České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební Katedra urbanismu a územního plánování, Thákurova 7, 166 29 Praha 6
127UR2B – Urbanismus 2 – ZS 2015-2016 přednáška č. 5 – osnova (05.11.2015)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Obrázky a komentář při přednáškách. Osnova určena jako pomůcka pro studenty FSv.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PROSTŘEDKY HARMONIZACE URBANISTICKÉHO PROSTORU Kvantitativně vyjádřitelné zákonitosti tvorby
PROPORCE (lat. proportio = poměr, úměra, úměrnost) vztah velikostí základních rozměrů prostorových útvarů – vtahy velikostí jednotlivých částí vůči celku a mezi sebou navzájem PROPORČNÍ VZTAHY – staré a časté téma odraz v psychice – uzavřený prostor (klaustrofobie 1:1), otevřený prostor (agorafobie 1:3) – náměstí, ulice… Jako měřítko proporcionality se uvádí velikost PRŮMĚRNÉHO ÚHLU mezi středním bodem úrovně terénu a horním okrajem římsy (střechy) < 25° - méně zřetelná architektonická forma 45° - vnímáme první a druhé podlaží 60° - prostor vnímáme jako „jámu“
MĚŘÍTKO vyjadřuje poměr dvou velikostí obvyklým měřítkem je člověk (lidské m.) vytváří předpoklady pro zdůraznění hlavních částí oproti vedlejším obecně větší měřítko zvětšuje důraz; přílišná rozdílnost měřítek – narušení jednoty RYTMUS (řec. rhythmos = plynutí, forma toho, co plyne) opakování stejných prvků (objektů) v pravidelných intervalech (minimálně 4 prvky) jednoduchý rytmus (opakování jednoho prvku) odstupňovaný rytmus (postupně se mění vlastnosti a vzdálenosti prvků) kombinovaný rytmus integrovaný rytmus (překrytí rytmických skupin nadřazeným rytmickým řádem) Extrémní monotónnost → nečitelnost Důležité odlišení prvků – cézura (přeryv), interval (článek) otevřený rytmus A-B-A-B-A-B uzavřený rytmus A-B-A-B-A-B-A Více prvků – ztráta výraznosti A-B-C-D-A-B-C-D lépe: ABC-ABC-ABC (zdůraznění cézury) ABC-D-ABC-D-ABC-D (iktus) GRADACE (lat. gradatio = stupňování; gradus = stupeň, hodnost) stupňování účinku kompozice směrem k místu, v němž kulminuje (dominanta) jednosměrná – vícesměrná, vertikální – horizontální, spojitá – nespojitá často je umocněná terénem 5/1
SYMETRIE (řec. symmetria = harmonie proporcí, uspořádání) (sym = spolu, s + metron = míra, měřítko) Souměrnost, podle osy / podle bodu, bilaterální / radiální zvýrazňuje účinek kompozice, statický, slavnostní charakter prostoru, projev dokonalosti, vážnosti, monumentality ASYMETRIE nesouměrnost (podle 1 / více os), narušení symetrie, které je větší než pouhá postřehnutelná odchylka v symetrii isodynamická – vyvážení částí, dynamická – nerovnovážná, statická (arytmie) – naprostá nepravidelnost (chybí jednotící charakter) KONTRAST / SHODA (lat. contra = naopak, proti, contrarius = opačný, protivný) (protiklad, protiváha, opak, odlišnost) extrémy míry vzájemné odlišnosti jednotlivých prvků kompozice rozměrové-poměrové, topologické, morfologické… jemný přechod kontrastů – nuanční kontrast, výrazný přechod – radikální kontrast
Základní elementy prostorového obrazu BODY
LINIE
základní geometrický prvek (nemá délku, plochu ani objem) důležitá role při orientaci ve městě a subjektivním definování jeho částí překlenuje prázdný prostor ovlivňují panoramata a siluety
obelisky, věže, pomníky, výškové budovy, rozhledny, stožáry, komínky, antény
přímý jednorozměrný útvar (nemá tloušťku) přímka, polopřímka, úsečka Kompoziční osy osy (a)symetrie, symbolické svazky paprsků, jednotlivé paprsky proložené prostorem spojují výlučné body, kříží se, protínají se, vyzařují do prostorů osové struktury = starý organizační fenomén stavby měst Průhledy fragmenty vnitřního obrazu města opticky propojují přilehlé a odlehlé prostory často orientované na výrazné kompoziční dominanty (point de vue, prospekt) Směrové linie směrová orientace hlavních linií vůči exponovaným pohledovým stanovištím přitahují pohled, usměrňují ho, koncentrují pozornost pozorovatele (horizontální i šikmé) linie ve směru pohledu = vedoucí linie linie kolmé na pohled = zadržující linie ROVINY dvourozměrný geometrický útvar (plocha) množiny bodů → roviny vzájemné uspořádání rovin a prostorových plánů = zvláštní efekty PROSCÉNIOVÝ EFEKT (předřazování jednoho plánu přes druhý → vjem hloubky) superpozice prostorových plánů Pohyby rovin Změny úrovní (stoupání – klesání) Deformace rovin (vydutost – vypouklost) → dynamické účinky 5/2
OTVORY dotváří charakter obrazu architektonické / krajinné… štěrbinové / široké… s vrchním ohraničením, směrové / dominantní…
Pohledy na město
SILUETA (SILUETÁRNÍ OBRAZ) ortogonální průmět obrysu města (jeho vertikálního vymezení) na svislou průmětnu (též vnější obraz města)
(podobně je půdorysný obraz ortogonálním průmětem uliční sítě na vodorovnou průmětnu) dvourozměrný
obrys města vnímaný při dálkových pohledech exponovaná pohledová stanoviště – vyhlídkové body, pohledové trasy PANORAMA (PANORAMATICKÝ OBRAZ) plastický záběr vedený pod značně širokým úhlem z jedinečného stanoviště podobné jako řazení kulis (proscéniový efekt) – složen z parciálních rovinných plánů (se svými siluetami) a časoprostorových vztahů mezi nimi
Typologie a morfologie urbanistických prostorů
Základní typy: UZLOVÉ – náměstí; LINIOVÉ – ulice Odvozené typy: OTEVŘENÉ – nábřeží; UZAVŘENÉ – pasáže, vestibuly, podloubí… NÁMĚSTÍ Uskupení objektů kolem centrálního volného prostoru s určitým kompozičním záměrem a určitou funkcí antické Řecko – agora, antický Řím – forum středověk – obchodní, politické, kostelní; střídání úzkých ulic a prostorných náměstí novověk – dále přehlídkové, rekreační, rezidenční, radniční, ceremoniální…dopravní („rozkutání urbanistického prostoru“
→ rela vně stabilní kulturní vzorec (archetyp) s nímž se konfrontuje nové prostředí velké prostory a význačné budovy často vytvářejí charakteristické rysy města PŮDORYSNÝ OBRAZ vychází z geometrických charakteristik jeho kolmého průmětu na vodorovnou rovinu základní geometrické obrazce a jejich odvozeniny odvozeniny I. řádu – změna tvarů či velikosti základních obrazců při zachování jejich geometrických vlastností odvozeniny II. řádu – měnění geometrických vlastností základních obrazců Exkurz I (významné objekty urbanistické kompozice) VÝZNAMNÉ UZLY (svébytné urbanistické formy)
Place des Vosges, Paříž původně Place Royale je jedno z nejstarších plánovaných náměstí v Paříži o rozměrech 139 x 139 m dal je postavit Jindřich IV. v letech 1605-1612 Place Vendôme, Paříž původně Place Louis le Grand – jedno z královských náměstí v Paříži obdélník se skosenými rohy o rozměrech 126 x 141 m, vzniklo v l. 1685-99 na přání krále Ludvíka XIV. Place de l'Étoile, Paříž dnes Place Charles-de-Gaulle na náměstí se střetává 12 velkých ulic, které společně vytvářejí hvězdu, průměr 271 m původně na místě křížení loveckých cest v 18. Století, upraveno v době budování Champs-Élysées (1777), Vítězný oblouk 1806-1836, 1907 zřízen první kruhový objezd v Paříži Prato della Valle, Padova největší náměstí v Itálii, jedno z největších v Evropě postaveno na konci 18. st. 2 zaujímá rozlohu ~89.000 m ve středu eliptický ostrov obklopený kanalém, kanál je lemován sochami slavných náměstí obklopeno cennými historickými stavbami
5/3
ULICE
Produkt postupujícího osídlení; „výplň“ městské masy – druhá charakteristika města (život, ruch, světlost, romantika…) antika – castrum (cardo – decumanus), jízdní a pěší promenády (corso, pasagio), výstavní ulice sloupové… středověk – branské ulice (od bran k náměstí)… 19. století – bulvár (boullevard), avenue, okružní (Ringstrasse) a radiální systémy…
→ dopravní (různé systémy), pěší, obytné, obchodní, smíšené… PŘÍČNÝ PROFIL proporce (rozměr-poměr, výška-šířka) + obrys (tvar obrysové křivky objektů)
psychofyziologická pohoda nastává v prostoru, který není „užší“ než 1:1, ani širší než 1:3 (klaustrofobie – agorafobie) → pole celostního vidění
Exkurz II (významné objekty urbanistické kompozice) PAMÁTNÉ ULICE (svébytné urbanistické formy)
Vídeňská Ringstraße okružní třída kolem Vnitřního města ve Vídni budována od 60. do 90. let 19. století v zóně městských hradeb zbořených po roce 1857 monumentální stavby v historizujícím slohu, délka třídy včetně navazujícího nábřeží 5.2 km. 5th Avenue, New York hlavní ulice v centru Manhattanu v New Yorku symbol bohatství NY nejdražší obchodní zóna na světě, mnoho známých objektů Podobně Oxford Street, Londýn; Champs-Élysée, Paříž; Princess Street, Edinburgh… Unter den Linden nejznámější a historicky hlavní ulice Berlína 16. století – spojnice mezi městským palácem a Tiergarten; 19. století – noblesní boulevard dnes řada památníků a významných budov Strada Nuova, Janov první evropská ukázka urbanistického rozvoje pod jednotnou strukturou na přelomu 16. - 17. st. zde byly postaveny nové ulice Le Strade Nuove a systém renesančních a barokních paláců.
NÁBŘEŽÍ Otevřený prostorový útvar vzniklý postupnou architektonizací okraje vodní plochy lateralita – jednostrannost poloprostoru 19. století – zregulované nábřeží s náplavkou a velkou zdí oddělenou promenádní komunikací PASÁŽ
do poloviny 19. století – město se obrací k řece zády – břeh nemá charakter plnohodnotného prostoru (sklady palivového dřeva, dvorní části budov…); nové mosty a nábřežní zdi → podmínky pro rychlý rozvoj nábřeží
původně pěší komunikační zkratka mezi dvěma ulicemi (průchod) – později krytá obchodní pasáž (galerie) – ochrana před nepřízní počasí typické pro centra velkých měst alternativní komunikační a obchodní síť zkracuje cestu a zároveň obohacuje interiér města
původně průchody a průjezdy do vnitrobloků Rathova pasáž – zřejmě první pasáž v Praze vybavená obchody Lucerna – rozsáhlý systém pasáží z počátku 20. st. zlatá éra pražských pasáží 1918-1938, vícepodlažní (kavárny, restaurace s výhledy do přízemí), vstupy do podzemí (divadla, kina, noční podniky, restaurace)… nový rozkvět pasáží v obchodních centrech 1990- …komerční význam (komunikace nepodstatná)
VESTIBUL povrchové či podzemní uzavřené pěší prostory s převládající dopravně-obslužnou funkcí vazba na dopravní zařízení (metro, železnice, bus) nebo kulturní či sportovní areály (někdy nabývají forem klimatizovaných náměstí…) PODLOUBÍ sériově řazený lodžiový prostor přiléhající k hlavním prostorům ulic a náměstí formálně-prostorové, ale i provozně funkční obohacení urbanistického prostoru 5/4
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Použitá a rozšiřující literatura:
BENTLY, Ian – ALCOCK, Alan – MURRAIN, Paul – MCGLYNN, Sue – SMITH, Graham, Responsive environments. Elsevier, 1985. BUNIN, A. V. – KROGLOVA, M. G., Architektonická komposice měst. Praha: ÚAÚP, 1952. BÜRKLIN, Thorsten – PETEREK, Michael, Stadtbausteine. Basel – Boston – Berlin: Birkhäuser Verlag, 2008. HEXNER, Michal – NOVÁK, Jaroslav, Urbanistická kompozice. Praha: ČVUT, 1996. KRIER, Léon, Architektura – volba nebo osud. Praha: Academia, 2001. HRUŠKA, Emanuel, Vývoj urbanizmu a územného plánovania. Bratislava: ŠNTL, 1955. KOL., Výzkum kognitivních a mentálních map. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. LYNCH, Kevin, Obraz města. The Image of the City. Praha: BOVA POLYGON, 2004. NOVÁK, Jaroslav, Urbanistický prostor (vybrané otázky urbanistické kompozice). (kandidátská disertační práce), FA ČVUT, Praha, 1985. Proměny města. Staroměstský a novoměstský břeh Vltavy. Praha: ÚRM, 2009. ROWE, Colin – KOETTER, Fred, Collage City. The M.I.T Press, 1983. ŘÍHA, J. K. – STEFAN, O. – VANČURA, J., Praha včerejška a zítřka. Praha: SNTL, 1956. TODL, Luděk – HEXNER, Michal – Novák, Jaroslav, Urbanistická kompozice I. Praha: ČVUT, 1985. ZIBRIN, Pavel, Vnímanie urbanistického prostoru. Bratislava: Alfa, 1988. Známé a neznámé pražské podchody, průchody, pasáže. Praha: ÚRM, 2003.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Jiří Kupka, 2015
5/5
