1. Úvod. 1.1 Cíl práce

1. Úvod 1.1 Cíl práce

"Pro krajinné ekology jsou Nové Mlýny nádhernou experimentální plochou. A podle mě je to jejich jediný užitek. Díky studiím tam dělaným budeme muset trochu přepsat učebnice dendrologie. Dočtete se v nich, že vrbové semeno má krátkou klíčivost - tam se ukázalo, že to není pravda. I po několikaměsíční proluce, kdy jsme nepředpokládali, že se na obnaženém dně vrba uchytí, bylo na 1 m² až 120 vrbových semenáčků", řekl Doc. Antonín Buček z Mendelovy univerzity v Brně.

K snad nejvíce negativním stránkám výstavby Novomlýnských nádrží patří to, že jejich vybudováním zanikl rozsáhlý komplex lužního lesa, jehož kvalita a přirozenost byla ve střední Evropě podle velkého množství odborníků z různých odvětví unikátní. A právě se zničením takto ekologicky hodnotné lokality a jejím přetvořením do současné podoby se nedokázalo smířit mnoho ochránců přírody. Naproti tomu i v dnešní době, poté co byly potvrzeny některé předpokládané katastrofální důsledky pro zdejší lužní krajinu, si někteří vodohospodáři stojí za svými názory o vhodnosti a nezbytnosti vybudování tohoto vodního díla v takovém rozsahu, jak jej známe dnes. Došlo již k mnoha sporům, které většinou přetrvávají i nadále a některé se dokonce vyhrotily natolik, že bylo nutno je řešit soudní cestou. Avšak ani ta dostatečně neuspokojila obě znepřátelené strany. Kompromis se zdá být bohužel nedosažitelný a dá se s velkou pravděpodobností očekávat, že dojde k dalším střetům. Právě neshody tohoto charakteru mají významný vliv také na sukcesní procesy probíhající na obnažených dnech ve střední (Věstonické) nádrži. Vývoj biocenóz na těchto ostrůvcích již několik let intenzivně sledují odborníci a to především z řad botaniků. Jedním z projektů je také soustavné sledování vývoje společenstev vrby bílé (Salix alba). Jde o jednu z nejvýznamnějších dřevin měkkého luhu a tak se vývoj společenstev právě tohoto druhu může stát ukazatelem stupně, rychlosti a úspěšnosti sukcesních procesů v daných podmínkách. S čímž dále neodmyslitelně souvisí pro velký počet vědních disciplín zajímavá příležitost zkoumat tyto procesy přímo při jejich průběhu

10

v přírodních podmínkách a ujasnit si některé zásadní údaje týkající se obnovy lužních ekosystémů. Ať už se jedná o studium vlastností semen, schopnosti semenáčků přežít v ne zcela příznivých podmínkách, rychlosti s jakou na zdejších sledovaných plochách dochází k nástupu dřevinné vegetace, či jejího zcela mimořádně intenzivního růstu, jsou všechny tyto údaje velmi cenné a mohou do budoucna sloužit například při tvorbě prognóz souvisejících s přirozenou obnovou. Cílem práce však bylo především uspořádat a zhodnotit rozsáhlý dokumentační materiál a literární zdroje, které se věnují problematice Novomlýnských nádrží před a po jejich vybudování. Zejména šlo o to, zaměřit se na průběh sukcese společenstev vrby bílé (Salix alba) na nově vybudovaných ostrovech ve střední Novomlýnské nádrži. Z hlediska studia vývoje společenstev vrb byl při dříve prováděných výzkumech kladen důraz na růstové změny na úrovni orgánů jako jsou například tloušťkový přírůst kmene, charakteristiky listoví a letorostů. Dále se odborníci zabývali růstovými změnami na úrovni jedince a společenstva a to změnami v zásobě dendromasy a akumulované biomasy. Díky poskytnutým údajům bylo v této práci následně možno provést jednoduché porovnání srovnatelných údajů týkajících se hmotnosti sušiny. Kromě již vyhodnoceného materiálu ze studií prováděných na dané lokalitě v minulých letech bylo nutné zpracovat část podkladů shromážděných v roce 2005, která se týká kořenového systému. Vyhodnocení získaných údajů, které by se při provádění obdobné analýzy v následujících letech mohly stát důležitým podkladem, je součástí této práce. Dále pak byla na základě vlastního pozorování zhodnocena úspěšnost části akce Dno a to konkrétně vitalita přenesené populace sněženek předjarních (Galanthus nivalis) v lesním porostu přiléhajícím k horní Novomlýnské nádrži. Tyto výsledky mohou pomoci ocenit nezištnou snahu všech ochránců přírody, kteří se zmíněné akce dobrovolně účastnili. Učiněné poznatky získané po porovnání údajů z předchozího rozsáhlého výzkumu prováděného na daném území a výsledky analýzy kořenového systému z roku 2005 snad v budoucnu přispějí k větší přesnosti prognóz o průběhu ecese a následné sukcese alespoň v podobných přírodních podmínkách a stanou se dostatečnými argumenty při snahách odborníků a ochránců přírody poskytnout krajině možnost, aby se sama vyrovnala s často neuváženými zásahy.

11

1.2 Základní údaje o lokalitě

Lokalita se nachází na území panonské provincie, severopanonské podprovincie. (Culek,

1995)

Ze severopanonské

podprovincie

zasahuje

na

Moravu

pouze

Dolnomoravský úval na hranici mezi Moravou, Slovenskem a Rakouskem. Je to sníženina o ploše 965 km2, její povrch má střední výšku 183,2 m. Je vyplněn neogenními a čtvrtohorními usazeninami. Osu tvoří široká niva Dyje. Podprovincie je navíc ovlivněna i sousedními podproviciemi Západokarpatskou a Hercynskou. Podle fytogeografického členění České republiky leží území v oblasti Panonského termofytika.

Vodní dílo Nové Mlýny leží v Dolnomoravském bioregionu, který se rozkládá v jižní části Moravy a zabírá široké nivy Dyjskosvrateckého a Dolnomoravského úvalu. Dále směrem k jihu bioregion přesahuje až do Rakouska a také na Slovensko, přičemž v České republice zabírá plochu 605 km2. Bioregion je z největší části tvořen širokými říčními nivami, náležícími do 1.vegetačního stupně, které jsou místy viditelně ovlivněny podmínkami panonské provincie. Přestože území bylo od pravěku osídleno a v dnešní nivě vznikala významná centra už od dob Velké Moravy, zachovaly se zde lužní pralesy a nivní louky. I přes narušení vodního režimu vodohospodářskými úpravami zde má řada druhů a společenstev nejreprezentativnější zastoupení v rámci celé České republiky. Mnoho rostlinných druhů vyskytujících se dále směrem na jih, či východ od našeho území, má právě zde hranici svého areálu. Příkladem může být i jasan úzkolistý. Velmi vysoká je zde rozmanitost druhů ať už rostlinných, nebo živočišných. K obohacení mohlo dojít zejména splavenými druhy. I přes provedené vodohospodářské úpravy a znečištění na řece Moravě, zde má také fauna široké spektrum organismů. Lokálně se však vyskytují i netypické části bioregionu. Ty leží především ve vyšších částech širokých niv, v blízkosti vrchovin, odkud přitékají jejich řeky ( např. niva Svratky pod Brnem, Dyje pod Znojmem) a svými podmínkami se tak mírně odlišují od charakteristických částí. Proto v těchto odlišných částech chybí některé typické náročné teplomilné druhy a naopak sem sestupují druhy z vrchovin. Lužní společenstva a orná půda jsou svým zastoupením v současnosti vyrovnané, avšak luk je málo, časté jsou vodní plochy, které se však od sebe navzájem výrazně liší svou hodnotou. (Culek, 1995)

12

2. Přírodní poměry 2.1 Přehled vývoje osídlení krajiny

Okolí Novomlýnských nádrží patří k nejstarším osídleným územím České republiky. Vliv člověka na krajinu se datuje již od počátku neolitu. (Domek a kol., 1967) Důvodem byly příznivé klimatické i půdní podmínky. S rozvojem zemědělství tento vliv zesílil a došlo k intenzivnímu přetváření krajiny. Navzdory této skutečnosti a díky členitému reliéfu a pestrým geologickým i klimatickým podmínkám si území zachovalo pozoruhodnou rozmanitost flóry a vegetace. Převážná část území byla zkulturněna. Na hůře přístupných místech jsou zachována přirozená společenstva. Již koncem starší doby kamenné se zde objevila tábořiště lovců mamutů. Jejich sídliště na jižní Moravě vymezují ústřední oblast samostatného místního vývoje ve střední Evropě, který je pro charakteristické rysy v kultuře nazýván podle naleziště u Pavlova „pavloninem“. Některé znaky, hlavně umělecké projevy, ho spojují s východním okruhem mladopaleolitických kultur. Ve střední době kamenné zde žili lovci a rybáři. Zvláště intenzivně byla oblast osídlena prvními zemědělci v mladší době kamenné od 5. tisíciletí př. n. l. Archeologické nálezy dokazují, že bylo využíváno člověkem již v době bronzové. Na několika místech byly nalezeny i stopy pobytu lidí z počátku doby železné a později i Keltů a Germánů. Slované, kteří zde žili v patriarchálních velkorodinách, se živili zemědělstvím a chovem dobytka. Lov byl jen doplňkem jejich výživy. K rozvoji výroby a zvýšení zemědělské produkce došlo především v 8. století. K částečnému odlesnění, které výrazně změnilo charakter krajiny, došlo nejpozději v mladší době bronzové. Těžba dřeva pro stavební účely a na otop poté přetrvávala po celý středověk a právě výrazné odlesnění se datuje do období středověku, v němž se také začala projevovat určitá izolovanost z hlediska dopravy, kterou způsobovaly pásy zamokřených, či částečně zatopených niv. Střediskem se na dlouho dobu stalo město Mikulov a v jistém období také Vídeň. Brno nebylo příliš významné a až na tereziánskou silnici z Brna přes Pohořelice do Mikulova se zde nevyskytovala žádná významná dopravní komunikace. Což mělo zásadní vliv v době průmyslové revoluce, kdy nebyla tato oblast ideálně dostupná a dobře propojená a zůstala z velké části zaměřena pouze na zemědělství, které zde má však vynikající podmínky. (Domek a kol., 1967)

13

2.2 Geologické poměry

Území se vyznačuje relativně složitou geologickou stavbou, která je dána dlouhým vývojem. Bioregion zabírá nivy Moravy a jejích přítoků ( Dyje, dolní Jihlavy a Svratky). Z fluviálních sedimentů jsou zde vyvinuty převážně písky, ale také štěrkopísky, které tvoří podklad nejnižších pleistocénních říčních teras a údolního dna. Dále se objevují holocenní náplavy údolních niv. Povrch však tvoří 2-5 metrů mocné nivní hlíny, z nichž se zejména v jižní části noří na řadě míst tzv. hrúdy, částečně pohřbené přesypy vátých písků. Také se vyskytují eolické usazeniny a to na rozsáhlých plochách na levém břehu Dyje a pravém břehu dolní Jihlavy a to společně s vátými písky dolní nivě Dyje. Patří sem i plošiny nejnižších teras ovlivněné vodním režimem nivy. (Domek a kol., 1967)

2.3 Geomorfologické poměry

Geomorfologie bioregionu je klasická nivní. Základním rysem tohoto typu krajiny jsou rovinné terény se značným zastoupením vodních ploch. (Charvát, 1974) Údolní nivy se postupně během dlouhého vývoje vytvořily v širokých pásech podél toku všech tří řek. Zaujímaly rozsáhlé plochy a na svých okrajích byly lemovány nízkými terasami. Kromě samotných řečišť patří k jejímu charakteru také volné meandry 2-4 metry hluboko zaříznutých řek, stará říční ramena v různém stádiu zazemnění, velmi častý byl výskyt dočasných vodních ploch i bažin a vyvýšenin - hrúdů. Zvláště bohatá na hrůdy je stále niva dolní Dyje a oblast soutoku Moravy a Dyje. Nejvyšší hrúdy jsou 6-8 metrů vysoké (Dolní Věstonice), v oblasti soutoku mají i několik hektarů (Pohansko, Doubravka). Dle výškové členitosti 2-10 metrů má niva charakter roviny. V úseku Dyje na tomto území bylo na jejích březích vyvinuto až šest terasových úrovní a to do relativní výšky 50 m nad hladinou řeky a šířka této nivy při soutoku s Jihlavou dosahovala až 2,5 km. (Charvát, 1974) Povrch této nivy byl místy pokryt opuštěnými rameny. Podél řeky Jihlavy a také Svratky bylo pět výškových stupňů teras. Po soutoku všech tří řek byla mocnost sedimentů údolního dna až 14 m. (Domek a kol., 1967)

14

2.4 Klimatické poměry

Dle Quitta (1971) leží celý bioregion v nejteplejší klimatické oblasti – T4. Podnebí je výrazně teplé, jedno z nejteplejších v českých zemích. Nejteplejším měsícem je červenec a v tomto měsíci se vyskytují nejvyšší průměrné maximální teploty. Naopak minimální teploty je možno zaznamenat v lednu. Srážkově patří dané území do oblasti suché. Srážky kulminují v letních měsících. Niva Dyje je srážkově poměrně chudší: Drnholec – 9,3 °C , 495 mm. Podivín – 9,2 °C, 516 mm. Srážky v nivě Moravy jsou vlivem blízkosti návětrného svahu Karpat vyšší: Hodonín 9,5 °C, 585 mm, Uherské Hradiště 9 °C, 600 mm. Klima niv je charakteristické slabými přízemními teplotními inverzemi, celkově se však podnebí bioregionu blíží podnebí Podunajských nížin.

Průměrná roční ∑ průměrných denních teplot přesahuje 8 °C za klim. normál 19311960 Průměrný úhrn srážek – podzim…100-120 mm za klimatický normál 1961-1990 - jaro……...120 mm za klimatický normál 1961-1990 Průměrná zimní teplota vzduchu ( prosinec-únor)…-1 °C za klim. normál 1961-1990 Průměrná letní teplota vzduchu (červen-srpen)……18 °C za klim. normál 1961-1990 Průměrný úhrn srážek za rok…450-500 mm za klimatický normál 1961-1990 Počet letních dnů … 60-70 Počet dnů s průměrnou teplotou větší, než 0°C … 170-180 Počet mrazových dnů … 100-110 Počet ledových dnů … 30-40 Průměrná teplota v lednu … -2-3 °C Průměrná teplota v červnu … 19-20 °C Průměrná teplota v dubnu … 9-10 °C Průměrná teplota v říjnu … 9-10 °C Průměrný počet dnů se srážkami většími, než 1mm … 80-90 Srážkový úhrn ve vegetačním období … 300-350 mm Srážkový úhrn v zimní období … 200-300 mm Počet dnů se sněhovou pokrývkou … 40-50 Počet dnů zamračených … 110-120 Počet dnů jasných … 50-60 (Domek a kol., 1967) 15

Tabulka č. 1 Průměrné měsíční úhrny srážek [mm] ze stanice Drnolec

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

za rok

21

22

22

33

55

62

70

65

42

40

33

30

495

Tabulka č. 2 Průměrné měsíční teploty vzduchu [°C ] ze stanice Drnholec

I.

II.

III.

IV.

-1,7

-0,4

4,6

9,6

V.

VI.

VII. VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

rok

14,9 17,9 19,9 18,8 15,2

9,4

3,9

0,0

9,3

Obrázek č. 1: Klimadiagram

Mikulov

240 m

1947–1978 (teplota) 1955–1978 (srážky) 9,6 °C

564 mm

R [mm] 80

t [°C]

30

60

20

40

10

20

16

2.5 Půdní poměry

V bioregionu převažují glejové fluvizemě na bezkarbonátových sedimentech, ovšem ve vyšších částech bioregionu, kde řeky usazovaly po opuštění vrchovin hrubozrnější materiál, převládají typické fluvizemě (Svratka po Židlochovice, Jihlava po Pohořelice, Dyje po Dyjákovice). V nivě Moravy jsou pod ústím přítoků z nižších flyšových pohoří (Velička, Kyjovka) vlivem přínosu jemnozrnějšího a vápnitějšího materiálu zastoupeny hojněji glejové černice. Pod ústím Olšavy jsou naopak vlivem přínosu převážně písčitého materiálu z vyšších Karpat písčitější typické fluvizemě. V depresích niv bioregionu jsou místy úživné půdy slatinné, v mrtvých ramenech jsou typické gleje a hnilokaly. Na hrúdech převažují chudé oligotrofní arenické kambizemě nebo rankery. Na říčních terasách jsou rozšířeny černozemě na sprašovém materiálu na podloží štěrkopískových teras a hloubka těchto půd na spraších se liší a vyskytují se v rozmezí půd velmi hlubokých po středně hluboké. Působením vysoké hladiny podzemní vody, která sahala až k půdnímu povrchu a vyznačovala se jen malým kolísáním, vznikaly glejové půdy. Zvýšený obsah vody a tím způsobené malé provzdušnění ovlivňují užitečnou hloubku půdy důležitou pro rozvoj kořenového systému všech rostlin. (Domek a kol., 1967)

2.6 Hydrobiologické poměry

Na území vybrané lokality se vyskytuje dolní část toku řek Dyje, Svratky a Jihlavy. Ačkoliv jednotlivé řeky mají protáhlý tvar svých povodí, po jejich soutoku v oblasti dnešní střední Novomlýnské nádrže jde již o povodí vějířovitého charakteru. Velké objemy jednotlivých povodí a střetávání povodňových vln ze všech tří toků v poměrně krátkém časovém intervalu byly příčinou každoročních záplav na jaře a v některých letech i jindy v průběhu roku, jež zasahovaly rozsáhlá přilehlá území a způsobovaly také škody na plodinách a majetku místních obyvatel.. Z hydrologického hlediska náleží území do povodí dolní Dyje. Ta se zde vyznačuje obloukovitým tvarem vypnutým směrem k severu. Její přítoky zde tvoří řeka Jihlava, jež se vlévá do řeky Svratky a ta následně do Dyje. Dynamika nivy byla v 70.-80. letech silně narušena regulací toků a budováním Novomlýnských nádrží, které umrtvily původní režim řek, především Dyje. (Domek a kol., 1967)

17

V minulosti zde vznikla významná soutoková oblast. Všechny tři řeky zde měly ještě před provedením vodohospodářských úprav rozsáhlé říční nivy a v odříznutých meandrech v té době vznikaly tůně, které následně zvolna přirozeně zarůstaly. Hodnocení čistoty vody vyznívalo zejména v minulosti velmi kriticky, celá oblast byla dokonce nazývána „septikem Moravy a Rakouska“. Zdrojem takto výrazného znečištění byly odpadní látky z průmyslové i zemědělské výroby, městských aglomerací na jižní Moravě a částečně i v Rakousku. Situace se jevila o to horší, že se nedalo očekávat zlepšení kvality vody v jednotlivých tocích. Čističky odpadních vod chyběly téměř u všech průmyslových i zemědělských zařízení a nebyl předpoklad, že by byly tyto čističky doplněny. Na řece Svratce dosahovalo znečištění IV. třídy. U Dyje byla předpokládána II. třída. (Charvát, 1974) V dnešní době jsou původní rozsáhlé údolní nivy zdejší krajiny zachovány na menších plochách ve srovnání se stavem před vybudováním nádrží. Tok Jihlavy a Svratky je převážně regulován a převládají umělé břehy, přesto se některé úseky zachovaly v téměř přírodě blízkém stavu. Obrázek č. 2, meandry řeky Jihlavy

Tok řeky Dyje je zachován v původním stavu zejména na území NP Poddyjí. Jedná se o velmi zachovalé území, které je nezbytné náležitě chránit.

Obrázek č. 3 a 4, tok řeky Dyje na území NP Poddyjí

18

2.7 Biota

Bioregion se rozkládá v termofytiku ve fytogeografickém okrese 18. Jihomoravský úval (s výjimkou některých výběžků a oblastí písků na Bzenecku a Valticku). Vegetační stupeň planární. Potenciálně převládají lužní lesy. Tvrdý luh je tvořen vegetací podsvazu Ulmenion, zejména asociacemi Ficario – Ulmetum campestris. V depresích se často objevuje Salici-Populetum ve svazu Salicion albae. Primární bezlesí je vyvinuto na mokřadech (vnitrozemská delta, mrtvá ramena) s katénou vegetace svazu Phragmition communis, Caricion gracilis, které přecházejí ve vodě v různé typy vegetace, náležící svazům Hydrocharition, Nymphaeion albae, Potamion lucentis. V současnosti lesy a primární bezlesí pokrývají zhruba pětinu plochy. Na části bezlesí jsou vyvinuty přirozené luční porosty, náležící zejména svazům Cnidion venosi, Alopecurion

pratensis,

ojediněle

Veronico

longifoliae-Lysimachion

vulgaris.

Na nejvyšších místech nivy jsou ostrůvky xerofilní luční vegetace. Ve vlhkomilné vegetaci jsou zastoupeny četné druhy vázané na aluvia dolních toků řek, velmi často vyzařující z Panonie, kontinentálního (ponticko-jihosibiřského) charakteru, které mají z části charakter mezních prvků. Jsou to například jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), bedule letní (Leucojum aestivum), pryšec bahenní (Tithymalus palustris), jarva žilnatá (Cnidium dubium), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), pryšec lesklý (Tithymalus lucidus), žluťucha slatinná (Thalictrum flavum), mordovka písečná (Phelipanche arenaria), divizna knotovkovitá (Verbascum phoeniceum) a svízelka piemontská (Cruciata pedemontana). Vzácně se udržely hájové druhy, snad splavené z vyšších Karpatských poloh, případně představující relikty předlužního období, jako kopytník evropský (Asarum europaeum), rozrazil horský (Veronica montana), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) a sněženka předjarní (Galanthus nivalis). Vzácněji subatlantské druhy rostou i v lužních lesích. Před výstavbou a napuštěním nádrží se na rozsáhlých plochách jako druhotná společenstva po lesech vyvinuly lužní lesy, které jsou v současnosti zachovány jen ve fragmentech a ty jsou vyhlášeny přírodními památkami, či rezervacemi. Tyto lesní komplexy místy dosahovaly vysoké dřevní produkce. Nivní louky, které místy v důsledku lidské činnosti nahradily lesy byly většinou degradované. Společenstva rostlin v této krajině byla danému vodnímu režimu přizpůsobena. Výskyt jednotlivých společenstev byl pak udáván výškou hladiny podzemní vody, která byla většinou stagnující. 19

Na nejvlhčích místech se vyskytovaly olšové vrbiny (Alni glutinosae-saliceta) na glejích. I bylinné patro odpovídalo podmínkám ekotopu - hydro a hygrofyty. Zásahem člověka vznikaly na těchto lokalitách také kultury hlavatých vrb. Právě v prostoru bývalého „Pansee“ takto vzniklo jedinečné území pro hnízdění husy velké. Na olšové vrbiny navazovaly široké pásy topolo-jilmových jasenin (Ulmi – fraxineta populi) a to zejména na nejnižších říčních terasách, které byly pravidelně zaplavovány. Prostřednictvím štěrkopískového podloží byly s tokem spojeny společenstva dubových jasenin (Querci roboris - fraxineta), pro než bylo nezbytné i usazování sedimentů ze záplav. Dubové jaseniny byly vlivem člověka uměle přeměněny na topolové kultury, či pole. Na lokalitách, které byly již mimo dosah záplav se vyvinuly habro-jilmové jaseniny (Ulmi – fraxineta carpini). (Domek a kol., 1967)

Fauna bioregionu je součástí severopanonské podprovincie, v jejím rámci se však liší převahou lužních typů. Význačným prvkem luhu jsou periodické záplavové a sněžní tůně, s výskytem charakteristických korýšů-žábronožek, lupenonožců, vznášivek a podobně. Tekoucí vody patří převážně do cejnového pásma, horní části toku Jihlavy po Pohořelice, Svratky po Rajhrad a Dyje po Hevlín lze řadit spíše do parmového pásma. Řekami se nyní šíří reintrodukovaný bobr evropský.

Význačné druhy - Savci: ježek východní (Erinaceus concolor), bobr evropský (Castor fiber), myšice malooká (Apodemus microps), netopýr brvitý (Mzotis emarginatus). Ptáci: volavka červená (Ardea purpurea), zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), husa velká (Anser anser), kormorán (Phalacrocorax carbo), luňák hnědý (Milvius migrans), luňák červený (Milvius milvus), orel mořský (Haliaetus albicifollia), raroh velký (Falco cherrug), břehouš černoocasý (Limosa limosa), koliha velká (Numenius arquata), vodouš rudonohý (Tringa totanus), rybák obecný (Sterna hirundo), racek bouřní (Larus canus), racek černohlavý (L. melanocephalus), břehule říční (Riparia riparia), slavík modráček (Luscinia svecica), crčilka slavíková (Locustella luscinioides), sýkořice vousatá ( Panurus biarmicus), moudiváček lužní ( Remiz pendulinus). Obojživelníci: téměř všechny druhy obojživelníků, například skokan štíhlý ( Rana dalmatina) 20

Plazi: želva bahenní ( Emys orbicularis) Ryby: jeseter malý (Acipenser ruthenus), plotice lesklá (Rutilus pigus), cejn sivý (Abrais bellerus), cejn perleťový ( Abramis sapa), ostrucha křivočará (Pelecus

cultratus),

candát

východní

(Schizostedion

volgense),

ježdík

žlutý

(Gymnocephalus schraetser), drsek větší (Zingel zingel), drsek menší (Zingel streber). Měkkýši: zemounek lesklý (Zonitoides nitidus), janterka obecná (Succinea putris), oblovka lesklá (Cochlicopa lubrica), plamatka lesní (Arianta arbostorum), srstnatka chlupatá (Trichia hispida), vřetenovka hladká (Cochlodina laminata), závornatka kyjovitá (Clausilia pumila), páskovka keřová (Cepaea hortensis), dvojzubka lužní (Perforatella bidentata), hrachovka malinká (Pisidium personatum), točenka kulovitá (Valvata piscinalis), zubovec dunajský (Theodoxus danubialis). Hmyz: srpice komárovec (Bittacus italicus), pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), drobníček Ectoedema, klíněnka Phyllonorycter, nesytky Chamaesphecia, černoproužka topolová (Archiearis puella), zavíječ Ostrinia, kudlanka nábožná (Mantis religiosa), krasci Eurythyrea, tesaříci Trichoferus,

Korýši: žábronožky Siphonophanes, listonozi Lepidurus, Apus, škeblovky Ostrcoda. Kroužkovci: Criodrilus lacuum. (Culek, 1995)

Ochrana zvláště chráněných druhů byla téměř opomenuta a musela ustoupit záměrům výstavby nového vodního díla. Bylo známo, že mnoho lokalit, které se nacházely přímo v zátopovém území, bylo často místem výskytu různých druhů chráněných rostlin. Příkladem mohou být rostliny přenášené během akce Dno viz. kapitola 4.5 Snahy odborníků i ochránců přírody). Z živočišných druhů je mnoho indikačních. Bylo předpokládáno, že plánované změny v krajině se budou týkat v podstatě všech druhů ptáků. Z toho většina byly druhy zvláště chráněné. Celkově se oprávněně očekávalo výrazné snížení druhové diverzity a to jak u rostlinných tak živočišných druhů.

21

3. Materiál a metody 3.1. Popis řešeného území

Oblast Novomlýnských nádrží se nachází přibližně 40 kilometrů jižně od města Brna na trase významné silniční komunikace spojující města Brno, Mikulov a Vídeň, v soutokové oblasti řek Dyje, Svratky a Jihlavy. Původní zachovalá lužní krajina se s postupem prací při výstavbě tří nádrží zásadně změnila v rozsáhlou vodní plochu o rozloze přes 3000 ha. Součástí tohoto vodního díla je i střední (Věstonická) nádrž. Tato nádrž je v současné době přírodní rezervací (viz kapitola 4.9.4 Přírodní rezervace Věstonická nádrž) a na jejím území se nachází několik ostrovů. Výzkum týkající se vývoje společenstev vrby bílé (Salix alba) byl v letech 2002 až 2004 prováděn na Šmardově ostrově a od roku 2005 na Vlčkově ostrově. Okolí Novomlýnských nádrží v dnešní době tvoří z velké části především zemědělsky obhospodařované a rekreačně využívané plochy. Lesní porosty se vyskytují pouze na menších rozlohách. Izolovaný lesní pás při severním břehu horní nádrže byl v roce 1984 vybrán jako vhodná lokalita pro přesadbu rostlin druhu sněženka předjarní (Galanthus nivalis).

3.2. Postup prací při shromažďování literárních podkladů

Problematika Novomlýnských nádrží je řešena v mnoha odborných studiích i článcích. Tématu týkajícímu se tohoto vodního díla je věnováno velké množství sborníků i knih. Část podkladů použitých při tvorbě literárního přehledu poskytl pro potřeby této práce Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Jednalo se především o velké množství jednotlivých článků, ale také odborných publikací, které se věnují nejrůznějším tématům. Součástí byly také mapy. Bylo ovšem nutné z takto rozsáhlých podkladů vyloučit materiály na úrovni vědeckých prací a to zejména čistě technických. Cílem práce je totiž shrnout pouze základní údaje týkající se Novomlýnských nádrží. Důraz byl kladen zejména na přehlednost.

22

Zbylé podklady byly pro účely této práce ochotně poskytnuty pracovníky CHKO Pálava, Lesní správy Židlochovice a několika dalšími odborníky (viz. Poděkování) Neopomenutelným zdrojem byly také údaje získané z internetových zdrojů (viz. kapitola 8. Použitá literatura a zdroje) Po shromáždění dostatečného množství literárních pramenů a jiných zdrojů, bylo provedeno nezbytné uspořádání a to zejména dle konkrétních témat, jimiž se publikace zabývaly, ale také s ohledem na stupeň odbornosti. Následné podrobné seznámení se obsahem umožnilo další rozdělení zdrojů. Údaje z jednotlivých zdrojů byly mezi sebou především porovnávány a dle potřeby se vzájemně doplňovaly.

3.3 Výzkum v letech 2002 – 2005 a poskytnuté údaje

Výsledky získané z růstových analýz prováděných v letech 2002, 2003, 2004 a 2005 byly pro potřeby této práce poskytnuty vedoucím této bakalářské práce. Jednalo se o vyhodnocení růstových charakteristik kmenů, větví, letorostů, listů a kořenů. Růstové analýzy v jednotlivých letech byly prováděny na Šmardově a od roku 2005 na Vlčkově ostrově nacházejících se na území dnešní střední nádrže. Na plochách 20 x 50 m bylo zjišťováno velké množství údajů potřebných pro následné zpracování v laboratorních podmínkách. Dle tloušťky a výšky stromů bylo vytvořeno 5 tloušťkových.tříd. Dále byl určen průměrný jedinec pro každou třídu, který však byl nalezen mimo výzkumnou plochu. Těchto pět stromů bylo odebráno destruktivní metodou a jednotlivé kompartmenty stromu byly rozděleny dle sekcí (100 cm). Konečně v laboratoři byly zjištěny růstové parametry. V této práci byly pro přehlednost graficky znázorněny srovnatelné údaje o hmotnosti sušiny v letech 2002 – 2005 a stručně zhodnocen jejich vývoj. V roce 2005 byla na území Vlčkova ostrova provedena růstová analýza pěti jedinců vrby bílé (Salix alba). Tito jedinci byli vybráni opět jako průměrní zástupci pěti tloušťkových tříd. Současně měl být také analyzován kořenový systém stromu, který byl zástupcem střední, tedy třetí, tloušťkové třídy. Zpracovány a vyhodnoceny již byly nadzemní části jednotlivých stromů a potřebné údaje o nich byly součástí materiálů poskytnutých vedoucím bakalářské práce Doc. Petrem Maděrou, avšak část týkající se kořenového systému zatím zpracována nebyla.

23

3.4 Kořenový systém vrby bílé (Salix alba)

3.4.1 Sběr dat v terénu

Při odběru kořenového systému v terénu byly po odstranění nadzemní části stromu (viz kapitola 3.3 Výzkum v letech 2002 – 2005 a poskytnuté údaje) částečně odkryty hlavní kořeny a provedeno měření úhlů, které mezi sebou jednotlivé hlavní kořeny svíraly, a vzdáleností mezi konci sousedních hlavních kořenů. Dále byla měřením zjištěna délka každého hlavního kořene (viz. příloha č. 14 – Fotodokumentace) a hloubka prokořenění, daná trvalou hladinou podzemní vody. To později umožnilo pomocí jednoduchých výpočtů zjistit plochu a objem, jež kořenový systém daného jedince zabíral. Kořeny byly dále odkrývány, až bylo možné je z půdy vyzvednout a umístit každý samostatně do papírového pytle a zaevidovat. Byl také zaznamenám azimut každého hlavního kořene a to pro případ zpětné rekonstrukce celého kořenového systému.

3.4.2 Postup vyhodnocení získaných dat

Samostatnou část růstové analýzy tvoří analýza kořenového systému. Materiál vhodný pro zpracování byl získán v 2005 (viz. kapitola 3.4.1 Sběr dat v terénu) Bylo tedy nutné provést vyhodnocení získaných dat. Nejdříve byly v laboratorních podmínkách hlavní kořeny rozděleny do pěti tloušťkových tříd. První třída obsahovala kořeny o průměru menším než 2 mm, druhá třída 2 – 5 mm, třetí 5 – 10 mm, čtvrtá 10 – 20 mm a pátá tloušťková třída obsahovala kořeny o průměru větším než 20 mm. U jednotlivých tloušťkových tříd byl zjišťován a pečlivě zaznamenán počet kořenů a provedeno sečtení celkového počtu v každé z pěti tloušťkových tříd. Měřeny byly celkové délky kořenů (cm) a to pomocí měřidla a opět proveden součet pro každou třídu. Objem jednotlivých částí kořenů (cm3) byl zjišťován ponořením do kapaliny v odměrném válci. Pomocí výpočtu byla dále zjištěna průměrná délka (cm) a průměrný objem (cm3) kořene. Po vysušení všech částí kořenového systému byla vážením zjištěna hmotnost sušiny (g) opět pro každou tloušťkovou třídu. Byla graficky znázorněna (viz. příloha č. 7 – Graf č. 1) Porovnání hmotnosti sušiny kořenového systému a hmotnosti sušiny nadzemní části je vyjádřeno v příloze č. 8 – Graf č. 2 24

3.5 Populace sněženky předjarní (Galanthus nivalis)

3.5.1 Mapování současného rozšíření přesazených rostlin

V rámci akce Dno bylo v roce 1984, tedy před více, než dvaceti lety, kromě velkého množství ladoněk vídeňských (Scila vindobonensis) a bledulí letních (Leucojum aestivavum) přesazeno také přes 29000 sněženek předjarních (Galanthus nivalis). V daných podmínkách šlo o velmi namáhavou práci a pouze díky obětavosti a vynaloženému úsilí mnoha odborníků i dobrovolníků se podařilo zachránit alespoň zlomek těchto vzácných rostlin doslova před utopením. Území, na němž se všechny tyto rostliny před výstavbou a napuštěním nádrží vyskytovaly, bylo trvale zcela zaplaveno. Pouze jejich přesadba mohla znamenat naději na přežití pro takové množství jedinců jednotlivých chráněných druhů našich rostlin. Po pečlivé přípravě a úspěšně naplánovaném vyzvednutí rostlin, byly jednotlivé rostliny na místě rychle tříděny a sčítány. Předem byly vybrány lokality pro jejich přesadbu, které se však lišily pro jednotlivé druhy. Rostliny druhu sněženka předjarní (Galanthus nivalis) byly ve velkém počtu převezeny na několik lokalit a následně vysazeny. Jedním z míst byl starší lesní porost v okolí obce Bulhary. Avšak významnější lokalitou se stal jiný lesní porost, poblíž obce Pasohlávky. Jako vhodné území byl vybrán listnatý lesní porost jihozápadně od zmíněné obce, který svým jižním okrajem přímo přiléhá k odvodňovacímu kanálu podél severní hráze horní nádrže vodního díla Nové Mlýny. Na 75% plochy lesíku převládá v dřevinné skladbě dub zimní (Quercus petraea) a hojně se jako příměs vyskytuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Dále spíše ojediněle jilm, trnovník akát (Robinia pseudoacacia), javor jasanolistý (Acer negundo) a topol černý (Populus nigra). Tento smíšený porost dosahuje výšky až 25 m a jeho stáří je přes sedmdesát let. Zbylá část porostu se liší zastoupením jednotlivých dřevin, jejich vzájemným poměrem, věkem i zakmeněním. V severním okraji jde spíše o porost s většinovým zastoupením lípy a pouze lokální příměsí jasanu. Tato část porostu je ve věku téměř šedesáti let. Na malé ploše při severovýchodním okraji lesního porostu se vyskytuje jasan s až 90% zastoupením a naopak dub v této okrajové části tvoří pouze příměs. Napříč tímto lesním porostem vede nezpevněná lesní cesta ve směru od jihovýchodu na severozápad a prochází přibližně v polovině šířky lesního porostu.

25

Při přesazování takto velkého počtu rostlin nebylo možno vzhledem k časové tísni zcela přesně evidovat umístění ani jednotlivých trsů, v nichž byly sněženky hromadně přesazovány, natož jednotlivých rostlin a jejich přesných počtů. Z doby, kdy probíhala akce Dno se zachoval pouze schématický náčrt s přibližnou lokalizací. Není tedy odpovídající podklad, který by umožnil zcela přesně srovnat tehdejší rozmístění rostlin a případnou změnu jejich polohy do dnešní doby. Což by bylo jistě zajímavé vzhledem k dlouhému časovému období, které již uběhlo od jejich přesadby. Z důvodů obav o úspěšné ujmutí a pozdější rozrůstání populace sněženek na daném území, nebylo přesné místo jejich přesadby úmyslně příliš zveřejňováno a pouze lidé účastnící se přesadby znali přesnou lokalitu. Toto opatření bylo pravděpodobně účinné a tak většina sněženek neskončila na zahrádkách místních obyvatel a ani v současné době mnoho obyvatel z okolních obcí neví o tom jak významný počet těchto chráněných rostlin se nachází doslova „za jejich humny“. Sněženky je možné sledovat již velmi brzy poté, co dostatečně místy roztaje vrstva sněhu a dojde k alespoň částečnému rozmrznutí půdního povrchu. V tak časném jarním období je sněženka předjarní často jedinou rostlinou, která svými jasně zelenými listy oživuje půdu ještě místy pokrytou zbytky sněhové pokrývky. Je tedy velmi lehce rozpoznatelná a její výskyt lze přehledně sledovat, jelikož ostatní zelené rostliny, které by mohly znesnadňovat tuto činnost ještě čekají na pozdější období, po úplném odtání sněhové pokrývky, s příznivějšími teplotami. Podle již zmíněného schématu bylo možné přibližně předpokládat polohu několika největších z mnoha vysazených trsů. První se měl vyskytovat u odvodňovacího kanálu, který kopíruje hráz nádrže a to přibližně v místě, kde se napojuje cesta vedoucí napříč lesem. Většina dalších velkých trsů byla sázena do vzdálenosti asi 20 m od této lesní cesty a to jak napravo, tak i nalevo od ní. Z důvodu letošní nezvykle dlouho trvající zimy, která byla doprovázena i silnou vrstvou sněhové pokrývky, byl výskyt sněženek oproti normálu znatelně opožděn. Při pravidelných obchůzkách byly sněženky zjištěny až 21.3. a to je vzhledem k tomu, že se daná lokalita nachází v nejteplejší klimatické oblasti naší republiky nezvykle pozdní výskyt. Současný zjištěný výskyt rostlin druhu sněženka předjarní je znázorněn na schématu (viz. příloha č. 4 – Schéma výskytu sněženky předjarní)

26

3.5.2 Postup hodnocení přesadby

Z důvodu nečekaného množství rostlin Galanthus nivalis, které se na dané lokalitě vyskytují, bylo pro alespoň přibližné zjištění počtu sněženek nutné provést rozsáhlejší terénní práce, které původně nebyly plánované. Avšak pro zjištění celkového počtu rostlin byly nezbytné. Nejdříve byly na daném území zjištěny všechny lokality výskytu. Všechny plochy, na nichž se vyskytovaly sněženky byly změřeny pomocí elektronického výškoměru Vertex III a následně byla vypočtena přibližná rozloha každé z nich (viz. příloha č. 5 – Tabulka č. 5) Na 40 ploškách o rozměrech 50 x 50 cm uspořádaných do pravidelné sítě rozmístěné na dvou dílčích plochách výskytu sněženek byl zjišťován počet cibulek pomocí sčítání dvojic listů a následným vypočtením množství jedinců na dané plošce (viz. příloha č. 5 – Tabulka č. 4) Díky tomu bylo možno určit počet rostlin na 1 m2 a po vypočtení rozlohy jednotlivých ploch možno přepočtem odvodit celkový počet rostlin na daném území.

Do konečného počtu rostlin druhu sněženka předjarní nebyly započítávány samostatně rostoucí trsy a to z důvodu jejich špatně zjistitelného celkového množství. Ani samostatně rostoucí rostliny ve větší vzdálenosti od vytyčených ploch a to z obdobného důvodu. Přirozeně totiž dochází k rozrůstání od původně vysazených rostlin a to všemi směry a často velmi nepravidelně. Cílem však nebylo zjistit přesné množství jedinců, ale pouze odhadem zhodnotit, zda byla přesadba úspěšná, či nikoli. Přesto je nutné dodat, že skutečný celkový počet rostlin, bude s největší pravděpodobností vyšší, než uvádějí výpočty. Výsledky jsou zhodnoceny v kapitole 5.1.2 Zhodnocení úspěšnosti přesadby (Galanthus nivalis)

Součástí terénních prací bylo také pořízení dokumentačních fotografií (viz. Příloha č. 14 – Fotodokumentace, snímek 7-14)

27

4. Přehled shromážděných literárních pramenů a dokumentace 4.1 Minulost zdejší krajiny a její proměny

Úpatí Pálavy a celou oblast pod Pavlovskými vrchy, kolem soutoku Dyje, Svratky a Jihlavy, porostly po skončení poslední doby ledové (před asi deseti tisíci lety) lužní lesy. Jejich život úzce souvisel s vodním režimem řek, po dobu několika tisíc let poměrně ustáleným. Pramenné oblasti Českomoravské vrchoviny a další oblasti povodí pokrývaly pralesy, jež byly pro koloběh vody neobyčejně významné. Při srážkách a každoročním tání sněhu na sebe vázaly vodu a zpomalovaly její odtok. Na dolních tocích Moravy a Dyje se tak po dlouhou dobu vyvíjela specifická krajina nížiny pravidelně zaplavované rozvodněnými řekami. Toto rovinné záplavové území je nejnižší stupeň říční terasy, pod nímž už leží jen koryto řeky. Na ní vyrůstalo typické společenstvo humózních podmáčených listnatých lesů s bohatým bylinným podrostemluh. Na nivě zůstávala často opuštěná, ramena meandrujících řek, která se stávala lužními jezery. Na některých místech, zvlášť

podél

zvedaly písků,

Dyje,

ostrůvkovité které

vyfoukaly

do

větry

se

pahorky

tvaru v

také

dun

dobách

ledových. Obrázek č. 5, krajina bývalého luhu

V průběhu posledního tisíciletí, kdy byla jižní Morava souvisle osídlena, byly lužní lesy částečně káceny a na jejich místě je nahradily travnaté pastviny a kosené vlhké lužní louky. S osídlováním navazujících vrchoviny začátkem našeho tisíciletí lidé začali pralesy klučit a jejich části přeměňovali na zemědělskou půdu či volnou plochu pro lidská sídla. V lesích poté začali intenzivněji hospodařit a od minulého století je měnili na monokultury. Zbylé plochy lesů již nestačily usměrňovat vodní režim. Následkem toho se snížily nízké průtoky v suchém a ještě zvýšily vysoké průtoky ve vlhkém období. Četnost velkých vod a následných záplav vzrostla. Erozí z polí a luk se zvyšoval objem plavenin a docházelo k zanášení dna řek a rozšiřování 28

zaplavovaného území. I nivní lesy se kácely a měnily v louky a pastviny, neustále obohacované o živiny z náplav. Pokud nebyla Dyje regulována, často měnila po povodních v ploché krajině své koryto. Tím vznikala řada slepých a mrtvých ramen s jezery a mokřady. Lužní lesy měly původně mnohem větší rozšíření nejen na jižní Moravě, ale všude u nás. Pravidelné záplavy lužním lesům neškodily. Lesní společenstvo je natolik přizpůsobené, že mu prospívaly. V některých oblastech lesníci zaplavují části lesa uměle. Lužní les by měl vlastně být přírodní regulací povodní. Pevně zakořeněné stromy odolají většinou náporu vody, slepá a mrtvá ramena jsou účinnými retenčními nádržemi. Navíc celý les zadrží také velké předměty, které voda unáší. Lužní les má však i samoobnovovací schopnost. Velká povodeň může zničit zanesením některá mrtvá ramena, řeka ale neustále vytváří nová. Do roku 1975, kdy byla započata stavba první horní, Mušovské nádrže, bylo rozsáhlé území pod Pavlovskými vrchy pokryto lužním lesem. Patřila k němu dnes už neexistující Mariánská jezera u Dolních Věstonic, Strachotínský a Pavlovský luh, a především rezervace Pansee - rozsáhlý a těžce přístupný močál v blízkosti Strachotína a Rakvic, jenž skýtal úkryt mnoha vzácným živočichům. Podél Dyje fungoval jako přirozený biokoridor. Každoroční jarní záplavy donutily divoké husy hnízdit na stromech. Vejce nakladly do korun hlavatých vrb a housata pak musela - dávno poté, co voda opadla - skákat i ze dvoumetrové výšky dolů na zem. Jezírka skrytá v bažinách osidlovaly kolonie racků a rybáků, v rákosí skrytě hnízdily červené volavky nebo bukači. Právě nedostupnost území společně s malým zájmem lidí z okolí vytvořila z lužního lesa unikátní přírodovědnou lokalitu. [4] Lidé zde zakotvili díky nesmírně bohaté přírodě, která jim dávala vždy větší šance na přežití, než kdekoliv jinde v okolí. Napřed zdejší krajinou migrovala stáda mamutů po pravěkých stezkách a za nimi putovali paleolitičtí lovci, kteří se usídlili pod skalními převisy Pálavy. Potom následovaly tisíce let lesů a pastvin kolem meandrujících a měnících se koryt Jihlavy, Svratky a Dyje. Vnitrozemská delta mizela v poledových dobách pod nánosy štěrku a zarůstala řídkými listnatými lesy. Zemědělsky zaměření obyvatelé pásli hospodářská zvířata na říčních terasách, klučili doubravy a lovili ryby a zvěř v močálovitém údolí. Vojska římské legie zde postavila polní tábory pro tisíce vojáků, ale také zděné velitelské stanoviště i lázně. Široká niva nabízela vše včetně vhodného bojiště.

29

Tímto místem procházela po staletí jedna z nejvýznamnějších cest - jantarová stezka spojující Pobaltí s Balkánem. Přímo na ní byla založena osada Mušov, která leží na území dnešní střední novomlýnské nádrže. Je zmiňována již od roku 1237. Počet obyvatel se zvyšoval a v roce 1570 dostal Mušov status městečka. Později vody pravidelně se rozlévající řeky zatopovaly každoročně obec i široké pásy pozemků a přinášely život lužnímu ekosystému, ale způsobovaly i problémy a škody místním obyvatelům. V roce 1976 při stavbě vodního díla Nové Mlýny byli původní obyvatelé nuceni se odstěhovat. Pouze Kostel sv. Linharta uprostřed nynější střední novomlýnské nádrže zbyl. Datuje se zhruba na přelom 12. a 13. století. Ve 14. století byl přestavěn ve stylu gotiky, takže z původní stavby se dochovala jižní stěna lodi s románským portálem a okny.

Při

průzkumu

odsvěceného

kostela

již byly

odkryty gotické nástěnné malby a malba z století.

1. poloviny 16.

Kostel

je

zřejmě

nejstarší románskou církevní stavbou na Břeclavsku. Obr. č. 6, kostel sv. Linharta

Císařská silnice vedla městečkem od roku 1727. Jen málo historických údajů vypovídá o přírodních poměrech okolí Mušova. Avšak ze souhrnného výsledku historického průzkumu luhu vyplývá, že v celé této silněji zalidněné oblasti byla tendence rozšiřovat výměru polí, luk i pastvin na úkor lesů, jež byly vyklučovány. Tímto způsobem se místní obyvatelstvo snažilo o získání nových zdrojů obživy. Hrozící úplné likvidaci zdejších lesů snad v malé míře bránila myslivost, v jejímž zájmu bylo poskytnutí krytu, klidu i obživy pro divokou zvěř. Je možné také zjistit, že v první polovině 18. století byly lesy na tomto území prořídlé a se značnou výměrou holin. Ty byly z důvodu nepříznivého účinku záplav jen obtížně zalesnitelné. Proto byly zakládány lesní školky, které byly zdrojem dostatečně vyspělých sazenic, jejichž výška jim umožnila přežít i dočasné zatopení.

30

Ještě v roce 1840 chovali občané kromě jiného dobytka velké množství ovcí a v roce 1880 byly na návsi podle údajů z kroniky zavezeny tři rybníky. Z této informace lze podle odborníků soudit, že tato říční niva bývala v těch dobách bezpečným místem, neboť chov ovcí a pravidelné záplavy se vylučují, a jen těžko by někdo budoval rybníky v místech, kde se každoročně zvedá záplavová vlna. V roce 1862 proběhla nivou záplava z řeky Jihlavy, která v obci bořila i domy. V roce 1889 lidé začali regulovat a čistit celý úsek Dyje v okolí Mušova a přes řeku postavili první železný most. Na čistění dyjského koryta nahnali i zajatce z první světové války. V roce 1920 padá při záplavách celkem 26 budov a v roce 1926, kdy už žilo v Mušově celkem 742 osob z 92 % německé národnosti, přišla dosud největší povodeň. Do začátku druhé světové války místní obyvatelé rozorávali historické louky a zakládali nová, větší pole. Poválečná obec se plnila přistěhovalci a v roce 1950 zde už žilo téměř 500 Čechů. [4]

Hodnota lokality z hlediska obyvatelnosti byla tedy s rostoucím počtem záplav proměnlivá a snižovaly ji zejména podmáčené terény s celkově

vyšší

vlhkostí

a

projevy inverze. Tím bylo dáno

spíše

lesnické

vodohospodářské

a

využívání

těchto podmínek. Po případě bylo

možné

uvažovat

o

rekreaci, turistice a rybolovu. (Domek a kol., 1967)

Obrázek č. 7, náměstí zatopené obce Mušov

Ovšem z pohledu využitelnosti území záleželo také na odlišnosti podmínek na jednotlivých lokalitách. Například zanedbáním údržby toku řeky jako tomu bylo v úseku Dyje mezi obcemi Mušov a Nové Mlýny, mohlo se dané území stát téměř nepřístupným po většinu roku, což bylo příčinou vzniku močálové krajiny zátopového území dolní nádrže vodního díla Nové Mlýny - bažiny Pansee a Křivého jezera, které je dnes chráněným územím a součástí chráněné krajinné oblasti Pálava.

31

4.2 Vodohospodářské úpravy na řece Dyji

Úpravy vodních toků na jižní Moravě, zvláště Moravy a Dyje vznikají již v 16., resp. 18. století a od té doby s různými odklady a místními úpravami probíhaly až do 60.let 20.století. Jednalo se především o ochranu sídel a zemědělských pozemků. Před provedením komplexních vodohospodářských úprav byla celková rozloha zaplavovaného území na řece Moravě a Dyji 69 124 ha včetně záplav v Rakousku (2 652 ha). Po provedení dílčích úprav do roku 1945 byl rozsah omezen na 45 209 ha, tj. na cca 65 %. Při přípravě komplexních vodohospodářských úprav na jižní Moravě bylo zjištěno, že záplavy na řece Moravě od Hodonína k ústí Dyje a na Dyji od ústí k Novému Přerovu zasahovaly území o rozloze zhruba 25 000 ha. Cílem bylo zajistit ochranu úpravou odtokových poměrů a současně vytvořit dostatečnou zásobu vody pro závlahy, umožnit intenzivní rozvoj zemědělské výroby zejména velkoplošnými závlahami, rekultivací ochráněných, dříve neproduktivních luk, protierozními opatřeními, zabezpečit dodávku vody pro zemědělství a průmysl a stabilizací režimu podzemních vod umožnit jímání vod z aluvií pro zásobování pitnou vodou, umožnit další urbanizaci území rozvojem sídel, dopravy a rekreace, zlepšit životní prostředí území a zachovat jeho historické a kulturní památky. Usnesením vlády ČSR v roce 1959 bylo rozhodnuto o zpracování projektové dokumentace, která by řešila komplexní úpravu odtokových poměrů na jižní Moravě a ve výchozích podkladech byly stanoveny hlavní cíle řešení. Pro úpravy řeky Moravy a Dyje byla zpracována v roce 1961, a v roce 1967 byla ustavena Vládní koordinační komise pro vodohospodářské úpravy na jižní Moravě. Souhrnná prognóza dalšího vývoje byla začleněna do Směrného vodohospodářského plánu v roce 1976. Byla naplánována úprava Dyje v úseku Břeclav - Nové Mlýny, úprava Moravy v úseku Lanžhot – Hodonín, úprava soutoku řek Moravy a Dyje a vybudování vodního díla Nové Mlýny. Úprava Dyje v úseku Břeclav - Nové Mlýny byla provedena v období od února 1968 do konce roku 1973. Hlavním posláním bylo zabránění rozlivům na potenciální zemědělské půdě a ochrana sídel, zvláště pak Břeclavi, Poštorné, Charvátské Nové Vsi, Lednice, Nových Mlýnů a některých průmyslových podniků. Náklady na úpravu si vyžádaly 161,9 milionů Kčs, délka úpravy je 24 km. (Buček, Maděra, Packová, 2004)

32

4.3 Historie výstavby VD NM a jeho realizace

Myšlenka vybudovat na řece Dyji rozsáhlou vodní nádrž vznikla počátkem 40.let 20.století, v době nacistické okupace v projekční kanceláři ing. arch. J. Kumpošta, kde se zpracovávaly různé projekty krajinných úprav Moravy a Slezska. Původně plánovaná rozloha nádrže s hrází v prostoru Bulhar měla být větší než 50 000 ha. Záměr vybudování nádrže u Nových Mlýnů se dostal i do prvního Státního vodohospodářského plánu, zpracovaného počátkem 50.let 20.století. Realizace vodohospodářských úprav v několika posledních desetiletích si vyžádala zánik desítek kilometrů čtverečních lužní krajiny, do té doby nejrozsáhlejší ve střední Evropě. Tyto úpravy měly řešit i opakující se nepravidelné záplavy, které však byly důsledkem rozvrácených poměrů v pramenných oblastech a intenzifikace zemědělské velkovýroby.

Vodní dílo Nové Mlýny bylo vybudováno v oblasti soutoku řek Dyje, Jihlavy a Svratky na ploše 3 226 ha ve dvou etapách. V první fázi byla postavena horní (Mušovská) (1975-1979) a střední (Věstonická) nádrž (1975-1981) včetně výústních tratí, ve druhé dolní (Novomlýnská) nádrž (1982-1989). Byly budovány jako nádrže na sebe navazující a oddělené hrázemi napříč údolím. První a třetí nádrž slouží k rekreaci a druhá je ornitologickou rezervací. (Buček, Maděra, Packová, 2004) Historie Novomlýnských nádrží tedy sahá do padesátých lét minulého století, kdy se projevila změna zemědělské výroby v povodích řek Jihlavy, Svratky a Dyje. Byly rozorány meze, zceleny parcely na příkrých svazích kopců Českomoravské vrchoviny, odvodněny náhorní mokřady i zregulovány říčky, potoky i řeky, což se podepsalo na změnách průtoků v korytech všech tří řek. Do nivy přicházely povodňové vody rychleji, plné zeminy a různého materiálu, který zaplňoval stará hluboká koryta a tiché říční tůně. Objevovaly se první oficiální

podněty ke stavbě ve Státním

vodohospodářském plánu. V polovině let šedesátých bylo usnesením vlády uloženo vypracovat a schválit dokumentaci, která by mohla vyřešit úpravy odtokových poměrů na řece Dyji. Ničivá dvouměsíční záplava se vyskytla na jaře 1956 a skutečná povodeň pak v roce 1965, která definitivně rozhodla o stavbě přehrady, když se velká voda udržela od března až do poloviny července. V roce 1959 se vláda této země usnesla, že se upraví toky řek na jižní Moravě. Základním argumentem bylo vytvoření podmínek pro hromadnou rekreaci až 150 000 lidí, zabezpečení umělých závlah na 35 000 ha v České republice a 10 000 ha na Slovensku a definitivní zabránění záplavám na asi 33

15 000 ha lesní a zemědělské půdy. Roku 1962 byla schválena projektová dokumentace úprav řek, jež mají budoucí nádrž napájet, a projekt výstavby tří nádrží o rozloze zatopeného území více než 3000 ha byl zpracován r. 1967. Vláda rozhodla zahájit stavbu o rok později. (Buček, Maděra, Packová, 2004) Před samotnou realizací vodohospodářských úprav na jižní Moravě sehrály důležitou úlohu Jihomoravské státní lesy Brno. Jejich úkolem bylo zajistit rozsáhlé odlesnění jak v oblasti bývalého lesního závodu Břeclav, tak lesního závodu Židlochovice. Tyto závody byly později sloučeny a v letech 1967-1979 prováděly odlesňování, jímž byly pověřeny pomocí mimořádných těžeb. V tomto období bylo odlesněno 403 ha lesa a tím vytěženo 142 000 m3 dřeva. Další území o rozloze 143 ha bylo za účelem vytvoření stavenišť, skládek materiálu a manipulačních ploch dočasně vyňato z lesního půdního fondu. Následovalo další, ještě rozsáhlejší odlesňování, které od roku 1973 probíhalo souběžně s prvními odlesňovacími pracemi započatými roku 1967. Pro umožnění výstavby zatím dvou zdrží vodního díla Nové Mlýny bylo tehdy vytěženo 158000 m3 dřeva na ploše 786 ha. Tato výměra zahrnovala jak plochy vlastní zátopy, tak i pruhy výletních tratí u všech tří přítoků. Likvidace klestu a veškeré nezužitkovatelné hmoty byla provedena spálením této hmoty a v roce 1980 již byly prováděny práce zajišťující odstranění roztroušené zeleně a to s náklady ve výši 865 000 Kč. Práce znesnadňovaly pravidelné jarní záplavy a tak muselo vše proběhnout urychleně během zimy, kdy voda i půda byly zamrzlé. Další komplikace způsobily problémy při odbytu dříví z topolů, vrb a jilmů, dále absence manipulačně expedičního skladu, což mělo za následek to, že výroba sortimentů byla realizovaná již u pařezu. Avšak nejzávažnější negativní vliv na postup prací měly dlouhodobé záplavy roku 1977, kdy voda neopadala až do začátku měsíce června a práce musely být dočasně zcela přerušeny a dokonce došlo k rozplavení a znehodnocení části vytěženého dřeva. V následujícím roce si zbývající třetí zdrž vyžádala odlesnění dalších ekologicky velmi cenných 437 ha a vytěžení 79000 m3 dřeva z této plochy. (Musil, 1981)

34

V této době začal sílit odborný tlak biologů, ochránců přírody i občanů, přesto ale schválení územních zásad r. 1977 odstartovalo stavbu. Byla rozvržena do dvou částí s tím, že druhá část se započne až po zkolaudování první. Horní nádrž začínající u obce Pasohlávky o rozloze 528 ha vznikala v letech 1975 až 1978 a je ze všech tří jezer pravděpodobně nejméně problematická. Nezatopila žádnou vesnici a vyhnula se unikátním lužním lesům. Kromě umělé

hráze,

po

frekventovaná

níž

vede

komunikace

do

Vídně, má přirozené zatravněné břehy. Hlavní hráz má situovánu v upravené

trase

silnice

Brno

-

Mikulov. Délka hráze činí 2,48 km, největší výška 6,4 m. Boční hráze chrání zemědělské pozemky před zátopou

v

části.

levobřežní

(Buček, Maděra, Packová, 2004)

Obrázek č. 8, horní (Mušovská) nádrž

Střední nádrž, nazvaná Věstonická, o rozloze 1031 ha, se stavěla déle a byla napouštěna dvakrát. Po napuštění v březnu 1983 došlo totiž v květnu 1983 k havarijnímu abraznímu poškození hrází, nádrž byla vypuštěna a oprava si vyžádala další náklady. Střední nádrž byla znovu napuštěna až v roce 1989, současně s nádrží dolní. Dodnes je ze tří umělých jezer nejproblematičtější Její hlavní hráz se nachází mezi Strachotínem a Dolními Věstonicemi

je

1,15

km

dlouhá

a

maximálně 7 m vysoká. Boční hráze mají 7,7 km a chrání Strachotínský rybník,

zemědělskou

půdu,

Dolní

Věstonice a část Strachotína. U vtoku Svratky s Jihlavou do nádrže navazuje i na úpravu výústních tratí. Stavba horní a střední nádrže si vyžádala náklady 524,3 milióny Kčs.

Obrázek č. 9, střední (Věstonická) nádrž

35

Stavba dolní nádrže VD Nové Mlýny byla zahájena v červnu roku 1982 a nádrž byla uvedena do provozu v březnu roku 1989, přičemž její rozloha byla 1834 ha. Hlavní hráz je mezi Novými Mlýny a Milovicemi. V pravobřežní části je hlavní hráz přihnuta proti proudu z důvodů rozšířené ochrany zemědělských pozemků, další boční hráze mají chránit zemědělskou půdu podél levého břehu nádrže. Nádrž má být využita pro zabezpečení vody pro závlahy, nadlepšení nízkých průtoků a snížení kulminačních průtoků povodňových vln a hydroenergetiku. Na úrovni cen roku 1982 činily předpokládané náklady 447,6 milionů Kčs.

Obrázek č. 10, dolní nádrž

Výstavba nádrží v plochém reliéfu nivy a nízkých teras Dyje a jejích přítoků si vynutila specifická opatření k tomu, aby byla zajištěna minimální hloubka nádrže po celé ploše zhruba 50 cm a aby byly ochráněny zemědělské pozemky před vzdutými vodami nad hlavními hrázemi napříč údolním dnem. Pro tento účel byly vybudovány boční hráze nádrží a na ně navazující hráze výústních tratí přítoků. Z celkové délky břehů všech tří nádrží je pouze 35 % přirozených (nebo dodatečně zpevněných či upravených) a 65 % tvoří boční hráze, tj. 40,5 km. Celý komplex zahrnuje kromě hrází a přelivových objektů další vodohospodářská zařízení (odvodňovací příkopy, náporové sondy, čerpací stanice, pevné a pohyblivé jezy a podobně. K vyřešení odvedení vod prosakujících z nádrže a povrchových vod z vlastního povodí nádrže v záhrází byly vyhloubeny záchytné příkopy, meliorační odpady a svodné příkopy. Část vody prosakující pod tělesem a tělesy bočních hrází je vyvedena drenážními studnami do těchto odvodňovacích zařízení. V rámci výstavby nádrží bylo vybudováno 14 čerpacích stanic o kapacitě čerpadel 2 a 4,5 m3 . s-1. Ochrana záhrází je provedena na 20-letý průtok, úseky se sídly Strachotín a Dolní Věstonice na 100-letý průtok. Znamená to, že v případě 100-letého průtoku budou nejnižší části reliéfu zatopeny v rozsahu 5 - 40 ha po dobu 8 - 40 hodin u jednotlivých lokalit. Průměrná hloubka hladiny podzemní vody, navrhovaná pro výpočet čerpání, byla navržena na 50 90 cm s ohledem na zemědělské a lesnické využívání pozemků. (Buček, Maděra, Packová, 2004)

36

4.4 Rekreační aktivity spojené s vodním dílem Nové Mlýny

Z důvodu nepřítomnosti větší vodní plochy přístupné pro rekreaci, byl i projektanty předpokládán zvýšený zájem o využití nádrže k rekreačním účelům. Ovšem již v době před výstavbou se objevovaly oprávněné obavy z nezvládnutí velkého počtu rekreantů. Byla vytvořena prognóza o protichůdnosti plánovaného masového rekreačního využití a ochranou ohrožených biologických společenstev a o náporu obyvatelstva z hlediska rekreace, nebude-li nádrž mít přísný status a režim vodárenských nádrží. V oblasti byla rekreace plánována s kapacitou 60-158 000 rekreantů u horní a také dolní nádrže, ale reálné zázemí po výstavbě umožňovalo zabezpečení rekreace pouze pro 12500 osob (Buček, Vlček, Zapletalová, 1985) Na severním břehu nádrže, která je určena ke koupání a vodním sportům i rybolovu, byl vybudován v posledních dvaceti letech komplex rekreačních zařízení. Kvalita a úroveň infrastruktury tohoto rekreačního zařízení je nízká. Klientelu v posledních letech tvoří z části i cizinci. Koupání je ovšem na vlastní nebezpečí z důvodu hygienické závadnosti vody v lagunách. V současné době je pro rekreaci využíván pás území o šířce asi 150 m při pobřeží jezera. V polovině června je plánováno zahájení okružních jízd s lodí. Bude však třeba postavit přístavní můstek u autokempu Merkur, odkud bude loď vyplouvat. Zájem o lodní dopravu projevily i obce, proto u nich postupně vzniknou přístaviště. Pokud bude o plavby zájem, dá se

předpokládat,

na Novomlýnské

nádrže

že bude

přemístěna i další loď Obr. č. 11, využití horní nádrže pro vodní sporty

Nejrozšířenější je využití nádrží k rybolovu.

Jedná se o mimopsrtruhový revír

o rozloze 1600 ha táhnoucí se od hráze Novomlýnské nádrže až k hrázi Věstonické nádrže. Z druhů jsou běžní: kapr, cejn, cejnek, candát, sumec, jesen, karas, amur. Podle komentáře rybářů jsou Nové mlýny stále jednou z nejlepších našich vod pro úlovky.

37

4.5 Snahy odborníků a ochránců přírody

V roce 1984 v rámci akce Dno došlo k přesazování bledulí, sněženek a ladoněk ze dna budoucí dolní nádrže vodního díla Nové Mlýny. Akce byla organizována Českým svazem ochránců přírody a účastnilo se jí mnoho ochotných dobrovolníků, jimž nebyl lhostejný osud vzácných zdejších rostlin. Díky jejich úsilí bylo na nová stanoviště úspěšně přesazeno přes 112 000 bledulí letních (Leucojum aestivavum), 29000 sněženek (Galanthus nivalis) a přes 2000 ladoněk vídeňských (Scila vindobonensis) (Kocourková, Buček, 1995) Výstavba nádrží významně zasáhla do přírodních poměrů území. Pravděpodobně dostatečně nezohlednila krajinářské řešení a obnovení porušených ekologických vztahů. Protesty

proti

výstavbě

byly

zaměřeny na obranu lužních lesů, inundačních

luk

s

hlavatými

vrbami, písčitých hrůdů i mokřadu světového významu Pansee, kde hnízdili rybáci, bahňáci a kachny, selských

lesů

se

stromovými

hnízdy hus, meandrů Svratky a Dyje s mrtvými říčními rameny, území s parametry národního parku. Obrázek č. 12, nepřístupná krajina zaniklého Pansee Ministerstvo životního prostředí nechalo vypracovat studie, které měly ukázat nejlepší vodní režim z hlediska ochrany přírody. Trvale však byly zatopeny lokality, jež měly unikátní význam i z pohledu evropského. Ale tlak ochránců přírody dále sílil a byly pořádány demonstrace na podporu vypuštění, nebo alespoň snížení hladiny. Těsně po revoluci se na jižní Moravě vytvořila velká občanská iniciativa za vypuštění třetí Novomlýnské nádrže, která vyvrcholila akcí Špunt, která rozpoutala diskuse. Ústavy Akademie věd shromáždily analýzy mnoha odborníků na vypuštění dolní nádrže. Z mnoha různých protestních akcí a akcí pořádaných na záchranu lužní krajiny především mezi bývalými obcemi Mušov a Nové Mlýny, byla alespoň Akce Dno úspěšná viz. kapitola 4.2.1. Zmapování současného rozšíření přesazených rostlin. Podařilo se přemístit velké množství jedinců a ti se v současné době úspěšně šíří na nové lokalitě. Většina dalších odvážně vyjádřených nesouhlasů nebyla vyslyšena a ochránci jako poslední naděje pro zachování lužních lesů na zdejší lokalitě neuspěli. 38

4.6 Snahy o ekologizaci střední nádrže

Už od počátku stavby byla široká přírodovědná fronta proti stavbě. V nynější době jednotlivé biologické obory nahlížejí na současnost nádrží různě. Shodnou se v tom, že kóta 170,35 metru je neúnosná, 170,00 metrů je pro ně nevýhodný kompromis a nejlépe by bylo jednat o dalším snížení. Ani ochránci přírody však nejsou ve svých požadavcích na budoucnost nádrží jednotni. Příkladem může být racek černohlavý (Larus melanocephalus) a rybák obecný (Sterna hirundo), jež podle evropské směrnice o ochraně ptáků patří mezi nejvzácnější obyvatele Novomlýnských nádrží. Ti si ale nestaví hnízda na stromech. K úspěšnému vyhnízdění potřebují obnaženou plochu, protože kladou vejce přímo na zem v blízkosti vody. Pokud by nedocházelo ke kolísání, mohlo by dojít k situaci, že nebudou mít kde hnízdit. Při trvale snížené hladině by vhodná hnízdiště zarostla, při zvýšené by byla zaplavena. Částečné přeplavování mimo hnízdní sezonu by mohlo být ideálním řešením. Realizace úprav byla reakcí na již katastrofální stav při každoročně se opakujících nepravidelných záplavách, které byly důsledkem změněných vodohospodářských poměrů v přilehlých oblastech a celoplošné intenzifikace zemědělské velkovýroby bez respektování protierozních opatření a praxí osvědčených agrotechnických zásad. V důsledku úprav poklesla průměrná hladina vody v nivě Dyje až o půl metru. V polovině devadesátých let 20. století rozhodlo vedení Ministerstva životního prostředí ČR o dalším postupu při řešení problematiky Novomlýnských nádrží, kterým mělo být ukončeno několikaleté období názorových střetů při hledání vyváženého řešení vodohospodářského díla umístěného do mimořádně hodnotné, zemědělsky intenzívně využívané krajiny. Proto se v souladu s odbornými stanovisky i veřejným míněním začalo Ministerstvo životního prostředí ČR od roku 1990 zabývat řešením tohoto stavu. Na základě řady posudků, zpracovaných studií a dalších materiálů renomovaných vědeckých institucí a odborníků byl přijat v roce 1993 koncepční záměr postupného řešení, vyjádřený v dokumentu Politika MŽP ČR k problematice Novomlýnských nádrží. Jedná se o komplexní pohled na celé území a realizace dílčích úprav a jednotlivých opatření představuje časově i finančně náročný dlouhodobý program. Úpravy se netýkají jen vlastních nádrží a jejich bezprostředního okolí, ale i prostoru lužních lesů k Břeclavi a soutoku Dyje s Moravou.

39

Princip ekologizace spočíval ve vybudování náhradních koridorů jak na březích vodního díla, tak i v prostoru střední nádrže, které by propojily zachovalé komplexy lužních lesů a biotopů pod vodním dílem s lesy na soutoku Jihlavy a Svratky.

V prostoru nádrží jde

zejména

o

vybudování

tzv.

biokoridoru, což představuje vysázení příbřežního lužních

nepravidelného

porostů,

především

pásu podél

odvodňovacích kanálů za bočními hrázemi nádrží a vybudování a osázení soustavy ostrovů ve střední nádrži.

Obr. č. 13, mechanizace použitá při výstavbě ostrovů

Při výstavbě ostrovů, jež se měly stát základem plánovaného biokoridoru, po snížení hladiny vody v nádrži v roce 1996 na kótu 169,50 m n.m., začal během pěti let na obnažených partiích dna, na menších ostrůvcích, příbřežních pláží i na samotných umělých ostrovech bujet život. Vlhkomilné byliny začaly hned v prvním roce prorůstat tisíce semenáčků vrb a topolů a na souš se vracel lužní les. Hustý stromový porost členěný věkově i druhově podle konfigurace obnaženého dna a neprostupné porosty travin, orobince a rákosu dávaly těmto partiím střední nádrže novou kvalitu. Do rozbujelé vegetace se vraceli živočichové. Kachny obsadily husté trsy třtiny křovištní na obnažených březích starého koryta Svratky a počty vyvedených rodinek začaly narůstat. Rackové a rybáci obsadili dokonce ještě při výstavbě nejzazší cíp kamenné hráze druhého ostrova a nakladli zde svoje snůšky. Avšak ihned po kalendářním ukončení stavby byla hladina v roce 2001 opět zvýšena na kótu 170,00 m a tak znovu voda zatopila víc než 90 % čerstvě zarostlých ploch. Společenské změny v listopadu 1989 umožnily zahájit veřejnou diskusi o různých variantách dalšího osudu vodního díla Nové Mlýny v kontextu krajiny jižní Moravy. Svůj dojem z návštěvy novomlýnských nádrží shrnul prezident Václav Havel v roce 1990 stručně: „Nádrže jsou zločinem na přírodě“. Vyjádřil tím názor většiny demokratické veřejnosti, zvláště přírodovědců a ochránců přírody. V roce 1990 začala tedy další etapa ve vývoji krajiny v nivě Dyje, charakterizovaná snahou o zmírnění negativních účinků jednostranně technokraticky vybudovaných staveb ze souboru komplexních vodohospodářských úprav, především o ekologizaci novomlýnských nádrží. [11] 40

V roce 1991 zadalo MŽP ČR třídílnou studii "Zhodnocení vybraných variant střetů zájmů v oblasti vodního díla Nové Mlýny". První věcnou etapu "Shromáždění a zpracování podkladů pro hodnocení podle stanovených problémových okruhů" vypracoval Geografický ústav ČSAV v Brně (Viturka, Lacina, Vlček a kol. 1992). Na tuto etapu navazuje firma LÖW & spol s etapou pod názvem "Prognózy řešení"(Löw a kol. 1992), kde shrnuje funkce krajinného prostoru a při jejich naplňování definuje jednotlivé časoprostorové kroky evolučních cest, dále navrhuje neprodleně snížení hladiny 2. a 3. nádrže na kótu 169,5 m.n.m. Návrh optimalizace krajiny v oblasti vodního díla Nové Mlýny vedl na základě zhodnocení vybraných variant řešení střetů zájmů k závěru, že „prvním společným krokem optimalizace je snížení hladiny vody ve střední a dolní nádrži na kótu 169,50, neboť toto snížení je možné realizovat, aniž by byla narušena některá z neopominutelných funkcí vodního díla“ (Löw a kol. 1992). Dne 1.3. 1993 přijalo MŽP ČR "Politiku MŽP ČR k problematice Novomlýnských nádrží". Ta stanovuje trvalé snížení hladiny 2. a 3. nádrže o 85 cm na kótu 169,50. Vynořené plochy dna určuje využít jako základnu pro biokoridor, nahrazující alespoň částečně ztracené biotopy a v jejím rámci byla okresním úřadem v Břeclavi v září 1993 povolena mimořádná manipulace na střední nádrži. Povodí Moravy Brno zadalo zpracování koncepce souboru staveb, souvisejících s ekologizací novomlýnských nádrží. Na tuto koncepci (Marhoun, Zbořilová 1993) navázal projekt vybudování tří nových ostrovů, tvořících biokoridor přes střední nádrž (Tesař 1995). Pro budování nakonec pouze dvou ostrovů byly využity usazeniny na dně řek Jihlavy a Svratky, které svou mocností začaly ohrožovat průtočnost koryt obou regulovaných řek. Poznatky o dynamice vývoje nivních geobiocenóz umožnily doporučit, „aby v první fázi po dokončení nových ostrovů bylo využito procesů přirozené sukcese a teprve po určitém ustálení společenstev bylo rozhodnuto o případných vegetačních úpravách. Lze očekávat přirozenou obnovu dřevin, typických pro iniciální sukcesní stádia skupiny typů geobiocénů olšové vrbiny, především různých druhů vrb a topolů, vzhledem k tomu, že v okolí nádrže jsou dostatečné zdroje diaspor“ (Buček 1995). (Buček, Maděra, Packová, 2004)

41

4.7 Spory mezi vodohospodáři a ochránci přírody

V naší republice není mnoho kontroverznějších staveb, které by vyvolaly tolik vášnivých sporů a diskusí, jako právě tyto jihomoravské nádrže. Spory mezi ekology a vodohospodáři provázely jejich stavbu i dostavbu v roce 1989 a trvají také po jejich napuštění. Střední nádrž o rozloze 1031 ha, jež má plnit funkci přírodní rezervace a zároveň biokoridoru mezi jižním a severním břehem nádrží je hlavním důvodem střetu zájmů. Důvodem je výstavba umělých ostrůvků, na jejichž stavbu před časem uvolnilo ministerstvo životního prostředí dotaci šedesát miliónů korun. Spor o výšku hladiny střední novomlýnské nádrže probíhá dodnes. V prostoru nádrží jde zejména o vybudování tzv. biokoridoru, což představuje vysázení příbřežního nepravidelného pásu lužních porostů, především podél odvodňovacích kanálů za bočními hrázemi nádrží a vybudování a osázení soustavy ostrovů ve střední nádrži. Předpokladem pro vybudování biokoridoru je snížení hladiny ve druhé a třetí nádrži a udržet ji po celou dobu jeho budování. Na základě rozhodnutí o mimořádné manipulaci byla skutečně snížena hladina ve střední i dolní Novomlýnské nádrži o 85 cm, neboť vše nasvědčovalo tomu, že při takovémto snížení hladiny nedojde k žádnému ohrožení účelu vodního díla NV (např. zásoba vody pro závlahy). Tím začal proces samoobnovy lužních porostů na obnaženém dně a obnova biokoridoru, vynořily se břehy i ostrovy z naplavených materiálů, které se staly základem pro budování zpevněných ostrovů určených vegetaci. Hladina stálého nadržení (což je výška hladiny, která má být na nádrži udržována) byla tedy snížena na kótu 169,50 m.n.m. a díky tomu se výstavba ostrovů značně zlevnila. Započaly tedy práce na revitalizaci střední nádrže pokusnou výstavbou ostrovů. Samotná stavba ostrovů patří k poněkud diskutabilním prvkům revitalizace této oblasti (jakkoliv může přinést mnoho pozitivního), neboť jde o další nepřírodní prvek v těžce zkoušené krajině. Přínosy pokusu však bohatě převyšují rizika, která s sebou tato stavba nese Snížení hladiny o 85 cm přineslo nevídané efekty, o kterých se ekologům ani nesnilo. Díky snížení hladiny došlo k přirozenému vynoření 50ha dna, na kterém se za pět let trvání snížení hladiny obnovil s překvapující rychlostí les. Nově vyrostlý porost byl důkazem toho, jak je příroda schopna rychlé sebeobnovy. Toto snížení nebylo pouze dočasné, mělo se jednat o definitivní řešení.

42

Správcem vodního díla Nové Mlýny je společnost Povodí Moravy a.s. Tato společnost byla také pověřena vybudováním obou ostrovů. Ostrovy byly financovány tímto způsobem : 1. ostrov stál celkem 20 mil. Kč., - byl dotován 16 mil. Kč z Programu revitalizace říčních systémů a Programu péče o krajinu 2. ostrov stojí celkem 43 mil. Kč - všech 43 mil. Kč je dodnes čerpáno Povodím Moravy a.s. ze Státního fondu životního prostředí Výstavba ostrovů byla financována ze státních prostředků a přišla daňové poplatníky na 59 mil. Kč [11] Obrázek č. 14, základy biokoridoru

Povodí Moravy a.s. ve svých žádostech o poskytnutí státních prostředků přímo uvádělo, že počítá i po dostavbě s hladinou stálého nadržení na kótě 169,50 m.n.m. Na konci roku 2000 prosadilo však opětovné zvyšování hladiny o 20 cm.. Oba ostrovy jsou ale konstrukčně řešeny tak, aby fungovaly při zvýšené hladině na úrovni 169,50 m.n.m Veronica se spolu s Unií pro řeku Moravu a Poradním sborem Pálava snažila o pokračování revitalizace tohoto území. Proto požádala Českou inspekci životního prostředí o posouzení celého případu Ve věci byla vydána dvě rozhodnutí - Okresní úřad v Břeclavi povolil zvýšení hladiny, a naopak Česká inspekce životního prostředí tento postup zakázala a vydala dne 13. 12. 2000 rozhodnutí o nutnosti zachovat hladinu na kótě 169,50. Avšak ředitelka Okresní hygienické stanice v Břeclavi, která má rajon nádrží na starosti, snížení hladiny nepovoluje. Dr. Laštovičková uvádí, že vlivem snížení hladiny dochází k nadměrnému prohřívání vody a růstu fytoplanktonu,což má z důvodu využívání těchto vodních ploch negativní vliv na zdraví lidí a navíc by při snížené hladině nebyl dodržen sanitační průtok V roce 200l byla obnažená místa pokryta mladým až šest metrů vysokým lesem a místy bylo možné nalézt až desetimetrové stromy. Povodí Moravy začalo koncem roku 2001 hladinu zvyšovat až na kótu 170,00, čímž došlo:

43

a) k zatopení 50 ha do té doby již zalesněného přirozeně vynořeného dna b) k celkovému zatopení ostrova č.1, který má rozlohu 16 ha. Vybudování tohoto ostrova stálo 16 mil. Kč. c) k zaplavení poloviny ostrova č.2 v rozsahu 6 ha. Vybudování tohoto ostrova bude stát 43 mil. Kč. Díky tomu vybudované ostrovy ztratily svůj smysl, neboť zůstalo vynořeno pouze 6 ha

nezatopené

plochy.

Veronica spolu s Poradním sborem Pálava podala podnět veřejnému ochránci práv – ombudsmanovi. Dále Veronica spolupracovala s Ekologickým právním servisem na soudní žalobě proti Povodí Moravy.[11] Obrázek č. 15, zatopení a rozplavení velké části koridoru

Ekologický právní

servis

se dlouhodobě zabývá problematikou

ochrany

významných biotopů na vodním díle Nové Mlýny. V soustavě tří přehrad má zcela výjimečné postavení tzv. střední nádrž, která je obklopena významnými mokřadními ekosystémy. Na jejich ochranu se proto EPS zaměřil. Území kolem této nádrže, stejně jako nádrž samotná je přírodní rezervací. Současně je zařazena do režimu ochrany mezinárodní Úmluvy o mokřadech (tzv. Ramsarská úmluva). Nacházejí se zde živočišné druhy, které jsou ve zpřísněném režimu zákona o ochraně přírody a krajiny. Není proto divu, že vzhledem k významu této lokality se v polovině devadesátých let minulého století odhodlalo ministerstvo životního prostředí k realizaci projektu výstavby dvou ostrovů a snížení hladiny, aby tak bylo napomoženo fungování vzácného ekosystému, který je pozůstatkem bývalých lužních lesů. Šlo o první krok, kterým bylo dáno alespoň částečně za pravdu odpůrcům existence vodního díla. V souvislosti s tím byla vypracována obsáhlá studie společností Löw a spol., z níž jednoznačně vyplynulo, že hladina na střední nádrži může být snížena na kótu 169, 50 m n. m., aniž by došlo k ohrožení vodohospodářských zájmů (např. zachování průtoku vody a pod.). Správnost závěrů této studie prověřila dlouholetá praxe. V průběhu výstavby ostrovů byla totiž hladina na tuto kótu opravdu snížena a nikdy nebyly zaznamenány jakékoliv potíže, kterými argumentuje Povodí Moravy, s. p.

44

Aby ministerstvo životního prostředí (MŽP) ochránilo svou investici, přikázalo Povodí Moravy, s.p. prostřednictvím České inspekce životního prostředí hladinu snížit. To odmítlo rozhodnutí respektovat s poukazem na následně vydané opačné rozhodnutí ministerstva zemědělství. Rozhodnutí ministerstva životního prostředí má ze zákona jednoznačnou přednost před rozhodnutím ministerstva zemědělství. Tento právní názor potvrdil i ombudsman Otakar Motejl, podle nějž lze věc vyřešit kompromisem. Jedním z řešení by podle ombudsmana mohla být kolísavá výška hladiny. V době hnízdění ptáků by byla vždy nižší a pak se zvýšila, čímž by se učinilo zadost vodohospodářským a závlahovým zájmům. Ombudsman zdůraznil, že není specialista na tuto problematiku. Návrh s kolísáním hladiny však podle něj vznikl v odborných kruzích. Navíc EPS rozhodnutí ministerstva zemědělství napadl žalobou u Vrchního soudu v Praze. Soud řízení přerušil, neboť byl ustanoven pracovní tým, který má přezkoumat, zda lze hladinu na střední nádrži snížit. Veřejný ochránce práv po bezúspěšných vyjednáváních s ministry životního prostředí a zemědělství využil vzniklé možnosti dané novým soudním řádem správním a obrátil se na nejvyššího státního zástupce, aby v dané věci podal žalobu ve veřejném zájmu. [11] Soudní proces Ministerstva životního prostředí vs Ministerstvo zemědělství, však dopadl neuspokojivě pro ekology a ochránce přírody. Bylo sice dáno zapravdu Ministerstvu životního prostředí a to znamenalo, že soud uznal, že hladina neměla být zvýšena, ale na druhou stranu také rozhodl, že jediný kdo je oprávněný stanovit hladinu v nádrži je Ministerstvo zemědělství, které okamžitě legalizovalo současný stav. Tudíž opět nedojde ke snížení hladiny a dosud vzniklá přirozená sukcesní stádia lužního lesa zůstanou nadále zatopená.

45

4.8 Luh a jeho dřeviny

Hlavními ekologickými faktory, které určují druhové složení přirozených dřevinných společenstev, jsou v nivě především výška hladiny podzemní vody a dynamika záplav. Můžeme se zde proto setkat s druhy mokřadními na čerstvých říčních náplavech, podél poříčních jezer, či v terénních depresích na straně jedné, i s dřevinami suchomilnými na hrúdech a vyvýšeninách na straně druhé. Přítomnost vody v půdě tak vytváří velmi různorodé biotopy, které podmiňují vysokou druhovou rozmanitost. K té přispívá i činnost vodního toku, který mění své koryto, přičemž vznikají náplavy, na kterých mají možnost trvale přežívat i světlomilné druhy s nižší konkurenční schopností. Oblast je navíc obohacena i o druhy nepůvodní, záměrně pěstované či invazní. Přestože je dyjsko-svratecká niva od pradávna intenzivně ovlivňována lidskou činností, i v dnešní době vykazuje vyšší podíl lesních porostů než je tomu v okolní zemědělské krajině, navíc jsou v ní přítomny i další vegetační prvky s podílem dřevin, jako například doprovodné a břehové porosty, dřevino-bylinná lada i solitérní stromy. Výsledky terénních průzkumů ukazují, že nivy v navazující hospodářsky intenzivně využívané krajině působí jako centra biodiverzity. V nivách od nížin až po horské toky může přirozeně růst přibližně 77 druhů stromů, keřů i dřevnatých lián. Je to asi polovina všech autochtonních stromů našeho území a třetina keřů. Nejmenšími dřevinami luhů jsou poléhavé polokeře ostružiník ježiník (Rubus caesius) a lilek potměchuť (Solanum dulcamara), k největším patří duby letní (Quercus robur) či topoly (Populus).

4.8.1 Dřeviny měkkého luhu

V měkkém luhu se dominantně uplatňují vrby, topoly a olše, kterým nevadí dlouhodobé záplavy. Topol černý (Populus nigra) dokáže růst v místech, kde až 50 dní v roce stojí hladina vody nad půdním povrchem. Vrba bílá (Salix alba) v takovýchto podmínkách vytváří adventivní kořeny a je schopna vydržet více než 360 dní. Zvláště pro topoly je podmínkou trvalého vývoje a přežití populace neustálá tvorba mladých poříčních náplavů,

na nichž mají těžiště přirozeného výskytu. Protože

takovéto biotopy

díky regulacím řek z naší krajiny takřka vymizely, staly se některé taxony ohroženými. Z dalších druhů lze jmenovat topol bílý (Populus alba), topol osika (Populus tremula) a jejich křížence topol šedý (Populus x canescens). (Buček, Maděra, Packová, 2004) 46

4.8.2 Vrba bílá (Salix alba)

Nejvýznamnějším druhem nížinného měkkého luhu je vrba bílá. Strom s rovným kmenem a metlovitou korunou, která je vysoko nasazenou. Běžně dorůstá výšek přes 30 m a dožívá se 80-100 let. Větve této vrby jsou tenké, ohebné a od kmene odstávají v ostrém úhlu. I tento druh vyniká výtečnou výmladností kdekoliv na kmeni a také na pařezu. Snadno tvoří přídatné kořeny a kořenový systém je rozvinut daleko od kmene a

tím dřevinu velmi dobře upevňuje i v rozbředlém půdním materiálu.

Stromy rostoucí v břehových porostech často mívají kořeny ponořené i ve vodě v korytě řeky a vytvářejí tak biotop pro řadu vodních organismů. Střídavě postavené listy jsou šedobíle přitisklé a chlupaté. Drobná ochmýřená semena vítr snadno zavane do velké vzdálenosti, za vhodných podmínek vyklíčí během půl dne.

Tato světlomilná dřevina snášející jen slabý boční zástin vydrží také mírné zasolení. Roste velmi rychle, její dřevo je stejně kvalitní nebo lepší než topolové. Používá se k výrobě dýh, dřevovláknitých desek a pro papírenský průmysl. Při seřezávání dává vrba bílá jemné, ale na konci trochu větvené proutí. Z kůry se dříve často dobývalo tříslo a salicin pro farmaceutický průmysl. Poskytuje dobrou včelí pastvu. Okrasnou hodnotu má řada kultivarů vrby bílé. Vrba bílá se přirozeně

vyskytuje

v rozsáhlém areálu,

eurasijském

zasahujícím

přes

stepní oblasti na východě až do Střední Asie. Dnes je rozšířena kulturou daleko mimo v Severní

areál,

např.

Americe

i a

Austrálii. (Buček, Maděra, Packová, 2004)

Obr. č. 19, Vrba bílá (Salix alba)

47

4.9 Sukcese a segmenty se zachovalými biocenózami

4.9.1 Přírodní památka Betlém

Cena Jana Šmardy za rok 1995 byla udělena Miroslavu Šebelovi, vedoucímu zoologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, za vytvoření přírodní památky Betlém a patnáctiletou péči o druhovou rozmanitost tohoto chráněného území. Díky osobnímu úsilí Miroslava Šebely vznikla na místě bývalé štěrkovny v zázemí střední Novomlýnské nádrže přirozeným vývojem lokalita mokřadních a vlhkomilných druhů a jejich společenstev, připomínající druhovým bohatstvím mokřadní lokality zaniklé na dně Novomlýnských nádrží. Nerušený přirozený vývoj je zajištěn dlouhodobým pronájmem pozemku (na 99 let). Jednoduché technické úpravy umožňují regulovat vodní režim, a tak ovlivňovat sukcesní vývoj společenstev žádoucím směrem. Postupné osidlování lokality jednotlivými druhy rostlin i živočichů je podrobně sledováno a výtečně dokumentován je celkový vývoj společenstev. Na lokalitě postupně našly útočiště tak vzácné druhy jako hořovka duhová, piskoř pruhovaný, blatnice česneková, skokan ostronosý, želva bahenní, sýkořice vousatá, volavka červená, bukač velký a myška drobná. V diskusích o vhodnosti a účelnosti revitalizace krajiny v oblasti Novomlýnských nádrží slouží Betlém jako příklad úspěšné obnovy přirozených společenstev. Miroslavu Šebelovi se podařilo vytvořit území, které je právem chráněno jako přírodní památka.[7]

48

4.9.2 Přírodní rezervace Křivé jezero Rozloha rezervace: 116,40 ha

Jedná se o území při pravobřežní části dyjské nivy mezi Dyjí a mlýnským náhonem jižně od Nových Mlýnů a 2 km východně od Milovic v katastrálním území obcí Milovice a Nové Mlýny. Zřízena výnosem MK ČSR č. j. 12 221/73 z 9. 8. 1973

Důvodem vyhlášení a hlavním motivem ochrany je zachovalá část nivy s přirozeným charakterem říčního koryta, porosty tvrdého a měkkého luhu, lužními loukami, nelesními mokřadními a vodními společenstvy a odříznutým meandrem Dyje a význačné hnízdiště ptactva. U Křivého jezera a Panenského mlýna dosud existují fragmenty kontinentálních lužních luk s jarvou žilnatou, ale vlivem změn vlhkostních poměrů a nekosení se v posledních letech šíří ostřicové a chrasticové porosty. Periodické tůně v létě za nízkého stavu vody zarůstají zblochanovými rákosinami se šmelem okoličnatým

a

porosty

širokolistých

bylin.

V Křivém jezeře dosud přežívá leknín bílý. Z dosud nalezených druhů cévnatých rostlin je 10 zvláště chráněných: hrachor bahenní, kosatec sibiřský, ožanka čpavá, pryšec bahenní, violka slatinná, šišák hrálolistý, žluťucha slatinná. Před napuštěním dolní zdrže u Nových Mlýnů sem byla přesazena ladoňka vídeňská a více než 100 000 bledulí letních, které zde měla nejpočetnější populaci v českých zemích. Obrázek č. 16, Křivé jezero

Rezervace chrání unikátní ukázky lužních biotopů se všemi význačnými živočichy – včetně komárů. V jarních periodických tůních se vyskytuje listonoh jarní, žábronožka sněžní a někteří zástupci lasturnatek. Na březích tůní žije střevlík Carabus clathratus, u něhož představují zaplavované nivy Podyjí jedinou makrolokalitu v českých zemích. V lesích je běžným druhem tesařík obrovský, v korunách starých mohutných dubů buduje svá hnízda velmi vzácný mravenec Liometopum microcephalum.

49

V tůních se rozmnožuje velký počet obojživelníků – rosnička zelená, skokan ostronosý, skokan menší i skokan skřehotavý, kriticky ohrožený čolek velký, v řece Dyji žijí dva kriticky ohrožené druhy ryb – drsek menší a drsek větší. Zde lze také nalézt lastury velevruba malířského. Na Křivém jezeře mj. hnízdí orel mořský, luňák červený i hnědý, hojná je i pro lužní biotopy typická cvrčilka říční. Původně byla rezervace vyhlášena z důvodu unikátního způsobu hnízdění husí velkých na hlavatých vrbách. V posledních letech se na jejím území pravidelně vyskytuje i bobr evropský Lesní hospodářství je podřízeno zájmům ochrany přírody: jde o lesy zvláštního určení z důvodu ochrany přírody. Kultury topolu kanadského se při obnově postupně nahrazují výsadbami autochtonních dřevin, tj. dubu letního a jasanu úzkolistého. Porosty tvrdého luhu jsou ponechány přirozenému vývoji, anebo se v nich uplatňuje zdravotní výběr. V lužním lese se až do vyhlášení rezervace hospodařilo obvyklým způsobem. Na dvousečných až trojsečných loukách byly v řídkém sponu vysázeny vrby bílé, které se v pravidelných intervalech ořezávaly na palivové dříví. Vodní režim rezervace byl narušen při výstavbě Novomlýnských zdrží. Jako na prvním místě v českých zemích zde byly v roce 1976 investovány peníze ze Světového fondu životního prostředí (WWF), za něž byly vyhloubeny kanály a postavena stavidla. Tyto kanály byly v letech 1994–1995 pročištěny, rozšířeny a doplněny několika stavidly a vpustěmi, což by mělo zajistit v rezervaci dostatek vody. V roce 1992 se začalo s umělým jarním zaplavováním Křivého jezera, které by mělo pokračovat i v budoucnosti. Je nutné zlepšit obhospodařování luk, doplnit výsadby solitérních vrb a pokračovat v jejich pravidelném ořezávání. Z lesních porostů by měl být postupně odstraněn javor jasanolistý a jasan pensylvanský. Rezervace je součástí mezinárodně významného mokřadu (podle Ramsarské konvence) Mokřady dolního Podyjí. [15]

50

4.9.3 Přírodní rezervace Mušovský luh Rozloha rezervace 557,47 ha

Jedná se o komplex lužního lesa podél dolního toku řeky Jihlavy mezi obcí Přibice a střední nádrží vodního díla Nové Mlýny, kde půdotvorným substrátem jsou štěrkovité a štěrkovitohlinité říční náplavy. Z geomorfologického hlediska patří lokalita do Dyjskosvratecké nivy. Jedná se o akumulační rovinu tvořenou kvartérními usazeninami. Terén je rovinatý, průměrná nadmořská výška činí cca 170 m n. m. V úseku Přibice - Ivaň se zachoval přirozený stav koryta Jihlavy. V půdním pokryvu jsou zastoupeny fluvizemě (modální, glejová), doprovázené gleji a stagnogleji. Lokalita se nachází na hlubokých půdách, vlhkých až zamokřených, voda se místy v depresích udrží až do léta. Dominantním společenstvem jsou tvrdé luhy nížinných řek, maloplošně se vyskytují měkké luhy a fragmentálně v tůních slepých ramenech a kanálech i mokřadní vegetace rákosin a vodní vegetace. V jižní části přiléhající ke střední nádrži VD Nové Mlýny se nalézá v lokalitě Betlém zbytek porostů suchého trávníku na hrúdu a mokřad s výskytem řady druhů obojživelníků. Lokalita představuje významné refugium xylofágního hmyzu s výskytem roháče obecného. Z vodních savců se zde vyskytuje vydra říční. Kvalitnější porosty tvrdého luhu se nachází především v jižní části území Mušovském luhu, kde se vyskytují i významnější druhy rostlin, jako Leucojum aestivum. Severní část - Ivaňský a Bedřichův les je silně poznamenána lesním hospodařením a chovem zvěře. Místy se vyskytují také měkké luhy, které jsou však ze všech společenstev nejvíce postižené poklesem hladiny podzemní vody. Významný je i výskyt společenstev vodních druhů rostlin s řadou ohrožených druhů např. Hottonia palustris. Další z ramen byla v posledních letech revitalizována. Území má také zoologický význam. Vyskytují se zde minimálně dva druhy významné z hlediska Natury 2000 - roháč velký (Lucanus cervus) a vydra říční (Lutra lutra). V rámci celého území jsou vyhlášena ZCHÚ - PP Mušovský Dolní luh a PP Betlém. Lokalita představuje jeden z posledních dochovalých zbytků lužního lesa po vybudování střední novomlýnské nádrže. [6]

51

4.9.4 Přírodní rezervace Věstonická nádrž ( střední nádrž vodního díla Nové Mlýny) Rozloha rezervace:1050 ha (4 km délka a 3 km šířka)

Střední nádrž byla vyhlášena okresním úřadem Břeclav dle zákona 114/1992 o ochraně přírody a krajiny za přírodní rezervaci dne 11. 2. 1994. Zasahuje do katastrálních území obcí Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Ivaň, Pasohlávky, Pouzdřany a Strachtotín. Tato rezervace má především poskytnout útočiště chráněným i zvláště chráněným druhům rostlin i živočichů. (Vlašín, 1983) Oblast leží na neogenních a kvartérních písčito-jílovitých uloženinách. Území je vyplněno vodní nádrží. V nádrži leží několik ostrovů, z nichž některé jsou uměle vytvořené. Převládají nivní půdy a gleje. V místě bývalých lužních biotopů je nyní v nádrži velice rozdílná výška vodní hladiny a již při malém poklesu vody se vynořují ostrůvky. Při hladině 170,35 m n. m. je vynořeno téměř 20 ha ostrůvků ve dvou soustavách. Z nich ostrov Věstonické

písky

je

cenný

z hlediska

zachovalého

fragmentu

stepi.

Lokalita

je

významná jak v hnízdním období, tak v období tahu i v zimě.

Obrázek č. 17, jeden z nejznámějších výjevů, kostel sv. Linharta

Území střední nádrže patří z hlediska ochrany přírody mezi nejzajímavější. Od počátku výstavby se s ním počítá jako se sedimentačním prostorem před třetí nádrží a zůstává vyhrazeno pro účely ochrany přírody jako minimální náhrada za likvidované biotopy. Nejméně čelí hospodářským i rekreačním tlakům. Přesto je neustále ohrožováno negativními vlivy z okolí a to především v důsledku lidské činnosti. Jako nejzávažnější ohrožení se jeví špatná kvalita vody způsobená znečištěním z přítoků i kolísání hladiny v této nádrži, což nejednou způsobilo zničení snůšek, či úhyn již vylíhlých mláďat chráněných druhů ptáků. Dále je velmi rušivým faktorem rekreace jejíž součástí je rybolov, koupání a plavba po nádrži a někdy také návštěvy ostrovů nežádoucími osobami. Intenzivní rybářské hospodaření je dalším možným nebezpečím, stejně jako eroze ostrovů a nevhodná manipulace se sedimenty. Těmto ohrožením je vystavena i přesto o jak významné území jde. 52

Jedná se totiž lokalitu, která je součástí mezinárodně významného mokřadu “Mokřady dolního Podyjí“. Nádrž tedy patří do seznamu mokřadů mezinárodního významu podle Ramsarské konvence. Československo k této konvenci přistoupilo až v roce 1990 a po rozdělení federace se účastnickým státem stala i Česká republika. Do seznamu mezinárodně významných mokřadů se tímto zařadily i Mokřady dolního toku Dyje o celkové výměře 1937 ha, včetně střední Novomlýnské nádrže. .[16] Věstonická nádrž tvoří v dnešní době významnou a nezastupitelnou lokalitu vodních a mokřadních druhů ptáků. Přežití řady druhů původní fauny na lokalitě závisí na vytvoření vhodného prostředí. Snížením hladiny v nádrži a zvětšením plochy ostrovů a pobřeží poskytne příležitost pro zahnízdění některých druhů jako rybáka obecného (Sterna hirundo), zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) a racka chechtavého (Larus ridibundus) v ČR, zároveň pravidelným hnízdištěm pro racka

černohlavého

melanocephalus), bělohlavého

(Larus racka (Larus

cachinnans) a racka bouřního (Larus canus) Obrázek č. 18, sukcese na obnaženém dně ve Věstonické nádrži

Ještě donedávna představovala i největší hnízdiště pro husu velkou (Anser anser do r. 1995), a v první polovině 80. let také jediné hnízdiště kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) v ČR. Početně zde hnízdí také běžnější druhy našich kachen. Je třeba také zdůraznit význam lokality jakožto tahové zastávky a zimoviště vodních ptáků. Tato nádrž představuje největší pravidelné zimoviště morčáka bílého (Mergus albellus), husy polní (Anser fabalis), husy běločelé (Anser albifrons) a orla mořského (Haliaeetus albicilla) v ČR. Početnost obou druhů severských husí i orla mořského dosahuje evropského významu. Dále je zde velmi početně zastoupena třída ryb a to nejméně 22 druhy, z nichž jelec jesen (Leuciscus idus) a mník jednovousý (Lota lota) patří mezi zvláště chráněné druhy stejně jako obojživelníci skokan zelený (Rana esculenta), rosnička zelená (Hyla arborea) a kuňka ohnivá (Bombina bombina) a dva druhy plazů - ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka obojková (Natrix natrix). [20]

53

V roce 1996, kdy byla z důvodů budování ostrovů snížena hladiny ve střední (Věstonické) nádrži o 85 cm na kótu 169,50 m n. m., došlo k ecesi a následné sukcesi společenstev vrby bílé na desítkách hektarů obnaženého dna nádrže. Tento ojedinělý přírodní proces od počátku zkoumali Konůpek (1998) a Kovářová (2001). V té době byly na výzkumných plochách hlavními dřevinami vrba bílá (Salix alba) a topol černý (Populus nigra), jehož populace zde byla největší na našem území. Vybudované ostrovy v této přírodní rezervaci začaly plnit funkci biokoridoru. Stav je dokumentován ve studii Buček, Kolářová a kol.(2001). Po dokončení výstavby obou ostrovů v polovině roku 2001 byla hladina v této nádrži zvýšena na kótu 170 m n. m.. Oba ostrovy budované při snížení hladině byly tudíž zaplaveny i s vegetací, která se na v nich v té době nacházela. (Buček, Maděra, Packová, 2004) Od roku 2002 byl každoročně prováděn výzkum pomocí růstových analýz.(viz kapitola 3.3 Výzkum v letech 2002 – 2005 a poskytnuté údaje) a z poskytnutých údajů o výzkumu vývoje společenstev vrby bílé (Salix alba) byly pro srovnání použity hodnoty hmotnosti sušiny v tunách na plochu jednoho hektaru. Z tabulky č. 3 i grafů č. 3 - 6 viz přílohy č. 9 - 12 je evidentní, že u všech sledovaných částí stromů druhu vrba bílá (Salix alba) přepočtené hmotnosti sušiny v tunách na hektar během let 2002 – 2005 poklesly. Jako příčina se jeví dlouhodobé zatopení (viz. kapitola 4.6 Snahy o ekologizaci nádrží a 4.7 Spory mezi vodohospodáři a ekology), které má negativní vliv na zkoumaná společenstva, avšak značně rozdílná hodnota v roce 2005 může být způsobena i rozdílnou výzkumnou plochou.

Tabulka č. 3 Hmotnost sušiny (t/ha) (údaje získány z Buček, Maděra, Packová a kol., 2004, údaje z let 2004 a 2005 poskytnuty P.Maděrou) rok

KMENY

VĚTVE

LETOROSTY

LISTY

2002

94,09

13,05

3,19

8,19

2003

144,21

13,1

3,72

10,13

2004

176,36

28,34

7,287

15,21

2005

84,75

8,73

2,41

3,58

Vzhledem k tomu, že hladina snížena nebyla, zůstávají rozsáhlé porosty vrby bílé nadále zaplavené a v současné době již není možné předpokládat, že by společenstva na ostrovech ve střední nádrži měla naději na regeneraci a přežití.

54

5. Výsledky 5.1 Hodnocení výsledků analýzy kořenového systému (Salix alba)

Výsledky všech měření, které byly prováděny v laboratorních podmínkách, byly podrobně zpracovány a znázorněny v tabelární přehledu (viz. příloha č. 6 – Tabulka č. 7). Přehlednější formou pro znázornění rozložení celkové hmotnosti sušiny (g) mezi jednotlivé tloušťkové třídy analyzovaného kořenového systému je grafické vyjádření (viz. příloha č. 7 – Graf č. 1 ). Z grafu č. 1 plyne, že největší část hmotnosti sušiny (g) tvoří část kořenového systému náležící do páté tloušťkové třídy. V páté tloušťkové třídě je také zastoupena největší část objemu (cm3) kořenového systému a také největší povrch (cm2) kořenového sytému. Naproti tomu ze srovnání délek kořenů v jednotlivých tloušťkových třídách vyplývá, že nejmenší délka kořenů je právě v páté tloušťkové třídě. Srovnání celkové hmotnosti sušiny (g) kořenového systému a celkové hmotnosti sušiny (g) nadzemní části analyzovaného jedince vrby bílé (Salix alba) je opět vyjádřeno graficky (viz. příloha č. 8 – Graf č. 2). Celková hmotnost sušiny kořenového systému je 1605,17 g. Z výsledné hmotnosti sušiny celého analyzovaného jedince tvoří sušina kořenového systému 6,9 %. Dále je možné ze zpracovaných dat zjistit podrobnější fyziologické charakteristiky analyzovaného kořenového systému jako například: -

hmotnost sušiny připadající na 1 cm2 plochy, kterou zabírá daný kořenový systém, což je v tomto případě 0,0624 g/cm2

-

hmotnost sušiny připadající na 1 cm3 objemu, který zabírá daný kořenový systém, což je v tomto případě 0,00312 g/cm3

Výsledky a data získaná z analýzy kořenového systému vrby bílé (Salix alba), která byla provedena roku 2005 na Vlčkově ostrově v prostoru střední Novomlýnské nádrže, budou pravděpodobně použity jako podklady pro srovnání s výsledky analýz, jež budou uskutečněny v dalších letech při pokračujícím sledování vývoje společenstev vrby bílé na této lokalitě.

55

5.2 Zhodnocení úspěšnosti přesadby (Galanthus nivalis)

Po prvním terénním průzkumu v lesním porostu, kam byly sněženky již v roce 1984 přesazeny, byly zjištěny dvě základní lokality výskytu, z nichž první, rozsáhlejší, se nacházela na jižním okraji lesního pásu. Druhá rozsáhlá lokalita naopak ležela až na opačném konci lesního porostu (viz. příloha č. 4 - Schéma výskytu sněženky předjarní) Podél nezpevněné lesní cesty vedoucí napříč celým lesním porostem se ojediněle vyskytovaly také samostatně rostoucí jedinci, kteří se na dané místo rozšířili pravděpodobně již přirozeným způsobem a to i pomocí přenesení mravenci. Na jiných místech, přestože byly přesázeny i do středních částech lesního porostu, nebyly sněženky zjištěny. Avšak již druhý terénní průzkum, který byl proveden sedm dní po předchozím, nečekaně zvýšil nejen množství ploch, na nichž se sněženky vyskytovaly, ale počet také osamocených trsů a zcela samostatně rostoucích jedinců. Při mapování početního stavu sněženek na jejich nové lokalitě v lesním porostu v blízkosti obce Pasohlávky bylo prováděno sčítání jedinců na výzkumných ploškách o stálé velikosti (viz. kapitola 3.5.1 Mapování současného rozšíření přesazených rostlin) Po zjištění počtu jedinců na plochu 1 m2 z dat získaných při terénních pracích a vypočtení celkové plochy výskytu sněženek bylo přepočtem zjištěno konečné množství rostlin druhu Galanthus nivalis.

Průměrný počet jedinců na 1 m2 byl 87,6 a

vyskytovaly se na ploše o celkové rozloze 1073,9 m2. Výsledný počet tedy činil 94070 jedinců. Při srovnání stavu v roce 1984, kdy bylo přesazeno přibližně 29000 rostlin se jedná o víc než trojnásobek původního stavu. Je však nutno podotknout, že tento stav je ve skutečnosti vyšší vzhledem k tomu, že nebylo při používaných metodách možno započíst veškeré rostliny, jež se na dané lokalitě vyskytují. Doložená fotodokumentace poskytuje možnost názorné ukázky toho, jakých výsledků se podařilo dosáhnout, ačkoliv se na záchraně rostlin podílela z větší části spíše neodborná veřejnost a dobrovolníci a rostliny byly navíc přenášeny ve vegetačním období, což nebylo příliš vhodné. Jednoznačně lze říci, že výsadba byla oproti některým pesimistickým odhadům až neuvěřitelně úspěšná a tato lokalita, na níž se dříve prokazatelně žádné sněženky nevyskytovaly, je v dnešní době z tohoto hlediska velmi významná.

56

6. Závěr Již před výstavbou nádrží bylo zpracováno mnoho studií a odborných posudků, v nichž si ani závěry různých odborníků ze stejných vědních disciplín navzájem neodpovídají. Nebylo tedy pravděpodobně ani tehdy jednoduché vytvořit si ucelený názor na budoucí vliv těchto nádrží na jejich blízké okolí. S různými argumenty přicházeli zkušení vodohospodáři, ekonomové, rybáři, zoologové i botanici. Každý s jinými požadavky se snažil zachránit co se jen dalo, nebo se naopak zasadit o vytvoření vodního díla, které bylo podle jeho úsudku nezbytné. Jako jeden z hlavních důvodů byla uváděna potřeba vybudovat dostatečně velký rezervoár pro plánovaný rozsáhlý systém závlah. Budování závlah nebylo však dokončeno do původně požadované míry a podniky nově vznikající po bývalých zemědělských družstvech nechaly závlahové systémy chátrat. Mezi dalšími uváděnými účely byla i povolená rekreace. Ta však probíhá jen v kempu u horní nádrže, kde se o letních měsících shromažďuje v úzkém pásu podél severního břehu dvou od nádrže oddělených lagun opravdu velké množství lidí. Koupání v kempu je povoleno pouze na vlastní nebezpečí, ale voda s takovým množstvím řas a sinic odrazuje rekreanty i bez varovných cedulí. Bohužel ani plánovaný biokoridor na území střední Novomlýnské nádrže není v současné době funkční a situace se ani do budoucna nejeví z tohoto hlediska příznivě. Nastupující vegetace, která vzbudila alespoň malou naději, je již několik let ničena zvýšením hladiny ve střední nádrži. Postupné neodvratné odumírání těchto mladých porostů, ztracené lužní ekosystémy a nenaplněné sliby o ozelenění okolí budovaných nádrží rozhořčují odpůrce nádrží v dnešní době stejně jako před více než dvaceti lety. V mnoha případech dokonce i více, vzhledem k tomu, že do současné doby se již potvrdily některé prognózy o negativním vlivu výstavby Novomlýnských nádrží, kterým před budováním nebyla přikládána váha. Další vývoj krajiny v oblasti Novomlýnských nádrží je opět možné pouze odhadovat a zabývat se jím v dalších prognózách. Prozatím vše nasvědčuje tomu, že pro ekology a ochránce přírody nejdůležitější chráněná území budou zachována v současném stavu - v případě střední nádrže zjevně neutěšeném. Avšak ostatní chráněná území v blízkosti těchto nádrží vzhledem k dobrému stavu plní funkce kvůli nimž byla zachována a chráněna.

57

7. Resume Before reservoir construction many studies and expert opinions have been compiled. The conclusions from different specialists from same subjects defy each other. It was very difficult in that time to express one's view about it. Hydraulic engineers, economists, fishermen, zoologists and plant scientists came to the different conclusions. Each of them with other requirements tried to save the most or to push a creation of new hydroelectric dam through.

The main reason of construction hydroelectric dam was a demand of a big reservoir for irrigation system. Nevertheless they have not been finished and a new developed enterprises let them decay. Other reason was the recreation – possible only in a camp close to upper reservoir. Swimming there is at one's own risk.

Sad to say an intended bio-corridor close to central reservoir is functionless. The ingoing flora raises a small hope. But it is being destroyed by rising surface in the reservoir.

Progressive dying out of these young vegetation and lost of bottomland ecosystems irritate the opponents of the reservoir in the same way as more than twenty years ago. In some cases even more because some negative prognosis have been confirmed.

The future evolution of landscape of Novomlýnská reservoirs is only possible to guess and to deal with it in some future prognoses. Everything indicates that these protected areas will be saved in contemporary condition -

in case of the middle

reservoir quite dreary shape. Remaining protected areas close to these reservoirs fulfill its function well because of a good state and that’s why they have been saved and protected.

58