1 ÚVOD CÍL PRÁCE METODIKA... 11

Obsah 1

ÚVOD....................................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE........................................................................................................... 10

3

METODIKA.......................................................................................................... 11

4

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ........................................... 13 4.1

ZÁKLADNÍ POJMY ............................................................................................ 13

4.1.1

Spotřebitel............................................................................................... 13

4.1.2

Ochrana spotřebitele .............................................................................. 14

4.1.3

Použité právní pojmy .............................................................................. 15

4.2

HISTORICKÝ VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY ............................................................... 18

4.2.1

Organizace spojených národů ................................................................ 18

4.2.2

Situace v Evropské unii........................................................................... 19

4.2.3

Situace v České republice ....................................................................... 23

4.3

INSTITUCIONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V OBLASTI OCHRANY SPOTŘEBITELE ............. 28

4.3.1

Instituce v Evropské unii......................................................................... 28

4.3.2

Instituce v České republice ..................................................................... 31

4.4

PRÁVA SPOTŘEBITELE ...................................................................................... 35

4.4.1

John Fitzgerald Kennedy ........................................................................ 35

4.4.2

Evropské společenství ............................................................................. 36

4.4.3

Consumers International ........................................................................ 36

4.5

POVINNOSTI SPOTŘEBITELE ............................................................................. 37

4.6

AGRÁRNÍ SEKTOR A POTRAVINY ...................................................................... 38

4.6.1

Zemědělská politika ................................................................................ 38

4.6.2

Potraviny................................................................................................. 39

4.6.3

Aditiva..................................................................................................... 40

4.6.4

Biopotraviny............................................................................................ 40

4.7

POVINNOSTI POTRAVINÁŘSKÉHO PODNIKU ...................................................... 41

4.7.1

Označování potravin............................................................................... 41

4.7.2

Označování a technologie mlékárenských výrobků ................................ 46

4.7.3

Kvalita potraviny .................................................................................... 49

4.7.4

Provozní požadavky a kontrola............................................................... 50

4.8

CERTIFIKÁTY ................................................................................................... 51

4.9

OBALY ............................................................................................................. 52

5

VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE ..................................................................... 54 5.1

ODVĚTVOVÁ ANALÝZA .................................................................................... 54

5.1.1

Porterův model pěti konkurenčních sil ................................................... 55

5.1.2

Komparace nabídky ................................................................................ 58

5.2

STRUČNÝ POPIS PODNIKU ................................................................................. 59

5.3

OCHRANA SPOTŘEBITELE ................................................................................. 61

5.4

CERTIFIKÁTY ................................................................................................... 61

5.4.1

ISO normy ............................................................................................... 62

5.4.2

HACCP ................................................................................................... 62

5.5

ANALÝZA VÝROBKŮ ........................................................................................ 62

5.5.1

Mléko ...................................................................................................... 63

5.5.2

Kysaný nápoj........................................................................................... 67

5.5.3

Máslo ...................................................................................................... 71

5.6

SHRNUTÍ A DOPORUČENÍ .................................................................................. 74

5.7

DISKUSE .......................................................................................................... 76

6

ZÁVĚR .................................................................................................................. 78

7

SEZNAM LITERATURY A POUŽITÝCH ZDROJŮ ..................................... 80

8

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK.................................................................. 86

9

PŘÍLOHY.............................................................................................................. 87

7

1

ÚVOD

Ochrana spotřebitele je podle Hulvy (2006, s. 16) relativně novým právním fenoménem, slouží k ochraně takových osob, které využívají zjevných předností moderního trhu. Po Sametové revoluci v roce 1989 se začaly otevírat a pozvolna propojovat mezinárodní trhy. Spotřebitelům v České republice se dostalo mimořádných možností výběru a nákupu zboží a služeb. Právní úprava ochrany spotřebitele se dynamicky vyvíjela. Vývoj zpočátku probíhal odděleně v naší zemi, poté se právní úprava přizpůsobovala evropskému právu. Vztah spotřebitele a prodávajícího musí být alespoň částečně právně upraven a musí mu být vymezeny určité hranice. Hranice vymezují hrací soutěžní pole, kde se setkává nabídka a poptávka. Po expanzivním vývoji v oblasti potravin se nastolila otázka ochrany spotřebitele. Vznikla potřeba chránit před škodlivými a škodícími látkami, které jsou nebo byly obsaženy v potravinách. Spotřebitel a jeho ochrana je aktuální téma z hlediska marketingu a obchodu. Základním atributem spotřeby potravin již není pouze prostá konzumace čehokoli, ale konzumace plnohodnotné a výživově správně složené potraviny resp. jídla. Spotřebitel potravin má jedinečné postavení v tom, že přímá konzumace škodlivé potraviny jej může přímo ohrozit na životě nebo zdraví. Po uspokojení základních potřeb přichází otázka kvality. Spotřebitelé konzumují potraviny minimálně z potřeby dodat a udržovat optimální množství výživových látek v těle. Mění se stravovací návyky a obecně se snižuje spotřeba nezdravých potravin. Spotřebitelé podle Sdružení obrany spotřebitelů (2008a) více dbají o zdravý životní styl a životní prostředí. Spotřebitel má v dnešní době rozsáhlé možnosti výběru. Nejvíce rostoucím segmentem trhu jsou nyní biopotraviny, mohou být považovány za variantu standardních potravin. Existuje i nově vzniká řada organizací a institucí, které chrání spotřebitele. Z iniciativy spotřebitelů byla vytvořena řada diskusních fór, které pomáhají v základní orientaci ve spotřebitelském právu a v konkrétních situacích. V roce 2006 byl dokonce Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR spuštěn internetový portál,1 který slouží ke vzdělávání spotřebitelů v široké řadě otázek, resp. spotřebitelských práv, včetně práv při využívání finančních služeb. Obchodní společnosti usilují mimo jiné o maximalizaci zisku, zisku mohou dosahovat díky dobrému image, opakovanému nákupu, oblíbenosti u zákazníků apod. Cílem podnikatelského snažení je úspěch, který je dosahován prostřednictvím cíleného 1

Portál dostupný z: http://www.dolceta.eu/ceska-republika/index.php

8

marketingu a odborného vedení. Spokojený spotřebitel popř. rovnou zákazník je cílem mnoha obchodních společností. Problematika ochrany spotřebitele je mi velmi blízká. Téma mne zajímá, protože jako každý člověk jsem spotřebitelem a zajímá mne kvalita, bezpečnost a složení potravin. Pokud jde o potraviny a zdravý životní styl, existuje zde široká diskutabilní oblast. Část odborných názorů na zdravý životní styl se v některých oblastech liší. Zajímají mne práva spotřebitelů. Při nákupu v obchodě často uvažuji, jak obchodník smí konkrétně postupovat v určitých situacích a jakou roli hraje výrobce potraviny. K analýze problematiky ochrany spotřebitele byl použit multidisciplinární přístup, ve kterém bylo zdůrazněno právní hledisko, spotřebitelské hledisko a hledisko zpracovatelského podniku. Právní úprava má oporu v soukromoprávní i veřejnoprávní oblasti.

9

2

CÍL PRÁCE

Diplomová práce se zabývá problematikou ochrany spotřebitele ve vztahu k potravinám. Tím, že se Česká republika stala členem Evropské unie, měla povinnost přijmout odpovídající rozsáhlou legislativu v oblasti ochrany spotřebitele. Trvající členství v Evropské unii vyžaduje zahrnutí nově vznikající unijní legislativy postupně do právních pořádků členských států. Oblast výroby a prodeje potravin je velmi specifická, obecné požadavky jsou doplněny speciálními předpisy např. pouze pro označování mléka a mléčných výrobků. Hlavní cíl diplomové práce je analyzovat, jak se podnik, který zpracovává mléko, staví k ochraně spotřebitele. V potaz je brána úroveň ochrany spotřebitele ze strany zkoumaného podnikatelského subjektu. Je zde zvažována dobrovolnost a proaktivní přístup podniku. Jakou roli hraje ochrana spotřebitele při podnikatelské činnosti mlékárenského podniku? Může podnik pouze zvažovat finanční stránku transakce nebo vystupuje v kooperaci se spotřebitelem? Zde je uveden jen zlomek otázek, které jsou v diplomové práci rozebírány. Současná situace vychází z minulosti, proto je diplomová práce obohacena o historický náhled na problematiku ochrany spotřebitele. Dílčím cílem je vymezit základní právní aspekty ochrany spotřebitele a definice rozšířit o konkrétní příklady z praxe. Obohacení teoretických poznatků o praktické příklady rozšiřuje poznání a přináší pohled na běžnou spotřebitelovu situaci. Dalším dílčím cílem je uvést konkrétní doporučení pro spotřebitele a analyzovaný podnikatelský subjekt. Doporučení pro spotřebitele vychází z teoretických poznatků. Doporučení pro podnik, která se týkají výrobků, jsou výsledkem vlastní práce. Hlavní cíl a dílčí cíle jsou definovány takovým způsobem, aby je bylo možné splnit v předem určeném časovém horizontu a v určené šíři poznání.

10

3

METODIKA

Při vypracování diplomové práce jsem se řídila zásadami pro její vypracování. Harmonogram vypracování diplomové práce odpovídal předem určeným metám. Použitá metodika práce byla koncipována tak, aby odpovídala zadané problematice a vymezené cíle byly bez výhrad splněny. Diplomová práce je logicky uspořádána od obecných aspektů ke specifickým. Postupovala jsem tak, že jsem se dostatečně seznámila s praktickou problematikou a právní úpravou ochrany spotřebitele, poté jsem přiřadila konkrétní problémy v praxi k právní úpravě. Tímto způsobem byla propojena teoretická stránka s praktickou stránkou. Byla použita zejména metoda studia dokumentů, především právních předpisů a norem. Tato první část řešení diplomové práce byla řešena od data zadání, tj. květen 2007 do ledna 2008. Poté byla provedena vlastní práce v termínu leden 2008 až únor 2008. Vlastní práce byla tvořena za pomoci metody studia dokumentů a vlastní evaluace výrobků na základě vymezených kriterií. Analýza odvětví byla provedena pomocí ověřeného Porterova modelu hybných sil. Za účelem relevantního hodnocení a komparace výrobků Olešnické mlékárny se srovnatelnými výrobky jiných mlékáren byla použita zkonstruovaná vícekriteriální tabulka. Závěrečná část obsahuje formulaci závěrů, doporučení a postřehů pro podnik a spotřebitele. Po úvodní části je umístěn oddíl metodiky, který stručně vystihuje aplikovanou metodiku diplomové práce. Na metodickou část navazuje teoretická část, která zahrnuje výklad základních právních pojmů, nepostradatelné historické ohlédnutí za vývojem v Evropské unii a v České republice, institucionální zabezpečení a nástin povinností potravinářského podniku. Na teoretickou část navazuje praktická část, jež zahrnuje analýzu odvětví, stručný popis podniku, komparaci výrobků, shrnutí a doporučení pro podnik obecná i konkrétní, poté doporučení pro spotřebitele. Po praktické části přichází závěrečný oddíl, který je souborem výstupů a možných dalších cest k poznání. Při tvorbě vlastní práce byly využity: a) Porterův model pěti hybných sil, který analyzuje konkurenční síly v odvětví, znázornění modelu je na obrázku 1. Hybnými silami jsou: •

Ohrožení ze strany nově vstupujících firem – úspory z rozsahu, diferenciace produktu, kapitálová náročnost, přechodové náklady, přístup k distribučním kanálům, nákladové znevýhodnění nezávislé na rozsahu, vládní politika.

•

Intenzita soupeření mezi stávajícími konkurenty - početní nebo vyrovnaní konkurenti, pomalý růst odvětví, vysoké fixní nebo skladovací náklady, 11

nedostatečná diferenciace, rozšíření kapacity ve velkých přírůstcích, různorodost konkurence, vysoké strategické záměry, vysoké překážky výstupu. •

Vyjednávací vliv odběratelů.

•

Vyjednávací vliv dodavatelů.

•

Tlak ze strany náhradních výrobků – substitutů.

•

Vliv vlády v odvětvové konkurenci.

Obrázek 1: Porterův model. POTENCIÁLNÍ NOVĚ VSTUPUJÍCÍ FIRMY

Hrozba nově vstupujících firem DODAVATELÉ vyjednávací vliv dodavatelů

KONKURENTI V ODVĚTVÍ soupeření mezi stávajícími podniky

ODBĚRATELÉ vyjednávací vliv odběratelů

Hrozba substitučních výrobků SUBSTITUTY

Zdroj: < http://old.mendelu.cz/~manage/download/strateg_porter.doc>. b) Vícekriteriální hodnotící tabulka Za účelem komparace mlékárenských výrobků byla sestavena hodnotící tabulka. Na každý výrobek je nahlíženo z více stran pomocí kriterií, která hrají významnou roli pro výběr spotřebitele. Jednalo se o devět oblastí, a to: cena, označení složení, chuť, deklarované množství, označení obalu, manipulace, šetrnost k životnímu prostředí, datum spotřeby, certifikáty. Ke zvoleným kritériím byla přidělena váha, která ukazuje, co je nejvyšší váhou pro spotřebitele a co naopak nejnižší. Jednotlivé výrobky byly ohodnoceny body v intervalu <1,5>, kdy 1 = nejlepší, 5 = nejhorší, tj. jako ve škole. Pomocí součinu výše bodů a váhy byla vypočítána skóre, jejichž suma tvořila výsledek ke komparaci. Výrobek s nižší sumou skóre je hodnocen jako lepší z hlediska spotřebitele. Z výsledků jsou vyvozeny odpovídající závěry. Při tvorbě diplomové práce byly použity stěžejní metody vědecké práce, jako jsou analýza, syntéza, komparace a zobecňování. Citace jsou provedeny v souladu s ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2.

12

4

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

Ochrana spotřebitele je rozsáhlá problematika s množstvím různorodých oblastí k analýze. Cíl diplomové práce determinuje část k literární rešerši, veškeré teoretické poznatky jsou spojeny zejména s oblastí potravin. Úvodní část oddílu obsahuje vymezení základních pojmů, historický přehled, hledání kořenů právní úpravy a nástin práv spotřebitele s konkrétními případy porušování ochrany spotřebitele.

4.1 Základní pojmy Vymezení základních pojmů je nezbytně nutné k výkladu základních principů ochrany spotřebitele. Primárními pojmy jsou spotřebitel a jeho ochrana, jež vymezeny v navazující části, po jejich definicích jsou uvedeny další potřebné právní pojmy. 4.1.1 Spotřebitel Vallová (2007) spotřebitele označuje jako účastníka trhu, subjekt vznikajících právních vztahů a zároveň možný objekt nepoctivého jednání ze strany soutěžitelů. Obecně je spotřebitel subjektem, který spotřebovává či konzumuje zakoupené zboží nebo službu. Pelikán (2006, s. 11) úvodní definici rozšiřuje o formulaci, že spotřebitel užívá výrobky nebo služby jako konečné produkty, tedy je konečným adresátem výrobku nebo služby. Spotřebitel se stává subjektem právního vztahu na základě uzavření smlouvy s poskytovatelem služby či prodávajícím, jedná se zejména o smlouvu kupní, smlouvu o dílo nebo obstaravatelské smlouvy atd. Spotřebitelem může být jednotlivec (fyzická osoba), instituce (právnická osoba) nebo skupina jednotlivců v roli jednotlivce (typickým příkladem je rodina). Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „ObčZ“) v § 52 uvádí, že spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Existuje diametrální rozdíl mezi pojmem spotřebitel a pojmy kupující, objednatel či mandant. Spotřebitel nevyužívá nakoupené zboží nebo službu pro podnikání.

Komentář a příklad Spornou oblastí je situace, kdy není zřejmé, zda se nákup řídí Občanským nebo Obchodním zákoníkem. Kupní smlouva podle Obchodního zákoníku je uzavřena za splnění dvou podmínek, když na straně prodávajícího a kupujícího vystupuje právnická osoba a za podmínky, že obě strany jednají v rámci své podnikatelské činnosti. Např. ve velkoobchodech Makro Cash&Carry ČR je uzavírána kupní smlouva na základě Obchodního zákoníku. Velkoobchod je určen výlučně podnikatelům. Je absurdní, aby se nakupující domáhal ochrany spotřebitele podle Zákona o ochraně spotřebitele.

13

Zákon o ochraně spotřebitele (dále „ZOS“) v § 2 definuje spotřebitele úzce jako fyzickou a právnickou osobu, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. Naproti této definici Evropské právo ve Směrnici č. 85/577/EHS spotřebitele označuje výlučně za fyzickou osobu, nikoliv právnickou osobu, která jedná za účelem, jenž leží mimo oblast její podnikatelské činnosti. Tímto výkladem se diametrálně liší od „české“ definice. Příklad Pan Novák používá při výkonu své podnikatelské činnosti kancelářskou techniku. Předmět činnosti je daňové poradenství. Kancelářskou techniku může podnikatel používat v souvislosti s podnikáním a také zahrnout do režijních nákladů. V tomto případě se obchod řídí Obchodním zákoníkem. To stejné platí, když kancelářskou techniku koupí a používá k výkonu podnikatelské činnosti, tj. předmětem by byla správa kanceláří klientů, tak pan Novák není také spotřebitelem a kancelářská technika by byla v účetnictví jeho materiálem. Pokud podnikatel provede nákup kancelářské techniky, která bude směřovat k němu domů, pro vlastní osobní spotřebu, je podnikatel v roli spotřebitele a obchod se řídí Občanským zákoníkem. Tato oblast je však sporná, jak uvádí Smrtková (2008a) a Picková (2008). Rozlišovacím znakem toho, že jde o právní vztah, který se řídí Obchodním zákoníkem, může být uvedení IČ nakupujícího podnikatele na faktuře. Pokud nevystaví prodejce fakturu, ale pouze daňový doklad, nakupující jej může i tak použít do účetnictví a zahrnout částku do nákladů. Horová (2006, s. 7) uvádí, že spotřebitel je vedle podnikatelů dalším účastníkem trhu, je subjektem vznikajících právních vztahů a zároveň je i možným objektem nepoctivého jednání ze strany podnikatelů. Spotřebitel tedy spotřebovává, užívá či konzumuje zakoupené zboží nebo objednanou službu. Pro účely diplomové práce je spotřebitel definován zjednodušeně jako fyzická nebo právnická osoba, osoba samostatně výdělečně činná, která spotřebovává produkty výhradně v rámci osobní spotřeby, nikoliv v rámci podnikatelské činnosti. 4.1.2 Ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitele je úkolem, který musí každá demokratická společnost vyznávající hodnoty tržního hospodářského systému zajistit. Každá lidská společnost podle Horové (2006, s. 20) po dospění do stádia organizace začala regulovat chování společnosti a jednotlivců, kteří ji tvoří. Počátky ochrany spotřebitele jsou viděny v obchodě. Obchod byl pokládán za jeden z nejdůležitějších faktorů růstu bohatství a rozmachu státu. Z tohoto důvodu se snažily státní útvary zamezit praktikám výrobců a obchodníků. Praktiky by mohly poškozovat nebo narušovat obchod. Státní útvary začaly vydávat obyčejové i psané „normy práva veřejného“. Smyslem nebylo chránit kupujícího, ale chránit veřejný zájem na ochranu obchodu. 14

V současné době je hlavním důvodem ochrany spotřebitele spotřebitelovo „nevýhodné“ postavení. Výrobce zboží nebo poskytovatel služby mají příznivější postavení zejména z toho důvodu, že jsou profesionálové. Hulva (2006, s. 12) uvádí, že přímo dochází k narušení rovnosti stran, která je významnou zásadou občanského a obchodního práva. Podnikatelský subjekt se odborně předpřipravuje na možné komplikace, které mu mohou vzniknout z jeho podnikatelské činnosti. Své kroky proto důkladně a důsledně konzultuje s odborníky nebo vyhledává nezbytné informace v jiných zdrojích. Podnikatel obvykle navrhuje smlouvu a její úpravu. Stát je garantem, který pomáhá spotřebiteli ve výběru produktů a v odpovídající orientaci na trhu. Ochrana spotřebitele může podle Horové (2006, s. 18) fungovat pouze jako ucelený systém, který je složen ze tří prvků. Prvky se navzájem ovlivňují a jejich vliv prostupuje celou společností. Jsou to stát a jeho instituce, spotřebitelské organizace a samotní spotřebitelé. V § 44-55 Zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále „ObchZ“), je definováno právo nekalé soutěže. Spotřebitele se bezprostředně dotýká jednání, které spotřebitele klame a které může ohrozit jeho zdraví či životní prostředí. K prostředkům právní ochrany podle § 53-55 ObchZ patří právo na zdržení se nekalosoutěžního jednání, odstranění závadného stavu, přiměřené zadostiučinění, náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení a uveřejnění výsledku na náklady neúspěšného účastníka. Jen část spotřebitelů má optimální přehled o svých právech, řada z nich neví, jak mají být výrobky označeny, obaleny a co výrobky mohou obsahovat. Existují organizace, které spotřebiteli ve výběru potravin pomáhají prostřednictvím dodávání zásadních informací z trhu. 4.1.3 Použité právní pojmy Prodávající je v ZOS v § 2 (1) definován jako podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby, § 2 (2) doplňuje definici a uvádí, že jde i o fyzickou osobu, která prodává spotřebiteli rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské nebo chovatelské činnosti anebo lesní plody. V zákoně je prodávající vymezen relativně široce, zákon počítá i s prodávajícím výrobků v malém rozsahu. Výrobce je v ZOS v § 2 definován jako podnikatel, který zhotovil výrobek nebo jeho součást nebo poskytl služby. Definice je rozšířena o formulaci, že výrobcem je i ten, kdo vytěžil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval nebo kdo se za výrobce označil.

15

Dovozce je v ZOS v § 2 definován jako podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného než členského státu EU. Dovozce zní podobně jako dodavatel, ale rozdíl tu je. V ObčZ v § 52 je dodavatel označen za osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Naproti definici v ZOS v § 2 je dodavatelem každý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky. Výrobek je v ZOS v § 2 definován jako věc nebo jiné hodnoty určené k nabídce spotřebiteli, které mohou být předmětem právního vztahu. Bezpečný výrobek je podle Zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků (dále „ZOBV“) v § 3 definován jako výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí. Jako bezpečný lze označit výrobek, jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí, přičemž se sleduje zejména: •

Vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, poskytnutí návodu na jeho montáž a uvedení do provozu, dostupnost, obsah, srozumitelnost návodu, způsob užívání včetně vymezení prostředí užití, způsob označení, způsob provedení a označení výstrah, návod na údržbu a likvidaci, srozumitelnost a rozsah dalších údajů a informací poskytovaných výrobcem; údaje musí být uvedeny v českém jazyce.

•

Vliv na další výrobek, za předpokladu jeho užívání s jiným výrobkem.

•

Způsob předvádění výrobku.

•

Rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku. Bezpečnost výrobků, resp. potravin, úzce souvisí s ochranou spotřebitele. Ochrana

spotřebitele je nadřazeným pojmem, který zahrnuje bezpečnost potravin. Pilíř bezpečnost potravin funguje relativně samostatně, je veden ideou chránit spotřebitele, ale je zaměřen na konkrétní specifickou oblast. Nebezpečný výrobek je v ZOS v § 2 označen jako výrobek, který z důvodu jakékoli vady nebo nesprávné či nedostatečné informace sám o sobě nebo při obvyklém způsobu používání, sestavování nebo uchovávání, jakož i únikem škodlivých látek anebo v důsledku spoléhání se na přesnost, při náležité opatrnosti představuje nepředvídatelné nebo zvýšené nebezpečí ohrožení života, zdraví anebo majetku; výrobek nelze považovat za nebezpečný pouze proto, že byl do oběhu uveden výrobek bezpečnější. Diskriminace spotřebitele, resp. její zákaz je definován v ZOS v § 6. Prodávající nesmí při prodeji výrobků a poskytování služeb spotřebitele diskriminovat. Definice 16

diskriminace prošla změnou, kterou přinesla novelizace Zákonem č. 36/2008 Sb. Z definice byl vymazán požadavek na zákaz činnosti v rozporu s dobrými mravy. Novela přinesla požadavek na poctivé obchodní praktiky nebo obecné zásady dobré víry v oblasti činnosti podnikatele. Klamání spotřebitele, resp. jeho zákaz byl definován v ZOS v § 8, poslední novelou, Zákonem č. 36/2008 Sb., však byl celý paragraf zrušen. Novela v roce 2008, která nabyla účinnosti 12.2.2008, přinesla nové pojmy jako jsou: nekalé obchodní praktiky, klamavé obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky. Nekalé obchodní praktiky jsou podle § 4 ZOS takové obchodní praktiky, kdy je jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může konat obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Užívání nekalých obchodních praktik je zakázáno při nabízení nebo prodeji výrobků, služeb či práv. Pokud je nekalá obchodní praktika zaměřena na spotřebitele, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelní, hodnotí se její nekalost z hlediska průměrného člena této skupiny. Nekalé obchodní praktiky jsou děleny na klamavé obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky. Klamavá obchodní praktika je pokud: o

Je při ní užit nepravdivý údaj,

Příklad Státní zemědělská a potravinářská inspekce v prosinci 2007 řešila stížnosti na kvalitu džemů. Obchodní řetězec Penny Market prodával džemy od distributora PeMap z Přerova, džemy pocházely z Řecka a Polska. Džemy obsahovaly nižší podíl meruněk než bylo deklarováno na obalu a než předepisuje vyhláška. Uvedený prohřešek je klasifikován jako nekalá obchodní praktika, konkrétně klamavá obchodní praktika. o

je důležitý údaj pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k souvislostem a okolnostem, za nichž byl užit,

o

opomene podnikatel uvést důležitý údaj, který vzhledem k okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat,

o

vede způsob prezentace výrobku či služby (včetně srovnávací reklamy) nebo uvádění na trh, k záměně s jinými výrobky či službami nebo s rozlišovacími znaky jiného podnikatele,

Příklady Olé! je obchodní značka Olešnické mlékárny, RMD. Na trhu se objevila Olé! limonáda od výrobce FONTEA, a.s.. FONTEA uvádí zavádějící název výrobku, spotřebitel 17

výrobek může zběžně a chybně zařadit mezi výrobky Olešnické mlékárny, RMD. Kyša (2008, s. 34) zaměřuje pozornost na „falešné“ potraviny, upozorňuje na skutečnosti, že společnost Kofola, a.s. přichází o výraznou část zisku kvůli výrobcům limonád Kolča či Čofokola., které zneužívají její obchodní značku. Výrobci Kolči klamají spotřebitele, jelikož při nákupu může být spotřebitel přesvědčen, že opravdu kupuje výrobek společnosti Kofola. Článek také upozorňuje na „šizení“ potravin v běžném obchodním styku. o

není dodržen závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se podnikatel zavázal. Jde-li o jednoznačný závazek, který lze ověřit, a podnikatel uvádí, že je vázán kodexem. Agresivní obchodní praktika je posuzována podle:

o

Načasování, místa a doby trvání obchodní praktiky,

o

způsobu jednání, jeho výhružnosti a urážlivosti,

Příklad Jako agresivní obchodní taktiku lze označit situace, kdy při prodeji mimo provozovnu na tzv. zájezdu s nabídkou zboží jsou občané silově nahnáni do místnosti a uzamčeni v ní. Jsou vystaveni hrozbě, že pokud neprovedou nákup zboží, nebudou puštěni z místnosti ven. Spotřebitelé podlehnou strachu a provedou neplánovaný a nechtěný nákup. Uvedený příklad odporuje i dobrým mravům. o

vědomého využití nepříznivé situace spotřebitele,

o

hrozby protiprávním jednáním. Klamavé jsou podle Pelikána (2006, s. 17) i údaje neúplné. Zde je podobnost

s klamavou obchodní praktikou. ZOS nevyžaduje zavinění pro spáchání správního deliktu klamání spotřebitele, správní delikt vyplývající z jeho porušení má objektivní charakter. Ustanovení ObchZ o klamavé reklamě je také založeno na objektivní odpovědnosti.

4.2 Historický vývoj právní úpravy Mezníkem z pohledu ochrany spotřebitele bylo podle Horové (2006, s. 22) dokonalé římské právo, jež se stalo základem mnoha pozdějších kodifikací. Následující část obsahuje nástin vývoje ochrany spotřebitele v rámci OSN, Evropy a České republiky. 4.2.1 Organizace spojených národů Výchozím, mezinárodně platným a uznávaným dokumentem pro ochranu spotřebitele byla Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 39/248 z roku 1985. Rezolucí byla vydána Směrnice na ochranu spotřebitele. Směrnice je důsledně respektována a prakticky

18

uplatňována ve všech vyspělých zemích, i v rámci ES. Rezoluci akceptoval zejména Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Zásady ochrany spotřebitele podle rezoluce OSN č. 39/248 jsou uplatňovat, posilovat a rozvíjet silnou politiku ochrany spotřebitele, viz příloha č. 3. Cílem směrnice byla: •

Ochrana zdraví a bezpečnosti spotřebitelů.

•

Podpora ekonomických zájmů a přístupu spotřebitelů k informacím.

•

Svoboda pro vytváření spotřebitelských skupin a možnosti jejich prezentace a názorů.

•

Tvoření efektivního systému náhrady škod a výchovy spotřebitelů.

4.2.2 Situace v Evropské unii Oddíl obecně nastiňuje stručnou charakteristiku spotřebitelské legislativy a její vývoj v ES. Česká republika vstoupila do EU 1. května 2004, od této doby vystupuje jako řádný člen a normy práva ES jsou nedílnou součástí českého právního řádu. Obecná charakteristika spotřebitelské legislativy V rámci Evropy se ochrana spotřebitele vyvíjela v každé zemi odděleně. Právní úprava ochrany spotřebitele v počátcích evropské integrace chyběla, nebyla součástí Smlouvy o EHS a nebyly jí podle Euroskopu.cz (2008) svěřeny žádné kompetence ani rozpočtové zdroje. Ochrana spotřebitele má pro naplnění a fungování vnitřního trhu zásadní význam zejména z praktických důvodů. Zpočátku se ES soustředila zejména na úpravu výroby, teprve poté spotřeby. Horová (2006, s. 26) uvádí, že společná politika ochrany spotřebitele má pro praktickou realizaci společného trhu obrovský význam. Spotřebitel, který poptává zboží v cizí zemi, se nemusí obávat odlišných pravidel prodeje. Spotřebitel musí znát svá práva a mít efektivní nástroje k jejich prosazení. Do pozornosti se ochrana spotřebitele podle Touly (2007) dostala počátkem 70. let 20. století, konkrétně na Pařížském summitu v roce 1972, a prošla dynamickým vývojem. Krátce po summitu představila Evropská komise předběžný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice (duben 1975), který mimo jiné vymezil základní práva spotřebitele (viz oddíl 4.4.2). Bylo rozhodnuto, že zlepšování životních podmínek zahrnuje ochranu zdraví a bezpečnosti spotřebitelů a ochranu jejich ekonomických zájmů. Program se podle Horové (2006, s. 75) stal stěžejním pilířem důležitého rámce právní ochrany na úrovni Evropské unie. 19

Knoblochová (2006) označuje právo Evropských společenství jako specifický právní řád, který nelze ztotožnit s mezinárodním ani s národním právem. Spotřebitelská legislativa je tvořena primárním a sekundárním právem, dále také judikaturou Soudního dvora a nepsaným zvykovým právem platným v ES. Primární právo je tvořeno nejdůležitějšími smlouvami v dějinách EU, jsou to smlouvy ESUO, EHS a EURATOM ve znění následujících novel. Primární právo je tvořeno zakladatelskými smlouvami, doplňujícími a přístupovými smlouvami. Mezi primární právo patří smlouvy mezi EU a třetími zeměmi, mezi členskými zeměmi a rozsudky Evropského soudního dvora (dále „ESD“). ESD přináší prostřednictvím svých rozsudků závazný výklad komunitárního práva a přímo formuluje normativní ustanovení. Soudní dvůr rozhoduje často o volném pohybu zboží, obrací se na něj subjekty v případě, kdy daná problematika není legislativně ani jinak upravena. Sekundární právo upravuje z hlediska četnosti ochranu spotřebitele nejčastěji, tvoří ho nařízení, směrnice, rozhodnutí a doporučení se stanovisky. Sekundární právo je tvořeno na základě primárního. Aktivity ES jsou převážně založeny na článcích 95 a 153 Smlouvy o ES. Nařízení je závazný akt normativní povahy, obdoba evropských zákonů. Jde o pravidlo závazné na úrovni ES i na úrovni jednotlivých členských států. Nařízení může zavazovat členské státy i vnitrostátní subjekty. Nařízení se nemusí přijímat do národního práva, v případě rozporu má přednost nařízení před národním právem. Směrnice nemají obecnou závaznost, schvalovala je původně sama Rada, po roce 1992 je schvalovala Rada společně s Evropskou komisí. Směrnice jsou nejčastější právní úpravou. Jedná se podle Hulvy (2006, s. 30) o akt zavazující jen subjekty, kterým je adresován, tj. členské státy. Směrnice se musí transformovat do národního práva. Směrnice popisuje výsledek, který má být dosažen, forma a metoda dosažení cíle je na vůli státu. Doporučení a stanoviska jsou uvedena a formulována v knihách, nejsou právními akty, jsou právně nezávazná, např. Zelená kniha nebo Bílé knihy.2 Mají formu rady. Úprava ochrany spotřebitele pokrývá řadu různorodých problematik, proto je značně fragmentovaná. Politika je podle Euroskopu.cz (2008) označována přímo za „ostrůvkovitou“, protože existují druhy výrobků a služeb, které evropským právem nejsou upraveny vůbec. Roztříštěnost je dána tím, že v jednotlivých státech se ochrana spotřebitele vyvíjela výhradně na základě tradic a individuálních potřeb spotřebitelů 2

Bílá kniha je oficiální zpráva EU na téma nezávadnost potravin a formuluje priority politiky EU v této oblasti. Zelené knihy jsou dokumenty vydávané pro podporu konzultací a nastartování procesu konzultací na evropské úrovni k určitému tématu, např. sociální politika. Konzultace mohou vyústit v publikování Bílé knihy.

20

daného státu, které se v průběhu let vyskytovaly a bylo nutné je nějakým vhodným způsobem ošetřit. Důležitým rysem komunitární spotřebitelské legislativy je to, že je založena na minimální harmonizaci zakotvené v článku 153 Smlouvy o založení ES. Minimální harmonizace je podle Knoblochové (2006) povinnost členských států implementovat jako minimum pravidla obsažená v komunitárním právu, avšak mohou přijmout přísnější úpravu. Fragmentace právní úpravy znamená, že na vnitřním trhu vznikají překážky pro spotřebitele i výrobce zboží nebo poskytovatele služeb. V daném okamžiku upravuje problematiku více různých právních norem, které jsou překážkami pro výrobce (soutěžitele) i spotřebitele. Aby se zabránilo komplikacím na vnitřním trhu, zahájila Evropská komise proces revize spotřebitelského acquis. Cílem revize je přezkoumat, jak spotřebitelské směrnice v praxi opravdu fungují a poté přijmout odpovídající opatření. Přezkum byl zahájen v roce 2005 a bude dokončen do roku 2009. Právní úpravu Společenství v oblasti ochrany spotřebitele lze rozdělit podle Vallové (2007) do dvou hlavních oblastí, jsou jimi ochrana zdraví a bezpečnosti potravin, dále ochrana hospodářských zájmů spotřebitele (zvláštní problematika spotřebitelských smluv, informovanost a procesní ochrana spotřebitele). Vývoj a vize právní úpravy Evropská unie klade důraz na právní úpravu ochrany spotřebitele a uvědomuje si vazbu spotřebitele na správné a efektivní fungování vnitřního trhu. Před schválením Jednotného evropského aktu (dále „SEA“) přijalo společenství právní úpravu např. v oblasti bezpečnosti výrobků, označování potravin atd. Pojem spotřebitel však nebyl přesně definován, podle Touly (2007) byl poprvé zakotven v primárním právu díky Jednotnému evropskému aktu. SEA formálně včlenil ochranu spotřebitele do Smlouvy o Evropském hospodářském společenství. Jednotný evropský akt vstoupil v platnost v roce 1987. Obsahem SEA bylo pevné rozhodnutí, že jednotný vnitřní trh musí vzniknout do 31.12.1992. Probíhá harmonizace technických norem a vznikají Evropské normalizační orgány (CEN, CENELEC). Byla zavedena tzv. vysoká úroveň ochrany spotřebitele. Hlavní oblasti, na které se evropská politika ochrany spotřebitele soustředila, jsou: -

stanovení standardů pro jakost, složení a bezpečnost výrobků (technická harmonizace),

-

ochrana právních (hospodářských) zájmů spotřebitele,

-

regulace reklamy.

21

Ochranu spotřebitele jako samostatnou politiku zavedla až Maastrichtská smlouva, též zvaná Smlouva o EU, na počátku 90. let 20. století. Amsterodamská smlouva (v hlavě XIV, s názvem Ochrana spotřebitele) stanovila povinnost přihlédnutí k problematice ochrany spotřebitele při vytváření ostatních politik EU, vstoupila v platnost v roce 1999. Rok 1999 je podle Matusikové (2006, s. 62) charakteristický prvním akčním plánem spotřebitelské politiky. V roce 2007 schválila Rada pro konkurenceschopnost návrh Akčního programu Společenství v oblasti ochrany spotřebitele. Program je nástrojem pro implementaci záměrů a cílů Evropské unie v oblasti ochrany spotřebitele. Záměrem programu je chránit spotřebitele před riziky a hrozbami, která nemohou být z hlediska efektivity řešeny v jednotlivých členských státech. Důležitou součástí programu je zvýšit blahobyt spotřebitele z hlediska ceny, výběru, kvality, různorodosti, dostupnosti a bezpečnosti. Dále program usiluje o zvýšení schopnosti rozhodovat o spotřebitelských zájmech pomocí informovanosti a vzdělávání spotřebitelů. Prioritou je implementace ochrany spotřebitele do ostatních politik EU a zlepšení legislativy v oblasti ochrany spotřebitele obecně. Podle Horové (2006, s. 32) bylo definováno deset základních pravidel pro ochranu spotřebitele v Evropské unii (Evropská komise, Generální ředitelství zdraví a ochrana spotřebitele): 1. Nakupujte co chcete, kde chcete. 2. Pokud je zboží vadné, vraťte ho. 3. Vysoké standardy v oblasti bezpečnosti potravin a dalšího spotřebního zboží. 4. Informujte se o tom, co jíte. 5. Smlouvy musí být vůči zákazníkům férové. 6. Spotřebitelé mohou někdy změnit svá rozhodnutí. 7. Možnost jednoduššího porovnání cen. 8. Spotřebitelé nemají dostávat zavádějící informace. 9. Ochrana spotřebitele během dovolené. 10. Účinné urovnávání přeshraničních sporů. Pravidla jsou definována dosti široce. Není pochyb, že čas přinese nové aktuální problémy, které bude nutné operativně řešit. Problémy přinesou obměnu dynamických pravidel. Historický souhrn ukazuje, jak se ochrana spotřebitele vyvíjela a je zde nastíněn budoucí vývoj.

22

4.2.3 Situace v České republice Následující část obsahuje stručný historický vývoj v českých zemích, cíle spotřebitelské politiky a právní úpravu ochrany spotřebitele. Historický přehled Počátkem novodobé ochrany spotřebitele je období po 2. světové válce. Před 2. světovou válkou prodávající usiloval o bližší osobní kontakt s kupujícím, pěstování a zachování dobré pověsti. Po 2. světové válce nastal boom produkce a spotřeby, zpřetrhaly se úzké vazby mezi prodávajícím a spotřebitelem. Za začátek ochrany spotřebitele na území ČR jsou považována podle Horové (2006, s. 40) Práva městská království Českého, která byla vydána v roce 1579. Městské právo obsahovalo římské právo, právo zemské a usnesení zemských sněmů království Českého. Městské právo znalo již odpovědnost za vady. Zavedení manufakturní výroby přineslo cechovní předpisy, které upravovaly množství výrobků a jejich cenu. Zavedení průmyslové výroby přineslo postupné zrušení cechů, za pomoci rakouského Živnostenského řádu v roce 1859. Za účelem ochrany spotřebitele Živnostenský řád vymezil povinnosti při označování provozoven, v oceňování výrobků, při zajištění hygieny provozoven, informační povinnosti u vybraných druhů zboží. Řád byl průběžně upravován a v roce 1918 ho převzala samostatná Československá republika do právního řádu. Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 upravoval soukromoprávní ochranu kupujících do roku 1950, kdy byl zrušen. Po roce 1949 se ochranou spotřebitele zabýval Zákon o vnitřním obchodě. Opatření se týkala zajištění oběhu zboží, distribuce zboží a kontroly spotřeby. Byla uložena informační povinnost atd. Centrálně plánovaná ekonomika zavedla zcela nerovnovážný vztah mezi výrobci, distributory, prodejci a spotřebiteli. Monopolní tržní struktura produkovala méně kvalitní výrobky za vysokou prodejní cenu a v malém množství. Stát zaručoval ochranu spotřebitele v centrálně řízené ekonomice za přispění národních výborů, Výborů lidové kontroly, hygienické a protiepidemické stanice, Státní obchodní inspekce atd. Uvedené orgány nesly jisté společné znaky ochrany spotřebitele, za nejpodstatnější nedostatky Horová (2006, s. 43) označila zejména: -

Jejich řízení ovlivněné politickými zájmy státu,

-

jejich následnost místo prevence,

-

orientaci na oblasti, které neplynuly z potřeb spotřebitelů,

-

závěry kontrol a výsledky srovnávacích testů nebyly dostupné spotřebiteli.

23

Na území ČR se do roku 1989 právní úprava ochrany spotřebitele vyvíjela ve dvou hlavních liniích: v normách práva veřejného a soukromého. S nástupem demokratického politického systému a s růstem úlohy občana na řízení společnosti, začala společnost postupně práva spotřebitele zajišťovat prostřednictvím norem veřejného práva. Cílem se stala nejen ochrana následná, ale především ochrana preventivní. Koncem 20. století se podle Horové (2004, s. 27) u nás začal vytvářet moderní právní systém – právo ochrany spotřebitele, jehož základy byly položeny především přijetím Zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, Zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání a dále norem proti zkreslování hospodářské soutěže: Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Cíle spotřebitelské politiky v České republice Základní cíle a obecné principy ochrany spotřebitele byly formulovány a deklarovány ve

vládou

schválených

koncepcích

spotřebitelské

politiky.

První

koncepce

spotřebitelské politiky podle Knoblochové (2006) vycházela z požadavků Evropské komise na harmonizaci opatření v oblasti ochrany spotřebitele. Koncepce odrážela požadavky Bílé knihy na fungování spotřebitelské legislativy a uznání práv spotřebitelů ve smyslu Akčního programu Společenství na pomoc spotřebitelům. Koncepce byla vytvořena jako soubor krátkodobých úkolů, které řešily aktuální problematiku ochranu spotřebitele. Koncepce na léta 2001 až 2005 navazovala na výsledky předchozí koncepce a soustředila pozornost na přizpůsobení ČR ES. Koncepce na léta 2006 až 2010 podle Knoblochové (2006) je zaměřena na oblasti: − Zajištění bezpečnosti a zdraví spotřebitelů. − Ochrana ekonomických zájmů spotřebitelů. − Podpora aktivit v oblasti vzdělávání a informování spotřebitelské veřejnosti. − Podpora činnosti nevládních spotřebitelských organizací. − Podpora samoregulativních aktivit ze strany podnikatelských subjektů. − Úkoly pro orgány státní správy v oblasti legislativní, nelegislativní. − Samostatná část je věnována zajištění účinného vymáhání práv spotřebitelů ze strany státních dozorových orgánů. Jedním z úkolů je vytvoření právních podmínek pro uplatňování mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Koncepce rovněž předpokládá spolupráci na evropské a mezinárodní úrovni.

24

Právní úprava a základní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele Ochrany spotřebitele se dotýkají přímo desítky a nepřímo stovky předpisů. Popis těchto předpisů však není cílem diplomové práce, jsou zde zmíněny ty nejdůležitější. Ochrana spotřebitele je upravena kogentně z důvodu, že úprava chrání slabší subjekt spotřebitelsko-právního vztahu, tj. spotřebitele. Stát podle Hulvy (2006, s. 12) sehrává v občanskoprávních a obchodně-právních vztazích minimální roli a snaží se subjekty neovlivňovat, což je důsledkem tzv. autonomie vůle stran. Autonomie je charakteristická tím, že subjekt je oprávněn se rozhodnout, zda smlouvu uzavře či ne, s kým smlouvu uzavře, za jakých podmínek smlouvu uzavře a v jaké formě smlouvu uzavře, pokud není předepsaná písemná forma. Prostředky ochrany práv spotřebitele podle Horové (2006, s. 22) se mohou dělit podle časového okamžiku, ve kterém ochrana práv spotřebitele přichází, jsou to: 1. Preventivní ochrana. Je dána existencí samotných zákonů na ochranu spotřebitele a souvisejících právních předpisů. 2. Soukromoprávní ochrana. Orgánem ochrany je soud. Subjekt, kterému byla porušena práva, se musí sám domáhat nápravy. 3. Veřejnoprávní ochrana. Veřejné právo reguluje jevy, které se dotýkají všech občanů. Add 1. Preventivní ochrana Podle Smrtkové (2008b) je preventivní ochrana nástrojem k odbourání jednání, které směřuje k porušování práva. V úvahu připadají dva typy, jde o ochranu speciální a generální. Generální ochrana spočívá např. v namátkových kontrolách. Generální ochrana lze ztotožnit s existencí právních norem, tj. plošná a konkrétně necílená ochrana. Speciální ochrana je použita, pokud je orgán upozorněn na konkrétní porušení práva subjektem, jehož subjektivní právo mohlo být porušeno nebo porušeno bylo. Add 2. Soukromoprávní úprava a) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Občanské právo se dělí podle Hulvy (2006, s. 14) na hmotné a procesní. Procesní obsahuje právní normy, které upravují postup soudů i účastníků v případě, že se spotřebitel rozhodne bránit podáním soukromoprávní žaloby. Hmotné občanské právo představuje základní právní normy soukromoprávní ochrany spotřebitele. Zákoník upravuje občanské právní vztahy a postavení jejich účastníků. Z oblasti ochrany spotřebitele je poukázáno na ta ustanovení právní úpravy, která se dotýkají

25

spotřebitelových práv a povinností. Občanské právo hmotné obsahuje obecná ustanovení, která se týkají spotřebitelských smluv, ustanovení o smlouvách sjednávaných na dálku, ustanovení o smlouvách uzavíraných mimo provozovnu dodavatele, zvláštní ustanovení o ochraně spotřebitele při uzavírání smlouvy o užívání budovy či části na časový úsek, tzv. timesharing. Občanské právo hmotné upravuje jednotlivé spotřebitelské smlouvy a odpovědnost za škodu. Veškeré novelizace vychází ze Směrnic, např. v roce 2000 ze Směrnice Rady 93/13/EHS o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku a Směrnice Rady 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory. V roce 2002 proběhly další novelizace s ohledem na prodloužení záruční doby, které vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES o určitých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží. V roce 2002 byla zakomponována některá hlediska smluv o pronájmu nemovitostí na časové úseky, úprava vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47 ES o ochraně zákazníků. b) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Obchodní zákoník je speciálním právním předpisem vůči ObčZ, což znamená, že ObchZ se použije na oblasti, které ObchZ upravuje a ObčZ neupravuje. Na záležitosti upravené pouze ObčZ se použije ObčZ. Pro věci, které upravují oba zákoníky současně, je důležité, zda se jedná o právní vztah mezi podnikateli či nikoliv. Obchodní zákoník upravuje zejména právní vztahy právnických osob, podnikatelské obchodní závazkové vztahy a postavení podnikatelů. ObchZ upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé, pokud se přihlédne ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Obchodní právo se týká spotřebitele, pokud jde o obchodní rejstřík, o úpravu hospodářské soutěže, o úpravu nekalé soutěže a úpravu smluvních vztahů, které nejsou součástí ObčZ, např. smlouva o běžném účtu. Add 3. Veřejnoprávní úprava a) Ústava. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava je nejvyšší normou. Ústava zaručuje základní lidská práva a svobodu. Právo sdružovat se zastřešuje možnost svobodného seskupování do spotřebitelských organizací. Právo vlastnit majetek a právo na příznivé životní prostředí úzce souvisí se spotřebitelem a umožňuje mu základní ochranu.

26

b) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Zákon je jednou z nejdůležitějších norem, která souvisí s ochranou spotřebitele. Vycházel z principů Směrnice OSN na ochranu spotřebitele. Zákon stanovuje některé podmínky podnikání, které jsou podstatné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy, oprávnění spotřebitelů a sdružení spotřebitelů. Zákon transformuje povinnosti stanovené Občanským zákoníkem, tj. předpisem soukromoprávním, do normy správního práva, tj. předpisu veřejnoprávního. c) Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon upravuje odpovědnost výrobce za škodu způsobenou vadným či nebezpečným výrobkem. Právní úprava je odvozena ze Směrnice Rady ES č. 85/347/EHS o sbližování zákonů, předpisů a správních opatření členských států o odpovědnosti za vadné výrobky. Jde o základní normu v oblasti ochrany spotřebitele, kterou bylo nutné převzít do našeho právního řádu před přijetím ČR do EU. Cílem je chránit spotřebitele proti výrobcům, resp. dovozcům. Význam zákona spočívá v donucení výrobců, aby uváděli na trh pouze bezpečné výrobky a řádně informovali spotřebitele o bezpečném způsobu použití výrobku. Přijetím zákona se zlepšilo postavení spotřebitele. d) Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon upravuje povinnosti podnikatelů při výrobě potravin a tabákových výrobků, jejich uvádění do oběhu a dozor nad dodržováním povinností. Zákon upravuje právo v oblasti potravin, posiluje důvěryhodnost a konkurenceschopnosti tuzemských potravin na domácím i zahraničním trhu pomocí stanovení pravidel pro výrobu a uvádění potravin do oběhu, požadavků na zdravotní nezávadnost a jakost potravin. Podporuje sbližování předpisů v oblasti potravin s právem EU a Ústavy. Dále vymezuje vztahy týkající se zdraví a ekonomických zájmů spotřebitele. Zákon hájí zdraví a ekonomické zájmy spotřebitele. Definuje působnost orgánů úředního dozoru ke zefektivnění kontroly a definuje sankce za nedodržování zákona. e) Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů. Účelem tohoto zákona je zajistit, v souladu s právem Evropských společenství, aby výrobky uváděné na trh nebo do oběhu byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pro

27

spotřebitele bezpečné. Tímto zákonem je implementována Směrnice 2001/95/ES o všeobecné bezpečnosti výrobků a nařízení Rady 339/93 o kontrolách shody s pravidly bezpečnosti výrobků v případě výrobků dovážených ze třetích zemí. Byl zde definován bezpečný výrobek a stanovena práva a povinnosti, která směřují k zajištění bezpečnosti výrobku uváděného na trh a do oběhu. Zákon vytváří podmínky pro zapojování ČR do evropského systému rychlé výměny informací o výrobcích ohrožujících spotřebitele, s názvem

RAPEX.

RAPEX

je

výstražný

systém

o

výskytu

nebezpečných

nepotravinářských výrobků na jednotném unijním trhu. Komentář ČR se zapojila do evropského systému rychlého varování pro potraviny a krmiva RASSF v roce 2003, kontaktní místo pro ČR je SZPI. Výměna informací probíhá mezi členskými státy, Evropskou komisí a Evropským úřadem pro bezpečnost potravin. Systém primárně neinformuje veřejnost. Mezi další zákony, které upravují ochranu spotřebitele, patří např. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník a řada dalších předpisů, viz příloha č. 4. Mezinárodní dokumenty v oblasti ochrany spotřebitele - Ochrana před nekalými praktikami - OECD Doporučení Rady týkající se směrnice k mezinárodní ochraně spotřebitelů před podvodnými a nepoctivými obchodními praktikami. - Směrnice OSN pro ochranu spotřebitelů Základní informace o směrnici, vymezení hlavních oblastí ochrany spotřebitele.

4.3 Institucionální zabezpečení v oblasti ochrany spotřebitele Obsahem této kapitoly je analýza dozorových orgánů a vlivných organizací při tvorbě legislativy v oblasti ochrany spotřebitele. 4.3.1 Instituce v Evropské unii Horová (2006, s. 29) uvádí rozdělení institucí: -

Instituce působící v EU: Evropský parlament, Evropská komise, Rada EU, EFSA.

-

Evropské spotřebitelské organizace: BEUC, ANEC, EUROCOOP a ostatní např. EMEA, CEN.

28

Evropské instituce Ochrana spotřebitele patří podle Touly (2007) mezi tzv. průřezové politiky, promítá se do aktivit Generálního ředitelství pro vnitřní trh (DG MARKT), Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž (DG COMP) atd. Ochraně spotřebitele se věnují zejména Evropský parlament a Evropská komise. Evropský parlament spolurozhoduje při vytváření legislativy v oblasti ochrany spotřebitele, hraje významnou roli při prosazování spotřebitelské politiky a legislativy. V rámci Evropského parlamentu fungují dva parlamentní výbory, jde o Vnitřní trh a ochrana spotřebitelů (IMCO) a parlamentní výbor Životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Otázkám ochrany spotřebitele se primárně věnuje IMCO. Evropská komise sleduje zájmy EU jako celku, komisaři nepřihlížejí k zájmům jednotlivých zemí. Komise iniciuje návrhy zákonů a dohlíží nad dodržováním přijatých smluv, vypracovává návrh rozpočtu EU a kontroluje jeho plnění. V rámci Evropské komise přísluší problematika ochrany spotřebitele zejména pod Generální ředitelství zodpovědné za zdraví a ochranu spotřebitele, též zvané DG SANCO. Instituce vznikla v roce 1973 jako nezávislý úřad a stálý orgán. Generální ředitelství je rozděleno na tři sekce, jsou jimi veřejné zdraví, bezpečnost potravin a spotřebitelské záležitosti. Rada EU je rozhodujícím orgánem EU pro své zákonodárné a výkonné pravomoci. Rada vydává právní akty v oblasti ochrany spotřebitele spolu s Evropským parlamentem v tzv. procesu spolurozhodování. Ochrana spotřebitele spadá do působnosti Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, záležitosti zdraví a spotřebitele. Část otázek spadá pod Radu pro konkurenceschopnost. Evropská spotřebitelská poradní skupina (dále „ECCG“) slouží ke kontaktu Evropské komise se spotřebitelskými organizacemi. Jde o efektivní fórum na evropské úrovni, které je schopno podporovat a hájit zájmy spotřebitelů ve všech oblastech politiky. ČR je zastoupena Sdružením obrany spotřebitelů ČR. Pracovními prioritami ECCG je regulace obchodu a mezinárodních záležitostí, regulace elektronického obchodu a univerzálních služeb a integrace do ostatní evropské politiky. S podporou Evropské unie byla založena síť Evropských spotřebitelských center ECC-NET. Síť vznikla spojením dvou sítí Euroguichet a Evropské sítě pro mimosoudní urovnání sporů (EEJ-NET). Nyní existuje 26 Evropských spotřebitelských center (ESC). Spotřebitelé se na ně mohou obracet s žádostí o pomoc při řešení svých přeshraničních spotřebitelských sporů. Síť ESC poskytuje konzultace a podporu jednotlivcům při řešení stížností a sporů.

29

Evropská skupina pro spotřebitelská práva (ECLG) je akademická skupina, která vydává zprávy a názory ke specifickým tématům, která jsou považována za nejrelevantnější pro ochranu spotřebitele a jsou společná státům EU. Cílem skupiny je argumentovat a přesvědčovat aktéry, kteří se podílí na evropském spotřebitelském právu a vytváří politiky. Evropský soudní dvůr vydává soudní rozhodnutí, která jsou nedílnou součástí evropského práva. Soudy členských zemí si mohou u ESD vyžádat výklad práva, který se dotýká evropského práva a obsahuje nejasné nebo sporné body. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále „EFSA“) poskytuje vědecká doporučení a stanoviska, pomáhá při přípravě právních předpisů v oblastech, které ovlivňují bezpečnost potravin a krmiv. EFSA není závislá na institucích ES. Úřad poskytuje nezávislé vědecké poradenství v oblasti potravin, posuzuje rizika spojená s potravním řetězcem a poskytuje veřejnosti informace o nebezpečích, která souvisí s potravinami. Úřad úzce spolupracuje s podobnými orgány ve členských zemích. EFSA provozuje systém rychlého varování a hraje významnou roli v oblasti sběru, analýzy a sdělování informací. Evropský ombudsman provádí vyšetřování na základě stížnosti kteréhokoli občana EU, fyzické nebo právnické osoby, která má pobyt nebo sídlo registrované v členském státu EU, ombudsman může zahájit vyšetřování i sám. Evropské fórum pro prosazování bezpečnosti výrobků (PROSAFE) je dobrovolné uskupení evropských dozorových orgánů, které usiluje o prohlubování spolupráce v oblasti prosazování práva. Spolupracuje s organizacemi např. CEN, ANEC. Organizace je financována z DG SANCO, DG MARKT, DG Enterprise a EFTOU. Evropské spotřebitelské organizace BEUC3 je největší a nejvýznamnější svaz evropských spotřebitelů. Chrání zájmy evropských spotřebitelů při tvorbě politik EU začleněním základních práv konzumentů do všech oblastí politik EU. Organizace propaguje a chrání zájmy evropských spotřebitelů. Pozornost věnuje potřebám znevýhodněných skupin občanů. Organizace se snaží maximalizovat přínosy pro spotřebitele, které mu vyplývají z jednotného evropského trhu, a minimalizovat potenciální rizika pro spotřebitele, přičemž se zaměřují na kvalitu a sociální a etické otázky. 3

www stránky organizace: http://www.beuc.org/Content/Default.asp?

30

Svaz evropských národních spotřebitelských organizací, někdy zvaný Asociace evropských

spotřebitelů

(AEC)4

–

se

zaměřuje

na

zvýšení

sociálního

a environmentálního uvědomění. Cílem Asociace je posílit spolupráci tak, aby využívání společných zkušeností vedlo ke zintenzivnění práce. Evropská asociace pro koordinaci zastoupení spotřebitelů při normalizaci (dále „ANEC“)5 se zaměřuje na spotřebitelskou účast v normalizaci v evropském měřítku. Asociace sdružuje spotřebitelské organizace ze všech členských států EU a všech zemí EFTY. ANEC pomáhá dosahovat větší bezpečnosti výrobků a služeb. Zlepšuje jejich dostupnost, výkon a vlastnosti z hlediska ochrany životního prostředí. ANEC vypracovává stanoviska k otázkám zájmů spotřebitelů v oblasti normalizace a do tohoto procesu je začleňuje. EUROCOOP6 se zabývá především šířením informací o platných a plánovaných změnách a novinkách v legislativě EU, dotacích atd. Sdružení pořádá konference o otázkách, které řeší spotřebitelské organizace. Nezávislá organizace Consumers International (dále „CI“)7 vznikla v roce 1960 a zastřešuje spotřebitelské organizace z celého světa i jejich regionální sdružení. Pod CI spadá Sdružení obrany spotřebitelů ČR a Občanské sdružení TEST. 4.3.2 Instituce v České republice Struktura orgánů státní správy je vybudována podle Hulvy (2006, s. 53) v rovině horizontální, tj. nezávislé a zároveň spolupracující orgány, a v rovině vertikální, tj. vztah nadřízenosti a podřízenosti, viz příloha č. 5. Dozorové orgány Dozor nad ochranou spotřebitele podle § 23 ZOS spadá pod Českou obchodní inspekci, pokud není pro určitou oblast vymezen jiný orgán. Na úseku zemědělských, potravinářských a tabákových výrobků provádí dozor Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Úsek ochrany veřejného zdraví spadá pod kontrolu krajských hygienických stanic. Úsek veterinární péče spadá pod kontrolu Státní veterinární správy, krajské veterinární správy a Městské veterinární správy v Praze. Dozor nad dodržováním povinností v oblasti obchodu a služeb vykonávají živnostenské úřady. Oblast celní spadá pod dozor celních úřadů. Na úseku střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických 4

www stránky organizace: http://consumer-aec.org/ www stránky organizace: http://www.anec.org/ 6 www stránky organizace: http://www.eurocoop.org/ 7 www stránky organizace: http://www.consumersinternational.org/ 5

31

výrobků působí Český úřad pro kontrolu zbraní a střeliva. V oblasti ochrany spotřebitele ještě působí Česká národní banka a Státní ústav pro kontrolu léčiv. Tržní dozor lze rozdělit na dozor nad potravinářskými a nepotravinářskými výrobky. Další organizace, které v této oblasti fungují, jsou nevládního charakteru. Činnost směřující k ochraně spotřebitele podle Horové (2006, s. 68) je rozdělena mezi ministerstva, Parlament ČR, Ombudsmana, Státní dozorové organizace, Občanské spotřebitelské organizace. a) Ministerstva V ČR je za provádění spotřebitelské politiky zodpovědné Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (dále „MPO“), pod něj spadá nejvíce aspektů. MPO je ústředním orgánem státní správy na úseku průmyslové výroby nejrůznějších druhů, je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní obchod a ochranu spotřebitelů, zahraniční obchod, pro věci malých a středních podniků, pro věci živností, technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, průmyslový průzkum, rozvoj techniky a technologií. Ministerstvu jsou podřízeny dohlížející orgány nad výrobou a poskytováním služeb, zejména ČOI. MPO získalo centrální koordinační úlohu v oblasti spotřebitelské politiky a rozdělilo veškeré nutné úkony na trhu mezi instituce: Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, orgány ochrany veřejného zdraví a orgány veterinární správy. K základním funkcím ČOI patří funkce kontrolní, represivní, výchovná a poradenská. Ministerstvo zemědělství ČR (dále „MZE“) je ústředním orgánem státní správy pro zemědělství, vodní hospodářství a potravinářský průmysl. Dále spravuje úsek lesů, myslivosti a rybářství. MZE řídí Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci (dále „SZPI“), Státní veterinární správu ČR, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a Českou plemenářskou inspekci. SZPI je orgánem státního dozoru a dohlíží na výrobu a zejména uvádění potravin do oběhu. Hlavní činností SZPI jsou: kontrola zemědělských, potravinářských a tabákových výrobků v celém řetězci od výrobních podniků, přes dovozce, přepravce, velkosklady až po prodej v obchodní síti. Dalšími dozorovými orgány jsou Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ministerstvo kultury ČR, jejich působnost je důležitá vzhledem k pravomocím v oblasti tisku, informačních prostředků, rozhlasového a televizního vysílání a v oblasti kultury. Doplňujícími dozorovými orgány jsou ještě Ministerstvo dopravy a spojů ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR a Ministerstvo financí ČR. Orgány Ministerstva zdravotnictví ČR jsou např. krajské hygienické stanice a Státní úřad pro kontrolu léčiv.

32

Orgánem Ministerstva financí ČR je např. Finanční ředitelství. Orgánem Ministerstva životního prostředí ČR je např. Česká inspekce životního prostředí. b) Parlament ČR Parlament ČR je nejvyšším orgánem, který se účastní ochrany spotřebitele. Obě komory přijímají zákony pro ochranu spotřebitele, Poslanecká sněmovna volí ombudsmana. c) Ombudsman Veřejný ochránce práv je nezávislý, vysoce postavený veřejný činitel, který přispívá k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí vykonávajících státní správu. Ombudsman může zasáhnout, pokud je jejich jednání v rozporu s právem a neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy. d) Státní dozorové organizace Na trhu ČR existuje cca 11 výrazných organizací, které dozorují v oblasti ochrany spotřebitele. Činnosti organizací se působením roztříštěnosti vzájemně překrývají. Jsou jimi ČOI, SZPI, Orgány veterinární správy, Orgány ochrany veřejného zdraví, Živnostenský úřad atd. e) Občanské spotřebitelské organizace Tyto

organizace

hrají

nezastupitelnou

roli

v ochraně

spotřebitele.

Činnost

spotřebitelských organizací je založena na profesionalitě a dobrovolnosti. Každodenní styk s veřejností organizacím poskytuje cenné zkušenosti, které mohou sloužit jako zpětná vazba při tvorbě spotřebitelské legislativy. Organizace aplikují poradenskou činnost široké veřejnosti a přímou pomoc, která je poskytována prostřednictvím osobních návštěv, používáním Internetu v téměř 100 poradenských místech v ČR. Spotřebitelský poradní výbor zahrnuje hlavní spotřebitelské organizace. Výbor je vrcholným orgánem nezávislého spotřebitelského hnutí pro dialog mezi vládou ČR a občanskými spotřebitelskými organizacemi, které hájí zájmy občanů – spotřebitelů v ČR.

Nejvýraznějšími

spotřebitelskými

organizacemi

jsou

Sdružení

obrany

spotřebitelů ČR, Občanské sdružení spotřebitelů TEST, Spotřebitel.cz. Ochranou spotřebitelů se zabývají i podnikatelské svazy a asociace, což pomáhá jednotlivým podnikům v budování přívětivé pověsti a přináší jim značnou konkurenční výhodu.

33

Činnost dozorových orgánů Podle Matusikové (2006, s. 45) je základní činností dozorových orgánů zjišťování určitého stavu či úrovně, které jsou porovnávány s požadovaným stavem předepsaným právní normou. Na základě srovnávání stavů či úrovní jsou dozorové orgány oprávněny činit závěry a opatření, které jsou stanoveny příslušnými zákony. Základním nástrojem dozorových orgánů je pokuta. Výše pokuty je závislá na míře provinění, výše pokut je vymezena v § 24 (9). Nejvyšší pokuta může být uložena ve výši 50 mil. Kč. Pokuty nelze uložit, pokud již byla uplatněna sankce podle jiného zákona. Pokuty vybírá dozorový orgán, vymáhá územní orgán, tj. finanční úřad. Výnos je příjmem do státního rozpočtu. Práva a povinnosti orgánů při výkonu své funkce jsou upraveny příslušnými právními předpisy. Práva dozorových orgánů podle Matusikové (2006, s. 45) jsou: − Vstupovat do kontrolovaných provozoven, − vyžadovat předložení písemností, dokladů, pravdivých a úplných informací o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech, − odebírat vzorky výrobků a zboží k posouzení jejich bezpečnosti a dalších vlastností, − požadovat odstranění zjištěných nedostatků, − ukládat sankce, − zakázat prodej výrobků či poskytování služeb, − nařídit zničení zboží, − uzavřít provozovnu. Povinnosti dozorových orgánů podle Matusikové (2006, s. 45) jsou: − Zjišťovat skutečný stav věci, − prokazovat se průkazy či jinými oprávněními, − oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly, − zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu kontrolní činnosti, − pořizovat o výsledcích kontroly protokol, − seznámit s jeho obsahem kontrolované osoby, − na požádání kontrolovaného subjektu předat jeho stejnopis. Oblast správních deliktů byla vymezena novelou ZOS v roce 2008 v § 24, kde nahradila oblast pokut. Správního deliktu se výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel nebo prodávající dopustí pokud poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik, vyrábí,

34

dováží, vyváží, nabízí, prodává nebo daruje výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami nebo použije neoprávněně ekoznačku.

4.4 Práva spotřebitele Práva spotřebitele byla v průběhu let a měnícími se preferencemi společnosti obměňována a zkvalitňována. Horová (2004, s. 9) uvádí z minulosti více rozdělení spotřebitelských práv. a) Americký prezident J.F. Kennedy v roce 1962 formuloval první čtyři práva spotřebitele, s nimi předstoupil před Kongres. b) Rada uvedla v roce 1975 v „Prvním programu Evropského společenství pro ochranu spotřebitelů a informační politiku“ pět základních práv spotřebitele. Součástí programu byla tzv. „Charta práv spotřebitele“. c) Mezinárodní organizace spotřebitelů (Consumers International) v současné době deklaruje osm práv spotřebitelů. 4.4.1 John Fitzgerald Kennedy Rok 1962 je považován za počátek novodobé moderní ochrany spotřebitele a den 15.3. byl vyhlášen za Světový den spotřebitelských práv. J.F. Kennedy konstatoval před Kongresem, že je povinností federální vlády reagovat na potřeby spotřebitelů a převzít roli garanta ochrany spotřebitele. První čtyři základní práva spotřebitele podle Attorney Search Network (2007): 1. Právo na bezpečnost – produkty nabízené k prodeji nesmí představovat ohrožení zdraví či života spotřebitele nebo jeho rodině, 2. právo na informace – spotřebitel potřebuje dostatek pravdivých informací k tomu, aby mohl odpovědně vybrat produkt mezi širokou škálou konkurenčních výrobků. Trh obsahuje veliké množství různorodých a složitých produktů, reklamy však neobsahují dostatečné množství informací pro spotřebitelské účely, 3. právo na výběr – mnoho obchodních společností usiluje o upoutání pozornosti pomocí držení cen na nejnižší možné úrovni, s cílem pokrýt náklady a získat přiměřený zisk. Spotřebitel vybírá vhodnou kombinaci mezi kvalitou a cenou, 4. právo být vyslyšen – spotřebitel, který byl ošizen nebo si koupil výrobek či službu ve stavu, ve kterém neměla být, má možnost na náhradu.

35

4.4.2 Evropské společenství První strategie, přijatá Evropskou komisí v roce 1975, je označována jako Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice. Bylo uvedeno, že spotřebitelská politika má průřezový charakter a cíle byly postupně začleňovány do zvláštních politik Společenství. Pět základních práv spotřebitele podle Knoblochové (2007): 1. Ochrana zdraví a bezpečnosti – zahrnuje přísné normy na výrobu potravin, léčiv a dalších výrobků a požadavky na označování zboží, 2. ochrana ekonomických zájmů – spotřebitel je chráněn např. opatřením proti klamavé reklamě apod., 3. náhrada škody – dostatek rad a pomoci při nákupu vadných produktů, odškodnění za vady, 4. informace a vzdělávání – podpora spotřebitelských organizací, které testují potraviny a sestavují přehledy pro spotřebitele, 5. zastoupení – zástupce spotřebitele má právo se podílet na tvorbě spotřebitelské legislativy a podílet se na formulaci spotřebitelských politik. Základní cíle a obecné principy ochrany spotřebitele byly formulovány a deklarovány ve vládou schválených koncepcích spotřebitelské politiky, na jejich základě byla uskutečňována opatření v této oblasti v ČR. 4.4.3 Consumers International Mezinárodní úřad sdružení spotřebitelů (IOCU), dnes Costumers International (CI) deklaruje osm práv podle Matusikové (2006, s. 17): 1. Právo na uspokojování základních potřeb - nutných k přežití, např. přiměřená výživa, bydlení, ošacení, vzdělání, doprava atd., 2. právo na bezpečnost výrobků - ochrana zdraví a bezpečnosti, 3. právo na informace - dostatek relevantních informací o parametrech produktu, jeho užívání a o případných upozorněních, která souvisí s jeho nákupem a užíváním, 4. právo na (volný) výběr - kombinace kvality a ceny, 5. právo být vyslyšen a na zastupování - na místní, národní a mezinárodní úrovni, 6. právo na náhradu, odškodnění - za vadné produkty. Nutnost jednoduchých, přístupných a rychlých postupů pro řešení stížností a reklamací, 7. právo na spotřebitelskou výchovu - resp. vzdělávání spotřebitelů. Za účelem výchovy k racionálním postupům při nákupu, 8. právo na zdravé životní prostředí - k důstojnému a zdravému životu.

36

Spotřebitelská práva jsou rozpracována ve směrnici OSN jako zásady na ochranu spotřebitele. Každý stát přijímá vlastní politiku ochrany spotřebitelů podle specifických podmínek ve vlastní zemi. Komentář Práva spotřebitele jsou relativně často porušována, medializací prohřešků jsou výrobci, resp. prodejci pod tlakem. Kreč (2006, s. 34) sumarizuje nekalá jednání podniků vůči spotřebiteli. Tzv. šizení potravin není novinkou na trhu, v rámci výrobních úspor jsou výrobní postupy ochuzovány o základní složky potraviny a nahrazovány syntetickými či jinými náhražkami. K výrobě jogurtů jsou často používány odtučněná mléka, která bývají levnější. Kvůli chybějícímu tuku se poté musí pro zahuštění výrobku používat škroby nebo bílkovinové náhražky. Úspory jsou evidentní u množství ovoce v jogurtech, kde výjimkou není obsah 2 % ovocné složky. Do špekáčků a levných druhů salámů jsou přidávány rozemleté kůže a chrupavky. Drůbeží párky bývají z části naplněny směsí mletých kostí, na nichž zůstaly zbytky masa. Kabanos je často nastavován moukou a vysokým obsahem vody. Na trh se podle Kyši (2008, s. 36) dostávají výrobky, které jsou náhražkami původních běžných potravin. Tzv. šizené potraviny jsou správně podle legislativy označeny, do nedávné doby však ležely v blízkosti standardních potravin. Např. bochník sýra, který musí obsahovat mléčný tuk, má nově konkurenci v alternativě mlékárenského výrobku, která obsahuje rostlinný tuk. Rozdíl je cenový, není však tak výrazný jako u nákladů na výrobu. Kilogram mléčného tuku stojí přibližně 100 Kč, kilogram rostlinného tuku 30 Kč, přičemž jsou tyto výrobky vedle sebe prodávány ne s tak výrazným cenovým rozdílem. Mezi další falšované potraviny patří dále: žitný chléb (pšeničný chléb obarvený chemicky nebo cikorkou), tavený sýr (rostlinný tuk), jogurty (želatina, modifikovaný škrob, cukr), červené víno (obarvené bílé víno), med (nastaven cukrem a sirupem), džemy (náhrada dražšího ovoce jablky).

4.5 Povinnosti spotřebitele Ačkoliv je spojení „povinnosti spotřebitele“ relativně vzácné, je důležité se k němu vyjádřit a přímo jej definovat. Kromě práv má spotřebitel i povinnosti, které by měl ve svém vlastním zájmu dodržovat. Povinnosti spotřebitele jsou přehledně sumarizovány s doplněním práv, viz tabulka 1.

37

Tabulka 1: Práva a povinnosti spotřebitelů. Práva spotřebitelů na: Bezpečnost Výběr Odškodnění Informace Vzdělání Zastupování Základní potřeby Zdravé životní potřeby

Povinnosti spotřebitelů: Zájem o zdraví: aktivní zájem spotřebitele o své zdraví a kladení důrazu na prevenci. Odpovědné rozhodování: opatrnost v rozhodování a výběru zboží, zralá a kritická úvaha. Uplatnění nároku na odškodnění: prosazování práv a uplatňování nároku na odškodnění aktivním způsobem. Zájem o informace a práce s nimi: aktivní vyhledávání informace, objektivní posuzování. Vzdělávat se: nepřetržité seznamování se s novými právními předpisy a poznatky. Aktivní účast v ochraně spotřebitele: prosazování a ochrana zájmů společně. Uplatňovat nárok na základní potřeby: pro sociálně slabé občany. Dodržování ekologických pravidel: uznání osobní a společenské povinnosti uchovat přírodní zdroje a Zemi do budoucna.

Zdroj: Horová, Olga: Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie (s. 16).

4.6 Agrární sektor a potraviny Agrární (zemědělský) sektor se vyvíjel jako segment globální hospodářské politiky státu. Zemědělství je ze strany státu podporováno zejména ze dvou důvodů: 1. Potraviny jsou strategickou komoditou pro zachování lidstva, 2. zemědělství tvoří základní páteř komunit, které žijí ve venkovských oblastech. 4.6.1 Zemědělská politika Římskými smlouvami v roce 1957 byla přijata společná zemědělská politika (článek 3847), dále „SZP“. SZP se z počátku věnovala kvantitativnímu vymezení výroby a zajištění příjmů zemědělcům prostřednictvím ochrany cen, preferencí výrobků členských zemí ES a vzájemnou solidaritou. Konference ve Stresse v roce 1958 vložila do SZP požadavek na růst konkurenceschopnosti a zavedení společného finančního režimu pro SZP. Intervence ze strany ES byly úspěšné až do té míry, že evropský trh produkoval nadprodukci potravin a bylo nutné provést restrukturalizaci. Rok 1992 přinesl reformu SZP, označovanou také CAP I., která řešila vzniklé komplikace v oblasti podpor. V roce 2000 vznikla tzv. Agenda 2000, také označována jako CAP II., která byla ovlivněna nutností vytvořit „hospodářsky zdravé zemědělství“ s vyšší schopností konkurovat na světovém trhu. Agenda 2000 zahrnula do svých cílů ochranu spotřebitele, bezpečnost a kvalitu potravin. Na Agendu 2000 navázala výrazná reforma Mid Term Review v roce 2003, označována také jako „SZP 21. století“. Prioritami Mid Term Review byly kvalita

38

potravin, bezpečnost potravin, šetrnost k životnímu prostředí, tržní orientace a konkurenceschopnost. Mid Term Review stanovila jasná pravidla pro označování výrobků, ustanovení o welfare zvířat, kontrolu reziduí pesticidů a přísad v potravinách, přísné monitorovací a kontrolní systémy. Agrobyznys se skládá ze zemědělské prvovýroby, lesnictví, vodního hospodářství, dále potravinářského a krmivářského průmyslu, služeb pro zemědělství a potravinářský průmysl,

dodavatelských

odvětví

vstupů

do

zemědělství

a

potravinářství,

potravinářského obchodu a veřejného stravování. Agrobyznys tedy zahrnuje zemědělskou výrobu i výrobu potravin. 4.6.2 Potraviny Potraviny jsou vymezeny v ZPTV v § 2, jako látky určené ke spotřebě člověkem v nezměněném nebo upraveném stavu jako jídlo nebo nápoj, nejde-li o léčiva, omamné látky nebo psychotropní látky. Potravinou jsou i přídatné látky, látky pomocné a látky určené k aromatizaci, které jsou určeny k prodeji spotřebiteli za účelem konzumace. V užším pojetí slouží potraviny jako zdroj stavebních látek, tj. bílkoviny, zdroj energie, tj. tuky a cukry, a zajištění biochemických funkcí organizmu, tj. minerály a vitamíny. Potrava je podle Odstrčila (2006, s. 21) souborem látek, které člověk přijímá za účelem udržet základní fyziologické funkce. Člověk potřebuje přijímat potravu, protože vyvíjí mnoho činností a k tomu je nutné velké množství energie. Poptávka po potravinách je v současné době ve vyspělých zemích spíše statická. Všechny vlády hledají takovou formu potravinové politiky, která by zajistila, aby zemědělská produkce udržovala adekvátní zásoby a zabezpečila stabilní ceny potravin. V posledních letech dochází hlavně v ekonomicky rozvinutých zemích světa k neustále rostoucímu zájmu společnosti o otázky životního prostředí a škody, způsobované životnímu prostředí hospodářským rozvojem, což se projevuje v nárůstu poptávky po „nových“ produktech. Jedná se o biopotraviny, ekologicky šetrné provozy apod. Touha po čistém životním prostředí stála za implementací řady nových výrobních technologií. Spotřebitelské preference se mění směrem k produktům, které jsou přátelské vůči životnímu prostředí. Příklad V Kauflandu v Českých Budějovicích byly distribuovány v prosinci 2007 červiví sleďi. Sledě dodala firma Delimax z Hodonína. Sledě byli plně prostoupeni hlísticemi rodu Ancylostoma, vina spočívá na výrobci. Výrobky byly staženy a byl podán podnět veterinární správě k prošetření. 39

4.6.3 Aditiva Přídatné látky neboli aditiva jsou sloučeniny či směsi, které se přidávají do potravin při výrobě, zpracování nebo balení. Účelem použití aditiv je prodloužení trvanlivosti potraviny, zvýraznění nebo obnovení barvy potravin, zvýšení či regulace kyselosti, zahušťování apod. Aditiva jsou do potravin dodávána hlavně z technologických důvodů. Druhy a množství aditiv v potravinách jsou upraveny ve vyhlášce č. 298/1997 Sb. a ZPTV. Přítomnost aditiv v potravině musí být uvedena na obalu názvem nebo číslem, tj. kódem E, podle systému EU. Odstrčil (2006, s. 157) dělí aditiva na: − Přídatné látky: antioxidanty, regulátory kyselosti, náhradní sladidla, emulgátory, stabilizátory, melírující látky, modifikované škroby, zahušťovadla, zvlhčující látky, rozpouštědla atd. − Pomocné látky: silikonový olej. − Látky k aromatizaci. − Potravinové doplňky: vitamíny, minerály, esenciální mastné kyseliny atd. Používání aditiv se sebou nese řadu výhod. Zabraňují vzniku plísní a bakterií, oxidací, mohou zlepšovat chuť a vůni potraviny. Použití aditiv se sebou nese však i nevýhody, negativním účinkem může být potravinová alergie, rakovinotvorné látky. Dnes je časté nadměrné používání aditiv. Řada aditiv je v ČR zakázána, ale v EU ne, je zde zřejmá nejednotnost. 4.6.4 Biopotraviny Od roku 2000 se ČR zapojila mezi země, kterým není lhostejná ekologie a trvale udržitelný rozvoj. ČR přijala v tomto roce Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Moderní zemědělství nyní respektuje přírodní cykly, chrání a udržuje přirozenou úrodnost půdy, pomáhá zachovat stabilitu ekosystému a podporuje biodiverzitu. Základní znak ekologického zemědělství je podle Vaňkové (2008) hospodářský oběhový systém. Systém znamená to, že je půda osévaná každoročně jinými rostlinami, za účelem zachování výživných látek v půdě. V ekologickém zemědělství je omezeno či zakázáno použití látek a postupů, které zatěžují nebo znečišťují životní prostředí nebo mohou způsobit kontaminaci potravního řetězce. Biopotraviny neobsahují umělá barviva, konzervanty ani další aditiva, jsou vyrobeny bez použití umělých hnojiv a pesticidů.

40

Od roku 2005 slouží k označení biopotravin ochranná značka BIO, též zvaná biozebra či ekozebra, viz obrázek 2. K získání ochranné známky je nutné splnit přísné normy. K certifikaci a kontrole v systému ekologického zemědělství je pověřena zejména nevládní nezisková organizace KEZ, o.p.s. Obrázek 2: Biozebra.

Zdroj: < http://www.kez.cz/main.php?pageid=196 >.

4.7 Povinnosti potravinářského podniku V diplomové práci se zabývám ochranou spotřebitele ze strany výrobce potravin, kde nepředpokládám, že výrobce je vlastníkem obchodu, kde dochází k transakci mezi spotřebitelem a obchodníkem, např. supermarket či samoobsluha. Výrobce se může samozřejmě vertikálně integrovat dopředně i zpětně, ale v rámci diplomové práce pouze připouštím vliv na prodej v podnikových prodejnách. Ostatní vyjednávání ohledně ceny a dalších podmínkách odkupu výrobků od zpracovatelského podniku obchodnímu článku není předmětem analýzy a v rámci konkurenčních bojů je získání podrobnějších informací ze strany zpracovatelských podniků nereálné. Česká republika musela podle Dupala (2005, s. 4) transponovat tisíce předpisů do svého právního řádu. Potraviny jsou sektorem, kde se vzhledem k vysoké citlivosti do určité míry může projevovat prohlubující se regulace. Evropská potravinová legislativa prošla hlubokými změnami, které mají za cíl zajištění důvěry spotřebitelů v zemědělské produkty na vnitřním trhu EU. V členských státech EU je uplatňováno harmonizované právo, a to jak na úrovni horizontální, tj. hygiena, označování potravin, tak na úrovni vertikální, tj. konkrétní požadavky na skupiny potravin. Povinnosti jsou vymezeny v § 3 Zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, na tento zvláštní zákon odkazuje ZOS. Podnik musí dodržovat povinnosti, které vyplývají ze závazných předpisů ES. 4.7.1 Označování potravin Obecné požadavky na označení výrobků vychází z § 10 ZOS, kde je uvedeno, že výrobek musí být přímo viditelně a srozumitelně označen názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popř. dodavatele, údaji o hmotnosti nebo množství nebo

41

velikosti, popř. rozměru, dalšími údaji potřebnými podle povahy výrobku k jeho identifikaci popř. užití. Konkrétní požadavky jsou uvedeny v Zákoně č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, který stanovuje konkrétní požadavky na označování potravin. Suková (2006) definuje základní povinné údaje, které musí obsahovat potravina na místě v závislosti na tom, zda jde o potravinu balenou, zabalenou nebo nebalenou. Balená potravina obsahuje údaje přímo na spotřebitelském obalu nebo na vnějším obalu skupinového balení. Údaje musí být uvedeny srozumitelně, v českém jazyce, musí být na viditelném místě, snadno čitelné, nezakryté, nesmazatelné a nesmí být ničím překryty. Zásadně nesmí údaje přivádět spotřebitele v omyl záměrně ani nezáměrně. Příklad V únoru 2006 prováděla Agrární komora rozsáhlé namátkové šetření v hypermarketech v ČR, kde byla mimo jiné odhalena praktika přelepování doby spotřeby na výrobcích. Pro ilustraci připojeno foto.

a) Balená potravina Mezi základní údaje patří: -

název obchodní firmy, sídlo výrobce nebo dovozce, prodávajícího nebo balírny,

U právnických osob je uveden název a sídlo obchodní firmy, u fyzické osoby se uvádí jméno a příjmení, místo podnikání. Za potravinu zodpovídá ten, kdo je uveden na obalu bez ohledu na to, zda jde o výrobce či distributora. Zemi původu je nutné uvádět u ovoce, zeleniny a hovězího masa, jinak je dobrovolným údajem. Komentář Dochází k častým sporům mezi hypermarketem a výrobci potravin. Agrární komora přímo uvedla, že řetězce znehodnocují práci našich zemědělců a potravinářů. Proti nekalým praktikám Agrární komora v roce 2006 prováděla výrazné kontroly řetězců. Největší prohřešky byly spatřeny v oblasti kvality a označování potravin. -

název potraviny, její druh, skupina nebo podskupina potraviny,

42

Potravina smí být označena po splnění předepsaných ustanovení, vyhláškou je vymezena hlavní surovina nebo použitá technologie (např. tavený sýr). Název konkrétního výrobku je ustanoven v případě splnění požadavků, např. označení špekáček. Součástí názvu může být údaj o fyzikálním stavu potraviny nebo způsobu její úpravy, např. sterilované zelí. Obchodní název není povinný a nemusí být ani v českém jazyce, např. Flora. -

množství výrobku, hmotnost pevné složky potraviny,

Jde o jednotky hmotnosti nebo objemu podle druhu potraviny. Uvádí se počet kusů, pokud nemá spotřebitel možnost přes neprůhledný obal tento údaj zjistit. Počet kusů bez hmotnosti resp. objemu lze označit výjimečně. Skutečné množství je často ošetřeno zápornými hmotnostními a objemovými odchylkami, ke kladným odchylkám se nepřihlíží. Je-li potravina v nálevu musí být uveden hmotnostní podíl pevné složky v měrných jednotkách nebo procentech. -

datum použitelnosti u potravin podléhajících rychlé zkáze,

Datum použitelnosti (DP, angl. Use by Date) se skládá z konkrétního dne a měsíce, po kterém nesmějí být nadále prodávány ani jinak nabízeny, protože se považují za zdravotně závadné. Označení je obvykle: „spotřebujte do..“. Kometář Pokud je na obalu uveden údaj ve více jazycích, vždy je důležité hledat překlad do českého jazyka. Zajímavostí je, že slovenské „Spotrebujte do“ znamená v českém jazyce Dobu minimální trvanlivosti, nikoliv české „Spotřebujte do“. -

datum použitelnosti nebo datum minimální použitelnosti u zvláštních potravin,

Potraviny, které nepodléhají rychlé zkáze, jsou označovány datem minimální trvanlivosti (DMT, angl. Best before). Po uplynutí této doby mohou být potraviny dále distribuovány, ale musí být označeny a odděleny od standardních potravin. Označuje se obvykle „minimální trvanlivost do..“. Je-li datum minimální trvanlivosti kratší než tři měsíce, nemusí být uveden na obalu rok. Pokud je DMT delší jak tři měsíce a nepřesahuje 18 měsíců, nemusí být na obalu uveden den. Jestliže DMT je delší jak 18 měsíců, nemusí být uveden ani den ani měsíc. Na potravinářské zboží je záruční doba podle ObčZ v § 6

standardně stanovena na 8 dní, pokud je však lhůta k použití

vyznačena na věci, v obalu či návodu, skončí záruční doba až jejím uplynutím. -

manipulace a způsob použití,

-

složení potraviny podle surovin, případně informace o alergeních složkách a přídatných látkách,určení pro zvláštní výživu – dia výrobky apod.

43

Označení potraviny podle použitých surovin, přídatných látek, látek k aromatizaci, a potravních doplňků. Příklad Státní zemědělská a potravinářská inspekce v červnu 2007 odebrala vzorek mléčné čokolády, polský výrobce ZWC Milano K. Kotas, prodejce Tesco Stres ČR v Liberci. Čokoláda podle laboratorních rozborů nevyhověla požadavkům stanoveným právními předpisy na tuto potravinu. Potravina obsahovala pouze 16,8 % kakaové sušiny, avšak minimální podíl je 25 %, výrobce na obalu deklaroval 30 % podíl. Obsahovala 11,3 % rostlinného tuku, avšak maximální podíl je 5 %. Jde o klamavou obchodní taktiku. -

označení šarže, pokud není uvedeno datum minimální trvanlivosti či použitelnosti,

V případě, že může nesprávné zacházení s potravinou ohrozit spotřebitele, musí být základní údaje rozšířeny o: -

Údaje, jak potravinu vhodně skladovat, tj. teplota, vlhkost, světlo atd.,

-

údaje o způsobu použití, tj. návod k přípravě, pokud se potravina ředí, je nutné uvést poměr ředění,

-

negativní vliv na zdraví lidí, vystavení ionizujícímu záření, obsah látek např. chinin, kofein atd.

Další údaje: -

Výživové (nutriční) hodnoty, tj. obsah energie, bílkovin, sacharidů, sodíku a dalších látek,

-

účel, pro který je potravina určena,

-

třída jakosti,

-

doplnění dalších údajů závisí na jednotlivých vyhláškách pro konkrétní potraviny.

Komentář Pospěchová (2007, s. 83) uvádí dopady konzumace tzv. junk food na populaci. Obecně je jako junk food označováno nezdravé jídlo s nízkou výživovou hodnotou a vysokou energetickou hodnotou, jiný název je špinavé jídlo. Článek je reakcí na zákaz reklamy, která propaguje příliš tučné, slané nebo sladké jídlo, situace nastala v Británii. Autorka váhá nad úspěšností zavedení zákazu na populaci, výsledky mají mizivý vliv, navíc je označení některých potravin paradoxní, na černou listinu se dostalo: hamburgery, chipsy, camembert, některé cereálie, kešu oříšky, pizza či máslo, ale záhadně i: light margarín, olivový olej, nízkotučná majonéza apod. Vitvarová-Vránková a Pospěchová (2004, s. 38) uvádí souvislost konzumace špinavého jídla se společenským postavením rodiny. Na Západě je špinavé jídlo potravou nižších společenských vrstev. Dobře situované rodiny jsou v bufetech plných hamburgerů k vidění stěží.

44

Označení obalu podléhá také povinnosti, zejména pokud spotřebitel není schopen sám materiál obalu rozlišit. Jde např. o označení trojúhelníkem, který je složen ze tří šipek, který je kombinován se zkratkou nebo číselným kódem. Balení potravin je upraveno v ZPTV § 5. Je definována povinnost výrobce potravin používat takové obalové materiály, které: a.

Chrání potravinu před znehodnocením a znemožňují záměnu nebo změnu obsahu bez otevření nebo změny obalu,

b.

odpovídají požadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinami,

c.

senzoricky ani jiným způsobem neovlivní potravinu. Dnes je závažná i otázka obalu ve vztahu k životnímu prostředí. Recyklovatelnost

obalu může hrát významnou roli jak pro vlastníka společnosti, tak pro spotřebitele. Příklad Odhalování prohřešků je relativně časté u obchodních řetězců. Obchodní řetězce odebírají méně kvalitní potraviny a distribuují je v rámci konkurenčního boje za příznivější prodejní cenu. V Kauflandu v Hradci Králové byla odhalena v únoru 2007 červivá drůbeží paštika. Na případ upozornila TV Nova, Státní zemědělská a potravinářská inspekce zakázala prodej a začala jednat o uložení pokuty. Kaufland se hájil tím, že jedna konzerva měla porušený obal a další konzervy byly poškozeny. Za distribuci zkažených potravin zodpovídá obchodní řetězec a v rámci své podnikatelské činnosti je jeho povinností dbát o správné skladování. b) Zabalená potravina Jde o potravinu, která nebyla zabalena před zákazníkem, ale např. přímo v prodejně. Na obalu musí být vyznačen název firmy, která výrobek zabalila, název potraviny, údaj o množství, datum použitelnosti resp. trvanlivosti. Údaje mohou být rozšířeny o třídu jakosti, o upozornění na nepříznivý vliv na zdraví spotřebitele, o ošetření ionizací, případně další údaje podle komoditní vyhlášky. c) Nebalená potravina Vybrané údaje musí být označeny na viditelném místě např. u pultu formou cedule. Minimálně musí být označen název potraviny, množství, datum použitelnosti, resp. spotřeby. Údaje mohou být rozšířeny o jakost výrobku, o varování před některou ze složek potraviny, o ošetření ionizací. Další povinnosti jsou určeny komoditní vyhláškou.

45

4.7.2 Označování a technologie mlékárenských výrobků Mléko a mléčné výrobky uváděné na trh musí kromě základních požadavků na označování splňovat požadavky vyhlášky 77/2003 Sb., o mléce, mléčných výrobcích a tucích, požadavky veterinární vyhlášky 203/2003 Sb., o mléce a dále nařízení 2597/97/ES o mléce. Mléko a mléčné výrobky se všeobecně označují datem použitelnosti, pouze u trvanlivých výrobků, tj. po tepelném ošetření nad 100 °C, zahuštěných a sušených, se místo data použitelnosti udává datum minimální trvanlivosti a u tekutých výrobků zároveň i slovo „trvanlivé“. Mléko, které je přijato do mlékárny prochází základním ošetřením, jako jsou filtrace, standardizace tuku, tepelné ošetření a chlazení. Mléko Mléko musí být podle legislativy označeno obsahem tuku, výrazem vyjadřujícím tučnost a způsobem tepelného ošetření. Aby mléko nebylo zdravotně závadné, mléko musí být tepelně ošetřeno. Jediná výjimka je syrové mléko „ze dvora“. Existuje řada metod tepelného ošetření, jsou to např. pasterizace, vysoká pasterace, UHT či sterilace. Metody se liší dosaženou teplotou, teplotní výdrží a postupem provedení, čímž je dosahováno různé míry trvanlivosti. Vyskytují se určité rozdíly v chemických a senzorických vlastnostech mléka. Mléko je podle Odstrčila (2006, s. 110) emulze rozptýleného tuku a bílkovin ve vodě, dále obsahuje mléčný cukr, minerální soli, vitamíny. Hlavní složkou mléka je voda (cca 87-91 %), dále proteiny, volné aminokyseliny, sacharidy, minerální látky a vitamíny. Kvalita mléka závisí na mikrobiálním znečištění. Konzumní mléko, které je dostupné na trhu se liší podle obsahu tuku: a)

Plnotučné (standardizované) - obsah tuku nejméně 3,5 %, (členské státy mohou stanovit i další kategorii plnotučného mléka s obsahem tuku nejméně 4 %),

b)

plnotučné selské nestandardizované mléko – obsah tuku stejný jako byl v mléce po nadojení, ale nejméně 3,5 %,

c)

polotučné – obsah tuku mezi 1,5 % a 1,8 %,

d)

nízkotučné (odstředěné) nejvýše 0,5 % tuku. Pokud mléko není mlékárensky ošetřené, lze jej označit jako syrové, smí se prodávat

přímo spotřebiteli výhradně v místě produkce jako tzv. mléko ze dvora. Podmínkou pro prodej mléka ze dvora je, že pochází výlučně od zdravých zvířat z chovu, který není

46

nebezpečně nakažen, což musí schválit veterinární správa. Veterinární správa také provádí soustavnou kontrolu vzorků. Jako „čerstvé“ je možné označit tekuté mléko, které bylo tepelně ošetřeno pasterací, tj. zahřátí na teplotu nejméně 71,7 °C po dobu 15-40 sekund. Ke změnám struktury, složení a vlastností proteinů mléka dochází při pasterizaci, sterilizaci a fermentaci, také při zahušťování a sušení mléka. Cílem pasterizace je likvidace choroboplodných zárodků, kdy mohou nastat změny fyzikálních vlastností a biologické hodnoty. Jako „trvanlivé“ je možné označit mléko, u kterého byla trvanlivost prodloužena intenzivním tepelným ošetřením, např. metodou UHT nebo sterilací, tj. ohřev nad 100 °C. Sterilizace mléka, též ultravysoký záhřev mléka, je používána k výrobě trvanlivého (UHT) mléka. Při sterilizaci jsou zlikvidovány mikroorganizmy a nastanou fyzikální změny jako je zabránění oddělování fází, chemické a biochemické změny. V případě, když se jedná o jiné než kravské mléko, musí být označeno zvíře, z něhož mléko pochází, např. kozí. Mléko je přípustné obohatit o mléčné bílkoviny, minerální soli či vitamíny, u mléka je povoleno snížit obsah laktózy pomocí přeměny na glukózu a galaktózu. Údaj obsahující informace o obohacení s množstvím musí být uveden přehledně na obalu. Mléko a zahuštěný mléčný výrobek mít uveden obsah tuku v procentech hmotnostních. Mléčný nápoj Označení „mléčný nápoj“ může být použit u tekutých výrobků, které obsahují více jak 50 % mléka nebo syrovátky. Obdobně to platí pro použití slova „mléčný“ u jiných potravin. Další mléčné výrobky jsou obvykle označeny obsahem tuku, obsahem sušiny a použitými složkami k ochucení či sladidly. Zahuštěné mléčné výrobky

zahrnují

i obsah beztukové sušiny. Na trhu je dostupná řada mléčných nápojů, pro jejich správné označení je rozhodující použitá kultura a množství mléčné mikroflóry v 1 g výrobku, jak uvádí tabulka 2. Kysané výrobky tvoří širokou řadu výrobků. Výrobky se liší obsahem tuku, sušiny a použitou očkovací kulturou. Po základním ošetření následuje zahuštění, vysoká pasterace, zchlazení, zakvašení a různá délka zrání. Kysaný mléčný výrobek nebyl po kysacím procesu tepelně ošetřen. Kvalita kysaných výrobků závisí na obsahu látek, které brání řádnému rozvoji ušlechtilé mikroflóry. V ČR se vyrábí plnotučné acidofilní mléko, které má vysokou výživovou hodnotu. K výrobě kyselého mléka se používá pasterované mléko. Mléko se zchladí na teplotu

47

20 °C a naočkuje se zákysovou kulturou, poté je mléko naplněno do obalů a dozraje. K výrobě kefíru se mléko pasteruje při teplotě 95 °C po dobu 20 sekund. Potom je mléko rychle zchlazeno na teplotu 20 °C a naočkuje se kefírovou kulturou. Po zrání, které trvá cca 16 hodin, je naplněn kefír do obalů a zchladí se na teplotu nižší než 10 °C. Tabulka 2: Druhy mikroorganizmů v kysaných mléčných výrobcích. Název kysaného výrobku Acidofilní mléko Jogurty

Mléčná mikroflóra výrobku v 1 g 6 Lactobacillus acidophilus a další mezofilní, 10 příp. termofilní kultury bakterií mléčného Lactobacillus kvašení acidophilus protosymbiotická směs Streptococcus 7 salivarus subsp. Thermophilus a 10 Lactobacillus delbruecklii subsp. Bulgaricus

Použitá kultura

Kysané mléko, včetně monokultury nebo směsné kultury bakterií smetanového zákysu, mléčného kvašení podmáslí, kysané smetany zákys připravený z kefírových zrn, jehož mikroflóra se skládá z kvasinek zkvašujících laktózu Kluyveromyces marxianus i nezkvašující laktózu Kefír Sacharomyces unisporus, Sycharomyces cerevisiae, Sachyromyces exignus a dále Leuconostoc, Lactococcus a Aerobacter, rostoucí ve vzájemném společenství

Kefírové mléko

Kysaný mléčný s bifidokulturou

6

10

6

10 bakterie kvašení

mléčného

4

10 Kvasinky 6

10 zákys skládající se z kvasinkových kultur bakterie mléčného rodu Kluyveromyces, Torulopsis nebo kvašení Candida valida a mezofilních a termofilních kultur bakterií mléčného kvašení 2 10 v symbióze Kvasinky Bifidobacterium sp. v kombinaci výrobek 6 s mezofilními a termofilními bakteriemi 10 mléčného kvašení Bifidobakterie

Zdroj:. Máslo Máslo spadá pod roztíratelné tuky, jeho označování podléhá vyhlášce 77/2003 Sb. a nařízení 2991/94/ES. Aby výrobek mohl být označen za máslo, musí být vyroben výhradně z mléčného tuku, jehož obsah ve výrobku činí minimálně 80 % a maximálně 90 %, maximálně 16 % vody. Jde o emulzi vody v mléčném tuku. Kvalita másla je determinována chutí a vůní mléka, složením tuku, jeho kyselostí, fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Máslo je vyráběno ze sladké nebo zakysané smetany. Zakysaná smetana se používá zejména k výrobě pomazánkového másla. Po základním ošetření se z mléka odstředěním získá smetana, po jejím ošetření vysokou pasterací, deodorací a ochlazením se naočkuje. Po fyzikálním zrání a zmáselnění se vytvoří máselná zrna

48

a vedlejší produkt podmáslí. Máslová zrna se poté propírají a hnětou, upravuje se obsah soli a vody, poté se formují a balí. Výrobce smí označit máslo jako „čerstvé“, pokud má být máslo spotřebováno do 20 dnů od data výroby. Označit máslo jako „stolní“ lze pokud je skladované nejdéle 24 měsíců při mrazírenských teplotách, přičemž musí být uvedeno datum výroby. Máslo lze označit jako „tradiční“ pokud je stloukáno z mléka nebo smetany přímo. Splní-li výrobce přísná kritéria daná ES může použít pro výrobek označení „České smetanové máslo“. Technologie úprav potravin neprošla radikálními změnami. Stávající technologie jsou předmětem obchodního tajemství, pokud nejsou záměrně či povinně ze zákona uveřejněny. V současné době je výraznou technologií, která vzbuzuje kladné i záporné reakce, ošetření potravin ionizačním zářením. Uvedená technologie podle Dupala (2005, s. 64) snižuje riziko mikrobiologické nebezpečnosti potravin. Potraviny ošetřené zářením musí být označeny podle ZPTV v § 6 „ošetřeno ionizací“ nebo „ošetřeno ionizačním zářením“. Další uctívanou i zatracovanou technologií je genetická modifikace organizmů (GMO). Technologie čelí zejména etickým kritikám. 4.7.3 Kvalita potraviny Potravinářský podnik musí splňovat při výrobě produktů bezpečnostní kritéria. Kritéria byla stanovena za účelem, aby dostupné potraviny byly z hlediska složení, obalu a zacházení v souladu se zabezpečením spotřebitelova zdraví. Podnik je povinen dodržovat stanovené požadavky na zdravotní nezávadnost, jakost, přepravu, skladování a uvádění do oběhu potravin nebo surovin k výrobě potravin. Dále potravinářský podnik podle ZPTV musí splňovat technologické a hygienické požadavky. Konkrétní požadavky mohou být stanoveny zvláštními právními předpisy, popř. rozhodnutím příslušného správního úřadu, bez ohledu na to, v které fázi výroby se produkt nachází. K výrobě mohou být používány výhradně balené pramenité vody, balené kojenecké vody a balené přírodní minerální vody. Způsob úpravy vody je z bezpečnostního hlediska také určen. K přímému technologickému zpracování či k uchování potravin musí podnik používat pitnou vodu, jinou vodu smí podnik používat výhradně se souhlasem orgánu ochrany veřejného zdraví. Podnik k výrobě potravin smí používat potravní doplňky, látky přídatné a látky, které jsou určeny k aromatizaci, předepsaným způsobem. Obsah, podmínky a způsob použití těchto látek podléhá prováděcímu právnímu předpisu, popř. rozhodnutí příslušného

49

správního úřadu. Pitná voda nemusí být používána k dopravě nebo mytí zemědělských produktů a surovin, které jsou dále tepelně zpracovány. Voda v žádném případě nesmí mít vliv na zdravotní závadnost potraviny. Podnik musí splňovat požadavky na zdravotní nezávadnost, čistotu a identitu surovin a látek, které jsou stanoveny zvláštním právním předpisem, prováděcími právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného správního úřadu. Příklad V srpnu 2007 odhalila Státní zemědělská a potravinářská inspekce v jogurtech kontaminovanou látku E412. Jednalo se o jogurt Bodensee Fruchtjogurt Erdbeer, výrobcem byl Omira Oberland-Milchverwertig, GmbH, který distribuoval řetězec Tesco Stores. E412 je zahušťovadlo, které bylo kontaminováno dioxiny a pentachlorfenolem. 4.7.4 Provozní požadavky a kontrola Podnik je povinen oddělit prostory, které jsou určeny pro výrobu a zacházení s potravinami od jiných prostor. Podnik musí zajistit při výrobě a zacházení s potravinami stanovené hygienické podmínky a požadavky. Podnik musí používat pouze taková technická či technologická zařízení a technologické postupy, aby byla zajištěna zdravotní nezávadnost potravin. Podnik u vyráběných potravin je povinen provádět pravidelnou kontrolu, zda jsou dodržovány požadavky, které jsou stanoveny předpisy na zdravotní nezávadnost a jakost, a vést o tom evidenci. Podnik musí zajistit dohled nad dodržováním stanovených hygienických požadavků, provádí pravidelná proškolování zaměstnanců a seznamuje je s hygienickými podmínkami a požadavky podle pracovních činností. Podnik musí o tomto vést záznamy. Při výrobě potravin a zacházení s potravinami podnik musí používat předměty a materiály, které přicházejí do přímého styku s potravinami odpovídajícími požadavkům, které jsou stanoveny zvláštním právním předpisem. Podnik vede evidenci o provedené ochranné dezinsekci a deratizaci, které jsou zaměřeny na likvidaci původců a přenašečů nákaz či onemocnění. Pokud podniku schválí správní orgán použití látek, podnik musí dodržovat schválený rozsah značení těchto látek na obalu potraviny. Ve všech fázích výroby a uvádění do oběhu podnik určí technologické úseky, tzv. kritické body, v nichž hrozí největší riziko, že bude porušena zdravotní nezávadnost. Stanovení kritických bodů podléhá stanoveným předpisům, podnik provádí kontrolu kritických bodů a vede o tom evidenci. Podnik přizpůsobí zaměření, rozsah výroby,

50

dovozu a vývozu potravin hospodářským opatřením, která jsou uložena v krizovém stavu. Příklad Státní zemědělská a potravinářská inspekce v prosinci 2007 objevila při kontrole nealkoholického nápoje Jupí Ice Tea od firmy Kofola nevyhovující senzorické vlastnosti. Výrobek měl netypický chemický zápach, byl kalný a obsahoval sražené chuchvalce. Výrobek byl distribuován řetězcem Hypernova v Praze. Jsou prověřovány podmínky výroby a suroviny, z nichž je výrobek produkován.

4.8 Certifikáty Kromě ochranné známky Bio je na trhu řada dalších známek povinných i dobrovolných. Klasu A uděluje ministr zemědělství v rámci národního programu pro podporu domácích potravin, za splnění jistých nadstandardních kritérií. ISO 9000 je primárně zaměřena na „řízení kvality“ a ISO 14000 na „řízení životního prostředí“. Certifikace systému zdravotní nezávadnosti, zkráceně HACCP, je od roku 2000 povinná pro všechny výrobce potravin v ČR, je uložena ZPTV. Systém HACCP může být kontrolován dozorovými orgány státní správy. Tzv. systém kritických bodů zaměřuje pozornost především na prevenci a systematický přístup k včasné identifikaci nebezpečí zdravotní závadnosti a zamezení jeho vzniku. Komentář Čechtický (2006, s. 36) uvádí dopady tzv. „špekáčkové vyhlášky“, která byla schválena v roce 2003. Ministerstvo zemědělství ČR stanovilo základní suroviny pro dvacet druhů uzenin. Podrobně předepsala jejich konzistenci, vzhled, chuť a vůni. Dopad předpisu je hodnocen velmi pozitivně, dochází k preferenci kvalitnějších druhů uzenin spotřebitelem prostřednictvím označení. Podniky obcházejí nařízení a snaží se názvem přibližovat chráněným označením. Obsahem levných uzenin je ochuzen částečně nebo úplně o maso, jeho místo tvoří separát, který sice není závadný, ale se složením uzeniny nemá moc společného. Do uzenin jsou často přidávány jako výplň vepřové kůže, vepřové sádlo, hovězí lůj, voda, pšeničná mouka a škroby. Chráněná uzenářská označení: špekáček, kabanos, vídeňský párek, debrecínský párek, lahůdkový párek, jemný párek, ostravská klobása, junior salám, vysočina, poličan, herkules, lovecký salám, paprikáš atd. Klamná označení: perla ohňů, buřtík, špuntík, trampáček, opékáček atd. Certifikací se zabývá Sdružení pro certifikaci systému řízení jakosti (CQS), které vzniklo v roce 1993 sdružením organizací z oblasti zkoušení a certifikace.

51

4.9 Obaly Obaly podle § 5 ZPTV musí chránit potravinu před znehodnocením a znemožňují záměnu nebo změnu obsahu bez otevření nebo změny obalu. Obal musí odpovídat požadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinami. Obal nesmí senzoricky ovlivnit ani jinak ovlivnit potravinu. Obecně obal podle Horové (2006, s. 66) slouží k ochraně výrobku proti vnějšímu poškození, může také sloužit i k ochraně okolí před poškozením, které by mohl způsobit výrobek. Obal je samostatnou věcí, někdy však může být chápán jako příslušenství věci či jako součást. Příklad Kontejner k železniční přepravě je samostatnou věcí. Součást věci hlavní je vakuový obal uzeniny nebo plechovka limonády Fanta. Výrobky musí být prodávány v hygienicky nezávadných obalech, pokud to vyžaduje charakter výrobku. Upravit problematiku obalů bylo podle Matusikové (2006, s. 41) žádoucí v souvislosti s rostoucí spotřebou. Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech má chránit životní prostředí a předcházet vzniku odpadů z obalů, prostřednictvím snižování hmotnosti, objemu a škodlivosti obalů a chemických látek, které jsou obsahem obalů. Podle Zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, respektive Nařízení 97/129/ES musí být na obalech uvedeny dva údaje či grafické značky. Jde o údaje, jakým způsobem s obalem naložit, např. vratný obal, a z čeho je obal vyroben. Graficky jde o panáčka, který vhazuje obal do koše, viz obrázek 3, a trojúhelník z jednosměrných šipek s označením obalu. Označení pomocí panáčka, který vhazuje do koše odpad je nejčastějším druhem značení, znázorňuje to, co má spotřebitel provést po spotřebování výrobku s obalem, tj. vyhodit prázdný obal do koše. Panáček může být nahrazen větami např. Odložte na místo určené obcí k ukládání odpadu! Pokud je obal výrobku z materiálu, který může být nebezpečný a potřebuje speciální zacházení, je výrobce povinen výrobek označit, tj. např. Vratný obal! Nevhazujte do ohně – nebezpečí výbuchu! atd. V současné době platí, že značení pomocí panáčka je dobrovolné a platí značení podle zákona o odpadech a chemických látkách. Obrázek 3: Panáček vhazující odpad do koše.

Zdroj: < http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=689 >.

52

Označení pomocí trojúhelníku je doplněno uvnitř trojúhelníku z jednosměrných šipek číselným kódem, např. číselný kód 1 znamená materiál Polyethylentereftalát, s písmenným kódem PET, kdy spotřebitel odevzdá obal přímo do kontejneru na plasty nebo přímo na PET, číselný kód 7 označuje ostatní materiál. Značka trojúhelníku patří mezi „Omnius loop“, což zejména zdůrazňuje skutečnost, že obal může být dále využit. Obrázek 4: Trojúhelník z jednosměrných šipek.

Zdroj: < http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=689 >. Identifikační označení pro využití odpadů z obalů, tzv. identifikační značení, je možné použít: -

Identifikační kód a grafická značka,

-

pouze písmenný identifikační kód.

Identifikační kódy pro plasty, papíry a lepenky, kovy, dřevo, textil, sklo, viz příloha č. 6. Mezi další znak, který může být uveden na obalu je tzv. zelený bod. Zelený bod je dobrovolnou ochrannou známkou. Pokud je zelený bod znázorněn na obalu, znamená to, že za obal byl uhrazen finanční příspěvek do systému EKO-KOM, který zajišťuje zpětný odběr a využití obalového odpadu je v souladu se Směrnicí ES 94/62. Systém je veden autorizovanou společností EKO-KOM, a.s. Ochranou známku mohou používat podnikatelské subjekty, které podepsali s EKO-KOMem smlouvu o sdruženém plnění. Obrázek 5: Zelený bod.

Zdroj: < http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=96 >. Na obalu potravin je často uveden i čárový kód jako identifikační značka. Spotřebiteli přímo nic nesděluje, ale je pro něj podle Matusikové (2006, s. 86) prospěšná tím, že šetří čas při nákupu. Čárové kódy se využívají při skladování zboží, při jeho příjmu a výdeji, třídění, kontrole a evidenci. V poslední době se hovoří o dvojrozměrném čárovém kódu PDF 417, který se uplatňuje zejména v dopravě, knihovnictví apod.

53

5

VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE

Následující kapitola obsahuje stručnou odvětvovou analýzu mlékárenského průmyslu, na ni navazuje popis konkrétního podnikatelského subjektu, přístup podniku k ochraně spotřebitele a analýza výrobků. Na rozbor významných aspektů ochrany spotřebitele navazují doporučení pro spotřebitele a pro podnik, poté je praktická část shrnuta a diskutována v poslední subkapitole.

5.1 Odvětvová analýza K nástinu stávající situace v mlékárenském odvětví je optimální analýza konkurenčních sil. Zpracování mléka, výroba mlékárenských výrobků a zmrzliny byla označena v Odvětvové klasifikaci ekonomických činností (OKEČ) jako 15.5, přičemž zahrnovala oblast provoz mlékáren, výroba másla a sýrů (15.51) a výrobu mražených smetanových krémů a zmrzliny. K 1.1.2008 byla OKEČ podle ČSÚ (2008) nahrazena CZ-NACE. V CZ-NACE je výroba mléčných výrobků označena 10.5, přičemž zpracování mléka, mléčných výrobků a sýrů je pod 10.51 (činí cca 96 %) a výroba zmrzliny pod označením 10.52 (činí cca 4 %). Mlékárenský průmysl je podmnožinou zpracovatelského průmyslu, mlékárenství činí cca 15 % tržeb za vlastní výrobky a služby v běžných cenách celého zpracovatelského průmyslu, viz graf 1. Mlékárenský průmysl je 4. největší zpracovatelský průmysl v ČR. Graf 1: Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb v roce 2006 v běžných cenách. 15.1: Výroba, zpracování a konzervování masa a masných výrobků 15.2: Zpracování a konzervování ryb a rybích výrobků

19%

22%

1% 2%

15.3: Zpracování a konzervování ovoce, zeleniny a brambor 15.4: Výroba rostlinných a živočišných olejů a tuků

6% 15.5: Zpracování mléka, výroba mlékárenských výrobků a zmrzliny 15.6: Výroba mlýnských a škrobárenských výrobků

24% 7%

15%

4%

15.7: Výroba krmiv 15.8: Výroba ostatních potravinářských výrobků 15.9: Výroba nápojů

Zdroj: vlastní zpracování, data ČSÚ.

54

V mlékárenském odvětví působí přibližně 50 mlékáren s různou velikostí tržeb, odlišnou specializací a ostatními charakteristikami. Podle výše obratu jsou mlékárny znázorněny na grafu 2. Základní vstupní surovinou pro mlékárenský průmysl je mléko. Mléko nejvyšší jakosti třídy Q je vykupováno v současné době zpracovateli od zemědělců průměrně za 9,33 Kč na litr. Po masivním nárůstu cen mlékárenských výrobků ke konci roku 2007 a začátkem roku 2008 došlo k jejich poklesu. Panika způsobená růstem cen mlékárenských výrobků byla zdárně využita ke „slevovým“ akcím obchodních řetězců. Spotřebitel může podle Agrisu (2008) uskutečnit nejlevnější nákup másla a konzumního mléka v hypermarketech, na nejlevnější prodej sýrů a jogurtů se spíše soustředí diskonty.

P ov K un lta ín vs ké m lé ká M rn lé y ká rn a O le šn ic e

M lé ká

rn a

H lin sk o

000 000 000 000 000 000 000 0 D an on e

000 000 000 000 000 000 000

O LM A

7 6 5 4 3 2 1

M ad et a

Obrat v tis Kč

Graf 2: Pořadí mlékáren podle obratu v tis. Kč.

Mlékárna

Zdroj: vlastní zpracování, jednotlivé obraty z < http://ipoint.financninoviny.cz >. Český zpracovatel mléka má dvě specifika, že dostává subvence na export výrobků do třetích zemí a na prodej specifických výrobků v rámci EU. Odvětví je analyzováno pomocí Porterova modelu konkurenčních sil. Následující část ukazuje nabídku vybraných podniků, které mají největší vliv na tvorbu nabídky v celé ČR. 5.1.1 Porterův model pěti konkurenčních sil Odvětví je možné analyzovat pomocí Porterovy analýzy, která vychází z předpokladu, že odvětví je formulováno pěti konkurenčními silami, a to:


Bariéry vstupu – potenciální konkurence,




intenzita soupeření stávající konkurence,




existence substitutů,




vyjednávací vliv odběratelů,

55




vyjednávací vliv dodavatelů.

Analýzou mlékárenského odvětví se mimo jiné autory zabývali Erbes, Pošvář, Žufan (2008). 1. Bariéry vstupu – potenciální konkurence. Jde o oblast, jak ztížit vstup nového podniku do odvětví. Šmejkal (2007) uvádí, že odvětví, ve kterém se snadno začíná podnikat, nabízí většinou nízké výnosy a malé příležitosti růstu. Vzrůst poptávky v něm snadno uspokojí i nově vzniklá firma. Každou novinku lze v tomto odvětví rychle napodobit, a dohnat tak tzv. strategický průlom, který se inovující firmě podařil. Erbes, Pošvář, Žufan (2008) uvádí jako hlavní dva důvody pro sílící tlak potenciální konkurence snižování poptávky po mléce a proces koncentrace podniků. V poslední době snižují domácnosti svou poptávku po mléku a mléčných výrobcích, dochází ke změnám spotřebitelských preferencí a výživových zvyklostí populace. Na počátku devadesátých let vstoupily na trh nové firmy, docházelo ke zhuštění, kdy pár předních firem zvětšilo konkurenční rozsah z regionální na celostátní úroveň. Úspory z rozsahu mohou využívat pouze podniky s velkou kapacitou. Trh mlékárenství je vysoce nasycen, nově vznikající podnik nebude ihned produkovat obrovské množství různorodých výrobků pokud nebude mít zjištěn předběžný zájem o ně. Čím více je trh koncentrován, tím je menší šance, že vznikne nový obrovský podnik, který půjde do konkurenčního boje se stávajícími podniky. To způsobuje ztížení vstupu nového podniku do odvětví. Vybrané druhy produktů mohou být diferencovány. Zahraniční podniky k tomu, aby odlišily své produkty a získaly trvalou přízeň zákazníků, použily obrovské peněžní výdaje na propagaci, zejm. reklamu. Masivní reklamní kampaň např. na zahraniční jogurty Danone může znevýhodnit ostatní podniky, které si nemohou dovolit vynaložit stejné prostředky. Za účelem propagace produktů významných českých podniků, např. Olma či Madeta, musí být vynaloženy značné náklady. Nyní nastává přesun spotřebitelských preferencí od zahraničních k českým výrobkům, což má příznivý vliv na prosperitu českých podniků. Kapitálová náročnost může být další silnou překážkou vstupu do odvětví. Problém však není distribuovat nové produkty, ale dostat je k prodeji do obchodních řetězců. Vládní politika podle Erbese, Pošváře, Žufana (2006) výrazně ovlivňuje odvětví mlékárenství. Politika přímo působí na odvětví prostřednictvím určování standardů jakosti mléka a mléčných výrobků. Zprostředkovaně je ovlivňováno odvětví agrární politikou vůči producentům mléka, tj. dodavatelům. Politika se podílí na rozhodování

56

o výši výrobní a tím i výkupní ceny mléka, aby byl producentům mléka zajištěn přiměřený zisk a odbyt a zpracovatelům zabezpečen dostatek mléka jako kvalitní surovina za přiměřený zisk. V současné době probíhají jednání EFSA o mléku, které pochází z klonované krávy, definitivní stanovisko EU bude uvedeno v květnu 2008. Geneticky modifikované potraviny čelí nepřízni veřejnosti. Tyto nové potraviny mohou tvořit jak potenciální, tak stávající konkurenci v odvětví. 2. Intenzita soupeření stávající konkurence. Mezi podniky, které působí aktuálně na trhu zpracování mléka, je silná konkurence. Podniky na trhu využívají specifické technologie, které nejdou uplatnit v jiném odvětví. To je důvodem pro existenci překážek výstupu z odvětví, výsledkem je přítomnost více podniků rozdílné velikosti. Tržní podíl největší české mlékárenské firmy Madeta, a.s. činí 18 %, dalších pět firem sestupně uspořádaných obsluhuje následně dalších 28 % trhu. Přibližně polovina trhu je obsluhována velkým množstvím i značně malých zpracovatelů mléka. Konkurenční rozsah mlékárenských podniků je výrazně rozdílný. Podniky používají rozdílné strategie, např. agresivní strategie průniku na nové trhy, diversifikační či obranné strategie. Konkurenční prostředí není v mlékárenském odvětví příliš stabilní. 3. Existence substitutů. Spotřebitel, který výhradně nepreferuje nějaký výrobek, je snadněji nakloněn jeho změně. Dostupnost substitutů podle Šmejkala (2007) limituje cenu, za kterou je možno ještě výrobky nabízet, jelikož zákazník může na každý pohyb ceny reagovat snadným přechodem k substitučnímu výrobku. Výraznými substitučními výrobky v mlékárenském odvětví jsou máslo a rostlinné tuky, margaríny. Spotřeba másla se snížila, zákazníci přesunuli svůj zájem právě k rostlinným tukům, přesun byl způsoben změnami ve výživě člověka, nasměrováním ke zdravému životnímu stylu a zejména z důvodu nižší ceny. Výrobci másla se brání substitutům výrobou nových produktů, do nichž jsou přidávány rostlinné tuky apod. V mlékárenském odvětví je možné ještě uvést jako substituty mléko a sojové mléko, mléko a sušené mléko, jogurt a mléčný desert, tavený sýr a tavená pomazánka, sýr a alternativní mlékárenský výrobek s obsahem rostlinného tuku. U těchto náhradních potravin je zřetelný rozdíl v kvalitě a ceně.

57

4. Vyjednávací vliv odběratelů. Zpracovatelské podniky jsou ohroženi zejména silnou vyjednávací silou obchodních řetězců, a to maloobchodníků i velkoobchodníků. Obchodní řetězce za účelem zvýšení konkurenceschopnosti tlačí na nízké prodejní ceny prostřednictvím minimalizace nákupních cen. Jedná se zejména o velké obchodní řetězce např. Tesco Stores ČR, Ahold apod. Právě tlak na snižování cen zpracovatelů mléka a mléčných výrobků je velký, důvodem je převis nabídky nad poptávkou a nevýrazné rozlišení mléčných produktů. V této situaci je vyjednávací vliv odběratelů výrazný. Odběratelé, ale i koneční spotřebitelé svým jednáním významně ovlivňují výrobkovou strukturu. 5. Vyjednávací vliv dodavatelů. Vyjednávací vliv dodavatelů je zanedbatelný. Slabý vliv je způsoben velkou roztříštěností mlékárenského odvětví, je zde trend snižování počtu kusů krav a zároveň i přes exportní omezení existence vyšší produkce mléka nad spotřebou. Vyjednávací vliv mohou mít kvantitativně velcí producenti nebo producenti, kteří garantují trvalou vysokou kvalitu mléka. Dodavatelé mléka usilují o získání dlouhodobějších smluv o dodávání mléka, kde je zaručena přiměřená cena za mléko. V současné době však geografická poloha výrobce mléka a zpracovatele nehraje rozhodující roli, propojují se národní trhy.

5.1.2 Komparace nabídky Největšími zpracovateli mléka v ČR jsou Madeta, Olma, Danone, Mlékárna Hlinsko, Povltavské mlékárny, Kunín a Olešnická mlékárna. Mlékárenské podniky se snaží o maximální diferenciaci svých produktů, aby zvýšili svou konkurenceschopnost. Kromě diferenciace dochází i k rozšiřování výrobkových řad. Mlékárny často nevyrábí všechny mlékárenské produkty a specializují svou činnost např. výhradně na sýry apod. Tím dochází k tomu, že jedna mlékárna ani kvantitativně ani specifikací produktů neuspokojí poptávku. Některé mlékárny si konkurují v tomto smyslu více a některé méně, záleží to tedy na množství výrobků a specifikaci. Jihočeská Madeta zahrnuje osm specializovaných závodů. Dříve podnik vyráběl především sýry, v současné době Madeta produkuje 239 druhů výrobků s různými příchutěmi, velikostmi atd. Základním kamenem je tzv. Bílá řada, která zahrnuje dílčí řady, které mají v názvu přídavné jméno „Jihočeský“. Bílou řadu tvoří mléka, smetany, zakysané nápoje, jogurty, másla, tvarohy, přírodní sýry, tavené sýry a cottage. Kromě Bílé řady Madeta vyrábí řadu sýrů a mléčných desertů.

58

Olma je výhradně českou společností, která vznikla privatizačním projektem. Olma uvádí na trh pět výrobkových skupin, jsou jimi čerstvá a trvanlivá mléka a smetany; kysané mléčné výrobky a jogurty; deserty; máslo, máselné melanže a rostlinné tuky; sušená mléka. Každá řada zahrnuje velké množství konkrétních druhů výrobků. Danone je součástí koncernu Groupe Danone, což je jeden z největších světových potravinářských koncernů. Danone je největším producentem jogurtů v ČR, své výrobkové řady prezentuje na samostatných internetových stránkách, kde má zákazník možnost zjistit také nadstandardní informace o produktech. Samostatné internetové stránky jsou zaměřeny na užití cílovými skupinami, např. řada Prince je zaměřena na děti, Actimel na ženy, které preferují zdravý životní styl. Mlékárna Hlinsko vyrábí produkty pod označením Tatra. Hlinsko uvádí na trh osm výrobkových řad, některé jejich výrobky jsou velmi specifické a nemají konkurenci. Zahuštěné mléko či tuby zvané Pikao mají na trhu výhradní postavení. Společnost Kunín svou činnost soustředí do provozovny v Ostravě. Kunín vyrábí 140 druhů výrobků v sedmi výrobkových řadách. Názvy výrobků nenesou nějaké výjimečné označení, ale značí druh např. Kefírové mléko nízkotučné. Povltavské mlékárny patří do skupiny Groupe Soparind Bongrain. Mlékárna specializuje svou činnost na výrobu sýrů. Jde o tři typy sýrů, nejrozšířenější typ Sedlčanský, Lučina, Tartare. Mlékárna dále produkuje tvarohy. Nejvíce druhů výrobků uvádí na trh Madeta, její výrobky mají výhodu, že nesou tradiční názvy, které byly používány v historii a mají úspěch u spotřebitelů. Pomyslné druhé místo získala Danone, která zaměřuje své výrobky na cílové skupiny a jim také přizpůsobuje marketing. Dále se umístila Olma a mlékárna Kunín. Další mlékárny spíše doplňují nabídku na trhu a mají ve své podstatě menší roli.

5.2 Stručný popis podniku Mlékárna Olešnice, rolnické mlékařské družstvo, zkráceně zvané Mlékárna Olešnice, RMD, sídlí v Olešnici na Moravě, Tržní 376, 679 74 a do obchodního rejstříku byla zapsána v roce 1994. Struktura podniku je poněkud složitější, viz obrázek 6. Mlékárnu Olešnice, RMD vlastní česká společnost Interlacto, s.r.o. Mlékárna je od roku 2006 členem skupiny Interlacto Group, do níž patří také Moravia Lacto, a.s. a Bohemilk, a.s., Opočno a Jihlavské mlékárny, a.s. Mlékárna Olešnice vlastní dceřinou společnost Mlékárna Olešnice – MORAVA, a.s., která svou podnikatelskou činnost realizuje v distribuci a dovozu mléčných výrobků. Stávající logo používá Olešnická mlékárna od roku 2003 a je znázorněno na obrázku 7.

59

Obrázek 6: Organizační schéma.

Zdroj: Olešnická mlékárna: Výroční zpráva za rok 2006. Předmět podniku Mlékárna Olešnice, RMD je definován: -

Výroba mléčných výrobků,

-

obchodní činnost včetně zahraniční s výjimkou činností taxativně stanovených živnostenským zákonem,

-

výroba krmných směsí včetně jejich komponentů,

-

hostinská činnost.

I když mlékárna byla zapsána do obchodního rejstříku v roce 1994, podnik vznikl mnohem dříve, a to v roce 1937. Mlékárna v té době produkovala konzumní mléko, smetanu, máslo, podmáslí, tvaroh, zrající sýry a goudu. Během let mlékárna podstoupila velkou řadu výrazných rekonstrukcí. Nejsilnější změny přineslo však posledních deset let. Mlékárna podnikla zásadní změny, byla modernizována výrobní zařízení a rozšířeny výrobní kapacity se splněním přísných hygienických požadavků. Tím se podnik zařadil k významným podnikům, které zpracovávají mléko na českém trhu. Mlékárna také exportuje zboží do zahraničí. V současné době vykupuje mléko a smetanu v objemu 200 000 litrů za den, tento objem je možné dále navyšovat. Podnik se zařadil mezi významné výrobce másla, speciálních tvarohů, sýrových specialit a dalších mlékárenských produktů. Podnik exportuje zejména sýr akawi. Mlékárna Olešnice vyrábí řadu specifických bílých nezrajících sýrů, v této oblasti nemá schopného konkurenta, jde o sýr Vezír, Fakír, Gyros, Rabín atd. Prostřednictvím neustálých inovací a trvalého úsilí podniku obstát ve velmi silné konkurenci v odvětví je dosahováno přívětivých výsledků.

60

Obrázek 7: Logo Olé!

Zdroj: < http://www.mleko.cz/page.php?nazev=profil-spolecnosti>. V roce 2004 Olešnická mlékárna získala pro devět výrobků prestižní ocenění pro kvalitní české potravinářské a zemědělské produkty, značku Klasa A. V roce 2004 se Olešnický tvaroh jemný stal Mlékárenským výrobkem v kategorii Tvarohy a tvarohové výrobky. Cenu uděluje Ministerstvo zemědělství ČR a Českomoravský svaz mlékárenský.

5.3 Ochrana spotřebitele Podnik na svých internetových stránkách uvádí, že dbá na spokojenost spotřebitelů prostřednictvím produkce kvalitních výrobků v moderních a praktických obalech a zároveň poskytovanými službami. Stát chrání spotřebitele prostřednictvím nařízení, zákonů a norem. Mlékárna, aby uspěla na trhu a nebyla ohrožena případnými sankcemi, je povinna důsledně dbát na dodržování přísných norem. Ochranou spotřebitele jako takovou se nezabývá výhradní oddělení, ochrana je realizována formou plnění oněch nařízení ze strany státu a EU. Vztah společnosti ke spotřebiteli je trvale pěstěn, avšak zásadní roli hraje Státní veterinární správa ČR a Krajská hygienická stanice kraje Vysočina. Podnik je zavázán dodržovat podmínky ISO certifikátů. K orgánům veterinární správy patří Státní veterinární správa, krajské veterinární správy se svými inspektoráty v jednotlivých okresech, Městská veterinární správa v Praze a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. Státní veterinární správa ČR8 je orgánem státní správy v rezortu zemědělství, byla zřízena Zákonem č. 166/1999 Sb. Chrání spotřebitele před případnými zdravotně závadnými produkty živočišného původu, monitoruje a udržuje vhodnou nákazovou situaci zvířat, veterinárně kontroluje území ČR, chrání pohodu zvířat a aby zvířata nebyla týrána.

5.4 Certifikáty Podnik splňuje provozní požadavky na potravinářský podnik prostřednictvím držení certifikátu ISO, držení HACCP musí podnik splnit ze zákona. 8

www stránky organizace: http://www.svscr.cz/

61

5.4.1 ISO normy Podnik klade důraz na kvalitu surovin a výsledných výrobků. Je splňována řada požadavků veterinárních a hygienických norem EU, od roku 2004 se mlékárna stala držitelem certifikátu ISO 9002 a certifikátu ISO 14000. ISO 9000 a 14000 jsou označení rodiny norem. ISO zahrnují normy a směrnice, které souvisejí s řídícími systémy, a příbuzné normy, které upravují terminologii a specifické nástroje, jako je audit. Za účelem naplnění „spokojenosti zákazníka“ přijala Mlékárna Olešnice zásady jakosti, které se staly základem dosavadního certifikovaného systému jakosti podle normy ISO 90001:2000. Poté podnik věnoval úsilí na získání ISO 14000. ISO 14000 je certifikát enviromentálního managementu. Certifikát se zabývá vlivem na životní prostředí a je držen hrstkou podniků ve zpracovatelském průmyslu. Systémy managementu jakosti jsou rozvíjeny a neustále kontrolovány, tím je garantována standardnost a neustálé zlepšování všech činností Mlékárny Olešnice. 5.4.2 HACCP Analýza nebezpečí je rozpracovávána pro každý jedinečný výrobek. Jde o postup hledání kritických bodů, který je důkladně detailně rozkrokován. Konkrétní kroky jsou předmětem obchodního tajemství. V úvodní části formuláře HACCP je výčet konkrétních druhů nebezpečí, např. mikrobiologické nebezpečí. Výroba spočívá v krocích od přípravy výrobního zařízení až po expedici. Každý druh nebezpečí je konkrétně popsán pro každý krok po expedici prostřednictvím možného popisu nebezpečí, míry pravděpodobnosti, zdůvodnění, možného sledování, navržené meze, možná NO a záznamu. Každý výrobek má vypracovanou analýzu nebezpečí a kritické kontrolní body.

5.5 Analýza výrobků Dne 11.2.2008 byl proveden kontrolní nákup v obchodním domě Tesco Stores ČR v Brně na ulici Dornych 4. Nakoupení výrobků proběhlo přibližně v 11:00 hodin ráno. Nákup zde byl proveden z důvodu: 1. Nejširší výběr výrobků v Brně, 2. nerušený pohyb při výběru, 3. relativně příznivé ceny, 4. přívětivá poloha.

62

Pro srovnání byl vybrán vždy jeden výrobek Olešnické mlékárny a alternativní výrobek s co nejbližším označením. Problém spočívá v tom, že některé mléčné výrobky nesou svůj výjimečný název a výhradní složení, tím je komparace ztížena. Původní záměr spočíval v komparaci výrobků dvou přibližně stejně silných mlékáren, bohužel výrobní sortiment se u každé mlékárny různí, proto bylo přistoupeno k tomu, že jsou srovnávány výrobky Olešnické mlékárny s různými značkami výrobků a bylo především přihlédnuto k: 1. Shodnému popisu výrobku, 2. přibližně stejně velikému objemu resp. obsahu, 3. cenové srovnatelnosti, 4. nákup v jeden den na jednom místě. Všechny výrobky byly řádně opatřeny informacemi o ceně, kromě jednoho výrobku, viz dále. 5.5.1 Mléko Mléko je bezpochyby podle IDnes (2008b) jednou ze sporných potravin, existuje řada názorů, že mléko není potřebné k životu dospělého člověka a že je nevhodné svou skladbou pro každodenní stravování. Nezastupitelnou roli hraje mléko v životě dětí, kde je významným zdrojem vápníků a dalších živin. Poradci na výživu se neshodují na tom, zda mléko je základní potravinou pro dospělého jedince, bezpochyby se dá uvést, že základem by měla být střídmost ve stravě a ne trvalá konzumace jedné stejné potraviny. Mléko, které bylo porovnáváno, splňuje výše uvedené aspekty. Byla vybrána kritéria, která hrají významnou roli při výběru spotřebitele. Bylo srovnáváno OLMA – dobré mléko a Čerstvé olešnické mléko. OLMA, a.s. je druhým největším zpracovatelem mléka podle obratu, Olešnická mlékárna je na 7. místě. Na obrázku 8 jsou fotograficky znázorněny porovnávané výrobky z přední a zadní strany.

63

Obrázek 8: Komparace mléka.

Zdroj: vlastní zpracování. Tabulky 3 a 4 znázorňují uvedené informace o výrobcích, které byli znázorněny na obalu vybraného výrobku. Pravý sloupec je přesně doslovně opsán, jak byl přesně uveden výrobcem. Tabulka 3: OLMA – dobré mléko. Výrobce OLMA, a.s., Pavelkova 18, 772 11 Olomouc, Česká republika Podnázev řady Název Podnázev výrobku Množství Popis výrobku

Dobré mléko OLMA – dobré mléko Čerstvé mléko polotučné

1 litr Vysokopasterizované mléko polotučné. Nejméně 1,5 % tuku. Homogenizováno. Ošetřeno vysokou pasterací. Uchovejte při teplotě (2-8) °C. Spotřebujte do: uvedeno na hrdle lahve. Po otevření ihned spotřebujte. Nutriční hodnoty Průměrné nutriční hodnoty ve 100 ml: Energie 190 kJ/45kcal. 3,2g bílkovin, 4,6 g sacharidů, 1,5 g tuků. Obal PET láhev Označení obalu Panáček vhazující odpad do koše. Na dně lahve trojúhelník, který uvnitř obsahuje číslo 1, pod trojúhelníkem je zkratka PET. Doplnění Nákup Spotřeba Cena Certifikát

Bezlepkový výrobek 11.2.2008 21.2.2008 19 Kč Žádný

Zdroj: obal výrobku, vlastní zpracování.

64

Tabulka 4: Čerstvé olešnické mléko. Výrobce

Mlékárna Olešnice, a.s., 679 74, Olešnice na Mor., Česká republika, email: [email protected], online: www.ole.cz

Podnázev řady Název Podnázev výrobku Množství Popis výrobku

Olé! Čerstvé olešnické mléko polotučné Ecolean Čerstvé olešnické mléko

Obal

Sáček s ouškem tvaru džbánku, stojatý. Ecolean, tj. obal šetrný k životnímu prostředí.

Označení obalu

Panáček vhazující odpad do koše, vedle trojúhelník z jednosměrných šipek, který uvnitř obsahuje číslo 7.

Doplnění

Dnes doporučujeme Olešnický tvaroh premium, Olešnický tvaroh jemný a Olešnický tvaroh měkký. Zdraví z Moravského krasu. 11.2.2008 19.2.2008 20 Kč Klasa, ecolean

1 litr Vysoce pasterizované mléko polotučné. V čerstvém mléce získáváte potravinu s původní nesníženou výživovou hodnotou bez chuťových změn. Mléko je ošetřeno krátkým pasterizačním záhřevem a rychle zchlazeno. Tento způsob zpracování zaručuje zachování všech cenných živin v přirozeném a neporušeném stavu. Proto je čerstvé mléko lehce stravitelné a chuťově výborné. Uchovejte při teplotě 3 °C až 6 ° C, spotřebujte do data uvedeného na horním okraji obalu. Další informace Mléko je významným zdrojem vitamínu A, skupiny B a minerálních látek. Půl litru mléka obsahuje 75 % doporučené denní dávky vápníku. Nutriční hodnoty Prům. výživová hodnota na 100 ml: energie: 190 kJ/45kcal, bílkoviny: 3,3 g, tuk 1,5 g, sacharidy: 4,7 g, vápník: 124 mg.

Nákup Spotřeba Cena Certifikát

Zdroj: obal výrobku, vlastní zpracování. Obě mlékárny produkují polotučné mléko, které má některé shodné vlastnosti. Ačkoli tučnost u polotučného mléka se může pohybovat v rozmezí 1,5 až 1,8 g ve 100 ml, u obou výrobků dosahuje tučnost hodnoty 1,5 g na 100 ml. Údaj o tučnosti je mlékárna povinna uvést na výrobku. Obě mléka mají stejnou energii ve 100 ml, a to 190 kJ/45kcal. V hodnotě bílkovin je mírný rozdíl, Olešnické mléko obsahuje o 0,1 g bílkovin a 0,1 g sacharidů na 100 ml více než OLMA – dobré mléko. U bílkovin je vyšší hodnota přívětivá, u sacharidů příliš ne. V souvislosti s mléčným cukrem (laktózou) se lze poměrně často setkat v populaci s jeho intolerancí. Je nutné uvést způsob tepelného ošetření mléka, OLMA uvádí vysokou pasterizaci a homogenizaci, což je úprava emulze mechanickým způsobem z důvodu větší stability emulze, Olešnická mlékárna pouze vysokou pasterizaci. Označení názvu mléka jako „čerstvé“ je v souladu s použitou tepelnou úpravou, na označení „dobré mléko“ nejsou kladeny žádné požadavky. Použití pozitivního

65

přídavného jména je optimální strategií, jak dosáhnout úspěchu u spotřebitele, tj. že spotřebitel výrobek zakoupí opakovaně a bude výrobek doporučovat. Obsah mléka je standardní, v souvislosti se zdražováním mléka, které nastalo ke konci roku 2007, začaly některé mlékárny vyrábět i menší balení 0,5 litru. Mlékárna Olešnice na trh uvádí také mléko o obsahu 0,5 litru v obalu ecolean. Výrobci mohou na obale poskytovat libovolné dodatečné informace, pokud jsou přesné a nejsou zavádějící. Mlékárna Olešnice uvádí na obalu mléka mnohem více údajů než je povinna uvádět. Kromě vyzvednutí mléka jako potraviny představuje další svoje úspěšné produkty i s fotografiemi. Olešnická mlékárna používá dva druhy obalů na mléko. Pro toto srovnání bylo použito mléko v obalu, které bylo běžně dostupné za uvedených podmínek. Nevýhodou je, že nebylo možné zajistit podobný popř. shodný obal, bylo zde omezení ze strany obchodního domu Tesco Stores ČR, který v danou dobu kontrolního nákupu nedisponoval jinými výrobky. Mlékárna Olešnice zcela jednoznačně uvádí na trh výrobek v ekologicky šetrnějším obalu k životnímu prostředí než OLMA. OLMA mléko produkuje také v sáčcích, tzv. tašce a kartonu. Mlékárna Olešnice produkuje mléko také v kartonu a pro velkospotřebitele v sáčku o objemu 12 litrů. U srovnávaných obalů nabývá vyšší stability OLMA – dobré mléko, výrobek lze pohodlně zašroubovat. OLMA však používá obal, který není šetrný k životnímu prostředí. Obaly jsou u obou srovnávaných výrobků v souladu s legislativou. Obal čerstvého olešnického mléka obsahuje znázorněného panáčka vhazujícího odpad do koše a trojúhelník tvořený jednosměrnými šipkami, číslo 7 uvnitř trojúhelníku znázorňuje, že obal je vytvořen z „ostatních“ materiálů, tzn. z žádných, které jsou uvedeny v rozmezí 1 až 6. Obal OLMA – dobrého mléka obsahuje také panáčka, který vhazuje odpad do koše, a na dně lahve je tepelně vyražen trojúhelník uvnitř s číslem 1, pod trojúhelníkem je uvedena zkratka PET, což je v souladu s legislativou. Na spotřebu OLMY – dobrého mléka má spotřebitel v den nákupu ještě 11 dní, čerstvé olešnické mléko pouze 9 dní. Tato informace je však chybně uvedená, OLMA – dobré mléko uvádí, na svých internetových stránkách, že sledované mléko má trvanlivost 7 dní. OLMA tedy na jednom se zdrojů neuvádí platný údaj. Čerstvé olešnické mléko uvádí na internetových stránkách trvanlivost 10 dní, což je v souladu se zjištěnými fakty. Cena mléka z Olešnické mlékárny je o 1 Kč vyšší než cena mléka OLMA. Běžně se cena mléka za srovnatelných podmínek pohybuje mezi 18 Kč/1 litr v obalu UHT až 31

66

Kč/1litr v kartonu se šroubovacím víčkem. Cena hraje výraznou roli při výběru spotřebitele, proto jí je přikládán důraz. Čerstvé olešnické mléko vlastní oproti OLMĚ certifikát Klasa A, který mu byl udělen Ministerstvem zemědělství ČR za kvalitní český produkt. Klasa A je vysokým oceněním pro jednotlivý produkt i celou obchodní společnost, je kladně motivujícím prvkem při rozhodování o koupi výrobku a zároveň je známkou, že produkt je trvale vyhovující všem přísným povinným i nepovinným normám. Je nutné ocenit snahu Olešnických mlékáren vyjít zákazníkům vstříc. Oproti výrobku OLMA jsou na obale Čerstvého olešnického mléka uvedeny internetové kontakty, tj. emailová adresa a internetové stránky, což je náznak toho, že spotřebitel může přímo komunikovat s výrobcem. Tabulka 5: Srovnání mléka. Poř.č.

Suma

Kritérium 1 Cena 2 Označení složení 3 Chuť 4 Deklarované množství 5 Označení obalu 6 Manipulace 7 Šetrnost k ŽP 8 Spotřeba 9 Certifikáty X

OLMA Body Skóre 2 0,3 1 0,13 1 0,2 1 0,09 2 0,18 1 0,1 5 0,5 4 0,36 5 0,25 2,11 22

Váha 0,15 0,13 0,2 0,09 0,09 0,1 0,1 0,09 0,05 1

Mlékárna Olešnice Body Skóre 3 0,45 1 0,13 1 0,2 1 0,09 1 0,09 5 0,5 1 0,1 1 0,09 1 0,05 1,7 15

Zdroj: vlastní zpracování. Z hodnotící tabulky, která srovnává vlastnosti polotučných mlék, je zřejmé, že lepšího výsledku dosáhlo Čerstvé olešnické mléko. Mlékárna Olešnice získala výborné postavení zejména díky certifikátům a pečlivému značení všech informací, které by mohly zajímat spotřebitele. OLMA získala nesporně vysoké ohodnocení díky manipulačním možnostem s výrobkem. Pomyslné vítězství obdržela Mlékárna Olešnice. 5.5.2 Kysaný nápoj Na trhu existuje řada mléčných nápojů, které se navzájem liší v množství mléčných mikroflór. Aby byl označen výrobek správně, musí být splněna legislativní omezení a nesmí být klamán spotřebitel. Ke srovnání kysaných nápojů byly vybrány dva výrobky se stejnou příchutí, jahodovou, viz obrázek 9.

67

Obrázek 9: Komparace kysaný nápoj.

Zdroj: vlastní zpracování. Tabulka 6: Acidofilo. Výrobce Neuveden Prodejce

MEGGLE, s.r.o., Gotthardská 4/37, 160 00 Praha 6, www.meggle.cz

Země původu Podnázev řady Název Podnázev výrobku

Slovenská republika Kysaný nápoj Acidofilo jahoda pomáhá udržet vaše zažívání v rovnováze!

Množství Popis výrobku

450 g Složení: Mléko, ovocná složka jahodová 16 % (cukr, jahody, glukózový sirup, regulátory kyselosti: kyselina citrónová, citronan sodný; jahodové aroma, barvivo: karniny), smetanová kultura, probiotická kultura Lactobacillus acidophilus. Obsahuje živou mikrofloru. Tuk nejméně 3,0 %. Uchovejte při teplotě od 2 °C do 8 °C. Spot řebujte do data uvedeného na obalu. Acidofilo je kysaný mléčný nápoj obohacený probiotickou kulturou Lactobacillus acidophilus, která pozitivně ovlivňuje váš organismus. Probiotické kultury: -zlepšují trávení, -vytvářejí rovnováhu mikroflóry v tlustém střevě, -přispívají k omezení infekcí trávícího traktu, -celkově posilují imunitní systém.

Další informace

Nutriční hodnoty

Průměrná výživová hodnota ve 100 g výrobku: Energie 380kJ/92 kcal, Bílkoviny 2,7 g, Sacharidy 13,3 g, Tuk 3,0 g.

Obal Označení obalu Nákup Spotřeba Cena Certifikát

TetraPak Zelený bod 11.2.2008 3.3.2007 16,90 Kč Žádný

Zdroj: obal výrobku, vlastní zpracování.

68

Tabulka 7: Jovokoktejl. Výrobce Mlékárna Olešnice, a.s., 679 74, Olešnice na Mor., Česká republika, email: [email protected], online www.ole.cz. Podnázev řady Kysaný mléčný výrobek Název Jovokoktejl jahoda Podnázev výrobku Kysaný mléčný výrobek - jahoda. Množství 500 g Popis výrobku Složení: mléko, podmáslí, báze jahodová min 5 %, cukr, aroma přírodní a přírodně identické, tuk 0,8 %, modifikované škroby (E 1414, E 1450), smetanová a jogurtová kultura. Uchovejte při teplotě (4 až 8 °C). Minimální trvanlivost do: viz horní část obalu. Obsahuje lecitin. Dva obrázky s nákresem postupu otevření a užití výrobku. Nutriční hodnoty Neuvedeny Obal

Sáček s ouškem tvaru džbánku, stojatý. Ecolean, tj. obal šetrný k životnímu prostředí.

Označení obalu

Panáček vhazující odpad do koše, vedle trojúhelník z jednosměrných šipek, který uvnitř obsahuje číslo 7. 11.2.2008 20.2.2008 17,90 Kč Žádný

Nákup Spotřeba Cena Certifikát

Zdroj: obal výrobku, vlastní zpracování. Byly vybrány dva mléčné kysané nápoje, které mají podobné složení. V současné době je na trhu obrovské množství mléčných nápojů, např. acidofilní, kefírové, jogurtové atd. Byly vybrány dva výrobky se shodným popisem „kysaný nápoj“, aby byla umožněna srovnatelnost dat. Legislativa nevyžaduje, aby na obalu byl uveden výrobce, jak bylo již uvedeno výše, Jovokoktejl má na obalu uvedeného výrobce, na Acidofilu je uveden prodejce. Pro zákon to není údaj důležitý, pro spotřebitele tento údaj může být rozhodující. Již v označení se oba výrobky liší, Jovokoktejl užívá ve svém podnázvu přídavné jméno mléčný, Acidofilo nikoli. Vzhledem k tomu, že oba výrobky na prvním místě svého složení uvádí mléko, mohlo by se zdát, že mohou uvést přídavné jméno obě, rozdíl spočívá v tom, že jako „mléčný“ může být označen výrobek, který obsahuje více než 50 % mléka nebo syrovátky. O obsahu mléka není uveden ani jeden údaj. Kupodivu nejsou uvedeny na obalu u Jovokoktejlu průměrné nutriční hodnoty, Acidofilo hodnoty uvádí, i když to není jeho povinnost. Na internetových stránkách však Olešnická mlékárna průměrné nutriční hodnoty uvádí, je škoda, že je neuvádí i na obalu. Při výběru spotřebitele jsou tyto údaje důležité, ve srovnání s Acidofilem vlastní Jovokoktejl lepší nutriční hodnoty, a to ve 100 g: energie 271 kJ/66kcal, tuky 2,8 g, cukry 10,0 g, bílkoviny 0,9 g. Acidofilo je ve srovnání s Jovokoktejlem příliš tučné a sladké, má vysokou hodnotu energie, pro zdravý životní styl není nejlepší volbou.

69

Jovokoktejl i Acidofilo obsahují aditiva, tj. přídatné látky. Jovokoktejl obsahuje emulgátor E 1414, což je Solvarin DOB, tedy podle SZPI (2008c) acetylovaný škrobový difosforečnan, což je zahušťovadlo a stabilizátor. Jovokoktejl obsahuje i E 1450, to je podle SZPI (2008a) Škrobový oktenylsukcinát sodný (SSOS), tedy zahušťovadlo a stabilizátor. Zahušťovadla zvyšují viskozitu potraviny. Acidofilo obsahuje regulátory kyselosti, tedy kyselinu citrónovou a citronan sodný, dále obsahuje barvivo karnin. Aditiva musí být označena na obalu výrobku, což je splněno. Lecitin se skrývá pod označením E 322, má funkci antioxidantu a emulgátoru. E 1414 a E 145O byly označeny podle Potravinové alergie (2008) jako přísady působící nepříznivě, E 322 jako neškodná přísada. Jovokoktejl obsahuje pouze 5 % jahodové báze, zatímco Acidofilo 16 %, to může ukazovat na vyšší podíl ovocné složky. Oba výrobky obsahují smetanovou kulturu, avšak ve druhé kultuře se liší, Acidofilo uvádí probiotickou a Jovokoktejl jogurtovou. Smetanová kultura je základem, poté Jovokoktejl směřuje k jogurtovým nápojům a Acidofilo k produktům zakysaného mléka. Acidofilo je uloženo v obalu TetraPak, obal je tvořen z 75 až 80 % celulózy, obal je recyklovatelný u společnosti EKOKOM, a.s. Obal Jovokoktejlu je z ecoleanu, což je obal ekologicky šetrný k životnímu prostředí. Jovokoktejl je vyroben z tzv. ostatního materiálu, který lze dále použít, o čemž informuje trojúhelník z jednosměrných šipek. Na spotřebu Jovokoktejlu má spotřebitel 10 dní ode dne nákupu, na internetových stránkách je uvedena minimální trvanlivost 18 dní. Na spotřebu Acidofila je doba 22 dní, přičemž na internetových stránkách je uvedena minimální trvanlivost 12 dní, to je v rozporu. Zajímavostí je, že i když se jedná o srovnatelné výrobky, je Acidofilo označeno datem použitelnosti a Jovokoktejl datem minimální trvanlivosti. Označení Jovokoktejlu je tímto v přímém rozporu s Vyhláškou č. 77/2003 Sb. v § 3, odstavec 36. V konečném důsledku má tento fakt vliv na prodej po DMT či DP. Po uplynutí DP nesmí být výrobek dále distribuován, protože je zdravotně závadný, i kdyby fakt propadnutí byl přehledně u výrobku uveden. Jde o závažný rozpor. Cena obou výrobků je srovnatelná, liší se o 1 Kč, certifikát neobdržel ani jeden výrobek.

70

Tabulka 8: Srovnání kysaný nápoj. Poř.č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Suma

Kritérium Cena Označení složení Chuť Deklarované množství Označení obalu Manipulace Šetrnost k ŽP Spotřeba Certifikáty X

Váha 0,15 0,13 0,2 0,09 0,09 0,1 0,1 0,09 0,05 1

Meggle Body Skóre 2 0,3 1 0,13 1 0,2 1 0,09 1 0,09 1 0,1 3 0,3 3 0,27 5 0,25 1,73 18

Mlékárna Olešnice Body Skóre 2 0,3 2 0,26 1 0,2 1 0,09 1 0,09 5 0,5 1 0,1 5 0,45 5 0,25 2,24 23

Zdroj: vlastní zpracování. Vítězem je v bodovém hodnocení výrobek Acidofilo. Jako silnou výhodu Acidofila lze bezpochyby uvést dostatek informací na obale, snadná manipulace. Výhodami Jovokoktejlu jsou šetrnost obalu k životnímu prostředí a lepší průměrné nutriční hodnoty. Nevýhodou obou výrobků je mírný rozpor informací o spotřebě na internetu a na obalu. Pokud je garantována na obale doba minimální trvanlivosti delší než je garantována na internetu, působí to přinejmenším nevěrohodně. Je škoda, že Olešnická mlékárna nevyužila skrytého potenciálu, mohla uveřejnit na obalu více doplňkových informací. Je nutné si uvědomit, že existuje řada zakysaných mlék, které se liší od sebe typem mikrobiální kultury a odlišnou technologií

kysání, tj. doba a teplota kultivace.

Spotřebitel by měl vybírat spíše mléčné výrobky se sníženým obsahem tuku. 5.5.3 Máslo Máslo v dnešní době rozhodně netvoří základ vyváženého zdravého jídelníčku. Srovnávaná másla jsou zobrazena na obrázku 10. Obrázek 10: Komparace másla.

Zdroj: vlastní zpracování.

71

Tabulka 9: Máslo olešnické. Výrobce Podnázev řady Název Podnázev výrobku Množství Popis výrobku

Nutriční hodnoty

Mlékárna Olešnice, RMD, Tržní 376, Olešnice na Moravě, Česká republika, www.ole.cz Máslo olešnické Čerstvé mléko, zdravý den. 250 g Vyrobeno z pasterizované smetany. Obsah tuku minimálně 82 %. Minimální trvanlivost do data uvedeného na spodní části obalu. Uchovejte při teplotě 3 °C až 8 °C. Průměrná výživová hodnota ve 100 g: Energie 3 150 KJ (750 Kcal), mléčný tuk: 82,6 g, bílkoviny:0,6g, sacharidy: 0,8 g, vitamin E: 2,6 mg, vitamin A:0,6 mg, vitamin D: 1,2 mg, esenciální mastné kyseliny: 3,25 g.

Obal Označení obalu

Hliníková folie podlepená voskovaným papírem. Panáček vhazující odpad do koše, vedle trojúhelník z jednosměrných šipek, který nemá uvnitř číslo. Pod trojúhelníkem je zkratka C/PAP.

Nákup

11.2.2008

Spotřeba Cena Certifikát

8.2.2008 39,1 Kč Žádný

Zdroj: obal výrobku, vlastní zpracování. Tabulka 10: Máslo Alimpex Food. Výrobce Prodávající Název Podnázev výrobku Množství Popis výrobku Nutriční hodnoty Obal Označení obalu Nákup Spotřeba Cena Certifikát

Neuveden ALIMPEX FOOD, a.s., Černobrodská 1174, 190 00 Praha 9 – Kyje, Česká republika. Máslo 250 g Obsah tuku 82%. Minimální trvanlivost do data uvedeného na spodní straně obalu. Skladujte při teplotě od +4 °C do +8 °C. Neuvedeny Hliníková folie podlepená papírem. Panáček vhazující odpad do koše, vedle trojúhelník z jednosměrných šipek, který nemá uvnitř číslo. Pod trojúhelníkem je zkratka C/PAP. 11.2.2008 7.3.2008 24,90 Kč Žádný

Zdroj: obal výrobku, vlastní zpracování. Prodejní cena másla se ke konci roku 2007 výrazně zvýšila, v současné době se cena pohybuje od 21 Kč do 50 Kč. Byla vybrána dvě másla, která ležela přímo vedle sebe v obchodním řetězci. Olešnická mlékárna popisuje máslo více než je povinna. Alimpex Food splnila přesně legislativně předepsané požadavky. Označení „máslo“ mohou nést oba výrobky, protože splnily požadavek, že obsahují 80 až 90 % mléčného tuku. Máslo olešnické se dopustilo poskytnutí zavádějící informace prostřednictvím podnázvu „čerstvé mléko,

72

každý den“. Jako „čerstvé“ máslo může být označeno máslo se spotřebou do 20 dnů, jelikož Tesco Stores ČR porušila předpisy a prodávala máslo po době minimální trvanlivosti, byla hledána data přímo na internetových stránkách výrobce. Olešnická mlékárna uvádí, že minimální trvanlivost výrobku je 33 dní. Mlékárna neporušila legislativu, protože neuvádí na výrobku při dané trvanlivosti přídavné jméno „čerstvý“, avšak onen podnázev jistě nevědomě spotřebitele může zmást, či dokonce klamat. Olešnická mlékárna uvádí na internetových stránkách i výživové hodnoty výrobku, takže spotřebitel, který bude mít zájem o tyto informace si je může ihned bez obtíží vyhledat. Uvedení „firmy“ je poněkud spornou oblastí. Směrnice 2000/13/ES a její dopad v Zákoně č. 110/1997 Sb. ukazuje na nutnost uvést stanoveným způsobem na výrobku výrobce, dovozce, prodávajícího nebo balírnu. Je nutné uvést alespoň jeden z nich. Důležité je, aby z popisu bylo zřejmé, jakou funkci podnik zastává, např. prodávající. Olešnická mlékárna i Alimpex Food splnili tuto předepsanou povinnost, název podniku je doplněn funkcí. Obaly obou mlék jsou vyrobeny z kombinovaného materiálu, což značí písmeno C ve zkratce C/PAP. Zkratka PAP znamená, že obal je z papíru a lepenky. Skladovací podmínky jsou vzorně uvedeny u obou másel, Olešnická mlékárna navíc uvádí, z čeho je máslo vyrobeno. Nemilé překvapení spočívalo v datu minimální trvanlivosti Olešnického másla, ačkoli bylo v Tesco Stores ČR koupeno dne 11.2.2008, datum spotřeby bylo uvedeno 8.2.2008, Mlékárna Olešnice deklaruje na svých internetových stránkách dobu 33 dnů. Musím konstatovat, že nekalé praktiky obchodní společnosti Tesco Stores ČR jsou v konkurenci ostatních riskantní. Společnost nejen, že vědomě prodává zboží s prošlou dobou minimální spotřeby, ale ani toto zboží nemá řádně označeno, např. formou cedule, s nápisem zboží s prošlou dobou minimální trvanlivosti. Navíc v obchodě v regále s másly byly umístěny dvě cedule, na nichž bylo napsáno Máslo, 250 g, cena, ale nebyla zde uvedena značka másla a v regále bylo vystaveno cca pět druhů másel bez bližší specifikace. Tesco Stores ČR výrazně porušilo ochranu spotřebitele, klamalo jej a to svědčí o faktu, že spotřebitel by měl vybírat zboží u věrohodnějších společností. Nákup tzv. prošlého másla byl způsoben jistou nepozorností ze strany nakupujícího, před tímto regálem se kupilo velké množství nakupujících, kteří nebyli ochotni kohokoli k regálu pustit. Je nutno dodat, že se zvýšením ceny másla došlo k zajímavému ekonomickému jevu, někteří spotřebitelé začali hledat nejlevnější máslo v nabídkách obchodních řetězců. Společnost Globus ČR, která vlastní hypermarket v Ivanovicích,

73

musela přistoupit kvůli nebývale vysokému zájmu na množstevní omezení, např. že zákazník si může se sebou odnést maximálně 5 ks másla. Doba do vypršení minimální trvanlivosti je u másla Alimpex Food 26 dní, přičemž standardní doba je 40 dní. Olešnické máslo mělo prošlou dobu minimální trvanlivosti, což není však vina mlékárny, ale prodávajícího mlékárenských výrobků. Je těžké hledat, u koho se stala chyba, zda bylo dovezeno zboží s prošlou minimální trvanlivostí nebo nastala chyba v zásobování a Tesco Stores ČR neodhadlo množství, které lze prodat. Je to však výrobek Olešnické mlékárny, který byl prodáván s prošlou minimální trvanlivostí, což mu může kazit reputaci, v hodnotící tabulce je tedy toto kritérium zhodnoceno pouze z hlediska způsobu označení. Tabulka 11: Srovnání másla. Poř.č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Suma

Kritérium Cena Označení složení Chuť Deklarované množství Označení obalu Manipulace Šetrnost k ŽP Spotřeba Certifikáty X

Alimpex Food Body Skóre 3 0,45 2 0,26 2 0,4 1 0,09 1 0,09 1 0,1 2 0,2 2 0,18 5 0,25 2,02 19

Váha 0,15 0,13 0,2 0,09 0,09 0,1 0,1 0,09 0,05 1

Mlékárna Olešnice Body Skóre 3 0,45 1 0,13 1 0,2 1 0,09 1 0,09 1 0,1 2 0,2 2 0,18 5 0,25 1,69 17

Zdroj: vlastní zpracování. Z hodnotící tabulky je zřejmé, že oba výrobky dosáhly téměř shodného bodového hodnocení, i když Olešnická mlékárna vyšla s nepatrně lepším výsledkem. Hodnoty jsou téměř vyrovnány.

5.6 Shrnutí a doporučení Ve značení výrobku nebyl objeven prohřešek. Je možné vytknout poněkud zavádějící podtext označení másla, tj. „čerstvé mléko, zdravý den“. Obsahy zkoumaných výrobků byly v souladu s legislativou. Podnik uvádí na svých výrobcích více dodatečných údajů než je nezbytně podle legislativy nutné, což je velmi přívětivý a kladně hodnocený krok směrem ke spotřebiteli. Domnívám se, že tyto informace však u kysaného nápoje podcenil, neuvedení nutričních hodnot ho zbytečně staví do nepříznivé situace. Kysaný nápoj dosahuje výborných nutričních hodnot, je škoda se o tyto informace nepodělit se spotřebiteli. Deklarovaná množství naprosto vyhovovala uvedeným údajům. Složení výrobků odpovídalo standardu, vytknout by se dalo použití aditiv v Jovokoktejlu.

74

Použitá aditiva jsou sice legislativně v pořádku, ale existuje zde oprávněné riziko z možnosti potravinové alergie. Označení obalů výrobků bylo v naprostém pořádku, spotřebitel je jasně informován o tom, z čeho se daný obal skládá a jak s obalem po spotřebě produktu naložit. Data minimální spotřeby u másla a datum použitelnosti u mléka byla uvedena přehledně a čitelně. Označení kysaného nápoje datem minimální dobou trvanlivosti je v rozporu s legislativou. Uvedený rozpor byl oznámen podniku, avšak k datu vyvázání diplomové práce, se podnik ke zjištěnému nesouladu nevyjádřil. Olešnická mlékárna svým vztahem k životnímu prostředí je jistě nejlepším příkladem pro ostatní podniky a prospívá tím celé společnosti. Je patrné, že se mlékárna snaží o výrobu co nejekologičtějších obalů ve spolupráci se svými dodavateli. Její inovativní přístup a trvalá snaha zdokonalovat své produkty je velkou hrozbou pro konkurenty. Obaly, které šetří životní prostředí jsou však horší k manipulaci a proto je do budoucna určitě nutné dále vyvíjet obalové materiály a dále směřovat spíše k recyklovatelným obalům. Část výrobků obdržela ocenění, které se může stát rozhodující pro část spotřebitelů. Zavedením a dodržováním ISO norem se podnik zařadil mezi podniky s progresivním růstem. Jak je zřetelné ze situace, která nastala při koupi Olešnického másla, spotřebitel musí důkladně a důsledně sledovat data minimální spotřeby či použitelnosti. Obchodní praktiky obchodních řetězců nejsou však oblastí analýzy, která byla cílem diplomové práce. Samotné téma nekalých praktik by mohlo být předmětem jiné rozsáhlé závěrečné práce. Jistou nevýhodu spatřuji v tom, že nákup neoznačeného zboží s prošlou minimální trvanlivostí poškozuje jak jméno výrobce, tak i distributora. „Napálený“ spotřebitel může získat negativní postoj ke značce, za což není mlékárna odškodněna. Olešnická mlékárna by si měla vybírat spolehlivější obchodní partnery, distributory. Obrovské obchodní domy či hypermarkety jsou sice zárukou vyššího objemu prodaných výrobků, hrozí však, že bude poškozeno dobré jméno výrobce. Prodej v obchodních řetězcích podléhá také zákonům, které upravují ochranu spotřebitele. Podniku doporučuji: -

Dále pokračovat ve vývoji a rozvoji nových produktů a obalů,

-

pokračovat v systému ISO,

-

budovat ekologickou image,

-

vyjít vstříc spotřebitelům a zavést produkty pro štíhlou linii,

-

zavést řadu bioproduktů,

75

-

zvážit distributory,

-

sjednotit informace na obalu s informacemi poskytovanými na internetu.

Konkrétní doporučení ke zkoumaným výrobkům: -

Na másle neuvádět nápis „Čerstvé mléko, každý den“,

-

u obalů mléka a kysaného mléčného výrobku zvážit možnost zvýšení stability,

-

kysaný mléčný výrobek označit datem použitelnosti a doplnit nutričními hodnotami,

-

zvážit použití aditiv u kysaného mléčného výrobku.

Spotřebiteli doporučuji: -

Bděle sledovat obaly výrobků a popisy či cedule umístěné u výrobků,

-

v případě nejasností se informovat u personálu,

-

nevyhovující zboží reklamovat, pokud je na reklamaci právní nárok,

-

nepodléhat „akcím“ a zachovat si zdravý rozum,

-

vybírat výrobky odpovědně,

-

myslet na životní prostředí.

5.7 Diskuse V této části jsou diskutovány výsledky práce a související problematika. Při označení některých výrobků může dojít k rozkolu. Dříve velmi známý tavený sýr Javor byl oblíbený řadou generací, jeho výroba byla přerušena, nedávno se na český trh vrátil výrobek nazvaný „Javor jemný tavený“ od TPK Hodonín, s.r.o. Při hlubším pozastavení nad složením potraviny je zřejmé, že se o sýr nejedná, tedy podle legislativních omezení. Zde naráží spotřebitel na „není žalobce, není soudce“. TPK Hodonín neuvádí na výrobku slovo sýr, avšak v historickém kontextu se jeví označení minimálně jako neetické. Spotřebitel, který důkladně sleduje složení výrobku není oklamán, avšak ti, kteří těmto záležitostem příliš nerozumí se dostávají do situace, kdy jsou nevědomky klamáni. Společnost patří do skupiny Interlakto, to může mlékárnu jak omezit v managementu tak v dalších oblastech, naopak přínosem je bezpochyby možnost trvale zdokonalovat produkty a využívat vstup na nové trhy. Výhodou pro podnik je znalost regionálního trhu a dobrá pověst v odvětví. Otázka volby distributora je diskutabilní, spojit svou činnost s jedním z největších distributorů je jistě přínosné pro zvýšení tržeb a rozšíření výrobků na trhu, avšak pokud

76

distributor poškozuje dobré jméno mlékárny tím, že např. prodává mlékárenské výrobky bez označení a po době splatnosti, čelí mlékárna pochybám, jakou cestou se vydat. U řady podniků samozřejmě vítězí zisk, pověst je předmětem spíše dlouhodobějšího uvažování. Výsledky a logické konstrukce práce byly konzultovány v pobočce Sdružení obrany spotřebitelů, na ulici Křenová 151/47, v Brně. Poněkud vlažný přístup k potravinové problematice mne překvapil. Očekávala jsem zapálenost pro věc a vzhledem k tomu, že pracovníci zastupují tak výraznou organizaci, i vyšší odbornost. Je otázkou diskuse, jaké množství přídatných látek je v obsahu výrobku ještě únosné. Domnívám se, že pokud šunka dušená obsahuje 12 tzv. Éček, není tato situace v pořádku. Spotřebitel se tak může dostat do situace, kdy volí menší zlo, nikoliv vybírá z nejlepších potravin tu optimální. Řada potravin je v dnešní době falšována a dochází k tomu, že za originálně označenou potravinu, např. čerstvé máslo, si spotřebitel sáhne hlouběji do kapsy, ale obsah výrobku je zaručen. Dá se i diskutovat rozšiřující se trend spotřeby biopotravin. Standardní potraviny jsou nahrazovány biopotravinami. Biopotraviny nakupují nejčastěji ženy na mateřské dovolené a lidé s lepší finanční situací.

77

6

ZÁVĚR

V diplomové práci jsem se zabývala problematikou ochrany spotřebitele ve vztahu k potravinám. Pozornost byla věnována analýze mlékárenského podniku, zejména otázce, jak se podnik staví k ochraně spotřebitele, jak je ovlivněn ve své činnosti. Vymezený cíl práce byl splněn, konkrétní příklady porušování práv spotřebitele a komentáře prováděly teoretickou část diplomové práce. Ekonomický přínos diplomové práce spočívá v nastínění stávající situace a aplikaci aktuální legislativy na konkrétní potravinářský podnik. Podnik nefunguje ve vzduchoprázdnu, ale je umístěn v dynamickém prostředí, které ho do značné míry limituje. V dnešní době přebujelé administrativy je poměrně náročné přizpůsobit svoji podnikatelskou činnost tomu, aby vyhověla všem nastaveným požadavkům. Pro zpracovatele mléka to znamená, aby byl v souladu vývoj, výroba a prodej produktů. V oblasti výroby se jedná zejména o optimální složení, zdravotní nezávadnost, správné označení výrobku a obalu, uvedení nutných informací na obalu atd. Zpracovatelský podnik čelí obrovské řadě regulací, které primárně pochází od Evropských zákonodárců, poté jsou zařazovány do české legislativy. Činnost analýzy byla

ztěžována

průběžným

zařazováním

novelizací

do

právního

prostředí.

Zpracovatelský podnik čelí zejména kontrolní činnosti veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Výrobky podniku jsou po umístění na trh pod dozorem České obchodní inspekce, v obchodě však již zodpovídá za veškeré povinnosti obchodník, nikoliv výrobce. Činnost podniku je značně limitována legislativou, která je podnikem průběžně sledována a implementována do provozu. Podnik si uvědomuje, že spokojený spotřebitel je velmi důležitý, a proto se snaží neustálým vývojem produkovat nové výrobky v ekologicky šetrných obalech. Tímto přístupem se Olešnická mlékárna řadí mezi významné konkurenty na trhu. Olešnická mlékárna bezpochyby patří mezi výrazné mlékárenské společnosti. Tento moderní zpracovatelský podnik si důsledně brání své know how. Ochrana spotřebitele je v Olešnické mlékárně na velmi vysoké úrovni. Podnik splňuje veškerá legislativní omezení až na drobný prohřešek ve značení data použitelnosti. Má a cíleně si pěstuje výbornou pověst prostřednictvím kvalitních produktů v ekologicky přívětivých obalech. Jako výborný koncept spatřuji postoj podniku k životnímu prostředí. Jde o společensky odpovědný postoj. Doporučení pro konkrétní výrobky, pro podnik a pro spotřebitele jsou obsahem části Shrnutí a doporučení. Zásadní informací je, že spotřebitel musí být bdělý a ostražitý

78

vždy za všech okolností. Podnik musí ohleduplně vyrábět, protože jak pravil Ivan Sergejevič Turgeněv: „Příroda není chrám, ale dílna, ve které je člověk dělníkem“. Vymezené cíle byly ve stanovené šíři a časovém harmonogramu splněny. Zjištění: 1)

Neustálé novelizace předpisů vedou k tomu, že podnik musí neustále sledovat dynamický vývoj legislativy a její dopady na svou podnikatelskou činnost.

2)

Zpracovatelský podnik v ČR čelí velkému množství legislativních omezení, která jsou přijímána v souladu se členstvím České republiky v Evropské unii.

3)

Mlékárenský podnik se pohybuje ve vysoce konkurenčním prostředí, jde o oligopol s prvky monopolistické konkurence. Podniky si důkladně chrání obchodní tajemství.

4)

Olešnická mlékárna se staví zodpovědně a v souladu s legislativou k ochraně spotřebitele. Pozitivně hodnocení zaslouží proaktivní přístup mlékárny ke spotřebiteli a životnímu prostředí.

5)

Olešnická mlékárna označuje své výrobky v souladu s legislativou, výjimku tvoří označení kysaného mléčného nápoje datem minimální trvanlivosti. Legislativa žádá označení datem použitelnosti.

6)

Životní prostředí se stává výrazným faktorem při výrobě a výběru mléka a mléčných výrobků.

7)

Spotřebitel musí být neustále ve střehu, znát a hájit svá spotřebitelská práva.

79

7

SEZNAM LITERATURY A POUŽITÝCH ZDROJŮ

Použitá literatura: [1] ČECHTICKÝ, Tomáš. Opečeme si separát. Týden. 18.9.2006, č. 38/2006, s. 36-43. [2] BEČVÁŘOVÁ, Věra. Přednášky z předmětu Regionální, agrární a enviromentální politika EU vyučovaného na PEF MZLU v ZS 2007 (24.9.2007-23.12.2007). [3] BÍLÁ, Milena a kolektiv. Podnik a odvětvové vztahy (Tržní struktura mlékárenského průmyslu). Případová studie z předmětu Manažerská ekonomika vyučovaného na PEF MZLU v ZS 2007 (24.9.2007-23.12.2007). [4] DUPAL, Libor. Rádce spotřebitele: Rizika při nákupu zboží . 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 254 s. ISBN 80-251-0507-5. [5] HOROVÁ , Olga. Ochrana spotřebitele. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 136 s. ISBN 80-245-0690-4. [6] HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. 185 s. ISBN 80-245-1106-1. [7] HULVA, Tomáš. Právo ochrany spotřebitele pro neprávníky. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006. 360 s. ISBN 80-7357-172-2. [8] KREČ, Luboš. V ráji levných pomazánek. Týden. 6.2.2006, č. 6/2006, s. 34-38. [9] KYŠA, Leoš. Jídlo s falešným úsměvem. Týden. 18.2.2008, č. 7/2008, s. 34-38. [10] MATUSIKOVÁ, Lucja. Ochrana zájmů spotřebitele. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2006. 131 s. ISBN 80-7248-357-9 . [11] ODSTRČIL, Jaroslav. Chemie potravin . 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 164 s. ISBN 807013-435-6 . [12] PELIKÁN, Tomáš. Poskytovatel služby a spotřebitel. 1. vyd. Praha: Spotřebitel, 2006. 207 s. ISBN 80-239-4294-8. [13] POŠVÁŘ, Zdeněk; ERBES, Jiří. Management I.. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002. 156 s. ISBN 80-7157-633-6. [14] POSPĚCHOVÁ, Petra. Děti, pozor, hnusojídlo. Týden. 29.1.2007, č. 5/2007, s. 83-84. [15] VITVAROVÁ-VRÁNKOVÁ, Karolína, POSPĚCHOVÁ, Petra. Žaludek jako popelnice. Týden. 11.10.2004, č. 42/2004, s. 36-43. Právní předpisy [16] Vyhláška č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky,

80

mražené krémy a jedlé tuky a oleje [online]. Ministerstvo vnitra ČR, c2005, 2008 [cit. 2008-01-30]. Dostupný z WWW: . [17] Zákon č. 40/1964, občanský zákoník [online]. c2004-2008, 2008 [cit. 2008-0310]. Dostupný z WWW: . [18] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, [online]. c2004-2008 , 2008 [cit. 200803-10].

Dostupný

z

WWW:

. [19] Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků [online]. Ministerstvo vnitra ČR,

c2003-2008,

2008

[cit.

2008-02-14].

Dostupný

z

WWW:

. [20] Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele [online]. Ministerstvo ČR, c20032008,

2008

[cit.

2008-03-10].

Dostupný

z

WWW:

. [21] Zákon č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích [online]. Ministerstvo vnitra ČR, c2003-2008 , 2008 [cit. 2008-02-14]. Dostupný z WWW: . Použité elektronické zdroje: [22] Agris: Podíl a ceny českých a zahraničních mléčných výrobků na trhu ČR [online]. c2000-2008,

2008

[cit.

2008-04-02].

Dostupný

z

WWW:

. [23] Attorney Search Network: About Consumer Protection [online]. c2000-2008, 2007

[cit.

2007-11-13].

Dostupný

z

WWW:

. [24] Český statistický úřad: Klasifikace ekonomických činností [online]. c2007, 2008 [cit.

2008-02-27].

Dostupný

z

WWW:

. [25] EKO-KOM: Značení obalů [online]. c2006 , 2008 [cit. 2008-02-13]. Dostupný z WWW: . [26] ERBES, Jiří, POŠVÁŘ, Zdeněk, ŽUFAN, Pavel. Agris: Analýza mlékárenského

81

odvětví v ČR [online]. Česká zemědělská univerzita v Praze a Ministerstvo zemědělství ČR , c2000-2008 , 2008 [cit. 2008-03-01]. Dostupný z WWW: <www.agris.cz/etc/textforwarder.php?iType=2&iId=125376&PHPSESSID=71> [27] Euroskop.cz: Politika ochrany spotřebitele v EU [online]. Vláda ČR, c2006-2007, 2008

[cit.

2008-02-10].

Dostupný

z

WWW:

. [28] KADLÍKOVÁ, Lenka. Příroda.cz [online]. c2008, 2008 [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-2787. [29] KAROLOVÁ, Jana. Sdružení obrany spotřebitelů: Spotřebitelská výchova [online].

c2007,

2007

[cit.

2007-02-05].

Dostupný

z

WWW:

. [30] KNOBLOCHOVÁ, Věra. Obecně ke spotřebitelské legislativě [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, c2005 , 12.1.2006 [cit. 2007-11-12]. Dostupný z WWW: . [31] KNOBLOCHOVÁ, Věra. Strategie spotřebitelské politiky na unijní úrovni [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, c2005, 25.5.2007 [cit. 2007-1112]. Dostupný z WWW: . [32] Kontrola ekologického zemědělství [online]. c2005 , 2008 [cit. 2008-03-19]. Dostupný z WWW: . [33] Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně : Analýza konkurenčních sil v odvětví [online]. c2005 , 2008 [cit. 2008-02-20]. Dostupný z WWW: . [34] Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně : Firma a životní prostředí [online].

2003,

2007

[cit.

2007-11-11].

Dostupný

z

WWW:

. [35] IDnes.cz : Hradecký Kaufland prodával červivou paštiku [online]. MAFRA, 19982007, 2008a [cit. 2008-02-05]. Dostupný z WWW: . [36] IDnes.cz : Mléko: spojenec, nebo nepřítel? [online]. c1998-2008, 2008b [cit. 2008-

82

03-18]. Dostupný z WWW: . [37] I-POINT : Vyhledávání subjektu [online]. Česká kapitálová informační agentura, c2002,

2008

[cit.

2008-03-01].

Dostupný

z

WWW:

. ISSN 1214-2131. [38] Olešnická mlékárna : O společnosti [online]. c2008, 2008 [cit. 2008-01-24]. Dostupný z WWW: . [39] PICKOVÁ, Ivana. Business center.cz : Kdy je podnikatel spotřebitelem? [online]. c1998-2008,

2008

[cit.

2008-02-09].

Dostupný

z

WWW:

. [40] Potravinová alergie : Emulgátory [online]. c2005-2007, 2008 [cit. 2008-02-20]. Dostupný z WWW: . [41] PŘIKRYL, Pavel. TEST - Hypermarkety [online]. Q-magazín, c2008, 2008 [cit. 2007-02-05]. Dostupný z WWW: . [42] Příroda.cz : Jak správně třídit odpad - značení obalů [online]. c2007, 2008 [cit. 2008-02-02].

Dostupný

z

WWW:

. ISSN 1801-2787 . [43] Sdružení obrany spotřebitelů : Tři sta druhů potravin má údaje o obsahu energie a živin

[online].

c2008,

2008

[cit.

2008-02-27].

Dostupný

z

WWW:

. [44] SMRTKOVÁ, Zdena. Spotřebitel.cz : Obecné otázky ochrany spotřebitele [online]. c2007,

2008a

[cit.

2008-02-05].

Dostupný

z

WWW:

. [45] SMRTKOVÁ, Zdena. Spotřebitel.cz : Prostředky ochrany [online]. c2007, 2008b [cit.

2008-03-09].

Dostupný

z

WWW:

. [46] Státní veterinární správa České republiky [online]. c2006, 2008 [cit. 2008-02-27]. Dostupný z WWW: . [47] Státní zemědělská a potravinářská inspekce : Mezinárodní seznam látek s číslem E

83

[online].

c2002,

2008a

[cit.

2008-03-19].

Dostupný

z

WWW:

. [48] Státní zemědělská a potravinářská inspekce : Přílohy k Vyhlášce 77/2003 Sb. [online].

c2002,

2008b

[cit.

2008-02-10].

Dostupný

z

WWW:

. [49] Státní zemědělská a potravinářská inspekce : Tabulka emulgátorů [online]. c2002, 2008c

[cit.

2008-02-06].

Dostupný

z

WWW:

. [50] SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin [online]. Ústav zemědělských a potravinářských informací, c2006 , 2008 [cit. 2008-02-05]. Dostupný z WWW:. ISBN 80-7271-174-1. [51] ŠMEJKAL, Václav. Firemní strategie pro jednotný trh - analýza odvětví [online]. 1997-2007

[cit.

2007-11-29].

Dostupný

z

WWW:

<www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikatelske-prostredi/firemni-strategie-projednotny-trh/1000520/6665/>. [52] ŠMÍDTOVÁ, Martina. Inspekce zastavila prodej nekvalitních džemů [online]. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, c2002, 2008 [cit. 2008-02-05]. Dostupný

z

WWW:

. [53] ŠMÍDTOVÁ, Martina. Kofola stahuje z obchodů zapáchající ledový čaj [online]. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, c2002, 2008 [cit. 2008-02-05]. Dostupný

z

WWW:

. [54] ŠMÍDTOVÁ, Martina. Potravinářská inspekce upozorňuje spotřebitele na jogurty, které mohou obsahovat kontaminovanou látku E412 [online]. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, c2002, 2008 [cit. 2008-02-05]. Dostupný z WWW: . [55] ŠMÍDTOVÁ, Martina. Tesco muselo stáhnout tisíce čokolád. SZPI zahájila

84

správní řízení [online]. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, c2002, 2008 [cit.

2008-02-05].

Dostupný

z

WWW:

. [56] TOULA, Tomáš. Vývoj oblasti ochrany spotřebitele v EU od počátků v r. 1951 až do současnosti a jeho odraz v komunitární legislativě [online]. Sdružení obrany spotřebitelů, c2007, 06.07.2007 [cit. 2007-11-12]. Dostupný z WWW: . [57] VALLOVÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v ČR a EU [online]. Juristic, 2007, 4.4.2007

[cit.

2007-11-12].

Dostupný

z

WWW:

. ISSN 1802-789X. [58] VAŇKOVÁ, Petra. Sdružení obrany spotřebitelů : Proč bio kvalita [online]. c2008,

2008

[cit.

2008-03-03].

Dostupný

z

WWW:

. [59] Výroční zpráva za rok 2006, Olešnická mlékárna. [60] ZIMMELOVÁ, Lenka. Inspekce přikázala stáhnout červivé sledě z Kauflandu [online]. MAFRA, c1998-2007, 2007 [cit. 2008-02-05]. Dostupný z WWW: .

85

8

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK

Tabulka 1: Práva a povinnosti spotřebitelů.................................................................... 38 Tabulka 2: Druhy mikroorganizmů v kysaných mléčných výrobcích. ............................ 48 Tabulka 3: OLMA – dobré mléko. .................................................................................. 64 Tabulka 4: Čerstvé olešnické mléko................................................................................ 65 Tabulka 5: Srovnání mléka. ............................................................................................ 67 Tabulka 6: Acidofilo........................................................................................................ 68 Tabulka 7: Jovokoktejl. ................................................................................................... 69 Tabulka 8: Srovnání kysaný nápoj.................................................................................. 71 Tabulka 9: Máslo olešnické. ........................................................................................... 72 Tabulka 10: Máslo Alimpex Food................................................................................... 72 Tabulka 11: Srovnání másla. .......................................................................................... 74 Graf 1: Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb v roce 2006 v běžných cenách....... 54 Graf 2: Pořadí mlékáren podle obratu v tis. Kč. ............................................................ 55

Obrázek 1: Porterův model............................................................................................. 12 Obrázek 2: Biozebra. ...................................................................................................... 41 Obrázek 3: Panáček vhazující odpad do koše. ............................................................... 52 Obrázek 4: Trojúhelník z jednosměrných šipek. ............................................................. 53 Obrázek 5: Zelený bod. ................................................................................................... 53 Obrázek 6: Organizační schéma..................................................................................... 60 Obrázek 7: Logo Olé! ..................................................................................................... 61 Obrázek 8: Komparace mléka......................................................................................... 64 Obrázek 9: Komparace kysaný nápoj. ............................................................................ 68 Obrázek 10: Komparace másla....................................................................................... 71

86

9

PŘÍLOHY

1.

Použité zkratky.

2.

Statistické údaje o diplomové práci.

3.

Zásady směrnice.

4.

Související zákony.

5.

Schéma Hulva.

6.

Identifikační kódy.

87