1 KULTURNÍ SPECIFIKA, OSLOVENÍ, KULTURNÍ FAUX-PAS MANAŽERSKÉ ZVYKLOSTI ZEMĚPIS DĚJEPIS NÁRODNOSTI A NÁBOŽENSTVÍ

e Bo o kp r o č í n s k ýj a z y k CZ . 1 . 0 7 / 1 . 1 . 3 4 / 0 2 . 0 0 5 2

OBSAH Str. 1 KULTURNÍ SPECIFIKA, OSLOVENÍ, KULTURNÍ FAUX-PAS ................................................................................. 2 2 MANAŽERSKÉ ZVYKLOSTI ................................................................................................................................ 7 3 ZEMĚPIS ........................................................................................................................................................ 10 4 DĚJEPIS ......................................................................................................................................................... 28 5 NÁRODNOSTI A NÁBOŽENSTVÍ ..................................................................................................................... 37 6 VÝZNAMNÁ MĚSTA A PAMÁTKY .................................................................................................................. 48 7 PRŮMYSL A ZEMĚDĚLSTVÍ ............................................................................................................................ 66 8 LIDOVÉ ZVYKY A TRADICE ............................................................................................................................. 74 9 GASTRONOMIE ............................................................................................................................................. 82 10 SOUČASNÉ PROBLÉMY ČÍNY ......................................................................................................................... 93

SEZNAM MULTIMEDIÁLNÍCH UKÁZEK VIDEOUKÁZKA 1 VIDEOUKÁZKA 2 VIDEOUKÁZKA 3 VIDEOUKÁZKA 4

1

1 KULTURNÍ SPECIFIKA, OSLOVENÍ, KULTURNÍ FAUX-PAS Číňané jsou velice pracovití, ale fyzická práce pro ně není zábavou jako u nás. Proto někdy ty dlouhé nehty u muţů jako projev skutečnosti, ţe jejich vlastník nemusí fyzicky pracovat. Rodinné vazby jsou velice silné (existuje několikanásobně více termínů pro označení příbuzenských vztahů neţ v češtině), děti se starají o rodiče, to se týká i vztahů na pracovišti – lidé jsou zvyklí být poslušní a odpovědní vůči autoritám (vliv konfucianismu). Individualismus není rozšířen, lidé jsou stále zvyklí ţít na veřejnosti. Emancipace ţen je značná (v restauraci třeba platí často ţena), zhruba jako u nás. Počítání na prstech je odlišné. Některá gesta jsou stejná, některá odlišná. Souhlas a zápor se hlavou vyjadřuje stejně. Číňané jsou poměrně nacionalističtí a citliví na projevy rasismu. Na druhou stranu sami rasističtí jsou. Jsou poměrně sebevědomí, bez zábran. Je jim nepříjemné něco vyjádřit přímo (slovo špatný se řekne nedobrý), nemají rádi silná slova, radši neřeknou pravdu, aby tzv. neztratili tvář. Někdy mohou reagovat na nepříjemnou situaci smíchem – to není provokace, ale snaha tu situaci uvolnit. Ve vztahu ke zvířatům jsou na naše zvyky poměrně krutí. Jsou dost pověrčiví, věří na různé amulety, nemají rádi číslo 4 a naopak milují číslo 9 a jeho násobky. Číňané jsou velmi náruţiví kuřáci. Pracovitost Číňanů je stejně jako u nás záleţitostí individuální. Obecně lze ale říct, ţe pokud jsou příslušníky niţší a střední vrstvy, která v posledních deseti letech prudce vzrostla, pracují na několika místech. V době Maa, tj. do sklonku 70. let, pro zemi platilo, ţe po studiu na vysoké škole jste byli automaticky umístěni do státem určené pozice, a místo výkonu práce, tzv. „jednotky“ - danwei, bylo určeno. Ta byla jistotou, podobně jako u nás před rokem 1989, více méně na zbytek pracovního ţivota, pokud pracující neudělal něco velmi neobvyklého nebo nespáchal trestný čin, coţ bylo ale výjimkou. V dnešní době, kdy sami Číňané hovoří o svém politicko-sociálním systému jako o „socialismu s čínskou tváří“, coţ je kombinace trţních a státních prvků v ekonomice a odbouraných sociálních jistot, pracují běţní obyvatelé velmi tvrdě. Na druhou stranu se hodně zdůrazňuje fakt, ţe ten, který vycestuje do zahraničí na sluţební cestu nebo dovolenou, poté své peníze utrácí způsobem, který je u nás neobvyklý. Tedy pokud nepatříme do vyšší třídy. Dnes pracují v rodině oba, jak muţ, tak ţena. Onen dlouhý nehet na malíčku u muţů je poněkud legrační pozůstatek z dob staré Číny, kdy úřednická elita, tzv. mandaríni (od nich se i odvozuje název čínštiny v češtině, který je poněkud nesprávný), nemuseli fyzicky pracovat. Rodina v Číně hraje klíčovou roli. Výchova dětí je odlišná, je ovlivněna tradicí konfucianismu. V rodině platí hierarchie, navenek je vůdcem muţ, uvnitř rodiny, tzv. za zavřenými dveřmi, je tomu často naopak, ţeny jsou tím, kdo rozhoduje. Pravděpodobně je to opět dědictví staré Číny, kde ţeny střední a vyšších vrstev nepracovaly, ale řídily domácnost. Muţ se staral o záleţitosti vně domu a obstarával finanční zdroje, které ale prakticky často opět spravovala ţena. O penězích se mluví často a nepovaţuje se to za nezdvořilé. Zdůrazňuje se sociální status. Na děti, zejména syny, kteří jsou vţdy, aţ na výjimky, první dítě v rodině, jsou kladeny velké nároky, děti studují od rána do večera, existují 2

i tzv. odpolední školy. Autorita učitele je nesporná. Pro Číňany je vzácné vidět, ţe by student odsekl, případně očividně negoval učitelův výklad nebo nereagoval na kladenou otázku. Fyzické tresty ve školách i rodině jsou dnes vzácné, ale tradičně se pouţívaly. Ve školách se hodně memoruje, téţ jde o odkaz výuky klasickými metodami, děti se učily kulturní odkaz své země nazpaměť, hlavně pak konfuciánské klasiky. Poslušnost vůči autoritám je dodnes nepsané pravidlo. Celý východoasijský region byl ovlivněn konfucianismem, v Číně ještě zdůrazněným marxismem-leninismem s prvky dodanými Mao Cetungem. Obecně lidé v Číně nechápou svou roli ve společnosti jako my, tj. jako individuální roli jednotlivce beroucího ohled na sebe a své nejbliţší. Naopak sami sebe chápou jako součást velkého celku, Číny jako způsobu myšlení, civilizace, nejenom státu v moderním politickém smyslu slova. Toto se odráţí i v neochotě hovořit o politicky senzitivních tématech typu Tibetu a Xinjiangu, případně lidských právech tak, jak je chápeme u nás. I toto téma je do jisté míry tabuizované. Co se gest týče, jsou do velké míry shodná s našimi. Pozor na mezinárodně uţívané gesto vztyčeného prostředníčku, to jiţ v Číně znají. Neťukejte si na čelo, neukazujte na lidi přímo. Bílá barva znamená smutek, i kdyţ v současnosti stále více svatebčanů nosí klasické svatební šaty evropského stylu, ţeny jsou v bílém, muţi v tmavém. Jako dárek donedávna stačila bonboniéra, květiny (opět ne bílé) nebo ovoce. S tím, jak Číňané bohatnou, se i dárky mění. Nesmí se dávat stolní hodiny (odkazují na čas, tj. symboliku pomíjivosti ţivota, blízkost smrti). Naopak peníze v červené obálce ano. Takto se dává i spropitné, i kdyţ spropitné v Číně lidé běţně neznají. Spíše jej dávají někomu v zahraničí jako projev ocenění kvality sluţeb, například místního turistického průvodce. Pozor na hůlky zabodnuté do rýţe, to je téţ tabu. Odkazuje na vonné tyčinky zapálené u hrobu předků. Nesmíte smrkat nahlas na veřejnosti, v obchodním prostředí podávejte vizitku vţdy oběma rukama, je lepší mít své jméno přepsané do čínských znaků a naučit se pár základních konverzačních obratů, přinejmenším pozdravy a poděkování, otevírá to dveře. Symbolika je v Číně velmi bohatá, a vyţaduje značné úsilí ji zvládnout. I v dnešní době stále platí nepsaná pravidla, jejichţ neznalost ale Číňané cizincům většinou odpouští. Číslo 4 se vyslovuje podobně jako smrt nebo zemřít, liší se pouze tónem, a proto ho nemají rádi, naopak číslo 9 je zobrazováno často a jeho kombinace s dalším číslem 9 má magický, ochranný význam. Při počítání na prstech ruky stačí na rozdíl od nás pouze ruka jedna a počítá se odlišně. Sexualita byla také donedávna tabuizovaná. Zejména homosexualita. Na druhou stranu v Číně běţně uvidíte ţeny drţící se za ruce na ulici a muţe, kteří jdou také s rukou na rameni muţe jdoucího vedle, není to projev sexuální náklonnosti, ale přátelství a důvěry. Úsměv je častý, i jako projev omluvy, coţ přivádí neznalé cizince často k zuřivosti. Je nutné dávat pozor na přesnost podávaných informací například na ulici, často vás pošlou někam, kam nechcete, jenom proto, ţe se stydí říct, ţe nevědí. Souvisí to s velmi pevně zakořeněným pocitem, ţe by tzv. ztratili tvář, pokud by upřímně řekli, ţe nevědí. Na druhou stranu, tím, jak více se země otevírá světu a Číňané mohou snadněji vycestovat do

3

zahraničí a tam studovat i pracovat, ztrácejí se kulturní rozdíly a země přejímá velice rychle evropskoamerické kulturní zvyky. Ukázka čínských platidel Čínská platidla pouţívaná v současnosti: nejmenší hodnota je 1 jiao (hovorově mao), odpovídající 10 haléřům. Pouţívají se jak mince, tak i papírové bankovky stejné hodnoty aţ do výše 1 yuanu. Od 5 do 100 yuanů se pouţívají papírové bankovky, 100 yuanů je nejvyšší nominální hodnota čínské bankovky. Samozřejmě ţe Hongkong a Macao jako samostatná správní území pod správou Pekingu (Speciální administrativní oblasti) mají téţ svou měnu, která se v kontinentální Číně nepouţívá, ale je směnitelná jako kaţdá jiná. Stejně tak i Taiwan má svou vlastní měnu, která se také nazývá yuan.

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

4

Ukázky počítání na prstech v Číně

Počítá se na prstech jedné ruky. Číslo deset na dvou, ačkoli existuje i varianta na jedné ruce, kdy se ukazováček a prostředníček překříţí. [online]. URL: [cit. 2013-11-26].

5

Tradiční hodnoty čínské civilizace versus Mao Ce-tungovo myšlení a KS Číny

Videoukázka 1 Dostupná na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=5KS3ePxAYAU

Otázky k textu: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Počítají Číňané na prstech? Proč jsou v zemi tak silné rodinné vztahy? Jsou čínské ţeny emancipované? Je v Číně sexualita tabu? Jsou Číňané individualisté nebo naopak myslí skupinově? Jaký je vztah čínského komunismu k tradičním hodnotám a konfucianismu?

6

2 MANAŽERSKÉ ZVYKLOSTI Při konverzaci se Číňané mohou dotazovat na ryze soukromé záleţitosti, třeba na věk či plat. Je lepší se vyhnout debatám o Tibetu a Mandţusku. Etničtí Číňané jsou v tomto směru většinou zajedno s vládou. Je třeba se připravit, ţe Číňané jsou příslušníci velkého národa, a proto také takto přistupují k ostatním národům. Jsou na první pohled neformální, ale často neupřímní. Někdy blafují a nepovaţují to za nic špatného. Nemají rádi silná slova. Zejména u úředníků panuje přísná hierarchie. V Číně mají ještě větší moc neţ u nás. Po jednání se rádi hromadně fotografují. Neradi dodrţují pravidla, ale ústní obchodní dohody většinou dodrţují. Jednání trvají velmi dlouho, protoţe zejména představitelé státních institucí a podniků se bojí zodpovědnosti v rozhodování. Někdy jsou jednání plná prázdných formálních slov. Naléháním se rozhodnutí neuspíší, ba naopak. Vyjednávají tvrdě, metodou vynucování drobných ústupků. Často zvou na pracovní oběd či večeři či dávají pozornosti a tím snáze dosahují svých cílů. Cizinec se bez konexí a finančních i dalších různých pozorností v Číně neobejde. Při návštěvě u nás ocení Číňané luxus a moţnost nákupů, moţná více neţ kulturní program. Rychle mění stanoviska a rozhodnutí. Je třeba často improvizovat. Proč tolik odlišností? Je to dáno do značné míry kulturně-historickými rozdíly. Lidé na Západě jsou odmalička sice součástí většího celku, tj. rodiny a dalších institucí typu školy, nicméně sami sebe vţdy chápeme jako jednotky, individua. Na rozdíl od nás lidé v Číně a v celém východoasijském regionu sami sebe nechápou jako jednotky, individua, ale jako součást celku, rodiny, klanu, komunity, státu, civilizace, sami Číňané to takto pociťují velmi silně. Proto se při denním řízení firmy šéf chová jako víceméně benevolentní otec, který dohlíţí aţ na nejmenší úroveň rozhodování na své podřízené. Konfucianismus nepopírá sociální rozdíly, ale učí populaci je akceptovat a ţít v souladu s rolí, kterou jí systém umoţní nebo „dopřeje“. Tedy podřízení jsou vţdy podřízenými, poslouchají příkazy seshora, i kdyby byli do morku kostí přesvědčeni o nesprávnosti kroků vedení. Dalším důleţitým faktorem je mianzi, dosl. tvář, a koncept její ztráty: pokud bychom se ozvali, nadřízení ztratí tvář. Toto je také prastarý myšlenkový koncept, který přeţil i komunistickou rétoriku stírání sociálních rozdílů a emancipace. Při jednání s cizinci jsou Číňané velmi trpěliví, ale zároveň tvrdí, vţdy za cenu malých ústupků získávají velké výhody. Pokud mají pocit, ţe se jim vyjednávání nevyplácí, často jej ukončí, i nenadále, koncept ztráty tváře tady tedy neplatí. Pravidla a jejich dodrţování souvisí také s neznalostí aplikace práva. Celé dějiny platilo, ţe pokud se vyskytl problém, řešil se smírem, domluvou, na místní úrovni, místní úředník - soudce aplikoval morální imperativ konfucianismu v praxi a rozhodl. Jestliţe uţ spor dosáhl této nevídané úrovně, rozhodnutí a případný trest byly akceptovány. Moderní advokacie je novinka, existují právníci, ale je jich málo a aplikace právních předpisů je komplikovaná a často neúčinná. V praxi rozhodují tzv. guanxi, tedy doslova „styky“, pokud máte guanxi s vlivnými a mocnými lidmi, tj. často straníky, máte větší šanci uspět. U nás bychom tomu říkali korupce, v Číně je to prastarý kulturní vzorec. 7

Pokud se mluví o osobních záleţitostech typu výše platu, není to projev neslušného nevychovaného člověka a jeho drzosti, ale naopak projev skutečného zájmu o druhou stranu. Záleţitosti rodiny jsou diskutovány otevřeně. Politika se příliš nerozebírá, protoţe strana a vláda je onen otec národa, jehoţ rozhodnutí jsou respektována. Nacionalismus a pocit příslušnosti k velkému národu hrají také velkou roli, teď, po sto letech, které obyvatelé chápali jako roky polokoloniálního postavení a poníţení ze strany Západu, se lidé opět hrdě hlásí, a státní propaganda tomu napomáhá, k odkazu síly a velikosti národa, faktu, ţe celé dějiny byli Číňané na špici technologického a sociálně-kulturního vývoje světa. Je to zdůrazňováno jako přirozený návrat k přirozenému stavu věcí a pokud dojde k rozbrojům na mezinárodním diplomatickém poli, například kvůli malým, ale strategicky poloţeným ostrovům v Jihočínském moři, které si nárokuje několik států, vládci Číny nezakrytě argumentují příklady ze své velké minulosti, kdy příslušnost ostrovů nebo jiného okrajového území k čínské civilizaci nikdo nezpochybňoval. V cizině si čínští obchodníci vedou podobně jako doma, snad více asertivně. Turisté z Číny dávají přednost fotografování před výkladem a hlavní náplní pobytu je nákup značkového zboţí. Asiaté obecně, a Číňané obzvláště, velice trpí na značky, dámy musí mít kabelky Luis Vuitton, muţi hodinky Rolex, přinejmenším… Nejenom při obchodních jednáních, ale i jako průvodce čínských turistů musíte být připraveni na velmi překvapivé změny názorů a vyjádřených přání. To, co bylo nejdříve odsouhlaseno, se rázem mění, pokud změní názor nejvlivnější člen skupiny, šéf, neboť on je onen „laskavý otec“ skupiny… a naším úkolem je nezpochybňovat jeho rozhodnutí. Na co si i sinologové pořád musí zvykat, je kaţdodenní připomínání toho, kdo je ve skupině vedoucí samec a komu se tedy musí věnovat nejvíce. Čínský management a podnikání v zemi

Videoukázka 2 Dostupná na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=CjSgAFaWaqg

8

Otázky k textu a videu: 1. Podnikání v Číně je pro cizince a) b) c) d)

snadné sloţité nemoţné zakázané

2. Čínský podnikatelský kód je ovlivněn a) b) c) d)

konfucianismem Mao Ce-tungovým myšlením křesťanstvím buddhismem

3. Čínský turista dává přednost a) b) c) d)

nákupům nákupům značkového a luxusního zboţí dějinám a památkám průvodcům v čínštině

4. Čínští politici jsou nacionalisté a) b) c) d)

protoţe vţdy byli z historicko-politických důvodů z politických důvodů nejsou nacionalisté

5. Koncept „ztráty tváře“ a) b) c) d)

hraje v čínské kultuře a podnikání klíčovou roli nehraje v čínské kultuře a podnikání klíčovou roli je importován z Japonska je prastarý buddhistický koncept

6. Guanxi znamená a) b) c) d)

mít známé a kontakty mít vliv a peníze mít moc vše dohromady 9

3 ZEMĚPIS Čínská lidová republika leţí ve východní Asii. Celková rozloha země je 9 596 960 km2. Čína je čtvrtá největší země světa. Velká část země má vnitrozemské hranice, na východě hraničí se Ţlutým, Východočínským a Jihočínským mořem a sdílí hranici se 14 zeměmi. Délka hranic je celkem 22 117 km a její sousední země jsou: Afghánistán s délkou společných hranic 76 km, Bhútán s délkou společných hranic 470 km, Barma s délkou hranic 2 185 km, Indie s délkou hranic 3 380 km, Kazachstán, 1 533 km, Severní Korea, 1 416 km, Kyrgyzstán, 858 km, Laos, 423 km, Mongolsko, 4 677 km, Nepál, 1 236 km, Pákistán, 523 km, Rusko (severovýchod), 3 605 km, Rusko (severozápad), 40 km, Tádţikistán, 414 km, Vietnam, 1 281 km. Délka regionálních hranic je: 30 km Hong Kong, Macao 0,34 km. Země je členěna na 23 provincíí (sheng), 5 autonomních oblastí (zizhiqu): Ningxia, Xinjiang, Xizang (Tibet), Guangxi, Nei Mengu (Vnitřní Mongolsko), a 4 statutární města (Peking, Tianjin, Chungqing, Shanghai). Provincie jsou: Anhui, Fujian, Gansu, Guangdong, Guizhou, Hainan, Hebei, Heilongjiang, Henan, Hubei, Hunan, Jiangsu, Jiangxi, Jilin, Liaoning, Qinghai, Shaanxi, Shandong, Shanxi, Sichuan, Yunnan, Zhejiang, a Taiwan (vláda v Pekingu jej povaţuje za neoddělitelnou součást země, de facto je Taiwan nezávislé území spravované vládou Taiwanu). Nejvyšším místem v zemi je Mount Everest (8 844 m n. m.), nejniţším je Turpanská proláklina (-154 m n. m.). Čína je z velké části hornatá, jihozápad tvoří pohoří Himálaj, západní část pokrývají pouště a polopouště a velkou část vnitrozemí tvoří Tibetská náhorní plošina. Naopak severovýchod země je rovinatý a velmi úrodný, východní části země tvoří níţiny a pahorkatiny, s výjimkou hornatějšího jihovýchodu a jihu země. Velké a splavné řeky jsou Ţlutá řeka na severu a Jang-c´-ťiang (Changjiang, dosl. Dlouhá řeka) v západní, jihozápadní a střední Číně. Obě řeky mají více neţ pět tisíc kilometrů. Na řece Jang-c´-ťiang je také postavena největší hydroelektrárna na světě, projekt Tří soutěsek, v místě, které je dosud turisticky vyuţíváno pro svou krásu toku řeky v úzkých soutěskách obklopených horami. Klima v Číně je velmi rozmanité, země má řadu klimatických pásem, od severního mírného aţ subarktického klimatu ovlivněného blízkostí Sibiře, přes mírné klima severní Číny. Směrem na jih a jihozápad přechází v klima subtropické aţ po tropické klima na ostrově Hainan v blízkosti Vietnamu. K Číně zeměpisně patří řada ostrovů v okolních mořích, dva největší jsou Hainan a Taiwan, poslední jmenovaný je ale politicky nezávislé území pod správou vlády Čínské republiky (na Taiwanu). Čínu suţují letní monzuny a tajfuny přinášející záplavy v jiţní a jihozápadní části země, častá jsou také zemětřesení. Severozápad Číny je sráţkově podprůměrný, oblast trpí nedostatkem vody, jsou zde rozsáhlá sprašová území tvořená usazeným pískem navátým z pouště Gobi, přesto jde o poměrně úrodná území, která ale vyţadují zavlaţování. Dopravní síť tvoří hlavně ţeleznice, jejíţ síť je jedna z nejhustších na světě. Kromě jiného spojuje ţeleznice hlavní město Peking a město Lhasu v Tibetu. Jde tak o nejvýše poloţenou ţeleznici na světě. 10

Dále v zemi existují dálnice a silnice pro motorová vozidla (rychlostní silnice první třídy). Moderní dálnice mají obvykle tři pruhy v kaţdém směru, starší silnice mívají betonový povrch. Hlavní silnice spojují hlavní města provincií a vytváří tak hustou síť po celé zemi. Hustá je také síť splavných řek, dosud pouţívaný je tzv. Velký kanál, který spojuje úrodný pás země kolem dolního toku řeky Jang-cťiang v provinci Zhejiang se severem, konkrétně hlavním městem Pekingem. Tento div civilního stavitelství sahá do 7. století, kdy byl uveden do provozu. Řada jeho úseků je nad okolním povrchem. Nesmírně rychle se rozvíjí civilní letecká doprava. Zatímco ještě před dvaceti lety v zemi prakticky neexistovaly soukromé letecké společnosti, dnes jsou jich desítky. Letecká doprava je levná, letenka v ekonomické třídě je jenom o něco draţší neţ ţelezniční spoj první třídy. V Šanghaji je vybudován první úsek magnetického rychlovlaku v zemi, který spojuje nově vybudovanou čtvrť Putong s tamním mezinárodním letištěm. Více jak třicetikilometrový úsek projede vlak ve špičce za 7 minut, nejvyšší dosahovaná rychlost je 431 km za hodinu. I na normální ţeleznici ale dnes mezi hlavními provinčními městy, zejména na východě země, jezdí nové rychlovlaky, které připomínají japonské rychlovlaky Šinkanzen a francouzské TGV. Jejich maximální rychlost dosahuje více jak 330 km za hodinu a jiţ existují další plány na budování sítě ještě rychlejších vlaků. Velkým problémem je obrovský nárůst počtu automobilů v zemi. Tam, kde ještě před dvaceti lety prakticky neexistovalo soukromé vlastnictví automobilů a auta na silnicích byla hlavně nákladní a firemní, dnes ve městech značná část bohatnoucí střední vrstvy auto vlastní. Zácpy v Pekingu, ale i jinde, dosahují obludných rozměrů i přes nové a široké autostrády a obchvaty kolem měst. Částečně to kompenzuje metro a veřejná dopravní obsluha, autobusy a někde i trolejbusy. Tramvaje v Číně nejezdí příliš často. Čínská vláda proto investuje nemalé prostředky do ekologických dopravních řešení. Autobusy jezdící ve městech jsou poháněny stlačeným zemním plynem, velmi se také zvýšil počet elektrokol a elektroskútrů. V neposlední řadě zde také stále častěji můţete zahlédnout automobily s pohonem na baterie.

11

Politická mapa Číny

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

12

Zeměpisná mapa Číny

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

13

Obrázky k textu Velká čínská zeď

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Poušť Gobi

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

14

Tibet

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Jang-c´-ťiang (Changjiang)

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

15

Sichuan

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Yunnan, rýţové terasy

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

16

Guangxi, okolí řeky Lijiang

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Guangdong, hory Danxia

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

17

Hongkong, pohled na ostrov Hongkong

[online]. URL:

[cit. 2013-11-26].

Macao

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

18

Fujian, tradiční obydlí národnosti Hakka

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Suzhou, zahrady

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

19

Jiangsu, vodní kanály a městečka

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Šanghaj, nábřeţí Bund

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

20

Šanghaj, moderní čtvrť Putong

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Šanghaj, Maglev, magnetický nejrychlejší vlak na světě spojující město s letištěm (aţ 431 km/h)

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

21

Jang-c´-ťiang (Changjiang), Tři soutěsky

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Největší vodní elektrárna na světě na řece Jang-c´-ťiang (Tři soutěsky)

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

22

Dlouhý kanál

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Pekingská doprava ve špičce

[online]. URL:

[cit. 2013-11-26].

23

Vědomostní kvíz 1. Čína leţí v a) b) c) d)

Asii Africe Jiţní Americe Evropě

2. Pohoří Himálaj je hraniční pohoří Číny s a) b) c) d)

Nepálem Indií Kazachstánem Ruskem

3. Největší poušť Číny je a) b) c) d)

Gobi Taklamakan Sahara Velká solná poušť

4. Čínská nejdelší řeka je a) b) c) d)

Jang-c´-ťiang Ţlutá řeka Perlová řeka Salween (Mekong)

5. Největší vodní dílo na světě, vodní elektrárna Tři soutěsky, leţí na a) b) c) d)

Ţluté řece Jang-c´-ťiang Perlové řece Nilu

6. Šanghaj leţí v provinci a) b) c) d)

Zhejiang Jiangsu Fujian ţádné provincii, je to samostatné správní území 24

7. Peking, hlavní město Číny, leţí v a) b) c) d)

severovýchodní Číně jiţní Číně Tibetské náhorní plošině na Ţluté řece

8. Perlová řeka se vlévá do a) b) c) d)

Jihočínského moře Ţlutého moře Východočínského moře Tichého oceánu

9. Problém velkých čínských měst souvisí s a) b) c) d)

automobilismem tovární výrobou migrací sezónních dělníků narkomanií

10. Čínský rychlovlak Maglev jezdí v a) b) c) d)

Pekingu Šanghaji Kantonu Hongkongu

11. Hongkong je a) b) c) d)

speciální administrativní zóna a bývalá britská kolonie na jihu Číny britská kolonie portugalská kolonie nepatří pod správu Číny

12. Macao je a) b) c) d)

druhá speciální administrativní zóna a bývalá portugalská kolonie na jihu Číny portugalská kolonie britská kolonie nepatří pod správu Číny

25

13. Největší čínský ostrov je a) Hainan b) Taiwan 14. Velký císařský kanál spojuje a) b) c) d)

Hangzhou a Peking Suzhou a Peking Peking a Xián Xián a Chengdu

15. Nejdelší hranici má Čína s a) b) c) d)

Ruskem Mongolskem Indií Kazachstánem

16. Vnitřní Mongolsko leţí a) b) c) d)

v Mongolsku Číně Indii Pákistánu

17. Záplavy se v Číně vyskytují zejména v a) b) c) d)

Sichuanu Fujianu a dalších přímořských provinciích ve vnitrozemí na řece Jang-c´-ťiang

18. Zemětřesení se v zemi vyskytují zejména a) b) c) d)

v Sichuanu na jihu na severu kdekoli

26

19. Monzuny jsou v Číně a) b) c) d)

v létě v zimě na jaře na podzim

20. Největší počet národnostních menšin ţije v provincii a) b) c) d)

Henan Yunnan Sichuan Guangxi

27

4 DĚJEPIS V Číně ţil Člověk pekingský a byla zde jedna z nejstarších světových civilizací. První sjednotitel říše byl Čchin-š chuang (od jeho dynastie Čchin vznikl evropský název pro jeho zemi – Říši středu). Dynastie se střídaly, existovala období sjednocení i roztříštěnosti, působili zde velcí filozofové jako Konfucius, ale starověk, středověk i novověk nám často splývá v jedno. Na rozdíl od Evropy zde nikdy nebyl totální kulturní rozvrat podobný pádu Římské říše. Umění se neustále vracelo do minulosti, do jakéhosi „zlatého věku“, éry velkých vynálezů papíru, knihtisku, hedvábí, porcelánu, kompasu a kalendáře. Éry rozvinutého mezinárodního obchodu, který ale posléze ustal, kdyţ se čínští vládci domnívali, ţe zahraniční zboţí nepotřebují, coţ ve výsledku vedlo k zaostalosti a ke snaze světových mocností učinit z Číny kolonii. Opiové války, agonie za posledního císaře Pchu-i a jeho adoptivní matky Cch´-si. Vznik republiky, první prezident Sunjatsen. Okupace Japonskem. Mandţusko. Vznik Čínské lidové republiky pod vedením Mao Ce-tunga. Odtrţení Taiwanu v čele s generálem Čankajškem. Kulturní revoluce. Nástup reforem pod vedením Deng Xiaopinga. Čínská civilizace je zřejmě jedinou civilizací s prastarými kořeny, která má nepřerušenou tradici vývoje aţ do současnosti. Na tento fakt jsou obyvatelé země patřičně pyšní a velmi jej zdůrazňují. Představme si, ţe by v současném Egyptě lidé ţili v souladu s kulturní tradicí, jejíţ kořeny sahají k prvním pyramidám. V Číně tomu tak do jisté míry je. Samotní Číňané mluví o zakladatelích své civilizace (být Číňanem pro Číňany znamená být členem vlastní civilizace, nikoli státu v moderním pojetí z 19. století) jako o vládcích, kteří je naučili základním dovednostem, například zemědělství, zkrotili vody a naučili lid pouţívat oheň, písmo atd. Historicky doloţitelná je dynastie Shang z 16. aţ 12. století před n. l. Před ní existovala polomytická dynastie Xia, kterou historici spojují s pozdním neolitem a ranou dobou bronzovou. Za dynastie Shang dochází k ukotvení základních principů vlády dynastií v zemi, existuje vládce území, tzv. král. Je to v podstatě bývalý kmenový náčelník, společnost se sociálně vrství, existuje úzká vládní elita, pro niţ se vytváří nádherné rituální bronzové nádoby metodou ztraceného vosku. Technika je na takové úrovni dokonalosti, ţe i v současnosti je obtíţné tyto obřadní předměty znovu vyrobit! Dochází k řadě konfliktů mezi menšími sousedícími státy, dosud existuje popravování zajatců z bitev a otrokářský systém. Vládce se řídí principem nejvyšší bytosti, shangdi, a principem Nebes, začíná se koncipovat myšlenka morální odpovědnosti vládce principu Nebes a odejmutí mandátu Nebes vládci, pokud nevládne morálně. Následuje dlouhé období vlády dynastie Zhou, které se dělí na rané a pozdní období, od 8. do 3. století př. n. l. dochází k politické roztříštěnosti, kterou Číňané nazývají Obdobím Jar a Podzimů a Obdobím válčících států. V době, kdy spolu soupeří deset a posléze sedm států, dochází k nesmírně výraznému posunu v myšlení čínské elity, soupeří spolu několik myšlenkových škol, z nichţ nejvýznamnější se posléze ukáţe škola konfucianismu. Rozvíjí se i taoismus a lidová náboţenství. Tento prvek, kdy v době politické nejednotnosti se Čína kulturně rozvíjí, se pak často opakuje. 28

Ve třetím století př. n. l., konkrétně v roce 221 př. n. l., sjednocuje celou Čínu zhruba v polovině dnešního rozsahu země První císař, Čchin Š Chuang-ti (Qin Shihuang di). Ten předtím vládl jako král státu Čchin, západního a vojensky zdatného státu, který se řídil principy kolektivní odpovědnosti a uţíval drastické tresty. Název státu Prvního císaře se posléze v češtině a řadě dalších jazyků vţil pro celou zemi. Dynastie sjednocuje rozvoj kol u vozů, buduje systém cest po celé zemi, sjednocuje platidla a váhy a buduje velkolepý systém opevnění proti nomádům na severních hranicích. Sjednocuje jiţ zbudované úseky Dlouhé zdi. A také vybuduje velkolepou hrobku s terakotovými vojáky, na kterou se po pádu dynastie v roce 206 př. n. l. postupně zapomíná a je náhodně znovu objevena teprve v roce 1974 při hloubení studny. Dnes hrobku obdivují tisíce návštěvníků nejen z Číny, zcela oprávněně se mluví o jednom z dalších divů světa. Po pádu dynastie Qin (Čchin) následuje dynastie Han, po níţ se nazvali sami etničtí Číňané, říkají si Hanové. Jde o dlouhodobou dynastii, která vládla s krátkou přestávkou kolem začátku našeho letopočtu čtyři sta let. Je povaţována za první z velmi významných dynastií. Poloţila základy správního systému státu, který přetrval téměř beze změn aţ do roku 1911, kdy císařský systém padl. Po roce 220 n. l. dochází k politické nestabilitě a dlouhému období rozpadu země na jiţní a severní státy. Severním státům vládla etnika odlišná od Číňanů. Dochází k rozvoji buddhismu, náboţenství, které přišlo do Číny z Indie. Politická nejednotnost opět plodí kulturní ovoce, dochází k nesmírnému rozvoji myšlenkových škol, vzniku neotaoismu, štěpení buddhismu na různé směry a školy, rozvoji literatury, sochařství a umění obecně. Dynastie Sui celou zemi sjednocuje v 6. století, na začátku 7. století padá a na trůn nastupuje zakladatel dynastie Tang, dlouhodobé dynastie, která je v Číně proslulá stabilitou, rozvojem buddhismu, jednou ţenskou císařovnou (pouze dvě v celých dějinách!), kyprými těly ţen v umění a zřejmě i v reálném ţivotě (ideál krásy se mění) a náboţenskou tolerancí. Od 10. do 13. století vládne zemi dynastie Song, která proslula krajinomalbou, vzdělanými a uměnímilovnými císaři a technologickým pokrokem, který Evropané dohnali aţ v novověku v době průmyslové revoluce, a to rozvojem knihtisku a čilým kontaktem s okolním světem. Na druhou stranu Čína musí čelit nájezdům severních kočovníků, zejména sjednocených mongolských kmenů a posléze je i Mongoly poraţena, načeţ následuje zhruba devadesátileté období vlády Mongolů za dynastie Yuan. V roce 1368 jeden z vůdců rolnického povstání, které spojuje i prvek nacionalistického odporu proti Mongolům, je ze země vyhání a stává se prvním císařem další dynastie Ming. Ta vládne aţ do roku 1644, kdy Čína podlehne dalším nájezdníkům ze severovýchodu, Mandţuům. Ti se do značné míry, podobně jako Mongolové ve 13. století, počínšťují, ale zavádějí mandţuský účes s dlouhým copem i pro Číňany jako symbol podřízenosti. Několik velice schopných mandţuských císařů na trůně v Pekingu rozšiřuje politickou moc aţ na doposud nečínská území a Čína tak dosahuje dnešních rozměrů, ba je i přesahuje, neboť zahrnuje současné Mongolsko. Teprve od druhé poloviny 18. století 29

dochází k poměrně prudkému nárůstu problémů v zemi, i v souvislosti s prudkým zvýšením počtu obyvatel v důsledku dlouhého období míru. Čína oslabuje a dochází k prvním kontaktům s cizinci, kteří v té době technologicky Čínu dohnali a předhánějí. Čína tak do 19. století vstupuje velmi nejistou nohou. Britové a další cizinci ţádají právo svobodně se usazovat a obchodovat v Číně, nahrazují stříbro (dřívější platidlo mezinárodní výměny zboţí) opiem, coţ vede k odlivu stříbra ze země a nárůstu uţivatelů opia do katastrofálních rozměrů, a to i přes veškeré zákazy konzumace. Následuje gradace vzájemných problémů a první ze série tří Opiových válek, které Číňané prohrávají a dostávají se do téměř koloniálního postavení. Dynastie i nadále upadá. Moci se v polovině 19. století intrikami chopí ctiţádostivá, umělecky nadaná, nicméně politicky krátkozraká císařovna vdova Cch ´-si a do konce 19. století se zdá, přes veškeré modernizační snahy často znemoţňované právě císařovnou, ţe dynastie padne. K tomu ale dojde aţ po její smrti v roce 1908. Po krátkém období tří let dochází v říjnu 1911 k tzv. Xinhaiské (Sin-chajské) revoluci. Císařství padá a na začátku roku 1912 nastupuje na prezidentský stolec vůdce protimandţuského odporu, dr. Sunjatsen (Sun Čung-šan), který ale posléze abdikuje. V zemi se chopí moci jednotliví vojenští velitelé, je formálně jednotná, nicméně de facto rozdělená na jih a sever. Tuto situaci ukončuje aţ Sunjatsenův politický ţák Čankajšek (Jiang Jieshi) po jeho smrti. Čínu vojensky sjednocuje a začíná se politicky profilovat výrazně doprava. Rozbíjí jednotnou ligu spolupráce s levým křídlem revoluční strany Kuomintang, které zakládal Sunjatsen, a začíná bojovat s komunisty vedenými Mao Cetungem. Čína je opětně sjednocena v roce 1928 a začíná se budovat moderní, dobře fungující stát. Tomuto úsilí ale nepomáhá otevřené nepřátelství nacionalistů v čele s Čankajškem a komunistů. Od počátku 30. let se na scéně objevuje další významný hráč, Japonsko. V roce 1931 proniká do severovýchodní Číny, kterou vojensky okupuje, a o rok později zakládá loutkový stát Mančukuo v čele s posledním císařem Pchu-im. Ten tomuto velkému státu vládne aţ do konce Druhé světové války, neţ je zatčen a postaven před soud jako velezrádce. Japonci pronikají od roku 1937 i do vlastní Číny a po celou dobu Druhé světové války s nimi Číňané úporně a za cenu obrovských ztrát bojují. Po skončení války dochází ke krátkému období koaličních jednání o budoucí podobě vlády v Číně mezi nacionalisty a komunisty. Posléze ale vypukne ničivá občanská válka, která končí poráţkou dosavadní vládnoucí strany Kuomintangu a Čankajška, a to i přes značnou vojenskou a ekonomickou pomoc ze strany USA. Komunistická strana vyhlašuje nové politické zřízení, lidovou republiku. Čankajšek se stahuje na ostrov Taiwan, jeho moc zachraňuje korejská válka a Taiwan není dobyt komunisty. Dodnes je to nezávislé území drţící si původní název pro celou Čínu tak, jak se pouţíval do roku 1949, tedy Čínská republika, s dodatkem na Taiwanu. Po roce 1950 dochází v Číně k převratným změnám. Půda je zestátněna a přerozdělena rolníkům a dochází k pozemkové reformě. Krátké období prvních deseti let je obdobím, kdy se zdá, ţe i přes excesy vyrovnávání se s „kontrarevolucionáři“ bude země prospívat, kdy dochází k budování těţkého 30

průmyslu a infrastruktury a zlepšení situace ve vzdělávání obyvatelstva. Jsou odstraněny negativní jevy minulosti, například prostituce, ţebráci a masivní uţívání opia, ale dochází k první ze série velkých politických kampaní, tzv. Kampani Sta květů. Mao má důvěru k udrţitelnosti systému a je otřesen negativní reakcí intelektuálů na podnět, aby se ozvali s tím, co je trápí. Proto jsou propouštěni a zatýkáni, systém zabředá do byrokratického formalismu a následuje další tragédie, uměle vyvolaný hladomor, který souvisí s výrobou oceli v domácích pecích na polích. Ocel je nepouţitelná a pole neobdělávaná, kdyţ se k tomu přidalo i sucho, byla zde velká pravděpodobnost, ţe zemře několik milionů lidí. Mao i nadále stojí v čele státu, dochází k postupné konsolidaci a zmírnění revolučního nadšení, nicméně od léta 1966 dochází k tzv. Velké proletářské kulturní revoluci. Šlo o snahu Maa a jeho ultrarevoluční kliky znovu provést očištění společnosti od všeho starého, včetně starých komunistických kádrů. Řada lidí z nejvyššího vedení ve straně a vládě je perzekvována, včetně tehdejšího prezidenta Liu Shaoqi, který umírá na cukrovkové kóma a zdravotní komplikace ve vězení. Zfanatizovaní mladí lidé ničí vše staré, školství nefunguje, vysoké školy jsou zavřené aţ do roku 1976, do smrti Velkého kormidelníka, Maa. Mladí lidé jsou masivně vysíláni na venkov „učit se od rolnictva“, země všeobecně stagnuje, prohlubuje se ideologická roztrţka s bývalým mentorem, SSSR, a Čína navazuje i v této souvislosti diplomatické styky s USA, poprvé od roku 1949. Po smrti Maa se po krátkém dvouletém období moci ujímá pragmaticky myslící Deng Xiaoping (Teng Siao-pching). Země se otevírá světu a nastává období prudkých změn, tzv. čtyř modernizací, průmyslu, zemědělství, školství a armády. Pátá modernizace, demokratizace společnosti, ale nenastává a zemi stále vládne jedna strana. Po deseti letech modernizace se zdá, ţe model postupného přechodu ke kapitalismu funguje, ale mladí studenti na vysokých školách se začínají ozývat kvůli velké míře korupce, rozevírání sociálních nůţek a řadě dalších palčivých problémů. Tato snaha kulminuje na jaře 1989, kdy se od konce dubna do začátku června studenti z Pekingské a dalších univerzit rozhodnou demonstrovat v centru Pekingu na náměstí Nebeského míru (obdoby praţského Václavského náměstí se všemi politickými souvislostmi). Demonstrují za menší míru korupce, transparentnost úředníků a členů strany, odstranění cenzury a další demokratizaci společnosti. Bohuţel, nestor čínského politického vedení Deng se hnutí zalekne, zřejmě i v důsledku osobních vzpomínek na hnutí, které vedli studenti před dvaceti lety (Kulturní revoluce, kdy byl Deng osobně perzekvován, jeho syn skočil před Rudými gardisty ze střechy a ochrnul) a pošle na studenty tanky. Hnutí je umlčeno, stovky nebo tisíce lidí zabity, země se dostává do mezinárodní izolace, ovšem ne na dlouho. Od roku 1993 i v souvislosti s ţádostí, aby se v Pekingu konaly olympijské hry v roce 2000 (nakonec byly aţ o osm let později), je to ale opět business as usual, dochází k prohlubování systémových reforem, země bohatne a průměrný roční růst HDP je často nad deseti procenty. Dochází k prudkému zvýšení obecné ţivotní úrovně, zejména obyvatel ve městech, ale i na venkově. Tento trend pokračuje do současnosti, Čína má výsadní postavení na poli mezinárodní diplomacie a ekonomicky je druhou nejsilnější zemí na světě po USA. Dá se předpokládat, ţe do deseti let ekonomiku USA předeţene a bude i nadále posilovat svou pozici ve světě. 31

Vědomostní kvíz 1. Sjednotitelem země ve 3. století př. n. l. byl a) b) c) d)

Konfucius Lao-c´ První císař Qin Shihuang Di Ţlutý císař

2. Buddhismus přišel do Číny a) b) c) d)

v 1. století n. l. v 1. století př. n. l. v 7. století nikdy

3. Číňané sami sebe nazývají podle a) b) c) d)

dynastie Han dynastie Tang dynastie Song dynastie Ming

4. Doba politické roztříštěnosti, ale značného kulturního rozkvětu trvala v Číně a) b) c) d)

od 3. do 6. století od 6. do 3. století př. n. l. od 2. poloviny 18. do konce 19. století nikdy

5. Prvními cizinci, kteří dobyli Čínu ve 13. století, byli a) b) c) d)

Mongolové Mandţuové Tibeťané Rusové

6. Mandţuové vládli Číně od a) b) c) d)

17. století 18. století 19. století 16. století 32

7. Opiové války byly mezi a) b) c) d)

Čínou a USA Čínou a Velkou Británií Čínou a Francií Čínou a Japonskem

8. Moderní Čínu zaloţil v roce 1912 a) b) c) d)

Mao Ce-tung Sunjatsen Wang Jingwei Čankajšek

9. Komunistická strana převzala moc v zemi v roce a) b) c) d)

1949 1939 1929 1912

10. Kulturní revoluce probíhala v zemi mezi lety a) b) c) d)

1966-1976 1956-1966 1976-1986 1866-1876

33

Identifikujte portréty čínských vůdců

a) b) c) d)

Čankajšek Sunjatsen Mao Ce-tung Deng Xioaping

a) b) c) d)

Mao Ce-tung Sunjatsen Čankajšek Deng Xiaoping 34

a) b) c) d)

Mao Ce-tung Sunjatsen Čankajšek Deng Xiaoping

a) b) c) d)

Mao Ce-tung Deng Xiaoping Čankajšek Sunjatsen

35

a) b) c) d)

Hu Jintao Sunjatsen Čankajšek Mao Ce-tung

36

5 NÁRODNOSTI A NÁBOŽENSTVÍ Kromě etnických Číňanů, Hanů – podle dynastie Han (Chan), zde ţije asi 50 národnostních menšin, přičemţ Mongolové, Tibeťané, Ujghuři, Čuangové a čínští muslimové, kteří si říkají Huiové, mají vlastní samosprávnou autonomní oblast. Z náboţenství je v zemi zastoupen buddhismus, konfucianismus, taoismus, tibetský a mongolský lamaismus, dokonce i islám. Číňané ţijí také hromadně v cizině – vlna emigrace začíná jiţ v 19. století – vznikly tzv. Chinatowny, např. v San Franciscu, Sydney, New Yorku, Londýně. Obchodní zdatnost učinila z Číňanů nejbohatší vrstvu obyvatel v jihovýchodní Asii (Malajsie, Singapur, Filipíny). V současnosti dosáhlo mnoho Číňanů mezinárodní proslulosti ve sportu i umění (basketbalista Jao Ming, tenistka Li Na, herec Jackie Chan, herečka Lucy Liu, reţisér Ang Lee). Národnostně je na první pohled Čína velmi homogenní území. Vlastně devět z deseti obyvatel jsou etničtí Číňané, Hanové. V zemi ţijí velké národnostní menšiny, které mají politickou autonomii a své vlastní samosprávné území srovnatelné s provinciemi. Mongolové obývají převáţně sever a severovýchod země, tam se rozkládá autonomní oblast Vnitřní Mongolsko. Tibeťané pochopitelně obývají autonomní oblast Tibet, která se rozkládá na velké části historického Tibetu (historicky Tibetu patřilo větší území), ale i v Sichuanu a Yunnanu. Ujghuři nejsou podobní ţádnému čínskému etniku, ale spíše nám, mají výraznější nosy neţ Hanové a velké indoevropské oči, protoţe jsou etnicky příbuzní Turků. Usadili se v západní části dnešní Číny v době, kdy ještě Číně nepatřila, tedy před druhou polovinou 18. století. Ţijí v západní provincii Xinjiang, jejíţ jméno znamená doslova „nová hranice“, a přilehlém území. Čuangové ţijí v autonomní oblasti na jihu Číny, v provincii Guangxi, která je proslulá nejenom národnostní rozmanitostí, ale také krásou svých krasových hor, které všichni známe z fotografií. Poslední z velkých etnických menšin jsou čínští muslimové, Huiové, kteří ţijí v severozápadní Číně a částečně se téţ usadili na jihozápadě, v provincii Yunnan. V náboţenství jsou Číňané poměrně skeptičtí, ale pokud uţ přiznají nějaké náboţenské cítění, tak jsou většinou buď buddhisté, nebo také kombinují místní boţstva a buddhismus, coţ se projevuje tím, ţe obětují jak v taoistických, tak i buddhistických svatyních. Koneckonců v Číně platí synkretismus, spojování řady prvků do jednoho amalgámu, spojení toho dobrého, co je v jednotlivých částech, a mírné přepracování celku, to je pro Číňany typické. Jaké jsou tedy základní prvky jednotlivých čínských náboţenství? Začneme s křesťanstvím, čínští křesťané nejsou napojeni na Vatikán. Oficiálně existuje v zemi státem regulované křesťanství, jak katolíci, tak i protestanti. Kostely jsou ve městech poměrně vzácné, ale existují, zejména ve velkých městech. Křesťanství proţívá v současnosti v zemi mohutný návrat, ať jiţ oficiální, nebo i neoficiální, který má vazby na autority ve Vatikánu. Vazby přetrhala revoluce v roce 1949 a nástup komunistů k moci. Buddhismus je v zemi dvojího druhu. Lidový, barevný a mající mnoho podob bohů, a oficiální, který je „přísnější“ a je udrţován v buddhistických a lámaistických chrámech. Obyčejní Číňané často přijdou do chrámu zapálit vonné tyčky tomu nebo onomu zpodobnění buddhistického svatého, ať jde 37

o původního prince Šákjamuního, historického Buddhy z Indie, který je zakladatelem učení, nebo o boddhisatvy. To jsou následovníci mistrova učení, kterých je mnoho, aţ v řádu stovek. Zůstali zde mezi námi na Zemi a pomáhají nám dosáhnout osvícení, procitnutí, uvědomění si, ţe veškeré utrpení souvisí s tuţbami, a pokud si to uvědomíme, můţeme dosáhnout nirvány, stavu osvícení, procitnutí a splynutí s řádem kosmu. Na rozdíl od buddhismu je konfucianismus spíše souborem praktických opatření, jak by měla společnost fungovat. Čínská společnost je dosud do značné míry ovlivněna učením zakladatele myšlení konfucianismu, Konfucia, který ţil na přelomu 6. a 5. století před n. l. Sám Konfucius učil, ţe se lidé mají chovat tak, aby jména odpovídala jménům, doslova to znamená tak, jak nám říká řád, morálka nebo podstata věcí. Konfucius říkal, ţe pouze kopíruje stav ideální společnosti, tak jak si ji pamatují ideální doby, tedy panovník má být odpovědný vůči svým poddaným, poddaní vůči panovníkovi, otec vůči rodině, respektive dětem. Pokud si lidé uvědomí toto jednoduché pravidlo, panuje řád a v zemi je pořádek. V praxi se konfuciánství projevuje silnými rodinnými vazbami, pevnou rodinnou výchovou, důrazem na tradice, autoritu, vzdělání a práci. Konfucianismus je více státotvorným učením neţli náboţenstvím. Lamaismus je tibetskou a mongolskou verzí buddhismu, která je velice barvitá, projevuje se spojením prvků původního šamanismu Tibeťanů a Mongolů a buddhistického učení, proto ony hrozivě vypadající masky. Lamaismus je bohatě zastoupen v Mongolsku, Vnitřním Mongolsku a Tibetu, etnika ţijící v těchto částech Číny a Asie jsou lamaisté. Konečně islám, který zakotvil v Číně někdy od 6. do 7. století n. l. Do Číny jej přivedli kupci ze západu, Arabové, kteří přišli jako obchodníci za dynastie Tang. V hlavním městě dynastie Tang byly celé čtvrti obývané muslimy a pochopitelně došlo postupně k promísení obyvatel a šíření islámu do zbytku země. Ale jádro čínských muslimů ţije na severozápadě země v oblasti, kudy procházela Hedvábná stezka, obchodní cesta, po níţ putovalo hedvábí z Číny na západ a naše zboţí do Číny. Muslimové ţijí také na jihozápadě země, v provincii Yunnan, kam se dostali s Mongoly ve 13. aţ 14. století a od té doby tam zůstali. Velká většina čínských muslimů je naprosto nekonfliktních. Současné problémy s radikálním islámem se v Číně projevují jenom okrajově a zejména v západních částech země obývaných Ujghury. Číňané a emigrace? Poměrně neobvyklé téma. Tradičně jsou Číňané poměrně konzervativní, neradi se stěhují, pokud ano, tak za prací, ale přinejmenším jednou do roka se vrací domů, na čínský Nový rok, kdy mají být rodiny pospolu a nejlépe i s předky v rodišti. I přesto od pozdního středověku řada Číňanů odcházela ze země a usazovala se zejména v jihovýchodní Asii, tedy v geograficky blízkých zemích. Výjimkou snad bylo pouze Japonsko, které se od poloviny 16. století na tři sta let prakticky uzavřelo světu. Hodně zahraničních Číňanů se usadilo na Filipínách, v Malajsii, Vietnamu, Koreji a i Singapuru a Indonésii. Tamní Číňané jsou zdatní obchodníci a vytvořili ekonomickou elitu daných zemí, někdy i politickou, coţ někdy vede k nenávisti ze strany místních většinových obyvatel. Do USA a dalších vzdálených neasijských destinací se Číňané dostávali postupně od poloviny 19. století, zejména v USA tvořili námezdní sílu, tzv. kulie, dělníky, kteří nahrazovali práci zastupovanou nově zaváděnými stroji v rámci pokračující industrializace. Řada z nich pracovala na budování transamerické ţeleznice, která od poloviny 60. let 19. století propojila východ a západ USA. Další 38

generace vytvářely tzv. chinatowns, oblasti velkých měst obývané většinově etnickými Číňany a dalšími přistěhovalci, nejznámější jsou dnes v Londýně, New Yorku, Los Angeles, San Franciscu, ale i v Indonésii nebo Malajsii, případně Singapuru, bývalých britských a holandských koloniích. I řada dnes ve světě proslulých Číňanů pochází z oblastí mimo Čínu, například Jackie Chan (Chen Long) vyrůstal a ţije v Hongkongu, bývalé britské asijské kolonii spravované vládou v Pekingu teprve od roku 1997. Ang Lee, slavný reţisér, je z Taiwanu, i kdyţ se pohybuje po světě a ţije v USA. Lucy Liu je v USA narozená Číňanka, takţe bychom ji vlastně měli povaţovat za Američanku. No a konečně teprve Yao Ming (Jao Ming) a Li Na jsou Číňané z vlastní Číny. Ve výčtu slavných čínských jmen bychom mohli pokračovat, ale stačí si otevřít Google a máte je hned vyjmenované. Buddhistický klášter a buddhističtí mniši (Klášter nefritového Buddhy v Šanghaji)

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

39

Lámaistický klášter Yonghegong v Pekingu

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Konfuciův chrám v jeho rodišti Qufu v provincii Shandong a oslavy Konfucia

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

40

Taoistický chrám a taoistický mnich

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

41

Čínská mešita

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Čínští muslimové

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

42

Čínští křesťané

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Jazyky národnostních menšin – Tibeťané, Mongolové, Zhuangové, Huiové, Ujguři Tibetština http://www.youtube.com/watch?v=KPFSYz1rpaY Mongolština http://www.youtube.com/watch?v=GnK8b_9siGk Zhuangové http://vimeo.com/34467896 Huiové (čínští muslimové) Mluví standardní čínštinou nebo arabsky Ujghuři http://www.youtube.com/watch?v=Q6VKoGqDfQk

43

Otázky k textu: 1. Kolik má Čína národností? 2. Kolik je v Číně náboţenství, jaká jsou nejvýznamnější? 3. Kdo byl Konfucius, proč je tak významný? 4. Jaký je rozdíl mezi konfucianismem a taoismem? 5. Ţijí v Číně muslimové a pokud ano, proč? Přiřaďte správný popis k obrázku

Na fotografii jsou a) buddhističtí mniši a mniška b) taoističtí mniši a mniška c) křesťané

44

Na fotografii je a) b) c) d)

Chinatown v San Francisku Peking Taipei Šanghaj

45


Yao Ming Jackie Chan Deng Xiaoping neznámý čínský sportovec


Tibetský duchovní vůdce Dalajláma tibetský duchovní vůdce Pančenláma křesťanský biskup v Číně islámský duchovní vůdce v Číně 46


Lao-c´ Konfucius Mencius Sun-c´

47

6 VÝZNAMNÁ MĚSTA A PAMÁTKY Hlavní město Peking se Zakázaným městem, Letním palácem a Chrámem Nebes, doslova „Severní hlavní město“, místo konání olympiády v létě 2008, Šanghai, doslova „na moři“, Kanton, tropická brána do jiţní Číny, Hongkong, Nanking („jiţní hlavní město“), Su-čou – čínské Benátky s kanály a zahradami, Chang-čou se svým Západním jezerem a horami s čajovými plantáţemi, Velká čínská zeď, Terakotová armáda, jeskyně tisíců Buddhů Jün-kang, Mo-gao a Long-men, historické město Li-ťiang, hlavní město Tibetu Lhasa s dalajlámovým palácem Potala, rýţová terasovitá pole Lung–ťi, řeka obklopená homolovitými horami u města Guej-lin, z mlhy vystupující hory Chuang-šan a další. O tom, kde začít s popisem kulturních a přírodních památek v Číně, můţeme spekulovat, je to v podstatě podruţné, protoţe v tak obrovské zemi jsou památky na kaţdém kroku. Začněme tedy tak, jak začínají turisté, kteří do země přilétají. V Pekingu, čínsky Beijing, doslova Severní hlavní město. Peking je hlavní město země od 14. století, kulturní a zejména politické centrum s řadou nejvýznamnějších historických památek. Zřejmě nejdůleţitější je Zakázané město, pravděpodobně největší palácový komplex na světě zaloţený na začátku 15. století, místo, kde ţili čínští císaři aţ do roku 1912 a po abdikaci posledního císaře ještě pár let bylo jeho domovem. Z komplexu se stalo Palácové muzeum od dvacátých let a slouţí tomuto účelu dodnes. V komplexu je údajně 9 999 místností a denně ho navštíví desetitisíce návštěvníků. Severozápadně od Pekingu leţí komplex 13 hrobek mingských císařů, z nichţ jsou přístupné pouze dvě. A severněji od hrobek leţí i čínská Dlouhá zeď. Jedná se o nejdelší systém opevnění na světě, jehoţ délka se odhaduje na deset tisíc km. Celý komplex se stavěl několik tisíc let, ale dnes přístupné čtyři úseky Dlouhé zdi jsou z 15. století. Další významné pekingské památky jsou Letní palác, letní sídlo císařů v severozápadní části města od konce 18. století, lámaistický chrám Yonghegong, původně sídlo čínských princů a od poloviny 18. století největší lámaistické centrum mimo Tibet a Mongolsko, Chrám Nebes, komplex budov k uctívání Nebes a modlitbám za dobrou úrodu v jiţní části města a samozřejmě také komplex budov v severní části města postavený pro potřeby olympiády v létě 2008. Z komplexu budov je nejvýznamnější tzv. Hnízdo, olympijský stadion připomínající vlaštovčí hnízdo, není divu, Pekingu se kdysi říkalo Vlaštovčí město. Budeme-li pokračovat dále na jihozápad, po zhruba jednom tisíci kilometrů se dostaneme do Xiánu, bývalého hlavního města Číny po dlouhých tisíc let. Tam je kromě spousty krásných památek ve městě nebo jeho blízkosti hlavní turistickou atrakcí hrobka Prvního císaře Qin Shihuang diho (Čchin Š Chuang-ti) a přilehlá podzemní Terakotová armáda více neţ 6 tisíc vojáků, kteří měli střeţit posmrtný klid svého vůdce. Této památce se někdy říká Osmý div světa, oprávněně, je ze 3. století př. n. l. a její budování trvalo několik desítek let, v době, kdy císař náhle umírá, nebyla hrobka ještě dokončena. Posléze byla poničena při pádu dynastie o pár let později a objevena náhodou při kopání studny v roce 1974. Lidé na ni do té doby vlastně zapomněli. Ani proslulá starověká kronika

48

nejznámějšího historika Číny S´Ma Qiana (S´Ma Čchiena) se o ní nezmiňuje. Moţná proto, ţe Prvního císaře další dynastie líčily jako zloducha a tyrana. V západní provincii Sichuan (S´Čchuan) je posvátná hora Emei, na kterou je krásný výšlap, a hlavně velkolepý Velký Buddha v Leshanu, který má 71 metrů. Byl vytesán do soutoku tří řek v 9. aţ 10. století. Dosud stojí, přes veškerá zemětřesení a přírodní katastrofy, oblast je tektonicky aktivní. Nedaleko odtud je jeskynní komplex vytesaných Buddhů v Dazu, také památka na seznamu světového dědictví UNESCO. Podobných jeskynních komplexů s vytesanými Buddhy a boddhisatvy je v zemi několik, roztroušených po různých provinciích, na západě v Dunhuangu, na severovýchodě v Datongu, u toku Ţluté řeky nedaleko Luoyangu v Longmenu a na dalších místech. Většina byla vytesána v průběhu 6. - 10. století, v době rozkvětu buddhismu v zemi. Jihozápadně od provincie Sichuan se rozkládá velká a etnicky nejrozmanitější čínská provincie, Yunnan. I tam lze vidět řadu památek UNESCO. Kamenný les, úchvatné skalní město, vyvrásněné dno moře staré přes 200 milionů let, starobylé město Lijiang, centrum matriarchální kultury Naxi, nedalekou soutěsku Skákajícího tygra na toku řeky Jang-c´-ťiang, blízko místa, kde se po velkém obratu stáčí na sever a směřuje proti svému původnímu toku opět do vnitrozemí, aby se v Sichuanu stočila na východ a přeťala Čínu na severní a jiţní. Lhasa je hlavní město Tibetu a dnes Tibetské autonomní oblasti, samostatné provincie v rámci ČLR. Palác Potala býval sídelním místem nejvyšší církevní autority v zemi, dalajlámy, je to krásná ukázka tibetské architektury, jedno z míst, které neponičila Kulturní revoluce, která zničila mnohé památky nejen v Tibetu, ale v celé zemi. Tibet je proslulý hlavně krásou své přírody, Himálajemi, posvátnou horou Kajlas a přenádhernými jezery a planinami. Vrátíme-li se do Yunnanu, je zde ještě řada dalších krásných míst, například jezero Erhu a proslavený komplex Tří pagod v Dali, hlavním městě království Nanzhao z 10. století. Na jihu země leţí Kanton, velký přístav na Perlové řece u ústí do Jihočínského moře, jediné místo, kde se do počátku 19. století mohli natrvalo usazovat cizinci, místo, kde vypukla první ze tří Opiových válek a kde měl střídavě svou revoluční základnu Otec moderní Číny, revolucionář Sunjatsen. Kousek na jihozápad od Kantonu leţí dvě bývalé kolonie, Hongkong a Macao. Obě se vrátily pod správu pekingské vlády teprve na sklonku devadesátých let minulého století, Hongkong symbolizuje moderní finanční kapitalismus a je to také přestupní mezinárodní letiště pro celou jihovýchodní Asii a přístav. Macao je krásné starobylé město s koloniální architekturou portugalského typu a dnes synonymem bláznivého utrácení peněz nové bohaté střední a vyšší čínské vrstvy v místních kasinech, z nichţ jedno je největší na světě. Severozápadně od Kantonu v provincii Guangxi se rozkládá další nádherná krasová oblast, proslulé homole kolem řeky Lijiang, nedaleko od Guilinu. Místo je na seznamu světového dědictví UNESCO a je tak krásné, ţe jedním z motivů na čínské bankovce je právě pohled na řeku Lijiang a hory v okolí. Severně od homolí se nacházejí proslulé terasy s čajem, 49

Dračí hřbety, místo, které místní národnostní menšiny budovaly po řadu století na svazích hor nad úzkými údolími, i tam jezdí stále častěji místní i zahraniční turisté. Na východě země leţí bývalé hlavní město Nanking, které proslulo modernizací a stavebním boomem ve dvacátých a raných třicátých letech minulého století. Je zde pohřben zakladatel moderní Číny, revolucionář Sunjatsen. Město bohuţel proslulo i jako místo tzv. Nankingského masakru na přelomu let 1937 a 1938, kdy jej dobyli Japonci a mstili se za úporný odpor Číňanů na místním obyvatelstvu neobyčejně krutými metodami. Jihovýchodně od Nankingu leţí u ústí Jang-c´-ťiangu do Východočínského moře Šanghaj, moderní město s neobvykle krátkou historií, místo, kam pronikli po Opiových válkách cizinci. Svým charakterem ani typicky čínské není. Starou Šanghaj reprezentuje nábřeţí the Bund s nádhernými budovami bank z počátku 20. století. Nedaleko od původního čínského města se rozkládají bývalé cizí koncese spravované Francouzi a Brity a přes řeku Huangpu moderní velkoměsto 21. století - čtvrť Putong s mrakodrapy nových finančních institucí, hotely a magnetickým vlakem Maglev, který ve špičce dosahuje rychlosti přes 430 km/h a spojuje moderní veliké mezinárodní letiště u Východočínského moře s centrem města. Celá východní Čína v povodí řeky Jang-c´-ťiang leţí vedle dvou bohatých provincií Jiangsu a Zhejiang. Jsou to obilnice země, respektive spíše „rýţovnice“, pěstuje se zde čaj a vyrábí hedvábí a říční perly. Suzhou je proslulé svými nádhernými klasickými zahradami symbolizujícími soulad intelektuálů s přírodou poté, co se vzdají oficiální kariéry u dvora, Hangzhou je proslulé jezery, tradiční architekturou, čajem i hedvábím. Přírodní památky, které místní obdivují, jsou posvátné buddhistické a taoistické hory, například Ţluté hory, hora Taishan a Huashan proslulé svými taoistickými svatyněmi, a nádherné přírodní parky na severozápadě Sichuanu a v Yunnanu. I přímořská provincie Fujian je známá svými krásami, čajem a také kuchyní, která vyuţívá hodně plodů moře. Krátce řečeno, téměř všude, kam se podíváte, je co vidět …

50

Peking – olympijský stadion

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Peking – Zakázané město

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

51

Peking – Dlouhá čínská zeď

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Peking – Letní palác

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

52

Peking – Chrám Nebes

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Peking – Mingské hrobky

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

53

Peking – lamaistický klášter Yonghegong

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

54

Xián – Terakotová armáda Prvního císaře

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Sichuan – Velký Buddha v Leshanu

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

55

Sichuan – buddhistický komplex v Dazu

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Longmen – buddhistický komplex u Ţluté řeky, nedaleko Luoyangu

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

56

Datong, buddhistický komplex Yungang

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Provincie Yunnan – historické město Lijiang

Zdroj obrázku: archiv autora textu

57

Provincie Yunnan – soutěska Skákajícího tygra


58

Provincie Yunnan – Kamenný les


Yunnan – jezero Erhu Dali


59

Guangxi, řeka Lijiang


Guangxi, krajina v okolí řeky Lijiang


60

Šanghaj – čtvrť Putong


Suzhou, zahrady


61

Napište, o jaké místo jde

62

63

Vědomostní kvíz 1. Hlavním sídlem čínských císařů byl a) b) c) d)

Peking Nanking Kanton Xián

2. V Xiánu je a) b) c) d)

Terakotová armáda Velký Buddha Zakázané město Posvátná hora Emeishan

3. Velký Buddha v Leshanu je a) b) c) d)

v provincii Sichuan v provincii Yunnan v provincii Guangxi v Hongkongu

4. Dali je místo, kde jsou slavné a) b) c) d)

Tři chrámy Tři pagody Tři řeky Tři soutěsky

5. Kamenný les je přírodní památka nacházející se a) b) c) d)

v provincii Henan v provincii Sichuan v provincii Guangxi v provincii Yunnan

6. Řeka Lijiang se nachází a) b) c) d)

v provincii Guangxi v provincii Guangdong v provincii Fujian v provincii Hebei 64

7. Posvátná hora Kajlás je a) b) c) d)

v Tibetu v Číně v Indii ve Vietnamu

8. Nejvýznamnější čínské zahrady se nacházejí v a) b) c) d)

Pekingu Hangzhou Suzhou Xiánu

9. Moderní čtvrť Putong se nachází a) b) c) d)

v Pekingu v Šanghaji v Kantonu v Hongkongu

10. Hongkong je a) b) c) d)

bývalá britská kolonie, speciální administrativní zóna na severu země stále britská kolonie část Pekingu

65

7 PRŮMYSL A ZEMĚDĚLSTVÍ Kromě běţných surovin se těţí i mangan, antimon, kobalt, bauxit, měď, wolfram, diamanty, přesto mnoho surovin Čína dováţí. Čína vyrábí téměř vše a dováţí jen vysoce specializované high-tech výrobky. Stále ţivá je tradiční ruční řemeslná výroba. Zemědělství – díky zastoupení všech podnebných pásem se pěstuje vše, co je u nás, a kromě toho i rýţe, proso, sorgo, batáty, maniok, cukrová třtina, sója, podzemnice olejná, palma datlová, kokosová, sezam, káva, čaj, citrusy, banány, tabák, bavlna a další pro nás nezvyklé rostliny k jídlu, např. lotos. Otázka ochranářských opatření při dovozu a současně podhodnocená měna a nízké ceny při vývozu vyvolává napětí. Čínský průmysl vznikal později neţ průmysl v Evropě, Číně se vyhnula průmyslová revoluce v 18. století, protoţe tehdejší vedení země nepochopilo rychlé tempo změn ve výrobě v Evropě a snahy o navázání moderních obchodních vztahů odmítlo s tím, ţe vše, co země potřebuje, si vyprodukuje sama. Průmyslové podniky vznikaly aţ v druhé polovině 19. století a roztroušeně, hlavně v místech, kde ţilo větší mnoţství cizinců, v mezinárodních přístavech a otevřených městech při pobřeţí. Vnitrozemí se modernizace téměř vyhýbala. Teprve s pádem císařství dochází k poměrně prudké industrializaci i ve vnitrozemí, dalšímu rozvoji ţelezniční sítě a rozvoji domácí podnikatelské vrstvy. K dalšímu rozmachu dochází po Druhé světové válce a nástupu nového reţimu po roce 1949. Se značnou pomocí SSSR se nadále buduje klíčový těţký průmysl zejména na severovýchodě země, která je bohatá na naleziště ţelezné rudy a uhlí. Čína roste, průmyslová výroba se zmnohonásobuje, ale na úkor řady odvětví, včetně lehkého průmyslu a sluţeb. Rozvíjí se i zemědělství, hlavně díky zemědělské reformě, tedy úplného přerozdělení půdy dosud obdělávané pro velké vlastníky, kterou mohli, alespoň v počátečním období, vlastnit dosud vykořisťovaní nevolníci, aby jim stát posléze půdu opět vzal. K novým impulsům dochází od sklonku 70. let, kdy se země otevírá světu, klasický tradiční socialistický model státem řízené ekonomiky nepadá úplně, ale zavádí se nejprve tzv. čtyři modernizace, modernizace průmyslu, zemědělství, armády a školství. Deng Xiaoping, který se stává čínským politikem č. 1, otevírá zkušebně tzv. speciální ekonomické zóny v pobřeţních oblastech země v blízkosti Hongkongu a Taiwanu a po několika letech zavádí smíšený model ekonomiky, kombinaci státních a soukromých prvků ve výrobě. Z Číny se stává továrna světa, její výrobky jsou exportovány do všech zemí planety. K prudkému nárůstu průmyslové výroby potřebuje země obrovské mnoţství elektrické energie, rostou nové elektrárny, od devadesátých let jaderné elektrárny, přesto většinu elektrické energie k pohonu rozjetého vlaku průmyslové výroby v zemi produkují tepelné elektrárny. Čína dováţí ropu, zemní plyn a strategické nerostné suroviny, přestoţe všechno jiţ zmíněné také produkuje sama. V současné době se s okolními státy regionu řeší otázka vlastnictví malých ostrovů v Jihočínském moři, kde se nacházejí obrovské zásoby zemního plynu. I v oblasti high-tech došlo v posledních deseti letech 66

k velkému pokroku, Číňané mohutně investovali do vývoje a praktické výroby green technologií a jsou světovými lídry v bio a nanotechnologiích. V zemi se vyrábí elektrické sluneční kolektory vyváţené do celého světa, větrné elektrárny, chladící zařízení, elektronika a v nejnovější době i automobily, z nichţ jedna značka jiţ obstála v náročných evropských crashtestech. Vyrábějí se moderní rychlovlaky typu šinkansenu a francouzského TGV, moderní dopravní letadla, magnetický vlak spojuje šanghajské mezinárodní letiště s moderní čtvrtí Putong. Stavebnictví proţívá také boom, některé z nejvyšších obchodních budov a hotelů na světě jsou právě zde. Na druhou stranu, v zemi stále funguje rukodělná tradiční výroba místních výrobků, nábytku, nástrojů denní spotřeby typu nádobí a keramiky, rukodělná výroba papíru, ruční sběr čaje a kávy i ostatního ovoce na severovýchodě země, například jablek a broskví. Rozšířená je také výroba cloisonné, vytepávané techniky bronzu a vypalovaných barev. Čínský nábytek je na rozdíl od našeho téměř výhradně masiv, z kvalitního tropického tvrdého dřeva. Evropě Čína konkuruje výrobou skla, zejména průmyslového. Samozřejmě nelze zapomenout na tradiční produkci porcelánu. Čínské průmyslové výrobě pomáhá i zřejmě uměle podhodnocená místní měna, která neodpovídá výkonnosti druhé nejsilnější ekonomiky světa, o níţ se předpokládá, ţe do deseti let bude světovou ekonomikou číslo jedna. Export je tak levný a značka made in china je dnes téměř na všem, co si člověk koupí. Zemědělská výroba je na velmi vysoké úrovni, ale na rozdíl od rozvinutých států světa jde o výrobu vyţadující intenzivní uţití lidské síly. Na čínských polích je vidět zemědělce, technika sklizně obilí však probíhá jako u nás. Stále častěji se objevují i stroje na sklizeň rýţe. Čína produkuje veškerou svou potravinářskou spotřebu, dováţí jenom plodiny, které jsou neobvyklé, například jahody a třešně. Je to obdivuhodné, protoţe obdělávatelné půdy je z celkové plochy země zhruba pouhých 20 %, přesto je země schopna své zemědělské přebytky vyváţet. To je skutečně v jejích dějinách zřejmě poprvé, i kdyţ za cenu nešvarů moderní zemědělské high-yield produkce a pouţívání průmyslových hnojiv a pesticidů.

67

Suzhou, rychlovlak čínské výroby


68

Metro v Číně


Jiţní Čína, vodní buvol, tradiční síla na poli


69

Jiţní Čína – ruční práce na poli, přihnojování mladé rýţe


70

Pobřeţí – větrné mlýny na výrobu elektřiny


71

Vědomostní kvíz 1. Čína prošla průmyslovou revolucí a) b) c) d)

v 16. století v 18. století v 19. století ve 20. století

2. Čína obdělává půdu na a) b) c) d)

50 procentech území 40 procentech území 20 procentech území méně neţ 20 procentech území

3. Hlavní čínskou plodinou je a) b) c) d)

rýţe čaj ječmen proso

4. Čína se otevírá světu a zahajuje průmyslové a další modernizace a) b) c) d)

po Druhé světové válce po pádu císařství na sklonku 70. let v 90. letech

5. Čínský průmysl je převáţně a) b) c) d)

těţký lehký smíšený zastaralý

6. Čína je světovou jedničkou ve výrobě a) b) c) d)

bio a nanotechnologií aut rýţe čaje 72

7. Čína je zemí s a) b) c) d)

tradiční socialistickou ekonomikou trţní svobodnou ekonomikou ekonomikou s oběma prvky ekonomikou postavenou na turistice

8. Číňané mají rozvinutou a) b) c) d)

leteckou síť ţelezniční síť silniční síť všechny dopravní sítě

9. V zemědělství se pouţívá převáţně a) b) c) d)

ruční síla síla zemědělských zvířat moderní stroje vše

10. Speciální ekonomické zóny se nachází a) b) c) d)

na jihu a v přímořských oblastech na severu ve vnitrozemí v Hongkongu a Macau

73

8 LIDOVÉ ZVYKY A TRADICE Číňané jsou velmi pracovitý národ, ale přesto tradičně země oplývá řadou svátků a příleţitostí k oslavám. Souvisí to jistě i s tím, jak je pro Číňany důleţitá rodina. Zejména na čínský Nový rok, který se oslavuje na přelomu ledna a února, se členové rodiny sjíţdějí dohromady. Migrující dělníci přijíţdějí za rodinami, třeba jednou za celý rok, schází se, aby svátky oslavili všichni společně. Další tradiční svátky souvisí s historickými postavami, které se proslavily, jsou to lidoví hrdinové a zboţštělí vojáci nebo úředníci. Jiné svátky souvisí s přírodními jevy a prací na poli, zemědělskými pracemi a světem farmářů. Na Nový rok připadaly donedávna pouze dva či tři dny volna, aby se rodina setkala se starší generací. Dnes se svátky slaví obvykle celý týden. Vláda tak podporuje spotřebu vlastního obyvatelstva, čínské ţeleznice a letiště praskají ve švech, není moţné se kamkoli přesunout, musíte mít lístky koupené dopředu. Jídlo hraje, ostatně jako vţdy v Číně, klíčovou roli. Lidé si dávají drobné nebo větší dárky, vaří čínské plněné knedlíčky, jiaozi, jídlo, které vyţaduje hodně času k přípravě, ale právě to spojuje všechny účastníky dohromady. O půlnoci, kdy je poslední noc posledního měsíce starého roku a první den nového měsíce nového roku, vyjdou lidé na ulici a odpalují rachejtle a dělobuchy. Svátek dnes trvá celý týden a po dvou týdnech se uzavírá svátkem lampionů. Červené lampiony, symbol nástupu nového ţivota, jara a úrody, visí, kam oko pohlédne. V době oslav Nového roku lidé také tančí dračí tanec. Bubnují na bubny a tancují převlečení za draka, první v řadě nese masku draka nebo lva či tygra, ochranných symbolických totemových zvířat. Na jaře se také oslavuje svátek čistoty a jasu, qing ming jie, je to v podstatě obdoba našich Dušiček, rodina se sjede do svého rodiště, to je pro Číňany také jedna z klíčových poloţek ve způsobu myšlení a hodnotovém systému. Kaţdý Číňan totiţ doufá, ţe se po smrti setká se svými předky právě na místě, kde jsou pohřbeni, jeho rodišti, jeho symbolickém místu zrodu a zániku. Lidé se sejdou u hrobů předků, rodiny, očistí je, zapálí jim vonné tyčinky a přináší obětiny. Často jde o rýţi v misce, ovoce, nějaké maso a pochopitelně víno v kalíšcích. Lidé si „povídají s předky“, hroby označí rudými stuhami a často nápisy. Po Novém roce je to jedna z nejdůleţitějších oslav v roce. Další svátek je svátek, který připomíná sebevraţdu starověkého čínského básníka Qu Juana, který se rozhodl utopit v řece na protest proti neutěšenému stavu společnosti a marnosti svých snah o nápravu. Lidé jedí rýţové koláčky, které jsou balené do listů palem, jedno z tradičních čínských jídel, a hází je do řek a vod v zemi proto, aby nakrmili ryby. Věří, ţe ty pak nechají nebohého básníka na pokoji. Tento projev sebeobětování je v čínské intelektuální tradici častý a zdůrazňovaný, pokud intelektuál, úředník u dvora neuspěje s návrhy na nápravu stavu věcí a je zavrţen, coţ je často, pokud není přímo popraven, coţ je také často, odchází do ústraní nebo se sebeobětuje. Po tomto činu se osvícenější z vládců někdy rozhodnou systém napravit. Dnes stále více rozšířený svátek dračích člunů je variací na téma oslavy Qu Yuana, původně letní svátek, kdy spolu soutěţí dlouhé lodě s kormidelníkem, dračí 74

hlavou a velkou posádkou na trase závodu měřícího několik set metrů nebo i kilometrů, většinou na řekách, ale i na mořích a zátokách. Závod se stále více rozšiřuje do celého světa, nemusí se konat jenom ve stejnou dobu v roce, tj. v raném létě, ale i jindy. V současnosti je populární i u nás, na Vltavě se kaţdoročně utkávají týmy z celého světa. Asi nejslavnější je závod v Hongkongu, samozřejmě také i v samotné Číně. Mezi politické svátky patří oslava Dne práce, 1. května, a oslava zaloţení ČLR, 1. října, i tehdy si řada místních obyvatel bere dovolenou, někdy na pár dnů, někdy i déle. Je to svým způsobem obdoba čínského Nového roku, z politického hlediska moderního čínského státu je to svátek nejdůleţitější. Nesmíme zapomenout na svátek Oslavy podzimu, bývá na sklonku srpna nebo obvykle v září. Tehdy je údajně největší úplněk v roce a lidé si připomínají legendu o setkání dvou milenců, kteří se mohou setkat jenom jednou ročně na Měsíci. K Měsíci jako symbolu jinu, ţenského principu, se váţe řada dalších legend. Lidé jedí sladké měsíční koláčky, jejichţ hlavní ingrediencí je rýţové těsto. Ty se pak mají vynést na vyvýšené místo a jíst při pohledu na Měsíc. Zejména ţeny touţící po potomstvu by se tohoto rituálu měly účastnit, a neříkejte, ţe nevíte, kde je zde symbolika… Zimní slunovrat byl tradičně oslavován císařem v Pekingu v Chrámu nebes, bylo to poděkování za letošní úrodu a ţádost o dobrou úrodu v dalším roce. Tento rituál se pak opakoval i na jaře, v době blíţícího se setí. Oslava můţe být doma, ale lepší je vzít rodinu a přátele do restaurace, čím více lidí, tím lépe. Mohou být spolu v salonku, i u nás je to takto uspořádáno v některých čínských restauracích. Lidé začínají pitím, zejména muţi milují přípitek čínskou reţnou, a připíjí si se slovy „ganbei“, doslova do dna, aţ do stavu opilosti. Hodně se v posledních dvaceti letech rozšířilo pití piva, ale pochopitelně převaţuje čaj. Gastronomie je samostatnou kapitolou, takţe zde jenom stručně. Nakonec bychom měli zmínit svatby a pohřby. Oba obřady jsou nesmírně důleţité, moţná dokonce více pohřeb neţ svatba. Svatebčané bývali tradičně v červeném, tedy novomanţelka, tu vzali v nosítkách do domu budoucího manţela, kde se stala jeho manţelkou nebo konkubínou a podle toho se s ní nakládalo. Čínská literatura traduje spoustu dobrých i horších příběhů o tom, jak vycházela snacha s tchýní, to, co je u nás sloţité, je v Číně se spoustou formálních pravidel někdy nesnesitelné. Průvod doprovázeli hudebníci, posílaly se dary do domu manţela, věno. Pohřby byly tradičně v bílém, bílá je barva smutku. Existovaly i profesionální plačky. Zemřelý byl odvezen do hrobu svých předků, často se ještě několik dnů vystavovala jeho rakev doma. Rodina pak opět musela dodrţovat řadu přísných předpisů vztahujících se k půstu, truchlení a dalším, někdy i nepsaným, ale docela pevně dodrţovaným a sledovaným zvykům. I o tom píše čínská literatura. I pohřby souvisí s kultem předků, v kaţdé domácnosti je v obývacím pokoji nebo kuchyni nad hlavním stolem, u kterého se setkává rodina, obraz předků rodu, dědečka nebo babičky, někdy i praprarodičů, tradičně i jejich dřevěné tabulky se jmény. Jsou v domácnosti jako zástupci moudrosti, zkušenosti, autority a tradice, lidé se na ně obracejí s prosbou o pomoc a měli by je uctívat. U jejich portrétů jsou obětiny, zapálené vonné tyčinky a někdy i ochranná boţstva domů, jak to s oblibou 75

Číňané spojují. Můţete vidět jak buddhistické, tak taoistické ochranné bohy a bůţky, nedaleko portréty předků a obětiny. Dnes se tradice mění, ale na venkově převládají, na Taiwanu a v Hongkongu i u zahraničních Číňanů jsou dodnes bohatší, neboť je negativně neovlivnila řada kampaní komunistické Číny za dob Maa. A co ony pověstné „zlaté lilie“? Malinké nohy čínských ţen? Dodnes existuje řada historických i sociologických interpretací, proč si ţeny v tradiční Číně (zvyk byl oficiálně zakázán s pádem císařství v roce 1911, ale převládal řadu let) nechaly mrzačit nohy jejich svazováním a lámáním nártu tak, aby byly menší, a tedy údajně krásnější. Zvyk z dynastie Song z doby před zhruba jedním tisícem let se nakonec rozšířil i do nejniţších vrstev společnosti a byl téměř nutností, aby se ţena tzv. dobře vdala. Zajímavé je, ţe Mandţuové, nečínští vládci země od 17. století, tento zvyk nepřijali. Stejně tak jej nepřijali ani Mongolové ve 13. století. Oslavy čínského Nového roku

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Videoukázka 3 Dostupná na adrese: http://www.youtube.com/watch?v=zd1Ow0RpBks http://www.youtube.com/watch?v=u9h8K06zJoY

76

Svátek Qingming Jie – čínské Dušičky

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Svátek Qu Yuana, zongzi, rýţe balená v banánových listech

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

77

Svátek Dračích člunů

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Svátek Středu podzimu, typické koláčky tvarem odkazující na Měsíc

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

78

Zaloţení ČLR, oslavy 1. 10. 2006

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Tradiční čínská svatba (moderní, vypadají jako naše)

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

79

Tradiční čínský pohřeb a hroby na venkově

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Hroby na venkově (Taiwan)

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

80

Hřbitov v Hongkongu

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

81

9 GASTRONOMIE Říká se, ţe charakter země spoluurčuje i její kuchyně. V Číně to platí dvojnásob. Kamkoli se v zemi podíváte, tam se jí. Je to dané i tím, ţe ne vţdy tomu tak bylo, země trpěla i ve 20. století hladomory, někdy způsobené neúrodou, někdy nesmyslnou politickou linií. Co je tedy typické pro čínskou kuchyni? Dá se říci, ţe v zemi existuje několik regionálních kuchyní, sever, severovýchod a Peking, kde převaţuje vepřové maso a pokrmy z mouky, ať nudle, nebo knedlíky. Kuchyně severozápadu a sprašových oblastí, kde opět převládá mouka jako základní surovina, hodně pouţívá i kukuřici, červené pálivé papriky. Další kuchyní je sichuanská, která je proslulá pálivostí, uţíváním červených (to je jedna ze základních ingrediencí i v severní kuchyni) a zelených chilli papriček, ať uţ sušených nebo i čerstvých, uţívá i červený a bílý pepř. Samozřejmě také hodně zázvoru, ten je opět charakteristický pro celou zemi. Další z velmi pálivých kuchyní je hunanská. Hunan leţí v jiţní Číně. Je to vnitrozemská provincie a pocházel z ní i milovník místních jídel Mao Ce-tung. Jihočínská a východočínská kuchyně včetně té šanghajské je mírnějšího charakteru, není tolik ostrá, hodně pouţívá ryby a plody moře. Nejlepší rybí chod je údajně z provincie Fujian, typické, na rozdíl od severní a západní části země, je potraviny dusit v páře, ryby nejsou smaţené ve woku, jako je to běţné jinde. Ostatně čínská kuchyně hodně smaţí na oleji a to je i důvod, proč ji někteří kritizují jako nezdravou. Na druhou stranu to kompenzuje fakt, ţe hlavní sloţkou jídel je zelenina na spoustu způsobů, dušená, vařená ve vodě, smaţená. To, co aţ donedávna platilo pro celou zemi, bylo tepelné zpracování zeleniny a loupání ovoce kvůli hygieně a přihnojování zemědělských polí lidskými fekáliemi. Země neměla dostatek chlévské mrvy, prasečí hnůj nebyl vhodný a aţ do relativně nedávné doby nebyla k dispozici chemická hnojiva a pesticidy. Číňané stolují vţdy ve větší skupině, i doma, ale dá se říct, ţe jak bohatne střední vrstva ve městech, tak, podobně jako je tomu i u nás, stále více lidí dává přednost návštěvě restaurace, zejména večer. Lidé si sednou obvykle u jednoho stolu s kulatým otočným prostředkem ze skla, kterému se docela výstiţně prý v angličtině říká „lazy Susan“. Čínština kupodivu nemá pro tento stůl specifický výraz, říkají mu prostě kulatý stůl. Kolem stolu jsou připravené talíře a hůlky, dnes je hodně rozšířené vakuové balení, v němţ jsou pohárek na čaj, sklenička na pivo, miska na rýţi a malý talířek na hlavní chod. Na stole bývají zabalené hůlky, v běţných rychlých restauracích bývají hůlky na jedno pouţití z balzy, jsou spojené u sebe a jednoduše si je odtrhnete, pouţijete a pak zahodíte. Jako první se objednává pití, automaticky by měl být na stole čaj v konvici. Po jeho vypití se dolévá z termosky horká voda na další várku. Čínský zelený čaj se můţe přelévat několikrát za sebou, dokud máte chuť. Jídlo se obvykle objednává za celý stůl jedním člověkem, který hosty zve, obvykle i platí. Nebývá obvyklé, ţe by si hosté platili kaţdý svou porci. To ani moc nejde, protoţe se stoluje tak, ţe si hosté nabírají ze všech různých chodů, které jsou postupně přinášeny na stůl. Rýţe nebo na severu kynuté knedlíky bez náplně, tzv. mantou, se nosí, jenom někdy na výslovné přání hostů. Jak země bohatne, rýţe, které často nebýval dostatek, uţ není povaţována za hlavní chod, ale jenom za přílohu. 82

Převládají maso, ryba, nakonec polévka, ovoce. Na začátek se podávají studené předkrmy, poté teplá jídla, polévka, často velmi jednoduchá, se podává nakonec. Pak ovoce, případně sladký dodatek, ale to je poměrně vzácné. Číňané ve srovnání s Evropany sladká jídla a moučníky příliš nevyhledávali a nevyhledávají. Káva je novinka posledních deseti let, dnes se pěstuje i v jihozápadní Číně, v Yunnanu. Jídlo hraje značnou roli i při obchodních jednáních, platí podobně jako u nás, ţe řada jednání je vedena u oběda nebo večeře. Pokud dojde k uzavření jednání a obě strany jsou s výsledkem spokojeny, partner, jeden nebo druhý, pozve druhou stranu na opulentní večeři. V Číně to bývají pochopitelně místní. I kdyţ čínština zná formálně „dobrou chuť“, příliš se nepouţívá a Číňané spíše říkají něco ve smyslu „pusťte se do toho…“. Muţi se předhánějí při pobízení k pití a k našemu někdy rozladění, někdy pobavení pijí i víno a jiné alkoholické nápoje jedním lokem do dna, jak je tomu v čínštině u „na zdraví“, coţ znamená doslova „do dna“ nebo „vysuš dno“, tedy drţí se doslovně příkazu. Ţeny pijí daleko méně, také donedávna nekouřily, dnes se procento kuřaček zvyšuje docela dramaticky. Muţi u jídla kouří, lze vidět i jídlo a kouření najednou doslova tak, ţe muţ jí a kouří. Destiláty jsou v Číně rozmanité a je jich mnoho, nejslavnější značkou je jihočínské Maotai jiu, čirý destilát z obilí. Pálenky jsou většinou reţného typu. Ovocných likérů nebo bylinných likérů je málo, ovoce se pálí, ale spíše výjimečně. Muţi mají rádi koňak, kvalitní whisky, stále častěji se do země dováţí kvalitní červené a bílé víno. Číňané milují bordeaux a předhánějí se v tom, kdo má doma draţší láhev. Je ale nutné říci, ţe i místní produkce vína dosahuje postupně velmi dobré úrovně. Snídaně je v Číně vţdy teplá. Rýţový vývar, který si můţete dochutit nakládanou slanou zeleninou podobnou našim kyselým okurkám, nebo naopak přisladit cukrem, smaţené těsto na oleji, které vypadá jako langoše, můţe být opět zcela bez příchutí, nebo jenom slané či sladké palačinky. Někdy si dáte čínský jogurt zvaný suan nai, doslova kyselé mléko, bývá v keramických nádobách jako náš jihočeský jogurt ve skle. Dále jsou typické plněné knedlíky dělané v páře, s masovou nebo sladkou náplní, nebo jenom prostě kynuté knedlíky bez náplně, opět dělané v páře, tzv. mantou. Ty jsou i přílohou ke všem hlavním jídlům, podobně jako u nás bývají u většiny jídel brambory. Na ulicích bývají ráno prodejci, za velmi malý obnos se dobře a vydatně najíte, nesmíme zapomenout na nudle a výrobky z mouky. Naše snídaně evropského typu není v zemi příliš rozšířena, jenom v lepších hotelech, ale i tam Číňané dávají přednost jídlu na hůlky. Univerzálním nápojem Číny je čaj, nejlépe zelený, nebo wulong. Černý čaj je oblíbený méně, ale například v jihozápadní provincii Yunnan je naopak velice oblíbený, jde o čaj puer, který má velmi výraznou příchuť po kouři. Řada lidí vás ale v restauraci poţádá pouze o převařenou vodu, kterou Číňané pijí samotnou, říkají jí kai shui. Vodu z kohoutku se doporučuje nepít, není sice špinavá, ale můţe být příčinou průjmu. Lepší je si koupit vodu balenou nebo převařovat a mít v termosce, to je v zemi zcela běţné, i v restauracích vám z termosek dolijí vodu do čajové konvice, čaj lze přelévat několikrát po sobě. Snobové a čínští bohatí se nerozpakují jíst i velmi vzácné pokrmy. Problémem je dovoz například ţraločích ploutví 83

a dalších specialit. Velkou hádankou je také, jak se místní obyvatelé postupně postaví k otázce uţívání speciálních produktů ve své tradiční medicíně, například paroţí, klů, tygřích varlat a dalších částí těl jinde ve světě chráněných ţivočichů. Severočínská slavnostní tabule

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Holoubátka

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

84

Jarní závitky plněné zeleninou

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Pekingská kachna (servíruje se jiţ nakrájená na tenké plátky, toto je před nakrájením)

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

85

Sichuanská kuchyně Mapo toufu

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

86

Sichuanská kuchyně Sichuanský kotlík, část s chilli papričkami je velmi pálivá, část druhá s čínskými datlemi je jemná a nepálivá. Někdy se dělá takto, většinou je pouze pálivý.

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Sichuanská kuchyně, kuře Gongbao (Kung-pao)

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

87

Hunanská kuchyně

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Kantonská kuchyně Dimsum – dianxin – „ranní čaj“, vynikající knedlíčky z rýţového i normálního těsta plněné plody moře i zeleninou a masem, jihočínská specialita

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

88

Jihočínská kuchyně – kantonská husa, obdoba Pekingské kachny

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

Fujianská kuchyně

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

89

Videoukázka 4 Dostupná na adrese: http://www.youtube.com/watch?v=MslqM9QAsUQ

Otázky k videoukázce: 1. Proč se soutěţ o nejlépe uvařené jídlo konala v New Yorku? 2. Byli soutěţící pouze z Číny? 3. Mění se tradiční čínská kuchyně? Další otázky k textu: 4. Jaké jsou typické druhy čínské kuchyně? 5. Co je čínský národní nápoj? 6. Pijí Číňané pivo? Doplňte názvy typických čínských jídel k obrázkům: (nutné dohledat na internetu nebo v literatuře)

90

91

92

10 SOUČASNÉ PROBLÉMY ČÍNY Nezaměstnanost, korupce, ţivotní prostředí, velké sociální rozdíly, vliv politiky omezování porodnosti, kult konzumu, politická nesvoboda, národnostní problémy – tlak na počínšťování prostřednictvím ekonomických nástrojů a školství (zejména Tibet a Xinjiang). Snaha dokazovat vysokou vyspělost země – kosmonautika, Olympijské hry v Pekingu, světová výstava v Šanghaji, ovšem na druhé straně nevyvinuté, zaostalé vnitrozemské a okrajové části země. Přes veškeré nepopiratelné úspěchy modernizace země za posledních 35 let jdou ruku v ruce s úspěchy také nepříliš dobré věci. Začneme nezaměstnaností. Přestoţe oficiální statistiky země vykazují malou nezaměstnanost do pěti procent, skutečnost je horší, existuje řada lidí bez práce, kteří nejsou statisticky evidováni, protoţe pracují na černo a kdekoli, kde se jakákoli práce vyskytne. Další kategorií jsou tzv. migrující dělníci, kteří pracují ve městech, přestoţe mají dlouhodobý pobyt na venkově. Odhaduje se, ţe je jich v pohybu po celé zemi několik desítek aţ stovek milionů. Jak řada obyvatel ve městech bohatne a roste čínská střední vrstva, jejíţ ţivotní úroveň je srovnatelná s naší v odpovídajícím sociálním pásmu, rozevírají se také sociální nůţky. Lidé na odlehlém venkově zůstávají i nadále chudí. Současně s tím, jak lidé nemají práci, nemohou si dovolit školné pro své děti a zdravotní a sociální péči. Povinné zdravotní a sociální pojištění je relativní novinkou, jistoty Maova období, kdy se stát postaral o obyvatele od narození do smrti, jsou pryč a dnes je role státu v oblasti sociální a zdravotní minimalizována. Řada problémů je řešena na komunální a lokální úrovni, například staří se starají o ještě starší formou „svépomoci“. Dalším velkým problémem je nerovnost v zastoupení pohlaví. V důsledku politiky jednoho dítěte dávali zejména na venkově lidé přednost synům před dcerami. Odhaduje se tudíţ, ţe je dnes v zemi o aţ desítky milionů více mladých muţů ve věku, kdy by se mohli oţenit, neţ ţen, které si je mohou vzít. To je sociální tikající bomba, i kdyţ se dnes v bohatých městech běţně setkáváte s páry se dvěma dětmi, z nichţ starší je hoch. Politika jednoho dítěte se jiţ neprosazuje tak striktně jako v minulosti, ale nepřímo ekonomickými nástroji. Na venkově, kde jsou lidé chudí, si stále nemohou dovolit mít dětí více. A pokud by se upustilo od tohoto nástroje regulace počtu obyvatel v zemi, došlo by k prudkému nárůstu počtu obyvatel podobně jako v druhé nejlidnatější zemi na planetě, Indii. To by mělo v důsledku také značné negativní sociálně-ekonomické dopady. Dalším aspektem socioekonomiky je prudké stárnutí obyvatel. Tam, kde lidé dříve umírali kvůli přirozenému nedostatku kvalitní lékařské péče a horším ţivotním podmínkám, se dnes doţívají srovnatelného věku s námi. Mladých lidí není tolik, takţe i přes růst čínské ekonomiky v řádu procent ročně se země začíná potýkat se stejnými problémy jako kterákoli rozvinutá ekonomika světa. Obrovským problémem je chronické znečištění ţivotního prostředí. V posledních padesáti letech se kladl důraz na industrializaci země, těţký průmysl a stavebnictví. Od dob ekonomických reforem se pak kladl důraz na rychlost ekonomického růstu obecně, došlo k němu tedy i za cenu devastace přírody. Teprve nedávno se začalo váţně debatovat o ekonomických ztrátách spojených 93

s odstraňováním těchto škod, nedostatku čisté vody, nedýchatelném vzduchu, kyselých deštích, deforestaci, šíření pouští (tady za to asi člověk nemůţe), prudkém nárůstu počtu osobních automobilů, letecké dopravy a výrobě zemědělských plodin s důrazem na high yield produkci. Eroze, jak vzdušná tak vodní, je také velký problém. Dalším problémem je úbytek obdělávatelné půdy, neboť země prudce staví infrastrukturu, silniční síť a gigantické projekty typu největší vodní elektrárny na světě, projektu Tří soutěsek. Kult konzumu nepřímo nebo přímo podporovaný vládou úsilí o trvale udrţitelný rozvoj nepomáhá, na druhou stranu dnešní Čína je světovou jedničkou v technologiích ochrany ţivotního prostředí, země investuje nemalé prostředky do odsíření tepelných elektráren, ochrany toků, vysazování stromů a pásu zeleně, rozvoji větrné energie a staví jednu jadernou elektrárnu za druhou. Ve městech začínají být vidět recyklační nádoby, nepořádek z ulic se nepálí hned na místě, jako tomu bylo před deseti a více lety. Politická nesvoboda, i kdyţ takto to běţný obyvatel země nepociťuje, je také palčivým problémem. Pro Číňany lidská práva jako koncept příliš mnoho neznamenají, i z historických důvodů. A pokud jej uţ zdůrazňují, tak jako fakt, ţe je populace nasycená, oblečená, převáţně prosperující a toto je základní lidské právo, které se jim donedávna upíralo. Existuje cenzura, a to včetně internetu. Ale lidé v podstatě mohou vcelku svobodně vyjádřit své postoje, pokud nejde o písemnou otevřenou kritiku strany a vlády, tam je dosud situace sloţitější. Ve srovnání s dobou Maa a předchozí dobou Čankajška, kdy se velmi tvrdě potlačoval disent, je dnes země vcelku svobodná. I otázka počínšťování území, která nebyla pod čínskou správou do 18. století (Xinjiang a částečně i Tibet), je sloţitější. Existuje velký příliv čínsky mluvícího obyvatelstva do těchto částí země. Etničtí Číňané, Hanové, jsou často i ekonomicky zvýhodňováni, na druhou stranu existuje základní a střední školství v jazycích obyvatel daného území. Nedávné nepokoje na území historického Tibetu a Ujghurska, tedy čínsky Nových hranic, Xinjiangu, jsou potlačovány ne apriori kvůli národnostní otázce, ale kvůli obavě z rozpadu politického celku, ČLR. S tím mají Číňané špatné zkušenosti z první poloviny 20. století, kdy byla země rozdělená na části a velmi nestabilní. Čínská vláda proto udělá cokoli, včetně nepopulárních opatření proti lidským právům, aby nedocházelo k politické nestabilitě. V Xinjiangu, jehoţ obyvatelstvo jsou turkičtí Ujghuři vyznávající islám, hraje jistou roli i islámský fundamentalismus. Ale to je opět širší problém. Čeho si návštěvník při delší cestě po zemi všimne, je někdy aţ nebetyčný rozdíl mezi ultramoderními velkoměsty typu šanghajské nové čtvrti Putong a odlehlým venkovem, kde je sice elektřina a televize, ale často nefunguje kanalizace a lidé mají podstatně niţší ţivotní úroveň. To je ale typické pro většinu rozvíjejících se zemí světa, kam Čína stále patří. Kaţdá země je hrdá na své domácí i mezinárodní úspěchy, a ty Čína jistě má. Olympiádu v roce 2008, Expo v roce 2010, prudký kosmický program i modernizaci armády a loďstva. Nedávno se do médií dostal výrok z rozhovoru sinologa a jednoho vysokoškoláka ve vlaku z Pekingu do Xiánu: „Dříve, jak bohatla země, bohatli i obyčejní lidé. Stát lépe přerozděloval. Teď bohatství máme, ale k obyčejným lidem se dostává jenom malá část, bohatství jde na modernizaci armády, na kosmický program a rozvoj strategické infrastruktury, není vidět na lokální úrovni.“ 94

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

95

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

96

[online]. URL: [cit. 2013-11-26].

97

KLÍČ 2. 1b, 2a, 3b, 4b, 5a, 6a 3. 1a, 2a, 3a, 4a, 5b, 6d, 7a, 8a, 9a, 10b, 11a, 12a, 13a, 14a, 15a, 16b, 17b, 18a, 19a, 20b 4. 1c, 2a, 3a, 4a, 5a, 6a, 7b, 8b, 9a, 10a

b) Sunjatsen

c) Čankajšek

a) Mao Ce-tung

b) Deng Xiaoping

a) Hu Jintao

98

5.

b) taoističtí mniši a mniška

a) Chinatown v San Francisku

a) Yao Ming

a) Tibetský duchovní vůdce Dalajláma

b) Konfucius

99

6.

Peking, Brána Náměstí Nebeského míru

Xi án, Terakotová armáda

Noční Hongkong

Provincie Guangxi, hory a řeka Lijiang

Leshan, Velký Buddha

1a, 2a, 3a, 4b, 5d, 6a, 7a, 8c, 9b, 10a 7. 1c, 2c, 3a, 4c, 5c, 6a, 7c, 8b, 9a, 10a 9.

Smaţené rýţové nudle

Sladkokyselé kuře (ryba)

Kotlík

Jarní závitky

Jiaozi (taštičky vařené ve vodě)

Hongshaorou (Tučné vepřové dušené pomalu v sojové omáčce)

100

Křupavá kachna

Dim sum

101

Seznam obrázků: Obrázek 1 – Ukázka čínských platidel .....................................................................................................................4 Obrázek 2 – Ukázky počítání na prstech v Číně ......................................................................................................5 Obrázek 3 – Politická mapa Číny ........................................................................................................................... 12 Obrázek 4 – Zeměpisná mapa Číny ....................................................................................................................... 13 Obrázek 5 – Velká čínská zeď ............................................................................................................................... 14 Obrázek 6 – Poušť Gobi ......................................................................................................................................... 14 Obrázek 7 – Tibet................................................................................................................................................... 15 Obrázek 8 – Jang-c´-ťiang (Changjiang) ................................................................................................................ 15 Obrázek 9 – Sichuan .............................................................................................................................................. 16 Obrázek 10 – Yunnan, rýţové terasy ..................................................................................................................... 16 Obrázek 11 – Guangxi, okolí řeky Lijiang ............................................................................................................. 17 Obrázek 12 – Guangdong, hory Danxia ................................................................................................................. 17 Obrázek 13 – Hongkong, pohled na ostrov Hongkong .......................................................................................... 18 Obrázek 14 – Macao .............................................................................................................................................. 18 Obrázek 15 – Fujian, tradiční obydlí národnosti Hakka ......................................................................................... 19 Obrázek 16 – Suzhou, zahrady............................................................................................................................... 19 Obrázek 17 – Jiangsu, vodní kanály a městečka .................................................................................................... 20 Obrázek 18 – Šanghaj, nábřeţí Bund ..................................................................................................................... 20 Obrázek 19 – Šanghaj, moderní čtvrť Putong ........................................................................................................ 21 Obrázek 20 – Šanghaj, Maglev .............................................................................................................................. 21 Obrázek 21 – Jang-c´-ťiang (Changjiang), Tři soutěsky ........................................................................................ 22 Obrázek 22 – Největší vodní elektrárna na světě ................................................................................................... 22 Obrázek 23 – Dlouhý kanál.................................................................................................................................... 23 Obrázek 24 – Pekingská doprava ve špičce ........................................................................................................... 23 Obrázek 25 – Sunjatsen .......................................................................................................................................... 34 Obrázek 25 – Čankajšek......................................................................................................................................... 34 Obrázek 26 – Mao Ce-tung .................................................................................................................................... 35 Obrázek 27 – Deng Xiaoping ................................................................................................................................. 35 Obrázek 28 – Hu Jintao .......................................................................................................................................... 36 Obrázek 29 – Klášter nefritového Buddhy v Šanghaji ........................................................................................... 39 Obrázek 30 – Lámaistický klášter Yonghegong v Pekingu ................................................................................... 40 Obrázek 31 – Konfuciův chrám v jeho rodišti Qufu .............................................................................................. 40 Obrázek 32 – Taoistický mnich ............................................................................................................................. 41 Obrázek 33 – Taoistický chrám ............................................................................................................................. 41 Obrázek 34 – Čínská mešita ................................................................................................................................... 42 Obrázek 35 – Čínští muslimové ............................................................................................................................. 42 Obrázek 36 – Čínští křesťané ................................................................................................................................. 43 Obrázek 37 – Taoističtí mniši a mniška ................................................................................................................. 44 Obrázek 38 – Chinatown v San Francisku ............................................................................................................. 45 Obrázek 39 – Yao Ming ......................................................................................................................................... 46 Obrázek 40 – Tibetský duchovní vůdce Dalajláma ................................................................................................ 46 102

Obrázek 41 – Konfucius......................................................................................................................................... 47 Obrázek 41 – Peking – olympijský stadion ............................................................................................................ 51 Obrázek 42 – Peking – Zakázané město ................................................................................................................ 51 Obrázek 43 – Peking – Dlouhá čínská zeď ............................................................................................................ 52 Obrázek 44 – Peking – Letní palác ........................................................................................................................ 52 Obrázek 45 – Peking – Chrám Nebes .................................................................................................................... 53 Obrázek 46 – Peking – Mingské hrobky ................................................................................................................ 53 Obrázek 47 – Peking – lamaistický klášter Yonghegong ....................................................................................... 54 Obrázek 48 – Xián – Terakotová armáda Prvního císaře...................................................................................... 55 Obrázek 49 – Sichuan – Velký Buddha v Leshanu ................................................................................................ 55 Obrázek 50 – Sichuan – buddhistický komplex v Dazu ......................................................................................... 56 Obrázek 51 – Longmen – buddhistický komplex .................................................................................................. 56 Obrázek 52 – Datong, buddhistický komplex Yungang ........................................................................................ 57 Obrázek 53 – Provincie Yunnan – město Lijiang .................................................................................................. 57 Obrázek 54 – Soutěska Skákajícího tygra .............................................................................................................. 58 Obrázek 55 – Provincie Yunnan – Kamenný les.................................................................................................... 59 Obrázek 56 – Yunnan – jezero Erhu Dali .............................................................................................................. 59 Obrázek 57 – Guangxi, řeka Lijiang ...................................................................................................................... 60 Obrázek 58 – Guangxi, krajina v okolí řeky Lijiang .............................................................................................. 60 Obrázek 59 – Šanghaj – čtvrť Putong .................................................................................................................... 61 Obrázek 60 – Suzhou, zahrady............................................................................................................................... 61 Obrázek 61 – Peking, Brána Náměstí .................................................................................................................... 62 Obrázek 62 – Xi án, Terakotová armáda .............................................................................................................. 62 Obrázek 63 – Leshan, Velký Buddha..................................................................................................................... 62 Obrázek 64 – Noční Hongkong .............................................................................................................................. 63 Obrázek 65 – Hory a řeka Lijiang .......................................................................................................................... 63 Obrázek 66 – Suzhou, rychlovlak čínské výroby ................................................................................................... 68 Obrázek 67 – Metro v Číně .................................................................................................................................... 69 Obrázek 68 – Jiţní Čína, vodní buvol .................................................................................................................... 69 Obrázek 69 – Jiţní Čína – přihnojování mladé rýţe .............................................................................................. 70 Obrázek 70 – Pobřeţí – větrné mlýny .................................................................................................................... 71 Obrázek 71 – Oslavy čínského Nového roku ......................................................................................................... 76 Obrázek 72 – Svátek Qingming Jie – čínské Dušičky ........................................................................................... 77 Obrázek 73 – Svátek Qu Yuana, zongzi ................................................................................................................ 77 Obrázek 74 – Svátek Dračích člunů ....................................................................................................................... 78 Obrázek 75 – Svátek Středu podzimu, typické koláčky ......................................................................................... 78 Obrázek 76 – Zaloţení ČLR, oslavy 1. 10. 2006 ................................................................................................... 79 Obrázek 77 – Tradiční čínská svatba ..................................................................................................................... 79 Obrázek 78 – Tradiční čínský pohřeb .................................................................................................................... 80 Obrázek 79 – Hroby na venkově (Taiwan) ............................................................................................................ 80 Obrázek 80 – Hřbitov v Hongkongu ...................................................................................................................... 81 Obrázek 81 – Severočínská slavnostní tabule ........................................................................................................ 84 103

Obrázek 82 – Holoubátka....................................................................................................................................... 84 Obrázek 83 – Jarní závitky plněné zeleninou ......................................................................................................... 85 Obrázek 84 – Pekingská kachna ............................................................................................................................ 85 Obrázek 85 – Mapo toufu ...................................................................................................................................... 86 Obrázek 86 – Sichuanský kotlík ............................................................................................................................ 87 Obrázek 87 – Kuře Gongbao (Kung-pao) .............................................................................................................. 87 Obrázek 88 – Hunanská kuchyně ........................................................................................................................... 88 Obrázek 89 – Dimsum – dianxin............................................................................................................................ 88 Obrázek 90 – Jihočínská kuchyně – kantonská husa .............................................................................................. 89 Obrázek 91 – Fujianská kuchyně ........................................................................................................................... 89 Obrázek 92 – Smaţené rýţové nudle ..................................................................................................................... 90 Obrázek 93 – Sladkokyselé kuře (ryba) ................................................................................................................. 91 Obrázek 94 – Kotlík ............................................................................................................................................... 91 Obrázek 95 – Jarní závitky ..................................................................................................................................... 91 Obrázek 96 – Jiaozi (taštičky vařené ve vodě) ....................................................................................................... 92 Obrázek 97 – Hongshaorou .................................................................................................................................... 92 Obrázek 98 – Křupavá kachna ............................................................................................................................... 92 Obrázek 99 – Dim sum .......................................................................................................................................... 92 Obrázek 100 – Znečištění ţivotního prostředí ....................................................................................................... 95 Obrázek 101 – Znečištění ţivotního prostředí ....................................................................................................... 95 Obrázek 102 – Znečištění ţivotního prostředí ....................................................................................................... 96 Obrázek 103 – Tanky ............................................................................................................................................. 96 Obrázek 104 – Solární panely ................................................................................................................................ 97

104

1 KULTURNÍ SPECIFIKA, OSLOVENÍ, KULTURNÍ FAUX-PAS MANAŽERSKÉ ZVYKLOSTI ZEMĚPIS DĚJEPIS NÁRODNOSTI A NÁBOŽENSTVÍ

Recommend Documents