1.1 Koncentrace látky A v binární směsi látek A a B, vyjádřená výrazem. 1.2 Koncentrace látky A v binární směsi látek A a B, vyjádřená výrazem 1000

U otázek označených * je víc správných odpovědí 1.1 Koncentrace látky A v binární směsi látek A a B, vyjádřená výrazem mA / M A nA  nB kde mA je hmotnost složky A, MA její molární hmotnost a ni látkově množství složky i (A nebo B), je a) molalita b) látková koncentrace c) molární zlomek d) hmotnostní zlomek 1.2 Koncentrace látky A v binární směsi látek A a B, vyjádřená výrazem mA 1000 M A mB kde mA je hmotnost rozpuštěné látky A (v gramech), MA její molární hmotnost (g mol–1), mB je hmotnost rozpouštědla B (v gramech), je a) molalita b) látková koncentrace c) molární zlomek d) hmotnostní zlomek 1.3 Koncentrace látky B v binární směsi látek A a B, vyjádřená výrazem mB M B (VA  A ) kde mB je hmotnost rozpuštěné látky B (v gramech), MB její molární hmotnost (g mol–1), VA je objem rozpouštědla A (v dm3), A jeho hustota (kg dm–3) a) molalita b) látková koncentrace c) molární zlomek d) hmotnostní zlomek *1.4 Která z uvedených vyjádření složení jsou závislá na teplotě? a) látková koncentrace b) molalita c) hmotnostní zlomek d) objemová procenta látky v kapalném roztoku e) molární zlomek 1.5 V 1 cm3 plynu při tlaku 0,01 MPa je a) 10 krát méně b) 100 krát méně c) 10 krát více d) 100 krát více molekul než při tlaku 100 kPa za stejné teploty. 1.6 V nádobě je při určité teplotě 1 mol argonu (M = 40 g mol–1). Chceme-li nahradit argon heliem (M = 4 g mol–1) tak, aby za stejné teplotě byl v nádobě stejný tlak, budeme potřebovat a) 10 mol He b) 1 mol He c) 0,1 mol He d) 2 mol He

1.7 Litrová nádoba obsahuje za ultravysokého vakua 10–11 kPa při teplotě 300 K řádově a) 103 molekul b) 1013 molekul c) 109 molekul d) nelze rozhodnout, pokud nevíme o jaký plyn jde. 2.1 Tlak čtyř molů ideálního plynu byl za konstantního objemu snížen na 1/3 původní hodnoty. Teplota plynu a) klesne na na 1/3 b) stoupne na trojnásobek c) stoupne na šestinásobek d) se zmenší na 1/6 původní teploty 2.2 Graficky vyjádřená závislost tlaku ideálního plynu na jeho molárním objemu při konstantní teplotě je a) přímka procházející počátkem b) rovnoosá hyperbola c) parabola s vrcholem v počátku a osou rovnoběžnou s osou tlaků d) přímka rovnoběžná s vodorovnou osou p

p

p

Vm

(a)

p

Vm

(b)

Vm

(c)

Vm

(d)

*2.3 Stavové chování ideálního plynu je možno přepočítat na jiné podmínky podle vztahu V T V T p T p T a) p1  p2 2 1 b) p1  p2 1 2 c) V1  V2 2 2 d) V1  V2 2 1 V1 T2 V2 T1 p1 T1 p1 T2 2.4 Kolikrát se změní tlak ideálního plynu uzavřeného v nádobě konstantního objemu, jestliže jej zahřejeme z 50 na 100C: a) 0,5 b) 0,87 c) 1,15 d) 2,0 2.5 Ze kterého z uvedených vztahů lze určit specifickou hustotu (hmotnost/objem) ideálního plynu? p pV pM RT a)   , b)   , c)   , d)   RT RT RT m pM (Vm – molární objem plynu, V – celkový objem plynu, n – látkové množství plynu, m – hmotnost plynu, M – molární hmotnost plynu, p – tlak, T – teplota) *2.6 Střední molární hmotnost dvousložkové směsi je dána vztahem n M n M a) M  1 1 2 2 , b) M  M1  M 2 , c) M  x1M1  x2 M 2 , n1  n2

d) M 

1 1  M1 M 2

2.7 Při izotermním ději a) systém nekoná práci b) nemění se objem systému c) systém nevyměňuje s okolím teplo d) nemění se teplota e) nemění se tlak v systému 2.8 Při adiabatickém ději a) systém nekoná práci b) nemění se tlak v systému c) nemění se objem systému d) systém nevyměňuje s okolím teplo e) nemění se teplota *2.9 Při izochorickém ději a) systém nekoná práci b) nemění se objem systému c) systém nevyměňuje s okolím teplo d) nemění se tlak v systému e) nemění se teplota 2.10 Při izobarickém ději a) systém nekoná práci b) nemění se objem systému c) systém nevyměňuje s okolím teplo d) nemění se teplota e) nemění se tlak v systému *2.11 Kompresibilitní faktor je definován vztahem p Vm m pT RT M pV a) z  , b) z  , c) z  , d) z  RV RT m pV n RT (Vm – molární objem plynu, V – celkový objem plynu, n – látkové množství plynu, m – hmotnost plynu, M – molární hmotnost plynu, p – tlak, T – teplota) 2.12 Kompresibilitní faktor se při velmi nízkých tlacích (p  0) blíží hodnotě a) z   , b) z  0 , c) z  1 , d) z  –1

*3.1 Podle přijatých zvyklostí jsou v termodynamice záporným znaménkem označovány tyto veličiny a) reakční teplo při endotermní reakci b) teplo odevzdané systémem do okolí c) práci dodanou soustavě d) entalpie tání e) práci, kterou systém vykoná na okolí f) teplo tuhnutí látky *3.2 Podle přijaté uzance označujeme v termodynamice kladným znaménkem tyto veličiny a) reakční teplo při exotermní reakci b) práci dodanou soustavě c) teplo odevzdané systémem do okolí d) práci, kterou okolí vykoná na systém e) výparné teplo látky f) teplo přijaté systémem g) teplo tání látky h) reakční teplo při exotermní reakci 3.3 Uzavřený systém vykonal při konstantní teplotě práci 1000 J a přijal teplo 900 J. Jeho vnitřní energie a) klesla o 100 J b) vzrostla o 100 J c) nezměnila se d) klesla o 1900 J 3.4 Při přečerpávání zemného plynu z podzemního zásobníku byla dodána práce 1000 J a přitom se uvolnilo teplo 2000 J. Změna vnitřní energie přečerpaného plynu je a) – 3000 J c) + 1000 J b) – 1000 J d) + 3000 J 3.5 Při izochorickém adiabatickém ději v homogenní soustavě vnitřní energie a) roste b) klesá c) nemění se 3.6 Teplo vyměněné s okolím je rovno změně entalpie při ději a) izochorickém b) izobarickém c) izotermním d) adiabatickém 3.7 Teplo vyměněné s okolím je rovno změně vnitřní energie při ději a) izochorickém b) izobarickém c) izotermním d) adiabatickém *3.8 Ke zvýšení teploty 0,1 molu ideálního plynu o 10C za konstantního objemu je třeba dodat energii rovnou a) CVm c) Cpm – R b) CVm + R d) Cpm – RT

*3.9 Ke zvýšení teploty 1 molu ideálního plynu o 1C za konstantního tlaku je třeba dodat energii rovnou a) CVm c) Cpm b) CVm + R d) CVm + RT 3.10 Změna vnitřní energie pro přechod systému za stavu D do stavu A (viz následující schéma) U1 = –4,5 kJ

A

B

U4 = ?

U2 = 2,5 kJ

D má hodnotu a) – 4 kJ b) + 4 kJ c) – 9 kJ d) + 9 kJ

C U3 = –2 kJ

*3.11 Standardní slučovací entalpie je rovna nule pro a) Mg(ℓ) b) F2(g) c) O (g) d) C (s, diamant) e) Sn(s) f) Pb(ℓ) *3.12 Standardní slučovací entalpie je rovna nule pro a) Hg(g) b) H2(g) c) Cl(g) d) C(s, diamant) e) Mg(s) 3.13 Pro kterou z následujících reakcí platí, že její standardní reakční entalpie se rovná standardní slučovací entalpii oxidu dusičitého? a) N(g) + 2 O(g) = NO2(g) b) ½ N2 (g) + O2 (g) = NO2(g) c) ½ N2O2 (g) = NO2(g) d) NO(g) + ½ O2 (g) = NO2(g) *3.14 Z níže uvedených reakcí vyberte ty, jejichž standardní reakční entalpie představují standardní spalné entalpie: a) S (s) + O2 (g) = SO2 (g) b) SO3 (g) + H2O (ℓ) = H2SO4 (ℓ) c) CS2 (ℓ) + 3 O2 (g) = CO2 (g) + 2 SO2 (g) d) SO2 (g) + F2 (g) = SO2F2 (g) e) CO (s) + ½ O2 (g) = CO2 (g) f) NH3 (g) + HCl (g) = NH4Cl(g)

3.15 Jestliže platí 3 A + 2 B = 4 C , rH = –800 kJ/mol, pak pro reakci 2 C = 3/2 A + B je hodnota rH rovna a) – 400 kJ/mol b) + 400 kJ/mol c) – 1600 kJ/mol d) + 1600 kJ/mol e) žádná z uvedených alternativ není správná 3.16 Slučovací entalpie HCl při 25ºC je –90 kJ mol–1. Za předpokladu, že molární tepelné kapacity všech dvouatomových látek mají stejnou, konstantní hodnotu Cpm = 30 J K-1 mol–1, rozhodněte, jaká bude reakční entalpie reakce Cl2(g) + H2(g) = 2 HCl (g) při teplotě 125ºC: a) –90 kJ mol–1 c) –120 kJ mol–1 –1 b) –180 kJ mol d) –210 kJ mol–1 3.17 Při směšování ideálních plynů entropie a) vždy roste c) se nemění b) vždy klesá d) může klesat i růst *3.18 Helmholtzova energie je definována vztahem a) F = G – TS b) F = U – TS c) F = U + pV – TS d) F = H – pV – TS *3.19 Gibbsova energie je definována vztahem a) G = U – TS b) G = U + pV – TS c) G = U – pV + TS d) G = H – TS 3.20 Mírou vzrůstu neuspořádanosti (degradace) systému je a) pokles entropie b) vzrůst entalpie c) vzrůst entropie d) pokles entalpie 3.21 Děj DA je nevratný, děje AB, BC a CD jsou vratné. Změna entropie při nevratném ději DA má hodnotu S1 = –4,5 J K–1 mol–1

A

B S2 = 9,5 J K–1 mol–1

S4 = ?

D –1

–1

a) 7 J K mol b) 3 J K–1 mol–1 c) –3 J K–1 mol–1 d) –16 J K–1 mol–1

–1

–1

S3 = –2 J K mol

C

*4.1 Pro jistou látku má koeficient dp/dTtání hodnotu 2 MPa/K. Z toho lze usoudit, že a) tuhá fáze má větší hustotu než kapalná b) kapalná fáze má větší molární objem než tuhá c) kapalina má větší hustotu než tuhá fáze d) molární objem tuhé fáze je větší než molární objem kapaliny 4.2 Tlak nasycené páry kapaliny a) je tím větší čím vyšší je teplota b) s rostoucí teplotou vždy klesá c) je na teplotě nezávislý d) jeho teplotní závislost prochází minimem

d ln ps  výp H m 4.3 Vztah , kde ps je  2 dT RT a) je třetí věta termodynamická b) je Clausiova-Clapeyronova rovnice c) je Nernstova rovnice d) je rovnice Gibbsova-Helmholtzova *4.4 V grafu ln X proti 1/T veličinou X může být a) rovnovážná konstanta b) tlak nasycené páry c) vnitřní energie d) rychlostní konstanta e) hustota *4.5 Sublimační teplo je a) menší než teplo tání b) větší než výparné teplo c) rovno součtu výparného tepla a tepla tání d) rovno rozdílu výparného tepla a tepla tání s

*4.6 Z následujících grafů pro závislost ln p na 1/T pro dvě různé látky vyberte případy, 1) výpHA > výpHB : (a) ; (b) ; (c) ; (d) 2) výpHA < výpHB : (a) ; (b) ; (c) ; (d) 3) výpHA = výpHB : (a) ; (b) ; (c) ; (d)

(a)

(b)

(c) s

(d)

4.7 Z uvedených grafů pro závislost ln p na 1/T pro dvě různé látky vyberte případy, které jsou nereálné? Proč? (a) A, B (b) A, B (c) A, B (d) A, B

4.8 Na přiloženém grafu je znázorněna teplotní závislost tlaku páry (v kPa) pro látku, jejíž normální teplota varu je 28,1C. Látka má výparné teplo a) 45 kJ/mol b) 26 kJ/mol c) 25 kJ/mol d) 32 kJ/mol 4.9 Výparná entropie má minimální hodnotu a) při absolutní nule b) v kritickém bodě c) při normální teplotě varu 4.10 V grafu (viz obrázek) vyznačte oblast existence kapalné a plynné fáze. Jestliže při konstantním tlaku zahřejete binární kapalnou směs složek A a B, která obsahuje 67 mol. % B na teplotu t1, a) bude mít rovnovážná pára větší hmotnost než kapalná fáze b) bude mít rovnovážná kapalina větší hmotnost než parní fáze c) obě rovnovážné fáze budou mít stejnou hmotnost

t

[p]

t1

0

4.11 Z grafu zjistěte složení rovnovážné páry a rovnovážné kapaliny (v mol.%) při teplotě t1: a) pára obsahuje 40 mol.% B, kapalina 80 mol. % B, b) pára obsahuje 80 mol.% B, kapalina 20 mol. % B, c) pára obsahuje 40 mol.% B, kapalina 80 mol. % B, d) pára obsahuje 20 mol.% B, kapalina 80 mol. % B,

A

0,2

0,4

0,6

xB , y B

0,8

1,0

B

*4.12 Za nepříliš vysokých tlaků lze parciální tlak složky i nad roztokem vyjádřit rovnicí a) pi  xi  pis b) pi  xi  pis / p c) pi  yi  p / xi  pis d) pi  yi  p kde xi a yi jsou molární zlomky složky i v rovnovážné kapalině a páře, pis je tlak nasycené páry čisté složky i a p je celkový tlak. 4.13 Soustava dvou složek A a B, jejíž chování ukazuje přiložený graf, má a) kladné odchylky od ideálního chování b) záporné odchylky od ideálního chování c) ideální chování d) z grafu nelze rozhodnout, chová-li se roztok ideálně nebo ne

4.14 Soustava dvou složek A a B, jejíž chování ukazuje přiložený graf, má a) kladné odchylky od ideálního chování b) záporné odchylky od ideálního chování c) ideální chování d) z grafu nelze rozhodnout, chová-li se roztok ideálně nebo ne

*4.15 Ze systémů, jejichž t – y – x diagramy, které popisují rovnováhu kapalina-pára, jsou znázorněny na následujících obrázcích, tvoří azeotrop:

(a)

(b)

(c)

(d)

*4.16 Označte vztahy, vyjadřující Henryho zákon a) p2  p2s  x2

c) c2  k   p2

b) p2  k   x2

d) p2s  p2  x2

p2s je tlak nasycené páry čisté složky 2, p2 její parciální tlak nad roztokem, x2 její molární zlomek v roztoku, c2 koncentrace roztoku, k, k jsou konstanty *4.17 Jestliže parciální tlaku plynu nad zředěným roztokem tohoto plynu v kapalině klesne na 0,7-násobek původní hodnoty, a) stoupne koncentrace plynu v kapalině na 1,7-násobek, b) koncentrace plynu v kapalině klesne na 0,7-násobek c) molárního zlomku plynu v kapalině klesne na 1/7 původní hodnoty d) molární zlomek plynu v kapalině se zmenší na 0,7-násobek původní hodnoty 4.18 Vzájemná rozpustnost složek A a B (viz fázový diagramu kapalinakapalina pro omezeně mísitelné složky na přiloženém grafu) a) se s teplotou nemění b) klesá se zvyšující se teplotou c) stoupá se zvyšující se teplotou

4.19 Pro směs dvou látek, které jsou vzájemně nemísitelné, může být celkový tlak při konstantní teplotě vyjádřen rovnicí a) p  pA  pB s  xB pBs b) p  xA pA

s  pBs c) p  pA kde xi je molární zlomek složky i v heterogenní směsi, p je celkový tlak, pi parciální tlak složky i v rovnovážné páře, pis tlak nasycené páry čisté složky i.

4.20 Směs 4 molů vody a 4 molů organické látky, které jsou prakticky nemísitelné, bude při teplotě 69C vřít za tlaku (při 69C má voda tlak nasycené páry 30 kPa, organická látka 50 kPa) a) 20 kPa c) 65 kPa b) 80 kPa d) 40 kPa

4.21 Nernstovy rozdělovací koeficienty látky A mezi vodu a různá organická rozpouštědla

K

cAorg

cAvoda mají hodnoty K1 = 2 ; K2 = 1,5 ; K3 = 0,04 ; K4 = 3,5. Pro odstraňování látky A z vodných roztoků je nejvhodnější a) rozpouštědlo 1 c) rozpouštědlo 3 b) rozpouštědlo 2 d) rozpouštědlo 4 4.22 Přímý důsledek toho, že se rozpuštěním netěkavé složky sníží tlak páry rozpouštědla, je a) zvýšení teploty varu roztoku ve srovnání s teplotou varu čistého rozpouštědla b) zvýšení výparného tepla rozpouštědla c) snížení teploty varu roztoku ve srovnání s teplotou varu čistého rozpouštědla d) snížení výparného tepla rozpouštědla 4.23 Kryoskopie je a) metoda pro stanovení výparného tepla b) metoda pro stanovení molární hmotnosti rozpuštěné látky založená na snížení tlaku páry nad roztokem c) metoda pro stanovení molární hmotnosti rozpuštěné látky založená na snížení teploty tání roztoku proti teplotě tání rozpouštědla d) metoda pro stanovení molární hmotnosti rozpuštěné látky založená na zvýšení teploty varu roztoku proti teplotě varu rozpouštědla 4.24 Při měření normálních teplot varu vodných roztoků AlCl3 (0,03 mol dm–3), sacharosy (0,1 mol dm–3), KNO3 (0,04 mol dm–3), a kyseliny benzoové (0,21 mol dm–3) (u elektrolytů předpokládejte úplnou disociaci) nejvyšší teplotu varu bude mít roztok a) AlCl3 b) KNO3 c) kyseliny benzoové d) sacharosy 4.25 Osmotický tlak je a) tlak, kterým je nutno působit na roztok, aby se zabránilo pronikání rozpouštědla semipermeabilní membránou do roztoku b) fyzikální vlastnost každého roztoku c) tlak, kterým působí molekuly rozpuštěné látky na stěny nádoby s roztokem d) tlak, kterým je nutno působit na rozpouštědlo, aby se zastavila osmóza 4.26 Osmotický tlak s rostoucí teplotou a) klesá b) stoupá c) nemění se 4.27 U roztoku kyseliny octové o koncentraci 25C byl naměřen určitý osmotický tlak. Kdyby byla kyselina octová za těchto podmínek úplně disociována, byla by hodnota naměřeného osmotického tlaku a) větší b) stejná c) menší

5.1 Nejvhodnější podmínky pro spontánní průběh reakce jsou a) H > 0, S < 0 b) H < 0, S < 0 c) H > 0, S > 0 d) H < 0, S > 0 *5.2 Je-li a) G reakce záporné, reakce za uvažovaných podmínek musí probíhat, b) G reakce záporné, reakce za uvažovaných podmínek může probíhat, c) G reakce kladné, reakce za uvažovaných podmínek může probíhat, d) G reakce kladné, reakce za uvažovaných podmínek nemůže v žádném případě probíhat, 5.3 Na obr. je znázorněna závislost Gibbsovy energie soustavy na rozsahu reakce . Standardní Gibbsova reakční entalpie je vyjádřena směrnicí křivky G a) v bodě 1 b) v bodě 2 c) v bodě 3 d) žádné z uvedených tvrzení není správné 1 5.4 Je-li stav reagujícího systému znázorněn bodem 1, probíhá uvažovaná reakce a) exergonicky b) endergonicky 1 c) nelze rozhodnout výchozí látky 5.5 Výpočet standardní změny Gibbsovy energie pro reakci ze standardních slučovacích Gibbsových energií složek a) lze provést jen pro reakce, které mohou probíhat oběma směry, b) lze provést pro jakoukoli reakci, c) nelze provést přesně pro velmi rychlé reakce, d) lze provést jen pro reakce s velmi malou rovnovážnou konstantou

3

2 2

3

produkty

5.6 Standardní slučovací Gibbsova energie acetylenu a benzenu při teplotě 300 K jsou 210 a 130 kJ mol–1. Z toho lze usoudit, že a) rovnovážná konstanta reakce při vzniku benzenu z acetylenu, 3 C2H2 = C2H6, má vysokou zápornou hodnotu b) výroba acetylenu z benzenu je dobře realizovatelná c) příprava benzenu z acetylenu přímou reakcí je nemožná d) jsou dobré vyhlídky pro realizaci reakce acetylen → benzen e) rovnovážná konstanta reakce acetylenu na benzen je velmi malá *5.7 Rovnovážná konstanta reakce 4 HCl (g) + O2 (g) = 2 H2O(g) + 2 Cl2 (g) , probíhající v plynné fázi, je vyjádřena vztahy p2  p2 a2  a2 a) K  H42O Cl2 b) K  H42O Cl2 aHCl  aO2 pHCl  pO2 c) K 

2 nH2 2O  nCl 2 4 nHCl

 nO2

d) K 

2 pH2 2O  pCl 2 4 pHCl

 pO2

 pst

*5.8 Rovnovážnou konstantu reakce Pb(NO3)2 (aq) + 2 KI (aq) = PbI2 (s) + KNO3 (aq) , probíhající ve vodném roztoku, může být vyjádřena vztahy 2 aPb(NO3  aKI a a a) K  KNO3 PbI22 b) K  aKNO3  aPbI2 aPb(NO  aKI 3

c) K 

cKNO3

2 nPb(NO3  nKI d) K  nKNO3  nPbI2

 (c )

st 2

2 cPb(NO3 )2  cKI

5.9 Rovnovážná konstanta reakce 2 nFe  n1/2 O2 3O 4 a) K  3 nFe2O3

3 Fe2O3 (s) = 2 Fe3O4 (s) + ½ O2 (g) je rovna 1/ 2

p  b) K   Ost2   p  1/2

2 nFe p  c) K  3 3O4  Ost2  nFe2O3  p 

d) K 

pO2 p st

*5.10 Při jisté teplotě byl do nádoby, obsahující pevnou síru, napuštěn oxid uhelnatý pod tlakem 200 kPa. Došlo k reakci S(s) + 2 CO (g) = SO2 (g) + 2 C (s) a v nádobě se ustavil tlak 100 kPa. Rovnovážná konstanta reakce je dána výrazem pSO2 / pst aC2  aSO2 a) K  2 b) K  ( pCO / p st ) 2 aCO  aS c) K 

nC2  nSO2 2 nS  nCO

d) K 

pSO2 st p 2 pCO

a její hodnota je e) K = 1 f) velmi malá, K → 0 g) veliká, K → ∞ 5.11 Při teplotě 4300 K je G pro vznik plynné vody z prvků rovno nule. Při této teplotě tedy a) reakce H2 (g) + ½ O2 (g) = H2O (g) nemůže probíhat b) rovnovážná konstanta reakce je záporná c) rovnovážná konstanta reakce je nulová d) rovnovážná konstanta reakce je rovna jedné 5.12 Hodnota rovnovážné konstanty endotermní reakce se stoupající teplotou a) vždy roste b) vždy klesá c) prochází maximem d) na teplotě nezávisí *5.13 HӨ v rovnici má význam a) výparného tepla b) reakčního tepla a je vyjádřeno e) v kcal/mol f) v cal/mol

ln

K 2 H 1 1  (  ) K1 8,314 T1 T2 c) entalpie tuhnutí d) aktivační energie g) v J/mol e) v kJ/mol

5.14 Jestliže standardní změna Gibbsovy energie tří reakcí jsou vázány rovnicí

G3   12 (G2  G1 ) , platí mezi rovnovážnými konstantami těchto reakcí vztah a) K3  12 ( K2  K1) c) K3  ( K1 / K2 )2 b) K3  ( K1 / K2 )2

d) K3  ( K2 / K1)1/ 2

5.15 Jistá reakce probíhá za uvažovaných podmínek s vysokým stupněm přeměny. Tomuto případu odpovídá z dále uvedených hodnot nejlépe hodnota rovnovážné konstanty a) 0,1 c) 10 b) 0 d) 10–4 5.16 Rovnovážná konstanta reakce MgCO3 (s) = MgO (s) + CO2 (g) je za dané teploty určena a) vzájemným poměrem obsahu kondenzovaných fází b) celkovým tlakem a množstvím pevného MgCO3 c) parciálním tlakem oxidu uhličitého d) celkovým tlakem a množstvím pevného MgO *5.17 Rovnovážná konstanta reakce a) K 

aCuSO4 .5 H2O aCuSO4 .3 H2O  aH2 2O

CuSO4 . 3 H2O (s) + 2 H2O(g) = CuSO4 .5 H2O (s) je rovna 2

p  b) K   Hst2O   p  nCuSO4 .5 H2O d) K  nCuSO4 .3 H2O  nH2 2O

c) K 

nH2O p st

5.18 Při teplotě 900 K se kapalný cín za přítomnosti kyslíku oxiduje na pevný oxid cíničitý. Standardní změna Gibbsovy energie této reakce má při uvedené teplotě hodnotu –420 kJ mol–1. Při tavení cínu v argonové atmosféře, která obsahuje kyslík o parciálním tlaku 10 –4 kPa, a) cín se bude oxidovat b) cín se nebude oxidovat c) nelze rozhodnout Standardní stav: ideální plyn za teploty soustavy a tlaku 100 kPa. *6.1 Pro reakci, která probíhá podle stechiometrické rovnice 3A+½B=R+4S je možno rychlost reakce, vyjádřenou jako časovou změnu rozsahu reakce v jednotce objemu, d r V d dc dc zapsat jako a) r   A d) r   S 3 d 4 d dc 2 dcB b) r   e) r  S 4 d d dc dc c) r   B f) r   R 2 d d

6.2 Řád reakce a) je roven součtu koeficientů ve stechiometrické rovnici b) vyjadřuje reakční mechanismus c) je roven součtu exponentů koncentračních členů v rychlostní rovnici d) je vyjádřením stechiometrie reakce 6.3 Rychlost chlorace oxidu dusnatého v plynné fázi je úměrná druhé mocnině koncentrace oxidu dusnatého a prvé mocnině koncentrace chloru. Tato reakce je reakcí a) druhého řádu b) prvého řádu c) třetího řádu d) řádu 3/2 6.4 Jako molekularita reakce je označován a) počet druhů molekul, které vstupují do uvažované reakce b) počet molekul, které se současně zúčastňují elementárního reakčního kroku c) počet molekul produktů, které v uvažované reakci vznikají d) počet druhů molekul produktů, které opouštějí reaktor 6.5 Rychlostní konstanta elementárních reakcí s rostoucí teplotou a) vždy klesá b) vždy roste c) může klesat nebo růst podle znaménka reakčního tepla d) nemění se *6.6 Tepelný rozklad oxidu dusičného probíhá v plynné fázi podle stechiometrické rovnice 2 N2O5 = 4 NO2 + O2 kinetikou prvého řádu. Rychlostní rovnice má tvar dcN2O5  kc  cN2O5 a) (  2)d dc b) NO2  kc  cNO2 d dc c) O2  kc  cN2O5 d dcNO2  kc  cN2 2O5 d) 4 d dcN2O5  kc  cN2 2O5 e) (  2)d 6.7 Při zpracování teplotní závislosti rychlostní konstanty získáme lineární závislost, jestliže vyneseme a) ln k proti T b) k proti 1/T c) ln k proti 1/T d) ln k proti 1/t kde T je absolutní teplota, t teplota ve C 6.8 Aktivační energii lze určit a) z teplotní závislosti rychlostní konstanty b) z teplotní závislosti rovnovážné konstanty c) kalorimetricky d) z reakčního tepla

6.9 Jako simultánní označujeme reakce, které a) mají stejnou aspoň jednu výchozí látku b) probíhající v reagujícím systému současně a mají alespoň jednu složku společnou c) vedou ke stejnému reakčnímu produktu *6.10 V systému, ve kterém může probíhat několik paralelních reakcí se značně rozdílnými rychlostmi, je převažující reakční cesta určena a) nejpomalejší reakcí b) nejrychlejší reakcí c) poměrem rychlostních konstant jednotlivých reakcí 6.11 Jako následné reakce jsou označovány a) reakce, které mají společnou alespoň jednu výchozí látku b) pochody, v nichž produkty jedné reakce jsou výchozími látkami další reakce c) reakce vratné d) reakce konkurenční 6.12 V systému, který tvoří původně čistá látka A, mohou probíhat dvě následné reakce k1 k2 A   B  C Nejvyšší koncentrace meziproduktu B lze dosáhnout v případě, že rychlostní konstanta prvé reakce k1 bude a) řádově větší než b) řádově menší než c) stejná jako rychlostní konstanta druhé reakce k2 6.13 V systému, který tvoří původně čistá látka A, mohou probíhat dvě následné reakce k1 k2 A   B  C Koncentrace meziproduktu B v reagujícím systému bude velmi malá v případě, že rychlostní konstanta prvé reakce k1 bude a) řádově větší než b) řádově menší než c) stejná jako rychlostní konstanta druhé reakce k2

7.1 Roztok jednosytné silné kyseliny o koncentraci 0,001 mol dm–3 má a) pH = 11 b) pH = 3 c) pH = –3 d) pH = 6 7.2 Roztok jednosytné silné zásady o koncentraci 0,001 mol dm–3 má a) pH = 11 b) pH = 3 c) pH = –3 d) pH = 6 7.3 Součin rozpustnosti síranu barnatého při 25C má hodnotu 1  10–10 (pro standardní stav cst = 1 mol dm–3). V jednom litru vody se při uvedené teplotě rozpustí a) 10–5 c) 10–15 –10 b) 10 d) 10–20 molu BaSO4 7.4 Má-li molární vodivost roztoku KCl o koncentraci 0,01 mol dm–3 hodnotu 0,0141 S m2 mol–1 , bude mít tento roztok měrnou vodivost (v S m–1 ) a) 1,41 b) 0,141 c) 1,41  10–3 d) 1,41  10–5 *7.5 Měrná vodivost má rozměr a)   m b) S  m c) S  m–1 d) –1  m–1 7.6 Molární vodivost roztoku (S m2 mol–1) je definována vztahem a)  



c b)   V   1000  c)   c d)  



1000 c kde  je měrná vodivost (S m–1) a c látková koncentrace (mol dm–3)

7.7 Molární vodivost má rozměr a) m  mol  S b) m2  mol  S c) m2  mol–1  S d) m  mol  S–1 *7.8 Podle Kohlrauschova zákona v nekonečném zředění a) pro molární vodivost elektrolytu platí   | K | K  | A | A (i a i je stechimetrický koeficient iontu i a jeho limitní molární vodivost) b) je molární vodivost kationtu a aniontu stejná c) se ionty pohybují nezávisle na sobě

7.9 Limitní molární vodivosti sodného a síranového iontu mají hodnoty přibližně 0,005 a 0,016 S m2 mol–1 . Molární vodivost Na2SO4 v nekonečně zředěném roztoku bude a) 0,011 b) 0,026 c) 0,037 d) 0,006 7.10 Disociační rovnováha slabých kyselin v roztocích se někdy charakterizuje hodnotou pK, která značí a) logaritmus stupně disociace slabé kyseliny b) záporně vzatý dekadický logaritmus disociační konstanty c) logaritmus koncentrace vodíkových iontů v roztoku d) logaritmus koncentrace hydroxylových iontů v roztoku 7.11 Která z dále uvedených kyselin je nejslabší? a) kyselina mravenčí pK = 3,75 b) kyselina benzoová pK = 4,20 c) kyselina mléčná pK = 3,86 d) kyselina akrylová pK = 4,26 e) kyselina máselná pK = 4,82 *7.12 Soustava, ve které probíhá přeměna chemické energie na energii elektrickou, se označuje jako a) elektrochemický článek b) chemický reaktor c) elektrolytický článek d) galvanický článek 7.13 Mezi změnou Gibbsovy energie G při reakci probíhající v elektrochemickém článku, a jeho rovnovážným napětím E platí vztah a) G = z F E b) G = –z F E c) G = E/z F d) G = –E/z F kde F je Faradayova konstanta a z počet elektronů vyměněných při reakci probíhající v článku 7.14 Elektrochemický článek může sloužit jako zdroj elektrické energie jen tehdy, je-li jeho elektromotorické napětí a) kladné b) záporné c) nulové d) žádná z uvedených alternativ není správná *7.15 Každý elektrochemický článek se skládá a) z kovových vodičů a z elektrolytů b) pouze z vodičů druhé třídy c) z kombinace vodičů prvé a druhé třídy d) pouze z vodičů prvé třídy

*7.16 Při elektrolýze může na katodě probíhat reakce a) Fe3+ + e  Fe2+ b) O2 + 2 e +2 H+  H2O2 c) Ag  Ag+ + e d) NO3 + 2 e +2 H+  NO2 + H2O e) 2 Cl–  Cl2 + 2 e f) H2O2  O2 + 2 e +2 H+ g) Pb2+ + 2 H2O  PbO2 + 4 H++ 2 e *7.17 V galvanickém článku  Cd | CdSO4 (aq) | CuSO4 (aq) | Cu  probíhá chemická reakce a) Cd (s) + CuSO4 (aq) = CdSO4 (aq) + Cu (s) b) CdSO4 (aq) + Cu (s) = Cd (s) + CuSO4 (aq) c) Cd (s) + Cu2+ = Cd2+ + Cu (s) d) Cd2+ + Cu (s) = Cd (s) + Cu2+ 7.18 Při teplotě 25C má standardní redukční potenciál kadmiové elektrody hodnotu –0,402 V a zinkové elektrody –0,762 V. Standardní elektromotorické napětí galvanického článku, v němž bude probíhat reakce Zn (s) + Cd2+ (aq) = Cd (s) + Zn2+ (aq) bude mít hodnotu a) –1,164 V c) +0,360 V b) –0,360 V d) +1,164 V 7.19 Standardní redukční potenciál elektrody Pb2+|Pb má při 25C hodnotu –0,126 V a standardní redukční potenciál elektrody Zn2+|Zn při téže teplotě hodnotu –0,763 V. Aby za standardních podmínek v článku probíhala samovolně reakce Zn (s) + Pb2+ (aq) = Pb (s) + Zn2+ (aq) je třeba sestavit článek, a)  Pb | Pb2+ (aq) || Zn2+ (aq) | Zn  b)  Zn | Zn2+ (aq) || Pb2+ (aq) | Pb  *7.20 Z uvedených elektrod je elektrodou prvého druhu a) elektroda Cu | Cu2+ b) kalomelová elektroda c) vodíková elektroda d) chloridostříbrná elektroda *7.21 Z uvedených elektrod je elektrodou druhého druhu a) elektroda Cu | Cu2+ b) kalomelová elektroda c) vodíková elektroda d) chloridostříbrná elektroda 7.22 Platinový drátek ponořený do roztoku obsahujícího železnaté a železité kationty představuje elektrodu a) kovovou b) kationtovou c) oxidačně-redukční d) třetího druhu e) žádné z uvedených tvrzení není správné

7.23 Potenciál standardní vodíkové elektrody a) závisí na parciálním tlaku plynného vodíku b) závisí na aktivitě vodíkových iontů v roztoku c) závisí na teplotě d) je za všech podmínek roven nule *7.24 Standardní vodíková elektroda a) je sycena vodíkem pod tlakem 101,325 kPa b) je sycena vodíkem pod libovolným tlakem c) je ponořena do roztoku, který obsahuje vodíkové ionty o jednotkové aktivitě d) má potenciál rovný nule za všech teplot e) má potenciál, který je funkcí teploty a tlaku f) definuje tzv. vodíkovou stupnici potenciálů *7.25 Kalomelová elektroda, často používaná jako referenční, je elektroda a) Hg | Hg2Cl2 (s) | KCl (nas) c) Hg | Hg2Cl2 (s) | KCl (0,1 M) 2+ b) Hg | Hg d) Hg | Hg 22 *7.26 Z níže uvedených mezi oxidačně-redukční elektrody patří a) Pt | H2 (g) | HCl (aq) b) Pt | K4Fe(CN) 6 , K3Fe(CN) 6 (aq) c) Pt | FeCl2 , FeCl3 (aq) d) Pt | Cl2 (g) | HCl (aq) e) Pt | SnCl2 , SnCl4 (aq) f) Pt | Ce2(SO4)3, Ce(SO4)2 (aq) g) Pt | CrCl2 , CrCl3 (aq) *7.27 Z uvedených galvanických článků lze jako článek bez převodu označit článek a) Zn | ZnSO4 (aq) | CuSO4 (aq) | Cu b) Zn | ZnSO4 (aq) | Hg2SO4 (s) | Hg | Hg2SO4 (s) | CuSO4 (aq) | Cu c) Pt | H2 (g, 101,3 kPa) | HCl (c1) | HCl (c2) | H2 (g, 101,3 kPa) | Pt d) Pt | H2 (g) | HCl (aq) | AgCl (s) | Ag e) Ag | AgCl (s) | HCl (c1) | H2 (g) | Pt | H2 (g) | HCl (c2) | AgCl (s) | Ag *7.28 Z uvedených galvanických článků lze jako článek s převodem označit článek a) Pt | H2 (g) | HCl (aq) | AgCl (s) | Ag b) Zn | ZnSO4 (aq) | Hg2SO4 (s) | Hg | Hg2SO4 (s) | CuSO4 (aq) | Cu c) Pt | H2 (g, 101,3 kPa) | H2SO4 (c1) | H2SO4 (c2) | H2 (g, 101,3 kPa) | Pt d) Zn | ZnSO4 (aq) | CdSO4 (aq) | Cd e) Ag | AgCl (s) | HCl (c1) | H2 (g) | Pt | H2 (g) | HCl (c2) | AgCl (s) | Ag *7.29 Elektrodový koncentrační článek je článek a) Pt | H2 (g, p1) | HCl (aq) | H2 (g, p2) | Pt b) Pt | H2 (g, 101,3 kPa) | HCl (c1) | HCl (c2) | H2 (g, 101,3 kPa) | Pt c) PbHg (c1) | PbCl2 (aq) | PbHg (c2) d) Zn | ZnSO4 (aq) | CuSO4 (aq) | Cu *7.30 Elektrolytový koncentrační článek je článek a) Pt | H2 (g) | HCl (aq) | AgCl (s) | Ag b) Pt | H2 (g, 101,3 kPa) | HCl (c1) | HCl (c2) | H2 (g, 101,3 kPa) | Pt c) Ag | AgCl (s) | HCl (c1) | H2 (g) | Pt | H2 (g) | HCl (c2) | AgCl (s) | Ag d) Ag | AgNO3 (c1) | AgNO3 (c2) | Ag e) Zn | ZnSO4 (aq) | Hg2SO4 (s) | Hg

Výsledky a poznámky 1.1 c 1.2 a 1.3 a 1.4 a,b 1.5 a 1.6 b 1.7 c

2.1 a 2.2 b 2.3 a,d 2.4 c 2.5 c 2.6 a,c 2.7 d 2.8 d 2.9 a,b 2.10 e 2.11 b,d 2.12 c

3.1 b,e,f 3.2 b,d,e,f,g 3.3 a 3.4 b 3.5 c 3.6 b 3.7 a 3.8 a,c 3.9 b,c 3.10 b 3.11 b,e 3.12 b,e 3.13 b 3.14 a,c,e 3.15 b 3.16 b 3.17 a 3.18 b,d 3.19 b,d 3.20 c 3.21 c

4.1 a,b 4.2 a 4.3 b 4.4 a,b,d 4.5 b,c 4.6 1c,2b,3d 4.7 aB 4.8 b 4.9 b 4.10 b 4.11 a 4.12 a,d 4.13 a 4.14 b 4.15 b,d 4.16 b,c 4.17 b,d 4.18 b 4.19 a,c 4.20 b 4.21 d 4.22 a 4.23 c 4.24 c 4.25 a 4.26 b 4.27 a

5.1 d 5.2 b,d 5.3 d 5.4 a 5.5 b 5.6 d 5.7 b,d 5.8 a,c 5.9 b 5.10 a,b,d,g 5.11 d 5.12 a 5.13 b,g 5.14 d 5.15 c 5.16 c 5.17 a,b 5.18 a

6.1 a,b,e 6.2 c 6.3 c 6.4 c 6.5 b 6.6 a,c 6.7 c 6.8 a 6.9 b 6.10 b,c 6.11 b 6.12 a 6.13 b

Poznámky : 1.5 p1 · V =

4.1

N1 RT , NA

p2 · V =

N2 RT NA



N 2 p2  N1 p1

 tání H m dp  dTtání T  (Vm  Vms ) a)  s > ℓ  Vms  Vm , Vm  Vms  0 , ∆táníH > 0  dp/dTtání > 0 b) Vm  Vms , ∆táníH > 0  dp/dTtání > 0

4.7 aB: bylo by ∆výpH < 0  výp H 1 4.8 ln ps    C R T ps = 101,325 kPa , T = Tnbv = 301,25 K , z grafu: C = 15  výp H 1  ln 101,325 =  + 15 R 301, 25 výpH = (−15 + ln 101,325)·R · 301,25 = 26 002 J mol−1

7.1 b 7.2 a 7.3 a 7.4 b 7.5 c,d 7.6 d 7.7 c 7.8 a,c 7.9 b 7.10 b 7.11 e 7.12 a,d 7.13 b 7.14 a 7.15 a,c 7.16 a,b,d 7.17 a,c 7.18 c 7.19 b 7.20 a,c 7.21 b,d 7.22 c 7.23 d 7.24 a,c,d,f 7.25 a,c 7.26 b,c,e,f,g 7.27 b,d,e 7.28 c,d 7.29 a,c 7.30 b,d

4.9  výp S 

4.10 :

 výp H - v kritickém bodě je výpH = 0 Tvar

m a  , a > b  mℓ > mg mg b

t

g

[ p]

mg

t1

)

t(

yB

b

g+ l t( x

0

A

0,2

ml

a

0,4

yB

)

B

0,6

xB , y B

l 0,8

xB

1,0

B

5.1 d) G = H – T S < 0 5.3 (d) směrnice je G = (∂G/∂ξ)T,p , ptáme se na G) 5.4 (a) G = (∂G/∂ξ)T,p < 0) 5.6 a) ne : K nemůže být záporná! c), d) ∆rG = 130 – 3∙210 = –500 kJ/mol) 3 C2H2 = C2H6 samovolná reakce e) : není: K = exp (–∆rG /RT) = exp (+500∙103/8,314∙300) = 1,15∙1087) 5.10 Reakce proběhla úplně k produktům (na počátku je p0 = 200 kPa, na konci 100 kPa – látkové množství plynných složek na konci je poloviční než na začátku)  rovnovážná konstanta má velkou hodnotu 5.13 G3   12 (G2  G1 ) –(–RT ln K3) = – 12 [–RT ln K2 –(–RT ln K1)] ln K3 =

1 2

(ln K2 –ln K1) = 1/2

K3 = (K2 /K1)

1 2

| :(–RT)

ln (K2 /K1)

(d)

5.17 Sn (ℓ) + O2 (g) = SnO2 (s) aSnO2 G = G +RT ln , T = 900 K , G = –420 kJ mol–1 = –420000 J mol–1 aSn  aO2 aSnO2 = 1 , aSn = 1 , aO2 = pO2 /pst G = –420000 + 8,314 ∙ 900 ∙ ln (100/10–4) = –420000 + 103375,94 = –316624 J mol–1 G < 0  cín se bude oxidovat (a) 7.11 e) kyselina máselná – nejmenší disociační konstanta: pK = 4,82 ...K = 10−4,82 = 1,5110−5 7.19 b)

(a)  Pb = Pb2+ + 2e ...... Elevý = −E(Pb2+|Pb) = −(−0,126)  Zn2+ + 2e = Zn ...... Epravý = E(Zn2+|Zn) = −0,763 E = 0,126 − 0,763 = −0,637 V 2+   (b)  Zn = Zn + 2e ...... E levý = −E (Zn2+|Zn) = −(−0,763)  Pb2+ + 2e = Pb ...... Epravý = E(Pb2+|Pb) = −0,126 E = 0,763 − 0,126 = +0,637 V