1000 a podobných

Údržba dalekohledu Sky Watcher Newton 203/1000 a podobných Amatérský astronomický dalekohled je při používání často vystaven nárazům, povětrnostním vlivům a velmi širokému rozsahu okolních teplot, kvůli kterým trpí jak samotné optické plochy- povrchy zrcadel- tak se mění i jejich vzájemná poloha vůči sobě, vůči okulárovému výtahu a samotnému tubusu. Tyto vlivy mohou působit časem nežádoucí postupné zhoršování ostrosti a kontrastu obrazu, případně nesymetrickou vinětaci. Článek má pomoci ke zvládnutí základní údržby uvedeného, nebo podobného dalekohledu typu newton tak, aby měl stále perfektní obraz bez ohledu na četnost a intenzitu pozorování s ním, nebo opatrnost při používání. 1. Kolimátor a jeho seřízení Asi nejpraktičtější pomůckou pro kolimaci Newtonova dalekohledu je laserový kolimátor, který lze buď vyrobit svépomocí z laserového ukazovátka, nebo rovnou zakoupit za přijatelnou cenu u prodejců astronomické techniky. Osobně jsem koupil kolimátor Laser SUPER C 01 u firmy ATC Přerov, který byl tou dobou (a pravděpodobně stále je) nejlevnější na trhu, viz. http://www.atc-astro.eu/LaserSUPER/ ,a protože svou funkčností plně vyhovuje, bude další část článku věnována právě jemu s tím, že u jiných kolimátorů je postup seřízení pravděpodobně velmi podobný, ne- li stejný. Kolimátor je uzpůsoben na upínací průměr 1,25”tak, že jeho upínací válcová plocha má v okulárovém adaptéru značnou vůli. K tomu často nemá kolimátor z výroby dostatečně přesně seřízený správný směr laserového paprsku (a solidní prodejci na to předem upozorňují). Proto po upnutí do okulárového adaptéru bude nutné správný směr paprsku nastavit a za předpokladu, že kolimátor v adaptéru nezůstane upnutý již napořád, vyžaduje samozřejmě před každým použitím seřízení znovu. Ale i za předpokladu, že zůstane kolimátor v okulárovém adaptéru natrvalo, je rozumné jeho přesné seřízení občas kontrolovat a korigovat. Kolimátor má po obvodu dva seřizovací šroubky- červíky, jejichž osy svírají úhel 90° a na protější straně od nich pak třetí šroub, který zajišťuje pružinu, tlačící laser, jenž je uvnitř tělesa kolimátoru, proti dvěma seřizovacím šroubům. Směr paprsku kolimátoru se tedy nastavuje pouze dvěma seřizovacími šrouby na obr. 1. Jeli kolimátor nově koupený, jsou všechny tři šrouby zakryty vrstvou silikonu a jeden i bezpečnostní samolepkou, které je před vlastním seřizováním nutné odstranit tak, aby byl přístup ke šroubům volný a bezpečnostní samolepku přilepit na jiné místo kolimátoru. Asi nejjednodušší postup nastavení správného směru laserového paprsku spočívá v upevnění 1,25” okulárového adaptéru na tubus okulárového výtahu (není- li již upevněn), upnutí kolimátoru do adaptéru a jen lehkém povolení šroubků, zajišťujících 1,25” okulárový adaptér jeho kuželovou plochou na okulárovém výtahu tak, aby byl kolimátor s adaptérem právě volně otočný. Jemným povolováním a utahováním seřizovacích červíků pak lze docílit stavu, kdy při otáčení okulárového adaptéru dopadá od sekundárního zrcátka odražený laserový paprsek zapnutého kolimátoru stále na jedno místo primárního zrcadla dalekohledu- tehdy je kolimátor správně seřízený. Během otáčení celého adaptéru je samozřejmě nutné jeho čelní Obr. 1.: Kolimátor C 01 plochu současně přitlačovat k čelní upínací ploše okulárového výtahu a udržovat tak stálý směr osy adaptéru s kolimátorem vůči nehybné ose okulárového výtahu. Práci na nastavení kolimátoru velmi usnadní napolohování sekundárního zrcátka tak, aby paprsek kolimátoru dopadal na středovou značku primárního zrcadla, protože je pak lépe vidět změna místa dopadu paprsku při otáčení- viz. dále. 2. Kolimace dalekohledu Je- li již laserový kolimátor správně nastavený, pak samotná kolimace je velmi jednoduchá. Nejdříve se nastavuje náklon sekundárního zrcátka třemi seřizovacími šroubky tak, aby laserový paprsek dopadal doprostřed středové značky primárního zrcadla dalekohledu- tyto zapuštěné šrouby jsou na obr. 2. Při povolení jednoho seřizovacího šroubku je nezbytné odpovídajícím způsobem dotáhnout zbývající dva a nebo opačně nejdřív povolit zbývající dva a poté dotáhnout třetí šroubek a tím vymezit vzniklou vůli. Válcový držák sekundárního zrcátka je totiž k prostřední části pavouku připevněn středovým šroubem s jistou mezerou a je odtlačován seřizovacími šrouby. Po sejmutí spodního krytu objímky primárního zrcadla (obr. 3) následuje jeho

seřízení - povolení tří aretačních šroubů na čele objímky a nastavení náklonu zrcadla kolimačními šrouby tak, aby se odražený laserový paprsek vracel doprostřed terčíku kolimátoru, tj. nebyl na terčíku vidět. Tím jest dalekohled zkolimován a zbývá dotáhnout na objímce primárního zrcadla aretační šrouby. Jejich dotažením se mírně změní nastavení primárního zrcadla a proto je dobré toto nastavení kontrolovat a jejich jemným povolováním, popř. dotahováním se snažit původní nastavení zachovat. Obr. 2.: Nastavovací prvky sekundárního a primárního zrcadla dalekohledu.

3. Čištění zrcadel, demontáž zrcadel Asi po roce používání dalekohledu je výhodné očistit jeho zrcadla a jednou za pět až deset let je nechat znovu pokovit- sníží se tím rozptyl světla na jejich plochách a zvýší celková odrazivost povrchůobraz dalekohledu se tím rozjasní a naroste jeho Obr. 3.: Objímka primárního zrcadla a zrcadlo

kontrast. K demontáži sekundárního zrcadla stačí vyšroubovat středový šroub, kterým je upevněn držák zrcadla (ten je k zrcadlu napevno přilepen) a zrcadlo vyjmout z tubusu. Samozřejmostí je opatrnost při demontážipovrch žádného zrcadla se nesmí poškrábat, a taktéž je nezbytné se vyvarovat jakéhokoli dotyku odrazné plochy. Stejně opatrná demontáž primárního zrcadla spočívá ve vyjmutí jeho objímky, ve které je uloženo. K tomu stačí odšroubovat postupně šest spojovacích šroubů po obvodu spodní části tubusu- viz. obr. 3 a po vyjmutí objímky se zrcadlem uvolnit šest šroubů k zajištění úchytek zrcadla. Čištění optických ploch zrcadel lze provádět mnoha různými způsoby a jeden z těch jednoduchých, levných, šetrných a účinných je zde popsán. Do umyvadla se napustí teplá voda, do ní větší množství obyčejného JARu, nebo jiného chemicky neagresivního čistícího prostředku (což se o mýdle nedá vždy s jistotou tvrdit), zrcadlo se poté ponoří pod vodu a nechá se asi hodinu odmočit. Zůstanou- li na odrazné ploše zrcadla nečistoty i po odmočení, nezbývá, než je otřít velmi jemnými tahy obyčejné vaty- ale rozhodně pod vodou, jedině tak se zrcadlo nepoškrábe. Nejlepší pro optickou plochu však je, nepřijde- li do styku s ničím jiným, než čistou kapalinou. Po vyjmutí zrcadla z lázně je nutné jej důkladně opláchnout nejprve obyčejnou vodou a posléze čistým, bezvodým lihem, který je k dostání v lékárnách. Líh rozpustí přídavek nežádoucích silikonových olejů v JARu. Protože líh nemusí splňovat požadavky na dokonalou čistotu, je třeba ještě zrcadlo opláchnout velmi čistou destilovanou vodou, např. AQUA PURRIFICATA- i ta je k dostání v lékárnách. K oplachu se osvědčuje použití injekčních stříkaček, protože kapalina, dopadající na plochu zrcadla pod tlakem s sebou lépe strhává a rozpouští případné zbylé nečistoty. Zrcadlo se nechá v bezprašném prostředí uschnout v

poloze na boku, aby mohly kapky destilované vody stékat po jeho povrchu, čímž je připraveno k montáži zpět do tubusu dalekohledu, která je i se seřízením dalekohledu popsána níže. 4. Výpočet offsetu sekundárního zrcadla, značka na zrcadle Ke správné montáži sekundárního zrcadla dalekohledu je nezbytné znát jeho offset- vyosení. Paprsky světla pozorovaného objektu, odražené od primárního zrcadla, probíhají v kuželu (zástin sekundárním zrcadlem nebereme v úvahu), pro jehož vrcholový úhel 2α platí: 2  2 arctg

D  , 2f

kde D je průměr optické plochy primárního zrcadla, f jeho ohnisková vzdálenost a θ úhlový průměr pozorovaného objektu- viz. obr. 4.

Obr. 4.: Schéma Newtonova dalekohledu

Vstupují- li paprsky do dalekohledu pod úhlem větším než θ/2 vůči optické ose, část paprsků, které se odrážejí od primárního zrcadla, nedopadá na sekundární zrcadlo a tím se sníží množství světla, které se odrazí od sekundárního zrcadla do okuláru, nebo na CCD matici- dalekohled začíná vinětovat (tj. „ztrácí světlo“, vstupujíli do něj paprsky pod větším úhlem, než θ/2 vůči optické ose). Ke stejnému problému dochází tehdy, je- li nesprávně nastavená poloha sekundárního zrcadla vůči optické ose primárního zrcadla a ose okulárového výtahu (viz. obr. 4). Tehdy dalekohled v lepším případě vinětuje nesymetricky a v horším případě, kvůli neúplně vysvícenému sekundárnímu zrcadlu, ztrácí užitečné světlo, nasbírané primárním zrcadlem i při pozorování objektů na optické ose. Při nesprávně nastavené poloze sekundárního zrcadla klesá i rozlišovací schopnost dalekohledu a navíc je nesymetrická.

Správné seřízení polohy sekundárního zrcadla vyžaduje znalost jeho offsetu. Veličiny, potřebné k výpočtu offsetu, zakótované na obr. 4, jsou D (průměr primárního zrcadla), v (vzdálenost okraje primárního zrcadla od průsečíku osy okulárového výtahu s optickou osou primárního zrcadla) a konečně a (velká osa sekundárního zrcadla). Průměr D udává výrobce a vzdálenost v lze zjistit měřením pomocí běžných délkových měřidel. Asi nejpraktičtějším způsobem určení velké osy sekundárního zrcadla je jeho položení na skener přes primitivní podložku, tvořenou minimálně dvěma tenkými nitěmi a skenování současně s kvalitním pravítkem. Velká osa zrcadla se pak dá ze souboru typu obrázek velmi lehce změřit s pomocí free grafických programů, jako například ImageJ. Viz. obr. 5. Obr. 5.: Bezpečné a přesné měření sekundárního zrcadla

Takovýto způsob určení a není sice nejjednodušší možný, ale měření velké osy sekundárního zrcadla např. pomocí posuvného měřítka je často zatíženo velkou chybou kvůli nerovnoměrnému sražení hran zrcadla, a ani přikládání pravítka k odrazné ploše taktéž nelze doporučit kvůli nebezpečí jejího poškrábání, nehledě na nízkou přesnost měření cca ±0,3mm. Pro výpočet offsetu jsem zvolil jako postup řešení soustavy tří rovnic o třech neznámých, a sice:  D   c nebo d       v    tg  o.  a  l      Z obr. 4 je zřejmé c   l  2  d   l  2 

c   tg  2 d   tg  2

,

(1,2)

a cd  a.

(3)

a po dosazení (1,2) do (3): a  2 2l

tg . 1  tg 2 

(4)

Dále však platí pro tgα tg  

D , 2v  l 

(5)

a po dosazení (5) do (4) dostáváme: a Následuje vyjádření l z (6):

4 2 Dl v  l  . 2 4v  l   D 2

(6)

l

2 Dv  2av  D 2v 2  a 2  2aD . 2a  2 2 D

(7)

Smysluplné z obou řešení z (7) je l

2 Dv  2av  D 2v 2  a 2  2aD 2a  2 2 D

.

(8)

Z (1,2) víme, že o 2

cd 2l tg 2   2 1  tg 2 

(9)

a dosadíme- li (5) a (8) do (9), dostáváme pro offset sekundárního zrcadla dalekohledu po delších úpravách následující vzorec:





 2 Dv  2av  D 2v 2  a 2  2aD  a  2 D  o  . 2 4v 2  2 2v 2v 2  a 2  2aD  2aD  2 D 2   

(10)

Měříme- li vyosení sekundárního zrcadla ve směru jeho velké osy, což je podstatně výhodnější pro praktické aplikace, dostáváme se po vynásobení odmocninou ze dvou k výrazu:





 2 Dv  2 2av  D 2v 2  a 2  2aD  a  2 D  o'   . 2 2 2 2  4v  2 2v 2v  a  2aD  2aD  2 D 2   

(11)

Pro informaci je ještě výhodné vypočíst úhel 2α z (5), (8) a r=D/2: 2  2arctg

2D  a 2v  2v 2  a 2  2aD

.

(12)

Vinětovat bude dalekohled teoreticky od úhlového rozměru objektu, nebo zorného pole:   D 2D  a .   2 arctg  arctg  2 2 2 f 2v  2v  a  2aD   Všechny tyto výpočty byly na 10 platných míst zkontrolovány pomocí programu Auto Cad a podle nich byl vytvořen spreadsheet ve formátu xls ( http://grajda.wgz.cz/file/13801406 ), který je na těchto stránkách také volně k dispozici. Velmi oblíbený způsob nastavení vyosení sekundárního zrcadla při jeho montáži a seřizování laserovým kolimátorem je pomocí vyznačení místa zlomu optické osy dalekohledu o 90° přímo na jeho eliptické odrazné ploše- místo má od středu plochy vypočtenou vzdálenost o‘. Poté již jen stačí, bude- li laserový paprsek kolimátoru dopadat právě na tuto značku. Postup je jednoduchý, ale vyžaduje jistou dávku pečlivosti a opatrnosti. Na papír, nejlépe jemný papír pro čištění optických ploch, se narýsuje, nebo ještě lépe vytiskne přesnou tiskárnou obrys eliptické plochy sekundárního zrcadla podle naměřených rozměrů i se značkou, která leží na její velké poloose a od středu elipsy má vzdálenost o‘. Značka na papíře se propíchne kružítkem, nebo špendlíkem a pod. a eliptický tvar co nejpřesněji vystřihne nůžkami, nebo vyřízne žiletkou, viz. obr. 6. Papírová

pomůcka se pak jemně přiloží na pokovenou stranu sekundárního zrcadla tak, aby ji co nejdokonaleji překrývala, respektive co nejdokonaleji kopírovala její obrys obrysem svým tak, aby byla značka na správném místě zrcadla, tj. přibližně v ose jeho držáku. Zbývá krátké přiložení hrotu lihového CENTROFIXu doprostřed dírky na místě značky- tím jest místo zlomu optické osy dalekohledu viditelně označeno.

Obr. 6.: Pomůcka pro označení průsečíku optické osy s pokovenou vrstvou sekundárního zrcadla

5. Nevšední a kvalitní postup seřízení zrcadel dalekohledu po smontování Většině uživatelů dalekohledů se vyplácí, mají- li optickou osu primárního zrcadla rovnoběžnou, nebo ještě lépe shodnou s osou tubusu dalekohledu při současném dodržení perfektní kolimace přístroje a správného vyosení sekundárního zrcadla. Při návrhu dále prezentovaného postupu byl proto kladen důraz na co nejlepší možné zachování předem nastavené souososti optické osy primárního zrcadla s osou tubusu dalekohledu, úkolem je tedy nastavit polohy a náklony sekundárního zrcadla i okulárového výtahu pokud možno právě podle optické osy primárního zrcadla, aniž by bylo nutné měnit její směr vůči tubusu. Z nastavení primárního zrcadla vycházíme proto, Obr. 7.: Přípravek z krytky tubusu pro nastavení směru optické osy primárního zrcadla

že její sesouhlasení s osou tubusu lze provést s nejmenšími relativními chybami měření úhlu odchylky osy tubusu a optické osy hlavního zrcadla jednoduchými prostředky. Seřízení směru optické osy primárního zrcadla je snadné a rychlé za použití jednoduchého přípravku na obr. 7. Je- li tento přípravek vyroben velmi pečlivě, umožní nastavení optické osy primárního zrcadla tak, že je její odchylka od osy tubusu na jeho vstupu menší, než 0,5 až 1mm, což v praxi ve valné většině případů vyhoví. Přesně uprostřed krytky dalekohledu je vyvrtaná díra o průměru cca 0,6 až 1,5mm, čím menší, tím je přípravek přesnější. Díra slouží jako průhled pro pozorování obrazů tří LED na primárním zrcadle. LED jsou nejlevnější typy o průměru 3mm, nebo menším, jsou zapojeny do série a proud při napájecím napětí 12V omezuje rezistor 8,2kΩ. Díry pro LED mají průměr volený tak, aby do nich šlo LED pohodlně a pevně zalisovat (např. Ø2,8/3mm) a leží na kružnici se středem ve středu krytky tubusu a poloměru, jenž je volen, vzhledem k průměru středové značky primárního zrcadla a průměru LED kolem 4mm. Orýsování, stejně jako vrtání děr do krytky vyžaduje pečlivost a přesnost- závisí na ní výsledná přesnost souososti optické osy primárního zrcadla s osou tubusu. Přesnost závisí také na tom, zda je střed primárního zrcadla dalekohledu v ose tubusu- to zajišťuje jeho objímka spolu s jejím uchycením a v tomto ohledu většinou její konstrukce vyhoví. Samotné správné nastavení směru optické osy zrcadla se pak provádí jako u kolimace pomocí kolimačních a aretačních šroubů s tím rozdílem, že v závěru celého seřizování dalekohledu bude možná výhodné kolimační šrouby jemně přenastavit, proto je výhodné nechat aretační šrouby po seřízení zrcadla povolené. Krytka se třemu rozsvícenými LED se nasadí na okraj tubusu tak, aby správně doléhala- až nadoraz, čelo krytky na čelo tubusu a otvorem uprostřed krytky se pozoruje obraz tří rozsvícených LED, vytvořený primárním zrcadlem. Aby byla středová značka primárního zrcadla viditelná, vyžaduje postup seřizování vložení rozsvícené baterky do tubusu, který je nejlépe ve vodorovné poloze. Kolimační šrouby se nastaví tak, aby byl obraz všech LED kolem středové značky zrcadla symetrický. Nepřesnost vyvrtání středové díry lze eliminovat otáčením krytky po 90° a postupným sledováním obrazů LED- až budou všechny čtyři obrazy vůči sobě symetrické podle středu primárního zrcadla, je směr jeho osy seřízený s výbornou přesností. Ještě před montáží obou zrcadel dalekohledu je třeba seřídit okulárový výtah, který má k dispozici taktéž tři seřizovací a tři aretační šrouby, které se používají stejně, jako kolimační a aretační šrouby hlavního zrcadla dalekohledu (viz. obr. 8.). Postup seřízení optiky dalekohledu, nabízený tímto článkem, vyžaduje pouze, aby

paprsek laserového kolimátoru, upevněného a seřízeného jako při kolimaci, procházel rovinou, kolmou k optické ose zrcadla (ve vzdálenosti v od jeho okraje ve směru jeho optické osy). Záleží tedy jen na vzdálenosti místa dopadu paprsku kolimátoru na vnitřní stranu tubusu od okraje zrcadla, která má být ve směru osy hlavního zrcadla rovna v, tj. stejná, jako vzdálenost středu tubusu okulárového výtahu a také značky na sekundárním zrcadle. Obr. 8.: Nastavení okulárového výtahu.

Výhodou postupu je tedy velmi jednoduchá realizovatelnost tohoto požadavku, kde stačí jen standardní délková měřidla a přesnost několik desetin milimetru. Zajímavé je i použití přesně ořezaného kancelářského papíru. I tato metoda je nastíněna na obr. 8 a je realizovatelná jedině s přesnou znalostí vzájemné polohy díry v tubusu dalekohledu a tubusu okulárového výtahu po smontování. Výhoda postupu je nezávislost na kolmosti čela (čel) tubusu vůči jeho ose a po seřízení primárního zrcadla i vůči ose primárního zrcadla. Podmínkou je, aby papír doléhal k tubusu dostatečně těsně. Označení nalezeného místa dopadu paprsku kolimátoru na vnitřní ploše tubusu dalekohledu lze realizovat vyvrtáním díry o průměru 0,5 až 1mm skrz tubus. Podrobnější vysvětlení této metody vynecháme, protože je zřejmá z obr. 8. Pro další výklad zaveďme pravotočivou kartézskou souřadnou soustavu. Osa z nechť se shoduje s optickou osou hlavního zrcadla dalekohledu (dále jen osou primárního zrcadla) a je kladná ve směru od držáku sekundárního zrcadla k primárnímu zrcadlu. Osa x prochází středem tubusu okulárového výtahu, čímž definuje i počátek soustavy a je kladná směrem k okulárovému výtahu. Osa pak y odpovídá pravotočivé kartézské soustavě. Postup seřízení dalekohledu je následující: Zamontuje se primární zrcadlo a jeho osa sesouhlasí s osou tubusu a seřídí se okulárový výtah podle předchozích odstavců. Teprve potom následuje montáž pavouku, není- li již zamontován (záleží na postupu nastavení okulárového výtahu a mechanickém provedení pavouku), přičemž polohu držáku sekundárního zrcadla vůči tubusu je výhodné předem vycentrovat pomocí měření obyčejným pravítkem. Centrování se provádí současným utahováním a povolováním protilehlých nastavovacích šroubů- viz. obr. 9. Poté se upevní sekundární zrcadlo s předem připravenou značkou (viz. bod 4). Obr. 9: Stavěcí šrouby pro nastavení pozice sekundárního zrcadla v osách x a y.

Laserový kolimátor je připravený v okulárovém výtahu a kapesním zrcátkem se sleduje místo dopadu paprsku na sekundární zrcadlo. Pomocí seřizovacích šroubů pavouka a středového šroubu (obr. 2) se nastavuje poloha sekundárního zrcadla ve směrech os y a z tak, aby paprsek kolimátoru dopadal na dříve vyznačený bod. Poté se seřizovacími šrouby (obr. 2) nastaví náklon zrcadla tak, aby odražený laserový paprsek dopadal na střed primárního zrcadla při současné kontrole místa dopadu paprsku kolimátoru na značku na sekundárním zrcadlev případě potřeby je dobré polohu korigovat. Paprsek kolimátoru by se měl při solidně nastaveném okulárovém výtahu vracet na jeho terčík. Dopadá- li paprsek na terčík tak, že je jeho souřadnice z kladná, znamená to, že je kladná i x- ová souřadnice značky na sekundárním zrcadle a opačně. Dalším krokem je tedy nastavení vzdálenosti sekundárního zrcadla od okulárového výtahu pomocí seřizovacích šroubů pavouku ve směru osy x tak, aby byla x- ová souřadnice značky nulová. I během tohoto seřizování je samozřejmostí kontrola a korigování nastavení předchozích kroků, zejména náklonu sekundárního zrcadla, ale částečně i souřadnic y a z jeho značkyzpravidla vyžaduje správné seřízení polohy ve směru osy x více kroků. Posledním nastavením ke správné kolimaci dalekohledu beze změny směru osy primárního zrcadla je oprava nepřesného nastavení okulárového výtahu. Dopadá- li paprsek kolimátoru na terčík tak, že je souřadnice

y místa dopadu kladná, bude nezbytné změnit směr osy okulárového výtahu její rotací v rovině xy ve směru hodinových ručiček při pohledu od vstupu tubusu dalekohledu a opačně. I tady je vhodná kontrola a případná oprava místa dopadu paprsku na střed primárního zrcadla a značku sekundárního zrcadla, včetně kontroly nastavení předchozích kroků postupu. Cílem je tedy, jak z postupu vyplívá, dopad laserového paprsku na vyznačené místo na sekundárním zrcadle, poté doprostřed primárního zrcadla a po třech odrazech návrat zpět doprostřed terčíku. Podaří- li se toho dosáhnout, je dalekohled nejen zkolimovaný, ale také symetricky vinětuje a jeho optická osa se shoduje s osou mechanickou. Drobné korekce pro co nejpreciznější kolimaci již lze provést jemnými změnami nastavení příslušných šroubů primárního i sekundárního zrcadla a dotažením aretačních šroubů objímky primárního zrcadla. Metoda byla s úspěchem odzkoušena na dalekohledu Sky Watcher Newton 203/1000- po její aplikaci je obraz rozostřené hvězdy symetrický a při pozorování „naostro“ pak ostrý a kontrastní, a to nejen díky očistě zrcadel.

6. Závěr Článek si klade za cíl pomoci váhajícím amatérům s údržbou svého dalekohledu. Neměl být ani přesným návodem, ani dokonalým teoretickým rozborem, spíše inspirací a pomocí. Byl bych rád, kdyby svůj účel dokázal splnit. 7. Poděkování Patří kocourovi Mikroobludovi za jeho občasnou asistenci při psaní článku, lidem, kterým na mě záleží, a také členům astronomického fóra za jejich znalosti a kritiku.

13. dubna 2009 JG