14. Jan Hartl. Krásky severu BAGGER 293. Klíč k těžbě drží v rukou stát. Úrodné Podkrušnohoří. To je ale bourák!

01/14

01 2014 \ První český lifestylový časopis o energetice \ Čtvrtletník \ Zdarma

Jan Hartl Klíč k těžbě drží v rukou stát

Krásky severu Úrodné Podkrušnohoří

BAGGER 293 To je ale bourák!

Uhlí je jako kočka. Záleží na tom, z jaké strany vám přeběhne přes cestu.

U

›neŒrž•n³ŒæÀ–ra•› ’ro˜aæe˜ýŽe–›Ǩ bŒe˜–eneŒzaŒÀa˜³ŒæÀÀ•–a˜l•–ec±raŒ‹.

www.branadocech.cz

hlí. Připomíná mi kočku. Černou kočku. Nikoliv vzhledem, ale pověstí. Když vám v Česku přeběhne černá kočka přes cestu, znamená to smůlu. Když se to stane ve Skotsku, je to štěstí. Když budete v rumunském Valašsku, záleží na směru: zprava doleva je to smůla, pokud kočka běží zleva doprava, očekávejte štěstí. S pověstí kočky je to stejné jako s pověstí uhlí, záleží na úhlu pohledu, na zemi, ve které žijete, i na době, kterou prožíváte. Když si navíc uvědomíte, že pověst je lepkavá a drží se napříč generacemi, máte před sebou velký úkol, jak vysvětlit okolí, že černá kočka běžící přes cestu je jen pověra. Jak vysvětlit okolí, že spojení „uhlí škodí“ je také jen pověra.

Reálný svět kolem nás je směsí emocí i racionálních úvah. Proto v časopise najdete nejen odborné články a rozhovory, ale i emoční fotografie a lidské příběhy. Příběh má na rozdíl od komentářů a úvah jednu zásadní výhodu. Odehrál se. Má začátek a konec, vyklene se. Stejně jako příběh uhlí.

A to je úkol časopisu, který si zrovna prohlížíte. Chceme ukázat, že uhlí, severní Čechy, výroba energie, těžba, horníci, uhelné elektrárny, že to vše, přestože zahalené do tmavého hávu špatné pověsti, není vždy takové, jak se nám jeví.

Na druhou stranu na uhlí vyrostla průmyslová revoluce a velká část evropské civilizace. A my jsme hrdí, že ho můžeme těžit a využívat. Dnes je rok 2014, máme zde velké doly na uhlí, které dodávají teplo lidem v celé zemi, elektrárny, které vyrábí energii, bez níž bychom dnes nemohli existovat. Uhlí je neštěstí, uhlí je požehnání. Záleží na úhlu pohledu.

Nic není ani černé, ani bílé. Připomíná mi to legrační fakt, že každý člověk vypráví příběh své rodiny jinak než jeho bratr, otec, matka, babička, strýc a další. Jsou to různé příběhy, přesto je to příběh jeden. Ale který je pravdivý? Chceme Vám proto nabízet různé pohledy na příběh uhlí, těžby a výroby energie, příběhy lidí i příběh krajiny, ve které se uhlí těží, a také na příběh země, která energii z uhlí využívá.

Před více než dvěma sty lety napsal geniální skladatel Richard Wagner, že nikdy nespatřil tak krásnou, tak romantickou krajinu, jako je ta na severu Čech, v okolí Teplic. To je počátek příběhu. Dnes jsme v jeho prostředku, nejsme na konci. Sever Čech je zjizvený. Rozjitřený všemi ranami osudu, které ho za dvě stě let postihly. Nebudeme hledat viníka: zda jím byli staří sedláci, kteří zde poprvé těžili uhlí, podnikatelé 19. století, kteří těžbu zásadně rozšířili, nebo minulý režím, těžící s urputností bez ohledu na krajinu.

Čtěte Sedmý proud, pomůžete nám zbavovat se předsudků. Mgr. Marcela C. Olmer, vydavatelka

Obsah

5

Tiráž

„Klíč k těžbě drží v rukou stát,“ říká Jan Hartl, jehož agentura STEM provedla unikátní sociologické šetření v Horním Jiřetíně.

První český lifestylový časopis o energetice

10

Krásky severu

Periodicita Čtvrtletí

16

Uhlí tu bylo, je a bude

20 28

Ústecký kraj – modelek ráj! Jak je možné, že tolik krásných žen pochází právě odtud?

Rozhovor se spolumajitelem Severní energetcké Janem Dienstlem.

Horní Jiřetín mladýma očima Mladí fotografové ze Střední průmyslové školy grafické v Praze 1 připravili fotoreportáž s názvem „Pod nohama“.

Koncert přesné a pečlivé práce Jan Sokol přináší filosofický pohled na Elektrárnu Chvaletice.

31

Pelmel

37

Dolování historie

42

Ze světa

48

Fajront

V této rubrice se dozvíte, co je nového na severu, v energetice, kam na výlet a co uvařit. Tedy vše podstatné.

Odkdy se vlastně na území dnešního Ústeckého kraje těží? A co všechno se ze země v minulosti dolovalo?

Bagger 293 Největší vozidlo na světě není žádný závodník, ale zato umí těžit uhlí.

Správné noviny končí fejetonem, pracovní týden v dole zase fajrontem.

Vydavatel TALK, s.r.o. IČO: 28519795 Sídlo redakce Ve Střešovičkách 43/166 169 00 Praha 6 Šéfredaktor PhDr. Petr Dušek [email protected] +420 246 035 974 Redaktor Martin Rumler Grafik Marcel Kovář Produkce Eliška Klásková Inzerce Radovan Ježovič [email protected] +420 246 035 974 Místo vydání Praha Distribuce 5 000 kusů Evidence MK ČR E 21629

Rozhovor

Jan Hartl 1951 Vystudoval sociologii, politologii a filmovou vědu na UK. V letech 1975 – 1989 působil v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. Na jaře 1990 spoluzaložil Středisko empirických výzkumů (STEM), první soukromou sociologickou firmu, v níž je dodnes ředitelem.

Klíč k těžbě drží v rukou stát Zazvonit u každého domu a bytu, bezpočet telefonátů a pak vyhodnocení. Výsledkem je nebývalé sociologické šetření, ve kterém hlavní roli hrají obyvatelé Horního Jiřetína, městečka ohroženého těžbou hnědého uhlí, a sociologové z agentury STEM, kterým „velí“ Jan Hartl. Fotografie: Archiv Jana Hartla Text: Martin Rumler Grafy: Sociologické šetření – Horní Jiřetín 2013

7

Nejhorší na celé situaci je nejistota. Ať už bude řešení jakékoli, je třeba vědět, s čím mohou lidé počítat.

Jak dlouho trvá příprava šetření, ve kterém chcete oslovit stovky konkrétních domácností? Záleží na tom, jak složitý a náročný je daný výzkumný projekt. Je nutné si přečíst, co bylo o daném problému napsáno. Zjistit, zda existují starší výzkumy. Je potřeba promluvit osobně s lidmi, kteří do zkoumané problematiky mají vhled, a konfrontovat rozmanité a někdy protikladné názory. Dá se to udělat svižně, ale u průměrného sociologického projektu počítejme zhruba tak týden. A jak dlouho pak trvá zpracování takového průzkumu? Časově náročný může být už sběr dat, a to zejména tehdy, když lidé nechtějí odpovídat, jsou zklamaní, otrávení, nemají důvěru ve smysluplnost a solidnost výzkumné akce. Když to jde dobře, stačí na sběr dat také zhruba tak týden. V Jiřetíně jsme se dotazovali v několika vlnách s různými dotazníky, prováděli jsme došetření, abychom zastihli co nejvíce lidí a měli kompletní obraz. Takové dotazování ve vlnách pak trvá i několik měsíců. Vlastní zpracování shromážděných dat již tak náročné není. Dá se dělat průběžně, máme na to tým odborníků, ustálené procedury, jde v zásadě o dny. Co vás na výsledcích projektu překvapilo? Je něco, co byste sám vypíchl? Očekávali jsme složitou dotazovací situaci. Věděli jsme, že zkoumaná problematika okolo Horního Jiřetína je kontroverzní a nebyli jsme si jisti, zda obyvatelé města přijmou

výzkumnou akci s porozuměním. Dali jsme si práci s tím, že jsme do hloubky zjišťovali u reprezentantů odlišných stanovisek jejich pohled na věc a snažili se tyto poznatky využít pro následnou tvorbu dotazníků. Překvapilo nás, že naprostá většina obyvatel města na výzkumech spolupracovala ochotně, respondenti byli otevření, potěšilo je, že se někdo o jejich život zajímá. Vypíchl bych poznatek, který zazníval i z protikladných stran: nejhorší na celé situaci je nejistota. Ať už bude řešení jakékoli, je třeba vědět, s čím mohou lidé počítat, aby tomu přizpůsobili své životní plány a životní strategii. Asi devět procent oslovených se odmítlo šetření zúčastnit. Jak svůj postoj zdůvodňovali? To je velmi nízké procento. Nejčastěji lidé mluví o časové zaneprázdněnosti, jde ale spíše o to, že ve výzkumy nemají důvěru, mají pocit, že to k ničemu není, jsou rozmrzelí, stahují se do svého soukromí. Jak byste charakterizoval zásadní odpůrce těžby? Je to jednolitá skupina, nebo velmi rozdílní jednotlivci? Mezi odpůrci nalezneme několik motivů. Nabíledni je hledisko ekologické, ochrana přírody a krajiny, hezké a zdravé prostředí pro život našich dětí. Jiným motivem je obava ze změn a stěhování. Do této kategorie patří zejména starší lidé, které s ohledem na věk či zdravotní stav děsí představa všech možných složitostí, problémů, jednání atp. Konečně třetí skupinou motivů je celková nedůvěra

Rozdělení populace města podle názoru na stěhování.

%

33

Jasně pro stěhování při dostatečném vyrovnání

8

%

34

Jasně proti stěhování („Jen přes mou mrtvolu“)

%

33

Nerozhodnutí

„Představte si, že by stát ve veřejném zájmu rozhodl o pokračování těžby a na základě zákona by se všichni obyvatelé Horního Jiřetína museli přestěhovat. Jak byste přesídlení bral(a) Vy osobně?“

Kdo je pro těžbu a kdo proti ní

%

55

%

24

Vadilo by mi to, ale nějak bych se s tím vyrovnal(a).

Byla by to pro mě katastrofa, osobní tragedie.

%

6

15

v poctivost těžební společnosti a orgány státu. Tito lidé mají pochybnosti o potřebě a využití uhlí ze strany státu, často si i myslí, že těžební společnost klame lidi a zásoby uhlí pod Jiřetínem vlastně nejsou či jsou zanedbatelné, jsou tu různá podezření z nepravostí. A jak naopak vnímáte zastánce těžby či lidi ochotné se s těžaři domluvit? Vyslovených zastánců těžby mnoho nenajdeme – vzpomínám si třeba na seniora, který se již stěhoval kvůli uhlí vícekrát a vychází z toho, že každý ví, v jakém regionu bydlí, a musí s těžbou počítat. Spíše tu najdeme zastánce dialogu, otevřené a rovné debaty s těžaři a se státem, zastánce rozumného a schůdného kompromisu. Prostě si myslí, že nelze najít uspokojivé řešení, aniž by se o věci solidně jednalo. Třetí skupinou jsou pak ti, kteří vidí nucené vystěhování jako příležitost vydělat peníze. Mimochodem – lidé dávají přednost penězům před novým domem na klíč, optimálním řešením je menší domek a slušný doplatek v penězích. Ohledně peněz a vyrovnání se projevuje i nedůvěra a obviňování ze spekulace mezi občany Horního Jiřetína navzájem. Proč nevěří lidé v Jiřetíně příliš tomu, že se dá v případě pokračování těžby „převzít“ německý model a dohodnout se férově a k plné spokojenosti všech stran? To je širší problém – souvisí s tím, že lidé nevěří v solidnost státu, v efektivní fungování celé veřejné sféry. Velké investice lidé spojují s korupcí, nedotaženým řešením, nedomyš-

Za „zcela zásadní odpůrce těžby“ se určitě považuje 42 % obyvatel města, dalších 15 % za „spíše odpůrce“. Polovina obyvatel připouští, že pokud jde o těžbu a majetkové vyrovnání, „závisí to na okolnostech“.

Byla by to vítaná šance ke změně bydliště.

V názoru na stěhování jsou obyvatelé města rozděleni na tři stejně početné tábory: Třetina jsou rozhodní odpůrci „přesídlení“ („stěhování jen přes mou mrtvolu“), třetina jasní stoupenci stěhování za předpokladu dostatečného finančního vyrovnání, třetina jsou nerozhodní.

%

Moc by mi to nevadilo, jinde může být lépe.

Krajní skupiny se výrazně liší ve svých názorech na motivy těžařů, na jejich jednání, nikoli na „hlasité odpůrce těžby“. Ty považuje i polovina odpůrců stěhování za vypočítavce.

„Představte si, že by stát rozhodl o přesídlení a Vy byste přemýšlel(a) o tom, jakou nabídku přijmout. Které z následujících vyrovnání byste si vedle odškodného nejspíše vybral(a)?“

%

43

Peníze na dům, byt v plné výši

%

29

Nový dům, stejně velký jako současný

Hodnocení situace města a regionu Ti, kteří jsou pro zachování obce, hodnotí situaci příznivě a budoucnost vidí poměrně optimisticky. Zastánci bourání si spíše myslí, že celý region Litvínovska je „v agónii“ a potřeboval by „ránu z milosti“.

%

26

Menší nový dům a rozdíl v penězích

%

2

Větší nový dům, rozdíl bych doplatil

leným plánováním, chabou profesionalitou. Těžební společnost vidí obdobným způsobem – očekávají postranní motivy, neupřímnost, projevuje se obava z manipulace. Pak celkem logicky dají přednost svému osobnímu řešení, než aby se spolehli na výstavbu vzorového „Nového Jiřetína“. Zažili vaši pracovníci při dotazování nějaké konfliktní situace? Vlastně ani ne. Chtěl bych na tomto místě obyvatelům Horního Jiřetína a Černic ještě jednou poděkovat za porozumění.

9

Dá se říci, že teď znáte Horní Jiřetín do hloubky... Jak ho sám vnímáte, co jste se o městě a jeho obyvatelích dozvěděl? Kdybych byl odkázán jen na sdělovací prostředky, měl bych představu zbědovaného poničeného města s utrápeným obyvatelstvem, které žije v nesnesitelných podmínkách. Ve skutečnosti je to ale město pěkné a upravené, umístěné v zeleni na úpatí Krušných hor. „Myslíte si, že by případné vysídlení Horního Jiřetína mohlo proběhnout ke spokojenosti všech stran, jako tomu bylo v obdobných případech třeba v Německu?“

Jsou jiřetínští podle vás něčím výjimeční, nebo jsou to typičtí obyvatelé České republiky? Jsou rozmanití, jsou si vědomi složitosti situace, ve které žijí, mnozí se snaží vnímat tuto situaci jako příležitost. Nejsou naštvaní více, než je dnes v naší republice obvyklé. Až na tu složitost situace jsou to typičtí obyvatelé ČR.

Mimochodem – lidé dávají přednost penězům před novým domem na klíč, optimálním řešením je menší domek a slušný doplatek v penězích.

„Označil(a) byste se Vy osobně za zcela zásadního odpůrce prolomení limitů těžby?“

Lze postavit Nový Jiřetín? Možnost postavit nové, dobře fungující město, které by vyhovovalo většině zájemců, je realistická podle menší části (38 %) obyvatel. Problém by podle většiny lidí nebyl v tom, že by nové město nedostávalo „odškodné“ za těžbu. Některým vadí předpokládaná lokalita (u Lomu), jiní nevěří v možnost přenést město jako organismus se všemi vazbami (např. pokud jde o ekonomiku, podnikání).

Kvalita života v Horním Jiřetíně Celkově ji lidé hodnotí příznivě, kromě větší nabídky pracovních příležitostí nic výrazně nechybí. Dobře hodnocený občanský a kulturní život – sportovní a kulturní organizace a akce (oddíl moderní gymnastiky, spolek seniorů, divadelní soubor, akce v kulturním domě, na koupališti atd.). Kritika dopravní obslužnosti – zrušení zastávky u Chemopetrolu, tudíž „cesta autobusem do Mostu vyjde na hodinu“.

Okolnosti prolomení limitů

9

%

Určitě ano

Názory na odpůrce bourání se různí Idealisté, nadšenci, kteří se staví proti „zvůli“ státu a těžařů. vs. Vypočítavci, kteří chtějí odporem jen „zvýšit svou cenu“, a rádi si nechají za jeho ukončení zaplatit. K tomuto názoru na odpůrce bourání se kloní celkem 58 % lidí („určitě ano“ 27 %).

10

%

24 Určitě ne

26 Spíše ano

%

%

41 Spíše ne

Těžební jámu přes ochranné pásmo nevidíte ani neslyšíte. Můžete obdivovat barokní památky i solidní bytové a rodinné domy se zahradami. Patrné jsou investice do infrastruktury obce a je poznat, že zastupitelé se o město pečlivě starají. Mezi obyvateli převažují střední vrstvy, bydlení je v průměru nad obvyklým standardem republiky. Problémem není současnost, ale nejistota z budoucnosti. Jako byste byl svědkem provizoria – nikoli v té materiální hmatatelné stránce, ale uvnitř, v duši obyvatel. Nejistota představuje životní zátěž. Velká část lidí je totiž přesvědčena o tom, že územní limity nakonec padnou a že to je jen otázka času. A budoucí život si lidé chtějí zařídit, dokud mají dostatek sil.

%

42 Určitě ano

%

22 15 Určitě ne

Spíše ano

%

%

21 Spíše ne

Kdybyste byl těžařem, co byste si z průzkumu odnesl jako hlavní poselství či ponaučení? Je třeba pracovat na obnovení důvěry, odstranit zbytečná podezření a podrazy. To samo o sobě nestačí, ale je to nezbytné východisko. A kdybych byl těžař, tak bych chtěl jasné slovo od státu – nejen pro řešení bezprostřední situace, ale se strategickým výhledem do budoucna. V surovinové politice jde o rozhodnutí s dlouhodobým dosahem, spíš než pro nás, tak pro naše děti.

Polovina lidí (51 %) v Horním Jiřetíně si myslí, že město má padnout jen proto, že těžaři chtějí postoupit k ložisku pod chemičkou. Tři pětiny (59 %) lidí sdílejí názor, že o prolomení limitů rozhoduje stát. S městem by měl tedy vyjednávat on, nikoli těžaři. Více než polovina obyvatel města (56 %) považuje za zásadní okolnost pro své rozhodnutí, zda se stěhovat, znalost dlouhodobých záměrů s oblastí po ukončení těžby.

Jaká má být nabídka těžební společnosti? Lidé musí mít důvěru v to, že nebudou ožebračeni. Nejpřijatelnější možností při přesídlení je plná platba za dům (43 %), je to lepší než „naturální vyrovnání“. Pokud se stěhovat, pak nejlépe neopustit území okresu (66 % lidí).

Lze se dohodnout? V celkovém pohledu na to, zda je možné se v případě vysídlení města dohodnout ke spokojenosti všech stran (jako se stalo v Německu), převažuje skepse. V dohodu věří třetina (34 %) lidí. V možnost obecné spokojenosti věří polovina jasných zastánců stěhování a asi šestina kategorických odpůrců. Za „katastrofu“ označila případné vystěhování čtvrtina obyvatel. Strategii „jak tomu čelit“ mají jinou odpůrci těžby (budovat město a oddálit verdikt) a zastánci vyjednávání (co nejdříve jednat).

Za kolik?

A naopak, jakou zprávu byste vypíchl z pohledu odpůrců těžby? To je totéž. Klíč drží v rukou stát a záleží na jeho schopnosti koncepčně rozhodovat.

Kupní cenu vlastní nemovitosti odhadují lidé většinou na částku kolem 3 milionů Kč (medián mezi 2,5 a 3 mil. Kč). Náhradu a cenu nové srovnatelné nemovitosti staví lidé podstatně výš – medián je něco přes 5 mil. Kč. Cena 4 – 5 mil. Kč jako vyrovnání připadá většině lidí (59 %) jako férová. Za férové považuje víc než polovina lidí (54 %) i vyrovnání pro nájemníky ve výši 200 tisíc korun.

Populace města Počet domácností: 705 Z toho domácností ekonomicky neaktivních: 200 Počet obyvatel: 1900 Počet ekonomicky aktivních: 880 Počet dětí do 15 let: 350 Počet studentů nad 15 let: 120

11

Severní vítr

Krásky severu Jeden známý mi kdysi poradil skvělý tip, jak při procházce s partnerkou pohotově pozorovat všechny kolemjdoucí krásky a neskončit přitom s rozbitým nosem. Prý stačí, když své drahé polovičce vysvětlí, že si rozhýbává krční páteř, jak mu to poradil lékař. Těžko říct, jestli to zabírá, matně si vybavuji, že když mi to říkal, měl zrovna zalepený nos. Každopádně jsou místa, která by podle této logiky musela platit za vynikající fyzioterapeutická centra pro muže. A severočeští muži dobře vědí, že jedním z takových míst je i Ústecký kraj!

Modelka, kam se podíváš

Ústí nad Labem vs. Teplice 3 : 3

arolina Kurková, Eva Herzigová, Daniela Peštová či Tereza Maxová – to je pouze čtveřice nejznámějších tváří, které se formovaly v kraji pod Krušnými horami. Tyto tváře zná celý svět, dokonce lze říct, že patří k symbolům, kvůli kterým lidem v zahraničí stojí za to zapamatovat si, kde leží Česká republika. Věřte nebo ne, rodná města těchto dam či místa, kde strávily podstatnou část dětství, se přitom nacházejí jen několik desítek kilometrů od sebe. Náhoda nebo podezřelá souvislost? Existuje něco jako „severočeská DNA“? Má nějaký vliv specifická atmosféra Podkrušnohoří?

V pomyslném žebříčku by se o první místo dělila města Ústí nad Labem a Teplice, která nám dala hned po třech krasavicích. První ústeckou je jedna z nejslavnějších českých modelek Tereza Maxová. Narodila se sice v Pardubicích, vyrostla ovšem právě v Ústí, kde chodila i na základní školu. V současnosti žije střídavě v Praze a Monaku, vzpomínky na severočeské dětství jí však z paměti rozhodně nevymizely. V jednom z rozhovorů například zavzpomínala na dětské radovánky na ústeckém sídlišti.

K Severní vítr nemusí být krutý V rubrice Severní vítr se chceme zaměřit na pozoruhodnosti, pikantérie, skryté souvislosti a překvapivá fakta z Ústeckého kraje. Protože naše redakce je ryze chlapská, to první, co jsme uznali za hodné zpracování, byly krásné ženy ze severu.

12

Redakce Sedmého proudu zpracovala seznam 13 nejvýznamnějších modelek, které pocházejí ze 7 různých měst Ústeckého kraje. Některé z nich, pravda, k modelingu pouze přičichly. Ale komu to vadí, když krásné jsou všechny?

Další dvě modelky už mají Ústí nad Labem přímo v rodných listech. Jde o Lenku Taussigovou, Miss Sympatie, TV diváků a Internetu z roku 2002 a o Petru Kyzlíkovou, Topmodelku nového tisíciletí 2001.

Foto: isifa / MAFRA / Jan Zátorský

Fotografie: isifa Text: Petr Dušek

Redakce Sedmého proudu zpracovala seznam 13 nejvýznamnějších modelek Věřte nebo ne, rodná města těchto dam či místa, kde strávily podstatnou část dětství, se nacházejí jen několik desítek kilometrů od sebe.

Eva Herzigová 10. 3. 1973 Litvínov

Miss Wonderbra, „Marilyn Monroe Východu“, Calvin Klein, Versace, Hugo Boss, Harper’ s Bazaar, Elle, Woman, Kleopatra, Vogue, Amica, Playboy.

13

Je pozoruhodné, jak snadno lze městům v Ústeckém kraji přiřadit nějaký jasně čitelný symbol. Děčín je například městem basketbalu a kvůli soutoku Labe s Ploučnicí také městem mostů. Stejně tak není žádným tajemstvím, že v Litvínově se hraje hokej už téměř 70 let a v bezprostřední blízkosti se již několik staletí různými způsoby dobývá hnědé uhlí.

Basketbal s mosty, hokej s uhlím a... ženské!

Foto: Kai Stuht / Contour by Getty Images / isifa.com

Tereza Maxová

Zatímco děčínské reálie dobře znají Karolína Kurková a Pavlína Němcová, ty litvínovské mají ve svých subtilních malíčcích zase Eva Herzigová a Iva Frühlingová. Karolína Kurková je stejně jako Tereza Maxová rodačka z Pardubic, která prožila dětství na severu. Karolína v Děčíně vystudovala gymnázium a dodnes tam má rodiče. Lokální patriotismus posiluje hlavně Karolínin otec, bývalý profesionální basketbalista. Druhá kráska z Děčína Pavlína Němcová se pro změnu v Děčíně pouze narodila, vyrostla však v Praze.

31. 8. 1971 Pardubice (dětství Ústí nad Labem)

Vogue, Elle, Marie Claire, Glamour, Dior, Chanel, Prada, Gucci, Yves Saint-Laurent, Ralph Lauren, Karl Lagarfeld, Donna Karan, Hermés, La Perla, Vichy, Oriflame, L’Oréal, Nadace Terezy Maxové dětem.

Přestože se z obou staly světoběžnice, pouto k rodnému městu nepřeťaly. Především Lenku lze považovat dokonce za ústeckou patriotku a významnou osobnost lokálního veřejného života. Trojici slavných modelek jsme objevili také v Teplicích. Patří mezi ně Daniela Peštová, společně s Terezou Maxovou jedna

14

z průkopnic českého modelingu v zahraničí. Zhruba v momentě, kdy se Daniela chystala na teplické gymnázium, se v místní porodnici narodily další dvě krásky: nejprve Lucie Králová (Miss ČR 2005) a potom Hana Mašlíková (Miss Silueta 2006 a moderátorka).

Eva Herzigová je další českou modelkou, kterou znají po celém světě. Ne nadarmo jí dali v zahraničí přezdívku „Marilyn Monroe Východu“. Málokdo ovšem ví, že tato dáma pochází ze severočeského Litvínova. Stejné rodiště má i Iva Frühlingová. Ta se ovšem modelingu věnuje pouze příležitostně, veřejnost ji spíše zná jako zpěvačku. Třináctku severočeských krásek doplňují Topmodelka nového tisíciletí 2004 Kateřina Netolická z Mostu, 2. vicemiss ČR 2005 Michaela Štoudková z Chomutova a 2. vicemiss ČR 2001 Andrea Vránová z Roudnice nad Labem.

Daniela Peštová 4. 10. 1970 Teplice

GQ, Marie Claire, Cosmopolitan, Glamour, Elle, Sports Illustrated Swimsuit Issue, L’Oréal, Victoria’s Secret.

15

Karolína Kurková

Hana Mašlíková

28. 2. 1984 Pardubice (dětství Děčín)

18. 5. 1982 Teplice

Tommy Hilfiger, Valentino, Louis Vuitton, John Galliano, Chanel, Christian Dior, Hugo Boss, Versace, H&M.

Miss Silueta 2006, moderátorka.

Lucie Králová 10. 2. 1982 Teplice

Miss ČR, Miss Hlas, Miss Sympatie, Miss Talent (2005).

Krásky severu nejsou jen v žurnálech Představené ženy však reprezentují pouze modelky, které to dotáhly na titulní strany prestižních módních magazínů. Ulicemi Mostu či Litvínova se dennodenně procházejí tucty jiných krasavic – možná ne tak slavných, ale rozhodně půvabných. Poněkud drsné podmínky dané těžkým průmyslem a nerostným bohatstvím se tak v regionu snoubí s něžnou krásou a křehkým půvabem. Ostatně přijeďte se o tom přesvědčit sami!

¶b_jà

Æ×âÞÛÕ×

¾Ûæèjàáè

¿áåæ

Pavlína Němcová 18. 2. 1973 Děčín

Nepotřebujete rozhýbat krční páteř?

16

Jåæj’àÓ֒¾ÓÔ×ß

Filmová herečka, producentka, tvář řady zahraničních firem.

ÄáçÖàÛÕ× àÓ֒¾ÓÔ×ß µÚáßçæáè

Rozhovor

Jan Dienstl Uhlí tu bylo, je a bude Spolumajitel Severní energetické Jan Dienstl považuje Čechy za národ koumáků, který brzy přijde na to, jak uhlí co nejlépe využít.

Fotografie: Severní energetická Text: Redakce

Od okamžiku, kdy se ze skupiny Czech Coal vyčlenila současná firma Severní energetická, už uplynul více než rok. Jak ho hodnotíte? Hlavně se za ten rok změnila spousta věcí kolem nás. Loni na jaře bylo skoro nemyslitelné, aby se s plnou vážností uvažovalo o dalším pokračování těžby za limity v lomu ČSA. Dnes, bohužel i kvůli dramatickému vývoji na Ukrajině, si neumím představit, že by jakýkoliv zodpovědný politik s klidným svědomím tyto obrovské zásoby uhlí jen tak odepsal. Přinášejí nám Čechům nejen konkurenční výhodu v evropském měřítku, ale hlavně znamenají pojistku strategické energetické bezpečnosti pro případ, že by se cokoli stalo s dodávkami ostatních energetických surovin. Co to podle vás znamená pro firmu? Pro firmu a její majitele i zaměstnance to přináší úkol přemýšlet, jak co nejlépe splnit strategický úkol těžby přírodního bohatství a přitom přinést co nejvíce výhod do regionu, ve kterém žijeme. Díky uhlí se Ústecký kraj stal před sto lety vyspělou a bohatou oblastí. Vznikl zde chemický průmysl, energetické zásoby umožnily rozkvět celé-

18

ho českého strojírenství. Bohužel před padesáti lety převážily kvůli nepromyšlené politice vůči lidem a prostředí negativní dopady energetiky. To pak vedlo před pětadvaceti lety k zavedení administrativních limitů těžby. Jenže doba se zase změnila, změnily se ekologické i technické normy, existují úplně jiné, účinnější technologie a dnes už se nikdo nemusí bát, že by se vrátilo znečištění z osmdesátých let. Uhlí bylo, je a zůstává součástí Ústecka i České republiky a my se musíme snažit, aby z něj v budoucnosti měli lidé i stát co nejvíce užitku. Právě proto jsme nabídli státu společný podnik, který by lignit nejen těžil, ale staral se i o spravedlivé dělení výnosů z těžby. Takže by podle vašich plánů přiteklo i více peněz do obcí v okolí lomu? Přesně tak. Z uhlí by profitovala nejen celá Česká republika, která v něm získává stabilní a levný domácí zdroj energie, nezávislý na politických výkyvech v tom či onom koutu světa.

Rozhovor

Profitoval by také český průmysl, který se může podílet na přestavbě starých a stavbě nových ekologických tepláren a elektráren. Své by získal i kraj, který by mohl investovat více peněz do rozvoje infrastruktury včetně silnic a dálnic. A samozřejmě hodně peněz by z těžby získaly také obce, které by je mohly vložit do služeb pro své občany – školek, škol, domovů důchodců...

Ing. Jan Dienstl 1970 Významný český podnikatel, investor a severočeský patriot. Je spoluvlastníkem skupiny Severní energetická, která se zabývá těžbou hnědého uhlí a výrobou elektřiny. Známý propagátor myšlenky na efektivní a moderní využití domácích nerostných surovin v energetice žije s rodinou v severočeských Třebívlicích. Zde investuje do obnovy tradičního místního vinařství.

Nezanedbatelný přínos by mělo pokračování těžby také pro samotné zaměstnance... Pochopitelně, že ano. Horníkům i dalším zaměstnancům firmy by zůstala dlouhodobá perspektiva. Nevěřím totiž utopickým představám, že by sem po uzavření lomu ČSA z ničeho nic přiběhly houfy cizích investorů, kteří by nabízeli slušná a dobře placená pracovní místa. Tomu může věřit nanejvýš nějaký naivní fantasta.

Narodil se v Ústí nad Labem, kde vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou. Je absolventem ČVUT, fakulty strojního inženýrství. Od roku 1994 podnikal zejména v oblasti finančnictví a správy pohledávek. V roce 2011 investoval do těžebního a energetického průmyslu, kde aktivně působí. Je nositelem Řádu Vavřínu Hospodářské komory ČR.

Oddělením bývalé společnosti Litvínovská uhelná od firmy Czech Coal, nákupem elektrárny Chvaletice a přejmenováním firmy na Severní energetickou jste dovršili dlouholetou spolupráci s finančníkem Pavlem Tykačem. Proč k tomu došlo? Hodnotíte tedy uplynulý rok jako úspěšný? Sám Pavel Tykač říká, že když se dohodl na dlouhodobých dodávkách uhlí svého Czech Coal pro ČEZ, uzavřel tím jednu úspěšnou kapitolu a rozhodl se do dalších podobných projektů nejít. A prodal nám šedesátiprocentní podíl v dnešní Severní energetické včetně ovládacích akcionářských práv. Cituji jeho slova: snažte se s Tomášem Fohlerem dál sami, je to váš boj. Museli jsme si půjčit spoustu peněz a tou koupí jsme s Tomášem převzali odpovědnost jak za lom ČSA, tak i za další rozvoj těžby v regionu. Co spojení s elektrárnou Chvaletice, nakolik bylo pro vás v uplynulém roce významné? Spojení s chvaletickou elektrárnou dalo našemu podnikání, zaměstnancům a celé firmě nový rozměr. Přineslo těžařům a energetikům jistotu spolehlivých dodávek i odbytu a oběma součástem podniku tolik potřebnou stabilitu. Navíc jsme se díky tomuto spojení stali významným energetickým hráčem, který napomáhá konkurenčnímu prostředí v České republice. I díky nám se cena elektřiny snižuje. To nakonec ocenila dokonce Evropská komise a ne náhodou jsme za to loni dostali od Svazu průmyslu a dopravy ČR ocenění „Počin roku“ za přínos pro rozvoj průmyslu a regionů.

20

Spojení s chvaletickou elektrárnou dalo našemu podnikání, zaměstnancům a celé firmě nový rozměr. Přineslo těžařům a energetikům jistotu spolehlivých dodávek i odbytu a oběma součástem podniku tolik potřebnou stabilitu.

Úspěšný může být až v okamžiku, kdy se ukáže, že se právě v něm zrodily první zárodky nového způsobu, jak naše česká společnost uvažuje o uhlí. Někdy mi bývá trochu líto, že se na své vlastní nerostné bohatství zatím neumíme podívat tak pragmaticky jako Němci, kteří sice neustále mluví o „zelené energii“, ale zároveň staví 12 supermoderních a obřích uhelných elektráren. Nebo s hrdostí jako Poláci, kteří řekli, že jim uhlí v energetice dává nezávislost na Rusku, a proto se ho nikdy nevzdají. My Češi jsme ale národ koumáků a já jsem si jist, že to nepotrvá dlouho a i my přijdeme na to, jak uhlí co nejlépe pro svou potřebu využít. Tak, abychom si nedevastovali prostředí a přitom měli z uhlí v zemi maximum užitku.

Je libo třebívlické suché? V Třebívlicích na Litoměřicku vzniká velkolepé zámecké vinařství, a navazuje tak na místní tradici.

Fotopříběh

Horní Jiřetín mladýma očima Nejistota. To je slovo, které v posledních letech asi nejlépe vystihuje Horní Jiřetín, dvoutisícové městečko na Mostecku, pod kterým leží 280 milionů tun velice kvalitního hnědého uhlí. Místní obyvatelé mají vlastně pořád sbaleno, dvě třetiny z nich počítají s tím, že se do 10 let budou muset stěhovat. Ani tuto jistotu ale nemají, protože žádná vláda zatím nenašla odvahu k tomu, aby definitivně rozhodla o limitech na těžbu uhlí. Snad tato smutná, ale zároveň jedinečná atmosféra přilákala pozornost mladých fotografů ze Střední průmyslové školy grafické v Praze 1. Fotoreportáž s názvem „Pod nohama“ vznikla jako seminární práce a zachycuje jak přírodu, tak lidská obydlí. Snímky však především vyprávějí o všudypřítomném strachu z budoucnosti. Fotografie: studenti Střední průmyslové školy grafické Text: Redakce

22

Horní Jiřetín v číslech Horní Jiřetín leží na úpatí Krušných hor, 8 kilometrů severně od Mostu a 2 kilometry západně od Litvínova. Podle posledního sčítání obyvatelstva v roce 2011 zde žije 2 144 lidí. Nedávný průzkum agentury STEM však hovoří o cca 1900 obyvatelích. Ekonomicky aktivní skupinu tvoří jen zhruba dvě pětiny z nich. Je pozoruhodné, že podíl důchodců (36 %) dosahuje téměř podílu zaměstnanců (43 %). Městečko obývá přes 700 domácností. Převážná většina domů byla postavena před rokem 1945.

25 27

Netěžit, zbourat nebo přestěhovat? Nerostné bohatství pod hustě obydlenou zástavbou, to je zcela běžný problém, se kterým se musí vypořádat politici všude ve světě. Nejčastěji přitom mají k dispozici pouze 3 řešení a všechna jsou špatná: nic netěžit, zbourat a těžit, nebo přestěhovat a těžit. Ve Švédsku nyní zkouší 3. možnost a nutno smeknout před jejich odvahou. Budou totiž stěhovat hned středně velké město o 20 000 duších. Nejsevernější švédská obec Kiruna se přesune kvůli těžbě železné rudy o 3 kilometry. Součástí akce bude i přesun kirunského kostela, který byl vyhlášen nejkrásnější stavbou Švédska.

27

Střípky z podkrušnohorské historie

28

1263

1409

1680

1872

1914

První písemná zmínka o Jiřetínu

Rozdělení na Horní a Dolní Jiřetín

Morová epidemie

Železniční dráha

Císař František Josef I. povyšuje Horní Jiřetín na město

29

Rozhovor

Jan Sokol 1936 Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc., je český filosof, překladatel z němčiny, latiny a francouzštiny, vysokoškolský pedagog (přednášel i na Harvardově univerzitě v USA), první děkan Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, publicista a signatář Charty 77. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990 –1992, ministrem školství v Tošovského vládě v roce 1998 a posledním protikandidátem Václava Klause ve volbách na prezidenta ČR v únoru 2003. V červenci 2008 obdržel nejvyšší vyznamenání Francouzské republiky, Řád čestné legie v hodnosti důstojníka (officier).

Renesanční člověk

Ze strojařského hlediska je to úplný koncert přesné a pečlivé práce

Zlatník, mechanik, matematik, programátor, výzkumný pracovník, botanik, spisovatel, poslanec, ministr, antropolog, religionista, filosof. Tím vším už stihl být Jan Sokol.

800 MW Tolik činí výkon elektrárny, která se skládá ze čtyř 200megawattových bloků.

Fotografie: Archiv Jana Sokola Text: Petr Dušek

Chvaletice slouží už 4. desetiletí Tepelná elektrárna u města Chvaletice na Pardubicku byla vybudována v letech 1971–1979. V loňském roce se stala součástí skupiny Severní energetická.

Na jaře jste navštívil Elektrárnu Chvaletice a seznámil jste se s jejím provozem. Co se vám vybaví jako první věc, když si zážitek zpětně vybavíte? První dojem byl klid, pořádek, docela čisto a ticho. Teprve pak si člověk začne uvědomovat mohutnost celé stavby a stejně se mu

nechce věřit, že do strojovny by se vešla Petřínská rozhledna a že komín je jako Eiffelovka. Teprve když stojíte u jeho paty, začne se vám točit hlava. V celé elektrárně je překvapivě málo lidí, všichni přesně vědí, co mají dělat a klidně to také dělají. Jak na vás zapůsobil velín? Vedle počítačů se tam stále používá mozaika s tlačítky, není to pozoruhodné? Jistě, ale ještě větší překvapení je, že turbíny a generátory pracují už 40 let a přes různá vylepšení stále vyhovují. Vyměnila se regulace a řízení, přibylo odsíření a filtry, ale ty stroje se stále točí ve dne v noci. To je neuvěřitelný dojem z dokonalých strojů, na nichž už není mnoho co zdokonalit. Elektrárna nabízí přinejmenším jeden velký spektákl, který laika zcela ohromí. Když přijede vagón s uhlím, vykládání probíhá tím nejjednodušším

30

a nejefektivnějším způsobem: v obřím karuselu se celý vagón zafixuje, otočí a uhlí během velmi krátké doby vypadne na dopravníkové pásy. Co se vám honilo hlavou, když jste si prohlížel tuhle aparaturu? Přiznávám, že na mě tak velký dojem neudělala: je to velký stroj, ale vlastně spíš demonstrace hrubé síly než něco jiného. Vagón se vyklopí a vysype, jako kdybyste sypal písek z kyblíčku – ráz na ráz a další vagón. V areálu je nejvyšší komín v České republice, ovšem příliš to nevynikne, protože elektrárna samotná je také obrovská. Všechno dohromady přitom slouží generátoru, který produkuje elektřinu. Není to komický nepoměr? Máte pravdu, jenže ty čtyři bloky turbín s generátory vypadají „malé“ právě jen v poměru k té obrovské stavbě. Ve skutečnosti jsou nějakých dvacet metrů dlouhé, na jedné ose jsou za sebou tři stupně turbíny a docela na konci generátor. Ten je opravdu dost malý, i když je ještě v ocelovém plášti s vodíkovou atmosférou. Nechce se věřit, že může vyrobit dvě stě megawattů, a zdálo se mi, že motory mlýnů na uhlí dole u kotlů jsou větší. Ale zdaleka nejkrásnější je sama turbína. Na galerii před blokem je havarovaný rotor nízkotlaké turbíny s největším kolem o průměru nějaké čtyři metry. Do masivního středu je natemováno nějakých še-

desát úžasně štíhlých lopatek, zřejmě tlakově odlitých z nerezu. Na vnitřním konci má každá složitý profil, kterým je naražena do přesně stejné drážky ve středovém kotouči, protože jinak se k němu zřejmě upevnit nedá. Musí vydržet odstředivé síly při třech tisících otáčkách a nesmí se uvolnit, i když se teplota pohybuje až do stovek stupňů. Vlastní list lopatky má ovšem složitý profil, ale na vnějším konci je tenký jako papír. Kousek od obvodu jsou lopatky prošity dvěma trubičkami, snad aby se tlumilo chvění a případná rezonance. Trubička je k lopatkám přivařená, ale musí být dělená, snad kvůli tepelné roztažnosti. A celé to ohromné soustrojí musí udržovat ty tři tisíce otáček za minutu s přesností méně než promile, ať je zima nebo horko, ať je generátor zatížený víc nebo méně. Ze strojařského hlediska je to úplný koncert přesné a pečlivé práce, kde nic není schované a přikryté. Prostě nádhera.

31

Filosof v elektrárně Jan Sokol navštívil Elektrárnu Chvaletice letos na jaře. Díky exkurzi měl možnost poznat všechny důležité součásti provozu.

Pelmel

Severočeské kraťasy Na zámku s ministrem

Máme zřejmě nějako sdílenou představu o elektrárně, jakousi „elektrárnovitost“ či „ideu elektrárny“, díky níž dokážeme odlišit elektrárnu například od chemičky. Jak moc je ji podle vás vidět právě ve Chvaleticích?

Ještě před sto lety by se takováhle elektrárna i odborníkům zdála nemožná.

32

Je elektrárna něčím čistě novodobým, nebo jde pouze o moderní verzi již existující věci? Rozhlédneme-li se do historie, najdeme nějaké instituty, které (pochopitelně v menší míře) plnily funkci elektrárny? O ničem podobném se ještě před dvěma stoletími nikomu ani nesnilo. Ano, lidé stavěli obrovské stavby, od pyramid až po katedrály, jenže ty se nehýbou. Byla tu mlýnská kola a větrníky, které už lidská síla nedokázala zabrzdit, ale točily se pomalu a při všem důmyslu byly technologicky primitivní. Až si Galvani začal hrát s žabími stehýnky a jiní s liščím ohonem. Ještě před sto lety by se takováhle elektrárna i odborníkům zdála nemožná a laik by se na ni díval s hrůzou a zděšením. Zvlášť proto, že ty elektrické megawatty není vůbec vidět ani slyšet, turbína a genarátor ještě klidně a stejnoměrně hučí, ale transformátory a dráty už nedělají ani to. Vysvětlete někomu, proč se k nim nesmí ani přiblížit!

Při pohledu zvenčí jsou to nejspíš charakteristické chladicí věže, kdežto komín i krabicovitá hala může sloužit všeličemu. Ale vevnitř bych řekl, že je to právě tahle neviditelná a neslyšná energie, která tady v elektrárně vlastně ani nic nedělá, sama nesvítí ani nepáchne. Člověk ji jen tuší podle mohutných potrubí, kotlů a motorů, podle stejnoměrného hukotu, který svědčí o tom, že se tam uvnitř cosi děje. Ale vidět není vůbec nic. Jak moc je pro dnešní společnost důležitá elektrická energie? Lze si vůbec představit situaci, kdy bychom na ni rezignovali? I dnes žijí po světě miliardy lidí, kteří žádnou takovou energii k dispozici nemají a musí si vystačit se silou svých svalů a nějakého toho oslíka nebo mezka. Před dvěma stoletími tak žili prakticky všichni. Ale stačilo sto let, abychom se na energiích stali víc závislí než feťák na droze. Kdyby nám energie vypověděly službu, neumím si představit, jak by náš „abstinenční syndrom“ vypadal. Tu a tam se to občas přihodí – ve válce, při zemětřesení, při povodni – jenže v té bohaté části světa to netrvá tak dlouho, a když se do tří dnů „neobnoví dodávky“, máme pocit, že nám někdo bere naše lidská práva.

Čtyři desítky odborářů a provozních zaměstnanců Severní energetické vyměnily nedávno dobývací technologii za hornické vlajky a transparenty. Před branou zámku Jezeří čekaly na příjezd ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, který v ten den Mostecko navštívil, aby vyjádřili svoji podporu prolomení limitů těžby, hornické budoucnosti regionu a tím i své práci.

Rypadlo zapadlo Dne 14. ledna ve večerních hodinách došlo v lomu ČSA k nehodě těžebního stroje KU300, určeného k těžbě uhlí. Rypadlo se v geologicky náročném terénu dostalo do kolize se starým důlním dílem. Nehoda se obešla bez zranění. Událost prošetřil Obvodní báňský úřad. Bezpečnost zaměstnanců ani dodávky uhlí zákazníkům nebyly nijak ohroženy. Vyprošťovací práce pod vedením výrobce stroje, firmy UNEX, úspěšně skončily až na začátku dubna.

Dar od Uhelného safari Koncem ledna byla v Podkrušnohorském technickém muzeu slavnostně otevřena nová expozice Rudné dobývání. V rámci slavnostního zahájení proběhlo také předání daru Severní energetické a Vršanské uhelné ve výši 225 000 korun. Jde o výtěžek z poplatků exkurzí Uhelného safari 2013, který se těžební společnosti rozhodly věnovat na rozvoj turistického ruchu v regionu a konkrétně na rozšíření expozice hlubinného dobývání uhlí. Dar převzal ředitel muzea Zbyněk Jakš (vpravo) a předseda správní rady, tehdejší primátor města Mostu a poslanec PČR Vlastimil Vozka. V dubnu pak byla simulovaná štola rozšířena o metodu tzv. „stěnování“.

33

Pelmel

Skok přes kůži Na konci dubna se v Mostě skákalo přes kůži. Již 125. ročník starodávné hornické slavnosti uspořádala Hornicko - geologická fakulta VŠB - TU Ostrava a Institut hornického inženýrství a bezpečnosti. Skok přes kůži je každoroční rituál, při němž jsou do cechu hornického přijímáni adepti z řad studentů VŠB – Technické univerzity Ostrava. Akce se koná v duchu pergamenu bezmála 7 století starého.

Mistrovství republiky v badmintonu Nejlepší český badmintonista Pavel Koukal vybojoval v Mostě sedmý mistrovský titul. Domácí ženská jednička Kristína Gavnholt vyhrála český šampionát již popáté. Pořadatelem třídenního Mistrovství ČR, kterého se zúčastnila téměř stovka badmintonistů, byl Badmintonový klub TJ Baník Most. Partnerem turnaje byla také Severní energetická.

Pro zdravé dýchání Severní energetická se zapojila do projektu „Není samozřejmé se nadechnout“ vydražením jedné z fotografií D. Sklenáře v hodnotě 100 000 korun. Tuto částku předala Centru pro plicní hypertenzi Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) operní pěvkyně Andrea Kalivodová.

Uhelné safari na veletrhu cestovního ruchu Expozice města Mostu získala na letošním veletrhu cestovního ruchu Holiday World v Praze první cenu za nejpůsobivější expozici v kategorii stánků do 60 metrů čtverečních. Druhou cenu získal mostecký propagační leták Dílna magistra Kelleyho. Součástí expozice byla také pozvánka na Uhelné safari 2014, která návštěvníky velmi zaujala. Mostecká expozice přilákala davy lidí.

Elektrárna podporuje basketbal Elektrárna Chvaletice podpořila rozvoj basketbalu v Přelouči částkou 30 000 korun. Místní mužské „áčko“ v současnosti hraje 2. nejvyšší soutěž, klub zahrnuje také tým žen, minižáků a minižaček. BK Přelouč se zaměřuje na výchovu a přípravu nastupující generace basketbalistů.

Dny vína na Benediktu Podnikatelka roku Fotografie: Severní energdetická s.s.

Špičková vína mnoha tradičních vystavovatelů a nově také ochutnávku delikates nabídly Dny vína. Čtvrtý ročník oblíbeného festivalu se uskutečnil na začátku dubna v mosteckém Benediktu. Za stovkou nápojů z hroznů plných života dorazilo více než sedm stovek návštěvníků. Nedegustoval se ale jen tento lahodný mok, na pořadu byly i ochutnávky sýrů či cukrářských dobrot.

Slavnostní večer ve společenském sále litvínovské Citadely zakončil Regionální soutěž podnikatelek měst Litvínova, Meziboří a obcí Krušných hor. Vítězky převzaly ocenění z rukou ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové Tominové (na snímku vlevo přebírá Eva Smejkalová), hejtmana Ústeckého kraje Oldřicha Bubeníčka a dalších představitelů regionu a kraje. Soutěž pořádá už druhý rok Litvínovská vzdělávací společnost s.r.o. ve spolupráci s PRO LITVÍNOV o.p.s. v rámci projektu „PŘÍLEŽITOST – slaďování pracovního a rodinného života pro ženy na trhu práce v lokalitě Litvínov a Meziboří“. Partnerem akce byla Severní energetická a.s.

35

Pelmel

Plánované události

21 6 Den záchranářů Ústeckého kraje Tradiční Den záchranářů Ústeckého kraje se bude konat v sobotu 21. června na Smetanově nábřeží v Děčíně. Na tomto místě se měl odehrát už loni, znemožnily to však povodně, které povolaly do terénu všechny složky Integrovaného záchranného systému.

1

4

2

7

Vlakem z Dolní Poustevny do Děčína přes Německo V Dolní Poustevně bude 4. července slavnostně otevřeno železniční spojení Děčín (Tetschin) – Bad Schandau (Žandov) – Sebnitz (Žebnice) – Dolní Poustevna (Nieder Einsiedel) – Rumburk (Rumburg). Historickou ironií je, že sice jde o bývalou nejsevernější železnici RakouskaUherska, ale od udělení koncese se pětkrát změnil stát, kudy vede.

3

4

27

5

6

7

22

7

8

9

8

Folkový Most

Dubské slavnosti

Milovníci folku si přijdou na své 27. července a měli by obrátit pozornost do Mostu. V areálu děkanského kostela proběhne už 12. ročník Folkového Mostu. Tradiční hudební festival neodmyslitelně patří k mosteckému kulturnímu létu.

520 let od první zmínky o městě Dubí a 150 let od založení manufaktury na výrobu porcelánu. To jsou hlavní lákadla Dubských slavností, které se konají v Dubí ve dnech 22.– 24. srpna. Na programu jsou koncerty i soutěž historických vozidel.

10

30

11

12

Severočeská kuchařka

8

Konec léta si můžete zpestřit na mosteckém Hipodromu, kde se pojede 30. srpna Velká letní cena. Oblíbený dostih každoročně přiláká tisíce lidí. Závodiště je unikátní, protože vzniklo v polovině 90. let rekultivací důlní výsypky.

Teplice

36

Králík s hořčičnou omáčkou na hráškovém rizotu Suroviny na králíka 1 naporcovaný králík (6 kusů) 2 lžíce dijonské hořčice 1 cibule 3 lístky šalvěje, 2 větvičky tymiánu, 3 bobkové listy, 5 kuliček jalovce 3 dcl bílého vína 50 g másla 2 dcl smetany ke šlehání ½ l vývaru na podlévání sůl a bílý pepř

Listový salát s grilovanou panenkou a šípkovým dresinkem Suroviny na grilovanou panenku 300 g vepřové panenky 1 stroužek česneku 1 cherry rajčátko ¼ lžičky čtyřbarevného pepře ¼ lžičky hrubozrnné soli 1 lžička olivového oleje

Suroviny na hráškové rizoto 200 g rýže 250 g čerstvého hrášku 2 dcl smetany ke šlehání 20 g másla sůl

Ústecký kraj toho pro turisty nabízí opravdu hodně a turisté si to pomalu začínají uvědomovat.

Text, fotografie: Informační centrum Statutárního města Teplice, redakce

Kuchař z vinařství Třebívlice

Velká letní cena v Mostě

Tip na výlet

Potvrzuje to i nejnovější zpráva z Českého statistického úřadu, podle níž v posledním čtvrtletí loňského roku navštívilo kraj o pětinu více turistů než ve srovnatelném období roku 2012. Suchá čísla toho ale o zdejších krásách mnoho neřeknou, proto zavádíme hned od prvního čísla Sedmého proudu Tip na výlet. Dnes se podíváme do Teplic, lázeňského města pod Doubravskou horou.

Michal „Sam“ Horák

Zámecké náměstí a jeho pamětihodnosti Zámek Teplice pochází z 12. století a je pozoruhodný přinejmenším ze dvou důvodů. Jednak si na něm můžete krásně otestovat své znalosti stavebních slohů a jednak vás bude na každém kroku pronásledovat ojedinělý vztah k lázeňství. Toto feudální sídlo se totiž rozvíjelo v bezprostřední blízkosti termálních pramenů. Západní části Zámeckého náměstí dominuje pískovcový morový sloup se Svatou trojicí na vrcholu. Podle návrhu slavného sochaře Matyáše Brauna ho v letech 1718 –1719 postavil kameník A. V. Böumel, a vyjádřil tak poděkování za to, že se podařilo v roce 1713 od Teplic odvrátit morovou epidemii. Je to jedno z nejkrásnějších děl vynikajícího světoznámého barokního sochaře. Zámecká zahrada prošla v minulosti několika proměnami, jak se vyvíjel

vkus vrchnosti. Z původní obory byl postupně francouzský park a anglický park a dnes je to chráněná kulturní památka i významný krajinný prvek. Kromě mnoha vzácných stoletých stromů, můstků, pavilonů a soch zde najdete dva rybníky. Ten výše položený mají rádi zamilovaní, protože zve k romantické projížďce na loďce. Botanická zahrada, Teplice Pokud byste to po plavbě na rybníku chtěli dotáhnout až do konce, můžete navštívit Botanickou zahradu Teplice. V krásném areálu se totiž kromě různých výstav konají i svatby. Botanická zahrada vznikla v roce 2002 na místě původní botanické zahrady z 2. poloviny 19. století. Leží na jihu města ve čtvrti Šanov v těsném sousedství Písečného vrchu a Janáčkových sadů. Z celkové rozlohy asi dvou hektarů je zhruba polovina věnována venkovní expozici.

Suroviny na listový salát variace listových salátů na kolečka nakrájená červená cibule 12 napůlených cherry rajčátek Suroviny na šípkový dresink 1 dcl olivového oleje 1 lžíce šípkové marmelády 1 lžička dijonské hořčice ½ dcl balsamikového octa čerstvě drcená hrubozrnná sůl a černý pepř

Jak na to Naporcovaného králíka osolíme, opepříme, pomažeme dijonskou hořčicí a  přes noc necháme odležet v lednici. Na másle zpěníme nakrájenou cibuli a restujeme kousky masa. Přidáme koření, podlijeme ½ vína a ½ vývaru, přivedeme k varu a dusíme do změknutí. Hotové maso vyndáme, omáčku propasírujeme. Do omáčky přidáme dvě lžíce hořčice, dle chuti víno a krátce povaříme. Na závěr zahustíme smetanou. V pánvi na rozpuštěném másle necháme zesklovatět rýži, přidáme hrášek a poté postupně po částech přilijeme zbytek vývaru, vína a smetanu. Během vaření pravidelně mícháme. Vaříme cca 15 minut, dokud rýže nezměkne a nevznikne rizoto krémovité konzistence. Rizoto servírujeme s kousky masa přelitými hořčičnou omáčkou.

Jak na to Šípkovým dresinkem zaručeně nadchnete každého strávníka. Stroužek česneku, cherry rajčátko, hrubozrnnou sůl a čtyřbarevný pepř utlučeme v hmoždíři a vetřeme do panenky pomazané olivovým olejem. Maso necháme marinovat alespoň 60 minut. Zatímco se panenka marinuje, opláchneme a natrháme variaci salátů, nakrájíme cherry rajčátka a červenou cibuli. V míse smícháme suroviny na šípkový dresink – olivový olej, marmeládu, hořčici, ocet, pepř a sůl. Panenku pečeme na pánvi po obvodu ze všech stran maximálně 10 minut, aby maso uvnitř zůstalo růžové. Poté ho necháme 7 minut odpočinout a nakrájíme na tenké plátky. Plátky panenky podáváme na salátu zakápnutém šípkovým dresinkem.

37

Dolování historie

Severočeši dobývají hnědé uhlí už celá staletí Když dnes hovoříme o průmyslové revoluci, omíláme hlavně vynálezy a politické změny a na závěr se možná shodneme, že díky tomu všemu se dnes máme relativně dobře. Po skutečném původu současného blahobytu by se ovšem pídil málokdo. Čistě energetický pohled na problematiku přitom přináší až překvapivě jednoduchou odpověď: naše civilizace vyrostla také díky uhlí. Hlubinný důl Nelson III. v Oseku, 60. léta 20. století.

39

Dolování historie

Plně si vědomi důležitosti tohoto tématu zavádíme rubriku Dolování historie, která bude postupně představovat milníky i zapomenuté střípky z dějin uhelné těžby na území dnešního Ústeckého kraje. První díl bude spíše obecný, ale hned v těch následujících hodláme dát prostor konkrétním příběhům, a to jak z historických pramenů, tak z úst pamětníků. Za poskytnutí fotografií a informací velmi děkujeme Oblastnímu muzeu v Mostě.

Fotografie: Oblastní muzeum Most Text: Petr Dušek

N

a otázku, kdy se začalo v severních Čechách těžit hnědé uhlí, neexistuje úplně jednoduchá odpověď. První zmínky o uhelném hornictví se objevují dokonce už na konci středověku, kdy region začal pociťovat nedostatek dřeva a hledal jiné energetické zdroje. Těžební činnost však neměla ekonomický význam, omezovala se na hrstku lokalit u dostupných výchozů slojí při úpatí Krušných hor. V druhé polovině 16. století se horská část regionu stala na chvíli nejdůležitějším hornickým střediskem v celé střední Evropě. Netěžilo se sice uhlí, ale stříbro, cín a jiné kovy, nicméně území začalo pomalu získávat báňský charakter. Do Krušnohoří proudili horníci z různých rudních revírů v Evropě a také město Most, byť leželo v podhůří, díky tomu vzkvétalo. Stříbrná horečka však neměla příliš dlouhého trvání, některé prameny uvádějí, že skončila po pouhých 50 letech. Následovala

40

třicetiletá válka, krajem prošla vojska všech válčících stran a všechny aktivity byly utlumeny. Až na konci 17. století se opět obnovilo rudné dolování. Probudilo se také Podkrušnohoří, a to díky rozvoji manufakturní výroby. Šlo však především o textilní průmysl, těžba uhlí přišla na řadu o něco později.

Od divokého selského dobývání k průmyslovému odvětví Za první uhelnou těžební společnost lze s trochou fantazie považovat osecký klášter, v jehož kronikách z 18. století najdeme zmínky o těžbě jílovitých hornin a také o právu obyvatelstva dobývat uhlí pro účely vytápění. Tehdejší havířinu si nesmíme idealizovat, až do poloviny 19. století šlo o velmi primitivní práci.

Důlní vlečka k hlubinné šachtě Kolumbus mezi Dolním Jiřetínem a Zálužím.

Na uhelné sloji nízce uložené pod zemí vesničané prostě založili jámu a získané uhlí těžili na povrch pomocí rumpálu, tj. zařízení, které dnes známe třeba ze studní. Zapomeňte na jakýkoliv dozor či koncesi. Přestože v tomto období už lze hovořit o zvyšujícím se zájmu o těžbu uhlí, stále šlo o malovýrobu v mělkých slojích. Hnědouhel-

nou oblast severních Čech tehdy charakterizovalo velké množství malých dolů a šachet. Zpočátku převažovala hlubinná těžba, postupně se však začala objevovat i povrchová. Zvýšený tlak na změnu nevyhovujícího horního práva vyústil v roce 1854 v přijetí obecného horního zákona pro celé území rakouské monarchie. Uhlí bylo zahrnuto mezi vyhrazené nerosty. Klíčovou událostí pro industrializaci území byl jednoznačně rozvoj dopravy. V roce 1858 byla zprovozněna hlavní podkrušnohorská železnice Ústí nad Labem – Teplice, která zpřístupnila vodní cestu na Labi.

41

Jakékoliv vypovězení poslušnosti se rovnalo porušení vojenské disciplíny a bylo trestáno podle vojenských předpisů. V meziválečném období práce přešla zpět do normálního režimu. Čeští a němečtí horníci spolu vycházeli relativně dobře – vždyť pracovali ve stejných dolech, bydleli ve stejných koloniích a společně bojovali za lepší pracovní podmínky. Po připojení regionu k nacistickému Německu se stalo Mostecko opakovaně důležitým centrem válečného hospodářství. Všechny uhelné doly ovládla společnost SUBAG, která patřila do koncernu Hermann Göring Werke, a do kraje proudila levná pracovní síla z okupovaných států. Měla realizovat průmyslový rozmach Podkrušnohoří, především postavit velkokapacitní povrchové doly, třídírny, elektrárny, infrastrukturu a zejména významný hydrogenační závod pro chemické zpracování hnědého uhlí. Na konci války bylo v Severočeském hnědouhelném revíru 24 lomů a 34 hlubinných dolů.

Elektrifikovaná doprava nadložní zeminy na dole Ležáky u bývalého dolu Evžen, 70. léta 20. století.

Koleje se postupně prodlužovaly, nejprve do Duchcova a v roce 1870 dospěly přes Most až do Chomutova. Tak vznikla dopravní osa, po které do regionu doslova vtrhla průmyslová revoluce. Právě podél této trati začaly vznikat nové doly, které už můžeme považovat za zárodky pozdějších technicky vybavených podniků. Dolování zároveň postoupilo z Ústecka do centra revíru, kterým se pozvolna stalo Mostecko, pod jehož pánevní oblastí je nejkvalitnější a nejmocnější ložisko uhlí v regionu. Od 70. let 19. století už také začali přebírat úlohu těžařů tzv. „velcí hráči“. Mezi ty nejvýznamnější patřily Mostecká uhelná společnost, Severočeská uhelná společnost, Lomská uhelná společnost a Duchcovská uhelná společnost. Pátým největším těžařem byl samotný rakousko-uherský stát. Uhelné hornictví se v konkurenci textilního, sklářského, keramického či strojírenskohutního průmyslu velmi rychle prosadilo jako stěžejní výrobní odvětví. Také život v Podkrušnohoří se výrazně změnil. Zemědělské obce se proměnily na hornické. Na druhé straně se začala projevovat úskalí hlubinné těžby, poddolované okraje měst se začaly propadat. Například Lomská uhelná společnost tak často musela řešit spory s městy Litvínov a Lom. Z výše uvedeného popisu je patrné, že pokud si budeme těžbu představovat čistě jako průmyslové odvětví, můžeme její počátek v se-

42

S budovatelskou písní na rtech

verních Čechách směle položit právě na konec 19. století. Toto konstatování posiluje fakt, že zhruba tehdy se na mnoho desítek let dopředu formoval charakter severočeského uhelného revíru.

Na šachtě během světových válek a mezi nimi Stejně jako u dělníků, rolníků a zástupců ostatních odvětví probudila postupující industrializace i u horníků sociální a politické požadavky. Zhoršující se životní podmínky vedly k masovým stávkám, které byly tvrdě potlačovány. Horníci přesto i nadále usilovali o zkrácení pracovní doby, zvýšení mezd, lepší sociální podmínky na šachtách a také přiznání politických práv. Nadějný postup stále silnějšího hnutí však nekompromisně přerušila první světová válka. Hned při vyhlášení mobilizace 26. července 1914 byl pracovní režim v dolech militarizován. Co to v praxi znamenalo? Pro horníky naprostou pohromu. Ti, co nešli přímo do války, pracovali pod vojenským dozorem, složili zeměbraneckou přísahu a byli zbaveni práva sdružovat se a stávkovat.

Povrchová těžba na dole Richard, počátek 20. století.

Poválečný režim kladl silný důraz na těžký průmysl a energetické hospodářství, těžební odvětví v severních Čechách proto zažívalo nejprudší rozvoj v historii. V roce 1950 bylo v Severočeském hnědouhelném revíru vytěženo 20 milionů tun hnědého uhlí, o deset let později dvojnásobek.

Korečkové rypadlo pro odklizení zeminy na povrchovém dole, 50. léta 20. stol.

V následujících letech objem ještě narůstal, v sedmdesátých letech byla dokonce překročena hranice 60 milionů tun ročně. Tak překotnému vývoji v hustě obydlené oblasti musely nutně padat za oběť vesnice i celá města. V oblasti Tušimicka například zaniklo během 24 let 17 obcí. Dotčeným obyvatelům stát samozřejmě poskytl náhradní bydlení v okolních obcích. Zvláštním případem byl Most. Stará část města byla zbourána a obyvatelé se přesunuli do nově vybudované. Na území Ústeckého kraje muselo těžbě celkem ustoupit více než 100 obcí. Pokud jde o způsob dobývání hnědého uhlí, povrchová těžba se ukázala jako efektivnější, proto byla upřednostňována před hlubinnou. Také z tohoto důvodu dnes v severočeském revíru funguje jediný hlubinný důl, a tomu navíc hrozí zánik. Se sametovou revolucí v roce 1989 naše povídání o historii těžby hnědého uhlí končí. Redakce Sedmého proudu soudí, že vše, co se odehrálo poté, již reprezentuje současnost, nikoliv historii, a k událostem by tedy nebylo možné přistupovat s historickým nadhledem.

43

Největší rypadla na světě

Ze světa

Rodina Baggerů společnosti RWE Power je poměrně rozrostlá, zahrnuje celkem 12 sourozenců. První přišel na svět už v roce 1954.

To je ale bourák! Parkovalo by se s ním dost špatně i na letišti a na silnici by ho snadno předstihl i chodec důchodového věku. Přesto budí obrovský respekt, a to už z velké dálky. Jak by také ne, když se s výškou 96 metrů, délkou 225 metrů a váhou 14 200 tun dostal i do Guinessovy knihy rekordů. Představujeme vám Bagger 293, největší a nejtěžší vozidlo všech dob! Fotografie: RWE Power Text: Petr Dušek

Dříč, který se nerad stěhuje elkostroj či, chcete-li, rypadlo slouží k povrchové těžbě hnědého uhlí. Po celém světě se pohybují desítky těchto monster, výroba těch nejstarších spadá dokonce až do 30. let. Ovšem nejmohutnější může být vždy jen jedno – a to v současnosti pracuje v Rýnském uhelném revíru. Bagger 293 postavili v roce 1995 Němci, kteří patří k elitě v dobývání uhlí. Mimořádné rozměry měl však už jeho předchůdce ze 70. let Bagger 288, který jako první „přerostl“ i proslulý Crawler Transporter, sloužící k přepravě raketoplánů.

44

45

Tudy prošlo rypadlo!

Ze světa

Abychom však tolik nepřeháněli, ono zas tak úplně nejde o vozidlo. Životním údělem rypadla je obyčejně dřepět v lomu, ukusovat zeminu a jednou za čas se pomocí pásového pohonu převalit na jiné místo, a to velice pomalu. Maximální rychlost velkých rypadel je pouhých 10 metrů za minutu, tedy ani ne 1 km/h. Nejpracovitější jsou pochopitelně právě poslední dva velkostroje s označením Bagger. Oba dokážou za den přemístit až 240 000 metrů krychlových zeminy. Co to znamená? Oblíbené přirovnání s fotbalovým hřištěm je v tomto případě naprosto ohromující. Představte si, že by zelený pažit po celé ploše pokryl dům o výšce přes 35 metrů. Pokud se vám to daří, máte před očima denní objem těžby každého z těchto pracantů! Protože rozebírat a znovu sestavovat tak obrovský stroj by bylo příliš náročné a nákladné, putují rypadla i při delších trasách „po svých“. Z pochopitelných důvodů jde vždy o mediálně velmi vděčnou událost. V Německu dokonce několikrát překračovali dálnici č. 61, která křižuje celé Porýní. V roce 2001 se například přesouval Bagger 288 z lomu Hambach do lomu Garzweiler. Neuvěřitelných 22 kilometrů urazil za 3 týdny.

Řidičský průkaz pro skupinu „R“ Ani se nechce věřit, že tyto kolosy obsluhuje jeden řidič v malé prosklené kabině... Na druhou stranu to není jen tak ledajaký řidič – před absolvováním speciálního kurzu musel zvládnout celou řadu dílčích profesí, například zámečníka či hydraulikáře.

46

Němečtí obři se pohybují jako tanky pomocí pásových podvozků. Protože hmotnost velkostrojů se běžně pohybuje v řádech tisíců tun, zůstávají za nimi docela výrazné stopy.

Obří lopaty, drtič, pásové dopravníky a ocas z kabelů Když měly před třemi lety děti z motolské nemocnice nakreslit razicí štíty pro výstavbu prodloužení pražského metra, jejich výtvory se kupodivu s trochou fantazie podobaly skutečným strojům. Kdyby ovšem stejné děti a možná i jejich rodiče dostali za úkol nakreslit rypadlo, asi bychom se dočkali velmi rozmanité směsi značně nevzhledných příšer. Důvod je prostý – i když přimějeme inženýra z lomu k tomu, aby nám laicky popsal, jak vypadá a funguje takový velkostroj, naše představivost bude nejspíš úspěšně vzdorovat. Při nejjednodušším pohledu rypadlo prostě přemisťuje zeminu tak, aby bylo možné z ní dostat kýžený nerost, v tomto případě tedy hnědé uhlí. Do svahu se zakusuje obří koleso, na kterém jsou zavěšené tzv. korečky, jinak řečeno velké lžíce. Jak se koleso otáčí, lžíce nabírají zeminu a ta putuje po pásovém dopravníku do útrob velkostroje. Větší kusy směřují do drtiče a vytěžený materiál následně do výsypky na další pásový dopravník, který odváží materiál z lomu na skládku. Pro úplnost doplňme, že náš známý Bagger 293 má koleso o průměru přes 20 metrů a na něm celkem 18 korečků. V tomto případě je obzvláště podivné, že čeština má pro tyto nástroje termín znějící zdrobněle. Každý z těchto „korečků“ má totiž objem 6,6 metrů krychlových, což už samo o sobě odpovídá čtyřem kufrům od kombíků se sklopenými sedačkami! Aby rypadlo odtěžovalo celé bloky horniny, potřebuje otočné rameno, které mu umožňuje pohybovat se jak horizontálně tak vertikálně podél sloje. Ve střední části je navíc tzv. kulová dráha, díky které se stroj může otáčet do stran. A teď to nejpůvabnější. Velkostroj nemá žádný vlastní zdroj energie, proto potřebuje napájení. Při práci tedy za sebou musí tahat kabely – a že je to nějaký svazek kabelů! Bagger 293 pohánějí 3 motory, z nichž každý má výkon 1 680 kW...

Kam se hrabe traktor...

Bagger 293 má koleso o průměru přes 20 metrů a na něm celkem 18 korečků

Menší, ale stále obři České velkostroje nasazené v Mostecké pánvi by vedle německého Baggeru 293 nevypadaly jako malé děti, ale spíše jako mladší bratři. Rypadlo RK5000 měří na délku 158 metrů a na výšku 36 metrů. Jeho sourozenec KU800 dorostl do trochu větších rozměrů, má délku 163 metrů a výšku 51 metrů. Také hmotnost obou rypadel je nižší, RK5000 váží něco přes 5 500 tun a KU800 necelé 4 000 tun. V porovnání s německým obrem by se chtělo říct „pouze“, stále jde však o obrovské kolosy. Až pojedete po dálnici, dobře si prohlédněte kamion, který předjedete. Může vážit kolem 25 tun. Pouze. „Tato rypadla netěží uhlí, ale tzv. skrývku, což je nadložní vrstva hornin, která musí být odstraněna, abychom se k uhlí vůbec dostali. RK5000 pracuje tam, kde jsou obtížně rozpojitelné zeminy. KU800 používáme v ostatních partiiích lomu,“ říká Tomáš Beňas, vedoucí těžby skrývky lomu ČSA ze Severní energetické. „Když je skrývka odtěžena, na vzniklou uhelnou sloj už můžeme nasadit uhelný bagr KU300. Ten je mnohem menší než oba představené stroje. Teď v zimě se nám ale proslavil, když se propadl při těžbě v lomu ČSA.“ Stejně jako Bagger 293 a další velikáni z Německa pracují i české velkostroje v nepřetržitém režimu. „Máme dvě dvanáctihodinové směny. Na RK5000 pracuje šest lidí a na KU800 pět lidí. V ranních osmihodinových směnách se navíc na oba stroje připojují další tři zaměstnanci,“ doplňuje Tomáš Beňas.

47

Kam o víkendu? Co třeba na rypadlo? V Německu jsou rypadla už mnoho let turistickou atrakcí, populární však začínají být už i u nás, a to především díky Uhelnému safari.

Bydlení v bagru Pokud předpokládáte, že stroj s velikostí domu bude vyžadovat posádku o několika desítkách lidí, budete velmi překvapeni. Železné obry většinou obsluhuje pouze 4-5členný tým. Ten má přitom k dispozici kompletní sociální zázemí – vlastní WC, jídelnu či dílnu. Nejdůležitější součástí je řídicí kabina s počítačem a několika monitory. Tato místnost už dnes bývá také vybavena klimatizací. Rypadla tedy připomínají domy nejen svými rozměry, pochopitelně u nich ale nelze mluvit o domáckém komfortu. Na druhou stranu stroje musí být dobře vybaveny už jenom kvůli tomu, že běžně pracují 24 hodin

48

denně. Provoz přerušují pouze odstávky, při kterých se provádí údržba či modernizace. Kromě řidiče obývají velkostroj také elektrikáři a mechanici, kteří zajišťují jeho chod. Řidič ovládá koleso i pohyb samotného stroje jako počítačovou hru, tedy pomocí joysticků. Kdo se chce stát řidičem rypadla, musí do jakési „autoškoly“, v níž je třeba strávit minimálně 100 hodin.

Popularita Něco tak obtížně uchopitelného, jako je rypadlo, se zákonitě nemůže automaticky stát miláčkem davů.

V Česku se navíc nacházejí pouze menší stroje (viz box Menší, ale stále obři), o Baggeru 293 ani vidu ani slechu. Přesto se i u nás už podařilo téma zpopularizovat, a to především díky Uhelnému safari, speciální exkurzi do těžebních oblastí, kterou pořádá společnost Severní energetická. Oproti zahraničí však máme co dohánět, v některých světových regionech jsou už rypadla vyloženě populární. V Německu se stalo dokonce turistickou atrakcí, ve speciálních obchodech se suvenýry lze pořídit trička či hrnky s obrázky Baggeru 293. Tato popularita však není ničím novým. Už v 70. letech se zde velkostroj dostal na dopisní známku v rámci série Průmysl a technika. Velmi oblíbené jsou modely těžebních stro-

jů, které vznikaly především v 80. a 90. letech. Motiv rypadla pronikl dokonce i do uměleckých sfér. V roce 2009 namalovala Julia Kazakovová obraz s názvem Earth Mover, na kterém velkostroj reprezentuje typického zástupce německé průmyslové estetiky.

Maximální rychlost velkých rypadel je pouhých 10 metrů za minutu, tedy ani ne 1 km/h Kdo ví, kam může německá sláva rypadel zajít. Třeba si Bagger 293 jednou vybere i filmový štáb proslulého seriálu Kobra 11 a natočí na něm akční scénu. Pravděpodobné to příliš není, ale pokud se tak stane, určitě vás o tom budeme v časopisu Sedmý proud informovat.

49

Fajront

Správné noviny končí fejetonem, pracovní týden v dole zase fajrontem.

O černém deštníku „A proč?“ ptají se děti v nejprotivnějším období života. My se jim snažíme odpovědět a v duchu počítáme dny, které ještě zbývají do konce této vývojové fáze. Následující fáze „bez proč“ je pro všechny zúčastněné nesmírně příjemná, osvobozující a ve většině případů trvá až do konce života. Přitom by občas neškodilo vzít si z dětí příklad a krátkodobě se do období „A proč?“ vrátit.

Každý den se setkáváme se samozřejmostmi, které jsou tak pevně usazené v našem povědomí, že už o nich vlastně ani nepřemýšlíme a neptáme se „proč“. Kdo se o to pokusí, ten dostane bez milosti nálepku podivína. Správná odpověď na „proč“ bývá ovšem velice cenná, protože nám pomáhá porozumět skrytým souvislostem současného světa. Představte si, že by vám někdo položil tuto zvláštní otázku: proč je deštník černý? Pomiňme skutečnost, že všechny deštníky nejsou černé a předpokládejme sdílenou představu, že tradiční barva deštníku je černá. Tak tedy proč? Jste zaskočeni? Taky jsem byl, když mi tuto otázku položil jeden známý. Potom jsem začal vymýšlet různé hypotézy: Protože černé jsou obleky. Protože černá ladí ke všemu. Protože deštník byl původně jen pro honoraci a ta chtěla vypadat elegantně. Protože černá pohlcuje světlo. Asi taky cítíte, že žádné z těchto „protože“ nepřináší uspokojivé vysvětlení, proč je deštník černý. A že u tak sofistikovaného dotazu asi ani nelze najít jedinou spolehlivě

správnou odpověď. Uspokojivé vysvětlení před lety představil známý geolog a klimatolog Václav Cílek v časopise Vesmír. Ve svém pojednání o historickém vývoji uhelné kultury popisuje barokní Londýn, který měl kvůli intenzivnímu a bohužel i mimořádně špatnému spalování uhlí naprosto tristní kvalitu ovzduší. Jemné saze byly úplně všude a obyvatelé trpěli především při dešti. A právě v té době kolem roku 1700 přišel na svět klasický anglický deštník. Václav Cílek se domnívá, že jeho úlohou bylo chránit držitele spíše před sazemi než před deštěm a že typická černá barva tak odrážela ryze praktický přístup: šmouhy od sazí díky tomu na deštníku nebyly vidět. Jak prosté a odzbrojující! Tato vtipná úvaha je ovšem zároveň velmi produktivní, protože v důsledku odpovídá i na otázku, čemu vděčíme za zabarvení novodobých deštníků. Zjevně technologickému pokroku a kvalitnějšímu spalování.

Zámecké vinařství Třebívlice se rozprostírá na území chráněné krajinné oblasti České středohoří, která patří k nejkrásnějším místům v Čechách. 70 kilometrů severozápadně od hlavního města Prahy uvidíte dech beroucí vulkanické panorama. Tradice našich vinic sahá až do středověku, kdy bylo Litoměřicko hned po Praze druhou nejvýznamnější vinařskou oblastí v Čechách. Nacházelo se zde přes 400 hektarů vinic, z toho 52 hektarů se nacházelo v katastru malebné obce Třebívlice. Třebívlice, německy Trziblitz, byly významným místem německé šlechty. Důkazem toho je zámek, na kterém až do své smrti žila baronka Ulricka von Lewetzow, poslední láska Johanna Wolfganga Goetheho.

www.twine.cz 50

Zámecké vinařství Třebívlice, s.r.o. Mlýnská 59, 411 15 Třebívlice telefon: +420 605 524 115 e-mail: [email protected]