zahradě dodnes živé a magické dílo. Jiří Neděla 5. 12. | 9:30 | FS Zahrada projekce | Aport animace ---------------------------------------------------------------
Milovník zvířat r. Břetislav Pojar | v. Miroslav Štěpánek | CS | 1974 | 15′
--------------------------------------------------------------O té velké mlze r. Břetislav Pojar | v. Miroslav Štěpánek | CS | 1975 | 14′
--------------------------------------------------------------Jak ulovit tygra r. Břetislav Pojar | v. Miroslav Štěpánek | CS | 1976 | 17′
--------------------------------------------------------------Velryba – Abyrlev r. Břetislav Pojar | v. Miroslav Štěpánek | CS | 1977 | 14′
--------------------------------------------------------------O myších ve staniolu r. Břetislav Pojar | v. Miroslav Štěpánek | CS | 1977 | 14′
--------------------------------------------------------------5. 12. | 11:00 | DS Trnkova Zahrada 2 prezentace – Matyáš Trnka | Aport animace ---------------------------------------------------------------
123
aport animace
Trnkova Zahrada 2
Filmový dobrodruh Karel Zeman
Mladý výtvarník Matyáš Trnka se na Přehlídce animovaného filmu představil už předloni. Tentokrát nabídne pohled do zákoutí Trnkovy Zahrady 2, interaktivní výstavy na motivy slavné knihy svého dědečka. Vedle pětidílného cyklu, který vznikal v průběhu sedmdesátých let v režii Břetislava Pojara, je projekt Trnkova Zahrada 2 (s podtitulem Originální kybernetoskop) druhou adaptací knižní předlohy. Impulzem k jejímu vytvoření bylo blížící se sté výročí narození Jiřího Trnky. Přípravy, na nichž se vedle vnuka Matyáše podílel i syn Jan, se však nakonec protáhly, a návštěvníci tak výsledný projekt mohli poprvé spatřit až letos. Stalo se tak v Plzni, kde se Jiří Trnka v roce 1912 narodil. Kromě jeho ilustrací, rozpohybovaných pomocí interaktivní animace, na ně na výstavě čekaly a ke hře je vyzývaly audiovizuální atrakce nazvané podle bytostí obývajících původní Zahradu – trpaskop, slonograf, kočkodrom nebo štěkafon. Prezentace, se kterou Matyáš Trnka vystoupí, takovýto rozměr interaktivity Trnkovy Zahrady 2 sice nenabídne, zato bude možné dovědět se vše o jejím vzniku, počínaje konkrétními inspiračními zdroji a konče řešením technologických úskalí.
Dokument režiséra Tomáše Hodana Filmový dobrodruh Karel Zeman přibližuje život a tvorbu jednoho ze světově nejproslulejších českých filmařů. Renomovaní tvůrci Terry Gilliam, Tim Burton a další zde hovoří o své inspiraci Zemanovými filmy. Ti, kteří měli možnost s Karlem Zemanem spolupracovat (Magda Vášáryová, Karel Smyczek, Karel Krupa a další), přibližují jeho výraznou osobnost a tvůrčí postupy. Právě Zemanova tvorba a způsob, jakým vytvářel kouzelné a zubu času odolávající sekvence ve filmech jako Cesta do pravěku nebo Baron Prášil, stojí v centru zájmu dokumentu. Zajímavé detaily přibližuje také režisérova dcera Ludmila Zemanová. Snímek zachycuje rovněž to, jak se s původními postupy a technologií filmových triků vypořádala dnešní generace studentů animace ve Zlíně: ti rekonstruují tři scény z filmů Karla Zemana za užití původních postupů. Filmový dobrodruh Karel Zeman obsahuje řadu filmových ukázek a archivních záběrů a fotografií, které nás provedou od počátků jeho profesní kariéry ve firmě Baťa až po jednotlivé vrcholy režisérovy tvorby spjaté se zlínskými filmovými ateliéry.
Jiří Neděla
4. 12. | 19:00 | KBT Filmový dobrodruh Karel Zeman projekce, úvod – Tomáš Hodan, Ondřej Beránek Aport animace ---------------------------------------------------------------
5. 12. | 11:00 | DS Trnkova Zahrada 2 prezentace – Matyáš Trnka | Aport animace ---------------------------------------------------------------
Veronika Zýková
Filmový dobrodruh Karel Zeman r. Tomáš Hodan | CZ | 2015 | 102′
124
aport animace
Dark Train Počítačová hra Dark Train je ambiciózní projekt, jejž by šlo označit jako steampunkovou adventuru. Ve skutečnosti se však jakémukoliv zařazení vzpírá. A to nejen díky svému hernímu principu, prostředí a systému ovládání, ale především díky výrazným estetickým kvalitám. Za přípravou hry stojí studio Paperash v čele s Vojtěchem Vaňkem, absolventem oboru intermédia brněnské FaVU, a Kateřinou Kynclovou, která vystudovala grafiku a ilustraci na pražské VŠUP. Jejich výtvarná symbióza dala v minulosti vzniknout mimo jiné krátkým filmům Sirka (2011) a Krabička (2012), kde využili techniku ploškové animace, k níž se uchýlili také v případě hry Dark Train. Papír zde není pouze médiem pro kresbu, nýbrž základní substancí, hlavní stavební hmotou, imitací jiných materiálů, a dokonce i výhradním zdrojem do hry zapojených zvuků. Dominantní technikou je pak vyřezávání papírových segmentů, z nichž je následně skládáno komplexní herní prostředí, členěné do tří hlavních úrovní. Těmito úrovněmi se pohybuje tajemný vlak se čtyřmi vagóny, uvnitř kterých se rozprostírají fantaskní potemnělé krajiny, z nichž má hráč – a zde se dostáváme k samotné podstatě hry – vytvořit fungující autonomní svět. Jeho jediným nástrojem je přitom kurzor v podobě mechanické krakatice, která kromě hráčovy vůle podléhá fyzikálním zákonitostem aktuálního prostředí i vlastním motivacím a pudům. Zároveň však také disponuje řadou kvalit (mezi něž patří přístup do inventáře, mimikry nebo
schopnost měnit barvu očí), které určují pole hráčových možností, a tudíž i celkový způsob ovládání hry. Dark Train vzniká z touhy autorů překročit limity svých dosavadních výtvarných médií. Je tedy jisté, že prožitek ze hry bude zároveň silným prožitkem uměleckým. Jiří Neděla 5. 12. | 18:00 | SS Dark Train prezentace – Paperash | Aport animace ---------------------------------------------------------------
125
aport animace
Rememoried Jedním z určujících rysů hry jako takové jsou jasně daná pravidla, závazná pro všechny, kteří se jí účastní. Tato pravidla vycházejí ze samotného principu hry a z jejího systému, jenž je dán mimo jiné herním stylem, druhem či tématem, které zpracovává. Tématem hry Rememoried je sen jakožto psychologický fenomén, jehož „pravidla“ jsou odborně zaznamenána a zčásti uspokojivě popsána. Snové dění, jak ho zná každý z nás, se sice může jevit jakkoliv, jen ne jako cosi, co se řídí pravidly. Ovšem způsob, jakým se snové prvky vynořují z podvědomí a dávají se našemu snícímu já zakoušet, se odvíjí podle hlubinných zákonitostí naší psychiky, byť mezi ně patří i značná míra nahodilosti. Častým jevem snění je nestálost, proměnlivost snového prostředí, postav a „děje“ obecně. Dějištěm hry Rememoried je jakýsi zjednodušený virtuální model lidského podvědomí, konkrétněji pak vizuálně opojná surrealistická krajina, jež podléhá proměnám podobně jako imaginární prostor snu. A právě tyto proměny musí hráč následovat a hledat v nich klíč k postupu do dalších úrovní. V převážně černobílých kulisách otevřených kosmických prostranství, osázených levitujícími rámy obrazů, zářícími stromy, částicemi uskupenými do složitých geometrických struktur či pulzujícími světelnými tunely, prochází hráč na způsob tzv. walking simulátoru. Obraz se přitom někdy láme kaleidoskopickým efektem nebo se drolí do čtverečků záměrně využívané grafické chyby (tzv. glitch). Při hraní se tak někdy dostavuje až halucinační pocit
a zároveň poznání, že Rememoried není typem hry, ve které můžeme spoléhat na staré videoherní instinkty. O to větší účinek však má jako interaktivní audiovizuální dílo se silným důrazem na estetický prožitek. Celkový dojem je také umocněn faktem, že za celou hrou stojí studio Hangonit tvořené jediným člověkem – tvůrcem Vladimírem Kudělkou. Jiří Neděla 6. 12. | 12:00 | FS Rememoried prezentace – Hangonit | Aport animace ---------------------------------------------------------------
126
aport animace
Other Inside
Cafard
Olomoucký vývojářský tým Vicious Mime, jejž tvoří Jiří Gerat, David Konečný, Henrich Lauko a Tomáš Pěla, zatím do povědomí široké veřejnosti nevstoupil. To se však v dohledné době může změnit – pomoct jim v tom má právě připravovaná počítačová hra Other Inside. Jde o první větší projekt, do něhož se členové týmu Vicious Mime společně pustili a který rozšíří český herní trh o originální plošinovku s prvky explorativní adventury. Jejím hrdinou bude mim, který bloudí ve svém podvědomí a jehož cílem je nalézt a poznat sebe samého. Cestou se bude setkávat s logickými úkoly i s vlastními vzpomínkami a bude muset reagovat na podněty herního prostředí, přičemž každá reakce se promítne do dalšího vývoje hrdinova charakteru i vývoje děje, a bude tak mít vliv na celé jeho vyústění. Právě příběhu, jenž se takto bude moci větvit do mnoha linií, věnovali autoři hry velkou pozornost. Se stejnou pečlivostí také propracovali systém ovládání, které vychází z dovedností, jimiž protagonista coby mim vládne. Tyto a další aspekty hry Other Inside tvůrci na své prezentaci poodhalí a možná také prozradí, kdy se budou hráči moci těšit na její dokončení a uvedení na trh.
Slovo „cafard“ má ve francouzštině dva hlavní významy: šváb a sklíčenost. Oba se metaforicky váží k narativu filmu a k jeho titulnímu hrdinovi. Na prahu první světové války vyhrává Belgičan Jean Mordant světový zápasnický pohár. V ten stejný okamžik je v jeho domovském Ostende znásilněna jeho dcera Mimi skupinou německých vojáků. Z touhy po pomstě se Jean zapíše do řad ozbrojené divize a s naivními představami o brzkém návratu vyráží na cestu, která nejenže nenabízí příležitost k pomstě, ale změní se v odyseu deziluze, zoufalství a boje o přežití, zatímco k němu z domova doléhají zprávy o událostech, u nichž nemohl být a ovlivnit je. Je to houževnatost, v nelidských podmínkách války až hmyzí, která pomáhá zvládnout deprimující absurditu ničivého globálního konfliktu. Režisér filmu Jan Bultheel zvolil pro svůj film zvláštní grafický styl, čítající hrubé kontury anatomie postav, mnohoúhelníky namísto kruhových objektů a jiné výslovné antiteze mainstreamových snah o dosažení maximální uvěřitelnosti. Cafard (2015) evokuje retro náladu počítačových 3D her konce a přelomu milénia – od Alone in the Dark (1992) po Mafii (2002) – a v rámci kin střední Evropy bude uveden vůbec poprvé.
Jiří Neděla
5. 12. | 00:00 | FS Cafard projekce | Aport animace ---------------------------------------------------------------
4. 12. | 17:30 | SS Other Inside prezentace – Vicious Mime | Aport animace
Jiří Neděla
Cafard r. Jan Bultheel | BE, FR, NL | 2015 | 92′
127
aport animace
Píseň moře Na Píseň moře, druhý celovečerní snímek v režii irského výtvarníka a filmaře Tomma Moorea, čekali diváci od chvíle, kdy zhlédli jeho debut Brendan a tajemství Kellsu (2009). Zcela unikátní výtvarný sloh, silný příběh a precizně zvládnuté řemeslo prozradily talent tak výrazný, až budil obavy, zda má ještě kam růst. Výsledek však ukázal, že poetika keltských mýtů, u které Moore zůstal i v případě Písně moře, se v jeho podání neomrzí, stejně jako rukopis, jenž si v kontrastu se stylem velkých studií (DreamWorks, Pixar) uchovává kouzlo ručně kreslené animace. Tomm Moore vystudoval klasickou animaci na dublinské Ballyfermot College. Poté se vrátil do městečka Kilkenny, kde vyrůstal, spoluzaložil zde studio Cartoon Saloon, a dodal tak irskému animovanému filmu světový význam. Kromě dalších klíčových postav Cartoon Saloonu (režisérky a animátorky Nory Twomey a producenta Paula Younga) se o podobu Písně moře výrazně zasadili také výtvarníci Adrien Merigeau a Ross Stewart. Výsledná podoba filmu je komplexní a lze v ní spatřit vlivy Paula Kleea, Vasilije Kandinského, ale také prvky zdobné keltské lidové tvorby, podle jejíhož vzoru jsou zde tvarovány mořské vlny, kořeny stromů či znaky vyryté do kamenů. Podobným způsobem se v krajině filmu Brendan a tajemství Kellsu odráží kaligrafie raně středověkých iluminací a v kolektivním snímku Prorok (2014), kde Moore působil jako jeden z devíti autorů, zaujímají důležité místo arabské ornamenty a mandaly. Ačkoliv se Píseň moře odehrává v blíže neurčené přítomnosti, atributy moderní doby
se v ní objevují sporadicky a příběh budí dojem mytického bezčasí. Animovaný film se tak stává nástrojem k aktualizaci pověstí o bájných bytostech zvaných selkies, které dříve patřily do hájemství ústní lidové slovesnosti. Jiří Neděla 6. 12. | 13:00 | KBT Píseň moře projekce | Aport animace --------------------------------------------------------------Píseň moře / Song of the Sea r. Tomm Moore | IR | 2014 | 94′
---------------------------------------------------------------
128
aport animace
Chlapec a svět Brazilský režisér Alê Abreu působí na scéně animovaného filmu už od první poloviny devadesátých let, kdy na festivalu Anima Mundi debutoval svým krátkometrážním snímkem Sírius (1993). Na úspěch, který s ním sklidil, navázal dalším krátkým filmem Espantalho (Strašák, 1998) a v roce 2007 přišel s prvním celovečerním počinem Garoto Cósmico (Kluk z vesmíru). Ačkoliv v té době mělo Abreuovo jméno díky účasti (a sbírání cen) na mezinárodních festivalech už solidní zvuk, opravdovou senzaci způsobil až jeho další snímek s názvem O Menino e o Mundo (Chlapec a svět, 2013), jenž zabodoval mimo jiné na mezinárodních festivalech animovaného filmu v Ottawě či v Annecy. Širokému obecenstvu se Chlapec a svět přesto vyhnul, paradoxně ze stejného důvodu, z jakého si získal srdce festivalových diváků – jde o dílo, ve kterém je mluvené slovo nahrazeno poetickou řečí obrazů a hudby, jimiž je předáváno poselství o ničivém dopadu globalizace. Příběh hocha jménem Cuca, který se vydá hledat svého otce, jenž odjel z rodné vesnice do velkoměsta hledat práci, se zprvu nese v radostném duchu akvarelových a pastelových barev. Čím hlouběji však Cuca proniká do srdce odlidštěné aglomerace, tím více jsou jasné tóny nahrazovány monotónní šedivou fotokoláží. Čím více lidí, jimž se starost o každodenní chléb stala otrockým údělem, na své cestě potkává, tím více poznává svět v jeho deziluzivní podobě. Chlapec a svět je ryze současným podobenstvím o existenci vyrvané z přirozených kořenů,
nabízí však také útěchu, jakkoliv abstraktní, v podobě mytického zacyklení počátku a konce vyprávění. Jiří Neděla 4. 12. | 22:30 | KBT Chlapec a svět projekce | Aport animace --------------------------------------------------------------Chlapec a svět / O Menino e o Mundo r. Alê Abreu | BR | 2013 | 80′
---------------------------------------------------------------
129
aport animace
Ku! Kin-dza-dza Pětaosmdesátiletý režisér Georgij Danělija se na ruské filmové scéně pohybuje už přes padesát let, během nichž si vypěstoval osobitý styl propojující žánry dramatu, komedie a sci-fi. Pro svůj zatím poslední snímek zvolil látku, kterou už dříve zpracoval ve filmu Kin-dza-dza! (1986). Uchýlit se k remaku vlastního díla je krok poměrně netradiční a motivy k němu mohou být různé – ideologické v případě Otakara Vávry a jeho Temného slunce (1980), jež vykrádá starší Krakatit (1948), nebo chuť zopakovat si dřívější úspěch s hvězdným castingem, což je případ Michaela Hanekeho a jeho filmu Funny Games (1997 a 2007). Danělijovi jde však o víc než o přidání jedné slabiky do názvu. Ku! Kin-dza-dza (2013) je radikální změnou formy, přičemž její důvod se zdá být nabíledni: příběh, který se odehrává v cizí galaxii, lze bez závratného rozpočtu podat mnohem barvitěji v animované podobě. A tak se na ulici noční Moskvy potkává škrobený violoncellista s mladým povalečem, aby byli vzápětí teleportováni na neznámou planetu, kde místní jazyk tvoří téměř výhradně slabika „ku!“ a nejcennější komoditou jsou zápalky. Komická dvojice, hledající způsob, jak se co nejrychleji dostat domů, se trmácí vyprahlou pustinou, naráží na její bizarní obyvatele a ocitá se v absurdních situacích. Čím více se přitom blíží ke svému cíli, tím jasněji divák v reáliích záhadného světa spatřuje alegorii soudobého Ruska. Jiří Neděla
4. 12. | 00:00 | FS Ku! Kin-dza-dza projekce | Aport animace --------------------------------------------------------------Ku! Kin-dza-dza r. Georgij Danělija | RU | 2013 | 100′
---------------------------------------------------------------
130
aport animace
Shirley: Vize reality Rakouský architekt Gustav Deutsch (1952) se ve své třicetileté režijní kariéře věnuje experimentálnímu a esejisticko-dokumentárnímu filmu. Tuto linii v roce 2013, kdy dokončil svůj zatím poslední snímek Shirley: Vize reality, porušil. Zdaleka však nejde o konvenčně vyprávěný film s jasně čitelným příběhem. Předlohou pro toto dílo se Deutschovi stalo třináct obrazů velkého amerického realistického malíře 20. století Edwarda Hoppera, které vznikaly v průběhu tří dekád, od počátku třicátých do poloviny šedesátých let. V tomto dějinném úseku došlo k mnoha zásadním událostem – počínaje velkou hospodářskou krizí přes svržení atomové bomby či studenou válku až po válku ve Vietnamu. Hlavní hrdinka filmu (neboť i Hopper svá plátna obsazoval převážně ženami), emancipovaná, politicky uvědomělá herečka, reflektuje tyto události prostřednictvím myšlenek a emocí vyjadřovaných vnitřními monology. Režisér přitom jí i sobě stanovil omezení, která příliš neumožňují rozehrát akci. Pomocí statických záběrů se snaží co nejvěrněji apropriovat kompozice Hopperových maleb se všemi jejich kontrasty světel a stínů, chladných a teplých barev a rafinovanou geometrií. Jde vlastně o jakási tableaux vivant, v nichž statické obrazy získávají časovou dimenzi. V tomto režimu si dovoluje pouze prostřihy nebo nájezdy kamery na detailní záběry a drží celkové pojetí filmu v minimalistické rovině. Přesto je snímek prodchnut dynamikou a jemným napětím, které pramení ze zviditelnění myšlenek a pocitů, jež lze z Hopperových pláten
pouze domýšlet. Tento malíř, který byl mimo jiné inspirován kinematografií, sám ovlivnil mnoho filmařů. Slavný dům v Hitchcockově Psychu (1960), jenž vnikl na motivy obrazu House by the Railroad (1925), je toho nejmarkantnějším příkladem. Tedy byl – do doby před filmem Shirley: Vize reality. Jiří Neděla 3. 12. | 00:00 | FS Shirley: Vize reality projekce | Aport animace --------------------------------------------------------------Shirley: Vize reality / Shirley: Visions of Reality r. Gustav Deutsch | AT | 2013 | 92‘
---------------------------------------------------------------
131
aport animace
Malí animátoři
Blue Daisy
Animační workshop s lektorkou Pavlou Baštanovou (UMPRUM) bude zaměřen na základní poznatky z oblasti stop motion animace. Děti si vyrobí loutky z plastelíny či papíru, které budou následně rozhýbávat před kamerou. Důležitá je vlastní zkušenost, jež dětem ukáže náročnost, ale i hravost animace – a o tu půjde především. Z omezeného času dvou hodin se pokusí vytěžit maximum. Během první hodiny workshopu si každý účastník vyrobí svou vlastní loutku, ať už trojrozměrnou z plastelíny, dvojrozměrnou z papíru, nebo vytvořenou kombinací obou technik. Fantazii se meze nekladou, děti však budou obeznámeny s principy natáčení, na které bude nutné brát u výroby zřetel. Ve druhé části workshopu bude vytvořen tým, který společně naanimuje jeden krátký film. Důležitou roli sehraje týmová spolupráce, jež je nedílnou součástí výroby filmu. Hotové, ozvučené dílo bude poté zasláno e-mailem rodičům. Workshop je součástí cyklu kreativních dětských dílen v Divadle na cucky, jež probíhají každou neděli pod názvem Malí a na cucky. Tento cyklus nabízí dětem možnost proniknout do rozmanitých uměleckých disciplín spojených s divadelním prostředím a rozvíjet inspiraci, tvůrčí práci a kreativitu. To vše pod vedením profesionálních lektorů s pedagogickými zkušenostmi. Veronika Zýková
Kwesi Darko, známý jako Blue Daisy, je anglický producent, hudebník a rapper žijící v Londýně. Debutoval písní Space Ex, která vznikla ve spolupráci s francouzskou zpěvačkou LaNote a byla záhy jmenována nejlepší novou skladbou na americkém hudebním serveru Pitchfork. Poté následovalo jeho debutové album The Sunday Gift (2011), které získalo pozornost a pozitivní odezvu především u hudební kritiky. Stejně jako jeho další singly vyšlo u nahrávací společnosti Black Acre. Ve své hudbě Kwesi spolupracuje také s dalšími hudebníky (Anneka, Heidi Vogel ad.), často pracuje s manipulací jejich (i svých) vokálů, které různými způsoby deformuje. Jeho hudba se pohybuje na hranici hip-hopu, ambientu, rocku a blues. To platí zejména pro jeho poslední album Darker Than Blue, jehož hlavním motivem je až mytický kontrast mezi temnotou a světlem, dobrem a zlem, který se odráží stejnoměrně v textech i hudbě. Album je zvukově velmi osobité právě díky Kwesiho práci s akustickými nahrávkami bicích, kytar a smyčcových nástrojů v kombinaci se špinavým analogovým procesingem. Není proto překvapením, že jej vydal legendární hudební label R&S Records.
6. 12. | 14:00 | W7 Malí animátoři workshop – Pavla Baštanová | Aport animace
Jonatán Pastirčák Nela Klajbanová
6. 12. | 21:00 | KBT Blue Daisy koncert | Aport animace ---------------------------------------------------------------
133
paf art
paf art PAF Art zaštiťuje program, jenž reaguje na výstavní a instalační možnosti budovy Konviktu a spřátelených olomouckých či virtuálních galerií v průběhu Přehlídky animovaného filmu. Oslovenými tvůrci jsou hosté PAFu, zpravidla přizvaní také k prezentaci své tvorby nebo k jinému aktivnímu projevu v rámci hlavních festivalových sekcí. Zatímco Aport animace upřednostňuje projekty vztahující se ke klasické kinematografii, PAF Art výrazněji inklinuje k instalační praxi výtvarného umění, přičemž v letošním roce úzce souvisí s programovou sekcí Animace animace. Součástí PAF Artu jsou tudíž instalační projekty, byť mnohdy spjaté s pohyblivým obrazem. Z hlediska dlouhodobých tendencí PAFu je nejvýraznějším letošním zásahem do architektury Konviktu výstava soutěžního bloku Jiných vizí nazvaná Odlišené vize.
134
Po dlouhých šesti letech, kdy se Jiné vize zabydlely v prostorově nejvíce prostupném podkroví ve spíše dílčích instalačních variacích, které nikdy důsledně neopustily projekční aspekty prostředí klasického kinosálu, se nyní Jiné vize pod novým, „odlišeným“ názvem přesouvají do Atria. V otevřeném přízemním podlaží, mimo hlavní festivalovou zónu a v dispozičně o poznání problematičtějším prostoru vznikla díky kurátorské koncepci Lenky Střelákové dosud technologicky i instalačně nejkomplexnější výstava v historii Jiných vizí. Samostatně vystavené práce, včetně několika multikanálových videoinstalací, pojme jediný prostor, pro nějž byl stanoven důmyslný projekční plán. Jednotlivé práce tak budou oživovány v přísně daných intervalech profesionálními livreji. Architektonické řešení připravili a realizovali vizuální umělci Tomáš Moravec a Matěj Al-Ali. Ti již v roce 2011 u příležitosti pětiletého výročí soutěže Jiné vize vytvořili pro PAF speciální výstavní projekt Revizor, nahlížející na předchozí soutěžní ročníky z perspektivy prekinematografických promítaček. V uvolněném podkrovním prostoru představí americký tvůrce Jonathan Monaghan jednokanálovou digitální animaci Escape Pod. Podkroví poskytne taktéž útočiště českým umělcům Marqu Delongovi & Anně Slamě pro jejich postinternetovou instalaci SANDBOX FRONTEX LITANY nebo newyorskému módnímu návrháři a od roku 2012 též autoru designové módní kolekce PAFu Alexandru Campazovi. Svůj nejnovější umělecký projekt Infinity + 1, konceptuálně vycházející
paf art
z Hilbertova paradoxu hotelového pokoje a odkazující tak k nekonečné odlišnosti a přitom vzájemné propojenosti barevné škály, instalačně prezentoval pod záštitou PAFu poprvé v listopadu 2015 v New Yorku. Spolupracující virtuální galerie ScreenSaverGallery po dvou letech opět olomoucký Konvikt pomyslně propojí s osobními i pracovními počítači po celém světě. Hostující kurátoři Tomáš Javůrek & Barbora Trnková zvolili pro výstavu model soutěže a název odkazující k jedné z hlavních programových sekcí festivalu, čímž „nahackovali“ nejen fyzický prostor festivalu, ale svým způsobem také jedinečný primát soutěže Jiné vize v rámci PAFu, koncepční semknutost sekce Animace animace a konečně svým kreativně-uměleckým přístupem též vlastní roli kurátorů. Hravost, humor a optimismus pramenící ze solipsisticky založené malawské kultury jsou hlavními rysy tvorby konceptuálního umělce, performera a situacionisty Samsona Kambalu, který zažívání každodennosti vychyluje svými „psychogeografickými exklamacemi“ dle rozjařených principů Nyau. Kambalova výstava Nesnesitelná lehkost filmů Nyau bude v Galerii U Mloka k vidění až do 16. ledna příštího roku. Svůj nový projekt Open Space připravil brněnský multimediální tvůrce, vítěz Jiných vizí 2010 a finalista letošního výběru David Možný pro poslední letošní výstavu ve Vitríně Deniska. Do semknutého prostoru za sklem instaloval zmenšený kancelářský interiér jako jeden z charakteristických symptomů moderní společnosti, čímž navázal na svá „oblíbená“ témata dystopie a civilizační úzkosti.
135
Zásadní událostí letošního ročníku je předání ocenění nejvlivnějšímu současnému českému umělci nad pětatřiceti let, iniciované aktivitou Umělec má cenu. Cena pro umělce starší pětatřiceti let je každoročně předávána jako gesto uznání mladších tvůrců a teoretiků vůči umělci ze starší generace. Posledním laureátem se stal olomoucký performer, výtvarník a pedagog Vladimír Havlík, který provede slavnostním zahájením a spolu se svým uměleckým uskupením Ostrý zub zprostředkuje předání ceny jejímu dalšímu držiteli. Na volbě laureáta se podílí každý rok více než pět set osob z celé České republiky, jimž v době hlasování ještě není 35 let a které nominují vždy dva umělce ze starší generace. Devátým držitelem této ceny se Havlík stal po Jiřím Kovandovi, Vladimíru Skreplovi, Adrieně Šimotové, umělecké dvojici Lukáši Jasanském a Martinu Polákovi, Václavu Stratilovi, Daliboru Chatrném, Vladimíru Kokoliovi a Martinu Zetovi. Alexandr Jančík Marie Meixnerová 3.–6. 12. | A Odlišené vize výstava | Jiné vize kurátorka: Lenka Střeláková architektonické řešení: Matěj Al-Ali, Tomáš Moravec Otevírací doba: 3. 12. | 19:00–00:00 4. 12. | 15:00–00:00 5. 12. | 15:00–00:00 6. 12. | 15:00–20:00
paf art
3. 12. | 19:00 | KBT Umělec má cenu 2015: Cena od Vladimíra Havlíka udílení ceny a zahájení PAF 2015 | PAF Art --------------------------------------------------------------3.–6. 12. | GP Jonathan Monaghan (US): Escape Pod instalace | Animace animace --------------------------------------------------------------3.–6. 12. | K Marq Delong & Anna Slama: SANDBOX FRONTEX LITANY výstava | PAF Art --------------------------------------------------------------3.–6. 12. | K Alexander Campaz (CO/US): Infinity + 1 instalace | PAF Art --------------------------------------------------------------3.–6. 12. | KPC PAFScreenSaver: Animace animace výstava | PAF Art --------------------------------------------------------------3. 12. 2015 – 11. 1. 2016 | GUM Samson Kambalu (MW/GB): Nesnesitelná lehkost filmů Nyau výstava | PAF Art --------------------------------------------------------------3. 12. 2015 – 5. 1. 2016 | VD David Možný: Open Space výstava | PAF Art --------------------------------------------------------------3.–6. 12. | K Pan Vajíčko loop | Divoká 60. ---------------------------------------------------------------
Vladimír Havlík, Yesterday Remake, 1983, 2013
Sebastian Schmieg, preloader pro výstavu Animace animace, 2015
David Možný, Open Space, 2015
Alexander Campaz, Infinity + 1 PAF New York 2015, New York City, foto: Marie Meixnerová
Jonathan Monaghan, Escape Pod, 2015
Samson Kambalu, Sepia Rain, výstava, Stevenson Gallery, Johannesburg, 2014
142
Umělec má cenu 2015: Cena od Vladimíra Havlíka Slavnostní předání ceny pro umělce starší třiceti pěti let. Laureátem pro rok 2015 se stal v Olomouci žijící performer, pedagog a vizuální umělec Vladimír Havlík, po kterém je cena letos pojmenována. Finalisty Ceny od Vladimíra Havlíka jsou pro rok 2016 Zbyněk Baladrán, Milena Dopitová, Jaromír Novotný, Jiří Surůvka a Dušan Zahoranský. Cena je předávána jako gesto uznání mladších tvůrců a teoretiků vůči umělci ze starší generace. Na jeho volbě se podílí každý rok více než pět set osob z celé České republiky, jimž v době hlasování ještě není třicet pět let a které nominují vždy dva umělce nad třicet pět let. Ze součtu došlých hlasů vzniká skupina pěti až sedmi finalistů. V druhé fázi pak laureáta vybírá každoročně obměňovaná porota, a to na základě setkání s finalisty v jejich ateliérech. Aktivita Umělec má cenu vznikla v roce 2007 z potřeby upozornit na to, kdo je pro mladší generaci autoritou a kdo má její respekt. Po Jiřím Kovandovi, Vladimíru Skreplovi, Adrieně Šimotové, umělecké dvojici Lukáš Jasanský a Martin Polák, Václavu Stratilovi, Daliboru Chatrném a Vladimíru Kokoliovi byl laureátem ceny pro rok 2014 Martin Zet, který se ji rozhodl symbolicky věnovat Karlu Malichovi. Podle rozhodnutí poroty ji pak letos získal Vladimír Havlík. Členkami poroty, která vybírá laureáta Ceny od Vladimíra Havlíka, jsou historička umění Anna Remešová, kurátorka Tereza Záchová a vizuální umělkyně Barbora Kleinhamplová a Štěpánka Sigmundová.
paf art
Součástí večera je i vyhlášení ankety o volbu díla roku a nejhodnotnější skupinové a individuální výstavy, které proběhly za uplynulý rok v České republice. www.laureat.cz 3. 12. | 19:00 | KBT Umělec má cenu 2015: Cena od Vladimíra Havlíka udílení ceny a zahájení PAF 2015 | PAF Art --------------------------------------------------------------3.12. | 00:00 | CTT Ostrý zub koncert | PAF Art ---------------------------------------------------------------
143
David Možný: Open Space Open Space – výřez z reality připravil brněnský audiovizuální umělec David Možný pro poslední výstavu roku 2015 ve výstavním prostoru Vitríny Deniska. David Možný, v mezinárodním kontextu známý díky hudebním videím, jenž ve své autorské tvorbě nezřídka postihuje témata urbanismu, interiérového designu, sociální dystopie či fenoménu DIY, představil svou tvorbu na PAFu již v roce 2006, tehdy ještě v rámci vznikající nesoutěžní sekce Jiné vize. O tři roky později jeho video Rahova (2009) v této sekci triumfovalo, když získalo hlavní cenu i cenu diváků. Umělecké výstupy Možného nejsou nijak početné, čemuž se nelze divit vzhledem k technologické náročnosti jeho projektů. Ať už se jedná o výstavní nebo filmovou tvorbu, je vždy nekompromisní ve svém instalačně precizním, často až spektakulárním architektonickém řešení. O to více přesvědčuje výtvarnou vycizelovaností, ostrými tvary v proměnlivých vnitrozáběrových konfiguracích, geometrickou soustředěností a absolutním zanícením pro dokonalou obrazovou kompozici. Jeho tvorba, mj. ovlivněná literárním odkazem absurdního dramatu a existencialismu, přesvědčivě zprostředkovává znepokojivé vize reality a její nesoudržnost, estetizovanou všednost monumentální architektury a bytového, důvěrně známého prostředí, jež vypovídá více o temných civilizačních zákoutích. Na druhou stranu je autor nepopiratelně zaujat hravou poetikou generačně spřízněných filmových tvůrců, často spojovaných s fragmentární strukturou klipové estetiky i roztříštěného narativu, jakými jsou Michel Gondry či Spike Jonze.
paf art
Na sklonku loňského roku na sebe Možný upozornil výstavou a videoinstalací Sleepless v brněnské Galerii U Dobrého pastýře (v letošním roce byla vybrána mezi finální desítku soutěže Jiné vize 2015), ve které v duchu své předchozí tvorby nastínil výrazně stylizovanou bytovou dekonstrukci vizuálně evokující sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století. Open Space se oproti Sleepless odvrací od stylizace k dusivé banalitě a sériovosti prostředí, které může představovat „open office“, prostor kanceláře, v němž optikou miniaturizace rýsuje kontury všednodennosti, absurdně scvrklé do výřezu širokého pár centimetrů, slovy Davida Možného, „s úzkostí dělníka v call centru na kraji města“. Alexandr Jančík 3. 12. 2015 – 5. 1. 2016 | VD David Možný: Open Space kurátor – Alexandr Jančík | výstava | PAF Art --------------------------------------------------------------3. 12. | 18:00 | VD David Možný: Open Space vernisáž | PAF Art ---------------------------------------------------------------
144
Marq Delong & Anna Slama: SANDBOX FRONTEX LITANY Jednotky předmětného, umělého či uměleckého prostředí bývají obvykle uváděny v popisku díla coby materiální předpoklady ve služebném postavení ke konečnému celku. Lidské zkušenosti se ale mohou začít jevit jinak, pokud tyto (např. plexisklo, banán, Annu Slamovou, ABS plast, štukovou konzolu, Delonga, zátěžovou krytinu, dřevěný trám) pojímáme jako „latourovskou litanii“. Filozoficko-zaříkávačská metoda zavedená Ianem Bogostem je pojímána jako „soupis věcí spojených nikoli logikou, silou nebo jejich užitím, ale pouze jemným svazkem čárky“. Prostý seznam objektů k nim má přitáhnout naši pozornost „více pozorně“. V takových soupisech mají stejné místo lidská jména jako názvy rostlin, označení materiálů a veškeré objekty. Lidské zde platí za podmnožinu ne-lidského. Podobně se dá chápat herní sandbox – hra na volný pohyb v „otevřeném světě“, který však má uzavřené hranice. Komunikace tu probíhá a proudí věcmi, jejichž funkce není abstrahovatelná od systému, v němž jsou zakotveny. Kdyby se v takto určeném prostředí pozorovatel podíval skrz zařízení na své nohy, zpravidla by nic nezaznamenal. Nesubjektivní význam se objevuje až při ohledávání volného uspořádání jednotek, jichž je fluidní pozorovatel součástí. Obliba filozofického žánru teoretické fikce klade na umění úlohu vytvářet základ pro praktickou realitu a jednání. Kategorie bezpečnosti traktuje svět prostřednictvím proměnných a stále se množících vnitřních a vnějších, nomenklaturně určených hranic. Násilný charakter
paf art
vymáhání bezpečnosti je přítomný už v jazykové komunikaci. Pro nenaplněný korporátní pojem hledají jeho agenti nesouladné prvky, které by tento pojem mohly obsáhnout, a svou prázdnotou tak přetvořit rozpory ve zdánlivě neutrální, transparentní výčet jevů. V bezpečnostně vnějškově ohraničeném světě pak taková sdělení fungují jako litanie, zaříkávání, jehož funkcí je vtáhnout nás do „bezpečnostní hrozby“. Alien-techno-animismus je hrozbou lidskému, game-changerem ve hře o ochraně jednoho v neprospěch druhého. Je vetřelcem sondujícím pod povrchem zdánlivě vytěženého „hnědého“ umění. Lumír Nykl 3.–6. 12. | K Marq Delong & Anna Slama: SANDBOX FRONTEX LITANY výstava | PAF Art --------------------------------------------------------------6. 12. | 12:00 | SS Marq Delong & Lumír Nykl: SANDBOX FRONTEX LITANY prezentace | PAF Art --------------------------------------------------------------3. 12. | 20:30 | KPC, GP, K Procházka vernisážemi PAF Art ---------------------------------------------------------------
145
Alexander Campaz: Infinity + 1 Infinity + 1 je projekt, který uchopuje vztah mezi konečným a nekonečným v návaznosti na paradox grandhotelu německého matematika Davida Hilberta a zabývá se myšlenkou, jakým způsobem omezení a pravidla tohoto paradoxu zhmotňují hranice vědění. Hilbert popisuje paradox kompletnosti/nekompletnosti pomocí hypotetického hotelu, ve kterém se nachází nekonečné množství obsazených pokojů. Když dorazí hypotetický nový příchozí, každý z předchozích hostů je přestěhován do vedlejšího pokoje a nově příchozí získává svůj pokoj. Takto jsou všechny pokoje hotelu neustále naplněny a zároveň umožňují přijímat nekonečné množství nových hostů. V rámci tohoto konceptu vědomí nekonečnosti a mezí, které ji uzavírají, se rozvíjí vztah mezi člověkem a ideou. Vzhledem k paradoxní Hilbertově odpovědi je Infinity + 1 jeho ilustrací, sledující nekonečnost přechodů mezi bílou a černou barvou. Alexander Campaz 3.–6. 12. 2015 | K Alexander Campaz (CO/US): Infinity + 1 instalace | PAF Art --------------------------------------------------------------5. 12. | 11:00 | AGD Alexander Campaz (CO/US): PAF Fashion workshop | Aport animace --------------------------------------------------------------5. 12. | 19:30 | FS Samson Kambalu: Nyau Cinema prezentace | Animace animace
paf art
PAFScreenSaver: Animace animace Již podruhé se na obrazovkách počítačů ve festivalovém press centru představí ScreenSaverGallery, „netartový projekt ve vašem počítači“. Kurátory jsou tentokrát Barbora Trnková a Tomáš Javůrek (&), autoři konceptu galerie ve spořičích obrazovek a zároveň kurátoři tohoto experimentálního výstavního prostoru, díky kterému nebude výstava na téma Animace animace probíhat pouze na PAFu, ale současně také on-line po celém světě. Ve výstavě připravené speciálně pro PAF a reagující na jedno z hlavních festivalových témat se představí autorské preloadery několika zahraničních i domácích umělců, jež byly získány na základě open callu. Návštěvníci budou moci během festivalu hlasovat pro svého favorita, který posléze dostane prostor pro samostatnou výstavu ve ScreenSaverGallery. V PAFScreenSaver: Animace animace lze sledovat, jak preloader v roli spořiče obrazovky lehce ironickým způsobem de facto rozanimovává jisté umělecké strategie a vizuální postupy. ScreenSaverGallery lze stáhnout a nainstalovat na http://screensaver.metazoa.org/. Barbora Trnková & Tomáš Javůrek 3.–6. 12. 2015 | KPC PAFScreenSaver: Animace animace výstava | PAF Art --------------------------------------------------------------3. 12. | 20:30 | KPC, GP, K Procházka vernisážemi PAF Art
146
Jonathan Monaghan: Escape Pod Animace se odvíjí v jednom záběru během sledování zlatého jelena, který se pohybuje skrze rozličná prostředí spjatá s žitým světem západní společnosti (haly, lobby, obchody, obývací pokoje ad.). Hon či pronásledování jelena začíná kruhovým průchodem do duty free shopu, aseptického prostředí s drahým i podružným zbožím definujícím rozličné společenské zájmy. Ústředním motivem se vedle jelena a jeho následování v umělém prostoru stávají surreálné panoptikální stavby a organické mutace části těla. V důsledku je právě konečník zlatého jelena dějotvorným motivem, symbolickou pasáží mezi světy. Jonathan Monaghan vychází v tématu videa z archetypálního postavení samotného zvířete, kdy „jelen„ představuje v mytologiích nedosažitelného tvora z jiného světa. V nordických mytologiích jelen hlídá průchody do jiných dimenzí či světů. Moje světy jsou tím druhem jiných dimenzí, což je samo o sobě metaforou k tomu, jak digitální technologie utváří naši realitu.“ Dvacetiminutová animace instalovaná ve smyčce je i jedním z mála videí, které se objeví jako instalace na filmovém festivalu Sundance během příštího roku. Martin Mazanec
paf art
4. 12. | 17:30 | FS Jonathan Monaghan (US): Animated Worlds prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------5. 12. | 13:00 | DS Jonathan Monaghan (US): Architecture of Fantasy prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------3.–6. 12. 2015 | GP Jonathan Monaghan (US): Escape Pod instalace | Animace animace --------------------------------------------------------------3. 12. | 20:30 | KPC, GP, K Procházka vernisážemi PAF Art ---------------------------------------------------------------
147
Samson Kambalu: Nesnesitelná lehkost filmů Nyau Autorská selekce filmů žánru Nyau Cinema. Stejně jako filmy Nyau komunikují se svým divákem a burcují jej k aktivní účasti, komunikují též jejich instalace s konkrétním prostorem, pro nějž jsou určeny. Filmy Nyau nabourávají stereotyp časového a prostorového zážitku s filmem; záměrně se vzdalují západnímu vnímání času a vybočují z linearity současného narativního filmu. Mezi nejznámější výtvarné práce konceptuálního umělce, spisovatele a situacionisty Samsona Kambalu patří Holly Ball (2000) – fotbalový míč polepený stránkami z Bible, který vyzývá diváky k aktivní fyzické i duševní očistě („exercise and exorcise“). Je autorem konceptu vlastní náboženské filozofie – Hollybalismu – a Nyau Cinema, zvláštního formátu filmů, site-specific performancí, který vychází ze zkušenosti s kulturou, v níž vyrostl. Na základě filozofie nyau vznikla také interaktivní instalace Sanguinetti Breakout Area na letošním bienále v Benátkách, jež vyústila v soudní při. První výstava Samsona Kambalu v České republice proběhne v Galerii U Mloka a potrvá až do 11. ledna 2016. Svou tvorbu autor osobně představí během sobotní přednášky a na PAFu uvede také kurátorskou selekci videí dalších tvůrců vzniklých na základě jeho Desatera pravidel filmů Nyau. Marie Meixnerová
paf art
3. 12. | 17:00 | GUM Samson Kambalu (MW/GB): Nesnesitelná lehkost filmů Nyau kurátorka – Marie Meixnerová | vernisáž Animace animace --------------------------------------------------------------3. 12. 2015 – 11. 1. 2016 | GUM Samson Kambalu (MW/GB): Nesnesitelná lehkost filmů Nyau výstava | Animace animace --------------------------------------------------------------5. 12. | 19:30 | FS Samson Kambalu (MW/GB): Nyau Cinema prezentace | Animace animace --------------------------------------------------------------6. 12. | 11:00 | DS Samson Kambalu pro The One Minutes: Nyau Cinema projekce | Animace animace ---------------------------------------------------------------
Otevírací doba Galerie U Mloka během PAFu: čt: 17:00–19:00, pá–ne: 13.00–19:00 Otevírací doba mimo PAF: po–pá: 13:00–19:00 Vánoční prázdniny (zavřeno): 23. 12. 2015 – 1. 1. 2016
149
indexy
indexy
150
Index děl # #mm net art 8, 12, 106, 114, 115 (:...)) 10 4 palce 117 40 FC 4A 83 F9 BD A8 30 3F F2 33 C3 0B 5E 34 50 04 9C D9 4C 93 59 BE 6D 2E 36 D6 B3 9A D7 34 39 11, 99 A Aedrhlsomrs Othryutupt Lauecehrofn 98 Agitations 102 Alfonzova mucha 120 Alien Fanfare 91 Alone in the Dark 126 Anatomie Pavouka 120 Arise Zone 97 Až já budu velký / When I Grow Up 61 Až po uši v mechu 106, 120 B Back To One #02 35, 52 Barbus – Elida 66 Baron Prášil 123 Benigni 119 Big Black 8 Binární logika 11 Birds of Prey 120 Brendan a tajemství Kellsu 127 Brigáda 64 Budoucnost patří heliu 20, 21, 34, 42, 44 Být či nebýt / What is Happiness? 61
indexy
C Cafard 106, 109, 126 Calypso Cat / Kalypso / Tom a Jerry VI. 61 Carbonated Formulas #2 10 Catalog 81 Celery Stalks at Midnight 81 Cesta do pravěku 123 Cinema Concrete 94 Cizinec 117 Co bylo v klobouku / What Was in the Hat 61 Co je živé kino? 10 Co medvědi rádi 118 Craig Leon & Sinfonietta Cracovia 97 Czechoslovak Film Annual - Cartoon and Puppet Films 60 Č Čelem vzad 10 Černá ruka 68 Červená aerovka 57, 63 Červenka / A vörösbegy / Robin 119 Česká věda a Pražské jaro (1963–1970) 67 Čím víc vím 119 Čs. filmové hospodářství VII. 1958–1962 60, 63 D Dark Train 106, 124 Darker Than Blue 131 Dauphin 007 91 Desatero filmů Nyau 84 Destrukce 89 Don Špagát 63 Dona Conchita 68 Drahoušek Klementýna / My Darling Clementine 61 Dream As Second Life 10
151
Drowned in Water Light 96, 97 D‘un autre cinéma (O jiném filmu/kině) 23 Duo Jonglos 68 E Ecodenge 117 Escape Pod 90, 91, 134, 135, 140, 146 Espantalho 128 Espresso Doppio 118 EVE 94 Experiments in Motion Graphics 81 F Film a doba 64 Film Excercise n° 2–3 81 Filmový dobrodruh Karel Zeman 106, 112, 123 Five Film Exercises 80 Fongopolis 121 French Penguin 91 Frustrace / Frusztráció 119 Funny Games 129 G Garoto Cósmico 128 Ghost of OT301 94 GIF Saver 8 Gottland 120, 121 Gross Anatomies 86 H High Steaks / Kuchař / Tom a Jerry V. 61 Holly Ball 82, 147 Hopscotch 118 Hořící keř 120 House by the Railroad 130 Hra o naftu 63
indexy
Humming Fields 94 CH Chlapec a svět / O Menino e o Mundo 106, 128 Chodba 89 I Ideál / The Ideal 61 Incidence Room 93 Infinity + 1 116, 134, 135, 139, 145 It’s Greek to Me-ow! / Řecká kočka / Tom a Jerry II. 61 J Jacaszek & Kwartludium 97 Jak na to? / How to Keep Slim 61 Jak Pumpot s čertem zatočil 117 Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu 53, 64, 69 Jak štěňátko dostalo chuť na med 64, 69 Jak štěňátko chtělo malé pejsky 64, 69 Jak ulovit tygra 122 Jak vzniklo pivo 117, 119 Jak žít s neurotickým psem / How to Live with a Neurotic Dog 61 Jediná radost / For Smokers Only 61 Jedním dechem 31, 40 Jiné vize 2014 8–11 K Kalorka 66 Kam s ní 66 Kamera 32, 41 Karawane 119 Karikatury a jiné nepříjemnosti 13, 59 Kde je Wally? 9 Kde to najdete 68
152
Když si hraju 119 Kluk z vesmíru 128 Knír / Viikset 119 Kočičí slovo 122 KONTRAST 95 Krabička 124 Krakatit 129 Král k ničemu / Paska kuningas 118 Krátký barevný záblesk nad vodou se strmými břehy 8 Krkavčí matka 119 Kronika 117 Kronika komunistického Československa. Doba tání 1953–1956 62 Ku! Kin-dza-dza 129 Kuchyňské pohádky 117 Kvalitní práce 68 Kybernetická babička 65 L Láhev a svět / The Bottle 61 Lapis 80, 81 Létající talíře 66 Letiaci kôň 121 Light 118 Light Courtain 103 Liko (Výrobky konzerváren) 66 Live Excerpts 97 Live Facade Projections Simulacra 11 Lofoten 93 Love and Light 97 M Maas Observation 93 Mafie 126 Magický trik 119
indexy
Majáles 65, 67 Malá z rybárny 120 Malování pro kočku 122 Mały western 63 Máme problém / We Have a Problem 119 Manželské etudy / Etudes in Marriage 61 Marmeláda / Jam 119 Marmotour 30, 40 Matrix III 81 Max Loderbauer & Jacek Sienkiewicz 97 Memory 97 Měsíční pohádka 64 Milovník zvířat 122 MÍSTO 8 Místo něčeho 8 Mondschein 89 Moonbird 63 Moonwalk 93 Mořská panna v konzervě / Sellökonzerv 119 Mothership 90, 91 Motivy z amfor 62 Mouse into Space / Myš / Tom a Jerry III. 56, 61 Možná už se to stalo 8 My Bro 116 N Naturals 117 Nealkoholické nápoje 66 Nedělní chvilka poezie 63 Nedělní oběd 66 Nehotové dny 89 Nesnesitelná lehkost filmů Nyau 10 Nejkrásnější planeta 68 Nina 121 Nový druh 117 Nyau 9, 27, 82, 83, 84, 85, 134, 135, 147
153
O O bydlení a nábytku 66 O Čtverečce a Trojúhelníčkovi 64 O myších ve staniolu 122 O skleničku víc 122 O té velké mlze 122 Občas se skrývám bůhvíkde 9 Obraz versus virtualita 8 Obývací pokoj 89 Office 91 Openning & Happening Ways of Something 8 Open Space 10, 134, 135, 138, 143 Orfea 118 Osaka 81 Other Inside 106, 126 Other Visions 2014 9 Outdated 119 P Paměť a dějiny 67 Pandy 120 Permutations 81 Pierot a múza / Pierrot and the Muse 61 Pilsner Urquell 66 Píseň moře / Song of the Sea 106, 110, 127 PLAIN 11 Plat in my Head 97 Podstata věci 68 poem by Sytse Jansma 94 Pohádka / Mese 119 Pojďte pane, budeme si hrát 122 POLOLOADER 9 Ponorná řeka kinematografie 81 Poselstvo krále Jiříka 63 Praha 20.05. 68 Pražská strašidla 63
indexy
PRESENT, PERFECT, CONTINUOUS 37, 43 Problém / Red Tape 61 Projekt pro Orgel Natt (Light Curtain) 11 Prole Art Threat 93 Proměny 68 Propagační prostředky 66 Prorok 127 Přepadení 117 Psycho 130 Psychóza 68 Punish, Honey 96 Pupínek 119 R Rádio Filharmonie 66 Rahova 143 Rainbow Narcosis 91 Red Sex 96 Rememoried 106, 107, 125 Retro vzpomínka – Majáles 1965 67 Revizor 134 Romance 61 Rosso Papavero 121 S SANDBOX FRONTEX LITANY 134, 135, 144 Sanguinetti Breakout Area 83, 147 Screen & Saver 9 Self-Portrait as Nietzsche 77 Semper idem 68 Sen je druhý život 9 Shackleton & Nisennenmondai 97 Shadow Trap 93 Shapescapes 100, 101 Shirley: Vize reality / Shirley: Visions of Reality 130
154
Shot Film 93 Shxcxchcxsh 97 SILOS 11 Singles 10 Siréna 68 Sírius 128 Sirka 124 Site Specific Abstraction 8 Sleepless 28, 39, 143 Slon / The Elephant 61 Sobota odpoledne / Saturday Afternoon 119 Social Animals 111, 119 SPACE II 9 Space Ex 131 Space Noise 3D 94 Spectral Scenery 100, 101 Spící komíny 9 Srdce / Otthon 119 Srdce veže 106, 120 Stabilita 121 Stage Fright 118 Start / The Start Off 61 Still In Cosmos 94 Stone Horizon 11, 92, 93 Strašák 128 Studentský majáles roku 1965 aneb Allen Ginsberg králem majálesu 67 Stůl je prostřen / Pöytä on katettu 119 Switchin‘ Kitten / Kočka a pes / Tom a Jerry 61 T Temné slunce 129 Téměř ji nevidím, ale drží to 8 Těžká planeta 88, 89 The Sunday Gift 131 Tie briezy to vidia, no nikomu nepovedia 9
indexy
Total Recall 88 Trikový soubor 118 Trio 51, 65 Trnkova Zahrada 2 106, 108, 122, 123 Tucet mých tatínků 59 Turisti / Turistit 118 tWINs 120 Ty 89 V V IKB 10 Včera neděle byla 68 Velryba – Abyrlev 122 Věnec / Laurels 61 W Wasteland 97 Ways of Something 8 Y Yantra 80, 81 Yesterday Remake 136 You and I 97 Z Z dospělého na dětské 33, 41 Zahrada 122 Země se chvěje 29, 39 Zlaté časy 89 Zvuk z pouště 36, 43 Ž Žádný čas na oddech / Viis varpaista 119 Želivka 119
156
Jmenný index A Abrahám, Stanislav 72, 75, 100, 101 Abreu, Alê 128 Adamec, Oldřich 60 Adámková, Tereza 25, 31, 40 Al-Ali, Matěj 10, 11, 20, 21, 38, 134, 135, Anneka 128, 131 Arnold, Martin 12, 21, 46, 72, 86, 87 Arriado, Daniela 27 Asheim, Niels Henrik 11, 103 B Badač, Peter 121 Baladrán, Zbyněk 142 Balážová, Anna 10 Balážová, Dana 8, 10 Balej, Jan 120 Baštanová, Pavla 131 Bataille, Georges 86 BA:ZEL 10 Beckett, Samuel 26, 39 Bedřich, Václav 56, 61, 66 Beková, Monika 8 Běhal, Tomáš 88 Beining, Jean 84 Bellour, Raymond 23, 71, 72 Belson, Jordan 80 Beránek, Ondřej 123 Bertóti, Attila 119 Bilaletdin, Heta 118 Binmatu 95 Blažek, Petr 67 Blažíček, Martin 10, 11, 21, 45 Bogost, Ian 144
indexy
Bohnenstengel, Lukas 98 Bolf, Josef 88, 89 Bookchin, Natalie 115 Born, Adolf 61 Brdečka, Jiří 55, 61, 63 Brychta, Jan 61 Břicháčková, Klára 119 Buda, Flóra Anna 111, 119 Budinský, Peter 106, 120 Bultheel, Jan 126 Bureš, Lukáš 10 Burton, Tim 123 Búřil, Martin 8 C Casková, Michaela 10 Cáb, Martin 8 Cáb, Michal 9, 29, 39 Campaz, Alexander 10, 116, 135, 139, 145 Cenek, Filip 10 Císař, Karel 88 Cohl, Émile 65 Croissant III 10 Czerski, Piotr 115 Č Čakányová, Viera 121 Čapek, Jiří 68 Čapek, Ladislav 63 Čechová, Bára 88 Čermák, Aleš 29, 39 Černohorská, Jana 119 Čihák, Martin 12, 23, 80, 81 Čopíková, Michaela 121
157
D Dabrowski, Radek 84 Daisy, Blue (Kwesi Darko) 113, 131 Danda, Jiří 67 Danělija, Georgij 129 Daniels, Dieter 115 Darabos, Eva 119 Darmovzalová, Tereza 8, 9 Dašek, Ivo 68 David, Ivan 20, 21, 46, 47, 87 Děcká, Eliška 11, 106, 118, 119 Dečman, František 117 Deitch, Gene 56, 61 Delong, Marq 134, 135, 144, Deutsch, Gustav 130 Diederiks, Matthijs 98 Dizzcock 10 Djindjikhachvili, David 84 DJ Numan 8 dné 10 Dobrovolný, Václav 61 Dočekal, Vojtěch 117 Doležálková, Klára 8 Domlátil, Vojtěch 117 Dopitová, Milena 142 Drop, Gala 97 Dudešek, Jan 61 Due, Brice 39 E Eames, Charles 60 Eames, Ray 60 Eilers, Willehad 84 Elcott, Noam M. 72
indexy
F Fischinger, Oskar 80 G Gass, Lars Henrik 23 Gatialová, Katarína 9, 21, 45, 115 Gelley, Bálint 119 Gerat, Jiří 126 Giersz, Witold 63 Gilliam, Terry 123 Ginsberg, Allen 67 Gondry, Michel 143 Grant, Dwinell 80 Gregor, Dan 10, 11 Gruska, Jonáš 72, 95 Gyulai, Anna 111, 119 H Häckl, Bohuš 66 Hájek, Ludvík 66 Han, Byung-Chul 22 Haneke, Michael 129 Hartog, Anne 84 Havelka, Jiří 60, 63 Havlík, Vladimír 135, 136 Helán, David 20, 21, 25, 34, 42, 44 Hilbert, David 116, 134, 145 Hirsh, Hy 80 Hitchcock, Alfred 130 Hlaváček, Luboš 64 Hlavatý, Vratislav 59, 61 Hluchaničová, Miluše 61 Hobl, Pavel 61 Hodan, Tomáš 106, 112, 123 Hodboď, Tomáš 8 Hoffmeister, Adolf 13, 59
158
Hoffová, Michaela 118 Hofman, Eduard 51, 59, 63, 64, 65 Holan, Rudolf 63 Holdhus, Lars TCF 11, 74, 98, 99 Hopper, Edward 130 Hrůza, Tomáš 8 Hubley, John 63 I Ink Midget 10 Isama Zing 10 CH Chan, Jennifer 115 Chatrný, Dalibor 135 Christoffel, Sebastian 84 Chytková, Eliška 117, 119 J Jasanský, Lukáš 142 Jančík, Alexandr 8, 9, 10, 11, 135, 143 Javůrek, Tomáš 9, 11, 20, 21, 45, 134, 145 Jaroňová, Eva 8, 10 Jireš, Jaromil 63 J‘Kerian, Morgan 102 Jonze, Spike 143 Jurásek, Jakub 35, 42 K Kábrt, Josef 61 Kadleček, Ludvík 61 Kambalu, Samson 10, 21, 27, 46, 72, 77, 82, 83, 84, 84, 87, 134, 135, 141, 147 Kandinsky, Vasilij 127 Kantová, Zuzana 10 Kaplan, Karel 62
indexy
Karhánková, Kateřina 117 Karpaš, Jan 66 Kartousek, Filip 8 Kasalová, Jana 8, 9 Kirchberger, Eduard 121 Kirschová, Rozálie 119 Klajbanová, Nela 8, 9 Klee, Paul 127 Kleinhamplová, Barbora 142 Klijnee, Sjaan 84 Klos, Jan 122 Kluge, Josef 66 Kokolia, Vladimír 135, 142 Kolář, Jiří 85 Konečný, David 126 Kopasz, Milán 119 Kopecký, Václav 62 Kopecný, Bedřich 62 Kořán, Josef 63 Koska, Zoltán 111, 119 Koskinen, Mika 118 Kosloff, Laresa 84 Koutná, Kateřina 10, 11, 92 Kovanda, Jiří 135 Kovařík, Jakub 8 Kożuch, Joanna 106, 121 Krajčová, Daniela 106, 121 Krátký, Petr 8, 32, 41 Kratochvíl, M. 61 Krupa, Karel 123 Kudělka, Vladimír 107 Kynclová, Kateřina 9 L Laamanen, Olli 118 LaNote 131
159
Lauko, Henrich 126 Lelláková, Petra 30, 40 Lhoták, Kamil 63 Lotic 72, 102 M Machinefabriek 94 Machů, Jiří 117 Maia, Pedro 72, 96, 97 Máj, Martin 117, 119 Máša, Vojtěch 8 Makak 92 Makino, Takashi 72, 73, 94 Málek, Jiří 88 Malich, Karel 142 Manderlová, Magdalena 10 Mandon, Thierry 84 Marvan, František 66 Martu 9 Masník, Boris 122 Mazanec, Martin 11 McHugh, Gene 115 Meixnerová, Marie 8, 9, 10, 11, 12, 15, 82, 85, 106, 114, 115, 147 Melvin, Milton 10 Merigeau, Adrien 127 Mészáros, Šimon 119 Miler, Zdeněk 53, 64, 69 Mills, Lorna 8 Mimra, Jan 61 Minn, Elina 118 Mirad, Oldřich 66 Monaghan, Jonathan 27, 72, 79, 90, 91, 134, 135, 140, 146, Moore, Tomm 110, 127 Moravec, Tomáš 10, 11, 20, 21, 38, 134, 135
indexy
Možíš, Jaroslav 66 Možný, David 10, 25, 28, 39, 134, 135, 138, 143 Mrkva 95 N Náprstek, Marek 119 Neděla, Jiří 9, 10 Nemjóová, Ester 118 Nepraš, Karel 66 Neves, Joana Pinho 84 Novotný, J. 66 Novotný, Jaromír 142 Nykl, Lumír 11, 115, 144 O O’Brien, Nicholas 10 O’Rourke, Jim 94 Obertová, Veronika 121 Oja, Anni 119 Ottelin, Jasmiini 119 Otten, Roeland 84 P Palma, Pablo Núñez 84 Panáčik 8 Partanen, Pinja 119 Pastirčák, Jonatán 10, 11, 96, 98, 102, 103 Pekárek, Karel 66 Pěla, Tomáš 126 Pelc, Antonín 62 Perri, Sandro 97 Pieska, Kari 119 Pietiläinen, Sini 119 Písaříková, Jana 21, 45 Pitra, Svatopluk 13, 52, 55, 58, 59, 61 Plicková, Edita 64, 69
160
Pjoni 11 Podsiadly, Dominik 8, 10 Pojar, Břetislav 61, 106, 122, 123 Polák, Martin 135, 142 Pope, Greg 10, 11, 72, 76, 92, 93 Pošivač, Filip 106, 120 Přílučík, David 8, 37, 43 Ptáčková, Petra 106, 117 Pucz, Dániel 119 Pustějovský, Michal 11, 72, 102 Q Quaranta, Domenico 115 Quay, Stephen 94 Quay, Timothy 94 R Radok, Emil 63 Rahkonen, Jenni 118 Ray, Man 80 Reisinger, Gunther 115 Remešová, Anna 142 Retterová, Linda 119 Richter, Hans 80 Rijt, Barry van der 84 Riskilä, Taru 119 Romberg, Michael 63 Rous, Janek 21, 25, 36, 43, 46, 87 Rufas, Carlos 119 Rusnáková, Katarína 115 Ruttmann, Walter 80 S Salvia 92, 93 Santos De Los, Luis Saska, Jan 117
indexy
Sebastian Sedlák, Jiří 8 Seydl, Zdeněk 66 Shaviro, Steven 43 Scheuba, Jiří 68 Schmieg, Sebastian 137 Schönberg, Arnold 80 Schrötterová, Viktorie 10 Sigmundová, Štěpánka 142 Skoták, Antonín 68 Skrepl, Vladimír 135, 142 Slama, Anna 135, 144 Slowmotiondancer 10 Smatana, Martin 121 Smatana, Matej 106 Smetana, Zdeněk 61 Smyczek, Karel 123 Sodeoka, Yoshi 10 Soukup, Boris 61 Soukup, Pavel 118 Sovák, Pravoslav 63 Stewart, Ross 127 Stief, Angela 86 Stratil, Václav 8, 135, 142 Strnad, Matěj 20, 21, 45, 46, 87, 115 Střeláková, Lenka 11, 20, 21, 46, 87, 134, 135 Sturtevant, Sterling 65 Surůvka, Jiří 142 Svatoš, Michal 67 Svoboda, Vladislav 67 Svoboda,Viktor 117 Svobodný, Petr 67 Svolinský, Karel 63 Szász, Enikö 111, 119 Szczygieł, Mariusz 121
161
Š Šalamoun, Jiří 61 Šicko, Ján 10, 11, 103 Šimotová, Adriena 135, 142 Šiška, Bohumil 56, 61 Šrámek, Jan 8 Štěpánek, Miroslav 122 Štindl, Ondřej 89 Štrébl, Karel 63 Štulič, Darko 88 Šulgin, Alexej 115 Šuráň, Pavel 8 Švolba, Petr 8 T Takács, Barbara 111, 119 Takáč, Viktor 8 Tanghe, Sjoerd 84 Tervola, Markus 119 Thijsen, Alite 84 Tímár, Anna 111, 119 Tjon, Patrick 84 Tomanová, Anna 119 TRIK 68 Trnka, Jan 123 Trnka, Jiří 106, 122, 123 Trnka, Matyáš 106, 108, 122, 123 Trnková, Barbora 9, 11, 134, 145 Troemel, Brad 115 Twomey, Nora 127 V Valecká, Barbora 106, 120 Valentíny, Noemi 119 Vaněk, Vojtěch 9, 124 Vášáryová, Magda 123
indexy
Vávra, Otakar 129 Vazquez, Alonso 84 Večeřová, Vladimíra 30, 40 Vessel 72, 96, 97 Vickers, Ben 115 Vierkant, Artie 115 VJ Kolouch 10 Vlková, Veronika 8, 10, 11, 92 Vogel, Heidi 131 Vuorinen, Elli 119 Vystrčil, František 61 W Wagnerová, Markéta 8 Walley, Jonathan 72 White, Ian 23 Whitney, James 72, 80, 81 Whitney, John 72, 80, 81 Wieringen, Bas van 84 Winter, Jiří 57, 62, 63 Wolf, Anna 8 Won, SangEun 119 Wright, Harry 96 Y Yiraq, Helush 33, 41 Yoshihide, Sodeoka 10 Young, Paul 127 Yuzgul, Denizcan 117 Z Zahoranský, Dušan 142 Zacharová, Veronika 118 Zaoralová, Michaela 10 Záchová, Tereza 142 Zajíček, Kamil 8
162
Zemanová, Ludmila 123 Zet, Martin 135, 142 Ziemba 10 Zilynská, Blanka 67 Ž Žabková, Zuzana 41
indexy
pořadatel
podpořili
partneři
hlavní mediální partneři
mediální partneři
STUDENTSKÉ RÁDIO OLOMOUC
Festivals of Live Cinema
Screen City Festival Stavanger, Norway October 15–18 2015 www.screencity.no PAF—Festival of Film Animation Olomouc, Czech Republic December 3–6 2015 www.pifpaf.cz/en
H
H É N JI O S PI SO ČA
soudobá kompozice improvizace elektronika experiment noise etc.
U
D
B
Ě
HUDBY JE VÍC!
WWW.HISVOICE.CZ
www.asfk.sk
1/15 Slovenská nová vlna
C
M
Y
CM
MY
CY
CMY
K
Z
kult.
153
VÝDEJNÍCH MÍST
98 %
& web
Zasáhnete maximum čtenářů, kult. je tištěný, ale také elektronický
WWW.KULT.CZ
72 %
? Kč
72 % čtenářů si kult. kult. je ZDARMA bere i domů, kde se a ceny pro pravidelné o informace inzerenty jsou velmi dělí s rodinou příjemné
www.asfk.sk
S obsahem je spokojeno nebo spíše spokojeno 98 % respondentů
Tisk
VAŠE DENNÍ DÁVKA KULTURY A ZÁBAVY
96%
VÝTISKŮ VŽDY ROZDÁME
C
M
Y
CM
MY
CY
CMY
K
JEZDĚTE LEVNĚJI !!! ZAREGISTRUJ SE, získej STŘÍBRNOU KARTU a můžeš čerpat mnoho zajímavých slev a výhod.
www.atlant-taxi.cz
Knížky, které jinde nenajdete.
Knihkupectví ArtMap bookstore.artmap.cz
F I L M D O K U M E N T Á R N Í
Hele
Č A S O S B Ě R N Ý
Č A
D O F I
Mich
O B
I. Ob
Vých
Filmy
Přípr
Natá
Střih
Rece
Časo
II. K
René
Michael Třeštík
Souk
Helena Třeštíková
Školská 28, Praha 1 Místodržitelský palác, Brno
oc: Do Ván % 0 1 sleva
F I L M D O K U M E N T Á R N Í
Helena Třeštíková
Č A S O S B Ě R N Ý
Č A S O S B Ě R N Ý D O K U M E N T Á R N Í F I L M
Michael Třeštík
O B S A H
I. Obecná část (1) Východiska (3) Filmy, o které se v této práci opírám (5) Příprava projektu (16) Natáčení (19) Střih (34) Recepce časosběrných dokumentů (40) Časosběrný dokument jako příběh (44) II. Komentované zpětné scénáře (49) René (51)
Režisérka Helena Třeštíková představuje tvorbu časosběrných dokumentárních filmů jak teoreticky, tak komentováním scénářů svých filmů Soukromý vesmír a René. Spoluautorem knihy je dramaturg těchto filmů Michael Třeštík.
Helena Třeštíková
Michael Třeštík
Soukromý vesmír (111)
Helena Třeštíková, Michael Třeštík Časosběrný dokumentární film
www.namu.cz NAMU Praha 2015
© Akademie múzických umění v Praze, 2015 © Helena Třeštíková, Michael Třeštík, 2015 Design © Radek Sidun, 2015 ISBN 978-80-7331-355-5
The One Minutes is an organization that asks artists to contribute one minute long videos. These videos are published in series composed by various curators. We encourage you to submit your videos and participate in the project.
theoneminutes.org
J k
k +
w
PAF
o
Jediný časopis o filmu, který musíte číst kritiky, rozhovory, glosy, festivaly, seriály, profily… + aktuální téma. www.cinepur.cz / obJednávky na [email protected]
PAF_146x74.indd 2
05.11.15 0:55
Festival
of Stop Motion Animation
w w w. u p a i r. u p o l. c z
L í te j te v to m s n á m i
International
9 I A F
2 Ž
FAN-0
w w w. u p a i r. u p o l. c z
25/10 —30/10 2016 9TH FEST ANČA INT ERN AT ION A L A NIM AT ION FESTIVAL 2 9 . 6 . - 3 . 7. 2 0 1 6 ŽILINA
Call for entries! deadline → March 15th 2016 www.festanca.sk
FAN-01-inzercia-PAF-146x74-v01.indd 1
06/11/15 13:53
Aeropolis 2014.qxp_oko 05.11.15 16:37 Stránka 1
Think globally, C t sit locally.
m
XY 23
III. 12.
LIT 9.–
Fe Sc 15.
www.biooko.net
Co je What is to ani- animamace? tion? XY 23. 4. 2015, Olomouc
PAF New York 2015 6. 11. 2015, New York City
III. PAF na konci léta 12. 9. 2015, Ostopovice
Festivals of Live Cinema PAF Olomouc 3.–6. 12. 2015, Olomouc
LITR 9.–11. 10. 2015, Olomouc Festivals of Live Cinema Screen City Festival 15.–18. 10. 2015, Stavanger
Vitrína Deniska nonstop, Olomouc
