1. Úvod............................................................................................................................. 3 2. Prameny a literatura .................................................................................................... 4 3. Časové a územní vymezení ........................................................................................... 7 4. Vznik plumlovského panství ......................................................................................... 9 4.1. Niţší šlechta na území pozdějšího plumlovského panství ..................................... 12 4.2. Čechovice ............................................................................................................ 13 4.3. Krasice ................................................................................................................ 14 4.4. Čechy .................................................................................................................. 14 4.5. Drahany .............................................................................................................. 15 4.6. Drţovice .............................................................................................................. 16 4.7. Dubany ............................................................................................................... 19 4.8. Hartmanice ......................................................................................................... 22 4.9. Kostelec ............................................................................................................... 24 4.10. Křenůvky a Mitrov ............................................................................................... 25 4.11. Lutotín ................................................................................................................ 25 4.12. Mostkovice .......................................................................................................... 26 4.13. Myslejovice .......................................................................................................... 26 4.14. Ohrozim .............................................................................................................. 27 4.15. Podhájí ................................................................................................................ 29 4.16. Prostějovičky ....................................................................................................... 31 4.17. Rakousky ............................................................................................................ 32 4.18. Rozstání .............................................................................................................. 35 4.19. Seloutky .............................................................................................................. 36 4.20. Smrţice ............................................................................................................... 39 4.21. Soběsuky............................................................................................................. 41 4.22. Stařechovice ........................................................................................................ 41 4.23. Stichovice ............................................................................................................ 42 4.24. Stínava ................................................................................................................ 45 4.25. Valtov .................................................................................................................. 45 4.26. Vícov ................................................................................................................... 46 4.27. Vrahovice ............................................................................................................ 48 5. Lokality mimo pozdější plumlovské panství ................................................................ 53 5.1. Bedihošť .............................................................................................................. 53 5.2. Bernov................................................................................................................. 54 5.3. Bílovice................................................................................................................ 54 5.4. Biskupice ............................................................................................................ 57 5.5. Brodek ................................................................................................................ 57 5.6. Čehovice .............................................................................................................. 58 5.7. Čechůvky ............................................................................................................ 61 5.8. Čelechovice.......................................................................................................... 62 5.9. Dětkovice ............................................................................................................ 64 5.10. Dobrochov ........................................................................................................... 65 5.11. Domamyslice ....................................................................................................... 66 5.12. Hluchov ............................................................................................................... 72 5.13. Hradčany ............................................................................................................ 72 5.14. Hrdibořice ........................................................................................................... 73 5.15. Hrubčice.............................................................................................................. 73 5.16. Kelčice ................................................................................................................. 74 5.17. Kloboučky ........................................................................................................... 74 5.18. Kobylničky .......................................................................................................... 75 5.19. Kralice ................................................................................................................. 76 5.20. Krumsín .............................................................................................................. 76 5.21. Lešany ................................................................................................................. 80 5.22. Malé Hradisko ..................................................................................................... 81 5.23. Olšany ................................................................................................................. 82 5.24. Otaslavice ............................................................................................................ 85 5.25. Ptení.................................................................................................................... 87 5.26. Skyrov ................................................................................................................. 89
1
5.27. Slatinky ............................................................................................................... 89 5.28. Sluţín .................................................................................................................. 90 5.29. Sněhotice ............................................................................................................ 92 5.30. Straţisko ............................................................................................................. 93 5.31. Studenec (Studendol) .......................................................................................... 94 5.32. Štětovice .............................................................................................................. 95 5.33. Trpenovice ........................................................................................................... 96 5.34. Třebčín ................................................................................................................ 99 5.35. Vankuš................................................................................................................ 99 5.36. Vítonice ............................................................................................................... 99 5.37. Vranovice ............................................................................................................ 99 5.38. Vrbátky ............................................................................................................. 101 5.39. Vřesovice ........................................................................................................... 104 5.40. Výšovice ............................................................................................................ 104 5.41. Zdětín................................................................................................................ 104 5.42. Ţešov ................................................................................................................. 107 6. Majetkový rozbor ...................................................................................................... 108 7. Postavení niţší šlechty .............................................................................................. 112 8. Závěr ........................................................................................................................ 113 9. Seznam pramenů a literatury ................................................................................... 114
2
1.
Úvod
Tato práce se zabývá příslušníky niţší šlechty na Prostějovsku v období mezi lety 1350 – 1500. Cílem je představit šlechtické rody, které na vymezeném území vlastnily majetky, zejména ty, které se po popisovaných lokalitách psaly, a přispět tak k poznání středověkých dějin jednotlivých obcí na Prostějovsku. Součástí bude rovněţ snaha postihnout jejich situaci niţší šlechty na poli hospodářském, politickém, společenském i kulturním, pokud to pouţité prameny dovolí. Region bude rozdělen na území postupně se utvářejícího plumlovského panství, protoţe tato oblast tvořila velkou část zkoumaného regionu. K dotvoření panství došlo aţ v 16. století a jeho hranice známe z dochovaných urbářů.1 Oblast bude vymezena podle nejstaršího plumlovské urbáře, který pochází z roku 1590. Půjde tedy o lokality z tohoto dokumenty, které byly zároveň v majetku plumlovských pánů v průběhu období 1350 – 1500. Další část bude věnovaná ostatním lokalitám. Uvedená práce má za cíl přispět ke středověké historii jednotlivých měst a obcí na Prostějovsku a pokusit se nahlédnout do kaţdodennosti ţivota zejména na venkově. Stěţejní část práce tedy budou tvořit kapitoly nazvané podle jednotlivých sídlišť. V nich budou představeny rody spojené s konkrétní lokalitou, respektive jednotlivé osoby, které zde byly majetkově zainteresované, a bude naznačen rozsah jejich majetku. Součástí bude také pokus o průzkum příbuzenských a společenských vztahů a jejich vliv na společenské postavení niţších šlechticů. Zde bude moţné vysledovat klientské vazby mezi světskými či církevními pány a jejich leníky a sluţebníky.
Tyto
vazby
představují
významnou
součást
společenských
i
hospodářských vztahů. Předmětem mého zájmu budou vzájemné kontakty mezi představiteli vyšší a niţší šlechty, ale i mezi niţší šlechtou navzájem. V závěru práce bude proveden stručný přehled rozdělení majetku mezi niţší a vyšší šlechtu a církevní instituce, který umoţní srovnání s podobnými přehledy v jiných regionech.
Plumlovské urbáře byly vydány: Janoušek, Vojtěch: Plumlovský urbář z roku 1590. In: Ročenka národopisného a průmyslového musea Prostějova a Hané 1932, roč. 9, s. 81 – 97 a 1933, roč. 10, s. 55 – 75. – Vařeka, Marek: Předbělohorské urbáře plumlovského panství. In: Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově 2003, č. 1 – 2, s. 1 – 9. – Týţ: Urbář plumlovského panství z roku 1624, Ostrava 2009. 1
3
2.
Prameny a literatura
Inspirací diplomové práce byla disertační práce Karla Mlatečka, v níţ se zabýval niţší šlechtou v bučovickém a slavkovském regionu2. V její první části shrnuje dosavadní bádání a podává vyčerpávající přehled literatury, která se zabývá jak šlechtou a společností obecně, tak i problémy týkající se konkrétně niţší šlechty.3 Bylo by tedy asi zbytečné ji na tomto místě opakovat, a proto zde či v poznámkovém aparátu budou zmíněny pouze prameny a literatura, které byly při zpracovávání práce pouţity. Prvním úkolem bylo vymezit si zkoumaný region. Dnešní Prostějovsko zaujímá dřívější soudní okresy Prostějov a Plumlov. Základní informace o příslušných lokalitách – zejména kvůli územnímu vymezení - pocházejí z vlastivědné literatury, konkrétně z Hosákova Historického místopisu střední a severní Moravy4
a
z příslušných svazků Vlastivědy moravské.5 Stěţejním pramenem byly zápisy v moravských zemských deskách6. Bylo třeba projít všechny zápisy a vyhledat ty, které se týkají vymezeného regionu. Při jejich zpracovávání
vyvstaly
problémy
s místními
názvy.
Šlo
zejména
o
lokality
s podobnými či stejnými jmény, např. Čehovice a Čechovice nebo lokality jménem Lhota a Lhotka. Jinou potíţ představovaly názvy obcí, které se vyskytují i v jiných regionech, např. Biskupice, Bílovice, Dětkovice aj. Některé vesnice se v zemských deskách nevyskytly vůbec, např. Drozdovice, nebo jsou zachyceny pouze jedním nebo několika málo zápisy, např. Maršín. Nemenší problém představovala vlastní jména, respektive šlechtické predikáty. Bylo tedy nutné projít ještě další prameny a literaturu a názvy a jména pečlivě srovnávat a vyhodnocovat.7 V souvislosti se zemskými deskami je třeba mít neustále na paměti, ţe datum zápisu není totoţné s datem provedení příslušné transakce. Zemské sněmy nezasedaly vţdy pravidelně a zejména v době nepokojů, například husitských válek, nezasedaly vůbec. Lze tedy předpokládat, ţe například zápisy provedené po znovuotevření zemských desk v roce 1420 či 1437 mohou zachycovat situaci uţ před husitskými válkami. Mlateček, Karel: Nižší šlechta na Bučovicku a Slavkovsku před husitskou revolucí. Disertační práce FFMU, Brno 2005. 3 Mlateček, Karel: Nižší šlechta na Bučovicku a Slavkovsku, str. 22 - 39. 4 Hosák, Ladislav: Historický místopis střední a severní Moravy. Okres olomoucký. Okres prostějovský. Olomouc 1959. Z další místopisné literatuy: Pittich, Karel: Prostějovský okres zeměpisný a dějepisný nástin s pověstmi. Prostějov 1921. 5 Janoušek, Vojtěch: Vlastivěda moravská II: Místopis Moravy. Olomoucký kraj. Plumlovský okres. Brno 1933. Týţ: Vlastivěda moravská II, Olomoucký kraj. Dějiny Prostějova. Prostějovský okres. Brno 1938. 6 Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren. Text der Brünner Cuda, Text der Olmützer Cuda. Edd. P. CHLUMECKÝ, J. CHYTIL, C. DEMUTH, A. R. WOLFSKRON. Brünn 1856; Matějek, František: Moravské zemské desky. II. svazek řady olomoucké. 1480 – 1566. Brno 1948. 7 Černý František: Ukazatel jmen k latinským zemským deskám brněnským a olomouckým. Brno, 1914. 2
4
V poznámkách je u příslušného zápisu vţdy uveden i rok, v němţ byl zápis proveden, pro lepší orientaci. Deskové zápisy byly pro práci maximálně vytěţeny. Kromě majetkové situace odkrývají příbuzenské a společenské vztahy jednotlivců. Ačkoli i zde naráţíme na různé problémy, kdy tyto vztahy nejsou například uvedeny vůbec. Velkou část lze vyčíst ze zápisů věn, pokud jsou uvedeni příjemčí věna, často jsou jimi otcové či bratři ţen, jimţ je věno připisováno. V mnoha případech ale tyto informace chybí.
Také zápisy spolků jsou prváděny často mezi příbuznými,
nicméně není to pravdidlem a důvody nemůţeme zjistit. Zápisy věn a spolků jsou nicméně v práci vţdy uváděny. Dalšími prameny tedy byly zápisy v půhonných knihách8 a listiny.9 Právě prostřednictvím půhonných knih bylo moţné v některých případech nahlédnout do kaţdodenních záleţitostí konkrétních osob. Půhonné knihy tedy byly druhým nejpouţívanějším pramenem. Významnou pomůckou při studiu celého území byly práce Gregora Wolného.10 Informace o jednotlivých rodech jsem dále čerpala z Pilnáčkovy práce Staromoravští rodové.11 Bylo třeba rozlišit příslušníky vyšší šlechty, kteří měli majetky na zkoumaném území. Vyšší šlechta jako společenská skupina ale byla uzavřena aţ v roce 148012. Pomůckou v této oblasti byla studie Davida Papjíka, v níţ na základě zemských desk vymezil nejvýznamnější šlechtické rody.13 Dále pak monografie týkající se rodů z Kravař,14 z Kunštátu15a z Pernštejna.16 Hospodářským, sociálním a politickým postavením niţší šlechty se zabýval Miloslav Polívka.17 Majetkovou situaci (v tomto případě nejen niţší šlechty) popisuje ve svých
Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové I-VII. Edd. V. BRANDL, B. BRETHOLZ. Brunae 1872-1911. 9 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI-XV. Edd. P.CHLUMECKY, V. BRANDL, B. BRETHOLZ. Brünn 1854-1903. Archiv český I – XXXVIII. Edd. F. Palacký, J. Kalousek, G. Friedrich, F. Hoffmann. Praha 1840 – 2000. - Regesta listin z lichtenštejnského archivu ve Vaduzu z let 1173 – 1526. Edd. M. Zemek, A. Turek in: SAP 33, Praha 1983, s. 149 – 296. - Šebánek Jindřich: Archivy zrušených klášterů moravských a slezských. Brno 1932. 10 Wolny, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, Brünn, 1855 – 1866. 11 Pilnáček, Josef: Staromoavští rodové. Brno, 1930, 1972. 12 ZDB XV, č. 2., ZDO XII, č. 2. Tehdy bylo taxativně vymezeno 15 starobylých rodů: páni z Boskovic, z Cimburka, z Hradce, z Krajku, z Kunštátu, z Lichtenburku, z Lichtenštejna, Lipé, z Lomnice, z Pernštejna, z Pezinku, ze Sovince, ze Šternberka, z Valdštejna, a z Vlašimi. 13 Papajík, David: Nejvýznamnější šlechtické rody na Moravě podle zemských desk. In: Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a ţáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno 2003, s. 519-532. 14 Baletka, Tomáš: Páni z Kravař. Z Moravy až na konec světa. Praha 2003. 15 Plaček, Miroslav – Futák, Peter: Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu. Praha 2006. 16 Vorel, Petr: Páni z Pernštejna: vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha 2012. 17 Polívka, Miloslav: Mikuláš z Husi a nižší šlechta v počátcích husitské revoluce. Rozpravy ČSAV, Praha 1982. 8
5
studiích Jaroslav Mezník.18 V jednotlivých regionech se majetkovou strukturou zabývali David Papajík,19 Taťána Gottvaldová20 a J. Šmeral.21 Sídlům niţší šlechty věnovali pozornost Vladimír Nekuda a Josef Unger22 a nejnověji František
Musil23,
který
pojednává
zejména
o
níţe
poloţených
částech
prostějovského okresu.
Mezník Jaroslav: Dvorové vesnice na Moravě ve 14. a 15. století. VVM 44, 1992. TÝŢ: Vlastníci a držitelé hradů a měst na Moravě v letech 1350-1420. SPFFBU C 45, 1998. Matějek, F. (= MEZNÍK, J.): Vývoj feudálního majetku na jihovýchodní Moravě ve 14. a 15. století. ČMM 98, 1979. MATĚJEK, F. (= MEZNÍK, J.): Města, městečka a vesnice na Brněnsku ve 14. a 15. století. ČMM 103, 1984. Shrnutí dosavadního stavu znalostí a vytyčení dalších moţností studia pak provedli MEZNÍK, J.-PAPAJÍK, D.: Proměny feudálního majetku na Moravě ve 14.-16. století (Bilance dosavadního zkoumání). ČČH 99, 2001, s. 33-58. 19 Papajík, David: Struktura feudálního majetku na Prostějovsku ve 14.-16. století. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Historica 29, 2000. TÝŢ: Majetkové poměry na střední Moravě ve 14.-16. století. Olomouc 2003 (k tomu srov. recenze Karla Mlatečka in: ČMM 123, 2004, s. 223-224). 20Gottwaldová, Taťána: Vývoj pozemkového vlastnictví na dnešním okrese Blansko v letech 1375-1575. Brno 1999 (netištěná diplomová práce, uloţená v knihovně Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně pod signaturou D 1099). 21Šmeral, J.: Struktura feudálního majetku na Moravskotřebovsku, Svitavsku a Jevíčsku ve 14. až 16. století. VVM 55, 2003. 22 Nekuda, Vladimír – Unger, Josef: Hrádky a tvrze na Moravě. Brno 1981. A dále také: Plaček, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hadů, zámků a tvrzí. Praha 2001. Dále: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve slezsku II. Severní Morava, Praha 1983. 23 Musil, František:K vývoji šlechtických sídel na území okresu Prostějov I. Střední Morava 13, 2001, s. 27 – 41. A týţ: K vývoji šlechtických sídel na území okresu Prostějov II. Střední Morava 14, 2001, s. 24 – 43. 18
6
3.
Časové a územní vymezení
Období, v němţ se pokusíme vysledovat osudy niţší šlechty na Prostějovsku, je ohraničeno lety1350 – 1500. Tato doba zahrnuje i období, jímţ se zabýval Karel Mlateček
a
bude
tedy
moţné
navzájem
srovnat
Bučovicko
a
Slavkovsko
s Prostějovskem. Jak bylo uvedeno výše, byly pro ohraničení zkoumaného území zvoleny bývalé soudní okresy prostějovský a plumlovský. Byly sem zařazeny lokality, které se ve sledovaném období vyskytují v pramenech: Prostějov, Bedihošť, Biskupice, Brodek, Čehovice, Čechůvky, Čelechovice, Dětkovice, Dobrochov, Drozdovice24, Drţovice, Dubany, Hradčany, Hrdibořice, Hrubčice, Kelčice, Kralice, Krasice, Olšany, Otaslavice, Slatinky, Smrţice, Sněhotice, Straţisko, Studenec, Štětovice, Třebčín, Určice, Vítonice, Vrahovice, Vranovice, Vrbátky, Vřesovice, Výšovice, Ţešov, Plumlov, Bílovice, Bousín, Čechovice, Čechy pod Kosířem, Domamyslice, Drahany, Hluchov, Hartmanice (dnes Niva), Kobylničky, Kostelec, Krumsín, Křenůvky, Lešany, Lutotín, Malé Hradisko, Mostkovice, Myslejovice, Ohrozim, Otinoves (Ottenschlag),
Prostějovičky,
Ptení,
Rozstání,
Seloutky,
Sluţín,
Soběsuky,
Stařechovice, Stichovice, Stínava, Vícov, Zdětín, Ţárovice a dnes zaniklé: Bernov (u Ptení), Kloboučky,25 Maršín (mezi Drahany a Hartmanicemi), Mitrov (Mitrůvky; u Určic), Podhájí (splynulo se Smrţicemi), Rakousky (mezi Bedihoštěm a Prostějovem), Skyrov (mezi Vícovem a Ohrozimí), Trpenovice (splynuly s Vrahovicemi – část Trpínky), Valtov (u Rozstání), Vankuš (u Otinovsi). Vyloučeny byly zaniklé vsi Lhota a Lhotka, protoţe je nebylo moţné mezi jinými Lhotami v pramenech jednoznačně určit a ze stejného důvodu i další vesnice,26 a pak vesnice, které se v pramenech ve sledovaném období nevyskytují.27 Jde tedy o 77 lokalit, 5 z nich byla městečka: Prostějov28, Plumlov29, Kostelec30, Určice a Brodek31. K nim sice zmínka pouze k roku 1325, kdy jsou uvedeny mezi vesnicemi, jeţ Jan Lucemburský prodal Vokovi z Kravař, v pozdější době splynuly s Prostějovem, proto předpokládáme tedy, ţe po celé sledované období náleţely plumlovskému panství. 25 Hosák, L.: Historický místopis, s. 106 – leţely u Krasic. Zanikly snad koncem 15. století. Černý, František. Ukazatel jmen, je uvádí v blízkosti Seloutek. 26 Hosák L.: Historický místopis, s. 106 – uvádí dvě vesnice jménem Lhota. Jedna leţela v okolí Určic, patrně totoţná s Lhotou Hrelovou ( k ní zapis k roku 1337 v CDM XV, č. 47, kdy patřila Ondřejovi z Otaslavic a další zápis k roku 1391, kdy byla zapsána prostějovskému augustiniánskému klášteru). Druhou Lhotu Hosák lokalizuje mezi Alojzov, Myslejovice a Vincencov a k roku 1492 uvádí jako pustou. Ves Lhotku umísťuje k Ohrozimi. Dalším problémem je lokalita s názvem Neusticht (Nebeštycht, Novosady) - Hosák L.: Historický místopis, s. 106. – v okolí Otaslavic. Stejně tak Nekuda, V.: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno 1961, s. 32. Vesnici stejného jména lokalizoval Hosák také na Vyškovsko: Hosák L., Zaniklé osady na Vyškovsku. In: Zprávy Okresního ve Vyškově, č. 12 prosinec 1957, s. 3. A třetí případ jsou Nové Sady na Bučovicku coby součást nevojického panství Jindřicha z Nevojic – viz Mlateček, K.: Nižší šlechta na Bučovicku a Slavkovsku, s. 77. 27 Například vznikly aţ později – Alojzov (1873) nebo Dolnice - zanikly u Prostějoviček. V roce 1412 prodal Jan z Krumsína a Čelechovic Oldřichovi a Lvíčkovi z Lešan svobodný dvůr v Krumsíně, k němuţ mimo jiné patřil i les zvaný Dolnice - ZDO VIII, s. 312, č. 324, 1412. V roce 1447 jsou 24
7
zmiňovány louky ve vsi Dolnici, jeţ Jiří z Kravař a ze Stráţnice mezi jiným daroval Janovi z Krumsína a Lešan – ZDO X, str. 413, č. 765, 1447. V roce 1466 tytéţ louky a další zboţí zapsali poručníci majetku Jana z Krumsína Jiřímu z Kravař - ZDO XI, str. 442, č. 275, 1446. Přímo o vsi Dolnice prameny mlčí. V pramenech dále nejsou Svatoňůvka (u Rozstání) a Stará ves (u Rakousek). 28 Označení oppidum v ZDO I, str. 45, č. 934, 1365 – Ondřej ze Šelemberka prodal Benšovi z Kravař půl městečka Prostějov. 29 Baletka T.: Páni z Kravař, s.149 – v roce 1347 se ještě mluví o hradu Plumlov a podhradí, 1384 uţ o městě. 30 CDM XV, s. 43, č. 55 – listina vydaná v roce 1347, v níţ Petr z Roţmberka přenechává Benešovi z Kravař hrad Plumlov s příslušenstvím = mimo jiné městečko Kostelec. 31 ZDO III, str. 99, č. 154, 1376 – zmiňováno „..Opidum Brodek totum…“
8
4.
Vznik plumlovského panství
Plumlovské panství zahrnovalo značnou část popisovaného území a bylo vytvořeno v 16. století. Během 14. a 15. století docházelo k připojování jednotlivých lokalit. V tomto období byli jejich majiteli páni z Kravař, kteří svou majetkovou základnu v tomto regionu postupně vytvářeli od 20. let 13. století.32 Plumlov – hrad a město, po němţ nese celé panství název, se nachází asi 8 km západně
od
Prostějova
na
rozhraní
Hané
a
Drahanské
vrchoviny.33
Od 20. let 13. století do roku 1466 šlo o rezidenční hrad pánů z Kravař.34 Osada v podhradí je jako město Plumlov poprvé označena v roce 1384.35 Počátky panství spadají do 20. let 13. století, kdy Jan Lucemburský prodal hrad Plumlov Vokovi z Kravař, z vesnic náleţejících k hradu byly jmenovány: Smrţice, Krasice, Čechovice a Drahúš (patrně Drahany). Vok dále panství rozšiřoval kupováním dalších vesnic, respektive jejich dílů od Jana Lucemburského: Ţákovice (asi Ţárovice), Mostkovice, Seloutky, Lutotín, Drozdovice. V roce 1344 zemřel Jindřich z Kravař a Plumlova bez potomků, správy panství se ujal jeho ujec Petr z Roţmberka, ten postoupil zboţí 23. 2.1347 synovi své sestry Benešovi z Kravař. Jako součásti panství jsou vyjmenovány: městečko Kostelec a vesnice: Soběsuky, Prostějovičky, Otín (Ottenschlag), Bousín (Bohussin), Maršín a Hartmanice a jiţ dříve zmíněné Drahany, Čechovice, Krasice.36 V roce 1358 zapsal věno své manţelce Alţbětě na Určicích.37 Panství rozšiřoval koupěmi částí dalších tří vesnic: Lešan, Ohrozimi, Smrţic.38 Beneš v roce 1347 koupil půl města Prostějova s tvrzí a začlenil jej k plumlovskému panství.39 Dále disponoval díly na vesnicích Pivíně, Ivanovicích, Vícově a Skyrovu, které spolu s dílem Lešan krátce před svou smrtí prodal Oldřichovi z Boskovic.40 Poté přešel Benešův majetek na jeho syny Václava, který získal stráţnické panství, a Petra, kerý se ujal Plumlova. Václav ještě v roce
K dotvoření panství došlo v průběhu 20. let 16. století, za panování pánů z Pernštejna. Hosák, L.: Historický místopis, s. 89. 34 Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 148. Hrad byl patrně panovnického zaloţení. 35 ZDO IV, s. 142, č. 349, 1384. 36 Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 55. 37 Určice patřily pod plumlovské panství prokazatelně od poloviny 14. století. Z roku 1358 totiţ pochází zápis, jímţ Beneš z Kravař na vsi Určice zapsal věno své manţelce Alţbětě z Ronovic a Letovic, ve výši pěti set hřiven grošů na dvoře, rybníce a dalším příslušenství. Později zde pojistil věno také své druhé manţelce Kateřině. Také Petr z Kravař Určice pouţíval pro zajištění věna své ţeny Kateřiny z Meissova. Ta na něj po Petrově smrti vzala na spolek dceru Kateřinu, a pak obě také Jindřicha z Kravař. Po smrti Jiřího z Kravař připadly Určice Kunce z Kravař. ZDO I, s. 25, č. 514, 1358; ZDO II, s. 78, č. 387, 1373; ZDO IV, s. 141, č. 348, 1384; ZDO IX, s. 333, č. 30 a 31, 1417. 38 ZDO I, s. 43, č. 865, 1365. 39 Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 149. 40 ZDO III, s. 93, č. 13, 1376. 32 33
9
1376 přikoupil díl Stichovic,41 který o tři roky později prodal Petrovi.42 Ten pokračoval v rozšiřování panství, kdyţ koupil zboţí v Lešanech,43 Rozstání,44 Rakouskách45 a Krumsíně.46 Ze zápisů z roku 1389 vyplývá, ţe Petr koupil také zboţí v Čechách, Pěnčíně a Sluţíně, ale vzápětí jej vyměnil za Myslejovice.47 A zápis z roku 1391 informuje o koupi vsí Dětkovice, Křenovice a Mitrov.48 Markrabě Jošt udělil Petrovi za mnohé sluţby 2. května 1389 lénem hrad Vícov, který Petr získal na Ješkovi Ozorovi z Boskovic.49 S Petrovou osobou je spojeno povýšení Prostějova na město. Stalo se tak v roce 1390, kdy markrabě Jošt udělil Prostějovu výroční trh, coţ zdůrazňovalo jeho hospodářský význam v celém okolí. Významným počinem Petra z Kravař bylo zaloţení augustiniánského kláštera v Prostějově v roce 1391, jemuţ udělil značný majetek: alodní dvůr před Prostějovem, zvaný Kopec, místo, kde dříve stávala tvrz, zvané Haltéř, a dále vesnice: Myslejovice se dvorem, Krasice s mlýnem, Lhotu se dvorem, lesem a loukami na Kosíři, lán, 2 podsedky a rybník v Kníničkách, z lesa Kuteřava u Drahan si mohli brát dříví na otop, dále vinice na svazích Kosíře a 8 hřiven ročního platu ve vsi Rakouskách.50 Později v letech 1406 – 1407 získal klášter ještě majetek Olšanech, Rakouskách a Smrţicích.51 V roce 1406 ještě Petr nadal Prostějov olomouckým právem, odúmrti a fojtstvím. Petr z Kravař zemřel v roce 1411 a zanechal za sebou rozsáhlé panství s městem Prostějovem, které se stalo významným obchodním centrem na trase mezi Olomoucí a Brnem a městem Plumlovem. K panství dále náleţelo městečko Kostelec a vesnice Bousín, Drahany, Drozdovice, Hartmanice, Krasice, Křenůvky, Lešany, Maršín, Mitrov, Mostkovice, Myslejovice, Ohrozim, Otinoves, Rakousky, Rozstání, Smrţice, Soběsuky, Určice, Vícov a Ţárovice.
Tedy 2 města, 1 městečko a 20 vesnic.
Následující vesnice byly v průběhu let 1309 – 1411 dočasně součástí panství: Čechovice (1309 – 1379), Dětkovice (1391 – 1398), Dubany (1397 - 1412), Krumsín
ZDO II, s. 101, č. 189, 1376. ZDO III, s. 121, č. 579, 1379. 43 ZDO III, s. 121, č. 578, 1379. 44 ZDO VI, s. 191, č. 257, 1391 – díl od Ješka z Rájce; ZDO VI, s. 191, č. 259, 1391 – od Viktora a Petra ze Křetína; ZDO VI, s. 205, č. 511, 1392 – od Archléba z Klečan. 45 ZDO VI, s. 215, č. 681, 1397. 46 ZDO VII, s. 282, č. 690, 1408. 47 ZDO VI, s. 179, č. 63, 1389 – prodávající Bohuněk Puklice z Čech; ZDO VI, s. 179, č. 64, 1389 – kupujícím Velislav z Meziboře; CDM XV, s. 255, č. 293. 48 ZDO VI, s. 191, č. 256, 1391. 49 Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 88; srov. CDM XV, 290. 50 ZDO VI, s. 197, č. 380 a č. 381, 1391. 51 ZDO VII, s. 259, č. 317, 1406. 41 42
10
(1389 – 1408), Lutotín (1325 - ?, od roku 1399 celá u olomoucké kapituly)52, Prostějovičky (1347 - ?), Seloutky (1325-?). Celé panství převzal v roce 1411 Petrův syn Jindřich. Bylo to v době nastávajících husitských válek, tedy v době nepříznivé pro rozvoj panství.53 Jindřich bojoval na straně Zikmunda a v bitvě u Vítkova byl smrtelně zraněn. Dědictví přešlo na Petra II. z Kravař, který byl odpůrcem Albrechta Habsburského a přešel k husitské šlechtě.54 Zemřel v roce 1434. Pak přešlo značně zadluţené panství na jeho syna Václava II. z Kravař. Uţ v průběhu válek byli Kravařové nuceni prodávat či zastavovat majetek. Jindřich tak prodal dvůr s příslušenstvím v Ohrozimi, další dvůr v Dubanech, platy na Stichovicích, platy a zboţí na Smrţicích.55 V roce 1437 se panství ujímá Václavův bratr Jiří z Kravař. Jeho manţelka Dorota z Valdštejna ho přijímá v roce 1446 na spolek na své věno ve vsích: Čechy, Stařechovice, Ohrozim a Lešany.56 Ve stejnou dobu mu Jakub z Dřínova zapsal díl Kostelce.57 Od Bočka z Kunštátu koupil díl Smrţic s patronátem.58 Jiří zemřel v roce 1466 a rod Kravařů tak vymírá po meči. Jiřího majetek byl rozdělen mezi jeho tři dcery. Plumlovské panství získala Johanka z Kravař. Zápis z roku 1480 vypovídá o velikosti panství, které zůstalo po Jiřím z Kravař, Johance připadlo: hrad Plumlov, městečko Plumlov, město Prostějov, městečko Kostelec, vsi: Bousín, Drahany, Hartmanice, Křenůvky, Maršín, Rozstání, Soběsuky, Smrţice, Stichovice, Stínava, Valtov a Ţárovice a oprava prostějovského kláštera, jenţ měl majetky v Prostějově, Krasicích, Myslejovicích, Olšanech, Smrţicích a Rakouskách.59 Vsi Určice, Lešany, Stařechovice, Čechy, Mitrov a Ohrozim byly připsány Johančině sestře Kunce společně s račickým panstvím. Johanka přijala na spolek svého manţela Jana Heralta z Kunštátu.60 Heralt panství rozšířil o ves Drţovice a část Podhájí.61 Po Heraltově smrti v roce 1490 obdrţela Johanka mocný list od krále Vladislava, jenţ jí umoţňoval disponovat s jejím majetkem. Johance podle zápisu z roku 1492
Údaj o olomoucké kapitule uvádí Hosák, L.: Historický místopis, s. 85. V citované listině je ale zmíněn Lutín, o Lutotíně zde zmínka není - CDM XII, 524. 53 Jindřich udělil městečku Kostelci právo odúmrti a upravil soudní práva. Ve stejné době se o Kostelec soudil s Heraltem Puškou z Kunštátu, protoţe vybudoval rybník u blízkých Stařechovic a zaplavil kostelecká pole a celý spor řešil olomoucký soud – viz Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 120. 54 Stejně jako Jan Tovačovský z Cimburka bojoval proti městu Olomouc a biskupovi Janu Ţeleznému. V roce 1431 došlo ke vpádu vojska, které vypálilo celý Prostějov – viz Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 128. 55 ZDO VIII, s. 297, č. 66, č. 67, č. 69, č. 79, 1412; ZDO IX, s. 334, č. 41, č. 42, 1417; ZDO IX, s. 350, č. 285, 1420. 56 ZDO X, s. 383, č. 384, 1446. 57 ZDO X, s. 386, č. 423, 1446. 58 ZDO X, s. 398, č. 583, 1447. 59 ZDO XII, s. 8 – 9, č. 28, 1480. 60 ZDO XII, s. 10, č. 30, 1480. 61 ZDO XII, s. 27, č. 199, 1481 - prodávající Zbyněk z Vrahovic; ZDO XII, s. 40, č. 289, 1482. 52
11
připadla celá ves Vrahovice s kostelním podacím,62 dvůr s mlýnem a jedním podsedkem v Seloutkách,63 dvůr s mlýnem ve Stichovicích. Johanka pak celý majetek postoupila Vratislavovi z Pernštejna.64 Šlo tedy o 1 město, 2 městečka a 21 vesnic. Dočasně připojené lokality: městečko Určice (1358 – 1480, pak součást račického panství), Lešany (1379 – 1480, také součástí račického panství.)
4.1. Niţší šlechta na území pozdějšího plumlovského panství V následujících
kapitolách
budou
představeni
příslušníci
niţší
šlechty
v jednotlivých lokalitách. Přhlédnuto bude rovněţ k majetkům vyšší šlechty. Jak jiţ bylo
řečeno,
hlavním
pramenem
jsou
deskové
zápisy.
Budeme
si
všímat
majetkových přesunů mezi jednotlivými osobami. Jakým způsobem k přesunu došlo, zda prodejem, darem čí zástavou. Dále lze z uvedeného vyčíst, jaké hospodářské statky k vesnicím náleţely. Často je ale v zápisech pertinenční formule. Někdy je ale konkrétní příslušenství vyjmenováno a tak se dovíme o existeci tvrzí, dvorů, menších dvorců, krčem, mlýnů, vinic, polí, pastvin, lesů, rybníků a řek. Dokonce v několika málo případech známe jménem i poddané. Další informaci, kterou lze někdy zjistit je, na kolik dílů byla vesnice rozdělena. Respektive, ţe rozdělena byla. Velkou část zápisů tvoří zápisy věna. Nejčastěji šlo o zápisy věna manţelkám. Ţenino věno bylo kapitálem, který vkládala do manţelství a jenţ se jí vracel, pokud přeţila manţela a byla tak zabezpečena na stáří. Manţelovou povinností bylo věno pojistit na některém vlastním majetku. Příjemčí neboli ručitel věna měl hradit to, co by se případně nedostávalo na statku manţela. Bylo povinností nejvyššího komorníka příslušné cúdy, aby prozkoumal, zda uvedený statek má dostatečný výnos k zabezpečení věna, neţ povolil zápis věna do desk, protoţe jinak mohlo být sáhnuto na komorníkův statek. Pokud byl statek, na němţ bylo věno pojištěno prodán, bylo věno převedeno na jiný statek.65 Manţelovou povinností bylo vyhotovit tzv. věnný list, v němţ svědčilo zpravidla šest manţelových známých jako rukojmí svým majetkem za splnění ustanovení věnného listu a na splnění podmínek dbali na manţelčině straně dva její známí jako věrné ruce či věřitelé.66 ZDO XIV, s. 67, č. 49, 1492. ZDO XIV, s. 67, č. 39, 1492. 64 ZDO XIV, s. 95, č. 193, 1493 – 1495. Původně získal plumlovské panství sňatkem s Johančinou dcerou Lidmilou, ta však záhy zemřela. Vratislav zastával úřad komorníka a poté i nejvyššího komorníka brněnského soudu, v letech 1494 – 1496 byl moravským zemským hejtmanem – Vorel, Petr: Páni z Pernštejna, s. 318. 65 Matějek F.: Moravské zemské desky II, s. LIII – LVIII. – Mlateček, K.: Nižší šlechta na Bučovicku a Slavkovsku, s. 167 – 170. 66 Matějek, F.: Moravské desky zemské II, s. LIII. 62 63
12
Ze zápisů tedy zjistíme, kdo komu věno zapisoval, na jakém majetku, většinou i v jaké výši. Někdy je uveden i příjemčí věna. Zjistíme tedy, jaký majetek vlastnil a můţeme předpokládat blízký vztah s příjemčím věna. Vzájemné vztahy, ať uţ příbuzenské nebo jiné, můţeme předpokládat také v případě zapisování spolků.67 Tato instituce slouţila k tomu, aby majitel určitého zboţí, který neměl dědice, mohl uzavřením spolku převést svůj majetek na svého společníka. Pokud by tak neučinil, přešel by majetek prostřednictvím odúmrtě na zeměpána.68 Z dalších zdrojů, zejména z půhonných knih budou doplněny další informace. V celkovém přehledu budou pouze okrajově zmíněny majetky církevních institucí, zejména olomoucké kapituly, ačkoliv podle původního plánu měly být do této práce zahrnuty.69
4.2. Čechovice Poprvé se ves připomíná v roce 1310 jako součást plumlovského panství a to aţ do roku 1376. Mezitím byla v polovině 14. století majetkem Viléma z Herštejna.70 V 70. letech 14. století ji Václav z Kravař postoupil Smilovi z Líšnice a Kunštátu.71 V zápise byla jmenovaná i místní tvrz. Doba vzniku není prokazatelná, poslední zmínka o ní pochází z roku 1379.
Z niţších šlechticů zde majetky získali
v 70. letech 14. století od Smila z Líšnice a Kunštátu Bedřich a Vlček z Opatovic a Jan z Říčan.72 V pramenech se nezachoval nikdo s přízviskem po Čechovicích.73 Za Václava z Kravař se část vsi dostala do majetku olomoucké kapituly.74 V roce 1517 olomoucká kapitula zapisuje ves Čechovice spolu s dalšími majetky Vilémovi z Pernštejna a ves se tak znovu stává součástí plumlovského panství.75 Zda a kdy se celá ves dostala do rukou kapituly není jasné, nevíme tedy, zda byla rozdělena mezi kapitulu a niţší šlechtu. V 16. století je v uvedeném zápise jmenovaná celá.
Mlateček, K.: Nižší šlechta na Bučovicku a Slavkovsku, s. 165. K tomu např. Mezník, J.: Lucemburská Morava 1310 – 1423. Praha 1999, s. 156. 69 K biskupským lénům: Lechner, Karl: Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz. Brünn 1902. 70 ZDO I, s. 8., č. 186, 1351; ZDO I, s. 15, č. 303, 1353. Podobnou historií prochází i ves Krasice, s tím rozílem, ţe je Petr z Kravař zapisuje augustiniánskému klášteru v Prostějově. 71 CDM XI, s. 36, č. 43, 24. 6. 1376; ZDO III, s. 102 č. 205, 1376. 72 ZDO III, s. 121, č. 567, 1379; ZDO III, s. 121, č. 568, 1379. 73 Tento název je jedním z problematických, protoţe je lehce zaměnitelný s toponymem Čehovice a někdy i s názvy Čelechovice a Čechůvky. Navíc severně od Olomouce se nacházejí ještě jedny Čechovice, které nenáleţejí do zkoumaného regionu a byly v majetku olomoucké kapituly. 74 CDM XV, s. 145, č. 170; ZDO III, s. 102 č. 205, 1376. 75 ZDO XVII, s. 192, č. 171, 1516. 67 68
13
4.3. Krasice Historie Krasic se podobá historii Čechovic. K plumlovskému panství byly připojeny ve stejnou dobu a i zde měl majetek Vilém z Herštejna, na kterém zapisoval věno svým manţelkám Markétě a pak Kláře. Stejně tak Václav z Kravař zde zapisuje věno manţelce Alţbětě.76 V roce 1392 nadává Petr z Kravař augustiniánský klášter v Prostějově majetkem, jehoţ součástí je mimo jiné také celá ves Krasice. 77 Johanka z Kravař
pak
ve
svém
dědictví
po
Jiřím
z Kravař
obdrţela
také
opravu
augustiniánského kláštera. Ves tedy byla téměř po celou dobu ve vlastnictví pánů z Kravař.
4.4. Čechy K plumlovskému panství se část vsi dostává od Smila z Meziboří, zápis byl proveden v roce 1416. Dále pak Jiří z Kravař získává díl Čech spolkem se svou manţelkou Dorotou z Valdštejna. Po smrti Jiřího připadlo zboţí v Čechách jeho dceři Kunce a na počátku 16. století ji celou s tvrzištěm Ladislav z Boskovic zapisuje Vilémovi z Pernštejna.78 Poprvé jsou v roce 1349 jmenováni bratři Bernard79 a Čeněk z Čech, kteří spolu uzavřeli spolek na všechny statky. Jejich otec se jmenoval Lucek.80 Čeňkova ţena Vratka obdrţela věno na Čechách. Čeněk je jmenován společně s Hermanem z Bílovic v zápise, jímţ prodává zboţí Jimram z Pernštejna Adamovi z Konice.81 V roce 1360 je Vratka jiţ označena jako Čeňkova vdova a uzavřela spolek na polovinu zboţí v Čechách včetně hradu a 40. kop věna s Čeňkovmi potomky.82 Lucek z Čech, Čeňkův syn, uzavřel spolek na Čechy včetně hradu s Vaňkem z Dubu.83 Později Lucek společně s bratrem Benešem řečeným Černín a ostatními Luckovými potomky prodali své zboţí, jmenovitě půl tvrze a půl vsi Čechy, dále zboţí ve Sluţíně, Pěnčíně a Lešanech, patronátní právo v Ohrozimi a v Čechách, Bartošovi z Valečova, který se pak psal z Čech.84 Ten prodal roční plat na Sluţíně, ZDO II, s. 78, č. 388, 1373. ZDO VI, s. 197, č. 380, 1392. 78 ZDO XVII, s. 184, č. 135, 1513-1514. 79 Bernardova ţena se jmenovala Adlička a věno jí bylo zapsáno na vsi Lešany. Bernard měl další majetky v Hradišti a Ohrozimi, které vyměnil s Janem z Boskovic za dvůr a tři menší dvorce ve vsi Bazkow. 80 ZDO I, s. 3. č. 67, 1349; ZDO I, s. 25, č. 512, 1358. Černý přepisuje Luckovo jméno „Lucek“, Hosák pouţívá „Lúček – Hosák, L.: Historický místopis, s. 75. 81 ZDO I, s. 28, č. 560, 1358. 82 ZDO I, s. 3. č. 68, 1349; ZDO I, s. 36, č. 722, 1360; ZDO I, s. 36, č. 723, 1360. 83 ZDO I, s. 32, č. 629, 1359. 84 ZDO I, s. 42, č. 862, 1365. 76 77
14
Čechách a Pěnčíně Bartošovi Puklici.85 Bartoš Puklice získal další díl v Čechách – půl tvrzi a popluţní dvůr, dále ve Sluţíně a Pěnčíně od Břenka z Valečova.86 Dále se objevují bratři Zdeněk a Bohuněk řečení Puklice z Čech, kteří uzavřeli spolek na všechna svá zboţí.87 Bohunek zapsal 1389 Petrovi z Kravař všechny své majetky v Čechách, kromě deset hřiven platu, které obdrţel Alšík z Líšnice, a své podíly v Pěnčíně a Sluţíně, coţ Petr obratem prodal Velislavovi z Meziboří.88 Bohuněk z Puklice pak koupil od Petra z Kravař vesnici Dětkovice s tvrzí a dvorem.89 Díl Čech vlastnil Vilém z Kunštátu a z Loučky, který jeho část prodal svému bratranci Ješkovi Puškovi z Kunštátu,90 a další část, jmenovitě půl tvrze, mlýn a dvůr s příslušenstvím prodal Velislavovi z Meziboří.91 Smil z Meziboří pak prodal tvrz a ves Čechy a podíly na vsích Sluţíně a Pěnčíně Jindřichovi a Petrovi z Kravař.92 V roce 1446 přijala Dorota z Valdštejna, manţelka Jiřího z Kravař svého muţe na spolek na věno v Čechách, Stařechovicích, Ohrozimi a Lešanech.93 Podíl po Ješkovi Puškovi z Kunštátu zdědil jeho syn Heralt Puška, který se po Čechách rovněţ psal, ačkoliv tvrz byla v majetku Velislava z Meziboří a posléze pánů z Kravař. Přesto měl Heralt v Čechách v roce 1407 purkrabího Jana z Dohnalic. Tvrz byla na počátku 16. století jiţ pustá. Heralt zastával v roce 1409 úřad olomouckého nejvyššího sudího, zemřel asi roku 1419.94 Vesnice byla rozdělena opět mezi několik majitelů. Stála v ní tvrz, která byla patrně větších rozměrů, protoţe zpočátku je v pramenech uváděna jako castrum. Místní vladycký rod z Čech postupně ves prodal pánům z Kunštátu a z Kravař.
4.5. Drahany V blízkosti Drahan se nacházel hrad, který byl jiţ v první čtvrtině 14. století pustý. V tomto stavu a s přilehlou osadou Drahany jej koupil v roce 1325 Vok z Kravař. Ve ZDO I, s. 55, č. 1116, 1368. ZDO II, s. 80, č. 426, 1373. 87 ZDO IV, s. 128, č. 78, 1381. 88 ZDO VI, s. 179, č. 63 a 64, 1389. K tomu Balteka, T.: Páni z Kravař, s. 87: Petr z Kravař pohnal Aleše z Kunštátu a Líšnice, který získal mimosoudně na Petrově klientovi Bohuňkovi Puklicovi řečeném Čech 100 hř. 89 ZDO VI, s. 226, č. 837, 1398. 90 ZDO VI, s. 182, č. 124 a 127, 1389. Tento díl zdědil Vilém po strýci Hrochovi – viz Futák, P. – Plaček, M.: Páni z Kunštátu, s. 431 a 437. 91 ZDO VI, s. 18, č. 217, 1391. Velislav zde zapsal věno své manţelce Aneţce - ZDO VI, s. 193, č. 292, 1391. 92 ZDO VIII, s. 330, č. 636, 1416. 93 ZDO X, s. 383, č. 384, 1446. 94 Futák, P. – Plaček, M.: Páni z Kunštátu, s. 406 a 421. Jeho dědictvím byly dále vsi Doubravice a podíl měl rovněţ na Otaslavicích. 85 86
15
vlastnictví pánů z Kravař byly patrně po celou dobu, jako dědictví po Jiřím z Kravař je získala Johanka. V brněnských deskových zápisech z let 1350 – 1373 se objevují osoby s přízviskem z Drahan. Zápisů je pouze několik, takţe je moţné jednotlivé osoby pouze vyjmenovat a konstatovat, ţe drţeli majetky v okolí Tišnova. Souvislost se vsí Drahany a případné vztahy ke Kravařům se nepodařio zjistit.95
4.6. Drţovice Drţovice se k plumlovskému panství dostávají aţ ze Heralta z Kunštátu, který je v druhé polovině 15. století koupil od Zbyňka z Vrahovic. Do té doby se setkáváme s řadou příslušníků niţší šlechty. V roce 1365 je v deskovém zápise zmíněn Budslav z Drţovic, s nímţ vstoupil ve spolek Ješek z Heroltic.96 Ve stejném roce je zmíněn Petřík z Drţovic, prodávájíci plat
Archlébovi ze Stařechovic.97 Z dalšího
vyplývá, ţe Petřík byl bratrem Janka z Drţovic, a ţe společně prodali blíţe neurčený
majetek
v Drţovicích
bratrům
Lovkovi,
Markvardovi
a
Adamovi
z Dobromilic.98 Titíţ bratři koupili v Drţovicích ještě dvůr s příslušentvím, dva dvorce a polovinu krčmy s veškerými právy od Onše z Drţovic a jeho synů Bolíka, Vicena a Řivína.99 Pouze Lovek se pak psal z Drţovic a zapsal zde věno své ţeně Magdaleně. Nicméně z roku 1381 pochází zápis, jímţ drţovický majetek získaný od Onše z Drţovic, přenechal Markvardovi a Adamovi.100 Na další část uzavřel spolek se Znatou a Herešem z Mejlic101 a Znatovi také o dva roky později zapisuje opět
Nejprve Bohuš z Drahan, s kterým uzavřel spolek Bohuš z Budče. Zboţím Bohuše z Drahan byla Nová Ves a Újezd. Na všech statcích pak zapsal věno své manţelce Jitce - ZDB I, s. 11, č. 209, 1350; ZDB III, str. 31, č. 237, 1358. Jde patrně o Tišnovskou Novou Ves a Újezd u Tišnova. Dalším byl Smil z Drahan, jenţ také disponoval zboţím v Nové Vsi a Újezdě, a obojí zapsal Mikulášovi z Nové Vsi - ZDB III, s. 38, č. 442, 1358. Lovek z Drahan zapsal roku 1365 se souhlasem svého bratra Hereše věno na vsi Řikoníně a Nové Vsi manţelce Markétě, která pravděpodobně brzy zemřela. - ZDB IV, s. 53, č. 172, 1365. V tomtéţ roce je totiţ zapsán prodej Dobešovi z Křiţánkova – jde o zboţí v Mikulovicích a Kluči, které měl Lovek od manţelky Elišky - ZDB IV, s. 57, č. 246, 1365. V pozdějším zápise z roku 1368 je zpráva o prodeji lesa v Nové Vsi Mikšovi z Újezda a jeho dědicům. - ZDB V, s. 77, č. 125, 1368. Ve stejném roce byl zapsán prodej zboţí v Nové Vsi Pešíkovi a Hartmanovi z Bukovic. - ZDB V, s. 78, č. 127, 1368. Bratrům z Bukovic prodal svou část Nové Vsi i Hereš z Drahan.95 Lovek ještě prodal Heroldovi z Heroltic zboţí v Ostrově a Vésce. - ZDB V, s. 77, č. 121, 1368 Posledním nositelem predikátu z Drahan je Vok, jenţ je zmíněn v zápise z roku 1373, v němţ zapisují Proček z Lomnice a Filip z Křiţánkova Heroldovi z Heroltic a Mikšovi z Újezda to zboţí, jeţ měl dříve právě Vok z Drahan. 96 ZDO I, s. 40, č. 812, 1365. 97 ZDO I, s. 44, č. 916, 1365. 98 ZDO I, s. 55, č. 1109, 1368. 99 ZDO I, str. 49, č. 994, 1368 100 ZDO I, s. 55, č. 1110, 1368; ZDO IV, s. 132, č. 174, 1381. V jiných zápisech se také objevuje jako Lovek z Prus - ZDO II, s. 81, č. 466, 1374. Zbylí dva bratři se nadále psali z Dobromilic a všichni tři dále získávali i majetek v Dobromilicích a také uzavřeli na své majetky spolek: ZDO II, s. 81, č. 466, 1374; ZDO III, s. 108, č. 319, 1377. 101 ZDO VI, s. 180, č. 88, 1389. Znata z Mejlic prodal drţovický majetek Mikšovi z Chudobína 95
16
majetek po Onšovi z Drţovic.102 Ze stejného roku, tedy 1391 je zápis věna Lovkově druhé ţeně Bětce. Z něj vyplývá, ţe Lovek vlastnil vedle dvora v Drţovicích také tvrz, mlýn a další příslušenství.103 V roce 1398 jiţ Commissarius Martin z Radatic zapisuje Lovkův majetek v Drţovicích Ješkovi Puškovi z Kunštátu. Od něj pak majetek přechází na Sulíka z Konice.104 Zde můţeme vidět příklad spolupráce a následně také sporu mezi představiteli šlechty. Sulík si od Ţidů půjčil 500 hřiven, ručitelem mu byl Petr z Kravař. Sulík závazkům patrně nedostával, a proto Petr ţádal náhradou postoupení Drţovic a dokonce Sulíka pohnal před soud.105 Výsledek soudu není známý, spor dopadl patrně smírem, protoţe Sulík nadále disponuje drţovickým zboţím, jeţ v roce 1408 prodává olomouckému kanovníkovi Rackovi z Trpenovic. Ten okamţitě uzavírá spolek na Drţovice se svým bratrem Herešem, rytířem z Trpenovic.106 Racek z Trpenovic měl další zboţí i v Trpenovicích, Vrahovicích a Čechovicích, jak se dovídáme z půhonu, který vedl proti Zbyňkovi z Rakousek, protoţe mu zasahoval do místních pastvišť a břehů.107 Od 70. let 14. století v zápisech vystupuje Pešík Jícha z Drţovic, jenţ na Drţovicích zapsal věno své ţeně Anně, za souhlasu Václava a Petra z Kravař.108 Jeho druhou ţenou byla Johanka, jíţ věno na Drţovicích zapsal v roce 1382.109 Další majetek získal ve Víceměřicích od Mikšíka z Víceměřic, jemu také prodal část majetku v Drţovicích a následně oba uzavřeli na svá zboţí spolek.110 Pešík Jícha měl s Johankou syna Jana Jíchu z Drţovic, o němţ víme to, ţe uzavřel několik ZDO VI, s. 193, č. 290, 1391. Znata z Mejlic později zapsal Mikšovi z Chudobína dva lány, dva dvorce, půl krčmy - ZDO VII, s. 255, č. 261, 1406. 103 ZDO VI, s. 193, č. 290, 1391. 104 ZDO VI, s. 226, č. 841, 1398. Ten zde poté zapsal věno manţelce Sulíka z Konice Kláře a následně zboţí Sulíkovi prodal - ZDO VI, s. 229, č. 890 a 891, 1398. Ještě předtím zapsal Ješek plat na Drţovicích Medlíkovi z Vrahovic - ZDO VI, s. 197, č. 376, 1391. 105 LCS I, s. 119, č. 62, 1405; LCS I, s. 173, č. 303, 1405. Sulíka poháněla rovněţ z Drţovic paní Jaruše z Boleluce, někdy Smilová z Lestnice, protoţe jí její rychtář i s počty zběhl k Sulíkovi. 106 ZDO VII (Petr z Kravař), s. 274, č. 568, 1408; ZDO VII, s. 274, č. 569, 1408. 107 LCS II, s. 380, č. 68, 1412. Tato část Drţovic = tvrz, 14 lánů, pastviny, mlýn, dvě krčmy a dva dvorce, postupně přechází na další majitele: Jan řečený Skřítek z Trpenovic, ten uzavřel spolek na svá zboţí v Drţovicích, Vrahovicích, Trpenovicích a Postřelmově se svým strýcem Kuncem ze Zvole a se svojí matkou Kunkou - ZDO VIII, s. 357, č. 388, 1420. Po jejich smrti disponoval zboţím, včetně tvrzi v Drţovicích král Zikmund, který jej postoupil Petrovi ze Zvole a ten dále Markvardovi ze Zvole - ZDO X, s. 394, č. 551, 1447. Ten zde zapsal věno své manţelce Margaretě z Czamborowa (lokalita není známa). Od ní se zboţí dostává Janovi ze Zvole a jeho synům Janovi a Hynkovi, jejichţ matkou je Margaretina sestra Ofka - ZDO XI, s. 423, č. 27, 1464. Jan ze Zvole získává i další část Drţovic od Vaňka z Boskovic. Od Jana ze Zvole získává majetek v Drţovicích, Vrahovicích a Trpenovicích Mikuláš z Nezdenic. Uzavírá spolek s Jiřím Kuţelem z Ţeravic. A ten se později spolčí s Jiříkem z Vlčnova - ZDO XI, s. 443, č. 289; s. 448, č. 342, 1466; ZDO XII, s. 10, č. 33, 1480. 108 ZDO III, s. 101 č. 190, 1376. Zboţí zde Pešík získal od Beneše z Kravař - ZDO IV, s. 130, č. 109, 1381. 109 ZDO IV, s. 140, č. 329, 1382. 110 ZDO V, s. 170, č. 45, 1386; ZDO V, s. 172, č. 74 a 75, 1387. Pro praxi týkající se věna je příznačné, ţe k prodeji části Drţovic musela dát Johanka souhlas, společně se svým bratrem Maršíkem z Chvalovic, který byl patrně příjemčím jejího věna. Mikšík z Víceměřic uzavřel spolek na roční plat z Drţovic se svými dětmi - ZDO X, s. 375, č. 257, 1437. 102
17
spolků. Nejdříve s Johankou, pak s Jankem z Rakousek, následně s Ješkem z Rakousek a nakonec s Jakubem z Krumsína na zboţí v Krumsíně a Drţovicích.111 Se souhlasem Jana z Krumsína zapsal plat na Drţovicích Mikešovi z Lešan a jeho ţeně Katruši.112 Rovněţ v 70. letech se objevuje kněz z Oder Jan Wigant, řečný Knab. Majetek měl v Dubanech a zboţí v Drţovicích koupil od Štěpána ze Seloutek. Obratem zde zapsal věno manţelce Markétě.113 Dále se psal z Drţovic. Z půhonných knih se dovídáme o jistém Vaňkovi, který je označen jako Wiknani familiaris, jenţ pohání Kubíka ze Štětovic o pět hřiven. Mezi jeho svědky je jinde nezmíněný Jaroš z Drţovic.114 Vítek z Drţovic, v zemských deskách je zmíněn pouze dvěma zápisy z roku 1391. Poprvé mu Eliška z Doloplaz, vdova po Ješkovi zapisuje své věno v Doloplazech a podruhé prodává Mikšíkovi z Podhradí vinici zvanou Klín v Ořechovém.115 Medlík z Drţovic v pramenech vystupuje v roce 1391, kdyţ zapsal na Drţovicích věno své manţelce Anně.116 V zápise je rovněţ uvedeno, ţe k tomu došlo za souhlasu Ješka Pušky z Kunštátu. V roce 1417 se objevuje Mikuláš z Drţovic, uzavírající spolek s Petrem z Čertoryj. Jeho sestrou byla Machna, manţelka Jana z Duban, jejíţ věno Mikuláš přijal. 117 Další osobou píšící se po Drţovicích je Markéta, v roce 1407 uzavřela spolek se svým manţelem Václavem z Chomutovic na věno, které měla na Drţovicích.118 A ten jí zapsal věno v Chomutovicích. Příjemčím věna byl Markétin syn Jan z Drţovic.119 Ten podle dalších zápisů pojal za manţelku také Markétu a jejich dcery se jmenovaly Kateřina a Magdalena.120 Markéta z Drţovic měla dvě sestry Bonuši a Annu z Olomouce, obě ji pohnaly před soud, protoţe jim drţela jejich otcovské díly.121 Spor dopadl pravděpodobně vyrovnáním, protoţe Bonuše pak uzavřela spolek na drţovické zboţí s Bedřichem, Alšem a Zbyňkem z Vrahovic.122 Část
ZDO VI, s. 209, č. 575, 1397; ZDO VI, s. 209, č. 576, 1397; ZDO VI, s. 226, č. 844, 1398; ZDO Vii, s. 242, č. 56 a 57, 1406. Další spolek oba uzavřeli s Přečkem, synem Jana z Rakousek. 112 ZDO VII, s. 286, č. 746, 1409. 113 ZDO II, s. 72, č. 267, 1373; ZDO IV, s. 132, č. 156 a 157, 1381. Další majetek získal v Těšanech. 114 LCS I, s. 10, č. 49, 1390. 115 ZDO VI, s. 184, č. 140 a 141, 1391. 116 ZDO VI, s. 194, č. 311, 1391. 117 ZDO IX, s. 337, č. 102, 1417; ZDB XI, s. 317, č. 460, 1417. 118 ZDO VII, s. 280, č. 655, 1408. 119 ZDO VII, s. 280, č. 656, 1408; ZDO VIII, s. 296, č. 43, 1412. 120 ZDO X, s. 393, č. 533, 1447; ZDO XI, str. 447, č. 328, 1466. Jan z Drţovic oběma dcerám zapsal jejich drţovické dědictví - ZDO XI, str. 447, č. 328, 1466. 121 LCS III/2, s. 608, č. 1009, 1447. 122 ZDO XI, s. 427, č. 66, 1464. Ještě předtím se objevuje Aneţka z Drţovic, jiţ jako vdova Mikuláše z Hostivic, a to v roce 1447, kdy je jí potvrzeno věno po Mikulášovi v Hostivích, na něţ následně uzavírá spolek s Alšem z Vrahovic a jeho manţelkou Helenou - ZDO X, s. 411, č. 749, 1447; ZDO X, s. 412, č. 753, 1447. 111
18
Drţovic drţel také Petr z Konice, ten ji prodal rovněţ Alšovi z Vrahovic.123 Zbyňkovi z Vrahovic vloţil roční plat z Drţovic Beneš z Bílkova124 Konečně Zbyněk z Vrahovic vkládá Heraltovi Puškovi z Kunštátu ves Drţovice: „...což se mi tu po mém otci Alšovi a Bonuši z Držovic a po Benešovi Pražmovi z Bílkova dostalo...“125 Část Drţovic vlastnil Mikuláš z Nezdenic a po něm Jiří z Nezdenic. Poručník Jiřího sirotků Jan Pňovský ze Sovince tento díl zapsal Janovi Heraltovi z Kunštátu.126 V roce 1492 se celá ves stává majetkem Johanky z Kravař, vdovy po Janovi Heraltovi z Kunštátu. A dále pak v následujícím století přechází pod panství Pernštejnů. Vidíme tedy, ţe vesnice byla po celou sledovanou dobu rozdělena mezi několik majitelů, převáţně z řad niţší šlechty. K úplnému scelení Drţovic došlo aţ na konci 15. století a pod panstvím vyšší šlechty.
4.7. Dubany Dubany, respektive jejich část, se pod kravařskou správu dostaly za Petra z Kravař, kdy společně s Markvartem ze Šternberka získal majetek po Petrovi ze Šternberka, ovšem s vyjímkou věnných statků Petrovy ţeny Anny.127 Od Petra ze Šternberka drţel majetek v Dubanech Skřítek z Trpenovic a po něm jeho syn Hereš z Trpenovic.128 Později prodal Petr ze Šternberka totéţ zboţí Valentinovi z Majetína.129 Petr z Kravař tedy zapsal Dubany společně s dalšími vesnicemi v roce 1397 Anně ze Šternberka.130 V roce 1407 poháněl Jana Varmuţi z Duban, ţe mu drţí jeho dvůr v Dubanech, soud ale rozhodl, ţe Jan drţí dvůr od svého pána a nemá tedy na půhon odpovídat.131 Jeden dvůr v Dubanech ale Kravařové vlastnili, protoţe jej Jindřich z Kravař prodal prostějovskému měšťanovi Mikšovi řečenému Potůček a jeho ţeně Elišce spolu s třemi hřivnami ročního platu.132
ZDO X, str. 385, č. 408, 1446. Zápis praví, ţe zboţí získal po Anně z Borotína. ZDO XII, s. 15. č. 76, 1480. 125 ZDO XII, s. 27, č. 190, 1481. 126 ZDO XIII, s. 57, č. 90, 1490. 127 ZDO VI, s. 213, č. 642, 1397. 128 ZDO IV, s. 142, č. 351, 1382. Zápis Herešovi stvrzval i Petr z Kravař. Hereš zde a v Polici a Kloboučkách také zapsal věno své ţeně Dorotě - ZDO IV, s. 142, č. 353, 1384. 129 ZDO VI, s. 191, č. 265, 1391. Valentin z majetína je totoţný s Valentinem z Přestavlk, viz níţe. O zboţí po něm mj. i v Dubanech vedl spor jeho bratr Adam z Přestavlk s Bohunkem z Majetína - LCS I, s. 295, 777, 1408. 130 ZDO VI, s. 213, č. 642, 1397. 131 LCI I, s. 159, č. 217, 1406; Nález s. 211, č. 161. 132 ZDO VIII, s. 297, č. 67, 1412. 123 124
19
Větší část vesnice náleţela niţší šlechtě. Někteří příslušníci se po Dubanech také psali, zároveň však disponovali i jinými majetky. První se v pramenech objevuje Vítek z Duban, který zapsal v roce 1349 a 1350 věno své manţelce Ance na Loučanech.133 A pouze jedním zápisem Havel z Duban, majitel dvoru, části krčmy a příslušenství, coţ všechno prodal Medvídkovi z Vřesovic.134 V případě Matěje z Duban by mohlo jít o Matěje z Kostelce, kterému zboţí v Dubanech prodala Anna, ţena Staňkova.135 Matěj, uţ s přízviskem z Duban, zapsal téhoţ roku, tedy 1381, věno manţelce Kačně.136 Kačna, dcera Přecha z Rakousek, uzavřela spolek na své zboţí v Dubanech s jeho vdovou Annou z Rakousek.137 Markvart z Duban a z Miroslavi, řečený Hadač, získal zboţí v Naseměřicích od bratrů z Hrušovan.138 Erharda z Kunštátu a Vojnu ze Štětína učinil poručníkem všech svých statků.139 Z Markvartových potomků je známá dcera Markéta, někdy řečená Douška. V zemských deskách se objevuje v letech 1415 – 1447.140 S Fraňkem z Doloplaz uzavřela spolek na Miroslav, kterou drţela po svém otci. Rovněţ je zde zmíněn poručník Vojna ze Štětína, jenţ se spolkem souhlasil. 141 Dále disponovala majetkem ve Skrbni, jejíţ část jí a jejímu muţi Janovi, řečenému Sirotek intabulovali ručitelé za Fraňka ze Skrbně Václav Rus z Doloplaz, Franěk z Hartmanova a Petřík z Nákla. Jmenován je také Markétin syn Alšík, který dále pouţíval přízvisko Skrbenský z Doloplaz. Z půhonných knih vysvítá, ţe Markéta byla nejprve provdaná za Franka ze Skrbně a Václav z Doloplaz byl jeho bratr.142 V roce 1447 je uţ Markéta jmenovaná jako mrtvá a Alšík jako její ručitel zapisuje zboţí ve Skrbni Václavovi Skrbenskému z Doloplaz.143 Markvart měl bratra Oldřicha z Duban, jak vyplývá ze zápisu, jímţ jim oběma a jejich dědicům prodal Archléb z Vetéřova Mikulčice.144 Oldřich dále vlastnil ves Kunovičky.145 ZDO I, s. 5, č. 103, 1349; ZDO I, s. 8., č. 180, 1350. ZDO I, s. 27, č. 541, 1358. 135 ZDO IV, s. 131, č. 149, 1381. 136 ZDO IV, s. 132, č. 154, 1381. 137 ZDO IV, s. 136, č. 255, 1382. 138 ZDB VIII, s. 239, č. 416, 1406. 139 ZDB VIII, s. 239, č. 417, 1406. 140 Černého Ukazatel rozlišuje dvě Markéty z Duban, jednu řečenou Douška. Domnívám se, ţe jde o jednu a tutéţ osobu. 141 ZDB XI, s. 297, č. 142, 1415. 142 LCS III/2, s. 467, č. 191, 1437; LCS III/2, s. 483, č. 89, 1437. Spor byl veden o Markétino věno ve Skrbni, jeţ jí bylo nakonec intabulováno. 143 ZDO X, s. 394, č. 546, 1447. Ten pak týţ majetek po Markétě Doušce zapisuje Ondřejovi Vznatovi z Vojnic - ZDO X, s. 394, č. 550, 1447. 144 ZDO VIII, s. 326, č. 571, 1416. 133 134
20
Jan, řečený Ryšek z Duban – poprvé uveden v roce 1407, kdy byl pohnán Janem mladším z Puklice, ţe mu jeho otec Mikeš pobral zboţí a nevrátil. Spor byl vyřešen soudním smírem.146 Později v roce 1416 mu bratři z Hrušovan prodávali pole v blízkosti Miroslavi.147 Ze zápisu věna ve Štěpánově se dovídáme o Janově manţelce Achně, která byla sestrou Mikuláše z Drţovic.148 Pouze v půhoných knihách jsou zmínky o dalších osobách nesoucích přízvisko z Duban. O Zdeně z Duban lze říci pouze to, ţe její muţ se jmenoval Zdislav, a ţe se soudila s Čeňkem z Mošnova, protoţe jí neprávem drţel zboţí v Mikulčičích.149 Zpráva o Kateřině z Duban je ještě stručnější, neznáme ani jméno jejího muţe. Je zřejmé jen to, ţe se přela se Smilem z Věţek.150 Dále je zde spor Jana a Štěpána z Duban se Zdeňkem z Přestavlk, který jim pobíral platy na dvoře v Dubanech, ačkoliv jej jejich otec nikdy neučinil jejich poručníkem.151 Další majetky v Dubanech vlastnili niţší šlechticové, kteří predikátu z Duban nepouţívali. Nejprve Herdoň a Budslava, manţelé z Chudobína, uţívali plat z dubanského dvora, který získali jako dědictví. Tento plat postoupili Janovi, faráři z Oder, a Vignandovi řečenému Knab z Oder, o čemţ svědčí zápis z roku 1373. Vignand pak zboţí prodal Janovi ze Štětovic.152Týţ Jan, řečený Varmuţa ze Štětovic zapsal věno své ţeně Budslavě na Štětovicích výměnou za věno, které měla v Dubanech.153 Dvůr
v Dubanech
s příslušenstvím
vlastnili
také
bratři
Bohuněk
a
Adam
z Rakových, kteří jej prodali Janovi z Ivaně, a ten zde obratem zapsal věno své ţeně Světlaně. Ještě ve stejném roce ale celé zboţí prodal Petrovi z Nákla.154 Později se objevuje Johanek z Ivaně, který vyňal dvůr, půl lánu, roční plat a podsedka v Dubanech a vloţil Pavlíkovi z Přestavlk.155 Ten dubanské zboţí postoupil svému bratrovi Valentinovi z Přestavlk, jenţ se také psal z Majetína a jinou část Duban
O ves vedl spor s Kateřinou, vdovou po Oldřichovi Hechtovi z Rosic, který skončil smírem: LCS II, s. 212, č. 941, 1410; ZDB IX, s. 276, č. 372, 1412. Markvart pak Kunovičky prodal Janovi řečenému Kočka z Říčan - ZDB XII, s. 329, č. 36, 1420. 146 LCI II, s. 92, č. 373, 1407. 147 ZDB XI, s. 302, č. 222, 1416. Ve stejném roce mu vdova po Oldřichu Hechtovi z Rosic zapsala prodej vsi Bohušice - ZDB XI, s. 303, č. 235, 1416. Tento majetek Jan vzápětí postoupil Janovi, řečenému Kočka z Říčan - ZDB XI, str. 303, č. 236, 1416. 148 ZDB XII, s. 329, č. 36, 1420. 149 LCS III/2, s. 519, č. 439, 1437. 150 LCS III/2, s. 592, č. 896, 1447. 151 LCS III/2, s. 548, č. 626, 1446. 152 ZDO II, s. 72, č. 267, 1373; ZDO III, s. 104, č. 261, 1376. 153 ZDO IV, s. 129, č. 102, 1381. 154 ZDO III, s. 104, č. 253, 1376; ZDO III, s. 104, č. 254, 1376; ZDO III, str. 104, č. 255, 1376. 155 ZDO IV, s. 130, č. 126, 1381. 145
21
získal od Petra ze Štěrnberka (viz výše)156 V majetku rodu z Majetína byla část Duban i nadále, Jan z Majetína zde zapsal věno své ţeně Anně.157 V roce 1464 je v zemských deskách jmenovaná Machna z Majetína, která rovněţ vlastní majetky v Dubanech. V zápisech z let 1480 – 82 se píše Machna z Duban a její děti jsou Jindřich a Anna z Vlašimě.158 Dále jsou Dubany v zemských deskách zmíněny aţ v roce 1510, kdy vloţil ves Dubany s kostelním podacím Heřman ze Zástřizl Vilémovi z Vícova. Stejný majetek později
Vilém
vloţil
Vilémovi
z Pernštejna
a
Dubany
se
tak
začlenily
do
plumlovského panství pod pernštejnskou vládou.159 Ve sledovaném období byla tedy vesnice rozdělena mezi vyšší a niţší šlechtu.Z vyšší šlechty byli zastoupeni po určitý čas páni z Kravař a páni ze Šternberka. Postupně se nakonec celá stala majetkem pánů z Pernštejna.
4.8. Hartmanice Ves vznikla snad v polovině 13. století a je spojována s osobou moravského šlechtice Crhy z Ceblovic, jenţ získal celou oblast výsluhou od krále. Název měla získat po jeho synovi Hartmanovi z Holštejna. Po druhé světové válce byla obec přejmenována, nyní nese název Niva.160 Poprvé je v pramenech zmíněna v roce 1347 jako součást plumlovského panství Beneše z Kravař.161 Hosák dále uvádí, ţe byla součástí plumlovského panství aţ do 16. století. Zemské desky nás opět zpravují i o několika niţších šlechticích, kteří se sice po Hatmanicích píší, ale mají majetky jinde, a poměrně vzdálené od Hartmanic, často náleţející k území brněnské cúdy. S těmito majetky v rámci zemských desek disponují, o Hartmanicích samotných nejsou téměř ţádné zmínky. I zde ale můţeme nahlédnout
do
ţivota
této
společenské
skupiny,
protoţe
zrovna
šlechtici
z Hartmanic v deskách nezřídka vystupují v roli ručitelů a věřitelů.
ZDO IV/4, s. 158, č. 666, 1385 – stejně tak i majetek v Přestavlcích. ZDO VIII, s. 312, č. 314, 1412. Majetek zde později měla také Machna z Majetína - ZDO XI, s. 428, č. 84, 1464. 158 ZDO XII, s. 13, č. 163; s. 23, č. 150; s. 25, č. 171; s. 33, č. 232; s. 38, č. 272 – ze zápisů vysvítá, ţe Machna vlastnila majetek dále v Majetíně, Bolelouci, Vyškůvkách a Láznicích. Obě děti vzala na spolek. 159 ZDO XVII, s. 171, č. 70; s. 181, č. 121. 160 Hosák, L.: Historický místopis, s. 79. 161 CDM XV, s. 43, č. 55. 156 157
22
Ondřej
Kyj
z Hartmanic,
kromě
Hartmanic
měl
majetek
v Nemojanech,
Ostrovanech a Honěticích, Tučapech162 . Je jmenován jako ručitel za Hřivína z Roštítek.163 Oldřich Kyj z Hartmanic a Heroltic v roce 1381 uzavřel spolek na veškerý svůj majetek se svými bratry Ješkem a Ondřejm z Hartmanic a také s jejich dědici, později spolek potvrdil znovu s výslovným uvedením Heroltic. Zde se také zmínil o své manţelce, která se jmenovala Mladka.164 Dále jsou roku 1391 jmenováni bratři Mikšík a Vaněk řečení Kyj z Hartmanic, kdy se Petr ze Šternberka zavazuje splatit jim do roka dluh 100 hřiven. Jako „věrná ruka“ je jmenován Jan Zbraslavec. Vilém Kyj z Hartmanic, manţel Markéty z Tvořihráze, otec Adama a Ondřeje. V případě této rodiny došlo k zajímavému zápisu majetku. Markéta bere na spolek na své věno v Tvořihrázi a Psárech Viléma a oba syny. Zápis pochází z roku 1399. O sedm let pozdější je zápis, v němţ Ondřej z Tvořihráze zapisuje na obou vesnicích roční plat Vilémovi.165 Jako posledního uvádíme Fraňka z Hartmanic, a to proto, ţe často vystupuje v souvislosti s jinými šlechtici prostějovského regionu. Poprvé je zmíněn v roce 1437 společně s Václavem Rúšem z Doloplaz a Petříkem z Nákla jako ručitelé za zemřelého Fraňka ze Skrbně, jehoţ vdově Markétě a synovi Janovi zapisují zboţí ve Skrbni.166 Franěk také nějakým způsobem spolupracoval s Václavem a Jiřím z Kravař, patrně byl v jejich sluţbách, protoţe mu zapsali roční plat 24 kop a 40 grošů ve Smrţicích.167 Jeho ţenou byla Machna z Krumsína a jí také zaspal na Smrţicích věno.168 Později manţelčino věno vyměnil a to za vsi Osek a Soběchleby, které náleţely k holštejnskému panství a také Vok z Holštejna k tomuto obvěnění udělil souhlas. Je tedy moţné, ţe se dostal do sluţeb holštejnského pána.169 V roce 1480 jsou Hatmanice uvedeny jako součást dědictví Johanky z Kravař. Nějaký majetek zde ale vlastní také Machna z Valdštejna, protoţe ze stejného roku pochází zápis, v němţ bere na spolek na svůj majetek Ctibora z Cimburka a z Tovačova. Proi tomuto spolku se ovšem ohrazuje Jakub Šárovec ze Šárova ZDB VI, s. 112, č. 207, 1374; ZDB VI, s. 148, č. 860, 1381; ZDO IV, s. 157, č. 654, 1385; ZDO V, s. 168, č. 20, 1386; ZDB VII, s. 172, č. 413, 1386. 163 CDM XI, s. 531, č. 612, 1390. 164 ZDO VI, s. 178, č. 55, 1389. 165 ZDB VIII, s. 232, č. 289, 1399; ZDB VIII, s. 241, č. 444, 1406. 166 ZDO X, s. 365, č. 92, 1437. 167 ZDO X, s. 374, č. 234, 1437. 168 ZDO X, s. 380, č. 330, 143. Smrţické věno vyměnil za její původní věno, které měla na Šumicích. Toto zboţí získali oba manţelé od Machniny matky Kláry z Otlochovic, vdovy po Janovi z Kumsína, která je vzala na spolek - ZDB XII, s. 335, č. 132, 1437. 169 ZDO X, s. 412, č. 761, 1447. Machna pak vzala na věno na spolek Marka ze Štěpánova a Jiřího z Hartmanic - ZDO XI, s. 425, č. 45, 1464. 162
23
s tvrzením, ţe zmíněné zboţí drţí on a ţe jej rovněţ získal od Machny z Valdštejna. Spor patrně vyhrál Ctibor z Cimburka a z Tovačova, protoţe o dvanáct let později zapisuje zmiňované zboţí Johance z Kravař. Přes ni a Jana Heralta z Kunštátu se dalším dědictvím Hartmanice dostávají v 16. století do majetku Pernštejnů.170 Zdá se, ţe vesnice byla po celou dobu v majetku vyšší šlechty. Otázkou zůstává predikát z Hartmanic, který se v zemských deskách objevuje od roku 1348 do roku 1464. Je moţné, ţe část vsi mohla být po celou dobu v drţení tohoto rodu. Teoreticky kdyby nedošlo k velkému rozrodu, mohl se majetek plynule dědit z otců na syny a tato skutečnost se nemusela v zemských deskách projevit. Jak se ale ukázalo, byli všichni nositelé přízviska z Hartmanic majetkově zainteresováni na jiných, často vzdálenějších lokalitách.
4.9. Kostelec Městečko Kostelec náleţelo k plumlovskému panství od roku 1347 a koncem 15. století přešlo přes Johanku z Kravař pod pernštejnský majetek.171 V pramenech se objevuje několik osob s přídomkem z Kostelce. Nejprve Petr Tenk z Kostelce, a to v letech 1373 – 76. Dozvídáme se, ţe mu Všebor z Náměště zapsal díl ve Smrţicích. Zápis zněl zároveň ve prospěch Mikše ze Smrţic, Petrova syna. Dále měl Petr Tenkl majetek ve vsi Podhájí.172 Dalším představitelem niţší šlechty je Staněk z Kostelce, jenţ zapsal na Kostelci věno své ţeně Ofce.173 Dále je zmíněn Matěj z Kostelce, o němţ byla řeč výše, který získal majetek v Dubanech a psal se ještě téhoţ roku z Duban.174 A rovněţ pouze z jednoho zápisu vysvítá Jakeš Čstas z Kostelce („...Jacssoni dicto Cstas de Costelecz...“), jemuţ zapsala Eliška ze Smrţic majetek ve Smrţicích.175
ZDO XII, s. 10. č. 36; s. 13., č. 57; 1480; ZDO XIV, s. 68, č. 45, 1492. Po smrti Petra z Kravař (1411) získali v Kostelci majetek Beneš a Hynek ze Schonwaldu, kteří zde zapsali věnem roční plat Kunce ze Zvole, vdově po Heršovi Skřítkovi z Trpenovic. Ta na něj uzavřela spolek se svojí matkou Eliškou a Rackem, kanovníkem olomouckým. A později ještě uzavřela spolek se svým synem Janem z Trpenovic a bratrem Markvartem ze Zvole. Markvart plat prodal Jakubovi z Dřínového a ten jej dále postoupil Jiřímu z Kravař. ZDO VIII, s. 301, č. 122, 1412; ZDO VIII, s. 309, č. 275, 1412; ZDO IX, s. 356, č. 367, 1420; ZDO X, s. 375, č. 254, 1437; ZDO X s. 386, č. 423, 1446. 172 ZDO II, s. 70, č. 228, 1373; ZDO II, s. 86, č. 544, 1374; ZDO III, s. č. 246, 1376 – Podhájí je dnes součástí Smrţic. 173 ZDO II, s. 77, č. 361, 1373. 174 ZDO IV, s. 131, č. 149, 1381. 175 ZDO VI, s. 194, č. 316, 1391. 170 171
24
Jindřich z Kravař udělil v roce 1417 kosteleckým měšťanům právo odúmrti a s Janem Heraltem z Kunštátu se soudil, protoţe neprávem zatopil pozemky Kosteleckých, kdyţ budoval rybník ve Stařechovicích.176 Městečko tedy bylo po celou dobu v majetku pánů z Kravař, objevuje se i pár osob, které zde vlastnili deskový majetek. Prameny však neukazují, jak tyto majetky získali. Můţeme pouze předpokládat, ţe se jim dostaly od kravařských pánů.
4.10.
Křenůvky a Mitrov
Součástí plumlovského panství se staly aţ v roce 1390. Do té doby ves vlastnil nejprve Štěpán z Holštejna, spolu s Dětkovicem, Mitrovem a Valtovem, který tyto majetky prodal Mysliborovi z Radovesic. Od něj vsi s výjimkou Valtova koupil Petr z Kravař.177 Petr pak na Křenůvkách a Mitrůvkách zapsal věno manţelce Jana z Víceměřic – Anně, výměnou za věno, které dříve drţela na vesnici Soběsuky. Anna, jiţ jako vdova, uzavřela na toto věno spolek s Jakoubkem a Janáčem z Rakodav.178 Mitrov se po smrti Jiřího z Kravař stává dědictvím jeho dcery Kunky, tedy račického panství. Křenůvky zůstaly coby dědictví Johanky u Plumlova.179 Můţeme tedy shrnout, ţe obě vsi byly celou dobu v drţení vyšší šlechty. Ţádný niţší šlechtic, píšící se po vsích není v souvislosti s nimi znám.
4.11.
Lutotín
Dnes je obec součástí vsi Bílovice. Prameny nám odkrývají pouze několik střípků její historie. Poprvé je zmíněna v roce 1131 ve známé Zdíkově listině popisující majetky olomoucké kapituly. K plumlovskému panství byla připojena pouze dočasně. V roce 1325 ji společně s dalšími vesnicemi získává Vok z Kravař od Jana Lucemburského.180 V zemských deskách se objevuje aţ v roce 1385, kdy Radslav z Rakové uzavírá spolek s Martinem z Lutotína na ves Raková.181 Hosák ve svém místopise uvádí, ţe od roku 1399 patřila celá ves olomoucké kapitule. Jak je uvedeno v poznámce č. 52 nelze to takto jednoznačně říci. V citované listině je jednou uveden Luthyn a jednou Luthin. Pro by ale mohla svědčit skutečnost, ţe se
Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 120. ZDO IV, s. 162, č. 761, 1386; ZDO VI, s. 191, č. 256, 1391. 178 ZDO VI, s. 217, č. 718, 1397; ZDO VII, s. 288, č. 772, 1409. 179 ZDO XII, s. 9, č. 28, 1480. Jako pustý se Mitrov uvádí aţ v roce 1511, kdy Ladislav z Boskovic svým bratrům zapisuje račické panství – ZDO XVII, s. 175, č. 86. 180 Baletka, Tomáš, Páni z Kravař, s. 55. 181 ZDO IV, s. 156, č. 638, 1385. 176 177
25
s vesnicí nesetkáme ani v ţádném dalším výčtu lokalit náleţejících k plumlovskému panství.
4.12.
Mostkovice
Ve zkoumaných pramenech se podařilo nalézt pouze jednoho člověka píšícího se po vsi. Jde o Dománka z Mostkovic, jenţ v roce 1383 prodal plat a plné panství na svém sídle v Tvorovicích augustiniánskému klášteru ve Šternberku. Na listině jsou jmenováni Petr ze Šternberka a Petr z Kravař a Plumlova.182 Vedle pánů z Kravař, k jejichţ panství Mostkovice patřily uţ od 20. let 14. století, zde měl majetek v Oldřich z Lešan. Svědčí o tom zápis, jímţ přijal na spolek mostkovického faráře Damiána. Spolek se týkal ještě vesnic Ohrozimi a Zdětína.183
4.13.
Myslejovice
Část vsi byla od roku 1391 panstvím plumlovským. Tuto část Petr z Kravař věnoval augustiniánskému klášteru v Prostějově. Přes něj se dostala dědictvím Johance z Kravař spolu s opravou kláštera. V roce 1350 jsou jmenovaní manţelé Přibek a Aneţka z Myslejovic, od nichţ koupil půl vsi Hradnic Beneš z Bouzova. Další informace nemáme.184 O deset let později se objevuje Přibík z Vilémova zapisující věno své ţeně Mance na Myslejovicích, a to na celé vsi. Důkaz, ţe by šlo o stejného Přibíka jako v předchozím případě chybí, ale není to ani vyloučeno.185 Dalším majitelem části vsi byl Předota ze Skrbně, který zde zaspal věno své ţeně Markétě. Nicméně vzápětí se dozvídáme o prodeji vsi Jakubovi řečenému Bystřici z Ojnic a věno je zase vymazáno.186 Jakub prodává Myslejovice Ješkovi řečenému Kropáč z Holštejna.
Jemu také prodali své části
Stach,
Mikeš
a
Vikan
z Myslejovic.187 Dále je uveden Štěpán z Vartnova, který prodal díl vsi Velislavovi z Meziboří a ten zde zapsal věno své manţelce Aneţce. Od Velislava koupil dvůr s mlýnem, rybníkem
CDM XI, s. 283, č. 310. ZDO VIII, s. 323, č. 513, 1415. Ze 14. století je jménem znám ještě jeden mostkovický farář – Jakub, který ve svém testamentu z roku 1353 odkazoval různé platy mimo jiné premonstrátskému klášteru v Olomouci - CDM IX, s. 389, č. 24, 1353. 184 ZDO I, str. 7, č. 168, 1350. 185 ZDO I, s. 37, č. 751, 1360. 186 ZDO I, s. 53, č. 1071, 1368. Toto věno bylo vyměněno za původní, jeţ měla zapsáno na Skrbni. K výměně dali souhlas Markétini bratř Dětoch a Buzek z Drahanovic. ZDO I, s. 53, č. 1072, 1368; ZDO I, s. 56, č. 1147, 1368; ZDO II, s. 84, č. 523, 1374. 187 ZDO II, s. 84, č. 524, 1374. 182 183
26
a lesem v Myslejovicích Petr z Kravař a nadal jím nově zaloţený klášter v Prostějově.188 Mikeš (Mikuláš) řečený Roman z Myslejovic je poprvé uveden v roce 1386, kdy uzavírá spolek s Annou, ţenou Jence z Věţek na Věţky a Lázníky. Mikuláš měl majetek také v Nítkovicích, na nichţ zapsal věno svojí manţelce Anně z Obory.189 Od markrběte Jošta koupil ves Vítovice a i zde zapsal věno Anně.190 Po Romanově smrti vzala Anna své děti na spolek na všechna svá věna.191 Mikešovým bratrem byl Vilém řečený Ryvola, jenţ s ním uzavřel spolek na své vsi Předín a Dašovice, majetky měl tedy na území náleţjícím k brněnské cúdě.192 Jejich sestrou byla Johanka, manţelka Vaňka z Mouchnic, která po smrti svého muţe vzala oba bratry na spolek na zboţí, které měla ve Lhotě.193 Další zprávy o vsi Myslejovicích v zemských deskách nejsou, aţ v polovině 16. století byly vloţeny jako věno manţelce Jana z Pernštejna Mandaleně Zekl z Ormozdu.194 Jde tedy opět o rozdělenou vesnici, tentokrát jsou zastoupeny tři kategorie vlastníků – vyšší i niţší šlechta a církev, které vlastnily různé díly Myslejovic. Kdy došlo ke zcelení není zřejmé, v zápise věna Mandaleně Zekl z Ormozdu jde jiţ o celou vesnici.
4.14.
Ohrozim
Vesnice Ohrozim patřila ve 12. století olomoucké kapitule a od roku 1305 byla majetkem kláštera sv. Kateřiny v Olomouci.195 K plumlovskému panství se dostává nejdříve část vsi s polovinou patronátního práva, a to kdyţ jej prodal Bartoš z Valečova Benešovi z Kravař. Petr z Kravař zaloţil zboţnou nadaci – vykázal ze vsí Ohrozim a Lešany 23 grošů ročního platu pro kapli sv. Agáty u praţského metropolitního kostela sv. Víta za spásu duše svého strýce Beneše, přičemţ slíbil dorovnat ročně plat do výše 3 kop grošů.196 Jindřich Kravař byl ale nucen kvůli finanční tísni prodat ohrozimský dvůr Onšovi řečenému Kropáč z Podhájí, s výjimkou patronátu a části, která patřila ohrozimskému faráři. Zpět pod ZDO IV, s. 136, č. 242, 1382; ZDO IV, s. 142, č. 350, 1384; ZDO VI, str. 193, č. 294, 1391; ZDO VI, s. 197, č. 380, 1392. 189 ZDO IV, s. 163, č. 775, 1386; ZDO VI, str. 215, č. 686, 1397 – příjemčími věna byli Archléb Scirka z Obory – otec Anny - a jeh syn Parzifal. Archléb pak vzal Annu na spolek na ves Milešovice – ZDO VII, s. 242, č. 52, 1406. Zboţí v Nítkovicích Roman posléze prodal - ZDO VII, s. 242, č. 58, 1406. 190 ZDB VIII, s. 238, č. 386 a 387, 1406. 191 ZDB XI, s. 291, č. 44, 1415 192 ZDB VIII, s. 231, č. 282, 1399. 193 ZDO VIII, s. 313, č. 332, 1412. 194 ZDO XXV, s. 352, č. 126, 1548. 195 Hosák, Historickáý místopis, s. 86. 196 Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 83; ZDO III, s. 108, č. 320, 1377. 188
27
plumlovskou doménu se Ohrozim dostala za Jiřího z Kravař, jehoţ manţelka Dorota z Valdštejna přijala na spolek na své věno v Ohrozimi, Čechách, Stařechovicích a Lešanech.197 Po Jiříkově smrti získala Ohrozim s dalším majetkem jeho dcera Kunka. V roce 1351 je v zemských deskách v souvislosti s Ohrozimí zmíněn Mikuláš Dítě z Ohrozimi, který vše, co měl v Ohrozimi a jeden lán v Lešanech zapsal blíţe neurčenému Martinovi.198 O sedm let později zapisuje tentýţ Mikuláš Dítě sedm a půl lánu a dva dvorce olomoucké kapitule.199 Majetky dále získával jinde – Ješek Klus z Milonic mu prodal část Milonic včetně tvrze.200 S Boleslavem z Kozojed uzavřel spolek a spolu s ním získal část Málkovic a Roštítky. Od Smila z Hostěrádek získali dvůr v Hostěrádkách. Dále pak Nesovice.201 V rozmnoţování majetku Mikuláš pokračoval i nadále – získal Pouzdřany, zboţí ve Váţanech, Nasedlovicích202 Zhruba ve stejné době jako Mikuláš Dítě dědictvím ve vsi disponoval Jimram z Ohrozimi,
který
se
objevuje
pouze
v jednom
zápisu,
jímţ
prodal
dvůr
s příslušenstvím Ješkovi Boskovic.203 Ten zapsal své ţeně Anně věno na Pivíně, a pokud by výnos nepostačoval, měl být doplacen z Ohrozimi.204 V roce 1358 směnil Bernard z Čech své zboţí, jmenovitě horu Hradiště a několik lánů a menší dvorec v Ohrozimi s Janem z Boskovic za dvorec v Boskovicích(?).205 V Ohrozimi se objevuje také Oldřich z Boskovic, který zde a dále v Pivíně, Ivanovicích, Vícově, Lešanech a Skyrově zapisuje věno své manţelce Zbynce.206 Dalším pánem z Boskovic, který zde byl nějakým způsobem zainteresován je Tas z Boskovic, jenţ zde zapisuje roční plat Ješkovi Puškovi z Kunštátu.207 Ten zde získává také patronátní právo.208 Jakoubek ze Zdětína zapisuje na Ohrozimi věno Kunce, vdově po svém bratrovi Janovi.209 Později prodává popluţní dvůr v Ohrozimi Oldřichovi z Lešan, který ZDO I, s. 43, č. 865, 1365; ZDO VIII, s. 297, č. 66, 1412; ZDO X, s. 383, č. 384, 1446. ZDO I, s. 10, č. 220, 1351. 199 ZDO I, s. 25, č. 498, 1358. 200 ZDO I, s. 37, č. 733, 1360. 201 ZDO I, s. 37, č. 734, 1360; ZDO I, s. 38, č. 759, 1360; ZDB III, s. 42, č. 554, 1360 – zde jsou Mikulš Dítě a Bolek z Kozojed nazýváni bratry. ZDB IV, s. 55, č. 207, 1365 – opět od Ješka Kluse z Milonic, přičemţ kupujícími byli také bratři Ješek a Bolek z Krumsína. Je moţné, ţe Bolek z Kozojed a Bolek z Krumsína jsou tatáţ osoba, Mikuláš Dítě nechal zrušit spolek s Bolkem z Krumsína, o němţ ale dříve není v deskách řeč. Navíc je toto zrušení uvedeno jak v olomouckých, tak v brněnských deskách - ZDO I, s. 54, č. 1107, 1368; ZDB V, s. 76, č. 88, 1368. 202 ZDB V, s. 76, č. 92, 1368; ZDB V, s. 78, č. 148, 1368. Ve Váţanech šlo i o tvrz. ZDB VI, s. 126, č. 479, 1376. 203 ZDO I, s. 18, č. 352, 1355. 204 ZDO I, s. 34, č. 690, 1360. 205 ZDO I, s. 25, č. 512, 1358 –„…in villa Bazkow…“ 206 ZDO III, s. 92, č. 13, 1376. 207 ZDO VI, s. 176, č. 8, 1389. 208 ZDO VI, s. 183, č. 127, 1389. 209 ZDO IV, s. 163, č. 771, 1386. 197 198
28
okamţitě zapisuje věno manţelce Anně.210 Dále přijímá na spolek na svůj majetek ve Zdětíně a Ohrozimi mostkovického plebána Damiána.211 V roce 1412 proběhl zápis ohrozimského majetku Onšovi Kropáčovi z Podhájí, ten obratem zapsal na vsi věno své manţelce Kateřině.212 Dále zapisuje Markétě, vdově po Petrovi Klýnovském, měšťanovi Prostějovském a jejím nevlastním synům Martinkovi a Matouškovi z Prostějova louku leţící za Podhájím.213 Jan z Krumsína a z Lešan zapisuje na Ohrozimi roční plat sestrám Barboře a Ludmile ze Závišic.214 Jak bylo řečeno výše, dostává se koncem 15. století ves do rukou Kravařů, přičemţ i v první
třetině
století
16.
století
je
při
jakékoliv
změně
pamatováno
na
ohrozimského faráře. V případě vesnice Ohrozimi jsme se setkali se třemi kategoriemi vlastníků – vyšší a niţší šlechta a církev. Jak se ukázalo, byla ves téměř po celou dobu rozdrobená mezi několik majitelů a hlavně rozdělená na několik částí, jeţ často tvořily zápisy věn a ročních platů. Tato skutečnost by mohla být příčinou toho, ţe ve vsi nikdo trvale nesídlil, všichni majitelé měli majetky a sídla jinde, a tudíţ se aţ na pár výjimek po Ohrozimi nikdo nepsal.
4.15.
Podhájí
Dnes je tato lokalita součástí vesnice Smrţice. Jako první se po vsi píše Pešík z Podhájí, jenţ uzavřel spolek s Onšem z Čelechovic. Pešíkovu část spolku tvořil dvůr s podsedkem a příslušenstvím v Podhájí, Onšovu dvorec v Čelechovicích. Od Jana ze Štětovic a jeho ţeny Budislavy získal dvůr a tři podsedky ve Štětovicích. Podhajský dvůr prodal Jindřichovi z Podhájí.215 Jindřich z Podhájí měl za manţelku Markétu. Jeden dvůr prodal Petrovi, řezníkovi z Hněvotína a jeho ţeně Elišce. Další dvůr prodal Jankovi a Fraňkovi z Podhájí. 216 Janek řečený Jamka jej pak zapsal bratrovi a jeho ţeně Přibce. Na všechno své
ZDO VII, s. 251, č. 190, 1406; ZDO VII, s. 251, č. 191, 1406. ZDO VIII, s. 323, č. 513, 1415. 212 ZDO VIII, s. 307, č. 229, 1412 - příjemčím byl její otec Johánek z Vranovic. 213 ZDO VIII, s. 325, č. 542, 1415. 214 ZDO X, s. 389, č. 465, 1446 215 ZDO II, s. 77, č. 366, 1373; ZDO III, s. 104, č. 252, 1376; ZDO III, s. 106, č. 288, 1376. 216 ZDO III, s. 104, č. 246, 1376; ZDO III, s. 106, č. 289, 1376; ZDO III, s. 106, č. 287, 1376; ZDO IV, s. 129, č. 107, 1381. 210 211
29
zboţí vzal na spolek Jakubce Pastorka z Podhájí. Od Mikše z Věţek koupil zboţí v Ojnicích a od Pešlina z Čechovic horní mlýn ve Smrţicích.217 Petr Flayzhoch prodal dvůr v Podhájí Staňkovi z Udrlic. Ten zde zapsal věno manţelce Přibce.218 Oneš řečený Kopáč z Podhájí byl společně s bratry Janem a Jakubem věřitelem Petra z Kravař. Ten se jim zavázal za rok splatit 236 hřiven. Jindřich z Kravař prodal Onšovi dvůr v Ohrozimi, na němţ ihned zapsal věno své manţelce Kateřině z Vranova. Pak se psal z Podhájí a Ohrozimi. Markétě, vdově po prostějovském měšťanovi Petrovi, řečenému Klýnovský a jejím dědicům prodal pastviny u Podhájí a Drţovic.219 Janovi Kopáčovi z Podhájí prodal dvůr v Podhájí Vavřinec řečený Hájek z Podhájí, na němţ zapsal věno manţelce Anně.220 Další dvůr daroval Jindřich z Kravař Matějovi řečenému Muzar ze Ţešova. Ten jej prodal Benešovi řečenému Praţma z Chudobína.221 Jindřich řečený Šašek z Podhájí získal od Jindřicha z Vranovic zboţí v Luké, šlo o osm poplatných lánů, které pak prodal Výškovi ze Stříteţe. Majetek měl v Rakové.222 Jan Hájek z Podhájí vlastnil statek, který spadl na krále Matyáše, o čemţ svědčí zápis z roku 1490, kde je oznámena Janova smrt a skutečnost, ţe svůj statek neopravil. Zápis není celý, končí slovy: „...kterýžto statek podlé bližnosti Kateřině“223 Filip a Jan, bratři z Podhájí zapsali zboţí v Ojnicích svému bratrovi Pavlovi. Pavel řečený Hájek intabuloval Kateřině z Podhájí, dceři Jana Kopáče, podhajský dvůr a ta vzala na spolek Jindřicha z Rakových řečeného Šaška.224 Jindřich dvůr zapsal Janovi Heraltovi z Kunštátu. Ves se pak dostala Johance z Kravař.225 Vesnice Podhájí tedy náleţela téměř po celé období do majetku niţší šlechty. Část vlastnili po určitou dobu i páni z Kravař. Definitivně se pak k plumlovskému panství dostala za Jana Heralta z Plumlova a Kunštátu, respektive Johanky z Kravař.
ZDO IV, s. 165, č. 807, 1386; ZDO VI, s. 234, č. 969, 1399; ZDO VIII, str. 307, č. 231, 1412; ZDO VIII, s. 309, č. 266, 1412. Proti prodeji Ojnic se ohradil Radslav z Rakových, spor byl ale vyřešen smírem LCS II, s. 401, č.158, 1412. Majetek v Ojncích pak získal Vavřinec řečený Hájek z Podhájí, který zde zapsal věno své manţelce Kateřině - ZDO VIII, s. 320, č. 451, 1415. Další zboţí získal v Drţovicích ZDO IX, s. 353, č. 333, 1420. 218 ZDO IV, s. 130, č. 118 a 119, 1381. 219 CDM XV, s. 357, č. 409, 22. 5. 1401; ZDO VIII, s. 297, č. 66, 1412; ZDO VIII, s. 307, č. 229, 1412 – příjemčím věna byl Kateřinin otec Johan z Vranovic; ZDO VIII, s. 325, č. 542, 1415. 220 ZDO VIII, s. 329, č. 618 a 619, 1416. Příjemčím věna byl Petřík z Krumsína. 221 ZDO IX, s. 334, č. 42 a 54, 1417. 222 ZDO X, s. 399, č. 606, 1447; ZDO X, s. 417, č. 821, 1448. 223 ZDO XIII, s. 58, č. 96, 1490. 224 ZDO XI, s. 433, č. 163, 1464; ZDO XI, str. 435, č. 179, 1464; ZDO XI, str. 445, č. 315, 1466. 225 ZDO XII, s. 37, č. 261, 1481-82; ZDO XIV, s. 67, č. 39, 1492. 217
30
4.16.
Prostějovičky
Prostějovičky se staly součástí plumlovského panství jiţ v roce 1347 za Beneše z Kravař. K plumlovskému panství patrně celou dobu nepatřily, ačkoliv v literatuře najdeme opak. Minimálně nejsou uvedeny v dědictví po Jiřím z Kravař. Petr z Kravař připsal věnným právem dvě hřivny platu v Prostějovičkách Frickovi z Olšan a jeho manţelce Anně.226 Po Frickově smrti se Anna znovu provdala, tentokrát za Diviše z Olšan a opakovaně poháněla Petra z Kavař před soud, protoţe jí drţel 100 hřiven věna pojištěného na Prostějovičkách a Soběsukách a bral a vybíral jí patřící plat 10 hřiven.227 Anna uzavřela spolek na totéţ věno se svými syny Mikulášem a Janem a nechala jej zapsat do zemských desk.228 Petr z Plumlova zapsal dále zboţí ve Stichovicích a plat v Prostějovičkách Lubomírovi z Mezilesic a jeho ţeně Ludmile. I proti tomuto zápisu se Anna z Olšan ohradila a to jak proti Petrovi z Kravař, tak proti Lubomírovi, nyní ze Stichovic.229 I po smrti Petra z Kravař se neustále domáhala svého práva a několikrát pohnala i Jindřicha z Kravař.230 Výsledek sporu se bohuţel v půhonných knihách nedochoval. Po Lubomírovi z Mezilesic (Stichovic) vlastnil majetek v Prostějovičkách Jindřich z Mezilesic. Ten jej prodal Janovi Krumsínovi z Lešan.231 Janovi ručitelé pak po jeho smrti zapsali celý jeho majetek, včetně krumsínské tvrze a Prostějovičky s loukami Jakubovi a Onšovi ze Šárova.232 V majetku Šárovců ze Šárova byly Prostějovičky aţ do roku 1530, kdy je Václav Šárovec ze Šárova prodal Janovi z Pernštejna.233 Prostějovičky byly tedy rozděleny mezi příslušníky vyšší a niţší šlechty. Na jejich příkladě můţeme pozorovat zejména domáhání se práva ze strany Anny z Olšan, i kdyţ nedokáţeme zjistit, zda její snaha byla úspěšná. Zdá se, ţe celou ves se podařilo zcelit Janovi Krumsínovi z Lešan, protoţe při jejím zápisu Šárovcům není uvedena jakákoliv její část.
ZDO VI, str. 190, č. 254, 1391. Vedle toho šlo ještě o 8 hřiven platu v Soběsukách. LCI I, s. 118, č. 59, 1405; k tomu Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 105.; LCI I, s. 357, č. 1055, 1410; LCS I , s. 118, č. 59, 1408. 228 ZDO VII, s. 267, č. 460, 1407. 229 ZDO VII, s. 291, č. 827, 1409; ZDO VII, s. 291, č. 828, 1409; LCI I, s. 335, č. 914, 1409. 230 LCI I, s. 371, č. 1145, 1411; LCS II, s. 370, č. 16, 1412. 231 ZDO X, s. 416, č. 804, 1448. 232 ZDO XI, s. 442, č. 275, 1466. 233 ZDO XXIII, s. 262, č. 10, 1530. 226 227
31
4.17.
Rakousky
Vesnice Rakousky je dnes zaniklá lokalita, která leţela v blízkosti Vrahovic, mezi Prostějovem a Bedihoští. Do kravřského majetku se dostala za Petra z Kravař, který zde v posledním desetiletí 14. století koupil popluţní dvůr s příslušenstvím od Přečka z Rakousek a postupně zde skupoval další statky.234 Zdejší majetek Petr vyuţil pro nadání nového augustiniánského kláštera v Prostějově.235 Z niţších šlechticů se setkáme nejdříve s Peškem
z Rakousek a Matějem
z Kloboučků, kteří uzavřeli spolek na všechna svá zboţí.236 Pešek je dále zmíněn jako přijemčí věna Ofky z Bolelouce.237 Černého ukazatel ztotoţňuje Peška s Petrem z Rakousek, který je takto uveden při zápisu věna svojí ţeně Dorotě ve výši 58 kop grošů a pak při spolku s bratrem Jiříkem z Rakousek.238 Zápis z roku 1382 svědčí o tom, ţe Petr (Pešek) byl jiţ v této době po smrti, protoţe jeho vdova Dorota uzavírá spolek s Petrovými syny na své věno a na jejich zboţí, jmenován je pouze Přešek a jeho bratr.239 Dorota se podruhé vdala za Jakuba z Krumsína a získala od něj věno na Krumsíně ve výši 30 hřiven grošů. Stejnou částku pak zapsala Jakubovi na Rakouskách, k čemuţ jí dali souhlas synové, nyní jiţ oba jmenovaní – totiţ Přešek a Ješek.240 Přešek pak prodává Petrovi z Kravař dvůr a další majetek.241 Jiřík z Rakousek uzvařel spolek s Přeškem, uvedným níţe, ale ten byl později na jejich ţádost extabulován. Dále Jiřík udělil souhlas při zápisu věna Ofce, ţeně Mikeše z Chudobína na Chudobíně a Savíně. Zdá se tedy, ţe získal majetek v okolí Litovle a Mikešovi později také zapsal dvůr v Rakouskách.242 Dále se tedy píše jiný Přešek z Rakousek, zapisující věno ţeně Anně ve výši tří hřiven na dvoře v Rakouskách.243 Roku 1382 je Anna jiţ označena jako vdova a uzavírá spolek se svojí dcerou Kačnou z Duban na zboţí v Rakouskách a na její věno v Dubanech.244 Petr z Plumlova získal od Anny darem dvůr v Rakouskách, který Petr věnoval prostějovskému klášteru. Doslova je uveden dvůr, kde byl dříve
ZDO VI, s. 215, č. 681, 1397. ZDO VI, s. č. 380 a 381, 1392; ZDO VII, s. 259, č. 317, 1406. 236 ZDO I, s. 21, č. 423, 1355. 237 ZDO I, s. 30, č. 602, 1358. Věno jí zapsali Chvalek z Bolelouce a Valentin a Pavel z Přestavlk 238 ZDO I, s. 61, č. 45, 1371; ZDO III, s. 108, č. 333, 1377. 239 ZDO IV, s. 136, č. 253, 1382. 240 ZDO IV, s. 149, č. 491 a 492, 1384. K Dorotinu obvěnění dostal Jakub souhlas od Jana z Krumsína. 241 ZDO VI, s. 215, č. 681, 1397. 242 ZDO II, str. 61, č. 56, 1371; ZDO III, s. 99, č. 165, 1376 – jednalo se o Přeška, manţela Anny, viz níţe v textu. ZDO III, s. 96, č. 88, 1376; ZDO IV, s. 136, č. 247, 1382. 243 ZDO I, s. 22, č. 443, 1356. 244 ZDO IV, s. 136, č. 255, 1382. Jiţ z roku 1381 pochází zápis, jímţ uzavřela spolek se svými dětmi ZDO IV, str. 128, č. 85, 1381. 234 235
32
Jindřich a jeho matka Anna.245 Dále darovala Mikšovi z Chudobína a jeho ţeně louku v blízkosti Rakousek.246 Jindřich
z Rakousek
uzavřel
spolek
s Peškem
z Býkovic
na
jeho
zboţí
v Málkovicích. Dále je zmíněn jako příjemčí věna, které zapsal Mikeš z Chudobína Ofce na vsi Poličky. Jindřich je zde označen jako Ofčin bratr. Těmito příbuzenskými vztahy
se
tedy
vysvětlují
přesuny
majetku
mezi
rodinami
z Rakousek
a
z Chudobína.247 Část vesnice, asi jeden dvůr, vlastnil Ctibor z Rakousek, ten jej prodal Janáčovi z Trpenovic a jeho ţeně.248 Jan Skřítek z Trpenovic prodal v 70. letech jeden lán v Rakouskách Mladotovi, řečenému Světlík.249 Stejný majetek pak prodal Mladota z Těšan Výškovi ze Senice, mohlo by tedy jít o jednu a tutéţ osobu. Výšek ze Senice pak zapsal věno své manţelce jednak na Senici a jednak na Rakouskách. Rakouské zboţí dále rozšiřoval koupí dvora od Mikeše z Chudobína.250 Dále je jako vlastník části majetku v Rakouskách uveden Budiš ze Seloutek, který na toto, blíţe nespecifikované zboţí uzavřel spolek se Zbyňkem z Vrahovic a na jeho vrahovické zboţí. Proti tomu byl ale vznesen odpor ze strany olomouckého kláštera sv. Kláry, jenţ měl mít v Rakouskách pět hřiven platu.251 Později Budiš prodává tři lány
a
další
příslušenství
v Rakouskách
bratrům
Ješkovi
a
Velišovi
z Rakousek.252 Oba uţ dříve uzavřeli spolek se svými dalšími sourozenci – Markétou z Rakousek a Zbyňkem na všechny majetky v Rakouskách.253 S Ješkem z Rakousek uzavírá spolek Jan z Drţovic.254 A následně se dovídáme o Ješkově synovi jménem Přešek, ze zápisu, jímţ uzavírají spolek Jakub z Krumsína, Jan z Drţovic a Přešek z Rakousek na zboţí v Krumsíně a v Drţovicích.255 O tři roky později byl proveden zápis, v němţ je Ješek označen z Klobouk a společně se svým bratrem Velišem prodávají svůj majetek v Rakouskách Petrovi z Kravař.256 Oba bratři pak kupují od ZDO VII, s. 241, č. 34, 1406; K tomu Baletka, Tomáš: Páni z Kravař, s. 98 – součástí daru měla být i pustá tvrz. Jedná se vůbec o první zmínku o tvrzi v Rakouskách. Dvůr pak Petr z Kravař věnoval prostějovskému klášteru - ZDO VII, s. 259, č. 317, 1406. 246 ZDO VII, s. 241, č. 35, 1406. 247 ZDO IV, s. 137, č. 273, 1382; ZDO VI, s. 219, č. 734, 1397; ZDO VII, s. 259, č. 317, 1406. 248 ZDO I, s. 33. č. 681, 1359. 249 ZDO III, s. 115, č. 458, 1378. 250 ZDO IV, s. 147, č. 443 a 447, 1384; ZDO IV, s. 149, č. 495, 1384. 251 ZDO IV, s. 149, č. 483 a 484, 1384. 252 ZDO VI, s. 178, č. 46, 1389. 253 ZDO II, s. 77, č. 362, 1373. Ješek a Zbyněk získali od Vítka z Čechovic dvůr a krčmu v Domamyslicích a pole náleţející k dvoru v Kloboučkách - ZDO III, s. 105, č. 280, 1376. 254 ZDO VI, s. 226, č. 844, 1398. Stejně tak uzavřel spolek s Jakubem z Krumsína - ZDO VII, s. 242, č. 56, 1406. 255 ZDO VII, s. 242, č. 57, 1406. 256 CDM XII, s. 64, č.77, 1392. Baletka, T.: Páni z Kravař, s.91. – Ješkův bratr Veliza byl klínovickým plebánem. 245
33
Racka, plebána z Veselého a Trojana z Trpenovic popluţní dvůr a další zboţí, včetně patronátního práva ve Vrahovicích.257 Heršík řečený Calta z Vrahovic prodal Velišovi a synům jeho bratra Ješka mlýn ve Vrahovicích.258 S Velišovým souhlasem zapsal Zbyněk z Vrahovic na čtyřech lánech ve Vrahovicích věno své ţeně Kateřině.259 Dále se po Rakouskách píší bratři Ješek a Václav, jimţ Petr z Plumlova daroval všechna práva v Kloboučkách, která měl od markraběte Jošta.260 Vzápětí vyměnili s Mikšíkem z Chudobína dvůr v Kloboučkách za dvůr ve Vrahovicích.261 Nabízí se moţnost, ţe mohlo jít o syny Ješka, bratra Velišova, ale je to jen jedna z eventualit, přímý důkaz v pramenech chybí. Eliška, vdova po Ješkovi, pak vstoupila ve spolek se svými dětmi na věno, které měla od manţela na Vrahovicích.262 S Rakouskami je spjat také Jan Světlík z Rakousek, přízvisko Světlík naznačuje moţné příbuzenství s Mladotou Světlíkem. Ten však rakouské zboţí prodal. Janovy osudy nejsou zřetelné, víme pouze, ţe od Barše z Čehovic získal zboţí ve Zdislavicích a ţe zde a na Senici zapsal věno své ţeně Anně.263 Rakousky byly zpočátku sledovaného období v rukou několika majitelů z řad niţší šlechty, postupně je začal skupovat Petr z Kravař, aby je věnoval klášteru, který zaloţil v Prostějově. O svá práva se v jednom případě přihlásil také olomoucký klášter sv. Kláry. Prostějovský klášter byl v době husitských válek zničen. Rakousky zanikly koncem 15. století. Johanka z Kravař v roce 1491 postoupila pozemky ze zaniklé vsi Prostějovským jako náhradu za pozemky, které získal roku 1488 její manţel Jan Heralt z Kunštátu na stavbu rybníků.264 Na příkladu této lokality je moţné ukázat, jak nesnadné je odlišit jednotlivé osoby, pokud mají stejná jména a navíc jsou jejich majetky ve stejných vsích. Nelze se ani beze zbytku spolehnout na Černého rejstřík, či rejstříky v diplomatáři. Jakákoliv rekonstrukce příbuzenských vztahů je často záleţitostí domněnek, coţ je třeba mít neustále na paměti.
ZDO VI, s. 211, č. 611, 1397. ZDO VII, s. 281, č. 672, 1408. 259 ZDO VIII, s. 321, č. 478, 1415. 260 ZDO VII, s. 259, č. 326, 1406. 261 ZDO VII, s. 260, č. 327, 1406; ZDO VII, s. 260, č. 328, 1406. 262 ZDO VII, s. 269, č. 486, 1407. 263 ZDO IX, s. 338, č. 113 a 114, 1417. Další majetek pak kupoval v Senici - ZDO IX, s. 355, č. 344, 1420. 264 Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 288. 257 258
34
4.18.
Rozstání
Jde opět o lokalitu s problematickým názvem. Jednak se psala různě a jednak existují další vesnice s podobnými jmény: Rostany, Roštín, Roštění. Bylo tedy nutné pečlivě zváţit, které zápisy se vztahují k dané obci. Vesnice Rozstání se do plumlovského majetku dostává v poslední čtvrtině 14. století za Petra z Kravař. Poprvé zmíněna aţ v roce 1358, kdy Ješek z Rájce zapisuje věno manţelce Jitce z Rozstání.265 Je tedy zřejmé, ţe Ješek zde měl svůj majetek. O vesnici se dělil se svými bratry Všeborem a Heřmanem, jeţ se rovněţ psali z Rájce. Všichni tři bratři část vesnice prodali Přibíkovi ze Křtětína.266 Ten je v dalším zápise uveden jiţ s přízviskem z Rozstání a zapisuje zde věno své manţelce Elišce.267 Dále se dozvídáme o Přibíkovi Perlovi z Rozstání, který v roce 1371 zapisuje Vilémovi z Klečan popluţní dvůr, 10 hřiven ročního platu, mlýn a příslušenství.268
V tomto
případě
nelze
kvůli
nedostatku
dalších
informací
jednoznačně říci, zda jde o jednoho a téhoţ Přibíka. V roce 1382 je uveden opět Ješek z Rájce, zapisující věno manţelce, tentokrát Anně, ve výši 100 hřiven. Proti tomu se ale ohrazuje Viktor z Rozstání s tvrzením, ţe jde o jeho dědičné zboţí.269 Spor pokračoval i v roce 1391, kdy byl proveden zápis, jímţ Ješek prodal polovinu vsi, včetně mlýna a dalšího příslušenství Petru z Kravař a Viktor a Petr z Křetína podali odpor a domáhali se svých 100 hřiven. Nakonec i oni ale zapsali svoji polovinu vsi Petrovi z Kravař.270 Nyní se cítil napaden ve svých právech Archléb z Klečan. Nicméně i on nakonec přenechal všechny svoje nároky v Rozstání Petrovi z Kravař a ten tak získal celou ves pod své panství.271 Zde zůstala a přešla opět do majetku Pernštejnů. V roce 1499 je ještě uveden Jakub Románek z Čech, který vzal na spolek svoji dceru Kateřinu a její děti na dva dvory v Rozstání.272 V tomto případě se zdá vlastnická situace celkem přehledná. Zhruba po čtyři desítky let je vesnice prokazatelně v majetku niţších šlechticů, kteří mají rovněţ majetky jinde. Poté se během poměrně krátké doby dostává postupně celá do rukou
ZDO I, s. 27, č. 538, 1358. Příjemčími věna jsou Ješek z Boskovic,Oldřich z Kunovic a Ješek z Doubravic. 266 ZDO I, s. 49, č. 987, 1368. Všebor a Heřman byli roku 1370 přísedícími olomouckého soudu. 267 ZDO I, s. 55, č. 1115, 1368. Příjemčími jsou její bratři Ješek a Vítek, ani oni ani Eliška nejsou uvedeni s predikáty, takţe je nemůţeme přesněji určit. 268 ZDO, str. 65, č. 139, 1371. 269 ZDO IV, s. 135, č. 231, 1382; ZDO IV, s. 151, č. 533, 1384. 270 ZDO VI, s. 191, č. 257, 1391; ZDO VI, s. 191, č. 258, 1391; ZDO VI, s. 191, č. 259, 1391. 271 ZDO VI, s. 191, č. 260, 1391; ZDO VI, s. 205, č. 511, 1392. 272 ZDO XVI, s. 126, č. 88. 265
35
panského rodu z Kravař a posléze z Pernštejna. Co se týče příbuzenských a společenských vztahů konkrétních osob, je informací příliš málo. Původní majitelé vesnice byli zainteresovaní na jiných majetcích a tak bylo přirozené, ţe se zbavili vesnice, jiţ drţeli pouze po částech.
4.19.
Seloutky
U plumlovského panství byla ves jiţ od Voka z Kravař. Z niţších šlechticů se nejprve připomínají bratři Křístek a Jakub, kteří koupili dvůr v Seloutkách od Ješka z Konice a Hermana z Čechovic. Na všechna svá zboţí také oba bratři ze Seloutek uzavřeli spolek.273 Křístkova dcera se jmenovala Anna ze Seloutek.274 Jakub ze Seloutek získal postupně zboţí v dalších vesnicích. Jeho ţenou byla Zdenka ze Ţampachu, jeţ mu zapsala své věno na Bohuslavicích. Jakub naopak Zdence zapsal věno na Pěnčíně.275 Adam ze Seloutek, by mohl být synem případně jiným dědicem Jakuba ze Selouek, protoţe ten v jednom zápise uvádí, ţe zapisuje zboţí svým synům na Seloutkách a Kloboučkách.276 Adam na Kloboučkách nejprve zapisuje věno své manţelce Kačně, Dětochovi z Újezda zde věnuje jednoho podsedka a nakonec prodává zdejší dvůr Janovi Skřítkovi z Trpenovic.277 Ve stejné době jako Adam ze Seloutek vystupuje v zemských deskách Štěpán ze Seloutek, ovšem pouze v jenom zápise, jímţ prodává dvůr, půl krčmy, vinice a další příslušenství v Drţovicích Vignantovi Knabovi.278 Dalším šlechticem, známým z 80. let 14. století je Budiš ze Seloutek. Hned tři zápisy nás informují o spolku se Zbyňkem z Vrahovic. Ze zápisů dále vyplývá, ţe Budiš měl majetek v Rakouskách. Zbyňkova část spolku se týkala Vrahovic. Oba pak prodali Janáčovi řečenému Skřítek tvrz ve Vrahovicích, dva lány a dvůr s příslušenstvím.279 Janáč měl blíţe nespecifikovaný majetek také v Seloutkách, protoţe zde zapsal věno Dorotě, manţelce Hereše. Zápis uvádí pouze, ţe to bylo nad vším, co měl v Seloutkách.280 Budiš ze Selutek měl dále dvůr v Pěnčíně, který se
ZDO I, s. 6, č. 137, 1349; ZDO I, str. 15., č. 319, 1353. ZDO II, str. 78, č. 395, 1373. 275 Jakub ze Seloutek získal další zboţí v Čelčicích - ZDO I, s. 27, č. 549 a 552, 1358; ZDO I, s 27, č. 552, 1358, Čechůvkách - ZDO II, s. 65, č. 124, 1371; Kloboučkách - ZDO II, s. 68, č. 209, 1373; ZDO II, s. 78, č. 399, 1373; ZDO II, s. 79, č. 400, 1373; ZDO III, str. 114, č. 440, 1378. 276 ZDO, s. 68, č. 209, 1373. 277 ZDO III, s. 120, č. 563, 1379; ZDO IV, s. 128, č. 64 a 65, 1381. S Dětochem z Újezda uzavřel Adam ze Seloutek také spolek. ZDO IV, s. 144, č. 400, 1384. 278 ZDO IV, s. 132, č. 156, 1381. 279 ZDO IV, s. 145, č. 416, str. 149, č. 483, str. 150, č. 512,1384; ZDO IV, s. 155, č. 612, 1385 – Zbyněk z Vrahovic je zde uveden jako řečený Czalta. 280 ZDO IV, s. 155, č. 613, 1385. Pravděpodobně jde o Hereše z Trpenovic. 273 274
36
souhlasem Zbyňka z Vrahovic prodal Jarkovi z Hluchova.281 Poslední zmínka o Budišovi je z roku 1389, kdy prodal bratrům Jašekovi a Velišovi z Rakousek tři lány a jeden dvorec s příslušenstvím v Rakouskách. Na tomto místě uţ není zmíněn Zbyněk z Vrahovic.282 Po Janovi Skřítkovi z Trpenovic byl vlastníkem tvrze a dalšího zboţí Hereš z Trpenovic, který je prodal Ludvíkovi z Ubušína.283 Ten se pak patrně psal ze Seloutek. Poslední zpráva o něm pochází z roku 1418, kdy Jan z Kokor uzavřel spolek na Kokory se svojí sestrou Annou, vdovou po Ludvíkovi ze Seloutek.284 Po roce 1400 se v pramenech objevuje Archléb ze Seloutek. Prvně z roku 1406 pochází zápis spolku, jenţ uzavřeli Archléb ze Seloutek, Martin z Drahanovic, Doman z Kokor a Vítek z Ojnic. Martina z Drahanovic určil Archléb poručníkem svého majetku a svých dědiců. Majetek měl rovněţ v Kloboukách, protoţe zde zapsal věno svojí manţelce Johance.285 Dále získal majetek v Dobročkovicích od Hanuše ze Zástřizl, k čemuţ udělil souhlas jeho bratr Protivec ze Zástřizl. Protivec byl otec Archlébovy manţelky Johanky, jak vyplývá ze zápisu, v němţ Johanka jiţ jako vdova uzavírá se svým otcem spolek na vše, co má v Kloboučkách. Později majetek v Kloboučkách prodala Martinovi z Drahanovic286 Archlébovy sestry se jmenovaly Dorota a Anna. Anna z Kokor prodala svůj roční plat na Stínavě Martinovi z Drahanovic a Janovi, sirotkovi po Archlébovi ze Seloutek. Martin určil v případě své smrti poručnicí sirotka Jana svoji manţelku Dorotu.287 Jan z Dobré Vody a ze Seloutek v zápisech zemských desk vystupuje aţ od roku 1437. Nejprve uzavírá spolek s bratry Martinem a Alšem z Drahanovic na roční plat sedm hřiven grošů v Oboře. Z dalšího vyplývá, ţe byl dědicem seloutské tvrze s příslušenstvím
a
také
majetku
v Kloboučkách,
protoţe
je
prodává
Zichovi
z Wolfperga.288 Ten zapisuje na Seloutkách věno své manţelce Elišce ve výši dvanácti hřiven grošů.289 Později se uvádí Johanka Štarnová z Wolfenberka, která
ZDO IV, s. 155, č. 619, 1385. ZDO VI, s. 178, č. 46, 1389 283 ZDO VI, s. 224, č. 816, 1398. Kromě Seloutek získal také zboţí v Kloboučách. Ludvík z Ubušína byl otec Doroty z Kokor, manţelky Domana z Kokor. S Domanem uzavřel spolek další příslušník rodu ze Seloutek – Archléb, z dalšího vyplynulo, ţe Archléb a Dorota byli sourozenci. V jednom zápise je uvedena jako Dorota ze Seloutek - ZDO VII, s. 282, č. 687; s. 284, č. 710, 1408. Druhou Archlébovou sestrou byla Anna, jeţ se provdala za Mikšíka z Kokor - ZDO VIII, s. 317, č. 403, 1415. 284 ZDO IX, s. 343, č. 195, 1418. 285 ZDO VII, s. 251, č. 197, s. 251, č. 199, s. 252, č. 208, 1406. 286 ZDO VIII, s. 313, č. 325, 1412; ZDO VIII, s. 326, č. 557, 1416; ZDO IX, s. 337, č. 89, 1417. 287 ZDO VIII, s. 329, č. 611, 1416; ZDO VIII, s. 329, č. 617, 1416. 288 ZDO X, s. 376, č. 261 a č. 276, 1437. Pak je Jan zmíněn aţ v roce 1464 jako společník Protivce z Prţna Lešné a Jan z Chudobína a Bařic jej činí poručníkem Mikuláše z Chudobína, syna svého bratra - ZDO XI, s. 424, č. 33, 1464; ZDO XI, s. 444, č. 300, 1466. 289 ZDO X, s. 387, č. 438, 1446. 281 282
37
přijímá svého muţe Jana Děvečku z Herštejna na spolek na Seloutky a dvůr kloboucký.290 Část majetku – dvůr a jeden mlýn s jedním podsedkem Janovi patrně zůstal, protoţe v roce 1492 jej Vilém z Pernštejna coby rukojmí za Jana Heralta z Kunštátu a Plumlova uděluje Johance z Kravař, s poznámkou, ţe jde o zboţí: „... což tu Jan Selitský měl...“291 Věno na Seloutkách měla zapsané také Eliška z Čertoryj, která na něj uzavřela spolek se svým bratrem Janem z Čertoryj.292 Jan z Čertoryj a z Dětkovic pak na toto věno přijal na spolek svoji ţenu Lidmilu. Jan také vystupuje jako jeden z rukojmí za Jana Selitského z Dobré Vody při rozdělování jeho majetku.293 Dále je zmíněn Zikmund z Čertoryj a z Dětkovic, jenţ se odříká svého věnného práva na dvory v Seloutkách a Kloboukách ve prospěch svého strýce Jana z Čertoryj. Na počátku 16. století převedl Jan z Čertoryj všechna svá práva na obou vesnicích Vilémovi z Pernštejna.294 V Seloutkách můţeme poměrně dobře sledovat posloupnost jednotlivých vlastníků z řad niţší šlechty. A také instituci poručnictví v případě Martina z Drahanovic, jenţ byl poručníkem syny Archléba ze Seloutek. Vesnice měla podle Hosákova Místopisu náleţet po celou sledovanou dobu pod plumlovské panství. Kravařové se ovšem v zemských deskách vyskytují pouze v roce 1325, kdy ves, případně její část získal Vok z Kravař, a pak aţ v roce 1492, kdy byla její část zapsána Johance z Kravař a po ní přešla v panství Pernštejnů. Zdá se tedy, ţe vesnice byla v majetku pánů z Kravař od první čtvrtiny 14. století, pak přešla na jiné vlastníky, prameny o této změně mlčí. Seloutky nejsou uvedeny ani v dědických podílech dcer Jiřího z Kravař. Ve vesnici stála tvrz, jejíţ majitelé jsou popsáni výše a existovala celá řada osob, jeţ se po Seloutkách psaly. Majetky měly také v jiných vesnicích.
ZDO XII, s. 10. č. 34, 1480. Proti tomuto spolku se ohradil Jan z Buchlovic, jenţ prý měl na obě vesnice lepší právo – ZDO XII, s. 18. č. 108, 1480. 291 ZDO XIV, s. 67, č. 39, 1492. 292 ZDO XI, s. 437, 210, 1464 293 ZDO XII, s. 25, č. 166, 1480; s. 33, č. 231, 1481. 294 ZDO XII, s. 11, č. 46, 1480; ZDO XV, s. 105, č. 32, 1495; ZDO XVIII, s. 181, č. 114, 1512-13. 290
38
4.20.
Smrţice
Ve 12. století patřily Smrţice olomoucké kapitule, ve 14. století se dostávají do majetku pánů z Kravař. Prvně jsou jmenovány uţ za Voka z Kravař v roce 1325.295 V roce 1368 bylo Benešovi z Kravař intabulováno zboţí ve Smrţicích, které koupil od Všebora z Náměště, konkrétně 11 lánů bez čtvrti, dvůr, 24 dvorečků (podsedků), 14 pastvin a čtvrtinu patronátního práva.296 Jindřich z Kravař byl nucen prodat (viz výše) dvůr ve Smrţicích Janovi Černému z Domamyslic, jemuţ byl tento prodej do desk zanesen v roce 1420. Později se smrţické zboţí dostává opět pod plumlovské panství. Boček z Otaslavic totiţ prodal Jiřímu z Kravař své dědictví ve Smrţicích včetně patronátního práva, k zápisu došlo v roce 1447.297 Kravařové ovšem ves nevlastnili celou a dělili se oni s následujícími vlastníky. Za prvé měli ve Smrţicích majetek příslušnící rodu z Otaslavic. Sestry Aneţka a Klára, dcery Alšíka z Otaslavic, které zde věnovaly podíl své sestře Eleně, v té době vdově po Milíčovi z Náměště, později jí zapsaly i část, kterou z předchozího zápisu vynechaly, totiţ polovinu dvoru a polovinu patronátního práva.298 Vojtěch, kanovník olomoucký, společně s bratry Mikulášem a Jimramem z Otaslavic prodali část Smrţic včetně mlýna a jeden lán v Brodku olomoucké kapitule.299 Půta z Potštejna, děkan kapituly pak intabuloval smrţický majetek Milotovi z Náměště.300 Milota majetek vyměnil se Všeborem z Náměště za majetek v Náměšti. Také Elena z Náměště prodala Všeborovi své smrţické zboţí, kromě čtvrtiny dvorce a třetiny patronátního práva. Všebor pak část majetku prodal Benešovi z Kravař.301 Václav z Kravař zde zapsal věno své manţelce Alţbětě.302 I poté Všebor smrţický majetek prodával, a to bratrům Hanušovi a Suplinovi z Ústína a Petrovi Tenkovi z Kostelce a jeho bratrovi Mikešovi ze Smrţic. Mikeš zde zapsal věno manţelce Bětce. Z roku 1381 je zápis, jímţ veškeré zboţí prodává Petrovi ze Smrţic.303 Od Všebora z Náměště získal mlýn ve Smrţicích Machnik z Drahotuš, ten jej dále prodal Janovi, rychtáři z Kostelce.304 Petr „Rusticus de Mrzicz“ prodává Petrovi z Kravař tři čtvrtě AČ XVI, s. 74, č. 4. ZDO I, str. 52, č. 1064, 1368. 297 ZDO X, s. 398, č. 583, 1447. 298 ZDO I, s. 8, č. 185, 1351; ZDO I, s. 18, č. 348, 1355. 299 ZDO I, s. 23, č. 467, 1356. 300 ZDO I, s. 37, č. 749, 1360. 301 ZDO I, s. 41, č. 825, 1365; ZDO I, s. 52, č. 1063, 1368; ZDO I, s. 52, č. 1064, 1368. Část majetku pak prodal bratřím z Ústína - ZDO II, s. 70, č. 225, 1373 – třetinu dvoru, půl lánu a půl krčmy. Ze stejného roku je zápis stejné části majetku Petrovi Tenkovi z Kostelce a jeho bratrovi Mikšovi ze Smrţic – ZDO II, str. 70, č. 228, 1373. Oba zápisy se opakují znovu v roce 1374. Mikeš ze Smrţic zde také zapsal věno své ţeně Bětce - ZDO III, s. 95, č. 70, 1376. 302 ZDO II, s. 78, č. 388, 1373. Pokud by výnos nestačil, měla být částka doplacena z Čechovic a Krasic. 303 ZDO II, s. 86, č. 541 a 544, 1374; ZDO III, s. 95, č. 70, 1376; ZDO IV, s. 132, č. 169, 1381. 304 ZDO III, s. 97, č. 106, 1376. 295 296
39
polí, půl lázně a půl krčmy.305 Petr z Kravař uděloval na Smrţicích platy a věna – prvně Oldřichovi ze Lhoty věnoval plat ve výši devíti hřiven, Markétě, ţeně Beneše z Ludéřova věno ve výši šesti hřiven, Markétě z Klečan, manţelce Jana z Popůvek převedl její původní věno z Újezda na Smrţice, dále Markétě, manţelce Jana ze Zárušek ve výši deseti hřiven.306 V roce 1407 Petr z Kravař spolu se svými syny Jindřichem a Benešem prodal prostějovským augustininánům za 400 hřiven grošů dvůr ve Smrţicích a deset hřiven poddanského platu.307 Oldřich ze Lhoty zapsal věno ve výši devíti kop Znatovi z Ojnic a ten je zapsal své ţeně Dorotě.308 Také Jindřich z Kravř zde zapsal plat Vilémovi z Litenčic plat sedm kop grošů, ten na něj přijal na spolek Přibíka z Dobromilic.309 Později Jindřich prodal poměrně rozsáhlý majetek ve Smrţicích Janovi Černému z Domamyslic.310 Jakub, probošt augustiniánského kláštera a tamní konvent dali Jindřichovi 6. 8. 1414 svolení, aby směl vykoupit klášterní zboţí ve Smrţicích.311 Pouze z jednoho zápisu známe Elišku ze Smrţic, řečenou Pelssonissa, která svoje věno na Smrţicích zapsala Jakešovi, řečenému Cstas z Kostelce.312 Po Smrţicích se dále psal Sympl (Zymplinus) ze Smrţic, který na Smrţicích zapsal dědictví své manţelce Aneţce a bratrovi Petrovi. Jeho druhou ţenou byla Anna, jíţ zapsal věno roce 1397 na smrţickém dvoře a příslušenství. Toto věno přijal Annin otec, pekař z Prostějova. Na počátku 15. století svůj majetek zde prodává Hanušovi ze Smrţic a jeho ţeně Markétě.313 Dalším vlastníkem majetku ve Smrţicích byl Pešlík z Čehovic, který zde měl horní mlýn. Roku 1412 jej intabuloval Janovi řečenému Jamka z Podhájí.314 Smrţice byly tedy rozděleny opět mezi vyšší a niţší šlechtu a olomouckou kapitulu. Majoritními vlastníky byli po určitou dobu páni z Kravař, od nich pak části vsi získávali ostatní vlastníci. Po Jiřím z Kravař vesnice přechází na Johanku z Kravař a později na pány z Pernštejna. Několikrát je v pramenech zmíněna existence horního mlýna. Dá se tedy předpokládat také existence mlýna dolního. Po Smrţicích se psalo jen několik málo šlechticů. Tvrz se v pramenech nevyskytuje. ZDO IV, s. 153, č. 573, 1385. ZDO VII, s. 246, č. 109, 1406; ZDO VII, s. 254, č. 236, 1406 – Márkéta vzala Beneše obratem na spolek; ZDO VII, s. 260, č. 330, 1406 – Markéta z Klečan pak vzala na spolek pana Petra z Kravař; ZDO VII, s. 274, č. 561, 1408. 307 Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 110. 308 ZDO VIII, s. 297, č. 65, 1412; ZDO VIII, s. 300, č. 116, 1412. 309 ZDO VIII, s. 298, č. 79, 1412; ZDO VIII, s. 298, č. 80, 1412. 310 ZDO IX, s. 350, č. 285, 1420. 311 Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 116. 312 ZDO VI, s. 194, č. 316, 1391. 313 ZDO VI, s. 204, č. 480, 1392; ZDO VI, s. 216, č. 712, 1397; ZDO VII, s. 282, č. 681, 1408. 314 ZDO VIII, s. 309, č. 266, 1412. 305 306
40
4.21.
Soběsuky
Pod plumlovské panství patřily Soběsuky od roku 1347. Páni z Kravař zde pak zapisovali platy a věna různým osobám. Tak zde v roce 1391 získali plat 8 hřiven Fricek a Anna z Olšan.315 Později se o své věno a plat na Soběsukách s Petrem z Kravař a pak i s Jindřichem z Kravař Anna soudila.316 Anna na totéţ věno uzavřela spolek se svými syny Mikšem a Janem. Z ještě pozdější doby, totiţ z roku 1437, pochází zápis, v němţ Anna z Olšan prodala plat ve výši 8 hřiven na Soběsukách Anně z Bohdalic. Anna z Bodalic byla vdovou po Bedřichovi, patrně taktéţ z Bodalic a podruhé se vdala za Václava z Počenic, jehoţ vzala na spolek na soběsucký plat. Dále zde Petr z Kravař zapsal věno ţeně Jana z Víceměřic, jeţ směnil za její dřívější věno na Víceměřicích. Další věno jí ale zapsal také na Křenůvkách a Mitrově.317 Soběsuky tedy byly po celou dobu v majetku pánů z Kravař.
4.22.
Stařechovice
Nejdříve byly Stařechovice v majetku pánů z Kunštátu. V 50.letch 14. století byl pánem na Stařechovicích Archléb ze Stařechovic a Kunštátu, poručník dědiců Bočka z Kunštátu. Zapsal zde věno své manţelce Elišce.318 Beneš z Kravař získal od Archléba ze Stařechovic polovinu města Prostějova.319 Archléb získal majetek mimo jiné také ve Ptení a Bernově, který posléze prodal Benešovi z Vícova.320 Po Archlébovi měl Stařechovice jeho syn Heralt z Kunštátu a Stařechovic. Ten celou ves společně s tvrzí, dvorem a příslušenstvím prodal Heraltovi z Kunštátu. A ten ji včetně patronátního práva intabuloval Ješkovi Puškovi z Kunštátu.321 Přibliţně v polovině 15. století se Stařechovice dostávají do vlastnictví pánů z Kravař. Manţelka Jiřího z Kravař – Dorota z Valdštejna jej bere na spolek na své věno ve vsích Stařchovice, Čechy, Lešany a Ohrozim. Při dělení majetku Jiřího z Kravař jeho dcerám se Stařechovice dostávají Kunce společně s račickým panstvím. A Kunka vzala na celé zboţí na spolek svého manţela Václava z Boskovic.322 ZDO VII, s. 246, č. 109, 1406. LCI I, s. 118, č. 59, 1405; LCI I, s. 357, č. 1055, 1410; LCS I, s. 118, č. 59, 1408; LCI I, s. 371, č. 1145, 1411; LCS II, s. 370, č. 16, 1412. 317 ZDO VI, s. 216, č. 715, 1397; ZDO VI, s. 217, č. 718, 1397. 318 ZDO I, s. 47, č. 957, 1368. 319 ZDO II, s. 85, č. 532, 1374. 320 ZDO III, s. 112, č. 410, 1378. 321 ZDO VI, s. 193, č. 307, 1391; ZDO VI, s. 220, č. 749, 1397. 322 ZDO X, s. 383, č. 384, 1446; ZDO XII, s. 9, č. 28, 1480. 315 316
41
4.23.
Stichovice
K Plumlovu se část Stichovic dostala v roce 1375 za Václava z Kravař, který koupil od Vítka ze Stichovic dva popluţní dvory, dva lány, krčmu se čtvrtí role, mlýn, tři podsedky a další příslušenství. Toto zboţí pak od Václava koupil Petr z Kravař. Později Petr přikoupil další část od Jezdoně Medka ze Stichovic, jmenovitě dvůr, pět lánů, tři podsedky, dvě krčmy, mlýn a potok.323 Johance z Kravař připadla část Stichovic jako dědictví po otci Jiřím a ještě v roce 1492 byl proveden zápis, jímţ získala od Viléma z Pernštejna dvůr a mlýn ve Stichovicích.324 Z niţší šlechty se nejdříve setkávámě s Bedřichem ze Stichovic a to v roce 1349. Prostřednictví spolku s Ctiborem ze Sněhotic získal majetek také ve Sněhoticích.325 Bedřichova manţelka, jíţ zapsal věno na Stichovicích, byla Aneţka. Z jejího obvěnění a rovněţ ze zapsání věna manţelce Ješka z Krumsína vyplývá blízký vztah mezi Bedřichem, Adamem z Konice a Ješkem z Krumsína, protoţe se vzájemně zaručovali za věna svých manţelek.326 Ze zápisu týkajícího se majetku Jimrama z Pernštejna se ukázalo, ţe Bedřich zastával funkci podkomořího.327 Další zboţí získal Bedřich v Domamyslicích, jmenovitě dvůr, krčmu, půl mlýna a dvorec. Celé toto jmění prodal za 39 hřiven Peškovi ze Ptení a jeho ţeně Vojslavě.328 Ze stejného roku, tedy z roku 1365, pochází zápis, jímţ věnoval Pešíkovi, fojtovi ze Senice dvůr a mlýn ve Stichovicích.329 Dále zapsal své dceři Anně na Stichovích věno ve výši 40. hřiven grošů. Anna se provdala za Meška z Krumsína.330 Mikuláš ze Stichovic byl bratrem Bedřicha
a oba uzavřeli na své majetky
spolek.331 Mikeš pak zapsal věno svojí manţelce Kateřině na Sněhoticích.332 Společně s Bedřichem prodali dvůr, pět lánů, krčmu a mlýn ve Stichovicích Jezdoňovi ze Stichovic.333 Mikuláš později prodal také majetek ve Sněhoticích Puklicovi Mikšovi z Kelčic.334 Mikuláš pak získal majetek v Počenicích.335
ZDO III, s. 101 č. 189, 1376; ZDO III, s. 121, č. 579, 1379; ZDO VI, s. 217, č. 719, 1397. ZDO XIV, s. 67, č. 39, 1492. 325 ZDO I, s. 3., č. 52, 1349; ZDO I, s. 23, č. 463, 1356. Ctibor zde později s Bedřichovým souhlasem zaspal věno své manţelce Přibce - ZDO I, s. 36, č. 720, 1360. 326 ZDO I, s. 24, č. 480 a 481, 1356. 327 ZDO I, s. 28, č. 560, 1358. 328 ZDO I, s. 40, č. 811, 1365. 329 ZDO I, s. 41, č. 821, 1365. 330 ZDO I, s. 41, č. 827, 1365; ZDO II, s. 86, č. 536 a 549, 1374. 331 ZDO I, s. 27, č. 548, 1358. 332 ZDO I, s. 41, č. 834, 1365. 333 ZDO II, s. 65, č. 122, 1371. 334 ZDO III, s. 105, č. 269, 1376. 335 ZDO V, s. 172, č. 79, 1387. Jednalo se pouze o dva lány, které prodávala Jitka, manţelka Domoslava z Počenic. 323 324
42
V roce 1376 byl zapsán prodej části Stichovic Václavovi z Kravař. Prodávajícím byl Vítek ze Stichovic a šlo o 2 popluţní dvory, 2 lány, krčmu se čtvrtí role, 3 podsedky a další příslušenství.336 Ze stejného roku pochází Vítkův prodej, v tomto případě se jednalo o dvůr v Domamyslicích a pole v Kloboučkách kupujícími byli bratři Ješek a Zbyněk z Rakousek.337 Jezdoň, řečený Medek ze Stichovic, v zemských deskách vystupuje často společně s bratry Peškem a Václavem. Nejprve je Anka z Krumsína bere na spolek na své věno ve Stichovicích a pak Bedřich z Krumsína na všechen svůj majetek.338 Jezdoň získal rovněţ majetek v Mouchnicích a Komosově.339 Jezdoňova ţena se jmenovala Markéta a získala od něj věno na Stichovicích.340 Pešek prodal celou svoji část Stichovic kromě jednoho lánu leţícího proti dvoru Jezdoňovi. 341 Rovněţ Václav, řečený Jenec prodal svůj díl Stichovic Jezdoňovi342 V 90. letech 14. století proběhl prodej Stichovic Petrovi z Kravař.343 Jezdoň pak koupil majetek v Bojanovicích včetně patronátního práva a zaniklou ves Probstdorf v jejich blízkosti.344 Zde zapsal věno své druhé manţelce Zdince (Zdence), sestře Zikmunda z Nedachlebic.345 Blaţej ze Stichovic, poprvé uveden v roce 1373 při uzavírání spolku z Budislavem z Roštění.346 Jeho manţelka byla Dorota a Budislv jí zapsal věno 48 grošů na Stichovích a ona jemu naopak věnovala své věno ve výší 34 grošů na dvoře v Domamyslicích.347 V roce 1406 uţ byla Dorota vdovou a vzala na spolek na věno ve Stichovicích svoji dceru Markétu a z roku 1415 pochází zápis, jímţ učinila poručníkem svých dědiců a svého věna Jana Bílého z Domamyslic.348
ZDO III, s. 101 č. 189, 1376. ZDO III, s. 105, č. 280, 1376. Černý v rejstříku uvádí, ţe Vítek byl bratrem Jezdoně a Peška. Tato skutečnost ovšem ze sledovaných zápisů nevyplynula. 338 ZDO, s. 78, č. 394, 1373; ZDO III, s. 97, č. 114, 1376. První ze spolků byl roku 1379 zrušen. Na tomto místě je Václav jmenován jako Jenec a dále Václav řečený Jenec, jedná se tedy o jednu a tutéţ osobu - ZDO III, s. 118, č. 516, 1379. 339 ZDO III, s. 98, č. 122, 1376. Jedná se o vesnice v bučovickém okrese, Komosov je zaniklá ves, která leţela v blízkosti Mouchnic. 340 ZDO III, s. 98, č. 123, 1376. Je moţné, ţe Markéta z Mouchnic, která věnovala Jezdoňovi majetek z předchozí poznámky, je totoţná s Markétou, manţelkou Jezdoně. Zápis věna totiţ praví, ţe Markéta získala věnem 25 hřiven grošů ze třetiny Stichovic, jeţ náleţela Jezdoňovi a dále z celé části, jeţ ona Markéta věnovala. 341 ZDO III, s. 118, č. 520, 1379. Jezdoň pak zapsal markétě věno i na této části - ZDO III, s. 118, č. 521, 1379. Pešek uzavřel spolek s Markétou z Nezamyslic, Pešek na jeden lán ve Stichovicích a Markéta na šest lánů s příslušenstvím včetně tvrze v Nezamyslicích - ZDO III, s. 110, č. 368, 1377. Dále pak získal majetek v Krumsíně od Bedřicha z Krumsína – ZDO III, s. 123, č 609 a 610, 1379. 342 ZDO VI, s. 138, č. 288, 1382; ZDO IV, s. 156, č. 644, 1385. Později spolu oba bratři uzavřeli spolek an své majetky - ZDO VI, s. 204, č. 488, 1392. 343 ZDO VI, s. 217, č. 719, 1397. 344 ZDO VI, s. 231, č. 917, 1399. 345 ZDO VI, s. 231, č. 918, 1399. Ta později na toto věno vzala na spolek Jana, syna Vlčka ze Švábenic ZDO VII, s. 258, č. 311, 1406. 346 ZDO II, s. 80, č. 420, 1373. 347 ZDO IV, s. 155, č. 615 a 620, 1385; ZDO VI, s. 182, č. 122, 1389. 348 ZDO VII, s. 250, č. 175, 1406; ZDO VIII, s. 322, č. 495, 1415. 336 337
43
Další ze šlechticů ze Stichovic působil patrně ve sluţbách Lacka z Kravař. Jmenoval se Zbyněk ze Stichovic a Lacek z Kravař zapsal jeho ţeně Kateřině z Náramče věno v Heřmanicích.349 Zbyněk pak uzavřel spolek s Buškem z Náramče, strýcem Kateřiny na Rudvíkov a další zboţí kromě samotné vsi Náramče. 350 Rudvíkov Zbyněk prodal svému bratrovi Mikulášovi ze Stichovic.351 Oba bratři pak získali od markraběte Jošta po zemřelém Buškovi celé zboţí Nárameč, včetně tvrze.352 O jejich majetku ve Stichovicích nic nevíme. Od Petra z Kravař získal zboţí ve Stichovicích Lubomír z Mezilesic s manţelkou Ludmilou.353 Z jiného půhonu se dozvídáme o existenci Vznaty ze Stichovic, jenţ byl ručitelem Petra z Kravař a byl kvůli tomu pohnán před soud Zichem z Nedachlebic.354 Od Jindřicha z Kravař dostal plat na Stichovicích ve výši 61 hřiven grošů Václav ze Zvole a ten zde pak zapsal věno svojí manţelce Elišce z Dubčan.355 Eliška, jiţ jako vdova, prodala stichovický majetek Slávkovi z Dobré Vody, který se pak rovněţ psal ze Stichovic.356 Václav a Jiří z Kravař vloţili dvůr s popluţím ve Stichovicích Archlébovi z Vícova.357 Stichovice byly tedy opět jednou z vesnic, která byla téměř po celou dobu rozdělena mezi více majitelů. Zdá se, ţe pouze za Jezdoně Medka ze Stichovic byl celá, případně z velké části zcelená v jeho rukou. Od poslední čtvrtiny 14. století byla rozdělěna mezi niţsší a vyšší šlechtu. Část vsi se totiţ dostala do kravařského majetku. Páni z Kravař pak platy ze Stichovic udělovali niţším šlechticům, případně ještě dílčí části vesnice dále prodávali.
ZDB IX, s. 257, č. 70, 1407. Příjemčími věna byli Bušek z Náramče a jeho syn Petr, příbuzní Kateřiny. Je tedy také moţné, ţe v Lackových sluţbách působili oni. Kateřina a Zbyněk pak uzavřeli spolek na všechny své majetky - ZDB IX, s. 257, č. 71 a 72, 1407. 350 ZDB X, s. 283, č. 30, 1409. 351 ZDB XI, s. 292, č. 64 a 65, 1415. 352 ZDB XI, s. 296, č. 125, 1415. 353 ZDO VII, s. 291, č. 827, 1409. Kromě toho získal také zboţí v Prostějovičkách. Proti tomu se ovšem ohradila Anna z Divišová z Olšan, tvrdíce, ţe Lubomír ze Stichovic odkupil její zboţí - LCI I, s. 335, č. 914, 1409. Po Lubomírovi přešlo zboţí na Jindřicha z Mezilesic a ten jej prodal Martinovi z Hříště ZDO X, s. 419, č. 838, 1448. 354 LCI I, s. 345, č. 977, 1409; Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 107 - Petr z Kravař ţaloval Zicha z Nedachlebic, ţe mu nesloţil počet ze své činnosti. Pravda ale byla na straně Zicha a ten proto pohnal 21. 12. 1409 Petrovy ručitele Vítka ze Ţerotína a Vznatu z Stichovic. 355 ZDO VIII, s. 298, č. 69, 1412; ZDO VIII, s. 299, č. 86, 1412. 356 ZDO IX, s. 331, č. 3 a 4, 1417. Zapsal zde také věno své manţelce Dorotě. O predikátu svědčí řada půhonů, v nichţ je takto Slávek označen. Oba manţelé také získali majetek od Mikuláše z Domamyslic, jmenovitě šest hřiven ročního platu na domamyslickém mlýně - ZDO X, s. 381, č. 351, 1437. A dále od Jana z Krumsína a z Lešan v Lešanech - ZDO X, s. 382, č. 364, 1437. 357 ZDO X, s. 376, č. 268, 1437. 349
44
4.24.
Stínava
V souvislosti s plumlovským panstvím se Stínava objevuje aţ za Johanky z Kravař ve výčtu jejího dědictví po Jiřím z Kravař. Do té doby je Stínava jmenovaná často společně s Vícovem. V roce 1358 byl uskutečněn zápis věna manţelce Henslina z Vícova Zbyňce na obou vsích a na lese zvaném Okluky.358 Další věno jí zde, ve Vícově, Lešanech, Bernově a Ptení zapsali její synové Albert a Smil z Lešan.359 Jiţ jako vdova zapsala věno ze všech vesnic Ješkovi Puškovi z Kunštátu. Své dědictví Ješkovi Puškovi z Kunštátu přenechal také Smil z Vícova, jmenovitě na hradě Lešany a ve Stínavě, Vícově a Ptení.360 Později celý Vícov a polovinu Stínavy včetně patronátního práva prodal Heraltovi z Kunštátu.361 Ve stejné době jiţ musel mít ve Stínavě majetek také Petr z Kravař, protoţe zde zapsal věno vdově po Herbortovi z Chylce Anně ve výši tří hřiven ročního platu.362 Anna se později provdala za Mikšíka z Kokor a dostala od něj věno na Kokorách. Stínavské věno prodala Martinovi z Drahanovic a Janovi, sirotkovi po Archlébovi ze Seloutek.363 Vesnice Stínava náleţela v polovině 14. století do majetku niţší šlechty. V 80. letech se dostává do vlastnictví Ješka Pušky z Kunštátu a po roce 1400 i do rukou Kravařů. Zároveň zde s věnem disponuje opět příslušnice niţší šlechty. Z poslední čtvrtiny 15. století zprávy o niţší šlechtě chybí. Stínava je dědictvím Johanky z Kravař. Po ní se vesnice dostává Ladislavovi z Boskovic, který ji roku 1513 zapisuje Vilémovi z Pernštejna.364
4.25.
Valtov
Dnes zaniklá ves Valtov leţela v blízkosti Baldovce a někdy s ním byla zaměňována. V zemských deskách se připomíná v roce 1386, kdy Štěpán z Holštejna a Vartnova prodal Mysliborovi a Maršíkovi, bratrům z Radovesic Dětkovice s tvrzí, Křenůvky,
ZDO I, s. 28, č. 564, 1358. ZDO III, s. 102, č. 215, 1376. 360 ZDO IV, s. 142, č. 354 a 355, 1384. Svůj majetek Ješek v tomto regionu dále rozšiřoval. V Lešanech mu dvůr prodal Vilém z Kunštátu společně s lesem leţícím u Stínavy- ZDO VI, str. 183, č. 126, 1389. 361 ZDO VII, s. 272, č. 544, 1408. 362 ZDO VII, s. 282, č. 689, 1408. Ta ihned uzavřela spolek na toto věno se svým bratrem Petrem z Lybosvár a o rok později s Martinem z Drahanovic - ZDO VII, s. 283, č. 693, 1408; ZDO VII, s. 290, č. 804, 1409. 363 ZDO VIII, s. 317, č. 403, 1415; ZDO VIII, s. 329, č. 611, 1416. Archléb ze Seloutek je označen jako její bratr. 364 ZDO XVII, s. 184, č. 135, 1513-1514. 358 359
45
Mitrov a Valtov. Na Valtově a Mitrově zapsal Myslibor věno své ţeně Anně.
365
Křenůvky a Mitrov se pak staly součástí plumlovského panství za Petra z Kravař (viz výše). Valtov se uvádí aţ v dědictví Johanky z Kravař, v tomto zápise je jiţ ves uvedená jako pustá.366
4.26.
Vícov
Vesnice byla po určitou dobu v majetku pánů z Boskovic. V poslední čtvrtině 14. století zde měl část Beneš z Kravař. Od Beneše ji získal Oldřich z Boskovic a zapsal zde věno své manţelce Zbyňce.367 Hrad Vícov se k Plumlovskému panství definitivně dostává za Jiřího z Kravař, který jej získal na Ješkovi Ozorovi z Boskovic. Markrabě Jošt pak Petrovi hrad udělil lénem v roce 1389 a to jako odměnu za mnohé sluţby, jeţ Petr markraběti prokázal. Petr se podílel na trestné výpravě zemské hotovosti zaměřené právě proti pánům z Boskovic. Z válečné akce se hrad pravděpodobně jiţ nevzpamatoval a zpustl. Z pramenů mizí po roce 1408. Pro zříceninu se ujal název Jeţův hrad, po majiteli Ješkovi Ozorovi z Boskovic.368 Jiří z Kravař později ves Vícov odkázal dceři Kunce, která se provdala za Václava z Boskovic, čímţ se vesnice dostává zpět do boskovického majetku. V průběhu sledovaného období se opět setkáváme s příslušníky niţší šlechty. Od 50. let 14. století se objevuje Henslin z Vícova. Od Viléma z Náměště získal dva lány v Ţešově. Od Alberta z Lešan půl lánu v Lešanech. Své ţeně Zbyňce zapisuje věno na Vícově a na Stínavě, rovněţ je zmíněna při koupích majetku v Ţešově a Lešanech.369 Měli syny Alberta a Smila z Vícova, ti roku 1376 zapsali své matce plat na Vícově, Stínavě, Lešanech, Ptení a Bernově. Zbyňka pak uzavřela na své zboţí spolek se Smilem.370 Roku 1379 se uvádí jiţ jako vdova a prodává Petrovi z Kravař dvě hřivny platu na Lešanech. Poté zapisuje veškeré své věno na Vícově, Ptení a Stínavě Ješkovi Puškovi z Kunštátu. Ten tedy vlastnil Vícov současně s Ješkem Ozorem z Boskovic. Hrad náleţel k Ozorově dílu.371Rovněţ Smil nyní z Lešan dal Ješkovi Puškovi z Kunštátu své dědictví, jmenovitě na hradě Lešany, ve
ZDO IV, s. 162, č. 761, 1386; ZDO IV, s. 163, č. 776, 1386. ZDO XII, s. 9, č. 28, 1480. 367 ZDO III, s. 93, č. 13, 1376 – kromě Vícova šlo o vesnice Pivín, Ivanovice, Lešany, Skyrov a Ohrozim. 368 Kovář, Josef: Předhradí moravských hradů ve 14. století na příkladu hradu Lelekovice. Jejich vznik, vývoj, funkce a význam ve světle archeologických pramenů. Magisterská diplomová práce, Brno 2007, s. 84. 369 ZDO I, s. 19, č. 370, 371, 415, 1355; ZDO I, s. 28, č. 564, 1358. Druhou půlku lánu v Ţešově prodal Ničovi z Olomouce - ZDO, s. 56, č. 1136, 1368. 370 ZDO III, s. 102 č. 215 a 216, 1376. Smil se stal kanovníkem olomouckým. 371 ZDO III, s. 121, č. 578, 1379; ZDO IV, s. 142, č. 354, 1384. Srov.: Plaček, M. – Futák, P.: Páni z Kunštátu, s. 307, 312, 404 a 412. 365 366
46
Vícově, Stínavě a Ptení.372 Ješek dále koupil ve Vícově plat pět hřiven bez šesti grošů od Tasa z Boskovic373 a věnoval olomoucké kapitule plat z Lešan, z něhoţ dva groše měly slouţit pro spásu duše Zbyňky z Vícova.374 Ješek věnoval manţelce Matěje z Rataj Aneţce věno na pěti lánech ve Vícově ve výši deseti hřiven grošů.375 Později Jan Puška, syn Ješka Pušky z Kunštátu, celou ves Vícov prodal bratrovi Heraltovi Puškovi z Kunštátu s výjimkou jednoho dvorce, který ovšem Heraltovi zapsal později spolu s hradem a vesnicí Otaslavice s příslušenstvím a částmi dalších vesnic.376 Přinejmenším jeden lán ve Vícově vlastnil Henik z Valdštejna a ze Ţidlochovic, protoţe jej zastavil Vokovi z Holštejna.377 Problematické se zdají postavy Beneše a jeho syna Jana z Vícova. Černý je oba řadí k lokalitě Víčkov, tedy hradu v okolí Tišnova. Oba však získali majetek v okolí Vícova v prostějovském okrese a zdá se tedy, ţe jejich predikát souvisí spíše s touto lokalitou. Naráţíme zde na potíţe s psaním zeměpisných názvů, obě lokality se totiţ vyskytují ve tvarech Wyczow a Wyczcow. Beneš a Jan z Vícova získali celou ves Ptení i s tvrzí a sousedním Bernovem od Archléba ze Stařechovic. Právě toto zboţí leţí v blízkosti Vícova. Pokusíme se tedy sledovat osudy tohoto zboţí.378 Zápis majetku byl proveden v roce 1378.379 Dále je uveden Jan z Vícova a ze Ptení, zapisující věno své manţelce Skonce na Ptení a Bernově, s výjimkou tvrzi a dvora.380 Ve stejném roce byl proveden zápis spolku bratří Jana, Beneše a Alberta z Vícova.381Následuje několik zápisů věn různým ţenám. Nejprve zapsal dceři Domana z Kokor Anně a také jeho ţeně věno na vsi Lukově, a pokud by chybělo, tak ještě na vsi Rokytnice. Je zde ještě poznámka, ţe Anně má být věno dáno, stejným
ZDO IV, s. 142, č. 355, 1384. ZDO VI, s. 176, č. 12, 1389. 374 ZDO VI, s. 205, č. 505, 1392. 375 ZDO IV, s. 142, č. 361, 1384. Po manţelově smrti uzavřela Aneţka spolek se svými dětmi Hermnem Janem, Ješkem a Kateřinou na věno v Ratajích a ve Vícově. Totéţ potvrdil poručník Matějových sirotků Smil z Vícova a stejně tak i Ješek Puška z Kunštátu - ZDO VI, s. 234, č. 973 a 974, 1399. 376 ZDO VII, s. 272, č. 544, 1408, společně s polovinou vsi Stínava. ZDO IX, s. 352, č. 312, 1420 – další vesnice: Kobylničky, Sněhotice, Tištín. 377 ZDO X, s. 362, č. 55, 1437 – společně s dalším zboţím v Tištíně, Vranovicích a Sluţíně za 1000 hřiven grošů. Vočko pak zástavu vrátil - ZDO X, s. 418, č. 826, 1448. 378 Poprvé se osoba se jménem Beneš z Vícova či Víčkova objevuje v roce 1371, kdyţ získává od bratrů Ješka a Oldřicha z Boskovic vesnice Postoupky, Měrůtky a část vsi Bojanovice v kroměříţském okrese - ZDO II, s. 65, č. 146, 1371. Postavy bratří z Boskovic opět mohou upozorňovat na Vícov. V jednom zápise je Beneš jmenován z Postoupek řečený Crir a prodává jím všechny tři vesnice Anně vdově po Hertlinovi z Mikulova, zápis se opakuje ještě jednou a tam je uţ uveden opět jako Beneš z Vícova - ZDO III, s. 107 č. 304, 1377; ZDO III, s. 111 č. 376, 1377. 379 ZDO III, s. 112, č. 410, 1378. Ještě z předchozího roku pochází zápis, jímţ Beneš dává věno své manţelce Jitce na celé vsi Ptení. To můţe být dáno prodlevami mezi pořízením majetku a jeho zapsáním do desk - ZDO III, s. 111 č. 375, 1377. 380 ZDO VI, s. 214, č. 662, 1397. 381 ZDO VI, s. 214, č. 663, 1397. 372 373
47
způsobem jako Ofce, Janově ţeně.382 Svojí nové ţeně Ofce zapsal věno na dvoře a tvrzi ve Ptení.383 Dále udělil věno také ţeně Filipa z Vícova či Víčkova Markétě, dceři Protivce ze Ptení na vsi Ptení a Bernově.384 Obvěnil rovněţ manţelku svého bratra Beneše Kateřinu z Kolšova na vsi Bernově.385 Jan určil rovněţ poručníky svého majetku a dědiců, těmi se stali Petr z Kravař a z Plumlova, Filip z Vícova (Víčkova?) a z Pačlavic a Albert,farář ze Stráţnice.386 Naposled je Jan z Vícova a ze Ptení uveden v roce 1447, kdy zapisuje věno další své manţelce Machně z Opatovic, opět jde o věno na vsi Ptení. V roce 1464 je zapsáno, ţe Jiří, král český a markrabě moravský uděluje po smrti Jana z Vícova a ze Ptení všechna práva týkající se Ptení Hynkovi ze Zvole a z Kolštejna.387 Ani z těchto informací bohuţel jednoznačně nevyplývá, po jaké lokalitě se Beneš či Jan jmenovali. O vícovském majetku se nic nedovídáme. Vícov byl tedy také rozdělenou vsí. Zpočátku ji vlastnili představitelé niţší šlechty, ale uţ v poslední čtvrtině 14. století se dostává do vlastnictví šlechty vyšší – pánů z Kravař, z Boskovic a z Kunštátu. Na příkladě Beneše a Jana z Vícova jsme viděli, jak nesnadné je někdy přidělit určitou osobu k lokalitě. V pramenech se vyskytují mezi lety 1371 – 1447, bohuţel chybí jakékoliv informace o Vícově, není tedy moţné jednoznačně určit, zda vesnice tehdy patřila pouze vyšší šlechtě, nebo zda se o ni dělila právě s Benešem a Janem.
4.27.
Vrahovice
Vrahovice se součástí plumlovského panství stávají aţ ke konci 15. století, kdy celá vesnice připadla Johance z Kravař. Ještě před tím získal část vesnice její muţ Jan Heralt
z Kunštátu.
Poté,
stejně jako
zbytek
panství,
přecházejí do
rukou
Pernštejnů.388 Ve Vrahovicích se setkáme s velkým mnoţstvím niţších šlechticů. Jako první se objevuje Mikuláš Krabice z Vrahovic a jeho ţena Věnuše z Drahanovic. V roce 1355 je Věnuše jiţ podruhé vdaná – za Semislava - a zapisuje mu věno po svém prvním manţelovi na Vrahovicích. Semislav a Věnuše získali od Čáslava z Vrahovic
ZDO VII, s. 252, č. 203, 1406. ZDO VII, s. 270, č. 518, 1407. 384 ZDO VII, s. 254, č. 249, 1406. 385 ZDO VII, s. 270, č. 516, 1407. Později jej Beneš vyměnil za věno v Třemešku a Studénce - ZDO VII, s. 313, č. 342, 1415. 386 ZDO VII, s. 270, č. 519, 1407. 387 ZDO IX, s. 423, č. 19, 1464. 388 ZDO XIV, s. 67, č. 49, 1492; ZDO XII, s. 27, č. 190, 1481. 382 383
48
dvůr ve Vrahovicích s příslušenstvím. Toto zboţí včetně čtvrtiny patronátního práva bylo v roce 1368 zapsáno Janovi řečenému Skřítek.389 Z prvního manţelství měla Věnuše syna Mikšíka z Vrahovic, který jí a jejím dětem zapsal dvůr, který měl po otci. Proti tomu vystoupil více jiţ nezmiňovaný Václav Krabice z Vrahovic, farář ve Stráţku.390 Markvart z Vrahovic měl majetek ve Vrahovicích a v Topolanech a uzavřel na něj spolek s Lideřem z Lideřova. Další spolek uzavřel se svojí sestrou Vratislavou z Police.391 Později je uveden společně s bratry Herešem a Zbyňkem z Vrahovic, a to v zápise, jímţ dávají na vědomí, ţe mají dědičný majetek v Čertoryjích a Hereš s Markvartem pak uzavírají spolek. Všichni bratři získávají také věno Kláry z Vrahovic, které měla na Vrahovicích.392 Hereš z Vrahovic se spolčil také se svým bratrem Zbyňkem. Jeho manţelkou byla Lída ze Ţabčic, jíţ zapsal věno na Vrahovicích, a ona ho vzala na spolek na vše, co měla v Ţabčicích. Poručníkem celého jmění určil Filipa z Pačlavic.393 Hereš se několikrát soudil, coţ nám můţe pomoci nahlédnout do sousedských vztahů. Nejprve s knězem Velišem z Vrahovic o vodu na mlýn. Veliš totiţ vykopal nový příkop a tím svedl vodu z Herešova mlýna. Soudci přikázali poslat na oba mlýny mlynáře, aby zkontroloval, co kde je špatného a to mělo být opraveno. Podruhé a několikrát ţaloval Herarta Pušku z Čech, ţe mu pobral berni z Vrahovic. Konečný výsledek sporu vyzněl ve prospěch Hereše.394 Zbyněk označovaný Calta z Vrahovic měl majetek také v Polichně a zde i ve Vrahovicích zapsal věno své manţelce Anně.395 S Budišem ze Seloutek uzavřel
ZDO I, s. 3, č. 51, 1349; ZDO I, s. 19, č. 373, 1355; ZDO I, str. 14, č. 291, 1353; ZDO I, s. 50, č. 1013, 1368. Jan Skřítek zde zapsal věno manţelce Kláře - ZDO II, s. 61, č. 41, 1371. 390 ZDO I, s. 41, č. 836, 1365; ZDO III, s. 109, č. 344, 1377. 391 ZDO I, s. 6, č. 121, 1349; ZDO I, s. 38, č. 769, 1360. 392 ZDO I, s. 74, č. 309, 1373; ZDO VI, s. 180, č. 86, 1389. V posldním zápise je Markvart označen jako kněz. ZDO III, str. 104, č. 260, 1376. 393 ZDO III, s. 119, č. 543, 1379; ZDO IV, s. 129, č. 100, 1381; ZDO VIII, s. 321, č. 471 a 472, 1415. Lída později prodala majetek v Ţabčicích Adamovi z Drahanovic - ZDB XI, s. 314, č. 422, 1417. 394 LCI I s. 186, č. 376, 1406; LCS I, s. 203, č. 95; LCS I, str. 230, č. 505, 1407; LCS II, s. 380, č. 69, 1412. V nálezech se praví: LCS II, s. 443, č. 26, 1415: Mezi Heršem z Vrahovic a Herartem Puškú páni nalezli: že dědic má berni zpravovati, pakli jsú sami lidé Heršovi lidé berni zpravovali a to bude knihami bernovými vyvedeno a toho Hereš za markrabí neporvedl, má toho Hereš škoden býti, pakli by p. Puška toho neprovedl a co sobě mimo sumu té berně co zachoval a to bude vyvedeno, má to zase Heršovi navrátiti. A dále ještě tamtéţ, č. 27: Mezi Heršem z Vrahovic a p. Herartem Pušků páni nalezli: jestliže Hereš položil peníze Herartovi u desk před většími úředníky a on jich nechtěl přijeti a dědictví jeho stúpiti, to by učinil proti řádu, pakli jest Hereš položil peníze u menšího práva a tu nemá více kladeno, než X hř. bez věrduňka, to nemá p. Herartovi škoditi a poňovadž jest p. Herart chtěl peníze vzíti a učiniti Heršovi podle zemského běhu a poňovadž se nestalo, ale staň se ještě u desk a Hereš má to přijeti a to před úředníky. 395 ZDO I, s. 50, č. 1024, 1368 v okrese Uherský Brod. ZDO III, s. 103, č. 225, 1376. Další majetek měl v Zákřově (zaniklá ves u Uherského Brodu) - ZDO I, s. 65, č. 126, 1371 a v Ořechovém u Polešovic - ZDO IV, s. 139, č. 312, 1382. Majetek v obou vesnicích prodal. 389
49
spolek, on na zboţí ve Vrahovicích a Budiš v Rakouskách, Seloutkách a Pěnčíně.396 Štěpánovi
z Chudobína
prodal
Zbyněk
Calta
z Vrahovic
popluţní
dvůr
s příslušenstvím. Bohuţel není uvedeno kde, ale mohlo by se jednat o Vrahovice, protoţe v příslušenství je uvedena řeka Hloučel.397 Několika zápisy je zmíněna Zbyňkova sestra Anna.398Zbyňkova ţena Anna věnovala své věno v roce 1398 svému synovi Zikmundovi.399 Zikmund Calta z Vrahovic vzal na spolek všechny dědice svého strýce Hereše.400Zikmund se stal knězem a svůj dědičný díl ve Vrahovicích prodal Heraltovi Puškovi z Kunštátu.401 Další podílnicí ve vsi byla Zdenka z Vrahovic, poprvé se uvádí v roce 1353 jako vdova po Budislavovi z Vrahovic, která zapsala roční plat na jednom půllánu a jednom dvorci olomouckému měšťanovi Pecoldovi Rasorovi. 402 Podruhé se se Zdenkou setkávámě jako s manţelkou Bedřicha z Drahanovic, kdyţ manţelovi zapisuje tři hřivny platu na Vrahovicích a on jí zase tři hřivny věna na Drahanovicích.403 Michal z Vrahovic roku 1365 zapsal věno své manţelce Kláře na své dědičné části Vrahovic. V roce 1373 uzavírá Klára na své věno spolek se svým synem Jarošem a svým bratrem Bedřichem z Čehovic a Martinem z Čehovic.404 Část majetku, jmenovitě dva dvorce s příslušenstvím získal také Boček z Kunštátu, zapsáno v roce 1365. Po něm vlastnil tuto část litomyšlský biskup Albert ze Šternberka.405 Od něj se dostávají rytíři Janovi (Janáčovi) řečenému Skřítek z Trpenovic dva podsedci ve Vrahovicích a jeden lán ve Vrbátkách. Tento šlechtic jiţ vlastnil část Vrahovic, jíţ získal jednak od Semislava z Vrahovic (viz výše) a jednak od Alše z Vrahovic koupil popluţní dvůr s lesy a dalším příslušenstvím.406 Své ţeně Kateřině pak na dvoře zapsal věno.407 Svůj majetek ve Vrahovicích dále rozšiřoval. Od Medlíka z Vrahovic a jeho bratra Jana, který byl knězem, koupil ZDO IV, s. 149, č. 483, 1384. Proti vkladu se postavil olomoucký klášter sv. Kláry s námitkou, ţe majetek v Rakouskách náleţí právě jemu - ZDO IV, s. 149, č. 484, 1384. 397 ZDO V, s. 171, č. 57, 1387. 398 Byla manţelkou Budivoje z Pnětluk a Zbyněk byl příjemčím jejího věna - ZDO VII, s. 291, č. 830, 1409; ZDO VIII, s. 308, č. 242, 1412. 399 ZDO VI, s. 224, č. 813, 1398. 400 ZDO VI, s. 224, č. 814, 1398. 401 ZDO VII, s. 273, č. 545, 1408. 402 ZDO I, s. 14, č. 297. 1353. Ten jej pak prodal Jakubovi řečenému Moravec a Maršíkovi řečenému House - ZDO I, s. 18, č. 357, 1355. 403 ZDO I, s. 20, č. 397. 1355. Své vrahovické zboţí pak zapsala jako dědictví svým dětem - ZDO I, s. 40, č. 801, 1365. 404 ZDO I, s. 41, č. 830, 1365; ZDO II, s. 73, č. 293, 1373. Pak prodala palt osmdesát hřiven na Vrahovicích Zbyňkovi a jeho bratrům - ZDO III, s. 104, č. 260, 1376. 405 ZDO I, s. 45, č. 935, 1365, kromě Vrahovic získal také podíl na Vrbátkách. Obě části vesnic vyměnil s litomyšlským biskupem Albertem ze Štrnberka za zboţí v Bystřici, Lhotě a Lukově - ZDO I, s. 47, č. 956, 1368. 406 ZDO III, s. 106, č. 291, 1376; ZDO III, s. 104, č. 257, 1376. 407 ZDO III, s. 116 č. 476, 1378. 396
50
společně se svým synem Herešem dvůr s jedním lánem a dalšími poli, horní mlýn a další příslušenství, čtyři dvorce, krčmu a čtvrtinu patronátního práva.408 V roce 1391 proběhl zápis, jímţ Hereš řečený Skřítek z Trpenovic zapsal věno své manţelce Dorotě na Vrahovicích a na Čechůvkách a pak i své další ţeně Kunce ze Zvole. 409 Majetek drţel rod z Trpenovic i za Trojana z Trpenovic a jeho bratra Racka, kněze ve Veselém. Tito prodali zboţí bratrům Ješkovi z Rakousek a Klobouček a Václavovi (Velišovi) z Rakousek.410 Bratři se pak psali z Vrahovic. Od Racka, nyní kanovníka kroměříţského, koupili roční plat v Čelčicích.411 Ješek z Vrahovic zapsal na vsi věno své manţelce Elišce.412 Další majetek měl v Olšanech. Svůj majetek v Kloboučkách vyměnil společně s bratrem Václavem s Mikšem z Chudobína za popluţí a další zboţí ve Vrahovicích.413 Aleš z Vrahovic je zastoupen poměrně mnoha zápisy, a to v zemských deskách, tak i v půhonných knihách.414 Poprvé v roce 1437, kdyţ zapisuje věno své manţelce Heleně na Vrahovicích. Od Petra z Konice získal majetek v Drţovicích. Aneţka z Drţovic vzala Alše a Helenu na spolek na své věno v Hošticích.415Působil také jako ručitel a poručník za Archleba z Náměště, Jana ze Zdětína, Jana ze Lhoty, Hynka z Rokytnice416 V roce 1464 se vedle Alše (ten naposledy) objevují ještě Bedřich a Zbyněk z Vrahovic. Bonuše z Drţovic je všechny tři vzala na spolek na své dědictví v Drţovicích. Vidíme tedy, ţe Aleš neustále rozšiřoval své zájmy do Drţovic. Nicméně proti tomuto spolku se postavil Jan ze Ţelezného.417 Bedřich z Vrahovic uzavřel
ZDO IV, s. 159, č. 694, 1385. Medlík měl za ţenu Bětku, společně s bratrem Janem uzavřeli spolek s Bolíkem s Olšan. Další majetky měl v Kojšově a Drţovicích - ZDO III, s. 122, č. 593, 1379; ZDO IV, s. 130, č. 132, 1381; ZDO IV, s. 164, č. 791, 1386; ZDO VI, s. 197, č. 376, 1391. 409 ZDO VI, s. 189, č. 221, 1391; ZDO VI, s. 222, č. 768, 1398 – k zápisu tohoto věna udělil souhlas Heršův bratr Racek, kněz ve Veselém. Kunka získala také věno v Trpenovicích a na to jiţ jako vdova vzala na spolek svého otce a bratry ze Zvole - ZDO VII, s. 240, č. 19, 1406. Kunčin syn Jan řečený Skřítek vzal svoji matku Kunku a jejího bratra Kunce ze Zvole na spolek na svá zboţí v Postřelmově, Vrahovicích, Trpenovicích a Drţovicích - ZDO IX, s. 357, č. 388, 1420. Tento majetek zůstal u rodu ze Zvole i po smrti Kunky a Kunce, kdy jej se souhlasem krále Zikmunda jejich bratr petr ze Zvole prodal Markvardovi ze Zvole - ZDO X, s. 394, č. 551, 1447. 410 ZDO VI, s. 211, č. 611, 1397. 411 ZDO VII, s. 252, č. 204, 1406. 412 ZDO VII, s. 252, č. 206, 1406 - výměnou za původní věno, jeţ měla na Kloboučkách. Po Ješkově smrti vzala Eliška na své věno na spolk svoje děti - ZDO VII, s. 269, č. 486, 1407. 413 ZDO VII, s. 259, č. 324, 1406; ZDO VII, s. 260, č. 327, 1406; ZDO VII, s. 260, č. 328, 1406. 414 Aleš z Vrahovic je několikrát poháněn, většinou, kdyţ nedodrţel zaručení se za někoho: LCS III/2, s. 545, č. 608, 1446; LCS III/2, s. 552, č. 648, 1446; LCS III/2, s.. 557, č. 678, 1446. Několikrát slíbil někomu něco vloţit v desky a nučinil tak, například Oldřichovi z Lišova dvě hřivny platu v Drahanovicích - LCS III/2, s. 570, č. 772, 1446. Dále například manţelce Karla z Lilče Johance věno LCS III/2, s. 571, č. 778, 1446. Sporů bylo vícero, často končily poklidem. 415 ZDO X, s. 377, č. 287, 1437; ZDO X, s. 385, č. 408, 1446; ZDO X, str. 1, č. 753, 1447. 416 ZDO X, s. 404, č. 668, 1447; ZDO X, s. 405, č. 672, 1447; ZDO X, s. 412, č. 763, 1447 – zde mj. společně s Markvardem a Petrem ze Zvole; ZDO X, s. 419, č. 844, 1448. 417 ZDO XI, s. 427, č. 66 a 67, 1464. 408
51
spolek s Hynkem s Pacova a Benova na Benov.418 Z roku 1466 pochází zápis, jímţ všechno své zboţí ve Vrahovicích, včetně patronátního práva, prodal Mikulášovi z Nezdenic.419 Mikuláš dále získal všechen majetek ve Vrahovicích i od Jana staršího ze Zvole. Pak uzavřel spolek na celý svůj majetek s Jiřím Kuţelem z Ţeravic. Z roku 1490 pochází zápis, jímţ Jan Pňovský ze Sovince, poručník sirotků Jiříka z Nezdenic zapsal Jiřího majetek ve Vrahovicích a Drţovicích Janovi Heraltovi z Kunštátu.420 Vrahovice tedy byly po většinu sledovaného období v majetku niţší šlechty. Vţdy se o ně dělilo několik majitelů. K většímu sjednocení došlo v rukou Jan Skřítka z Trpenovic (asi v 70. letech 14. století), pak za Bedřicha z Vrahovic a Mikuláše z Nezdenic ( 3. čtvrtina 15. století) a posléze za Jana Heralta z Kunštátu, respektive jeho ţeny Johanky z Kravař (1492).
ZDO XI, s. 432, č. 145, 1464. ZDO XI s.. 447, č. 329, 1466. 420 ZDO XI s. 443, č. 289, 1466 – společně s majetkem v Drţovicích a Trpenovicích; ZDO XI, s. 448, č. 342, 1466; ZDO XII, s. 57, č. 90, 1490. 418 419
52
5.
Lokality mimo pozdější plumlovské panství
5.1. Bedihošť Ves náleţela klášteru Hradiště u Olomouce,421 pozemky zde měl aţ do 16. století. V zemských deskách se k Bedihošti vztahuje pouze jediný zápis. A to k roku 1355, kdy Markvart z Morkovic přenechal Bedihošť a jiné své zboţí, jeţ mu bylo v roce 1348 klášterem zastaveno, markraběti Janovi.422 Hradišťský klášter byl v roce 1432 vypleněn husity a klášterní majetek se dostal do rukou světských feudálů. Teprve kolem roku 1450 obnovil opat Mikuláš II. klášterní budovu a vykoupil statky, mezi nimi i dědinu Bedihošť423 Josef Pilnáček a Gregor Wolny se ve svých pracích zmiňují o rodu z Bedihoště a odkazují na několik zmínek z 13. století.424 Ve sledovaném období se vyskytují jen dvě jména související s vesnicí. Na konci 14. století se v pramenech objevuje nejdříve Sigfrid z Bedihoště, jenţ je jmenován v listině opata vídeňského Skotského kláštera z roku 1399.425 Opat Jindřich zde vyhlašuje klatbu nad markrabětem Prokopem, mazovskými a ratibořskými vévody a dalšími pány a jejich stoupenci. Mezi nimi je i řada niţších šlechticů píšících se po vesnicích prostějovského regionu. Lze předpokládat, ţe Sigfrid z Bedihoště tedy působil ve sluţbě markraběti či uvedeným pánům. A druhá zpráva pochází z půhonu, který podává Jeroným z Olomouce na svou matku Elišku a jejího muţe Hanapera, protoţe mu neprávem drţí jeho zástavu v Bedihošti.426 Ţalobu podával dvakrát v roce 1437. Je zde také zmíněno jméno jeho otce – totiţ Marek a dále, ţe zmíněných 100 hřiven grošů mu zde připadlo podle otcova rozkázání po smrti jeho bratra. Stalo se tak tedy v době, kdy byly klášterní statky po útoku táboritů vedených Smilem z Moravan na klášter rozchváceny.427 Z nedostatku pramenů nelze jednoznačně rozhodnout, zda Jeroným, respektive jeho
Jako příslušenství kláštera zmíněna uţ v roce 1240 v CDM II, č. 327, s. 375. ZDO I, str. 19, č. 387, 1348. 423 Vavrouch, Ladisav: Bedihošť, obraz obce a obyvatel v průběhu staletí. Kostelec na Hané 1998, s. 17. Podruhé byl klášter a jeho statky v ohroţení v době bojů Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína. Korvín zastavil statky zastavil Janovi z Prostějova. Za Vladislava Jagellonského byl klášter opět obnoven a byly mu vráceny jeho statky. V roce 1504 je Bedihošť opět majetkem kláštera. 424 Pilnáček Josef: Staromoravští rodové. Brno 1972, s. 30 – uvádí pouze poznámku: „..málo známy rod.“ Wolny Gregor T.: Kirchliche Topographie von Mähen, Abtl. I, Olmützer Erzdiöcese, bd. 1. Bünn 1855, s. 21 - podle této vesnice se v 13. století nazýval jeden rytířský rod, který zde snad drţel svobodný statek. 425 CDM XII, str. 455 č. 524 – Seyfrid de Bedyhost, dále uvedeni: Pessico de Klobuk, Vytoslaw de Biskupicz, Sbynco plebanus in Wranowicz, Beness Chytro et Draho frater ipsius de Wrbatek, Sykora iudex de Byskupicz. 426 LCS III/2, str. 454, č. 105 a č. 289. 427 Vavrouch, L.: Bedihošť, s. 17. 421 422
53
otec Marek byli v řadách „uchvatitelů“, nebo zda zástavu v Bedihošti drţeli z vůle hradišťského kláštera. O případné tvrzi prameny mlčí.
5.2. Bernov Ves leţela v blízkosti Ptení, jehoţ majitelé vlastnili i statky v Bernově. Z pramenů vyplývá skutečnost, ţe zde stál mlýn.428 Majetky zde měli i příslušníci jiných rodů, ţádný se ovšem nepsal po Bernově, jmenovitě tedy: Buzek ze Ptení, Medvídek z Dubčan a jeho ţena Jaroluba, Zdenka ze Ptení, Beneš z Vícova, Archléb ze Stařechovic, Štěpán z Wartnova, Hynek a Půta bratři z Bouzova, Adam z Konice, Sulík z Konice, Jarek z Hluchova, Albert a Smil z Vícova a jejich matka Zbyňka, Ješek Kropáč z Holštejna, Jan z Vícova a Ptení, Filip z Vícova.429 Jako zpustlá se ves uvádí v roce 1466.430 I zpustlý Bernov do konce 15. století ještě několikrát změnil drţitele, vţdy společně se Ptením. Nejdříve v roce 1480, kdy jej Hynek ze Zvole připsal Janovi Heraltovi z Kunštátu. Po jeho smrti připadl Vítkovi z Prostějova, jenţ se dále psal ze Ptení. Ten jej postoupil Janovi Vlkovi z Koněchlumí a jeho bratr Bernart nakonec v roce 1499 zboţí zapsal Jakubovi ze Šarova a na Krumsíně.431 Tvrz v Bernově s největší pravděpodobností nebyla, uţ vzhledem k existenci tvrze ve vsi Ptení.
5.3. Bílovice Ves získal roku 1305 Adam z Konice od krále Václava.432 V roce 1340 zaloţil při olomoucké kapitule kanovnickou prebendu a daroval jí celou ves Bílovice s výjimkou jednoho svobodného dvora, který drţel a měl jeho syn Jan, a jednoho lánu, který patřil sedlákovi Jakubovi. Prebendě dále připadly tři dvorce a mlýn v Lutotíně.433 Ješek (Jan) z Konice pak dal v roce 1349 svému purkrabímu Hermanovi polovinu svého dvorce a půl lánu i lán sedláka Jakuba v Bílovicích.434 Herman (Heřman) se pak psal z Bílovic. V roce 1358 je jmenován v zápise, ve
Dodnes stojí v blízkosti Ptení obytný objekt zvaný „Bernovský mlýn“ – srov.: Plaček, M. – Futák, P.: Páni z Kunštátu, s. 206. 429 O jednotlivých osobách bude pojednáno u Ptení a Vícova. 430 ZDO 11, str. 448, č. 348, 1466 - kdy na Bernově a na Ptení zapsal Hynek ze Zvole věno Anně z Miličína. 431 ZDO XII, s. 19, č. 15, ZDO XIV, s. 67, č. 40, ZDO XVI, s. 115, č. 25 a 26, ZDO XVI, s. 126, č. 85. 432 CDM V, s. 196 č. 184 – výměnou za Zábřeh, coţ potvrdil listinou z roku 1316 král Jan Lucemburský – CDM VI, s. 76, č. 57. 433 CDM VII, s. 189, č. 261. 434 ZDO I, str. 5, č. 106, 1349 – kromě zboţí v Bílovicích dostal ještě plat v Přemyslovicích. Zde patrně získal i další majetek, protoţe v roce 1358 prodal osm lánů v Přemyslovicích Adamovi z Konice a ten připsal Hermanovi „addidit quinque quartalia“ v Bílovicích - ZDO I, str. 25, č. 503, r. 1358. 428
54
kterém uzavřel Jimram z Pernštejna spolek na své zboţí s bratry Adamem a Ješkem z Konice435 Dále je zmiňován v roce 1376, kdy svěřuje všechno své zboţí panu Václavovi z Kravař a ustanovuje ho také ochráncem svých dětí. Výslovně zmiňuje syna Přibíka, jemuţ má být přidělen jeho díl, pokud by s majetkem špatně hospodařil.
Díly
ostatních
dědiců
má
Václav
spravovat
a
ochraňovat.436
Z uvedených zápisů je moţné předpokládat, ţe Herman z Bílovic byl tím zástupcem niţší šlechty, který působil ve sluţbách pánů. Nejdříve tedy u Ješka z Konice, u kterého zastával úřad purkrabího, a posléze u Václava z Kravař, olomouckého nejvyššího komorníka. Přibík z Bílovic byl syn Hermana z Bílovic. Z roku 1378 pochází zápis, jímţ jemu a jeho ţeně Mabce Vilík z Dobročkovic prodal zboţí v Pornicích.437 Musel tedy jiţ být plnoletý. Ve stejném roce se Mabka, se souhlasem manţela, svěřila pod ochranu Václavovi z Kravař, a to v případě Přibíkovy smrti.438 Přibík postupně rozšiřuje svůj majetek v Bílovicích – od bratra Pešíka koupil v roce 1382 jeho třetinu dvoru439 a v roce 1392 celý díl Záviše z Bílovic.440 Své ţeně Mabce zapsal věno na celém bílovickém zboţí, a ta pak učinila poručníkem svých statků Petra z Plumlova.441 Roku 1406 byl Přibík podruhé ţenatý a zapsal na Bílovicích věno své nové ţeně Markétě řečené Kunka, která byla sestrou Viléma z Rataj.442 Proti tomu se ale ohradil věřitel Petra z Plumlova Jan z Mrlína443 a Mikuláš, farář z Kostelce444. Spory měl Přibík i s jinými lidmi. V roce 1398 jej ţaloval vrahovický farář Markvart o deset hřiven grošů. Stejné částky se vzápětí Přibík doţadoval na Mikšíkovi z Vrahovic s tvrzením, ţe právě on je jí povinován faráři Markvartovi.445 Příbík prodal jeden lán v Bílovicích Soběnovi z Třebčína,446 ten jej podle svých slov devět let uţíval, ale pak Přibíka ţaloval, ţe mu „v tom zavazí.“447
ZDO I, str. 28, č. 560, 1358 ZDO III, str. 106, č. 294, 1376. 437 ZDO III, s. 114, č. 449, 1376. Stejné zboţí bylo Přibíkem vloţeno v roce 1381 Linhardovi z Bořitova – ZDO IV, s. 130, č. 123, 1381. 438 ZDO III, s. 114, č. 450, 1376. 439 ZDO IV, s. 130, č. 250, 1381. Příbík zde obratem zapisuje věno své ţeně Mabce - ZDO IV, s. 130, č. 251, 1381. 440 ZDO VI, s. 204, č. 493, 1392. 441 ZDO VI, s. 234, č. 967 a 968, 1392. 442 ZDO VII, s. 252, č. 218, 1406. O dva roky je zmiňována Markéta z Bílovic jako ţena Jana řečeného House z Krumsína, jenţ jí zapisuje věno v Srbci – ZDO VII, s. 275, č. 581, 1408. 443 ZDO VII, s. 258, č. 314; LCS I, s. 125, č. 98. Příbík byl ručitelem Petra z Plumlova a Jan z Mrlína po něm ţádal dluh 35 hřiven grošů. Soud rozhodl ve prospěch Jana - LCS I, str. 143, č. 54. 444 ZDO VII, str. 258, č. 315, 1406 – šlo o plat 2 kopy grošů, který byl zapsán na zmíněném dvoru. 445 LCS I, str. 94, č. 577 a 578. 446 ZDO VII, s. 252, č. 213, 1406 - stejného roku Soběn na toto zboţí přijal na spolek Oldřicha z Lešan – ZDO VII, s. 259, č. 325. 447 LCS I (1374 – 1411), str. 223, č. 464. 435 436
55
Přibík tedy následoval svého otce ve sluţbě Petrovi z Kravař a na Plumlově. Svědčí o tom skutečnost, ţe několikrát byl Petrovým ručitelem.448 Pešík
z Bílovic,
bratr
Hermana,
se
roku
1389
stává
majitelem
dvoru
s příslušenstvím ve Zdětíně449 a ihned zde zapisuje věno své ţeně Markétě.450 Václav z Bílovic prodal Martinovi z Bílovic a Radslavovi z Rakové dvůr.451 Martin zde ihned zapsal věno své ţeně Kunce.452 V roce 1412 pak vznesl ţalobu na Pešíka z Bílovic: „že mi slíbil, že neměl mne ssúti s dvora v Bílovicích ani proti mě státi a toho jest neučinil.“ Spor skončil smírem.453 S Martinem by mohl být spřízněný Dětřich z Bílovic, o němţ je řeč v zápise z roku 1437, ve kterém prodává dědicům Jana ze Ţabovřesk vše, co má v Rakové.454 Jakékoliv majetky zde mohly Martinovi připadnout po smrti Radslava s Rakové, s nímţ byl ve spolku. S jeho jménem souvisí i zmínka o bílovické tvrzi s polovinou dvora, kterou prodal roku 1446 Janovi z Kostelce a jeho ţeně Anně.455 V následujícím zápise se objevuje Dětřichův syn Jan, který prohlašuje, ţe Anna, ţena Jana z Kostelce, nikdy v Bílovicích dvůr nevlastnila.456 Tvrz měla stát na ostroţně u Běleckého mlýna nad řekou Jesenkou.457 F. Musil však konstatuje, ţe celkový charakter a rozsah tohoto objektu odpovídá prehistorickému hradišti z doby bronzové a nelze jej ztotoţňovat s místem bílovické tvrze458 a její polohu předpokládá ve středu vesnice.459 Do roku 1500 se Bílovice v zemských deskách nezmiňují, aţ v roce 1512 vystupuje Václav
Bílovský
z Bohuslavic
a
vkládá
svůj
dvůr
v Bílovicích
Vilémovi
z Pernštejna.460 Následujícího roku zde Vilém z Pernštejna získává ještě půl dvoru od Tomáše z Bohuslavic a Bílovic.461
Vedle záleţitosti s Janem z Mrlína byl věřitelem spolu s jinými i při půjčce od bratů Onše, Jakuba a Jana z Podhájí - CDM XV, s. 357, č. 409, 1401. 449 ZDO VI, s. 182, č. 115, 1389 – koupil jej od Januše, manţelky Mikšíka Laskavce (z Laškova?). 450 ZDO VI, s. 182, č. 117, 1389. 451 ZDO VIII, str. 306, č. 222, 1412. 452 ZDO VIII, str. 311, č. 300, 1412. 453 LCS II, str. 367, č. 2. Poručníkem v tomto sporu a později i všech svých statků učinil Radslava z Rakové, kterého označuje jako „ujce svého“ - ZDO VIII, str. 321, č. 477, 1412. 454 ZDO X, str. 366, č. 115. – jmenovitě Závišovi, Kateřině a Markétě, jejichţ rodiči byli Jan ze Ţabovřesk a Zdena. 455 ZDO X, str. 391, č. 502, 1437. 456 ZDO X, str. 391, č. 503, 1437. 457 Nekuda, V.: – Unger, J.: Hrádky a tvrze, s. 22. V literatuře je za první zmínku o tvrzi povaţován rok 1376, kdy ji Hanuš a Kuneš z Bílovic prodali Kateřině, pozůstalé po Mikulášovi řečenému Kůň z Rabštejna. Tento údaj se však i podle V. Černého vztahuje k Velkým Bílovicím. 458 Musil, František: K vývoji šlechtických sídel, s. 28. 459 Týţ: K vývoji šlechtických sídel na území okresu Prostějov II. In: Střední Morava, kulturně historická revue, sv. 14, 2001, s. 24. 460 ZDO XVII, s. 180, č. 111, 1512. 461 ZDO XVII, s. 182, č. 123, 1513. 448
56
Vesnice tedy byla v majetku niţší šlechty.
5.4. Biskupice Vsí stejného jména je na Moravě několik a nebylo snadné přiřadit jednotlivé zmínky v pramenech k lokalitě na Prostějovsku. Uţ z názvu vysvítá, ţe šlo o biskupské zboţí. Biskupice jsou jmenovány v listině biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141 jako majetek olomouckého kostela. V seznamu lén a vazalů, který nechal sestavit biskup Konrád I v letech 1316 – 1326 jsou však uvedeny pouze ty v Modřické provincii.462 Biskupice na Prostějovsku jsou určitě zmíněny v listině z roku 1365, v níţ Budislav z Rakodav
prodává
Rakodavy
Ctiborovi
Tovačovskému.
Při
vyjmenovávání
příslušenství je zmíněna: „…medietate aque, que est contra Biscupicz…“463 Příslušnost Biskupic k tovačovskému panství, které uvádí i Hosák464 z tohoto zápisu ale přímo nevyplývá. Nezjistil ji ani Jindřich Kačer, který se zabýval cimburským dominiem ve 14. století.465 Nicméně po husitských válkách je v zemských deskách k roku 1437 informace o Biskupicích, jeţ Jan z Tovačova a jeho ţena Ţofka ze Skal prodali bratrům Martinovi a Alšovi z Drahanovic.466 V dalších zápisech, týkajících se Biskupic, je zmiňována i tvrz. Ţádná z jiţ jmenovaných prací týkající se sídel šlechty o přítomnosti tvrze v Biskupicích na Prostějovsku nemluví, naopak doloţeny jsou v lokalitách na Třebíčsku a Svitavsku. Takţe ani tyto zmínky pravděpodobně nepatří do zkoumané oblasti. Příslušníci niţší šlechty píšící se po Biskupicích, jeţ by bylo moţné přiřadit k prostějovskému regionu nebyli zjištěni. Předpokládáme tedy, ţe byly po celé období biskupskou poddanskou vesnicí a po určitou dobu mohl jejich část vlastnit rod z Tovačova.
5.5. Brodek Jde o městečko leţící v blízkosti Otaslavic, jejichţ majitelé v něm měli své zboţí, a které postoupili Pavlovi ze Sovince a jeho dědicům.
CDM VII, s. 838, č. 237. CDM XV, s. 83, č. 102. 464 Hosák, L.: Historický místopis, s. 73. 465 Kačer, Jindřich: Budování cimburského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská diplomová práce. Brno 2006. 466 ZDO X, s. 362, č. 62, 1437. Jan zde směňuje Ţofčino dědictví v Biskupicích, Březníku a Olbramicích za Troubky a Člunek. Bratrům prodali zboţí v Biskupicích včetně dvora a patronátního práva a v Březníku - ZDO X, s. 363, č. 77. Pozdější zápis, z roku 1446,svědčí o zapsání věna na Biskupicích – je zde uvedena tvrz a dvůr – Maně z Lukavce – ZDO X, s. 384, č. 391. Ta potom bere na spolek svého bratra Zdenka – ZDO X, s. 428, č. 89, 1464. 462 463
57
V zemských deskách je nejdříve jmenován Filip z Brodku, a to v roce 1353, kdy prodal Kříţkovi z Brodku a Mařatovi z Hradčan půl nivy u Ondratic.467 Příslušnost k otaslavskému rodu není ze zemských desk jasná. V roce 1356 jsou zmíněni bratři z Otaslavic: Vojtěch, kanovník olomoucký, Mikuláš a Jimram kteří prodávají olomoucké kapitule vedle zboţí ve Smrţicích také jeden lán v Brodku. Později v roce 1376 je celé městečko prodáno Pavlovi ze Sovince a jeho dědicům.468 Nad Brodkem leţela tvrz, která je zemských deskách zmíněna poprvé v roce 1492, a to v souvislosti Mikulášem z Otaslavic, sirotkem Hynka Brodeckého, který prodal mimo jiné Brodek a tvrz bratřím Dobešovi a Benešovi z Boskovic a Černé Hory.469 Jde tedy o lokalitu náleţející šlechtě z Otaslavic, o níţ bude pojednáno níţe. Vlastníky byli rovněţ páni z Boskovic.
5.6. Čehovice Jako první se v zemských deskách objevují bratři Ješek Číhovka a Bareš Číhovka z Číhovic (Čehovic), a to v roce 1349, kdy uzavírají spolek na všechna svá zboţí, přičemţ jmenována je pouze ves Czichowicz.470 Ješek by mohl být totoţný se stejnojmenným svědkem na listině z roku 1347, v níţ se Unka z Majetína zavazuje k placení úroku ţenskému klášteru u kostela sv. Jakuba v Olomouci.471 Oba bratři dále vystupují při prodeji dvoru ve vsi Rostyenie Ješkovi z Holešova.472 Zápis z roku 1358 svědčí o tom, ţe Ješek a Bareš vyměnili zboţí v Čehovicích s Albertem, biskupem zvěřínským (schwerinským) a jeho bratrem Zdeňkem ze Šternberka za zboţí ve vsi Stachov.473 Po roce 1358 uţ se Ješek v pramenech neobjevuje, patrně zemřel. Potomky pravděpodobně neměl, coţ vysvětluje uzavření spolku s Barešem. Bareš pak vystupuje jako svědek v listině Hereše ze Švábenic z roku 1359.474 Svůj majetek dále rozšířil o Olbramice. Ve stejném roce vystupuje v zemských deskách jako Baršova manţelka Dorota,
které bylo zapsáno věno na Ţeravicích. Bareš je
tady označen titulem miles.475 Dále získal celou ves Ţeravice od Mareše z Čehovic a
ZDO I, str. 15, č. 323, 1353. ZDO III, str. 99, č. 154, 1376. Prodávajícími jsou opět bratři z Otaslavic: Vojtěch, kanovník olomoucký, Micháč a Jimram. Z prodeje je vyňat díl náleţející olomoucké kapitule. 469 ZDO XIV, s. 64, č. 22, 1492. 470 ZDO I, s. 3, č. 58, 1349. 471 CDM VII, s. 526, č. 709, 1347. 472 ZDO I, s. 11, č. 247, 1353. Následující zápis s číslem 248 uvádí, ţe zmíněný dvůr Ješek z Holštejna postoupil panu Štěpánovi ze Šternberka. 473 ZDO I, s. 28, č. 565, 1358. Stachov je součástí dnešní obce Lipina v blízkosti Šternberku. 474 CDM IX, s. 113, č. 140, 1359. Hereš se zde zavazuje platit úrok pustiměřskému klášteru. Vedle Barše vystupují jako svědci Bušek z Mejlic (Melic) a Václav z Prus, řečený Strniště. 475 ZDO II, s. 77, č. 359, 1373. 467 468
58
od Divy z Čekyně polovinu Jirkova.476 Dorota prodala své zboţí ve Váţanech a koupila majetek v Řevnovicích. V roce 1392 je uváděna jako vdova a s přízviskem z Ţeravic a bere na spolek svého syna Protivce.477 Z Barešových potomků se setkáváme nejdříve s jeho dcerou Annou, jíţ a jejímuţ muţi Benešovi zápisem z roku 1359 předává dvůr v Čehovicích.478 Směna zboţí s bratry ze Šternberka se tedy pravděpodobně netýkala celé vsi Čehovic. Dokladem toho je i skutečnost, ţe i nadále Bareš i jeho rod pouţívá přídomku z Číhovic. Baršův syn se jmenoval Baršík (Bareš) z Číhovic. Unka z Majetína mu prodal ves Ţákovice a krčmu ve Smrţicích. Ihned proběhl zápis věna jeho manţelce Ofce. Ţákovice i smrţickou krčmu Baršík prodal Zdeňkovi z Lukova a ze Šternberka.479 Od Beneše z Čehovic dostává společně se sourozenci Václavem, Janem a Kateřinou dvůr a mlýn v Ţeravicích.480 Baršík byl příjemčím věna, jeţ zapsal Václav Býl z Klínovic své manţelce Aneţce na Čelčicích.481 Na Zdounkách měl plat, který zapsal Ješkovi Puškovi z Kunštátu.482 Vystupoval jako svědek v závěti Petra ze Šternberka, jehoţ dědicové Petr z Kravař a Markvart ze Šternebrka museli splatit neboţítkovy dluhy. Baršík je zde uvedný jako purkrabí z Količína.483 Uzavřel spolek s Mikulášem z Nečic.484 Dcera Baršíkova se jmenovala Kunka a byla manţelkou Všebora z Dubčan. Od manţela získala věno také v Uničově, na něţ – jiţ jako vdova – vzala na spolek svého bratra Barše.485 V roce 1417 je jiţ Baršíkova ţena vdovou a Jindřich z Kravař jí a jejímu synovi Markvartovi udělil vesnici Újezd.486 Dalším z Baršíkových potomků je Bareš z Číhovic. Od švagra Všebora z Dubčan získal společně s bratrem Markvartem zboţí ve Zdislavicích. Bareš zde zapsal věnným právem plat Světlíkovi z Rakousek.487 Václav ze Ţeravic, Barešův strýc, s ním uzavřel spolek na ves Sedlec.488 Byl příjemčím věna své sestry Kunky, jeţ dostala od svého manţela v Ţerotíně a Všebor z Dubčan prodal Barešovi jeden ţerotínský dvůr
ZDO III, s. 96, č. 71, 1376. Více informací o Marešovi nemáme. ZDO III, s. 107, č. 314, 1377. Na obou vsích zapsal věno své manţelce Dorotě - ZDO III, s. 108, č. 332, 1377. 477 ZDO III, s. 111, č. 373, 1377; ZDO IV, s. 136, č. 236, 1382. Na Řevnovice bere později na spolek Protivce a Ondřeje z Pavlovic a Václava a Jana z Čehovic - ZDO VII, s. 246, č. 112, 1406; ZDO VI, s. 200, č. 400, 1392. 478 ZDO I, s. 33, č. 679, 1359. 479 ZDO III, s. 104, č. 249 a 250, 1376; ZDO III, s. 109, č. 350, 1377. 480 ZDO VI, s. 201, č. 428, 1392. 481 ZDO VI, s. 208, č. 561, 1397. 482 ZDO VI, s. 215, č. 673, 1397. 483 CDM XII, s. 347, č. 382, 19. 3. 1397. 484 ZDO VI, s. 233, č. 957, 1399. 485 ZDO VII, s. 245, č. 97, 1406; ZDO X, s. 404, č. 658, 1447. 486 ZDO IX, s. 332, č. 14, 1417. 487 ZDO VIII, s. 327, č. 577, 1416; ZDO IX, s. 338, č. 113, 1417. Zboţí v Zdislavicích pak prodal Jindřichovi z Morkovic - ZDO X, s. 377, č. 281, 1437. 488 ZDO X, s. 362, č. 50, 1437. Sedlec Bareš později prodal - ZDO X, s. 403, č. 657, 1447. 476
59
a daroval ves Dubčany. Zboţí v Ţerotíně prodal Bernardovi z Ţertína.489 Milotovi z Morkovic Bareš prodal dvůr v Količíně.490 Jan Číhovka z Číhovic a Ţeravic, další syn Barše Číhovky. Manţelce Kateřině zapsal věno na Řevnovicích.491 Získal, společně s bratrem Václavem, majetky v Němčičkách a Morkovicích.492 Třetí Baršíkův syn byl Václav Číhovka z Číhovic a Ţeravic. Společeně se sourozenci získal majetek v Ţeravicích a Řevnovicích (viz výše). Řevnovice prodal Protivcovi z Chválkovic a Ondřejovi z Pavlovic. Václavovi a Janovi z Chválkovic prodal majetek v Němčičkách a Morkovicích.493 Sestra prvního Barše byla Drslava, v zápise jemnovaná jako soror Barsonis de Czhernicz a získává věno od Heřmana z Rokytnice na vsi Ţeravice.494 Anka z Olšan uzavřela spolek s Hanušem Číhovkou z Číhovic a Olšan. Anna na dvůr v Olšanech, Hanuš na zboţí ve Vlkošové Lhotě. Hanušova manţelka Skonka z Roštítek zapsala manţelovi zboţí v Roštítkách a on jí naopak věno v Olšanech.495 Od Zdenka z Věţek přikoupil další zboţí v Olšanech. Petrovi z Kravař pak prodal dvůr, dva lány, tři krčmy, čtyři podsedky a dvě louky v Olšanech spolu s částí patronátního práva.496 Hanušova sestra Hedvika, vdova po Dětochovi z Újezda, učinila Hanuše poručníkem svoho majetku v Hradčovicích.497 Hanušova druhá ţena se jmenovala Zdenka a jiţ jako vdova uzavřela spolek se svými dcerami Ofkou, ţenou Zdenka z Kokor a Kateřinou na Zlámaný Újezd a Drnovice.498 Jindřich Číhovka z Čehovic získal majetek v Uhřicích u Dambořic, kde také zapsal věno svojí manţelce Anně.499 Jiří z Kravař daroval Jindřichovu synovi Janovi vesnici Vrbka. Ten zde zapsal plat Jindřichovi řečenému House z Krumsína. Další zboţí získal od Jana ze Zástřizl v Draţejůvkách u Kroměříţe.500 Další člen rodu Číhovků z Číhovic vystupuje v zemských deskách aţ v roce 1481. Jde o Jana Barše z Číhovic, který je ovšem v této době jiţ zesnulý. Jeho rukojmí zde vkládají Martinovi z Galčic tvrz a ves Dubčany a další zboţí leţící mimo
ZDO X, s. 370, č. 184 a 185, 1437; ZDO X, s. 389, č. 476, 1446; ZDO X, s. 391, č. 504, 1446. ZDO X, s. 382, č. 365, 1437. 491 ZDO VIII, s. 316, č. 379, 1415. 492 ZDB IX, s. 267, č. 243, 1412. 493 ZDO IX, s. 341, č. 178, 1418; ZDB XII, s. 335, č. 130, 1437. 494 ZDO I, s. 38, č. 755, 1360. K Čehovicím přiřazuje tento zápis Černého Ukazatel. 495 ZDO III, s. 95, č. 46, 1376; ZDO III, s. 110, č. 363, 1377; ZDO III, s. 116, č. 475, 1378; ZDO III, s. 123, č. 606, 1379. 496 ZDO VI, s. 181, č. 96, 1389; ZDO VI, s. 217, č. 717, 1397. 497 ZDO VII, s. 250, č. 184, 1406. 498 ZDO IX, s. 355, č. 354, 1420; ZDB XI, s. 312, č. 377, 1417. 499 ZDB XII, s. 347, č. 294 a 298, 1437. 500 ZDO X, s. 397, č. 579, 1447; ZDO X, s. 398, č. 587, 1447; ZDO IX, s. 436, č. 205, 1464. 489 490
60
Prostějovsko.501 Ve stejném roce je vloţen Závišovi ze Slavíkovic dvůr a příslušenství v Pateřníku (Pateříně).502 O vsi Čehovice se dozvídáme ze zápisu z roku 1480, kdy ji Ludmila z Kravaţ a ze Stráţnice prodala Jakubovi Šárovcovi ze Šárova. Ten zde zapisuje věno své manţelce Kateřině z Doubravic, příjemčím věna je Václav z Boskovic. Jakub Šárovec pak ves prodal Ctiborovi z Cimburka a Tovačova. Po roce 1500 se ves dostává do majetku Viléma z Pernštejna.503 Z uvedeného majetku je zřejmé, ţe příslušníci rodu rozšiřovali své statky mimo prostějovský region, ale po celé sledované období se psali po Čehovicích. Ves se dostala pánům ze Šternberka, Ludmile z Kravař, Jakubovi Šárovcovi ze Šárova a Ctiborovi z Cimburka a Tovačova.
5.7. Čechůvky První zmínka o vesnici v zemských deskách je z roku 1360, kdy Bolík z Čechůvek zapisuje zboţí, které získal od Elišky v Čechovicích, jmenovitě
půl lánu
s příslušentvím. Roku 1371 vdova po Bolíkovi Markéta zapisuje své věno na Čechůvkách Jakubovi ze Seloutek. 504 Dále se píše Herka z Čechůvek, která prodala Janáčovi Skřítkovi z Trpenovic dvůr a dva pdsedky v Čechůvkách.505 Ten zde své zboţí dále rozšiřoval, protoţe koupil od Ješka a Onše z Čelechovic popluţí s příslušenstvím v Čechovicích. Rod z Trepenovic vlastnil část vsi i nadále, přes něj se dostává k rodu ze Zvole. 506 Část vsi se díky spolku Jana Skřítka z Trpenovic a Petra z Čertoryj dostává na čas k rodu z Čertoryj. Petr pak zboţí zapisuje sourozencům Barboře, Ludmile, Dorotě a Janovi ze Závišic.507 Vraťme se ještě do 80. let 14. století. Ješek z Čelechovic zde dál vlastnil určitou část vesnice, neboť na ní zapsal věno své ţene Vojslavě. Po Ješíkově smrti věno převedla
ZDO XII, s. 24, č. 151, 1481 – další vesnice: Vilémov, Mirotín, Hradečné, Drumpoch, leţící v okrese Olomouc. 502 ZDO XII, s. 34, č. 236, 1481 – leţí také v okrese Olomouc, v blízkosti vesnic z předchozí poznámky. 503 ZDO XII, s. 15, č. 78, 1480, XII, s. 18, č. 107, 1480, ZDO XIV, s. 63, č. 17; ZDO XVI, s. 144, č. 175, 1503. 504 ZDO I, s. 38, č. 779, 1360; ZDO II, s. 65, č. 124, 1371. 505 ZDO II, s. 63 č. 92, 1371 506 ZDO III, s. 104, č. 244, 1376. Po Janáčovi vlstnil zdejší dvůr Hereš Skřítek z Trpenovic a zapsal na něm věno svojí ţeně Dorotě - ZDO VI, s. 189, č. 221, 1391. Posléze i druhé ţeně Kunce ze Zvole - ZDO VI, s. 222, č. 768, 1398. Ta jiţ jako vdova se spolčila na své zde i ve Vrahovicích věno s Kuncem ze Zvole a bratry Petrem a Mrakvardem ze Zvole - ZDO VII, s. 240, č. 19, 1406. 507 ZDO IX, s. 357, č. 389, 1420; ZDO X, s. 374, č. 235, 1437. 501
61
na své bratry Jindřicha a Svinka z Krumsína a dále na svoji matku Markétu a syna Jana.
508
Ze spolku, jenţ uzavřela Klára, ţena Michala z Vrahovic, na své věno ve Vrahovicích se dovídáme o dalších osobách, píšících se po Čechůvkách, totiţ o Jarošovi, Klářině synovi a Bedřichovi z Čechůvek, jenţ byl jejím bratrem a konečně o Martinovi z Čechůvek, jenţ nebyl nijak blíţe určen.509 Jeden dvorec v Čechůvkách vlastnil také Oneš z Podhájí, jenţ na toto zboţí uzavřel spolek s Pešíkem z Podhájí.510 Posledním šlechticem s přízviskem z Čechůvek je Racek z Čechůvek. Zpráva o něm pochází z roku 1437, kdy mu Vaněk a Zikmund, bratři z Radenína, prodávají majetek v Habrovanech.511 Ves, případně její část, získal koncem 15. století Jan Heralt z Kunštátu, v souvislosti s budováním rybníků.
Po jeho smrti ji jeho poručníci vloţili
prostějovskému špitálu.512 O vesnici se téměř po celou dobu dělili příslušníci niţší šlechty. Nevíme, jak dlouho byla v majetku pana Jana Heralta z Kunštátu, ale poměrně záhy po jeho smrti přešla pod prostějovský špitál.
5.8. Čelechovice Ještě v první čtvrtině 14. století získal 7 lánů a mlýn v Čelechovicích Vok z Kravař. Později jiţ nejsou Čelechovice jako kravařské dědictví uvedeny. Nicméně z roku 1446 pochzí zápis, jímţ Jiří z Kravař a ze Stráţnice daroval dvůr, jenţ dţela Uršula Frišmaulova a mlýn, zvaný Chudenský v Čelechovicích Janovi z Dřinového. Jan byl Jiřího klientem a dvůr získal patrně za vojenské sluţby.513 Po polovině 14. století se Janáčovi Skřítkovi z Trpenovic dostává plat 15. hřiven z Čelechovic od Bětky z Čelčic.514 Dále se dozvídáme o Onšovi z Čelechovic, poprvé je zmíněn roku 1371, kdy uzavírá spolek s Blízkem z Domamyslic na vše, co Blízek má a na vesnici Zdětín. Přikoupil díl Čelechovic od Jakuba a jeho syna Štěpána z Čelechovic. A obratem zde zapsal věno svojí manţelce Uršule. Uzavřel spolek s Pešíkem z Podhájí, ze zápisu vyplývá, 508 509 510 511 512 513 514
ţe
Oneš
vlastnil
jeden
dvorec
v Čechůvkách.
Společně
s Ješíkem
ZDO IV, s. 132, č. 168, 1381; ZDO IV, s. 148, č. 464, 1384. ZDO II, s. 73, č. 293, 1373. ZDO II, s. 77, č. 366, 1373. Pešíkova část spolku se týkala dvoru a jednoho podsedka v Podhájí. ZDB XII, s. 335 č. 137, 1437. Futák, P.: – Plaček, M.: Páni z Kunštátu, s. 285; ZDO XIV, s. 67, č. 41, 1492. Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 49 a 276; ZDO X, s. 386, č. 424, 1446. ZDO I, s. 27, č. 551, 1358. Dále získal i další plat v Čelčicích.
62
z Čelechovic později prodal zboţí v Čechůvkách Janáčovi Skřítkovi z Trpenovic.
515
Onšův syn se jmenoval Mikuláš, měl majetek také v Domamyslicích a vzal na něj na spolek Jana z Pavlovic.516 Ješek (Ješík) z Čelechovic získal od Vlčka z Opatovic popluţí, tvrz, dva poplatné lány, dva dvorce a příslušenství v Čelechovicích. Manţelka Ješíka se jmenovala Vojslava a měla věno zapsané na Čechůvkách. Poručníkem Ješíkových potomků a zboţí se stal Jan z Mejlic.517 Syn Ješíkův se jmenoval Jan z Čelechovic, byl ve spolku s příbuznými ze strany matky z Krumsína, k němuţ se ještě připojil Jan řečený House z Krumsína se svým zboţím v Kozojedech. Poté se Ješkův syn psal Jan z Krumsína a z Čelechovic. Od Beneše z Benešova a Kvasic získal zboţí ve vesnici Snovídky. Další zboţí získal v Hostěrádkách.518 Mikuláš Cigán z Čelechovic se objevuje v roce 1437, nejdříve ve spolku, jeţ s ním uzavřela Kateřina z Mostečné, manţelka Filipa z Pačlavic, na zboţí v Počenicích. Vystupoval také jako poručník po neboţtíkovi Jakoubkovi z Prus a Kateřiny, vdovy po Pešíkovi ze Lhoty. Majetek v Počenicích a v Opatovicích prodal Petrovi z Čertoryj.519 Uzavřel spolek se Štěpánem z Pavlovic na Hostěrádky, zboţí získal také v Lulči a další spadající pod brněnskou cúdu. Poručníky Mikulášova zboţí se po jeho smrti stali Jan z Tvorkova, Herman ze Zástřizl, Vaněk z Mrlic a Jindřich z Mezilesic a zapsali Hostěrádky Karlovi z Lulče. Ten na nich zapsal věno své manţelce Aneţce z Čelechovic.520 Petr z Dřínového, který zdědil dvůr a mlýn v Čelechovicích, je roku 1464 intabuloval Ludmile z Lešan. Ta dvůr i mlýn vloţila Jindřichovi z Pěnčína. Od něj přešel na Jiřího Noska z Hostěrádek a jeho ţenu Annu z Pulic.521 Vesnice Čelechovice byla po celou dobu v majetku niţší šlechty, s výjimkou jednoho dvora a mlýna, který byl přibliţně v letech 1325 – 1464 v rukou pánů z Kravař.
ZDO II, s. 61, č. 57, 1371; ZDO II, s. 65, č. 134 a 134, 1371; ZDO II, s. 77, č. 366, 1373, ZDO III, s. 104, č. 244, 1376. 516 ZDO VI, s. 224, č. 808, 1398. Část domamyslického majetku pak prodal Mikulášovi z Mořic - ZDO VII, s. 248, č. 151, 1406. 517 ZDO IV, s. 132, č. 167 a 168, 1381. Po Ješíkově smrti přenechala věno svým bratrům Jindřichovi a Zbyňkovi z Krumsína, své matce Markétě a synovi Janovi - ZDO IV, s. 148, č. 464 a 465, 1384. Všichni pak uzavřeli spolek. ZDO IV, s. 134, č. 210, 1381. 518 ZDO VI, s. 231, č. 912, 1399; ZDO VII, s. 255, č. 256, 1406 a ZDB VIII, s. 240, č. 434, 1406 – společně se Zbyňkem z Krumsína a Janem Housetem z Krumsína. Z roku 1412 pochází zápis, jímţ prodal dvůr v Krumsíně bratrům z Lešan - ZDO VIII s. 312, č. 324, 1412; ZDB XI, s. 316, č. 448, 1417 – na ně vzal na spolek bratry Štěpána a Jiřího z Pavlovic - ZDB XI, s. 316, č. 449, 1417. 519 ZDO X, s. 375, č. 250, 1437; ZDO X, s. 378, č. 298, 1437; ZDO X, s. 379, č. 315, 1437; ZDO I/10, str. 381, č. 352, 1437. 520 ZDO X, s. 381, č. 352, 1437; ZDB XII, s. 338, č. 172, 1437; ZDB XII, s. 364, č. 543, 1447 – ves Pozořice od Jiřího z Kavař, patrně za vojenské sluţby; ZDB XIII, s. 404, č. 150, 1464; ZDB XIII, s. 407, č. 185, 1464. 521 ZDO XI, s. 433, č. 162, 1464, ZDO XIV, s. 82, č. 122, 123, 129, 1493. 515
63
Dvůr po jistou dobu drţel Frišmaul a jeho ţena Uršula. Do konce století pak byl opět v majetku niţší šlechty.
5.9. Dětkovice Lokalit s názvem Dětkovice bylo na Moravě opět po více, zejména součást obce Ludmírov a Dětkovice v blízkosti Konice, které jsou poměrně blízko zkoumanému regionu. První zmínka o vesnici dle Ukazatele jmen i podle Hosáka pochází z roku 1376, v té době byla minimálně její část v majetku Jana ze Šternberka, který zde zapsal věno manţelce Hizle.522 Dále je v souvislosti se vsí jmenován Zdeněk ze Šternberka, který se souhlasem Janovým prodává část polí v Dětkovicích Petříkovi z Újezda a jeho ţeně Aneţce.523 Zda jde skutečně o Dětkovice v prostějovském okresu, není vůbec jasné. S větší jistotou se setkáváme aţ v 90. letech 14. století, kdy byla ves součástí plumlovského panství. Roku 1391 byla prodána včetně tvrze a ještě společně s Křenovicemi
a
Mitrovem
Petrovi
z Kravař.
Prodávájícím
byl
Myslibor
z Radovesic.524 Ten všechny tři zmíněné vesnice a nadto Valtov a Těšetice s příslušenstvím získal od Štěpána z Holštejna a z Vartnova.525Petr z Kravař pak obec roku 1398 i s tvrzí vloţil Bohuňkovi Puklici. Baletka uvádí, ţe k prodeji Petra vedly pravděpodobně finanční problémy či potřeba hotovosti pro věřitele Petra ze Šternberka.526 Část vsi náleţela Sulíkovi z Konice. Získal ji od markraběte Jošta.527 Dokonce o ni vedl spor s plumlovským purkrabím Petrem z Červeného, jenţ mu ves neprávem drţel.528 Petr z Konice prodal ves s tvzí a příslušenstím bratrům Bohdalovi a Vaňkovi z Bařic.529 Bohdal z Bařic a Dětkovic se jako jediný píše po Dětkovicích. Například, kdyţ pohání Bočka z Četochovic z padesáti hř. gr., „že mi vzal mlynáře i úředníka mého na mé dědině mocí a kvaltem v jednotě a v mírné zemi..“530 Na
ZDO III, s. 101 č. 193, 1376. ZDO IV, s. 154, č. 590, 1385. 524 ZDO VI, s. 191, č. 256, 1391. 525 ZDO IV, s. 162, č. 761, 1386. 526 ZDO VI, s. 226, č. 837, 1398; Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 95. 527 ZDO VII, s. 271, č. 529, 1407; ZDO IX, s. 350, č. 288, 1420 – Sulík zde zapsal věno manţelce Přibíka ze Šelemberka, jeţ tímto vyměnil za její předchozí věno v Bařicích. 528 LCS I, s. 124, č. 90, 1405. 529 ZDO X, s. 384, č. 397, 1446. 530 LCS III/2, s. 540, č. 571, 1446; ZDO X, s. 401, č. 626 a 642, 1447. Vedl o něj soudní pře: LCS III/2, s. 536, č. 542, 1446; LCS III/2, s. 551, č. 642, 1446. 522 523
64
Dětkovicích také zapsal věno svojí ţeně Sybile z Vícova.531 Další majetek měl ve Vranovicích. Například Boček z Otaslavic ho pohnal kvůli hajnému, který mu sběhl i s penězi a účty. Tento spor byl nakonec vyřešen soudním smírem.532 Ve stejném roce je Bohdal napaden Oldřichem z Dřevohostic: „.. z X hř. gr. dob., že jsem půjčil otci jeho piščel, prachu, knih, zákona a to mi jest byl řekl vrátiti a toho jest neučinil a že jsem já byl otci jeho dlužen, to jsem všecko zaplatil...“ 533 I tento soud skončil smírem. Později Vaněk z Bařic prodal Dětkovice bratřím Petrovi a Janovi z Čertoryj a to s tvrzí, dvorem a dvojím popluţím. Majetek byl v majetku rodu z Čertoryj i na počátku 16. století.534 Vesnice tedy náleţela téměř celé období niţší šlechtě, s výjimkou přibliţne jednoho desetiletí ve 14. století, kdy ji prokazatelně, respektive její část vlastnili páni z Kravař. Pouze jediný Bohadal z Bařic se po Dětkovicích také psal. Ve vsi byla tvrz s dvorem.
5.10.
Dobrochov
V pramenech je Dobrochov zmiňován uţ v roce 1337 jako zboţí Filipa z Vranovic, který jej prodává bratrům Ondřejovi a Soběhrdovi z Otaslavic a Lambertovi z Rájce.535 Později v roce 1376 zde skupuje zboţí Ješek Puška z Kunštátu.536 V první polovině 15. století
zde statky vlastnil Heralt z Kunštátu a Otaslavic537 a Heník
z Valdštejna a Ţidlochovic.538 Později v roce 1480 přijímá Machna z Valdštejna, dcera Heníka z Valdštejna, na spolek na všechny své statky, včetně Dobrochova, Ctibora z Cimburka a z Tovačova.539 Ves byla tedy majetkem příslušníků niţší i vyšší šlechty. Ţádnou osobu, která by se po Dobrochově psala, se v pramenech najít nepodařilo.
ZDO X, str. 403, č. 643, 1447. LCS III/2, s. 653, č. 1180, 1447. 533 LCS III/2, s. 671, č. 1292, 1447. 534 ZDO XII, s. 26, č. 178, 1481. ZDO XVI, s. 135, č. 140 a s. 149, č. 199, 1504. 535 CDM XV, s. 36, č. 44; s. 40, č. 38. 536Nejprve Hereš a Diva z Čekyně prodávají roku 1373 Janovi Puškovi z Kunštátu tři lány v Dobrochově, které získali o tři roky dříve od Markéty z Vlachovic - ZDO III, s. 102, č. 207; ZDO II, s. 74, č. 308. Další dva lány získává o Unky z Majetína a jeho syna, taktéţ v roce 1376 – ZDO III, s. 102, č. 208. O koupi jiných třech lánů svědčí listina ze stejného roku, v níţ je prodávajícím Heršík z Krakovce – CDM XV, s. 144, č. 169. 537 ZDO IX, s. 345, č. 223, 1418. 538 ZDO X, s. 362, č. 55, 1437. 539 ZDO XII, s. 10, č. 36, 1480. 531 532
65
5.11.
Domamyslice
Přídomku „z Domamyslic“ uţívala celá řada osob a to po celé sledované období. Jako první se objevuje v roce 1355 Mikuláš z Domamyslic, který zapisuje třetinu dvoru v Domamyslicích své sestře Wychně a jejímu muţi Marešovi.540 Mareš z Domamyslic
následně v roce 1365 dává tuto část dvoru, společně
s třetinou mlýna a hospody Jiříkovi z Domamyslic.541 O Jiříkovi se ze stejného zápisu dovídáme, ţe byl synem Dětřicha z Domamyslic. Dále je známá jeho ţena Markéta jíţ v roce 1371 zapsal na dvorci věno.542 O dva roky později je Markéta uváděna jako „Relicta Jursiconis de Domamislicz“ a své věno v Domamyslicích zapisuje Bonce, ţeně Jindřicha z Krumsína. V roce 1386 Markéta, označená jako: „…Relicta
olym
Lobconbis
mater
eorum
heredibus
Jurziconis
de
Domamyslicz…“společně s Jindřichem a Zbyňkem z Krumsína dávají Jiříkovým dědicům Janovi a Mikšovi všechna svá práva na 45 hřiven grošů nad dvorcem v Domamyslicích. Jde o stejnou částku, která byla Markétiným věnem.543 Jan a Mikeš uzavřeli v roce 1391 na všechen svůj majetek spolek.544 Pešík z Domamyslic – ještě z přídomkem ze Ptení je uveden v zápise z roku 1365, jímţ získává on a jeho ţena Vojislava od Bedřicha ze Stichovic dvůr, krčmu, půl mlýna a dvorec v Domamyslicích.545 Další Pešíkovou ţenou byla Dorota, které zapsal v roce 1373 věno na popluţním dvoru a krčmě v Domamyslicích.546 Na toto věno Dorota přijímá na spolek svoji dceru Markétu a sestru Elišku a to v roce 1384, kdy uţ je Pešíkovou vdovou.547 O rok později je opět vdaná, protoţe svoje věno v Domamyslicích dává svému manţelovi Blaţejovi ze Stichovic.548 V roce 1415 - jako
ZDO I, s. 20, č. 390, 1355. ZDO I, s. 41, č. 835, 1365. O zboţí v Domamyslicích vedl Mareš spor s Bedřichem ze Stichovic, protoţe Bedřich prodal a zapsal zboţí v Domamyslicích Peškovi ze Ptení a jeho ţeně Vojislavě – ZDO I, s. 40, č. 811. Proti Marešově zapsání Jiříkovi zase vznesl odpor Bedřich. Spor byl vyřešen patrně rozdělením majetku, protoţe Jiřík i Pešek se zboţím dále disponovali – Jiřík s dvorcem a Pešek s popluţním dvorem a hospodou (viz dále) 542 ZDO I, s. 65, č. 133, 1371 – věno ve výši 45. hřiven grošů. 543 ZDO V, s. 169, č. 38. Lobco – Lobek nebo Lovek z Krumsína, v ZD zmíňován pouze ve spojitosti s vdovou Markétou. Poprvé v roce 1373, kdy uzavírá spolek s Jindřichem, Zbyňkem a Bonkou z Krumsína – ZDO II, s. 78, č. 391. Jindřich, Zbyněk a Vojislava (ţena Ješka z Čelechovic) Markétiny děti z manţelství z Lobkem. 544 ZDO VI, s. 193, č. 291, 1391. 545 ZDO I, s. 40, č. 811, 1365. 546 ZDO I, s. 72, č. 265, 1365. 547 ZDO IV, s. 147, č. 451, 1384. 548 ZDO IV, s. 155, č. 620, 1384. 540 541
66
vdova po Blaţejovi, ustanovuje Jana Bílého z Domamyslic poručníkem svých potomků a věna, které získala ve Stichovicích.549 Z Pešíkových potomků je nejdříve zmíněn syn Jan (Janek) z Domamyslic, kdyţ v roce 1389 zapisuje věno na polovině dvoru a celém dílu, který má po otci, své ţeně Evě a zároveň je zmíněn i jeho bratr Petr, který mu k tomu dává souhlas.550 Ve stejnou dobu, totiţ v rozmezí let 1389 aţ 1420, respektive 1437, se v zemských deskách vyskytují tři Janové z Domamyslic a není úplně jisté, zde jde skutečně o tři osoby. První je označovaný pouze Jan, jde o Pešíkova syna z předchozího odstavce. Druhý je označen přízviskem Bílý a poprvé se objevuje v roce 1389 jako poručník potomků Mikuláše Zuba ze Zdětína. A konečně třetím je Jan Černý, jenţ je takto označen v roce 1403551. Ukazatel jmen u Jana Černého uvádí, ţe byl synem Jiřího a Jan Bílý synem Pešíka. Domnívám se, ţe by tomu mohlo být i naopak – Jan s přízviskem
Černý
je
uveden
v zápise,
jímţ
mění
věno
své
ţeně
Dorotě
v Kloboučkách. A Dorotino původní věno zahrnuje kromě zboţí v Klobučkách také majetek v Domamyslicích, kterým předtím disponoval Pešík z Domamyslic, proto si myslím, ţe Jan Černý byl synem Pešíka. Proti tomu hovoří jiný zápis a to ten o Evě, vdově po Janovi Bílém z roku 1437. Tady by se ale mohlo jednat o jinou Evu neţ o snachu Pešíka z Domamyslic, uţ vzhledem k tomu, ţe zápis věna této Evy pochází uţ z roku 1389. Některé zápisy týkající se Jana z Domamyslic je moţné přiřadit některému z předchozích dvou, jiné ne tak jednoznačně. Situace je tedy poměrně nepřehledná, a proto se v dalším zaměříme na konkrétní údaje, jeţ lze k jednotlivým osobám přiřadit. Jan Bílý z Domamyslic v zemských deskách vystupuje poměrně často. Nejprve jako poručník dětí Mikšíka Zuba ze Štětovic a také poručníkem sirotků po jeho bratrovi.552 Objevuje se i mezi rukojmími Petra z Kravař.553 V roce 1408 získal od Petra zvaného Kozlovec z Rudky roční plat v Rudce.554 Několikrát je svědkem ve
Dorota je zde označena jako manţelka Jana z Domamyslic – tedy bez přízviska. Je tedy moţné, ţe „třetí“ Jan vůbec neexistoval. I některé jiné zápisy, v nichţ jakékoliv přízvisko chybí, je moţné přiřadit buď Janovi Bílému nebo Černému. 550 ZDO VI, s. 181, č. 95. V roce 1391 oba bratři uzavírají spolek na všechen svůj majetek – ZDO VI, s. 193, č. 298. 551 CDM XV, s. 372, č. 431. 552 ZDO VI, s. 228, č. 869. V jejich zájmu vedl spor s Janem s Davikovic a poručníkem učinil Jana Černého z Domamyslic - LCS II, str. 28, č. 117. Spor byl vyřešen v propěch Jana Bílého. Naopak Jana Bílého pohnal Ješek Zub ze Zdětína (synovec Mikšíka Zuba ze Štětovic), ţe mu nevyplatil peníze za prodané zboţí v Podbřezicích, Štětovicích a Vrbátkách - LCS I, str. 244, č. 597. 553 CDM XV, s. 372, č. 431 – Petr z Kravař prodává bratřím z Rudy zboţí Krokerdorf, mezi „věrné ruce“ patří Jan Černý z Domamyslic a mezi Petrova rukojmí Jan Bílý z Domamylic. 554 ZDO VII, str. 274, č. 570. 549
67
sporech
jiných
šlechticů555
a
sám
je
poháněn.556V roce
1418
vzal
Racek
z Domamyslic Jana Bílého na spolek na své zboţí v Jarohněvicích.557 V roce 1415 určila Dorota (viz níţe) poručníkem svých potomků a svého věna, které měla ve Stichovicích. Z roku 1437 pochází zápis, v němţ Eva z Domamyslic, vdova po Janovi Bílém uzavřela spolek se svým synem Prokopem.558 Prokop z Domamyslic získal roční plat a dvůr v Domamyslicích od Mikuláška z Domamyslic559 a všechna práva, která zde dříve měl Jan Kuţel ze Ţeravic.560 Prokopovou ţenou byla Kateřina z Drahotuš, jíţ zapsal na Domamyslicích věno.561 Štěpán,
opat
velehradského
kláštera
se
s Prokopem
přel
o
roční
plat
v Domamyslicích, spor byl vyřešen smírem.562 Dále je Prokop zmiňován aţ v šedesátých letech, kdyţ mu Zuzana ze Senice prodává dvůr v Kloboučkách a Jiří Talafus z Říčan a Aneţka z Říčan ves a tvrz v Dřínovém.563 V roce 1481 intabuloval ves Domamyslice s mlýnem a jiným příslušenstvím Jakubovi ze Šarova.564 Z dalších příbuzných je známá sestra Jana Bílého Markéta, a to ze zápisu z roku 1407, jíţ se jí dostalo věna od jejího manţela Jaroše z Bohdalic.565 Jan Černý z Domamyslic - v roce 1391 je snad podruhé566 ţenatý a zapisuje ţeně Dorotě věno na dvoře, krčmě a polovině mlýna v Domamyslicích a dále na ročním platu, který měl v Kloboučkách.567 Plat v Kloboučkách věnoval Jan Černý Herce, manţelce Viléma ze Snovídek568 a Herka zapsala Janovi Černému své předchozí věno, které měla na dvoře v Domamyslicích.569 Svůj majetek Jan dále rozšířil o zboţí v Pačlavicích,570
Osečanech,
Koválovicích,571
Olšanech,572
Smrţicích.573
Společně s Janem Bílým a dalšími byl svědkem na straně Jana ze Ptení ve sporu s Janem Puškou ZDO VII, s. 274, č. 570. Dále je svědkem ve sporu Martina z Drahanovic s Janem Moravanským - LCS II, str. 137, bez.č. 556 LCS II, str. 390, č.93,1412. 557 ZDO VIII, str. 308, č. 248. A Jan Bílý přijal roku 1417 na spolek na Jarohněvice všechny své dědice - ZDO IX, s. 339, č. 126. Racek získal Jarohněvice a Draţejovice od Václava z Příkaz a na spolek na Chomutovice jej přijal Mašek z Chomutovic. 558 ZDO X, str. 368, č. 138. Prokop ve stejném roce prodal zboţí v Jarohněvicích a Draţejovicích Borutě? (Borutye) z Bystřice - ZDO X, str. 361, č. 36. 559 ZDO X, str. 397, č. 573, 1447 - jde o dvůr, na němţ dříve sídlil Jan Černý z Domamyslic. 560 ZDO X, str. 398, č. 586 – opět se pravděpodobně jedná o zboţí, kterým dříve disponoval Jan Černý z Domamyslic. 561 ZDO X, str. 398, č. 590. Kateřina vzala Prokopa na spolek na své dědictví v Řimicích a Nyzkowic ZDO X, str. 414. 562 LCS III/2, s. 596, č. 921. 563 ZDO XI, s. 435, č. 180; ZDO XI, s. 448, č. 350. 564 ZDO XII, s. 33, č. 233. Jakub ze Šarova získal později i díl Domamyslic od Jana Zúbka ze Zdětína – ZDO II/XIII, s. 55, č. 83, 1490. Ještě pozdější zápis z roku 1530 uvádí, ţe Václav Šátovec ze Šárova prodal několik vsí, mezi nimi i Domamyslice, Janovi z Pernštejna –ZDO XXIII, s. 262, č. 10. 565 ZDO VII, str. 270, č. 517. Věno bylo zapsáno na dvoře v Domamyslicích. 566 Pokud předpokládáme, ţe jde o Pešíkova syna a jeho první ţenou byla Eva. 567 ZDO VI, s. 184, č. 149. Věno přijímá Dorotin bratr Henslik z Kovalovic. Věno v Kloboučkách v roce 1406 vyměnil za jiný roční plat z Domamyslic – ZDO VII, s. 247, č. 130. 568 ZDO VII, s. 247, č. 131. 569 ZDO VII, s. 251, č. 193 – Herka z Domamyslic byla vdova po Jiříkovi (II.) z Domamyslic (viz dále) 570 ZDO VII, s. 267, č. 442. 555
68
Z domamyslického zboţí věnoval několikrát roční plat, a to Šimonovi, knězi z Olomouce, měšťanovi Markovi a jeho ţeně Elišce a Václavovi z Náměště.574 Poslední zmínka o Janovi Černém v zemských deskách je z roku 1420.575 V půhonu z roku 1406 je zmíněna sestra Jana Černého - Anna576 V zápise z roku 1407 je jmenovaná jako Anna z Bílovic a přijímá bratra Jana na spolek na věno v Osečanech a Koválovicích.577 Z roku 1413 pochází půhony sirotků po Jarošovi Kuţelovi z Bílovic proti Janovi Černému, ţe: „… nebožka máti naše v naší sirobě věřila jemu listu, aby on doupomínaje se jejího věna po její smrti i učinil k nám věrně s těmi penězi a on doupomínav se i nechce nám těch peněz dáti a slíbiv…“ 578 Dědicem Jana Černého by mohl být Mikuláš z Domamyslic a z Buchlovic. Poprvé se objevuje v souvislosti s prodejem zboţí v Koválovicích Borutě z Bystřice.579 Bratři Václav a Jiří z Kravař mu intabulovali ves Buchlovice580 a Mikuláš zde zapsal věno své ţeně Uršule z Lipiny.581 Další díl Buchlovic získal od Alberta ze Šternberka a z Lukova.582 Protoţe pak seděl na Buchlovicích, prodal dvůr a další zboţí po Janu Černém z Domamyslic Prokopovi z Domamyslic. Dále věnoval roční plat na domamyslickém zboţí Dorotě ze Stichovic a jejímu manţelovi Slávkovi z Dobré Vody.583 Společně s Všeborem z Dubčan a Fraňkem z Hartmanova byl rukojmím za Bedřicha z Loděnice.584 Poměrně často Mikuláš vystupuje v zápisech půhonných knih. V případech, kdy ţalobcem byl Zich z Lipiny, byl Mikuláš jeho poručníkem a naopak. Podle přízviska byl příbuzným Mikulášovy ţeny Uršuly z Lipiny a v jednom případě je označen jako Mikulášův švagr.585 Poručníky v jiných Mikulášových sporech byli: Archléb
ZDO VII, s. 269, č. 490. Na Osečanech pak zapisuje věno ţeně Dorotě výměnou za původní věno v Domamyslicích - ZDO VIII, str. 322, č. 494. 572 ZDO VIII, str. 313, č. 330, 1412 - uzavřel spolek na zboţí v Olšanech s Mikulášem řečeným Opice z Dubnice. 573 ZDO IX, str. 350, č. 285 – dvůr a příslušenství od Jindřicha z Kravař a z Plumlova. 574 ZDO VII, str. 323, č. 510, 1415. Později (1420) Marek plat věnoval Rackovi, kanovníkovi olomouckému: ZDO IX, s. 356, č. 374; ZDO VIII, s. 328, č. 601, 1416. 575 ZDO IX, str. 356, č. 360 – sestry Anna a Uršula prodávají zboţí v Koválovicích. 576 LCI I, s. 186, č. 380. Jan Černý z Domamyslic pohání Sulíka z Krzekowic, ţe nevloţil jeho sestře Anně věno v desky. 577 ZDO VII, s. 262, č. 366. 578 LCS II, str. 408, č.197 a 198 – jde o sestry Čeňku a Barboru a Juhanku. 579 ZDO X, s. 360, č. 16, 1437. Znovu jsou Koválovice intabulávany v roce 1448, Bořita je zde označena z Bystřice a z Jarohněvic - ZDO X, s. 418, č. 831. 580 ZDO X, s. 374, č. 233. Intabulace asi neprobíhala úplně bez potíţí, protoţe Mikuláš oba bratry kvůli zápisu pohnal před soud s poukazem na dědictví a rozkázání Jindřicha Plumovského. Spor nakonec skončil soudním smírem - LCS III/2, s. 450, č. 79. 581 ZDO X, s. 385, č. 412, 1446. 582 ZDO X, s. 388, č. 461. 583 ZDO X, s. 381, č. 351. 584 ZDO X, s. 391, č. 498. 585 LCS III/2, s. 450, č. 76; LCS III/2, s. 450, č. 79; LCS III/2, s. 595, č. 914. 571
69
z Náměště, Filípek z Křiţánkova,586Jindřich z Trúbek,587 Zdeněk z Kokor,588 Jindřich z Bařic.589 Poslední zprávou o Mikulášovi z Domamyslic je v roce 1448 jeho spor s Janem z Lešan, který mu slíbil za správu za Zicha a to mu nevloţil do desk.590 Jindřich z Domamyslic a z Buchlovic – poprvé zmíněn v roce 1481 v zápisu věna své manţelce Anně ze Ţákovic.591 Jejich potomci byli: Jiřík, Prokop, Mikuláš, Hynek a Janek z Domamyslic. Všichni jsou jmenováni ve spolku, kteý s nimi uzavřela jejich matka Anna na vše, co měla ve vsi Roštíně a ve vsi Břest.592 Jindřichovou dcerou byla Kateřina z Domamyslic a Buchlovic, manţelka Václava Šterna ze Štatenberka.593 Dále z pramenů vystupuje Jiřík (II.) z Domamyslic594 a jeho ţena Herka, jíţ v roce 1374 zapisuje věno na popluţním dvoře v Domamyslicích.595 Jiřík rozšířil svůj majetek o jeden lán ve Víceměřicích,596 který ale následujícího roku prodal Štěpánovi z Víceměřic.597 Další genealogickou vazbu
můţeme vysledovat od postavy Blízka
(Blisco)
z Domamyslic, současníka obou Jiříků, Pešíka a jejich potomků. V roce 1371 uzavřel spolek s Onšem z Čelechovic na zboţí v Domamyslicích a jeden lán ve Zdětíně.598 Tento jeden lán pak Blízek v roce 1373 prodal Heraltovi z Kunštátu.599 Blízkovou
ţenou
byla
Kačna,
jíţ
zapsal
v roce
1382
věno
na
dvoře
v Domamyslicích.600
LCS III/2, s. 507, č. 358 – pohání Petra z Čertoryj, který mu měl vloţit Domamyslice do desk a to neučinil. 587 LCS III/2, s. 510, č. 375 – pohání Jana z Lomnice, protoţe slíbil zaplatit za jeho syna 18 zlatých uherských a Jan z Lomnice je pobral a zapaltit nechtěl. Ze stejného důvodu pak pohání i Markvarta z Lomnice - LCS III/1, s. 224, č. 1022 a LCS III/2, s. 595, č. 914. V tomto případě, ale nebyl Mikuláš úspěšný, protoţe páni rozhodli, ţe Markvart po otci nic nedrţí a nemá tedy Mikulášovi odpovídat - LCS III/2, s. 635, č. 224. 588 LCS III/2, s. 530, č. 511 – pohání Evku z Mořic, ţe za ni slíbil za správu Mořic a za to jej pohnal její muţ Racek z Mořic, Evka jej za to nevypravila. 589 LCS III/2, s. 538, č. 560 – pohání Smila z Lidéřova, ţe mu odkoupil jeho základ v Lidéřově. 590 LCS III/2, s. 710, č. 1433. 591 ZDO XII, s. 25, č. 162. 592 ZDO XII, s. 142, č. 167, 1502- 1503. Hynek převedl všechny statky, kterých se mu dostalo po otci ve vsi Roščíně a Břestku na bratry Jana a Jiříka –ZDO XVI, s. 150, č. 219, 1505. A spolu s Jiříkem převedl statky po matce na bratra Prokopa – ZDO XVI, s. 154, č. 239. 593 ZDO XIV, s. 70, č. 62, 1492 na vsi Ţelechovicích, příjemčím otec Kateřiny Jindřich, matkou byla pravděpodobně Anna ze Ţákovic. 594 Černého Ukazatel jej povaţuje za totoţného s předchozím Jiříkem, coţ se ale vylučuje s označením jeho ţeny Markéty jako vdovy v roce 1373 a s jeho dalším působením po tomto roce. Jde tedy o dvě různé osoby, přičemţ by Jiřík II. teoreticky mohl být synem Jiříka Nicméně přímý důkaz v tomto případě chybí, a navíc známe jména Jiříkových a Markétiných dětí: Jana a Mikše. 595 ZDO II, s. 85, č. 531. Herka se později provdala za Viléma ze Snovídek, a toto věno vyměnila s Janem Černým z Domamyslic za věno v Kloboučkách. 596 ZDO III, s. 105, č. 283 – koupil jej od Domaslava ze Zdounek. Jiný lán, snad také ve Víceměřicích, získal od Kláry, zvané Škvárové - ZDO III, s. 105, č. 282. 597 ZDO III, s. 108, č. 335. 598 ZDO II, s. 61, č. 57. 599 ZDO II, s. 68, č. 213. 600 ZDO IV, s. 137, č. 262. 586
70
Albert z Domamyslic, podle přídomku drţel nějaký majetek i v Domamyslicích, ale nevíme jaký. V pramenech se objevuje v roce 1385, kdy mu bratři Jindřich a Smil z Šelešovic prodali dvůr, hospodu a dva dvorce s příslušenstvím v Šelešovicích. S Blízkem z Domamyslic ho pravděpodobně pojilo blíţe neurčené rodinné pouto, protoţe jej ustanovil – se souhlasem Ješka ze Šternberka - poručníkem svých potomků.601 Albertův syn Albertík z Domamyslic uzavřel s Blízkem z Domamyslic spolek na dvůr v Šelešovicích.602
Po roce 1391603 se ţádný z těchto tří šlechticů
v pramenech nevyskytuje. Jen jednou je zmíněna Světla z Domamyslic, a to v roce 1375, kdy pohání Ješka z Lukova alias ze Šternberka.604 Rovněţ po jednom zápisu je v roce 1376 věnováno dalším osobám s přídomkem z Domamyslic: Těchoslavě (Čechoslavě?), která intabulovla půl lánu Ješkovi a svým dědicům v Domamyslicích.605 A dále Vítkovi, který prodal dvůr s krčmou v Domamyslicích a pole v Kloboučkách Ješkovi a Zbynkovi z Rakousek.606 Václav z Domamyslic – poprvé zmíněn roku 1397, kdyţ zapsal věno své ţeně Anně na dvoře v Domamyslicích a čtvrtině mlýna tamtéţ.607 Spolek na všechna svá zboţí uzavřel s Petrem řečeným Kyjovec z Kyjovic608 a následně jej na spolek přijal Jan Puklice „senior de Czetkowic“.609
Václav z Domamyslic také vystupuje v půhonu
proti Frickovi z Nenovic, jehoţ lidé Václavovi „…jeho krávu snědli…“610. Poslední zmínka pochází z roku 1409, kdy učinil poručníkem veškerých svých věcí Pešíka z Čechovic.611 Jan z Domamyslic a Hukowicz – poprvé jmenován roku 1464 ve spolku s Janem z Rýzmburka, na který byl přijat spolu s Machnou z Krčmaně a Chomýţe a Ofkou z Rysemburka a Dubčan.612 Ves
Domamyslice
byla
tedy
po
celou
zkoumanou
dobu
v majetku
rodu
z Domamyslic. Pokusila jsem se popsat několik genealogických linií. Příslušníci tohoto své majetky rozšiřovali o statky v jiných oblastech. Po roce 1500 se ZDO V, s. 170, č. 53, 1386. ZDO V, s. 173, č. 94. Šelešovice jsou obec leţící v Kroměříţském okrese. 603 V tomto roce Albert prodal veškeré zboţí v Šelešovicích Hanušovi z Kroměříţe – ZDO VI, s. 195, č. 337. 604 LCS I, s. 46, č. 232. 605 ZDO III, s. 102 č. 202 606 ZDO III, s. 105, č. 280. 607 ZDO VI, s. 214, č. 666. Anna pak vzala Václava na spolek na své dědictví v Týkovicích (Tykowic) ZDB VIII, s. 227, č. 211. 608 ZDB VIII, s. 250, č. 586, 1406. 609 ZDB IX, s. 255, č. 44, 1407. 610 CDM XIV, s. 68, č. 71. 611 ZDB X, s. 284, č. 58. 612 ZDO XI, s. 433, č. 157 – zápis z roku 1464. 601 602
71
Domamyslice dostávají do majetku rodu Šárovců ze Šárova a od nich pak přecházejí k panství pernštejnskému.
5.12.
Hluchov
Vesnice patřila ve 12. století olomoucké kapitule. V roce 1368 je jmenován Budík z Hluchova, jemuţ Ješek z Krumsína prodal jeden lán v Krumsíně. Další zprávy o něm nejsou.613 Dále je zmíněn Jarek z Hluchova. Od Sulíka z Konice získal pastviny u Hluchova a zboţí ve Ptení, Zdětíně a Bernově. Ješkovi Kropáčovi z Holštejna pak majetek prodal. Další majetek získal ve vsi Polomí a Pěnčíně. Na Pěnčín vzal na spolek Petra z Odunce, který vzal na spolek svoji sestru Markétu z Hluchova.614 Sulík z Konice prodal také část vsi Hluchov a další zboţí konického panství včetně Konice Ješkovi Kropáčovi z Holštejna.615 Dále Sulík prodal dvůr s příslušenstvím a patronátní právo v Hluchově Ctiborovi z Cimburka a Tovačova. Stejně tak Štěpán z Holštejna prodal Ctiborovi veškeré zboţí, jeţ získal po Ješkovi Kropáčovi z Holštejna.616 Jan z Cimburka a z Tovačova pak celé zboţí prodal Zdenkovi a Václavovi ze Švábenic.617 O vesnici máme pouze několik zpráv, z nichţ vyplývá, ţe existovalo několik osob, jeţ se po Hluchově psaly. Vesnice se dostává do konického panství Sulíka z Konice, které pak přechází přes Ješka Kropáče a Štěpána z Holštejna na pány z Cimburka a Tovačova. Po nich se majiteli stávají příslušníci rodu ze Švábenic, u nichţ zůstává i na počátku 16. století.
5.13.
Hradčany
V současnosti jde o součást obce Kobeřice. Tato obec patřila olomoucké kapitule. Hradčany náleţely v letech 1078 – 1412 klášteru Hradisko v Olomouci.618 V zemských deskách je pouze několik zápisů. První zmínka je z roku 1353, kdy Filip z Brodku prodává půl nivy náleţející ke vsi Ondratice Kříţkovi z Brodku a ZDO I, s. 50, č. 1027, 1368; ZDO II, s. 62, č. 62, 1371. ZDO II, s. 75, č. 325, 1373; ZDO IV, s. 128, č. 77, 1381 – šlo o mlýn v Bernově, půl lánu ve Ptení a dva podsedky ve Zdětíně. ZDO IV, s. 145, č. 409, 1384; ZDO IV, s. 155, č. 619, 1385; ZDB VI, str. 120, č. 367, 1376. 615 ZDO III, s. 118, č. 525, 1379. 616 ZDO IV, s. 152, č. 548, 1385; ZDO IV, s. 164, č. 780, 1386 a ZDO V, str. 171, č. 68, r. 1387. 617 ZDO X, s. 387, č. 443, 1446. Václav zde zapsal věno své manţelce Lídě z Pačlavic - ZDO X, s. 391, č. 507, 1446. O dvůr v Hluchově se s ním přel Václav z Lešné - LCS III/2, s. 551, č. 644, 1446 a LCS III/, s. 672, č. 1304, 1447. 618 Hosák, L.: Historický místopis, s. 80. 613 614
72
Mařatovi z Hradčan.619 Dále je uveden Martin z Hadčan ve spolku, jenţ uzavřel s Filipem z Nenakonic a Vítkem z Kelčic. A ještě v jednom spolku na Kelčice s Filipem z Nenakonic, v němţ je označen jako Filipův synovec.620 Více informací ve zkoumaných pramenech nenacházíme. Ves byla tedy v rukou církevní instituce a můţeme pouze předpokládat, ţe určitý majetek zde vlastnili také Martin a Mařata.621
5.14.
Hrdibořice
Ve sledovaném období byla ves často součástí tovačovského panství pánů z Cimburka, jeţ jí získavali zástavou od krále či markraběte.622 Zemské desky nám přinášejí pouze několik málo informací z 15. století o dalších majitelích částí vsi. Markrabě Jošt daroval jeden popluţní dvůr v Hrdibořicích Lackovi z Kravař.623 Dalšími vlastníky byli Sulík z Konice a Václav z Doloplaz. Svědčí o tom ţaloba Sulíka, v níţ obvinil Václava, ţe si ve vsi postavil mlýn a vedl na něj vodu přes Sulíkovy pozemky bez jeho vědomí.624 Později je jmenován Dobeš z Tvorkova, který zapsal zboţí v Hrdibořicích Bernardovi ze Ţerotína.625 Ten zboţí prodal Lukášovi Salzerovi, fojtovi olomouckému.626 Od něj koupil majetek Ondřej ze Studnice.627 Jan mladší ze Ţerotína vloţil ves s mlýnem Ctiborovi z Cimburka a Tovačova, ten zde zapsal věno své manţelce Elišce z Melic. Zanedlouho zapsal Hrdibořice Vilémovi z Pernštejna.628 Vesnice tedy byla po celou dobu v majetku vyšší šlechty, část byla dočasně v rukou jiných majitelů.
5.15.
Hrubčice
Patřily do majetku Půty z Holštejna, který je zmíněn roku 1368 ve spolku s Ješkem Kropáčem a Štěpánem z Holštejna. Na Hrubčicích zapsal Půta věno své manţelce Elišce.629 Bratři Ješek a Štěpán pak uzavřeli spolek na své majetky s výjimkou
619 620 621 622 623 624 625 626 627 628 629
ZDO I, s. 15., č. 323, 1353. ZDO III, s. 104, č. 259, 1376; ZDO IV, s. 130, č. 117, 1381. Černý: Ukazatel, s. 111 - uvádí jednu osobu pod jménem Martin Mařata z Hradčan. Kačer, J.: Budování cimurského dominia, s. 45; Hosák, L.: Historický místopis, s. 81. ZDO VII, s. 246, č. 106, 1406. LCS II, s. 408, č.201, 1413. ZDO X, s. 404, č. 663 a 664, 1447. Proti tomu se ohradil Jan z Cimburka. ZDO X, s. 405, č. 675, 1447. ZDO X, s. 407, č. 707, 1447 ZDO XII, s. 13, č. 55 a 58, 1480. ZDO XII, s. 28, č. 270, 1482. ZDO I, s. 52, č. 1055, 1368; ZDO II, s. 64, č. 102, 1371.
73
Hrubčic, které Půta celé prodal Ješkovi Kropáčovi z Holštejna.630 Pak došlo k výměně Hrubčic se Sulíkem z Konice za zboţí Konice a Straţisko.631 Sulík ves prodal markraběti Joštovi a ten zase olomoucké kapitule.632 Vesnice tedy náleţela vyšší šlechtě, krátce makraběti Joštovi a pak olomoucké kapitule.
5.16.
Kelčice
Ves patřila olomoucké kapitule. Kromě toho zde majetek vlastnilo několik niţších šlechticů.633 Prvním je Mikuláš Puklice z Kelčic, jemuţ Kateřina z Ţešova prodala půl lánu v Ţešově. K prodeji došlo uţ dříve, protoţe Mikuláš Kateřinu poháněl o zapsání tohoto majetku. S Alšem z Ţešova uzavřel spolek na všechna svá zboţí. Další majetek získal ve Sněhoticích.634 Vítek z Kelčic je znám pouze ze spolku s Filipem z Nenakonic a Martinem z Hradčan.635 Rovněţ z pouhého jednoho zápisu se dozvídáme o manţelech Šimkovi a Markétě z Kelčic, kteří koupili majetek v Sulešovicích.636 Dětřich z Kelčic získal majetek v Doloplazech a Kovalově.637 Z půhonných knih známe jména ještě několika osob s přízviskem z Kelčic: Jeţ (Ješek) z Kelčic, ţalujícíc Ducha z Kelčic o deset hřiven grošů, tentýţ ţaloval Váca z Kelčic (Vaczo) o stejnou částku.638 Ves tedy náleţela kapitule, majetek niţších šlechticů v Kelčicích není moţné z pramenů rekonstruovat, můţeme pouze říci, ţe vlastnili majeteky také v jiných lokalitách.
5.17.
Kloboučky
Jde o zaniklou ves v blízkosti Seloutek a často také byla ve vlastnictví společně se Seloutkami. Po vsi samotné se psali pouze tři lidé. První byl Matyáš z Kloboučků, ZDO III, s. 103, č. 232, 1376; ZDO III, s. 103, č. 236, 1376. ZDO III, s. 117, č. 502, 1379. 632 ZDO VI, s. 183, č. 128 a 129, 1389. 633 Hosák, L.: Historický místopis, s. 82. 634 ZDO III, s. 98, č. 131, 1376; LCS I, s. 38, č. 193, 1374; ZDO III, s. 106, č. 299, 1376; ZDO III, s. 105, č. 269, 1376. 635 ZDO III, s. 104, č. 259, 1376. 636 ZDO VIII, s. 322, č. 498, 1415. 637 ZDO X, s. 400, č. 611, 1447; ZDB XII, s. 370, č. 622, 1447. 638 LCS I, s. 77, č. 450 a 451, 1390. 630 631
74
známý pouze ze spolku s Peškem z Rakousek.639 Druhý Ješek z Rakousek a Kloboučků, jenţ získal zboţí ve Vrahovicích od bratří z Trpenovic.640 Ješek, častěji pouze s přízviskem z Rakousek, zde zapsal věno své manţelce Elišce.641 Adam z Kloboučků je uveden v půhonu Štěpána ze Seloutek, jenţ svého bratra Adama ţaluje o seno a zrní. Adam by mohl být totoţný s Adamem ze Seloutek.642 Ten
prodal
dvůr
v Kloboučkách
Janovi
řečenému
Skřítek
z Trpenovic.
U
Trpenovických zůstala část vsi do roku 1397, kdy přešla na Ješka z Rakousek a Kloboučků (viz výše).643 Další část prodali Ludvíkovi z Ubušína.644 Z ostatních majitelů je nejprve jmenován Jakub ze Seloutek. V majetku tohoto rodu byla část vsi i později.645 Další část, jmenovitě pole v Kloboučkách, patřící k domamyslickému dvoru, vlastnil Vítek z Čechovic, který jej prodal Ješkovi a Zbyňkovi z Rakousek.646 Dále část vsi vlastnil Jan Černý z Domamyslic, který ji později prodal Vilémovi ze Snovídek.647 Od Ješka a Václava z Rakousek koupil dvůr v Kloboučkách Mikeš z Chudobína a oba bratři od něj zase jeho zboţí ve Vrahovicích.648 Beneš z Bělkova zapsal roku 1437 dvůr v Kloboučkách manţelce Ondřeje ze Senice Elišce z Kojšova. Zuzana ze Senice pak dvůr prodala Prokopovi z Domamyslic.649 Z roku 1480 pochází zápis, jímţ bere Johanka z Wolfenberka na spolek na Seloutky a dvůr v Kloboučkách svého muţe Jana Děvečku z Herštajna.650Ves pak z pramenů mizí. Z uvedených informací vyplývá, ţe vesnice byla po celou zkoumanou dobu v majetku niţší šlechty, jejíţ majetky byly také v Seloutkách, Domamyslicích a Rakouskách. Po celou dobu byla rozdělena mezi několik vlastníků, kteří se často střídali.
5.18.
Kobylničky
První zmínka o vsi pochází aţ z roku 1377, kdy byla v majetku Ješka Pušky z Kunštátu. Zapisuje majetek své manţelce a dědicům na Otaslavicích a dalších 639 640 641 642 643 644 645 646 647 648 649 650
ZDO I, s. 21, č. 423, 1355. ZDO VI, s. 211, č. 611, 1397. ZDO VII, s. 252, č. 206, 1406. LCS I, s. 57, č. 304, 1382; ZDO III, s. 120, č. 563, 1379; ZDO IV, s. 128, č. 64 a 65, 1381. ZDO IV, s. 144, č. 400, 1384. ZDO VI, s. 224, č. 816, 1398. ZDO II, s. 68, č. 209, 1373; ZDO VII, s. 252, č. 208, 1406; ZDO X, s. 377, č. 276, 1437. ZDO III, s. 105, č. 280, 1376. ZDO VII, s. 247, č. 130, 131 a 137,1406. ZDO VII, s. 260, č. 327 a 328, 1406. ZDO X, s. 372, č. 210, 1437; ZDO XI, s. 435, č. 180, 1464. ZDO XII, s. 10, č. 34, 1480.
75
vsích, včetně Kobylniček.651 Později prodává zboţí, včetně vsi Kobylničky svému bratrovi Heraltovi z Kunštátu a Otaslavic.652 Další zpráva je aţ z roku 1464, kdy Machna z Valdštejna zapisuje svému muţi Jiřímu z Landštejna vše, co měla na Otaslavicích, Pivíně, Kobylničkách a Lešanech.653 Ctibor z Cimburka a z Tovačova pak zboţí po paní Machně vloţil Jakubovi ze Šárova.654 V 16. století prodal Václav Šárovec ze Šárova mj. i ves Kobylničky Janovi z Pernštejna.655 Vesnice tedy byla většinu sledovaného období v rukou rodu z Kunštátu a Otaslavic. V poslední polovině byla majetkem Machny z Valdštejna. Krátce před koncem století se stává majetkem niţšího šlechtice Jakuba ze Šarova, ktrý ovšem v této době získává poměrně velký majetek.
5.19.
Kralice
Kralice, od roku 1304 městečko, byly zeměpanským majetkem. Ke konci 15. století je zástavou drţeli Cimburkové.656
5.20.
Krumsín
Vesnice byla v majetku poměrně početné niţší šlechty, jeţ se po lokalitě také psala. Jako první se v roce 1349 setkáváme s Mechem s Krumsína, jemuţ prodal dvůr s popluţím v Krumsíně a plat šest hřiven Ješek z Boskovic. Mech zde zapsal věno své ţeně Anně ze Stichovic.657 Bolek z Krumsína disponoval majetky i mimo Krumsín, často patřící pod brněnskou cúdu. Od brněnského měšťana Marka získal dvůr v Ostopovicích, ihned zde zapsal věno svojí ţeně Anně.658 Dále vlastnil dvůr v Málkovicích, který prodal Peškovi Býkovcovi.659 Od Bluda z Kralic koupil společně s bratrem Ješkem ves Zelovice.660 Dále vlastnil majetek v Nesovicích, Uhřicích a Hostěrádkách.661 S
ZDO III, s. 107, č. 305, 1377; ZDO IV, s. 137, č. 279, 1382; ZDO VI, s. 229, č. 889, 1398. ZDO IX, s. 352, č. 312, 1420. 653 ZDO IX, s. 429, č. 100, 1464. 654 ZDO XIV, s. 63, č. 21, 1492. 655 ZDO XXIII, s. 262, č. 10, 1530 656 Hosák, L.: Historický místopis, s. 83. 657 ZDO I, s. 4, č. 82, 1349; ZDO I, s. 41, č. 826, 1365. Annino předchozí věno na Stichovicích bylo extabulováno - ZDO II, s. 86, s. 536, 1374. 658 ZDB II, s. 15, č. 41, 1351. Dvůr prodal Vilémovi a Závišovi z Rychemberka - ZDB III, s. 23, č. 44, 1354. 659 ZDO III, s. 105, č. 270, 1376. 660 ZDB III, s. 38, č. 428, 1358. 661 ZDB IV, s. 55, č. 207, 1365 – společně s Mikulášem Dítětem z Ohrozimi a bratrem Ješkem. ZDB V, s. 84, č. 279, 1369 – s bratrem Ješkem. ZDB VI, s. 104, č. 61, 1373. 651 652
76
Mikešem Dítětem z Ohrozimi uzavřeli spolek na všechny své majetky.662 Na Hostěrádkách zapsal věno své druhé manţelce Markétě. Ta se pak psala z Hostěrádek a po Bolíkově smrti vzala na toto věno a na věno Knínicích syny z prvního manţelství s Lobkem z Krumsína Jindřicha a Zbyňka z Krumsína, a později svého syna Mikšíka.663 Bolkův bratr Ješek House z Krumsína vlastnil v Krumsíně dvůr, na němţ zapsal věno svojí manţelce Anně.664 Budíkovi z Hluchova prodal jeden lán v Krumsíně.665 Společně s bratrem Bolkem získal majetek v Málkovicích, Uhřicích a Hostěrádkách, Zelovicích, Nesovicích,666 dále v dvůr v Kozojedech.667 Na Hostěrádkách zapsal věno své druhé manţelce Zdence. Zdenka se v roce 1386 uvádí jiţ jako vdova.668 Jindřich a Zbyněk z Krumsína byli synové Lobka (Lovka) z Krumsína. Ten je v roce 1373 jiţ po smrti, neboť jeho ţena Markéta je uváděna jako vdova a uzavírá spolek s Jindřichem a Zbyňkem. Všem třem darovala své věno v Čelechovicích také Vojslava, vdova Ješíka z Čelechovic. Všichni pak uzavřeli spolek.669 Jindřich z Krumsína uzavřel spolek také se Zbyňkem z Dřínového.670 Jeho ţenou byla Bonka. Markéta, vdova po Jiříkovi z Domamyslic, jí zapsala věno 45 hřiven na vsi Domamyslice. Jiříkovým dědicům Janovi a Mikšovi pak Jindřich, Zbyněk a jejich matka Markéta toto věno darovali zpět.671 Zbyněk z Krumsína působil jako kněz. Společně se svými společníky, tedy bratrem Jindřichem, matkou Markétou, Vojslavou z Čelechovic a jejím synem Janem koupil celou ves Srbce.672 Spolek uzavřel také s Janem z Čelechovic a Janem Housetem z Krumsína, jehoţ část spolku se týkala Kozojed. Všichni tři koupili Snovídky. Jan House z Krumsína učinil Zbyňka poručníkem svého majetku.673 Jakub, Jan a Pešek byli bratři z Krumsína, jejich sestrou byla Anna z Bělotína.674 Jakub a Jan z Krumsína uzavřeli spolek s Johankou z Krumsína, která byla snad jejich matka. Jakub z Krumsína zapsal na Krumsíně věno své manţelce Dorotě, se souhlasem bratra Jana. Od ní Jakub získal věno na Rakouskách a uzavřeli spolek
ZDO I, s. 54, č. 1107, 1368; ZDB V, s. 76, č. 88, 1368. ZDB VI, s. 104, č. 62, 1373; ZDB VII, s. 182, č. 576, 1387; ZDB VII, s. 191, č. 755, 1390. 664 ZDO I, s. 24, č. 480, 1356. Jako věrné ruce jsou uvedeni Adam z Konice a Mikuláš ze Stichovic. 665 ZDO I, s. 50, č. 1027, 1368. 666 Dědicové Bolka a Ješka Nesovice z desk vyňali - ZDB VII, s. 177, č. 490, 1386. 667 ZDO III, s. 111, č. 374, 1377. 668 ZDB VI, s. 111, č. 193, 1374; ZDB VII, s. 177, č. 497, 1386. 669 ZDO II. s. 78, č. 391 a 392, 1373; ZDO IV, s. 148, č. 464 a 464, 1384 – s Vojslaviným synem Janem. 670 ZDO II, s. 62, č. 64, 1371. 671 ZDO II. s. 78, č. 393, 1373; ZDO V, s. 169, č. 38, 1386. 672 ZDO VI, s. 182, č. 118, 1389. 673 ZDO VI, s. 231, č. 912, 1399. Jan z Čelechovic se také psal Jan řečený Krumsín z Čelechovic; ZDO VII, s. 275, č. 580, 1408; ZDO VII, s. 255, č. 256, 1406; ZDO VIII, s. 310, č. 284, 1412. 674 ZDO II, s. 61, č. 39, 1371. 662 663
77
na všechno své jmění.675 Spolek uzavřel také s Janem z Drţovic a Přečkem z Rakousek, bratrem své ţeny.676 Jakub koupil majetek v Bohdalicích, ale vzápětí jej prodal.677 S Petříkem z Krumsína prodali také majetek v Krumsíně, jmenovitě dvůr, pět a půl lánu, dvorec, patronátní právo a další příslušenství Oldřichovi z Lešan.678 Jan z Krumsína zapsal na Krumsíně věno svojí manţelce Kláře z Odlochovic. V roce 1398 je jiţ vdova a bere na spolek všechny své děti.679 Jejím synem byl Petr (Petřík) z Krumsína. Od Vaňka z Boskovic koupil ves Hradisko, na níţ vzal na spolek svou ţenu Machnu.680 Společně se strýcem Jakubem prodali majetek v Krumsíně Oldřichovi z Lešan. Další zboţí získal v Dětkovicích, zapsal zde věno své druhé manţelce Kateřině.681 Jindřich z Kravař Petříkovi prodal ves Šumice, na níţ zapsal věno své další manţelce Voršile.682 Svoji matku Kláru a Přibíka z Odlochovic vzal na spolek na celý svůj majetek.683 Významným představitelem rodu z Krumsína byl Jan House z Krumsína, který zastával v roce 1418 úřad nejvyššího sudího olomoucké cúdy. Patřil k osobám, jeţ působily ve sluţbách pánům z Kravař. Majetek měl také v Kozojedech, na něţ uzavřel spolek se Zbyňkem z Krumsína a Janem z Čelechovic. Společně s nimi získal také Snovídky. Se Zbyňkem uzavřel spolek také na ves Srbce, na níţ zapsal věno svojí manţelce Markétě.684 Další spolek uzavřel se Štěpánem z Pavlovic.685 Hanuš z Milčan učinil Jana Housete a Zicha z Nedachlebic poručníky svého majetku.686 Ves Kozojedy prodal Václavovi z Dubňan.687 V roce 1413 přijal lénem od biskupa půl vsi Bílovic.688 Poručníkem svého majetku učinil nejdříve Zbyňka z Krumsína, později Stacha z Hostěrádek. Jan z Hostěrádek zase určil Jana Housete za poručníka svých statků.689 Draţek a Adam, bratři z Hrádku, vzali jana Housete na spolek.690 Dorota, ţena Líska z Újezda, prodala Janovi své věno v Nevojicích a Letošově. Ten zde zapsal věno své manţelce
ZDO IV, s. 149, č. 491 a 492, 1384; ZDO VI, s. 209, č. 571, 1397. ZDO VII, s. 242, č. 56 a 57, 1406. 677 ZDO VIII, s. 308, č. 251, 1412; ZDO VIII, s. 308, č. 253, 1412. 678 ZDO VIII, s. 323, č. 503, 1415. 679 ZDO IV, s. 136, č. 235, 1382; ZDO VI, s. 225, č. 826, 1398. 680 ZDO VII, s. 273, č. 546 a 547, 1408. Hradisko později prodal Drslavovi z Příluk - ZDO IX, s. 337, č. 105, 1417. 681 ZDO VIII, s. 327, č. 589, 1416. 682 ZDB XI, s. 313, č. 401 a 401, 1417. Příjemčím věna byl její otec protivec ze Zástřihl. 683 ZDB XI, s. 316, č. 450, 1417. 684 ZDO VII, s. 275, č. 580 a 581, 1408. 685 ZDO VII, s. 276, č. 597, 1408. 686 ZDO VII, s. 286, č. 753, 1409. 687 ZDO VIII, s. 303, č. 169, 1412. 688 Baletka, T.: Nižší šlechta ze severomoravského východu ve stížných listech proti upálení mistra Jana Husa. In: Táborský archiv č. 9, 1999, s. 39. 689 ZDO VIII, s. 325, č. 539, 1415; ZDO IX, str. 338, č. 123, 1417. 690 ZDO VIII, s. 326, č. 565, 1416. 675 676
78
Markétě.691 V roce 1418 byl intabulován spolek, jenţ uzavřel Jan řečený Pardus z Ţeranovic s Janem z Moravan, Protivcem ze Zástřizl a Janem Housetem. Další spolek uzavřel se Zdenkem z Nesovic.692 Jan Krumsín z Čelechovic, společník Jana z Krumsína a Jana Housete z Krumsína (viz výše). Svůj majetek v Krumsíně prodal Oldřichovi, Lvíčkovi a Janovi, knězi z Lešan, jmenovitě dvůr, půllán, les zvaný Dolnice a další příslušenství.693 od bratrů Jana a Stacha z Hostěrádek koupil celou ves Hostěrádky.694 Jan Krumsín z Lešan, poručníky svých statků určil Ondřeje Znatu z Ojnic a Meška z Kostelce. S Onřejem také uzavřel spolek.695 Jeho sestra Aneţka z Lešan a Krumsína mu prodala své dědictví v Krumsíně. Jejím manţelem se stal Ondřej Znata z Ojnic a zapsal jí věno na Skrbni.696 Další majetek měl ve Zdětíně, Stichovicích, Ohrozimi a Prostějovičkách697 Svojí manţelce Markétě z Kostelce zapsal věno na Krumsíně ve výši 17. hřiven.698 Jan byl také příjemčím věna své sestry Kateřiny z Lešan, jeţ dostala od svého manţela Bareše z Čehovic na Dubčanech.699 V roce 1466 zapsali poručníci za neboţtíka Jana Jan a Hynek z Ludanic, Bareš z Čehovic, Jan Kupsa z Příluk a Jan z Láznik Jakubovi a Onšovi ze Šárova ves Krumsín s tvrzí, patronátním právem a dalším příslušentvím a ves Prostějovičky.700 Bedřich z Krumsína v roce 1376 intabuloval spolek, který uzavřel s Jezdoněm a Václavem ze Stichovic.701 Peškovi z Čehovic věnoval jeden podsedek a jeden dvůr v Krumsíně a uzavřeli spolu spolek.702 Bedřich zapsal na Krumsíně věno své ţeně Skonce. Skonka získala věno také od Václava Rusa z Doloplaz na vsi Tršicích.703 Bedřichova sestra se jmenovala Klára a byla manţelkou Lítka z Choliny. 704 Petrovi z Kravař v Krumsíně prodal dvůr, šest lánů, dvě krčmy a půl patronátního práva.705
ZDO IX, s. 335, č. 62, 1417; ZDO IX, s. 340, č. 155, 1418. Vyměnil jí tak původní věno v Srbcích a tuto ves prodal Hermanovi z Nezdína - ZDO IX, s. 343, č. 190, 1418. 692 ZDO IX, s. 348, č. 255, 1418; ZDO IX, s. 357, č. 387, 1420. 693 ZDO VIII, s. 312, č. 324, 1412. 694ZDB XI, s. 316, č. 448 a 449, 1417. Vzal na ni na spolek bratry Jiřího a Štěpána z Pavlovic. 695ZDO X, s. 370, č. 168, 1437; ZDO X, s. 378, č. 295, 1437. 696ZDO X, s.373, č. 229,1437; ZDO X, s. 413, č. 768, 1447. 697ZDO X, s. 382, č. 360 a 363, 1437 – Janovi z Veselíčka zde prodal jeden dvůr. Jeho manţelkou byla Ludmila z lešan a Krumsína. ZDO X, s. 382, č. 364, 1437 – část prodal Dorotě ze Stichovic a jejímu muţi Slávkovi z Dobré Vody. ZDO X, s. 389, č. 465, 1446; ZDO X, s. 416, č. 804, 1448. 698ZDO X, s. 388, č. 457, 1446. 699ZDO X, s. 413, č. 767, 1447. 700 ZDO XI, s. 442, č. 275, 1466. 701 ZDO III, s. 97, č. 114, 1376. 702 ZDO III, s. 123, č. 609 a 610, 1379. 703 ZDO IV, s. 128, č. 81, 1381. Věno později vyměnil za Uhřice - ZDO VI, s. 194, č. 312, 1391; ZDO VII, s. 264, č. 406, 1407. 704 ZDO IV, s. 155, č. 604, 1385. 705ZDO VI, s. 180, č. 77, 1389. 691
79
Dvůr po Bedřichovi z Lešan se dostal Levušovi z Lešan, který zde zapsal se souhlasem svého bratra Oldřicha z Lešan věno své ţeně Markétě.706 Ves tedy byla rozdělena mezi několik vlastníků, kteří se psali z Krumsína. Majetek zde měl krátce i Petr z Kravař. Ke konci 15. století je v majetku rodu ze Šárova.
5.21.
Lešany
V polovině 14. století se připomíná Albert (Aleš) z Lešan, který zde zapsal věno své manţelce Kačně a prodal půllán Henslinovi z Vícova a jeho ţeně Zbynce.707 Albert vystupoval jako věrná ruka při zápisu věna Adličce z Vyškovic.708Kateřina jiţ jako vdova zapsala své věno Oldřichovi z Boskovic.709 Oldřich z Boskovic měl majetek kromě Lešan i ve Vícově, Skyrově a Ohrozimi a zapsal zde věno své manţelce Zbynce.710 Na Lešanech zapsal věno svojí ţeně také Bernard z Čech. Bratři Lucek a Beneš z Čech prodali zboţí v v Čechách, Sluţíně, Pěnčíně, Ohrozimi a v Lešanech, včetně patronátního práva Bartošovi z Valečova. Ten prodal zboţí v Lešanech – čtyři čtvrtě polí, krčmu a dva podsedky Benešovi z Kravař. Petr z Kravař vykázal z Lešan a Ohrozimi plat 23 grošů pro kapli sv. Agáty u praţského metropolitního kostela sv. Víta za spásu duše svého strýce Beneše. Od Zbynky, vdovy po Henslinovi, koupil dvě hřivny platu.711 Jan z Lešan prodal Levušovi z Lešan popluţí a jeden a půl lánu v Lešanech.712 Smil z Vícova se psal také z Lešan a daroval své dědictví v Lešanech, Vícově, Stínavě a Ptení Ješkovi Puškovi z Kunštátu. Další díly Lešan získal Ješek od Tasa z Boskovic, od Viléma z Kunštátu a Loučky, Jana z Křiţanova, Slávka Němce713 Oldřich z Lešan získal majetek také v Ohrozimi a zapsal zde věno své manţelce Anně. Dále uzavřel spolek se Soběnem z Třebčína na lán v Bílovicích.
714Karel
z
Opatovic prodal Oldřichovi z Lešan další majetek v Lešanech, jmenovitě dvůr, šest lánů, pole a další příslušenství.715 Další díl získal od Heralta z Kunštátu.716 Od Jana 706ZDO
VIII, s. 327, č. 581, 1416. I, s. 21, č. 415 a 416, 1355; ZDO I, s. 34, č. 692, 1360. Po Henslinovi drţeli díl jeho synové Albert a Smil a zapsali zde věno své matce Zbynce, stejně jako na vesnicích Vícov, Šenov, Ohrozim, Ptení a Bernov - ZDO III, s. 102 č. 215, 1376. 708ZDO I, str. 32, č. 644, 1359 – společně s Ješkem z Boskovic a Henslinem z Vícova. 709ZDO II, s. 60, č. 16, 1371. 710ZDO III, s. 93, č. 13, 1376. 711ZDO I, s. 22, č. 455, 1356; ZDO I, s. 42, č. 862, 1365; ZDO I, s. 43, č. 865, 1365; ZDO III, s. 108, č. 320, 1377; ZDO III, s. 121, č. 578, 1379. 712ZDO II, s. 80, č. 427, 1373. 713ZDO IV, s. 142, č. 355, 1384; ZDO VI, s. 176, č. 10, 1389; ZDO VI, s. 183, č. 126, 1389; ZDO VI, s. 185, č. 155, 1391; ZDO VI, str. 201, č. 419, 1392. 714ZDO VII, s. 251, č. 190 a 191, 1406; ZDO VII, s. 259, č. 325, 1406. 715ZDO VII, s. 283, č. 709, 1408. 707ZDO
80
z Krumsína získal společně s bratrem Levušem díl Krumsína. Další díl Krumsína ještě od Jakuba a Petříka z Krumsín. Majetek měl i ve Zdětíně.717 Uzavřel spolek se svým bratrem Levušem z Lešan, který zapsal věno na Krumsíně své manţelce Markétě a Oldřich mu k tomu udělil souhlas.718 Drslav z Příluk určil Oldřicha poručníkem svého majetku.719 Dcera Levuše z Lešan se jmenovala Aneţka a byla manţelkou Ondřeje Znaty z Ojnic.720 Díl vsi zdědila po Jiřím z Kravař jeho dcera Kunka, která vzala na spolek svého manţela Václava z Boskovic.721 Na další díl přijala Machna z Valdštejna na spolek Ctibora z Cimburka a z Tovačova.722 Vesnice tedy byla rozdělena mezi niţší šlechtu, část z ní se psala z Lešan. Část drţel Ješek Puška z Kunštátu. Na konci století se o ves dělila Kunka z Kravař s manţelem Václavem z Boskovic a Ctibor z Cimburka a Tovačova.
5.22.
Malé Hradisko723
Nejprve se objevuje Pešík Pykna z Hradišťka, jeho majetek ve vsi není známý, v roce 1408 uţ je jeho manţelka Eliška vdovou. Stal se poručníkem dědiců Matěje z Rataj.724 Jeho sestra se jmenovala Jitka a byla manţelkou Jana řečeného Švehla ze Soběhrd.725 Majetek měl také Rašnici a Ţabčicích. Vdova Eliška získala věno od své sestry Kateřiny na několika vesnicích náleţejících rovněţ pod brněnskou cúdu726 Také uzavřela spolek se svým synem Ješíkem a s oběma svými sestrami Kateřinou a Annou, vdovou po Jaroslavovi ze Šelemberka.727 V pramenech se Malé Hradisko objevuje aţ v roce 1408 jako součást majetku Vaňka z Boskovic. K obci by se snad mohla vztahovat i informace z roku 1358, kdy 716ZDO
VIII, s. 294, č. 9, 1412. VIII, s. 312, č. 324, 1412; ZDO VIII, s. 323, č. 503, 1415; ZDO VIII, s. 323, č. 504, 1415. 718ZDO VIII, s. 327, č. 581, 1416. 719ZDO VIII, s. 328, č. 604, 1416. 720ZDO X, s. 373, č. 229, 1437. 721ZDO XII, s. 9, č 28, 1480. 722ZDO XII, s. 13, č. 36, 1480. 723 Osadou obce je v současnosti lokalita zvaná Okluky, nazvaná podlé říčky, která jí protéká. Ve sledovaném období je připomínán les Okluky, na němţ zapisu Henslin z Vícova věno své manţelce Zbyňce - ZDO I, s. 28, č. 564, 1358. V blízkosti dnešní osady stávala tvrz zvaná Čertův hrádek, v roce 1512 se uvádí jiţ jako pustá. Nedaleko leţel hrad Vícov (viz dále), jeho zánik koncem 14. století můţe mít souvoslost i se zánikem Čertova hrádku – Hosák, L.: Historický místopis, s. 86. 724 ZDO IV, s. 160, č. 716, 1385. 725 ZDO VI, s. 201, č. 421,1392. 726 ZDB VIII, č. 457; X, č. 45, XI, č. 335, 381, 382, 473. Kateřina byla manţelkou Markvarda ze Soběšína a pak Jošta Hechta z Rosic. Ten uzavřel se sestrami po smrti Kateřiny rovněţ spolek - ZDO VIII, s. 325, č. 549, 1416. 727 ZDO VII, s. 278, č. 630 a 631, 1408. 717ZDO
81
Bernard z Čech vyměnil čtvrtinu hory Hradiště a další zboţí v Ohrozimi s Janem z Boskovic za zboţí ve vesnic Bazkow.728 Vysvětlovalo by to, jak se mohla vesnice dostat do majetku pánů z Boskovic. Vaněk z Boskovic ji prodal Petříkovi z Krumsína, který na ves uzavřel spolek se sourozenci Machnou a Markem ze Štěpánova.729 Petr ves prodal Drslavovi z Příluk.730 Další zpráva je aţ z roku 1480, kdy ves vloţil Hereš z Příluk Jarošovi ze Zástřizl, Janovi Nemotickému ze Zástřizl a Vilémovi ze Zástřizl. O rok později ji vloţili Kryštoforovi z Pěnčína. Poté byla zapsána Mikulášovi ze Zástřizl a konečně on ji vloţil bratřím Janovi a Jindřichovi ze Šárova.731 Vesnice byla tedy na začátku 15. století v majetku rodu z Boskovic. Údaje z první poloviny 14. století chybí. Pak přechází na niţší šlechtu. Zdá se, ţe nebyla rozdělena mezi více majitelů, vţdy se u převodu uvádí celá.
5.23.
Olšany
Díl vsi vlastnil v letech 1287 – 1568 klášter sv. Kateřiny v Olomouci.732 V roce 1397 získal díl vsi Petr z Kravař, jenţ roku 1406 intabuloval zboţí v Olšanech augustiniánskému klášteru v Prostějově, jmenovitě popluţní dvůr, dva lány, tři krčmy a čtyři dvorce.733 Další části byly rozděleny mezi následující majitele z řad niţší šlechty: Nejdřív je jmenován Bohuslav z Olšan jako „věrná ruka“ Mikuláše z Poličky. Podruhé se objevuje jako společník Adama z Přestavlk a Bohunka z Láznik.734 Hereš z Olšan koupil zboţí v Bystřici a jeden lán v Olšanech prodal konventu sv. Kateřiny v Olomouci.735Adam z Olšan zapsal na dvoře v Olšanech věno své ţeně Evě.736 Jiný dvůr s názvem Klenův prodali Radslav z Měnína a Bohuslav ze Rţe, v zápise není uvedeno komu a Radslav zároveň zapsal v Olšanech věno své ţeně Evě.737 Na Radslavově příkladu si můţeme všimnout, jak jedna osoba měnila své predikáty. Svach z Ivaně prodal Rackovi (Radslavovi) nyní psaného z Olšan dvůr v Ivani,
ZDO I, s. 25, č. 512, 1358. ZDO VII, s. 273, č. 546, 1408; ZDO VII, s. 273, č. 547, 1408. 730 ZDO IX, s. 337, č. 105, 1417. 731 ZDO XII, s. 18, č. 106, 1480; ZDO XII, s. 29, č. 206, 1481; ZDO XIII, s. 58, č. 98 a 99, 1490. 732 Hosák, L.: Historický místopis, s. 86. 733 ZDO VII, s. 259, č. 317, 1406. 734 ZDO I, s. 2., č. 25, 1348; ZDO I, s. 6, č. 138, 1349 – v obou přípdech společně s Lideřem z Lidéřova. Jde o zápisy věna Mikulášově ţeně Vrachně. ZDO II, s. 76, č. 340, 1373. 735 ZDO I, s. 21, č. 426, 1355; ZDO II , s. 86, č. 563, 1374. 736 ZDO I, s. 24, č. 487, 1356. 737 ZDO I, s. 33, č. 666 a 677, 1359. 728 729
82
Racek pak uzavřel spolek na Olšany i na Ivaň se svým bratrem Jakubem. Radslav vlastnil také ves Nemotice, neboť ji i s patronátním právem prodal Oldřichovi. V roce 1376 mu byla intabulována koupě tvrze v Něčicích s příslušenstvím. Pak zde zapsal věno ţeně Evě, výměnou za její původní věno v Olšanech.738 Radslav změnil přízvisko ještě jednou a nyní se psal po Něčicích. Rovněţ jeho syn Čeněk, nejprve s přízviskem Měnín, zapsal věno své ţeně Markétě na Olšanech. Ze stejného roku pochází zápis, jímţ Čeněk z Olšan uzavírá spolek s Radslavem z Něčic a jeho syny Ješkem a Mikulášem.739 Vidíme tedy, ţe rozklíčovat jednotlivé osoby není vţdy jednoduché. Dále je vhodné si právě u Radslavovy postavy povšimnout, ţe uvedené lokality, jeţ postupně vlastnil a některé pak zase prodával, jsou od sebe poměrně vzdálené. Otázkou je, co ho k takovému postupu vedlo. Čeňkova vdova Markéta uzavřela spolek s Ješkem z Klobouček na své věno v Olšanech.740 Anka z Olšan, řečená Opavka koupila popluţí s podsedkem a příslušenstvím od Těšolda z Rakodav a posléze na něj uzavřela spolek s Hanušem Číhovkou. Ten zde později zapsal věno své ţeně Skonce.741 Majetek v Olšanech zůstal u rodu Čihovic (Čehovic) aţ do roku 1397, kdy proběhl zápis, jímţ Čihůvka z Čihovic prodal Petrovi z Kravař dvůr, dva lány, tři krčmy, čtyři podsedky a dvě louky v Olšanech spolu s částí patronátního práva.742 Část vlastnil také Valentin z Přestavlk, který zde zapsal věno Rachně, jeţ se pak psala z Olšan a jejímu manţelovi Rachutovi z Loděnice. Svému třetímu muţi Baršíkovi zapsala majetek v Olšanech roku 1398.743 Bolík z Olšan poprvé uveden roku 1376 při uzavírání spolku se svými bratry Dětmarem a Bedřichem z Kolšova. Další spolek uzavřel s bratry Medlíkem a Janem z Vrahovic. Bolíkova ţena se jmenovala Hedvika. Svatoborovi ze Závořic daroval dvůr s dvěma popluţími a další příslušentví a půl patronátního práva a ještě tři poplatné lány v Hrabišíně. Přes Výška ze Závořic přešlo toto zboţí na Fricka z Olšan, jenţ zde obratem zapsal věno své ţeně Anně.744
Radslav dříve vlastnil majetek v Krakovci a v Měníku, někdy se píše s přízviskem Měnín. Tuto ves prodal roku 1371 markraběti. I v roce 1381 jej nalezneme s přízviskem Měnín. ZDO I, s. 43, č. 887, 1365; ZDO I, s. 54, č. 1090, 1368; ZDO III, s. 98, č. 141, 1376; ZDO III, s. 106, č. 296, 1376 – Něčice ve zdouneckém okrese; ZDO IV, s. 131, č. 152, 1381. 739 ZDO IV, s. 132, č. 153, 1381; ZDO IV, s. 132, č. 163, 1381. 740 ZDO VI, s. 196, č. 348, 1391. 741 ZDO II, s. 83, č. 484, 1374. Těšold získal zboţí v Olšanech od Unky z Majetína - ZDO II, s. 70, č. 233, 1373; ZDO III, s. 95, č. 46, 1376; ZDO III, s. 116, č. 475, 1378; ZDO III, s. 123, č. 606, 1379. 742 ZDO VI, s. 217, č. 717, 1397. 743 ZDO II, s. 68, č. 205, 1373; ZDO IV, s. 140, č. 323, 1382 – zde je Rachna vdova po Janáčovi Kuţelovi; ZDO IV, s. 164, č. 783, 1386; ZDO VI, s. 229, č. 883, 1398. 744 ZDO III, s. 103, č. 221, 1376; ZDO IV, s. 130, č. 132, 1381; ZDO IV, s. 164, č. 789, 1386; ZDO VI, s. 192, č. 281 a 283, 1391. 738
83
Fricek z Olšan uzavřel spolek s Annou, vdovou po Erasmovi z Bystřice. Od Petra z Kravař získal on a jeho ţena Anna plat na Soběsukách a Prostějovičkách, o nějţ pak Anna vedla dlouho s pány z Kravař spory. Další zboţí získali oba manţelé v Rovni a prodali jej Petrovi z Kravař.745Anna uzavřela spolek na olšanský majetek s Ondřejem řečeným Diviš z Bludova. Z roku 1407 pochází zápis, z něhoţ vyplývá, ţe Fricek jiţ byl mrtvý a Anna se znovu provdala – za Diviše z Olšan. Se syny z prvního
manţelství
Mikulášem
a
Janem
uzavřela
spolek
na
své
věno
v Prostějovičkách a Soběsukách.746 Diviš uzavřel spolek se svými syny Zikmundem a Frickem.747 Diviš v zemských deskách příliš nevystupuje, vţdy je uváděn jako manţel Anny, která provádí různé zápisy. Stejně jako ona je často uveden v půhonných knihách. Například v roce 1407 pohnal Šebora z Dubčan, z dvaceti hřiven grošů, ţe mu drţel jeho dědinu, a z desíti hřiven, ţe mu pobral jeho nadbyt, totiţ obilí ţaté i neţaté. Šebor naopak pohnal Diviše, ţe mu seje na jeho dědině.748 Jan, kněz, a Radslav, bratři z Olšan, uzavřeli spolek s Ješkem z Vrahovic na zboţí v Olšanech a ve Vrahovicích. Později prodali olšanské zboţí a nivu u Smrţic prostějovskému měšťánkovi Mikšovi, řečenému Potůček.749 V roce 1437 zapisuje věno na Olšanech a Drţovicích Beneš z Bělkova alias z Chudobína své ţeně Anně. Beneš pohání Václava Potůčka z Olšan, protoţe po smrti faráře pobral obilí a jiné věci, na které měl Beneš z polovice nárok.750 Z roku 1464 pochází zápis, jímţ Anna vzala na spolek své syny Jana a Beneše z Bělkova na své věno v Drţovicích a Olšanech.751 Na Olšanech dále seděla Uršula z Olšan, která vzala na spolek svého manţela Jana. Manţel patrně záhy zemřel, protoţe vzala na spolek své bratry Ctibora a Radslava z Rakových.752 Na Olšanském dvoře pak seděl Radslav z Rakových a jeho bratr Jan Koleso z Rakových. Svědčí o tom zápisy z rou 1482, v němţ se píše o smlouvě mezi Radslavovou ţenou Hedvikou z Hlozejůvky a její dcerou Kateřinou z Rakových s Janem Kolesem z Rakových. Kateřina se za 200 hřiven grošů a 10 hřiven drobných zřekla své polovice dvoru po otci.753
ZDO VI, s. 180, č. 83, 1389; ZDO VI, s. 190, č. 254, 1391; ZDO VI, s. 214, č. 658, 1397; ZDO VI, s. 217, č. 716, 1397. 746 ZDO VII, s. 257, č. 299, 1406; ZDO VII, s. 267, č. 460, 1407. 747 ZDO IX, s. 344, č. 202, 1418. 748 LCS I, s. 255, č. 666, 1407; LCS I , s. 265, č. 269, 1408; LCS I, s. 268, bez č., 1408; LCS I, s. 306, 845, 1408. 749 ZDO VII, s. 259, č. 324, 1406; ZDO VIII, s. 321, č. 466, 1415. 750 ZDO X, s. 371, č. 203, 1437; LCS III/2, s. 546, č. 611, 1446. 751 ZDO XI s. 436, č. 209, 1464. 752 ZDO XI, s. 437, č. 213, 1464; ZDO XI, s. 437, č. 215, 1464. 753 ZDO XII, s. 40, č. 289 a 290, 1482. 745
84
Pro vesnici Olšany se dochovalo poměrně hodně zápisů. Vyplývá z nich skutečnost, ţe vesnice byla rozdělena vţdy mezi několik vlastníků. Zastoupeny jsou všechny tři kategorie, tedy vyšší a niţší šlechta a církev. V jednom případě získal majetek v Olšanech také prostějovský měšťan.
5.24.
Otaslavice
Lokalita byla rozdělena na Dolní a Horní Otaslavice. Dolní Otaslavice byly v majetku Kunštátů z Otaslavic, Horní Otaslavice v majetku rodu z Otaslavic, jenţ vlastnil také městečko Brodek.754 V polovině 14. století jsou jmenování bratři Ondřej a Soběhrd z Otaslavic.755 Ondřejova dcera Anna byla manţelkou Lamberta z Rájce a oba uzavřeli spolek se Soběhrdem a jeho bratrem Vítkem.756 Vdova po Mikulášovi z Otaslavic Bolka dala Markétě, manţelce Beneše z Brandýsa plat 3 hřivny a Kačně, manţelce Pavla ze Sovince plat rovněţ tři hřivny na vsi Třeštíně, sobě ponechala plat 4 hřivny. Dále zapsala věno své vnučce Mabce, jeptišce v Doubravníku757 Alšík z Otaslavic byl otec Aneţky a Kláry, které věnovaly část svého majetku ve Smrţicích své sestře Eleně.758 Jan z Kravař byl poručníkem Alšíkových dětí. Jeho dceři Bolce, která byla jeptiškou v klášteře sv. Kláry v Olomouci zapsal plat čtyři hřivny na vsi Dubicko, její sestry Klára a Aneţka jí věnovaly ještě podsedek v Dubicku. Jim dvěma připadl hrad a příslušenství v Otaslavicích a ves Pňovice.759 Bratři Vojtěch, kanovník olomoucký, Micháč a Jimram z Otaslavic spolu uzavřeli spolek a věnovali díl Smrţic olomoucké kapitule. Společně s dalším bratrem Ctiborem řečeným Morava vyměnili s Jaroslavem ze Šternberka ves Dubicko, polovinu Bohuslavic a Třeštiny za alodní dvůr v Dubicku s mlýnem. Dále prodali Pavlovi ze Sovince městečko Brodek s výjimkou toho, co patřilo kostelu a faráři olomouckému.760 Vojtěch věnoval své dědictví v Otaslavicích, Sněhoticích a Smrţicích Jimramovým synům Mikulášovi a Čeňkovi a synovi Ctibora řečeného Morava Mikulášovi řečenému Morava.761 Micháč a Jimram uzavřeli spolek s Mikulášem Moravou z Brníčka. Micháčovi a Jimramovým synům prodali Pavlík,
Hosák, L.: Historický místopis, s. 87 – 88. K historii Otaslavic vyšla přehledná publikace - Malý, Josef: Otaslavice. Historie obce a života obyvatel. Ondratice 2001. 755 ZDO I, s. 4, č. 87, 1349. 756 ZDO I, s. 7, č. 154, 1350. 757 ZDO I, s. 11. Č. 252, 1353; ZDO I, s. 25, č. 515, 1358. 758 ZDO I, s. 8, č. 185, 1351. Elena byla vdova po Milíčovi z Náměště 759 ZDO I, s. 16, č. 328, 1353 760 ZDO I, s. 18, č. 346, 1355; ZDO I, str. 23, č. 467, 1356; ZDO III, s. 99, č. 154, 1376. 761 ZDO IV, s. 158, č. 678, 1385. 754
85
Bolka a Kateřina, děti Pavla ze Sovince městečko Brodek.762 Jimram zapsal na Otaslavicích a Brodku věno své manţelce Sanktě. Ta jiţ jako vdova uzavřela spolek se svými dětmi.763 Mikuláš Morava z Brníčka uzavřel spolek s Jimramovými syny Vojtěchem, Mikulášem a Čeňkem na Brníčko a Otaslavice.764 Mikuláš z Otaslavic, Jimramův syn, zapsal věno své ţeně Skonce na městečku Brodek a uzavřel spolek s Čeňkem.765 Čeněk zapsal na Brodku, Sněhoticích a Otaslavicích věno své manţelce Kateřině z Rataj, příjemčím byl Ješek Puška z Kunštátu766 Anna z Otaslavic, manţelka Ješka Pušky z Kunštátu, mu zapsala všechna svá zboţí.767 Ješek jí zase zapsal hrad Otaslavice, dva dvory, dále majetek v Dobrochově, Kobylničkách, Vranovicích a Lhotě.768 Ješek určil Annu a Lacka z Kravař poručníky majetku a svých synů Herarta a Půty.769 Ješek Puška zapsal plat otaslavickému knězi na Ţešově.770 Ješek uzavřel spolek s Heraltem z Kunštátu. Ten zapsal své manţelce Kateřině věno na Dobrochově, Sluţíně, Tištíně, Vranovicích a Vícově. Vdova Kateřina pak uzavřela spolke na své věno s Vilémem Zajícem z Valdeka.771 Jan Puška z Kunštátu, syn Ješka a Anny, prodal Otaslavice i s hradem a vsi Lhotu, Kobylničky, Sněhotice, Tištín a Ţešov svému bratrova Heraltovi Puškovi z Kunštátu a Otaslavic.772 Boček Brodský z Otaslavic patřil mezi kravařskou klientelu. Jiřímu z Kravař věnoval své dědictví ve Smrţicích včetně patronátního práva. Jiří z Kravař mu zase daroval patronátní právo v Pozořicích. Machna
z Valdštejna
vzala
na
spolek
na
své
věno
v Otaslavicích,
Pivíně,
Kobylničkách a Lešanech svého manţela Jiřího z Landštejna.773 Zboţí po Machně přešlo na Ctibora z Cimburka a z Tovačova, jmenovitě zbořený hrad Otaslavice a ves Otaslavice s dvorem, ves Kobylničky a jeden člověk v Ţešově. Ctibor tento majetek vloţil Jakubovi Šárovcovi ze Šárova.774 Otaslavice tedy byly rozděleny po celou dobu mezi niţší a vyšší šlechtu. ZDO III, s. 110, č. 364, 1377; ZDO III, s. 117, č. 506, 1379. ZDO I, s. 26, č. 516, 1358; ZDO III, s. 118, č. 507, 1379. Podruhé se vdala za Vojtěcha z Mejlic - ZDO IV, s. 143, č. 362, 1384. 764 ZDO IV, s. 144, č. 387, 1384. 765 ZDO VI, s. 187, č. 197, 1391; ZDO VI, s. 207, č. 532, 1397. 766 ZDO VI, s. 222, č. 770, 1398; ZDO VI, s. 222, č. 773, 1398. 767 ZDO II, s. 72, č. 280, 1373. 768 ZDO III, s. 107, č. 305, 1377; ZDO VI, s. 229, č. 889, 1398. 769 ZDO VI, s. 229, č. 886, 1398. 770 ZDO VI, s. 205, č. 506, 1392. 771 ZDO IX, s. 345, č. 223, 1418; ZDO IX, s. 349, č. 273, 1418. 772 ZDO IX, s. 352, č. 312, 1420. 773 ZDO IX, s. 429, č. 100, 1464. 774 ZDO XII, s. 10, č. 36; ZDO XIV, s. 63, č. 21, 1492. 762 763
86
5.25.
Ptení
Pro vesnici existuje velké mnoţství deskovýh zápisů, byla rozdělena mezi řadu vlastníků. Často vlastnili současně majetky v sousedním Bernově. V polovině 14. století se píše Buzek ze Ptení, který prodal Nedvídkovi z Dubčan a jeho ţeně Jarolubě vše, co měl ve Ptení a Bernově.775 Ve stejném roce zapsala Zdenka, vdova (jinak neurčená) ze Ptení, spolek, jenţ uzavřela na své věno ve Ptení se svými syny Hynkem a Půtou a plat na Bernově prodala Benešovi z Vícova.776 Pešek ze Ptení měl za manţelku Vojslavu a společně koupil od Bedřicha ze Stichovic majetek v Domamyslicích, Pešík zde také Vojslavě pojistil věno.777 Dále se po Ptení psali bratři Ješek a Stach ze Ptení a společně koupili dvůr ve vsi Stříţov.778 Podíl na Ptení měl rovněţ Archléb ze Stařechovic, koupil jej od Hynka z Bouzova a Ţeranovic. Archléb zapsal roční plat klášteru v Jevíčku, jenţ plynul ze Zdětína, mezi svědky na listině je jmenován Pešek ze Ptení. Dále prodal Benešovi a jeho synovi Janovi z Vícova tvrz ve Ptení, dvůr a další příslušenství a v Bernově půl lánu a mlýn.779 Majetek ve Ptení měl také Sulík z Konice, ten jej prodal Jarkovi z Hluchova, společně s majetky v Bernově a Zdětíně. Jarek z Hluchova toto zboţí prodal Ješkovi Kropáčovi z Holštejna.780 Smil a Albert z Vícova zapsali věno své matce Zbynce na Ptení, Bernově, Zdětíně, Lešanech a Ohrozimi. Zbynka zapsala všechna svá práva na Ptení, Vícově a Stínavě Ješkovi Puškovi z Kunštátu a stejně tak její syn Smil.781 Beneš z Vícova zapsal na Ptení věno svojí manţelce Jitce.782 Beneš ze Ptení zapsal věno Janově ţeně Skonce na Ptení i Bernově. Další díl Ptení, Bernova a Zdětína získal od Štěpána z Holštejna a Vartnova.783 Jan ze Ptení a Vícova (Víckova?) byl příjemčím věna své sestry Elišky, které dostala od svého manţela Bedřicha z Oderlic i od druhého manţela Jana z Pavlovic.784 Sám zapsal své manţelce Skonce věno na Ptení s výjimkou tvrze a rovněţ na Bernově.785 Vzal na spolek bratry Beneše a Alberta z Vícova (Víckova).786 Od Peška řečeného Kopáč
775 776 777 778 779 780 781 782 783 784 785 786
ZDO ZDO ZDO ZDO ZDO ZDO ZDO ZDO ZDO ZDO ZDO ZDO
I, s. 8, č. 189, 1351. I, s. 10, č. 225 a 232, 1351. I, s. 40, č. 811, 1365; ZDO II, s. 72, č. 265, 1373. I, s. 50, č. 1025, 1368 – v jihlavském okrese. II, s. 74, č. 305, 1373; CDM XV, s. 122, č. 148, 1373; ZDO III, s. 112, č. 410, 1378. II, s. 75, č. 325, 1373; ZDO IV, s. 128, č. 77, 1381. III, s. 102 č. 215, 1376; ZDO IV. 142, č. 354, 1384; ZDO IV, s. 142, č. 355, 1384. III, s. 111 č. 375, 1377. IV, s. 129, č. 91, 1381; ZDO IV, s. 142, č. 354, 1384. VI, s. 187, č. 186, 1391; ZDO VI, s. 187, č. 187, 1391. VI, s. 214, č. 662, 1397. VI, s. 214, č. 663, 1397.
87
koupil společně s Benešem a Filipem ves Muřínov.787 Také svojí druhé ţeně Ofce z Bukoviny zapsal věno na Ptení, příjemčím byl její bratr Ondřej z Pavlovic.788 Od markraběte Jošta získal plat 30 hřiven na Litenčicích, tento plat prodal Protivcovi ze Zástřizl a Mikšovi z Kurovic.789 Dceři Domana z Kokor Anně a jeho ţeně Dorotě zapsal věno na Lukově, a pokud by nestačilo, mělo být doplaceno z Rokytnice.790 Věno na Ptení zapsal také ţeně Filipa z Víckova Markétě.791 Jan působil v kravařských sluţbách. V roce 1401 je uveden jako ručitel v listině Petra z Kravař, jíţ se zavazoval zaplatit bratřím Onšovi a Janovi z Podhájí 236 hřiven v průběhu jednoho roku. Pana Petra z Kravař a z Plumlova, Filipa z Víckova a Pačlavic a Alberta, kněze ve Stráţnici určil poručníky svého majetku. Od Jindřicha z Kravař dostal ves Klínovice a také jej určil poručníkm majetku.792 Jan ze Ptení, syn předchozího Jana, zapsal věno své další manţelce Kunce na jednom dvoru ve Ptení.793 Petrovi řečenému Holý prodal ves Klínovice.794 Uzavřel spolek na Ptení a Bernov s Filipem řečeným Strýc z Víckova a Pačlavic a Pavlovcem, jeho bratrem.795 Po Janově smrti zapsal král Jiří z Poděbrad Ptení a Bernov Hynkovi ze Zvole. Ten zde a na pustém Bernovu zapsal věno své manţelce Anně z Miličína.796 Ves Ptení, kromě platu ohrozimského faráře a pustý Bernov Hynek zapsal Janovi Heraltovi z Kunštátu a manţelčino věno převedl na hrad Kolštejn.797 Vilém z Pernštejna, rukojmí za zemřelého Jana Heralta Ptení intabuloval Vítkovi z Prostějova. Ten se pak psal rovněţ ze Ptení.798 Byl svědkem na listině Johanky z Kravař, jíţ dávala Prostějovským pozemky ze zaniklé vsi Rakousky.799 Vítek ze Ptení vloţil ves Ptení a Bernov Janovi Vlkovi z Konecchlumí, který zde zapsal věno své manţelce Perchtě z Peterkova.800 Janův bratr Bernart zapsal obě vsi Jakubovi Šárovcovi ze Šárova.801
ZDO VI, s. 232, č. 933, 1399. Ves prodal Janovi z Miličína - ZDO VII, s. 251, č. 189, 1406. ZDO VII, s. 237, č. 4, 1406; ZDO VII, s. 270, č. 518, 1407. 789 ZDO VII, s. 251, č. 200, 1406. 790 ZDO VII, s. 252, č. 203, 1406. 791 ZDO VII, s. 254, č. 249, 1406. 792 CDM XV, s. 357, č. 409, 22. 5. 1401; ZDO VII, s. 270, č. 519, 1407; ZDO VIII), s. 298, č. 72, 1412; ZDO VIII, s. 298, č. 76, 1412. 793 ZDO IX, s. 342, č. 174, 1418; ZDO X, s. 371, č. 204, 1437 – věno zvětšil. 794 ZDO IX, s. 348, č. 253, 1418. 795 ZDO IX, s. 351, č. 291, 1420. 796 ZDO XI, s. 423, č. 19, 1464; ZDO XI, s. 448, č. 348, 1466. 797 ZDO XII, s. 19. č. 115, 1480. 798 ZDO XIV, s. 67, č. 40, 1492. 799 Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 151. 800 ZDO XVI, s. 115, č. 25 a 25, 1497. 801 ZDO XVI, s. 126, č. 85, 1499. 787 788
88
Zpočátku rozdělená ves Ptení byla na přelomu století sjednocena Janem ze Ptení. Pak přecházela z jednoho majiele na druhého. Z vyšší šlechty ji vlastnil Hynek ze Zvole a Jan Heralt z Kunštátu, poté se dostala opět do rukou šlechty niţší.
5.26.
Skyrov
Byla vesnice, jeţ zanikla mezi Vícovem a Ohrozimí. V zemských deskách je pouze několik zápisů, z nichţ vyplývá, ţe část vsi patřila do majetku pánů z Boskovic. Oldřich z Boskovic zde, v Lešanech, Vícově a Ohrozimi zapsal věno svojí manţelce Sbynce. Uvedené zboţí koupil od Beneše z Kravař. Tas z Boskovic prodal Ješkovi z Kunštátu plat čtyři hřivny platu bez šesti grošů na zboţí, které tu drţel.802 Z počátku 15. století existují dva půhony. V prvním pohání Jan Puška z Kunštátu a Otaslavic Matouše z Cimburka a ze Stráţiště o 40 hřiven, ţe mu sebral vsi Čechy, Sluţín, Stařechovice, Vícov, Stínavu, Skuhrov. V druhém pohání Heralt Puška z Kunštátu rovněţ Matouše z Cimburka, ţe: „...mi pobral a mým chudým lidem v Lešanech, v Ohrozimi, v Skyhrově, ve Ptení a nemaje ke mně žádné viny a jsa se mnú ve vší dobré přízni, a to pokládám za L hřiven...“803 Poslední zápis je aţ z roku 1513, Ladislav z Boskovic a na Třebové v něm zapisuje několik vsí včetně pustého Skyrova Vilémovi z Pernštejna. Ves tedy byla po celou dobu v majetku vyšší šlechty.
5.27.
Slatinky
Vesnice, respektive její část náleţela v letech 1482 – 1522 klášteru sv. Kateřiny v Olomouci. O další část se dělili další majitelé. V roce 1358 se připomínají bratři Ondřej a Mikeš ze Slatinky uzavírající spolek na své majetky.804 Svůj díl zde měl i markrabě Jošt, který zdejší dvůr věnoval Heraltovi Puškovi z Kunštátu. Ten jej prodal Velišovi řečenému Pulec z Poličky.805 Veliš (Václav) řečený Pulec ze Slatinky zde zapsal věno manţelce Kristě na dvoře, dvou dvorcích, krčmě, polích a dalším příslušenství. Se Soběhrdem ze Stříteţe uzavřeli spolky na Slatinky a na Bohdalice.806 Soběhrd na Slatinkách zapsal věno své manţelce Kateřině. Veliš společně se svou sestrou Markétou část zboţí ve ZDO III, s. 93, č. 13, 1376; ZDO VI, s. 176, č. 9, 1389. LCS I, s. 152, č. 179, 1406; LCS I, s. 234, č. 535, 1407. 804 ZDO I, s. 27, č. 539, 1358. 805 ZDO VII, s. 242, č. 54 a 55, 1406. 806 ZDO VII, s. 277, č. 616, 1408, příjemčím věna byl bratr Krisy Jan Dupník z Nítkovic. ZDO VII, s. 309, č. 267 a 268, 1412. 802 803
89
Slatinkách Soběhrdovi prodali.807 Z půhonu z roku 1412 se dozvídáme o Jírovi ze Slatinek, který poháněl pana Synka (Zbyňka?) z Letovic, protoţe pan Smil z Letovic mu měl jeho díl po matce spravit. Poručníkem učinil Václava, bratra své ţeny.808 Soběhrd ze Stříteţe zapsal na Slatinkách věno své ţeně Elišce. Ta jiţ jako vdova věno prodala Výškovi ze Stříteţe.809 Výškovi a Čeňkovi Puklice z Poličky pak prodal dvůr ve Slatinkách Beneš z Bělkova.810 Další informace jsou aţ z konce 15. století, kdy Dorota z Poličky a Čelechovic, dcera neboţtíka Čeňka vloţila své vlastní zboţí a dědictví ve Slatinkách olomouckému měštěnínovi Janovi Čechovi. Tento zápis uvádí podrobnosti o platech a usedlých, kteří je mají platit, proto jej ocitujeme: „ve vsi Slatinkách III ½ kopy droší beze dvú groší platu ročního s roboami mně od nich povinnými i s jinými poplatky na lidech svých dědičných...zejména těchto: na Řehořovi nádvorníku, kterýž dvuor skúpený a vysazený má ve svých mezách, II kopě a III kur, nic více, a proto ničímž jiným pánu svému, ani odúmrtí povinován není, že má list hlavní obyčejný na pergameně od předků mých na vysazení toho dvora. Item od téhož dvora dv nivě pozůstaveny sú a ty se v plat lidem usedlým dávají a ty drží v plat se páně volí a z nic paltí ročního platu půl hřivny a čtvero kur, a ty nyvie drží a ten plat dává Jiřík tu usedlý; na Marovi zahradníku XVI gr., dvé kur; na Václavovi vodákovi XVI gr. a dvé kur, na Janovi Svrčkovi, krčmáři XXIIII gr., dvé kur – a krčma je odedávna vařící – vkládám...“811 Jan Čech to samé vloţil ještě téhoţ roku jinému olomouckému měštěnínovi Janovi Grozmachovi.812 Ves byla tedy dílem zboţím kláštera u sv. Kateřiny v Olomouci a dílem v rukou niţší šlechty. Po určitou dobu zde měl majetek i markrabě Jošt, který jej ale záhy prodal Heraltovi Puškovi z Kunštátu. Na konci 15. století se dostává do rukou olomouckých měšťanů.
5.28.
Sluţín
Vesnice byla opět rozdělena mezi několik majitelů. Část patřila rodu z Kunštátu. Nejdříve je uvedena u Rocha z Kunštátu, který společně s Čechami, Pěnčínem,
ZDO VIII, s. 310, č. 279, 1412. Příjemčím byl Veliš Pulec ze Slatinky. ZDO VIII, s. 311, č. 295 a 298, 1412. Na vesnici byl majetkově zainteresován i Mikuláš ze Křtětína, protoţe poháněl jak Markétu ze Slatinek, tak Václava, ţe mu odkoupil jeho základ ve Slatinkách - LCS II, s. 368, č. 9 a 17, 1412. 808 LCS II, s. 370, č. 17, 1412. 809 ZDO IX, s. 338, č. 120, 1417; ZDO X, s. 366, č. 110, 1437. 810 ZDO X, s. 388, č. 454, 1446. Před tím jedno popluţí Benešovi prodal Výšek - ZDO X, s. 379, č. 323, 1437. 811 ZDO XIV, s. 86, č. 153, 1493. 812 ZDO XIV, s. 86, č. 154, 1493. 807
90
Lhotkou, Ohrozimí a Lešanami vlastnil čtyři a čtvrt lánu a půl podsedka. Roku 1389 prodává Vilém z Kunštátu a Loučky vše, měl společně s bratrem Rochem ve Sluţíně Janovi Puškovi z Kunštátu.813 Heralt Puška z Kunštátu a Otaslavic zapisuje věno své manţelce Kateřině uţ na jedenácti lánech, dvou krčmách, dvou dvorcích.814 Dále jsou tu osoby píšící se z Čech – Lucek z Čech, Beneš řečený Černín a ostatní bratři Čech, synového zemřelého Čeňka z Čech a jeho ţeny Vachny společně prodali zboţí Bartošovi z Valečova, jmenovitě v Čechách půl tvrze a půl vsi, dále v Pěnčíně, Orozimi, Lešanech a ve Sluţíně vše, co měli. Bartoš se pak psal z Čech, ve Sluţíně a Pěnčíně pak prodal Bartošovi řečenému Puklice roční plat.815 Břenek z Valečova prodal rytíři Bartošovi Puklici půl tvrze v Čechách a další majetek ve Sluţíně a Pěnčíně. Pak drţel tento majetek Bohunek Puklice, klient Petra z Kravař, který Petrovi zapsal Čechy i podíly na Sluţíně a Pěnčíně (viz kap. Čechy). Petr je prodal Velislavovi z Meziboří.816 Dále byla tedy část Sluţína v majetku rodu z Meziboří. Velislav zde zapsal věno své manţelce Aneţce, ve Sluţíně uţ na polovině vsi. Smil z Meziboří prodal zboţí v Čechách, Sluţíně a Pěnčíně Jindřichovi a Petrovi z Kravař.817 Dalším majitelem majetku ve Sluţíně byl Heník z Valdštejna a ze Ţidlochovic. Vedle Sluţína vlastnil i díly Tištína, Dobrochova a Vranovic. Majetek zastavil Vokovi z Holštejna za tisíc hřiven grošů. Ten mu majetek později, nejspíše po splacení zástavy, znovu zapsal.818 Machna z Valdštejna pak vzala na spolek Ctibora z Cimburka a Tovačova, na vsi Sluţín, Kobylničky, Pivín a Bořitov.819 Ten vzal na tyto vsi na spolek Viléma a Vratislava z Pernštejna.820 Sluţín byl tedy rozdělen mezi příslušníky rodu z Kunštátu, z Kravař, z Meziboří a Valdštejna a z Čech. Po Sluţíně se nikdo nepsal. Ves měla po celou dobu několik majitelů.
ZDO I, s. 35, č. 706, 1360; ZDO VI, s. 182, č. 125, 1389. ZDO IX, s. 345, č. 223, 1418. Dále také na vsích Dobrochov, Tištín, Vranovice a Vícov. 815 ZDO I, s. 42, č. 862, 1365; ZDO I, s. 55, č. 1116, 1368. 816 ZDO II, s. 80, č. 426, 1373, později jsou Břenkovi všechny tři vsi extabulovány - ZDO II, s. 87, č. 567, 1374; ZDO VI, s. 179, č. 63, 1389; ZDO VI, s. 179, č. 64, 1389. 817 ZDO VI, s. 193, č. 292, 1391; ZDO VIII, str. 330, č. 636, 1416. 818 ZDO X, s. 362, č. 55, 1437; ZDO X, s. 418, č. 826, 1448. 819 ZDO XII, s. 10, č. 36, 1480. 820 ZDO XIV, s. 67, č. 43, 1492. 813 814
91
5.29.
Sněhotice
Po Sněhoticích se píše nejdříve Ctibor ze Sněhotic, který uzavřel spolek s Bedřichem ze Stichovic na dvůr ve Stichovicích a na vše, co měli ve Sněhoticích. Ctiborova ţena se jmenovala Přibka.821 Na Sněhoticích zapsal věno své ţeně Kateřině Mikeš ze Stichovic Ten také zdejší dvůr prodal Mikešovi Puklicovi z Kelčic, jenţ okamţitě zapsal věno ţeně Markétě a psal se pak i ze Sněhotic. Společně s bratrem Augustinem vlastnili majetek také v Ţešově.822 Markéta se podruhé vdala za Petra z Červené vody a vzala ho na spolek na své sněhotické věno.823 Sněhotice leţí v blízkosti Otaslavic a tak zde měla majetky také otaslavská vrchnost. Ješkovi Puškovi z Otaslavic prodal v roce svůj majetek ve Sněhoticích Bušek ze Sněhotic. Petr z Červené vody mu prodal věno po Markétě.824 Zmíněn je dále Vojtěch z Otaslavic, kanovník olomoucký, který své dědictví v Otaslavicích, Sněhoticích a Smrţicích daroval synům svých bratrů – Vojtěchovi, Mikulášovi a Čeňkovi, synům Jimrama, a Mikulášovi, řečenému Morava, synovi Ctibora z Brníčka.825 Čeněk z Otaslavic pak zapsal věno své ţeně Kateřině z Rataj na Brodku, Sněhoticích a co by chybělo tak na Otaslavicích.826 Jan Puška z Kunštátu a Otaslavic nyní sídlící na Kostolomlatech, prodal své zboţí bratrovi Heraltovi, ze Sněhotic to byly tři hřivny platu.827 Dále zde měl majetek Boček z Otaslavic, který na Sněhoticích zapsal věno své manţelce Anně ze Šelemberka.828 Také Hynek z Otaslavic pouţil ves jako věnnou zástavu své manţelce Johance.829 Sněhotice tedy byly uţ vzhledem ke své blízkosti u Otaslavic téměř po celé sledované období v majetku rodu z Otaslavic a rovněţ rodu Kunštátů z Otaslavic V druhé polovině 14. století jsou rovněţ zastoupení šlechticové, kteří se psali ze Sněhotic.
ZDO I, s. 23, č. 463, 1356; ZDO I, s. 36, č. 720, 1360 – zápis věna se souhlasem Bedřicha ze Stichovic. 822 ZDO I, s. 41, č. 834, 1365; ZDO III, s. 105, č. 269, 1376; ZDO IV, s. 13, č. 155, 1381. Ţešovské zboţí – jeden lán - prodali Zbynkovi, knězi ze Strálek a Ješkovi Puškovi z Kunštátu a jeho ţeně Anně, a půl lánu Janovi z Vranovic - ZDO V, s. 169, č. 26 a 27, 1386. 823 ZDO VII, s. 274, č. 563, 1408. 824 CDM XV, s. 339 - 340, č. 389, 1399; ZDO VIII, s. 329, č. 612, 1416. 825 ZDO IV, s. 158, č. 678, 1385. 826 ZDO VI, s. 222, č. 770, 1398, příjemčím byl Ješek Puška z Kunštátu. 827 ZDO IX, s. 352, č. 312, 1420, dále šlo o hrad a vesnici Otaslavice a další vsi. 828 ZDO X, s. 375, 253, 1437. 829 ZDO XI, s. 439, č. 239, 1466. 821
92
5.30.
Straţisko
Nad vsí stával hrad, nesl název Stráţiště (Grünberg, Grundberg apod.). V době markraběcích válek seděl na hradě Matouš z Cimburka a ze Stráţiště, jenţ stál na straně markraběte Jošta. Za husitských válek padl hrad do rukou husitů, o dva roky později jej dobylo vojsko Albrechta Habsburského. Hrad byl znovu obnoven, definitivně podlehl náporu vojsk Matyáše Korvína kolem roku 1468. V 16. století se jiţ uvádí jako pustý. Na jeho místě dnes stojí barokní kaple. Hrad i vesnice patřili ke konickému panství.830 Roku 1365 se píše Janek z Konice a ze Stráţiště, který učinil poručníkem svého majetku a dědiců Jana z Meziříčí. Další majetek měl na vsích Luká, Ponikev, Březina, Vilémov, Přemyslovice a Cholina. Jeho manţelka se jmenovala Eva.831 Dalším majitelem byl Sulík z Konice, jenţ vlastnil rozsáhlé konické panství. Ten je vyměnil s bratry Štěpánem a Janem z Holštejna za ves Hrubčice.832 Štěpán celé zboţí prodal Ctiborovi z Cimburka a z Tovačova.833 Po něm seděl na Straţisku jeho syn Matouš z Cimburka a ze Stráţiště. Ten byl dvakrát na zasedání pánů u zemských desk a to v roce 14O9 a 1418.834 Poměrně často byl poháněn k zemskému soudu. Zdá se, ţe si přilepšoval loupeţemi. Například Všebor z Dubčan jej pohnal, ţe pobral jeho chudým lidem v Petříně a Hradečné, stejně tak jej pohnal Heralt Puška z Kunštátu kvůli svým lidem v Lešanech, Ohrozimi a Ptení. Spor byl vyřešen smírem. Heralt pohnal Matouše i kvůli tomu, ţe pustil do své tvrzi jeho nepřátele, za coţ ţádal odškodnění ve výši 500 hřiven.835 Jan z Cimburka a Tovačova intabuloval Straţisko i s konickým panstvím bratrům Zdenkovi a Václavovi ze Švábenic.836 Jiřík ze Švábenic a na Stráţišti pak zapsal mimo jiné i na Straţisku věno své manţelce Markétě z Doubravice.837 Straţisko tedy bylo po polovině 14. století v drţení niţší i vyšší šlechty, později pouze v rukou vyšší šlechty z Cimburka, z Holštejna a v panství Sulíka z Konice.
Hosák, L.:Historický místopis, s. 101. Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve slezsku II. Severní Morava, Praha 1983, s. 320. 831 ZDO I, s. 39, č. 795, 1365; ZDO I, s. 46, č. 938, 1365; ZDO I, s. 47, č. 961, 1368; ZDO I, s. 47, č. 962, 1368. 832 ZDO III, s. 117, č. 501, 1379; ZDO III, s. 118, č. 525, 1379. 833 ZDO IV, s. 164, č. 780, 1386. 834 ZDO VIII, s. 285, č. 728, 1409; ZDO IX, s. 340, č. 145, 1418. 835 LCI I, s. 190, č. 412, 1406; LCS I, s. 234, č. 535, 1407; LCS, s. 268, bez č., 1408; LCS I, s. 299, 796, 1408. 836 ZDO X, s. 387, č. 443, 1446. 837 ZDO XIV, s. 92, č. 173, 1493. 830
93
5.31.
Studenec (Studendol)
Díl vsi náleţel olomoucké kapitule, která jí udělila v roce 1521 odúmrť. Další části vsi byly rozdlené mezi niţší šlechtu. Nejdříve je jmenován Trojan z Tprenovic, který zapsal jeden lán ve Studenci Jakubovi ze Studence a jeho bratrovi. Dále Výšek ze Studence uzavírající spolek s Vokem z Dluhomilova.838 Budislava ze Studence uzavřela spolek se svým manţelem Jankem ze Štětovic a společně pak prodali dvůr a tři podsedky Pešíkovi z Podhájí.839 Pešík Kopáč ze Studence (snad totoţný s Pešíkem z Podhájí) získal ještě půl lánu ve Studenci od Matěje ze Studence. Na zboţí zapsal věno své manţelce Markétě. Věno také zapsal Magdaleně, vdově po Janovi Písařovi, jejím dědicům a bratrovi magistrovi Janovi, řečenému Moravský z Nového Města.840 Petr z Kravař prodal Pešíkovi celou ves Muřínov.841 Markéta se přela o své věno s Heraltem Puškou z Kunštátu. Ţalovala ho, ţe se jí vevázal v její věno, coţ chtěla dokázat deskovými zápisy. Dále se domáhala odškodnění ve výši 40. hřiven, protoţe jí věno drţel neprávem po osm let. Zemský soud dal Markétě za pravdu v tom, ţe věno jí skutečně na vsi náleţelo. Nicméně Heralt jí ho drţel po dva roky a ne po osm, jak ona tvrdila, a proto bylo rozhodnuto, ţe jí Heralt nemá na půhon odpovídat.842 Linart (Leonardus) ze Studence zapsal na studeneckém dvoře věno své manţelce Anně.843 Magistr Jan Moravský prodal dvůr ve Studenci Heraltovi Puškovi z Kunštátu a ten jej daroval Kateřině, manţelce Petra, řečeného Anděl s Listic. Ta vzala manţela ihned na spolek.844 Později vzala na spolek Ondřeje, řečeného Věrný z Přerova, který uzavřel spolek se svojí ţenou Maruší. Maruše pak vzala na spolek manţele Václava a Elišku, neznámo odkud. Proti tomu se ohradil Jiřík z Kravař.845 Jiříkovi asi bylo vyhověno, protoţe z roku 1481 pochází zápis, jímţ Václav z Boskovic a další rukojmí za Jiříka vloţili dědičný dvůr ve Studenci Čeňkovi z Poličky.846
ZDO II, s. 64, č. 104, 1371. ZDO II, s. 84, č. 506, 1374; ZDO III, s. 104, č. 251a 252,1376. 840 ZDO III, s. 106, č. 290, 1376; ZDO III, s. 114, č. 438, 1378; ZDO VI, s. 196, č. 365, 1391. 841 ZDO VI, s. 226, č. 839, 1398. 842 LCS I, s. 131, č. 124, 1405; LCS I, s. 136, č. 3, 1406; LCS I, s. 147, č. 152, 1406; LCS I, str. 204, č. 96, 1407. 843 ZDO VI, s. 208, č. 563, 1397. 844 ZDO VIII, s. 293, č. 3. 1412; ZDO VIII, s. 313, č. 339, 1415; ZDO VIII, s. 319, č. 426, 1415. 845ZDO X, s. 382, č. 372, 1437; ZDO X, s. 383, č. 373, 1437; ZDO X, s. 405, č. 679, 1447; ZDO X, s. 406, č. 687, 1447. 846 ZDO XII, s. 34, č. 243, 1481. 838 839
94
Studenec byl tedy rozdělen mezi olomouckou kapitulu a niţší šlechtu. O ves se dělilo vţdy několik majitelů. Po nějaký čas vlastnil dvůr ve Studenci také Jiří z Kravař. Kdy a jak jej získal ze zkoumaných pramenů nevyplynulo.
5.32.
Štětovice
Macek ze Štětovic prodal jeden lán ve Štětovicích Barešovi ze Štětovic za 11 hřiven. Dále prodal dvůr ve Štětovicích za 40 hřiven Mikšovi z Nákla a od Peška z Věţek koupil dvůr v Ratajích za 30 hřiven.847 Macek své štětovické zboţí prodal a zakoupil se jinde, pak z pramenů mizí. Bareš ze Štětovic zapsal své dceři Anně a jejímu muţi Benešovi dvorec ve Štětovicích.848 Beneš ze Štětovic koupil zboţí ve Vrbátkách. S Anniným svolením pak prodal Ješkovi z Vrbátek dvůr ve Štětovicích a plat ve Vrbátkách. Plat ve Vrbátkách prodal také Smilovi z Líšnice, v tomto zápise se uţ píše Beneš z Vrbátek.849 Filip ze Štětovic, byl třikrát ţenaý, nejprve s Bětkou, Kateřinou a s Dorotou.850 Odkoupil štětovické zboţí od Mikše z Nákla.851 Majetek získal také ve Vrbátkách a to prostřednictvím spolku s Tomkou z Vrbátek a koupí zboţí od Jana z Vrbátek. Spolek také uzavřel s Janem z Ivaně a přidal se k nim také Filipův bratr Janek.852 Majetek ve Vrbátkách dále rozšiřoval, od Skřítka z Trpenovic koupil jeden lán.853 Na Štětovicíc i na Vrbátkách zapsal věno ţeně svého syna Adama Kláře.854 Adam se pak psal z Vrbátek a i on na Vrbátkách zapsal Kláře věno.855 Dorota, vdova po Filipovi vzala na spolek na své věno svoje děti Annu a Bohuše.856 Janek Varmuţe ze Štětovic, bratr Filipa, uzavřel spolek se svojí manţelkou Budislavou ze Studence.857 Společně prodali Pešíkovi z Podhájí dvůr a tři podsedky.858 Janek koupil od Vignanta z Oder dvůr v Dubanech a zapsal zde ZDO I, s. 17, č. 340, 1355; ZDO I, s. 24, 478 a 488, 1356. ZDO I, s. 33, č. 679, 1359. 849 ZDO I, s. 38, č. 761, 1360; ZDO II, s. 61, č. 35 a 36, 1371; ZDO VI, s. 195, č. 347, 1391. 850 ZDO I, s. 33, š. 678, 1359 – věno na Štětovicích; ZDO IV, s. 153, č. 562, 1385 - věno na Vrbátkách, ZDO III, s. 106, č. 499, 1379 – na Štětovicích. 851 ZDO I, s. 27, č. 555, 1358. 852 ZDO I, s. 43, č. 881, 1365; ZDO II, s. 84, č. 507, 1373; ZDO II, s. 80, č. 422, 1373; ZDO III, s. 106, č. 284, 1376. 853 ZDO III, s. 106, č. 498, 1379. 854 ZDO IV, s. 153, č. 562, 1385. KLára jiţ jako vdova vzala na věno na spolek svéo bratra Jana Surdíka z Rysic - ZDO VII, s. 243, č. 64, 1406; posléze sourozence Petra a Annu z Přestvlk - ZDO X, s. 363, č. 69, 1437. Majetek přesto spadl na krále Ladislava a ten jej intabuloval Jiřímu z Rýzmburka – ZDO XI, s. 446, č. 318, 1466. Ten jej věnoval Jindřichovi z Bystřice, nejvyššímu notáři markrabství moravského - ZDO XI, s. 448, č. 347, 1466. 855 ZDO VI, s. 181, č. 100, 1389. 856 ZDO VII, s. 246, č. 119, 1406. 857 ZDO II, s. 84, č. 506, 1374. Později byl spolek vymazán – ZDO III, s. 104, č. 251, 1376. 858 ZDO III, s. 104, č. 252, 1376. 847 848
95
Budislavě věno. To pak vyměnil za věno na Štětovicích.859 Uzavřel spolek s Onšem z Víceměřic na veškeré jeho zboţí, později od něj získal vůr ve Víceměřicích s příslušenstvím. Dále rozšiřoval také své jmění ve Štětovicích, neboť od bratří z Vrahovic koupil ve Štětovicích dvůr.860 Sulíkovi z Konice prodal vůr ve Vrbátkách, jenţ měl po bratrovi Filipovi, dále mu prodal také dvůr po Onšovi a zboţí ve Štětovicích.861 Se Sulíkem se přel jinde nezmíněný Jaroš ze Štětovic, ţádal na něm 100 hřiven, protoţe prý mu drţel dědictví – dvůr ve Vrbátkách, ke kterému on měl lepší právo, kdyby věno splatil.862 Přibík Zub ze Štětovic, poprvé uveden v roce 1384, kdy koupil dva dvorce ve Zdětíně. Zde si pak budoval svůj majetek a také se po Zdětíně psal, stejně jako Ješek Zub ze Štětovic a ze Zdětína (viz u Zdětína). Jakoubek ze Zdětína učinil Přibíka poručníkem svého majetku.863 Vystupoval jako věrná ruka při zápisu věna Petrušky, manţelky Ješka řečeného Puklice. Dále se ve vesnici vystřídalo několik dalších majitelů, kteří jsou zastoupeni pouze několika zápisy, a nic bliţšího o nich nevíme. V druhém svazku zemských knih je informace aţ z roku 1492, kdy Vilém z Pernštejna a další rukojmí za Jana Heralta z Kunštátu a Plumlova vkládají všechna práva na vsích Štětovice a Vrbátkách na lidech platných i neplatných a na mlýně ve Šětovicích v deseti hřivnách platu Tobiášovi z Obřanské hory. Zdá se tedy, ţe plat ze Štětovic se dostal do majetku Jana Heralta z Kunštátu a Plumlova. Smil Líšnice, který získal na Štětovicích tři hřivny platu od Beneše z Vrbátek v roce 1391 byl Heraltovým dědečkem. Toto zboţí tedy mohlo být součástí dědictví.864 Vesnice tedy byla prokazatelně od poloviny 14. století do přibliţně poloviny století následujícího v majetku niţší šlechty. Část vlastnil rovněţ Sulík z Konice a Smil z Líšnice. Pak ţádné informace nemáme, aţ z konce 15. století, kdy se připomíná majetek Jana Heralta z Kunštátu a Plumlova. Štětovický plat mohl být tedy od roku 1391 ve vlastnictví rodu z Kunštátu.
5.33.
Trpenovice
Dnes je tato oblast součástí vesnice Vrahovice a jmenuje se Trpínky. Trpenovičtí majitelé vlastnili majetky také ve Vrahovicích a psali se po obou lokalitách.
859 860 861 862 863 864
ZDO III, s. 104, č. 261, 1376; ZDO IV, s. 129, 102, 1381. ZDO IV, s. 144, č. 293, 1384; ZDO VI, str. 177, č. 32, 1389; ZDO IV, str. 158, č. 681, 1385. ZDO VIII, s. 305, č. 195, 1412; ZDO VII, s. 313, č. 327, 1412. LCS II, s. 413, č.228, 1413. ZDO IV, s. 146, č. 429, 1384; ZDO IV, s. 154, č. 583, 1385. ZDO XIV, s. 75, č. 88, 1492.
96
Janáč Skřítek z Trpenovic získal jmění rovněţ jinde. Od Bětky z Čelčic dostal plat 15 hřiven na Čelčicích, Od Ctibora z Rakousek a jeho příbuzných dvůr v Rakouskách a poměrně značný majetek ve Vrahovicích.865 Na Vrahovicích zapsal věno svojí ţeně Kateřině.866 Dále koupil majetek v Poličce a v Čehovicích.867 Působil ve sluţbách šternberských pánů, protoţe Albert ze Šternberka, litomyšlský biskup a Petr ze Šternberka mu zapsali lán ve Vrbátkách a dva podsedky ve Vrahovicích. Janáč je v tomto zápise označen jako rytíř. Lán ve Vrbátkách pak prodal Filipovi ze Štětovic.868
Dále
rozšiřoval
svá
zboţí
koupí
dvoru
v Kloboučkách,
tvrzi
a
příslušenství v Seloutkách. Ve Vrahovicích koupil od bratří Medlíka a Jana z Vrahovic popluţní dvůr s příslušenstvím, horní mlýn, krčmu a další příslušenství a čtvrtou část patronátního práva.869 Z Janáčových synů se v deskách objevuje nejprve Trojan z Trpenovic, jenţ měl majetek také ve Studenci. Jeden lán zde prodal Jakubvi ze Studence. Svému bratrovi Heršovi z Trpenovic prodal dvůr a les v Trpenovicích. Společně s dalším bratrem Rackem z Trpenovic, knězem z Veselé, vlastnil majetek ve Vrahovicích. Z něj prodal dvůr, les a další příslušenstvím bratrům z Rakousek. 870 Další Janáčův syn se jmenoval Hereš Skřítek z Trpenovic a následoval svého otce ve sluţbě pánům ze Šternebrka. Byl jmenován jako svědek v závěti Petra ze Šternberka.871 Kromě Trpenovic tedy vlastnil další majetek také v Dubanech. Heršova ţena Dorota od něj získala věno zapsané na Dubanech, Poličce a Kloboučkách. Věno získala rovněţ od Janáče z Trpenovic na Seloutkách.872 Hereš zase působil jako věrná ruka Anny, manţelky Sulíka z Tvorovic.873 Společně s otcem získal majetek ve Vrahovicíc (viz výše). Manţelce Dorotě pak zapsal věno také na Vrahovicích a Čechůvkách.874 Zboţí v Poličce prodal Mikšovi z Chudobína.875 Od bratra Trojana koupil dvůr a les v Trpenovicích a se svým druhým bratrem Rackem
ZDO I, s. 27, č. 551, 1358; ZDO I, s. 33. č. 681, 1359. Jeden lán v Rakouskách později prodal Mladotovi řečenému Světlík - ZDO I, s. 50, č. 1013, 1368. ZDO III, s. 104, č. 257, 1376 – od Alše z Vrahovic koupil popluţní dvůr, les a příslušenství. 866 ZDO II, s. 61, č. 41, 1371; ZDO III, s. 116 č. 476, 1378. 867 ZDO II , s. 63, č. 91 a 92, 1371 – od Čeňka a Ondřeje z Poličky popluţní dvůr, půllán a dva podsedky. Od Herky z Čehovic dvůr a dva podsedky. 868 ZDO III, s. 106, č. 291, 1376; ZDO III, s. 117, č. 498, 1379. Rovněţ od pánů ze Šternberka drţel dvůr v Dubanech - ZDO VI, s. 191, č. 265, 1391. 869 ZDO IV, s. 144, č. 400, 1384; ZDO IV, s. 155, č. 612, 1385. 870 ZDO I, str. 3, č. 49; ZDO VI, s. 210, č. 605, 1397; ZDO VI, s. 211, č. 611, 1397. 871 CDM XII, s. 372, č. 382, 19. 3. 1397. 872 ZDO IV, s. 142, č. 351 - 353, 1384 – od Petra ze Šternberka zde dostal dvůr s příslušenstvím, který dříve drţel Janáč, a plat 50 hřiven. Lze tedy předpokládat, ţe to byla odměna za sluţby a Hereš v tomto následoval svého otce Janáče. Na tento plat vzal na spolek své bratry a otce Janáče a na dvoře zapsal věno svojí ţeně Dorotě. ZDO IV, s. 155, č. 613, 1385. 873 ZDO IV, s. 155, č. 618, 1385. 874 ZDO VI, s. 189, č. 221, 1391. 875 ZDO VI, s. 197, č. 368, 1391. 865
97
uzavřeli spolek na všechna svá zboţí.876 Druhou Herešovou ţenou byla Kunka ze Zvole, jíţ se souhlasem Racka zapsal věno na Vrahovicích, Čechůvkách a Trpenovicích.877 Jeden poplatný lán získal také v Nedachlebicích, prodal jej Zichovi jinak Zikmundovi z Nedachlebic. Tvrz v Seloutkách a zboţí v Kloboučkách, které zdědil po otci, prodal, opět s Rackovým souhlasem Ludvíkovi z Ubušína.878 Vdova Kunka uzavřela spolek se svým synem Janem Skřítkem a Markvardem ze Zvole, svým bratrem, spolek na dědicví, jeţ měla v Kostelci. Jan Skřítek z Trpenovic vzal na spolek Kunce ze Zvole a svoji matku Kunku na své dědictví v Postřelmově, Trpenovicích, Vrahovicích a Drţovicích. A další spolek uzavřel s Petrem z Čertoryj na ves Čechůvky.879 Racek z Trpenovic působil jako farář ve Veselé a kanovník olomoucký. Po Herešově smrti uzavřel spolek s jeho dědici Janem a Uršulou a jejich poručníkem se stal Kunec ze Zvole.880 Své majetky měl také v Pavlovicíc a v Drţovicích a Kunka ze Zvole jej vzala na spolek na své zboţí v Kostelci a v Postřelmově.881 Po smrti Kunce a Kunky prodal Petr ze Zvole se souhlasem krále Zikmunda zboţí, jeţ na něj spadlo, v Drţovicích, Vrahovicích, Trpenovicích a Postřelmově svému bratrovi Markvardovi ze Zvole, ten zde pak zapsal věno své ţeně Markétě z Czamborowa. Tato Markéta vzala na spolek svého zetě Jana ze Zvole a jeho syny Hynka a Jana, které měl s její sestrou Ofkou. Jan starší ze Zvole pak tentýţ majetek ontabuloval Mikulášovi z Nezdenic.882 V druhém svazku moravských des uţ se Trpenovice nevyskytují. Ves tedy byla rozdělena mezi příslušníky rodu z Trpenovic a Vrahovic, po nich se dědictvím a prostřednictvím spolků dostala do majetku rodu ze Zvole a posléze do rukou Mikuláše z Nezdenic. Pro dobu od roku 1466 nejsou o vesnici zmínky.
ZDO VI, s. 210, č. 605 a 606, 1397. ZDO VI, s. 222, č. 768, 1398. Příjemčím věna byl Kunčin bratr Petr ze Zvole. V roce 1406 byla Kunka jiţ jmenovaná jako vdova uzavírající spolek na své věno se svým otcem Kuncem a bratry Petry a Markvardem ze Zvole - ZDO VII, s. 240, č. 19, 1406. 878 ZDO VI, s. 222, č. 780, 1398; ZDO VI, s. 224, č. 816, 1398. 879 ZDO IX, s. 357, č. 388 a 389, 1420. 880 ZDO VII, s. 247, č. 134 a 135, 1406. 881 ZDO VII, s. 248, č. 140, 1406. Pavlovické zboţí později prodal - ZDO VII, s. 274, č. 571, 1408; ZDO VII, s. 274, č. 568 a 569, 1408 – zboţí v Drţovicíc získal od Sulíka z Konice a i na něj vzal na spolek sirotky svého bratra; ZDO VIII, s. 309, č. 275, 1412; ZDO IX, s. 344, č. 201, 1418. 882 ZDO X, s. 394, č. 551, 1447; ZDO X, s. 406, č. 697, 1447; ZDO XI, s. 423, č. 27 a 28, 1464; ZDO XI, s.. 443, č. 289, 1466. 876 877
98
5.34.
Třebčín
Hosák ves uvádí k roku 1131 u olomoucké kapituly, k roku 1280 u Hradišťského kláštera a k roku 1540 u kláštera sv. Kláry v Olomouci.883 V zemských deskách je ves zmíněna pouze dvakrát v roce 1406. V prvním Přibík z Bílovic prodává jeden lán v Bílovicích Soběnovi z Třebčína. V druhém zápise Soběn bere na spolek na tento lán Oldřicha z Lešan.884 Z těchto informací můţeme pouze vyvodit, ţe i Třebčín lza započítat mezi vesnice, v níţ měl majetek i příslušník niţší šlchty. Nicméně neposoudíme, zda šlo o celou ves či její díl, ani po jakou dobu v jeho majetku byla. A lze přepokládat, ţe byla po celou sledovanou dobu v majetku církevních institucí.
5.35.
Vankuš
Zaniklá les v blízkosti Otinovse a Hartmanic. Zemské desky přinášejí pouze několik informací. Lampert z Rájce věnoval své manţelce Anně ves Vankuš, půl vsi Hartmanice s příslušenstvím a část Dobrochova.885 Další údaj je aţ z roku 1492, kdy Ctibor z Cimburka zapisuje pustý Vankuš Johance z Kravař. Je zde uvedeno, ţe původně zboţí náleţelo Machně z Valdštejna.886 Ves je zařazena mimo plumlovské panství, protoţe prokazatelně patří Johance z Kravař jiţ jako pustá. V polovině 14. století tedy náleţela příslušníkovi niţší šlechty
5.36.
Vítonice
Ves sousedící s Kralicemi a stejně jako ony náleţela po celé období církvi, přesněji olomoucké kapitule.887
5.37.
Vranovice
Část vsi patřila vladykům z Otaslavic. V druhé třetině 14. století prodal Filip z Vranovic 11 a čtvrt lánu a krčmu ve Vranovicích bratřím Ondřejovi a Soběhrdovi z Otaslavic a Lambertovi z Rájce. Mezi ručiteli byl jmenován Mikuláš z Vranovic. Filip zároveň slíbil neprodat zbytek svého zboţí ve Vranovicích a v Dobrochově bez
883 884 885 886 887
Hosák, L.: Historický místopis, 102. ZDO VII, s. 252, č. 213, 1406; ZDO VII, s. 259, č. 325, 1406. ZDO I, s. 1, č. 15, 1348. ZDO XIV, s. 68, č. 45. Hosák, L: Historický místopis, s. 103.
99
jejich vědomí.888 Ješek Puška z Kunštátu a Otaslavic zapsal na Vranovicích věno svojí manţelce Anně z Otaslavic, konkrétně na jednom dvoře.889 Později Ješek dvůr s dvěma lány a dvorec, z kterého měl plat šest grošů prodal Janovi z Vranovic.890 Ve Vranovicích měl zboţí také Ješkův syn Heralt Puška z Kunštátu a z Otaslavic. Na devíti a čtvrt lánech, krčmě a čtyřech dvorcích zapsal věno svojí ţeně Kateřině.891 O druhém Ješkově synu Janovi Puškovi z Kunštátu a Otaslavic víme, ţe po jeho smrti se stal poručníkem jeho majetku Heník z Holštejna. Ten zastavil 1000 hřiven grošů na vsích Vranovice, Tištín, Dobrochov, Sluţín a Vícov Vokovi z Holštejna. Své ţeně Heník na Vranovicích zapsal věno ve výši sedmi kop a deseti grošů.892 Ve vsi měla v polovině 14. století zapsáno věno také Zbyňka ze Švábenic, na něţ vzala na spolek své bratry Beneše, Dobeše a Šišmu.893 Pešík z Vranovic vzal na celý svůj majetek na spolek Bolíka z Rudky.894 Jedním zápisem je zmíněn Bernard z Vranovic, s nímţ uzavřel spolek blíţe neurčený Skoch, syn Ortvínův.895 Jan z Vranovic měl zboţí také v Ţešově, ve Skalici a Ţibřid z Pornic s ním uzavřel spolek na vsi Víceměřice a Pornice.896 Janova dcera se jmenovala Ofka a byla manţelkou Ješka ze Senice a poté Januše z Počenic. Z půhonných knih vysvítá, ţe i nejbliţší příbuzní se poháněli před soud. Ofka se totiţ několikrát soudila s Janem o své věno.897 Z jiného půhonu se dozvídáme o existenci Jindřicha z Vranovic, Johankova syna, jehoţ poháněla Anna z Doloplaz z 90. hřiven, ţe jí drţel její dvůr v Doloplazech. Spor byl vyřešen smírem a Anna nakonec Jindřichovi doloplazský dvůr prodala.898 Jindřich měl za manţelku Elišku z Krakovce a zapsal jí věno na Skaličce a Oldraticích. Jindřichovi Šaškovi z Podhájí vprodal plat z vesnice Luká a
CDM XV, s. 36, č.44, 1337; CDM XV, s. 40, č. 48, 1337. III, s. 107, č. 305, 1377 – věno bylo zapsáno dále na hradě a vsi Otaslavice, Kobylničkách a Lhotě. Dědictví Anny a svých potomků rozšířil ještě na Dobrochov - ZDO IV, s. 137, č. 279, 1382 a ZDO VI, s. 229, č. 889, 1398. 890 ZDO VII, s. 241, č. 32, 1406. 891 ZDO IX, s. 345, č. 223, 1418 – věno bylo dále zapsáno na Dobrochově, Sluţíně, Tištíně a Vícově. 892 LCS III/1, s. 162. č. 775, 1436 – společně se Zichem s Vranovic pohnali Jošta Hechta z Rosic. ZDO X, s. 362, č. 55, 1437, Voček pak zapsal Heníkovi těchto 1000 hřiven zpět - ZDO X, s. 418, č. 826, 1448; ZDO X, s. 395, č. 553, 1447 – dále také na Dobrochově. Heník na Vranovicích zastavil ještě jeden roční plat, a to zichovi z Wolfsperga ve výši osmi kop grošů - ZDO X, s. 418, č. 830, 1448. 893 ZDO I, s. 2, č. 26, 1348; ZDO I, s. 2., č. 44, 1348. Věno se týkalo rovněţ vsi Váţany. 894 ZDO II, s. 71, č. 256, 1373. 895 ZDO III, s. 119, č. 536, 1379. 896 ZDO V, s. 169, č. 27, 1386 – koupil zde půl lánu od bratří ze Sněhotic. ZDO VI, s. 177, č. 33, 1389 – roční plat. ZDO VI, s. 205, č. 510, 1392. Část Pornic pak Jan prodal Dětochovi z Lulče - ZDO VII, s. 282, č. 680, 1408. 897 ZDO VII, s. 271, č. 522, 1407. Ješek prodal Janovi zboţí v Doloplazech - ZDO VII, s. 284, č. 719, 1408; LCI I, s. 181, č. 348, 1406, soud rozhodl, ţe mají předloţit výpis z desk a podle toho se mělo postupovat dále. Nakonec dal za Ofce za pravdu - LCS I, s. 216, č. 180, 1407. 898 ZDO IX, s. 337, č. 98, 1417. 888
889ZDO
100
z lánu v Ţešově a Teodorivi z Kečic plat v Doloplazech. Nakonec prodal také své zboţí ve Vranovicích Bohdalovi z Bařic a Dětkovic.899 Jindřichovou sestrou byla Eliška z Vranovic, která vzala na spolek na svůj díl Vranovic, Skaličky a Ţešova, svého manţela Martina ze Senice. Jindřich ale proti této intabulaci vznesl odpor.900 Díl vsi náleţel také Petrovi z Plumlova, který jej zapsal prostějovskému klášteru. Konkrétně šlo o pole, čtyři lány, krčmu a tři dvorce. Sobě ponechal jeden dvorec a patronátní právo.901 Z druhé poloviny 14. století ţádné informace o vsi nesjou. Vranovice byly tedy v majetku niţší i vyšší šlechty, část vyuţíval prostějovský klášter. Jakým způsobem a kdy tato část přešla do vlastnictví Petra z Kravař, který klášter majetkem nadal, není zřejmé. Později Vranovice jako součást plumlovského panství nefigurují.
5.38.
Vrbátky
V polovině století se setkáme s Tomkem z Vrbátek, jenţ měl majetek také ve Váţanech, který však pak prodal. Později uzavřel spolek s Filipem ze Štětovic.902 Dva zápisy svědčí o existenci osoby jménem Jan Morava z Vrbátek a Dobromilic. Jeho manţelkou byla Eliška z Duban.903 Jan Morava uzavřel spolek s Václavem z Hlušovic, ten pak majetek přenechal své sestře Elišce a jejímu muţi Janovi, s výjimkou jednoho lánu ve Vrbátkách, který byl prodán olomoucké kapitule.904 O něco více informací lze získat o Janovi (Ješkovi) z Vrbátek. Na dvoře, jenţ vlastnil ve Vrbátkách, zapsal věno svojí ţeně Anně a po ní své další ţeně Dorotě.905 Majetek ve Vrbátkách zvětšil o plat, který koupil od Beneše ze Štětovic. Další zboţí získal ve Skaličce.906
ZDO X, s. 395, č. 561, 1447; ZDO X, s. 399, č. 606, 1447; ZDO X, s. 400, č. 611, 1447; ZDO X, s. 401, č. 626 a 642, 1447. 900 ZDO X, s. 389, č. 480 a 482, 1446. Jindřich se s oběma manţeli přel, protoţe mu drţeli plat a odprodali dědičný dvůr s popluţím, na nějţ měl lepší právo - LCS III/2, s. 551, č. 643, 1446. Výsledek sporu se nepodařilo zjistit. Martin vzal Elišku na spolek naves Senice - ZDO X, s. 389, č. 483, 1446. 901 ZDO VII, s. 259, č. 317, 1406. 902 ZDO I, s. 10. č. 230, 1351; ZDO I, s. 23, č. 459, 1356; ZDO I, s. 43, č. 881, 1365. 903ZDO I, s. 50, č. 1011, 1368; ZDO I, s. 54, č. 1103, 1368. V prvním byl zrušen jeho spolek s Marešem Houskou z Biskupic a v druhém uzavřen spolek s Václem z Hlušovic. ZDO III, s. 98, č. 126, 1376 – věno v Dobromilicích. 904 ZDO III, str. 108, č. 321, 1377; ZDO III, str. 115, č. 465, 1378. 905 ZDO I s. 22, č. 449, 1356; ZDO I, s. 43, č. 890, 1365. Také je uveden jako „věrná ruka“ manţelky Chvala z Bolelouce Kateřiny - ZDO I, s. 19, č. 380, 1355. 906 ZDO II, s. 61, č. 35, 1371, ten jej získal koupí od Nuzeria za Švábenic - ZDO I, s. 38, č. 761, 1360; ZDO II, s. 61, č. 42, 1371. 899
101
Další Jan (Janek) Drah z Vrbátek byl snad příbuzný předchozího Jana, neboť stejný roční plat na Vrbátkách prodal Filipovi ze Štětovic. Jan dále přikoupil poplatný lán ve Skaličce.907 Své manţelce Elišce ze Senice zapsal věno na Vrbátkách, Štětovicích a na Skaličce. Věno z Vrbátek později vyměnil za věno na Senici.908 Dětřich ze Senice, Eliščin otec, s ním a později i s jeho dědici uzavřel spolek na všechen svůj majetek. Dvůr ve Štětovicích pak prodal Janovi ze Štětovic. Svému bratrovi prodal plat ve Skaličce a Smilovi z Lešnice plat na Vrbátkách.909 V roce 1407 je Janova ţena Eliška jmenovaná jiţ jako vdova a bere na spolek na své senické věno Sulíka z Konice a v roce 1415 zapisuje na Senici věno Dorotě, manţelce svého syna Pavlíka.
910
Beneš Chytra z Vrbátek, bratr Jana Draha, přijal Janova syna na spolek na svůj díl Vrbátek, který ale později prodal bratrovi. A od něj koupil zboţí ve Skaličce, po níţ se pak také psal. Oba bratři rovněţ uzavřeli spolek na své majetky. Na Skaličce zapsal plat Janovi z Vrahovic a Smilovi z Líšnice plat na Štětovicích.911 Z roku 1391 pochází zápis, jímţ Jan zase prodal Benešovi polovinu dvora ve Vrbátkách, Beneš na ní obratem zapsal věno své manţelce.912 V roce 1417 byl zapsán prodej poloviny dvoru ve Vrbátkách Markovi, olomouckému měšťanovi a jeho ţeně Elišce.913 Jeden lán ve Vrbátkách koupil také Boček z Kunštátu. Ten toto zboţí vyměnil s litomyšlským biskupem Albertem za majetek v Bystřici, Lhotce a Lukově. Biskup Albert pak zboţí z obou vesnic prodal Janáčovi řečenému Skřítek z Trpenovic.914 Plat na Vrbátkách vlastnil také Heralt z Kunštátu, nejdříve jej zapsal Januši, vdově po Zubovi ze Zdětína, poté Sulíkovi z Konice.915 Filip ze Štětovic se v roce 1389 psal také z Vrbátek, kdyţ prodal dvůr ve Vrbátkách svému synovi Adamovi. Ten zde zapsal věno své manţelce Kláře.916 Adam koupil od Jana Draha nivu zvanou V končinách.917 Adamova vdova Klára vzala na své věno ve Štětovicích a Vrbátkách na spolek svého bratra Jana řečeného Surdík z Rysic. Dorota, vdova po Filipovi zase vzala na spolek na vrbátecké věno své děti Annu a ZDO II, s. 84, č. 507, 1374. Filip na Vrbátkách zapsal věno své snaše Kláře a své ţeně Dorotě - ZDO IV, s. 153, č. 562 a 563, 1385; ZDO III, s. 100, č. 170, 1376. 908 ZDO III, s. 122, č. 597, 1379; ZDO IV, s. 158, č. 680, 1385; ZDO VI, s. 196, č. 363, 1391. 909 ZDO IV, s. 151, č. 531, 1384; ZDO VI, s. 197, č. 370, 1391; ZDO IV, s. 158, č. 681, 1385 prodávajícím byl současně jeho bratr Beneš Chytra z Vrbátek. ZDO IV, s. 161, č. 731, 1385; ZDO VI, s. 196, č. 352, 1391. 910 ZDO VII, s. 271, č. 525, 1407; ZDO VIII, s. 322, č. 487, 1415. 911 ZDO IV, s. 158, č. 682, 1385; ZDO IV, s. 160, č. 727, 1385; ZDO IV), s. 161, č. 732, 1385; ZDO VI, s. 177, č. 33, 1389; ZDO VI, s. 195, č. 347, 1391. 912 ZDO VI, s. 196, č. 360, 1391; ZDO VI, s. 196, č. 361, 1391. 913 ZDO IX, s. 338, č. 122, 1417. 914 ZDO I, str. 45, č. 935, 1365 – od Franka z Poměnic, společně s dalším zboţím ve Vrahovicích; ZDO I, str. 47, č. 956, 1368; ZDO III, s. 106, č. 291, 1376. 915 ZDO VII, s. 263, č. 385, 1407. 916 ZDO VI, s. 181, č. 99 a 100, 1389. 917 ZDO VI, s. 196, č. 362, 1391. 907
102
Bohuše.918 Tento, původně Filipův dvůr, později získal Jan ze Štětovic ten jej daroval Sulíkovi z Konice.919 Sulík z Konice tedy postupně získaval zboţí ve Vrbátkách. Nejdříve plat od Herarta z Kunštátu a pak dvůr po Filipovi z Vrbátek. Proti tomuto vkladu byl ale vznesen odpor, protoţe na dvůr měli větší právo potomci Ţida Muslina z Olomouce. Zdá se, ţe dvůr byl Muslinovi zastaven a nebyl vyplacen. Další zápis svědčí o tom, ţe bylo dáno za pravdu Salomonovi, Ţidu olomouckému, který byl poručníkem Muslinových sirotků. Dvůr byl totiţ nakonec Sulíkovi ne darován, ale prodán.920 Sulík měl s dvorem neustále starosti. K soudu pohnal i Filipovu vdovu, protţe mu slíbila z desk vyloţit své věno, ale to neudělala. Sulíka zase poháněl Jaroš ze Štětovic, protoţe mu prý drţel vrbátecký dvůr, na něţ měl lepší právo. Soudní nálezy se ovšem nedochovaly.921 Díl vsi měli příslušníci rodu ze Zdětína. Jakoubk ze Zdětína prodal sedm lánů Zubovi ze Zdětína.922 V polovině 15. století získal plat jedné kopy grošů na Vrbátkách od Jiřího z Kunštátu a Poděbrad Jindřich ze Stráţe. Šlo původně o dědictví dcery Heralta z Kunštátu Kateřiny. Jindřich ze Stráţe tento plat prodal Pročkovi z Kunštátu, ten na něj vzal na spolek svého strýce Jana Heralta z Kunštátu a Plumlova. Plat se po Heraltově smrti dostal Tomášovi z Obřan.923 Vrbátky byly tedy opět rozdělenou vesnicí. Největší díl vsi připadal niţší šlechtě, jeţ se po Vrbátkách také psala a dále příslušníkům rodu ze Zdětína. Majetky měla také ve Štětovicích a Senici. Vyšší šlechtu reprezentují v první polovině 14. století Albert a Petr ze Šternberka a Boček z Kunštátu a Líšnice, po přelomu století Sulík z Konice a v druhé polovině 15. století Proček z Kunštátu a Jan Heralt z Kunštátu a Plumova.
Olomoucká
kapitula
zboţí
ve
Vrbátkách
získala
aţ
ve
následujícím.924
918 919 920 921 922 923 924
ZDO VII, s. 246, č. 119, 1406. ZDO VIII, s. 305, č. 195, 1412. ZDO VIII, s. 305, č. 200, 1412; ZDO VIII, s. 310, č. 295, 1412. LCS II, str. 410, č. 207, 1413; LCS II, str. 413, č.228, 1413. ZDO VI, s. 209, č. 578, 1397. ZDO X, s. 414, č. 781 a 782, 1448; ZDO XII, s. 5. č. 14, 1480; ZDO XIV, s. 75, č. 88, 1490. ZDO XVIII, s. 191, č. 169, 1516 – od Viléma z Pernštejna.
103
století
5.39.
Vřesovice
Ves náleţela od roku 1078 olomouckému klášteru Hradisko, patrně aţ do jeho zrušení.925
5.40.
Výšovice
V polovině 14. století byla ves, nebo její díl v majetku rodu z Náměště. Ţofka z Náměště zapsala své věno Oldřichovi a Vilémovi z Náměště. Oldřich zde zapsal věno své manţelce Markétě. Dále je zmíněn Všebor z Náměště, zapisující věno na dvoře ve Výšovicích manţelce Hedvice.926 Bratři z Náměště, Všebor, Oldřich a Beneš prodali 18 lánů s podsedkem, krčmou a patronátním právem ve Výšovicích biskupovi Albertovi ze Šternberka a jeho synovci Petrovi ze Šternberka. Ti pak toto zboţ směnili s olomouckou kapitulou za půl vsi Polkovice. Roční plat 31 hřiven grošů z Výšovic byl zapsán markrabětem Janem šternberskému augustiniánskému klášteru.927 Ves byla tedy nejdříve v majetku niţší šlechty, z níţ přešla na pány ze Šternberka, Ti ji vzápětí intabulovali církevním institucím.
5.41.
Zdětín
V souvisloti se Zdětínem se setkáme jak s vlastníky, kteří se po vsi psali, tak s majiteli s jinými přízvisky. Nejprve se v zemských deskách objevuje v roce 1368 Jakub Bělík ze Zdětína, který prodal jeden lán ve Zdětíně Márovcovi ze Zdětína.928 Anně, svojí manţece zapsal na vsi věno.929 Ve vsi vlastnil také krčmu, kterou ale prodal Mikšovi (Mikulášovi) Zubovi ze Zdětína a zároveň ho učinil poručníkem svého majetku. Mikšovi také později prodal další majetek ve Zdětíně, Štětovicích a Vrbátkách.930 Později spolu uzavřeli spolek a Jakub byl příjemčím věna Mikšovy manţelky Januše.931 Vdově po svém bratrovi Janovi Kunce zapsal věnem plat na jednom lánu v Ohrozimi. Jakubova a Janova sestra Aneţka vzala na spolek svého manţela Ondřeje Chrousta na své zdětínské dědictví, k čemuţ Jakub
Hosák, L.: Historický místopis, s. 104. ZDO I, s. 1, č. 7. 1348; ZDO I, s. 23, č. 476, 1356; ZDO I s. 41, č. 828, 1365. 927 ZDO II, s. 61, č. 31, 1371; ZDO II, s. 64, č. 115, 1371; ZDO II, s. 69, č. 222, 1373. 928 Márovec ze Zdětína prodal dvůr ve Zdětíně Otaslavovi ze Zdětína, ten zde zapsal věno své manţelce Zdence - ZDO II, s. 67, č. 183 a 184, 1371. 929 ZDO I, s. 51, č. 1036, 1368; ZDO III, s. 95, č. 56, 1376. 930 ZDO IV, s. 154, č. 583 a 584, 1385; ZDO VI, s. 209, č. 578, 1397. 931 ZDO VI, s. 195, č. 344, 1391; ZDO VI, s. 222, č. 782, 1398. Januše měla věno dříve na Laškově, nyní na Zdětíně, Štětovicích a Vrbátkách. 925 926
104
udělil souhlas.932Dva zdětínské lány prodal Vilémovi ze Sobáčova, manţelovi své dcery Zdenky. Zdence a jejich potomkům daroval dvůr, dva dvorce a dva lány ve Zdětíně.933 Dvůr v Ohrozimi a další příslušenstvi prodal Oldřichovi z Lešan. V roce 1407 byla jiţ Jakubova manţelka označena jako vdova, zapisující své ohrozimské a zdětínské věno Vilémova ze Sobáčova. Vilém společně s manţelkou Zdenkou pak zdětínský dvůr, krčmu a další příslušenství prodali Hanušovi Černému z Hory. Zdenčino věno po otci bylo vyměněno za věno v Sobáčově.934 Hanušovi prodal Vilém ze Sobáčova rovněţ majetek ve Zdětíně, který získal po Januši ze Zdětína od Heralta z Kunštátu. Hanuš zde pak zapsal věno své manţelce Skonce.935Majetek ve Zdětíně později prodal Oldřichovi z Lešan.936 Mikšík (Mikeš) Zub ze Zdětína byl ve spolku s Jakubem ze Zdětína (viz výše) a měl majetky také ve Štětovicích a Vrbátkách a někdy se psal také ze Štětovic. Ve Zdětíně získal dva dvorce od Beneše z Postoupek.937 Jeho manţelkou byla Januše z Laškova. Po jejich smrti intabuloval markrabě Jošt Janušin majetek Heraltovi z Kunštátu.938 Jan (Ješek) Zub ze Zdětína prodal Vilémovi ze Sobáčova krčmu, pole a dva dvorce ve Zdětíně.939 Měl spor s Janem Bílým z Domamyslic, který byl jeho poručníkem za jeho strýce a prodal mu zboţí v Podbřezicích, Štětovicích a Vrbátkách. Poručníkem sporu byl Hanuš z Hory.940 Vdova po Vilémovi ze Sobáčova, Zdenka, byla Janovou tetou a po Vilémově smrti uzavřela s Janem spolek na Sobáčov a učinila ho poručníkem svého majetku.941 Jan pak zapsal na Sobáčově věno své manţelce Ofce z Lulče.942 Jejich syn se jmenoval Jan Zoubek a Ofka s ním uzavřela spolek na své věno.943 Jan později získal majetek v Chudobíně a psal se také z Chudobína.944
ZDO IV, s. 163, č. 771, 1386; ZDO IV, s. 144, č. 403, 1384. ZDO VI, s. 206, č. 528, 1397; ZDO VII, s. 251, č. 188, 1406. 934 ZDO VII, s. 262, č. 364, 1407; ZDO VII, s. 268, č. 467, 1407; ZDO VII, s. 276, č. 595, 1408; ZDO VII, s. 279, č. 648, 1408. 935 ZDO VII, s. 281, č. 668, 1408; ZDO VII, s. 282, č. 679, 1408. 936 ZDO VIII, s. 323, č. 504, 1415. Hanuš získal majetek ve Veselíčku - ZDO VIII, s. 326, č. 554, 1416. 937 ZDO IV, s. 146, č. 429, 1384. 938 ZDO VII, s. 263, č. 383, 1407. Janušino zdětínské věno Heralt daroval Vilémovi ze Sobáčova - ZDO VII, s. 263, č. 384, 1407. Od něj přešel majetek na Hanuše Černého z Hory, psal se pak i ze Zdětína. Oba patrně patřili ke klinetům Heralta z Kunštátu. Hanuš byl poháněn před soud knězem Ješkem ze Senice, protoţe mu ručil za Heralta a peníze nesplatil - LCI I, s. 349, č. 1004, 1410. 939 ZDO VII, s. 271, č. 530, 1407. 940 LCS I, s. 244, č. 597, 1407. 941 ZDO VIII, s. 326, č. 554, 1416. 942 ZDO X, s. 406, č. 691, 1447. 943 ZDO XI, s. 432, č. 136, 1464. 944 ZDO XII, s. 24, č. 157, 1481. 932 933
105
Alţběta ze Zdětína byla dcera Jana Zuba ze Zdětína a manţelka Jana z Bořitova a Počenic. Herbord z Bořitova, bratr Jana, zapsal Alţbětě a své manţelce Zdeně, Alţbětině sestře ze Zdětína, věno na vsi Dobrotice, příjemčím věna byl jejich otec Jan Zub.945 Alţběta získala dále věno také od svého manţela ve Slezanech a ještě od Jana ze Slezan.946 Další věno měla v Troubkách a vzala na něj na spolek bratra Jana Zoubka a sestru Markétu.947 Majetky ve Zdětíně měl ve 14. století Blízek z Domamyslic, jmenovitě jeden lán, který prodal Heraltovi z Kunštátu.948 Rovněţ Sulík z Konice zde vlastnil dva podsedky, které spolu s majetkem v Bernově a Ptení prodal Jarkovi z Hluchova. Jarek zdětínský a bernovský majetek prodal Ješkovi Kropáčovi z Holštejna. Přes Štěpána z Holštejn a Vartnova se zboţí dostalo Benešovi ze Ptení.949 Pět a půl lánu vlastnil Archléb ze Stařechovic a zapsal je augustiniánskému klášteru v Jevíčku.950 V 15. století zde majetek získal Oldřich z Lešan – koupí od Jakuba ze Zdětína a Hanuše Černého z Hory alias ze Zdětína (viz výše), jmenovitě šlo o dvůr, pět a čtvrt lánu, krčmu a další příslušenství. Oldřich vzal na zdětínské zboţí na spolek mostkovického plebána Damiána.951 Stejným zboţím disponoval Jan z Lešan a Krumsína, který jej prodal svému švagrovi Janovi z Veselíčka. Ten zde zapsal obratem věno svojí manţelce Ludmile z Lešan a z Krumsína.952 Z roku 1480 pochází zápis, jímţ Ludmila z Lešan vloţila „..Zdětín, ves svú vlastní...“ Janovi Heraltovi z Kunštátu a Plumlova.953 V majetku plumlovských pánů ale ves trvale nezůstala, protoţe po roce 1500 byla majetkem Jakuba Šárovce ze Šárova.954 Můţeme tedy říci, ţe skoro po celé sledované období byla vesnice v majetku niţší šlechty. Pokud se její část dostala markraběti či vyšší šlechtě, téměř okamţitě byla prodána nebo věnována znovu niţší šlechtě. U Sulíka z Konice a pánů z Holštejna není jasné, kdy k majetku přišli. Díl vsi získal jevíčský augustiniánký klášter. Od roku 1480 po blíţe neurčenou dobu byla v majetku Jana Heralta z Kunštátu a
945 946 947 948 949 950 951 952 953 954
ZDO X, s. 381, č. 347, 1437; ZDO X, s. 389, č. 474, 1446. ZDO X, s. 403, č. 645, 1447; ZDO X, s. 412, č. 751 a 752, 1447. ZDO XII, s. 15, č. 83, 1480. ZDO II, s. 61, č. 57, 1371; ZDO II, s. 68, č. 213, 1373. ZDO II, s. 75, č. 325, 1373; ZDO IV, s. 128. č. 77, 1381; ZDO IV, s. 136, č. 244, 1382. ZDO III, s. 113, č. 420, 1378. ZDO VIII, s. 323, č. 513, 1415. ZDO X, s. 382, č. 360, 1437; ZDO X, s. 382, č. 363, 1437. ZDO XII, s. 16, č. 90, 1480. ZDO XVII, s. 160, č. 8, 1507; ZDO XVII, s. 184, č. 134, 1513-1514.
106
Plumlova a později Václava Berky z Dubé955 a Ladislava z Boskovic, jeţ ji postupně zapsali Jakubovi Šárovcovi ze Šárova.
5.42.
Ţešov
Po Ţešově se ţádný šlechtic nepsal. Vesnice se připomíná v roce 1348, kdy zde Oldřich z Náměště prodal Bočkovi z Líšnice čtvrt lánu a krčmu. Vdova po Bočkovi Anna uzavřela spolek se syny Filipem, Bedřichem a Smilem z Líšnice mimo jiné také na své věno v Ţešově. Smil z Líšnice pak prodal olomoucké kapitule roční plat ve výši 10. hřiven.956 Dále se zmiňuje Ţofka z Náměště, která zde měla čtyři hřivny, na něţ vzala na spolek svého syna Viléma. Vilém prodal dva lány v Ţešově Henslinovi z Vícova.957 Majetek zde vlastnil také Ješek Puška z Kunštátu. Na půl lánu zde zapsal plat farářovi otaslavského kostela, dva groše byly určeny na spásu duše Zbyňky, manţelky Henslina z Vícova. Další plat byl určen na spásu duše pana Zdislava, faráře ze Strálek.958 Později prodal Ţešov svému batrovi Heraltovi Puškovi z Kunštátu.959 Zemské desky přinášejí informace o Ţešovu pak aţ z roku 1480, kdy Machna z Valdštejna960 vzala na spolek na své zboţí, včetně dílu Ţešova Ctibora z Cimburka a z Tovačova. Ctibor pak vše prodal Jakubovi Šárovcovi ze Šárova.961 O Ţešov se tedy dělila vyšší šlechta v osobách Bočka a Smila z Líšnice a Ješka Pušky z Kunštátu s olomouckou kapitulou, která zde měla zapsaný roční plat. Z niţší šlechty se uvádějí Ţofka a Vilém z Náměště a Henslin z Vícova.
Václav Berka z Dubé byl synem Ludmily z Kravař z druhého manţelství s Janem Berkou z Dubé a Lipé – viz Baletka, T.: Páni z Kravař, s. 428, rodokmen plumlovsko-stráţnické větve pánů z Kravař. 956 ZDO I, s. 2, č. 28, 1348; ZDO I, s. 17, č. 335, 1355; ZDO I, s. 42, č. 847, 1365. 957 ZDO I, s. 8, č. 188, 1351; ZDO I, s. 19, č. 370, 1355. 958 ZDO VI, s. 205, č. 505, 1392; ZDO VI, s. 205, č. 506, 1392. 959 ZDO IX. s. 352, č. 312, 1420. 960 Machna z Valdštejna byla nevlastní sestra Jana Pušky z Kunštátu. Její otec Heník z Valdštejna si vzal za manţelku vdovu po Heraltovi z Kunštátu – viz. Plaček, M. – Futák, P.: Páni z Kunštátu, s. 584. 961 ZDO XII, s. 10, č. 36, 1480; ZDO XIV, s. 63, č. 21, 1492. 955
107
6.
Majetkový rozbor
V této kapitole se pokusíme shrnout rozdělení majetku mezi niţší šlechtu, vyšší šlechtu a církev. Zaměříme se na to, jak se vlastnictví majetku v průběhu 150 let proměňovalo a srovnáme jej s bučovickým a slavkovským regionem.962 Níţe uvedené tabulky mapují situaci, která jiţ byla popsána v jednotlivých kapitolách, a zaměřují se na podíly majetku tří společenských skupin. V tomto bodě bylo třeba rozhodnout, které rody budou počítány pro období před rokem 1480 k vyšší šlechtě (viz výše). Na Prostějovsku, v části pozdějšího plumlovského panství, měli tedy v průběhu sledovaného období majetky tyto rody: největší vlastníci pocházi z Kravař, z Pernštejna a z Kunštátu, dále následovali ostatní rody: z Cimburka, z Holštejna, ze Zvole, z Kokor, z Valdštejna, ze Šternberka a z Boskovic. K těmto rodům je připočítáno i panství Sulíka z Konice, jenţ zastával v letech 1389 – 1399 úřad nejvyššího sudího a byl tedy brán za představitele vyšší šlechty, ovšem pouze za svoji osobu. V druhé oblasti měli navíc majetek ještě páni ze Sovince a z Ţerotína a vedle nich také markrabě Jošt. Podíly na největším počtu vesnic měli páni z Kunštátu, zejména v osobách Ješka Pušky a Heralta Pušky z Kunštátu. Ostatní rody jsou řazeny do skupiny niţší šlechty.963 Do majetku byly počítány ve shodě s Karlem Mlatečkem i malé podíly, jako věna a platy. Zároveň je nutné uvést, ţe výsledky rozboru nejsou zcela přesné, neboť ani prameny to neumoţňují. Uţ na začátku práce byla zmíněna úskalí týkající se datací. Zvolené roky jsou tedy také pouze orientační a některé majetkové změny se v tabulkách ani neprojeví. Dále je třeba mít na paměti, ţe nebyl proveden detailní rozbor církevního majetku. V některých případech také nebylo moţné vlastníka jednoznačně určit. Například v případě Lutotína. V tabulce č. 1 je proveden rozbor lokalit, jeţ byly zařazeny do kapitoly plumlovské oblasti. Jde o oblast teprve se formujícího panského dominia v hranicích, kterých nabude aţ v 16. století. Vidíme, ţe ze 35. lokalit 11 náleţelo po celou dobu vyšší šlechtě. Kromě Stařechovic šlo o majetek pánů z Kravař a po nich z Pernštejna. O Stařechovice se dělili Kunštátové a Kravařové. Pouze Podhájí a Vrahovice byly v rukou niţší šlechty po téměř celé sledované období, aţ na konci 15. století se dostávají šlechtě vyšší. Zbylé vsi byly rozdělené. Na Čechovicích, Myslejovicích, Podrobný majetkový rozbor protějovského regionu provedl uţ David Papájík v citované studii, s tím, ţe region vymezil trochu jinak a rovněţ časové období. 963 Rozhodujícím zdrojem při přiřazování rodů k oběma skupinám byl: Papajík, D.: Nejvýznamnější šlechtické rody, s. 519 – 532 a také Mezník, J: Lucemburská Morava, s. 134 – 136. 962
108
Ohrozimi a Rakouskách měla podíl církev, problematickou lokalitou v tomto ohledu je jiţ zmiňovaný Lutotín. Pokud srovnáme počátek a konec vymezené doby, vidíme, ţe se majetek postupně přesunoval do rukou vyšší šlechty. Na počátku byly podíly mezi šlechtou vyrovnané, obě skupiny vlastnily majetky v 18. lokalitách. Na konci jiţ vyšší šlechta panuje na 30. obcích, niţší šlechta na 8. Přičemţ většina tohoto majetku byla na konci 15. století v drţení pánů z Pernštejna. Pokud srovnáme situci s Bučovickem a Slavkovskem, je zde situace jiná. Na Bučovicku sice také docházelo ke scelování dílů vsí, většinovým vlastníkem tu byla niţší šlechta. Ve stejném období, tedy 1380 – 1420, byla na Plumlovsku tendence opačná. Niţší šlechta zde majetky postupně ztrácela. Ve slavkovském regionu si nejsilnější pozice udrţovaly církevní intituce a niţší šlechta si zde nevybudovala rozsáhleší majetkovou doménu.964 Tabulka č. 2 přináší rozbor ostatních vsí a městeček na Prostějovsku. Jde o 42 lokalit. Dvě z nich, Třebčín a Vankuš, se nepodařilo z hlediska vlastníků určit. Tři celé vsi náleţely církvi, Bedihošť, Biskupice a Kelčice. Dvě další, Hradčany a Výšovice po téměř celé období, po určitý čas se o ně dělila s jinými vlastníky. O dalších pět lokalit se dělila celou dobu. Kralice náleţely celé období zeměpánovi. Vyšší šlechta vlastnila tři celé vsi, niţší šlechta šest. Z vyšší šlechty měli v průběhu zkoumaného období majetky na největším počtu vesnic Kunštátové, šlo o vesnice Dobrochov, Kobylničky, Lešany, Ohrozim, Otaslavice, Ptení, Skyrov, Štětovice, Slatinky Sluţín, Sněhotice, Vrbátky, Zdětín a Ţešov. Významným vlastníkem byl také Sulík z Konice, jenţ měl podíly na Bernově, Dětkovicích, Ptení, Hluchově, Hrdibořicích, Hrubčicích, Straţisku, Vrbátkách a Zdětíně. Z niţší šlechty byli většími vlastníky rody z Domamyslic, Krumsína, Ptení a Trpenovic. Na konci 15. století se velkým vlastníkem stal Jakub Šárovec ze Šárova – v jeho
majetku
byly
vsi,
či
jejich
části
v pustém
Bernově,
Čehovicích,
Domamyslicích, Kobylničkách, Malém Hradisku, Otaslavicích, Ptení a Zdětíně. Na začátku období vlastnila majetek na největším počtu lokalit – 30. niţší šlechta. V průběhu celého období se počet vesnic sniţoval na počet 16. Naopak vyšší šlechta byla z původních 8 sídlišť postupně zainteresovaná na 16. Církev si udrţovala stabilní pozice. Celkově z tohoto rozboru vyplývá, ţe tato oblast Prostějovska byla více rozdělena mezi tři sledované kategorie vlastníků neţ Plumlovsko. Na Plumlovsku toto dění souviselo s postupným budováním panského dominia. 964
Mlateček, K.: Nižší šlechta, s. 108 a 157.
109
Tabulka 1 1350
1380
1400
1420
1450
1480
1500
Bousín Čechovice Čechy Drahany Drozdovice Držovice Dubany Hartmanice Kostelec Krasice Křenůvky Lutotín Maršín Mitrov Mostkovice Myslejovice Ohrozim Otinoves Plumlov Podhájí Prostějov Prostějovičky Rakousky Rozstání Seloutky Smržice Soběsuky Stařechovice Stichovice Stínava Určice Valtov Vícov Vrahovice Žárovice
VŠ NŠ+VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ NŠ NŠ VŠ VŠ NŠ NŠ C? VŠ NŠ VŠ NŠ NŠ+C VŠ VŠ NŠ VŠ VŠ NŠ NŠ NŠ NŠ+VŠ+C VŠ VŠ VŠ NŠ VŠ ? NŠ NŠ VŠ
VŠ NŠ+C NŠ+VŠ NŠ+VŠ VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ VŠ VŠ NŠ C+NŠ? VŠ NŠ VŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ+C VŠ VŠ NŠ VŠ VŠ NŠ+C NŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ VŠ VŠ NŠ+VŠ VŠ NŠ NŠ+VŠ NŠ VŠ
VŠ NŠ+C NŠ+VŠ VŠ VŠ VŠ NŠ+VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ C? VŠ VŠ VŠ C+NŠ+VŠ NŠ+VŠ+C VŠ VŠ NŠ VŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ+C VŠ NŠ VŠ+C VŠ VŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ VŠ NŠ VŠ NŠ VŠ
VŠ NŠ+C VŠ VŠ VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ C? VŠ VŠ VŠ C+NŠ+VŠ NŠ+VŠ+C VŠ VŠ NŠ VŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ+C VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ VŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ VŠ NŠ VŠ NŠ VŠ
VŠ NŠ+C VŠ VŠ VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ C? VŠ VŠ VŠ C+NŠ+VŠ NŠ+VŠ+C VŠ VŠ NŠ VŠ NŠ VŠ VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ VŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ VŠ ? VŠ NŠ VŠ
VŠ NŠ+C VŠ VŠ VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ C? VŠ VŠ VŠ VŠ+? NŠ+VŠ+C VŠ VŠ NŠ VŠ NŠ VŠ VŠ NŠ VŠ VŠ VŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ VŠ pustá VŠ NŠ VŠ
VŠ NŠ+C VŠ VŠ VŠ VŠ NŠ+VŠ VŠ VŠ VŠ VŠ C? pustá VŠ VŠ VŠ+? NŠ+VŠ+C VŠ VŠ NŠ+VŠ VŠ NŠ zánik VŠ + NŠ VŠ VŠ VŠ VŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ VŠ pustá VŠ VŠ VŠ
Nižší šlechta Vyšší šlechta Církev
18 18 3
19 24 4
13 29 6
14 28 5
12 28 4
10 27 3
8 30 3
110
Tabulka 2
Bedihošť Bernov Bílovice Biskupice Brodek Dětkovice Dobrochov Domamyslice Čehovice Čechůvky Čelechovice Hluchov Hradčany Hrdibořice Hrubčice Kelčice Kloboučky Kobylničky Kralice Krumsín Lešany Malé Hradisko Olšany Otaslavice Ptení Skyrov Slatinky Služín Sněhotice Stražisko Studenec Štětovice Trpenovice Třebčín Vankuš Vítonice Vranovice Vrbátky Vřesovice Výšovice Zdětín Žešov Nižší šlechta Vyšší šlechta Církev Zeměpán
1350 C NŠ NŠ C NŠ+C ? NŠ NŠ NŠ+VŠ NŠ NŠ+VŠ NŠ NŠ + C VŠ VŠ C NŠ ? Z NŠ NŠ NŠ? NŠ+C NŠ+VŠ NŠ VŠ NŠ NŠ NŠ NŠ+VŠ C+NŠ NŠ NŠ ? NŠ C NŠ NŠ C NŠ NŠ NŠ+VŠ
1380 C NŠ NŠ C NŠ+C VŠ? VŠ NŠ VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ NŠ + C VŠ VŠ C NŠ VŠ Z NŠ NŠ VŠ NŠ+C NŠ+VŠ NŠ VŠ NŠ+C NŠ NŠ VŠ C+NŠ NŠ NŠ ? ? C NŠ+VŠ NŠ+VŠ C C NŠ VŠ+C
1400 C NŠ NŠ C NŠ+C NŠ+VŠ VŠ NŠ VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ C VŠ C C NŠ VŠ Z NŠ NŠ VŠ C+NŠ+VŠ NŠ+VŠ NŠ VŠ NŠ+C+VŠ VŠ NŠ+VŠ VŠ C+NŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ NŠ? ? C NŠ+VŠ NŠ+VŠ C C NŠ VŠ+C
1420 C NŠ NŠ C NŠ+C NŠ VŠ NŠ VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ C VŠ C C NŠ VŠ Z NŠ NŠ NŠ C+NŠ+VŠ NŠ+VŠ NŠ VŠ NŠ+C VŠ NŠ+VŠ VŠ C+NŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ ? ? C NŠ+VŠ NŠ+VŠ C C NŠ VŠ+C
1450 C NŠ NŠ C NŠ+C NŠ VŠ NŠ VŠ NŠ NŠ+VŠ VŠ C VŠ C C NŠ VŠ Z NŠ NŠ NŠ C+NŠ+VŠ NŠ+VŠ NŠ VŠ NŠ+C VŠ NŠ+VŠ VŠ C+NŠ NŠ+VŠ NŠ+VŠ ? ? C NŠ+VŠ NŠ+VŠ C C NŠ VŠ+C
1480 C NŠ NŠ C NŠ+C NŠ VŠ NŠ VŠ NŠ NŠ VŠ C VŠ C C NŠ VŠ Z NŠ VŠ NŠ C+NŠ+VŠ NŠ+VŠ VŠ VŠ NŠ+C VŠ NŠ+VŠ VŠ C+NŠ NŠ+VŠ ? ? ? C NŠ NŠ+VŠ C C VŠ VŠ+C
1500 C NŠ NŠ C NŠ+C NŠ VŠ NŠ VŠ špitál NŠ VŠ C VŠ C C NŠ NŠ Z NŠ VŠ NŠ C+NŠ+VŠ NŠ+VŠ NŠ VŠ NŠ+C VŠ NŠ+VŠ VŠ C+NŠ NŠ+VŠ ? ? VŠ C NŠ NŠ+VŠ C C VŠ VŠ+C
30 8 9 1
22 15 12 1
22 19 13 1
22 17 13 1
22 17 13 1
18 17 13 1
19 16 13 1
111
Postavení niţší šlechty V průběhu sledovaného období se postavení a politický vliv niţší šlechty významně proměnil. V druhé polovině 14. století mohli zastávat nejvyšší zemské úřady příslušníci významných rodů, k nimţ se z rodů zastoupených na Prostějovsku řadili páni z Kravař, Kunštátu, Šternberka, Boskovic, Holštejna, Sovince. Na rozhraní stály rody z Myslibořic a Konice. Příslušníci těchto rodů také zasedali jako přísedící zemských soudů. Členové ostatních rodů se mohli dostat do úřadu nejvyššího sudího čí písaře, ale politický vliv měli pouze nejpřednější panské rody.965 Na přelomu století lze pozorovat určitý posun v titulatuře. Niţší šlechtic je nazývaný slovutný (famosus) a postupně se prosazuje kritérium urozenosti, tedy původ ze šlechtických rodičů a prarodičů. Nicméně v politickém ţivotě mohl hrát stále roli pouze jednotlivec, rytířský stav neexistoval. Příkadem z Prostějovska je Sulík z Konice, který byl v roce 1412 jiţ potřetí zvolen nejvyšším sudím a je tedy počítán mezi vyšší šlechtu.966 Dalším byl Jan House z Krumsína, který tuto funkci zastával v roce 1418. Přísedícími u soudu a pečetníky landfrýdů mohli být ale stále pouze páni. Zvrat nastal aţ po husitských válkách. Pečetníky landfrýdu z roku 1434 uţ byli také představitelé niţší šlechty a landfrýdu z roku 1440 se účastnily i některé církevní instituce a města. Ze zkoumaného regionu není ţádný šlechtic účastníkem landfrýdu z roku 1434.967 Teprve v roce 1440 jsou zastoupeni Mešek z Kostelce, Jan Zub ze Zdětína, Aleš z Vrahovic, Jindřich Čihůvka, Prokop z Domamyslic a Slávek ze Stichovic.968 Konsolidace niţší šlechty jako stavu byla dokonána na konci 15. století. Roku 1492 je určeno 20 stolic zemského soudu, z nichţ šest míst mají obsazovat rytíři.969
Mezník, J: Lucemburská Morava, s. 156. Papajík, D.:Nejvýznamnější šlechtické rody, s. 522 – 524. Sulík z Konice zastával úřad nejvyššího sudího v letech 1389 – 1399 a 1407-1408. 967 AČ X, s. 241 – 253, 1434. 968 AČ X, s. 256, 1440. 969 Válka, Josef: Morava a Česká koruna na přelomu 15. a 16. století. In:SPFFMU C35, 1988, s. 148 – 149. Mlateček, K.: Nižší šlechta na Bučovicku a Slavkovsku, s. 50 – 51. 965 966
112
7.
Závěr
Na předchozích stránkách byly popsány jednotlivé lokality na Prostějovsku a jejich majitelé. Důraz byl kladen na představitele niţší šlechty. Práce se opírá zejména o moravské zemské desky, tedy pramen zabývající se primárně majetkem nebo přesněji právním pojištěním majetkových převodů, jeţ se dělo zápisem do veřejných knih zemského soudu. Je zřejmé, ţe z tohoto pramene lze vytěţit také další informace týkající se jednotlivých osobností. V tomto bodě se cíl práce – tedy představení jednotlivých rodů, respektive osobností, spojených s Prostějovskem ve zkoumaném období, podařilo splnit. Vzhledem k povaze pramene vyznívají ale jednotlivé kapitoly poměrně jednotvárně. Ve většině případů nezbývá neţ pouze konstatovat exitenci té či oné osoby, případně rodu. Tak jako tomu bylo na příklad u osob píšících se z Drahan. Opět se potvrdilo, ţe niţší šlechta jako společenská skupina je nesmírně rozmanitá. Ať uţ se to týká velikosti majetku nebo otázky spojené s pojmem rod. Viděli jsme, ţe není v ţádném případě moţné jednoznačně řící, ţe jeden rod rovná se jedna rodina, jeden rozrod. Predikáty se různě měnily a ani zde neexituje pravidlo. V mnoha případech se predikát změnil podle aktuálního majetku, mnohdy jsme ale zaznamenali, ţe se šlechtic stále psal po majetku, který uţ nevlastnil, nebo o tom nejsou přímé důkazy – opět je moţné uvést příklad z Drahan. Příbuzenských a společenských vztahů, zejména klientských vazeb jsme se dotkli v rámci jednotlivých kapitol, vzhledem k rozsahu regionu a dané práce je nebylo moţno nějak zvlášť popsat a rozebrat. Takţe zde se otvírá další moţné téma dalšího bádání.
Zejména
bude
nutné
projít
další
prameny,
jako
městské
knihy
prostějovskou, olomouckou případně i knihy brněnské, dále archivní fondy týkající se jednotlivých obcí atd. Velkou kapitolou zůstává detailnější průzkum církevního majetku na Prostějovsku a také církevní dráha jako moţnost obţivy niţších šlechticů. V průběhu práce jsme se setkali s několika kanovníky olomoucké kapituly i vesnickými faráři. Kuriozní je případ Vignanta z Vrahovic, faráře z Oder, který byl prokazatelně ţenatý, neboť zapsal věno své manţelce. Za pozornost určitě stojí několik významných jedinců, jejichţ příběhy by bylo moţno dále sledovat. Niţší šlechta na Prostějovsku byla nezanedbatelnou a poměrně početnou skupinou obyvatel. Tato práce nastínila její osudy i další moţná témata k jejímu hlubšímu poznávání.
113
8.
Seznam pramenů a literatury
Edice pramenů: Archiv český I – XXXVIII. Edd. F. Palacký, J. Kalousek, G. Friedrich, F. Hoffmann. Praha 1840 – 2000. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI-XV. Edd.: P. Chlumecký, V. Brandl, B. Brandl. Brünn 1854-1903. Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz. Ed. K. Lechner Brünn 1902. Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren. Text der Brünner Cuda, Text der Olmützer Cuda. Edd.: P. Chlumecký, J. Chytil, C. Demuth,A. R. Wolfskron. Brünn 1856. Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové I-VII. Edd.: V. Brandl, B. Bretholz. Brunae 1872-1911. Moravské zemské desky. II. svazek řady olomoucké. 1480 – 1566. Ed. F. Matějek. Brno 1948. Regesta listin z lichtenštejnského archivu ve Vaduzu z let 1173 – 1526. Edd. M. Zemek, A. Turek in: SAP 33, Praha 1983, s. 149 – 296. Šebánek Jindřich: Archivy zrušených klášterů moravských a slezských. Brno 1932.
Literatura Baletka, T.: Niţší šlechta ze severomoravského východu ve stíţných listech proti upálení mistra Jana Husa. In: Táborský archiv č. 9, 1999, s. 39. Baletka, Tomáš: Páni z Kravař. Z Moravy až na konec světa. Praha 2003. Černý František: Ukazatel jmen k latinským zemským deskám brněnským a olomouckým. Brno, 1914. Gotwaldová, Taťána: Vývoj pozemkového vlastnictví na dnešním okrese Blansko v letech 1375-1575. Brno 1999 (netištěná diplomová práce, uloţená v knihovně Historického
ústavu
Filozofické
fakulty
Masarykovy
Univerzity
v Brně
pod
signaturou D 1099). Hosák, Ladislav: Historický místopis střední a severní Moravy. Okres olomoucký. Okres prostějovský. Olomouc 1959. Janoušek, Vojtěch: Plumlovský urbář z roku 1590. In: Ročenka národopisného a průmyslového musea Prostějova a Hané 1932, roč. 9, s. 81 – 97 a 1933, roč. 10, s. 55 – 75.
114
Janoušek, Vojtěch: Vlastivěda moravská II: Místopis Moravy. Olomoucký kraj. Plumlovský okres. Brno 1933. JanoušekTýţ:
Vlastivěda
moravská
II,
Olomoucký
kraj.
Dějiny
Prostějova.
Prostějovský okres. Brno 1938. Kačer, Jindřich: Budování cimburského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská diplomová práce. Brno 2006. Kovář, Josef: Předhradí moravských hradů ve 14. století na příkladu hradu Lelekovice. Jejich vznik, vývoj, funkce a význam ve světle archeologických pramenů. Magisterská diplomová práce, Brno 2007. Literatura: Malý, Josef: Otaslavice. Historie obce a života obyvatel. Ondratice 2001 Matějek, František (= MEZNÍK, J.): Města, městečka a vesnice na Brněnsku ve 14. a 15. století. ČMM 103, 1984. Matějek, František (= MEZNÍK, J.): Vývoj feudálního majetku na jihovýchodní Moravě ve 14. a 15. století. ČMM 98, 1979. Mezník TÝŢ: Vlastníci a držitelé hradů a měst na Moravě v letech 1350-1420. SPFFBU C 45, 1998. Mezník, Jaroslav – Papajík, David: Proměny feudálního majetku na Moravě ve 14.16. století (Bilance dosavadního zkoumání). ČČH 99, 2001, s. 33-58. Mezník, Jaroslav: Dvorové vesnice na Moravě ve 14. a 15. století. VVM 44, 1992. Mlateček, Karel: Nižší šlechta na Bučovicku a Slavkovsku před husitskou revolucí. Disertační práce FFMU, Brno 2005. Musil týţ: K vývoji šlechtických sídel na území okresu Prostějov II. Střední Morava 14, 2001, s. 24 – 43. Musil, František: K vývoji šlechtických sídel na území okresu Prostějov I. Střední Morava 13, 2001, s. 27 – 41. Nekuda, Vladimír – Unger, Josef: Hrádky a tvrze na Moravě. Brno 1981. Papajík TÝŢ: Majetkové poměry na střední Moravě ve 14.-16. století. Olomouc 2003. Papajík, David: Nejvýznamnější šlechtické rody na Moravě podle zemských desk. In: Ad
vitam
et
honorem.
Profesoru
Jaroslavu
Mezníkovi
přátelé
a
žáci
k
pětasedmdesátým narozeninám. Brno 2003, s. 519-532. Papajík, David: Struktura feudálního majetku na Prostějovsku ve 14.-16. století. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Historica 29, 2000. Pilnáček, Josef: Staromoavští rodové. Brno, 1930, 1972. Pittich, Karel: Prostějovský okres zeměpisný a dějepisný nástin s pověstmi. Prostějov 1921. 115
Plaček, Miroslav – Futák, Peter: Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu. Praha 2006. Plaček, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hadů, zámků a tvrzí. Praha 2001. Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve slezsku II. Severní Morava, Praha 1983. Polívka, Miloslav: Mikuláš z Husi a nižší šlechta v počátcích husitské revoluce. Rozpravy ČSAV, Praha 1982. Šmeral, J.: Struktura feudálního majetku na Moravskotřebovsku, Svitavsku a Jevíčsku ve 14. až 16. století. VVM 55, 2003. Vařeka, Marek: Předbělohorské urbáře plumlovského panství. In: Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově 2003, č. 1 – 2, s. 1 – 9. Vařeka, Marek: Urbář plumlovského panství z roku 1624, Ostrava 2009. Vavrouch, Ladisav:Bedihošť, obraz obce a obyvatel v průběhu staletí. Kostelec na Hané 1998. Vorel, Petr. Páni z Pernštejna: vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha 2012. Wolny, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, Brünn, 1855 – 1866. Seznam zkratek AČ - Archiv český CDM - Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae LCS - Libri citationum et sententiarum.Knihy půhonné a nálezové SPFFMU – Sborník prací filosofické fakulty Masarykovy univerzity VVM – Vlastivěda moravská ZDB – Moravské zemské desky, brněnská řada ZDO – Moravské zemské desky, olomoucká řada
116
