12. Svatodušní. Křesťan má být všude a všude zůstat svobodný. J. Maritain

3 / 2012

Společenství

Společenství 3/12

Svatodušní „Křesťan má být všude a všude zůstat svobodný.“ – J. Maritain OBSAH:

PROGRAM NA NÁSLEDUJÍCÍ TÝDNY……………………………………….2 SVĚDECTVÍ……………………………………………………………………….4 DIECÉZNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE S OTCEM BISKUPEM………………….14

DNES V NEDĚLI 27. KVĚTNA JE DĚTSKÝ DEN A SMAŽENÍ VAJEČINY! KDE? V 15.00 NA FAŘE V BLUDOVICÍCH RODIČE S DĚTMI PŘIJĎTE!

WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ

Email: [email protected] -1-

3 / 2012

Společenství

Milí farníci. Letošní rok přípravy na výročí 1150 let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu je rokem biřmování, ve kterém si máme hlouběji uvědomit význam této svátosti v našem životě. Jak jistě víte, už od září se připravuje asi 50 biřmovanců k přijetí této svátosti. To ovšem neznamená, že bychom měli zapomenout na ty, kteří svátost biřmování přijali před mnoha lety, často v provizorních podmínkách socialismu, kdy neměli možnost prožít řádnou přípravu. Proto bych rád v našem Společenství otiskl některá svědectví biřmovanců, kde oni vidí vedení Duchem svatým ať už ve svém životě či v životě naší farnosti. Musím říct, že mnohá svědectví byla pro mě velmi silná a povzbudila mne. Kéž i vás! Chci ještě na závěr pozvat každého z vás na vigilii Seslání Ducha sv. v sobotu 26. 5. ve 21.00 do sv. Anny, kdy budeme ve společenství vyprošovat dary Ducha sv. pro biřmovance i pro nás, kteří jsme tuto svátost přijali před léty a zdánlivě už v nás nepůsobí. Přijď, Duchu Svatý, a zapal naše srdce ohněm své lásky! o. Marcel

Co nás čeká? pátek 1. června - Noc kostelů od 17,30 hod do 24 hod (viz podrobná zpráva) sobota 2 června – od 10 hod zpověď dětí, které přistoupí k 1. sv. přijímání neděle 3. června – v 10 hod při mši sv. 1. svaté přijímání sobota 16. června – po mši sv. od 7,45 hod velký úklid kostela, zapojí se biřmovanci od 9 hod svátost smíření pro biřmovance neděle 17. června - v 10 hod při mši sv. udílení svátosti biřmování o. biskupem u sv. Markéty mše sv. už v 8,30 hod, na Špluchově bude v sobotu v 18 hod.! středa 20. června - od 16 hod poslední hodina náboženství v tomto školním roce svátost smíření pro děti i rodiče (posila na dobu prázdnin) v 17 hod informační schůzka rodičů, kteří pojedou s dětmi do Pstruží sobota 30. června - v 9,30 hod v Ostravě v katedrále Božského Spasitele kněžské svěcení o. Jana Zelenky. pondělí 2. července – setkání dětí s o. biskupem na Prašivé. V 9.00 hod odjezd autobusem z Havířova. Program začíná v 10 hod a končí v 15,30 hod. úterý 2. – čtvrtek 5. července - společenství mládeže – puťák po Beskydech neděle 8. července - v 15 hod Bernartice nad Odrou – primiční mše sv. o. Jana Zelenky Odjezd autobusu ve 13.30 hod. z parkoviště u Kauflandu neděle 15. července – v 9.00 poutní mše sv. u sv. Markéty neděle 29. července – v 8.00 a 10.00 poutní mše sv. u sv. Anny neděle 22. až sobota 28. srpna - dovolená farnosti na Malé Fatře úterý 14. až neděle 19. srpna – setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou Informace www.zdar2012.signaly.cz sobota 25. srpna – sobota 1. září – farní tábor dětí ****************************************************

neděle 26. srpna do pátku 31. srpna - dovolená pro rodiče s dětmi Pojedeme na krásnou chalupu Salaš do Pstruží v Beskydech. Zvu všechny maminky nebo i tatínky s dětmi. Program bude zaměřený hlavně pro předškolní děti. Cena za ubytování za 5 dnů: dospělý 750,-Kč, dítě do 7 let 50,-Kč, dítě 7-14 let 375,-Kč. Ve středu 20. 6. v 17 hod u sv. Anny bude informační schůzka, do té doby se prosím nahlaste u Hanky Svobodové, tel. 731 625 835, e-mail: [email protected] -2-

3 / 2012

Společenství

NOC KOSTELŮ v podvečer v pátek 1. června Pro velký loňský úspěch se farnost i v letošním roce zapojila do významného celorepublikového projektu „Noc kostelů“, který má za cíl přiblížit návštěvníkům netradiční formou zajímavé sakrální prostory kostela, jeho historii a vyzdvihnout důležitost místa jako centra duchovního a kulturního života. Návštěvníkům kostela nabídneme pestrý program, jehož nedílnou součástí bude možnost shlédnout zajímavá místa či vyslechnout výklad o historii kostela. Vzhledem k tomu, že tento den připadá na Mezinárodní den dětí, rozhodli jsme se velkou část programu věnovat těm nejmenším. Přesto ale věříme, že každý z návštěvníků v programu nalezne příležitost k osobnímu obohacení. Program:

17.30 – 18.15 Slavnostní zahájení, mše svatá 18.15 – 18.45 Odborná prohlídka kostela, včetně věže a dalších sakrálních prostor – výkladová přednáška o historii kostela 18.45 – 19.30 Pohádka pro děti – „Jůlinka a kouzelné račí klepetko“ 19.30 – 20.00 Vystoupení mladých nadaných umělců a Scholy sv. Anny 20.00 – 20.30 Soutěž kreslení dětí a hry na laně 20.30 – 21.00 Symboly – poznávací znamení v církvi 21.00 – 21.30 Vystoupení souboru Canticorum – pod vedením Vítězslava Soukupa 21.30 – 22.00 Zamyšlení nad textem: „Vy všichni jste děti světla. Nám nevládne ani temnota.“ 1 Sol 5,5 22.00 – 23.00 Varhanní preludium Výkladová přednáška o historii kostela – prohlídka sakrálních prostor, včetně věže Možnost soukromého rozhovoru s knězem 23.00 – 24.00 Závěrečný program: adorace, večer chval a písní Změna v programu vyhrazena. V rámci doprovodného programu proběhne výstava o papeži Benedikta XVI. – „Dělník na vinici Páně“. Výstava potrvá do 30. června. V průběhu celého večera je zajištěno občerstvení v knihovně. Dagmar Černochová, koordinátorka projektu Noc kostelů v Havířově ****************************************************

Letní tábor „Malá schola“ 2012 Pro tento rok jsme vybrali tábořiště „U Zabitého“ u obce Buchlovice (okres Uh. Hradiště). Důležité je, že letos budeme tábořit ve stanech (stany s dřevěnou podsadou a s postelí). Pokud byste se chtěli podívat na tábořiště: taboriste.skautkykyjov.cz Pojedeme v termínu 25.8. – 1.9. 2012 (nemějte strach, do školy se jde letos až 3. září) Tábor je určený pro všechny děti od první až do deváté třídy zákl. školy (včetně) Cena tábora: 1500Kč, sleva pro sourozence 2děti: 1300Kč/os. Bližší informace ohledně odjezdu na tábor atd. obdržíte e-mailem Případné dotazy směřujte na Prokopa Plawného – e-mail: [email protected], - mob. +420737086269 Těší se vaši vedoucí: Prokeš, Pepa, Martin – Šouler, Vojak, Maruška, Alča, Kája a Lucka

-3-

3 / 2012

Společenství

SVĚDECTVÍ Ve farnosti Havířov jsem se ocitla teprve před půl rokem, nemohu tedy srovnat předtím a potom, ale mohu popsat, jak Duch svatý působil ve farnosti na mě. Vyrůstala jsem v ryze ateistické rodině a jsem konvertita, pokřtít jsem se nechala ve 43 letech. Ve svých mladých letech jsem se pohybovala v prostředí, kde se slova Bůh, Kristus a Duch svatý vůbec nevyskytovaloa Když jsem dostala od Boha ten nejkrásnější dar, který člověk vůbec může obdržet, a to Dar víry, vidění světa se mi zcela proměnilo a konečně se mi dostalo odpovědi i na otázky, na které jsem jako nevěřící člověk nemohla najít odpověď. V naší rodině byl vždy upřednostňován fyzický vzhled a úspěch před vším ostatním, a to až děsivým způsobem: nevadí, že je člověk hloupý, zlý, nemorální, lhář, ale když je hezký a úspěšný, je mu předem odpuštěno. Tak asi proto mě Duch vodí po stezkách, kde mi ukazuje, že vzhled člověka je naprosto nicneříkající slupka, která sama o sobě o kráse duše člověka nic nevypovídá. Často se setkávám s lidmi, kteří jsou vzhledem velmi podobní mým bývalým známým – vysmívačům Boha. Až se někdy leknu – jak ten člověk může být věřící, když je vzhledově tak podobný jistému zatvrzelému komunistovi. Ale při bližším pohledu vidím, že duše tohoto člověka je úplně jiná, i když „ fyzický obal“ je stejný. Duch svatý se mnou hraje tajemnou hru a já mu musím dát zapravdu. Vidím krásu duše v postižených dětech. Čím mají ubráno na fyzické vyspělosti nebo duševních schopnostech, tím více je jim dáno ve skrytosti. Když se jim člověk zadívá do očí, uvidí tam kus nebeské blaženosti, kterou tito lidé v sobě mají, ale jenom oni a nikdo jiný. Až na nich jsem pochopila v plnosti „blahoslavení chudí duchem“. Chudí duchem pro tento svět, ale ne pro ten skutečný budoucí. Dostala jsem odpověď i na největší otázku mého života: „Pane Bože, proč jsi mi dal Dar víry tak pozdě?“ Odpověď: „A co by z tebe bylo?“ Až na tom jsem si uvědomila, že vyrůstat v problematické rodině může mít i svou kladnou stránku. Co by ze mě bylo, kdyby mi rodiče neustále umetali cestičku a všemi prostředky se snažili, aby mě „neofouklo“! Nebo kdybych vyrůstala ve věřící rodině, která by mě v dobré víře chránila před všemi nástrahami „nevěřícího světa“. Asi bych některé věci vůbec nepochopila. Nepochopila bych, jak snadno se dá s pravdou manipulovat, jak skutečně platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Nepochopila bych tak dobře a v plnosti svátost křtu, eucharistie, svátost smíření. A to je moje odměna: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Tím však nechci říct, že není správné vést děti již odmala k víře. Je to jiná cesta, určitě správná a pro rodiče obtížnější. Své děti bych k víře vedla. Moje cesta byla jiná, jak se říká: boží cesty jsou nevyzpytatelné. Bohužel sami věřící si neuvědomují, čeho všeho se vírou uchránili a o kolik mají lehčí život, když jim církev dá správnou odpověď na důležité otázky života. biřmovankyně K. Zamyšlení, co mi dala příprava na sv. biřmování? Já bych to spíš otočila, jaký měl můj život do této doby smysl, a pak navážu na sv. biřmování. Sice jsem žila v manželství uzavřeném před Bohem, ale v manželství jsem šťastná nebyla a nedalo mi to, co jsem v něm hledala. Jenom kvůli dětem, aby nepřišly o otce, jsem to trpěla, a když to bylo neúnosné a i děti byly pochopily, že už to dál nejde snášet, rozhodli jsme se odejít a nechat ho, ať se rozhodne, co -4-

3 / 2012

Společenství

chce, jestli chce dál rodinu, nebo alkohol, Trvalo to 18 let. Když jsme byli rozhodnuti odejít, něco se stalo. Manžel dostal infarkt, byl v komatu a je dementní. Ztratil paměť, nepamatoval si nic ze života, jaký s námi vedl, nevěděl, že má ženu a děti, kdo je. Lékaři ho dali trochu dohromady, aby byl schopen fungovat, a dali nám ho domů. Zaplať Pán Bůh, že aspoň chodí. No a odejít už nešlo. ten klid, který jsme mohli mít, jsme pak měli, byl konec s alkoholem. Ale to bylo všechno, byl na mně závislý jako malé dítě a je doteď. Mohla jsem mu aspoň vrátit a chovat se k němu tak, jak se choval on k nám, ale z mé strany to nešlo. Osm let to bylo v pohodě a myslela jsem, že je to v pořádku a možná by tomu tak bylo i dále, kdyby se mi v životě nesplnilo to, co jsem v životě postrádala: potkala jsem člověka, člověka, který sice je křesťan a dokázal mi pomoci psychicky, ale až teď, kdy se blíží sv. biřmování, jsem pochopila, že to není správná cesta, dokud nejsem volná. Myslela jsem si, že se vzdám sv. biřmování, že na tak vážnou věc nejsem ještě připravena. Zlatá střední cesta není, je buď dobro, anebo zlo, nic mezi tím není. Bůh, když o něco hodně prosíme, tak nám to dá, abychom pak pochopili, že to není pro nás to správné, a já teď vím, co chci. Moje cesta je nalajnovaná Bohem a je jasná, postarat se doma o nemocné. Možná někdy v téhle práci budu i pokračovat, až bude ten správný čas - to ví jen Bůh, Ale jedno vím jistě, kdybych nezačala příprava na sv. biřmování, neuvědomila bych si, kde je mé místo, jaký má Bůh se mnou záměr a co ode mě chce. Proto také má patronka bude sv. Ludmila. biřmovankyně A. K víře jako takové mám relativně blízko díky své tradičně věřící rodině. Ano, již od dětství jsem „musel“ chodit do kostela každou neděli a ještě pár let zpátky mi to přišlo minimálně zbytečné. Je však jisté, že právě návštěva kostela mi můj „minulý“ život určitě nezměnila. Řekl bych, že poměrně velký zlom přišel s návštěvou jisté charismatické komunity v Plzni, kde jsem se naplno otevřel Pánu, a tím i započal můj nový složitější a zároveň i zajímavější život. Abych se však vrátil zpět k dané problematice, potom právě tímto poznáním se mi otevřely dveře k tomu, abych hlouběji poznal život i ve farnosti, do které již téměř 19 let docházím. Jako další podstatný zlom bych jistě mohl jmenovat první setkání biřmovanců, kde jsem potkal jednoho zajímavého človíčka. Ten mi jako první řekl právě o nějakém spolču, kam už asi nějaký ten pátek docházel. Nejprve mě napadla myšlenka, proč vůbec nějaké spolčo, když kostel mi přece docela „stačil“. Tato myšlenka se ve mně držela asi dva až tři týdny. Potom jsem se v podstatě z ničeho nic rozhodl, že bych pro jednou mohl zkusit navštívit nějaké to spolčo, kde bych snad mohl poznat nové přátele ve víře. No, moje první spolčo bylo trochu rozpačité. Řekl bych, že mnoho lidí si v novém prostředí musí nejprve zvyknout, a se mnou to nebylo jinak. Všichni se tam již samozřejmě znali, ale i přesto mě všichni velice pěkně přijali mezi sebe. Na konci spolča byla samozřejmě modlitba, která byla poměrně zajímavá, akorát poněkud kratší, než jsem čekal. Bylo to pro mě trochu překvapující, ale i přesto jsem se cítil v úžasné boží přítomnosti. Pokud bych tedy měl dále říci o působení Ducha svatého, napadá mě už jen modlitebko, které nese oficiální název DM, což v principu neznamená nic jiného než Dům modlitby. Ano, poněkud netradiční název s místy tradiční modlitbou, která je však doprovázena spontánními chválami, díky a prosbami k našemu jedinému Bohu, Ježíši Kristu či Duchu svatému. Řekl bych, že nejen pro mě je toto DM velmi důležité, a to přinejmenším proto, aby v nás ještě více v ten jistý den Duch svatý působil a naplnil svou moudrostí, láskou či obrovským pokojem naše srdce. Mnohým může připadat modlitba jako něco relativně „jednoduchého“ a místy i nudného, ale já bych právě těmto lidem namítl pravý opak. Vždyť v Bibli se píše v evangeliu podle Matouše (Mt 18,20): „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu -5-

3 / 2012

Společenství

mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Tato slova Pána mě vždy posouvají kupředu právě v myšlenkách o tom, jestli vůbec má smysl týden co týden pořádat naše setkání. Díky mým kamarádům, s kterými se setkáváme na modlitbě, má DM ten správný náboj. K této farnosti toto DM podle mého určitě patří a v mém případě je právě toto sdílení s ostatními něčím velice úžasným a zároveň i motivujícím. Závěrem bych rád shrnul mé povídání v několika slovech. Jak tedy vnímám působení Ducha svatého ve farnosti Havířov? Duch Svatý v této farnosti ve mně nejvíce působí pravděpodobně v setkáních s mladými lidmi, a to jak na spolču, tak i na již zmíněném DM. Zároveň bych chtěl i touto prací pozvat všechny mladé, kteří právě cítí potřebu se modlit a zároveň sdílet se s ostatními v příjemném prostředí. biřmovanec A. Působení Ducha svatého na mé cestě k Bohu Motto: „Zářivá Boží láska prochází kolem nás, Duch svatý proniká jako blesk každého člověka uprostřed jeho noci. Když tak Zmrtvýchvstalý prochází okolo tebe, uchvacuje tě a bere na sebe všechno, co je pro tebe nesnesitelné. Teprve zpětně, někdy až po hodně dlouhé době, ti dochází: Ježíš procházel okolo a obdaroval tě ze své hojnosti.“ (bratr Roger Schutz, YouCat) Jako budoucí katechumen se s naší farností teprve sžívám a působení Ducha svatého nejvíce pociťuji na svém vlastním hledání Boha, a proto se pokusím popsat svůj příběh. Narodil jsem se do nevěřící rodiny a dospíval jsem v porevoluční době, kdy se společnost více než na hledání svých kulturních a ideologických kořenů soustředila na ekonomickou transformaci a budování kapitalismu. Osobně jsem si uvědomoval, že je tady něco, co nás bude vždycky přesahovat, ale do hloubky jsem se tím nezabýval. Měl jsem sice vnitřní tušení spirituálního rozměru lidského života, ale hledal jsem ho různě, v módních duchovních směrech, jako je buddhismus a podobně. Teprve s přibývajícími zkušenostmi a v souvislosti se svým univerzitním studiem krajinářské architektury jsem si čím dál více uvědomoval, že naše kultura je kulturou křesťanskou. Člověk si to bytostně uvědomuje při četbě knih, studiu výtvarného umění a architektury a mně osobně to často nejvíce docházelo při studiu krajiny. Například mě udivovalo, jak v téměř vylidněné průmyslové krajině na území bývalé Karviné nejdéle zůstávaly církevní stavby - boží muka, kaple a kostel. Typickou ukázkou je kostel svatého Petra z Alkantary, který byl svému patronu zasvěcen při svém vybudování v centru tehdejší Karviné. A asi nikdo tenkrát netušil, jak může být v budoucnu sv. Petr z Alkantary - patron opuštěných kostelů - prospěšný. Dnes je šikmý kostel zvaný „česká Pisa“ poslední opuštěnou stavbou v Karviné - Dolech. Můj zájem o křesťanství by asi zůstal v rovině zdvořilého zájmu a údivu nad krásou křesťanského umění a architektury, kdyby do mého života nezasáhla tragická událost, kterou začala má „temná noc duše“. Před čtyřmi lety uprostřed červencové letní noci mě vzbudil telefonát od mého otce, který byl tou dobou s mou matkou na dovolené v Jeseníkách, a sdělil mi, že náhle zemřela. Prosil mě, ať to řeknu mým dalším dvěma bratrům a ať pro něho přijedeme. Byla to ta nejčernější hodina v mém životě, musel jsem zavolat bratrům a s tím mladším jsme okamžitě vyrazili za otcem. Následující události mám zahalené do tmy jesenických hor. Určující zážitek se ale odehrál, když jsme v noci dorazili do penziónu k otci a na lůžku jsme v polospánku čekali, až nastane ráno. Na to zoufalství, které jsem zažíval z pocitu, že z mého života odešel ten -6-

3 / 2012

Společenství

nejdůležitější člověk, nikdy nezapomenu. Když ale má beznaděj dosáhla vrcholu, tak jsem ucítil zvláštní vnitřní teplo a zůstal ve mně pocit jako po rodičovském pohlazení s ujištěním, že všechno bude zase dobré. Nevím, co se tu noc přesně odehrálo, ale díky tomu povzbuzení jsem přežil to nejtěžší období svého života. Bohužel po této tragické události následovaly další, během následujícího měsíce zemřela babička a teta. Takový sled událostí mě konfrontoval s mými životními postoji a začal jsem přemýšlet zejména o konečnosti lidského života a jeho smyslu. V rámci rodiny na mě připadl úkol navrhnout náhrobek rodinného hrobu a v té souvislosti jsem se také zamýšlel nad symboly, ke kterým by se nevěřící člověk mohl vztáhnout. Symbol kříže jsem vzhledem k nevěřícím postojům naší rodiny nechtěl použít, Připadalo by mi to neupřímné. Ale při hledání jiných symbolů jsem narazil na myšlenkovou prázdnotu. Zkoušel jsem vycházet ze symboliky rostlin pro různé ctnosti, ale to taky nebylo úplně ono. Nakonec jsem se přiklonil k symbolu plamínku jako věčného světla a cesty do nebe, takže jsem se křesťanské symbolice úplně nevyhnul. V takových situacích si člověk bolestně uvědomuje, jak mu Bůh chybí. Ale protože jsem nepřestával hledat, narazil jsem na knihy Tomáše Halíka. V jeho úvahách mě oslovila nejvíce myšlenka nevnímat křesťanství jen jako radostnou zvěst, ale zahrnout do něj i hodnotu zkušenosti Božího mlčení a tragické stránky života. Je to víra, v jejímž centru stojí kříž a která ani pro jásot ze vzkříšení nezapomíná na Ježíšův výkřik „Bože můj proč jsi mě opustil“. (T. Halík, Divadlo pro anděly) To ve mně probudilo zájem o hlubší poznání křesťanské víry a ze zvědavosti jsem se začal zúčastňovat nedělních bohoslužeb. Zpočátku jsem vše pozoroval zpovzdálí na kůru a až později jsem se osmělil sejít dolů mezi věřící. A zásluhou mého věřícího přítele, který mě představil panu faráři, jsem se začal hlouběji seznamovat s vírou a životem ve farnosti. Asi nejtěžším rozhodnutím pro mě bylo zúčastnit se podzimní Duchovní obnovy na Orlím hnízdě. Vůbec jsem netušil, co mě čeká, a byl jsem asi taky ovlivněn různými předsudky, které lidé vůči církvi mají. Vůbec jsem ale svého rozhodnutí nelitoval a celý víkend byl pro mě silným duchovním zážitkem. Zůstalo mi z toho ponaučení, že nejtěžší je rozhodnutí vydat se na cestu. Cesta víry je cesta odvahy a křesťané jsou „lidé té cesty“. Shodou okolností jsem v té době navrhoval park v obci Dobrá u Frýdku-Místku. Jednalo se o rekonstrukci parku a farské zahrady přilehlé ke kostelu sv. Jiří. Bylo těžké soustředit se na práci a výsledná kompozice byla určitě ovlivněna tím, co jsem prožíval. Vycházel jsem z kontextu místa, kdy zásadní byla skutečnost, že park byl zřízen v 70. letech na místě bývalého hřbitova se zachováním jediného kříže. Navrhl jsem využít kříž jako ústřední kompoziční prvek a spojil jsem ho s kostelem nově navrženou „cestou světla“ - chodník doplněný v noci osvětleným stromořadím směřujícím k osvětlenému kříži. Byl to pro mě určitě důležitý moment, ale moje cesta tím ještě nevedla přímo ke křesťanství. Některé důležité věci člověk pochopí až s velkým zpožděním. Prožil jsem ještě několik let ochromený smutkem a beznadějí, kdy jsem měl pocit, že nic nemá smysl. Konkrétní působení Ducha svatého spatřuji v příhodě, která se mi loni na podzim stala. Když jsem jednou projížděl autem kolem kostela svaté Anny, viděl jsem starší paní na invalidním vozíku, jak se při sjíždění z vysokého obrubníku převrátila a spadla. Hned jsem zastavil, pomohl jí a nabídl jsem se, že ji odvezu. Prosila mě, abych ji zavezl domů na Šumbark. Bohužel během cesty se ukázalo, že vůbec neví, kde bydlí. Nezbylo mi než zavolat městskou policii a požádat o pomoc. Během čekání na policejní hlídku jsme si -7-

3 / 2012

Společenství

povídali a vyšlo najevo, že je z domova pro seniory a že se jí stýskalo. Nakonec všechno dobře dopadlo a ona se vrátila tam, odkud se ztratila. Pro mě osobně bylo zajímavé, že jsem druhý den našel v tisku výzvu, že organizace ADRA hledá dobrovolníky pro navštěvování nemocných a starých lidí v havířovské nemocnici. Říkal jsem si, že to nemůže být náhoda, a dneska za tím vidím působení Ducha svatého. Stal jsem se dobrovolníkem a pravidelně teď navštěvuji pacienty v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Je to pro mě zdrojem zajímavých zkušeností a rozhovorů s lidmi, kteří jsou už často na konci své životní cesty a začínají rekapitulovat. Největším uspokojením je pro mě radost v jejich očích, že si mohli s někým promluvit, třeba i o věcech, o kterých se svými příbuznými nemluví. Dnes můžu říct, že jsem stále na cestě k poznání Boha, a vím, že je to cesta dlouhá a člověk by ji neměl nikdy považovat za uzavřenou. Víra mění můj život a dává mi odvahu, nadhled a schopnost vnímat ho z jiné perspektivy. Snažím se hledat Boha nejen rozumem, ale hlavně svým srdcem v modlitbě. A protože víra je především Boží dar, tak se modlím: „Bože, najdi si mě. Ty jsi přece Dobrý pastýř, který hledá svou ztracenou ovci. „ Marián

ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - Děkanátní pouť - 5. května putovali věřící karvinského děkanátu do baziliky Navštívení Panny Marie ve Frýdku ke slavení liturgie, jíž předsedal o. biskup Mons. F. V. Lobkowicz. První sobotu v měsíci se na mariánském poutním místě pravidelně scházejí věřící jednotlivých děkanátů k prosbám za nová kněžská povoláni, za povolání k zasvěcenému životu a za křesťanské rodiny. Také havířovští farníci se v doprovodu o. Karla a jáhna Jana zúčastnili této slavnostní bohoslužby, které předcházela pobožnost k Srdci Ježíšovu zpívané litanie, modlitby a rozjímání při adoraci, svátostné požehnání. - Svátost křesťanské dospělosti - Ve čtvrtek 10. května pokračovala příprava biřmovanců další přednáškou, tentokrát na téma: Úcta k Matce Boží - Panně Marii a svatým, kterou přednesl P. Tomáš Mlýnek. V průběhu přípravného období pozval o. Marcel k některým probíraným tématům i další své kolegy-kněze: P. Romana Macuru, P. Daniela Víchu a P. Radima Zielonku. Zakončení přípravy účastníků probíhalo také při květnovém víkendovém pobytu na Orlím hnízdě v Beskydech. - Prázdninová Antiochie - Během celých letních prázdnin přijíždí do vybraných farností mládež starší šestnácti let a podílí se na životě a aktivitách dané farnosti. Turnusy jsou vždy vedeny bohoslovci, případně i zkušenými laickými vedoucími. Činnost závisí na aktuálních potřebách farnosti, avšak prioritu má hlásání evangelia slovem a vydávání svědectví vlastním životem. Účastníci misie se snaží obracet se ke všem věkovým skupinám, zvláštní pozornost je věnována mládeži a dětem. Nabízejí alternativní programy pro děti - kreativní a dovednostní hry, divadelní představení s křesťanskou tématikou, poznávací výlety, táboření apod. Ostatní věkové skupiny oslovují skrze práci a pomoc farnosti nebo obci a také individuálním přístupem - návštěvy a pomoc lidem opuštěným, starým a nemohoucím. Letošní prázdninová Antiochie se uskuteční ve Stráži pod Ralskem od 29. 6. do 25. 8. ve 4 čtrnáctidenních turnusem. (Bližší informace a přihlášky: www.antiochia.cz). - Manželská setkání o prázdninách - Letní kurs Manželských setkání je programem zaměřeným na harmonické partnerství i manželství a odpovědné rodičovství. Jeho náplní jsou přednášky s tematikou vzájemných vztahů muže a ženy. Pro řešení hlubších problémů, které manželé nejsou schopni zvládnout sami, jsou na kurzu vždy přítomní odborníci pro rodinnou a partnerskou problematiku. Týdenní letní kurs je pořádán pro celé rodiny -8-

3 / 2012

Společenství

i s dětmi, což má veliký vliv na utužení rodinných vazeb. Děti mají zajištěn vlastní program za asistence dobrovolných pečovatelů. Místo setkání a temíny: Kroměříž - 1. až 8. července (www.setkani.org), Litomyšl - 21. až 28. července (www.centrumprorodinu.cz), Liberec 17. až 25. srpna (www.familia.cz). - Katolická charismatická konference - V době od 11. - 15. července 2012 se v Brně uskuteční Katolická charismatická konference. Motto letošního ročníku zní „Máme se proč veselit a radovat“ (Lk 15, 32) a hlavním hostem bude P. Daniel Ange, francouzský kněz a misionář, autor knih pro mládež. Zahájením programu bude slavnostní mše sv. v katedrále na Petrově, kde účastníky přivítá sídelní biskup Mons. Vojtěch Cikrle. Již tradičně se jako přednášející představí P. Vojtěch Kodet, Kateřina Lachmanová, P. Angelo Scarano, Karel Řežábek a Veronika Barátová z Komunity Blahoslavenství. Pro děti je připravena paralelní dětská konference a v nabídce jsou také kulturní akce - divadelní představení, koncerty i večerní posezení u cimbálu. (Podrobnější informace a přihlášky na:www.choo.cz). - Slezská lilie - 9. a 10. června se v Ostravě-Kunčičkách koná II. ročník festivalu moderní křesťanské hudby s poetickým názvem „Slezská lilie“. První impuls k zorganizování této kulturně-duchovní akce vyšel od duchovního správce místní farnosti sv. Antonína z Padovy, P. Dariusze Sputy. Návštěvníci letošního festivalu se mohou těšit na vystoupení řady kapel i sólových zpěváků, zahrají a zazpívají Bratři Ebenové, Dan Bárta a mnoho dalších. - Kněžské svěcení - 30. června (v 9.30 hod) při slavnostní bohoslužbě v ostravské katedrále Božského Spasitele udělí Mons. F.V. Lobkowicz svátost kněžství letošním kandidátům. Na tuto významnou událost celé diecéze jsou zváni všichni věřící a především ti, z jejichž obcí svěcenci pocházejí anebo v jejichž farnostech vykonávali jáhenskou službu. Havířovská farnost sv. Anny a sv. Markéty doprovodí našeho jáhna Jana Zelenku. Z.K

APOŠTOLÁT MODLITBY ČERVEN Všeobecný úmysl: Aby věřící rozpoznávali v eucharistii živou přítomnost Vzkříšeného, který je provází v každodenním životě. Misijní úmysl: Aby křesťané v Evropě znovu objevili svou pravou identitu a podíleli se s větším nadšením na hlásání evangelia. Národní úmysl: Abychom přijímali svátost biřmování se svobodnou touhou po Duchu svatém. ČERVENEC Všeobecný úmysl: Aby každý mohl pracovat v bezpečných podmínkách. Misijní úmysl: Aby křesťanští dobrovolníci v misijních územích svědčili o lásce Kristově. Všeobecný úmysl: Za prohloubení vztahu k biřmovacím patronům, kteří nás provázejí na cestě k Bohu. SRPEN Všeobecný úmysl: Aby s vězni bylo zacházeno se spravedlností a úctou k jejich lidské důstojnosti. Misijní úmysl: Aby mladí lidé, povolaní následovat Krista, byli ochotni hlásat evangelium ve všech končinách světa. Národní úmysl: Aby rodiče a kmotři byli biřmovancům oporou a příkladem. /www:jesuit.cz/ -9-

3 / 2012 SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO

Společenství

Duch svatý, letnice DUCH, DUCHOVNÍ... Mnoha lidem se při slově duch vybaví něco pohádkového či hororového. Mnoho dalších si myslí, že výraz duch je určen pouze filozofům nebo nábožensky orientovaným lidem. Pro další je tento pojem synonymem přímo pro cosi nereálného. Na druhé straně jsme ale v souvislosti s vlnou nových náboženství svědky stoupajícího zájmu o vše, co nese „duchovní” v názvu. Mezi těmito extrémy leží představa „čehosi“ neviditelného, neurčitého, záhadného - co „někde“ musí být… Ani ta však nemá mnoho společného s křesťanským pojetím. KDO JE DUCH SVATÝ? Duch svatý není neurčitá duchovní energie, projev božské moci, ale Boží osoba. Spolu s Otcem a Synem patří Duch svatý do společenství tří božských osob - Nejsvětější Trojice trojjediného Boha. Když sv. Augustin vysvětluje vztahy mezi osobami v této Trojici, říká o Duchu svatém: „Duch svatý je láska mezi Otcem a Synem”. Duch svatý je zároveň darem, poutem lásky i Láskou - Osobou. Je tím, kdo sjednocuje a vytváří společenství. Tak jako se Bůh neuzavírá ve své lásce sám do sebe, ale touží zahrnout svou láskou každého člověka, tak si nenechává pro sebe ani Ducha svatého. Vylévá ho na nás, dává nám tento úžasný dar a v něm sám sebe. „Všichni jsme byli napojeni jedním Duchem” (1Kor 12,13). CO V NÁS DUCH PŮSOBÍ? Jeho úkol je stejný jako v Trojici - tvořit společenství lásky, vztah. Při křtu Duch svatý naplňuje srdce každého křesťana a uvádí ho do intimního vztahu s Bohem. Všechny nás naplňuje tentýž Duch, aby nás proměňoval a i z nás navzájem udělal jedno společenství církev. Podívejme se na toto dvojí působení Ducha svatého podrobněji. DUCH SVATÝ V SRDCI VĚŘÍCÍCH „Duch všechny, v nichž se usídlil a přebývá, proměňuje přímo v nové lidi a dává jim nový život” (Cyril Alexandrijský). Nejde jen o nějaké vylepšení, ale o zcela nový život. V čem spočívá tato novost? On je Duch Ježíše Krista, Duch synovství, který i v nás volá k Bohu „Abba, Otče!” (srov. Řím 8,15) Umožňuje nám žít s Bohem ve stejně hlubokém vztahu jako Ježíš. Ujišťuje nás, že nás Bůh přijal za vlastní děti, dává nám zakoušet Boží blízkost a lásku, uschopňuje nás, abychom Bohu uvěřili, stojí na počátku naší víry. A co víc, zapojuje nás do společenství Boží Trojice, dává nám účast na vztazích mezi božskými osobami. Jsme vtaženi do neustálého proudění lásky mezi Otcem a Synem, do jejich vzájemného sebedarování. Skrze dar Ducha Božího se nám dává sám Bůh. Tento podíl na Božím životě je tak hluboký, že dokonce východní křesťanská teologie neváhá mluvit o našem zbožštění. Písmo mluví o Duchu svatém také jako o Přímluvci a Utěšiteli. V jádru tohoto pojmenování je hebrejské slovo goel (tj. ten, který se ujímá vdovy a sirotků). Ježíš při svém loučení učedníkům slibuje, že je nenechá osiřelé. Tento příslib naplňuje sesláním Ducha svatého, který má připomínat Ježíšova slova, povzbuzovat nás, přinášet pokoj, oživovat v nás naději a radostné očekávání Ježíšova definitivního příchodu. Duch svatý je také Duchem pravdy, který zná plány Boží i naše nitro. Jeho úkolem je vést nás po Božích cestách, prozařovat temnoty našich srdcí, napomínat, usvědčovat z hříchu a ukazovat velikost Božího - 10 -

3 / 2012

Společenství

milosrdenství. Duch-Láska rozdmýchává v našich srdcích plamen lásky, proměňuje naše vztahy k druhým lidem, chce se jich skrze nás dotýkat. Necháme-li ho jednat ve svých životech, učiní z nás nástroje Boží lásky. Spolu s Cyrilem Jeruzalémským můžeme shrnout působení Ducha svatého v srdcích věřících takto: „Přistupuje k nám tiše a mírně, cítíme jeho sladkost a vůni. Přichází jako pravý ochránce; přichází přece zachránit a uzdravit, poučit a napomenout, povzbudit a potěšit, dát duši světlo - nejprve duši toho, kdo jej přijímá, a pak jeho působením i duši jiných.” DUCH SVATÝ - DUŠE CÍRKVE „Duch přebývá v církvi, posvěcuje ji, uvádí ji do veškeré pravdy, sjednocuje ji ve společenství a ve službě. K tomu ji vybavuje a řídí různými dary.” (podle Lumen gentium) Základním rysem působení Ducha svatého v církvi je sjednocovat a vytvářet společenství (stejně jako v Boží Trojici). Používá k tomu nejrůznější prostředky. Vede ji a vyučuje skrze službu nástupců apoštolů, skrze dar proroctví dává v každé době poznat zvláštní Boží záměry a povolává a uschopňuje k jejich uskutečnění. Díky Duchu svatému jsou svátosti skutečně místem setkání s Bohem a pramenem jeho milosti. Rozmnožují v nás Boží život, posilují církevní společenství. Duch svatý probouzí církev ze soustředěnosti na ni samotnou. Nepřestává posílat hlasatele evangelia, dává odvahu svědčit o Ježíšově zmrtvýchvstání a o spáse nabízené všem lidem. Dotvrzuje toto svědectví znameními a dodává mu účinnost. V záměrech Ducha svatého nezůstává nikdo stranou. Každý křesťan má v jeho plánu budování církve a spásy světa své jedinečné místo a úkol. Duch s každým počítá, každého, kdo se mu dá k dispozici, si používá, pro každého má zvláštní dar: „Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu” (1Kor 12,7). JAK SE POZNÁ PŮSOBENÍ DUCHA SVATÉHO? Nejjistější kriterium nám ukazuje sám Ježíš, když říká, že strom se pozná po ovoci, které přináší. A apoštol Pavel dodává: „Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání” (Gal 5,16-17). Sám Duch svatý navíc dává některým věřícím dar rozlišování duchů. JAK SE DUCHU SVATÉMU OTEVŘÍT? Jedinečným místem a způsobem otevření se působení Ducha svatého v nás a skrze nás je modlitba. Theofan Zatvornik nazývá modlitbu „vdechováním Ducha” a vysvětluje: „Tělesným dýcháním proniká kyslík do krve a ta jej přenáší do celého těla. Tímtéž způsobem modlitba vstřebává Ducha svatého a dává mu pronikat do veškeré naší činnosti. Duch je jako oheň, který hoří v srdci. Aby oheň neuhasl, potřebuje vzduch. Modlitba rozdmýchává tento plamen.” Dejme Duchu svatému prostor ve svém srdci a ve svém životě! Nechme ho jednat! LETNICE - SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO Latinský název letnic - „Pentecostec“ znamená „padesátý den velikonoční slavnosti“. Seslání Ducha svatého nedílně patří k události velikonoc, je jejich naplněním a vyvrcholením. Svátek letnic se slavil už v židovství, a právě během tohoto svátku Duch svatý sestoupil na apoštoly a další učedníky. Nelze zcela porozumět křesťanským letnicím, neznáme-li - 11 -

3 / 2012

Společenství

význam letnic židovských. Duch svatý sestoupil na církev v den, kdy si Izrael připomínal dar Zákona a smlouvy. Svatý Augustin k tomu říká: „V den letnic obdrželi židé Zákon psaný Boží rukou a v týž den přišel Duch svatý.“ Toto objasňuje, proč Duch svatý sestoupil na apoštoly zrovna o svátku židovských letnic: aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon, že zpečeťuje novou a věčnou smlouvu a posvěcuje církev. „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce“ (Jer 31,33). Duchem svatým vepsal při křtu Bůh zákon do našich srdcí. Tento nový zákon je láska (srv. Řím 5,5), která nás uschopňuje i k dodržování ostatních zákonů a umožňuje nám chodit podle Ducha a žít podle evangelia. (Podle Raniero Cantalamessy) /www.vira.cz/ ****************************************************

PŘEČETLI JSME... „Můj život pro mladé“ /Vzpomínky zakladatele salesiánů/ - Don Bosco, vydalo nakladatelství Portál 2007. Don Bosco začal psát své vzpomínky na příkaz papeže Pia IX. ve svých 58 letech. Podstatná část textu zůstala na výslovné přání autora uložena přes sedmdesát let v salesiánských archivech. Až v r. 1946 připravil jeho vydání Eugenio Ceria, jeden z životopisců Dona Bosca. Kompletní podoba vzpomínek vyšla na přelomu tisíciletí v jazykové úpravě známého salesiánského životopisce Teresia Bosca. V devíti letech Jan Bosco zažil v noci zvláštní sen, ve kterém mu bylo v podobenství naznačeno, co bude jeho celoživotním posláním. Až mnohem později, kdy se skutečnosti začaly naplňovat, pochopil, že to byl sen prorocký... Titul uvádí útržky z raného dětství, ukazuje radostnou a přátelskou povahu i jeho snahu pomáhat druhým na cestě k dobru a vést je přirozenou autoritou. Zahrnuje vzpomínky na léta mládí ve zbožné rodině matky Markéty, na studia a hledání cesty ke kněžství. Popisuje také jeho počáteční zájem a starostlivost při práci o kluky bez domova a zahájení první oratoře v Turíně i její další rozvoj. Dovídáme se o jeho dramatickém zápase s revolučními kněžími v r. 1848. Zápisky Dona Bosca vypovídají o nezlomné vůli i odvaze plnit plány Boží Prozřetelnosti, o síle překonávat těžkosti i nesčetná protivenství na cestě k cíli. Autentické vyprávění předčí všechny dosavadní životopisy a je dokladem nesmírné vytrvalosti i poslušnosti tohoto světce. Boží dílo, které započal, se rozrostlo „z hořčičného zrnka do obrovského keře“, který sídlí na pěti kontinentech a nese bohaté plody... Kniha se čte jedním dechem a může být povzbuzením nejen pro vychovatele a učitele, ale i pro rodiče a všechny, jímž na mladé generaci opravdu záleží a kteří v současném, morálně zdevastovaném prostředí pomáhají mladým najít tu správnou životní cestu. „Povstaň z temnot“ /Co dělat, když život ztratil smysl/ - Benedikt Groeschel, vydalo Karmelitánské nakladatelství 2001. P. Benedikt Groeschel, jenž má v svém rodu irské kořeny, působí již řadu let v katolickém prostředí USA. V této knížce se zabývá otázkou utrpení a bolesti v životě člověka. Jako zkušený duchovní vůdce doprovázel mnoho lidí, kteří se ocitli na životní křižovatce, ztratili smysl své existence a nemohli dál. I na tragických událostech a mnoha těžkých zkouškách se snaží ukázat podstatu pravého života, ke kterému každého člověka volá Bůh. Napomáhá najít východiska z nekonečného smutku a depresí při ztrátě milované osoby, zklamání v partnerském vztahu nebo v mezigeneračních vztazích, či zradě přátel nebo křivd a ublížení od členů církve i z dalších „katastrof“ zasahujících lidské nitro. Kapitolu vždy zakončuje myšlenka některého světce určená k rozjímání (citace z odkazu bl. Johna Henriho Newmanna, sv. Juliány z Norwiche, sv. Kateřiny z Janova, aj.) a následuje modlitba za - 12 -

3 / 2012

Společenství

vyslyšení konkrétní prosby. Zavěrečný epilog vystihuje postoj srdce, jímž má křesťan následovat svého Mistra. „Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ - tato Ježíšova slova mohou být také lékem, jeho milosrdná láska působí i na žal a zklamání. V podobném duchu zní i rada sv. Jana od Kříže: „Tam, kde není láska, zasévej lásku, a sklidíš lásku.“ Štědrost, milosrdenství, laskavost a zájem o druhé i trpělivost jsou způsoby, jak naplnit Ježíšovu radu milovat svého bližního jako sebe samého, a být milosrdný, jako je milosrdný Bůh. Je ušlechtilostí, když někdo sám obtížen - ještě nese břemeno druhých. Nic neosloví víc než soucit a milosrdenství těch, kdo druhým odpouštějí, ač sami žádnou útěchu a milosrdenství nedostávají. „Jako by viděl neviditelného“ - Jacques Loew, vydalo Karmelitánské nakladatelství 1997. Francouzský dominikán, misionář Jacques Loew prožil své obrácení k víře v 25-ti letech. Pracoval a jako duchovní působil v dělnických povoláních, řídil dělnickou misii svatého Petra a Pavla. Tato jeho kniha získala Velkou francouzskou literární cenu za r. 1970. Autor se v ní zabývá otázkou, jak pojmout misijní poslání křesťanů v dnešním světě, který se stále více odvrací od Boha. První část knihy - „Výzva evangelia“ se věnuje základům víry, připomíná Boží výzvy ke starozákonním prorokům, vykresluje Ježíšův odkaz všem jeho následovníkům. Ve druhé části autor přibližuje portrét misionáře v minulých staletích. (Zmiňuje i chyby a nedostatky v této činnosti podané v historických souvislostech). Uvádí i vlastnosti, jakými by měli disponovat lidé v současném křesťanském apoštolátu. Dnešní svět potřebuje svědky víry, kteří o Kristu nejen mluví, ale jej také žijí. Známkou křesťana a jeho výraznou podobou jsou blahoslavenství. „Kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce“ (Mt 6,21). A třetí část otevírá otázky - Čím se může inspirovat misijní práce dnes? Jacques Loew nejčastěji cituje právě apoštola národů - sv. Pavla. „Hlásat vhod i nevhod Boží nepomíjitelnou a bezvýhradnou lásku, která přesahuje všechny naše kategorie.“ Úcta k pravdě - Máme-li napodobovat Krista a jeho apoštoly, je nám uloženo, abychom splnili jeho požadavek: „Uctívejte Boha v duchu a v pravdě.“ Tento způsob života je nadlidský a přece se nabízí všem. Je normálním plodem ducha, který pohlíží na Boha, je uchvácen obdivem a v mlčení se mu klaní. Duch člověka je stvořen pro pravdu, je mu radostí pohlížet na Boha. Uctívat Boha „v pravdě“ znamená vpustit Boha do svého života. Z.K. Letos jsem si (prozatím) z farní knihovny vypůjčil: Joseph Ratzinger BENEDIKT XVI.: „JEŽÍŠ NAZARETSKÝ II.“ (vydáno 2011, rozsah 250 stran) „Všechno vím, všechno znám, všude jsem byl…“ - kolikrát si to říkáme jako ten pověstný pohádkový Brouk Pytlík. A to hlavně, co se týče naší víry v Pána Ježíše, to už přece „všechno víme a všechno známe“ už z náboženství od obecné školy. Takže buďme v klidu, nevzrušujme se, neptejme se na nic, vždyť máme přece pravdu…!!! Tak mě velice překvapilo, že náš papež se nespokojuje s tím , že „všechno ví, všechno zná…“, ale celý život hledá – už i jako papež - svoje vlastní, osobní porozumění Ježíšově osobnosti a jeho poselství. A právě o tom h l e d á n í je i tato kniha, ve které papež sleduje celek biblického poselství i historické okolnosti Ježíšova působení, přibližuje se tajemství smrti a zmrtvýchvstání. Podle svědectví Nového zákona Ježíš za nás a pro nás zemřel a vstal z mrtvých. Ale - klade si papež otázku - jsou ti, kdo tato svědectví vydávají, věrohodní? To je pro víru zásadní. Benedikt XVI.: „…Na zmrtvýchvstání závisí, zda Ježíš B Y L, anebo zda J E. Uznat je (zmrtvýchvstání), anebo je odmítnout, to se netýká prostě jedné události mezi ostatními, jde o postavu Ježíšovu vůbec… I když je samozřejmě pořád možná debata - 13 -

3 / 2012

Společenství

o detailech, přece doufám, že mi bylo dáno přiblížit se postavě našeho Pána a že to může být nápomocno všem čtenářkám a čtenářům, kteří chtějí Ježíše poznat a věřit mu… Zajisté nemusím zvlášť zdůrazňovat, že tato kniha není aktem učitelského úřadu, nýbrž pouze a jedině výrazem mého osobního hledání „Pánovy tváře“ (srv. Žl.27,8). Každý mi tedy může svobodně odporovat. Prosím čtenářky a čtenáře jen o onu trochu sympatie, bez níž se žádné porozumění neobejde….“ Můj názor: Tyto knihy o Ježíši Nazaretském (dva díly) se nesnaží rekonstruovat životopis, ale dávají otázky a nabízejí možné odpovědi pro naše pochybnosti a hledání. Přečetl jsem s velkou chutí a těším se na slibovaný třetí díl o Ježíšově dětství. Dědek Jargus

Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“ (Fil 4,4) Ve dnech 23. – 24. 3. se v Ostravě konalo setkání mládeže z diecéze s otcem biskupem. Z naší farnosti vyjelo kolem dvaceti mladých doprovázených kaplanem a jáhnem. Setkali jsme se v pátek na nádraží a jeli do Ostravy - Třebovic. Odtamtud je jen kousek k biskupskému gymnáziu (Bigy), kde se odehrávala větší část pátečního programu. Zaplatili jsme registrační poplatek, který byl 101 korunu, a organizátoři nás hezky přivítali a odvedli do tříd, kde jsme spali. Program začínal až v sedm hodin, a tak jsme si mohli prohlédnout školu a pozdravit své kamarády z jiných farností. Třeba já jsem jich potkal plno: jelikož chodím do kurzu animátorů, nemohl jsem projít chodbou, aniž bych někoho nepozdravil. Ostatní zase potkali své kamarády z MINIFORU (setkání ministrantů), ze skautských setkání a ze všech dalších možných akcí. V sedm hodin začal program v tělocvičně, již půl hodiny předem zde hrála schola a scházeli se lidé. Do tělocvičny se nás vlezlo něco kolem tří stovek, ale nemám moc dobrý odhad, mohlo to být i mnohem více lidí. Všechny ještě znovu srdečně přivítala dvojice moderátorů z krnovského děkanátu, která nás provázela po celé setkání. Shlédli jsme také scénku o zlobivém Františkovi, celou jeho životní cestu od batolete, přes výrostka až k úspěšnému manažerovi, který potom nachází Krista. Scénka byla povedená, často ji přerušovaly bouře smíchu. Také jsme si moli poslechnout svědectví víry jednoho účastníka madridského setkání mládeže, který díky němu přijal křest. Moderátoři nás samozřejmě nezapomněli pozvat na Celostátní setkání mládeže do Žďáru nad Sázavou o těchto prázdninách. Čas po osmé hodině jsme mohli strávit dvěma způsoby: mohli jsme jít na večer chval nebo na modlitby Taizé. Vybrali jsme si večer chval, a tak jsme se přesunuli do nového kostela v Pustkovci, kde nám hrála kapela a my jsme se učili chválit Boha nejen svým srdcem, nejen slovy, ale i rukama a nohama. Zpátky na BiGy - tam jsme již měli volný program, někdo šel do čajovny, kde si mohl posedět s kamarády a potkat nové lidi, někdo zase mohl jít do školní kaple, kde se hrálo, modlilo a zpívalo. Každý šel spát, kdy se mu zlíbilo a až se cítil pomodlený či se dostatečně pobavil s kamarády. Budíček byl však neúprosný, v 7:15 nás vzbudili školním rozhlasem a přes něj jsme se pomodlili ranní modlitbu. Po snídani jsme se přesunuli pomocí speciálního tramvajového spoje ke katedrále Božského Spasitele: Zde začalo od desáté hodiny pásmo „snídaně s otcem biskupem“, které bylo plné scének, informací a vtipu. Pak si vzal mikrofon do ruky Petr Smolek a přednesl nám katechezi o Duchu svatém. Bohužel, skupinka dobrovolníků z karvinského děkanátu, kde jsem byl i já, musela odejít dříve, protože měla také svou povinnost: provázet a hlídat návštěvníky biskupství a kostela svatého Václava. Ostatní si ještě poslechli svědectví salesiánky Lídy o působení Ducha - 14 -

3 / 2012

Společenství

svatého v jejím životě, aneb jak se ze zakřiknuté bázlivé holčičky stala cíle vědomá křesťanka a nakonec i řeholnice. Poté se všichni účastníci rozdělili do skupinek a diskutovali o tom, co slyšeli. Na následující program jsme se rozdělili na jedno ze tří míst, kde se konaly tři různé přednášky: na biskupství s přednáškou o manželství, v kostele sv. Václava o Duchu svatém ve světě a do Dona Bosca jsme mohli jít na přednášku o zlém duchu. Po přednáškách si všichni pochutnali na obědě, výborné zelňačce, kterou uvařili salesiáni. Najezení si mohli prohlédnout budovu televize NOE, biskupství, včetně pracovny otce biskupa, a prohodit pár slov s otcem biskupem, nebo kostel sv. Václava, který je prý nejstarším kostelem v Ostravě. V 15.30 jsme se seřadili do průvodu před biskupstvím a s velkým křížem přešli do katedrály Božského spasitele, kde byla závěrečná mše s otcem biskupem. A to byl konec celého setkání. Mě osobně nejvíce oslovilo to, že spousta lidí byla ochotna přiložit ruku k dílu na něčem, co stojí za to. Nevím, kolik lidí muselo být zapojeno do rozdávání oběda, organizování přesunů, připravování scének, obsluhování v čajovně a nakonec do uklízení, ale muselo to být úctyhodné číslo a všichni to dělali dobrovolně, zdarma a z lásky k Bohu. Kuba Svoboda

SLAVNOST PRAŽSKÉHO JEZULÁTKA (Ačkoliv jsem se těšila na setkání farností na děkanátní pouti s naším o. biskupem v mariánské bazilice ve Frýdku, vedly moje kroky nakonec jinam... Neboť babičky „jsou tu od toho“, aby pečovaly o dětičky, když je potřeba. Měla jsem tedy možnost zúčastnit se jiné poutní slavnosti, odnesla si domů pěkné vzpomínky a cenný duchovní zážitek...) 5. května, v předvečer slavení památky korunovace, se vydalo procesí věřících s kopií sošky Pražského Jezulátka z chrámu Panny Marie Vítězné do farního kostela sv. Tomáše, který je působištěm mezinárodní augustiniánské komunity. Při zpěvu písní „Ježíši Králi“ a „Ježíš, nejkrásnější ze všech jmen“ jsme procházeli uličkami Malé Strany za velkého zájmu i údivu turistů. V úvodu mše sv. hlavní celebrant P. Juan Provecho, OSA, přivítal všechny ctitele Pražského Jezulátka a v promluvě pak vyzval přítomné k zpytování osobního důvodu k této návštěvě, k modlitbám a důvěře v Boží moc i k odevzdání všech starostí, bolestí a proseb Božímu Dítěti. V neděli se konala slavnostní bohoslužba v jeho domovském chrámu, po ní následovala korunovace novou korunkou, darovanou současným papežem. Každoroční obřad je připomínkou, že Ježíš je naším králem už od svého narození, tedy od plenek, jak lidově vyjádřil P. Miroslav Herold, SJ, předsedající mši sv. V promluvě nastolil otázku: „Kde se dnes můžeme setkat s dítětem Ježíšem? Nejjistější cesta je setkání v našem srdci, setkání s Ježíšem našeho dětství. Zavzpomínejme na sny a touhy, jež byly čisté a průzračné a které můžeme i nadále prohlubovat a nechat v sobě vyzrát...“ Mnozí účastníci bohoslužby byli cizinci ze zemí latinské Ameriky i Asie, v nichž je úcta k Pražskému Jezulátku hluboce zakořeněna. O jeho velké oblibě, přetrvávající z dávné minulosti, svědčí množství votivních desek na poděkování za udělená dobrodiní a vyslyšené prosby, pocházející z mnoha koutů světa. I první kroky Benedikta XVI. při jeho návštěvě České republiky vedoucí na toto poutní místo, byly znamením víry a úcty k Dítěti Ježíši a posílením této tradice. V 16. století se Milostná soška k nám do Čech dostala ze světa, z dalekého Španělska a nyní ji světu „vracíme“... Jezuita P. Miroslav Herold, mj. i církevní historik, který spolupracuje s filmařem Otakárem Mário Schmidtem na jeho hraných dokumentech o velkých světcích a řeholních společenstvích v katolické církvi, byl průvodcem i v posledním snímku o Pražském Jezulátku. A pokračováním tohoto počinu byl nápad vytvořit nové zpodobení malého Ježíše. - 15 -

3 / 2012

Společenství

Tato skleněná soška, vyrobená uměleckými skláři, byla předána papeži u příležitosti návštěvy naší delegace při kardinálském svěcení. Záměrem je zhotovit několik dalších exemplářů, které budou Svatým Otcem požehnány a pak předány jako dar křesťanů České republiky významným katedrálám pěti kontinentů. Je příhodné vnímat tuto krásnou symboliku jako zasvěcení Země Ježíši Kristu - Králi. Z.K.

Otec Emil Kapaun - kněz a hrdina čechoamerického původu Podle informací BBC ze 16. 4. 2012, v USA v poslední době sílí dvě hnutí, týkající se o. Emila Kapauna, vojenského kněze, v souvislosti se šedesátým výročím jeho smrti v zajateckém táboře v Severní Koreji. První hnutí se obrací na prezidenta Obamu se žádostí, aby kapitánu Kapaunovi byla posmrtně udělena medaile za statečnost - nejvyšší vyznamenání v armádě Spojených států. Důvodem je jeho vytrvalá starostlivost o raněné americké vojáky při čínské ofenzívě roku 1950. Tito ranění už nemohli být evakuovaní kvůli obklíčení, takže o. Kapaun se o ně staral sám a padl spolu s nimi do čínského zajetí. Zajatecký tábor byl současně místem, kde byli američtí vojáci likvidováni hladem a mrazem. O. Kapaun se staral soustavně o získávání potravy pro kriticky vyhladovělé druhy, až nakonec zemřel hladem on sám. Současně s hnutím o vyznamenání probíhá církevní hnutí jeho rodné diecéze Wichita o uznání o. Kapauna za sluhu Božího, který se podle Kristova vzoru obětoval za své druhy. Toto hnutí je v pokročilém stádiu po souhlasu sv. stolce z roku 2008. O. Emil Kapoun se narodil r. 1916 v malé čechoamerické katolické obci Pilsen (Plzeň) ve státě Kansas do chudé zemědělské rodiny, kde byl křesťansky vychováván a kde si také zvykl na těžkou fyzickou práci. Ve 14ti letech odešel na studia do benediktinské střední školy. V r. 1940 byl vysvěcen za kněze a sloužil společenství své rodné farnosti, kde se svátosti udělovaly jak v anglickém tak i v českém jazyce. Jeho žádosti o službu vojenského kněze po vstupu USA do 2. světové války biskup diecéze Wichita zamítal až do roku 1944. Pak začala jeho práce duchovního v armádě. Zkrácený výtah z anglického textu sestavil - bš

Když Ivan Štampach píše článek… Tak jsem se prolouskal jedním sloupkem, kterých jsou jistě na webu kvanta. Tento je ovšem výjimečný tím, že pochází z pera Ivana Štampacha (http://www.denikreferendum.cz/clanek/13033-pane-kardinale-nejsme-luza ). Některé perly: „Mluvil (Duka), jak to preláti umí, zamlženým jazykem.“ „Nejsme, občane Duko, lůza. Jsme Vaši spoluobčané. Už je pryč doba, kdy vysocí preláti shlíželi z výšin svých sídel a vynášeli tu přísné, tu blahosklonné soudy.“ „Neprohlašuju rovnou Vás a ty tři procenta obyvatel Česka, kteří navštěvují aspoň jednou týdně bohoslužby Vaší církve, za papeženskou sektu, za peleš lotrovskou a za nevěstku babylonskou. Neříkám o Vás vzhledem k minulosti Vaší náboženské organizace, že jste násilným uskupením potenciálně ohrožujícím demokratické uspořádání.“ „Nenapadalo by nás při pomyšlení na Vaši náboženskou společnost hlavně upalování jinak smýšlejících.“ Čtu to asi popáté a říkám si, to snad není možné, aby kněz, svého času dominikán, který se nedávno ještě rozhořčoval nad tím, že o něm někdo prohlásil, že není katolíkem, nyní psal o katolické církvi jako o papeženské sektě, která ohrožuje demokratické uspořádání, a že málem upaluje jinak smýšlející. Co se muselo stát, aby o spolubratru (Dukovi) psal jako - 16 -

3 / 2012

Společenství

o prelátovi mluvícím zamlženým jazykem? Že by jeho skuteční spolubratři z lóže přitlačili na pilu? Tak nějak si už jasněji -, díky panu Štampachovi - dokážu představit, jak asi mohlo fungovat ono pověstné Pacem in terris nebo jak vypadaly proslovy vlasteneckých kněží, kteří brojili a kázali proti biskupům a papeži. Lsv Pozn.: Ivan Štampach: český religionista, teolog, filosof, levicový politický aktivista a vysokoškolský pedagog. Od roku 2000 působí na Univerzitě Pardubice jako docent na katedře religionistiky. V letech 1978 až 1983 tajně studoval teologii. Na kněze byl tajně vysvěcen v Berlíně roku 1983. V letech 1982–1989 učil teologii v tajných kurzech a publikoval v samizdatových časopisech. Roku 1987 vstoupil do dominikánského řádu, přijal řádové jméno Odilo. Od roku 1990 zahájil veřejnou pedagogickou činnost. Roku 1992 získal licenciát teologie na Papežské teologické akademii v Krakově a roku 1994 doktorát teologie na Papežské teologické fakultě v Poznani. Na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se habilitoval roku 1996. V polovině 90. let se Ivan Štampach profiloval jako výrazný kritik kurzu římskokatolické církve. Roku 1996 neprodloužilo tehdejší vedení Katolické teologické fakulty UK Štampachovi učitelskou smlouvu. …Roku 1999 se stal duchovním starokatolické církve, čímž z hlediska římskokatolické církve upadl do exkomunikace. V současné době se nadále hlásí ke křesťanství, není však členem žádné církve. Jako badatel se věnoval mimo jiné novým náboženským hnutím, ekumenismu a mezináboženskému dialogu, spiritualitě a metodologii religionistiky. …V roce 1991 se stal členem zednářské Velké lóže České republiky. (Výňatky z wikipedie.cz) Nutno také uvést, že I. Štampach je členem Křesťansko-sociální platformy ČSSD a dle mého mínění právě z této pozice reaguje na vystoupení kardinála Dominika Duky v Českém rozhlase, kde se pan kardinál vyjadřuje k odborové manifestaci před pár týdny v Praze. Na reakci má Ivan Štampach právo, přesto se mi tato reakce nejeví šťastná z jeho pozice badatele mezináboženského dialogu. Marek Světnička

Májová vzpomínka Pátý květnový den roku 1945 byla také jako letos sobota. Už před polednem jsme my, děti, při návratu ze školy zaslechly první naléhavé volání Pražského rozhlasu o pomoc. Již ten předchozí páteční večer cestou z našeho kostelíčka v Praze Krči jsme všichni sledovali odstraňování německých nápisů a houstnoucí ruch v ulicích. Dosud mi v duchu znějí poslední verše básně při májové pobožnosti, kdy jsme my drůžičky se sepjatými dlaněmi prosily před sochou Panny Marie: „Matičko, zachraň nám naši stověžatou Prahu…“ Vůně položených květů rozkvetlého šeříku naplnila celý kostel, který se pak na několik dní pro nás všechny uzavřel. Začaly dny Pražského povstání. Místo melodických zvuků varhan zněly všude kolem děsivé výstřely zbraní a my jsme se svými rodiči prožívali noční chvíle obav a nejistot v temných sklepních prostorách našich domovů. Krutou daň si na barikádách vybírala ztráta životů mladých hochů sotva odrostlých školním lavicím… Na některé z nich, bývalé sousedy, dodnes vždy v těchto májových dnech ve svých modlitbách vzpomínám. Zahynuli i někteří moji spolužáci… A pak přišlo středeční nezvyklé tiché jitro 9. května vystřídané radostným jásotem prvních chvil míru po skončeném válečném utrpení. Na tyto okamžiky nelze zapomenout. Slzy smutku nad padlými se mísily s úlevou mírového vydechnutí…

- 17 -

3 / 2012

Společenství

Opět se po několikadenní přestávce naplňovaly pražské chrámy modlitbami a zpěvem díkůvzdání. A my děti - s kyticemi šeříků jsme spěchaly do našeho milého kostelíčka poděkovat Matičce Boží za její přímluvu u Boha a vyslyšení našich proseb. A námi milovaná Praha… Ta mohla i po bolestných ranách bojů dále rozkvétat do své úchvatně něžné kamenné krásy po staletí tolik obdivované všemi návštěvníky. Pane, děkuji za mé léty ověřené poznání, jakou moc mají u Tebe upřímné modlitby, pronášené tehdy z čistého dětského srdce, pro větší důvěru v Tebe, Bože, i pro nás, dávno už dospělé. Alena Balcarová

SV. MEDARD /Muž s citem pro morální výchovu - životopis pro meditaci/ Narodil se v Salency v Pikardii na severu Francie asi kolem roku 472, některé životopisy uvádějí i rok 459. Byl synem bohatého šlechtice Nektarda a Protagie. Od dětství projevoval útrpnost a milosrdnou lásku. Jednou dal zimou trpícímu starci svůj plášť, a když jindy potkal cizince, okradeného o koně, věnoval mu z otcova stáda jiného. Dělalo mu vždy radost, když mohl chudé obdarovávat jídlem. Otec jeho štědrost schvaloval a byl rád, že Medard má citlivé srdce vůči bližním. Podle legendy zastihla Medarda v chlapeckém věku bouře v přírodě a v té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho roztaženými perutěmi chránil před deštěm. Příběh se stal podnětem k vzývání sv. Medarda proti deštivému počasí zejména o senách. Medard studoval ve Vermandois a v Tournaye, které bylo královským sídlem. Kamarádil s Eleutheriem, společně se modlili a později i připravovali na duchovní stav. Bývá uváděno, že konečného vzdělání dosáhli na Saint-Quentin a údajně roku 505 přijali kněžské svěcení. Medard jako kněz působil v rodišti. Mnohé příběhy z jeho života vedly k tomu, že byl považován i za patrona zlodějů, ač jeho milosrdný postoj k nim předpokládal jejich obrácení. Medard svou láskou odzbrojoval i otrlé zločince. K drobným zlodějům se choval s velkou dobrotivostí a každého propouštěl s napomenutím. Zloději hroznů, kterému se nedařilo najít východ z vinice, odpustil poškození révy a daroval kradené plody. Milosrdně se zachoval i k tomu, co zatoužil po obsahu jeho včelína a osvobodil ho od útoku včel. Jiným zlodějem mu byla dle legendy ukradena kráva, kterou mu hříšník za několik dní kajícně dovedl zpět, jelikož zvonek na jejím krku nepřestával vyzvánět a snaha o jeho odstranění byla bezúspěšná. Medard usiloval o ctnostný život svého lidu více způsoby. Zavedl například „růžovou slavnost“ s vyhlášením nejctnostnější panny, které pak příslušel titul: růžová královna. Něco na způsob současné miss, ale hodnotila se krása duše. Výtěžek 12ti jiter polí věnovaných Medardem byl nejméně 12 tolarů, které obdržela nejctnostnější panna kromě věnce bílých růží. Na šatech měla modrou stuhu a jako mariánskou dceru ji do kostela k oběti mše svaté doprovázelo 12 družiček. Rodiče ji doprovázeli jako ochránci a předávali Matce Boží. U oltáře jí byl dán na hlavu věnec z bílých růží a po bohoslužbě následovala veselice v mariánském duchu. (Slavnost se pak konávala poctivě po staletí a rozšířila se i na Moravu. Tam se konávala do r. 1795 v Mikulovickém panství, kde nejhodnější chudá panna dostávala k věnci 150 zlatých a měla je pak jako věno i s úroky.) Jako úspěšný moralista dokázal Medard přemluvit i vojáky krále Chlotara, aby vrátili kořist, kterou za války nahromadili při plenění dobytého území. Po smrti biskupa vermandoiského byl ve věku asi 70ti let jmenován jeho nástupcem. V následujícím roce, snad z bezpečnostních důvodů, přemístil své sídlo do opevněného města Nyonu. Po smrti biskupa z Tournaye došlo ke - 18 -

3 / 2012

Společenství

spojení diecézí pod Medardovu správu na přání Chlotara I. i arcibiskupa Remigia. Toto spojení pak zůstalo po 500 let. I v požehnaném věku Medard s velkou horlivostí cestoval po celé diecézi, v níž bylo plno pohanů, a hlásal jim o velké lásce Krista. Učil, napomínal, prosil a těšil, překonávaje všechny obtíže a nebezpečí. Jednou ho prý pohané chtěli dokonce zabít, protože jich mnoho přiváděl do katolické církve. Medard pokleslé diecéze dovedl k velkému rozkvětu. Francký král Chlotar I., který si podmanil Durynky, zajal dospívající Radegundu, dceru zabitého knížete, a dal ji na výchovu k Medardovi. Když se stala křesťankou a dospěla, prý bez jejího souhlasu si ji vzal Chlotar za manželku. Dost brzy jí snad pohrdl a ona byla prosit Medarda, aby jí umožnil stát se řeholnicí. Mnozí ho upozorňovali, že proti sobě poštve krále, který s tím nesouhlasil, ale snad díky Medardovým schopnostem Chlotar nakonec rozhodnutí přijal bez výčitek. A královna v klášteře vyprošovala pokáním Boží milosti pro Francii. Až ve vysokém věku Medard vážně onemocněl a k jeho loži přišel poprosit o poslední požehnání i Chlotar I. Ten si také vyprosil souhlas, aby místo v biskupském chrámu mohlo Medardovo tělo spočinout v královském Soissonsu. Tam tedy byly jeho ostatky uloženy a nad oslaveným hrobem byl Chlotarovým synem Sigibertem vystavěn chrám a při něm zřízeno opatství. Na Medardově hrobě byly uchovávány i okovy zajatců, kteří na jeho přímluvu u Boha byli zázračně osvobozeni. V roce 1356 Karel IV. získal pro pražský chrám rámě z těla sv. Medarda, takže u jeho ostatků můžeme prosit i ve své vlasti.

HVĚZDICE Zuřila strašná bouře. Ledové ostří větru se zařezávalo do vodní hladiny a zvedalo ji do obrovských vln bijících do pobřeží jako beranidla, které pří návratu rozrývaly a obracely mořské dno jako obří pluhy. Vodní proud strhával malá zvířátka, která žila při dně, korýše a plže, a vyhazovala je desítky metrů na břeh. Bouře skončila stejně rychle, jako začala. Hladina moře se zklidnila a ustoupila o několik metrů. Pobřeží zůstalo pokryté blátem, ve kterém se zmítaly a umíraly tisícovky hvězdic. Bylo jich tolik, že pláž jimi zrůžověla. Ten zvláštní jev vzbudil zvědavost mnoha lidí. Přijely i televizní štáby, aby o podivném úkazu natočily reportáž. Mořské hvězdice se téměř přestaly pohybovat. Pozvolna hynuly. Mezi lidmi byl také jeden chlapec, který přišel s tatínkem. Smutně se na hvězdice díval. Všichni je jen pozorovali a nikdo nic neudělal. Náhle se chlapec tatínkovi vytrhl z ruky, zul si boty a ponožky a rozběhl se na pláž. Sklonil se, nabral do ručiček tři malé hvězdice a běžel je hodit do vody. Pak se vrátil a celou akci opakoval. Z betonového chodníku na něj zvolal nějaký muž: „Co to děláš, chlapče?“ „Házím ty hvězdice zpátky. Jinak tu na břehu všechny pomřou,“ odpověděl v běhu. „Ale vždyť jich tu jsou tisíce! Stejně je všechny nestačíš zachránit, „ zavolal na něj muž. „A stejné je to i všude kolem, na tom nic nezměníš!“ Chlapec se usmál. Vzal do ruky další hvězdici a hodil ji do vody se slovy: „Ale pro tuto jsem to změnil!“ Ten muž chvíli mlčel, pak se sehnul, zul se a slezl dolů na břeh. Začal sbírat hvězdice a házet je zpátky do vody. Za chvilku se k nim přidaly dvě děvčata a už byli čtyři. Po chvíli bylo na pláži padesát lidí, pak sto, dvě stě, tisíc. A nakonec byly zachráněny všechny hvězdice. ABY SE ZMĚNIL SVĚT, STAČILO BY, KDYBY SE NĚKDO, TŘEBA MALIČKÝ, ODVÁŽIL ZAČÍT. /z knihy Bruna Ferrera - „Paprsek slunce pro duši“/

- 19 -

3 / 2012 MARIÁNSKÁ

Společenství

František Lazecký Tvé jméno, Maria - je noc, kde slavík zpívá a zve nás na věčnou procházku v letní sad. Tvé jméno, Maria, je palma na poušti a pod ní voda živá, kdo se jí napije, ten bude věčně mlád. Tvé jméno, Maria - věž mezi liliemi a po ní prochází se holub jasně bílý, kdo ji má před sebou, jde šťasten touto zemí, a šťastný na věky, když dojde k svému cíli. Tvé jméno, Maria - je palác z mramoru, do něhož slunce zve veškeré národy, a je to ranní čas a výstup na horu, odkud je vidět kraj, kde jitro vévodí. Tvé jméno, Maria - je hudba nejslavnější, kterou zem s nebesy společně stvořily, kdo chce jí naslouchat, ten ze skladby se těší, o kterou andělé by marně prosili. Tvé jméno, Maria - je nesmrtelné mládí, jež v Boží moudrosti dovedlo světem jít, je to běh života za nejmoudřejší vlády, kterou si člověk moh´ na zemi vyvolit. Tvé jméno, Maria - máj v jabloňovém sadě, v kterém, co bude svět, nezvadne ani květ. Pod jeho stromy je tak svobodně a svatě, že věčné blažený, kdo neodchází zpět. Tvé jméno, Maria - největší prostota a život před námi ve chvíli před skonáním. Tvé jméno, Maria - je sláva života, zelená vinice a věčné vinobraní. Tvé jméno, Maria - je Boží slitování, za lítost člověka odplata věčné ceny, procházka bez konce za jitra pod platany, objetí od Boha a jeho políbení. Tvé jméno, Maria - je slavné vzkříšení, je slavné vzkříšení a láska nekonečná, dar lásky bez konce za lásku na zemi. Tvé jméno, Maria - na věky bude ráj v tom ráji - radost věčná! - 20 -

3 / 2012

Společenství

Stránka s panem jáhnem Janem Zelenkou Zhruba před rokem přišla k našim duchovním pastorační posila - jáhen Jan Zelenka. Na konci června bude vysvěcen na kněze a 8. července proběhne v rodných Bernarticích nad Odrou primiční mše svatá. Havířovský nástup jáhna byl poněkud opožděn – těsně před Havířovem totiž navštívil Texas. Jak se dostal do Ameriky a pak do Havířova a jak dnes hodnotí jáhen Jan Zelenka své působení v našich farnostech? O tom jsou následující řádky. Honzo, co Vás před rokem zavedlo do Texasu? Využil jsem možnosti spolu s dalšími dvěma jáhny pozvání otce Stevena Nesrsty z Texasu. Tento kněz je potomek Čechů, kteří do USA emigrovali ke konci devatenáctého století. Nejen on, ale i mnoho dalších podobných lidí mají velký zájem, aby byl nějaký kontakt s někým od nás. Mnozí z nich létají zase k nám. Otec Steven k nám lítá dokonce každoročně a objíždí také primice svých někdejších hostů. Možná ho budete moci vidět i v Bernarticích. Co bylo podnětem, abyste se dal na kněžskou dráhu? To nebyl nárazový podnět. Spousta událostí a lidí a hlavně to byl Někdo, Koho jsem se učil poznávat za různých životních situací, v modlitbě atp. V otázce povolání jde o to rozvíjet hlubší osobní vztah k Bohu a učit se poznávat jeho vůli se mnou. Kdyby u zrodu povolání stál někdo nebo něco jiného, tak potom by byl člověk vedle a nemohl by být v životě šťastný. A jak jste se dostal do Havířova? To rozhodl Duch Svatý a otec biskup. Dokázal byste nějak hodnotit své havířovské „jáhnění“? Zůstaly nějaké hlubší dojmy nebo zážitky? Hmm, u toho potřebuji trochu přemýšlet… Při příjezdu sem mě překvapila vzdálenost fary. Představoval jsem si totiž městský kostel a u toho faru v centru města. To nehodnotím jako zápor, ale bylo to pro mě příjemné překvapení. Prostředí fary působí typicky venkovsky. To je mi hodně po chuti.:-) Díky tomu jsem si mohl nedávno od rodičů přivést psa Bena. (.„pane faráři, nebojte, pes půjde se mnou“…) Pokud budu mít na mysli farnost, také příjemné překvapení. Čekal jsem městský chlad a sterilitu, opak je však pravdou. Nečekal jsem, že tu bude tolik lidí aktivně zapojených do života farnosti. Ať už v různých službách nebo společenstvích. Cítím se tu jako doma. Byl Havířov přínosem pro budoucí kněžskou službu? Rozhodně ano. Minimálně pohřební obřady budu zvládat bez obtíží. Měl jsem jich tu asi dvacet. Ale vážně – přínos bych významný, ale dále bych se to nepokoušel rozvíjet. Díky za rozhovor. Marek Světnička

- 21 -

3 / 2012 Dopisy do záhrobí

Společenství

Šimon, kouzelník ze Samaří V městě Šumbarku, v desátém roce panování Václava Vrtošivého Šimone, získal sis ve své domovině značný věhlas pro své kouzelnické umění. Tvé kousky byly natolik zdařilé, že je mnozí nazývali božským uměním a neváhali Ti za ně dobře platit. Byl jsi proslulý a spokojený, dokud ses nesetkal s “vyšší magií“. Když do Tvého města přibyli učedníci Ježíše Krista, jenž před nedávnem tak neslavně skončil na kříži, předváděli kousky skutečně neslýchané. Ani Ty coby na slovo vzatý odborník sis nedokázal vysvětlit, jak mohou uzdravovat nemocné a křísit mrtvé. To nebyl nějaký šikovný trik, nýbrž skutečná moc. Zaujalo Tě to natolik, že ses dokonce nechal pokřtít a stal ses jedním z nově vznikajícího společenství křesťanů. Stále jsi však pátral po zdroji oné moci. Našel jsi ho teprve při setkání se svým jmenovcem Petrem, když vzkládáním rukou předával Ducha svatého. A tehdy jsi přišel na svůj bláznivý nápad. Nabídl jsi Petrovi značné peníze za to, aby Ti tuto moc také předal. Dlužno říci, že jsi ji nechtěl jen pro sebe, nýbrž k tomu, abys ji mohl dále uplatňovat a šířit tak křesťanskou věc mezi lidem. Petr Tě pochopitelně odmítl a náležitě zkritizoval Tvůj postoj. Umoudřil ses a kál ses dostatečně, abys mohl zůstat členem společenství. Svého cíle jsi ovšem nedosáhl… Nevím, jak se Ti vedlo později, Skutky se již o tom nezmiňují. Možná jsi pochopil, co je podstatou Ducha svatého, a nakonec jsi tento dar opravdu získal. Možná nikoliv, a zůstal pro Tebe nedosažitelným tajemstvím. Tak jako pro mnoho křesťanů do dnešních dnů. Máme jedinou jistotu – svátost předávanou našimi hierarchy od Ježíšových časů. Žádné jiné zaručené cesty není; Duch svatý se nedá nejen koupit, ale ani zorganizovat či jinak ovládnout. Vane, kudy chce, a působí, jak chce. Je to tajemný dar. Setkal jsem se s lidmi, kteří ho nepochybně měli, s těmi, kteří si to nepochybně mysleli, i s těmi, kteří se – minimálně v tomto ohledu – nepochybně mýlili. Mnozí se stejně jako Ty soustředili na efektní triky doprovázené halasnými řečmi. Setkal jsem se s “nositeli“ Ducha, kteří na méně obdařené souvěrce pohlíželi spatra či skrz prsty. Kteří vždy přesně věděli, kdo Ducha má a kdo ne a co ten Duch zrovna chce. Uměli být tak přesvědčiví, že mne dokázali zneklidnit a přimět k obranným reakcím. Dnes už vím, že trpěli stejným bludem jako Ty, a mohu je pouze litovat. Dlouho jsem se Ti vysmíval za Tvou naivitu, ale nyní se Ti chci omluvit. Tvůj postoj vůbec není tak ojedinělý, za jaký jsem ho pokládal. Také my se snažíme Ducha svatého uchopit, svázat do pravidel a regulovat. Píšeme o něm obsáhlá pojednání, diskutujeme o něm, dokonce pořádáme odborné konference a počtem a postavením jejich účastníků se ho snažíme změřit. Není to možné. Duch vane, jak chce. Dokonce i tam… -ok-

- 22 -

3 / 2012 SBÍRKY

Společenství

Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov 25.3. 13 444,2 721,1712,1.4. 12 944,3 025,857,3 616,5.4. 1 084,5 648,7.4. 4 363,28 039,8.4. 6 780,1 996,8 021,9.4. 2 375,1 810,11 521,15.4. 2 265,1 310,13 133,22.4. 3 675,1 026,11 496,29.4. 3 673,1 477,13 274,6.5. 2 376,1 477,10 780,13.5. 2 712,866,-

účel

Na seminář

Duben - květen 2012 v našich farnostech Svatá Anna

Pohřby:

Křty: Jaroslav Václav Moudrý Antonín Matouš Hořčica Filip Sahul

Marie Sobčáková, roz.Sadleková 69 Vladimír Bachorík 78 Jan Mezei 69 Jakub Tobiáš 82

Svatby: Ondrej Rusznyák – Olga Rusznyáková roz.Kóňová

Svatá Markéta: Pohřby: PhDr. Jozef Látka Karel Liberda Anna Fajkošová, roz. Řehová

- 23 -

61 87 90

3 / 2012 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milí luštitelé, bludiště z minulého čísla bylo podle některých ohlasů příliš jednoduché, máme tady pro vás tedy poněkud složitější verzi J. Přeji hodně zdaru, máte na to celé léto J.

S přáním sluníčkového, voňavého, odpočinkového a pohodového léta se loučí M+L

- 24 -