1 Sociální služby a standardy kvality sociálních služeb

Úvod Kvalita sociálních služeb je v současnosti jedním z velmi diskutovaných témat ve všech vyspělých zemích světa. V důsledku rychle se měnícího společenského prostředí se zvyšují i nároky na sociální péči, a to za stagnujících ekonomických možností. Země jsou postaveny před úkol vytvořit efektivní sociální systém, který bude schopen co nejvíce reagovat na potřeby společnosti. Zařízení poskytující sociální služby se musí stále více zabývat otázkou kvality poskytované péče, která se stala středem zájmu odborníků, ale i veřejnosti. Sociální služby procházejí procesem transformace již od roku 1989. Sociální péče zajišťovaná státem se proměnila v široké spektrum nabídky sociálních služeb poskytovaných též nestátními neziskovými organizacemi, církví, samosprávou krajů a obcí i soukromými osobami. V současnosti při poskytování sociálních služeb je kladen důraz na poskytování takových sociálních služeb, které dbají na dodržování lidských práv, respektují svobodnou vůli osob a zajišťují jejich důstojný život a v neposlední řadě směřují k sociálnímu začleňování uživatelů. V lednu 2007 začal v české republice platit nový zákon 108/2006 Sb., v platném znění o sociálních službách, který přinesl změnu systému sociálních služeb. Tato změna se týká poskytovatelů, uživatelů a zřizovatelů sociálních služeb. Nový zákon klade důraz na respekt k základním lidským a občanským právům, oprávněným zájmům a lidské důstojnosti uživatelů sociálních služeb. Vytvořil také lepší podmínky pro jednotlivce tak, aby se každý uživatel mohl sám rozhodnout jaký typ služby chce využívat a jakou podporu vzhledem ke své nepříznivé sociální situaci bude chtít. Zcela nové jsou pojmy jako například příspěvek na péči, registrace poskytovatelů sociálních služeb, standardy kvality sociálních služeb a některé další. Právě kvalita poskytovaných sociálních služeb je definována ve standardech kvality sociálních služeb, které jsou obsaženy ve vyhlášce 505/2006 Sb., v platném znění.

Téma své bakalářské práce jsem si vybrala na základě svého dlouholetého zájmu o tuto problematiku. Pravidelně se s lidmi s mentálním postižením, kteří využívají

5

pobytovou službu v domovech pro osoby se zdravotním postižením setkávám a také mám možnost si vyměňovat zkušenosti s pracovníky těchto zařízení. Práce je rozdělena na teoretickou a výzkumnou část Cílem

teoretické

práce

je

specifikace

a

konkretizace

terminologické

problematiky. Teoretická část je zaměřena na nový zákon 108/2006 Sb., v platném znění o sociálních službách dle platných předpisů,na standardy kvality sociálních služeb dle vyhlášky 505/2006 Sb.,v platném znění, dále pak na terminologii, legislativu, definice a klasifikaci jedinců s mentálním postižením, z pohledu různých autorů.,

Výzkumná část mapuje Domov pro osoby se zdravotním postižením v Pardubickém kraji s názvem Domov sociálních služeb Slatiňany (dále jen DSS Slatiňany). Analyzuje dokumenty a materiály o tomto zařízení a následně komparuje současný stav v rámci naplňování standardů kvality sociálních služeb. Cílem práce je zmapovat naplňování Standardů kvality sociálních služeb v DSS Slatiňany, v souladu s novým zákonem o sociálních službách, se zaměřením na ochranu práv osob žijících v tomto domově. Metodologicky je využíváno strukturované interview, dotazníky, pozorování, rozbor dokumentace a komparace výsledků v rámci výzkumu. Cílem práce je využití tohoto materiálu pro potřeby managementu Domova sociálních služeb Slatiňany, které mne oslovilo s požadavkem o provedení vnějšího auditu v rámci mé práce , který má být zaměřen právě na ochranu práv osob.

Práce je doplněna texty: Standardy kvality sociálních služeb, dotazníky, směrnicí DSS Slatiňany o respektování základních práv klientů a ochraně klientů DSS Slatiňany pře předsudky a negativním hodnocením.

6

1 Sociální služby a standardy kvality sociálních služeb 1.1 Přehled základních sociálních služeb dle zákona 108/2006 Sb. „Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, v prvé řadě mění přístup k osobám, které chtějí sociální služby využívat, případně už tak dělají. Zákon zaručuje všem osobám, které jsou v nepříznivé sociální situaci pomoc či podporu“ (Straková, Čermáková 2008, s.2). Po mnohaletých přípravách byl 14.3.2006 schválen zákon o sociálních službách 108/2006 Sb. s účinností od 1.1.2007. V zákoně se setkáváme s několika novými instituty (Krutilová, Čamský, Sembdner 2008): •

Příspěvek na péči - jedná se o přísně účelovou dávku, která je vyplácena přímo

uživateli podle stupně závislosti. O jeho výši rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. •

Registrace poskytovatele - zaručuje, že žadatel (právnická nebo fyzická osoba),

který se hodlá stát poskytovatelem sociální služby, se ještě před zahájením služby osvědčil, že splňuje některé zásadní podmínky hygienického, technického, materiálního, personálního i odborného charakteru. Registrace je nezbytnou podmínkou pro výkon činnosti podnikatele a zaniká úmrtím fyzické osoby-poskytovatele nebo zánikem právnické osoby. •

Fyzické osoby jako poskytovatelé sociálních služeb - sociální službu poskytuje

uživateli blízká osoba, která se nezabývá touto činností podnikatelským způsobem. Na její činnost se nevyžaduje registrace a také se nevztahuje kontrolní působnost Inspekce poskytování sociálních služeb. •

Smlouva o poskytování sociálních služeb - upravuje (v obecné rovině) všechny

vztahy,

které

vznikají

poskytováním

sociálních

služeb

mezi

uživatelem

a

poskytovatelem. Smlouva se uzavírá podle podmínek Občanského zákoníku. •

Standardy kvality sociálních služeb - je to soubor kritérií, kterými se definuje

úroveň kvality poskytování sociálních služeb. •

Inspekce poskytování sociálních služeb - orgán, který kontroluje plnění

povinností poskytovatelů sociálních služeb a naplňování požadavků zákona o sociálních službách.

7

Sociální služby dle tohoto zákona zahrnují: •

služby sociální péče

•

služby sociální prevence

•

sociální poradenství

Formy poskytování sociálních služeb: •

sociální služby je možné poskytovat, jako služby terénní, ambulantní a pobytové

•

Terénní službou se rozumí služba, která je poskytována uživateli v jejím

přirozeném sociálním prostředí. •

Ambulantní službou se rozumí služba, za kterou uživatel dochází, je doprovázen

nebo dopravován do sociálního zařízení. Ubytování není součástí této služby. •

Pobytovou službou se rozumí služba spojená s ubytováním v zařízení sociální

péče.

Zřizují se pro poskytování sociálních služeb následující zařízení sociálních služeb: •

Azylové domy - poskytují přechodné pobytové služby uživatelům, kteří jsou

v nepříznivé sociální situaci, která je úzce spojena se ztrátou bydlení. •

Centra denních služeb - poskytují ambulantní služby uživatelům, kteří potřebují

pomoc jiné fyzické osoby. Jsou určena uživatelům se sníženou soběstačností z důvodu chronického onemocnění, jejich věku nebo zdravotního postižení •

Centra sociálně rehabilitačních služeb

•

Denní stacionáře - poskytují ambulantní služby uživatelům, kteří mají sníženou

soběstačnost. Probíhají zde sociálně terapeutické činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. •

Domovy pro osoby se zdravotním postižením - poskytují pobytové služby

uživatelům jejichž snížená soběstačnost vyplývá ze zdravotního postižení. •

Domovy pro seniory - poskytují pobytovou službu uživatelům, jejichž snížená

soběstačnost vyplývá z důvodu věku. •

Domovy se zvláštním režimem - poskytují pobytové služby uživatelům jejichž

snížená samostatnost plyne z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách a uživatelům s Alzheimerovou, stařeckou a ostatními typy demencí. 8

•

Domy na půl cesty - poskytují služby pobytové pro uživatele od 6 do 26 let, kteří

po dosažení zletilosti opustili předchozí zařízení. •

Chráněné bydlení - je pobytová služba, která je poskytována uživatelům se

sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, nebo chronického onemocnění. •

Nízkoprahová denní centra - poskytují terénní a ambulantní služby. Jsou

zaměřena na uživatele bez přístřeší. •

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež - poskytují ambulantní a terénní služby

uživatelům od 6 do 26 let, kteří jsou ohroženi společensky nežádoucími jevy. •

Noclehárny - ambulantní služby nabízející přenocování a využití hygienického

zařízení uživatelům bez přístřeší. •

Pracoviště rané péče

•

Sociálně terapeutické dílny

•

Sociální poradny

•

Terapeutické komunity

•

Týdenní stacionáře

•

Zařízení pro krizovou pomoc

1.2 Základní charakteristika standardů kvality sociálních služeb Standardy kvality sociálních služeb byly v České republice připraveny jako metodický materiál Ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2002. Jednalo se o jeden z výstupů tehdy probíhajícího tzv. česko-britského projektu. Kladl si za cíl přinést do probíhající diskuse o budoucí podobě sociálních služeb u nás zkušenost a příklad britského modelu poskytování služeb. Ten ovšem (jistě nejen v Británii) nutně v určité fázi svého rozvoje vyžaduje „standardizaci“, tedy vytvoření základních parametrů služeb, které umožní všem zúčastněným subjektům porovnat jejich deklarovaný a skutečný obsah. V době své publikace (2002) představovaly jeden z možných budoucích přístupů k zajištění kvality v sociálních službách. Po přijetí zákona o sociálních službách a zejména prováděcí vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb. se staly (po mírné úpravě) závazným normativním prostředkem zajišťujícím minimální obsah „dobré sociální služby“. Standardy kvality v sociálních službách představují pokrok oproti předchozímu stavu, kdy neexistovalo žádné objektivní a použitelné měřítko pro hodnocení takřka žádného aspektu spojeného s poskytováním sociálních služeb. 9

Standardy kvality v sociálních službách se postupně mají stát nástrojem k zajištění kvality při jejich poskytování. Využívají prvky zjišťování a zajišťování kvality z jiných odvětví. Jestliže se obecně v systému služeb chápe kvalita jako „schopnost uspokojit zájmy a potřeby zákazníků“, mají standardy kvality v českých sociálních službách za cíl naplnit zájmy a potřeby zákazníků – zde uživatelů sociálních služeb. Standardy proto popisují, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Jsou souborem měřitelných a do jisté míry i ověřitelných kriterií. Jejich cílem má být umožnit relativně zřetelným způsobem posouzení kvality služeb jako celku, ale i kvality jednotlivé poskytované služby. Standardy v současném pojetí však rezignovaly na úkol zajistit vymezení konkrétních práv a povinností jednotlivých uživatelů sociálních služeb. Platný rozsah a obsah standardů kvality v sociálních službách uvádí vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb., v platném znění (Michalík, 2008). Standardy byly vytvořeny ve spolupráci s uživateli a poskytovateli sociálních služeb. Standardy vyžadují, aby se nad nimi zamysleli všichni zúčastnění a změnili svůj postoj ke každodenní práci. Ve standardech je především zdůrazněna povinnost respektovat základní lidská práva uživatelů služeb, ke kterým patří ochrana osobní svobody, soukromí, osobních údajů, právo na rozhodování o své osobě i o svém dalším životě, právo na ochranu před zneužíváním, před nucenými pracemi a diskriminací. Standardy v podstatě popisují, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Kvalita se musí odvíjet od uspokojení potřeb a zájmů nejen uživatelů, ale i zřizovatelů (Valenta, Müller, 2007). Bylo vytvořeno 15 standardů sociálních služeb a kvalita je popsána prostřednictvím souborů kritérií u kterých se předpokládá, že mají schopnost naplnit zájmy a potřeby obou uvedených skupin (uživatelů i zřizovatelů). Nejdůležitějším znakem kvality sociální služby je podpora jednotlivých uživatelů v naplňování osobních cílů tak, aby dosáhli co nejvyšší možné soběstačnosti . Hlavní charakteristika standardů kvality sociálních služeb: •

Stanovují, jak má vypadat kvalitní sociální služba.

•

Umožňují prokazatelným způsobem posoudit kvalitu poskytované sociální

služby. •

Jsou použitelné pro všechny druhy sociálních služeb.

•

Určují, že kvalita sociálních služeb se musí odvíjet od uspokojování potřeb a

zájmů nejen uživatele, ale i zadavatelů služeb ( obec, stát).

10

•

Definují hlavní poslání sociálních služeb – snaha pomoci lidem, kteří jsou v

nepříznivé sociální situaci. •

Zůstat rovnocennými členy společnosti a využívat jejich přirozených zdrojů.

•

Žít nezávisle, v kontaktu s ostatními lidmi v přirozeném sociálním prostředí.

•

S využitím potřebné podpory poskytované sociální služby naplňovat osobní cíle

a řešit nepříznivou sociální situaci. Standardy kvality sociálních služeb lze rozdělit do tří základních skupin, a to na standardy procedurální, personální a provozní.

1.3 Procedurální standardy Procedurální standardy řeší oblast vztahů mezi poskytovatelem a osobami. Do této kategorie patří standardy č. 1 - 8. Tyto standardy stanovují, jak má poskytovaná služba vypadat a na co je potřeba si dát pozor při jednání se zájemcem o službu, jak individuálně pracovat s uživateli a jak ochránit práva osob využívajících sociální služby. Také řeší problematiku stížností na kvalitu sociální služby a v neposlední řadě i možný střet zájmů. apod. Patří sem standardy: 1. Cíle a způsoby poskytování služeb Cílem sociálních služeb je umožnit lidem v nepříznivé sociální situaci využívat místní instituce, které poskytují služby veřejnosti i přirozené vztahové sítě, zůstat součástí přirozeného místního společenství, žít běžným způsobem. Poskytované služby zachovávají a rozvíjejí důstojný život těch, kteří je využívají, jsou bezpečné a odborné To znamená mít písemně definované poslání, služby poskytované v souladu s vypracovanou metodikou, vytvořená pravidla pro ochranu uživatelů 2. Ochrana práv osob Zařízení ve své činnosti musí respektovat základní lidská práva uživatelů služeb, jejich nároky vyplývající z dalších platných obecně závazných norem a pravidel občanského soužití. Tj. ochrana osobní svobody, soukromí, vnitřní pravidla zamezující porušování práv…(viz. kapitola 3.2) 3. Jednání se zájemcem o sociální službu Zájemce o službu je před uzavřením dohody seznámen se všemi podmínkami poskytování služby. Pracovník zařízení zjišťuje, co zájemce o službu očekává a

11

společně pak formulují, jakým způsobem bude poskytovaná služba dohodnuté cíle naplňovat. To znamená, že na základě vnitřních pravidel zařízení informuje zájemce o nabízené sociální službě v plném rozsahu včetně ceny. 4. Smlouva o poskytování sociální služby Sociální služby jsou uživateli poskytovány na základě uzavřené dohody o poskytování služby. Dohoda stanoví všechny důležité aspekty poskytování služby včetně osobního cíle, který má služba naplňovat To znamená, že existuje uzavřená dohoda (ústní, písemná) mezi stanoveným zástupcem zařízení a uživatelem. Tato dohoda musí být evidována. 5. Individuální plánování průběhu sociální služby Poskytování služeb vychází především z osobních cílů a potřeb uživatele a je postaveno především na jeho schopnostech. Průběh služby je přiměřeně plánován. Každá sociální služba musí mít vypracována vnitřní pravidla určující plánování procesu poskytování služeb a posuzování jejich plnění. 6. Dokumentace o poskytování sociální služby Každá sociální služba musí shromažďovat a zpracovávat takové údaje o uživatelích, které umožňují poskytovat bezpečné, odborné a kvalitní sociální služby. Zařízení vytváří podmínky k tomu, aby zpracování osobních údajů odpovídalo platným obecně závazným normám. Jsou nastaveny vnitřní pravidla k užívání osobních údajů, vedení anonymní evidence a k uchovávání dokumentace o uživatelích. 7. Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociálních služeb Uživatelé si mohou stěžovat na kvalitu nebo způsob poskytování sociálních služeb, aniž by tím byli jakýmkoli způsobem ohroženi. Sociální služba má za tímto účelem stanovena a uplatňuje vnitřní pravidla, se kterými jsou seznámeni uživatelé i pracovníci 8. Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje Sociální služba aktivně podporuje uživatele ve využívání běžných služeb, které jsou v daném místě veřejné. Dále zařízení podporuje uživatele ve využívání vlastních přirozených sítí, jako je rodina, přátelé a snaží se předejít jeho návyku na sociální službu. V případě potřeby umožňuje využívání dalších sociálních služeb.

12

1.4 Personální standardy Řeší personální zajištění sociálních služeb. Do této kategorie jsou zahrnuty standardy č. 9 - 10. Kvalita poskytování sociálních služeb je přímo závislá na pracovnících, kteří v těchto službách pracují. Proto je velice důležité, jaké dovednosti, vzdělání, vedení a podporu tito pracovníci mají. Cílem personálních standardů je ujednocení požadavků na vedení a rozvoj pracovníků, kteří s uživateli přímo pracují. Tyto personální standardy se zaměřují na dvě základní oblasti: 9. Personální a organizační zajištění služeb Musí být stanovena struktura a počet pracovních míst, pracovní profily, kvalifikační požadavky a osobnostní předpoklady zaměstnanců; Dále poskytovatel musí mít

písemně zpracovánu vnitřní organizační strukturu, ve které jsou stanovena

oprávnění

a

povinnosti

jednotlivých

zaměstnanců;sem

patří

struktura,

počet

pracovníků,jejich vzdělání a dovednosti, které by měly umožňovat naplňování standardů kvality sociálních služeb. Poskytovatel musí také mít písemně zpracována vnitřní pravidla pro přijímání a zaškolování nových zaměstnanců a fyzických osob, které nejsou v pracovně právním vztahu s poskytovatelem. 10. Profesní rozvoj pracovníků Kvalitní sociální službu zajišťuje profesní rozvoj pracovních týmů a jednotlivých pracovníků, jejich dovednosti a schopnosti potřebné pro dosažení veřejných závazků zařízení i osobních cílů uživatelů služeb.Tj. systém pravidelného hodnocení a oceňování pracovníků, má vytvořený plán vzdělávání.

1.5 Provozní standardy Řeší podmínky pro poskytování sociálních služeb (prostory, dostupnost, ekonomické zajištění, kvalitu služeb). Do této skupiny patří standardy č. 11 – 15 (Odbor 22 In MPSV [online]): 11. Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby Místo a denní doba poskytování služby odpovídají cílům a charakteru služby a potřebám cílové skupiny uživatelů

13

12. Informovanost o poskytované sociální službě Každá organizace poskytující sociální služby zpřístupňuje veřejnosti informace o poslání, cílech, principech a cílové skupině uživatelů služeb a další informace, které usnadní orientaci pro zájemce o služby a jiné subjekty a tím přispějí k dostupnosti služeb. patří sem například bulletin, informační letáky, webové stránky apod. … 13. Prostředí a podmínky Prostředí a podmínky v zařízení poskytující sociální služby musí odpovídat kapacitě, charakteru služeb a potřebám uživatelů. Zařízení musí dbát na to, aby byly plněny všechny obecně platné závazné normy související s poskytováním sociálních služeb 14. Nouzové a havarijní situace Zařízení, pracovníci i uživatelé jsou připraveni na řešení havarijních a nouzových situací Tj. kromě požáru i situace typu : nalezení mrtvého klienta, agresivní klient, úraz zaměstnance při výkonu povolání, poškození majetku klienta, zjištění domácího násilí … 15. Zvyšování kvality sociálních služeb Vedení zařízení dbá na to, aby se kvalita poskytovaných služeb zvyšovala. Do hodnocení kvality služeb zapojuje uživatele služeb i pracovníky

14

2 Domov pro osoby se zdravotním postižením 2.1 Základní terminologie Domov pro osoby se zdravotním postižením - Domov pro osoby se zdravotním postižením poskytuje dlouhodobé pobytové služby osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu (Odbor sociálních služeb In MPSV [online]) Sociální služba - Sociální služby pomáhají lidem žít běžným životem - umožňují jim pracovat, nakupovat, navštěvovat školy, navštěvovat místa víry, účastnit se aktivit volného času, starat se sám o sebe a o domácnost apod. Zaměřují se na zachování co nejvyšší kvality a důstojnosti jejich života. Sociální služby jsou poskytovány jednotlivcům, rodinám i skupinám obyvatel. Mezi nejpočetnější skupiny příjemců sociálních služeb patří zejména senioři, lidé se zdravotním postižením, rodiny s dětmi, ale také lidé, kteří z různých důvodů žijí „na okraji“ společnosti (Michalík 2008). Poskytovatel -právnická či fyzická osoba, která má oprávnění sociální službu poskytovat, je vedena v Registru poskytovatelů sociálních služeb http.//iregistr.mpsv.cz (Straková, Čermáková, 2008). Uživatel sociální služby - osoba, které je poskytována sociální služba (Straková, Čermáková, 2008) Jedinec s mentální retardací - „osoba u níž dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Hloubka a míra postižení jednotlivých funkcí je u nich individuálně odlišná“ ( Švarcová, 2006, s.28). Pracovník v sociálních službách - pracovní pozice, která je zaměřena na přímou a obslužnou práci s uživateli služby (Zákon 108/2006 Sb.,§ 116 zákona). Speciální pedagog - pracovní pozice zaměřená na rozvíjení osobnosti osob se znevýhodněním.

15

Inspekce kvality sociálních služeb - „jedná se o orgán, který je vytvořen k tomu, aby stát, jako hlavní garant sociální péče v ČR, který ji také rozhodujícím způsobem financuje, mohl důstojně kontrolovat, zda registrované poskytovatelé sociálních služeb řádně plní své povinnosti a naplňují požadavky zákona o sociálních službách. Základním nástrojem, kterým inspekce ověřuje, zda poskytovatelé tyto požadavky splňují a v jaké kvalitě, jsou pak standardy kvality sociálních služeb“ (Krutilová, Čamský, Sembdner 2008, s.31).

2.2 Charakteristika domova pro osoby se zdravotním postižením Domov pro osoby se zdravotním postižením (dříve ústav sociální péče) je jednou ze základních forem sociálních služeb. Převážně se využívá, jestliže náročnost a rozsah potřebné péče překračuje možnosti rodiny a je nutné zajistit přechodně nebo trvale komplexní péči člověku, který ji potřebuje. Posláním domovů pro osoby se zdravotním postižením je pomoc rodinám s výchovou a péčí o děti, mládež a dospělé s mentální retardací. V mnoha případech suplují rodinu a rodinné prostředí. Cílem i úkolem tohoto typu zařízení je vytvoření a zajištění optimálních podmínek pro zařazení klientů do běžného života ve společnosti, ke které náleží (Pipeková 2006). Během posledních let došlo k rozvoji domovů pro osoby se zdravotním postižením po stránce kvantitativní (jejich členění) i po stránce kvalitativní (v oblasti péče, bydlení, materiálního a technického vybavení). Hovoří se o čtyřech základních trendech v institucionální péči: integraci, normalizaci, humanizaci a atomizaci. •

Integrace je dle Mühlpachra (in Vítková ed. 2004) začlenění sociálně či zdravotně

postižených jedinců do skupiny vrstevníků, rodiny a sociální reality. •

Normalizace znamená, že lidé s mentálním postižením mají stejné právo na

důstojný a plnohodnotný život, jako majoritní společnost (Pipeková 2006). •

Humanizace dle Švarcové (2006) vyjadřuje nutnost v institucionální péči vytvářet

atmosféru klidu a pochopení, dávat najevo zájem o klienta. •

Atomizace souvisí s transformací "ústavů sociální péče" směrem k modernějším

formám péče o jedince s mentální retardací. Jde o rozbití velkých domovů na menší a pružnější (Valenta,Müller 2007).

16

Domovy přijímají uživatele převážně na žádost zákonných zástupců uživatele, rodičů, lékařů či zdravotnických zařízení, církevních a charitativních organizací, soudů a orgánů péče o dítě (Valenta, Müller 2003). V domovech pro osoby se zdravotním postižením jsou uživatelům poskytovány, dle zákona č. 108/2006 Sb., tyto služby: •

poskytnutí stravy

•

poskytnutí ubytování

•

pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu

•

pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

•

sociálně terapeutické činnosti

•

výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

•

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

•

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních

záležitostí V domovech, kde jsou uživateli i děti a mládež má být poskytováno vzdělávání a výchova. Dospělým uživatelům zase, po přihlédnutí k jejich možnostem, pracovní uplatnění (Švarcová 2006). Prováděcí právní předpis stanovuje rozsah úkonů, které jsou poskytovány v rámci základních činností u jednotlivých druhů sociálních služeb. Kozlová (2005) vidí cíl služeb sociální péče ve vyrovnávání příležitostí, které umožňují lidem s postižením, zapojení do života společnosti. V domovech jsou tyto služby označovány jako dlouhodobé, protože naplnění jejich cílů a záměrů je v dlouhodobějším časovém horizontu, jehož horní hranice není předem stanovena. Dle Bartoňové, Bazalové a Pipekové (2007) spočívá cíl v komplexní péči o uživatele sociálních služeb.

Organizace domovů pro osoby se zdravotním postižením Na základě zřizovací listiny jsou zřizovány domovy pro osoby se zdravotním postižením, které se řídí Organizačním řádem vydaným zřizovatelem. Provozní řád řídí chod organizace a zahrnuje jednotlivá provozní pracoviště, odpovědnost pracovníků, organizační a technologické zabezpečení pracovišť, pracovní postupy, bezpečnost práce, odpovědnost pracovníků a opatření pro případ havárie. Vedoucí úseku zpracovává

17

Pracovní náplň, kde je stanoven rozsah a obsah práce zaměstnanců. Schvaluje ji ředitel zařízení. Personál a uživatelé se řídí Domácím řádem, který stanovuje podmínky vztahu mezi uživatelem a zařízením. Harmonogram dne je závazný pro všechny uživatele i personál, odvíjejí se z něho denní aktivity uživatelů, které jsou sestaveny dle individuálního plánu uživatele (Pipeková 2006).

2.3 Klientela – jedinec s mentálním postižením Uživatelé sociálních služeb v domovech pro osoby se zdravotním postižením jsou jedinci s mentální retardací. Termín mentální retardace pochází z latinských slov mens (mysl, duše) a retardare (opozdit, zpomalit), což se dá doslovně přeložit jako opoždění či zpomalení mysli (Slowík 2007). V současnosti je termín mentální retardace vymezován značným množstvím definic, které mají společné zaměření na celkové snížení intelektových schopností, projevující se sníženou schopností kognice a adaptace jedince (Valenta, Müller in Valenta a kol. 2003). K tomuto zaměření se také přiklání Vágnerová (2004, s. 289), která definuje mentální retardaci jako „souhrnné označení vrozeného postižení rozumových schopností, které se projeví neschopností porozumět svému okolí a v požadované míře se mu přizpůsobit.“ Černá (2008, s.80) cituje definici mentální retardace podle Luckassona, který ji uvádí, jako sníženou schopnost, kterou charakterizují výrazná omezení „v intelektových funkcích a také v adaptačním chování, což se projevuje ve schopnosti myslet v abstraktních pojmech, a v sociálních a praktických adaptačních dovednostech.“ V české praxi se termíny mentální retardace a mentální postižení používají jako synonyma, ale někteří autoři spolu s Vaškem (1995) považují mentální postižení za širší pojem, neboť do něj zařazují osoby s IQ nižším než 85, což má své uplatnění především v pedagogické dokumentaci ve školství, na rozdíl od mentální retardace s IQ pod 70. Složitost definování pojmu mentální retardace se promítá i do složitosti klasifikace mentální retardace. Při klasifikaci mentální retardace je využíváno více kritérií, např. etiologie, vývojového období, v němž k mentálnímu postižení došlo, inteligenčního kvocientu, podle typu postižení a dalších klasifikačních systémů (Černá, 1995).

18

Klasifikace mentální retardace podle doby vzniku •

Pseudooligofrenie neboli zdánlivá mentální retardace se používá

k označení opožděného psychického a rozumového vývoje jedince v důsledku negativních a nepříznivých podmínek, ve kterých vyrůstá, příčinou tedy není skutečná mentální retardace. V podnětném prostředí a včasné péči lze vrátit k normě (Bazalová in Pipeková 2006). •

Mentální retardace je vrozená nízká úroveň rozumových schopností, která

se projevuje nedostatečným rozvojem myšlení, obtížnější adaptací na běžné životní podmínky a omezenou schopností učit se (Pipeková in Vítková 2004). •

Demence je úpadek inteligence, získaný po druhém roce života (Hartl,

Hartlová 2000). Lze ji také charakterizovat jako vývoj mnohočetných kognitivních poruch, které se projevují jako: porucha paměti, afázie, apraxie, agnozie, poruchy výkonu činností atd. (Zgola 2003).

Klasifikace podle typu mentální retardace (Monatová 1994): •

Typ eretický (verzatilní, neklidný) lze charakterizovat neklidem a

dráždivostí dítěte, kdy se vzruch a útlum střídá velmi rychle. Tyto děti se neustále pohybují jsou zlostné, prchlivé, nedovedou se soustředit delší dobu a neustále přebíhají od jedné činnosti ke druhé činnosti. Vyžadují náročnou individuální péči a okamžitou reakci na jejich aktuální stav. •

Typ

apatický

(torpidní,

netečný)

je

naprostým

opakem

k eretickému typu. Dětem, které jsou typ apatický, probíhají procesy vzruchu a útlumu značně zpomaleně. Tyto děti nic neupoutá a nezajímá, nedokáží se soustředit což má za následek, že jsou neúspěšné v učení. •

Matulay (1986) uvádí i typ nevyhraněný.

U obou typů eretického i apatického je možná medikamentozní léčba, která může jedince zklidnit nebo aktivizovat. Dítě po užívání léků se stává pozornější a je schopnější zvládnout větší zátěž než dříve, ale nikdy neovlivňuje úroveň jeho mentálních schopností.

19

Klasifikace mentální retardace podle etiologie (Černá a kol. 2008) Americká asociace pro mentální retardaci uvedla v roce 2002 klasifikaci z hlediska etiologie viz. tabulka č. 1, kde ji dělí na pre-, peri- a postnatální dobu vzniku mentální retardace a její příčiny. Tab.č.1 klasifikace dle etiologie

Doba vzniku

Příčina

Nejčastější příklady

Chromozomální aberace

Downův syndrom, Tunerův syndrom, syndrom fragilního X chromozómu

Prenatální Metabolické a výživové poruchy

fenylketonurie, galaktosemie

Infekce matky

zarděnky, toxoplasmóza, syfilis, HIV, Rh inkompatibilita

Podmínky prostředí

užívání drog, alkoholismus

Neznámé

anencefalie, hydrocefalus, nízkáporodní hmotnost, nezralost

Perinatální

Neonatální komplikace

hypoxie, klešťový porod, asfyxie,

Infekce, intoxikace, otravy

meningitida, otrava olovem, encefalitida, Reyův syndrom

Postnatální Faktory prostředí

špatné zacházení či zanedbání dítěte, podvýživa, deprivace

Onemocnění mozku

neurofibromatóza, tuberkulózní skleróza

Klasifikace podle stupně postižení Od roku 1992 vstoupila v platnost 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, zpracovaná Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě. V této klasifikace se mentální retardace dělí do šesti základních kategorií viz. tabulka č.2 (Janotová in Zvolský ed. 2005; Bartoňová, Bazalová, Pipeková 2007). V tabulce jsou použity i ekvivalentní

20

termíny k mentální retardaci jako jsou oligofrenie, slabomyslnost atd., které se už nepoužívají z důvodu jejich pejorativnosti. V současné době hovoříme pouze o jedinci s mentálním postižením či mentální retardací. Tab.č.2 Medicínská klasifikace

Kód

IQ

Stupeň postižení

Druhy

F 70

50-69

Lehká mentální retardace

slabomyslnost, lehká mentální subnormalita, lehká oligofrenie,debilita

F 71

35-49

Středně těžká mentální

imbecilita, středně těžká mentální

retardace

subnormalita, středně těžká oligofrenie

F 72

20-34

Těžká mentální retardace

imbecilita, těžká mentální subnormalita, těžká oligofrenie

F 73

0-19

Hluboká mentální retardace

idiocie, hluboká mentální subnormalita, hluboká oligofrenie

F 78

Jiná mentální retardace

F 79

Nespecifikovaná mentální retardace

2.4 Poskytované služby Pobytové služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení a jejichž stav vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Služba podle odstavce 1 (zákon 108/2006 Sb.) obsahuje tyto základní činnosti: •

poskytnutí ubytování,

•

poskytnutí stravy,

•

výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

•

pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, 21

•

pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,

•

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

•

sociálně terapeutické činnosti,

•

pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Dětem, které jsou nezaopatřené, se v domovech pro osoby se zdravotním postižením poskytuje osobní vybavení (osobním vybavením rozumíme prádlo, obuv, šatstvo), drobné předměty běžné osobní potřeby a některé služby (holení, pedikúra, stříhání vlasů) s přihlédnutím k jejich potřebám. Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře. „V domovech pro osoby se zdravotním postižením může být vykonávána ústavní výchova nebo předběžné opatření podle zvláštních právních předpisů“ (Zákon 108/2006 Sb. v platném znění). V domovech pro osoby se zdravotní postižením platí pro výkon ústavní výchovy přiměřené ustanovení o právech a povinnostech dětí umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy podle zvláštního právního předpisu.

2.5 Personální obsazení „Ve státních ústavech dosud platí tzv. normativy, čili směrná čísla určující ústavu náležitý počet pracovníků a jejich kvalifikaci. Normativy jsou třicet i více let staré, proti dnešním evropským standardům podhodnocené zejména v kategoriích pracovníků, kteří pracují přímo s klienty“ (Mühlpachr, 2001, s. 41). Vývoj směřuje k tomu, aby byly ústavy financovány více-zdrojově. Ústavy by si pak mohly určovat, jak své zdroje využijí. Pokud chce ústav obstát v konkurenci musí nasadit maximální počet pracovníků do programů s uživateli. Měl by uživatele strukturovat do nejmenších možných skupin a podporovat také individuální práci profesionálů s uživateli. Funkční tým pracovníků musí být sestaven podle jasné koncepce ústavu. Je důležité jasné rozdělení kompetencí a odpovědností jednotlivých pracovních pozic. Organizačně je vhodné rozdělení personálu do týmů, které nesou maximální míru odpovědnosti, mají rozhodovací pravomoci a iniciativy.

22

V současné době stanovuje podmínky pro výkon práce v sociálních službách zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách. V sociálních službách vykonávají odbornou činnost: •

sociální pracovníci

•

pedagogičtí pracovníci,

•

pracovníci v sociálních službách

•

zdravotničtí pracovníci,

•

pedagogičtí pracovníci,

•

další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby.

•

při poskytování sociálních služeb působí rovněž dobrovolníci

Pracovníci v sociálních službách Pracovníkem v sociálních službách podle Krutilové, Čamského a Sembdnera (2008) je ten, kdo vykonává: 1. přímou obslužnou péči o osoby v pobytových nebo ambulantních zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s pomůckami, prádlem, přístroji udržování čistoty a osobní hygieny, posilování životní aktivizace, podporu soběstačnosti, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb. 2. základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních společenských a hygienických návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, provádění volno-časových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, manuální zručnosti a pracovní aktivity, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti a provádění osobní asistence.

23

3. pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním poradenství, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 4. pečovatelskou činnost v domácnosti osoby spočívající ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování osobní asistence a pečovatelské činnosti, provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního pracovníka, Podmínkou výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách je způsobilost k právním úkonům, zdravotní způsobilost, bezúhonnost, a odborná způsobilost podle zákona o sociálních službách. V současné době pracují v domovech pro osoby se zdravotním postižením i další pracovníci na různých pracovních pozicích, jako například, speciální pedagogové, asistenti pedagoga, osobní asistenti, pracovníci hospodářsko správní a manuálně pracující.

24

3 Analýza současného stavu v DSS Slatiňany po zavedení standardů kvality sociálních služeb 3.1 Seznámení s výzkumným projektem, cíle, hypotézy, metodologie, časový harmonogram

Seznámení s výzkumným projektem a hlavním cílem Hlavním cílem této bakalářské práce je zmapování naplňování standardů kvality sociální péče v DSS Slatiňany se zaměřením na standard č.2 Ochrana práv osob.

Dílčí cíle 1. Ověřit, zda jsou po dvouletém zavadění standardů kvality sociálních služeb uživatelé sociálních služeb i personál DSS Slatiňany ztotožněni se standardem č.2 Ochrana práv osob 2. Ověřit účast uživatele sociálních služeb na procesu rozhodování, a to zejména v oblasti jeho společenského života a v oblasti rozhodování o své osobě. 3. Důležitým právem, u nás dosud tabuizované téma, je právo na sexualitu a partnerský život. Několika otázkami jsem se zaměřila i na toto téma, jestli mají možnost se realizovat i v tomto ohledu. 4. Ověřit, zda je brán zřetel na stížnosti uživatelů sociálních služeb. 5. Zjistit, je-li možné v tak velkém zařízení jako je DSS Slatiňany dosáhnout soukromí.

Hypotézy H 1: Předpokládá se, že většina respondentů je seznámena s právy uživatelů sociálních služeb. H 2: Předpokládá se, že většina respondentů ví, jakou formou se mohou podávat stížnosti a kdo je zodpovědný za jejich řešení. H 3: Je předpoklad, že v podmínkách ústavní péče nemají uživatelé možnost rozvoje partnerského života.

25

H 4: Předpokládá se, že současná ústavní péče neumožňuje uživatelům účast na procesu rozhodování o jejich společenském životě. H 5: Předpokládá se, že v ústavní péči není prostor pro soukromí uživatele sociálních služeb.

Metodologie Ve své bakalářské práci jsem použila kvantitativní metodu, techniku standardizovaného

dotazníku,

pouze

s uzavřenými

otázkami.

Dále

využívám

strukturované interview, pozorování, rozbor dokumentace a komparaci výsledků v rámci výzkumu.

Časový harmonogram Duben - červen 2008 - výběr tématu Září - listopad 2008- zajištění odborné literatury Listopad - leden 2008/2009 - zpracování dotazníku, odeslání do zařízení Prosinec - leden 2008/2009 - zpracování teoretické části Únor - březen 2009 - zpracování výzkumné části

3.2 Charakteristika výzkumných technik, výzkumných souborů a zkoumaného prostředí Charakteristika výzkumných technik 1.

Kvantitativní technika dotazník je nejfrekventovanější metodou, která se

používá pro hromadné získávání údajů. Základní terminologie (Gavora 2000): •

Respondent – osoba, která vyplňuje dotazník

•

Otázka – jednotlivý prvek dotazníku

•

Položka – někdy se tak označuje otázka, a to v případech, když výrok nemá tázací formu

•

Administrace – zadávání dotazníku

26

Pro účelné koncipování dotazníku je důležité, přesné formulování konkrétního cíle a úlohy dotazníku. U každého dotazníku by měla být předem dobře promyšlena jeho struktura. Ve své bakalářské práci jsem užila dotazník s uzavřenými otázkami, který jsem zadala personálu z DSS Slatiňany. 2.

Strukturované interview znamená, že otázky a alternativy odpovědí

jsou předem pevně dány. Dalo by se říci, že to je vlastně „ústní“ dotazník. Tuto metodu jsem využila pro uživatele sociálních služeb žijící v DSS Slatiňany, protože dotazník by byl velmi obtížný na pochopení. Snažila jsem se jednotlivé otázky, vysvětlovat stejnými slovy, aby odpovědi neztratili výpovědní hodnotu.

U obou metod jsem záměrně použila stejné jednotlivé otázky, abych jejich výsledky mohla vzájemně porovnat.

Charakteristika výzkumného souboru Dotazníkovému šetření bylo podrobeno celkem 45 respondentů z řad personálu DSS Slatiňany. Návratnost dotazníků byla 84% (38 dotazníků), z toho 35 žen (92%) a 3 muži (8%). Strukturované interview bylo úspěšně realizováno se 40 respondenty (uživateli sociálních služeb v DSS Slatiňany - 20 mužů a 20 žen). Pět uživatelů odmítlo spolupráci. Vybraní respondenti byli jedinci s lehkou, středně těžkou až těžkou mentální retardací, kteří jsou schopni komunikace. Spolupráce při interview byla velmi dobrá, protože se s vybranými respondenty dobře znám osobně. Tabulka číslo 3 popisuje věkové složení respondentů. Tab.č.3 věkové složení respondentů

Věkové složení respondentů věk

uživatelé

personál

6-19

2

0

20-29

14

4

30-39

10

8

40-49

8

15

50 a více

6

11

27

Respondenti z řad personálu, pracují na různých pracovních pozicích a mají odpovídající stupeň vzdělání, nebo kurz „Pracovník v sociálních službách.“ •

Pracovníci sociální péče v rodinných buňkách – celkem 15 respondentů,

z toho má 60% (9 respondentů) vzdělání střední s maturitou, 27% (4 respondenti) střední odborné vzdělání a 3% (1 respondent) základní vzdělání. •

Pracovníci sociální péče v chráněném bydlení – celkem 4 respondenti,

z toho má 50% vzdělání střední odborné a 50% vzdělání střední s maturitou. •

Zdravotní sestra – všech 5 respondentů má střední vzdělání s maturitou

(100%) •

Asistent pedagoga – 100% respondentů (4) má střední pedagogické

vzdělání s maturitou. •

Speciální pedagog – 60% respondentů (3) má vysokoškolské vzdělání,

střední vzdělání s maturitou má 40% dotázaných respondentů (2). •

Ostatní pracovníci – z dotázaných 6 respondentů má 50% (3 respondenti)

vysokoškolské vzdělání, a druhých 50% respondentů vzdělání střední s maturitou.

Charakteristika zkoumaného prostředí Pro větší názornost vývoje kvality péče v Domově sociálních služeb Slatiňany, uvádím důležité historické mezníky, které měly vliv na kvalitu péče v tomto zařízení. Domov sociálních služeb Slatiňany (DSS) byl založen roku 1926 a byl po „ústavu pro slabomyslné" děti v Opařanech u Tábora jediným zařízením tohoto typu v tehdejším Československu. Domov vznikl z iniciativy Kongregace Školských sester OSF, která měla ve Slatiňanech mateřskou, obecnou i měšťanskou školu, a která vyhověla žádosti Zemského úřadu v Praze, aby přijala do své péče i děti mentálně postižené. Odborný dohled nad ústavem a jeho metodické vedení zajišťoval z pověření státu MUDr. Karel Herfort z Prahy. Zemský úřad si vyhradil přímý dohled nad ošetřováním, léčbou i stravováním svěřených dětí, dosazoval i honoroval ústavního lékaře. V roce 1936 byl domov stavebně rozšířen (viz Obr. 1) a počet uživatelů stoupl na 240.

28

Obr. 1: největší budova (č.p. 153), kterou využívá DSS Slatiňany ke své činnosti – stav na konci 30. let 20. sto letí (v tomto objektu je dodnes ubytováno 145 uživatelů domova. Právě tuto budovu, kterou si DSS Slatiňany pronajímá, hodlá domov přestat zcela užívat k ubytovávání uživatelů. Pro současné nároky kladené na poskytování soc. služeb je již nevyhovující).

V roce 1949 došlo k podstatným změnám v řízení domova. Budova i veškeré zařízení přešlo do majetku státu. Vedení zařízení převzal stát nejprve prostřednictvím České katolické Charity. V roce 1955 byla v DSS zřízena Pedagogická komise, která vydávala tematické plány pro jednotlivé stupně mentálního postižení. V roce 1960 domov přešel pod jednotnou správu Státního úřadu sociálního zabezpečení a po stránce organizační i výchovné byl řízen z tohoto ústředí. Hospodářskou správu převzal odbor sociálního zabezpečení ONV Chrudim. Posléze byl domov včleněn do Okresního ústavu sociálních služeb v Chrudimi, který sdružoval pod jednou správou všechna sociální zařízení v okrese. V roce 1986 byl dán do provozu nový pavilon, aby se rozvolnily přeplněné místnosti původní budovy a bylo dostatek prostoru pro výchovnou práci s uživateli i pro správní úsek (viz Obr. 2)

29

Obr. 2: administrativní část budovy č.p.795 DSS Slatiňany (současný stav)

Po roce 1990 se začaly v původní budově stavebně upravovat tzv. rodinné buňky, aby každé oddělení uživatelů mohlo žít jako relativně samostatná bytová jednotka. V návaznosti na stavební úpravy došlo v roce 1992 k podstatné změně v uspořádání života uživatelů domova. Klasická ústavní zdravotní („horší uživatelé “) a výchovná oddělení („lepší uživatelé“) byla zrušena a nahrazena „rodinami“ ubytovanými v již zmíněných rodinných buňkách. V každé rodinné buňce spolu žijí uživatelé různého věku a různého stupně postižení. Pocit „rodiny“ umocňuje i skutečnost, že každá z nich má stálý personál. Uživatelé jsou vedeni, stejně jako členové běžné rodiny, aby si navzájem vypomohli, pomohli i mladším a více postiženým. Podobně jako v běžné rodině, tak i v rodinné buňce DSS odcházejí její členové do školy (třídy základní školy speciální), do centra denních aktivit (výchovné, pracovně výchovné a pracovní skupiny), jiní do práce (chráněné dílny, zácviková pracoviště, sociálně terapeutické dílny, pracovní uplatnění na volném trhu práce). V rodinné buňce zůstávají jen uživatelé s nejtěžším postižením, tj. ti, kteří vyžadují nejvyšší míru podpory a pomoci personálu. Odpoledne se zase všichni vracejí „domů“ – do svých rodinných buněk. V roce 1992 získává domov právní subjektivitu. Dalším významným mezníkem v životě domova bylo otevření tzv. Slunečního domu v roce 1996. Zde je realizován projekt chráněného bydlení a pracovního uplatnění

30

uživatelů DSS v chráněných dílnách. Pozoruhodný je tento projekt i po stránce technické – Sluneční dům je celoročně vytápěn sluneční energií včetně ohřevu teplé užitkové vody a je zde instalována i malá fotovoltaická elektrárna (viz Obr. 3). Obr. 3: budova „A“ areálu Slunečního domu ve Slatiňanech – současný stav

V roce 2003 se stává zřizovatelem domova Pardubický kraj. K rozšíření a tím i ke zkvalitnění ubytovacích možností přispělo v roce 2004 otevření dalšího objektu v areálu Slunečního domu. V rekonstruované budově bývalého hospodářského stavení vznikly nové skladové prostory chráněných dílen a 3 byty, které slouží k ubytování 14 uživatelů. Pro vytápění a ohřev užitkové vody byl v tomto případě realizován další ekologický projekt – spalování biomasy. Ani hlavní areál DSS však nezůstal bez technických změn. V uplynulých 10 letech zde byla postupně provedena komplexní rekonstrukce rozvodů vody, elektřiny, odpadního potrubí a páteřních rozvodů tepla. Celý objekt je zásobován vodou z vlastního zdroje pitné vody. DSS si rovněž vyrábí 65 % spotřebovávané elektřiny ve vlastních kogeneračních jednotkách. V roce 2006 byl otevřen nový areál 4 dvoupodlažních domků rodinného typu s bezbariérovým přízemím. V každém domku bydlí 9 uživatelů v jednolůžkových nebo dvoulůžkových pokojích. Domy jsou koncipovány tak, aby po stavebně technické stránce plně respektovaly nejenom platné standardy kvality sociálních služeb, ale i další nároky kladené na moderní bydlení (viz Obr. 4).

31

Obr. 4: dům č.p. 844 ve Slatiňanech, jeden ze 4 nově vybudovaných domků rodinného typu. V tomto domku bydlí celkem 9 uživatelů domova. Tyto objekty se jeví í jako velice vhodné pro poskytování moderně koncipovaných sociálních služeb

Výrazným krokem k integraci obyvatel domova do života ve městě bylo v prosinci 2006 otevření koupelového vyhřívaného bazénu, dobudovaného za výrazné finanční pomoci EU, který využívají kromě uživatelů domova i žáci Mateřské školy Slatiňany, Speciální školy Chrudim a Sdružení diabetiků Slatiňany (viz Obr. 5). Obr. 5: koupelový bazén v DSS Slatiňany (spolufinancováno z finančních prostředků EU, program SROP 3.1)

32

Současný stav v naplňování standardů kvality sociálních služeb v DSS Slatiňany

DSS Slatiňany mapuje naplňování standardů kvality sociálních služeb písemně dvakrát ročně, kdy je vydávána Zpráva o naplňování Standardů kvality sociálních služeb v DSS Slatiňany", z které jsem ve své práci čerpala. Druhá polovina roku 2008 v oblasti naplňování standardů kvality sociálních služeb v DSS Slatiňany byla charakteristická intenzivním úsilím při plnění požadavků zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění a vyhlášky 505/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Východiskem pro zpracování nebo aktualizaci některých vnitřních předpisů (směrnic, metodik) byly i závěry školící inspekce kvality sociálních služeb, která proběhla v DSS Slatiňany na přelomu roku 2007/2008. V období od 1.7. 2008 až 31.12. 2008 byly uspořádány zařízením tyto semináře : 1. Proškolení pracovníků DSS v oblasti Standardů kvality sociálních služeb. Za tímto účelem byl uspořádán cyklus školení zaměřený na Standardy kvality sociálních služeb v kostce (s důrazem na standard č. 1, standard č. 2 a standard č. 5). Celkem byla uspořádána 4 setkání. 2. Proškolení nižšího a středního managamentu. Proběhly opět čtyři semináře se zaměřením na další Standardy kvality sociálních služeb. 3. Školení nových klíčových pracovníků. Noví klíčoví pracovníci byli připravováni na proces individuálního plánování služby a praktickou realizaci požadavků, které z procesu individuálního plánování vyvstaly. Tito pracovníci prošli čtyřmi etapami proškolení. Dále byl rozšířen počet osobních asistentů. Šlo především o zaměření na jejich metodickou podporu a vedení formou školení a konzultací. Byly přepracovány personální standardy zejména v oblasti hodnocení a sebehodnocení pracovníků DSS a z toho vyplývajících požadavků na stanovení, vývoj a naplňování osobních profesních cílů a potřeb další odborné kvalifikace zaměstnanců DSS. Při zpracování jednotlivých vnitřních předpisů (směrnic a metodik) DSS Slatiňany vychází ze skutečnosti, že jednotlivé standardy se vzájemně doplňují a prolínají a proto některé písemné dokumenty, které řeší

určitou konkrétní oblast

poskytované sociální služby, plní a respektují požadavky několika standardů.

33

Dne 22. 8. 2008 bylo aktualizováno Základní veřejné prohlášení Domova sociálních služeb Slatiňany, ve kterém je definováno poslání, cílová skupina, hlavní a rozvojové cíle a principy poskytování služeb v DSS Slatiňany. Toto základní prohlášení je zveřejněno ve vstupním areálu DSS, na webových stránkách a v bulletinu DSS Slatiňany. Jsou rozvíjeny podmínky pro uplatňování vlastní vůle uživatelů při řešení nepříznivé situace a to zejména v podmínkách nových ubytovacích objektů (domky, chráněné bydlení), kde existuje větší prostor pro svobodné rozhodování uživatelů v oblasti stravování, režimu dne, náplně volného času, samostatnosti při řešení běžných sociálních situací atd. Personál je v této oblasti vázán platnými směrnicemi ředitele o ochraně práv uživatelů DSS, rozvíjení odpovědnosti a uplatňování vlastní vůle uživatele je i jednou ze základních zásad při individuálním plánování průběhu služby. Jsou rozšiřovány možnosti pracovního uplatnění pracovní uplatnění uživatelů na volném trhu práce (ve spolupráci s agenturou podporovaného zaměstnání Rytmus Chrudim). V DSS jsou písemně zpracovány pracovní postupy zaručující řádný průběh poskytování služby (směrnice ředitele, metodická doporučení, metodické postupy), které jsou pro personál závazné na základě stanoveného popisu práce, např.:Směrnice ředitele DSS č. 8/2008 o odměňování uživatelů DSS Slatiňany za pracovně rehabilitační činnost v platném znění, Směrnice ředitele DSS č. 1/2007 o používání opatření omezující pohyb osob, Směrnice ředitele DSS č. 2/2007 o zásadách umožňujících uživatelům DSS Slatiňany bez doprovodu personálu, Etický kodex pracovníků DSS Slatiňany, Studijní materiál vnitřního vzdělávání pracovníků DSS Slatiňany, metodika Možné zdroje problémového chování uživatelů, Podněcování uživatelů s nižší úrovní hluboké mentálního postižení, Autismus – jeho projevy a možnosti výchovného působení, Metodika k provádění individuální výchovné péče u uživatelů v rodinných buňkách, Osnovy výchovné práce v DSS. Individuální postupy v závislosti na možnostech a schopnostech uživatelů jsou dále obsaženy i v jednotlivých diagnostických zpráv pracovníků diagnosticko-metodického oddělení DSS. Vnitřní pravidla pro ochranu uživatelů před předsudky a negativním hodnocením jsou zapracována ve Směrnici ředitele DSS č. 5/2007 o respektování základních práv klientů a ochraně klientů DSS Slatiňany před předsudky a negativním hodnocením ze dne 1. 2. 2007

34

Standard č. 2 - Ochrana práv osob Mezi nejčastější oblasti porušení práv byly v DSS Slatiňany vytipovány tyto oblasti: právo na informace o vlastní osobě, právo na soukromí, právo na rozhodování o vlastní osobě, závislosti, volný pohyb, kontakt s rodinou a přáteli, právo rozhodovat o tom, co budu dělat, právo realizovat svou sexualitu a partnerský život, střet zájmů nadřazený zájem pracovníka nad zájmem uživatele, preference činností - rozhodovat o tom, co budu dělat, právo účastnit se společenského života, právo na kvalifikovanou péči a právo podávat stížnosti. Ochrana práv uživatelů DSS Slatiňany včetně sankcí při jejich porušování v souladu s vyhláškou č.505/2006 je písemně zpracována ve Směrnici ředitele DSS č. 5/2007 o respektování základních práv klientů a ochraně klientů DSS Slatiňany před předsudky a negativním hodnocením, Směrnici ředitele DSS č. 6/2007 o řešení situací možného střetu zájmů klientů a zájmů DSS Slatiňany, Směrnici ředitele DSS č. 9/2008 o způsobu přijímání a evidování darovaného textilu, obuvi a hraček do osobního vlastnictví klientů či majetku organizace a Směrnici ředitele DSS č. 4/ 2008 o přijímání darů. Se svými právy, ale i dodržováním povinností a dohodnutých pravidel (Domácí řád DSS) jsou uživatelé pravidelně seznamováni na schůzích obyvatel (1 x měsíčně) a prostřednictvím svých klíčových pracovníků. Nedodržení stanovených pravidel v oblasti ochrany práv uživatelů DSS Slatiňany bylo již několikrát v minulosti považováno za porušení pracovně právních vztahů v souladu se Zákoníkem práce v platném znění.

35

3.3 Vlastní šetření - dotazník Otázky z oblasti znalosti práv uživatelů: 3.

Mají uživatelé právo podávat stížnosti?

8.

Mají uživatelé právo účastnit se společenského života?

13.

Mají uživatelé právo na realizování sexuality a partnerského života?

18.

Mají uživatelé právo rozhodovat o vlastní osobě?

23.

Mají uživatelé právo na soukromí?

neví

spíše ne

ne

spíše ano

ne

39

1

0

0

0

97,5 2,5

0,0

0,0

0,0

35

5

0

0

0

87,5 12,5 0,0

0,0

0,0

33

1

6

0

0

82,5 2,5 15,0 0,0

0,0

34

6

0

0

0

85,0 15,0 0,0

0,0

0,0

31

6

1

2

0

77,5 15,0 2,5

5,0

0,0

ano

spíše ne

Mají uživatelé právo účastnit se

neví

Mají uživatelé právo podávat stížnosti?

% vyjádření

spíše ano

Práva

Počty

ano

Uživatelé

společenského života? Mají uživatelé právo na realizování sexuality a partnerského života? Mají uživatelé právo rozhodovat o vlastní osobě?

Mají uživatelé právo na soukromí?

Tab.č.4 znalost práv - uživatelé a tab.č. 5 znalost práv - personál

neví

spíše ne

ne

spíše ano

ne

38

0

0

0

0

100,0 0,0

0,0

0,0

0,0

36

2

0

0

0

94,7

0,0

0,0

0,0

34

4

0

0

0

89,5 10,5 0,0

0,0

0,0

28

6

1

1

2

73,7 15,8 2,6

2,6

5,3

32

4

0

2

0

84,2 10,5 0,0

5,3

0,0

ano

spíše ne

Mají uživatelé právo účastnit se

neví

Mají uživatelé právo podávat stížnosti?

% vyjádření

spíše ano

Práva

Počty

ano

Personál

5,3

společenského života? Mají uživatelé právo na realizování sexuality a partnerského života? Mají uživatelé právo rozhodovat o vlastní osobě? Mají uživatelé právo na soukromí?

36

Graf č.1

Všech 78 respondentů uvedlo, že mají uživatelé právo podávat stížnosti. Pouze jeden respondent si nebyl úplně jistý, proto označil odpověď spíše ano. Většina respondentů (87-100%) tvrdí, že uživatelé mají právo účastnit se společenského života. Celkem 6 uživatelů neví jestli má právo na realizování své sexuality, ostatní respondenti odpovídají převážně kladně. Kromě dvou zaměstnanců DSS Slatiňany se ostatní respondenti přiklánějí k názoru, že by uživatelé měli mít možnost rozhodovat o vlastní osobě. Z 90% si respondenti myslí, že uživatelé mají právo na soukromí.

37

Otázky z oblasti stížností uživatelů: 3.

Mají uživatelé právo podávat stížnosti?

4.

Vědí uživatelé, komu mohou stížnost podat?

5.

Mohou uživatelé stížnosti podávat anonymně?

6.

Řeší se stížnosti uživatelů?

7.

Pořádají se v zařízení schůze, kde mohou uživatelé stížnosti řešit?

spíše ne

ne

ano

spíše ano

neví

spíše ne

ne

Vědí uživatelé komu můžou stížnost

neví

Mají uživatelé právo podávat stížnosti?

% vyjádření

spíše ano

Stížnosti

Počty

ano

Uživatelé

39

1

0

0

0

97,5

2,5

0,0

0,0

0,0

39

0

0

0

1

97,5

0,0

0,0

0,0

2,5

27

1

9

1

2

67,5

2,5 22,5 2,5

5,0

32

2

5

0

0

80,0

5,0 12,5 0,0

0,0

40

0

0

0

0

100,0 0,0

podat? Mohou uživatelé stížnosti podávat anonymně? Řeší se stížnosti uživatelů? Pořádají se v zařízení schůze, kde mohou uživatelé stížnosti hromadně probírat?

0,0

0,0

0,0

Tab.č. 6 oblast stížností - uživatelé a tab.č. 7 oblast stížností - personál

neví

spíše ne

ne

spíše ano

ne

38

0

0

0

0

100,0 0,0

0,0

0,0

0,0

28

10

0

0

0

73,7 26,3 0,0

0,0

0,0

36

0

0

0

2

94,7

0,0

0,0

0,0

5,3

38

0

0

0

0

100,0 0,0

0,0

0,0

0,0

38

0

0

0

0

100,0 0,0

0,0

0,0

0,0

ano

spíše ne

Vědí uživatelé komu můžou stížnost

neví

Mají uživatelé právo podávat stížnosti?

% vyjádření

spíše ano

Stížnosti

Počty

ano

Personál

podat? Mohou uživatelé stížnosti podávat anonymně? Řeší se stížnosti uživatelů? Pořádají se v zařízení schůze, kde mohou uživatelé stížnosti probírat? Graf č.2

38

V této oblasti práv se lépe vyznají respondenti z řad personálu, kteří u otázek č. 3, 6 a 7 odpověděli všichni ano (tj. 100%), respondenti z řad uživatelů se 100% shodli pouze u otázky č. 7. O právu na podávání stížností ví 97,5% respondentů uživatelů. Z dotázaných respondentů uživatelů, pouze 1 (tj. 2,5%) respondent neví komu stížnost může podat, což je lepší výsledek než odhadli respondenti z řad personálu, ty si mysleli, že pouze 73,7% uživatelů ví, ke komu si může jít stěžovat. Respondenti personál mají větší povědomí 94,7% o anonymních stížnostech než respondenti uživatelé 67,5%.

Uživatelé jsou z 80% přesvědčeni, že se jejich

stížnosti řeší.

39

Otázky z oblasti společenského života: 8.

Mají uživatelé právo účastnit se společenského života?

9.

Je účast uživatele na společenské akci dobrovolná?

10.

Mohou si uživatelé vybrat, které společenské akce se zúčastní?

11.

Mohou uživatelé společenskou akci navštívit sami?

12.

Mohou uživatelé sami navrhnout, na kterou akci by chtěli jet?

spíše ne

ne

5

0

0

0

87,5 12,5 0,0

0,0

0,0

35

5

0

0

0

87,5 12,5 0,0

0,0

0,0

38

2

0

0

0

95,0 5,0

0,0

0,0

10

5

9

6

10 25,0 12,5 22,5 15,0 25,0

34

3

2

10

0

neví

ne

spíše ano

spíše ne

35

ano

neví

Mají uživatelé právo účastnit se

% vyjádření

spíše ano

Společenský život

Počty

ano

Uživatelé

společenského života? Je účast uživatelé na společenské akci dobrovolná? Mohou si uživatelé vybrat, které

0,0

společenské akce se zúčastní? Mohou uživatelé společenskou akci navštívit sami? Mohou uživatelé sami navrhnout, na kterou akci by chtěli jet? (kterou si sami

85,0 7,5

5,0

2,5

0,0

vymyslí) Tab.č. 8 oblast společenského života - uživatelé a tab.č. 9 oblast společenského života - personál

ne

neví

spíše ne

ne

spíše ano

spíše ne

36

2

0

0

0

94,7 5,3

0,0

0,0

0,0

33

5

0

0

0

86,8 13,2 0,0

0,0

0,0

34

3

0

1

0

89,5 7,9

2,6

0,0

10

15

1

7

2

26,3 39,5 2,6 18,4 5,3

30

5

1

2

0

78,9 13,2 2,6

ano

neví

Mají uživatelé právo účastnit se

% vyjádření

spíše ano

Společenský život

Počty

ano

Personál

společenského života? Je účast uživatelé na společenské akci dobrovolná? Mohou si uživatelé vybrat, které

0,0

společenské akce se zúčastní? Mohou uživatelé společenskou akci navštívit sami? Mohou uživatelé sami navrhnout, na

5,3

0,0

kterou akci by chtěli jet?

40

Graf č.3

O svém právu účastnit se společenského života ví 87,5% uživatelů. Personál si myslí, že o tomto právu ví více uživatelů 94,7%. Obě skupiny respondentů si zhruba z 87% myslí, že je účast uživatelů na společenské akci dobrovolná a z 90% si mohou vybrat, na kterou akci pojedou. Jako velký problém se jeví navštívení společenské akce uživateli bez doprovodu. Téměř 26% všech dotázaných si myslí, že uživatelé mohou jít na společenskou akci sami. Oproti tomu si

25% uživatelů myslí, že nikam bez

doprovodu nemohou (personál z 5,3%). Na dotaz, zda smějí sami uživatelé navrhnout, na kterou akci by chtěli jet, odpovědělo 80% všech dotázaných kladně.

41

Otázky z oblasti sexuality a partnerského života: 13.

Mají uživatelé právo na realizování sexuality a partnerského života?

14.

Mohou si uživatelé vybrat svého partnera?

15.

Mají uživatelé možnost být s partnerem/partnerkou o samotě?

16.

Mohou uživatelé, pokud chtějí, bydlet s partnerem/partnerkou společně?

17.

Mají uživatelé možnost si o své sexualitě s někým důvěrně promluvit?

0

0

82,5 2,5 15,0 0,0

0,0

31

4

5

0

0

77,5 10,0 12,5 0,0

0,0

24

7

7

2

0

60,0 17,5 17,5 5,0

0,0

21

7

10

1

1

52,5 17,5 25,0 2,5

2,5

32

1

6

1

0

80,0 2,5 15,0 2,5

0,0

ne

6

spíše ne

1

neví

ne

spíše ano

spíše ne

33

ano

neví

Mají uživatelé právo na realizování

% vyjádření

spíše ano

Sexualita a partnerský život

Počty

ano

Uživatelé

sexuality a partnerského života? Mohou si uživatelé vybrat svého partnera? Mají uživatelé možnost být s partnerem/partnerkou o samotě? Mohou uživatelé, pokud chtějí bydlet s partnerem/partnerkou společně? Mají uživatelé možnost si o své sexualitě s někým důvěrně promluvit? Tab.č.10 oblast sexuality a partnerského života - uživatelé a tab.č.11 oblast sexuality a partnerského života - personál

spíše ne

ne

4

0

0

0

89,5 10,5 0,0

0,0

0,0

33

4

1

0

0

86,8 10,5 2,6

0,0

0,0

26

6

3

3

0

68,4 15,8 7,9

7,9

0,0

24

10

1

3

0

63,2 26,3 2,6

7,9

0,0

36

2

0

0

0

94,7 5,3

0,0

0,0

neví

ne

spíše ano

spíše ne

34

ano

neví

Mají uživatelé právo na realizování

% vyjádření

spíše ano

Sexualita a partnerský život

Počty

ano

Personál

sexuality a partnerského života? Mohou si uživatelé vybrat svého partnera? Mají uživatelé možnost být s partnerem/partnerkou o samotě? Mohou uživatelé, pokud chtějí bydlet s partnerem/partnerkou společně? Mají uživatelé možnost si o své sexualitě

0,0

s někým důvěrně promluvit? Graf č.4

42

Většina respondentů (80-100%) považuje právo na sexualitu a partnerský život za samozřejmost. S tím souvisí i výběr partnera. Více jak 70% respondentů uvádí, že by nejspíše uživatelé mohli bydlet s partnerem či partnerkou, kdyby chtěli. Při interview mi několik respondentů z řad uživatelů řeklo, že s partnerem či partnerkou bydlet nechtějí. Nejraději by bydleli sami, nebo s kamarádem. Dle názoru respondentů by mohli být uživatelé z 80% s partnerem/partnerkou o samotě. Šest uživatelů neví s kým by si mohlo o své sexualitě důvěrně promluvit. Dalších 83% uvádí několik zaměstnanců, se kterými o své sexualitě mluví. Téměř všichni zaměstnanci vědí, za kým mají uživatelé jít, když si chtějí důvěrně promluvit.

Otázky z oblasti rozhodování o vlastní osobě:

43

18.

Mají uživatelé právo rozhodovat o vlastní osobě?

19.

Mohou si uživatelé vybrat jaké aktivity budou navštěvovat?

20.

Mají uživatelé možnost jít ven, kdykoliv se jim zachce?

21.

Mohou si uživatelé vybrat oblečení?

22.

Mají uživatelé možnost koupit si co chtějí?

spíše ne

ne

6

0

0

0

85,0 15,0 0,0

0,0

0,0

40

0

0

0

0

100,0 0,0

0,0

0,0

0,0

24

11

0

2

3

60,0 27,5 0,0

5,0

7,5

36

2

0

2

0

90,0

0,0

5,0

0,0

31

7

1

1

0

77,5 17,5 2,5

2,5

0,0

neví

ne

spíše ano

spíše ne

34

ano

neví

Mají uživatelé právo rozhodovat o vlastní

% vyjádření

spíše ano

Rozhodování o vlastní osobě

Počty

ano

Uživatelé

osobě? Mohou si uživatelé vybrat jaké aktivity budou navštěvovat? Mají uživatelé možnost jít ven, kdykoliv se jim zachce? (sami, nebo s doprovodem) Mohou si uživatelé vybrat oblečení? Mají uživatelé možnost koupit si co

5,0

chtějí? Tab.č. 12 oblast rozhodování o vlastní osobě - uživatelé a tab.č. 13 oblast rozhodování o vlastní osobě - personál

2

34

3

1

24

11

Mohou si uživatelé vybrat oblečení?

34

4

Mají uživatelé možnost koupit si co chtějí?

26

11

Mohou si uživatelé vybrat jaké aktivity

ne

1

spíše ne

1

osobě?

73,7 15,8 2,6

2,6

5,3

89,5 7,9

2,6

0,0

0,0

63,2 28,9 0,0

7,9

0,0

89,5 10,5 0,0

0,0

0,0

68,4 28,9 0,0

2,6

0,0

neví

ne

6

Mají uživatelé právo rozhodovat o vlastní

spíše ano

spíše ne

28

Rozhodování o vlastní osobě

ano

neví

% vyjádření

spíše ano

Počty

ano

Personál

budou navštěvovat? Mají uživatelé možnost jít ven, kdykoliv se

3

jim zachce?

1

Graf č.5

44

Většina respondentů si myslí, že uživatelé mají mít právo rozhodovat o vlastní osobě. V DSS Slatiňany si mohou všichni uživatelé vybrat jaké aktivity budou navštěvovat, dle slov uživatelů už několik let. Pouze jeden provozní pracovník odpověděl že neví. Pouze 9% dotázaných si myslí, že uživatelé nemohou chodit ven, kdy se jim zachce. Polovina uživatelů mi říkala, že mohou chodit sami mimo areál, na vrátnici mají vycházkovou knížku, kde se jim zaznamená hodina odchodu a příchodu. Na otázku, zda si mohou uživatelé vybrat oblečení mi 90% dotázaných odpovědělo kladně, pouhých 10% uživatelů potřebují asistenci či úplnou pomoc s výběrem oblečení. Uživatelé mají z 95% možnost koupit si co chtějí, když na to mají peníze.

Otázky z oblasti soukromí: 45

23.

Mají uživatelé právo na soukromí?

24.

Mají uživatelé možnost být o samotě?

25.

Mohou uživatelé odmítnout jiným osobám přístup do svého pokoje?

26.

Mohou si uživatelé zamykat svůj pokoj?

27.

Mají uživatelé možnost rozhodovat o tom, jaké informace o nich sděluje personál?

28.

Klepete při vstupu do pokoje uživatelů?

Tab.č.14 oblast soukromí - uživatelé

spíše ne

ne

6

1

2

0

77,5 15,0 2,5

5,0

0,0

Mají uživatelé možnost být o samotě?

27

10

0

2

1

67,5 25,0 0,0

5,0

2,5

27

5

2

3

3

67,5 12,5 5,0

7,5

7,5

21

2

0

6

11 52,5 5,0

4

9

21

4

2

10,0 22,5 52,5 10,0 5,0

32

6

0

2

0

80,0 15,0 0,0

neví

ne

31

Mohou uživatelé odmítnout jiným osobám

spíše ano

spíše ne

Mají uživatelé právo na soukromí?

Soukromí

ano

neví

% vyjádření

spíše ano

Počty

ano

Uživatelé

přístup do svého pokoje? Mohou si uživatelé zamykat svůj pokoj? Mají uživatelé možnost rozhodovat o tom,

0,0 15,0 27,5

jaké informace o nich sděluje personál? Klepete při vstupu do pokoje uživatelů?

5,0

0,0

Tab.č.15 oblast soukromí - personál

46

2

0

84,2 10,5 0,0

Mají uživatelé možnost být o samotě?

24

7

0

7

0

63,2 18,4 0,0 18,4 0,0

27

8

1

2

0

71,1 21,1 2,6

17

3

1

13

4

44,7 7,9

17

7

5

5

4

42,5 17,5 12,5 12,5 10,0

36

1

0

1

0

90,0 2,5

ne

0

spíše ne

4

neví

ne

32

Mohou uživatelé odmítnout jiným osobám

spíše ano

spíše ne

Mají uživatelé právo na soukromí?

Soukromí

ano

neví

% vyjádření

spíše ano

Počty

ano

Personál

5,3

0,0

5,3

0,0

přístup do svého pokoje? Mohou si uživatelé zamykat svůj pokoj? Mají uživatelé možnost rozhodovat o tom,

2,6 34,2 10,5

jaké informace o nich sděluje personál? Klepete při vstupu do pokoje uživatelů?

0,0

2,5

0,0

Graf č. 6

Respondenti si zhruba z 90% myslí, že by měli mít uživatelé právo na soukromí a možnost být o samotě když potřebují. Většina uživatelů (v rozmezí 67-100%), kteří 47

bydlí v různých typech ubytování DSS Slatiňany, má právo odepřít přístup do svého pokoje jiným lidem. Velmi diskutabilní otázkou se ukázala otázka, jestli si mohou uživatelé zamykat svůj pokoj. Asi v 50% případů si nejspíše uživatelé mohou zamykat pokoj, ale zhruba ve 46% případů, tvrdí, že by nejspíše neměli ze zdravotních důvodů. Několikrát se stalo, že respondenti uváděli jak ano tak i ne a připisovali k tomu poznámku ohledně zdravotních důvodů. Polovina respondentů uživatelů neví, jestli mohou rozhodovat o tom, jaké informace o nich sděluje personál. Nadpoloviční většina (cca 60%) respondentů z řad personálu si myslí, že klienti spíše mohou rozhodovat o sdělovaných informacích „jsou to důvěrné informace“, ale zhruba 20% tvrdí že spíše nemohou rozhodovat. Téměř všichni respondenti se shodují, že většinou personál klepe před vstupem do pokoje uživatele. Respondenti uživatelé uvedli 3 zaměstnance, kteří údajně neklepou, jinak ostatní klepou.

3.4 Závěry z výsledků šetření Dotazníkovým šetřením bylo zjišťováno pět hypotéz: H 1: Předpokládá se, že většina respondentů je seznámena s právy uživatelů sociálních služeb. Této hypotézy se týkaly otázky č. 3, 8, 13, 18 a 23. Výsledky vyhodnocení, které vycházelo z výsledků relativních četností, jsou podrobně rozpracovány v předcházející kapitole. Tato hypotéza se potvrdila. Většina respondentů ( personál i uživatelé) je seznámena s právy uživatelů sociálních služeb a plně je respektuje. Jen v otázce, která se týkala práva na soukromí se dva pracovníci a dva uživatelé vyjádřili negativně.

H 2: Předpokládá se, že většina respondentů ví, jakou formou se mohou podávat stížnosti a kdo je zodpovědný za jejich řešení. Této hypotézy se týkaly otázky č. 3, 4, 5, 6 a 7. Tato hypotéza se potvrdila. Většina respondentů je seznámena s právem podávat stížnosti. Uživatele i personál zná pověřené pracovníky v DSS Slatiňany touto problematikou. Právo na anonymní stížnosti využívají uživatelé minimálně. Důvodem

48

je, že dávají přednost osobnímu jednání, dále pak že neumějí psát, nebo si ještě nestěžovali. Výsledky vyhodnocení, této hypotézy jsou podrobně rozpracovány v předcházející kapitole.

H 3: Je předpoklad, že v podmínkách ústavní péče nemají uživatelé možnost rozvoje partnerského života. Této hypotézy se týkaly otázky č. 13, 14, 15, 16 a 17. Výsledky vyhodnocení, této hypotézy jsou také podrobně rozpracovány v předcházející kapitole. Tato hypotéza se nepotvrdila. Víc jak polovina respondentů v každé otázce si myslí, že i v podmínkách ústavní péče je možnost rozvoje partnerského života. Respondenti nemají pocit, že by nemohli bydlet s partnerem, pokud by nějakého měli. Bylo zjištěno, že uživatelé v DSS Slatiňany nemají velký zájem bydlet s partnerem a dávají raději přednost samostatnému bydlení, nebo bydlení s kamarádem.

H 4: Předpokládá se, že současná ústavní péče neumožňuje uživatelům účast na procesu rozhodování o jejich společenském životě. Této hypotézy se týkaly otázky č. 8,9,10,11,12, 18,19, 20, 21 a 22 Výsledky této oblasti jsou rozpracovány v předchozí kapitole. Tato hypotéza se také nepotvrdila . Většina respondentů shodně potvrdila, že právo na rozhodování o vlastní osobě a právo na společenský život nemusí ústavní péče vždy znemožňovat.

H 5: Předpokládá se, že v ústavní péči není prostor pro soukromí uživatele sociálních služeb. Této hypotézy se týkaly otázky č. 23, 24, 25, 26, 27 a 28 a je rozpracována v předchozí kapitole. Tato hypotéza se potvrdila jen částečně. Většina respondentů si myslí, že právo na soukromí a možnost být o samotě je v DSS Slatiňany dodržováno. V jakém rozsahu však záleží na typu ubytování. Uživatelé i personál, kteří bydlí a pracují v hlavních budovách areálu zařízení mají menší možnosti, než uživatelé a personál bydlící a pracující mimo hlavní areál ( rodinné domky, byty, chráněné bydlení) Dále pak v otázce, která se týkala zamykání pokojů se jen polovina respondentů vyjádřila kladně. V tomto

49

případě jsou práva uživatelů porušována ze strany personálu z důvodu i toho, že někteří uživatelé nemají přístup ke klíčům od svého pokoje. Dalším porušením práv uživatelů je, že uživatelé nevědí (52,5 %) jaké informace o nich podává personál. Zajímavé bylo, že personál v této otázce odpovídal zcela odlišně. 42,5 % odpovědělo, že uživatelé vědí jaké informace o nich personál podává.

Vyhodnocení dílčích cílů: 1. Ověřit, zda jsou po dvouletém zavadění standardů kvality sociálních služeb uživatelé sociálních služeb i personál DSS Slatiňany ztotožněni se standardem č.2 Ochrana práv osob. Vyhodnocením dotazníkového šetření bylo ověřeno, že po dvouletém zavádění standardů kvality sociálních služeb, jsou uživatelé i personál téměř ztotožněni se standardem č. 2 Ochrana práv osob.

2. Ověřit účast uživatele sociálních služeb na procesu rozhodování, a to zejména v oblasti jeho společenského života a v oblasti rozhodování o své osobě. Účast uživatele sociálních služeb na procesu rozhodování je vyšší v oblasti jeho společenského života než v oblasti rozhodování o své osobě. I přes tento rozdíl, je míra účasti uživatele na procesu rozhodování v těch to oblastech vysoká.

3. Důležitým právem, u nás dosud tabuizované téma, je právo na sexualitu a partnerský život. Několika otázkami jsem se zaměřila i na toto téma, jestli mají možnost se realizovat i v tomto ohledu. Bylo zjištěno, že uživatelé mají možnost realizovat svoji sexualitu a partnerský život. V DSS Slatiňany mají partneři možnost bydlet spolu, pokud si to přejí. Některé páry této možnosti využili.

4.Ověřit, zda je brán zřetel na stížnosti uživatelů sociálních služeb. Stížnosti uživatelů se v DSS Slatiňany řeší individuálně nebo hromadně na schůzi obyvatel, která se koná jednou do měsíce. Je určen klíčový pracovník, který má stížnosti uživatelů na starosti.

50

5. Zjistit, je-li možné v tak velkém zařízení jako je DSS Slatiňany dosáhnout soukromí. Uživatelé i personál se shodli, že v DSS Slatiňany lze dosáhnout soukromí. V jak velkém rozsahu záleží na typu ubytování.

51

Závěr Hlavním cílem komplexní sociální péče v podmínkách Domova pro osoby se zdravotním postižením je zabezpečovat, chránit a rozvíjet práva osob svěřených do péče. Výsledkem péče o jedince s mentálním postižením by mělo být dosažení co možná nejvyššího rozvoje osobnosti každého klienta, uvědomění si své lidské hodnoty v závislosti na míře mentálního postižení. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zmapování naplňování Standardů kvality sociálních služeb v DSS Slatiňany, v souladu s novým zákonem o sociálních službách, se zaměřením na ochranu práv osob žijících v tomto domově a provedení vnějšího auditu v otázce dodržování práv uživatelů v tomto zařízení. Bylo provedeno dotazníkové šetření v DSS Slatiňany, které bylo zaměřeno na uživatele s lehkým a středně těžkým mentálním postižením a na personál tohoto zařízení. U uživatelů bylo použito strukturované interview z důvodu lepšího pochopení jednotlivých otázek. Výzkum byl zaměřen na pět oblastí ve kterých by mohlo docházet k porušování práv uživatelů. Byly to oblasti, které se týkaly práva na podávání stížností, práva na společenský život, práva na sexualitu a partnerský život, práva rozhodování o vlastní osobě a práva na soukromí. Získané odpovědi uživatelů a personálu byly zpracovány statistickou metodou a rozpracovány do tabulek a grafů. Cílem teoretické práce byla specifikace a konkretizace terminologické problematiky. Teoretická část byla zaměřena na nový zákon 108/2006 Sb., v platném znění o sociálních službách dle platných předpisů, na standardy kvality sociálních služeb a

dále pak na terminologii, legislativu, definice, klasifikaci jedinců s mentálním

postižením, z pohledu různých autorů. Ve výzkumné části je uvedena historie a současnost DSS Slatiňany a zavádění Standardů kvality sociálních služeb ve Slatiňanech se zaměřením na standard č.2 Ochrana

práv

osob.

Hlavní

kapitolou

výzkumné

části

je

analýza

výsledků dotazníkového šetření a ověření předem stanovených hypotéz. Po zpracování všech získaných odpovědí z dotazníků s uživateli a personálem bylo zjištěno, že znalosti v oblasti práv u těchto jedinců a personálu jsou na celkem dobré úrovni. Uživatelé i personál jsou seznámeni, že mají právo podávat stížnosti a vědí i na koho se mají obracet. Co se týká anonymních stížností větší přehled o tom kde

52

je schránka důvěry má personál. Uživatelé sami při interview uváděli, že schránku moc nevyužívají a že pokud potřebují stěžují si ústně. Také v oblasti řešení stížností má větší přehled personál. Někteří uživatelé uváděli, že neví z důvodu toho, že si ještě nestěžovali a proto nemohou vědět, jestli jejich stížnost by byla vyřešena. V oblasti práva na společenský život se uživatelé i personál celkem shodli na tom, že toto právo je uplatňováno. Jen v otázce jestli mohou uživatelé navštívit společenskou akci sami, personál i uživatelé reagovali obdobně tak, že polovina byla pro samostatné návštěvy a polovina proti. Právo na sexualitu a partnerský život potvrdili jak uživatelé, tak i personál. S překvapením bylo zjištěno, že v tomto zařízení by radši uživatelé bydleli sami či s kamarádem, než s partnerem. Myslím, že v tomto případě je příčina spíš v tom, že uživatelé jsou v tomto zařízení již od útlého věku a pohlížejí na sebe spíš jako sourozenci, než potencionální partneři. Z výpovědí uživatelů bylo zjištěno, že pokud v tomto zařízení je partnerská dvojice, tak vždy jeden z nich byl umístěn do zařízení již v dospělém věku. Většina respondentů se shodla, že mají právo na rozhodování o vlastní osobě. Dle výpovědí uživatelů mají volné vycházky a mohou si v obchodě koupit co chtějí. Za předpokladu, že mají finance. U části uživatelů bylo zjištěno, že nerozlišují jestli mohou nakupovat sami i když finanční obnos nemají. Toto je důsledek toho, že personál za uživatele v minulosti nákupy obstarával sám a uživatele většinou neznají hodnotu peněz.. Oblast práva na soukromí se u respondentů liší jen v otázce zamykání svého pokoje. Část personálu uvádí, že ze zdravotních důvodů ( epilepsie) by zamykání pokojů nedoporučoval. Někteří uživatelé mají názor stejný. Také bylo zjištěno, že u některých pokojů nejsou k dispozici uživatelům klíče, z důvodu většího počtu uživatelů na pokojích. Je s podivem, že personálu toto opatření nepřijde jako porušování práv uživatelů. Dále pak v otázce rozhodování o informacích, které sděluje personál o uživatelích více než polovina uživatelů uvedla, že neví jaké informace jsou o nich podávány. Také personál se k této odpovědi vyjádřil různě. Dle analýzy bylo zjištěno, že práva osob v DSS Slatiňany jsou porušována částečně. Hodně záleží na jednotlivých pracovních, jak jsou ochotni být pro uživatele partnery a podporovat je v uplatňování svých práv. Ne vždy však je možné dodržet všechna práva uživatelů. V DSS Slatiňany žije 300 uživatelů. Ne všechny budovy tohoto zařízení jsou vyhovující pro individuální rozvoj jednotlivců. DSS Slatiňany je zařazeno do transformačního procesu a mělo by do roku 2013 opustit svou nejstarší budovu,

53

kterou má v pronájmu. Tito uživatelé by se měli přestěhovat do malých domácností (nejvíce 6 uživatelů) v okruhu 20 kilometrů od města Slatiňany. Také plánuje rozšíření chráněného bydlení, výstavbu nových jednopodlažních domů a pronájem bytů. Závěrem bych chtěla podotknout, že k porušování práv uživatelů sociálních služeb bude vždy docházet. I majoritní společnost, která žije v rodinném prostředí je svázána různými zákony, vyhláškami a metodikami.

54

Resumé HURTOVÁ,M. Zavádění standardů kvality sociální péče v Domově sociálních služeb Slatiňany. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2009. Bakalářská práce.

Předkládaná bakalářská práce zpracovává aktuální tématiku zavádění standardů kvality sociálních služeb, zaměřenou na standard č.2 Ochrana práv uživatelů, v konkrétním zařízení. Cílem

teoretické

práce

je

specifikace

a

konkretizace

terminologické

problematiky. Teoretická část je zaměřena na nový zákon 108/2006 Sb., v platném znění o sociálních službách dle platných předpisů,na standardy sociálních služeb dle vyhlášky 505/2006 Sb.m,v platném znění, dále pak na terminologii, legislativu, definice a klasifikaci jedinců s mentálním postižením, z pohledu různých autorů. Výzkumná část mapuje Domov pro osoby se zdravotním postižením v Pardubickém kraji s názvem Domov sociálních služeb Slatiňany (dále jen DSS Slatiňany). Analyzuje dokumenty a materiály o tomto zařízení a následně komparuje současný stav v rámci naplňování standardů kvality sociálních služeb. Cílem práce je zmapovat naplňování Standardů kvality sociálních služeb v DSS Slatiňany, v souladu s novým zákonem o sociálních službách, se zaměřením na ochranu práv osob žijících v tomto domově. Závěry z této bakalářské práce budou využity pro potřeby managementu Domova sociálních služeb Slatiňany, které mne oslovilo s požadavkem o provedení vnějšího auditu v rámci mé práce , který má být zaměřen právě na ochranu práv osob. Předkládaná bakalářská práce je v rozsahu 12 661 slov.

55

Anotation HURTOVÁ, M. Standards of Social Services in the House of Social Services Slatiňany. Brno: Faculty of education MU, 2009. Bachelors Work.

The following bachelors work covers an actual theme of quality of social services standards implementation, focusing on standard no. 2 Clients´ right protection, in particular facility. The goal of my theoretical work is specification and concretization of terminological problematics. Theoretical part of my work is focused on the new law 108/2006 Sb., as amended on social services according to applicable regulations, standards of social services according to Sb.m Decree 505/2006, as amended, as well as the terminology, legislation, the definition and classification of individuals with mental disabilities, from the perspective of different authors. Research part of the work maps the home for people with disabilities in the Pardubice region called Slatiňany Home Social Services (hereinafter DSS Slatiňany). It analyzes the documents and materials on this device and then compares current status in implementing the standards of quality social services. The aim of the project is to map the fulfillment of quality standards for social services in the DSS Slatiňany, in line with the new law on social services, focusing on the protection of the rights of people living in this home. Findings from this work will be used for the purposes of management of social services Home Slatiňany that I was addressed by, with the requirement to carry out an external audit in the context of my work to be aimed precisely to protect the rights of persons. This

bachelor

work

is

in

the

range

of

12

661

words.

56

Seznam použité literatury •

BARTOŇOVÁ,M.,

BAZALOVÁ,B.,

PIPEKOVÁ,J.

Psychopedie.

Texty

k distančnímu vzdělání. Brno: Paido, 2007. ISBN978-80-7315-161-4. •

BAZALOVÁ, B. Psychopedie. In PIPEKOVÁ, J. ed. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido, 2006. ISBN 80-7315-120-0.

•

ČERNÁ a kol. Kapitoly z psychopedie. Praha: UK, 1995. ISBN 80-7066-899-7.

•

ČERNÁ, M. a kol. Česká psychopedie. Speciální pedagogika osob s mentálním postižením. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1565-3.

•

Domov sociálních služeb Slatiňany [online]. [cit.2009-02-06]. Dostupné na WWW:

•

GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 8085931-79-6.

•

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X.

•

JANOTOVÁ,D. Mentální retardace. In ZVOLSKÝ,P.ed. Speciální psychiatrie. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-7184-203-6.

•

JOHNOVÁ, M. (ed.). Standardy kvality sociálních služeb. Praha: MPSV, 2003. ISBN 80-86552-98-5.

•

KOZLOVÁ, L. Sociální služby. Praha: TRITON, 2005. ISBN 80-7254-662-7.

•

KRUTILOVÁ,D., ČAMSKÝ, P., SEMBDMER, J. Sociální služby. Tvorba a zavádění Standardů kvality poskytovaných sociálních služeb. Praha: APSS, 2008. ISBN978-80-254-3427-7.

•

MATULAY, K. Mentálná retardácia (rozšířené vydání). Martin: Osveta, 1986.

•

MICHALÍK, J. Smluvní vztahy v sociálních službách. Olomouc: VCIZP – sekce vzdělávání, 2008. ISBN 80-903658-1-7.

•

MONATOVÁ, L. Pedagogika speciální. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-1009-6.

•

MPSV. Sociální služby [online]. Praha: MPSV, 2007. [cit.2009-02-21]. Dostupné na WWW:

57

•

MPSV. Standardy kvality sociálních služeb [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2008. [cit.2008-12-28]. Dostupné na WWW:

•

MPSV. Zákon o sociálních službách 108/2006 Sb. [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2007. [cit.2009-01-16]. Dostupné na WWW:

•

MPSV: Vyhláška 505/2006 Sb. [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí

České

republiky,

2006.

[cit.2009-01-17].

Dostupné

na

WWW:

•

MÜHLPACHR, P. Axiologická a normativní dimenze integrace. In VÍTKOVÁ, M. (ed.) Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9.

•

MÜHLPACHR, P. Vývoj ústavní péče. Brno: MU, 2001. ISBN 80-210-2512-3.

•

PIPEKOVÁ, J. Osoby s mentálním postižením ve světle současných edukativních trendů. Brno: MSD, 2006. ISBN 80-86633-40-3.

•

PIPEKOVÁ, J. Pedagogika osob s mentálním postižením – psychopedie. In VÍTKOVÁ, M. (ed.) Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9.

•

PIPEKOVÁ, J. Ústavy sociální péče pro osoby s mentálním postižením. In PIPEKOVÁ, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido, 2006. ISBN 80-7315-120-0.

•

SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-17333.

•

STRAKOVÁ,M., ČERMÁKOVÁ,K. Standardy kvality sociálních služeb – příručka pro uživatele. Praha: MPSV, 2008

•

ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-060-7.

•

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3.

•

VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2003. ISBN 80-7320039-2.

•

VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2007. ISBN 978-807320-099-2. 58

•

VALENTA, M., MÜLLER, O. Žák s mentální retardací či jinou duševní poruchou. In VALENTA, M. a kol. Přehled speciální pedagogiky a školské integrace. Olomouc: Ediční řada – učebnice, 2003. ISBN 80-244-0698-5.

•

VAŠEK, Š. a kol. Speciální pedagogika. Terminologický a výkladový slovník. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1995. ISBN 80-08-00864-4.

•

WHO. Mezinárodní klasifikace nemocí, desátá revize [online]. WHO, 2008. [cit.2009-02-27]. Dostupné na WWW:

•

ZGOLA, J.M. Úspěšná péče o člověka s demencí. Praha: Grada, 2003. ISBN 80247-0183-9.

Almanach ÚSP Slatiňany Klášter ve Slatiňanech ( Kronika řád. sester OSF) Kronika ústavu pro slabomyslné děti ve Slatiňanech Pracovní četa (zápisník od 1. 9. 1958 - 31. 8. 1959) Portfolio zařízení – DSS Slatiňany

59