11. září 2010 Marek Vácha Zlín
LIŠÍ SE POHLED NA SMRT JAKO NÁSLEDEK NEMOCI MEZI VĚŘÍCÍMI A NEVĚŘÍCÍMI ?
CO JE ČLOVĚK? podle Maxe Schelera: ţidovsko-křesťanská představa člověka jako
tvora stvořeného k obrazu Boţímu antická představa o bytosti nadané rozumem moderní přírodovědecká představa o produktu evolučního dění
Evropská filosofie Evropská filosofie: člověk není neţ hmota, smrt je definitivní
konec jeho existence člověk je „tělo a duše“, smrt je transformací do jiné formy existence
Sekulární etika x křesťanství Postmodernismus ţivot jako sekvence navzájem nesouvisejících
obrazů, bolest a smrt jsou absurdní (existencialista J.P.Sartre: člověk je „zbytečná vášeň“)
křesťanství ţivot jako pouť, jako cesta odněkud někam, bolest
a smrt mají své místo, jsou vřazeny do širšího kontextu smysluplného ţivota ţivot jako úkol, za který nesu zodpovědnost
Animismus
Neexistuje rozlišení mezi 1. osobou a věcí 2. ţivým a neţivým 3. duchovním a materiálním
René Descartes
Panmechanismus
Animalita a transcendentalita Člověk je občanem dvou světů
Animalita. Člověk je: těleso ţivý organismus smyslová bytost
Transcendentalita. Člověk má: „já“ které stojí v diferenci ke všemu a samo
není nic objektivního, empirického, není „částí světa“. Je zde „ţivot nezávislý na zvířeckosti, ba na celém smyslovém světě“ (Kant)
Pokusy o řešení materialistické, pozitivistické,
naturalistické pozice odmítají transcendentalitu a subjektivitu
Pokusy a řešení
Pokusy a řešení
Animalita a transcendentalita Člověk je občanem jednoho světa
Animalita. Člověk je: těleso ţivý organismus smyslová bytost
Transcendentalita. Člověk má: „já“ které stojí v diferenci ke všemu a samo
není nic objektivního, empirického, není „částí světa“. Je zde „ţivot nezávislý na zvířeckosti, ba na celém smyslovém světě“ (Kant)
Postmoderna dříve: ţivot člověka je pouť, cesta odněkud někam Pro ţivot moderního člověka je naopak typická
epizodičnost a nekonsekventnost. Ţivotní projekt se rozpadá na „kaleidoskop samostatných epizod, jeţ nejsou propojeny ani kauzálně, ani logicky“.
(Šimek, J., Špalek, K., (2003) Filosofické základy lékařské etiky,Grada Publishing, a.s. Avicenum 2003 p. 21)
ţivot jako „klip na MTV“
Bolest ve filosofii utilitarismu a bolest v náboţenstvích
Diskuse o eutanázii: existuje v ţivotě člověka bod, od kterého dále jiţ nemá cenu ţít? utilitarismus: ano, takovýto bod existuje. Nastane ve
chvíli, kdy nelibosti převáţí nad libostmi. utrpení je vţdycky negativní a musíme se jej vystříhat za kaţdou cenu
judaismus, křesťanství, islám: takovýto bod neexistuje.
Ţivot člověka je cesta a stále se na ní učíme i kdyţ je třeba bojovat proti bolesti, utrpení jako takové nemusí být vţdy a za všech okolností vnímáno jako negativní. Skrze utrpení se mnohému naučíme.
Bolest ve filosofii utilitarismu a bolest v náboţenstvích …z toho ovšem neplyne, ţe by neměla být poskytovaná paliativní medicína na tišení bolestí
Sekulární etika x křesťanství postoj ke smrti
sekulární etika: „popření smrti“ snaha prodluţovat biologický ţivot za jakoukoli
cenu, i za cenu velkého utrpení pacienta (zejména druhá polovina 20. stol.) smrt je prohra lékaře, jeho neúspěch
křesťanství smrt patří do řádu ţivota, není definitivní konec
„life is changed, not taken away“ péče vţdy, od léčby je moţno ustoupit
Smrt rozdíl mezi východem a západem západ – návrat do světa pesimisté: po smrti nic nenastává, vše končí optimisté: moţná existuje reinkarnace
východ – útěk ze světa pesimisté: v rámci reinkarnace bude třeba se
vrátit do světa optimisté: snad se zdaří se jiţ nevracet
Judaismus ţivot, čas, vědomí je dar od Boha; ţivot tedy nepatří člověku, nýbrţ Bohu jen Bůh má právo rozhodnout, kdy a kde člověk zemře protoţe ţivot je darem, nikdo nemá právo
zničit ţivot druhého („nezabiješ“), ani svůj na druhé straně ţivot není absolutní hodnota
Současný judaismus paliativní léčba je vhodná, i kdyţ přímým důsledkem
bude zkrácení ţivota pacienta lékaři, kteří by úmyslně zabili pacienty, aby je uchránili před utrpením jsou povaţováni za vrahy („Nezabiješ“ – Ex 20,13) proti „letting die“ není námitek kaţdý umírající pacient by měl být utěšován přítomností a modlitbami svých příbuzných, přátel a lékařů modlitby za to, aby smrt jiţ nastala jsou přípustné jakmile se jiţ pacient stává goses (umírající), léčebné zásahy, které prodluţují nebo zpomalují umírání by neměly být pouţity
Judaismus judaismus vnímá všechny případy aktivní
eutanázie a asistovaného suicidia jako zakázané činy vraţdy zákaz vraţdy („Nezabiješ“) platí i v případě, ţe
pacient si sám eutanázii aktivně přeje
Assisted Suicide the helper minimally inviolates Leviticus
19,14: „Do not put a stumbling block before the blind“
Judaismus Even though Jewish law goes quite far in permitting terminally ill patients to die with whatever palliative care they need and without any other medical interference it does not permit suicide or assisted suicide the tradition maintains a firm line between legitimately withholding and withdrawing medical efforts on the one hand and illegitimately helping a person actively to take his or her life on the other
Judaismus the value of life does not depend on the
level of one´s abilities it derives from the image of God embedded in
us the tradition thus strongly affirms the divine quality of the life of disabled people the Jewish tradition requires that we recognize the divine aspect of people in the last stages of life, regardless of the quality of their lives
Křesťanství V základních otázkách shodný s judaismem oproti judaismu více vyostřena dichotomie duše x
tělo
tělo je stavbou shodné s ostatními organismy duše je nehmotná (termín „duchová duše“)
Pečlivě rozlišuje termíny mučedník x sebevrah I kdyţ oba umírají dobrovolně, rozdíl je značný
Zabití povoleno pouze jako legitimní obrana rodiny,
dětí atd. Ze stejných důvodů obranné války podobně trest smrti – pouze jako legitimní obrana zbytku společnosti, kdyţ nelze jinak
Křesťanství Role utrpení: Down through the centuries and generations it has been seen that in suffering there is concealed a particular power that draws a person interiorly close to Christ, a special grace. Pope John Paul II: Salvifici Doloris, 1984 We should relieve suffering when we can, and be with
those who suffer, helping them to bear their suffering, when we can't. We should never deal with the problem of suffering by eliminating those who suffer.
Středověké křesťanství Ars moriendi = umění dobře umírat, snaha o opravdu „dobrou
smrt“ Manuály s
modlitbami pro a za umírající, rady umírajícím, jak bojovat s beznadějí citáty světců týkající se smrti, rady, jak pečovat o pozůstalé atd.
První jiţ roku 1465, do dneška se dochovalo 300
textů spolu se 100 inkunábulemi (=knihy tištěné před rokem 1500)… …o tento typ literatury musel být velký zájem
„Dobrý člověk na smrtelné posteli“ kol. 1470 dřevořez, tištěno v Ulmu „Obr. představuje stránku z jedná rané blokové knihy používané církví jako obrázkové kázání. Mělo věřícím připomínat hodinu smrti a naučit je – jak to říká jeho název – „umění dobře zemřít“. Dřevořez ukazuje pobožného muže na smrtelné posteli a vedle něj stojícího mnicha, který mu podává hořící svíčku.
„Dobrý člověk na smrtelné posteli“ kol. 1470 dřevořez, tištěno v Ulmu Anděl přijímá mužovu duši, která mu vyletěla z úst v podobě modlící se postavičky. V pozadí vidíme Krista a jeho světce, na které se má umírající v duchu obrátit. V popředí vidíme spoustu ďáblů nejošklivějších a nejfantastičtějších podob a nápisy, které jim vychází z úst, nám oznamují, co říkají: „Zuřím“, „Upadli jsme v nemilost“, „Jsem ohromen“, „Toto není žádná útěcha“, „Ztratili jsme jeho duši“. Jejich groteskní průpovídky jsou však marné. Člověk, jemuž je dáno dobře zemřít se nemusí pekelných mocností obávat.“ (E.H. Gombrich: Příběh umění)
Křesťanství
paliativní léčba podle principu dvojího efektu člověk je osobou (person) od zygoty po smrt Je moţno ustoupit od léčby, pokud by jen prodluţovala bolestiplný ţivot tváří v tvář blíţící se smrti (=„letting die“) smysl utrpení není znám (VIZ ţidovská biblická kniha Jób; příběh Krista), to ale nutně neznamená, ţe utrpení ţádný smysl nemá
Křesťanství - protestantismus
Protestantismus Na rozdíl od katolicismu není věroučně jednotný, není zde autorita papeţe („Vatikánu“) 1. Je moţno zastavit nebo nenasadit léčbu 2. Nikdy není moţno aktivně ukončit ţivot 3. Povinnost péče o umírajícího
