Vydává Střední škola grafická Brno, příspěvková organizace, Šmahova 364/110, 627 00 Brno
září 2016 Milí čtenáři, žáci, učitelé a spolupracovníci, časopis, který právě držíte v ruce, je prvním číslem občasníku GRANAT (čti GRAfické Noviny A Tisk), který vydává Střední škola grafická Brno. Dočtete se o tom, co se dělo, děje a bude dít v naší škole, o tom, co vás baví a těší, ale také někdy o tom, co vám vadí a co byste chtěli změnit. Vy sami jste napsali texty o vašich zážitcích a dojmech z různých akcí. Také tu najdete vaše literární projevy, které jste vytvořili převážně v hodinách českého jazyka. Časopis také obsahuje spoustu vašich výtvarných počinů, ať už jsou to fotografie, příspěvky do výtvarných soutěží nebo vaše kresby. Ve škole zaměřené na grafiku nemohou takové věci chybět, protože mnozí z vás jsou v tomto směru opravdu talentovaní. Doufáme, že si všichni najdete ke čtení to, co vás bude bavit a zajímat, a možná se inspirujete a do příštího čísla, které vyjde v prosinci 2016, sami přispějete. Budeme rádi, když budete aktivně spolupracovat, je to přece školní, tedy NÁŠ časopis. Za redakci přeji všem dobrou zábavu při čtení a hodně štěstí ve škole i v životě! Mgr. Pavla Axmanová
Budova praktické výuky, Šmahova 364/110
Učebna grafiků
Budova teoretické výuky, Kudelova 6
Dobrou chuť!
Relaxační koutek
Práce našich tiskařů
Také relax
Školní napajedlo
Kam v Brně
Knihařská výroba
Ze života školy Letos se řady našich učitelů rozrostly o několik nových tváří. Požádali jsme kolegyně, aby se samy představily Mgr. Kateřina Holíková
Po dlouhé době jsem se rozhodla vyměnit žáky připravující se na práci ve strojírenství nebo elektrotechnice za polygrafy, tiskaře a grafiky. Jsem zvědavá, jestli budou jiní. Taky se těším, že po dlouhé době budu zase učit dívky. Práci ve škole nejraději měním za relaxaci na chatě a na zahradě, kde se mi občas podaří i něco vypěstovat. Mám ráda přírodu, procházky kolem nedaleké řeky, posezení s rodinou a přáteli. Jsem taky pravidelný návštěvník brněnských divadel.
Ing. Věra Filipská Ráda bych se představila čtenářům a především svým studentům. Jmenuji se Kateřina Holíková a od nového školního roku učím studenty prvních a třetích ročníků angličtinu a němčinu. Po vystudování tohoto oboru jsem pracovala v německém oddělení firmy SAP v Praze. V roce 2006 jsem se přestěhovala do Brna a vrátila se ke svému oboru učitelství angličtiny – němčiny pro SŠ. Nejprve na Hotelové škole a po delší mateřské odmlce na Církevní střední zdravotnické škole, kde jsem učila donedávna. Je mi 36 let, mám dvě děti – osmiletého Ondru a pětiletou Kristýnku. Když zrovna neučím, zajdu si na pilates, zajedu si na kole nebo si zahraji ochotnické divadlo.
Mgr. Dagmar Gallistlová
Vystudovala jsem Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, fakultu Chemické technologie. Profesní kariéru jsem zahájila ve firmě, která se zabývá výrobou stavební chemie, zejména polyuretanových těsnících pěn. Poté jsem řadu let strávila v obchodní firmě, která zastupuje v ČR renomované zahraniční chemické koncerny a dováží chemikálie z celého světa do ČR. Své odborné znalosti i zkušenosti z komerční sféry uplatním při výuce chemie, obalové techniky, technologie a analýzy materiálů a v laboratoři. Ačkoli jsem téměř dvacet let žila v Praze, shoda rodinných událostí mne zavedla do Brna. Celé mé rodině se zde moc líbí a návrat do Prahy rozhodně neplánujeme – asi v tom bude nějaká chemie.
Když se vrátím na samotný začátek, tak i já jsem v předchozích letech navštěvovala tuto školu – ovšem ne jako vyučující, ale jako žák, chcete-li student. Je to více než šest let, co jsem odcházela s pocitem vzdělání a mířila za snahou stát se pedagogem. Mnozí z Vás mají hlavičky plné otázek typu – Byla jste hodný student? Jaké jste měla známky během studia na SŠG? Bavila Vás škola a Váš obor? – Ráda bych právě Vám za pomoci toho článku odpověděla na některé z nich. Ačkoliv jsem si školu se zaměřením na polygrafický průmysl vybrala dobrovolně, musím přiznat, že jsem první ročníky nepociťovala potřebu vzdělávat se. Postupem času člověk dospívá a tak jako mnozí z Vás, jsem si i já během třetího ročníku uvědomila, že nějaké vzdělání je zapotřebí. Navíc mě i škola začala více bavit a s větším zájmem se zvyšovala i touha po znalostech z oboru. Po čtvrtém ročníku jsem úspěšně odmaturovala a v září nastoupila na Pedagogickou fakultu MU. Vystudovala jsem učitelství praktického vyučování a věděla, že jednoho dne chci jít učit. To, že tahle možnost přišla necelé dva roky po dokončení studia, jsem nečekala. Šance jsem se chopila dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Věřím, že hodiny strávené se mnou Vás budou nejen bavit, ale také vzdělávat.
Mgr. Radka Moosová
Bc. Jana Luklová Životní heslo: Dala ses na boj, tak bojuj!
Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity a na středních školách v Brně vyučuji ČJL a SVZ více než dvacet let. Před deseti lety jsem si doplnila vzdělání Specializačním studiem výchovného poradenství. V současné době jsem také členkou Asociace výchovných poradců. Spolupracuji s různými institucemi, úřady a firmami. Na svém předchozím působišti jsem např. organizovala pro žáky Burzu pracovních míst.
2
Jen pár dní stačí k tomu, abych při průchodu školou slyšela znít své jméno. Upřímně? Není divu.
Vystudovala jsem FF MU obor čeština – historie. Praxi jsem získala výukou na SOŠ, ZŠ a CSZŠ. Ráda využívám nové metody a způsoby kritického myšlení. K mým zájmům patří nejrůznější pohybové aktivity, četba – zejména detektivky, romány z lékařského prostředí, historické romány. Pokud počasí dovolí, podnikáme s rodinou cyklistické výlety po České republice.
Co máme letos za sebou Během školního roku se nejen sedí ve škole nebo praktikuje v dílnách a provozu, ale také se absolvuje množství akcí. Z nich vybíráme následující: 1. ročník Burzy pracovních příležitostí
Dne 15. března 2016 se na naší škole v budově na ulici Kudelova konal 1. ročník akce s názvem Burza pracovních příležitostí. Burzy se zúčastnilo celkem osm polygrafických firem. Zástupci těchto firem předvedli žákům školy i učitelům firemní produkty, které si s sebou přivezli. Díky těmto názorným ukázkám si žáci rozšířili své odborné znalosti ze všech sfér polygrafické výroby a částečně propojili školní znalosti s praktickým využitím. Zaměstnanci firem kromě jiného seznámili žáky s profilem společnosti, zaměřením a teoreticky představili její provoz. Informovali žáky o pracovních pozicích ve firmách. Žáci se měli možnost poptat na podmínky absolvování povinné praxe ve firmě. Zástupci firem následně referovali o možnosti pracovního uplatnění ve firmě, ať již formou brigád nebo hlavního pracovního poměru. Na závěr burzy se konalo v jídelně školy společné posezení, kterého se zúčastnili zástupci firem i vedení školy. Burza byla všemi stranami velmi pozitivně hodnocena. Prodiskutovány byly i možnosti další spolupráce. Škole bylo nabídnuta celá řada odborných exkurzí, čehož jistě rádi a s vděkem využijeme! Za účast tímto děkujeme těmto firmám a těšíme se na viděnou v dalším roce! REDA a.s., S&K LABEL spol. s r.o., Polygra a.s., Moraviapress s.r.o., CPI Moravia, Books s.r.o., TOP TISK obaly s.r.o., KAMOKO s.r.o., OTK GROUP, a.s. z toho dokázal vzpamatovat a snaží se teď pomoct ostatním, kteří mají stejný nebo podobný problém, jako měl kdysi on. Postoj k rodině a celkově postoj k životu. Beseda se mi celkově moc líbila, byla jiná, než bývají ostatní. Barbora Halaxová
Život v závislosti „Život v závislosti aneb „Nežij svůj život na 100 %, vyždímej ho alespoň na 150 %“ Začátkem měsíce června 2016 navštívil naši školu pan Roman Povala, který žákům druhých ročníků umožnil vyslechnout přednášku s názvem Život v závislosti. Nešlo o žádné přednášení faktů, pan Povala si velmi rychle získal posluchače díky svým skvělým řečnickým dovednostem, velmi osobnímu a citlivému přístupu k žákům a zejména koncepcí celého programu. Žáci si z přednášky/besedy odnesli silné zážitky. Koncem měsíce června 2016 tuto možnost dostanou i žáci prvních ročníků. Marcela Cvachová Myslela jsem si, že to bude jako klasická beseda, co většinou o drogách bývá. Tato byla ale jiná. Když Vám člověk vypráví příběhy, které se skutečně staly, a on byl jejich sou-
částí, dost Vás to chytne za srdce, pokud nejste úplný bezcitný jedinec. Co mě však nejvíc dostalo, bylo, jak pan Povala mluvil o drogách a rodině. Nad otázkami spojenými s tímto tématem, na které se nás pan Povala ptal, se pozastavuji do teď a snažím se na ně najít alespoň nějakou odpověď. Nejvíce mi v hlavě utkvěla otázka: „Jací si myslíte, že jste děti?“. Nedalo mi to a zeptala jsem se přesně na takovou otázkou své mámy. Odpověď mě hodně moc překvapila a dokonce mi i kapička slzy ukápla. Celkově mi tato beseda dala pocit, že nemá cenu se vzdávat, dokud jsme tady a máme možnost něco udělat. Nemyslím tím zrovna něco hrozně velikého dokázat. Myslím tím dělat věci tak, jak chceme my, abychom našeho rozhodnutí nelitovali a zkusili si aspoň část z toho, co nám svět nabízí.Pan Povala měl opravdu hodně zajímavé otázky, nad kterými prostě musíte přemýšlet aspoň chvíli. A obdivuji jeho postoj k drogám, že se
Myslím si, že program byl pro mě přínosný. Líbilo se mi, jakou formou přednáška probíhala, že jsme se mohli zapojit i my a po celou dobu přednášky se kdykoliv přihlásit a říct svou připomínku nebo názor na dané téma. Určitě jsem si díky této akci udělal ještě větší odpor ke drogám než doposud. Samozřejmě ideální bylo, že přednášku měl člověk s praxí a mluvil z vlastní zkušenosti, jinak by podle mě přednáška nebyla tak zajímavá a poučná. Také se mi líbilo, jak nás pan Povala motivoval k životu a našim životním snům, které jsou po tvrdé práci a odhodlání dosažitelné. Bylo to dobré a takové typy přednášek bych klidně uvítal častěji. Daniel Malůšek Dobrý den, jmenuji se Tomáš a byl jsem na přednášce s Romanem Povalou. Přednáška byla velice zajímavá. Pan Roman měl velice zajímavý přístup k programu, při kterém se mu povedlo uklidnit a zaujmout třídu jako je P2. Mluvil o reálném životě v závislosti, jak to prostě bylo, je a asi i bude. Myslím si, že to byla zatím nejlepší přednáška ze všech, co jsme kdy měli. Říkal nám mnoho příběhů lidí s tímto problémem. Avšak vzal jsem si z toho spoustu ponaučení. Budu se snažit vyhnout podobným věcem. Varovat ostatní. A vím, že tohle osobně nikdy zažít nechci. Tomáš Sláma
3
Zdravé plíce
U příležitosti Světového dne bez tabáku měli žáci naší školy možnost zúčastnit se akce „Zdravé plíce“ v Knihovně Jiřího Mahena s využitím unikátního modelu plic. Jedná se o jedinou maketu plic (4 m širokou a 3 m vysokou) svého druhu na světě, kterou si nechalo vyrobit o.s. Onkomaják. Prostřednictvím modelu lékaři z FN Brno-Bohunice interaktivně seznámili žáky s úskalím onemocnění plic a především s vlivy kouření na zdraví. Součástí akce byla také poradna pro odvykání kouření, zdravotní měření a konzultace s odborníky z Centra pro léčbu závislosti na tabáku.
U příležitosti Světového dne bez tabáku měli žáci naší školy možnost zúčastnit se akce „Zdravé plíce“ v Knihovně Jiřího Mahena s využitím unikátního modelu plic. Názory žáků: Dnes 25. 5. 2016 jsme se třídy 1A, 1B, 2B zúčastnili programu Zdravé plíce v Mahenově knihovně na ulici Kobližná. Viděli jsme zde model plic v nadživotní velikosti a slyšeli jsme přednášku o tom, jak je kouření škodlivé. Jsem nekuřák, takže mě to ujistilo o tom, že kouřit ani nezačnu. Měli jsme i možnost si změřit hladinu nikotinu nebo oxidu uhelnatého, což mohlo být zajímavé hlavně pro nekuřáky. V modelu plic byla zabudována obrazovka s nahranými záběry zdravých plic. Zajímalo mě také, jak vypadají nemocné plíce nekuřáka, ale to jsme neviděli. Když to shrnu, program se mi líbil a bylo to zajímavé. Marie Gricová 1A
Dnes 25. 5. 2016 jsme byly se třídou na přednášce o nebezpečí kouření. Na přednášce jsem se dozvěděl, jak fungují plíce, proč je kouř tolik nezdravý a jak moc je důležité, abychom si uvědomili, že je to také droga. Přednáška byla jak pro kuřáky, tak i pro nekuřáky, líbila se mi a byla poučná. Na závěr jsme si změřili hodnotu oxidu uhelnatého v těle. Já jako občasný kuřák elektronické cigarety jsem naměřil hodnoty 6, což je na hranici mezi nekuřákem a slabým kuřákem. Ondřej Sikora 2B Dnes jsme byli na prohlídce čtyřmetrového modelu plic a měli jsme k tomu přednášku. Přednášku hodnotím kladně. Líbilo se mi, jak se nám doktorka, která mluvila o kouření a pasivním kouření, věnovala. Podle mého názoru vytáhla to nejzajímavější, a tím pro mě i mé spolužáky byla tato přednáška jak poučná, tak i zajímavá. Jelikož jsem nekuřák, tak mě to nijak neovlivnilo v mém úsudku, ale troufám si říct, že některé spolužáky ano. Nela Vrzalová 1A
Dne 25. 5. 2016 jsme se zúčastnili přednášky „Zdravé plíce“ v knihovně Jiřího Mahena na Kobližné ulici v Brně. Program nám začínal v 10.30 hned v přízemí knihovny. V rámci programu byl připraven obrovský model plic (cca 4,20 m) s obrazovkou promítající průchod zdravou průdušnicí a samozřejmě přednáška. Ze začátku nám byl připomenut princip fungování a stavba dýchacího ústrojí. Poté k nám hovořila samotná doktorka z Bohunické nemocnice. Ačkoliv se mi její projev líbil a informace, které nám sdělila, byly zajímavé a dobře podané, tak mě tato přednáška ničím neobohatila. Je to tím, že spoustu věcí jsem již znal a navíc jsme jako třída už s touto problematikou byli seznámeni měsíc zpátky a to v rámci stejného programu. Každopádně se podobným akcím nebráním a budu rád, když jich ještě více přibyde. David Sláma 1A
Dozvěděli jsme se, že kouření nezpůsobuje jen rakovinu plic, ale i ostatní druhy rakovin a jiných nemocí. Říkali, že každý určitě zná někoho, kdo zemřel na následky kouření. Moje babička zemřela na kornatění cév (byla silná kuřačka). Obecně ale říkali věci,co si myslím, že každý ví. Na druhou stranu je dobře, že takové akce pořádají, některým lidem to třeba pomůže v odvykání nebo s tím, aby vůbec nezačínali. Aneta Bumbálková 2B Pro mě jako nekuřáka to bylo v určitém směru poučné, s kouřením určitě nezačnu. Program byl dobře zpracovaný, podíleli se na něm studenti onkologie včetně paní doktorky. Přednášku určitě oživily dvě plíce v nadživotní velikosti s televizemi uvnitř, neméně tak magnetky, podtácky. Mohli jsme si také vyzkoušet přístroj na měření oxidu uhelnatého v našem dechu. Adéla Horká 2B
Sportovní aktivity, které jsme absolvovali ve školním roce 2015/16 1. pololetí • Adaptační kurz prvních ročníků – 2.–4. 9. 2015, Templštýn, třídy 1A, 1B • 34. ročník středoškolského poháru v atletice – Corny 2015, 16. 9. 2015, Sportovní areál Pod Palackého vrchem, Brno, výběr školy • Okresní kolo v přespolním běhu – 1. 10. 2015, park Lužánky, Brno, výběr školy • Sportovní den 17. 12. – pochod, brusle • Lyžařský výcvikový kurz Herlíkovice 2016 – 4.–9. 1. 2016, výběr školy
2. pololetí • Městské kolo středoškolských her ve futsale, 16. 2. 2016 • Krajské kolo Juniorského maratonu, 11. 4. 2016 • Sportovní den v lužáneckém parku, 2. 5. 2016 • Krajské kolo sportovně-vědomostní soutěže Legie 2016, 19. 4. 2016 • Letní výcvikový pobyt, 17.–19. a 24.–26. 5. 2016
4
Předávání maturitních vysvědčení Slavnostní předávání maturitního vysvědčení Rok uplynul jak voda a úspěšní maturanti z letošních čtvrtých ročníků se sešli 1. června 2016 v divadle Polárka u příležitosti slavnostního předávání maturitního vysvědčení. Všichni přítomní si na úvod vyslechli proslovy vedení školy, třídních učitelů a zástupců jednotlivých tříd. Poté už došlo na nejdůležitější část slavnostního odpoledne. Absolventi svým podpisem stvrdili převzetí vysvědčení a společně se rozloučili s uplynulými čtyřmi lety na naší škole. Přejeme všem mnoho úspěchů v dalším životě.
Třídní 4B Martin Hladký hodnotí, děkuje a tak.
Třídní 4.A Milan Heroudek shovívavě naslouchá slibům maturantů
Maturanti z P4 se za bedlivého dohledu třídního Pavla Semana upisují k celoživotní práci
Hromadné loučení
5
Píšeme, kreslíme, fotíme Limeriky Kadeřnice z Ostravy měla vždycky obavy, že jí lidi nepřijdou a že půjdou za jinou. Ta stará žena z Ostravy. Sára Seitlerová Obchodník a obchodnice milují se převelice, její manžel to však není , nemá totiž žádné jmění a tak zuří velice. Sára Seitlerová Žil jednou jeden krkavec , ten tvrdil, že je neplavec. Když měšec spad mu do vody, on doplaval až do Prahy ten pravdomluvný krkavec. Eva Borovičková
Surrealistické básně
Byl jeden kašpar od hradu, měl fialovou petardu. Petarda z rukou vyletěla, narazila do zadní části těla. Nešťastný kašpar od hradu. Markéta Klabíková
Brablecová Barbora, ráda chodí do dvora. Dívejte se všichni na ní, ona chce být dvorní paní. To je ale potvora.
Byl jednou jeden pes, který rád jedl bez. Jednou sněd i švestku, zapomněl však na tu pecku. Ten zapomnětlivý pes! Kamila Reiterová
Filip v zadní lavici, spí jako po opici. Na zádech má ten svůj vak, funí těžce, jako drak. Už je to tu tradice.
Byla jednou jedna liška, té začala růsti pleška. Zkusila teda kondicionér, a na druhý den ji přejel buldozer. Ta jedna ubohá liška. Jiří Kaláb
Zrzavá Nikča z Lipinky, krmila na dvoře pipinky, krmila pipinky celou noc, a ty se přecpaly velice moc, a tak ochořely Nikčiny pipinky z Lipinky. Sabina Daňková
Jednou se přede mnou vynořil medvěd, prej mohutný, svalnatý a taky vševěd. Umění karate, vybaven srpem, teď jeho hlava visí nad mým krbem. Měl smůlu, chudáček medvěd. Jiří Kaláb
Posadil se neposeda Jednou takhle u poseda. Když ho spatřil myslivec, vytahal ho za límec. Od toho dne neposeda u poseda už nesedá. Radek Mühlpacher
Byla jedna holčina, co bavila ji němčina. Když však přišel cotangens řekla jen „I wanna dance“ No a tak si tančila.
Drzý pes z Dolní Lhoty měl moc rád černé boty trhal je rád každý den, nechtěl ani chodit ven, ten hloupý pes ze Lhoty. Petra Konečná
6
Společné dílo loňské 3A, P3 v hodinách českého jazyka Petra Konečná
Petra Konečná
Adéla Švédová
Mohu se utlouct po pomerančích, citrón je kyselé ovoce, nechutná mi jedině v čaji, bez čaje život není, kapka kořky ta vše spraví, pak už jen můj podnudný pochod nad ránem, ulička studu mohla bych to nazvat, ta je prý v Amsterdamu, vyhulí tak dvacet gramů, každý druhý na zemi, země domov náš, byla lidstvem i přírodou, země, jež dala nám domov, a my ji takto zpustošili, chudák holka, pokud to holka byla, doufám, že by mě obsloužila, u pultu mladá dáma Zelená je tráva, sluníčko hřeje a louka kvete, pyl je všude, hlavně v mém nose. Zarudlé oči choulí se ve tmě asi se za chvíli pozvracím. Už to ze mě leze, kláda jako za mlada. Vždy jsem věděl, že jsem nejsem však, kdo bych chtěl být ,
Co jsme tvořili v hodinách českého jazyka maska zakrývá tvář a pod ní se skrývá nebezpečí, pavouk, který by tě slupl jako malinu. Maliny já rád, jahody taky i okurky též a s tím jsem dostal hlad. Tak jsem byl jak pták nebo ještěrka a kdo ví třeba krokodýl. Umět tak létat a utéct od všeho toho stresu kolem vypnout a neřešit nic zůstat v klidu v teple domova bosé nohy, žádný jídlo, ach ta chudoba měl bych jít někam pracovat protože jinak mě zabijí a budu víc mrtvý než Michael Jackson nechť pop doprovází vaše první kroky na Měsíci to známou chůzí měsíční chodí sám Michael Jackson po obláčcích sem a tam hopsal malý mužík hopsal jak zamlada jako by mu bylo deset mohlo by mu být i méně ale když je mu víc, tím lépe whisky nám pěkně zraje Kostice z podprsenky je jako stožár lodi Co skáče po vlnách růžového oceánu, Proto stojím na břehu Ve vodě si drobné rybky hrají, Ale drobky mezi sebou nemají Rozdrobený chleba v tašce Mám hlad Přemýšlím nad výhodami kanibalismu
Autorem kreseb na této straně je Samuel Bielčik
A taky nad zoofilií Zvířata mám moc ráda Třeba kočky a psy Jsou dobré v gyrosu Kolu bych si k tomu dal A taky kečup Který mi teče po bradě. Vznáší se ve vzduchu Padám k zemi Venku svítí slunce a je modré nebe po kterém plují obláčky dýmu oheň se jak nákaza šíří dál o náš domov nás obírá ale naděje zůstává i když si myslíme opak koupil jsem si nové boty abych měl v čem chodit do roboty a nahý chodit nemůžu pokud nepůjdu na nudistickou pláž nechť mou nahotu pozná celé lidstvo a následně i celý svět vzplane popelem už po stokráté se zamiloval a zase to nezvládl namotal se jako štrůdl čerstvý štrůdl od maminky celý ho sním, až přijdu domů půjdu s ním nahoru, do těch schodů Zbývá ještě hodina a všichni chtějí domů hodiny tikají v hrobovém tichu a na kostelní věži odbyla půlnoc. Zčernalým náměstím proběhl stín a zobrazil tu nejtemnější část mě. Donutilo mě to probrat se. Z toho dlouhého zimního spánku mám už totálně vymytej mozek tak jsem si šel vysát kuchyň.
Ale v kuchyni byl drak co mi vařil čínsky nudle a pak že mochomůrka není k jídlu. Celý svět se smál, i když byl sám smažený sýr si odříkám a povídám Tondy při tom vítám potkáme se ve Švandě se všema svýma ex udělal si hemenex a už mám zase hlad tak mlč a jenom si ho hlaď. Zlobit se nebudu snad pro své vlastní dobro, ne chtěla jsem jít ven, co už, tak ne chčije a chčije na samotě u lesa budem spolu sami ve dvou
Po nebi se mraky honí Štěpán stojí za stromem kde si hází kamenem já si hraju na kytaru uhlíky akné zvolna pohasínají a s ním i cigarety co tam všichni mají umřou na rakovinu neumírejte prosím umřeme všichni spolu jednou až přijde čas půjdeme všichni na pivo v pátek večer ve vlhké škarpě prodírám se blátem a jsem celý hnědý Žába skáče přes oheň, pes skáče přes oves a pak štěká o sto šest a pak řekne kam to jdeš mně totiž neutečeš co mám sakra dělat zasekla jsem se ve výtahu a snědla si svačinu. Neměla co jíst vyhladovělá a umřela sama, bez přátel.
7
Fotografická soutěž
8
V. ročník 10. června 2016 byl v galerii Trojka zahájen již 5. ročník výstavy soutěžních fotografií žáků naší školy . Fotosoutěž každoročně pořádají žáci SŠG s přispěním sympatizujících sponzorů; organizace 5. ročníku se ujali Martin Slováček, Tomáš Sláma, Mikuláš Mašek a David Halouzka. Soutěže se zúčastnilo 10 žáků, kteří zápolili o prvenství ve čtyřech zvolených tematických oblastech: Láska, Zlo, Prázdno a 360°. Odborná porota a zástupci sponzorských firem hodnotili celkem 23 fotografií. Vítězové i ostatní soutěžící obdrželi hodnotné dary. Poděkování patří ing. Jarmile Šustrové, ředitelce SŠ grafické Brno, všem účastníkům, organizačnímu výboru, SŠ grafické Brno a učitelům, kteří se na fotografické soutěži podíleli (Barboře Slováčkové, Silvě Foltýnové, Evě Veselé, Milanu Heroudkovi a Tomáši Fabiánovi). Organizační výbor (Tomáš Sláma, Mikuláš Mašek a Marek Novák) připravují další ročník soutěže v červnu 2017. Už teď se těší na vaše příspěvky.
2. místo, téma Zlo: Obava, autor David Halouzka
3. místo, téma Prázdno: Osvětim, autorka Nikola Schreierová
1. místo, téma Zlo: Insidious disease, autor Vojtěch Svoboda
9
Jak se žije na intru Bydlení na internátu Když jsem nastupovala na internát, tak jsem si myslela, že internát je přednostně pro studenty, kteří nemají možnost dojíždět do školy denně. Ovšem během prvního roku mého studentského a zároveň internátního života jsem velmi záhy zjistila, že to není zas tak úplně pravda. Jednoduše řečeno internát je spíš takovým azylem pro všechny, kdo nejenže nemají možnost dojíždět, ale na můj vkus spíš pro ty, kteří se chtějí zbavit dozoru svých rodičů, v čemž musím souhlasit. Pokud se chcete zbavit neustálého dozoru a domácích prací, není nic lepšího. Navíc z vlastní zkušenosti vím, že když jste doma dva dny v týdnu, jste pak rodičům vzácnější a ani nemají tendenci být na vás nepříjemní. Samozřejmě pak taky záleží na tom, jaký internát si vyberete. Některé internáty mají totiž kromě omezených vycházek (cca na 2 hodiny denně) taky povinnou studijní dobu (většinou od 16.00 do 18.00). Já osobně mu-
10
sím zaklepat – ani jedno z toho na internátu nemám. U nás se vycházky pohybují prakticky od chvíle, kdy se vrátíte ze školy až do 21.00 pokud nejste plnoletí, pokud ano, tak se vám vycházky prodlužují do 22.00. A studijní doba je jednotlivě nařízená podle prospěchu nebo chování. Jinak obecně tady studenti oceňují možnost jednoduché domluvy návratů na internát. Pokud totiž jdete například do divadla nebo tak, stačí se ohlásit, domluvit se s vychovatelem a večerka se dá posunout až do 0.00. Dále také již zmiňovaná volná studijní doba. A další nespornou výhodou našeho internátu je vlastní koupelna pro každý pokoj s naprosto bezedným boilerem. Takže pokud zejména děvčata ráda polehávají dlouho ve vaně (jako já), je to nesmírné plus. Jedna z nevýhod je bohužel absence pořádné kuchyňky s vařičem. Nicméně na každém patře je ve společenské místnosti mikrovlnka a varná konvice. A pokud by někomu vařič vážně chyběl, dá se dost dobře zastoupit
třeba toustovačem nebo remoskou. Další nevýhoda, kvůli které se sem spousta lidí zrovna nežene, je fakt, že se musí většinou vzdát pohodlného stavu plné ledničky a uvařeného oběda. Samozřejmě ne všechny internáty mají nepoživatelné obědy, ale u nás to není zrovna žádná výhra. Ovšem viděla jsem i internáty s výběrem ze tří jídel v každém chodu. Každopádně každý internát má svoje pro a proti. A jelikož v Brně je spousta internátů, není těžké si vybrat ten nejvhodnější. Já bydlení na internátu vřele doporučuji, protože se člověk do jisté míry osamostatní, naučí se pracovat s penězi a taky fungovat se spolubydlícími – což občas není zrovna lehké. Každopádně pokud se vám život na internátu dostane trochu pod kůži, užijete si opravdu spoustu srandy. Martina Mildnerová
Moje léta na SŠG Vzpomínky a názory letošních maturantů Jako bych teď ze všech stran slyšela, o jaké škole to vlastně mluvím. Když jsem 1. září 2012 vystoupila z auta, tyčila se přede mnou budova Integrované střední školy polygrafické. Když jsem tehdy vešla do dveří třídy 1.B, upřely se na mě pohledy neznámých a divných tváří. Všichni jsme na sebe koukali a tiše si říkali, že tohle snad musí být zlý sen. Postupem času jsme zjistili, že za každou tou divnou tváří se skrývá docela fajn člověk. Stali jsme se docela dobrým kolektivem, domluva sice vázla, ale jinak jsme spolu všichni dobře vycházeli. V průběhu těchto čtyř roků se u nás ve třídě vystřídala spousta lidí, někteří odpadli hned po prvním ročníku, jiní se přidali, přátelství mezi námi nevázlo. Za sebe mohu říct, že mi čtyři roky na této škole daly spousty nových přátel. Samozřejmě ne všechny chvíle byly šťastné, ale na studium budu velmi ráda vzpomínat. Kolikrát jsem si řekla, že po maturitě nepotřebuji některé své bývalé spolužáky vidět, ale teď, když jsem na zkráceném studiu a z naší původní třídy nás zbylo pouze pět, tak mi začínají i oni docela chybět. I když už se nevídáme ve školních lavicích, zůstali jsme i nadále výborným kolektivem, který se občas někde sejde. Valerie Šilhavá, loňská 4B
Když si vzpomenu, jak jsem si vybírala, na jakou střední školu půjdu, všichni mi radili, ať jdu na školu, která mě bude bavit. No, a skončila jsem tady. Bez nějakého velkého rozmýšlení jsem si vybrala první dvě školy, které jsem viděla, a výsledek je pro mě v tuto chvíli víc než uspokojivý. Ještě než jsem sem šla, otázky v mé hlavě byly jasné: „Bude mě to bavit?“ „Půjde mi tato škola?“ „Nevyletím hned v prváku?“. Vzpomínám si na první den v této škole, všechno bylo zmatené a nikdo nevěděl, kam má jít. První ročník byl pro mě hodně těžký, mnoho nových věcí, předmětů, ale i lidí. Díky tomu, že jsem šla na tuto školu, jsem si našla hodně dobrou kamarádku. Získala jsem tu i mnoho nových zkušeností, poprvé jsem dělala opravnou zkoušku v létě, poprvé jsem měla pětku na vysvědčení v pololetí, ale taky jsem byla poprvé v lanovém parku. Čtyři roky na této škole mi přinesly mnoho vědomostí, zážitků, zkušeností (například na povinné praxi v druhém a třetím ročníku nebo při cvičení z tiskových technik), ale i jistých zklamání. Zjistila jsem, že původně „neuvážený“ výběr střední školy byl nakonec velmi dobrý. Do třeťáku jsem nevěřila, že mě tady něco bude bavit, ale když přišla praktická část jako dokončovací zpracování a cvičení z tiskových technik s p. uč. Sedláčkem, změnila jsem názor. Bála jsem se i toho, že tu nebudou tak dobří učitelé jako na mé základní škole, ale spletla jsem se. Hned v prvním ročníku jsem měla jednoho skvělého třídního, bohužel jen na jeden rok, protože šel do důchodu, jenže po něm přišla jiná třídní a to ta, kterou mám doteď a myslím, že lepší třídní jsem si nemohla přát. :) Ale to horší, co mi tato škola přinesla je, že jídlo nestálo skoro nikdy za nic, automat byl věčně prázdný nebo polámaný a ukradli nám automat, kde se dal koupit čaj. Plus některé spory s učiteli byly na můj vkus přehnané nebo úplně zbytečné. Potom, až udělám maturitu a poté i nástavbu na grafika a možná i na knihaře, očekávám, že budu v oboru celkem platná, protože se učím ve svém oboru od všeho trochu, tudíž toho vím
víc než dost, ne? :D (haha, vtípek neuškodí) Práce v tomto oboru mě baví a určitě v ní chci i nadále pokračovat. Po dodělání školy se hodlám uplatnit v nějaké tiskárně nebo agentuře, nejradši bych byla v tiskárně, kde jsem byla na praxi, protože práce tam mě celé dva týdny bavila, kolektiv byl velmi příjemný a nepřipadala jsem si jak nějaký „idiot“, co vůbec nic neumí. Trochu se bojím, že to, co studuju, za pár let nebude skoro vůbec využíváno. Vynalézají se stále nové technologie a za chvíli bude ruční práce zbytečná. Ale doufám, že se to nestane. Nakonec bych chtěla říct jen to, že kdyby nebylo této školy, nenašla bych tolik nových přátel, neměla bych tolik zážitků z exkurzí, praxí i z obyčejných hodin a celkově bych se asi těžko dostala k takové práci, kdybych šla na jinou školu. Těším se ještě na to, co zažiju tento poslední rok, věřím tomu, že uděláme všechno pro to, aby to byl nejlepší rok. Barbora Brablecová P4 Čtvrtý ročník… tři roky za mnou. Celkem dlouhá doba k posouzení toho, jaké to vlastně je/bylo. Musím uznat, že čím jsem tu déle, tím víc si tu připadám jako „doma“. Pamatuji si, jak jsem jako vystrašený prvák nastoupila v září 2013 na tuto školu a vše pro mě bylo nové. Občas si tu ale přece jen jako cizinec připadám doteď. Z většiny spolužáků se stali moji parťáci, moji souputníci v boji proti školnímu systému, rozvrhu a některým učitelům. I když většinu času na něco nadávám a v mnoha případech oprávněně, stejně je mi jasné, že mi za pár let škola bude chybět. Budou mi chybět školní aktivity podobající se vycházce chovanců ústavu, polorozbité počítače, chybějící toaletní papír po obědové přestávce, čipování, automat zející prázdnotou, marné pokusy o připojení se na místní wifi a kdo ví – možná, že mi budou chybět i ty obědy. Někdy prostě jdeme se spolužáky po chodbě, podíváme se na sebe a řekneme si:“Sakra, tady je to fakt divný…“. Když se nad tím ale zamyslím, jsem vlastně strašně ráda za to, jak „divný“ to tady je. Myslím, že ke studování této školy musíme být každý tak trochu divný, protože jinak by to nebylo ono. Chtěla bych se uplatnit v oboru sítotisk. Chtěla bych tisknout trička a přemýšlet nad tím, kdo jednou to tričko asi bude nosit. Chtěla bych mít třeba svoji firmu. Teď chci ale hlavně v klidu odmaturovat a co bude pak, se uvidí. Jedno vím ale jistě, vybrala jsem si tu nejlepší školu. Protože jak říkáme – je to tu fakt divný… a já divné věci miluju. Velká čtvrťačka, Petra Konečná, P4
11
Moje léta na SŠG Když se nad tím tak zamyslím, tak se mi ani nechce věřit, že už jsem ve čtvrťáku. Studium na téhle škole nebylo nakonec tak hrozné nebo složité, jak se mi v prváku zdálo. Pravda, někdy jsem měla chuť některé učitele, ale i některé spolužáky (ty častěji), pohřbít do mělkého hrobu, nicméně i to se stává. Oproti tomu musím říct, že na práci učitelského sboru si nemůžu stěžovat (i když Vám sem tam nějaký učitel pije krev). Kdykoli jsem něco potřebovala nebo nechápala, vždy mi ochotně pomohli nebo poradili. Ale například na některé tresty od učitelů ráda vzpomínám. Možná je to tím, že se mi tak nějak vyhýbaly. Například PP (přezůvková písemka) paní učitelky Foltýnové. Řekla bych, že ta naučila velmi mnoho mých spolužáků, že přezůvky jsou to menší zlo. Ovšem pár věcí bych této škole přece jen vytkla. Tak například obědy – kdo to proboha vaří? Jasně občas mají dobrý den, ale většinou se to nedá. A dál – skříňky. Nechápu, kdo je nechal přestěhovat tam dolů. Protože upřímně, jakmile odchází naráz víc než tři třídy, nedá se tam hnout. Speciálně v té úplně zadní místnosti se vždycky najde nějaký vtipálek, který zatarasí jedním blokem skříněk průchod, nebo z nich postaví slepou uličku. Studium na naší škole jsem si vcelku užila a ani praxe nebyly tak špatné. První praxe v Moraviapress Břeclav mi určitě otevřela oči ohledně polygrafického průmyslu. Na první pohled jsem se zamilovala do práce u tiskových strojů. Je fascinující pozorovat to obrovské množství válců, nožů a jiných
částí, jak se dávají do pohybu. Tehdy jsem si pomyslela, že jsem se asi minula oborem, že by tiskařina byla lepší, zábavnější. Ovšem pracovníci v provozu se při vyslovení téhle myšlenky jen od srdce zasmáli a řekli mi, že bych při případné poruše mohla maximálně podávat klíče. Jestli Vám není jasné proč, tak jenom pro srovnání – nejmenší válec onoho stroje vážil stejně jako já a byl jen o malinko menší co do výšky. Jinak obory na naší škole mě určitě zaujaly a to zejména obor Knihař. Zjistila jsem, že šití a obecně výroba knih ručně je sice složitá věc, nicméně z ní vycházejí překrásná díla. Exkurze byly moc fajn. Hrozně se mi líbilo v Litomyšli. Krásný zámek, ačkoli dost protivná kastelánka. I návštěva ve škole pro restauratéry byla zajímavá. Ale co si budeme povídat, nejlepší byl prostě rozchod (a pizza a zmrzlina). Možná budu sedět někde v kanceláři a vyplňovat technologické sáčky nebo plánovat načasování zakázek. A vlastní budoucnost tohoto oboru vidím spíše v digitálním tisku, protože si myslím, že digitisk za pár let dosáhne kvalitou úrovně ofsetu a možná i hlubotisku. Anebo je taky dost dobře možné, že s rychlostí, kterou se rozvíjí reklama na internetu, čtečky atd., zajde tisk jako takový a všechno se přesune do světa jedniček a nul. Mildnerová Martina P4 Na střední škole grafické studuji už čtvrtým rokem. Dozvěděla jsem se zajímavé věci o tisku a grafice. Naučila jsem se pracovat s gra-
K čemu je dobré zkrácené studium Po absolvování gymnázia jsem si vybral studium dějin umění na vysoké škole s vidinou uplatnění se jako ředitele muzea či jiné kulturní organizace. V souvislosti s tím jsem se chtěl zdokonalit v tvorbě plakátů a jiných tiskovin, důležitých pro informování o kulturním dění. Na internetu jsem našel možnost zkráceného studia na střední škole grafické. Zaujal mě styl výuky, líbilo se mi zaměření na praktickou stránku, doplnění hodin o stáže a exkurze. Zároveň vznikl ve třídě skvělý kolektiv kamarádů a přátel, bezproblémové vztahy byly i s kantory. Postupem času jsem začal zjišťovat, že dějiny umění jsou hezká věc, ale nesou s sebou velký otazník pracovního místa a solidní uživatelnosti. Ovšem díky praxím konaných v různých firmách se mi naskytla možnost budoucího profesního uplatnění. Nikdy předtím jsem nezažil, že mně práce byla nabídnuta – že se nemusím sám vnucovat, slibovat, prosit, doufat… Z tohoto úhlu pohledu mi škola změnila život. Uvidím, zda se dám směrem počítačové grafiky nebo umění. Každopádně už teď vím, že druhý obor mi zůstane hezkým koníčkem. Tomáš Kollár Nastoupila jsem na SSG Brno v roce 2010, kdy jsem si pro své studium vybrala obor Reprodukční grafik pro média. Pro tento obor jsem se rozhodla hlavně proto, že počítačová grafika byla mým koníčkem, ale chtěla jsem se jí věnovat i profesionálně. Tento obor byl tedy pro mě jasná volba a nelituji toho. Dozvěděla jsem se spoustu
12
fickými programy, tisknout technikou sítotisk a v dokončovacím zpracování vyrobit knižní vazby. Vytiskla jsem si pár svých motivů na trička, které jsou originální, a neuvidím je na nikom jiném. Vlastně všechno na této škole je o originalitě a vymýšlení něčeho nového. Našla jsem tu spoustu kamarádů a doufám, že naše přátelství vydrží ještě pár let. Je docela zábavné vzpomínat na prvák, všichni jsme se strašně změnili. Možná, že jsme trošičku dospěli, ale pořád se chováme střeleně. A to mám na tom ráda, protože bez kamarádů by mě škola vůbec nebavila. Už teď vím, že až dostuduji, tak mi škola bude chybět. Společně jsme se zúčastnili mnoha exkurzí. Nejlepší byla ve třetím ročníku, jeli jsme do Německa na pět dní. Dva dny jsme strávili na cestě a jeden den jsme si prohlíželi památky města Drážďany. Dva dny jsme strávili ve firmě KBA, kde jsme měli přednášku v němčině a v angličtině s českým překladem. Podívali jsme se i do výrobny strojů KBA a viděli, jak stroj pracuje. Také jsme chodili na praxi do firem, které jsme si našli sami. Ale ve firmách se mi moc nelíbilo. Realita je totiž úplně jiná než to, co nás tady učí. Všechno dělá stroj a celá práce je o obsluze stroje. Nemyslím si, že by moje uplatnění v oboru bylo nějak dobré. Ale chci zůstat v oboru, doufám, že si najdu místo v nějaké dobré tiskárně, kde se mi bude líbit. Jsem ráda, že jsem šla studovat na tuto školu. Hlavně proto, že jsem poznala spoustu super lidí. Veronika Krejčí P4
nových věcí nejenom v teorii, ale i v praxi, naučila jsem se pracovat s fotkami, práci s textem , přípravu dat pro tisk a na vlastní kůži si vyzkoušet práci ve firmě. Po složení maturitní zkoušky jsem se přihlásila na zkrácené studium oboru Knihař a letos Tiskař na polygrafických strojích.Co se týče oboru Knihař, tam jsem se přihlásila hlavně ze zájmu o ruční tvorbu. Byla jsem zvědavá, jak se vlastně knižní vazba vyrábí, a chtěla jsem si to na vlastní kůži vyzkoušet. Pro mě to nebylo studium jako takové, ale spíš zábava, hlavně praktická výuka, kde jsme se v dílně pod dozorem našich kantorů věnovali tvorbě knižních vazeb, fotoalb, památníků a dalších krásných výrobků. Pro obor Tiskař na polygrafických strojích jsem se rozhodla hlavně proto, že na trhu práce jsem tak získala více možností a můžu se uplatnit ve více oborech a zužitkovat tak znalosti ze všech oborů, které jsem vystudovala. Díky vystudování tohoto oboru jsem si doplnila informace, které mi nebyly jasné v předchozích ročnících. Například teď, když jsem pracovala se stroji a znám už problémy, které s tiskem souvisejí, jsem určitě lépe schopna připravit data pro tisk, než jsem tomu byla schopná jen se znalostmi grafika. Dále se snad budu ubírat stejným směrem a nadále setrvám v oboru polygrafie, ať už jako grafik nebo tiskař, ale člověk nikdy neví. Bylo to dlouhých 6 let, ale velice hezky strávených na škole. Za tu dobu jsem poznala spoustu skvělých lidí nejenom z řad spolužáků, ale i kantorů a tímto bych všem moc chtěla poděkovat za jejich ochotu a hlavně pevné nervy s námi a popřát mnoho úspěchů do dalších let. Tereza Ochová
Výtvarná soutěž Soutěž 1. a 2. ročníků o nejlepší netradiční kalendář Začátek školního roku byl mimo jiné ve znamení soutěže o nejlepší kalendář vytvořený v rámci předmětu Výtvarná kultura a kreslení. Soutěž proběhla v budově na ulici Kudelova 6 ve 3. patře. Zúčastnili se žáci prvních a druhých ročníků a zkráceného studia. Pravidla hlasování byla jednoduchá. Každý žák měl právo udělit jeden hlas. Hlasovalo se nakreslením čárky propiskou do příslušného řádku a sloupce v tabulce. Soutěž byla oboustranně anonymní. Uzávěrka hlasování byla naplánována na pátek 9. 9. 2016. K tomuto datu byli vyhlášeni vítězové soutěže: 1. místo: Lenka Nejezchlebová, 2A (v době tvorby kalendáře 1A) – STROM, 2. místo: Robin Štěpánek , P3 (v době tvorby kalendáře P2) – BLESK, 3. místo: Tereza Cardová, 2B (v době tvorby kalendáře 1A) – LODIČKY.
Vítězům gratulujeme!
Vždy o (k)rok napřed
1. místo, Strom
2. místo, Blesk
3. místo, Lodičky
13
Adaptační pobyt 1.ročníků 7.–9. září 2016, Templštýn
Je tu začátek nového školního roku a s ním i každoroční známý třídenní adaptační pobyt v rekreačním středisku Pod Templštýnem. Celý pobyt je zaměřen na vzájemné seznámení žáků prvního ročníku. Ve středu 7. 9. 2016 v 10.15 se žáci prvních ročníků sešli spolu s hlavním učitelským dozorem (B. Smrček a P. Seman) ve vestibulu Hlavního nádraží v Brně. Sraz proběhl v pořádku, takže nakonec nikdo nemusel běžet za vlakem až do Ivančic. V Ivančicích byla zavazadla naložena do auta, takže žáci je s sebou nemuseli táhnout až do střediska (což jistě všichni ocenili). Zavazadla jsou naložena a teď už zbývá jen průměrně náročná, dvanáctikilometrová cesta až do střediska.Po spoustě brblání, vypitých litrů tekutin a častých přestávek jsme všichni dorazili nakonec do střediska. Areál se nachází v lesnatém údolí (dámy
a pánové, dejte sbohem signálu) sevřeném skalisky, najdeme zde zříceninu hradu Templštýn. Chatky jsou čtyřlůžkové s patrovými postelemi. V areálu jsou společné sprchy, WC a umývárny. Jsou tu i kurty, které mohli žáci využít při aktivitách. Jsou tu dokonce i 2 bazény, které jsme bohužel nemohli vyzkoušet (pokud bychom nechtěli pěknou sádru) – byly totiž vypuštěné. Místní kuchyně vařila nad očekávání. Jediná výtka je, že kuchařům se pokaždé podařila přesolit polévka, kterou jsme si mohli vzít k hlavnímu chodu. Učitelský sbor vymyslel různé zábavné aktivity. Ať už to byly různé zábavné hry – jak si zapamatovat jméno svého spolužáka, nebo různé pantomimické výkony, až po soutěže mezi náhodnými skupinkami. Seznámit jsme se také mohli s žáky dalších tříd, když jsme spojili síly a vytvořili lidský řetěz, přes který jsme si posílali dřevo až
Pohyby
Dobytí zříceniny
14
Radíme se
k táboráku. Největší poděkování ale asi patří ochotným klukům, kteří kvůli táboráku stáli dobrovolně v řece, aby byl řetězec kompletní a také dřevorubci Pavlu Semanovi. Ranní rozcvičky s hudbou v podání Bohumila Smrčka nám perfektně pomohly se dostat do nového dne (hlavně těm šťastlivcům, kteří spali na seně). Na žáky také čekala zapeklitá výzva a to výšlap na zříceninu hradu Templštýn. Nakonec se všem povedlo nahoru se vyškrábat a myslím, že byli všichni rádi, že to nezabalili v půlce. Dočkali se totiž jedinečného výhledu a také jejich drahocenného signálu. Kromě různých vzpomínek si také všichni odvezli vlastní trička, která jako třída navrhli a ztvárnili. Nakonec jsme se všichni seznámili a skamarádili. Takže adaptační pobyt splnil svůj účel. Kristýna Surá 1.B
Odborné exkurze „Šedá jest veškerá teorie, však strom žití věčně zelený.” J. W. Goethe, německý básník a dramatik Tento citát je pravdivý ve všech ohledech a ani odborná výuka není výjimkou. Teoretické znalosti je třeba vidět, ověřit a vyzkoušet v praxi. Proto jezdí skupiny našich žáků do firem, aby všichni byli v kontaktu s praktickým uplatněním profese. Rozpis exkurzí na tento školní rok je sestaven učiteli odborných předmětů. Jedná se o firmy, se kterými škola spolupracuje. Do těchto firem také žáci chodí na povinné odborné praxe. Šikovní žáci si v nich mohou také domluvit brigádu (např. na léto nebo i celoročně). Firmy poskytují škole informační letáky a ukázky svých výrobků (např. na prezentaci spolupracujících polygrafických firem během rodičovských schůzek).
Třída TU 1A
HR
1B
SP
1C
FL
2A
MM
2B
SK
P2
BU
Firma
Období
Zodpovědná osoba
Reda Top tisk S&K Reda Top tisk S&K Reda Top tisk S&K
říjen–prosinec listopad–leden březen–červen říjen–prosinec listopad–leden březen–červen říjen–prosinec listopad–leden březen–červen
FL FL LA FL FL LA FL FL LA
Technické muzeum Praha Didot Technické muzeum Praha Helbich Servis centrum
říjen–listopad
PL/SD
únor–březen říjen–listopad
SD PL/SD
únor–březen listopad– prosinec březen–duben
PL/SD PL
březen–duben
PL
březen–duben
PL
únor–duben březen–duben
PL PL
Didot CPI Moraviapress OTK/CPI Moraviapress OTK
říjen–listopad březen únor březen–duben únor duben
SD FL/LA SD FL/LA SD FL/LA
Point HRG Moraviapress OTK/CPI Moraviapress OTK/CPI
duben únor únor březen–duben únor březen–duben
SD PL SD FL/LA SD FL/LA
Velké Losiny+Model obaly 3A
MJ
3B
SD
P3
FO
4A
CV
4B
DK
P4
AX
GZ1A LA GZ1B PL GZ1C PL
Velké Losiny+Model obaly Velké Losiny+Model obaly HGR Velké Losiny+Model obaly
PL
15
Fotografie loňských tříd
1A
1B
2A
2B
P2
3A
3B
P3
Vydává a tiskne: Střední škola grafická Brno, příspěvková organizace, v nákladu 50 kusů. Redakční rada: Pavla Axmanová, Marcela Cvachová, Radka Moosová, Miroslava Minaříková. Příspěvky: učitelé a žáci školy. Fotografie: David Halouzka, Michaela Hrdinová, Martina Mildnerová, Tomáš Sláma, Martin Slováček, Kristýna Surá, Valerie Šilhavá. Technické a grafické zpracování: Šárka Slavíčková, Michaela Kotlánová.
