Společenství
2 / 2014
Společenství 5/14
Dušičkové Kdybychom věděli, co nás čeká po smrti, tak se z toho poslintáme. o. Karel
OBSAH: Dopis z Adwy…………………………………………………………..………4 Člověk – Perpetuum mobile…………………………………………………..6 Dědici na vinici………………………………………………………………....8 Nadace sestry Akvinely………………………………………………………12 Evropské setkání mladých Taizé v Praze…………………………..……….13
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email:
[email protected] Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MK CR E 15005. Vychází v Havířově, nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost Havířov, ICO:45215618, 736 01 Havířov, Farská 2. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní knihovně, zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, 73601 Havířov, nebo na mail:
[email protected]. Uzávěrka dalšího čísla: 7. 12. 2014 Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs.armády 2233, Frýdek-Místek -1-
Společenství
2 / 2014 DUŠIČKY
Drazí farníci. Jsme v “dušičkových“ dnech, kdy si připomínáme ve dvou dnech dvě důležité skutečnosti: 1) Slavnost Všech svatých a 2) Památku všech věrných zemřelých Myslím, že tyto dva svátky k sobě patří. U toho prvního si můžeme uvědomit přesah našeho života. Náš život nekončí smrtí, po které nás čeká tma a prázdnota! Ti, které nazýváme svatými, nám ukazují, že náš život má svůj cíl v Bohu, ve společenství s Ním. A náš život zde na této zemi je důležitou přípravou a „ochutnávkou“ toho, co nás jednou čeká. Proto je důležité, jak tento náš život žijeme. Svatí jsou nám příkladem ne bezchybného a bezhříšného života, ale tím, že vzali opravdu vážně přikázání milovat Boha a bližního a nežili jen pro sebe, nýbrž pro všechny. Kromě toho, že jsou nám vzorem, my je prosíme o přímluvu. To znamená, že hledáme Boží lásku, která se projevovala v těch, kteří již vešli do plného společenství s Ním. Oni už jsou zajedno s Jeho vůlí a plni Jeho milosti. Takže když je prosíme o přímluvu, je to uskutečňováním vzájemné sepjatosti života ve víře a v lásce Boží. Ten druhý svátek - Památka věrných zesnulých - nás může vést k nejrůznějšímu přemítání. Nemělo by být jen smutné a ponuré jako to „dušičkové počasí“. Ano, nám se po našich drahých zesnulých stýská, to není nic divného. Možná vůči nim cítíme dluhy v lásce. To je také dobré si uvědomit. Ale pojďme ještě dál. To první, co bychom mohli a měli vnímat při vzpomínce na ty, kdo nás v tomto života předešli na věčnost, je vděčnost jim i vděčnost za ně. Bůh nám jejich prostřednictvím ledacos dal. Stojí za to si udělat „inventuru“ těchto obdarování, zakončenou díkem na jejich adresu i směrem k Bohu. My totiž tou modlitbou, popř. mší sv., kterou za ně obětujeme (a mše sv. je přece Eucharistie = díkůvzdání), jim můžeme z pokladu církve zprostředkovat tolik potřebné Boží odpuštění. Prosíme o ně pro zesnulé i pro nás samotné. Za sebe i za ně tedy vyznáváme, že bez Božího milosrdenství bychom byli ztraceni. Naši zesnulí nám svou smrtí připomínají, že nejsme v tomto životě navěky, že se i nás smrt týká. A že podle toho máme vést svůj život. Ačkoliv to může být pro někoho připomenutí nepříjemné, rozhodně není marné. Já jsem teď i díky té nehodě měl možnost si to trochu víc uvědomit. Že opravdu stačí vteřina, a nemusím tady být. Měl jsem možnost se zklidnit, možná trochu poopravit své priority a také si položit mnohé otázky, které při běžném shonu neřeším a potlačuji. Nebojme si je v tomto čase položit, včetně té zásadní, zda jdeme ve svém osobním životě víry do temnoty smrti, nebo do světla Ježíše Krista, který smrtí prošel ke vzkříšení, a tak nám připravil cestu!? Příjemné přemítání v modlitbě přejí o. Marcel a o. Karel
PROSBA Milí farníci, bývá zvykem o Dušičkách rozsvěcovat svíčky na kříži před hlavním vchodem u sv. Anny. Moc vás všechny prosím, NEROZSVĚCUJTE U KŘÍŽE SVÍCE!!! Ničíte tím tuto zákonem chráněnou kulturní památku po předcích a způsobujete nemalou práci těm, kteří rozteklý vosk a hlavně rozškvařenou umělou hmotu z kelímků musí čistit. Je to práce mnohdy nadlidská! Zkuste letos místo svíčky či květiny věnovat svým věrným mnohem víc: můžete pro ně získat tzv. plnomocné odpustky. Podmínky jsou v dušičkovém týdnu 1. - 8. 11. tyto: svatá zpověď, přijetí eucharistie, modlitba na úmysl Svatého otce a návštěva hřbitova s modlitbou za zemřelé. Tím jim projevíte svou sounáležitost a lásku po smrti víc, než svící či květinou! Díky! -2-
Společenství
2 / 2014
Plánované akce v naší farnosti 5. 11. (st) – po náboženství od 17 hod dětská schola a ministrantská schůzka 7. - 9. 11. (pá-ne) – víkend společenství mládeže 8. 11. (so) – od 9 hod velký úklid sv. Markéty - mládež 15. 11. (so) – od 9 hod duchovní obnova pro muže na faře v Bludovicích (tentokrát bez brigády). Cena 50,-Kč, nutno se přihlásit v sakristii do 9.11. Duchovní obnovu povede o. Jan Szkandera, spirituál Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci 22. 11. (so) – koncert duchovní hudby pod vedením V. Soukupa 29. 11. (so) – od 8 hod do 10 hod výroba adventních věnců v knihovně u sv. Anny. Možno přinést vlastní korpus i držáky na svíčky, nebo za 46,- Kč koupit u lektorky Báry Greplové. Ozdoby – větvičky, přírodniny, aj. k dispozici zdarma. Přihlášky v sakristii do 23.11. 29. 11. (so) – od 10 hod u sv. Anny duchovní obnova pro ženy. Nutno se přihlásit v sakristii do 23.11. Cena 50,- Kč 29. 11. (so) – církevní silvestr mládeže v Těrlicku od 17,30 hod 3. 12. (st) - po náboženství od 17 hod dětská schola, ministrantská schůzka a setkání rodičů dětí, které se připravují k 1. sv. přijímání 7. 12. (ne) – dětská mše, od 9 hod zkouška scholy i dětské scholy, po mši sv. dojde sv. Mikuláš. Nahlaste v sakristii do 30. 11. děti, které budou na mši, ať na ně sv. Mikuláš nezapomene s balíčkem. 13. 12. (so) – po mši sv. velký předvánoční úklid sv. Anny, prosím přijďte pomoct s úklidem 15. 12 (po) – návštěva nemocných, kromě prvopátečních. Prosím nahlaste v sakristii 16. 12. (út) - zpovědní den 8-12 a 14-18 hod u sv. Anny 22. 12. (po) – mládež staví po mši sv. betlém ***********************************************
Zpráva z Orlího hnízda V termínu od 17. do 19. 10. se na Orlím hnízdě uskutečnil víkend pro rodiny s dětmi. Setkání bylo zahájeno páteční mší sv. celebrovanou P. Marcelem Krajzlem a ukončeno nedělní mší sv. celebrovanou P. Janem Gacíkem. Čas mezi tím byl skutečně požehnán, naplněn hrami a zajímavými aktivitami pro děti, poučením, pobavením i sdílením pro rodiče, modlitbami a dobrým jídlem pro všechny zúčastněné. Vše bylo dokonale zorganizované a sladěné, takže 17 rodičů se mohlo nerušeně soustředit na výklad lektorky Marcely Kořenkové z Centra pro rodinu Olomouc. Jak již bylo na farních stránkách předesláno, přednášky byly zaměřené na komunikaci s dětmi. Lektorka vycházela přímo z mezinárodně osvědčeného Kurzu efektivního rodičovství. Základní potřebou dětí je potřeba někam „patřit“, která zahrnuje prožívání osobní zkušenosti být schopný, spokojený, spolupracující, být svůj. Pokud není tato potřeba dostatečně nasycena, volí si dítě náhradní krátkodobé cíle, jako je negativní pozornost, boj o moc, msta, vyhnutí se neúspěchu, což my dospělí vnímáme jako zlobení dětí. Ve vzájemném dialogu lektorky s rodiči jsme docházeli k tomu, jak konkrétně uspokojovat bytostnou potřebu dětí „patřit“ do rodiny. Téma bylo inspirující, vyvolávající živé diskuze. Neméně zajímavé bylo téma vstřícného naslouchání a sdělování, zaměřené na vnímání a vyjadřování pocitů, které ve vztazích mezi lidmi hrají důležitou roli. Vzhledem k tomu, že čas byl omezen a téma výchovy dětí bezedné, domluvili jsme se s lektorkou na konání druhého víkendového setkání v dubnu 2015. Závěrem chci touto cestou poděkovat všem, kteří se za toto setkání modlili, P. Marcelu Krajzlovi za duchovní podporu, Mgr. Marcele Kořenkové za odborné a lidské vedení, pečovatelům za vzornou péči o děti, Láďovi Krušberkému a Víťovi Soukupovi za obstarání kuchyně a především Hance Svobodové za skvělou organizaci celého pobytu. -3-
2 / 2014 Společenství ZVEME VÁS NA 12. ROČNÍK KONCERTU DUCHOVNÍ HUDBY V sobotu 22. listopadu v 16.30 hodin se v kostele sv. Anny koná již tradiční koncert duchovní hudby. Tuto pěknou tradici jsme započali v listopadu jubilejního roku 2000 a s výjimkou let 2008 a 2009 se tyto koncerty konají pravidelně vždy v sobotu před slavností Ježíše Krista Krále. V roce 2008 ukončil svou činnost zdejší pěvecký sbor Chorus Annensis, který tyto koncerty pořádal, a jsme rádi, že štafety organizátora se ujal městský ženský pěvecký sbor CANTICORUM Havířov, který vede Vítězslav Soukup. V loňském roce jsme z důvodu rekonstrukce kostela sv. Anny pořádali koncert v evangelickém kostele v Bludovicích a potěšilo nás, že mnozí z vás přišli i tam. Letos už můžeme hrát a zpívat „doma“ a můžeme při této příležitosti havířovské veřejnosti ukázat, co se tady podařilo vybudovat a co je potřeba ještě dokončit. Po celou dobu konání našich koncertů se snažíme, abychom i přes skromný finanční rozpočet zajistili program kvalitní umělecké úrovně a představovali vám výborné interprety a pěvecké sbory našeho regionu. Myslím, že v tomto ohledu budete spokojeni i letos, protože u nás vystoupí jeden z nejlepších dětských pěveckých sborů republiky – Koncertní sbor Permoník z Karviné, který bude dirigovat jeho zakladatelka a dirigentka paní Eva Šeinerová. Koncert zahájí krátkou promluvou náš pan farář o. Marcel, poté zazní úvodní skladba v podání mladého varhaníka Václava Stoklasy z Hradce nad Moravicí a trumpetisty Jiřího Soukupa. A pak už bude zpívat pořádající ženský pěvecký sbor CANTICORUM Havířov s dirigentem Vítězslavem Soukupem. Po jejich vystoupení uslyšíte varhanní skladbu v podání Václava Stoklasy a pak se nám představí již zmíněný Koncertní sbor PERMONÍK. Já se opět ujmu role moderátorky a vy budete určitě jako vždy laskavým a vnímavým publikem. Věřím, že společně prožijeme pěkné chvíle s duchovní hudbou a potěšíme nejen sebe, ale i našeho Stvořitele. Tak určitě přijďte, těšíme se na vás! Vstupné je jako vždy dobrovolné. Alena Nečasová *************************************************
Dopis z Adwy
10. října 2014, Adwa Zdravím celou svou rodinu, obě farnosti, salesiány, všechny přátele a kamarády, všechny dárce, díky kterým mohu být v Etiopii! Už jsem se tady docela ohřál, a tak je na čase napsat první dopis. Ani byste nevěřili, jak to uteklo. Zhruba před rokem jsem se rozhodl, že se vydám touto cestou, a už jsem tady. Mnoho lidí se mě ptalo, proč jsem se tak rozhodl. Jednoduše jsem cítil, že tohle je Boží plán pro mne, a řekl jsem „ano“. Věřím, že právě to máme dělat každý den. Každou hodinu. Někdy je to opravdu těžké. Samotné rozhodnutí, že někam vyrazíte jako dobrovolník, je jen začátek cesty, je to jen první „ano“. Na cestě vás čeká spousta dalších. Z vídeňského letiště jsme odletěli tři: Verča Májková, Pavel Bradáč a já. Naše společná cesta vedla pouze do hlavního města Etiopie – Addis Abeby, kde jsme strávili asi tři dny. Poté jsme se rozloučili s Verčou, která se vydala na svou misi do Debre Zeit, nedaleko Addis. Mě a Pavla čekala zhruba třináctihodinová cesta autobusem na sever Etiopie, do města Makelle, cílové stanice Pavla. V Don Bosco Technical College of Makelle jsem pobyl dvě noci, rozloučil jsem se s Pavlem, a vyrazil jsem se na šestihodinovou cestu do mého cílového města Adwa. Po cestě jsem navštívil krásné středisko salesiánů ve městě Adigrat. Zde mě vyzvednul bratr Yigzaw, člen komunity v Adwě, a společně jsme se -4-
Společenství
2 / 2014
vydali na nádhernou cestu přes pohoří Adwa. Město Adwa se nachází nedaleko hranic se státem Eritrea, v nadmořské výšce zhruba 1900 m, přímo pod horou Soloda, na které se odehrála slavná bitva etiopské a italské armády. Je to krásné město. Určitě by se vám tady líbilo. Příroda této části Etiopie je opravdu nádherná. A lidé? No jako všude jinde – velcí i malí, štíhlí i plnoštíhlí, veselí i smutní, pracovití i líní, staří i mladí, všichni dohromady. Jsou jen krapet tmavší, chudší a přátelštější než my Češi. To, že je Etiopie jedna ze dvou afrických zemí, které jako jediné nebyly kolonizovány, poznáte na místních lidech velmi brzy. Jsou to velcí vlastenci a drží při sobě. Většina místních obyvatel se hlásí k ortodoxní církvi, zbytek jsou muslimové a katolíci. Drtivá většina místních dětí neumí anglicky, a tak jsem rychle začal s místním jazykem – tygrajštinou (region Tygray). Salesiánské středisko leží nad městem. Je to velký komplex budov. Najdete zde dům komunity (můj současný domov); budovy aspirantátu (zde se připravují mladí kluci na své budoucí povolání); budovy centra mládeže a oratoře; mnoho budov technické školy s obory strojař, stavař a elektrikář; spoustu hřišť, sportovišť a tělocvičnu; a konečně krásný kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů. Komunita se skládá z původních členů – bratr Fabio (Ital), bratr Yigzaw (Etiopan) a bratr Rezene (Etiopan) a z nových členů – rektor o. Asfaha (Etiopan), o. Temesgen (Etiopan), bratr Chris (Němec), a já. Jsme tedy vcelku nová komunita a vzájemně se poznáváme. Co se týče mě, tak mi přijdou všichni fajn. Co se týče ostatních, zdá se, že jim přijde fajn moje slivovice. Zejména tedy o. Temesgenovi a bratrům Yigzawovi a Chrisovi. Ale věřím, že se mnou taky nemají problém. Něco z mé činnosti? Ono je to s Etiopany (a myslím, že i s mnoha jinými africkými národy) trošku pomalejší. Říká se, že my máme hodinky, ale oni mají čas. Tak se na mě snad nebudete zlobit, když se přiznám, že první tři týdny měly charakter spíše cestovní, poznávací a relaxační a až poslední týden jsem začal více pracovat. Jde ovšem o začátek velice pozvolný. Třetinu dne trávím v počítačové učebně (zatím pouze přípravou na výuku, která začne 13.10.). Třetinu dne jsem s komunitou v kapli, v kostele či v jídelně, a třetinu v centru mládeže a v oratoři s dětmi a mladými. Bílých lidí tady moc nepotkáte, a tak se automaticky stáváte velice slavnou a známou osobností nejen ve středisku, ale také v celém městě a širokém okolí. Místní si vás zařadí do skupiny tzv. „faranži“, což v praxi znamená „bílý bohatý člověk“. „Faranži“ je tedy slovo, které na ulici uslyšíte nejčastěji. Dále následují spojení jako: „Give me, give me money, biscuit, give me biscuit, money, caramela“, atd. Téměř vždy je uslyšíte od dětí. Pomalu jim začínám vysvětlovat, že to není nejvhodnější způsob, jak se seznámit. A myslím, že jsem občas úspěšný. Někdy ale nemám čas a prostě to ignoruji. Dětí je tady spousta a je potřeba s nimi pracovat. Někdy je těžké si získat respekt, ale postupně se to učím. Kluci moc rádi hrají fotbal, takže je snadné udělat jim radost – stačí vytáhnout kopačák. S holkama je to trošku složitější. Největší úspěch jsem zatím měl s “peškem“ (chodí pešek okolo…). Rád bych se s vámi podělil o spoustu dalších zážitků a zkušeností, ale věřím, že až se setkáme, bude k tomu lepší příležitost. Pokud jste nedočkaví a máte přístup k internetu, můžete navštívit blog www.missionadwa.blogspot.com. Děkuji vám všem, za vaše modlitby a přeji vám, ať jste vždycky šťastní s tím, co máte! Zůstávejme v modlitbě! Martin Pawlas, dobrovolník v Etiopii -5-
Společenství
2 / 2014
Člověk – Perpetuum mobile Perpetuum mobile neexistuje. Je vědecky prokázáno, že nic na světě nemůže fungovat bez přísunu energie, jen samo o sobě. Je člověk výjimkou? Rozhlížím se kolem sebe a zdá se mi, jako by se koloběh světa stále zrychloval. Každý někam spěchá, něco shání, musí zajistit spoustu věcí, je přetížen povinnostmi, pro které nemá čas se zastavit. Technika usnadňuje člověku život, když stále více odstraňuje namáhavou práci. Sdělovací prostředky chrlí informace, abychom byli stále více v obraze, a pokud ještě nějaké informace chybějí, stačí sáhnout po internetu. Už není třeba se scházet s přáteli poklábosit, protože počítač zajistí, že se můžeme vidět i slyšet, aniž bychom se hnuli z pohodlí domova. Už nemusíme chodit do banky, protože internetové bankovnictví vše zařídí. Rovněž i nákupy pořídíme od psacího stolu atd. Máme všechno, ba mnohem víc, než bychom si ještě před dvaceti lety dokázali vůbec představit. A přesto: „Vidím děti opuštěné, vidím city poraněné, vidím duše nenávistí naplněné“, jak se zpívá v jedné písni manželů Radových, která pokračuje dál: „Vidím válku, sobectví, hlad, vidím touhu, zítra že snad bude líp.“ Ano, touha, že „zítra snad bude líp“, může být naším hnacím motorem, který nás žene dál a dál, aniž bychom mnohdy věděli kam. A přitom nedokážeme z tohoto rozjetého vlaku vystoupit. Avšak mnoho lidí si dnes již uvědomuje, že se musí zastavit, načerpat energii, aby si zachovali psychické zdraví a byli schopni dál žít ve světě, který je obklopuje. A tak namáhavě hledají cestu. V lepším případě – pokud nepropadnou alkoholu či drogám – se utíkají k lásce k partnerovi a rodině, k přírodě a cestování, k péči o své tělo a zdraví, oddávají se esoterickým naukám a různým východním filosofiím, léčitelství, od kterého si slibují záchranu, či se utíkají k jiným alternativním metodám, které se vnucují svými reklamními slogany na každém kroku a slibují zaručenou pomoc a vyřešení všech problémů. Máme všechno, ba mnohem víc, než potřebujeme. Přesto každý člověk neustále hledá štěstí a touží po něm. Proč tedy nejsme šťastni? Odpověď není tak složitá. Člověk se totiž ve své zahleděnosti vpřed a díky stále se zrychlujícímu životnímu tempu přestal ohlížet zpět. Zpět ke všem darům, které má a které dostal, zpět k díkůvzdání a chvále. Zpět k Podstatě svého bytí. A tím se jaksi nevědomky odřízl od Zdroje energie – od Boha. Člověk není Perpetuum mobile. Chce-li si vystačit sám v sobě, jeho přirozené zdroje se velmi rychle vyčerpají. Člověk je stvořen Bohem, stvořen pro LÁSKU, jako Jeho obraz. Proto je již svou podstatou jako magnet přitahován k lásce, která jako jediná mu může přinést pokoj do srdce, radost, a tím i štěstí. Jakmile člověk přeruší své spojení s Bohem, ztrácí životodárnou energii, slábne a je bez moci. Jeho život provází smutek, sklíčenost a beznaděj. A tak stále rychleji kráčí s kopce, vstříc rozchechtanému ďáblu, který na něj dole čeká, a právě o tohle mu jde. Proto je lidské srdce neklidné, dokud nespočine v Lásce, ve Zdroji Lásky, bez které není schopen žít. A Bůh je Láska, Zdroj energie, té nejvyšší, která přetváří nejen celý Kosmos, ale i to nejniternější, co je v člověku. Stačí jen otevřít své srdce. O ostatní se postará už Bůh sám. Avšak Bůh stvořil nejen člověka, ale i celý svět, a dal ho člověku k užívání. Proto ve všem stvoření můžeme vnímat Jeho stvořitelskou sílu a moc záblesky oné energie, kterou hledající člověk ve světě nachází. Avšak tento „zdroj světla“ je jen odleskem pravého Světla, proto nemůže přinést trvalé naplnění, které by upokojilo touhu lidské duše. „Jen v Bohu odpočívej, duše má“, je nádherná odpověď k jednomu z žalmů, která vystihuje -6-
Společenství
2 / 2014
podstatu touhy člověka. Jestliže „spočineš v Bohu“, jestliže z náručí Otce“ budeš užívat všechny stvořené věci, pak teprve krása přírody, láska k nedokonalému člověku i radost ze všeho materiálního dobra je schopna naplnit tvou duši. Ano, všechno na Zemi je stvořeno pro člověka. Má to však jedinou podmínku: MILUJ, a dělej, co chceš. Miluj. To je nabití tou nejvyšší Energií, energií Nejsvětější Trojice, která nezná zlo, jen lásku. A ty, člověče, jsi již podstatou svého stvoření spojen se Zdrojem této lásky, jež dává smysl všemu bytí. Neboť Bůh ve své moudrosti rozhodl, že „učiní člověka, aby byl jeho obrazem podle jeho podoby“ (Gen 1,26). A před touto skutečností nikam neutečeš. Proto, jsi-li nešťastný, zastav svou cestu „dolů“ a pohlédni vzhůru! Čeká tam na tebe Láska! Radost, kterou svět nemůže dát, radost, kterou svět nemůže vzít. „Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin“ Ž 144,15. Jana Bártová
Jaký užitek má ten, kdo pracuje, jen ze svého pachtění? Bůh učinil všechno krásné a v pravý čas. Lidem dal do srdce i touhu po věčnosti… Není pro něho (člověka) nic lepšího než se radovat a konat v životě dobro. Tak je tomu s každým člověkem. A to, že jí a pije a okusí při veškerém pachtění dobrých věcí, je dar Boží… Bůh to učinil, by lidé žili v bázni před Ním. Kaz 3,9,11-14
STÁRNUTÍ František Lazecký Říkají tomu kráčet s kopce, stárneme-li, Vkořeněn v svém Bohu, nepohnutelný kdo je, a teskný přízvuk v jejich hlase všeho želí, i dolů s kopce vydává ovoce svoje. vzdychají, myslíce na minulost, kterou žili, Svěžestí ducha, a ne počtem let jako by ve dnech příštích měří se lidské stáří, nesmrtelnost neviděli. můžeš být srdcem mlád, Ale vždyť nejdeme dolů! Jde to vždy výš a výše, až skoro vidíme do okna příbytků věčné říše.
i když ti kopa a deset vrásek už září. V poselství Boha věčného, ve Slovu pravdy čti radost! Všichni, kdo čekají na Pána, obnovují svou mladost.
Vždyť tělesné oči, hasnou-li, pro tuto zem hasnou a oči víry zatím bystří se, by viděly čísi tvář krásnou. Vždyť zevně, když člověk tu ztrácí se a hyne, vnitřní ho z milosti čekají radosti života jiné.
A což teprve až oči vyhaslé otevrou se, aby viděly Krále, a nedoslýchavé uši až uslyší zvuk harf v nebeském sále!
Až zasvítí koruna na hlavě zšedlá zde mrazem a parnem, to bude jásotu z poznání, že jenom k mladosti stárnem! -7-
Společenství
2 / 2014
Dědici na vinici Z Čechů se stávají vinaři. V televizi běží stejnojmenný seriál, noviny a časopisy jsou plné rozhovorů s celebritami, které se chlubí vlastní značkou vína nebo alespoň rozsáhlou vinotékou. Tolik alespoň, co se virtuálního světa médii týče. Ve skutečnosti je tomu zcela jinak. Seriál je plný nesmyslů a stupidních klišé, novokvašení znalci po absolvování sommeliérských rychlokursů zvládají terminologii a okázalá gesta, ale vínu nerozumějí. Vinařem se člověk nestává, nýbrž rodí, resp. stává se jím za léta úmorné práce v rodinném vinohradu. Nepíši to proto, abych se vysmíval novodobému trendu a jeho vyznavačům. Sám na tom nejsem o nic lépe; mám víno rád, ale dokážu rozlišit pouze jeho barvu (červené nebo žluté) a to, zda mi chutná, či nikoli. To úplně stačí ke spokojené konzumaci a dále mé ambice nesahají. K úvaze o vinařích mě přimělo nedělní podobenství o dělnících na vinici. Uvědomil jsem si, že mu nemůžeme porozumět právě proto, že nejsme vinaři. Ježíš o víně mluvil často, ještě častěji ho pil (pokud došlo, operativně zařídil nápravu). Víno bylo zcela přirozenou součástí světa, který ho obklopoval. Jeho posluchači mu stejně přirozeně rozuměli. Odlišná geograficko-historická zkušenost nás v tomto případě znevýhodňuje mnohem více než rozdílnost jazyků. Slyšíme slova, ale nerozumíme jejich významu. Je to jedno z Ježíšových nejdůležitějších podobenství, já sám jsem přesvědčen, že se jedná o druhé nejdůležitější (tím prvním je podobenství o marnotratném synovi). Kdyby Ježíš neřekl nic jiného, vydal by tak dostatečné svědectví o svém Otci, kvůli čemuž přišel na svět. My se často cítíme jako dělníci na vinici. Lopotíme se na ní od časného rána, žehráme na tíhu dne i vedro, smlouváme o svou mzdu a nestaráme se ani tak o kvalitu naší produkce jako o to, zda naši spolupracovníci nedostanou stejnou či dokonce vyšší odměnu. Až příliš často nám v mysli vyvstává otázka oněch reptajících dělníků. Kdysi jsem si již myslel, že jsem tomuto podobenství porozuměl. Říkal jsem si, že možnost pracovat na Boží vinici je privilegium, za které Hospodáři musíme být vděčni. Vždyť nás povolal na svou vinici dříve než ostatní, a tak máme možnost strávit v jeho blízkosti delší čas, což je nepochybně důvod k radosti. Teprve dnes jsem dospěl k dalšímu „porozumění“. My nejsme dělníci na vinici, kteří pracují proto, že je nikdo jiný nenajal, a za mzdu. My jsme dědici této vinice. Jsme Boží synové a dcery a on tuto vinici vybudoval pro nás. Zasadil bezpochyby tu nejlepší révu a pak nás přizval ke spolupráci na společném díle. Musíme trpělivě pracovat, čelit škůdcům i nepřízni počasí, ale máme jistotu, že své síly nasazujeme na správném místě. Bůh žádnou jinou – alternativní – vinici nemá. Není to žádný stratég, který pečlivě zvažuje a eliminuje možná rizika, a vše investoval do tohoto jediného projektu. Naší odměnou na sklonku dne nebude jeden mizerný denár, nýbrž to nejlepší víno z odrůdy Káně galilejské. -ok-8-
Společenství
2 / 2014
Duchovní cvičení Ve dnech od 17. do 23. srpna jsem se zúčastnila v olomouckém arcibiskupském kněžském semináři duchovní cvičení pořádaných komunitou Blahoslavenství. Téma znělo „Ježíš nás učí žít“ – prohloubení tří rozměrů křesťanského života: osobního vztahu s Pánem život ve společenství církve evangelizace a služba Osobní zkušenosti, dotyky Boha jsou nepřenosné, mohu vám však z těchto duchovních cvičení zapůjčit záznam přednášek a homilií na mp3. (tel. 732 337 385) M. B. P. P. Collins CM: uznávaný kazatel na mezinárodních konferencích, hudebník a univerzitní profesor. Ve svých knížkách, přednáškách, seminářích a televizních programech v Irsku, Anglii, Austrálii, Itálii a USA o spiritualitě, psychologii a kontemplativním životě inspiruje mnohé posluchače a čtenáře. Po mnoho let je zapojený v ekumenickém hnutí, charismatické obnově a v Nové evangelizaci v Irsku. Je spoluzakladatelem společenství Nové jaro v Dublinu, kde v současné době též žije a přednáší. (http://www.vira.cz)
Vzpomínka Bylo léto roku 1994, u nás slunečné a prázdninové, v bývalé Jugoslávii slunečné a válečné. Tehdy jsem se zúčastnila v Medžugorji Mezinárodního festivalu mládeže. Medžugorje bylo sice oázou bezpečí, pokoje, modlitby, Boží přítomnosti a radosti, nešlo však nevnímat a neprožívat přítomnost války v zemi (rozbořené, vypálené domy, zaminovaná území, boje v nedalekém Mostaru, vyhlášení výjimečného stavu, nutnost změny trasy cesty domů, …) Jedna z přednášek programu se týkala také probíhající války. Slova přednášejícího burcovala, zasahovala srdce i svědomí: „Tato válka není jen válkou v naší zemi. Je to válka mezi dobrem a zlem. My nepotřebujeme váš soucit a nářek. Materiální pomoc nestačí. My potřebujeme a chceme vaši modlitbu. Postili jste se, modlili jste se, svolali jste modlitební shromáždění, měli jste adorace? To není jen náš boj. Je to i vaše válka. Musíme bojovat společně za vítězství dobra.“ Tyto vzpomínky se znovu ve mně probudily. Ozvaly se vlivem utrpení, které prožívají lidé i v této době tam, kde je násilí a utrpení. Nebuďme lhostejní. I dnes dobro zápasí se zlem. I my můžeme do tohoto boje vstoupit. Zbraně máme – modlitbu, půst, adoraci. M. B. *************************************************
Pouť hnutí Modliteb matek V sobotu 18. října se v bazilice Navštívení Panny Marie uskutečnila IX. pouť hnutí Modliteb matek. Pouť byla zahájena v 16 hod. modlitbou a rozjímáním na křížové cestě u baziliky. Po společné modlitbě jsme pokračovali adorací, kdy jsme se přimlouvali za své děti a vnuky a předali jsme všechny starosti do rukou Pána Ježíše. V 18 hod. začala mše sv., při které jsme symbolicky přinesli své starosti o děti a vnuky na oltář ve formě zapálené svíčky. Každý pak obdržel lísteček s úryvkem z Písma, jako Boží slovo a povzbuzení na další cestu. Pro ženy, které nemohou otěhotnět nebo mají problém donosit počaté dítě, se po mši sv. konala přímluvná modlitba s ostatky sv. Gerarda. V blízkém klášteře jsme se ještě zúčastnili malého občerstvení se sdílením s ostatními matkami. Pouť byla pro nás povzbuzením. Vždyť každé setkání při společné modlitbě je znamením Ježíšovy přítomnosti. Pro nás „havířovské“ to byla první pouť, ale věříme, že ne poslední. Eva Grobarčíková -9-
2 / 2014 Společenství Vzpomínka na pěší pouť k Božímu milosrdenství do Slavkovic „Ty jsi svědek mého milosrdenství“ - bylo heslo letošní pěší poutě k Božímu Milosrdenství. Tři proudy - z Prahy, Fulneku a Hodonína - přišly do Slavkovic po sobě a následně se spojily v jedno velké společenství ke společné modlitbě a slavení mše svaté. Bylo nás přes 150 poutníků ze všech koutů republiky. Rozhodla jsem se letos spolu s kamarádkou Olinou pro proud z Hodonína. V pátek 18. 7. sem přijíždíme vlakem a ubytováváme se na faře, spolu s dalšími poutníky, večer slavíme mši svatou v kostele sv. Vavřince. V sobotu 19. 7. začíná naše pouť mší svatou, registrujeme se, bereme si s sebou zpěvníky, první společná fotka a s požehnáním místního faráře, novokněze a dalších kněží a s pomocí Boží začínáme naše společné putování. Duchovně nás doprovází otec Jan (pallotin), a o. Karel. Putují s námi také ještě 2 sestry pallotinky a řeholní bratr a také sestra Františka (rodná sestra o. Leoše Ryšky - ředitele televize NOE). Během pouti se k nám přidává ještě novokněz o. Jaroslav. Po celých 7 dní naší poutě je čas na modlitbu (soukromá, sv. růženec, korunka k Božímu milosrdenství), ztišení, rozjímání, rozhovor s ostatními poutníky a hlavně oslavujeme Pána zpěvem. Součástí poutě jsou také přednášky týkající se působení Božího milosrdenství v rodině, modlitbě a Božím slově, při proměně hříšníka apod. Cílem prvního poutního dne je poutní místo Žarošice. Nocleh máme na faře, mládež spí pod širákem na farní zahradě. Následující den, v neděli, přicházíme do Slavkova, kde máme ubytování a vřelé přijetí u školských sester. V klášterní kapli slavíme večer mši svatou. Další zastávkou na naší poutní cestě je poutní kostel Panny Marie ve Křtinách, kde se setkáváme s dlouholetým poutníkem o. Peňázem. Nocleh máme na faře, někteří spí v ambitech kostela. Po večerní mši svaté ještě setrváváme v družném rozhovoru s o. Peňázem. Další den opět putujeme krásnou přírodou mezi nedozírnými poli obilí a kukuřice. Procházíme kolem propasti Macocha a večer jsme v dalším poutním místě – ve Sloupu. Po mši svaté v kostele Panny Marie Bolestné jsme ubytováni v rodinách farníků. Další den přicházíme do Kunštátu, jsme ubytováni opět na faře a po večerní mši svaté navštěvujeme ještě místní hřbitov, kde je pohřben o. Kubíček. Předposlední den naší pouti putujeme kolem Vírské přehrady, kde slavíme mši svatou v přírodě. Pak jdeme asi 2 hod. v eucharistickém průvodu, ztišeni, ponořeni do modlitby. Večer přicházíme do Dalečína, kde slavíme druhou mši svatou a jsme ubytováni znovu v rodinách farníků. Poslední den, v pátek, putujeme poměrně náročným terénem a kolem poledne přicházíme do N. Města na Moravě, kde nám rozdávají poutní trička (letos jsou žluté barvy) a dostáváme chutný oběd, který připravily farnice ze Slavkovic (mj. maminka o. Karla, který s námi putuje). Ke kostelu Božího milosrdenství do Slavkovic přicházíme kolem 15. hod. Už na nás čekají poutníci z pražského a fulneckého proudu. O. Tomáš nás vítá a kropí svěcenou vodou. Všichni společně se modlíme křížovou cestu, pak korunku k Božímu milosrdenství a slavíme mši svatou. Pak je připraveno jako každým rokem občerstvení, následuje večer chval, svědectví a celonoční adorace. Ubytováni jsme opět v rodinách farníků. Naše pouť končí v sobotu dopolední mší svatou, kterou celebruje za účasti několika dalších kněží o. František Lízna, SJ, mnohaletý a mnohakilometrový poutník. Ve své homilii zdůrazňuje, že nás Bůh přijímá a je k tomu neustále otevřen. Po mši svaté po malém občerstvení nastává už jen loučení a odjezd vlakem domů. Co je vlastně pouť? Je to především společenství lidí, kteří jdou - putují - za společným cílem. Je to oběť - za něco, za někoho, na úmysly, které máme hluboko ve svém srdci. A i když se během cesty objeví potíže - bolest, únava, otlaky, puchýře - jdeme s radostí, protože nás všechny táhne kupředu Ježíš milosrdný, který nás na každém kroku povzbuzuje - 10 -
Společenství
2 / 2014
a podpírá a neustále nám připomíná, že nikdy nejsme sami. Jsme šťastni, že ty naše tělesné i duchovní potíže můžeme obětovat a odevzdat do Jeho milosrdné náruče s vírou, že všechno uzdraví, obmění. Díky, Pane Ježíši, že mohu takto s Tebou putovat a důvěřovat Ti. A co TY člověče? Nezkusíš to také? Vděčné poutnice Jana a Olina *************************************************
Pouť národů u Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) ve Zlatých Horách V sobotu 20. 9. se uskutečnila ve Zlatých horách u Panny Marie Pomocné již 19. pouť národů (Němců, Poláků a Čechů) pod heslem „Láska - sílou rodiny“. Naskytla se velmi výhodná možnost se této pouti zúčastnit, tak jsme toho využily. Byly jsme na místě mezi prvními poutníky, tak jsme využily možnost uctění ostatků sv. Jana Pavla II., které se nacházely v kostele. Po příjezdu dalších poutníků následovala modlitba sv. růžence a pak mše svatá sloužená ve 3 jazycích. Hlavním celebrantem byl německý biskup Ludwig Schick z Bambergu, koncelebrovali náš biskup František Lobkowicz a polský biskup Andrzej Czaja z Opola. V homilii německý biskup zdůraznil význam a úlohu rodiny. Konstatoval, že je velmi znepokojivá skutečnost, že je malý počet sňatků, malá porodnost a oproti tomu spousta potratů. Vybízel k modlitbě za synod o rodině. Připomněl, že Maria, Matka církve, je matkou žívota, stará se zejména o nenarozené děti a trpí s každým dítětem, jehož život byl uměle přerušen. Uchylujme se k ní a snažně ji prosme o přímluvu a pomoc. Během mše svaté jsme také zpívali písničky ve třech jazycích. Po mši svaté následovala ještě pobožnost ke cti Matky Boží a uctívání ostatků sv. Jana Pavla II. Pak jsme už všichni, plní dojmů, odjížděli autobusy domů. Děkujeme Ti, Matko Boží, že jsi pro nás připravila tak nádherný den. Pomoz, Matko, naší víře. Anička, Jolanka a Jana *******************************************************************
Byli jsme na Turzovce Říjnové sluníčko pomalu vykukuje z chladného nočního úkrytu a svými jasnými paprsky kouzlí třpytivé odstíny kapek ranní rosy. Autobus zcela naplněný poutníky havířovské farnosti Dona Boska nabírá první metry své dnešní cesty. Míříme k Matce Boží na poutní místo Turzovka, abychom pod jejím ochranným pláštěm prožili hezký, trochu chladný podzimní den. Vždyť dnes celý patří jí, Panně Marii růžencové. Zanedlouho, zahřáti cestou kopcovitým svahem, začínáme první bohoslužbu. Zní první slova chvály a proseb, které každý z nás vkládá do mocných přímluv Panny Marie. Sluníčko zatím už pokročilo výše na své dnešní pouti pod nebeskou klenbou. Nechce asi přijít o tu pěknou podívanou. Melodie mariánské písně stoupá k nebesům a nám všem je tu hezky u srdce. Vždyť jsme u své matky, která vždy potěší a její rozevřená náruč tak něžně pohladí. Ve chvilce přestávky před další bohoslužbou vyprázdníme své batůžky zásob, abychom se brzy po poledni posilněni mohli vydat na zpáteční cestu. Někteří z nás se chtějí ještě v podvečer zúčastnit v Havířově pochodu za nenarozené děti. Ani sluníčko své poutníky nezklamalo a svými jasnými paprsky prozářilo naše pohledy do krásného přírodního scénáře počínajícího podzimu. S radostným prožitkem dnešního dne děkujeme Tobě, naše milá Matičko Boží, za krásu prožitých chvil u Tebe. Děkujeme za vyslyšení našich proseb, kterými se za nás přimlouváš u svého Syna, a prosíme: Provázej nás i nadále na naší životní pouti. Děkujeme za milé chvíle dnešního dne, který pro nás připravil sám náš Pán. A proto jásejme a radujme se z něho. Díky i Vám všem, kteří jste pro nás dnešní pouť k Matce Boží na Turzovku připravili. Alena Balcarová - 11 -
Společenství
2 / 2014 Nadace sestry Akvinely
V kostele vzadu na stolku se objevily složenky této nadace. O co se jedná? Kdo byla nebo je sestra Akvinela? Narodila se v roce 1923 v rodině, která měla celkem devět dětí. Se Školskými sestrami de Notre Dame se nejprve seznámila v Humpolci a v Horažďovicích, kam chodila do školy. Do noviciátu vstoupila v roce 1944 a přijala jméno Akvinela, odvozené od svatého Tomáše Akvinského. Svou povahou a celým svým životním stylem lnula k dětem. Věnovala se jim 4 roky v mateřské škole v Poděbradech (1946-1950). Pak nastupující komunistický režim provedl vystěhování všech řeholnic zejména do pohraničí a místo práce ve školách a nemocnicích je převedl do práce v továrnách a v zemědělství. Sestra Akvinela tak byla odvezena do Broumova a pracovala v blízkých továrnách např. v Polici nad Metují. Vzhledem k náročným podmínkám onemocněla tuberkulózou, a tak byla přesunuta na lehčí práci do Oseku u Duchova, kde pracovala na vyšívání chrámových rouch. V roce 1960 byla poslána svými představenými do obce Horní Poustevna, kde stát zřídil ústavy sociální péče pro mentálně a fyzicky postižené děti. Tento ústav se staral o postižené děti z Prahy, blíže nebylo možné tyto děti umístit, a rodiče proto museli dojíždět přes sto kilometrů. Sestra Akvinela tam pracovala jako zdravotní sestra. Tento pohraniční kraj po vystěhování obyvatel německé národnosti připomínal opuštěné poválečné bojiště. Ve třech domech bylo umístěno 115 mentálně retardovaných dětí. Spolu se sestrou Akvinelou nastoupilo dalších 25 sester jako ošetřovatelky. Práce byla těžká a náročná. Téměř od základu se muselo budovat bydlení i jeho okolí. Bůh byl silou a radostí sester. To pociťovali i postižení. Sestra Akvinela, která měla kromě učitelského také zdravotní vzdělání, převzala funkci vrchní sestry. Jezdili sem za ní na brigády i mladí z Havířova. V průběhu 28 let se stal ústav v Poustevně pro děti malým rájem a pro obyvatele vesnice oporou v mnohých lidských potřebách. V roce 1988 všechny sestry ukončily své poslání mezi handicapovanými. S bolestí a smutkem se loučily s dětmi, které se staly součástí jejich života. Věk a únava nekompromisně uzavřely historii práce v pohraničí. Sestry odešly ke svým starším spolusestrám do tzv. Charitního domova pro řeholnice v Oseku u Duchcova. Po roce 1989 se na Kongregaci školských sester de Notre Dame obrátili rodiče postižených dětí z Prahy, kteří chtěli umístit své postižené děti co nejblíže svého bydliště. Žádali Českou katolickou charitu, aby zřídila nějaký domov přímo v Praze. Sestra provinciální pověřila tímto úkolem sestru Akvinelu. V srpnu 1990 sestra Akvinela získala zrušené jesle v Praze 6 na Petřinách. Dne 7. října 1991 se otevřel první Domov svaté Rodiny (stránky www.domovsvaterodiny.cz). Kapacita prvního Domova nestačila velkému zájmu o umístění, a tak byl v roce 2000 rozšířen Domov svaté Rodiny o druhý dům - bývalou libockou školu v Praze 6. Řízení Domova předala v roce 2002, ale dále působila v Nadaci sestry Akvinely, která činnost Domova svaté Rodiny podporuje. S. M. Akvinele Loskotové byla dne 28. října 2000 udělena Medaile Za zásluhy o Českou republiku, toto státní vyznamenání jí předal prezident Václav Havel. Dne 3. září 2003 jí bylo uděleno také čestné občanství Prahy 6. Sestra Marie Akvinela Ludmila Loskotová zemřela v klášteře v Praze-Krči v sobotu dne 10. listopadu 2007 v 10 h ráno v kruhu svých spolusester. Její tělo bylo uloženo do hrobu sester na vyšehradském hřbitově. Sestra Akvinela je svou osobností rozhodně neodmyslitelně spjata s klidem a bezpečím klientů Domova sv. rodiny. Na její počest po ní byla nazvána Nadace sestry Akvinely. - 12 -
Společenství
2 / 2014
Evropské setkání mladých Taizé v Praze Zúčastnit se pouti důvěry a ... ... modlit se zpěvem i v tichu ve městě, které je v samém srdci Evropy. ... připojit se k desetitisícům mladých lidí z Evropy i dalších světadílů v hledání hlubšího porozumění víře a životu v církvi. ... zažít pohostinnost rodin Prahy a jejího okolí. ... setkat se lidmi, kteří uprostředvýzev dneška žijí evangelium. Termín setkání: 29. prosince 2014 do 2. ledna 2015. Ubytování: v rodinách, případně ve školách Předběžný program: Pondělí 29. prosince 2014 Dopoledne příjezd mladých lidí 17:30 večeře* 19:00 večerní modlitba**, okolo 22:00 návrat do míst ubytování Úterý 30. a středa 31. prosince 2014 8:30 ranní modlitba v hostitelském společenství, následuje setkání ve skupinkách 13:00 polední modlitba v chrámech v centru Prahy Odpoledne: workshopy 17:30 večeře* 19:00 večerní modlitba** 31. prosince: 23:00 v hostitelských společenstvích noční modlitba za mír a „festival národů“, okolo 2:00 návrat do míst ubytování Čtvrtek 1. ledna 2015 Ranní bohoslužby místní církve, poté společný oběd u hostitelů Odpoledne: setkání organizované podle zemí na výstavišti nebo na různých místech Prahy 17:30 večeře*¨ 19:00 večerní modlitba**, okolo 22:00 návrat do míst ubytování Pátek 2. ledna 2015 8:30 ranní modlitba v hostitelském společenství, potom odjezd * večeře a balíček s obědem na další den se bude vydávat ve výstavních halách v Letňanech ** večerní modlitby se budou konat na výstavišti v Letňanech a zároveň v katedrále Cena pro české účastníky: 1500 Kč pro mladé do 35 let, 2400 pro starší (cena zahrnuje stravu, jízdenku MHD, příspěvek na pronájem hal, informační materiály včetně mapy. Jsou vítání dobrovolníci, kteří mohou dorazit 27. prosince. Způsoby pomoci: příjem těch, kteří přijedou 29. prosince pracovní týmy (rozdávání jídla, úklid, příprava hal k modlitbě atd.) organizace příprav v místních společenstvích příprava zpěvu ke společným modlitbám (uveďte prosím na přihlášce) Dobrovolníci, kteří přijedou 27. prosince se od 29. prosince plně zapojí do programu setkání. Mladí lidé, kteří přijedou 29. prosince, mohou také pomoci s praktickými úkoly a ve sboru.
Další informace http://www.taize.fr/cs_rubrique2433.html https://www.facebook.com/TaizePraha2014 - 13 -
Společenství
2 / 2014
Sbírky Datum Havířov-sv. Anna
10.8. 17.8. 24.8. 31.8. 7.9. 14.9. 21.9. 28.9. 5.10. 12.10. 19.10. 1.6.
Havířov-Bludovice
11 133,35 884,11 997,11 427,11 243,13 214,39 662,12 808,11 031,13 348,42 638,-
5 213,6 861,5 302,3 084,2 845,2 541,6 903,2 941,3 019,3 020,10 986,-
Špluchov
účel
530,2 995,- Na opravy kostela 11 065,- Na opravy kaple 1 420,1 227,880,- Na církevní školy 1 721,- Na opravy kostela 930,1 002,854,1 960,- Misijní neděle
Srpen až říjen 2014 v našich farnostech Sv. Anna Křty: Rozálie Eliška Indráková Jindřich Josef Lev Matěj Petr Cienciala Svatba: Monika Zajacová roz. Rozumová a Stanislav Zajac
Pohřby: Rudolf Chlebík ( 91 let) Hedvika Pavlicková roz. Niedobová (87 let) Jindřích Bína (78 let) Richard Kuhnel (80 let) Mária Drozdová roz. Horváthová (90 let) Anežka Ludvová roz. Bednářová (88 let) Jiří Vajda (69 let)
Sv. Markéta Křty, svatby ani pohřby nebyly *************************************************
Víčka na pomoc pro Péťu Milí přátelé, chcete-li,můžete přispět sběrem plastových víček - z pet láhví, aviváží, pracích gelů, kávy, šlehačky, laků na vlasy, pivních sudů, .... Dále je možno přinést lžičky od sunarů, plastová kinder vajíčka. Tyto víčka budou převezeny do sběrny firmy HOTTECH, s.r.o., která plasty zpracovává. Peníze za odevzdaná víčka firma odešle na účet Péti Václavka, z něhož jsou pro něj hrazeny zdravotní pomůcky. Sběr víček bude probíhat mimo jiná místa i v kostele sv. Anny v Havířově každou první neděli v měsíci v 9:30hod. (před mší svatou s dětmi). Všem, kteří takto přispívají, moc děkujeme. Více zde: http://www.pomocpropetu.cz/news/sber-vicek/
- 14 -
Společenství
2 / 2014
Dopisy do záhrobí Žena Šimona Petra V městě Šumbarku, v druhém roce panování zemana Potácivého Vidím Tvé rozpaky, Tvůj údiv nad tím, že Ti adresuji tento list. Namítáš, že muselo dojít k omylu, že Ty nemůžeš být adresátkou mých dopisů, vždyť o Tobě není v Novém zákoně ani zmínka. Rozumím Tvým argumentům, ale přesto Tě prosím, abys četla dále. Ne, nezmýlil jsem se. Striktně vzato jsi v evangeliích zmíněna, byť pouze nepřímo. Je tam řeč o Šimonově domě i o jeho tchyni, která v něm pobývala. Lze tedy poměrně jednoznačně dovodit, že ses ve stejném domě – po boku své matky, svého muže a mnohdy i Ježíšově – musela vyskytovat také Ty. Obrátím Tvou otázku: proč se o Tobě Písma nezmiňují? Ne, nevykládej mi o tom, že nejsi důležitá, že jsi v Ježíšově příběhu nehrála žádnou roli. Oba dobře víme, že je tomu právě naopak… Byla jsi to právě Ty, kdo vytvářel pevné zázemí nejprve pro Petra a pak i pro ostatní apoštoly a jejich Mistra, který u vás v Kafarnaum bydlel. Možná to bylo jediné místo, jež mohl považovat za domov od chvíle, kdy vyšel z nazaretské dílny a počal hlásat svou radostnou zvěst. Neměla jsi vzdělání ani odvahu na teologické disputace, ale rozuměla jsi jí srdcem. Ženskou intuicí jsi poznala, jak je Ježíš výjimečný a jak moc Tvého muže potřebuje. Svolila jsi k tomu, i když Ti bylo hned jasné, že to nemůže dobře dopadnout, alespoň ne tak dobře, jak v to – do posledního dne před Golgotou – doufal Tvůj poněkud prostoduchý manžel. Je to vůči Tobě nespravedlivé, ale Ty sis na to dávno zvykla. Písma nezmiňují ani jména žen či dětí dalších apoštolů, jako by to vše opravdu byla výhradní záležitost mužů. Možná to ale bylo právě proto, že se považovalo za zcela samozřejmé, že Ježíšovi učedníci byli ženatí otcové rodin. Teprve postupem času v církvi převládl pavlovský pohled, který naznačoval jakousi „lepší“ cestu. Zdůvodnění kněžského celibátu jako určité vyšší kvality je stejně nesmyslné jako to majetkové, jímž nás krmili v totalitních školách. Tento celibát má opodstatnění jedině jako praktické opatření – v určité době a v konkrétních souvislostech. Není to žádná podmínka – nutná ani dostačující – k tomu, aby se z muže stal dobrý kněz. Poznal jsem spoustu kněží, svatých i těch zcela opačných, ale nejvíce se mého srdce dotkl právě ten, který v otázce celibátu „zklamal“. Asi se divíš tomu, proč dnes kolem celibátu naděláme tolik řečí a proč se víceméně administrativním opatřením připravujeme o tolik kandidátů této nanejvýš potřebné služby. Nebýt „misijní“ činnosti polských kněží, zůstala by spousta našich kostelů zavřených. Divím se stejně jako Ty. Tvůj muž byl nevzdělaný rybář a s velkou pravděpodobností by nezvládl ani maturitu, natož vysokoškolské studium. Svou kvalifikaci pro službu nejvyššího pontifika získal pouze tím, že byl Ježíšovi nablízku a že ho z celého srdce (více než Tebe?) miloval. Je mi jasné, že jsi po této „kariéře“ svého muže nijak netoužila (koneckonců po takové netoužil ani on), protože od základů změnila život vaší rodiny. O to více Ti chci poděkovat za to, že jsi ji umožnila a že se tak mohly proměnit i naše životy. -ok- 15 -
2 / 2014 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milé děti, malé i ty velké, je tady listopad a s ním i svátky, které slavíme na jeho počátku. Většina z nás vzpomíná na blízké zemřelé při návštěvě hřbitova během svátku všech věrných zemřelých. Ale je tady ještě jeden svátek, neméně zajímavý. Jeho název je ukrytý v tajence křížovky. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
1) Český kníže z rodu Přemyslovců, patron České země (28. 9.) 2) Jáhen, prvomučedník, byl ukamenován (26. 12.) 3) Apoštol, původním jménem Šimon, první papež (29. 6.) 4) Otec Panny Marie, manžel svaté Anny (26. 7.) 5) Pěstoun Pána Ježíše, snoubenec Panny Marie (19. 3.) 6) Apoštol pohanů, autor čtrnácti listů Nového Zákona (29. 6.) 7) Patronka česká z rodu Přemyslovců, založila klášter klarisek s nemocnicí (13. 11.) 8) Apoštol, autor jednoho z evangelií, původně byl celníkem (21. 9.) 9) Svatý Jan …., patron zpovědníků, neprozradil zpovědní tajemství a byl umučen (16. 5.) 10) Biskup z rodu Slavníkovců, zavražděn při misiích v Prusku (23. 4.)
Přeji všem krásný podzim a požehnané listopadové svátky . Marťa
- 16 -
