13. ročník 16, číslo 80. červen 2013

06/13

ročník 16, číslo 80

červen 2013

PRÁCE Když se mi nezdá kosmonaut, princezna ani popelář Jak na to při hledání práce Rok v Indii Jak jsem přežil rok v anglických skautských centrech

časopis pro rovery a rangers

ROVERSKÝ

KMEN

O B S A H

OBSAH ÚVODNÍK Hněteme si budoucnost (J.)

3

TÉMA

26

Práce

26

28

30

3

ROVERING

4

Když se mi nezdá kosmonaut, princezna ani popelář (K.)

RFOR – rovering na Olomoucku (Roy)

4

Jak na to při hledání práce (Janka)

Minulost nezměníš, budoucnost můžeš (Ifanka)

6

Kulturní střípky (lad, jpp)

33

Druhá šance starých hadrů (Adam Štemberk)

8

Rok v Indii (M.)

34

Zahraniční výzvy (Niki)

11

Rovering na síti/Rovering při ruce (Dick)

12

Zážitkové výukové programy (K.)

13

Hluboko do kapsy (tým SpV)

14

38

Naboso bez cíle (Libor P.)

23

42

44 44

Leností k efektivnosti (Stenli)

46

24

Fórum mladších členů (Ondra P.)

25

Šéfredaktorka Dominika Potůčková – Julča (J.) Petra Poncarová – Veve (jpp), Veronika Ušáková – Kostka (K.), Alex Bernadová – Šuměnka (Šum), Lada Matyášová – Laduš (lad), Markéta Těthalová – Maki (M.), Renáta Farkašová – Renča (ref) Bára Kučerová – Bagu (B.), Jana Klímová (korektury) Jakub Pejcal – Boby (foto) a autoři článků a fotografií

Foto na obálce Jakub Pejcal – Boby

48

49

Imagemakers – Jitka Turbáková e-mail: [email protected] www.imagemakers.cz

Tisk POLYGRAF, s.r.o.

Škidovci a jejich Vedem (Lotty)

POZVÁNKY

Co otřásá skautským světem (lad)

Redakce

Grafická úprava a zlom

HYDE PARK

24

Vydavatel Tiskové a distribuční centrum Junáka Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 IČ: 64934926 tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/tdc www.skaut.cz/obchod

Na tomto čísle spolupracovali

Zarputilá krajina Máchova kraje (Šum)

Nákup, to je věda! (M.) 20

číslo 80, ročník XVI vychází 5× ročně registrační číslo MK ČR E 10199, ISSN 1213-0664 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o. Pro registrované členy Junáka je předplatné nově řešeno v rámci nové on-line registrace. Více na www.skaut.cz/casopisy.

Tiskové a distribuční centrum Junáka Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/kmen

19

Jak pracovat s tématem šikany (K.)

AKTUALITY

Josef Kostohryz: básník, spisovatel, odsouzenec na smrt (jpp)

KOLEM NÁS

Lednicko-valtický areál, Mikulov a okolí (Hanča H.) 16 Jak na táborové zdobení textilu (ref )

Jak jsem přežil pobyt na skautských základnách (Vlk)

ROVERSKÝ KMEN

časopis pro rovery a rangers

49

50

Předplatné SEND předplatné s. r. o. www.send.cz/skaut tel.: 225 985 225, 777 333 370 SMS: 605 202 115 Uzávěrka čísla 81 bude 20. 8. 2013. Zaslané materiály se vracejí na vyžádání, redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků.

Ú V O D N Í K

ÚVODNÍK

Hněteme si budoucnost Práce je jistě jednou z nejdůležitějších oblastí většiny z  nás – ať už se na ni teprve připravujeme anebo již tvoří nemalou část našeho všedního dne. V  rámci příprav studujeme vše možné i  nemožné, učíme se novým dovednostem, brousíme své schopnosti, a  neděláme tak jenom ve škole. I  při přípravě tábora či pravidelném vedení skautských schůzek se učíme něco, co můžeme později i mimo Junáka zhodnotit. To, že v Junáku děláme tak různorodé činnosti, při kterých se mnohé můžeme naučit, je jednou z  jeho velkých devíz. V rámci práce samotné pak celý ten proces učení pokračuje. Někdy je to radost, jindy méně, ale určitě je výzvou, aby nás rozvíjela, obohacovala a těšila nás. Náš fokus v oblasti práce dopadl hlavně na oblast příprav na práci. Na ob-

last, ve které si hněteme svou budoucnost. V  koláži (Práce) můžete najít inspiraci, kde se dá v  létě pracovat. V  dalším článku přinášíme náměty pro  ty z  vás, kteří teprve hledají své vysněné povolání nebo pracují s těmi, kteří ho hledají (Když se mi nezdá kosmonaut, princezna ani popelář). Jsteli již ve fázi, kdy hledáte zaměstnání, mohl by se vám hodit článek Jak na to při hledání práce. V dnešní době přibývají možnosti, jak vyjet do zahraničí jako dobrovolník, což může být v  mnoha ohledech výborná zkušenost, kterou můžete zaznamenat do svého CV, a která vám může pomoci ve vašem seberozvoji. Podívali jsme se do dvou kontinentů – Evropy a  Asie. V  Anglii trávil Vlk delší dobu jako dobrovolník na skautských základnách, E.T. zase jako učitelka angličtiny v salesiánském centru v Indii. Co všechno se jim tam přihodilo, se dočtete v je-

jich poutavých vyprávěních (Jak jsem přežil pobyt v  anglických skautských centrech, Rok v Indii). V dalších článcích jsme se věnovali trochu tomu, co by se také dalo dělat v létě na táboře (Jak na táborové barvení textilu), co se aktuálně děje v  rámci Roverského programu (Rovering na  síti/ Rovering při ruce) nebo třeba také tomu, jak se my mladší můžeme zapojit do střediskových sněmů, které někde již probíhají, většinou ale teprve proběhnou (Fórum mladších členů). Moc doufám, že se vám předprázdninové číslo s  tématem Práce bude líbit a  novému šéfredaktorovi přeji spokojené čtenáře, radost z  práce a  dostatek nadšených spolupracovníků. J. Foto: Jakub Pejcal – Boby 3

R O V E R I N G

RFOR – ROVERING NA OLOMOUCKU ANEB V ČEM MŮŽE BÝT REGIONÁLNÍ ROVERING PRO VÁS PŘÍNOSNÝ

Páteční odpoledne. Zvuk zvonů nedalekého kostela rezonuje ve zdech tradiční usedlosti a  každý správný Hanák se chystá na  poklidný víkend. Přesto je ve vzduchu cítit napětí; něco neznámého láká hanáckou mládež ven ze dveří jejich soukromého království. „Mamo, co to s těma děckama je? Deť v chajdě majó bôchtê, tvargle a stejnak někam lítajó,“ říká Pepin a  přemýšlí, co jeho potomci vidí na tom světě za dvorkem. Luďa s Honzou se právě chystají na horolezeckou expedici do rakouských Alp. Petr vytahuje balón ze skříně a čeká, až ho vyzvedne Vašek na fotbal. Anička s Kubou vcházejí do dveří vyhlášené restaurace, aby spolu oslavili výročí svého seznámení. Holky ze sídliště vyráží na film a v parku potkají další partu, která hraje frisbee. Slovo dá slovo a zítřejší hraní na kytaru v jedné z kluboven je domluveno. 4

ROVERSKÉ SKUPINY

Regionální rovering – budování komunity Ptáte se, co mají zmíněné osoby společného a proč se tady o nich mluví? Tito lidé se před několika lety sotva znali, a přestože jsou všichni roveři a rangers ze stejného regionu a mají řadu společných zájmů, nenapadlo by je oslovit se navzájem a jít podnikat jejich oblíbené aktivity, když jejich tradiční parťáci nemají zrovna čas. Jednoduše proto, že patří každý do jiných středisek, oddílů nebo měst a  pokud měli to štěstí, že zrovna jejich roverský kmen funguje, sporadicky se účastnili pouze vlastních akcí, kde ale naráželi na nedostatek lidí a zájmu. Nevěděli, že jiné rovery zajímá to, co je a chtěli by také smysluplně trávit volný čas, kdyby měli s kým. Nevěděli, že by mohli spolu vyrazit spor-

tovat, do kina, na výpravu, expedici či si jen tak zahrát na hudební nástroje. Co tedy změnilo tuto množinu navzájem neznámých skautů v  komunitu, která navzájem sdílí starosti a radosti, vytváří nové zážitky a  přátelství, půjčuje si vybavení a  nabízí psychickou podporu?

RFOR a jeho cíle Jedním z důvodů je bezesporu RFOR. Rok For Olomoucký Rovering, jak vyplývá z  názvu, začal původně jako časově omezený projekt v  roce 2005. Myšlenka byla jednoduchá: vytvořit platformu pro setkávání roverů z  více než deseti středisek v  regionu. Místo, kde se bude moct člověk seznámit se svými vrstevníky, které spojuje rovering

R O V E R I N G

a trávit aktivně svůj volný čas. Nadšení olomouckých roverů a rangers předčilo očekávání a RFOR se tak mohl i musel rozvíjet dále. Pro ty, kteří něco znamenají v  českém roveringu, není překvapením, že iniciátorem a duchovním otcem byl, je a bude Jirka Tvrdoň – Cézi, někdejší spolutvůrce řady celostátních akcí a  kníže Svatopluk (na RLK Svatoplukovy pruty). Protože již před několika lety přesídlil do Prahy, RFOR se částečně proměnil a  svými nápady a  myšlenkami jej tlačí dál řada jiných olomouckých osobností. Kam se olomoucký rovering posunul za těch necelých 8 let? Cílem RFORu je • nabízet mladým lidem, pracujícím u oddílů, prostor pro seberealizaci i aktivní odpočinek, • roverům a  rangers, kteří nemají svůj vlastní kmen, nabízet smysluplnou činnost tak, aby zůstali ve skautském hnutí a  mohli v  rámci něho být formováni i v období největší zranitelnosti, • propojovat fungující kmeny a izolované rovery, nabízet aktivity s přesahem do komunity a společnosti, ve které žijeme. Zvídavého čtenáře jistě zajímá, co konkrétně se skrývá pod těmito vznešenými pojmy. Nejsou to jenom akce a aktivity, které připravuje tým RFORu, ale taky ty, které vznikly zprostředkovaně díky navázaným kontaktům. Jsou to i  události, které organizují jednotlivé skupiny roverů a které se rozšiřují mezi další kmeny a  rovery na Olomoucku. Není zkrátka důležité, kdo je pořadatelem, do jaké míry je akce oficiální či kolik lidí se sejde. Podstatné je, že každý bez ohledu na svůj status má možnost se účastnit roverského programu, který dává smysl. A to je podstatné, jestli mi rozumíte.

Aktivity olomouckých roverů Co všechno vás může čekat, pokud jste olomouckým roverem? Čtyřdenní olomoucký roverský sraz, který se

koná každé dva roky. Stovka roverů a  rangers na jednom místě, témata jako totalita, western, Tibet či zakládání nové civilizace. Diskuze, workshopy, velké hry, táboráky, sportovní aktivity a  kultura. Frisbee, fotbal, lezení, florbal, hokej: sportovní relax i  turnaje dle vašeho výběru. Pravidelná tematická setkání v  klubovnách: cestování, hudební nástroje, seznamování, tanec či exotické ovoce. Služba jako pomoc lidem s leukémií, životnímu prostředí i  etiopským dětem. Horolezecké expedice, zimní táboření, divadelní improvizace, happeningy, mistrovství světa ve schovce, čajovny, dlouhé diskusní večery a mnoho dalšího.

Rovering není snadnou skautskou disciplínou. Lidé odcházejí jak na straně organizátorů tak i účastníků, ale ti noví přicházejí. Snahou RFORu je preferovat kvalitu akcí před jejich kvantitou, zapojit co nejvíce lidí z různých středisek a dlouhodobě informovat místní rovery a rangers o tom, co se děje. Zmíněné aktivity přináší budování komunity, rozšiřování sítí, spontánní akce a multiplikaci výsledků: to, co se děje za pomyslnými zdmi RFORu, je příjemné sledovat a nezbývá než doufat, že svou troškou do  mlýna přispěla i snaha každého z nás. Jan Říkovský – Roy (27 let), Olomouc Foto: archiv RFORu, David Pohanka

ROVERSKÉ SKUPINY

5

R O V E R I N G

MINULOST NEZMĚNÍŠ, BUDOUCNOST MŮŽEŠ O ZÁŽITKOVÉ AKCI PRO ROVERY A RANGERS S NÁZVEM HUSTĚ NAPRUZENÉ PRASÁTKO

„Filippo! No tak, Filippo! Pojď mi pomoct uklízet!“ „Ano, mami, už běžím. A můžu se jít poté podívat do kláštera?“ „Vždyť neumíš číst, ani psát. Pro tebe život v klášteře nikdy nebude.“ Z venkovského kluka Filippa Bruna se i přes veškeré překážky stává člen dominikánského řádu, přijímá zde své nové jméno Giordano a  o  sedm let později je vysvěcen na kněze. Jeho teze, že Slunce ani Země nejsou středem vesmíru, neboť ten je nekonečný, z něj však udělaly vyhnance, kacíře a byl odsouzen k smrti upálením.

Atmosféra Nového hradu Tento příběh prožívalo čtyřicet R&R druhý dubnový víkend na místě více 6

REPORTÁŽ

než příhodném. Uchýlili jsme se na Nový hrad u  Blanska, kde na nás dobová atmosféra dýchala takřka ze všech stran. Již sedmý ročník roverské akce, nesoucí název Hustě napruzené prasátko, byl tedy i díky netradičnímu zázemí velice vypečený. Než jsme se ale v  pátek vůbec dostali na hrad, cestovali jsme časem skrz různá stanoviště až do 16. století. Dále nás kroky vedly do hradní mučírny, kde byl nebohý Giordano připoután na  mučidle. Svým tvrdošíjným postojem, kdy odmítal odvolat své myšlenky, si tak vysloužil odsouzení k trestu smrti. Na začátku akce jsme se tedy dozvěděli o  Giordanově konci. Avšak jaký měl život a  co předcházelo jeho odsouzení? Tyto informace

jsme po střípkách získávali následující den. Putovali jsme po stopách našeho hrdiny, navštěvovali města jeho pobytu a plnili zde úkoly typické pro daná města tak, jak je známe dnes. V Praze jsme po vzoru Staroměstského orloje stavěli věž. V Ženevě jsme návštěvu autosalónu spojili s  výměnou kola na  autě. O  výrobu krému a  pokrývky hlavy jsme se pokoušeli v Paříži. Na lodích jsme propluli Benátkami. Celé naše snažení jsme zakončili v Neapoli přípravou moučníku a jeho prezentací.

Lze zvrátit osud? Večer nás pak čekala hra Brechtovo divadlo, která spočívala v možnosti za-

R O V E R I N G

sáhnout do děje odehrávaného příběhu. Jednoduše jsme se snažili zvrátit osud Giordana a  zkoušeli jsme pozměnit jeho osudová rozhodnutí. Neúspěšně, jak jinak, neboť minulost nezměníme, ale budoucnost můžeme – svými skutky, příkladem a působením na své okolí. Důležité je držet se mravních zásad a názorů, stejně tak, jak to dělal Giordano. Divadlem vyvrcholil víkendový příběh a hlavní myšlenka Prasátka „Minulost nezměníš, budoucnost můžeš!“ byla tedy předvedena v praxi.

Šenk, placky i mše Na Prasátku nechybělo večerní zpívání a hraní v šenku u praskajícího krbu. Jídlo bylo jako obvykle luxusní, jedna snídaně ve formě rautu z vlastnoručně upečených buchet a dobrot. Na hradní věži byla při západu slunce odsloužena mše. Některé z nás poté věž zlákala i k přespání. Jako upomínkové předměty jsme si odvezli pomalovaná

trička a  originální placky s  motivem Prasátka či jinými vlastnoručními výtvory. A že vás teď mrzí, jelikož jste se akce nemohli zúčastnit? Nezoufejte. Příští ročník Hustě napruzeného prasátka bude již tradičně za rok opět na začátku dubna, avšak na jiném místě a samozřejmě s novými nápady. A  že za rok je už moc pozdě a  chtěli byste vyrazit na nějakou podobnou roverskou akci? I  pro vás máme uspokojivé řešení. Na Novém hradě nás mimo jiné navštívily tři stařenky, které začaly vzpomínat na svá mladá léta. Rozpovídaly se o  tom, jak jezdívaly na tábory a hlavně ty roverské jak je bavily! S oslovením „hřebečci a kočenky“

začaly babičky bavit všechny účastníky a  informovaly nás o  roverském letním táboře Roveriáda. Tábor s  desetiletou tradicí se letos uskuteční v  Humpolci od 4. do  11. srpna. Jak název akce „Na hraně“ napovídá, můžete zde zažít momenty, které posouvají a na které se jen tak nezapomíná. Najít tu prostor, kde není bláznivých nápadů, které by nešly realizovat. Čekají vás hravé, tvořivé aktivity, odtržení od každodenních povinností a  čas strávený v  přírodě v  okolí Humpolce, kam se odstěhoval onen legendární Hliník. Ivana Kučerová – Ifanka (22 let), Jedovnice Foto: archiv akce Hustě napruzené prasátko

Info o akcích: http://prasatko.skauting.cz – Zážitková akce Hustě napruzené prasátko www.roveriada.cz – Letní tábor Roveriáda

REPORTÁŽ

7

R O V E R I N G

DRUHÁ ŠANCE STARÝCH ŠATŮ V BROUMOVĚ TŘÍDÍ STARÉ OBLEČENÍ A HADRY Z CELÉ REPUBLIKY PRO DALŠÍ VYUŽITÍ Ze dvora továrny vyjíždí vysokozdvižný vozík, veze velké modré igelitové balíky a najíždí na rampu za kamionem. Přidává další kostku do modré zdi z balíků. Denně tu kamiony naplní až třiceti tunami takových balíků plných látek a starého oblečení. Vítejte v Diakonii Broumov, místě, kam se sváží staré oblečení z celé republiky.

Do kontejnerů i roztrhané Vcházíme do nově postavené haly, kam se přiváží v  kamionech oblečení. Jde o  oblečení, které lidé dávají do sbírek a kontejnerů takzvaně „na charitu“. Vidíme sklad, kam se vozí oblečení do zásoby. „Ty budovy jsme si postavili sami, svépomocně. Pracovali na tom někteří naši pracovníci a klienti,“ vítá nás paní Wienerová. Pracuje v  Diakonii téměř od jejího založení. V  současnosti má 8

REPORTÁŽ

na starost propagaci firmy a sbírek a sociální služby, které Diakonie zajišťuje. Vstupujeme do velké haly, kde probíhá třídění šatstva podle různých kategorií, barev nebo použitelnosti. Je to opravdu velká prostora, jsou tu desítky kovových klecí s různými typy textilu. Na hromadách leží oblečení všech druhů a barev, ale i různé domácí potřeby, hračky, boty a různé další drobnosti. I ty se vybírají při různých sbírkách a dávají pak chudým. Potkáváme spoustu pracovníků –

celkem jich zde pracuje 130. V podstatě jediným ziskem, kterým v  Diakonii financují zaměstnance i  provoz firmy, je prodej vytříděného oblečení a  textilu, který nejde do výdejen pro chudé. Vyrábí se z něj koberce, lepenky a další zboží, hadry se používají na čištění strojů v továrnách. „Do kontejnerů na oblečení tedy můžete směle dávat i roztrhané nebo jinak poškozené oblečení. Nám to pomáhá, abychom se uživili,“ říká paní Wienerová.

R O V E R I N G

Čtyři tisíce v kabátu Procházíme dalšími prostorami. U lisu se vytříděné a  nastříhané oblečení balí do modrých balíků na export. Pracuje u něj klient Láďa. „Jednou našel v kabátě čtyři tisíce korun. Přinesl nám je a  odevzdal jako nález vedoucímu,“ vypráví paní Wienerová. Další místností je střižna. Tady se oblečení stříhá na kousky a odřezávají se zipy, knoflíky a  podobně. Hned vedle výrobní haly jsou dveře prodejny, ve které si lidé bez domova i  ostatní obyvatelé Broumova mohou za symbolickou cenu kolem dvaceti korun kupovat oblečení, knížky a domácí potřeby, které byly v dobrém stavu. Takové výdejny provozuje Diakonie ve větších městech po celé republice. „Musíme za ty věci alespoň minimální částku chtít, aby si jich lidé víc vážili,“ vysvětluje paní Wienerová. Řadu zaměstnanců Diakonie tvoří sociálně slabší lidé, kteří dlouhodobě nemohli najít práci, obzvlášť na Broumovsku. Pracují zde lidé bez domova, lidé po rozvodu, kteří tím přišli o bydlení, propuštění po výkonu trestu, lidé s  exekucemi nebo mladí přicházející z  dětských domovů. Těm, kteří mají problémy s bydlením, nabízí Diakonie možnost ubytování v ubytovně, která je součástí podniku. Jsou tu jednolůžkové i  vícelůžkové pokoje, ale i  pokoje pro páry. „Je to tady můj domov, nemám

kam jinam jít a jsem tu spokojená,“ říká uprostřed pokoje plného plyšových zvířat paní Valerie. Na této ubytovně bydlí už dvanáct let.

Uspořádejte sbírku Diakonie Broumov si za 20 let svého fungování získala slušné jméno a  stále rozšiřuje své kontejnery do dalších měst a  zvyšuje počet materiálu, který se zde zpracuje. Není to ale vždy jednoduché. V posledních letech vzrůstá konkurence i v oblasti, kde bychom ji možná nečekali, jakou může být sběr starého oblečení.

„Pronikají sem konkurenční firmy ze zahraničí. Ty pod hlavičkou charitativní činnosti prodávají oblečení do second-handů nebo na další zpracování. Jde jim ale především o zisk. Na charitativní nebo sociální účely dávají jen zlomek toho, co vydělají,“ vysvětluje paní Wienerová. Firma Potex, která umisťuje do větších měst oranžové kontejnery na textil, na nich uvádí, že jde o sběr šatstva na charitativní účely. Na jejich webu však zjistíte, že na tyto účely firma dává jen půl procenta ze svého zisku. Sběr starých oděvů začali využívat i některé charitativní organizace jako Charita nebo Červený kříž, které ze zisku financují své dal-

O Diakonii Broumov Diakonie Broumov je organizace zabývající se zpracováním a prodejem použitého textilu. Ze zisku financuje různé sociální služby pro lidi na okraji společnosti, které i zaměstnává ve svém provozu. Její součástí je i ubytovna pro tyto lidi. Provozuje několik výdejen oblečení pro bezdomovce a chudší občany. Vznikla v roce 1993 pod Církví československou husitskou. Později se od církve odpojila kvůli snazšímu fungování provozu, ale stále si zachovává původní křesťanský charitní a sociální ráz. V současnosti má 130 zaměstnanců, z nichž je téměř polovina sociálně slabších. Může zpracovat denně až 30 tun oblečení, které sváží téměř z celé republiky i ze Slovenska. Více informací a kontakty najdete na stránkách www.diakoniebroumov.org.

Roverská služba na Safíru Do Diakonie Broumov jsme se vypravili v rámci programu věnovaného službě na roverském lesním kurzu Safír. Program věnovaný službě je pravidelnou součástí kurzu. Letos jsme se kromě vyrábění hmatových knížek pro nevidomé seznámili i s fungováním Diakonie Broumov. Budeme jim pomáhat s propagací jejich činnosti a s pořádáním sbírky starého textilu mezi kmeny a oddíly z celé republiky. Velká sbírka se bude konat i na celostátním setkání roverů a rangers Obrok 2013.

REPORTÁŽ

9

R O V E R I N G

ší projekty a sociální služby. Konkurenční boj probíhá i v jednotlivých městech, školách a  podobně, které se rozhodují, komu povolí starý textil sbírat. Broumovská třídírna přitom má kapacitu zpracovávat ještě více textilu, nedaří se ho však tolik z celé republiky sehnat. „Po Vánocích a  na jaře, kdy lidi třídí šatníky, je to dobré. Ve  zbytku roku o  dost horší,“ říká paní Wienerová. „Mohli byste nám pomoct i  vy, skauti. Můžete uspořádat sbírku ve vašem městě nebo ve vaší škole. S námi se stačí jen domluvit na odvozu nebo na přistavení kontejneru. Zbavíte se starých

hadrů a pomůžete dobré věci,“ dodává na závěr naší návštěvy v Diakonii paní Wienerová.

Adam Šternberk (23 let), Rudná Foto: archiv RLK Safír

Zapojit se můžete i vy! Nejjednodušším způsobem, jak se zapojit, je uspořádat sbírku oblečení a látek ve vašem středisku nebo třeba v celé vesnici či městě. V menším rozsahu je možné vyhledat nejbližší kontejner Diakonie Broumov ve vašem okolí a nasbíraný textil do něj odvézt (seznam míst najdete na webu Diakonie). Pokud byste si troufli na větší sbírku, je možné se obrátit na Mgr. Lenku Wienerovou ([email protected], 603 411 229), která vám pomůže sbírku zajistit, především pak svoz do jejich prostor v Broumově.

-.-. / --- / -.-. / -.- / ..- // .- / .-.. / . / ... / .--. / --- / -. // - / .-. / .. // .... / --- / -.. / .. / -. / -.-- // .--. / .-. / . / -.. / . / -- // -. / .- / -- / --- / -.-. / .. / -- / . // -.. / --- // ... / - / ..- / -.. / . / -. / . // ...- / --- / -.. / -.-- /// -. / .- / .--- / . / -- / -. / --- // -. / .- / -.- / .-. / .- / .--- / . / -. / --- / ..- // -.-. / .. / -... / ..- / .-.. / .. // --- / ... / -- / .- / --.. / .. / -- / . // -. / .- // --- / .-.. / . / .--- / .. // .--. / .-. / .. / -.. / .- / -- / . // -- / .-. / -.- / . / ...- // .- // .--. / . / - / .-. / --.. / . / .-.. // .- // -. / . / ---- / .- / -- / . // -. / . / -.- / --- / .-.. / .. / -.- // -- / .. / -. / ..- / - // -.. / ..- / ... / .. / - /// .--. / .-. / .. / .-.. / .. / .--- / . / -- / . // -. / .- / -- / --- / -.-. / . / -. / --- / ..- // -.-. / --- / -.-. / -.- / ..- // .- // --.. / .- // --- / -... / -.-. / .- / ... / -. / . / .... / --- // -- / .. / ---- / .- / -. / .. // ...- / .- / .-. / .. / -- / . / --..-- // -.. / --- / -.- / ..- / -.. // -.-. / --- / -.-. / -.- / .- // -. / . / --.. / -- / . / -.- / -. / . / .-.-.-. /// -.. / --- / ---- / ..- / - / .. / -- / . // ..- / - / .-. / . / -. / -.-- / -- // -.-. / . / ... / -. / . / -.- / . / -- ///

10

REPORTÁŽ

R O V E R I N G

ZAHRANIČNÍ VÝZVY MEZINÁRODNÍ INICIATIVA, KTERÁ MŮŽE INSPIROVAT I VÁS Neznámá teritoria jsou pro badatele lákavá věc – jsou prvními, kteří mají možnost je prozkoumat, aniž by jim do toho někdo mluvil. Nejde jen o oblasti na mapě, ale i o neprozkoumaná místa v lidské duši. Každý z nás máme spoustu „bílých míst“, něco, co o sobě nevíme – a právě tato bílá místa si žádají podrobný výzkum. K tomu nám slouží výzvy: nejen, že se o sobě učíme nové věci, ale je to i příležitost pro seberozvoj. Každá výzva je osobní záležitostí, protože co někdo udělá bez mrknutí oka, může být pro jiného věc dlouhodobého překonávání se. Velkou výzvou pro rovery je zahraničí. Cestování je dnes snadné, když se vyznáte a  domluvíte, ale dokázali byste sami projet cizí zemi? Člověk se bojí toho, co je mu neznámé, je tedy pochopitelné, že se spousta lidí bojí překročit hranice své země. Připočtěme strach, že se nedomluvíte, nedostatek financí či nedostatečnou podporu ze strany rodiny – opravdu pak není divu, že se někomu nechce vyjet ven. Dejme tomu, že jste se ale rozhodli překonat se a navštívit zahraničí. Můžete se rozhodnout, zda pojedete sami nebo se vypravit s kmenem. Obojí má své výhody.

Vyjet sám Když jede člověk sám, musí se spolehnout jen sám na sebe, odpovídá pouze za sebe, má spoustu času na přemýšlení, a cesta se rázem stane třeba až duchovním zážitkem – zvláště pokud jdete přírodou a za celý den potkáte jen pár lidí. Je to skvělý způsob, jak se stát víc samostatným a jak se učit být sám se sebou. Tipy, jak vyjet sám, je-li mi víc jak osmnáct • můžeš cestovat i  sám – před pár lety jsem v  létě potkala jednu Australanku,

která vyjela na cestu kolem světa. Začala v  Africe na Mootu, pokračovala Evropou, a zůstala zde téměř do Vánoc, než zase odjela. Využila ubytování na skautských základnách i  v  hostelech. Pokud hledáte levnější ubytování a  chcete vyzkoušet něco nového, můžete zkusit couchsurfing – po domluvě vás někdo nechá přespat u  něj doma na pohovce. Jak cestování o samotě, tak i couchsurfing má ovšem svá rizika, se kterými se vyplatí počítat. O  couchsurfingu se kromě na oficiálních stránkách projektu můžeš dozvědět něco i v článcích na webu – např. http://tinyurl.com/cpjm5ko. • můžeš poznat cizí zemi prostřednictvím dobrovolnictví – EVS (Evropská dobrovolná služba), EVSP (Evropský skautský dobrovolnický systém), nebo vyjeď do Ameriky pracovat na jeden z mnoha táborů Boy Scouts of America. Centra WAGGGS také nabízí spoustu možností, jak spojit cestování s dobrovolnou prací.

Vyrazit s kmenem Větší zábava může být vyjet s  partou lidí, které znáte a  o  kterých víte, že je na ně spolehnutí. Můžete se vzájemně hecovat a hlavně více navzájem poznávat. Když se rozhodnete naplánovat expedici s kmenem, vězte, že je za tím víc

práce a zodpovědnosti, a že je to svým způsobem větší výzva. To proto, že se kromě sebe musíte potýkat s  dalšími lidmi. S každou cestou do zahraničí vyjdou najevo ty lepší, ale také ty temnější lidské stránky, a  s  každým prožitým průšvihem zkoušíte pevnost přátelství. Tipy, jak vyjet s kmenem: • Zahraniční akce: Jamboree, Roverway, Moot: http://krizovatka.skaut.cz/ mezinarodni-skauting/zahranicni-akce • Výměna se zahraničním oddílem: http://krizovatka.skaut.cz/mezinarodniskauting/chci-vyrazit-do-zahranici/jaknajit-partnersky-oddil • Expedice: naplánujte si společně vlastní cestu do zahraničí! Osobně se mi vždy vyplatilo čerpat z webové stránky Hedvábná Stezka – www.hedvabnastezka.cz Jako skauti výzvy hledáme a vycházíme jim vstříc. Je ovšem třeba dávat pozor a nepřeceňovat se – výzva vás má obohatit, ne vás připravit o všechny síly! Ne nadarmo se říká: „Pokud se někam potřebuješ dostat rychle, jdi sám. Pokud se chceš dostat daleko, jdi s přáteli.“ Nicole Hovorková (21 let), České Budějovice

Další tipy: • Evropský skautský dobrovolnický systém – http://rovernet.eu/eurovers/roveropportunities-mainmenu-92/esvp-mainmenu-151 • Tábory Boy Scouts od America – http://krizovatka.skaut.cz/ mezinarodni-skauting/dobrovolnictvi/tabory-boy-scouts-of-america • Centra WAGGGS – www.wagggs.org/en/world/centres • Centra WOSM – www.scout.org/en/around_the_world/scout_centres • Couchsurfing – www.couchsurfing.com • Pokud hledáte inspiraci pro výzvu, můžete hledat i na neskautských anglických stránkách, které se věnují výzvám: www.the-challenge.org, www.hitchallenge.com

ROVERING ZA OBZOREM

11

R O V E R I N G

ROVERING NA SÍTI / ROVERING PŘI RUCE… Kdybychom měli vyjmenovat několik slov, která by popisovala život roverů a rangers v dnešní době, tak si troufám tvrdit, že mezi nimi nebudou chybět slova jako „online“ a „net“ nebo „nestíhám“ a „nemám čas“. Mimo jiné i z těchto důvodů přicházíme se dvěma novinkami podporujícími roverský program – s novým RoverNetem a s Roverským diářem.

RoverNet RoverNet není sice v českém roveringu novým pojmem, ale již mnoho let nebyl tím, čím by měl být, tedy centrem roverského dění na Internetu, kde je možné najít akce, inspiraci, přátele či jen být v kontaktu. Proto přichází nový RoverNet, který převzal staré jméno a smysl, ale vše ostatní je zbrusu nové a moderní. Můžete se přesvědčit sami, pokud se podíváte na adresu www.rovernet.cz, kde naleznete moderní web v atraktivní „responsivní“ grafice (která se umí přizpůsobit různě velkému monitoru či tabletu) a s velkým množstvím funkcí. Z  těch hlavních můžeme vypíchnout články, fotky, diskuse, hodnocení, nejrůznější databáze akcí, 12

roverských skupin, projektů, výzev… Propojení se skautISem a  ostatními nově připravovanými weby Junáka je samozřejmostí. Přihlaste se tedy na

NOVÝ ROVERSKÝ PROGRAM

RoverNet svými údaji ze  skautISu, upravte si profil a  začněte RoverNet naplno používat k  vašim roverským aktivitám.

Jak takový skautský web vzniká Je to poměrně náročný proces, protože RoverNet je mnohem složitější web než jen webové stránky nějakého střediska či akce. Úplně na začátku se zpracovalo zadání RoverNetu, které popisovalo, co od nového RoverNetu očekáváme. Následně se objevil projekt „Rozvoj skautských webů“, jehož cílem bylo postupně převést všechny skautské weby provozované na technicky zastaralém systému do moderní podoby. Než se tedy vyjasnilo, zda se do toho půjde a v jakém systému, tak se práce na RoverNetu nemohly pohnout kupředu. Když tato překážka pominula, mohl se zadání chopit Petr Jung – Tulák, který zadání dále rozpracoval do podrobné funkční specifikace. Ta dále pokračovala k manažerovi skautských webů Ondřejovi Peřinovi – Jerrymu, který koordinoval usilovnou práci programátorů. Díky tomu mohla být představena v dubnu 2013 beta-verze, kterou začali zkoušet první roveři a rangers.

Roverský diář Roverský diář je malý sešitek, který vedle běžné funkce diáře (tj. kalendáře k  zapisování) obsahuje i  další věci pro roverskou inspiraci – návrhy na nové výzvy, projekty či akce a pomáhá při výběru a konání roverských aktivit. Diář bude vycházet jednou ročně (ideálně jako příloha Roverského kmene, ale to nemáme ještě potvrzeno) a  bude tak „fyzickým“ průvodcem roverským programem během skautského roku (to vše samozřejmě v propojení s RoverNetem, který bude ovšem online). Je jasné, že ne každému R&R bude diář v nabízené podobě vyhovovat. Proto také budeme dále pracovat na dalších verzích diáře, který by byl atraktivní i  pro ostatní (ať již v  jiném formátu a  vazbě nebo v  elektronické podobě jako aplikace do smartphonu nebo tabletu).

Konečně spouštíme Roverský program Letošní červen je důležitým momentem pro český rovering. Na Obroku, který se koná v červnu, bude představen roverský program, který se připravoval několik posledních let a o kterém již bylo popsáno mnoho listů papíru. Roverský program se následně vydá do středisek, oddílů a kmenů, aby tam pomalu mohl zapouštět kořeny a mohl se tak stát užitečným vodítkem a inspirací pro roverskou činnost. Každý tak bude moct roverský program začít naplno využívat a přispět tak k jeho úspěšnému rozšíření do celé organizace.

R O V E R I N G

Ondřej Kupka – Dick (33 let), Písek

NOVÝ ROVERSKÝ PROGRAM

ZÁŽITKOVÉ VÝUKOVÉ PROGRAMY Kniha Radka Pelánka ukazuje, jak lze sloučit prvky hry a učení do programů pro starší děti i dospělé. V  první části knihy autor čtenáře seznamuje s  metodikou vytváření programů. Pak už následuje zpracování 7 konkrétních programů. Tematicky se všechny týkají složitosti světa, většina z  nich je z  oblasti globální výchovy, jeden program se týká zamyšlení nad složitostí vnitřního světa každého z nás. Programy jsou zpracovány komplexně a velmi podrobně (od popisu aktivity až k  jejímu ukončení), ukazují využití různých prostředků, od zážitkových po výukové, a  jejich kombinování do celku. Je škoda, že kniha ne-

představuje tematicky rozmanitější složení programů (tzn. nejen z  oblasti globální výchovy). Na druhou stranu cílem knihy není jen nabídnutí hotových programů, ale vybízí k  vytváření vlastních aktivit, pro které by měla být kniha spíš inspirací. Představené programy jsou vhodné pro starší skauty a skautky a zejména pro roverské kmeny. Kniha bude užitečná jak pro zkušené rádce a  vedoucí, tak i pro začátečníky, kteří se chtějí dozvědět něco víc o vytváření zážitkových výukových programů. PELÁNEK, Radek. Zážitkové výukové programy. Praha: Portál, 2010. (K.)

RECENZE

13

R O V E R I N G

HLUBOKO DO KAPSY JAK V ODDÍLE PODPOŘIT DÍTĚ ZE SOCIÁLNĚ SLABŠÍ RODINY

Abychom mohli být nejen na táboře spolu...

Máme ve středisku jedno vlče, říkejme mu třeba Honzík. Vyrůstá odmalička s  matkou, jejím starším bratrem, babičkou a dědou ve starém domě, který je ve velmi špatném technickém stavu. Otec se k  němu od narození nehlásí. Nikdo z rodiny nepracuje, pobírají sociální dávky, jen v létě chodí občas na brigády. Na schůzky často přichází bez věcí a ušmudlaný. Do našeho střediska chodí již druhým rokem, začal chodit společně s předškoláky a letos nastoupil do první třídy. Jeho složitější situace se projevuje ve  chvíli, kdy máme jet na výpravu, která stojí peníze. Těch u nich v rodině nikdy není moc nazbyt. Letos na podzim se nám ale i  přesto podařilo dostat Honzíka na jeho první výpravu s přespáním. Jeho maminka se před odjezdem několikrát 14

ODDÍL PRO VŠECHNY

ptala, jaké všechny věci s sebou Honzík bude potřebovat. Nabízeli jsme jí, že některé z nich můžeme Honzíkovi půjčit nebo dát. Ona to ale odmítla s tím, že všechno sežene. Ráno přišel Honzík hrdě v určený čas ke klubovně. Věci měl sbalené ve starém batohu, kterému nefungovaly žádné zipy. Všechny věci měl pro jistotu ještě v  igelitových sáčkách, kdyby pršelo. Jako spacák měl několik let nevětraný dekáč a na nohou měl místo pohorek o tři čísla větší kecky zděděné po strejdovi. Zimní bundu neměl, protože prý bude stačit mikina a čepice. Honzík přesto odjel na výpravu spolu s námi a myslím, že si ji náramně užil.

Zjišťovali jsme si také možnosti, jak pro některé náklady spojené se skautováním využít některé ze sociálních dávek.

Honzík měl také v minulém roce úplně odpuštěnou registraci, letos jsme se s  jeho maminkou domluvili na tom, že může zaplatit o dva měsíce později.

a) snížit dítěti členský příspěvek – středisková rada může na vaši žádost rozhodnout o snížení členského příspěvku pro konkrétní dítě nebo děti z chudších

Takhle nám Pú z  Kolína nedávno popsala příběh jednoho vlčete z  jejich oddílu. Možná jste se také dostali do podobné situace, kdy do vašeho oddílu začalo chodit nebo už delší dobu chodí dítě z chudší rodiny. Jak můžete přispět k tomu, aby takové dítě mohlo i přes finanční obtíže do oddílu chodit? Máte před sebou celou řadu možností, některé z  nich již představil Honzíkův příběh. Můžete například:

R O V E R I N G

rodin, tyto prostředky můžou nahradit dary nebo sponzorské příspěvky od rodičů z bohatších rodin. b) snížit účastenský poplatek na výpravy nebo na tábor – vedoucí oddílu či tábora, který rozhoduje o ceně výpravy nebo tábora, může rozhodnout o snížení ceny akce pro dítě nebo děti se znevýhodněním (včetně sociálního). Může také umožnit platbu ve splátkách c) pomoc se získáním vybavení na výpravy a tábor – nákup tábornického vybavení může být pro méně bohaté rodiny velkým problémem. Velmi jim proto pomůže, pokud jim nabídnete některé starší vybavení, které někdo z  oddílu už nepoužívá, nebo uspořádáte burzu takového vybavení d) získat prostředky z  dotací či grantů – v rámci grantových výzev můžete připravit žádost o podporu práce s dětmi se sociálním znevýhodněním. Podmínky dotačních titulů jsou uvedeny například na webové stránce www.neziskovky.cz e) pomoct zákonným zástupcům čerpat dávky hmotné nouze – hmotná nouze je podle oficiálních dokumentů stav, kdy jednotlivec nebo rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojování základních životních potřeb na společensky přijatelné úrovni. Ti, kteří tato kritéria splňují, se mohou hlásit na pověřeném obecním úřadu, ten rozhodne o přiznání těchto dávek a  následně je i  vyplácí. Jednou z nich je i „mimořádná okamžitá pomoc“. Tu mohou čerpat ti, kdo nemají „dostatek prostředků k nákupu nebo opravě předmětů dlouhodobé potřeby nebo k uhrazení odůvodněných nákladů vznikajících v souvislosti se vzděláním nebo se zájmovou činností nezaopatřených dětí. Dávku lze poskytnout až do výše těchto výdajů, maximálně však v průběhu kalendářního roku do výše 10násobku částky životního minima jednotlivce, tj. až do částky 31 260 Kč.“ Takto mohou být podpořeny i  náklady na účast dítěte ve skautském oddíle (včetně například nákupu obyčejného batohu nebo spacáku). Musí o ni zažá-

... a zažívat spolu radost.

dat zákonný zástupce. Vy pak budete zákonným zástupcům dávat doklady za  účastenské poplatky a  potvrzovat účast dítěte na akcích. Dávka může být proplácena měsíčně i  ročně, záleží na konkrétním úřadu. Dávka mimořádné okamžité pomoci je účelově vázaná, musí být tedy využita pouze k  účelu, na který byla poskytnuta. Odpovědnost je plně na příjemci této dávky, tzn. zákonném zástupci dítěte. Pokud by došlo ke zneužití této dávky, zahájí příslušný obecní úřad

správní řízení, ve kterém může oddílového vůdce oslovit s  žádostí o  poskytnutí informací, zda dítě do oddílu skutečně chodí, účastnilo se tábora apod. Pokud byste potřebovali jakoukoli jinou radu ohledně toho, jak v oddíle podpořit dítě ze sociálně slabší rodiny, ozvěte se do Poradny Skautingu pro všechny na email [email protected]. Tým odboru Skauting pro všechny Foto: Jakub Pejcal – Boby

ODDÍL PRO VŠECHNY

15

R O V E R I N G

LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL, MIKULOV A OKOLÍ TIP NEJEN NA LETNÍ VÝLET NA JIŽNÍ MORAVU

Zámek Valtice

Lednice, dominanta kraje Jméno tohoto zámku je opravdu příznačné, po návštěvě jižní Moravy sami uznáte, že právě Lednice je nejchladnější místo, které jste zde navštívili! Je tomu tak kvůli prohlubině, ve které se nachází, a  nemalý vliv na chladné počasí mají jistě i Dyje a okolní rybníky. První zmínka o  Lednici (tehdy osada „Izgruobi“) je ze 13. století, původní tvrz patřila rodu Sirotků, ale ne na  dlouho. Jelikož nebyli moc hospodární, přenechali panství schopnějším Lichtenštejnům. Že byli dobrými obchodníky, dokazuje fakt, že svůj skrovný majetek dokázali rozšířit na majestátné zámky, letní sídla a  ohromné parky a zahrady. 16

NA CESTÁCH

Zámek v  dnešní podobě sloužil Lichtenštejnům jako letní rekreační chata. Na vlastní kůži pochopíte proč, až ho navštívíte, jelikož obývat ho za zimních měsíců je takřka nemožné. Leda byste byli opravdu otužilí! Až Lednici navštívíte, vyhraďte si na ni minimálně celý jeden den. Je zde totiž opravdu mnoho věcí k vidění. Samotný zámek má 4 prohlídkové okruhy a stálou výstavu obrazů, okolí zámku tvoří rozsáhlý park s  překrásně tvořeným skleníkem plným tropických rostlin (který nadchne i lidi, co se o botaniku nijak nezajímají) a minaretem. Ve staré barokní jízdárně ještě najdete akvárium Malawi. Jak už napovídá název, v  této stálé expozici na vás zpoza skla koukají ryby z afrických jezer Malawi a Tanga-

nika, také ale například jihoamerický sumec, dravé pirani, murény, rejnoci… i smrtelně jedovaté perutýnky. Všechny tyto „mořské potvory“ plavou v akváriích, které pojmou až 40 000 litrů vody! Bude-li se vám překrásná Lednice těžko opouštět, navštivte ještě nedaleký Janův hrad. Co je na něm tak zajímavého? Na první pohled je neobyvatelný, ale když vstoupíte dovnitř, najdete lovecký zámek s  rytířským sálem i  dámskými salónky, který ještě v celkem nedávné době někdo využíval k pobytu. A jak je to možné? Důvod je ten, že jde pouze o umělou zříceninu, postavenou na přelomu 18. a 19. století. V době romantismu totiž bylo velmi moderní, aby každý zámožný pán vlastnil svoji vlastní zříceninu. A Lichtenštejnové přeci nemohli být pozadu!

R O V E R I N G

Ke zhlédnutí se nám nabízí letové ukázky dravců. Málokde k  vidění je, že někteří dravci zde od rána létají zcela volně, krouží ve výškách několika set metrů, a  pak se střemhlav vrhají na kořist. Lednický park můžete projet kočárem či rovnou na jezdeckém koni, okolní vodní systém lze splavovat na  loďkách. Aktivnější roveři mohou plavby spojit s  cyklovýlety po  okolí, nebo ho prostě projít po svých.

Valtice Dominantou tohoto hlavního města vína je barokní zámek a  kostel Nanebevzetí Panny Marie. Sídlí zde Národní vinařské centrum, které řídí veškerou veřejnou prezentaci vín v  ČR (soutěže, degustační expozice, semináře, apod…). Dospělým roverům doporučuji navštívit toto místo v den otevřených sklepů (který se koná v dubnu), kdy si koupíte v jednom ze sklepů skleničku a chodíte od jednoho k druhému, kde ochutnáváte různá vína. V ulicích Valtic je ten večer veselo :-). Ani mladší roveři se v tento den nebudou nudit, jelikož jej doprovází bohatý kulturní program plný vystoupení v krojích, stánků s tradičními českými jídly… a v loňském roce se tento den konal dokonce i cyklistický závod Okolo Valtic. Valtický zámek sloužil narozdíl od  Lednice Lichtenštejnům jako „rodinný domek“. Původně na jeho místě stával hrad, který neměl velké štěstí na majitele. Často se dělil mezi několik dětí, jednou dokonce mezi šest sester. Jde o „domek“ značné velikosti – i  když nejsou zpřístupněné všechny místnosti, je dobré si na  prohlídku zámku a  okolí rezervovat celé odpoledne. Jen procházka přilehlým parkem je na dlouho, především proto, že je velice krásný a návštěvníci sami v něm stráví mnoho času a poté, co se nadýchají zhluboka místa plného historie, se jim ani nechce zpět do současnosti. Aktivnější skupinky roverů mohou do těchto míst vyrazit v září, kdy se zde koná Valtické cyklobraní. Doprovází je soutěž ve šlapání hroznů, soutěž v tahání koštýře (= skleněná nádobka používaná

Tropická fauna v Lednickém skleníku

k ochutnávce a přelévání vína z jedné nádobky do druhé, víno se do ní dostává tak, že nasávací trubičkou vinař vysaje vzduch, a  to vůbec není jednoduché!), množství lokálních specialit, cimbálová muzika, bohatá tombola pro děti i dospělé. Jde o cyklistický závod a koná se na cyklostezkách ve Valticích a okolí. Tato akce je určitě zajímavá a netradiční a stojí za účast!

Asi 10 km od Mikulova se nachází všem známé Dolní Věstonice. Už jen kvůli Věstonické Venuši doporučuji se sem vydat. Najdete ji v  míst-

Tipy: www.rmm.cz – Mikulovský zámek (expozice) www.lednice.cz – Lednice

Mikulov a další zajímavá místa V Mikulově nás čeká opět zámek. Je sice už třetí v řadě, ale každý z nich je tak rozdílný, že se všude dozvíme něco nového :-). Konkrétně zde jsou asi nejzajímavější: podzemí s archeologickými nálezy z dob Římanů a Germánů, renesanční obří sud na víno z roku 1643 a zámecká knihovna. Dámy jistě ocení galerii Dietrichsteinů, kde je vystavený unikátní oděv Markéty Františky Dietrichsteinové. Po návštěvách zámků se trochu víc rozhýbeme a vydáme se na nějakou túru. Možností je hned několik, a  jako první se nabízí Svatý Kopeček, který je od zámku kousek, ale cesta nahoru už je delší. Můžete si zazávodit o  to, kdo rychleji kopec zdolá, nebo kdo uskuteční nejdelší výšlap. Okolí Lednicko-valtického areálu se přímo nabízí k podnikání různých závodů a „odrhovaček“!

www.valtice.cz – Valtice www.obecdolnivestonice.cz/obec/oobci – Dolní Věstonice http://divci-hrad.ceskehory.cz – Dívčí hrady

Ubytování www.skautmikulov.org – skautské klubovny v Mikulově

Akce: http://www.zamek-lednice.com/ kalendar-akci/open-air-operala-traviata-16_29cs.html – Open Air opera La Traviata http://www.zamek-lednice.com/ kalendar-akci/ondrej-havelka-a-jehomelody-makershazeji-davaji-perly-swingu-18_31cs. html – Ondřej Havelka a jeho Melody Makers www.kolopro.cz/zav/cyklobrani – Valtické cyklobraní www.skautbk.cz/plesy – Skautský ples v Blansku

NA CESTÁCH

17

R O V E R I N G

vrchů je to dokonce ten nejvyšší), a  to Děvín se zříceninou Dívčí hrady na vrcholu. Místo jako dělané pro noční bojovku!

Na jakou akci se vydat Město Valtice pořádá kromě zmíněných i  mnoho dalších akcí: různé výstavy ve  zdejším Národním zemědělském muzeu, přednášky o  rodu Lichtensteinů, závody na kolech, zakončené většinou večerní degustací, hudební akademie… V  Lednici jsou zas časté hudební akce, jako například koncert Ondřeje Havelky a Melody Makers, nebo Open Air opera La Traviata… ním muzeu, ale pozor! Na ty, kteří se na  ni už od malička těší, čeká zklamání. Vystavená je zde pouze replika. Určitě to ale muzeu nijak na zajíma-

INZERCE

18

vosti neubírá. A opět by bylo vhodné Věstonicím věnovat alespoň jeden den. Jelikož nedaleko je právě jeden z  těch vyšších kopců (z  Pavlovských

Hana Hanigerová (18 let), Klatovy/Západní Čechy Foto: archiv autorky

JAK NA TÁBOROVÉ ZDOBENÍ TEXTILU NĚKOLIK VÝTVARNÝCH TECHNIK, KDE NEPŘÍTOMNOST ŽEHLIČKY A ELEKTŘINY VŮBEC NEVADÍ Každoročně se táhne naším táborem nějaké téma. Tématem se pak snažíme prodchnout každičký kousek následujících dvou týdnů. Nástup pak šéfuje třeba faraon a večer se scházíme v pyramidě. Táborovou atmosféru dokreslují tematické kostýmy, které si děti vyrábějí samy před táborem nebo v jeho prvních dnech.

Táborový kostým? • Každá družina může mít svou barvu. Kromě posílení družinové identity usnadníte rozlišení družin navzájem i vedoucími během akčních her. • Kostým lze vylepšovat přidáváním „frček“ za splněné zkoušky. Z více „frček“ může plynout hráči nějaká výhoda, v konkrétní hře či dlouhodobě. • Pokud si děti kostým vlastnoručně šijí, kromě zlepšení šicích dovedností také uvidí, že být pečlivý se vyplatí. Kdo dělal lajdácké stehy, bude na konci tábora vypadat jako strašák do zelí.

Jaké techniky jsou na tábor vhodné? Barvení a batika Barvami na textil – za tepla nebo za studena, barvy pro barvení za tepla jsou výrazně levnější. Přírodními barvami – dobře barví červená řepa, červené zelí, šlupky od cibule, borůvky, listí ořechu nebo třezalka. Barvidla je dobré opatřit ve velkém množství, nakrájet na malé kousky nebo rozmělnit na kaši, přidat trochu soli a za občasného míchání dlouho vařit. Ať už barvíme přírodními nebo syntetickými barvami, po vymáchání ve stu-

dené vodě pomáhá pro fixaci barev alespoň tříhodinové odležení ve vodě s octem. Kresba Existují různé fixy a voskovky na textil, kterými se dají snadno a suchou cestou vytvářet různé obrázky. Moje zkušenost s nimi je taková, že i při praní na nízké teploty rychle ztrácí barvu, výjimkou jsou snad jen foukací fixy na textil. Výhodou zůstává jednoduchost, bezpečnost a nenáročnost na podmínky. Není třeba mýt štětce, nosit ochranné rukavice ani hlídat, jestli není od barvy upatlaná lavička – tuto techniku lze tedy bez obav doporučit i mladším dětem. Malba Pro malbu na textil v táborových podmínkách vybírejte takové barvy, které není potřeba fixovat zažehlením. Pokud malujete na tričko, nezapomeňte mezi přední a  zadní díl vložit karton nebo igelit, aby se barvy nepropustily na druhou stranu. Pro nanášení barvy můžeme kromě štětce využít třeba tiskátka z houbičky na nádobí. Savování a barvy ve spreji Pokud chcete na tmavý textil dostat jednoduchý motiv, savování je dobrá volba. Stačí si vystřihnout z kartonu nebo lépe ze samolepicí tapety a  přestříkat rozprašovačem s roztokem sava a vody v poměru 1:4. Výhodou je cenová dostupnost, nevýhodou to, že při aplikaci většího množství sava mohou v textilu vznikat díry. Savem se dá i dobře malovat, místo štětců, které savo rychle ničí, lze použít špejli s  chuchvalcem vaty na konci. Barvy na textil ve spreji se používají podobně, akorát inverzně – na světlý textil uděláme tmavší symbol. Autosprej nedoporučuji, nejprve nepříjemně páchne a po vyprání ztrácí barva rychle sytost.

R O V E R I N G

Zvláštním typem barev ve spreji jsou sluneční barvy – na posprejovanou část dáte šablonku s  kýženým motivem a  necháte „vyvolat“ na slunci. Oblasti zakryté šablonkou budou výrazně světlejší. Sítotisk a linoryt Poslední dvě techniky – sítotisk a  linoryt – jsou náročnější na materiál i čas, výsledek ale stojí zato. Výhodou je, že síto i linorytové razítko lze použít opakovaně. Při sítotisku protlačujete poměrně hustou barvu přes jemné síto se šablonou. Nejjednodušší formou je napnout na rám pomocí sponkovačky jemnou síťovinu, vyřezat na voskovaný papír o velikosti vnitřního rozměru síta váš motiv. Zkušební tisk uděláme na čtvrtku: nakydneme lžíci barvy na vrch síta a  rozprostřeme ji gumovou stěrkou přes všechny díry v  šabloně, tedy místa, kde barva projde sítem a obtiskne se na papír. Jednou rukou přidržíme šablonu na čistém místě, aby se nesmekla, a  druhou přitlačíme a  setřeme všechnu přebytečnou barvu ke kraji síta. Opatrně sejmeme síto a podle výsledku uděláme případně několik dalších zkušebních tisků. Když je šablona na sítu fixována (nehýbe se ani při stírání) a jsme spokojeni s  výsledkem, tiskneme naostro na napnutý textil. Podrobné postupy naleznete na webu: • http://tinyurl.com/linoryt • http://tinyurl.com/sitotisk1 podrobný návod na profi sítotisk • http://tinyurl.com/sitotisk2 na tisk z kupovaných šablon

návod

(ref )

TVOŘENÍ

19

R O V E R I N G

JAK PRACOVAT S TÉMATEM ŠIKANY Bohužel poměrně často se děti setkávají v dětských kolektivech se šikanou. Štěstím v neštěstí je, že se se šikanou děti setkávají spíše ve škole než ve skautských oddílech. To ale neznamená, že bychom se tomuto tématu neměli v oddíle věnovat – jednak kvůli prevenci výskytu šikany v samotném oddíle a také můžeme děti naučit, jak k ní přistupovat v životě mimo oddíl.

Co už je a co ještě není šikana Šikana je úmyslné a opakované ubližování slabšímu. Obyčejné škádlení bývá zábavou pro obě strany, kdežto u šikany se činnost líbí jen agresorovi (tomu, kdo způsobuje ubližování) a oběti se to nelíbí, cítí se ponížená. Agresoři se obvykle snaží ovládat okolí, být v  centru pozornosti – ti často šikanují „veřejně“, mnohdy pro pobavení ostatních, někteří agresoři naopak šikanují skrytě, beze svědků. Oběťmi se často stávají děti nějakým způsobem odlišné – fyzicky, socio-ekonomicky (většinou děti z  chudších rodin, které si nemohou dovolit takové věci, 20

ODDÍL

jako mají vrstevníci) a psychicky (děti s  menší sebedůvěrou, přecitlivělé, ale třeba také děti s  nižší nebo naopak vyšší inteligencí). Když se šikana mezi dětmi objeví, tak zpravidla prochází určitým vývojem – s  délkou šikanování obvykle roste její frekvence, intenzita a  zapojení dalších dětí a  postoj k  ní – zapojují se i  děti, které původně do šikanování zapojené nebyly.

Jak šikanu poznat Oběť šikany se ji často z  řady důvodů snaží skrývat (ze strachu z  odplaty, ze studu…), ale existují různé ukazate-

le, které mohou pomoci šikanu odhalit. Mezi nepřímé patří například jiné chování nebo vzhled dítěte, bolesti hlavy a  břicha, nesoustředění, modřiny bez uspokojivého vysvětlení, ztráta věcí, smutná nálada, apatie, potíže s  usínáním… Mezi přímé ukazatele patří například chování okolí vůči dítěti – od zesměšňování a ponižování, přes poškozování jeho věcí, po fyzické napadání (ale u toho zpravidla nejsme). Šikanování pak může mít následky jak fyzické (úrazy, vyčerpání apod.), psychické (malé sebehodnocení, problémy s  navazováním vztahů, smutek…), tak sociální (členství v  různých partičkách nebo naopak izolace, nižší ambice, ztráta iluzí, narušení morálních hodnot…).

Co když se šikana objeví Je třeba odhadnout její závažnost, vést rozhovory s oběťmi, eventuálně svědky nebo těmi, kdo na šikanu upozorní. Dále je potřeba ochránit oběť a  vést rozhovory s  agresory – zkrátka zjistit co nejvíce informací o  situaci. Nikdy bychom ale neměli přímo konfrontovat oběť a agresora a chtít po nich, aby si to vyříkali, agresor se omluvil apod. Zvlášť pro oběť by to byla velmi náročná, zátěžová situace. Nakonec budeme muset informovat o  situaci rodiče a hlavně také pracovat s celým kolektivem dětí, aby se zabránilo pokračování šikany. K tomu můžeme využít podobné aktivity jako pro prevenci šikany, ale již s nimi musíme pracovat více cíleně, zaměřeně na konkrétní situaci. Pokud se opravdu s šikanou setkáme, je dobré se o  dalším postupu poradit s  odborníkem (práci se šikanou se věnuje řada neziskových organizací, jistotou pak jsou pedagogicko-psychologické poradny). Pokud zjistíme, že se šikana objevuje již delší dobu (neobjevíme ji tedy v samém počátku), je dobré neotálet a vyhledat pomoc odborníka hned od počátku. Aby nás situace objevení šikany nezaskočila, je dobré se na ni připravit dopředu a vypracovat si plán, postup, co se bude dít, kdyby se šikana přeci jen objevila. Čím bude plán podrobnější, tím bude pak zvládnutí situace jednodušší. Plán může obsahovat např. rozdělení úkolů (kdo se postará o  oběť, agresora, kdo kontaktuje rodiče, školu), kontakty na odborníky, tipy na zdroje informací o šikaně…

Prevence šikany Proč se ve skautských oddílech šikana neobjevuje tak často jako ve školách? Domnívám se, že je to způsobené dvěma důvody: • celkový vliv skautského prostředí a vedení dětí ke skautským principům a  určitým hodnotám, které hodnotám agresorů moc neodpovídají

• důraz na vztahy mezi dětmi a  systematické věnování se dětem, jak jednotlivě tak jako skupině (družině, oddílu) Prevenci šikany se vlastně v činnosti oddílu věnujeme neustále tím, že posilujeme kvalitní vztahy mezi dětmi. Dalším krokem, jak můžeme působit preventivně, jsou různé psychosociální hry zaměřené na spolupráci, posilování soudržnosti družiny a  oddílu, lepší poznání sebe i  druhých. Cílem těchto her není samozřejmě jen prevence šikany, ale celkově rozvoj jednotlivých dětí, jejich sociálních dovedností, rozvoj vztahů obecně. Hry mají navíc výhodu, že jsou přirozenou součástí skautské činnosti, jsou užitečné a nenásilné. Tipy na různé knížky s psychosociálními hrami jsou uvedené v rámečku. Třetím prostředkem, jak můžeme působit preventivně proti šikaně jsou různé programy zaměřené vyloženě na  problematiku šikany – může jít o  různé besedy, diskuze, můžete také zhlédnout společně nějaký tematicky zaměřený film, po kterém bude následovat krátká diskuze a reflexe apod.

Příklady některých her zaměřených na spolupráci a lepší sebepoznání Bombardování nostmi

pozitivními

vlast-

Abeceda Potřeby: čtvrtky, pastelky, fixy, seznam vlastností Cíl: uvědomění si vlastních kvalit a vnímání kvalit ostatních se zaměřením na shody a rozdíly

R O V E R I N G

Popis: Každý si vezme čtvrtku a po jedné straně svisle napíše své jméno. Ke každému písmenu pak bude mít za úkol vymyslet jednu svou vlastnost nebo jinou osobnostní charakteristiku začínající na dané písmeno. Pokud to dětem nepůjde dobře, mohou dostat na pomoc seznam nejrůznějších vlastností. Pokud někomu zbude čas, bude moci obrázek dotvořit i jinak. Potom může následovat výstavka obrázků a zpětná vazba. Čtyři rohy Potřeby: seznam otázek a  odpovědí, čtyři očíslované čtvrtky Cíl: uvědomění si rozdílných názorů, postojů…, shod a rozdílů mezi sebou Popis: V  každém rohu místnosti bude jedna čtvrtka s  číslem od jedné do čtyř. Dětem vždy přečteme otázku zkoumající jejich názor, postoj k něčemu a čtyři možné odpovědi. Děti si vyberou možnost, která je jim nejbližší a stoupnou si k danému číslu. Protože ne vždy budou s odpovědí zcela souhlasit, dostanou prostor pro krátkou diskuzi o daném tématu. Po celé hře by měla následovat zpětná vazba.

Potřeby: seznam vlastností

Kočkodům

Cíl: povzbuzení, ocenění druhého, vyjadřování se

Potřeby: papíry, tužky, fixy Cíl: podpora komunikace, spolupráce

Popis: Vždy bude vybraný jeden hráč a  ostatní ho budou „bombardovat“ jeho pozitivními vlastnostmi. Jeden ze skupiny bude zmíněné vlastnosti psát na papír. Ten, o kterém je řeč, je celou dobu potichu. Postupně se vystřídají všichni. Pro inspiraci bude na tabuli napsán seznam různých vlastností, který si zpočátku společně přečtěte. Následovat by měla krátká zpětná vazba.

Popis: Děti se rozdělí do dvojic a vždy jeden z dvojice jde za dveře a druhý zůstane ve třídě. Děti ve třídě obdrží informaci, že mají společně s druhým z dvojice nakreslit kočku. Žáci za dveřmi obdrží informaci, že mají nakreslit dům. U kreslení nesmí mluvit a doba pro kreslení je zhruba jedna minuta. Po dotvoření obrázku by měla následovat společná zpětná vazba.

ODDÍL

21

R O V E R I N G

kterou nadepíše slovem Já a úkolem bude nalepit na ni předem připravené a přinesené obrázky, které vypovídají o vlastním Já. Pak se obrázky vyberou a všichni společně pak budou hádat, kdo co vytvořil. Pak by měla následovat zpětná vazba.

Závěrem Kromě preventivního působení je snad ze všeho nejdůležitější naučit děti umět vyhledat pomoc a  svěřit se, pokud je to potřeba a  pokud se šikana v  oddíle nebo ve třídě některého z  našich dětí objeví, tak se nebát problém pojmenovat a hlavně ho začít řešit.

Důležité je posilovat kvalitní vztahy v oddíle

Gordický uzel Potřeby: žádné Cíl: podpora spolupráce a komunikace Popis: Děti si stoupnou do chumlu a  zavřou oči. Nejprve zvednou pravou ruku a chytnou za zvednutou ruku někoho jiného, totéž poté s levou rukou. Pak otevřou oči a  jejich úkolem je se rozmotat, aniž by se pustily. Klubíčko

Tipy na knihy o šikaně

Sluníčko

KOLÁŘ M. Bolest šikanování. Praha: Portál 2008.

Potřeby: žluté čtvrtky formátu A5, lepící páska, fixy Cíl: vnímání kladných stránek druhých, schopnost ocenění, podpora sebehodnocení

Potřeby: klubíčko vlny Cíl: podpora pocitu vzájemnosti, vzájemného uznání Popis: Všichni si sednou do těsného kruhu a budou si kutálet klubíčko vlny a vytvářet tak síť. S každým kutálením vysílající řekne, komu klubko posílá a čeho si na něm cení. Pak by měla následovat zpětná vazba.

Popis: Každý dostane čtvrtku a  jeho úkolem bude nakreslit do její horní části sluníčko. Až budou všichni hotovi, tak si nalepí čtvrtku na záda. Pak následuje prostor pro to, napsat ostatním na jejich čtvrtku pozitivní vzkaz, pochvalu, ocenění apod. Když bude dopsáno, budou děti vyzvány, aby si papír sundaly, přehnuly a schovaly někam s tím, aby si ho později, až budou mít klidnou chvilku, přečetly.

Chůze důvěry Koláž mého Já Potřeby: šátky Potřeby: čtvrtky, obrázky, lepidlo Cíl: prohloubení vzájemné důvěry, smyslového vnímání Popis: Děti utvoří dvojice. Jeden z nich bude mít zavázené oči, druhý bude jeho průvodcem. Průvodce se stará o bezpečí partnera. Úkolem průvodce je provádět 22

ODDÍL

(K.)

kamaráda co nejzajímavější cestou po místnosti, krajině a  zprostředkovávat mu různé smyslové vjemy (hmatové, zvukové). Během procházky oba mlčí. Na smluvený signál se role vymění. Pak by měla následovat zpětná vazba.

Cíl: uvědomění si vlastních kvalit, zájmů, silných stránek, společných zájmů s ostatními i vlastní individuality Popis: Každý si najde nějaké místo, kde bude nikým nerušen. Dostane čtvrtku,

Foto: Jakub Pejcal – Boby

KOLÁŘ M. Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál 2011. ŘÍČAN P., JANOŠOVÁ P. Jak na šikanu. Praha: Grada 2010. …a další

Tipy na knihy s psychosociálními hrami CANFIELD J. Hry pro zlepšení motivace a sebepojetí žáků. Praha: Portál, 1997. HERMOCHOVÁ S. Hry pro život: sociálně psychologické hry pro děti a mládež. Praha: Portál, 1994. KŘÍŽ P. Kdo jsem, jaký jsem: aktivity pro osobnostní a sociální výchovu k podpoře sebepoznání a sebepojetí. Kladno: AISIS, 2005. LOKŠOVÁ I. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999. VOPEL K. W. Skupinové hry pro život I, II, III a IV. Praha: Portál, 2007–2009. ZAJÍC J. et al. Kdo jsem?. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, 2008. …a další

R O V E R I N G

NABOSO BEZ CÍLE Ten pocit vítězství, pocit, že jsem dokázal předběhnout jiné závodníky a že jsem dokázal překonat je i sebe, je opojný. Znám jej dobře. Možná i proto jsou závody v  běhání v  současné době masovou záležitostí. S  rostoucím počtem běžců roste touha po srovnávání se s  jinými (notně podpořená sociálními a  běžecko-sociálními sítěmi). Je to logické u sólového sportu, jakým běh je. Člověk jednoduše díky této paradoxní komunitě sólistů pociťuje potřebu hlídat výkon, poměřovat se, měřit, zvyšovat, zrychlovat a prezentovat své výsledky. Proto je každý víkend roku nabitý závody. Každý chce závodit, být lepší než jiní! Mě to však neláká. Proč?

Účelem je proces Protože by bylo nutné, abych mnohem více trénoval, pokud bych chtěl obstát v silné konkurenci, ale já nechci trénovat – chci jen běhat, lépe řečeno chci se nechat nést. Účelem onoho plynutí pro mě tedy nemůže být vynikající výsledek v  závodě, dosažený čas v  maratonu či úspěch obecně. Hlavním smyslem běhu je proces. Nemyslím to rázné střídání nohou a divoký dech, ten proces se děje spíš ve mně – spojení záměrné nejistoty a nutnosti přizpůsobení se neustále novým podmínkám ústí v plynutí běhu.

čata a  rozhlédni se. Nechtěj se hned vyrovnat Mauglímu. Vyber si pěknou stezku a jen si pomalu cupitej. Vybírej si cestu a nejdi tvrdě přes všechny překážky. Nechtěl bych, abys cítil zklamání, že jsi něco nezvládl, chtěl bych, abys cítil volnost. Pasáž s  ostrými kameny oběhni, nehraj si na hrdinu, stejně by to byl zas jen jeden z cílů. Na žádném cíli nezáleží (všechny jsou dobré). Každý krok na stezce se stává jeden z dalších cílů a je právě tím jediným správným místem, kde máš v tuto chvíli být. O nic jiného se nemusíš snažit.

Přestaň soutěžit

Boty jsou (jen) nástrojem

Celá společnost se zaměřuje na zhodnotitelné cíle, výstupy a  následné feedbacky. Copak ty krucinál nevíš, kam směřuješ? Tak se pak nediv, že tě někdo předběhne, když jsi takhle zásadně pozadu. Téměř všechno v  životě je soutěž – neustálá potřeba snažit se, se kterou se každý vypořádává, jak může.

Zalíbí-li se ti přirozený běh, nenech se spoutat „must-have“ minimalismem, protože tajemné slovo marketing zasáhlo i bosý běh. Minimální a barefoot boty považuji rozhodně za pokrok. Minimalismus má představovat okleštění na nejnutnější základy, ale některé ceny výrobků jsou celkem maximalistické. Minimální boty představují dobrou ochranu před zbytečnými poraněními, pokud si chceme zachovat pocit kontaktu se zemí. Za prázdnou peněženku však ne-

Pokus se na chvíli vyváznout z toho kolotoče ambiciózních cílů a zpětných vazeb. Až budeš u lesa, zuj si svoje bagan-

stojí, jsou jen nástrojem, který se bez nás nepohne z místa. Dokonalým nástrojem pro běh můžeme být my sami. Libor Pospíšil (24 let), Olomouc Foto: archiv autora

Tipy: Inspirativní literatura: McDOUGALL, Christopher. Born to Run – Zrozeni k běhu. Praha: Mladá fronta, 2011. KATOVSKY Bill – LARSON Peter. Tread Lightly: Form, Footwear, and the Quest for Injury-Free Running. Skyhorse Publishing (United States), 2012. FINN, Adharanand. Běhání s Keňany. Praha: Mladá fronta, 2012. DREYER, Danny. Chi Running. Praha: Mladá fronta, 2013.

Doporučené weby: www.runfree.cz http://zenhabits.net/journey http://barefootrunninguniversity.com www.behej.com

V POHYBU

23

A K T U A L I T Y

CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM Testování RoverNetu RoverNet – hlavní podpůrný nástroj roverského programu vstoupil do závěrečné fáze svého vývoje. Buď u toho a pomoz nám ho pořádně vyladit, aby roverům a rangers sloužil co nejlépe. Více informací hledej v článku na Křižovatce http://krizovatka. skaut.cz/zpravodajstvi/8178-pripravujeme-novy-rovernet-zapojtese-do-testovani

Junák hledal a našel nového redaktora interní komunikace TDC a šéfredaktora Roverského kmene V dubnu bylo vyhlášeno výběrové řízení hned na dvě pozice v rámci Junáka: redaktora interní komunikace Tiskového a distribučního centra a šéfredaktora časopisu Roverský kmen. A kdo že vyhrál? To se jistě brzy dozvíte… :-)

osloveni pomocí speciálního e-mailu s prosbou o zkvalitnění služeb webu. Připojit se na základě výzvy na samotných internetových stránkách mohl kdokoli. Všechny návrhy na zlepšení či změnu budou v následujících měsících zpracovány a vznikne tak úplně nový a snad většině vyhovující internetový portál pro všechny skauty a skautky jakéhokoli věku. Všechny tituly jsou zdarma ke stažení ve skautském e-obchodu TDC http://obchod.skaut.cz v sekci „eknihy ZDARMA“.

Skautské e-knihy od TDC zdarma TDC si dalo závazek, každý týden zpracovat a vydat alespoň jednu e-knihu pro elektronické čtečky. Pokud tedy nevíte, co číst ve vašem novém přístroji, doporučujeme studovat skautskou literaturu elektronicky.

Nové vydání knížek Petra Hájka – Balúa

V dubnu se opět sešlo Náčelnictvo Junáka

Změna webu krizovatka.skaut.cz

24

CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM

Členské karty První várka členských karet již byla vyrobena a  distribuována. Na několik tisíc skautů se jimi tedy může od začátku dubna identifikovat. Pokud ji ještě nemáte a chtěli byste ji, je možné si ji za 40 Kč doobjednat přes SkautIS.

E-learning v Junáku Junák připravuje nový vzdělávací nástroj – prostředí pro tvorbu a  absolvování online e-learningových kurzů. Postupně by měly vznikat kurzy otevřené všem a  zároveň bude systém umožňovat vytváření e-kurzů v  samostatných sekcích jednotlivých vzdělávacích akcí a  kurzy otevírat jen pro vybrané uživatele. V současnosti jsou vytvořeny tři kurzy z  projektu Finanční gramotnost. Pro skauty je nejzajímavějším z  nich asi kurz Hospodaření pro vedoucí. Jsou dostupné na adrese http://el.skaut.cz/cs/ rozumimefinancim. (Nezapomeňte se vpravo nahoře přihlásit.) Další kurzy se připravují (zdravotník zotavovacích akcí, skauting pro všechny) a  budou spuštěny nejpozději během května.

Další setkání Náčelnictva se neslo v duchu velkých změn. Jednalo se o návrhu nových stanov, diskutovalo o logu a názvu organizace, o  podobě skautského kroje, a  také o  časopisech nebo třeba rozhodovalo o  udělení vyznamenání Medaile sv. Jiří. Výsledky si můžete přečíst ve zprávě z jednání…

V rámci rozsáhlých změn, které se dělají v  celé výchovné struktuře Junáka, bylo též rozhodnuto o změně hlavního interního webu krizovatka.skaut.cz. Všichni registrovaní činovníci na Křižovatce byli

a Od stromu mládí k dospělosti od skautského spisovatele a  instruktora Petra Hájka – Balúa. Obě knížky zakoupíte za 25  Kč na setkáních ČLK Corda (www.corda.cz), skautských seminářích nebo ve  skautské prodejně JUN (i v e-shopu).

ČLK CORDA u  příležitosti svého 15.  ročníku vydává v  edici Corda nová upravená vydání knížek Oheň

Od roku 2014 bude systém el.skaut.cz otevřený všem vzdělávacím akcím. Pokud se chcete do pilotního testování zapojit již teď a  nabídnout vašim frekventantům část vzdělávacího obsahu online, napište na [email protected]. (lad)

A K T U A L I T Y

FÓRUM MLADŠÍCH ČLENŮ ZAPOJ SE DO ROZHODOVÁNÍ O STŘEDISKU I CELÉM JUNÁKU! Blíží se střediskové sněmy. Podpoř, aby před ním tvé středisko uspořádalo Fórum mladších členů, na kterém se i  ty budeš moct vyjádřit k  tomu, jakým směrem se má tvé středisko dále ubírat. Na otázku – Co je Fórum mladších členů? – by se dalo suše odpovědět: Pokud příslušná organizační jednotka (OJ) svolává před sněmem OJ fórum mladších členů, je jeden delegát starší 12 let zvolený tímto fórem delegátem sněmu OJ. Fórum mladších členů je setkání mladších členů Junáka, které se vyjadřuje k problémům činnosti Junáka a vznáší doporučení orgánům Junáka. Pro svolávání a  jednání fór se přiměřeně použijí předpisy pro svolávání a  jednání sněmů OJ. (Organizační řád Junáka)

Fórum mladších: I tvůj hlas bude slyšet… CO TO JE? Setkání všech skautů a skautek, kterým už bylo 12 a  ještě nebylo 18. Setkání, na kterém se probere, co vás na středisku pálí, a které může středisko ovlivnit na několik let. Pokud máte ve středisku víc oddílů, je to možnost se setkat se skauty z  ostatních oddílů ze střediska. A  nakonec je to taky volba zástupce, který vaše názory bude reprezentovat na střediskovém sněmu. K ČEMU JE TO DOBRÉ? Můžeš se tak zapojit do řízení střediska. Můžeš navrhnout, co by mělo středisko dělat, jaké akce pořádat nebo co by se mohlo změnit ve vaší klubovně. Na  fóru se můžeš vyjádřit i  k  tomu, koho by delegáti sněmu měli zvolit za  vedoucího střediska. Můžeš se zde vyjádřit i  k  tématum, která se týkají celého Junáka. Můžeš říct, co si myslíš třeba o  podobě a  vhodných příležitostech k nošení skautského kroje, o tom,

Pomoci k lepšímu můžeš i ty. Fórum je pro to dobrá příležitost.

jaký by měl být nový název organizace, nebo o tom, jaké charitativní akce má Junák pořádat. JAK SE TO TÝKÁ TEBE? Pokud ti je mezi 12 a  18, můžeš se fóra zúčastnit. Můžeš být zvolen jako delegát, který bude fórum zastupovat na střediskovém sněmu. Pokud ti je víc než 18, můžeš ho na středisku uspořádat, třeba spolu se svým kmenem. PROČ O TOM PÍŠU TEĎ? Protože aby to, co proberete na fóru, mělo nějaký dopad, musíte to říct střediskovému sněmu. A protože střediskové sněmy proběhnou ve většině středisek v následujícím půlroce, tak je teď ta nejlepší doba. CO POTŘEBUJEŠ K TOMU, ABY SES MOHL FÓRA ZÚČASTNIT? V první řadě ho musí středisková rada svolat. A pak už je to jednoduché – stačí přijít. JAK MÁ SPRÁVNÉ FÓRUM VYPADAT? Fórum musí někdo řídit. Na tom, kdo to bude, byste se měli na začátku shodnout. Někdo z  něj také musí

napsat stručný zápis, aby bylo jasné, k čemu jste dospěli. A nakonec na něm má proběhnout volba delegáta sněmu. Delegát musí být zvolený tajně pomocí hlasovacích lístků vložených do  urny, které pak sečte nejlépe tříčlenná komise. Se  svým zvolením musí delegát samozřejmě souhlasit. POKUD BUDEŠ FÓRUM ORGANIZOVAT, NA CO BY SIS MĚL DÁT POZOR? Je dobré, když má fórum něco, od čeho se může odrazit, například konkrétní otázky, na které má odpovědět. Hodit se může i moderátor, který by měl vědět, o  čem se mluví. Může být buď přímo z vašich řad nebo můžete požádat někoho ze starších na středisku, aby vám s tím pomohl. Na konci fóra musí být jasné, na čem se fórum shodlo. Všichni by také měli vědět, co se s těmi závěry bude dál dít. Po nějaké době bys měl účastníky fóra informovat o tom, jak s jejich návrhy a závěry naložila středisková rada. Ondřej Pytela (28 let), Kralupy nad Vltavou Foto: Jakub Pejcal – Boby 25

T É M A

PRÁCE

Poštolka

i na t zdravotnic podruhé děla let už 11 du do bu 4 s Leto ti od táboře pro dě u lidí rt pa ou příměstském br do Těším se na inkám těžkou v Praze 10. ulehčit mam h. – l cí ný eč o prázdninác e a spol az Pr v í školky přído e ím od úlohu hledán ch , o děti výlety e brigáda je Pořádáme pr stu her. Tahl ou sp e em proto aj rody a hr y náročná, a y i psychick o mě ck pr zi fy že , ě m ám o uf pr dva týdny. Do k na ro e ý uz ul po jedu jako min bude stejně y ck dy tato brigáda vž ě otože děti m , inspirací, pr t a rozesmát pi va ek př u i. m dokážo ni s “ ěji „pracuji proto nejrad

Tomáš Letošní letn í brigádu mám naplánovanou dopředu. Te hdy mi kam téměř rok arád ze stře práci bazéno dní povypráv vého plavčíka ěl o jeho v USA. A tak zkusit také. Po absolvov to jdu tedy le ání kurzu am jsem už douf erického plav tos ám plně přip číka raven tuto pr Od pobytu v ác USA očekávám i vy vých zážitků, poznání nové konávat. zlepšení mýc kultury, plno h jazykových v hezkém pr noostředí. Sam schopností a oz práci řejmě také ně přilepšení, kt jaké to fina eré však u té nční to br důvod. Trochu se obávám ve igády neberu jako hlav ní byl upozorňo lké humidit y, ván. Během na kterou js volného času em nějaký větší bych rád navš galavečer ve tívi sm (MMA), kter é mají teď na íšených bojových sporte l ch zá Zašel bych i padní poloko na nějaký tr uli velký bo énink, to se om. ještě uvidí po však dle mých služ eb a náročn práce. Po sk osti ončení pracov ního víza m také vyhrazen ám ý nějaký ten čas na cestov ání.

ouské m na rak nce stráví e n rv lý M če v u ůlk Kaprálů Druhou p of (takový se tam starat h ll e Z ě n Budu základ voměřítku). y a připra í základn ve větším n ě tů u št o ji k za ých lní o materiá pro družiny z různ u a nové m rod vat progra se na krásnou pří vylepšil rád ším si Tě . ch ta y ě b sv é ičí lidi, tak od zahran k inspirativn u. Doufám, že se to pa u d u n b či a m svoji ně u přiučím a kmeni tů lecčem e ních skau i při práci v oddíl žít moci pou

Prófa

26

T É M A

Kde budou roveři a rangers v létě pracovat? Nechte se inspirovat.

Šíša Ivča

dná brigáda. ká první pořá če ě m tě ko lé Letos v c nevleze ja do toho už ni t u tety la dě ch Doufám, že by tech. Měla le h íc tování oz on ch m v před nějaké robě – snad Prý nay. ěn sm v práci, ve vý na t to, ělo by to bý krabiček. M se těším na áce. Nejvíc pr urná m čí id kl ně prosto let nad třeba přemýš ách že nebude po si moci hloubat v hlubin du ní bu ón e al ot , on m čitý této m . Snad si po svého mozku c:-). ni eb uč t ži práci budu vá

Budu pracov at necelé tři měsíce jako instruktor ho rolezectví a vodáctví na plovárně na Žluté Malé Skále v Českém ráji Pro tuto brig . ádu jsem mus el víkendový ku absolvovat rz. kolektivu, po Těším se na práci v mla dém znávání nový ch lidí a získ ní nových zk áváušeností. Zá ro veň se zdok lím v oblast onai těchto spor tů a také si přivydělám. i dobře Zkrátka skvě lé využití le prázdnin. tních

Šmudla Na brig ádu pů jdu ke dobré své zk zámečn ušenosti a on mu sousedov i, se kt ík, tak že bud se mnou dou všechn em fám ta erým mám o ky. Je plechy práce s kovov e dělat záme to č nebo t ěžkým ým materiále nické práce. i Je m o , ať už celovým Těším s nerez to se i nosník ovými chlapi, na jeho spolu y. se kter pracov ýma je níky, p dělá. J rot et sra a těším am taky jede nda a ta prá ože to jsou s ce pr n s a podo e, až spolu z kluk, který je se potom lé ávní pe ase bu bné ak m ů j v d c r e e s mě zas e nach . Všichni jsou me chodit na tevník, ystají n p ějakou „srandysti“ a ing-pong Určitě lumpár nejspíš se tam nu. si na n téměř vše a m aučím nové v ěci, pro usel by abych tož ch pa Doufám k mohl říct, ž tam být něk e s kovem dě olik le e už um lají , že se t, naučím čitý úk ím vše ch ol v se vším vyřešit, a ne íc přemýšlet no. , budu s radit. i muse jak urt necha t

27

T É M A

KDYŽ SE MI NEZDÁ KOSMONAUT, PRINCEZNA ANI POPELÁŘ O VOLBĚ POVOLÁNÍ „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc…“ zpívá Jan Werich ve známé pohádce. Jenže co bych měl dělat zrovna já? Na co se hodím? Co mě bude bavit?

Kostky jsou vrženy?

Volba povolání je jedním z  nejzávažnějších rozhodnutí v  životě a  v  roverském věku nás může toto rozhodování potkat dokonce čtyřikrát. Poprvé je to hned na počátku roverského věku, kdy se rozhodujeme o  střední škole nebo vyučení. Podruhé se rozhodujeme na konci střední školy, zda jít do práce či na vysokou, případně na jakou. Potřetí to může být na konci bakalářského studia, zda pokračovat ve studiu a kde, nebo jít do práce a  nakonec počtvrté na konci vysoké školy, kdy volíme, kam jít do práce či zda dále směřovat do vědeckého bádání na doktorském studiu. Je to tedy téma pro nás všechny aktuální, často dokonce opakovaně. Teď se ale budeme věnovat hlavně prvním dvěma případům, ty totiž bývají nejnáročněj28

PSYCHÉ

ší. Později již jsme nějak nasměrováni a volba bývá jasnější.

jistě neměli přeskočit než podnikneme další kroky.

Začít u sebe!

Co když pořád nevím?

Zvolit si vhodné povolání může být na počátku dospívání až moc obtížné a zodpovědné rozhodnutí, se kterým si řada z  nás neví rady. Nejprve bychom s přemýšlením měli začít u sebe, u svých zájmů, hodnot, oblíbených předmětů ve škole… Jako podněty k  přemýšlení mohou sloužit otázky v  rámečku. Při rozhodování o  budoucím směřování bychom měli zvažovat jak své zájmy tak známky ve škole, co nás vlastně motivuje k učení a budoucí profesi, zda nás baví se učit… Je to fáze, kterou bychom

Když stále nevíme co dál, může nám pomoct naše nejbližší okolí – rodina, kamarádi a další lidé, kteří nám mohou poradit, říct svůj názor. Můžeme se také obrátit ve škole na výchovného poradce nebo školního psychologa, pokud jej škola má. Výchovný poradce nám hlavně může poradit, jaké jsou další možnosti, jaké jsou školy v  regionu apod. Se školním psychologem můžeme probrat celou situaci, on může využít různé dotazníky, které nám mohou usnadnit to, jakým směrem se ve volbě povolá-

T É M A

ní obrátit. Dále se můžeme objednat do pedagogicko-psychologické poradny nebo zajít do informačního a poradenského střediska na úřadu práce. V informačním a poradenském středisku poskytují hlavně informace o samotných povoláních (co obnáší, jaké vzdělání je k nim potřeba aj.) a školách. Někde si lze také udělat test zájmů, který nám může pomoct zúžit pole, kam zamířit. V  pedagogicko-psychologické poradně lze absolvovat psychologické vyšetření k  volbě povolání. Zpravidla takové vyšetření začíná úvodním rozhovorem, aby psycholog co nejlépe poznal, proč přicházíme a co od vyšetření očekáváme. Součástí vyšetření pak bývá testování inteligence, kdy nebývá podstatné zjistit jen IQ, ale i schopnosti v různých oblastech (zjednodušeně, jestli například máme lepší schopnosti jazykové než matematické). Dostaneme tak jakýsi profil našich schopností (co nám jde lépe a co hůře), který nám pomůže v dalším rozhodování. Někdy taky vyšetření může obsahovat i  zájmový dotazník, který zase pomůže odhalit strukturu našich zájmů (co by nás asi tak bavilo). Dohromady to již dá poměrně plastický obrázek napovídající, kam bychom mohli směřovat dál. Celé vyšetření končí rozhovorem nad výsledky a nad možnostmi dalšího směřování.

Tip na aktivitu s kmenem Diskutujte o volbě povolání v kmeni – o povoláních, která by vás lákala, o jejich přednostech i slabinách, o tom, co vás baví, k čemu si myslíte, že byste se hodili. Sdílejte své názory a nápady. Starší roveři mohou s mladšími sdílet své zkušenosti ze studií a s hledáním práce. Také si společně můžete domluvit návštěvu v informačním a poradenském středisku na úřadu práce.

Podněty k zamyšlení • Chtěl bych v budoucnu jít na vysokou školu nebo se věnovat spíše nějakému řemeslu? Jaké mají obě možnosti výhody a nevýhody? • Baví mě se učit nebo si chci raději hned všechno prakticky vyzkoušet? • Z čeho mám lepší a z čeho horší známky? • Baví mě spíše humanitní předměty, přírodovědné, technické, …? • Jak daleko jsem ochoten dojíždět do školy (nebo bydlet v místě školy)? • Jaké mám koníčky?

Skončit u sebe!

• Chci pracovat spíše s lidmi nebo ne?

Ať už se s  žádostí o  pomoc obrátíme na  kohokoli, vždycky musíme mít na  paměti, že volba povolání je především naše rozhodnutí, které ovlivní především náš budoucí život a za které máme především my zodpovědnost. Ale také to nemusí být volba definitivní. Kdybychom časem zjistili, že jsme si nevybrali dobře, je vždycky možnost to změnit a  směřovat k  jinému povolání, jen ta cesta k němu bude trochu delší, ale nikdy není pozdě na nové začátky. (K.)

• Chci pracovat sám nebo v týmu? •…

Kde hledat další informace Atlas školství – přehled středních škol podle krajů – www.atlasskolstvi.cz Národní soustava povolání – obsahuje charakteristiky různých povolání – www.nsp.cz Učitelské noviny – vždy na podzim vychází speciální číslo se seznamem vysokých škol, otvíraných studijních oborů a s informacemi o přijímacím řízení Průvodce světem povolání – web věnující se volbě povolání – www.occupationsguide.cz/cz/main/default.aspx Webové stránky informačních a poradenských středisek při úřadech práce – http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska Kontakty na pedagogicko-psychologické poradny – www.nuv.cz/uploads/poradenstvi/kontakty/ppp.htm Webové stránky jednotlivých škol

Foto: Jakub Pejcal – Boby

PSYCHÉ

29

T É M A

JAK NA TO PŘI HLEDÁNÍ PRÁCE Asi to znáte. Hledáte práci, možná ani nevíte pořádně jakou, najdete zajímavý inzerát, ale požadují praxi. Jak si s tím poradit? A i když už nějaké zkušenosti máte, víte, jak nejlépe zaměstnavatele zaujmout, co zdůraznit v životopise a jak se připravit na přijímací pohovor?

Kudy se vydat?

Možná jste právě dokončili školu a hledáte první zaměstnání, možná ale ještě studujete a  už uvažujete o  tom, jak se bude rozvíjet vaše profesní kariéra. Čím dřív začnete přemýšlet, jaká práce je pro vás ta pravá, tím lépe. V dnešní době, kdy je v České republice bez práce téměř 600 tisíc lidí, si zaměstnavatelé mohou dovolit zaměstnance pečlivě vybírat. A tak jsou často absolventi, kandidáti bez pracovních zkušeností, anebo ti, kteří nemají jasnou představu o tom, co chtějí dělat, rovnou vyřazováni z výběrových řízení. 30

Jak začít Prvním krokem k nalezení práce podle vašich představ je tedy rozhodnutí, co vlastně hledáte. Protože přesně na to se vás budou ptát. Hledáte práci v administrativě, kde poznáte prostředí mezinárodní firmy a  využijete cizí jazyk? Nebo byste rádi pracovali v  neziskové sféře a je pro vás důležité renomé a zaměření organizace? Chcete uplatnit svoje organizační dovednosti, pracovat s dětmi, bádat v laboratoři, nebo využít nějaký svůj kreativní potenciál? Ujasně-

te si, co jsou vaše silné stránky, co vás baví a co rádi děláte. Přemýšlejte, jestli preferujete státní podnik s  větší jistotou dlouhodobého zaměstnání, menší firmu nebo velkou organizaci. Jak je pro vás důležitý pracovní kolektiv. Jestli budete radši pracovat v kanceláři nebo v  terénu. Zeptejte se známých, v čem jste podle nich dobří, co vám jde. A  jaké jsou vaše praktické požadavky? Práce na plný úvazek, poloviční, nebo nějaká nepravidelná spolupráce? Práce z  domova nebo časté služební cesty? Buďte realističtí, například po částeč-

T É M A

ných pracovních úvazcích je na trhu ze  strany uchazečů velká poptávka a není snadné je získat. Sepište si svoje představy, doplňte vaše vzdělání a zkušenosti, a až budete mít jasno, pusťte se do hledání práce.

Kde hledat Nejsnazší cestou hledání práce jsou určitě pracovní portály na internetu. Také zkontaktujte přátele a  příbuzné, jestli někdo neví o pracovní pozici, která by pro vás mohla být zajímavá. Zašlete životopis do několika personálních agentur, nebo přímo do firem, kde byste rádi pracovali. Některé firmy organizují přímo pro absolventy speciální Trainee programy, během kterých vybraní absolventi poznávají různá oddělení ve firmě a následně v této firmě mohou získat zaměstnání na plný úvazek. Dále můžete navštívit pracovní nebo studentské veletrhy práce nebo se zeptat ve škole a na úřadech práce. Můžete také využít sociální sítě, například profesně zaměřený LinkedIn.

„

Ze skautského oddílu a táborů máte jistě zkušenosti s prací v týmu, s organizací oddílových aktivit, s řešením problémů, s vedením skupiny lidí, s komunikací s dětmi i rodiči. Využijte toho.

“

Až shromáždíte inzeráty, které vás něčím zaujmou, reálně zvažujte, jestli splňujete podmínky, které inzeráty kladou. Nemá cenu se hlásit na pozice, které předpokládají plynulou znalost francouzštiny, pokud umíte základní fráze. Na druhou stranu, požadovanou praxi v  administrativě možná máte ze  skautského oddílu, hospodaření táborů, školních projektů nebo nějakých dobrovolnických roverských programů. Ze  skautského oddílu a  táborů jistě máte zkušenosti s prací v týmu, s organizací oddílových aktivit, s řešením problémů, s vedením skupiny lidí, s komunikací s  dětmi i  rodiči. Využijte toho.

Zkušenost z tábora se může hodit

Organizovali jste sobě i jiným čas, vedli jste projekty – to všechno vašeho budoucího zaměstnavatele bude zajímat. Než zašlete životopis a půjdete na pracovní pohovor, přemýšlejte, s  jakými situacemi jste se setkali ve svých volnočasových aktivitách a  jak by tyto situace mohly souviset s  pozicí, na kterou se hlásíte. Užitečným nástrojem, který vám pomůže přeložit zkušenosti a  dovednosti získané ve skautském oddíle do jazyka zaměstnavatelů, je materiál “Zhodnoť své kompetence” – najdete ho na Skautské křižovatce.

organizací, které působí na vaší škole. Pokud máte opravdu zájem o konkrétní obor, i  drobné různorodé zkušenosti mohou přesvědčit potenciálního zaměstnavatele, k  jaké práci profesně směřujete a  že jste ochotní se ledacos v daném oboru naučit.

Máte praxi?

Co do životopisu

Mnohé pracovní pozice vyžadují praxi v  oboru. I  když daný obor studujete, často není snadné se k  takové práci dostat. Nečekejte, až dokončíte školu, a  hledejte si praxi už během studia. Zkuste postupovat pomalu – částečným úvazkem v daném oddělení menší firmy, účastí na školním projektu, krátkou neplacenou stáží. Čtěte odborné časopisy, sledujte novinky v  oboru na  webu. Zúčastněte se odborných konferencí, některé jsou pro studenty zdarma. Sledujte nástěnky ve škole a  případné programy pro studenty. Některé praxe nebo pracovní úvazky můžete najít i  s  pomocí studentských

Dalším důležitým krokem v  hledání práce je dobře napsaný životopis. Personalisté věnují často jen pár vteřin prohlédnutí životopisu, a  první dojem je podstatný. Na některé inzeráty se hlásí desítky lidí a na pracovní pohovor je pozváno jen několik z nich. Samozřejmostí je profesionální vzhled a  formát životopisu, inspirujte se na internetu například na pracovních portálech. Životopis poskytněte v  požadovaných jazycích a případně i s motivačním dopisem, a pište ho na míru konkrétnímu inzerátu. Nezapomeňte zdůraznit ty vaše znalosti a  dovednosti, které daná firma a pozice požaduje. Nebojte se

Kromě praxe je dnes velmi důležitá i  znalost cizích jazyků. Třeba takový prázdninový pobyt na zahraniční skautské základně můžete klidně uvést jako příklad rozvoje svých jazykových znalostí.

31

T É M A

konkrétní firmy? Co od práce očekáváte? Jaké jsou vaše znalosti/zkušenosti/ dovednosti/ největší úspěchy relevantní k  nabízené pracovní pozici? Kdy jste ochoten nastoupit, a  jaká jsou vaše mzdová očekávání? Zjistěte si obvyklé mzdové rozmezí v  oboru a  nechte zaměstnavatele, ať zmíní plat/mzdu jako první z vás – nepůsobilo by dobře, kdyby to byl váš první a  případně jediný dotaz. Mějte připravené i  další otázky, co vás na dané pracovní pozici zajímá. Na každém interview je prostor pro dotazy kandidáta a neuděláte dobrý dojem, když žádné mít nebudete.

Nepřešlapuj na místě a na pohovor se dobře připrav

vypsat svoje zajímavé koníčky a volnočasové aktivity – pokud budou v životopise v rozumné míře, budete originální. Uveďte vzdělání včetně krátkodobých kurzů – značí chuť učit se něco nového. V  sekci profesních zkušeností nezapomeňte shrnout předchozí pracovní náplň a klíčové projekty, které jste měli na starosti nebo se jich účastnili. Rozveďte, co konkrétního jste právě vy dokázali, jaká byla přesně vaše úloha – na to se zaměstnavatel zaměří. Názvy pozic nestačí, důležité jsou reálné zkušenosti. Můžete přiložit fotku, ale raději civilní, fotka od moře v plavkách moc profesionálně nepůsobí.

ré firmy reagují velmi rychle a  ozvou se například již druhý den, někde trvá výběrové řízení i několik týdnů. Buďte však připraveni, protože u  některých pozic je kandidátů hodně a  odkládat pracovní pohovor se nevyplácí. I  první telefonický kontakt může probíhat v  cizím jazyce nebo obsahovat nějaké otázky, přichystejte se na to.

Na úvod životopisu nebo do motivačního dopisu shrňte, proč se hlásíte na danou pozici a proč se považujete za vhodného kandidáta. Vyzdvihněte svoje silné stránky a  zkušenosti a  uveďte, jak tyto zkušenosti mohou být uplatnitelné v práci a firmě, do které se hlásíte. A nakonec – dejte svůj životopis někomu přečíst, může vám odhalit gramatické chyby i dát jiný pohled na to, jak vaše sebeprezentace působí navenek.

Než půjdete na interview, zjistěte si co nejvíc informací o  firmě, včetně tak zvaného dress codu (jiné oblečení je vhodné na pohovor do banky a jiné do malé kreativní firmy). Nebojte se zeptat personalisty nebo personální agentury, která pohovor zajišťuje. Zeptejte se, kdo bude na pohovoru přítomen, jestli jenom personalista, potenciální nadřízený, nebo více lidí. Zeptejte se, v jakém jazyce bude pohovor probíhat a  kolik bude mít kol.

Připravte se na interview

Samozřejmostí je přijít na pohovor včas. Mějte připraveny odpovědi na základní otázky, jako jsou: Proč jste se přihlásil na toto konkrétní místo a do této

Po rozeslání životopisů se začněte chystat na pracovní pohovory. Někte32

„

Nezapomeňte, že i vy si vybíráte firmu, nejen firma vás.

“

Pokud jste zaslali interview do personálních agentur, je možné, že budete pozváni na obecný pohovor, ještě bez informace o  volné pozici v  konkrétní firmě. Pracovník agentury vám předloží nějaké nabídky, až vás lépe pozná. V  některých firmách probíhá výběrové řízení i  jinak než pouze s  využitím pracovních pohovorů. Můžete se setkat s  testy, ať už profesních dovedností, jazykových znalostí, nebo s testy osobnosti, anebo třeba s  tzv. Assessment centrem, tedy metodou výběru zaměstnanců, kdy více kandidátů plní současně určité úkoly a jsou při tom sledováni a  hodnoceni. Takováto Assessment centra mohou trvat i  půl dne nebo celý den, v závislosti na pracovní pozici, o kterou se jedná. Využívají se více u manažerských pozic. Ať už probíhá výběrové řízení jakkoli, buďte upřímní a  snažte se působit přirozeně, mějte zdravé sebevědomí, snažte se vždy zmínit něco, co umíte dobře, a hlavně nezapomeňte, že i vy si vybíráte firmu, nejen firma vás. A když se výběr práce nepodaří tak, jak jste si představovali, ještě je tu (obvykle tříměsíční) zkušební doba, během které můžete pracovní poměr ukončit a  hledat dál. Protože v práci budete trávit pravděpodobně osm hodin denně, vybírejte dobře. Tak hodně štěstí. Hana Králová – Janka (29 let), Praha Foto: Jakub Pejcal – Boby

T É M A

KULTURNÍ STŘÍPKY 3× o volbě povolání, prakticky, teoreticky i metodicky

silné i  slabé stránky, což je pro tento proces obzvlášť důležité. Oba tituly jsou primárně cíleny na školní výuku v klasických třídách, ale kreativní a přizpůsobiví skautští vedoucí si s  tímto jistě dokáží hravě poradit. Kniha Antonína Mezery Pro jaké povolání se hodím se více zaměřuje na samotné děti, které stojí na prahu dospělosti a  mají před sebou důležitá rozhodnutí ohledně svého budoucího života. Jejím základem jsou osobnostní testy a techniky sebehodnocení. Pomůže dětem nejen získat obecný přehled o možnostech povolání zohledňujících jejich schopnosti, ale také vytvořit si představu o středních a  vyšších odborných školách s  množstvím tipů a rad k přijímacím zkouškám i úspěšnému absolvování.

Volba povolání I. Praha: Raabe, 2011. Volba povolání II. Praha: Raabe, 2011. MEZERA, Antonín. Pro jaké povolání se hodím. Brno: Computer Press, 2008. ŽELEZNÝ, David. Advokát nebo zedník?. Praha: Albatros, 2006.

Publikace Volba povolání I. a  Volba povolání II. obsahují nejen teoretické informace o  tom, jak dětem pomoct vybrat takové povolání, které pro ně bude to pravé, ale také nespočet praktických aktivit (včetně metodik) právě o  volbě povolání nebo třeba o  tvorbě životopisu. Nalezneme zde ucelený návod na to, jak aktivně napomoct dětem, které navštěvují 2. stupeň základní školy, při výběru jejich budoucí profese, a to včetně osvědčených tipů a triků, které každému pomohou odhalit jeho

V těžkém rozhodování o budoucí kariéře může pomoct i přehled třiceti devíti základních profesí s jejich charakteristikami i praktickými náležitostmi, který přináší David Železný ve své knize Advokát

nebo zedník?. U každé profese jsou navíc vysvětleny konkrétní nároky na vzdělání a vlastnosti člověka, který chce tu či onu práci vykonávat. V příloze pak lze nalézt užitečný přehled středních a  vybraných vysokých škol podle lokalit, takže kniha usnadňuje volbu povolání také z hlediska dostupnosti z místa bydliště. (lad)

Ať žije Bělorusko! Snímek Ať žije Bělorusko! názorně ilustruje, že ke svému životnímu poslání se člověk může dostat náhodou a de facto i  proti své vůli. Student Miron žije v  současném Bělorusku, jemuž vládne autoritativní režim Alexandra Lukašenka, a zpívá v populární kapele. Navzdory tomu, že se snaží od protirežimních aktivit svých kolegů distancovat, nakonec je to on, kdo je za politickou provokaci na koncertě poslán na vojnu. V úděsných podmínkách běloruské armády se z Mirona postupně stává přesvědčený bojovník proti Lukašenkovu režimu a  díky svému přesvědčení se ocitne na kandidátní listině místních voleb, v samovazbě i na jednotce intenzivní péče. Film, který neúprosně líčí armádní šikanu, mučení i  bezútěšnou situaci politické opozice v  Bělorusku, byl částečně inspirován skutečným životním příběhem mladého běloruského aktivisty Franaka Viachorky. (jpp)

Ať žije Bělorusko! Krzysztof Lukaszewicz: Polsko, 2012.

200 poťouchlých mývalů vážilo gramů pět kočky nebo čočky. Každý pumpoval svůj litr, opájel se tekutinou a nestačil vlak v půl desáté z Odolena vody. Protože se zdržel, petržel musel za smíchu cibule přeměnit v zelenou mrkev. Kdo má rád česnek?

KULTURNÍ STŘÍPKY

33

T É M A

ROK V INDII DOBROVOLNIČENÍ JAKO NEOCENITELNÁ PŘÍPRAVA PRO BUDOUCÍ PRÁCI I ŽIVOT VŮBEC Eva Těthalová je studentka sociální práce, vůdkyně oddílu vlčat, prostě normální holka do nepohody. Teď ale místo skautské přezdívky E. T. slyší každý den „hántí Java“, a to hned od 50 dětí. Odjela totiž na rok dobrovolničit do Indie. Nová výslovnost jejího jména ale není jedinou věcí, na kterou si musela zvyknout…

Efka s dětmi

I přesto, že se na odlet připravovala skoro rok, byl to pro ni trochu šok. Nejen kvůli naprosto odlišné kultuře, ale i  kvůli nepochopení místních úřadů a počátečním problémům s vízem. Přesto se jí ale povedlo usadit a ve „vesnici“ Hospetu (má asi 200 000 obyvatel, ale na indické poměry je to stále vesnice) ve státě Karnataka pracuje jako dobrovolnice v  salesiánském středisku. „Máme to tu rozdělené na několik částí. Hostel pro starší kluky, kteří navštěvují salesiánskou technickou školu, ubytování mladších kluků, ‚school boys‘ (cca 26), kteří u nás bydlí a mají tu jídlo i pro34

DOBROVOLNICTVÍ

gram, ale do školy chodí do města, a nakonec tu máme velkou budovu MakalaMane, kde je 50 nejmenších děti, pro které tu je vše – výuka, volnočasové aktivity, jídlo… S posledně jmenovanými trávím nejvíce času. Učím všechny třídy základy angličtiny, připravuji pro ně velké společné aktivity, pomáhám jim s  úklidem a  trávím s  nimi skoro všechen volný čas. Ony mě na oplátku učí svůj rodný jazyk, kannadu.“ Vesměs jde o „děti z ulice“ – většina z nich má zkušenost s  dětskou prací, jiné jsou z  chudých rozpadlých rodin a  některé ani rodiny nemají.

Výuka v proutěném přístřešku na dvoře Eva zde pracuje za byt a  stravu, veškeré další náklady jako je letenka, očkování, víza a podobně si hradí sama a s pomocí rodiny a přátel. Jelikož místo sehnala prostřednictvím programu Adopce nablízko, mohli si ji přátelé „adoptovat“ a tak přispět buď finančně, nebo morální podporou. Den v Hospetu má jasně danou strukturu. Ráno se ještě před snídaní jde na mši, uklidí celý areál, zamete se, případně vytře, uklidí se odpadky (které Indové há-

T É M A

zejí na zem). Potom je snídaně a příprava do školy. Oblékají se uniformy, čistí se zuby, češou se vlasy. Následuje cca hodina studia, kdy si opakují a dělají domácí úkoly. Pak začíná výuka. Ta i  s  pauzou na oběd trvá do 14.30. Následuje opět úklid areálu (Indové jsou zvyklí odhazovat odpadky všude, takže je opravdu co dělat), a  případně, když Eva něco připraví, tak nějaká větší hra nebo vyrábění, opět úklid, koupání a praní, večerní studium, půlhodinka televize, večeře a  slůvko na dobrou noc. Eva často vypráví různé příběhy a pohádky – indické děti tak díky ní například znají Čapkova Pejska a kočičku a vědí, jak to dopadlo, když pekli dort. Jak již bylo řečeno, do náplně Eviny práce patří i výuka – to přináší řadu pro nás úsměvných situací, protože hodiny se odehrávají v  proutěném přístřešku na dvoře. Občas je tedy potřeba přerušit výuku, protože se dovnitř plazí metr a půl dlouhý had, nebo když děti vracející se ze záchodu najdou kravskou lebku, přidělají ji na strom a tančí okolo ní…

Ne všechny zážitky jsou ale radostné Do střediska MakalaMane, kde Eva pracuje, přivedli tři nové děti: „Byly šest, čtyři a dva roky staré, sourozenci. Hlavně ze začátku byly hodně zamlklé a  nejmladší z  nich pořád plakalo. Pak jsem se dozvěděla jejich příběh – tatínek alkoholik je nechal s  mámou na ulici. A maminka už dlouho předtím také hodně pila. Když byla střízlivá, nebyl s ní nijaký velký problém, ale když se jednou opila, pokusila se svoje děti zabít. Nejmladší z nich mělo pohmožděný krk od škrcení. Sociální pracovníci místních salesiánů děti našli v kanále, kam je mimo jiné poslala právě ona, a přivedli k nám. Druhý den, kdy u nás byly, je přišla navštívit. Naštěstí střízlivá. Bylo pro mě velmi těžké zaujmout k  ní nějaký postoj. Na jednu stranu jsem věděla, co udělala, ale na druhou stranu na ní bylo vidět, že už sama zažila špatného víc než dost. Radši jsem nedělala žádné vlastní závěry. Jen mě fas-

Český Krteček v dálné Indii

cinovalo, že ji její děti pořád mají rády a  plakaly, když odcházela. Je to pořád jejich máma. Nevím, co se s ní nakonec stalo, ale děti se dostaly do jiného salesiánského zařízení pro mladší děti. Je to pro mě drsné vidět, co se tu může dít, ale jsem ráda, když vidím, že projekty indických salesiánů tak dobře fungují a dokážou se o takové děti postarat.“

v dětském domově v Čechách, ale tady, i když to funguje na podobném principu, je to úplně jiné díky vztahu, který mezi sebou děti a salesiáni mají. Místní komunita se jasně řídí slovy Dona Boska, že když děti máme rádi, tak to nestačí – musíme jim to dávat najevo. Je to tu doslova jako jedna velká rodina.“

A to není jediná věc, která Evu na místních salesiánech fascinuje: „I když je tu opravdu hodně dětí na málo pracovníků a  podmínky tu zdaleka nedosahují těch evropských, Evropu tu podle mě značně předčíme. Byla jsem na praxi

Druhý domov Jeden z  posledních projektů, který Eva sama rozjela, je dětská knihovna. Projekt místních salesiánů i  přes problémy s  financováním skvěle fun-

DOBROVOLNICTVÍ

35

T É M A

Děcka z MakalaMane na výletě v chrámovém městečku Hampi

KŘÍŽOVKA 1. Felis silvestris f. catus 2. Dřevěný nýtek k upevňování podešví 3. Klamerka 4. Experiment 5. Občanka sousedního státu / tanec 6. Rozkaz 7. Zbytečnost / obchod

8. Kapka 9. Diagonála 10. Velký kámen 11. 21. 6.–23. 9. 12. Lano 13. Zlepšení 14. Červenolící opička

36

DOBROVOLNICTVÍ

T É M A

guje a  dohromady pečuje o  více než 200 dětí. O děti je základně materiálně postaráno a s pracovníky vychází hezky. „Je to tu pro ně opravdu jako druhý domov, ale já si myslím, že pro zdravý rozvoj každého dítěte je důležité, aby mělo přístup ke knížkám, i  kdyby to mělo být jen obrázkové leporelo. To knize nejpodobnější, co většina ‚mých‘ dětí kdy držela v  ruce, je učebnice.“ Proto Eva prostřednictvím Facebooku oslovila své přátele a podařilo se jí získat celou řadu obrázkových knih, o které je veliký zájem i mezi staršími dětmi. I když Eva nemá moc volného času, tak si na pobyt v  Indii nestěžuje, ba naopak – vždy když volá nebo píše domů do  Čech, je z  ní cítit tolik pozitivní energie, kolik si my v uspěchané civilizaci neumíme pomalu ani představit. (M.)

Efka a bratr Deveraj (hlavní bos MakalaMane)

O možnosti vyjet jako dobrovolník přes Adopci nablízko

www.adopcenablizko.cz/a/stat-se-dobrovolnikem

Foto: archiv Evy Těthalové INZERCE

9 kostek, 54 obrázků, 10 miliónů kombinací, nekonečné příběhy...

Jedinečná společenská hra, která rozvíjí představivost a fantazii dětí i dospělých. Hoďte kostkami a vyprávějte příběh. Pohádku, horor, nebo jakýkoli jiný. Podívejte na obrázky a příběh se sám začne rozvíjet!

Chcete hry na svůj letní tábor? Ozvěte se na mail [email protected].

37

T É M A

JAK JSEM PŘEŽIL POBYT V ANGLICKÝCH SKAUTSKÝCH CENTRECH Hledáte-li práci, někteří zaměstnavatelé dnes již považují pokročilé jazykové znalosti a zkušenost s pobytem v cizí zemi za samozřejmost. Tuto zkušenost může člověk získat díky studiu na zahraniční univerzitě nebo během pracovního pobytu kdekoliv za hranicemi našeho státu. Nejdůležitějším jazykem je samozřejmě angličtina, a i proto jsem se vypravil na rok do Anglie…

Instruktorem zážitkových aktivit Po završení studia jsem se chtěl vydat na  Evropskou dobrovolnou službu (EVS) do Anglie. Reakce hostujících organizací, jež jsem obeslal, však byly pouze dvojího druhu – záporné a  žádné. Poté jsem se proklikal na weby o  evropských skautských zá38

DOBROVOLNICTVÍ

kladnách a  poslal e-mail vedoucímu skautského střediska zážitkových aktivit Belchamps v  městečku Hockley (asi 50  km východně od  Londýna). Po  několika měsících tréninku a  kurzů se ze mě skutečně stal kvalifikovaný instruktor lezení na stěnu, vysokých lanových aktivit, slaňování, lukostřelby, šermu či střelby ze vzduchovky.

Hned od prvních dnů svého pobytu jsem se začal zaučovat, abych se mohl stát instruktorem lanových aktivit. Musel jsem se naučit příslušné výrazy a  slovní spojení: smyčka, sedák, uvázat dvojitou osmu, slaňovat, jistit atd. Postupně jsem se při hodinách začal zapojovat do pomocných prací – pomáhat dětem utahovat sedáky a  helmy či zavazovat a rozvazovat osmy. Po něko-

T É M A

lika měsících tréninku a kurzů se ze mě skutečně stal kvalifikovaný instruktor lezení na stěnu, vysokých i  nízkých lanových aktivit, lukostřelby, šermu či střelby ze vzduchovky. Mimo hlavní sezonu ožívalo centrum příjezdy návštěvníků většinou jen o víkendech. Ve všední dny jsme se věnovali převážně údržbě sportovišť, ubytoven a  rozlehlého tábořiště. Na řadu proto přicházelo hrabání, zametání, házení lopatou, přibíjení hřebíků, natírání, vybírání mechu a  listí z  okapů či sběr odpadků.

Nepříjemnosti Po celou dobu jsem bydlel – stejně jako ostatní instruktoři – ve velkém obytném přívěsu s tenkými stěnami. V den příjezdu se v  mém pokoji povalovala hromada harampádí, proto jsem musel první noc přespat na gauči ve vedlejší místnosti. Měl jsem sice přislíbené lůžkoviny i  povlečení, vedoucí centra si na  to však vzpomněl až druhý den, první noc jsem proto musel nouzově přespat v cizím spacáku, který jsem náhodou našel ve své jednodenní ložnici. Ani tato místnost na mě nepůsobila nijak zvlášť přívětivě. Před ulehnutím jsem ji alespoň trochu zútulnil vysmýčením všudypřítomných pavučin a  setřením černé vrstvy prachu ze stolu.

„

Podruhé bych si zřejmě takový pobyt hodně rozmýšlel, ale zpětně nelituji, že jsem se rozhodl odjet do Anglie a vydržet tam celý rok.

“

Moji angličtí spolupracovníci rozhodně nebyli zlí. Naopak, když jsem se v novém prostředí rozkoukával, hodně mi pomohli a trpělivě mi vše vysvětlovali, i když jsem tomu někdy neporozuměl ani napotřetí. Ale jejich životní styl se mi vyloženě protivil. Většinu svého volného času totiž doslova zabí-

jeli sledováním televize – nekonečných seriálů, přihlouplých reality-show a filmů na DVD. Několikrát jsem si všiml, že u těch filmů usnuli a o týden později si je promítali znovu. U toho obvykle konzumovali přesolené brambůrky a  litry energetických nápojů. Prázdné obaly se nerozpakovali házet na zem. Udržovat společný obývací pokoj aspoň trochu uklizený nebylo reálné. V  květnu začaly do centra přijíždět školní výpravy. Údržbářské práce ustoupily hodinám lukostřelby a dal-

ších aktivit. Tato práce mě docela bavila, leckdy však byla dost vyčerpávající. S  pobytem škol bylo spojeno jejich stravování, proto jsem často musel vypomáhat kuchařkám se servírováním jídla a  umýváním nádobí. Někdy jsem byl nucen pracovat kolem dvanácti hodin denně. Jako dobrovolník jsem nedostával za přesčasové hodiny žádné odměny, opakovaně jsem proto žádal o  dny náhradního volna. Argumentoval jsem tím, že práce instruktora lukostřelby či vysokých lan je velmi zodpovědná – člověk

DOBROVOLNICTVÍ

39

T É M A

musí být neustále ve střehu – a v případě přepracování nemohu garantovat bezpečnost na svých hodinách. Moje prosby byly částečně vyslyšeny až v průběhu července. Na přelomu června a  července začali přijíždět další dobrovolníci z  různých koutů Evropy. Jejich příjezdy byly chaotické, vedení centra nebylo na takový příval nových pomocníků připravené. Zapojení nováčků do pracovního procesu nebylo příliš organizované. Šéfinstruktor o  nich neměl pořádný přehled, nepamatoval si jejich jména a  nebyl dostatek času na jejich zaškolení. Vedoucí centra vyžadoval od dobrovolníků mimořádné pracovní výkony, na  druhé straně se neobtěžoval zajistit pro ně odpovídající zázemí. Čtyři Španělé se proto po několika dnech přežívání ve stísněných a nepříliš důstojných podmínkách rozhodli vrátit do vlasti. Naši malou kuchyňku v  době největšího přelidnění sdílelo 21 strávníků! 40

DOBROVOLNICTVÍ

Stěhování do jiného centra Svůj roční pobyt v  Anglii jsem bral i jako trénink přežití v náročných podmínkách. Nezodpovědný přístup vedení centra mi však definitivně vzal chuť zůstat na tomto místě celý rok, zvláště když jsem se dozvěděl, že šéf konkurenčního skautského centra Thriftwood je hodný a přátelský člověk. Po několikadenním zvažování jsem se rozhodl, že se přestěhuji blíže k Londýnu do nedalekého města Brentwood. Z  chatrného karavanu jsem se přestěhoval do zděné budovy. Místo miniaturní kuchyňky a  stísněné společné místnosti jsem se mohl těšit z prostorné kuchyně a obývacího pokoje s  mnoha pohovkami. Na druhé straně jsem přišel o  část soukromí, jelikož jsem nově musel sdílet pokoj se dvěma spolubydlícími. V  mnoha ohledech se od sebe obě centra příliš nelišila. V obou se to jen hemžilo ve-

verkami, vzduchem poletovaly straky a  červenky, vzácní nebyli ani jezevci a  lišky. Rovněž pracovní úkony byly podobné – od vedení sportovních aktivit přes natírání až po uklízení záchodů a sběr odpadků.

„

Svůj roční pobyt v Anglii jsem bral i jako trénink přežití v náročných podmínkách.

“

Srovnatelný byl i  životní styl mých nových spolupracovníků. Krev mi pily neustále puštěná televize a  nepořádek. Místo kapesného jsem dostával jídlo, stravovali jsme se totiž společně. Na jednu stranu to posilovalo týmového ducha, když jsme se střídali ve vaření pro ostatní, ale složení jídelníčku mě netěšilo. Skoro každý den někdo smažil klobásy, nejčastěji ke snídani, někdy i k večeři. Jindy jsme místo klobás snídali pro změnu smažená vejce či sma-

T É M A

ženou slaninu. K obědu obvykle bývaly sendviče, burgry nebo hot-dogy.

pracovat v nuzných podmínkách a záleží na jejich schopnostech a úsilí, zda se vypracují na vyšší úroveň.

Stálo to za to?

Během svého ročního pobytu v  Anglii jsem si chvílemi musel sáhnout skoro až  na dno svých psychických i  fyzických sil. Na druhé straně jsem měl šanci poznat zblízka určitou část anglické společnosti, výrazně se zdokonalit v angličtině a najít několik opravdu

Jeden můj kamarád, který žije v Anglii už sedm let, mi nedávno prozradil, že způsob jednání s  mladými lidmi, který jsem zažil na vlastní kůži, je v Anglii celkem běžný. Mnoho lidí prý začíná

dobrých přátel. Podruhé bych si zřejmě takový pobyt hodně rozmýšlel, ale zpětně svého rozhodnutí odjet do Anglie a vydržet tam celý rok nelituji. Myslím, že z  konzervy zkušeností a  inspirace, kterou jsem si tam vyrobil, budu čerpat možná celý život. Vojtěch Homolka – Vlk (27 let), Hlinsko Foto: archiv autora

Skautská centra fungují ve Velké Británii jinak než u nás. Kromě ubytování ve srubech, zděných budovách a na tábořištích většinou nabízejí návštěvníkům (tj. převážně skautským skupinám) i širokou škálu zážitkových aktivit. Odhaduji, že v celé zemi existuje zhruba 300 takových center různé velikosti. Významná část z nich je sdružená do asociace ASGC. Zřejmě ne všechna jsou schopná přijímat dobrovolníky ze zahraničí.

Odkazy Asociace skautských center ve Velké Británii: www.asgc.org.uk Mezinárodní síť skautských základen: www.goosenetwork.org Databáze skautských center v Evropě: http://rovernet.eu Odkaz na můj anglický blog: http://dobrovolnikuv.blogspot.cz (sekce Anglie)

DOBROVOLNICTVÍ

41

T É M A

JOSEF KOSTOHRYZ: BÁSNÍK, PŘEKLADATEL, ODSOUZENEC NA SMRT „A JEDNOU JSEM PŘECE ZAHLÉDL MŘÍŽEMI HVĚZDU…“ Překladatel významných literárních děl z francouzštiny, angličtiny či italštiny, člen protinacistického odboje, odsouzenec na smrt a politický vězeň komunistického režimu, básník a povídkář, intelektuál vybavený znalostí patnácti jazyků. Autor, jehož jméno v souvislosti s moderní českou poezií zmiňujeme jen zřídka, pokud vůbec zazní. Člověk, který měl o svém povolání jasno, ale téměř celý život jej nemohl kvůli politickým okolnostem vykonávat. Josef Kostohryz (1907–1987) po sobě zanechal inspirativní, mnohostranné dílo a především neméně podnětný životní příběh. Osudů více jsem v životě prožil, než smělo unést a vydržet srdce. A přece tepe a ještě se vznáší od jitra milého k ponuré noci. Snad ještě zítra. A potom. Co potom? Je samo v ukrutné prázdnotě stesku. Josef Kostohryz se narodil roku 1907 do selské rodiny. Po maturitě vystudoval český jazyk, filozofii a  francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a  následně složil státní zkoušky, které ho opravňovaly k  vyučování na středních školách. Díky stipendiu žil nějaký čas v Itálii a učil češtinu v Římě a Neapoli. Po návratu do Čech působil jako pedagog na několika gymnáziích, pracoval na ministerstvu informací a  od  roku 1949 v  administrativě Národní galerie. Už ve dvacátých letech přispíval do několika časopisů a  psal úvahy i recenze.

Odvaha mluvit Na podzim roku 1949 zformuloval Kostohryz text nazvaný Memorandum českých spisovatelů, v  němž poukazoval na situaci lidských práv a  kultury v  Československu po únorovém komunistickém převratu. Memorandum bylo zasláno osobnostem jako papež Pius XII., Winston Churchill či americký prezident Harry Truman. Komunistický režim tyto aktivity sa42

VZORY

mozřejmě zaznamenal. Nedlouho poté byl Kostohryz zatčen a vyslýchán, poté strávil půl roku v psychiatrické léčebně a  předstíral duševní chorobu. Následovalo další zatčení a  výslechy. Roku 1952 byl básník v  jednom ze dvou vykonstruovaných politických procesů s  takzvanou Zelenou internacionálou odsouzen k trestu smrti za vlastizradu a  špionáž. V  rámci stejného procesu byli k  dlouholetému žaláři odsouzeni další příslušníci katolické inteligence, například Kostohryzův blízký přítel, básník Václav Renč, či Jan Zahradníček, další významná osobnost české poezie 20. století. Kostohryz strávil nějaký čas v cele smrti, avšak později mu byl trest zmírněn na „pouhé“ doživotí. Básníkův pobyt v komunistických žalářích – prošel například nechvalně proslulým Leopoldovem a Valdicemi – byl podle svědectví manželky a  spoluvězňů mimořádně tvrdý, mimo jiné proto, že většinu času strávil na samotkách. Své druhé ženě Marii se svěřil, že první tři týdny vězení živořil v kobce, v níž svítilo prudké světlo, dozorci jej nutili neustále chodit sem a tam, a pokud omdléval, následovalo polévání studenou vodou. O  nejhorších zážitcích, které jej po zbytek života pronásledovaly ve snech, ale nemluvil a blízcí se o jejich povaze mohli jen domýšlet.

Nezdolnost Po propuštění čelil Kostohryz mimořádně obtížné osobní i finanční situaci: „Ano, manžel byl odsouzen na doživotí, ale v  roce 1963, těsně před Vánoci, ho propustili na podmínku. Ovšem krátce předtím – v  té době byl v  Leopoldově – jeho paní požádala o rozvod. On si myslel, že se to všechno urovná, ale po návratu zjistil, že to nepůjde a že v Lysicích, kde tehdy jeho paní s dcerou bydlely, nemůže zůstat. Problém byl ovšem v tom, že tam měl hlášený trvalý pobyt a že se tam musel každý týden hlásit na bezpečnosti. […] A samozřejmě byl bez zaměstnání, ta práce v Brně byla jen na půl roku. Situace byla o to

komplikovanější, že neměl po propuštění žádné doklady: o pojištění, o studiu, nic.“, vypráví jeho druhá žena Marie.

S pomocí Marie a přátel básník nakonec našel nový domov a začal pracovat jako překladatel a kritik. Poté, co příjezd sovětských tanků v  srpnu 1968 zmrazil demokratizační proces v  Československu, však nemohl oficiálně pokračovat ani v  této činnosti, o  vydávání vlastní tvorby ani nemluvě. Některá jeho díla a překlady tak vycházely, aniž by v nich

bylo Kostohryzovo jméno uvedeno, či dokonce pod jmény ochotných kolegů. Narozdíl od jiných básníků Kostohryz nepsal přímo ve vězení a s traumatickými zkušenostmi se pomocí tvorby vyrovnával až na svobodě. Mezi texty inspirované pobytem v lágrech patří např. v  nadpisu článku citovaný „Předzpěv k žalobě“, uhrančivá výpověď o emocionálním strádání uvězněného člověka izolovaného od rodiny.

T É M A

Kostohryzovo dílo a  osobnost stále čekají na zasloužené uznání, které si lidský osud, v  němž navzdory prožitému utrpení zvítězila kreativita a  snaha přijímat strasti jako dar a výzvu, nepochybně zaslouží. Josef Kostohryz působil v mnoha profesích a pohnutá doba jej postavila do rozličných obtížných situací. Přemýšlíme-li však o jeho životě zpětně, zdá se, že se jím za všech okolností prolíná několik zásadních témat, která jej spojují v  celistvý příběh: láska k literatuře a kultuře psaného slova a  snaha bojovat za lidskou důstojnost svoji i druhých. (jpp) Foto: archiv Marie Kostohryzové, nakladatelství Kalina a Nová tiskárna Pelhřimov

Zdroje a tipy na další čtení: Tištěné: KOSTOHRYZ, Josef. Básně. Putim: Kalina, 2009. PUTNA, Martin C. Básník Josef Kostohryz. Souvislosti 2/2009. V témže čísle vyšly i ukázky z básníkovy rané tvorby. MED, Jaroslav. Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál, 2004. KOSTOHRYZOVÁ, Marie. Polární záře nad pastvištěm. Svědectví o Josefu Kostohryzovi. Praha: Epocha, 2008.

Elektronické: Josef Kostohryz – Slovník české literatury po roce 1945. www.slovnikceskeliteratury.cz Rozhovor Markéty Kořené s básníkovou manželkou Marií pro Lidové noviny http://tinyurl.com/c9tgwsy

Josef Kostohryz: Strmá nenaděj, dokumentární snímek z cyklu České televize Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy. ČT 2011. Ke shlédnutí online v archivu ČT: www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznami-hrdinove/ 211452801390004-neznami-hrdinove-pohnute-osudy

VZORY

43

K O L E M N Á S

ZARPUTILÁ KRAJINA MÁCHOVA KRAJE MÍSTA, KDE SE ZASTAVIL ČAS Tetička bydlívala v Mimoni. Jako malá jsem se tam něco najezdila. Ať na jednodenní rodinné oslavy a jiné sešlosti, tak na delší dobu o prázdninách, abych se dostala na „čerstvý vzduch“. Ačkoliv jsem byla tehdy ještě přírodovědně neznalá, i tak jsem vnímala, že je tam něco jinak.

Za prvé tam vždycky byla větší zima. Zatímco v  Teplicích nám vesele bujelo jaro, u  tetičky teprve roztával sníh. Při procházkách po lese byl nejčastější strom borovice. Zatímco jinde jsem byla zvyklá vídat smíšený listnatý les, tady rostly jen ony, doplněné o  břízu. Na zemi byl povětšinou písek, anebo bažina. Což je další velký rozdíl… všu44

KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI

de sice bylo mokro a  voda, ale nikde žádná řeka, či větší potok.

Dokesko-Bezdězsko-Polomené hory… Oblast o  rozloze cca 400 km2, o  které je řeč, vlastně nemá ani ustálený název.

Kartograficky ji lze vymezit mezi městy Česká Lípa, Doksy, Bakov nad Jizerou a  Hamr na Jezeře. Nasedá od západu na České Středohoří a  Kokořínsko, na severu sousedí s Lužickými horami. Nejznámější částí této oblasti je zcela jistě Máchovo jezero a dominanta kraje, hrad Bezděz. Kdo jste tam jednou byl, určitě mi dáte za pravdu. V  současné

době se jedná o připojení tohoto území pod CHKO Kokořínsko, právě pro ony souvislé borové lesy.

Borovice – přirozená, či člověkem dosazená? Borovice je takzvaná pionýrská dřevina. Tedy takový druh, který jako první osidluje otevřená stanoviště, popř. taková, kde nemohou žít jiné druhy dřevin – např. skály, strmé svahy. Za normálních okolností je brzy nahrazena smíšeným listnatým lesem. Tak tomu v  případě tohoto území nebylo. Současná podoba lesů je sice uměle vytvořená člověkem, nicméně díky paleoekologicko-geobotanickému průzkumu, který se tomuto území věnoval v posledních letech, bylo zjištěno, že borový les se zde vyskytoval od konce doby ledové. Podobně záhadný je i výskyt smrku (jeho přirozený výskyt je obyčejně až ve vyšších nadmořských výškách).

„

V každé správné tajze také čas od času hoří. Požár brání sukcesi listnatých stromů, zatímco borovice mu odolává dobře.

“

Tajga v srdci Evropy Tento typ vegetace lze označit jako „nížinná tajga“. Nejbližší výskyt tajgy je daleko na severu (viz rámeček), a proto je tento relikt pro naše území velmi unikátní. Tajga se zde vytvořila cca před 7–8 tisíci lety a přetrvala dodnes. Dalšími doklady o stabilitě území je velké procento endemických druhů (tj. druhů, které se nevyskytují nikde jinde – především jde o  několik druhů masožravých rostlin), druhů, o kterých je známo, že se vyskytovaly již od konce doby ledové a několik druhů, které se vyskytují na tomto území a pak až na dalekém severu. V každé správné tajze také čas od času hoří. Požár brání sukcesi listnatých stromů, zatímco borovice mu odolává dobře. Nejinak tomu bylo i  v  té naší, jak dokládají vědecké rekonstrukce.

Není vody, není řemesel

Jak je tomu dnes…?

Celá oblast byla překvapivě i  málo osídlena. Kontinuita lidských sídlišť je obvykle vcelku výrazná (tedy, pokud se někde nějaká skupina usadila, snažila se tam více či méně udržet, co to šlo). Ne však zde. Dle archeologických záznamů zde nebylo nalezeno trvalé osídlení. Vždy se tu a  tam najde několik stop po lidské aktivitě (např. střepy, ohniště, doklady o  pěstování obilnin), nicméně rychle zas vymizí a  vliv na krajinu je nevelký. Částečně za to mohly snad i požáry, ale ve větší míře to, že žít v prostoru mezi suchým kyselým borem anebo podmáčeným rašeliništěm není úplně snadné. Takovéto prostředí nevytváří příhodné podmínky ani pro zemědělství.

Oblast Dokeska byla dlouhou dobou vojenským prostorem a  i  díky tomu byla na jednu stranu uchráněna před velkými zemědělskými proměnami posledních dob, zároveň však dostala zabrat, co se kontaminace municí a pohonnými hmotami týče. V  současné době jsou však po většině území rozeseté přírodní rezervace. Míst k  návštěvě je spousta, stačí otevřít jakéhokoliv průvodce.

Krom řeky Ploučnice není v okolí žádný významnější vodní tok. Vody je sice všude dostatek, ale vlastně není využitelná. Bez řeky nepostavíte mlýn. Z pískového podloží, které je všude kolem, nepostavíte ani hráz. Bez mlýna neumelete mouku, nespustíte pilu a co víc, bez dostupnosti listnáčů nemáte ani zdroj měkkého(!) opracovatelného dřeva pro výrobu nástrojů. Snaha o  změnu nastala ve středověku, kdy se nepohostinnou krajinu snažili zkrotit výstavbou rybníků – z  nichž jako první bylo Máchovo jezero, které si objednal sám Karel IV. Chov ryb a  lov zvěře nakonec dodal krajině potřebné hodnoty a také díky modernějším technologiím ji lidé dokázali snáze zkrotit.

K O L E M N Á S

Za návštěvu stojí rozhodně NPP Swamp, jež je jednou ze zátok Máchova jezera a  unikátním rašeliništěm a krom výskytu vzácných druhů rostlin též s  výskytem zajímavé ornitofauny (oblast Dokeska je např. známa hnízděním jeřábů popelavých). Odlišnosti oproti severským rašeliništím byste nepoznali. PR Ralsko je vrchol tyčící se do výšky 696 m. n. m a předmětem ochrany jsou tu především suťové lesy. Krom toho nabízí výhled na meandry Ploučnice a celou oblast Máchova kraje. Letiště Hradčany je zajímavé především kulturně – jsou zde zachované stavby (např. bombám odolné letecké hangáry) z  dob, kdy prostor sloužil vojenským účelům. V  témže prostoru se natáčely filmy Tmavomodrý svět či Stalingrad. (Šum) Foto: archiv autorky

Tajga čili Severský jehličnatý les Tajga je biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Dominantními druhy stromového patra jsou jehličnaté lesy – především borovice na sušších místech a smrky ve vlhkém prostředí. Pro bylinné patro jsou typické polokeře – brusinky, borůvky, vřes. Tajga se vyskytuje především v severských oblastech – na Sibiři, v Kanadě a v severní Evropě. Typické jsou pro tajgu bažiny, močály a rašeliniště. Díky srážkám a následné chemické reakci se spadlým jehličím vznikají podzolové půdy, z nichž kyselá voda vymývá sloučeniny železa z půdy. Ty klesají níže a tvoří nepropustnou vrstvu, kde se hromadí voda.

KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI

45

K O L E M N Á S

LENOSTÍ K EFEKTIVNOSTI VĚTŠÍ PRACOVNÍ NASAZENÍ NEZARUČUJE VĚTŠÍ VÝSLEDKY Jedno lidové rčení praví: „Obtížné úkoly by se měly zadávat líným lidem. Zaručeně najdou cestu, jak je zvládnout jednodušeji.“ Nutno dodat, že praxe toto rčení potvrzuje. Lenoši se totiž stejně jako efektivní lidé snaží udělat práci tak, aby se na ní co nejméně nadřeli. Skoro to vypadá, že lenost je pozitivní vlastnost. Je tomu skutečně tak?

Co to je efektivita? Efektivita neboli efektivnost je podle webového slovníku jiným výrazem pro účinnost. Souvisí se slovem efekt, protože zabývat se efektivitou znamená zkoumat, jak velký efekt má to, co děláme. Bylo by špatně zaměňovat efektivitu s produktivitou. Rozdíl mezi těmito dvěma pojmy snad bude patrný z krátkého příběhu. Turista prochází lesem a  najednou vidí dřevorubce, jak kácí strom. Chvíli ho pozoruje a všimne si, že ačkoliv upocený 46

SOFT SKILLS

dřevorubec seká v plném nasazení, postupuje nějak pomalu. Bez větších obtíží si domyslí, kde je problém a zeptá se: „Proč si nenabrousíš sekeru?“ Dřevorubec jen tak mimochodem mezi dvěma údery prohodí: „Na to já nemám čas, musím shodit ještě pět stromů a brzy bude tma.“ Dřevorubec se v  tomto případě snaží být produktivní, tzn. chce udělat hodně práce, což je naprosto v pořádku. Turista mu zase radí, jak by mohl být efektivnější neboli jak udělat stejné množství práce tak, aby byla hotová rychleji a s menší námahou.

Potenciál „civění do stropu“ Efektivnost má jeden důležitý předpoklad – dostatek času na přemýšlení. Ne vždy je první nápad tím nejlepším řešením. Pokud si myslíte, že jen tak sedět a  přemýšlet je ztráta času, pak asi neznáte Sherlocka Holmese. Často bafal z  dýmky, zíral do dáli a  jaký to byl detektiv! Udělal vždy víc práce než celý Scotland Yard. Vraťme se k lenochům zmíněným na začátku. Jejich „síla“ spočívá právě v dostatku času na přemýšlení. Když potřebujeme něco

udělat, pracovitý člověk prostě jde a udělá to. Lenoch si ale „dá tu práci“ a  vymyslí, jak to udělat jednodušeji. Sice mu to mnohdy trvá déle (někdy přemýšlení trvá déle než samotná činnost), ale příště už bude mít výhodu snazšího řešení. Nyní malá odbočka. Rozhodně vás nechci nabádat k  lenosti. Líný člověk je totiž ten, kterému se nechce nic dělat. Společnost složená ze samých lenochů by brzy vymřela hladem. Na druhou stranu často dochází k  tomu, že přemýšliví lidé jsou označováni za lenochy (předešlý odstavec byl v  tomto směru tak trochu hrou se slovy – lenochem byl myšlen právě přemýšlivý člověk). To je ovšem nesmysl. Přemýšliví lidé se nechtějí vyhýbat práci, jenom se jim nechce plýtvat silami, a  proto se snaží hledat méně náročné cesty k cíli, což nějakou dobu trvá. Ovšem kdyby všichni jen přemýšleli, nic by se neudělalo, takže buďme rádi, že někdo přemýšlí a někdo to pak i udělá. Potřební jsou všichni.

Pár praktických tipů • Ráno moudřejší večera. Nejde o denní dobu (často mám večer lepší nápady než ráno), ale o to, že odpočatým lidem

to lépe myslí. Navíc míváme ve stresu dojem neřešitelnosti situace, a  když to necháme uležet, dojde nám, jak je to prosté. • Některé úkoly vyžadují „správný čas“. Vzpomínáte na minulý článek o  prokrastinaci? Hledejte ty správné okamžiky, v  nichž plníte úkoly s  příjemnou lehkostí (vlastně vás to baví).

„

Proč si nenabrousíš sekeru? Na to já nemám čas.

“

• Peter Drucker, autor knihy Efektivní vedoucí, varuje – rozdělování úkolů na příliš malé kousky je neefektivní. Pokud práci často přerušuji, trávím zbytečně moc času vzpomínáním, kde jsem minule skončil.

lenky přicházejí nečekaně a ne vždy se znovu vracejí. • Přemýšlejte, co je v  dané situaci opravdu důležité. Užitečné je také zpětně se zamyslet nad tím, co bylo opravdu důležité a co naopak vzalo hodně času, ačkoliv to mělo malý význam – poučení pro příště. • Je-li to možné, věnujte své práci 100% pozornosti. Neustálé přerušování je únavné a navíc můžete ztratit nit svých myšlenek, což je ideální způsob jak zabít dobrý nápad.

K O L E M N Á S

Existuje nějaký recept na dosažení efektivnosti? Ano. Jednoduše a  prostě se snažte být efektivní. Když na to budete myslet, přijdete sami na spoustu věcí, které děláte zbytečně nebo zbytečně složitě. A pokud vás nic nenapadá, můžete zabrousit na internet nebo zapátrat v knihovně.

• Vždy u sebe noste něco na poznámky a  všechny dobré nápady si okamžitě poznamenejte (chce to mít v tom systém, ať se v  tom pak vyznáte). Myš-

Martin Hlaváč – Stenli (25 let), Veselí nad Moravou Komiks: Kateřina Bartošová – Lotty

Kam dál? DRUCKER, Peter F. Efektivní vedoucí. Praha: Management Press, 2008.

www.mitvsehotovo.cz

INZERCE

47

K O L E M N Á S

NÁKUP, TO JE VĚDA! „Keď sa dnes chcete vybrať do obchoďáku, mali by ste o ňom mať aspoň toľko informácií, koľko má on o vás.“ Michal Hvorecký tak ve své povídce Prvé víťazstvo supermarketov popsal strategii, kterou bychom měli každý mít na paměti, když se vydáváme nakupovat. Jinak dopadneme tak, jak si naplánoval hlavní hrdina povídky – polapí nás reklamní akce a pečlivě vypočítané umístění produktů, které si koupíme, i když jsme pro ně původně vůbec nešli.

Big brother

zahrádce – tím budete mít kontrolu i  nad používanou chemií. Ne každý ale tuhle možnost má. Alternativou je také nakupovat přímo lokální suroviny – například na farmářských trzích, v  místní pekárně nebo u blízkého řezníka.

Co bylo v  roce 1999 sci-fi, se dnes stává skutečností: valná většina z  nás není schopná odolat reklamním lákadlům a  nakupuje, jak řetězec píská. Americký kosmetický gigant Target dokonce z nákupních zvykAno, můžete říct, že v  oblostí zákaznic pozná, že je choďáku jsou věci levnější, žena těhotná dříve, než to ale trochu bych pochybooznámí svému okolí – provala o jejich kvalitě – snaha stě zapadá do vzorce náku- Odkud to jablko vlastně je? srazit cenu a nalákat zákazpů, které uskutečňovaly jiné je země původu. Z  čím větší dálky je níka se musí někde projevit. Buď likviženy v období několik měsíců před tím, konkrétní výrobek dovezen, tím větší duje výrobce nebo šidí zboží. Anebo než začaly nakupovat pleny. I tohle na za sebou nechává ekologickou stopu. obojí. Podporujete-li malé obchodníky, vás prozradí vaše věrnostní kartička. Sice vytřídíte obal do plastů, ale letecký neplatíte přepravu a máte i šanci získat Schválně – kolik jich máte? benzín je také zátěž. Jistě, pomeranče něco lepšího. Dobrý pocit. nerostou všude, ale například jablka ano. Informace o  zemi původu musí být ze zákona u každého produktu uvePotřebuju to všechno? (M.) dená – stačí jen číst. Dalším řešením je si třeba ovoce nebo zeleninu pěstovat na Foto: Jakub Pejcal – Boby Neuváženým nákupem neuškodíme jen naší peněžence, ale i  životnímu prostředí. Jen se zamyslete, kolik jídla se vám v poslední době zkazilo v ledničce Kam dál? a museli jste ho vyhodit? A kolik obalů, HVORECKÝ, Michal. Lovci & zberači. Bratislava: Marenčin PT, spol. s r.o., 2006. které se nedají vytřídit, vyhazujete… (povídka Prvé víťazstvo supermarketov)

ALTERNATIVA EXISTUJE

VÝSLEDKY:

48

Čočkovka

Další aspekt, který je dobré sledovat, pokud chcete nakupovat ekologicky,

200 gramů čočky, litr a půl vody, petržel, cibule, mrkev, česnek

Mysli globálně, nakupuj lokálně

Čočku alespoň tři hodiny předem namočíme do studené vody. Najemno nakrájenou cibuli osmažíme na oleji, přidáme mrkev a petržel a necháme několik minut dusit. Přilijeme namočenou čočku a za občasného míchání vaříme, dokud čočka nezměkne. Dochutíme utřeným česnekem.

Jak se nenechat nalákat? Důležité je chodit nakupovat se seznamem věcí, které potřebujete. A  nad každou „výhodnou“ koupí uvažovat – ušetřím opravdu? Nezkazí se mi ta dvě kila pomerančů, když bydlím sám a jedu na tři dny pryč?

DUHIGG, Charles. Síla zvyku. Praha: Bizbooks, 2013.

H Y D E

ŠKIDOVCI A JEJICH VEDEM O NEOBYČEJNÉM ČASOPISE VYDÁVANÉM SKUPINOU CHLAPCŮ V TEREZÍNSKÉM GHETTU

P A R K

V Terezíně bylo za druhé světové války vězněno mnoho tvořivých a  nadaných lidí, kteří se navzdory děsivým podmínkám nevzdali svého uměleckého vyjadřování. Zanechali nám po sobě mnoho památek, převážně v  podobě deníků, jiných literárních, dramatických, výtvarných prací a také v podobě časopisů. Během války lidem umělecká tvorba sloužila k reflexi všeho, co se odehrávalo okolo nich. Pomáhala jim vyjádřit veškeré naléhavé a  tíživé pocity. Jsou to tedy díla myšlenkově závažná, plná metafor a  nad prostým bezstarostným humorem převládá sarkasmus a ironie.

Republika Škid má svůj časopis K významným památkám té doby patří i  časopis Vedem. Byl vydáván chlapci z Domova 1 v budově označované jako L417, kde bývala škola a v současnosti je zde muzeum ghetta. Hoši „z jedničky“ tu pod vedením Valtera Eisingera vytvořili samosprávu nazývanou republika Škid. Krátce po vzniku samosprávy začali chlapci vydávat časopis. Byl to nápad Petra Ginze, který se již od malička věnoval výtvarné a literární tvorbě. V museu Jad Vashem v Izraeli je velké množství Petrových kreseb a  před nedávnem byl vydán jeho jediný dokončený román Návštěva z pravěku, který je parafrází verneovek a alegorií okupovaného Československa.

sebou a  nějakou dobu byl vystavován na nástěnkách v  ubikacích. S  veřejným vyvěšováním však mladí redaktoři brzy přestali ze strachu před sankcemi ze strany vedení ghetta. Časopis byl vydáván po dobu dvou let (1943–1944) a dochovalo se přibližně 800 stran. V  Terezíně vycházely i další časopisy (např.: Kamarád, Domov, Bonaco, Rim Rim Rim), ale ty nebyly vydávány s  takovou pravidelností. Vedem si získalo svou jedinečnost právě díky velkému rozsahu a periodicitě. Mezi rubriky časopisu patřily např. Toulky Terezínem, kde byla popisována různá místa ghetta, další se jmenovala O jednom z nás a byla věnována popisu některého ze „škidovců“, v  rubrice Výrok týdne byly některé zajímavé hlášky chlapců. Další rubriky nesly názvy Aktualita, Osud, Chvála a hana…

Co obnáší vydávání časopisu v koncentračním táboře

Tvorba hodná obdivu

Petrovi na Vedem velmi záleželo, a  tak byl ochoten za články platit jídlem. Časopis vycházel každý týden, vždy v pátek a večer se konalo společné čtení. Jedno číslo mělo většinou okolo pěti stran. Chlapci si pak časopis půjčovali mezi

Články, které v časopise vycházely, měly velkou obsahovou hodnotu a  kvalitní byly i  po stylistické stránce. Poskytnou nám nejen náhled na život v ghettu, ale i  mnoho jiných informací z  velmi různých oborů, donutí nás zamyslet se nad

životem a  ponoukají nás k  tomu, abychom se změnili a přijali podobné ideály, jako byly ideály těchto mladých autorů. Kateřina Bartošová – Lotty (16 let), Čelákovice Foto: archiv Terezínské štafety Časopis Vedem si můžete prohlédnout na internetových stránkách http://vedem-terezin.cz. Jsou zde texty, které v časopise vycházely, a mnoho jiných zajímavých informací. Tyto webové stránky vytvořili studenti gymnázia Přírodní škola v rámci projektu Terezínská štafeta. O projektu samotném se můžete dočíst na http://terezinskastafeta.cz. Zde naleznete i pracovní listy a jiné náměty pro vlastní činnost. K tomuto tématu také vychází mnoho publikací např. Je mojí vlastí hradby ghett?, Tam v dáli bílá barva mráčků, Transport za věčnost a mnohé další. O republice Škid a o časopise byla vytvořena i putovní výstava, která již proběhla v Židovském muzeu v Praze a v Brně. O dalších místech, kde se výstava uskuteční, se dočtete na internetu.

HYDE PARK

49

P O Z V Á N K Y

POZVÁNKY Společně proti leukémii 14.–16. června 2013 | celá ČR | www.skaut.cz/protileukemii | [email protected] V polovině června proběhne nejen na všech benzínových pumpách, ale i v klubovnách, parcích a klubech řada akcí na podporu sbírky Společně proti leukémii. Celá koncepce sbírky se letos radikálně mění, od fungování přes design až po propagační materiály, takže pokud chceš být u toho, hledej Společně proti leukémii na webu nebo Facebooku.

Puťák 2013 4.–18. července 2013 | Vysočina | www.rozrazil.cz | [email protected] Puťák je částečně putovní tábor, který prožíváme společně s dětmi s postižením. Budeš s námi 14 dní žít, účastnit se programu a pomáhat přitom těm, kteří mají nějakou potíž. Formálně tvoříme občanské sdružení Rozrazil, reálně jsme skupina mladých lidí, které baví trávit čas právě takhle.

Roveriáda 4.–11. srpna 2013 | Humpolec | www.roveriada.cz | [email protected] Roverský tábor s desetiletou tradicí se letos uskuteční v Humpolci od 4. do 11. srpna. Jak název akce „Na hraně“ napovídá, nebude to jen tak nějaký odvárek. Cena 1 490 Kč.

SEALs lesní kurz přežití „SURVIVAL“ 9.–18. srpna 2013, 20.–22. září 2013 | Sázava | https://seals.skauting.cz | [email protected] Letní zážitkový kurz. Potřebuješ nakopnout dopředu? Chceš se naučit něco nového? Chceš se naučit jak přežít? Chceš zkusit překonat vlastní hranice? Neváhej! Můžeš se těšit na aktivity na vodě, pod vodou i ve vzduchu, adrenalin, super partu a nové zážitky.

Příborská Klapka 2013 4.–5. října 2013 | Příbor | www.klapka.skauting.cz | [email protected] Klapka je festival krátkých amatérských filmů, které vznikají v režii roverských kmenů nebo skautských vedoucích. Máte u vás ve středisku natočený nějaký krátký filmeček? Ať už je to komedie, horor či telenovela tak jej přijeďte do Příbora představit.

Mikulášský víkend 6.–8. prosince 2013 | Praha | www.skaut.cz/mikulas | [email protected] Největší každoroční akce pro rovery a rangers z celé České republiky. MiQuik nabízí účastníkům prostor pro setkávání se, umělecké vyžití i rozšíření obzorů na zajímavých přednáškách. Přihlašování na akci se tradičně spustí v průběhu října a již během září bude známo více podrobností. 50

... A

NATOČ VIDEO!

ZÍSKEJ PRO SVŮJ ODDÍL HRU PIATNIK ZDARMA! Stačí natočit se svými kamarády z oddílu či družiny video s návodem na hraní vybrané deskové hry. Jak? Je to snadné. Napiš na [email protected] a vyber si ze seznamu hru, kterou bys chtěl získat. My ti jí pošleme. Na oplátku je třeba natočit krátký video návod, podle kterého se hru naučí hrát ostatní. Nemáš kameru nebo herecký kurz? Nevadí. Spot lze natočit na mobilní telefon a herecké nadání není rozhodující. Důležitá je jednoduchost a nápaditost.

www.eshop-piatnik.cz PŘEŽILI BYSTE V PRAVĚKU? Možná jste šikovní a bystří, ale obstáli byste v době kamenné, kdy neexistovaly dnešní technické vymoženosti? Život byl jedno velké putování krajinou a hledání něčeho k snědku. Naučte se s novou hrou vytvořit strategii přežití, odkázáni pouze na přírodu a vlastní ruce. Každá hra od PIATNIK rozvíjí vaše dovednosti a výborně vás pobaví.

JUN SHOP.CZ 100% skautský obchod DOPRAVNÉ již od 60 Kö Produkty světového skautského obchodu od 45,-

Batoh Doldy Pumori TR 65L

3.199,- Kč

Kč

Novø ovøø mož možnost on-line platby tbb na JUNshop.cz s ælenskou kartou Junáka

Sleva 12% na veškeré HUSKY produkty

Prodejna: Haškova 7, Praha 7, [email protected] tel.: 773 294 840

Singing rock Versa Packet

1.399,- Kč ;lhefia|aWhjWcb|

Z[[

European Youth

jméno příjmení |

Antonín ‘Starý Vlk’ datum narození

Card

ČLENSKÝ PRŮKAZ

name surname

| date of birth

ZCESTOVALÝ

platné do | valid till

12. 8. 1981

10. 12. 2013

organizace | organisatio

číslo karty | card

number

584 547 319

n

Junák – svaz skaut

ů a skautek ČR

středisko | unit

10. přístav vodní www.skaut.cz

ch skautů a skaut

JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ

A SKAUTEK ČR

ek Maják Liberec