35/11
Stalo se: Webber má o své budoucnosti jasno Po závodě: Po Velké ceně Belgie Historie: Motory ve formuli 1 Téma týdne: MS silničních motocyklů: Velká cena Indianapolisu Příběhy zapomenutých: Sakon Jamamoto Rozhovor: Christian Horner je sám bývalým závodníkem. Což je rozhodně plus. Michael Schumacher
Úspěšný šéf
Téma týdne
Úspěšný šéf Autor: Tomáš Richtr
S týmem Jaguar to vypadalo všelijak. Mělo jít o čerstvý vítr F1, místo toho ale přišlo paběrkování. Pouhá dvě umístění na stupních vítězů: Eddie Irvine v Monaku roku 2001, který si to zopakoval o rok později v Itálii. Body z let 2000 až 2004? 4, 9, 8, 18 a 10. Jaguar na konci sezony 2004 skončil a o rok později vyjel na okruhy pod jiným zabarvením a hlavně vlastníkem. Samotný tým dostal na starosti Christian Horner. A trvalo mu stejně dlouho, jak dlouho zůstal Jaguar v F1, než tým dovedl k titulu. F1mag odhaluje, co dělal Horner před tím, než spojil své jméno s Red Bullem.
1
35/11
Málo se možná ví, že Christian Horner je ve skutečnosti sám bývalým závodníkem. Formule pilotoval v letech 1992 – 1998, než se rozhodl pro trochu jinou cestu. Jezdil například pro Manor Motorsport Johna Bootha, který je dnes Hornerovým soupeřem u týmu Virgin Racing ve formuli 1. Horner závodil v britské formuli Renault. Jeho soupeřem byl mimojiné Pedro de la Rosa, kterého musel porazit, když získal své první vítězství v Pembrey. Pokračoval potom přes britskou formuli 3, kde byli jeho soupeři například Jan Magnussen, Dario Franchitti nebo Giancarlo Fisichella. V roce 1996 závodil taktéž v britské formuli 2. V roce 1997 povýšil do Mezinárodní formule 3000 s týmem Arden, jehož je spoluzakladatelem. „Bylo hodně těžké sehnat takové peníze, abych mohl závodit pro nějaký přední tým, takže mi přišlo jednodušší koupit si formuli,“ vzpomíná Horner. „To, že jsem nakonec tým začal řídit, je vlastně náhoda.“ Jeho výsledky ale byly tristní. Do deseti závodů toho roku se nekvalifikoval a na konci roku získal jediný bod. V roce 1998 mu byl týmovým kolegou Belgičan Kurt Mollekens. Horner třikrát boural a nekvalifikoval se dvakrát. Body nezískal žádné. A pak se rozhodl, že vedení týmu a lidí mu půjde lépe, než držení volantu a na konci toho roku s aktivním závoděním skončil. „Začalo mi to být jasné již v prvním roce, ve kterém proti mně závodili takoví jako Juan Pablo Montoya, Tom Kristensen nebo Ricardo Zonta. V prvních dvou zatáčkách v Estorilu v předsezonních testech jsem jel chvíli za Montoyou a došlo mi, že na to, abych jimi projel jako on, nemám. Mozek mi to prostě nedovolil!“ Jinou oblast než motorsport ale Horner neznal, takže bylo
2
35/11
spíše logickým krokem ujmout se vedení vlastního týmu. A v následujících letech začal Arden stoupat směrem vzhůru. V roce 2002 získali pro tým Tomáš Enge a Björn Wirdheim celkem čtyři vítězství, druhý jmenovaný získal pro tým titul o rok později a v další sezoně jej v tomto duchu nahradil Vitantonio Liuzzi. V sezoně 2005 utekl Ardenu a Heikkimu Kovalainenovi titul v úvodním ročníku formule GP2, která seriál Mezinárodní formule 3000 nahradila. V letošním roce pro Arden závodí jiný Čech, Josef Král. Víc dokazovat Christian Horner nemusel. Vybral si jej Red Bull, který odkoupil špatnými výsledky ztrápený tým F1 Jaguar Racing. A není sporu o tom, že nemalé závodnické zkušenosti byly rozhodně výhodným artiklem pro práci ve vedení týmu. „Měl jsem zkušenosti s dobrými i horšími týmy. Mám dobrou představu, co pilot od svého týmu očekává. Závodníci jsou také jenom lidé a chápat jejich emoce je docela důležité. Někteří závodní inženýři za volantem
nikdy neseděli a v komunikaci s jezdcem se může pár důležitých věcí vytratit. Kritizovat piloty F1 je velmi snadné, ale všichni mají velké schopnosti. Pomůže i takové amatérské závodění, kterého se občas zúčastní Adrian Newey.“ Christian Horner v roli týmové šéfa pociťuje tlak snad ze všech stran. Podle vlastních slov nic takového nepoznal ani jako závodník. Musí zvládat silné osobnosti typu Mark Webber, pro Red Bull závodil další zkušený jezdec v podobě Davida Coultharda. Nutné bylo zvládnout ambiciózní mladíky typu Scotta Speeda nebo Christiana Kliena, než do týmu dostal poctivě připravený polotovar se jménem Sebastian Vettel. Hned v úvodní sezoně skončil druhý za mistrem světa Jensonem Buttonem, aby jej na postu šampiona vystřídal o rok později. To ale neznamená, že si může Christian Horner šéfovat týmu F1 Red Bull, jak se mu zlíbí. Kolem něj jako hladový sup čekající na svou příležitost neustále krouží Helmut Marko. Sám bývalý pilot F1 a manažer týmu F3 a F3000 měl zezačátku na starosti program mladých jezdců Red Bullu. Sebastiana Vettela považuje hlavně za svůj úspěch, a tak ve větší míře diktuje, jak by to mělo v týmu F1 Red Bull, který má na starosti Horner, vypadat. Proslavily jej dva incidenty: kolize Webbera a Vettela při loňské Velké ceně Turecka, ve které neměl Marko nejmenších pochyb o tom, že viníkem je Webber. A pak neslavná událost s předním přítlačným křídlem nové specifikace, které bylo při Velké ceně Velké Británie téhož roku odebráno Webberovi a přiděláno na vůz Sebastiana Vettela. I tak má ale Christian Horner ‚svůj‘ tým skvěle pod kontrolou a šanci na to získat letošní titul mistra světa o poznání lehčím způsobem, než tomu tak bylo na konci loňské sezony.
Stalo se
Webber má o své budoucnosti jasno Autor: Tomáš Bohuslav
Povinná letní přestávka mezi závody v Maďarsku a Belgii utekla jako voda. O uplynulém víkendu se kolotoč F1 zastavil na slavném okruhu Spa-Francorchamps, kde Red Bull oznámil prodloužení smlouvy s Markem Webberem a kde Nicka Heidfelda nahradil v druhém Renaultu Bruno Senna.
WEBBER PRODLOUŽIL S RED BULLEM O DALŠÍ ROK
V den svých pětatřicátých narozenin Mark Webber a tým Red Bull oznámili prodloužení vzájemné spolupráce do konce příštího roku. Došlo k tomu o víkendu při příležitosti Velké ceny Belgie, byť později vyšlo najevo, že kontrakt zaručující Australanovi místo závodního jezdce u rakouského týmu v sezoně 2012 byl podepsán už během závodu v Maďarsku. To, že Mark Webber bude u Red Bullu pokračovat, bylo zřejmé delší dobu, neboť se obě zúčastněné strany nechali už dříve slyšet, že prodloužení kontraktu o další rok by mělo být pouhou formalitou. Tým i jezdec jsou se vzájemnou spoluprácí velmi spokojeni. “Během uplynulých pěti let jsme pracovali tvrdě a dokázali, že můžeme postavit konkurenceschopné a vítězné auto. Moc se těším na to, až budu opět moci sebe a vůz tlačit na hranici limitu každý závodní
3
35/11
víkend sezony 2012,“ řekl Webber. Také Horner sdělil, že jednání byla celkem jednoznačná: “Když jsme si sedli a začali se bavit o roce 2012, bylo hned zřejmé, že Mark i tým chtějí pokračovat v našem úspěšném vztahu. To znamenalo, že dohodnout se na jeho prodloužení do roku 2012, bylo velmi přímočaré.“ Mark Webber je známý tím, že vzhledem ke svému vyššímu závodnickému věku prodlužuje smlouvy pouze o jeden rok. Nechává si tak otevřená vrátka pro případ, že by se rozhodl svoji kariéru znenadání ukončit. V případě rodáka z Quenbayne se bude jednat už o šestou sezonu, kterou s Red Bullem absolvuje, přičemž to bude čtvrtá po boku kolegy Sebastiana Vettela. Do týmu Dietricha Mateschitze přišel v roce 2007 z Williamsu. Od té doby získal pro rakouskou stáj devět pole position, šestadvacet stupňů vítězů, z čehož šestkrát vystoupal až na stupínek nejvyšší, a celkem 509,5 bodu.
HEIDFELDA VYSTŘÍDAL SENNA
Nevýrazné výkony německého jezdce přiměly šéfa Renaultu Erika Boulliera k pozměnění jezdeckého složení. Na jeho místo dosadil prozatím jen pro Velké ceny Belgie a Itálie dosavadního testovacího pilota stáje Bruna Sennu. Hlavním důvodem, proč toto rozhodnutí učinil, byla podle jeho slov skutečnost, že
Heidfeld nenaplnil očekávání, která do něj tým vkládal. Němec měl v týmu nahradit zraněného Roberta Kubicu a stát se lídrem Renaultu. Po jedenácti odjetých závodech měl ale na svém kontě pouze o dva body více než Rus, a tak se vedení rozhodlo jednat. Minulý týden oznámilo jeho nahrazení Brunem Sennou. To může pro Heidfelda dost možná znamenat konec kariéry ve formuli 1, a toho si je Němec dobře vědom. Ještě před Velkou cenou Belgie se pokusil se svým managementem pomocí soudu tomuto kroku zabránit. Nevyšlo to, ale jezdec se nevzdává. Nadále chce prostřednictvím soudu získat svoji sedačku zpět od Velké ceny Singapuru. Podle Heidfelda tým jasně porušil platnou smlouvu a pilot věří, že se mu nakonec podaří do závodního kokpitu vrátit. Mezitím si v černozlatém voze odbyl Senna svou premiéru. A premiéra to byla vskutku rozpačitá. Po páteční havárii ve volném tréninku následoval skvělý kvalifikační výkon, který byl rázem znehodnocen zbytečnou chybou na startu závodu a konečným třináctým místem.
TOM CRUISE SE SVEZL VE VOZE F1
Že je slavný hollywoodský herec velkým milovníkem rychlosti, je poměrně známá věc. Ve své soukromé sbírce má mimo jiné několik vzácných exemplářů historických letadel a mnoho sporťáků. 15. srpna si ale splnil další velký sen. To když dostal od týmu Red Bull možnost otestovat monopost formule 1 na kalifornském okruhu Willow Springs, na který se dostavil z natáčení čtvrtého pokračování akčního filmu Mission Impossible: Ghost Protocol. A představitel agenta Eatona Hunta si nevedl vůbec špatně. S vozem odkroužil čtyřiadvacet kol a svým výkonem překvapil samotného Davida Coultharda, který mu po dobu jeho testu dělal instruktora. “Opravdu na mě zapůsobil. Překvapilo mě, jak rychle se do toho dostal vzhledem k tomu, jak komplikované řízení vozu formule 1 je,“ uznale okomentoval Cruisovo počínání Skot.
Po závodě:
Po Velké ceně Belgie
Spa-Francorchamps snad ani neumí pořádat nudné závody. Nedělní závod, ač s nepříliš šokujícími výsledky, to jenom potvrzuje.
4
35/11
Po závodě
Po Velké ceně Belgie Autor: Michal Mikoláš
Máme za sebou dvanáct závodů sezony 2011. Hned v sedmi z nich se na nejvyšším stupni šampaňským osvěžil Sebastian Vettel. Na svém kontě má již teď ohromný počet bodů – dokázal jich posbírat již 259. Pro srovnání, v celém minulém roce (devatenáct závodů) mu na zisk titulu stačilo 256 bodů. Německý závodník si po třech závodech bez vítězství (Velká Británie, Německo, Maďarsko) spravil chuť a v Belgii po spolehlivém výkonu dojel na první pozici. Nevedou se už tudíž debaty ani tak o tom, kdo by mohl Vettela ohrozit, ale spíše se odhaduje, kdy pilot Red Bullu bude moci slavit svůj druhý titul v řadě.
5
35/11
Letos se v Belgii slavila hned dvě jubilea. Mark Webber oslavil své pětatřicáté narozeniny (a jako dárek si k tomu nadělil prodloužení smlouvy u Red Bullu) a Michael Schumacher uspořádal party na oslavu svého dvacátého výročí působení ve formuli 1. Sedminásobný mistr světa v královně motorsportu debutoval 25. srpna 1991 a stalo se tak právě na okruhu Spa-Francorchamps. Na malý drink a pogratulování se dostavil prakticky celý paddock. Závodní víkend pro Schumachera začal dobře. První trénink, který se jel téměř celý na mokru, ovládly oba vozy Mercedesu v pořadí Schumacher-Rosberg. Pravdou je, že oba měli výhodu v tom, že své časy stihli zajet ještě před nejsilnější vlnou deště. Bruno Senna při svém debutu v barvách Lotusu Renault rozbil svůj monopost. Také další dva tréninky ovlivnil déšť. Nejlepší čas druhého tréninku zaznamenal Mark Webber před Fernandem Alonsem. V sobotu ráno mnoho jezdců s výjezdem na trať vyčkalo až do samého konce. Nejrychlejší byl opět Webber, druhý byl Hamilton, třetím místem se blýskl Jaime Alguersuari. Vozy Ferrari se posledního tréninku prakticky neúčastnily. Velmi smolnou kvalifikaci zažil Schumacher, kterému v nájezdu do Rivage upadlo kolo. Jelikož ještě nestihl zajet měřené kolo, byl odsouzen ke čtyřiadvacátému místu na startu, což je nejhorší Schumacherův kvalifikační výsledek kariéry. Okruh postupně osychal, čehož využil Heikki Kovalainen a na úkor di Resty postoupil do druhé části. Dešťové kapky se posléze vrátily. Adrian Sutil za Eau Rouge rozbil svůj monopost. Na krátkou dobu tak byly vyvěšeny červené vlajky. Ke dvěma incidentům došlo mezi Maldonadem a Hamiltonem. Druhý jmenovaný nejprve Venezuelana tvrdě předjel v šikaně Bus Stop, Maldonado o něco později v nájezdu do Eau Rouge naboural do soupeřova mclarenu, za což byl penalizován a na startu odsunut o pět pozic. V závěrečném boji deseti nejlepších už bylo možné používat slicky. Vettel byl opět neporažen a získal devátou pole position v sezoně. Druhý byl Hamilton, třetí Webber. Massa překonal svého týmového kolegu a startoval čtvrtý. Překvapili Alguersuari na šestém a Bruno Senna na sedmém místě. Alonso se musel spokojit s nelichotivou osmou pozicí. Před závodem několik týmů vyjádřilo obavy z nadměrné tvorby puchýřů na suchých pneumatikách. Start neproběhl bez incidentů. Nico Rosberg se z čáry odlepil famózně a brzy se dokonce ocitl ve vedení, Webber se naopak výrazně propadl. Bruno Senna se v La Source srazil s Alguersuarim, který byl nucen odstoupit. Senna byl posléze penalizován. Button si o trosky jiného vozu poškodil
6
35/11
přední křídlo a musel pro nové. Když byla zóna DRS aktivována, neměl Rosberg šanci se před Vettelem udržet. Pilot Mercedesu se posléze dále propadal. Působivé posuny vpřed zaznamenávali Button se Schumacherem. Ve třináctém kole na trať musel safety car – Hamilton po ťukanci od Kobajašiho tvrdě narazil do zdi a odstoupil. Zpomalovacího vozu využil Vettel a zajel na druhou zastávku v boxech, čímž si zajistil nezanedbatelnou výhodu. Po zkompletování druhé vlny zastávek v boxech se opět ocitl na čele. Button šplhal až k medailovým pozicím, po své poslední návštěvě mechaniků se ocitl na čtvrté pozici, za Vettelem, Alonsem a Webberem. Ferrari mělo problémy se zahříváním tvrdší směsi, a tak se Alonso nedokázal ubránit ani Webberovi, ani Buttonovi a vypadl ze stupňů vítězů. Vettel už si vítězství v akcí
a předjížděcími manévry nabité velké ceně ujít nenechal. Red Bull slavil double díky druhému místu Marka Webbera. Button se za svůj výborný výkon odměnil třetím místem. Zbytek bodů si rozdělili Alonso, Schumacher (nezapomínejme, že po startu z posledního místa dojel pátý!), Rosberg, Sutil, Massa, Petrov a Maldonado (šlo o první bod pro venezuelského nováčka). Nejrychlejší kolo si připsal Webber. Australan byl jediným pilotem, který se dostal pod čas 1:50. Druhý nejlepší čas měl Button, třetí Barrichello. Nejzručněji si vedli mechanici u Mercedesu, a to konkrétně při výměně pneumatik Michaela Schumachera. V čele šampionátu je s přehledem Vettel s 259 body. Příštím závodem bude Velká cena Itálie, která je naplánována na 11. září.
VÝSLEDKY VELKÉ CENY VELKÉ BELGIE (12. ZÁVOD Z 19) p.
JEZDEC
TÝM
ČAS/ZTRÁTA
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 -
Sebastian Vettel Mark Webber Jenson Button Fernando Alonso Michael Schumacher Nico Rosberg Adrian Sutil Felipe Massa Vitalij Petrov Pastor Maldonado Paul di Resta Kamuj Kobajaši Bruno Senna Jarno Trulli Heikki Kovalainen Rubens Barrichello Jérôme d’Ambrosio Timo Glock Vitantonio Liuzzi Sergio Pérez Daniel Ricciardo Lewis Hamilton Sébastien Buemi Jaime Alguersuari
RBR-Renault RBR-Renault McLaren-Mercedes Ferrari Mercedes Mercedes Force India-Mercedes Ferrari Renault Williams-Cosworth Force India-Mercedes Sauber-Ferrari Renault Lotus-Renault Lotus-Renault Williams-Cosworth Virgin-Cosworth Virgin-Cosworth HRT-Cosworth Sauber-Ferrari HRT-Cosworth McLaren-Mercedes STR-Ferrari STR-Ferrari
1:26:44.9 h +3.7 s +9.6 s +13.0 s +47.4 s +48.6 s +59.7 s +66.0 s +71.9 s +77.6 s +83.9 s +91.9 s +92.9 s +1 kolo +1 kolo +1 kolo +1 kolo +1 kolo +1 kolo +17 kol +31 kol +32 kol +38 kol +44 kol
Historie
Motory ve formuli 1 Autor: Michal Mikoláš
Ačkoliv se současná éra formule 1 dá označit spíše za éru aerodynamiky, zůstávají motory srdcem každého monopostu a důmyslným výtvorem, jenž ve svých útrobách skrývá celá stáda koní, ženoucí vůz ohromnou rychlostí vstříc honbě za úspěchem a požitkem ze závodění jako takového. Časy se ovšem mění, a tak motory v průběhu historie prošly mnoha proměnami. Počátky formule 1 byly, co se motorů týče, velmi různorodé. První krok ke sjednocení byl podniknut v roce 1954, kdy byl maximální objem pohonných jednotek stanoven na 2,5 litru. Povoleny byly také přeplňované motory o objemu 750ccm, žádný konstruktér však této možnosti nevyužil. Nejsilnější agregáty té doby měly kolem 290 koní. Výrazná změna přišla na začátku šedesátých let. Tehdy už všechny týmy přešly od vozů s motorem vpředu k závodním speciálům, jež měly motor umístěný uprostřed. Maximální objem byl opět snížen, tentokrát na 1,5 litru. V polovině šedesátých let vážně hrozilo, že by monoposty formule 1 rychlostně zaostávaly za sportovními vozy. Od roku 1966 se tedy maximální objem motoru zvýšil na tři litry u atmosférických a na 1,5 litru u přeplňovaných pohonných jednotek. Začalo období, které je částí fanoušků i odborné veřejnosti označováno
jako zlatá éra formule 1. Legendou se v těchto desetiletích stal motor DFV z dílny Cosworthu, třílitrový osmiválec. Vznikl na popud slavného konstruktéra Colina Chapmana a s pomocí peněz Fordu. Svůj debut si odbyl v sezoně 1967 a i přes počáteční problémy se spolehlivostí se ukázal být extrémně rychlý. Není tudíž divu, že za téměř dvacet let svého aktivního působení ve formuli 1 pomohl k zisku neuvěřitelných dvanácti titulů (mezi lety 1968 – 1982, stál za úspěchy Lotusu, Tyrrellu, Matry, McLarenu, Williamsu či Brabhamu). Turbomotory, které byly v osmdesátých letech velmi úspěšné, byly počínaje sezonou 1989 zakázané – používat se mohly pouze atmosférické motory o objemu 3,5 litru. Přelom osmdesátých a devadesátých let se pak nesl především ve znamení úspěchů Hondy pohánějící McLaren – tým z Wokingu získal čtyři Poháry konstruktérů v řadě. Počínaje rokem 1995 byla tato hranice opět snížena, tentokrát na tři litry. Postupně se přecházelo od dvanáctiválců k desetiválcům, které byly používány až do sezony 2005. Silnější a rychlejší motory v žádné jiné
epoše formule 1 nebyly k vidění. Motory BMW P82 a P83, které poháněly vozy Williamsu, točily přes 19 000 otáček za minutu a měly výkon přesahující 900 koní. Na Monze se maximální rychlosti vozů Williams pohybovaly kolem 370 kilometrů v hodině. Vývoj high-tech technologií se v posledních letech výrazně zaměřuje na to, aby byly šetrné k životnímu prostředí a fungovaly za co možná nejnižších nákladů. Podobnou cestou se rozhodla vydat i formule 1. Od roku 2006 jsou vozy osázené osmiválci o objemu 2,4 litru. Cílem také bylo omezit neustále se zvyšující výkon motorů a maximální rychlosti, jakými vozy po okruzích uhánějí. Bylo plánováno, že motory budou mít přibližně o 20% nižší výkon než jejich třílitroví předchůdci. Dnes již je jasné, že zmenšování motorů nekončí. FIA měla původně v plánu nasadit čtyřválcové turbomotory, čímž by se formule 1 ještě více přiblížila civilním vozům. To se však setkalo s výraznou vlnou odporu, návrh se nelíbil například Ferrari, jež se čtyřválci nemá zkušenosti na závodní trati, ani mimo ni. Návratu turba se ovšem nevyhneme – sezona 2014 bude debutem pro šestiválce o objemu 1,6 litru. Očekává se, že by o vstup do formule 1 mohly projevit zájem další automobilky. Vůbec nejúspěšnějším výrobcem motorů je Ferrari. To má na kontě úctyhodných 217 vítězství. Druhou pozici zaujímá Ford se 176 triumfy. Je však nutno podotknout, že většinu úspěchů získal díky společnosti Cosworth a famóznímu motoru DFV. Třetí místo zaujímá Renault (137 vítězství), čtvrté Mercedes (86), páté Honda (72), šesté Climax (40), sedmé TAG (25), osmé BMW (20), deváté BRM (18), desáté Alfa Romeo (12), o jedenácté se dělí Offenhauser a Maserati (11), třinácté Vanwall (9), čtrnácté Repco (8), patnácté Mugen-Honda (4), šestnácté Matra (3). Sedmnácté místo připadá pro Porsche a Weslake – jedno vítězství.
7
35/11
MS silničních motocyklů:
Velká cena Indianapolisu
Před závodem MotoGP jezdci tvrdili, že klíčovou roli sehrají pneumatiky. Nikdo ale netušil, jak velkou měli pravdu. 8
35/11
MS silničních motocyklů
Velká cena Indianapolisu Autor: Petr Czyž
Závodní víkend v Indianapolis Motor Speedway (IMS) připravil jezdcům motocyklového šampionátu tři dny slunečného počasí, vysokých teplot a rozpáleného asfaltu, který jim působil nemalé problémy. Jednalo se hlavně o vnitřní část okruhu, kde na jaře položili zbrusu nový povrch dráhy. Ten byl mimořádně hladký a motocykly tam hodně klouzaly, což bylo také příčinou mnoha pádů. Všichni jezdci ale měli stejné podmínky, takže ti z nich, kteří dokázali přizpůsobit svůj styl jízdy náročným podmínkám měli šanci na úspěch a víkend v IMS zakončili dobrým výsledkem. Už tento týden je na programu další podnik MS – GP San Marina a Rimini.
9
35/11
V nejnižší kubatuře do 125ccm celkem jednoznačně dominoval Nicolas Terol (Bankia Aspar). V Brně závod nedokončil, protože mu selhala technika, ale v Indianapolisu opět výrazně zapracoval v přípravě, vyhrál kvalifikaci a v závodu si na konto připsal letos šesté vítězství. Terol po startu z pole position nedal nikomu šanci, postupně si budoval bezpečný náskok a s přehledem vyhrál. Díky tomu má dvacet šest bodů k dobru před druhým Johannem Zarcem (Avant AirAsia Ajo), jemuž se o víkendu tolik nedařilo a pátým místem v cíli umožnil Terolovi, aby stačil výpadek z Brna rychle korigovat. Druhé místo obsadil Maverick Viñales (Blusens by Paris Hilton). Mladý Španěl si dvacet bodů plně zasloužil, protože o ně velmi tvrdě bojoval s mnohem zkušenějšími jezdci, jakým byl třetí v cíli Sandro Cortese (Intact-Racing Team Germany) a čtvrtý Sergio Gadea (Blusens by Paris Hilton). Český jezdec Jakub Kornfeil (Ongetta Centro Seta) si v sobotu odpoledne zajel pro dvanácté místo na startu, což byl zatím jeho nejlepší kvalifikační výsledek v mistrovství světa. Bohužel start do závodu neproběhl zcela ideálně a Kornfeil po prvním kole figuroval na devatenáctém místě. Rychle zmobilizoval všechny síly, postupně se prokousával pořadím a v osmém kole už jel na bodech. V devatenáctém kole byl desátý, ale o tuto pozici okamžitě přišel a do konce závodu o ni musel bojovat s Italem Simonem Grotzkyjem (Phonica Racing), kterého nakonec ve finále porazil. Pro Kornfeila je to letos šesté umístění v první desítce. V průběžném hodnocení je s devětačtyřiceti body jedenáctý, ale stejný počet bodů má také desátý Danny Kent (Red Bull Ajo Motorsport). Dvanáctý Alberto Moncayo (Andalucia Banca Civica) na Kornfeila ztrácí pět bodů, ale Španěla teď limituje zranění, protože si o víkendu zlomil klíční kost. Závod kubatury Moto2 ovládli jezdci ze Španělska. Vítězem se stal Marc Márquez (Catalunya Caixa Repsol), jenž po startu z pole position ztratil dvě pozice, ale v osmém kole už byl zpátky v čele závodního pole a zaslouženě vyhrál. Překvapivě se na dalších dvou místech umístili jezdci, pro které byly stupně vítězů šestistovek premiérové. Druhý Pol Espargaró (HP Tuenti Speed UP) a třetí Esteve Rabat (Blusens-STX) jedou v Moto2 prvním rokem a rozhodně patřili k příjemným překvapením amerického víkendu. Ambice na pódiové umístění měl také britský závodník Scott Redding (Marc VDS Racing), ale vítěz prvního
10
35/11
a třetího tréninku zaváhal v kvalifikaci, kde skončil jedenáctý a v samotném závodu nedokázal zajet lépe, jak na konečné páté místo. Vůbec se nedařilo vedoucímu jezdci šampionátu Stefanu Bradlovi (Viessmann Kiefer Racing). Německý závodník nestačil tempu, které udávali jeho soupeři a do závodu se kvalifikoval až jako dvaadvacátý v pořadí. To mu pro závod moc vysoké šance nedávalo, nicméně Bradl ze sebe vydal první a poslední, což v celkovém součtu znamenalo deset bodů za šesté místo. V průběžném hodnocení je ale Němcův úžasně vysoký náskok v nenávratnu, protože Márquez teď na vedení ztrácí dvacet osm bodů a to v úvodních třech Grand Prix vůbec nebodoval. V jediné královské MotoGP uplynulý víkend nevyhrál Španěl, ale Australan Casey Stoner (Repsol Honda). Přitom stačilo málo a vše mohlo být jinak. Při jednom z tréninků totiž Stonerovi zkřížil cestu jeden ze zvířecích obyvatel IMS (pravděpodobně bobr) a Australan jen rychlým manévrem dokázal zabránit střetu, který by jinak znamenal pád a riziko možného zranění. Tento zážitek na Stonerovi nezanechal sebemenší stopu a jezdec tovární RC212V pokračoval dál ve vysokém tempu. Zdatně mu konkuroval domácí závodník Ben Spies (Yamaha Factory Racing). Američan vyhrál první trénink a byl také nejrychlejší v nedělním warm upu, jinak se pokaždé umístil druhý, těsně za Stonerem. Jediné, co Spiesovi nevyšlo tak start do samotného závodu třídy MotoGP. V úvodních zatáčkách přišel o sedm pozic a po kontaktu s Doviziosem byl nakonec rád, že se udržel v sedle motocyklu. Pak ale následoval vynikající sprint, kterým ztracené pozice získal zpět, ale druhého Daniho Pedrosu (Repsol
Honda) a prvního Casey Stonera již v závěru nedokázal ohrozit. Američan skončil třetí a v průběžném hodnocení se posunul na páté místo. Velmi dobrý výkon předvedl Álvaro Bautista (Rizla Suzuki). Španěl předchozí dva závody nedokončil, ale tentokrát si dal opravdu záležet a cílem projel šestý. Poprvé se letos dařilo Randy De Punietovi (Pramac Racing). Francouz skončil osmý a to je zatím jeho nejlepší výsledek u satelitní stáje Ducati. Zároveň byl nejlepší ze všech jezdců italské značky, protože ti prožívali skutečná muka. Společným jmenovatelem byla nedostatečná přilnavost předního kola a v případě Valentina Rossiho (Ducati Team) navíc porucha převodovky. Ital po pádu v kvalifikaci startoval do závodu čtrnáctý a v jednu chvíli už to vypadalo, že závod předčasně ukončí. Pak se jako zázrakem vrátil zpátky do hry a nakonec projel cílem desátý. Bylo to i díky tomu, že v poslední zatáčce havaroval Héctor Barberá (Mapfre Aspar MotoGP). Španěl chtěl těsně před cílem předjet Aojamu, ale předek jeho Ducati takový manévr nezvládl a byl konec. Stejně problematický závod byl v podání domácího jezdce Nicky Haydena (Ducati Team). Američan začal velmi dobře, ale jeho měkká pneumatika mu umožnila vysoké tempo jen po osm kol, pak nastal propad pořadím a nakonec zastávka v boxech. S novou přední pneumatikou se pak vrátil zpátky na dráhu, aby si dojel pro dva body za čtrnácté místo. Přední kolo bylo důvodem odstoupení Karla Abrahama (Cardion AB Motoracing), který zajel do boxů jen pár kol po Italu Capirossim (Pramac Racing), který závod ukončil ze stejného důvodu. Pro českého jezdce velká škoda.
Příběhy zapomenutých
Sakon Jamamoto Autor: Filip Fikejz
Japonský jezdec absolvoval v letech 2006 až 2010 více než dvacet velkých cen, ale díru do světa neudělal.
LÉTA V JAPONSKU
Sakon Jamamoto se narodil 9. července 1982 v japonském Tojohaši. Po zkušenostech s motokárami, kde začínal ve dvanácti letech a získal japonský titul, se vydal do formule 3. Roku 2001 byl v domácím šampionátu čtvrtý a zamířil do Evropy. Tam se ale v následujících dvou letech v konkurenci Ryana Briscoea, Christiana Kliena, Tima Glocka, Nika Rosberga či Roberta Doornbose neprosadil, a proto se vrátil do Země vycházejícího slunce. Roku 2004 obsadil v domácím šampionátu formule 3 celkové sedmé místo. Postoupil do formule Nippon, kde uzavřel první desítku. Paralelně startoval také s toyotou v Super GT, kde skončil sedmý. Díky stykům s japonskou automobilkou si vyzkoušel monopost Jordan a při domácí velké ceně působil jako rezervní jezdec. Sezonu 2006 zahájil opět ve formuli Nippon a v Super GT, ale ve druhé polovině sezony se uvolnilo místo ve formuli 1 v týmu Super Aguri a šanci jezdit po boku krajana Takumy Sata dostal právě Sakon.
ANABÁZE VE FORMULI 1
Jamamoto už měl s týmem zkušenosti, protože od Velké ceny Velké Británie zde působil jako rezervní jezdec. Na Hockenheimu dostal poprvé šanci závodit. Na týmového kolegu Sata ztratil 3,3 sekundy a poslední nebyl jen díky tomu, že Scott Speed nezajel žádný čas. Své první čtyři velké ceny nedokončil, v závěrečných třech dojel na chvostu závodního pole, v Číně a Brazílii šestnáctý, v Japonsku sedmnáctý. Závodní kokpit si neudržel, zůstal jen testovacím jezdcem. Japonec se ale nevzdal myšlenek na návrat do formule 1. Zamířil proto o kategorii níž, do GP2. V týmu BCN Competicion ale nezískal v konkurenci Tima Glocka, Lucase di Grassiho, Bruna Senny či Vitalije Petrova ani bod. Přesto se mu splnil sen. Vzpomněl si na něj Colin Kolles, pro kterého odjel v roce 2002 jeden závod v italském šampionátu formule 3, a angažoval ho do týmu Spyker po bok Adriana Sutila. Jamamoto znovu odjel zbývajících sedm velkých cen. Doma ve Fudži navíc zajel svůj nejlepší výsledek
11
35/11
ve formuli 1, dvanácté místo. Tým ale po sezoně znovu změnil majitele a v nově zformované Force Indii pro něj nebylo místo.
CESTA ZPĚT
I tentokrát se 172 centimetrů vysoký Japonec snažil udržet s královnou motorsportu kontakt. Byl jedním ze tří rezervních jezdců Renaultu, ale na rozdíl od Lucase di Grassiho a Romaina Grosjeana jen pro účely demonstračních jízd. Znovu získal angažmá v GP2, tentokrát v předním týmu ART. Získal jen tři body za čtvrté místo ve sprintu na Hungaroringu. Se stejným týmem absolvoval také zimní seriál GP2 Asia. Na úvod dojel třetí v Šanghaji, kde ve druhém závodě zajel i nejrychlejší kolo. Pak přidal jen čtvrté a šesté místo v Bahrajnu a celkově obsadil devátou příčku. Svými výsledky si návrat do formule 1 nevyjel a vrátil se do rodného Japonska. Odtud si odskočil do Německa na závod série ADAC GT pro tým Kekeho Rosberga. Roku 2010 dostal nečekaně šanci vrátit se do formule 1. Příležitost mu dal nejslabší tým seriálu Hispania Racing.
POSLEDNÍ NÁVRAT?
O jeho comeback se znovu postaral Colin Kolles, který právě Hispanii vede. Ve Velké ceně Velké Británie Japonec nahradil Bruna Sennu a v závodě dojel na dvacátém místě. Brazilec se sice do kokpitu v Německu vrátil, ale Jamamoto v týmu zůstal. Černého Petra dostal druhý pilot stáje Karun Čandhok. Sakon většinou uzavíral pole, ale s výjimkou závodu na Hockenheimu byl při všech svých sedmi startech klasifikován. Nejlépe při svém posledním vystoupení v Koreji, kde dokončil na patnáctém místě. V Monze pak nešťastně zasáhl svého mechanika při výjezdu z boxů zadním křídlem. V závěru sezony ho v rámci velké fluktuace pilotů ve španělské stáji nahradil Christian Klien. Posledním kontaktem s formulí 1 byla pro Jamamota zkušenost u týmu Virgin, kde působil v úvodních třech velkých cenách letošního roku jako rezervní jezdec. Tento japonský pilot sice několikrát prokázal svou rychlost, ale titul získal naposledy v motokárách. Ve formuli 1 se neprosadil, přesto se tam dokázal opakovaně vrátit. Jeho kariéra se zatím zastavila na bilanci 21 startů bez jediného získaného bodu.
Rozhovor
Michael Schumacher Připravil: Filip Fikejz
Sedminásobný mistr světa oslavil o uplynulém víkendu dvacet let ve formuli 1. Jak došlo k tomu, že jste jel 25. srpna 1991 v Belgii svůj první závod F1? Michael Schumacher: „Byla to shoda okolností. Jezdec Jordanu Bertrand Gachot šel do vězení. Až ve čtvrtek večer před závodem mi řekli, že pojedu. Zařídil to Mercedes-Benz.“ Pro Mercedes-Benz jste jezdil už ve sportovních vozech a v DTM. Jak důležité byly pro vás zkušenosti z těchto sérií? MS: „Byly extrémně důležité pro můj další vývoj. Většina závodníků umí jezdit rychle, ale klíčovým faktorem je vytěžit z auta sto procent a adaptovat ho na svou sílu. To jsem se v těchto sériích naučil. Do F1 jsem přišel extrémně dobře připraven a velmi rychle jsem objevil všechno, co jsem potřeboval vědět o správném nastavení.“ Jaké to bylo vyjet poprvé z pitlane ve voze F1? MS: „Fascinující. Bylo to během testu v Silverstone před GP Belgie. V prvním kole jsem musel všechno zahřát. Když mi poprvé dovolili jet na plný plyn, byl jsem úplně vyplašený. I přes zkušenosti ze sportovních aut jsem nikdy v životě nebyl tak rychlý. Přemýšlel jsem, co mám dělat, jestli jsem si nenaložil víc, než zvládnu. Ale ve druhém kole už jsem se cítil lépe. Od třetího jsem zapomněl na své pochybnosti. Na konci dne jsem byl snad o sekundu rychlejší než chlapi, co v autě seděli přede mnou.“ Váš debut ve Spa byl relativně krátký… MS: „Zpětně mě to trochu mrzí. Musel jsem odstoupit po pěti stech metrech kvůli poruše spojky, které jsme se mohli vyhnout, zlobila už ve warm-upu. Můj týmový kolega Andrea de Cesaris musel odstoupit tři kola před cílem z druhého místa. Tehdy jsem byl o sekundu rychlejší než on, dokážete si představit, kam jsem to mohl ve svém prvním závodě dotáhnout.“ Kdy jste si uvědomil, že formule 1 je pro vás něco jako výhra v loterii? MS: „Spíš jsem poznal, že jsme všichni lidské bytosti, dokonce i Ayrton Senna, Alain Prost a Nigel Mansell. Do té doby mi připadali vzdálení. Tehdy jsem poznal, že s nimi lze soutěžit.“
12
35/11
Ve Spa-Francorchamps se prý cítíte jako v obýváku. Čím je pro vás tato trať speciální? MS: „Zažil jsem tu úžasné a zajímavé věci – první závod, první vítězství, sedmý světový titul… Jsou tu velké výzvy - Eau Rouge a Blanchimont. Trať vzbuzuje mimořádné emoce a pocity. Vždy se tu jezdilo na absolutním limitu. Průjezd Eau Rouge byl vrcholem sezony. Auta se sjela blízko sebe a téměř se zvedala na záď. Pokud ji projedete správně, je to nejlepší pocit, jaký může závodník v autě zažít.“ Poprvé jste vyhrál 30. srpna 1992, samozřejmě ve Spa… MS: „Byla to třešnička na dortu, nečekali jsme, že bychom vyhráli. Jistě, měli jsme trochu štěstí a počasí hrálo svou roli. Najednou jsme vedli a projeli cílem jako vítězové. Pro mě to bylo víc než splnění snu.“ Roku 1998 jsme zažili po kolizi s Davidem Coulthardem hodně emocí… MS: „Pamatuji si ten závod, jako by byl včera. Jel jsem na rovince za Davidem. V tom proudu vody jsem nemohl odhadnout vzdálenost. Nemohl jsem ho vidět. Najednou jsem byl v jeho zádi a zjistil, že jedu s tříkolkou.“ Rok 2000 - famózní manévr Miky
Häkkinena a Ricardo Zonta mezi vámi. Jak jste se v kokpitu cítil? MS: „Byla to opravdu škoda, do té doby jsem dokázal bránit svou pozici. Když se mezi námi objevil Zonta, neměl jsem šanci udržet Miku za sebou. Vypadalo to mimořádně a získal tím vítězství.“ Ve Spa se rozhodlo o vašem sedmém mistrovském titulu. Jak emocionální to pro vás byl zážitek? MS: „Všechny cesty v mé kariéře vedou do Spa. V roce 2004 jsem dojel druhý, ale stačilo to na zisk sedmého titulu. Bylo to pro mě jako návrat ke kořenům.“ Kdo byli vaši nejlepší týmoví kolegové? MS: „Nepochybně Felipe Massa a teď Nico Rosberg. Nikovi je jen šestadvacet, ale už má dost zkušeností, je velmi rychlý a má stejný přístup jako já.“ Jak se cítíte osmnáct měsíců po svém návratu do formule 1? MS: „Fyzicky jsem fit, duševně připraven a mám rád výzvy. Po dlouhé přestávce musíte pracovat, abyste se dostali zpátky. To chvíli trvá. Věci se dávají dohromady a zlepšují se. Věřím, že dosáhneme našeho cíle, snad později, než jsme plánovali, ale tak to v životě občas chodí. Na světový titul s Mercedesem se vyplatí čekat.“
