FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
2010/1
únor 2010
Koleèko liturgického roku Drazí naši farníci, po vánoèním období zaèínáme období ètyøicetidenního pùstu. Když se nad tím zamyslíme, mùže se nám zdát, že vše je jakési koleèko, ve kterém není èas na to, abychom žili takové to normální období našeho života, ve kterém si nic nemusíme odepírat, mùžeme se bavit a užívat si radosti. A pøece je tu po krátkém adventu znovu dlouhý pùst. Proè je tomu tak? Bìhem liturgického kalendáøního roku nám Církev nabízí období èekání i období radosti z narozeného Pána, období pokání s následnou dobou radosti ze vzkøíšení. Èemu nás to uèí? Pøipomíná nám to krátkost našeho lidského života, ve kterém nás Pán zve, abychom jej prožili naplno, ale zároveò se stali skuteènì svobodnými. Zve nás k svobodì, ve které se pøíjemných vìcí na èas vzdáváme, abychom je za chvíli pøijali s radostí i vdìèností. Co by se s námi ale stalo, kdyby nebylo tohoto koleèka tajemství Pána, které si pøipomínáme každý rok? Co by se s námi stalo, kdyby nebyl èas tohoto pùstu, sebezapøení? Možná bychom mìli stále hojnost, užívali bychom si, prožívali bychom radosti, nemuseli si nic odepírat, ale potom bychom najednou zùstali pøekvapeni. Pøekvapeni z návštìvy, která by zastavila u dveøí našeho domu, sestry smrti, jak ji nazýval sv. František z Asissi. Najednou by se nám tìžko odcházelo ze svìta, ve kterém jsem mìli vše a mohli vše, protože bychom
k nìmu byli pøíliš pøipoutáni. Potom bychom neumìli odejít. Ani naši nejbližší by neumìli pøijmout skuteènost, že pro nás tyto radosti tak nespravedlivì skonèily. A tak pùst i sebezápor, každý skutek pokání, který vykonáme nás vede ke svobodì. Ke svobodì ve svìtì, ve kterém žijeme a na jedné stranì máme rádi vše dobré, pøíjemné a krásné a na druhé stranì víme, že vše toto krásné potìšení je pomíjivé a mizí hned jak vstaneme od bohatì prostøeného stolu. Myslím, že takto se stáváme lidmi svobody a Bùh nás zve, abychom nebyli otroky. Drazí farníci, zaèínáme tedy období pùstu. My víme, že zvláštním dnem pokání nejen v pùstu, ale i bìhem celého roku je pátek. Chtìl bych se tedy na chvíli u toho zastavit. Pátek je v rámci týdne nejvìtší pøíležitostí k pokání proto, protože v tento den Pán trpìl i umøel za naši spásu na køíži. My se tedy naším pokáním pøipojujeme k jeho bolesti na køíži. Jestliže v tento den Spasitel za nás umírá, chceme se mu i my pøipodobnit tím, že si nìco odepøeme. Myslím, že v našich rodinách jsme kdysi byli vychováváni k páteènímu pùstu od masa. Tento pùst již dnes nedodržují èasto jen dìti, ale ani my dospìlí. Samozøejmì vím, že to není možné ovlivnit jestliže se stravujeme v jídelnì. Avšak Vás chci upozornit na to, že Církev nám nabízí až pìt možných pokání v tento den. Zøeknutí se masitého pokrmu je jen je-1-
den z nich. Pokud tedy nemùžeme dodržet tento zpùsob pokání zbývají nám na výbìr ještì ètyøi další možnosti. Zkusím je zde tedy vyjmenovat, abychom vìdìli, že máme i jiné možnosti na výbìr. Skutky pokání jsou následující: 1. zdržení se masitého pokrmu 2. skutek zbožnosti; napøíklad úèast na mši svaté, modlitba køížové cesty nebo bolestný rùženec 3. ètení Písma Svatého min.10 minut 4. skutek lásky k bližnímu; napøíklad návštìva nemocného s konkrétním projevem pomoci, návštìva høbitova spojená s modlitbou za zemøelé, nebo hmotná pomoc chudému, nebo pomoc vícedìtným rodinám a pod. 5. zøeknutí se sledování televizních programù (kromì zpráv), nebo kouøení, alkoholu, nebo jiný sebezápor To znamená, že si i v pátek mùžeme vybrat z kteréhokoliv zpùsobu pokání. Samozøejmì nejde o to, abychom si vybrali ten nejjednodušší, anebo by bylo smutné, kdyby si èlovìk který nemá televizor vybral jako skutek pokání to, že se na televizi nebude dívat a pod. Nejde o to, abychom si vybrali to co nás nebude nic stát, ale je dùležité abychom udìlali alespoò nìco. Nedìlejme to však proto, abychom se chlubili pøed druhými jací jsme zbožní a dobøí, dìlejme to opravdu z lásky k Pánu, který z lásky k nám zemøel na køíži. Tehdy a jedinì tehdy to pro nás a naši duši bude mít smysl. Pøeji tedy nám všem, abychom období pùstu a pokání, které zaèínáme bylo pro každého z nás pøíležitostí k vìtší svobodì a pøedevším k tomu, abychom i v této dobì dokázali víc a upøímnìji Pánovi øíci a ukázat naši vdìènost a naši lásku k Nìmu. K tomu Vám ze srdce žehná P. Marek Poláèik SVD
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * únor 2010
…BIBLICKÝ KOUTEK…Z NAŠÍ FARNOSTI…BIBLICKÝ KOUTEK…Z NAŠÍ FARNOSTI… Po možnosti nahlédnout v biblickém okénku do starozákonních knih otevíráme novou sérii s 15 pokraèováními „Ètrnáct svatých pomocníkù“. Inspirací k prosbì o napsání seriálu byl obyèejný dotaz èitatele www.katolik.cz, který se zajímal o jména tìchto pomocníkù. A já si uvìdomila, že mi o svatých pomocnících také není nic známo. (IP)
Ètrnáct svatých pomocníkù - ÚVOD Ve vzpomínkách mons. Pavla Kuèery, který se po desítky let staral o èeské uprchlíky v Nìmecku, èteme, že k populárním èinnostem patøily krajanské poutì. Velký zájem lidí nebyl jenom o velké zahranièní poutì do Øíma, do Lurd nebo do Svaté zemì, ale i o poutì na populární nìmecká poutní místa, napøíklad do Vierzehnheiligen – ke Ètrnácti svatým pomocníkùm. Co nám øíká tento nezvyklý poutní titul? Naši dìdové a pradìdové by nám øekli, že „za Rakouska“, kdy byly živé styky s nìmeckými oblastmi mocnáøství, byl kult ètrnácti svatých pomocníkù v nouzi živý i u nás. Jeho tradice je velmi stará, ètrnáctero svìtcù takto spoleènì i jednotlivì uctívaných pochází z raných dob køes•anství; byli to vesmìs muèedníci umuèení vìtšinou okolo roku 300 (sv. Eustach již r. 118), s výjimkou sv. Jiljí, který jediný mezi nimi nebyl muèedník a žil až zaèátkem 8. století. Lidová víra pøipisovala každému z nich mimoøádnì mocnou pøímluvu ve stavech nouze a ohrožení, typických pro støedovìkou spoleènost. Bylo to napø. malomocenství, rakovina (ano, už tenkrát!), epilepsie, mor, náhlá a neèekaná smrt, oheò, krupobití a jiné živelní pohromy, hlad, lou-
peže, posedlost zlým duchem a choroby rùzných orgánù tehdy nevyléèitelné, a vùbec rizikové životní stavy fyzické i duchovní: tìhotenství a porod, cestování, vìzení, nekajícnost a jiná zla. – Staré legendy o tìchto svatých, z nichž nìkteré mùžeme dnes èíst v novém pøekladu støedovìkého souboru Zlatá legenda, jsou velmi krásné a výmluvné, podivuhodnì podnìtné i pro náš èas: vyvolávají dùvìru v Boží pomoc a naznaèují cesty k uzdravení neduhù tìla i duše. V nìkterých obdobích a oblastech bývala spoleènì se ètrnácti pomocníky vzývána i Matka Boží Maria – nikoli jako patnáctá, ale jako první a pøímá pomocnice v každé potøebì a jako královna všech svatých, pomocnice køes•anù, kolem níž bylo sdruženo a o niž se opíralo i toto vybrané ètrnáctero, jehož sestava byla pùvodnì promìnlivá a kraj od kraje se rùznící. Od 15. století bývají do skupiny zahrnuti tito svìtci a svìtice: Achác, Barbora, Blažej, Cyriak, Dionýz, Erasmus, Eustach, Jiljí, Jiøí, Kateøina, Kryštof, Markéta, Pantaleon, Vít. Mezi tìmito svìtci jsou tøi biskupové, tøi rytíøi, tøi panny-muèednice, jáhen, mnich, lékaø, chlapec a pøevozník. Je to pomìrnì
reprezentativní sestava spoleènosti rannì køes•anské doby. Mùže pøekvapit, že nìkteøí z tìchto svatých byli pøi pokoncilních liturgických úpravách z celocírkevního kalendáøe vyškrtnuti, aby poskytli místo svìtcùm z pozdìjších vìkù. Nic to nemìní na úctì k nim. Kostely jim zasvìcené slouží dál jejich úctì a bez ohledu na své místo v kalendáøi zùstávají k dispozici a pomoci nám všem v dnešní dobì. Nebude snad na škodu, když se postupnì zamyslíme nad aktuálností jejich individuálního i spoleèného poslání. Možná s údivem seznáme, jak jsou nám blízcí, i když se zdá, že soužení a strasti dnešních lidí se dramaticky liší od ran, jimž byli vystaveni jejich dávní souèasníci nebo pozdìjší støedovìcí ctitelé. A proè je svatých pomocníkù právì ètrnáct? Výklady se rùzní. Nejprostší a nejvýmluvnìjší je asi ten, který vyvolává souvislost se ètrnácti zastaveními køížové cesty. Jiná tradice se odvolává na sv. Augustina, který mìl èíslo 14 za posvátné, nebo• Pán Ježíš byl ukøižován 14. nisanu. V každém pøípadì toto èíslo dostaèuje pro prezentaci typických ran a nesnází, jimiž byli a jsou vìøící sužováni. Pøipravil Mojmír Trávníèek
Setkání dìtí z Karolinky s naším novým panem kaplanem Ve ètvrtek 21. ledna se dìti z náboženství „Pod vìží“ setkaly s knìzem Rastislavem Kršákem, který strávil dlouhé roky na misiích v Papui-Nové Guinei (dále PNG) a nyní bude pùsobit v naší farnosti jako kaplan. Hned zpoèátku nás velmi pøíjemnì pøekvapila krásná èeština, pøestože otec Ras•a byl v naší zemi jen pár dní. Dìti si na našeho hosta pøedem nachystaly nejrùznìjší otázky, a tak jsme se v první èásti setkání dozvìdìli jeho oblíbené pøedmìty ve škole; proè je dùležité se uèit, i když se mi nechce; kteøí svìtci jsou otci Ras•ovi blízcí a proè; která jídla má rád, které sporty se mu líbí a mnohé další. Ve druhé èásti byly hlavním tématem misie v PNG. Všem dokázal velmi pìknì pøiblížit úplnì odlišnou situaci, kterou prožívají køes•ané v této èásti svìta. Dìti také zajímalo, jak se v této kultuøe slaví mše
svatá a jak se lidé zapojují do slavení litur- dinì náboženství prožili a ze srdce mu pøegie. jeme, aby se mu práce v naší farnosti velNa závìr našeho setkání nám otec Ras- mi daøila. •a ukázal výrobky domorodcù z PNG, poMartina Havlová ml. psal nám jejich velmi pracnou výrobu a také hodina náboženství to, k èemu se používají. Celé naše setkání bylo pro nás posluchaèe velmi pøínosné a také velmi zajímavé a už se tìšíme na pøednášku s promítáním, kterou v naší farnosti v budoucnu plánuje. Našemu novému kaplanovi moc dìkujeme za krásné chvíle, které jsme s ním v ho-
Ò Èlovìk je tak velký, že mu nic na svìtì nemùže staèit, jen když se obrátí k Bohu, je spokojený. Ò Knìžství je láskou Ježíšova srdce. Ï
-2-
Ï
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * únor 2010
…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…
Misionáø v Papui-Nové Guinei hrozenkovským kaplanem Nový hrozenkovský kaplan a misionáø v Papui - Nové Guinei (dále jen PNG) P. Rastislav Kršák SVD se narodil 6. záøí 1967. Své dìtství prožil na jihozápadním Slovensku v Topo¾èanoch, kde po základní škole navštìvoval gymnázium. Po ukonèení gymnázia v roce 1986 pøímo putoval do Bratislavy, kde byl v dobì totality jediný semináø na Slovensku. Tam se po roce seznámil se seminaristy, kteøí byli tajnì èleny Spoleènosti Božího Slova a pøes nì také s dalšími bratry verbisty. Své první sliby složil 8. záøí v roce 1990. Kam vedly vaše kroky po složení prvních slibù? Dva dni nato jsem odcestoval do Irska nauèit se anglický jazyk. Po desetimìsíèním kurzu jsem se mohl vrátit zpìt na Slovensko dokonèit pøerušená studia teologie, nebo pokraèovat ve studiu teologie v Irsku anebo jít na misijní pastoraèní praxi OTP. Bylo mi doporuèeno jít na misijní praxi, protože do té doby jsem poznal jen školy. Mìl jsem 4 možnosti kam jít: Ghana, Indie, Filipíny a PNG. Do Ghany a Indie nebylo možno získat víza. Lepší program pro misionáøe byl v PNG, tak v únoru 1992 jsem poprvé cestoval do PNG. Strávil jsem tam 2,5 roku a v èervnu 1994 jsem se vrátil do Irska dokonèit studia teologie a antropologie v Dublinu. Poté jsem se vrátil na Slovensko, kde jsem se pøipravoval na složení vìèných slibù, které jsem složil v roce 1998, tehdy jsem byl i vysvìcen na jáhna. Byl jsem provincií poslán na východní Slovensko do Sniny, abych tam pracoval ve farnosti. Na knìze jsem byl vysvìcen 5. èervna 1999. V listopadu 2002 jsem se již jako knìz vrátil do PNG, kde jsem byl do øíjna 2009. Z PNG jste se vrátil v øíjnu, co jste dìlal do doby než jste byl oficiálnì jmenován kaplanem v naší farnosti (11. ledna 2010)? Mìl jsem dovolenou. Pokud pracujeme na misiích 3 roky, tak máme právo na 3 mìsíce dovolené, ty jsem strávil s rodièi v Topo¾èanoch. Dnes máme venku -12 oC. Byl to pro Vás teplotní šok, když jste pøijel z PNG? A mohl byste nám trochu pøiblížit podnebí v PNG? To byl, první dva mìsíce to bylo trochu tìžší, protože jsem si musel zvykat na zimu. Když se podíváte na mapu, tak PNG leží pod rovníkem, podnebí je tropické a sub-
tropické. Na severním pobøeží je horko, pøes den kolem 35 oC po celý rok. Ve vnitrozemí v horách v nadmoøské výšce 1500 – 1700 m n.m. je teplo. Pøes den kolem 25 oC a v noci kolem 18-20 oC. Roèní období mají dvì, období sucha od èervna do øíjna a deš•ù od listopadu do kvìtna. P. Rastislav s mládeží z Mabulga
Našla jsem si, že v PNG je 90% køes•anù, platí to stejnì pro oblast hor i pobøeží? Musím to trochu upøesnit. V PNG je 90% køes•anù, jenomže z toho je asi jen tøetina katolíkù. Je tam veliký vliv z USA a mnoho lidí odchází z katolické církve do rùzných protestantských církví nebo sekt. Je tam na toto pomìrnì velké množství katolíkù dostatek knìží? Je nedostatek knìží, ale PNG je ¨podle statistik nejmisijnìjší krajinou. Je to zemì s velkým poètem misionáøù. PNG byla objevena dávno, ale nejvìtší problém pro exploraci této krajiny byl komár - malárie. Kdokoliv pøišel na jižní nebo severní pobøeží, dostal malárii a zemøel. Nikdo nevìdìl jak s tou chorobou bojovat. Pozdìji, až byly objeveny léky, dalo se s touto nemocí nìco dìlat, døíve ne. Když už jste zabrousil k nemocem, setkal jste se i vy s nìjakou? No, já mám malárii. A to tak zùstane do konce života. Já tøeba nemohu nikomu darovat krev. Je to tak jako se žloutenkou. Tato nemoc zùstane v krvi a když pracuji a neod-
poèívám, tak mohu dostat záchvat. Stále sebou nosím léky pro pøípad, že bych dostal záchvat. To se mi stalo v roce 1996, když jsem mìl 3 záchvaty malárie. Pøi tøetím záchvatu jsem odešel do nemocnice na infekèní oddìlení v Nitøe, tam mne dali do poøádku. Když jsem se vrátil v roce 2002-2003, tak jsem znovu dostal malárii, takže nedá se svítit. Jaké jsou projevy malárie? V první øadì je to zvracení, prùjmy a horeèky. Jak u koho, to závisí, který druh malárie máte. Pokud dostanete mozkový typ, tak je to otázka hodiny a zemøete. Odiizoluje se funkce mozku a mozek odizoluje játra, a když játra nepracují, tak se tìlo otráví. Vrátíme se ke knìžím. Jsou tam nìjaká domorodá povolání? Jsou, ale kùli kulturnímu pozadí je knìžství pro toho kluka hroznì, hroznì tìžké. Základem spoleènosti u nás je rodina. Rodièe, dìti, pøípadnì staøí rodièe. V PNG tomu tak není. Základem je tam kmen a rod. Když kmen zavelí ty pùjdeš za knìze, tak já musím jít. Další vìcí je, že kmen mne bude finanènì podporovat s tím, že když já budu knìzem, musím jim to všechno vrátit i s úrokem 50-100%. Pokud ne, budou jiné velké tlaky. Mnohokrát kmen chce, aby se nìkdo stal knìzem jen pro to, abych byl vzdìlaný. Oni v podstatì nechtìjí abych já byl knìzem, ale abych dostal vzdìlání a vydìlával peníze. Pokud vydìlávám peníze, o vše se musím dìlit se svými soukmenovci, když ne, oni mají své páky jak mne k tomu donutí, nebo totálnì zlikvidují. Já vím, zní to strašnì, ale to je realita. Mají jinou mentalitu... Na co bylo nejtìžší si zvyknout v PNG? Právì na toto jejich morální smýšlení. Já jsem køes•an, katolík a mám tedy i své morální zásady, smýšlení. Jenomže jejich morálka je kmenová morálka. Cokoliv èlen kmene udìlá dobrého pro kmen, tak je to morálnì správné. Pokud mì ukradne auto, tak je to v poøádku, protože já nejsem uvnitø kmene. Jejich morální systém a køes•anský morální systém nejsou sluèitelné. Jen v tom pøípadì, pokud se jedná o život uvnitø kmene. U svátosti smíøení øíkají jen høíchy, které se týkají jejich kmene, ale netýkají se jiných lidí. Oni zhøešili proti svým bratrùm, sestrám, ale
Ò Dobrý pastýø, knìz podle srdce Božího, je tím nejvìtším pokladem, jaký dobrý Pán dává farnosti, i jedním z nejvzácnìjších darù Božího milosrdenství. Ï
-3-
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * únor 2010
…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR… lidé z jiného kmene jsou považováni za nepøátele. Nìkdy uzavøou manželské smlouvy, takže se spøátelí, ale v hloubi srdce je vždy jiný kmen považován za nepøátelský kmen. Je to vždy žena, kdo odchází za svým mužem do jeho kmene? To závisí na sociální struktuøe. Na pobøeží a ve vnitrozemí je patriarchální spoleènost, to znamená, že moc mají vždy muži. Jenomže když jedete na severovýchod, tam je matriarchální spoleènost. Ženy rozhodují o všem, je to velmi komplikovaný svìt. Existuje tam i kromì kmenového rodinné soužití? Ano, jenomže pro nì není problém, aby napøíklad jejich dcera byla vychovávána jejich sestrou, bratrem, nebo strýcem. Vždy rozhoduje pokrevní pøíbuzenství. Rodina tam je, ale ne v takové míøe jako v západním svìtì. I když jsou to tøeba vzdìlaní domorodci, uèitelé, lékaøi, vždy patøí ke kmeni. Pokrevní pøíbuzenství je absolutní, o tom se nediskutuje. Jak žije prùmìrný domorodec v oblasti hor, èi pobøeží? To je stejné. Pokud se na to podíváme, tak 90% lidí je nezamìstnaných. Vìtšina lidí žije ze zemì, kterou vlastní. Zemì nepatøí jednotlivci, ale kmeni. Mají pùdu mezi sebou rozparcelovánu a na ní pracují. Øíkají, že pokud mají støechu nad hlavou a mají co jíst, tak jim to staèí. Jenom nízké procento (510%) jsou lidé vzdìlaní, kteøí ukonèili støedoškolské, nebo vysokoškolské studium a ti jsou vìtšinou zamìstnáni v bankách, nebo ve státní správì a mají jiný styl života, ale stále jsou vázaní k pokrevnímu pøíbuzenstvu – kmeni. V èem tam lidé bydlí? To je tìžko popsat. Obydlí jsou velmi jednoduchá, vìtšinou ze døeva. Nestaví z toho co my, cihel a cementu, ale ze døeva. Na toto podnebí je tento materiál výhodnìjší, ale je tam i jiný dùvod. Proè já bych mìl stavìt nìco, co by mìlo vydržet 50-100 let, když nevím, jestli pøíští mìsíc nebudeme mít mezikmenovou válku a tak jako tak vše shoøí. Pøedem poèítají s tím, že bude rozbroj mezi kmeny a vše lehne popelem. Mezikmenové války jsou tam èasto? V horách ano, dá se øíct že neustále. Je tøeba na pár mìsícù pøímìøí a pak znovu vypukne válka.
O co mezi sebou bojují? O prestiž. Vždycky jde o prestiž ukázat, že já jsem ten silnìjší. Dùvodem války bývají prasata, ženy, protože oni mají polygamii (mnohoženství), nebo pokud nìkdo nìkoho urazí, ublíží mu. Napøíklad je nìkde zábava a jde to do extrému, napijí se, zaène rvaèka a nìkdo z jednoho kmene ublíží nìkomu z druhého kmene. Pokud je tam krev, je to velice zlé. Prvním krokem je kompenzace, po
Vždy se to tedy nakonec nìjak vyøešilo? Ono se to vyøešilo samo. Když mi nìkdo ublížil, tak mì vìtšina ostatních podporovala. Mnoho žen se pøišlo omluvit a tøeba mi také pøinesli peníze jako kompenzaci za psychickou a fyzickou újmu, kterou jsem mìl. Ale to vždy záviselo od konkrétní situace. Jak se chovají domorodci pøi slavení eucharistie? Jsou bezprostøední. Je to živìjší, není to tak kultivované. Matky do pùli pasu vysvleèené kojí bìhem mše své dìti... V nìkterých oblastech pøi pøinášení obìtních darù pøichází v tradièním obleèení. Na hoøe nic a dole alespoò nìco. Èlovìk si èasem na to zvykne. Používají domorodci pøi mši nìjaké své tradièní hudební nástroje? Z tradièních používají KUMDU. Je to ze døeva dutý nástroj na jedné stranì má blánu z kùže a na druhém je dutý, otevøený a na to bubnují. V procesí vìøících podstatì nemají melodické domorodci hrají na kumdu nástroje, mají jenom rytmické. Jenomže na rytmus vydrmìsíci druhá, a pokud je to neuspokojí, tak ží tanèit 24 hodin v jednom kuse. jdou bojovat. Mají své zvyky, pro nás naZažil jste tam nìkdy nìjaký silný projev prosto nepochopitelné, jak postupují. víry ze strany domorodcù? Jaký mají vztah, jak se chovají k bílým? Možná, nevzpomínám si. Dvojznaènì. Na jedné stranì nás nazývaNašel jste tam mezi domorodci skuteèjí MASTA, to znamená nìkdo vysoce po- ného pøítele? stavený, ale na druhé stranì, když se napijí To se nedá. Když já jsem se chtìl s nìkým a pøestanou se ovládat, tak nám øeknou „Go spøátelit, tak to skonèilo tím, že on mne zaèal home you bloody white man!“ (Bìž domù využívat. Nepøipouštìl jsem si je k tìlu, prokrvavý mladý muži, protože jsi nám to zde tože když jsem otevøel vrata, tak oni vzali pošpinil.). Pro nì je to složité, pokud žijí uvnitø vrata i mne a všechno s sebou. Na první kmenového spoleèenství, tak se nikam ne- pohled to tak nevypadá, ale jsou hroznì dostanou, protože vše probíhá uvnitø kme- mazaní, jak se s tebou spøátelí. Øeknou, jak ne. Já jsem ale zvenku, mimo kmen. Ví, že jsem dobrý pan faráø, jak dobøe kážu... jepokud si napøíklad ode mne pùjèí peníze, tak nomže tam nic není zadarmo. Když vám dají je nemusí vrátit. Jsou politicky a diplomatic- takovou pochvalu, tak tím nìco zamýšlejí. ky velmi na výši. Napøíklad se snaží udìlat Tam nic není za nic. vše, aby se mi zalíbili a já jim pozdìji dám Snažíte se mluvit èesky a docela dobøe nìjaké peníze pro jejich osobní potøeby. Vám to jde. Pobýval jste nìkdy na Moravì Mìl jste tam nìjaký velký konflikt s do- nebo v Èechách? morodci? Ne, nikdy. Mám pøátele u Prahy už 30 let, Pastoraèní konflikty ano, neuspokojil jsem které èas od èasu navštívím a za totality jsem jejich oèekávání. Já jsem to chtìl øešit køes- poslouchal rádio Hvìzda a vìtšina poøadù •anskou morálkou a oni svojí domorodou byla v èeštinì. Ta pasivní èeština je fajn, ale morálkou. Došlo to tak daleko, že jednou na ta aktivní trochu trpí. mne šli s maèetou, podruhé po mì házeli židle… Pøipravila Ingrid Petøeková
Ò Když vytáhneš rybu z vody, lekne. Podobnì je tomu i s èlovìkem bez Boha. Ò Knìz není knìzem sám pro sebe, je knìzem pro vás. Ï
-4-
Ï
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * únor 2010
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Štìstí? Zatím jsme si nezvykli posílat své pøíspìvky do Farního zpravodaje a já jsem se dlouho rozhodoval, než jsem se k tomu odhodlal. Toto svìdectví pøedávám redakci Farního zpravodaje. O sobì mohu jen øíci, že nejsem nejmladší, vèera jsem oslavil 66. narozeniny a jsem prùmìrný køes•an, dá-li se øíci nedokonalý, váhající, mnohdy vlažný a chybující, nedùvìøivý... Musím dodat, že v životì byla léta složitá a køeš•anská katolická víra, zdìdìná køtem a posílená biømováním po mé matce postupnì ustoupila, až úplnì vymizela z mysli do nenávratna a na dlouhý èas. Ale po mnoha letech znovu zaèíná doutnat jiskøièka, která se èasem a okolnostmi mìní v oheò… Jako „nevìøící Tomáš“ bloudím za poznáním na rùzných poutích do Øíma, Assisi, Medžugorie… S pøibývajícími léty pøišla i léta rùzných operací. Poprvé v roce 1980, pak roku 1995 a 2000 operace páteøe, v roce 2002 mozková pøíhoda, roku 2004 operace srdce… a tak by dále mohl výèet pokraèovat. Celkem to bylo už 10 anestesií, jak se øíká „uspání do bezvìdomí“. Vždy mi øekli, že mám poèítat, ale já odpovìdìl, že mám jiné poètáøe. A zaèal jsem: „ Zdrávas Královno, Matko milosrdenství…“. Ale je nedìle 10. ledna 2010 a po roce se opìt
dožívám dalších narozenin. Nejsem pøíznivcem narozeninových oslav. Vèera, v sobotu 9. ledna, jsme sice cestovali do Èeského Tìšína na oslavu 70 let švagrové. Moc se nám nechtìlo, všude kolem kalamita, ale chtìli jsme svojí pøítomností projevit vdovì mého bratra patøiènou úctu. I když všude po republice vlaky stály a takovou ledovku jaká byla v Novém Hrozenkovì ani nepamatujeme, tak se nám podaøilo tuto cestu absolvovat bez jediného zpoždìní, pøesnì podle jízdního øádu a to v jednom smìru jsme 4x pøestupovali. Toto jsem pokládal za nutné popsat, nebo• zítøejší nedìle 10. ledna 2010, oslava narozenin, probíhala jako každoroènì návštìvou bohoslužby a podìkováním, tichou modlitbou k Pannì Marii za ochranu a dar do dalšího roku života. Ale jak se dostat do kostela pøes tu ukrutnou ledovku, když každý pád na zem byl pro mne riziko. Loni v létì jsem dostal jako suvenýr hùl. Tak prostou a obyèejnou, že jsem si ji povìsil ve sklepì na zeï jako dekoraci. Vzpomnìl jsem si na ni, že jako jediná hùl v domì má na konci bodec, což bude na led asi to nejlepší. S holí v ruce jsem pomalu došel ke kostelu. Chodník ve stejném smìru byl neschùdný a podél kostela bylo trochu snìhu. Vždy se dívám na støechu kostela, ale tentokrát mne tam oèi nezavedly, spoléhal jsem, že sníh ze støechy je už dávno dole. Asi v polovinì vzdálenosti
od zákristie k hlavnímu vchodu najednou ohlušující hømot ledové laviny se snìhem za mnou. Poznamenal mì jen odraz laviny od zemì. Zùstal jsem bezhybnì stát na místì jako nemohoucí. Napadlo mne: Krok zpátky mùže znamenat nové nebezpeèí. A co krok vpøed? Odpovìï z podvìdomí znìla: Bìž dopøedu, vždy• máš svùj cíl, svùj úmysl, nemùže se ti nic stát. Tak jsem se úèastnil bohoslužby, celý otøesený, ale uspokojený. Cestou domù v mém nitru však byl boj. Jedna strana jako by øíkala: „ Co je komu po tom, kdo to vidìl - vidìl a a• si to nechá pro sebe..“ Druhá strana byla však opaèného názoru, který setrvává stále – ve dne, pøed spaním, pøi probuzení…Kdy to asi skonèí? V okamžiku vnitøního boje, právì v tuto chvíli šla se psem po chodníku paní bydlící pod høbitovem a zavolala na mne: „ Mìl jste štìstí!“ V té chvíli jsem nebyl schopen odpovìdìt. Øíká se, že záleží na tom jaký má kdo úhel pohledu. Já bych po tomto zážitku chtìl jen øíci: „Až nìkdy zùstanete stát, rozhodnìte se správnì, jak dál…“ A ta hùl kterou jsem sundal ze zdi ve sklepì byla poustevnická hùl – suvenýr ze španìlského poutního místa Santiaga de Compostella, které se spoleènì s Øímem a Jeruzalémem øadí k nejvýznamnìjším poutním místùm na svìtì… AB
Tøíkrálová sbírka 2010 Výtìžek Tøíkrálové sbírky 2010: Hovìzí 68.307,Huslenky 49.794,Zdìchov 23.815,Halenkov 70.465,N. Hrozenkov 102.197,Karolinka 63.470,V. Karlovice 108.241,Celkem 486.289,Výtìžek Tøíkrálové sbírky v roce 2009 èinil 480.782,- Kè. V letošním roce se i pøes nepøíznivou finanèní situaci obyvatel vybralo o 5.507,Kè více. Charita Nový Hrozenkov všem koledníèkùm i vedoucím dìkuje za pomoc pøi Tøíkrálové sbírce a moc si cení toho, že i pøes nepøíznivé poèasí jste se vydali s nadšením koledovat. Všem Vám, kteøí jste pøispìli na charitní dílo, vyslovujeme upøímné podìkování. Jelikož v úterý v noci 12. ledna zasáhlo Haiti mohutné zemìtøesení. zaslali jsme ihned 50.000,Kè z výtìžku Tøíkrálové sbírky na pomoc postiženým. Zbylý výtìžek budeme investovat na zakou-
pení kompenzaèních pomùcek. Zejména je potøeba dokoupit polohovací lùžka, invalidní vozíky a chodítka. V oblasti, ve které pùsobíme je již zapùjèeno 40 polohovacích lùžek a stejné množství vozíkù a stále jich je nedostatek. Tak jako v loòském roce bude probíhat v našich kostelech dobrovolná sbírka „Postní almužna“. Loòský výtìžek byl použit na pomoc oblastem, které byly postiženy v létì velkými povodnìmi, konkrétnì se jednalo o Hodslavice (leží blízko Valašského Meziøíèí). Za Charitu NH Judita Orságová
Letos to byl samý led Vyšli jsme koledovat já s mamkou a se sestrami v sobotu ráno. Celý den jsme se klouzali po ledu a byla to velká sranda. Ten led byl ale nebezpeèný a starší sestra málem spadla do potoka z mostku. Mamka menší sestru vozila na saních od chalupy k chalupì, aby sebou moc nemlela o zem. Pøišli jsme k jednomu domu, kde na nás
vždycky èekají, byl tam obrovský led a nemohli jsme se dostat ke dveøím. Skoèili jsme teda do hlubokého snìhu vedle cestièky a tak se dostali až ke dveøím. Ale venkovní dveøe byly zamèeny a zvonek až za nimi. Strašnì hlasitì jsme teda zpívali, aby nás slyšeli. Jak jsme zpívali podruhé, tak nás koneènì uslyšeli. Pøes obìd strašnì pršelo a úplnì nám zmokly koruny. Šli jsme se domù usušit, naobìdvali jsme se a odpoèinuli si u pohádky. Odpoledne jsme šli pokraèovat. U jednoho domu pøed námi šel pán a pøed nosem nám sypal cestièku štìrkem abychom nespadli. U jiného domku zase byl velký pes a moc jsme se ho báli. Pes hroznì štìkal, a tak jsme tam radìji nešli. Vzpomnìli jsme si jak pøed dvìma roky jeden pes ukradl Baltazarovi korunu a celou ji rozkousal. Naštìstí to už byl poslední dùm, tak to tak moc nevadilo. Domù jsme se vrátili až za tmy. Mamka nám pak øekla, že jsme letos vykoledovali víc než vloni. Už se moc tìšíme na pøíští rok. Vojta (9 let)
Ò Bez knìze by utrpení a smrt našeho Pána nemohlo pøinést žádný užitek. Je to knìz, kdo pokraèuje v díle vykoupení na zemi. Ï
-5-
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * únor 2010
…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…
První Vánoce v Rusku P. Roberta Baleka SVD Po té co jsem strávil v Rusku „vánoèní“ Nový rok musím øíci, že se mi Rusko zaèíná ještì více líbit. Proè? No, pøedevším jsem pøekvapený jak se Rusi dokáží kultivovanì a zároveò velice vtipnì bavit. S velikou parádou i okázalostí, bez zbyteèných trapností, s krásnými novoroèními pøáními plnými lidskosti a tepla. Dokonce prezident Medvedìv v kratièkém projevu vzpomenul, jaký krásný rodinný svátek je právì Nový rok, kdy se setkává celá rodina, spoleènì oslavuje a pøeje si vše nejlepší – chápete? Pøesnì to, co pro nás znamenají Vánoce, pro Rusy znamená Nový rok. A to je zakoøenìno hluboko v duších všech Rusù. Když jsem se ptal starších lidí na Vánoce, nikdo si nepamatoval, že by se nìkdy v Rusku nìjak zvláš• oslavovaly tak jako u nás. Øekli: „ Co žiji, oddedávna jsme oslavovali Nový rok s Dìdou Mrázem. Neumím si pøedstavit nìco jiného.“ Jednoduše pro Rusy je velmi tìžké oslavovat nìjak velmi okázale 25. prosinec jako u nás. Vánoce jsou v Rusku prakticky neznámý pojem. Pravoslavní vìøící v Rusku Vánoce sice slaví, ale až. 7. ledna, podle starého juliánského kalendáøe, který je posunutý zhruba o dva týdny proti našemu kalendáøi. Tento pravoslavný svátek Raždestva (Narození Pána) však všichni Rusové už neoslavují v takové míøe jako u nás vìøící èi nevìøící. Všeho, co si my pøedstavujeme pod Vánocemi a co k tomu patøí (stromeèek, dárky pod ním, které pøináší Ježíšek, slavnostní štìdroveèerní veèeøe, vánoèní pøání, koledování…) mají Rusové dost na Nový rok 31. prosince a následnì 1. ledna. Všichni Rusové si totiž 31. prosince obstarají stromeèek, potom ho ozdobí, kupují dárky pro své blízké, pøipraví slavnostní veèeøi. Po veèeøi pøichází Dìda Mráz se Sòeguróèkou (Snìhurka) a „pøináší dárky“ dìtem, lidé si pøejí, nechybí ohòostroje, projev prezidenta a zpìv ruské hymny na všech televizních kanálech pøesnì o pùlnoci. Veselá zábava pokraèuje až do rána v rùzných podobách. Na hlavních námìstích mìst nesmí chybìt ledové sochy, ledové klouzaèky, obrovské hrady a zámky, èi postavièky z pohádek – samozøejmì tam kde jsou poøádné mrazy.
la sta• z evangelia podle Lukáše o Ježíšovì narození. Po modlitbì a pøípitku každý dostal do ruky velký oplatek, se kterým podle starého polského zvyku mìl pøijít ke každému èlovìku u stolu a popøát mu k narození Krista nìco ze srdce…Velmi pìkná tradice, i když ne pøímo ruská, ale velmi pìkná. Každému zvláš• ulomíte z jeho oplatku kousek a on zase z vašeho a pøitom si vzájemnì popøejete vše co vám leží na srdci a upøímnì se s ním pozdravíte objetím- v Rusku jsou vìtšinou pøedepsána tøi objetí, ale nikdo se neurazí, když se s ním pozdravíte jen jedenkrát (zprava èi zleva). No, trvalo to více než pùl hodiny než každý každému popøál co mìl na srdci. Potom jsme si sedli ke stolu a zaèala veèeøe s pøedkrmem - rùznými saláty z fazole, hub, ryb, mrkve a dalších dobrot, potom následovala fialová polévka (èistá fialová voda, jakýsi boršè s pelmeni - pomleté maso obalené v nudlovém tìstì), hlavní jídlo byly ryby na rùzné zpùsoby s bramborem, rýží i salátem. Nakonec byl dezert podobný pudinku, ve kterém byly oøechy, hrozinky a sušené ovoce. Kromì toho byly na stole ke kávì nìjaké koláèe, které napekly sestry. Po veèeøi se rozdávaly pro každého jednoduché dárky – knížka a nìjaká sladkost. Potom jsme ještì dlouho vykládali a kolem osmé jsem se rozešli do svých pokojù, domù a èekali na pùlnoèní mši v katedrále.
Po Štìdré veèeøi s oslavencem
Spolubratøi mìli každý svoji práci, tak jsem zùstal ve svém pokojíku sám. Pustil jsem si slovenské vánoèní písnì, sedl si do køesla a trochu posmutnìl. Pøece jen první Vánoce daleko od domova, Slovenska, od rodiny…Ze smutku a nostalgie mì probrala spásonosná myšlenka – a pøece jeden, kterého Moje první jsem dobøe znal na Slovensku, je i zde v Irštìdroveèerní veèeøe v Rusku kutsku, a mùžu si s ním povykládat, trošku Na zaèátku veèeøe všechny knìze, øehol- pobýt v jeho pøítomnosti a alespoò trochu ní bratry a sestry z Irkutska pøivítal otec bis- se potìšit – dnešní oslavenec.Uvìdomil jsem kup pár teplými slovy, po kterých se pøeèet- si, že je pøímo vedle mne – tento veèer, dnes,
navìky, tentýž, stejný na Slovensku, èi na Sibiøi. A tak jsem si s ním hodnou chvíli vykládal, hodnou chvíli v tichosti pobyl v jeho pøítomnosti, položil se v srdci k nìmu do jeslièek a jen tak cítil jeho blízkost, jeho dech a všech okolo…
Pùlnoèní mše v Irkutsku Èekal jsem málo lidí, venku bylo nìco mezi -35 a -40 C. Nevìøil jsem, že lidé pøijdou, ale na mé velké pøekvapení byl chrám plný. To znamená, že všechny lavice byly obsazeny, což není bìžné ani v nedìli -jednoduše na naše pomìry byl kostel nabitý lidmi. To mì potìšilo. Nahoøe na kùru se již pøipravoval sbor a já jsem spokojený kráèel do zákristie. Na zaèátku mše sv. èetli otcové Vlodek a Tomáš nìjaké modlitby a úvahy o Ježíšovì narození z modlitební knihy. O pùlnoci jsme se spoleènì s otcem biskupem, který držel figurku Ježíška v rukách, vydali od zákristie k nevelikému betlému v kostele. Do nìj po modlitbách položil otec biskup Ježíška do jeslièek a zaèala nááádherná pùlnoèní mše sv. s takovými zpìvy, které jsem vùbec neèekal. Sbor z Irkutsku na profesionální úrovni zpíval vánoèní ruské písnì tak nádhernì, že jsem jen zavøel oèi, aby mne nic nerušilo a ve své duši Jeslièková pobožnost poletoval Irkutsk spoleènì s andìly unášený tóny nádherných hlasù zpìvákù. Má duše se nabažila nádhery jako už dávno ne. Všelico jsem si pøedstavoval, když jsem odcházel do Ruska na misie, jak to bude tìžké, chudé i co se týká zpìvu a kultury, ale pùlnoèní mše svatá mne pøesvìdèila, že Irkutsk úrovní hudby, kultury zpìvu daleko pøevyšuje mnohé mìsta u nás na Slovensku. Jednoduše bylo to na profesionální úrovni. A vy víte, jak mám rád hudbu. Byl to balzám na moji duši. Dìkuji Bože, ty se vždy královsky postaráš o své milované a bohatì jim vynahradíš, to co se rozhodli pro tebe opustit…tak se Pán postaral o moji zkøehlou duši. Upravila a ze slovenštiny pøeložila Ingrid Petøeková
Ò V okamžiku posledního soudu nás asi nejvíce poleká poznání všeho toho, co Bùh vykonal pro naší spásu. Ï
-6-
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * únor 2010
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Marie Hedvika Anežka Orságová - sestra dominikánka Bydlela s rodièi v malé chaloupce v Novém V Broumovì byla asi do roku 1990. Potom se Hrozenkovì, do práce jezdila do Zbrojovky ve stìhovala do kláštera sester dominikánek v Vsetínì. Jejím pøáním vždy bylo vstoupit do kláštera. V roce 1958 jí ale náhle zemøela maminka, které ještì pøed smrtí slíbila, že nenechá tatínka samotného, postará se o nìj a doopatruje ho. Po tatínkovì smrti v roce 1972 se jí podaøilo splnit si své pøání a odešla do kláštera v Broumovì, kde pracovala jako civilní zamìstnanec. V té dobì nebylo vùbec možné vstoupit do øádu sester dominikánek. Pøesto tu byla velmi š•astná a øíkávala, že tam prožila nejhezèí období svého života. V té dobì nebyly v klášteøe jen sestry dominiSr.Orságová - vlevo v civilu kánky, ale i sestry z jiných øádù. Stávající režim se takto snažil omezit jejich èinnost co nejvíce. Svùj slib složila až v roce 1979 a to Kadani. Tam se jí hodnì stýskalo po Broumotajnì. Pøijala jméno Marie Hedvika a i nadále vì a sestøièkách, se kterými žila tolik let. Když si nosila civilní odìv, aby to nebylo prozrazeno. pomalu zvykla, pøišlo opìt stìhování. Klášter v ágo obraz sv. Aloise z Gonzagy
Kadani se vracel restituentùm a sestøièky musely opìt ustoupit. Tentokrát se stìhovala na Moravu do Støelic u Brna. Zdraví jí zaèínalo pomalu zlobit, ale tady jakoby pookøála a byla tu spokojená. Ale brzy byla pøipoutána na lùžko a z vùle Nejvyššího 18. února 2002 povolána na vìènost. Pán jí dal 79 let života, z toho 22 let plnì sloužila Bohu jako sestra dominikánka. Její ostatky jsou uloženy na høbitovì ve Støelicích u Brna. Pøipravila Koòaøíková Anna (neteø) Milí farníci, pøipravali jsme pro vás životopis jedné z hrozenkovských øádových sester. Z naší farnosti pocházelo mnoho sester a bylo by dobré jejich jména shromáždit dokud žijí ve vzpomínkách pøíbuzných èi pøátel. Proto vás prosíme abyste zpracovali jejich životopis a pøípadnì zapùjèili fotografii redakèní radì. dìkujeme IP
Známe svùj kostel? - 8. èást O krok blíže k oltáøi, pod oknem a takøka u ku je možné meditovat bez omezení. – Svatá nohou sv. Prokopa jsou umístìny dva menší a Anna byla velmi uctívaná našimi pøedky a její ménì výrazné obrazy. Na prvním je zobrazena jméno bylo hojnì udìlováno: snad každý z nás sv. Anna, matka Panny Marie, jejíž svátek 26. mìl v rodinì blízké èi vzdálenìjší pøíbuznou èervence byl pøi liturgické úpravì po II. vat. Annu. Není jistì náhodou, že manželství tìchKoncilu spojen se svátkem jejího manžela sv. to rodin bývalo pevnìjší a stálejší. PovzdechJáchyma. Obraz je jednoduchý, nièím mimo- nìme si aspoò s Jaroslavem Durychem: øádným nevyniká, ale upoutá tím, že také nièím nerozptyluje pozornost. Na holém pozadí je je„Kdybych aspoò jeøabinu za obraz tvùj dinì polovièní postava svìtice, matrona se šátmohl dáti! kem na hlavì a výraznou Nech mì aspoò na svatozáøí. Pravou ruku obraz sv. Aloise z Gonzagy vteøinu na tváø tvou se má položenu na rameni zadívati! mladièké Panny Marie, Zapomnìl jsem na své která se sepjatýma rukapouti na tvou pomoc, ma pozornì sleduje jemna tvou lásku, né gesto maminèiny lenedej v hanbì zahyvice, které zdùrazòuje nouti, svatá Anno na nìjaké vysvìtlení nebo obrázku!“ napomenutí. – Jméno svaté Anny neznáme z Bezprostøednì vedle evangelií, ale jen z evanobrazu sv. Anny, babiègelních apokryfù. Nevíky Našeho Pána z pøeme ani, zda se dožila Krisdìlu mezi Starým a Notova narození. Staèí však vým zákonem spatøujevìdomost, že byla matme obraz mladièkého øekou a vychovatelkou holníka z poloviny druKrálovny andìlù, nejhého tisíciletí køes•anství svìtìjší ženy dìjin, abychom ji vzývali s úctou – sv. Aloise z Gonzagy, novice Tovaryšstva a dùvìrou jako patronku matek, vdov, manžel- Ježíšova, který zemøel 1591, když se tøiadvacetiství, hospodyò a dìlnic a hlavnì jako vzor vy- letý nakazil pøi péèi o nemocné za morové epichovatelky, dnes tolik potøebný. Nad jejím ges- demie v Øímì. Obraz je rovnìž jednoduchý a tem lásky a napomenutí na prostinkém obráz- nenápadný. Svìtec kleèí pøed køížem v sutanì
a rochetì. V pozadí ho s údivem pozoruje dvojice andìlù (spíš andílkù) - symbolizují andìlskou èistotu, kterou sv. Alois vynikal. Byl to rovnìž svìtec velmi oblíbený a vzývaný jako patron a vzor mládeže, ochránce proti èetným chorobám a zejména také jako pomocník a rádce pøi volbì povolání. Býval zobrazován s lilií v ruce. Nepøátelé svatých a propagátoøi bezuzdného života rádi o nìm vtipkovali jako o smìšném zmìkèilci, který neznal život. Pøeèteme-li si jeho podrobný životopis, vystoupí pøed námi jako cílevìdomý muž mimoøádné vzdìlanosti, s velkým organizaèním a diplomatickým talentem (dnes by mohl být charakterizován jako schopný manažér), pøedstavitel a obratný jednatel jednoho z pøedních evropských rodù nejvyšší šlechty. Své místo v øeholi jezuitù si vybojoval tvrdým úsilím a vstupoval do øádu už s povìstí svìtce. - Místo vedle sv. Anny v našem kostele pravdìpodobnì získal pouze pro shodný formát obrazù, ale vznikla tak dvojice mimoøádnì potøebná jako vzor rodinného života, výchovy i cílevìdomé cesty k duchovnímu povolání. – Památka sv. Aloise slavená 21. èervna je provázena krásnou mešní vstupní modlitbou, jejíž závìr si pøed jeho obrazem mùžeme kdykoliv opakovat: „Na jeho pøímluvu pomáhej i nám, Bože, a když se mu nepodobáme nevinností, veï nás k èistotì srdce cestou opravdové kajícnosti a pokání.“ (pokraèování pøíštì) Pøipravil Mojmír Trávníèek
Ò Ponechejte farnost po dvacet let bez knìze a budou tam nakonec uctívat zvìø. Ï Ò Knìz je nìco tak nesmírného, že kdyby to on sám pochopil, zemøel by. Ï
-7-
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * únor 2010
…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…
Co se chystá ? Drazí farníci, chci Vás informovat o tom, co se pøipravuje v tomto roce ohlednì postupného zkrášlování farního kostela. Døíve, než se do toho pustím, chci abyste vìdìli, že se pouštím do oprav ne kvùli tomu, že si potøebuji nìco dokázat. Mým zámìrem, když jsem pøišel do farnosti, nebylo opravovat kostel. Ale v posledních letech se vyskytla možnost èerpat dotace ze Zlínského kraje, které nám moc pomohly, s dùvìrou se do oprav pouštím i letos. Kostel není jen budova, ale pøedevším dùm Boží a zároveò i domov každého z nás. Tento náš spoleèný domov opravujeme proto, abychom se tam pøedevším my sami cítili dobøe. Zároveò je to i domov, ve kterém ukazujeme Bohu to, že ho máme rádi. Víme, že v tomto domì je vždy On sám pøítomen, mùžeme tedy vždy k nìmu s dùvìrou pøijít. Zde si v pokoøe každý z nás uvìdomuje, že On tam na nás èeká, poslouchá nás a zároveò víme, že všechny dary, zdraví, naše schopnosti, i dary ze kterých jsme živi jsou od Nìj. Proto bych byl rád, aby i náš farní kostel svým vzhledem odrážel tuto naši vdìènost a lásku.. Jedinì s tímto pohledem se mùžeme pouštìt do smysluplných oprav. Je to již pár let, kdy se v kostele zjiš•oval stav døevìného stropu nad našimi hlavami. Naštìstí se tehdy ukázalo, že není nutno vymìòovat trámy, protože by to bylo asi docela nároèné, jednak technicky, ale i finanènì. Je ale pravdou, že strop je napaden rùzným škodlivým hmyzem. Hledali jsme zpùsoby, jak ten hmyz zneškodnit. Nakonec jsme vybrali zpùsob, který se nazývá „mikrovlnka“. Škùdcové ve døevì se zneškodní prostøednictvím mikrovlného záøení a vysoké teploty, kdy se znièí i larvy uvnitø døeva. Firma která nám zpracovala nabídku se zaruèila na 10 let, což je dost dlouhá doba. Zároveò po tomto zneškodnìní škùdcù ještì døevìnou konstrukci ošetøí chemickou látkou odpuzující hmyz, a proto se zvenku do døeva nedostanou další nezvaní hosté. Tuto práci je však nutno provést co nejdøíve. Rozpoètové náklady naštìstí nejsou až tak vysoké, takže tato akce by mìla finanènì vyjít asi na èástku 200 tisíc korun. Avšak další etapa oprav kostela je ponìkud nároènìjší. Zvažovali jsme, kde v rámci oprav kostela zaèít. Po dlouhém posuzování jsme pøistoupili k tomu, že tou nároènìjší èástí tohoto roku bude provedení venkovní omítky kostela.
Tato práce je dùležitá nejen kvùli tomu, aby byl kostel pìkný zvenku, to by až tak nebylo dùležité, ale proto, že plánujeme na starou omítku natáhnout omítku, která zamezí dalšímu provlhání zdiva. Tohoto provlhání si mùžete všimnout zvláštì v místech pod vìží, kde jsou stìny nasáknuté vodou ne od spodní vlhkosti, ale èasto tím jak na tyto zdi prší. Na tyto práce jsme zažádali dotaci a vìøíme, že budeme mít štìstí a podaøí se nám ji získat. Drazí farníci, uvìdomuji si, že to bude velice nároèné, ale uvìdomuji si i to, že pokud to bude vùle Boží, bude na tyto práce síla i prostøedky. Pokud jsem se mýlil a spletl jsem si vlastní touhy s touhami Božími, budu se trápit nedostatkem pøedevším já sám. A tak prosím nejen o trpìlivost a shovívavost, ale i o Vaše modlitby, aby se našly zpùsoby jak by se náš spoleèný i Boží dùm dostal do stavu. na který budeme hrdí. Pøedem Vám za vše dìkuji. P. Marek Poláèik SVD Správce farnosti
Duchovní obnova Letos jsem pozval k vedení duchovní obnovy bratry a sestry z komunity Blahoslavenství z Olomouce. Duchovní obnova probìhne v našich kostelech v sobotu 6. bøezna 2010. O pøesném èasovém rozvrhu vás budu informovat a vìøím, že se duchovní obnovy zúèastníte v hojném poètu.
Farní ples Již jsme vás informovali, že v sobotu 17. dubna 2010 probìhne 3. farní ples. Prosíme všechny farníky, kteøí by se chtìli jakýmkoliv zpùsobem zapojit do pøíprav farního plesu a pøípadnì mìli námìty na program, aby kontaktovali správce farnosti. Velice bych uvítal, kdyby napøíklad mládež nebo i vy spíše narození, jste mohli nacvièit nìjakou scénku apod.
Webové stránky farnosti
Svátosti køtu a manželství Jak jsem vás již informoval v kostelech na zaèátku roku, prosím snoubence, kteøí plánují v tomto roce pøijmout svátost manželství, aby si termín sòatku domlouvali s knìzem min.3 mìsíce pøedem. Toto je nutné nejen z dùvodu naplánování vhodného termínu, ale i proto, abychom èasovì stíhali pøípravu pøed pøijetím svátosti manželství. Po minulých zkušenostech s udìlováním svátostí køtu, jsem v tomto roce pøistoupil k tomu, že svátost køtu budeme udìlovat každou tøetí nedìli v mìsíci, buï po mši svaté která zaèíná v 9.15 nebo po dìtské mši svaté, pøípadnì v prùbìhu dìtské mše svaté. Dìkuji všem za pochopení tìchto opatøení. Vìøím, že nám pomohou v tom, abychom si lépe vzájemnì vycházeli vstøíc. Další èíslo farního zpravodaje vyjde na Kvìtnou nedìli 28. bøezna 2010, své textové pøíspìvky odevzdávejte prosím do 19. bøezna 2010. P. Marek Poláèik SVD správce farnosti
Svátost manželství uzavøeli 12. února v Novém Hrozenkovì Miloš Malík a Marie Macháèová
Svátost køtu pøijali a novými farníky se stali v Novém Hrozenkovì 10. ledna – Jaromír Hurta 17. ledna – Karolína Juøíková
Do vìènosti nás pøedešli koncem mìsíce prosince Josef Bøezovják (1946) z Karolinky Jaroslava Leskovjanová (1928) z N. Hrozenkova Emilie Mikušová roz.Orságová (1922) z N. Hrozenkova Irena Boráková roz. Davidková (1935) z Velkých Karlovic Hodulák Petr (1967) z Trenèína
Od zaèátku mìsíce února jsou spuštìny webové stránky naší farnosti. Najdete na nich nejen kontakty, aktuální informace a poøady bohoslužeb, ale i nìco z historie farnosti, fotogalerii a èísla Farního zpravodaje vydaná od prosince 2004. Adresa stránek je www.farnostnovyhrozenkov.cz. v mìsíci lednu Chci za pøípravu stránek a jejich spuštìní Ludmila Øeháková (1927) z N. Hrozenkova podìkovat Romanu Ba•ovi, Ingrid Petøekové Vladislav Michálek (1926) z Rožnova p. R. a Hynku Rafajovi. František Hanièák (1943) z N. Hrozenkova
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail redakce:
[email protected] Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada: Ingrid Petøeková, Mojmír Trávníèek, P. Marek Poláèik SVD fotodokumentace do farního zpravodaje archiv obèanù NH, použity citáty sv. Jana Maria Vianney Toto èíslo 2010/1 vychází o 6 . nedìli v mezidobí (pøed Popeleèní støedou), 14. února 2010. Náklad 280 ks. Neprodejné, pro vnitøní potøebu farnosti. Dobrovolný pøíspìvek 10,- Kè (náklady na tisk).
-8-
