Stravovací zvyklosti vybrané skupiny populace

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví

Stravovací zvyklosti vybrané skupiny populace Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

MUDr. Kateřina Kapounková, Ph.D.

Přemysl Šimon Speciální edukace bezpečnostních složek

Brno, 2016

Poděkování: Děkuji MUDr. Kateřině Kapounkové za skvělé vedení práce, její čas, rady a připomínky k mé práci.

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Stravovací zvyklosti vybrané skupiny populace“ vypracoval samostatně s použitím literatury a pramenů, které uvádím v seznamu.

V Brně dne 10.12. 2016

.….…………………… Přemysl Šimon

Obsah 1

Teoretická východiska výživy......................................................................... 7

1.1

Výživa člověka a pojem stravovací zvyklosti .......................................... 7

1.1.1

Kvantita (objem) stravy..................................................................... 8

1.1.2

Kvalita (složení) stravy ................................................................... 10

1.1.3

Frekvence stravování ...................................................................... 16

1.2

Specifika výživy v dětském věku ........................................................... 19

1.2.1

Výživová doporučení pro děti ......................................................... 19

1.2.2

Pitný režim dětí ............................................................................... 22

1.2.3

Stravování ve škole ......................................................................... 23

1.3

Psychologické a sociální aspekty stravování .......................................... 25

1.4

Problematika současného stravování ...................................................... 26

1.4.1 1.5 2

3

Shrnutí teoretické části ........................................................................... 28

Empirická část práce ..................................................................................... 29 2.1

Cíle práce ................................................................................................ 29

2.2

Výzkumné otázky ................................................................................... 29

2.3

Úkoly práce ............................................................................................ 29

Metodika práce .............................................................................................. 30 3.1

Popis zkoumaného vzorku, způsob výběru ............................................ 30

3.2

Použité metody ....................................................................................... 30

3.2.1

Charakter dotazníkového šetření ..................................................... 30

3.2.2

BMI (Body mass index) .................................................................. 31

3.3

Organizace práce .................................................................................... 31

3.3.1 4

Obezita ............................................................................................ 26

Časový průběh ................................................................................. 32

Výsledky práce a diskuse .............................................................................. 33 4.1

Prezentace získaných dat, popis dat ....................................................... 34

4.2

Výsledky hodnot BMI u respondentů .................................................... 57

4.2.1

Stravovací zvyklosti probandů, kteří podle měření BMI spadají do

kategorií nadváhy nebo obezity .................................................................... 57 4.3

Diskuse k výzkumným otázkám............................................................. 60

4.3.1

Výzkumná otázka č.1 ...................................................................... 61

4.3.2

Výzkumná otázka č.2: ..................................................................... 62

4.4

Shrnutí praktické části práce .................................................................. 63

4.5

Závěr ....................................................................................................... 63

Seznam použitých zdrojů ...................................................................................... 65

Úvod Domnívám se, že téma, které jsem si zvolil, je v dnešní společnosti velice aktuální, jelikož se stále diskutuje o správném přístupu k stravování dětí a také jsou stále častěji probírány problémy, jako například obezita a jiné patologické jevy u mládeže, k čemuž má nepochybně co k dočinění vedle nedostatku pohybu i nevhodná strava. Další osobní motivace k tématu spočívala v mé trenérské práci s dětmi v kroužku juda, kde se nadváha či obezita některých dětí projevovala jejich zvýšenou námahou při provedení určitých cviků či dokonce úplnou neschopností je provést. Zajímalo mě tedy, nakolik za zhoršený zdravotní stav (kondici) dětí můžou jejich stravovací zvyklosti, potažmo k jakým návykům obecně jsou vedeni rodiči či školou. Hlavním cílem teoretické části mé práce je sběr dosavadních poznatků z oblasti základů lidské výživy, specifikům vybraného vývojového období, stravování v současném školském systému a patologickým jevům špatného stravovánínadváze a obezitě. Poznatky jsem čerpal z odborné literatury. Hlavní cílem praktické části práce je zjištění stravovacích zvyklostí vzorku dětí z vybraných brněnských škol (Zš Chalabalova, Hroznova, Kamínky, Hamry) a u jedinců, kde antropometrické měření zjistilo nadváhu či obezitu, následovalo podrobnější zkoumání jejich stravovacích návyků a možný vztah k jejich zvýšené tělesné hmotnosti. Dále tato část práce obsahuje metodiku práce, podrobně vysvětluje můj postup při zjišťování dat a celkové zhodnocení výsledků.

6

1

Teoretická východiska výživy V této části uvedu základní poznatky z oblasti výživy, nejprve obecné a poté

ty se zaměřením na věkovou skupinu, která je předmětem mé bakalářské práce. Budu se zde věnovat otázkám kvantity, kvality a frekvence stravy, výživovým doporučením pro mou vybranou skupinu populace, charakteristice tohoto vývojového období a jeho nárokům z pohledu výživy.

1.1 Výživa člověka a pojem stravovací zvyklosti Příjem potravy a její vhodné složení je naprosto nezbytným předpokladem pro zachování lidského života. Energie získaná z jídla zabezpečuje správný chod centrálního nervového systému a je stěžejní pro fungování pohybového systému. Tato dvě základní fakta člověk zná již tisíce let. Spolu s nimi hrálo roli jistě také uspokojování chutí, zejména v bohatších vrstvách lidské civilizace. Co si ale lidé do souvislosti nejspíše příliš nedávali, je, že strava je více než jen zdrojem energie, poskytuje také látky potřebné pro plnění stavebních funkcí, ovlivňuje zdraví jedince (jak fyzické tak psychické), vývoj růstu dítěte od narození až do doby dospělosti, její vztah se vznikem a rozvojem různých onemocnění. Že výživa těhotných žen či žen kojících má velký vliv na vývoj plodu/ kojence a další nespočet ostatních vlivů stravy. Strava ovšem zajisté není jediným či nejdůležitějším faktorem ovlivňující kvalitu zdraví a dosahovaný věk, ovlivňují ho také genetické dispozice, životní styl a filozofie, fyzická aktivita a životní prostředí. (Fořt, 2003) V současnosti se rozmáhá trend, kdy se lidé snaží podpořit či zlepšit svůj zdravotní stav a v rámci zdravého životního stylu se zajímají o složení a příjem jejich stravy. Dnes si tedy je i běžná populace vědoma různých aspektů vyplývajících z toho či onoho způsobu stravování. Jistým paradoxem je, že právě v dnešní moderní době existují alternativní směry, které se snaží napodobit právě cestu stravování našich předků. Souvisí to z jisté míry s nedůvěrou k moderním potravinám, ať už kvůli způsobu jejich vypěstování, či pozdějšímu zpracování.

7

Nezměnil se totiž jen náhled člověka na jeho stravu, změnilo se složení stravy samotné. S pokrokem průmyslu a potřebou zasytit rychle rostoucí lidskou masu se na trh dostaly potraviny a výrobky, které jednak v množství živin velmi pokulhávají svým dřívějším předchůdcům, ale také se v nich objevují látky přímo škodlivé a nezdravé, popř. je jejich složení pro tělo špatně využitelné. Příklady můžou být určité konzervanty, barviva, ochucovadla. V přímém vztahu s tímto problémem se přirozeně komplikuje i výživa dětí. Jak bylo zmíněno výše, nadbytek i nedostatek živin z potravy může porušit metabolické procesy, negativně se promítat do vývoje dítěte (Svačina, 2008), u kterého, vzhledem k tomu že má před sebou celý život, je možnost jeho ovlivnění výživou v pozitivním i negativním smyslu ještě větší, než u dospělého. (Frühauf, 2003) Stravovací zvyklosti jsou jevy, které můžeme pozorovat u konkrétního jedince ve vztahu k jeho potravě. Může se jednat o načasování jídel během dne, jejich pravidelnost a počet porcí během dne, složením jídel, chuťové preference konzumenta atd. Tyto zvyklosti ovlivňuje mnoho faktorů, z nichž můžeme vyjmenovat např. dostupnost potravin, osobnost a věk spotřebitele, jeho sociálněgeografické prostředí a finanční situaci, či senzorické vlastnosti stravy. (Müllerová & Matějková, 2002) Důležité základní aspekty stravy jsou její kvantita, kvalita a frekvence. V následujících podkapitolách se těmito dvěmi důležitými východisky pro vhodné stravování budu zabývat.

1.1.1 Kvantita (objem) stravy Objem stravy je zjednodušeně množství jídla zkonzumovaného za den, přičemž energii, kterou tělo strávením potravin získá, můžeme měřit v jednotkách KJ nebo Kcal (poměr 4,2 KJ= 1Kcal). Při počítání výdeje energie se v některých případech používají jednotky MET (tzv. metabolický ekvivalent). Vztah přijaté energie za den a energie, kterou za stejný den spotřebujeme, vyjadřuje energetická bilance. Pokud se příjem a výdej energie rovnají, nazýváme to energetickou bilancí vyrovnanou, pokud příjem přesahuje výdej, jedná se o bilanci pozitivní, pokud je však příjem naopak menší než výdej, jde o bilanci negativní.

8

Velikost výdeje energie nám determinují složky jako bazální metabolismus, aktivní metabolismus, z menších činitelů pak např. termický vliv stravy. 1.1.1.1 Bazální metabolismus (BM) Je to nejmenší množství energie potřebné k udržení základních životních funkcí a procesů, ve stavu tělesného klidu a při běžné teplotě okolí. Nejsou tam tedy započteny náklady energie na pohyb, stresový faktor atd. Ovlivňuje jej celá řada faktorů, např. u žen ve srovnání s muži je BM nižší, vliv má však dokonce i podnebí, případné horečnaté stavy či infekce… U dětí a sportujících jedinců je energetická potřeba relativně vyšší, protože část přiváděné energie se využívá k výstavbě nových tkání organizmu, resp. k regeneraci. (Bernaciková, Siriški, & Novotný , 2014) Vypočítat jej lze například Harris-Benedictovou rovnicí: BM (ženy) = 655,0955 + (9,5634 × váha v kg) + (1,8496 × výška v cm) - (4,6756 × věk v letech) BM (muži) = 66,473 + (13,7516 × váha v kg) + (5,0033 × výška v cm) - (6,755 × věk v letech) Z publikace (Nevoral, 2003) jsem zjistil, že u dětí činí bazální metabolismus asi 50%, 12% je pak využito pro růst, 24% na fyzickou aktivitu, 8% činí fekální ztráty. Je zde také samozřejmě uvedeno, že další podíly na energetické potřebě dítěte závisí na momentální intenzitě růstu. 1.1.1.2 Aktivní metabolismus Je hodnota bazálního metabolismu vynásobená koeficientem denní aktivity. Tato denní aktivita by měla představovat náročnost např. zaměstnání, které zkoumaný jedinec pravidelně vykonává většinu týdne. Koeficienty se pohybují od 1,1 do 1,9, kdy pro představu koeficient nejmenší bude reprezentovat aktivitu člověka zaměstnaného v kanceláři, kde většinu dne sedí a nevykazuje další přílišnou fyzickou aktivitu. Oproti tomu koeficient 1,9 patří extrémně náročným pracem v těžkých podmínkách, příkladem mohou být slévači kovů či skláři, horníci…

9

Pokud chci zjistit aktivní metabolismus sportovce či člověka věnujícímu se fyzické aktivitě navíc, neměl bych zapomenout na zahrnutí fyzické aktivity do výpočtu. K tomu mi mohou pomoct tabulky, popř. lze spočítat díky měřícím pomůckám jako např. hrudní pás monitorující srdeční aktivitu či metodu nepřímé kalorimetrie, která podrobně zjistí energetický výdej při konkrétní aktivitě, je to však metoda náročnější na zázemí a vybavení. Zdroj : (Do you know your active metabolic rate?) 1.1.1.3 Termický vliv stravy Jedná se o navýšení energetického výdeje v období po jídle, jelikož pro zpracování potravy je potřeba energie. Termický vliv při smíšené stravě zvyšuje hodnotu bazálního energetického výdeje průměrně o 10 %. (Kumstát & Hrazdíra, 2012). Největší vliv na výši termického efektu má složení stravy, zejména proteinová složka stravy, která může 3-4 hodiny po požití zvýšit BM až o 20-40%. (Bužga, 2004) 1.1.2

Kvalita (složení) stravy Pro tělo není důležité jen potřebné množství energie k pokrytí výdeje, ale i

obsah látek nezbytných ke správnému fungování orgánů procesů v těle i na nejmenší úrovni. Jednotlivé látky jsou chemicky definované sloučeniny (počítáme mezi ně sacharidy, proteiny, lipidy, vitamíny, minerály a stopové prvky), které jsou využity jako energie, substráty (esenciální, semiesenciální, neesenciální) nebo jsou využívány pro speciální úkoly (esenciální). (Frühauf, 2003) Složky výživy můžeme rozdělit na makronutrienty a mikronutrienty. 1.1.2.1 Makronutrienty Za makronutrienty označujeme sacharidy, lipidy a proteiny. Někdy je lze nalézt zjednodušeně jako cukry, tuky, bílkoviny. 10

1.1.2.1.1 Sacharidy Jsou důležitou přírodní sloučeninou, základní složkou všech živých organismů a zároveň ve výživě splňují roli převládajícího zdroje energie v naší potravě. Můžeme je rozdělit podle složitosti na monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy, přičemž pozornost budeme věnovat také vláknině. Energetická hodnota sacharidů je 4Kcal/g. Monosacharidy jsou nejjednodušší sacharidy, také „rychlé“ cukry. Jsou obsaženy např. v hroznovém vínu, sladkostech. Mají vysoký glykemický index (v následující podkapitole), což může napomoct ukládání energie v podobě tukových zásob. Oligosacharidy a polysacharidy jsou složitější a také jejich glykemický index je nižší. Jsou obsaženy např. v obilninách, luštěninách. Vláknina je tvořena polysacharidy a rezistentními škroby, odolnými působení enzymů zažívacího traktu. Rozdělím ji podle rozpustnosti na vlákninu rozpustnou a nerozpustnou. Rozpustná vláknina oddaluje vyprazdňování žaludku, snižuje GI potravin, snižuje Ph v tlustém střevě, přispívá ke tvorbě vhodné bakteriální flóry ve střevě, snižuje cholesterol a ošetřuje sliznici střeva. Nerozpustná vláknina zkracuje průchod zažitiny střevem, působí preventivně vůči zácpě, zvyšuje objem a hmotnost výkalů. Nemá vliv na metabolismus a nesnižuje Ph. (Komprda, 2009) Doporučení pro dospělého -18-35 g denně-množství nad 40 g je rizikové, způsobuje nadýmání, ztráty minerálních látek. Prvek prevence vzniku zažívacích obtíží a onemocnění. Současná strava ve vyspělých zemích včetně české republiky, je chudá na vlákninunamísto celozrnných potravin je konzumováno bílé pečivo, chléb, cukrářské výrobky. Rýže je loupaná. (Fořt, 2003)

1.1.2.1.1.1 Glykemický index (GI) Popisuje, jak rychle bude tělem využita glukóza z konkrétní potraviny. Přesněji je GI dán jako plocha pod křivkou glykémií během 2 hodin po konzumaci dané potraviny, vyjádřeno jako procento plochy pod křivkou po konzumaci 11

totožného množství sacharidů ve formě čisté glukózy. GI je vyjádřen číslem, kdy nejvyšší (referenční) hodnota je 100 (čistá glukóza). Na glykemický index má vliv mnoho činitelů, např. díl vlákniny, postup přípravy pokrmu (délka vaření potraviny) atd.. Pro tělo žádoucí jsou spíše potraviny s nižším glykemickým indexem (<65), jelikož nepředstavují zátěž pro organismus v podobě výkyvů hladiny krevního cukru, což může vést ke zvýšenému ukládání tělesného tuku či k diabetu II. typu.

1.1.2.1.2 Bílkoviny Jsou polymerní látky, skládají se z aminokyselin. V našem organismu se podílejí na struktuře orgánů (svaly, šlachy, kosti…), umožňují pohyb, usnadňují či přímo umožňují průběh biochemických reakcí v organismu, některé hormony jsou svou strukturou bílkoviny. Přenášejí nebo skladují různé látky, jako příklad nám poslouží železo, které v krevním oběhu přenáší bílkovina transferin, a je skladováno pomocí feritinu, což je také bílkovina. Jsou to i protilátky-např. součásti imunoglobulinů, chránící náš organismus proti infekci. Bílkoviny hrají svou roli i v systému krevní destiček, bez kterých by hrozilo při sebemenším poranění riziko vykrvácení. Energetická hodnota bílkovin je 4Kcal/g. Aminokyseliny, obsažené v bílkovinách, můžeme dělit na esenciální (naše tělo si je nedokáže samo vyrobit a musí tedy být přijímány potravou) a na neesenciální (tělo si je vyrobit umí). Mezi esenciální patří: isoleucin, leucin, lysin, methionin, fenylalanin, treonin, tryptofan, valin; pro děti i histidin. Mezi neesenciální patří: alanin, asparagin /resp. kyselina asparagová, cystein, glutamin /resp. kyselina glutamová, glycin, prolin /resp. hydroxyprolin, serin, tyrosin, histidin /pouze pro dospělé. (aminokyseliny.muscle.cz/) Dále je lze dělit podle obsahu esenciálních aminokyselin v potravě na plnohodnotné (např. bílkoviny vajec), téměř plnohodnotné (maso) a neplnohodnotné (rostlinné bílkoviny). (Komprda, 2009) Množství bílkovin, které děti denně potřebují,

je závislé na věku, pohlaví i

pohybových aktivit dítěte. Pokud je bílkovin nedostatek, vede to k potížím růstu a 12

vývoje, ale i snížení imunity či zpomalení regenerace po sportovním výkonu. U dětí od 7 do 13 let se doporučuje 0,9 g bílkovin na kg tělesné hmotnoti dítěte, přičemž by pro zdravý vývoj mělo být alespoň 40% přijatých bílkovin (nejlépe 50-70%) živočišného původu (Nevoral, 2003)

1.1.2.1.3 Lipidy Můžeme je dělit na živočišné a rostlinné. Z výživového hlediska jsou nejdůležitějšími částmi lipidů mastné kyseliny. Rozlišujeme je podle:

a) délky uhlíkového řetězce na ty s krátkým řetězcem

(<6 uhlíků), středně dlouhým (6-12 uhlíků), dlouhým (14-20 uhlíků) a velmi dlouhým (20 a více). b) podle stupně nasycení (počet dvojných vazeb v uhlíkatém řetězci) na nasycené (bez dvojné vazby) a nenasycené, nenasycené dále dělíme na ty s jednou dvojnou vazbou, s dvěma dvojnými vazbami a ty s více dvojnými vazbami (polynenasycené) Důležité z hlediska výživy a zdravotního hlediska je rozdělení polynenasycených na řady n-3 a n-6, které jsou všeobecně pro zdraví velmi prospěšné. Pro organismus nebezpečné jsou naopak trans-formy mastných kyselin, které vznikají nejčastěji při dlouhodobé tepelné úpravě (smažení). Můžou iniciovat proces poškozování cévní výstelky, podpořit rozvoj srdečních nemocnění, mít karcinogenní účinek, omezovat funkci některých žláz s vnitřní sekrecí, ukládat se ve formě podkožního tuku. (Nevoral, 2003) Na rozdíl od sacharidů a proteinů mohou být tuky skladovány v neomezeném množství. Energetická hodnota je 9Kcal/g, což je výrazně více než u předešlých živin. Důležitou funkcí tuků je i rozpouštění vitamínů D, E, K a A, které jsou proto nazývané lipofilními, zatímco ostatní vitamíny jsou hydrofilní (rozpustné ve vodě). Podle doporučení z publikace „Výživa v dětském věku“ (Nevoral, 2003) by měly v příjmu tuků převládat tuky rostlinné s důrazem na mastnou kyselinu polyenovou, která je více obsažena zejména v rostlinných olejích a rybách.

13

Složka tuků by měly v jídelníčku zdravého dospělého tvořit cca 30-35 % doporučeného celkového energetického příjmu. U dětí je to, podle věku, 30-40 % – čím mladší děti, tím je potřeba tuků vyšší. (http://vyzivadeti.cz, nedatováno) 1.1.2.2 Mikronutrienty Mezi mikronutrienty řadíme vitamíny, minerální látky a stopové prvky. Tyto látky nepřinášejí organismu energii, která by mohla být dále zpracována a využita.

1.1.2.2.1 Vitamíny Vitamíny jsou látky obsažené ve stravě (organického původu), jež jsou pro život nezbytné, tělo si je ale ovšem samo nevytvoří, proto je musí přijímat ve stravě. Vitamíny ke svému správnému fungování potřebují veškeré tělní systémy a orgány. Nedostatečné množství vitamínů se projeví poruchami funkčnosti lidského těla a komplikacemi zdravotního stavu. Pokud vitamíny chybí dočasně, nazýváme to hypovitaminózou, pokud chybí zcela, jedná se o avitaminózu. Opačný jev, kdy je vitamínu nadbytek, označujeme jako hypervitaminózu. Vitamíny dělíme na ty, jež jsou rozpustné ve vodě, a ty, které se rozpouštějí v tucích. Vitamíny rozpustné v tucích jsou D, E, K, A. Tělo si je dokáže uskladnit na týdny až měsíce. Vitamíny D a K si tělo dokáže syntetizovat samo, u vitamínu D je však pro výrobu potřeba uv záření (slunce). Můžeme se jimi předávkovat. Vitamíny rozpustné ve vodě jsou vitamín C a vitamíny skupiny B: B1, B2, B6, PP, kyselina pantotenová, vitamín B12, kyselina listová, vitamín H (Biotin). Tělo není schopné si těchto vitamínů (krom B12) dělat zásoby, a tak požaduje jejich pravidelný přísun v potravě. Při nadbytečném příjmu se tyto vitamíny vylučují močí. Při úpravě pokrmu vařením se vitamíny uvolňují do vývaru. Předávkování nehrozí. (Fišarová, 2014) Nedostatek v příjmu vitamínů se může projevit několika nespecifickými příznaky – únavou, podrážděností, nechutí k jídlu apod.. Dlouhodobější deficit může způsobit poškození celkového zdr. stavu či přispět k rozvoji chron. onemocnění. 14

Těmto deficitům je

možno předejít konzumací pestré stravy, která obsahuje

čerstvou zeleninu a ovoce, celozrnné výrobky, rybí maso, libová masa a nízkotučné mléčné produkty. (Nevoral, 2003)

1.1.2.2.2 Minerální látky a stopové prvky Přívod většího počtu různých minerálních látek je nezbytný pro vývoj a normální činnost organismu. Minerálie zastávají v těle různé funkce: Jsou součástí kostí a zubů, tělesných tekutin, buněk a enzymů, jsou nezbytné pro uvolňování a využívání energie a pro další biologické procesy. Některé potřebujeme ve větším množství (tzv. makroelementy, denní potřeba nad 100 mg). Sem patří vápník, síra, draslík, sodík a další. Jiné jsou zastoupeny jen v nepatrném množství, přišlo se na ně až později, a jsou nazývány mikroelementy a stopovými prvky (mikroelementy- denní potřeba méně než 100mg, stopové prvky- potřeba v řádu µg). Fluor, zinek, měď, jód, mangan, selen, chrom a molybden. Význam stopových prvků je mimořádný- v naší populaci je předpoklad pro nedostatek jódu, zinku, selenu, nelze vyloučit ani křemík. (Fořt, 2003) V potravě se nevyskytují jako jednotlivé prvky ale spíše komplexy. Vzhledem k jejich biochemickým funkcím na jejich nedostatek lze pohlížet podobně jako na avitaminózu. (Frühauf, 2003) U dětí je významným zejména vápník a fosfor vzhledem k růstu kostí a jejich mineralizaci. Dostatek vápníku a fosforu v dětském věku snižuje výskyt osteoporózy v pozdějším věku. (Nevoral, 2003)

15

Tabulka č. 1 Obsah stopových prvků v potravinách

Potravina

Fe

Maso

+

Vnitřnosti

+játra

Mléko

I*

Zn Cu +

a

Mn

Se Cr Mo

+

+

+

+játra

+

+

+

+

výrobky +žloutek

Vejce

+mořské

Ryby Obiloviny

+

+celá zrna

+celá

+ +

+

+ +

+

zrna Ovoce Zelenina

+ +zelené

+zelené

barvy

barvy

Ořechy

+

Luštěniny

+

+

+

+

+

+

+

+

*-jodovaná sůl Zdroj: Výživa v dětském věku (Nevoral, 2003)

1.1.3

Frekvence stravování

Důležitým faktorem ovlivňující zdraví a vývoj dětí je také frekvence a načasování stravování. Momentálním trendem, který propaguje většina současné odborné literatury, je vysokofrekvenční stravování, většinou v počtu pěti jídel denně- snídaně, přesnídávky, obědu, svačiny a večeře. Důvodem je např. zamezení pocitu hladu a souvisejícího „přejídání se“ při následujícím jídle, které by mohlo vést ke zbytečnému navyšování celkového příjmu energie. V podkapitolách jsem popsal model stravování dětí 5x denně a literaturou doporučované složení jednotlivých jídel.

16

1.1.3.1 Snídaně Začátek školního dne je pro dítě mnohdy stresová záležitost. Brzké vstávání, občas na poslední chvíli, rodičem vynucená konzumace snídaně, spěch, nervozita rodiče nebo dítěte, zaměření pozornosti na jiné činnosti (příprava na vyučování, kontrola úkolů…) Dítě bezprostředně po probuzení nemá ještě chuť na jídlo, jeho žaludek není na složitější přípravu vyladěn, fyziologicky ani psychologicky. „Výživa v děstkém věku“ (Nevoral, 2003) doporučuje tekutiny v podobě neslazeného čaje nebo nízkotučného mléka, k zakousnutí pak netučný bílý jogurt s krajíčkem černého chleba nebo dalamánkem, případně i 50g studeného masa nebo 50g netučného tvarohu. Myšlenku že snídaně je důležitou součástí dne, zejména v období dětského věku, podporují jak výzkumy ze zahraničí, tak české. V USA porovnávali výkonnost dětí, které přicházely do školy pravidelně bez snídaně, se skupinou dětí, které se dostávalo pravidelně americké snídaně. Lačnící děti měly horší výkonnost než děti najedené. 1.1.3.2 Přesnídávka Jako ideální dopolední svačinu vidí jedna strana odborníků ovoce či zeleninu, jelikož obě obsahují vlákninu, která zasytí a zabrání tak pocitům hladu (Nevoral, 2003), zatímco druhá strana doporučuje celozrnnou housku tence potřenou tukem nebo tvarohovou pomazánkou, s plátkem sýra či drůbeží šunky, listem salátu, jablkem či mrkví a nápojem s brčkem. (Fořt, 2003) Výrazný rozdíl v doporučení je způsoben odlišným pohledem na důležitost a skladbu snídaně, která dopolední svačině předchází. Dále se zde nachází zajímavé srovnání doporučeného množství tuku obsaženého v přesnídávce a reálné situaci. Prim. MUDr. Pavel Frühauf, CSc. tvrdí, že by ve svačině měla být přítomna tuková složka 20-30%, v realitě podle výzkumů ale dosahuje až 50%, pak 40% přesnídávky připadá na jednoduché cukry a množství bílkovin je naprosto zanedbatelné.

17

Negativním jevem je přenechání volby svačiny na dítěti formou poskytnutí kapesného, za které by si mělo svačinu samo koupit. Často totiž sklouzne k výběru tučného či sladkého pamlsku, které většinou nenabídnou nic než „prázdné kalorie“ (Fraňková, 2000) 1.1.3.3 Oběd K obědu se doporučuje i sběračka polévky. Kvůli zbytečnému navýšení energie jídla, či zabránění příjmu transmastných kyselin, se však nedoporučuje konzumovat polévky zahuštěné zásmažkou či moukou. Oběd by pak měl obsahovat 100 g netučného masa (nejlépe telecí, kuřecí, krůtu bez kůže, ryby, králíka či zvěřinu), vynecháváme mletá masa a uzeniny pro jejich nadbytečný obsah tuku. Omezené by měly být přílohy typu knedlíků, spíše by se měly konzumovat brambory, rýže, zelenina (upravené teplem či jako salát). Luštěniny jsou vhodné pro obsah některých esenciálních aminokyselin, ale s mírous ohledem na jejich nezanedbatelnou energetickou hodnotu. Vynecháváme sladká jídla. Po obědě s vysokým obsahem sacharidů se totiž zvyšuje ospalost ve srovnání s převahou bílkovin, to se tedy týká jak sladkých jídel, tak těch kde je přílišné množství přílohy. (Simonson, Brožek, & Keys, 1948) (Vránová, 2012) ve svém výzkumu zjistila, že 100% předškoláků ve svých MŠ obědvá, neobědvá 10 % žáků ze ZŠ, 20 % žáků ze středních škol a 30 % studentů na vysoké škole. Maso měli respondenti na jídelníčku většinou 6× týdně, přičemž z 80 % je to maso hovězí nebo vepřové, 20 % kuřecí maso a rybí pokrmy jsou zařazeny 1× v týdnu pouze u 50 % respondentů. Z příloh jsou oblíbené brambory, méně pak rýže a těstoviny. 1.1.3.4 Odpolední svačina Druhá svačina by měla složením odpovídat dopolední, literatura „Výživa v dětském věku“ (Nevoral, 2003) dodává, že její důležitost spočívá k utlumení hladu před večeří. Doporučuje zeleninu, ovoce či jogurt.

18

1.1.3.5 Večeře Její načasování by mělo být minimálně dvě hodiny před ulehnutím. Stejná ustanovení jako u oběda, striktní vynechání uzenin, s výjimkou kuřecí nebo krůtí šunky. Vynecháváme vejce pro jejich nesnadné trávení. (Nevoral, 2003)

1.2 Specifika výživy v dětském věku Výživa v dětském věku má svá specifická kritéria a pravidla, jelikož tělo potřebuje přívod energie a živin tak, aby mohl být zajištěn zdravý adekvátní růst a vývoj. Tyto potřeby jsou podmiňovány jak nabídkou vhodných potravin, tak i výběrem (preferencemi) dítěte. V obou těchto hlediscích je ovlivňováno rodinou, prostředím, vlastními postoji vůči sobě samému. (Nevoral, 2003) Je třeba pamatovat na to, že odpověď na otázku zdravé výživy dítěte nespočívá v podání menší porce obvyklého jídla dospělého jedince. Výživa musí být velmi pestrá, aby zprostředkovala plynulý příjem všech látek. Příjem energie a některých živin (zejména bílkovin, vápníku a železa) musí být vyšší než jejich výdej, kvůli růstu celého organismu a některých orgánů, jakožto i jejich kvantitativních změn. Dítě má také zvýšené nároky na příjem tekutin. (Frühauf, 2003). V podkapitolách zdůrazním zvýšené nároky dětí na konkrétní složky potravy, pitný režim, také roli základní školy ve stravování dětí školního věku. 1.2.1

Výživová doporučení pro děti V této kapitole se budu věnovat výčtu doporučení výživy dětí.

Tabulka č. 2 Optimální podíl živin na energetickém příjmu

Bílkoviny 15% Polysacharidy 45% Cukry 15% Tuky <15%

1/3 nasycené 1/3 polynenasycené

Z toho :

1/3 nenasycené +cholesterol 300mg/den

19

Zdroj: Fyziologie a patologie dětské výživy (Frühauf, 2003) Energie: Školní děti jsou v období pozvolného růstu (6-12 let). Energetickou spotřebu mají jen cca o 200 Kcal vyšší, než děti předškolního věku- celkem tedy asi 2000 Kcal (8340 Kj) (Nevoral, 2003) Sacharidy: Jako zdroj sacharidů se ale nedoporučuje řepný cukr, ale hlavně obilniny, luštěniny, ovoce a zelenina, tedy strava obsahující složené cukry (polysacharidy) s vyšším podílem vlákniny. Dle doporučení WHO by příjem cukru neměl být vyšší než 10%. Tuky: Při čerpání z různých pramenů jsem narazil na zcela odlišné doporučení. Oproti tabulce výše navrhuje následující doporučení vcelku dramatické zvýšení spotřeby tuků u dětí. U předškolního až školního dítěte je doporučováno dosahovat 30-35% tuku ve stravě z celkového energetického příjmu. Pokud je to dlouhodobě méně než 27%, začnou se projevovat klinické změny ve spojitosti s nedostatkem vitamínu A. (Nevoral, 2003) Bílkoviny: U dospělých jedinců by měl činit příjem bílkovin asi 1g/1kg TH, u kojenců a dětí by to ale mělo být dvakrát více, jelikož rostoucí organismus vykazuje podstatně vyšší spotřebu bílkovin (Komprda, 2009) Z celkového příjmu bílkovin by mělo být alespoň 40% bílkovin živočišných, běžně se uvádí optimum 60-70%. Živočišné bílkoviny jsou plnohodnotnější nežli rostlinné. (Nevoral, 2003) Minerály: Strava dítěte musí uhrazovat potřeby vápníku (800-1200 mg) železa (1012mg) jódu (70-150 ug). (Nevoral, 2003) Vláknina: Pro děti se denní doporučená dávka vypočítává tak, že se k věku dítěte přičte 5g. Pro dítě ve věku 7 let tak bude DDD 12g vlákniny/den (Velíšek, 2002) Vhodné zásady rozšiřuje ještě zdroj z (Mann & Truswell, 2007) z USA: -naučit dítě upřednostňovat netučná masa (drůbeže, ryb, alternativ) -naučit jíst širokou škálu ovoce, zeleniny a luštěnin, obilnin (včetně chleba, rýže, těstovin)-zejména celozrných -naučit dítě upřednostňovat čistou vodu před slazenou -omezovat příjem saturovaných tuků a monitorovat denní příjem tuků -konzumování jen omezeného množství cukru či jídel ve kterých je obsažen 20

V následující tabulce jsem přehledně shrnul doporučené potraviny a naopak potraviny nedoporučené, zdroj: (Nevoral, 2003)

Tabulka č. 4 Doporučené potraviny podle „Výživa v dětském věku“

Doporučené potraviny Zelenina čerstvá i mražená Brambory Luštěniny (fazole, čočka, hrách) Ovoce čerstvé nebo upravené bez cukru Celozrnný nebo křehký chléb, dalamánky a další celozrnné pečivo Rýže Maso telecí, kuře nebo krůta bez kůže, králík, zvěřina, ryby Mléčné výrobky netučné Jogurty bez zavařeniny Sýry do 30% tuku Vynechat Bramborové hranolky a chipsy Bílé pečivo Smetanové zákusky, smetanová zmrzlina, smetanové omáčky Kakao Majonézy Tuky (používat jen oleje- olivový, řepkový, sójový, slunečnicový) Masa – vepřové, vnitřnosti, uzeniny, mletá masa Polévky zahuštěné jíškou, smetanou Plnotučné mléko, smetana a výrobky z nich

21

1.2.2

Pitný režim dětí Množství vody v lidském těle závisí na stáří, hmotnosti a pohlaví jedince,

krom toho ještě individuálně kolísá dle momentálního příjmu a výdeje. Průměrně je to 60% hmotnosti u muže, 50% u ženy. U dětí je podíl celkové tělní vody vyšší, například u novorozenců voda může tvořit téměř 80% hmotnosti. Vodu v organismu můžeme rozdělit na vodu v buňkách, kde spolu s rozpuštěnými koloidními látkami a krystaloidy tvoří intracelulární tekutinu, a na vodu mimo buňky, která s rozpuštěnými látkami tvoří tzv. extracelulární tekutinu. Ovlivňuje osmotický tlak a pH vnitřního prostředí. Člověk by měl dodržovat rovnováhu příjmu a výdeje tekutin. (Jebas, 2003) Doporučené denní množství tekutin: Všeobecně platná odpověď neexistuje, jelikož záleží na mnoha faktorech: věk, prostředí, fyzická aktivita, pohlaví, tělesná váha, stravování. Můžeme ovšem narazit na několik způsobů vypočtení jakéhosi „teoretického“ základu: 1) Přepočtení vody na množství přijaté stravy Na každých přijatých 1000 Kcal litr vody, u dětí školního věku o polovinu více. (Fořt, 2003) 2) Bazální spotřeba vody a elektrolytů pro děti s 20 a více kg: 1500 ml + 20 ml na každý kilogram nad 20 kg Sodík 2-4 mmol/100 ml vody Draslík 2-3 mmol/100 ml vody Chloridy 2-4 mmol/100 ml vody (Frühauf, 2003) 3) Podle B. Nejedlého Tabulka č. 3 Potřeba vody podle B. Nejedlého

Věk dítěte ml/kg/den Hmotnost Potřeba v kg

vody v l

5 let

100

18

1,8

8 let

80

25

2

11 let

75

35

2,625

22

Pilo-li by dítě vody méně, nedostatek vody by vedl k hromadění negativně působících produktů metabolických procesů. (Fořt, 2003) Autoři se v tomto tématu naprosto jednohlasně shodují na tom, že by dítě mělo příjímat tekutiny jako neslazený čaj, čistou vodu či neochucenou balenou minerální vodu. Pití přeslazených nápojů by totiž představovalo jen zbytečný příjem „prázdných kalorií“ (tento termín souhrně pojmenovává přijatou energii ze stravy, která však již nenabízí žádné/minimum vitamínů, minerálů atd., příkladem může být bílé pečivo či voda slazená nekvalitním-běžným sirupem). Dále by jednoduché cukry vedly k vyplavení inzulinu a následnému rychlému poklesu hladiny krevního cukru, což může přispívat k vzniku nemocí, obezity, vést k poruše pozornosti a únavě, což je nežádoucí zvláště ve škole. (Nevoral, 2003) (Fořt, 2003) k výše poznamenaným rizikům přidává i tvorbu zubních kazů, ale také přidává poznámky o barvivech, konzervačních látkách a příchutích, vedoucích ke vzniku alergií. Varuje před potencionální škodlivostí umělých sladidel aspartamu, acelsulfamu K, sacharinu i cyklamátu. Přidává varování k nápojům obsahující kofein kvůli jejich návykovosti. Uvádí doporučení, že děti do 12 let by neměly se slazenými limonádami vůbec přijít do styku. Skutečnost je však jiná. Podle průzkumu (Vránová, 2012) mezi oblíbené nápoje dětí patří právě ovocný čaj, kakao a sladké limonády. Středoškoláci a vysokoškoláci preferují konzumaci čaje a minerálních vod.

1.2.3 Stravování ve škole Začátek docházky na základní školu je důležitým zlomovým bodem ve fyzickém i psychickém vývoji. V organizmu dochází k mnoha změnám. Začíná se připravovat na další závažné vývojové procesy, spojené s postupem dospívání. Na organizmus i na psychiku dítěte jsou kladeny nelehké nároky. Mění se celý způsob jeho dosavadního života, dostává se do nové psychologické a sociální situace. Musí zvládnout ohromný nápor nových dojmů, podnětů, požadavků. Rozšiřuje se spektrum osob, dospělých i dětí, se kterými musí komunikovat, spolupracovat, někdy i soutěžit nebo řešit vzájemná nedorozumění či konflikty. Nové zkušenosti, spojené s jídelní situací, mohou kladně i nepříznivě ovlivnit a spoluvytvářet jeho vztahy ke škole, učení, ke spolužákům, i učitelům. Některé 23

negativní zkušenosti spojené s jídlem, mohou narušit spokojenost s vyučovacím procesem, mohou narušit jeho důvěru v učitele a spolužáky, jeho prožívání či dokonce psychické zdraví. V mnohých případech může nevhodná stravovací situace ve škole vést u malých školáků až k výskytům neurotických potíží, i když souvislost s výživou není na první pohled zřetelná. (Fraňková, 2000) 1.2.3.1 Role školy ve výživě Zahájení školní docházky je kritickým obdobím zejména tehdy, je li školní strava zásadně odlišná od způsobu stravování, obvyklého v rodině- komplikace doma, racionální či dokonce alternativní strava (vegetariánství, veganství, makrobiotická strava aj.) Doporučuje se adaptace dítěte na školní stravu pobytem dítěte rok před nástupem do školy ve školce, kde proběhne seznámení s univerzální výživou, která bude dítě nejspíše provázet během základní školní docházky. (Fořt, 2003) Děti, které mají za sebou alespoň jeden rok stravování v mateřské školce, mají přechod na základní školu ulehčen oproti dětem, které přichází z rodiny bez zkušenosti s větším kolektivem. Jsou samostatnější, nestydí se požádat o jídlo či přídavky, používají příbory, nemají problém se stravováním ve větší společnosti. (Fraňková, 2000)

1.2.3.2 Minulost a vliv stravování ve škole Z průzkumů školních jídelen vyplývá, že se v posledních letech skladba jídel zlepšuje. Klesá spotřeba sádla a másla a zvyšuje se příjem rostlinných olejů, stoupá spotřeba rybího a drůbežího masa. Školní jídelna může mít dobrý vliv na utváření výživových zvyklostí dětí. Učí pravidelnosti, rytmičnosti příjmu potravy, důležité pro plynulé doplňování zdrojů energie a životně nezbytných látek. Význam má také rozšiřování zkušeností s jídlem (větší škála chutí a úprav potravin). Napomáhá tomu, aby pak i v dospělosti mohli snáz měnit vlastní stravovací návyky a přijímat nová jídla. (Fraňková, 2000) V letech 1991- 1994 bylo doporučeno snížení spotřeby vepřového a hovězího masa,

24

másla, přeslazených ovocných výrobku, a zvýšení spotřeby luštěnin, drůbeže, mléčných výrobků, chleba, čerstvé zeleniny a ovoce. 1.2.3.3 Spotřební koš Výživové normy pro stravování ve školách jsou ve vyhlášce 107/2005 Sb. o školním stravování uvedeny jako tzv. spotřební koš. Ten obsahuje 10 základních komodit potravin a udává jejich DDD(doporučená denní dávka) v gramech na strávníka a den, zvlášť pro čtyři věkové kategorie. Dodržování tohoto spotřebního koše je pro jídelny závazné a je pravidelně kontrolováno Českou školní inspekcí a hygieniky. Množství jednotlivých potravin je uvedeno ve stavu "jak nakoupeno" a je do něj proto započítán i přirozený odpad při čištění a dalším zpracování. V množství jednotlivých komodit je tolerováno +/- 25 % s výjimkou lipidů a cukru, kde jejich množství představuje maximum, které lze snížit. Poměr spotřeby rostlinných a živočišných tuků má být přibližně 1 : 1, ovšem prospěšně je označeno zvýšení podílu rostlinných tuků. Množství zeleniny, ovoce a luštěnin lze naopak zvýšit nad dané maximum tolerance. Výsledkem spotř. koše má být obstarání nutných živin podle výž. doporučení, a tím i zdravé, pestré a vyvážené stravy.

1.3 Psychologické a sociální aspekty stravování Nesporným faktem je, že většina společenských událostí je svázána s jídlem. I běžný oběd ve školní jídelně je spojený s interakcí mezi spolužáky. Výživa ovlivňuje primárně fyzické zdraví, ale má zároveň silný potenciál podporovat, nebo dokonce umocňovat duševní a sociální pohodu. (Komprda, 2009) Pokud se bavíme o stravování dítěte u rodičů, je jídlo zejména spjato s představou, koncepcí domova. Pomáhá upevňovat pozitivní vazby uvnitř rodiny. Učí se novým pracovním postupů a osvojují si i potřebné hygienické návyky. Všechny tyto činnosti podporují jeho rozumový vývoj a rozšiřují duševní obzor. Rozvíjejí fantazii, tvořivost, pozitivní ladění vyvíjející se osobnosti, přinášejí radost z práce pro druhé. Dítě získává mnoho zkušeností, naučí se novým slovům a pojmům, které přímo nebo i vzdáleně souvisí s výživou. Veškeré zmíněné vlivy stravování se ale uplatňují i na klasickém školním obědě, jen se neovlivňují vztahy strávníků

25

v okruhu rodinném, ale třídním či užší skupinky spolužáků- kamarádů. (Fraňková, 2000)

1.4 Problematika současného stravování Tato kapitola se bude věnovat příčinám zdravotních problémů v souvislosti s výživou a v jejích podkapitolách následně popíšu i konkrétní vyústění nezdravého stylu stravování. Jako jeden z problémů hraje roli tzv. „dietní chaos“- děti často nesnídají, neboť prý nemají čas nebo jim snídaně nechutná, nejsou na ni navyklé. Vzniká stravování bez systému, kolísá frekvence a objem stravy. Oběd ve školní jídelně se vymyká dietnímu stravování. Nejčastěji děti odmítají maso, které je tučné a nekvalitní. Některé děti se tedy v poledne zasytí knedlíky, jiné hladoví a po příchodu domů snědí vše, co najdou doma, jako sušenky, rohlíky a další moučné nebo sladké potraviny. Velkým nešvarem je pití sladkých nápojů – coly a limonád. Nadměrná konzumace večeře a mlsání po ní (sušenky, brambůrky a podobně), většinou při sledování televize. (Nevoral, 2003) Příjem sladkosti je u nás vyšší než odpovídá zdravotním požadavkům, přičemž spotřeba cukrů byla zkoumána ve spojitosti s hyperaktivitou, agresivitou, poruchami pozornosti. Navíc spojením sladkosti s tuky vzniká velmi nevhodná výživová situace, která přispívá ke vzniku nadváhy a obezity.

1.4.1

Obezita Obezita je definována jako překročení ideální tělesné váhy o 120%. Ideální

tělesná váha (dále jen ITV) je: a) váha korespondující s výškovým percentilem b)50. percentil váha/výška Kalkulace procenta ITV: %ITV= aktuální váha/ideální váha x 100 (Frühauf, 2003) U většiny dětí je na vině velký energetický příjem a malý výdej a nekvalitní výživa. Genetické příčiny mohou být ve vrozeném nedostatku leptinu při mutacích jeho genu či genu pro receptory nebo geneticky podmíněné syndromy. Také může být 26

příčina snížená funkce štítné žlázy, léčba kortikoidy, systémové choroby spojené s dlouhodobým pobytem na lůžku. Podle starší teorie tukové buňky zvětšují svůj počet pouze v časném období (hyperplastický typ obezity) a v období dospělosti jen zvětšují svůj objem (hypertrofický typ obezity). Nejhůře se odstraňuje obezita zaviněná v prvních letech života přílišným přísunem sacharidů. (Nevoral, 2003) Významná část dětské populace má zvýšenou hladinu cholesterolu případně i celkových lipidů, v odborné literatuře nacházíme údaje o zvýšeném výskytu obezity dětí, nejvýrazněji ve vyspělých zemích. (Fořt, 2003) Faktem přitom je, že 80% obézních dětí zůstává obézními i v dospělosti. Podle měření děti v roku 2000 v náhodně vybraných školách je od 7 do 11 let obézních 6% chlapců a 5,6 % dívek. Výrazné zvýšení trendu obezity je po celém světě, o to víc ve vyspělých zemích. (Nevoral, 2003) Výživa v dětství dokáže v dospělosti ovlivnit výskyt obezity, výšku krevního tlaku, vznik tumorů. (Frühauf, 2003) Dalšími nebezpečími obezity jsou a) zatížení kosterního a svalového systému (vybočení páteře-skolióza či kyfóza) b) vznik dalších onemocnění jako je např. cukrovka II. typu-na inzulinu nezávislá c) ateroskleróza (degenerativní onemocnění cévní stěny, které může vyústit v infarkt myokardu, cévní mozkovou příhodou či ischemické choroby periferních tepen) d) psychické změny- vylišení se v kolektivu-stáhnutí do ústraní, odmítání se pohybovat. (Nevoral, 2003)

27

1.5 Shrnutí teoretické části V teoretické části jsem shrnul dosavadní poznatky o základech výživy. Věnoval jsem se pohledem na výživu z hlediska kvalitativního i kvantitativního, tedy rozebral důležité pojmy týkající se množství potřebné energie, ale zjistil jsem i důležité komponenty složení výživy, jejich vliv a roli v našem organismu. Popsal jsem pravidla pro pitný režim, konkrétním radám týkajících se doporučených dávek, optimálních poměrů živin, složení denních jídel, to vše s důrazem na smysl pro děti mladšího školního věku. Dotkl jsem se také tématu výživy ve školách, jejich roli ve stravování dětí, státem daných požadavcích týkajících se poskytované školní stravy. Také jsem zmínil psychologické a sociální aspekty školního stravování a nakonec poukázal na problematiku současného stravování obecně a poté rozebral zdravotně rizikový stav často vyplývající z nezdravého stravováníobezitu. Všechny poznatky výše využiji při zjišťování dat a posuzování výsledků výzkumu části praktické.

28

2

Empirická část práce Tato kapitola nám osvětlí průběh empirické části práce. Dozvíme se zde, jaké

jsou cíle a úkoly dotazníkového šetření.

2.1 Cíle práce Cílem mé práce bude zjistit stravovací zvyklosti u dětí ve věku 6-12 let na vybraných školách v Brně.

2.2 Výzkumné otázky Otázka č. 1: Nakolik jsou sladké nápoje oblíbené a konzumované dětmi s nadváhou či obezitou? Otázka č. 2: Jaký je postoj dětí s nadváhou či obezitou ke konzumaci sladkých pamlsků?

2.3 Úkoly práce Mými úkoly pro praktickou část práce budou: sestavení dotazníku, obstarání souhlasu škol a zákonných zástupců s provedením dotazování, rozdání a sběr dotazníků, vyhodnocení odpovědí a vypočítání BMI z udaných hodnot, seznámení s výsledky práce se zákonnými zástupci či školou, pokud mají zájem.

29

3

Metodika práce V kapitolách níže vysvětlím zkoumaný vzorek, způsob výběru, metodu

získávání dat, použitý způsob antropometrického měření a celkový průběh šetření.

3.1 Popis zkoumaného vzorku, způsob výběru Pro účely práce jsem vybral děti mladšího školního věku (1.-5. třída) ze základních škol v Brně, a to ze ZŠ Chalabalova, ZŠ Hroznova, ZŠ Kamínky a ZŠ Hamry. Dotazování se zúčastnilo celkem 50 dětí, z čehož bylo 41 chlapců a 9 dívek. Všechny tyto děti bez výjimky navštěvovaly kroužek přípravky Judo klubu, proto jsou ve vzorku majoritně přítomni chlapci. Tabulka č. 5 Zastoupení chlapců a dívek a věkový rozptyl ve zkoumaném vzorku dětí

Chlapci

Dívky

1. třída

14 (28%) 4 (8%)

2. třída

14 (28%) 1 (2%)

3. třída

5 (10%)

2 (4%)

4. třída

6 (12%)

1 (2%)

5. třída

2 (4%)

1 (2%)

celkem

41 (82%) 9 (18%)

sm. odch.

1,23406

1,640536

3.2 Použité metody Použil jsem metodu dotazníku, výživové anamnézy a antropometrického vyšetření BMI. V následujících dvou podkapitolách tyto metody podrobněji rozeberu a vysvětlím důvody, pro které jsem se je rozhodl vybrat.

3.2.1

Charakter dotazníkového šetření Ke zjištění stavu výživy jsem využil metodu výživové anamnézy ve formě

dotazníku. Použil jsem nestandardizovaný, vlastní dotazník, který sloužil pouze účelům této práce. Dotazník jsem vytvořil tak, aby správné vyplnění podalo požadované množství informací o způsobu stravování zkoumaného vzorku. Zahrnoval jak uzavřené, tak otevřené otázky. Otevřené otázky jsem položil proto, 30

aby respondenti mohli přesně popsat své stravovací návyky- konkrétní konzumované potraviny, či v závěrečné části mohli široce nastínit své preference stravy a naopak stravu pro ně nevyhovující. Celkem obsahoval 16 otázek. Jeho kompletní verzi jsem dodal v příloze (příloha č.1).

3.2.2

BMI (Body mass index) Ke zjištění tělesného stavu respondentů jsem použil měření Body mass

index. BMI je kalkulace sloužící k orientačnímu stanovení celkové nadváhy a obezity. Vzájemně porovnává výšku a hmotnost člověka, výpočet se provádí takto: váha v kilogramech děleno výškou v metrech na druhou. Díky vyplnění kolonek věku, výšky a hmotnosti respondenta jsem jej byl schopen zařadit do příslušného percentilu v tabulce, která vypovídá o zařazení do kategorie tělesně zdravých, podvyživených, s nadváhou či obézních. Vybral jsem si tuto metodu (jež náleží k antropometrickým metodám pod hlavičkou somatických vyšetření) pro její časovou nenáročnost a jednoduchost, neinvazivnost a malé náklady. V pediatrii jsou právě pro tyto vlastnosti nejpoužívanější při zjišťování stavu růstu i výživy. Uplatňuje se jak v nemocniční tak klinické pediatrii, tak při běžných preventivních prohlídkách.. Použil jsem tabulky určující percentil pro děti a mládež. (přílohy č. 2 a 3) (http://www.bezhladoveni.cz, nedatováno), (Nevoral, 2003)

3.3 Organizace práce Dotazníkové šetření probíhalo na čtyřech školách, jejichž souhlas jsem získal, jakožto i souhlas zákonných zástupců dotazovaných dětí. Vyplňování dotazníku se uskutečnilo u dětí doma, jelikož jim zde mohli s vyplňováním pomoci rodiče, v případě, že by děti některé otázce neporozuměly či neznaly přesnou odpověď. Dětem i rodičům bylo po kroužku podrobně vysvětleno, čeho se výzkum týká, k jakým účelům slouží a jak ho mají vyplnit. Z rozdaných 80 dotazníků se vrátilo vyplněných 56, ovšem 6 z nich bylo vyplněno jen částečně a tak jsem je do výsledků nezahrnul. Rovněž jsem rodičům nabídnul možnost sdělení výsledků, čehož se velká část rozhodla využít a tak se po vyhodnocení dat konala další menší schůzka. 31

3.3.1

Časový průběh



1.10.- 30.11.2015: Shromažďování dosavadních poznatků.



2.12.2015 Získání souhlasu vybraných škol, zhotovení dotazníku.



7.-10.12.2015 Konzultace se zákonnými zástupci.



14.-17.12.2015 Rozdání dotazníků.



4.-14.1.2016 Sběr dotazníků.



14.-22.2016 Vyhodnocení dat, zpracování výsledků.



25.-28.1.2016 Schůzka se zákonnými zástupci dotazovaných dětí, sdělení výsledků.

32

4

Výsledky práce a diskuse V následující kapitole zhodnotím výzkum a představím výsledky této části

práce. Zdrojem bude dotazníkové šetření a odpovědi na jednotlivé otázky. Každé otázce se budu věnovat zvlášť. Výsledky dotazníku jsem prezentoval formou slovního vyjádření, tabulek a grafů. U každé jednotlivé hodnocené otázky se navíc nachází diskuse, tedy komentář odborné literatury relevantní k tématu otázky.

33

4.1 Prezentace získaných dat, popis dat V této kapitole rozepíši otázky z dotazníku a odpovědi na ně. Otázka č. 1 u zkoumaného vzorku dětí zjišťovala nejčastější charakter (složení) jejich snídaně. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 6, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.1. Nejčastějším typem snídaně u dotázaných dětí bylo obložené pečivo či neochucené cereálie s mlékem. Takto odpovědělo 58 % dětí. 16% dětí dostává pravidelně na snídani pečivo sladké, 10% snídá často jogurt. Tabulka č. 6 Odpovědi dotázaných dětí na otázku týkající se složení jejich typické snídaně

pečivo, obilninu (rohlík, sendvič, obložený chléb, cereálie neochucené ...) ovoce

29 2

sladké pečivo, popř. sladkost (koblížek, sladké cereálie, sladká tyčinka …)

8

snídám jiné potraviny- napiš jaké: Jogurt a pečivo 3 snídám jiné potraviny- napiš jaké: Jogurt

5

často vůbec nesnídám

3

35 30 25 20 15 10 5 0

29

8 3

2 pečivo, obilninu (rohlík, sendvič, obložený chléb, cereálie neochucené ...)

ovoce

5

3

sladké pečivo, snídám jiné snídám jiné často vůbec popř. sladkost potraviny- napišpotraviny- napiš nesnídám jaké: Jogurt a jaké: Jogurt (koblížek, pečivo sladké cereálie, sladká tyčinka …)

Obrázek č. 1 Graf charakteru typické snídaně u zkoumaného vzorku dětí

34

Děti by měly mít zajištěn rovnoměrný příjem stravy během dne, tedy snídaně by se neměla vynechávat. Žaludek často po probuzení není připraven na hutné a těžké pokrmy, ideálně se tedy jeví pečivo (nejlépe multicereální či dokonce celozrnné) obložené, s plátkem netučné šunky, sýrem, ideálně se zeleninou či ovocem, kvůli obsahu vlákniny, která zasytí na delší dobu, do svačiny. Alternativou mohou být míchaná vajíčka či odtučněný jogurt s pečivem. Nevhodnou snídani představují například sladké cereálie s mlékem, či jen sladké pečivo jako kobliha s marmeládou či croissant s čokoládou, kvůli vysokému glykemickému indexu a souvisejícím rychlým vzestupem hladiny glukózy v krvi. Nevhodné je také odbýt snídani pouze nápojem, pokud dítěti není vyloženě nevolno. Zajímavé je, že více než polovina dotázaných pravidelně snídá formu obloženého chlebu, zatímco 3 děti nesnídají vůbec. Podle (Sofi & Dinu, 2016) je vhodné konzumovat celozrnné pečivo kvůli obsažené vláknině, vitamínu B, minerálním látkám, bioflavonoidům a dalším prospěšným látkám, které jsou obsaženy v tomto pečivu více než v pečivu bílém. Tyto látky krom jiného přispívají k redukci tělesné hmotnosti, snižování LDL(špatného) cholesterolu. Pražský výzkum z roku 1997 uvádí, že 5% dětí bylo bez snídaně, což koresponduje se 6% respondentů z mého výzkumu, ikdyž velikost vzorků obou šetření byla velmi rozdílná. Novodobější a podrobnější české výzkumy uvádějí, že ačkoliv je snídaně nejdůležitější jídlo dne, které by mělo obsahovat 25% denního energetického příjmu, 30% předškolních dětí, 50% dětí ze základních škol a 60% ze středních škol nesnídá vůbec, nebo jen občas, a to jak ve všedních dnech, tak ve volných. Nejoblíbenějším snídaňovým pečivem dětí je pšeničné pečivo- rohlíky a sladké pečivo- loupáčky, koblihy nebo koláče. Na rozdíl od dospělých nemají děti rády celozrnné pečivo. 40% respondentů k snídani ani ostatním jídlům nemají ovoce ani zeleninu, což není dobře, protože přichází o přísun žádoucí vlákniny. (Vránová, 2012) Oproti tomuto výzkumu si můj vzorek dětí vedl lépe, domnívám se, že je to kvůli mému zaměření výhradně na mladší školní věk, kdy na snídaně a svačiny zpravidla více dohlížejí rodiče než u dětí starších. 35

Otázka č. 2 u zkoumaného vzorku dětí zjišťovala, jestli svačí dvakrát či jednou za den, popř. vůbec. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 7, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.2 V 80% procentech případů se u dotazovaného vzorku dětí ukázalo, že dodržují svačinu dopolední i odpolední. U zbývajících 20% se svačí jednou denně. Tabulka č. 7 Počet svačin denně u zkoumaného vzorku dětí

Jednou denně

10

Dvakrát denně

40

Nemám svačiny

0

45

40

40 35 30 25 20 15

10

10 5

0

0 Jednou denně Jednou denně

Dvakrát denně Dvakrát denně

Nemám svačiny Nemám svačiny

Obrázek č. 2 Graf přítomnost svačin u zkoumaného vzorku dětí

Ideální je přítomnost dvou svačin, tedy přesnídávky a odpolední svačiny. Důvodem je zasycení žaludku mezi většími jídly, zažehnání pocitu hladu a zabránění strádání dítěte, které je v intenzivním období růstu tak potřebuje stálou dodávku důležitých živin. (Nevoral, 2003) říká, že je vhodné se stravovat 5x denně a to představuje snídani, svačinu dopolední i odpolední, oběd a večeři. Tím se redukuje množství jídla, které dítě zkonzumuje v jednotlivých porcích a zamezí se tak předpokladu pro

36

vznik tukových zásob z důvodu nárazového přejídání. Jednotlivé porce ovšem musí splňovat i kritérium kvality. Čtyři pětiny dotazovaných svačí dvakrát denně, tedy s ideální frekvencí. Výzkum probíhající po roce 2000 udával, že české děti předškolního věku a děti ze základních škol mívají z 60-80% pravidelně dopolední svačinu. (Vránová, 2012) . Výsledky mého šetření korespondují s vrchní hranicí, tedy 80%. Otázka č. 3 zkoumala nejčastější charakter (složení) svačiny u zkoumaného vzorku dětí. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 8, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.3. Tabulka č. 8 Odpovědi dotazovaných dětí na otázku zabývající se nejčastějším složení svačiny.

Pečivo se šunkou

32(z toho 24 má i zeleninu, 13 sýr a 7 sladké pečivo)

35 30 25 20 15 10 5 0

Jogurt

10(z toho 7 i ovoce)

Sladké pečivo

3

Ovoce

3

Střídavě všechno výše uvedené

2

32

10

Pečivo se šunkou

Jogurt

3

3

2

Sladké pečivo

Ovoce

Střídavě všechno výše uvedené

Obrázek č. 3 Graf složení obvyklé svačiny dotazovaných dětí

Celkem 32 respondentů má na svačinu nejčastěji pečivo se šunkou. Z tohoto celkového počtu z nich: 24 dostává současně porci zeleniny nebo ovoce, 8 mívá krom šunky i sýr a 7 respondentů uvedlo, že ke všemu dostane i sladké pečivo či sladkost. Jedna pětina dotazovaných, tedy 10 respondentů, svačí pravidelně jogurt a 7 z nich má k němu ještě ovoce. 37

Jako svačina je tedy vhodná opět varianta obloženého pečiva, je možné ho zkombinovat opět s ovocem či zeleninou, či dítěti nachystat jen ovoce a zeleninu. Vhodné jsou také oříšky, netučný jogurt nebo kvalitní cereální tyčinka bez zbytečného přidaného cukru a konzervantů a barviv. U obloženého pečiva se vyvarujeme přílišnému množství tuku jako nátěrky, uzeninám. Nevhodné je opět sladké pečivo, listové pečivo, cukrovinky. Je vhodné typy svačin střídat, jednak kvůli pestrosti živin, jednak se opakující stále stejná svačina může zprotivit a dítě ji následně nemusí ve škole konzumovat. Zajímavé je, že v deseti případech se na snídani u dotazovaného vzorku objevují sladkosti či sladké pečivo, 7x z toho jako doplněk k obloženému chlebu a 3x jako samostatné jídlo. Otázka č. 4 se zabývala tím, nakolik jsou děti zvyklé si dávat při obědě polévku. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 9, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.4. Polévku si pravidelně dává společně s hlavním chodem celých 64% respondentů. U 34% dotázaných si polévku dá, jen pokud jim chutná. Pouze jeden respondent (2%) uvedl, že polévku pravidelně vynechává. Tabulka č. 9 Výsledné odpovědi tázaných dětí na otázku týkající se obliby polévky před hlavním chodem u oběda

Vždy

32

Občas, když mi zrovna ta polévka chutná

17

Polévku si nedávám nebo jen velmi málo 1 (max. jednou týdně) 35 30 25 20 15 10 5 0

32

17

1 Vždy

Občas, když mi zrovna ta polévka chutná

Polévku si nedávám nebo jen velmi málo (max. jednou týdně)

Obrázek č. 4 Graf odpovědí dotazovaných dětí na otázku zabývající se jejich oblibou polévek

38

Podání polévky před hlavním obědovým chodem je vhodné. Často nabízí pestrost živin a vitamínů, je-li v ní obsažena zelenina. Pokud není zahuštěna zásmažkou, nemusí být ani energeticky bohatá a tak společně s hlavním chodem neutvoří jakousi „kalorickou bombu“. Její teplota v žaludku napomůže rozpuštění tuků a jejich trávení. Zasytí a hydratuje. Nadpoloviční většina dětí si dá polévku vždy, co vnímám jako pozitivní. Otázka č. 5 se zabývala tím, s jakou oblibou dotazované děti konzumují pokrmy připravené z ryb. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 10, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.5. Porci rybího masa k obědu rádo sní 70% dotázaných, 26% sní alespoň část (rybí maso nepreferují) a 4% nechají porci masa netknutou. Tabulka č. 10 Odpovědi dětí na otázku zabývající se jejich oblibou pokrmů obsahující rybí maso

Rád/a ji sním

35

Ryby rád/a nemám, sním jen trochu

13

Ani se jí nedotknu

2

40

35

35 30 25 20 13

15 10 5

2

0 Rád/a ji sním

Ryby rád/a nemám, Ani se jí nedotknu sním jen trochu Obrázek č. 5 Obliba pokrmů připravených z ryby u zkoumaného vzorku dětí

Rybí maso je pro děti velmi vhodné pro svůj obsah polynenasycených mastných kyselin. Oproti jiným masům se vyznačuje netučností, dobrou stravitelností, přičemž obsah bílkovin je srovnatelný s běžným vepřovým masem. Nevýhodou je vyšší cena a děti mohou vnímat jejich zápach při a po přípravě negativně. Je tedy 39

třeba výběr ryby a její tepelnou úpravu přizpůsobit a dětem tak rybí maso přiblížit. V běžných školních jídelnách se tak ovšem často neděje, a servírují nejlevnější kusy, s nevalnou konzistencí způsobenou nákupem masa v hlubokém zamražení a následnou nevhodnou tepelnou úpravou. 70% respondentů se konzumaci ryby nevyhýbá a rádo ji sní. Podle (Sofi & Dinu, 2016) specifické proteiny, vitamín D a Omega-3 mastné kyseliny, obsažené v rybách, pomáhají zabránit zánětům, onemocněním kardiovaskulárního systému. Otázka č. 6 zjišťovala nejčastější charakter(druh) nápojů, které ve škole pijí. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 11, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.6. 68% dotázaných dětí pije nejčastěji slazený čaj, ochucené mléko, džus či vodu se sirupem, 28% pravidelně dostává k pití vodu kohoutkovou, neslazené minerálky nebo neslazený čaj. Dále 4% uvedly, že často pijí limonády nebo slazené minerální vody. Tabulka č. 11 Nejčastější zdroj tekutin u dotazovaných děti během pobytu ve škole

Sladké pití (slazený čaj, ochucené mléko, 34 džus…) Limonády, slazené minerální vody (fanta, 2 coca cola, kofola...) Čistou

vodu,

neslazené

minerálky

či 14

neslazený čaj Piju něco jiného- napiš co:

0

Ve škole vůbec nepiju

0

40

40 35 30 25 20 15 10 5 0

34

14 2

0

Sladké pití (slazený Limonády, slazené Čistou vodu, Piju něco jinéhočaj, ochucené minerální vody neslazené minerálky napiš co: mléko,džus..) (fanta, coca cola, či neslazený čaj kofola ...)

0 Ve škole vůbec nepiju

Obrázek č. 6 Graf nejčastějšího charakteru nápojů dotazovaných dětí, zatímco jsou ve škole

Doplňování tekutin je nezbytné pro dospělý i dětský organismus. Děti jsou všeobecně pohybově aktivnější a tak je třeba naučit je pravidelnému požití vhodných nápojů a kompenzaci-doplnění tekutin při a po fyzické aktivitě (tělocvik, trénink, pohyb venku s kamarády atd.) V dospělosti je jednou z častých příčin nadváhy a obezity konzumace sladkých nápojů. Ať už jde o přehnané slazení nápojů z domácnosti, jako je čaj, káva, domácí limonády, nebo dokonce slazených minerálních vod a limonád z obchodu, jejich dopad na tvorbu tukových zásob je známý. Tento návyk může mít právě kořeny již v dětství, kdy se dítě či mladý člověk naučí, že nápoj musí mít sladkou chuť, či dokonce barvu… Proč by pak v dospělosti měl pít „jen“ čistou vodu? Proto je třeba vysvětlit dítěti rizika a již dodržovat určité pravidla. Voda se sirupem, slazený čaj, mléko, limonády, džusy, to vše jen podporuje špatný návyk dítěte. Je však jistě možné zařadit sladší variantu nápoje po fyzické aktivitě, či výjimečně jako zpestření jídelníčku, podle rčení „všeho s mírou“. Studie (Tam & spol, 2006) zaznamenala tělesné hodnoty vzorku dětí v roce 1997 a stejných dětí v roce 2002. Ve skupině, kde konzumovaly děti řízeně množství limonád a vody ochucené sirupem, došlo během pěti let mezi měřeními k nárůstu trendu nadváhy či obezity, oproti kontrolní skupině dětí, která sladké nápoje konzumovala v daleko menší míře. (Mrdjenovic & Levitsky, 2003) ve své studii vysledovali jasnou souvislost mezi množstvím dětmi zkonzumovaných sladkých nápojů a zvýšením jejich tělesné váhy oproti kontrolní skupině s nižším příjmem sladkých nápojů.

41

Otázka č. 7 zjišťovala u respondentů dostupnost pamlsků/sladkostí. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 12, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.7. Čtyři pětiny odpovídajících uvedly, že pokud mají chuť na sladké, musí se dovolit u rodičů. Zbývající pětina respondentů si sladkosti mohou doma vzít sami nebo si je sami koupí. Tabulka č. 12 Odpovědi zkoumaného vzorku dětí na otázku týkající se jejich přístupu k pamlskům

Můžu mít kdykoli chci, koupím si je sám za 10 kapesné, nebo si doma sám vezmu Pokud nějakou chci, musím se optat rodičů a 40 ti mi ji buď dají nebo ne 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

40

10

Můžu mít kdykoli chci, koupím si je sám za kapesné, nebo si doma sám vezmu

Pokud nějakou chci, musím se optat rodičů a ti mi ji buď dají nebo ne

Obrázek č. 7 Odpovědí dotazovaných dětí na otázku týkající se jejich přístupu k pamlskům

Je důležité nastavit dětem správný přístup ke sladkostem, cukrovinkám a pamlskům. Jejich sladká chuť je silně návyková a pokud dítěti ponecháme volný přístup k nim, je velmi pravděpodobné, že je bude konzumovat ve značné míře. Vzhledem k tomu, že větší množství jednoduchých cukrů mimo jiné přispívá ke tvorbě tukových zásob, potažmo nadváhy a obezity, je vhodné vysvětlovat dětem, proč jsou pamlsky nevhodné, případně jaké množství a načasování je přijatelné (např. po větším výdaji energie- intenzivní trénink). Pozor je třeba dávat i na obsah barviv, konzervantů a dalších additiv, které mohou negativně působit na lidský organismus. Na trhu existují vhodnější pamlsky, a to i v běžných supermarketech. Příkladem mohou být cereální tyčinky, kdy je možné najít mezi nimi ty, jejichž receptura zbytečná additiva, ztužené tuky apod. 42

neobsahuje. Skvělou alternativou jsou pamlsky vyráběné doma (domácí sušenky, koláčky apod.). Rozhodně není žádoucí “uplácet” dítě sladkostmi, za provedení úkolu či jiné činnosti. Příjem sladkostí dítěte by měl být rodičem monitorován. Toto monitorování funguje v 80% domácností respondentů. Otázka č. 8 se zabývala schopností respondentů rozdělit si balení sladkosti na více porcí a ty pak konzumovat několik dnů. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 13, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.8. 12% respondentů sní vždy celé balení cukrovinek, 26% si porci vždy rozdělí na více dnů, a u 62% se vyskytují oba tyto předchozí jevy, záležíc na momentální chuti. Tabulka č. 13 Odpovědi dotazovaných dětí na otázku zabývající se tím, zda si umí rozdělit pamlsek na více dílů a konzumovat jej v rámci více dnů

Sním vždy celé balení

6

Rozdělím si to a druhou polovinu si dám 13 jindy, třeba další den Záleží na tom, jakou mám chuť, někdy sním 31 vše, ale stává se, že se rozhodnu si část odložit 35 30 25 20 15 10 5 0

31

13 6

Sním vždy celé balení

Rozdělím si to a druhou polovinu Záleží na tom, jakou mám chuť, si dám jindy, třeba další den někdy sním vše, ale stává se, že se rozhodnu si část odložit

Obrázek č. 8 Graf odpovědí dětí na otázku týkající se jejich schopností rozdělit si pamlsek na vice dílů

Schopnost rozdělit si pamlsek na více částí by se měla u dětí podporovat. Běžná balení bonbonů, čokolád a podobných cukrovinek jsou svým energetickým objemem příliš velká na jednu porci. Není to však pro dítě vždy lehké, rozdělit si balení na více částí, a tak je třeba toto rozdělování podpořit jakýmisi pravidly či 43

dokonce zavést jakousi hru (za den jen čokolády řádek, jinak bude tvůj palec tlustý jako z řeznictví párek!). 6 respondentů není schopno si rozdělit balení na více části a sní vždy celou potravinu. Otázka č. 9 se zabývala frekvencí příjmu sladkostí u dotazovaných dětí. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 14, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.9. Celých 44% respondentů uvedlo že konzumují nejakou formu sladkostí každý den, 40% zhruba obden a 16% konzumují sladkost maximálně dvakrát do týdne. Tabulka č. 4 Odpovědi dotazovaných dětí na otázku zabývající se jejich frekvencí příjmu sladkostí

Každý den

22

Obden

20

Výjimečně (max. dvakrát do týdne)

8

25 22 20 20

15

10

8

5

0 Každý den

Obden

Výjimečně (max. dvakrát do týdne)

Obrázek č. 9 Graf odpovědí respondentů na otázku týkající se frekvence příjmu sladkostí

Frekvence příjmu sladkosti během týdne je důležitý ukazatel, pokud je příliš vysoká (sladkost každý den, navíc třeba celé balení), opět podporuje tvorbu tukových zásob a vytváří nevhodný návyk do dalšího života. Téměř polovina respondentů konzumuje sladkosti každý den, což nevidím jako pozitivum. Čínský výzkum (Gao & Xian, 2006) poukázal na přílišnou konzumaci sladkých 44

jídel (společně s nedostatkem pohybu, velký energetický příjem, favorizování tučných jídel) jako na spouštěč nadváhy a obezity. Otázka č. 10 u dotazovaných zjišťovala vztah k doplňování tekutin během fyzické zátěže a po ní. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 15, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.10. Během fyzické zátěže a po ní je 68% respondentů zvyklých doplňovat tekutiny, jelikož to pokládají za důležité, 30% dotázaných pije jen, pokud od rodičů dostali něco k pití a jeden respondent (2%) uvedl, že nepije během a po aktivitě vůbec. Tabulka č. 15 Odpovědi dotazovaných dětí na otázku týkající se dostupnosti zdroje tekutin a ochotou dětí pít, během a po fyzickém výkonu.

Mám vždy nachystané pití a piju, protože je to 34 důležité Piju,pokud mi rodiče dali něco k pití

15

Nepiju během něj ani těsně potom, nemám 1 žízeň a vydržím to 40 35 30 25 20 15 10 5 0

34

15 1 Mám vždy nachystané pití Piju,pokud mi rodiče dali Nepiju během něj ani těsně a piju, protože je to něco k pití potom, nemám žízeň a důležité vydržím to

Obrázek č. 10 Graf znázorňující vztah dotazovaných dětí k doplňování tekutin během fyzické zátěže

Pohybová aktivita zvyšuje ztrátu tělesných tekutin pocením a je třeba její ztrátu doplnit. Nejlépe, pokud se jedná o déle trvající zátěž -20 minut a více, je, pokud se tekutiny doplňují už během výkonu a dále pak po jeho skončení. 68% dotazovaných dětí má u sebe vždy přichystané tekutiny a doplňuje je. 30% dotazovaných pije jen, pokud mu rodiče pití nachystali.

45

Otázka č. 11 se zabývala charakterem (složením) typické večeře u dotazovaného vzorku dětí. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 16, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.11. Z celkového počtu dotázaných 62% dětí večeří pravidelně jídlo lehčího charakteru, podobnému složení snídaně, dalších 36% večeří jídlo složitější, srovnatelného s obědem, 1 respondent (2%) nevečeří vůbec. Tabulka č. 16 Odpovědi dotazovaných dětí na otázku zkoumající charakter jejich typické večeře

Se podobá množstvím a složením mému 18 obědu, je to tedy teplé jídlo obsahující přílohu Se podobá množstvím a složením spíše mé 31 snídani, je tedy spíše lehčí Nevečeřím

1

35

31

30 25 20

18

15 10 5

1

0 Se podobá množstvím a Se podobá množstvím a složením mému obědu, je to složením spíše mé snídani, je tedy teplé jídlo obsahující tedy spíše lehčí přílohu

Nevečeřím

Obrázek č. 11 Graf charakteru večerního jídla u dotazovaného vzorku dětí

Poslední jídlo dne- večeře- s sebou nese určité charakteristické požadavky. Pokud se zaměříme na její složení, jeví se jako vhodné udělat večeři z lehce stravitelných složek, např. luštěniny by během trávení mohly narušit kvalitu spánku. Rovněž je nevhodné konzumovat velké množství energie, jelikož večer typicky již nečeká dětského strávníka přílišná pohybová činnost, na kterou by přebytečnou energii z večeře použil, a tak by se mohla uložit ve formě tuků. V tomto vztahu jsou nežádoucí také různé cukrovinky či pamlsky na večer, např. 46

obecně známá kombinace „konzumace smažených lupínků a sledování TV“. Otázka č. 12 u respondentů zjišťovala, v jakém čase běžně konzumují večeři. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 17, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.12. Své poslední jídlo dne sní 10% dotázaných dětí do šesté hodiny večerní, do sedmé hodiny se dale navečeří 46% dotázaných, do osmi hodin večeři zkonzumuje 28 % dotázaných a 16 % respondentů občas jí i po osmé hodině večerní. Tabulka č. 17 Odpovědi respondentů na otázku, kdy běžně jí své poslední jídlo dne

Do šesté hodiny večerní

5

Do sedmé hodiny večerní

23

Do osmé hodiny večerní

14

Občas sním i něco po osmé hodině večer

8

23

25 20

14

15

8

10 5 5 0 Do šesté hodiny večerní

Do sedmé hodiny večerní

Do osmé hodiny večerní

Občas sním i něco po osmé hodině večer

Obrázek č. 12 Graf odpovědí dotazovaných dětí na otázku, kdy běžně jí své poslední jídlo dne

Složení večeře je důležité společně s načasováním. Co se toho týče, poslední jídlo by mělo předcházet ulehnutí do postele minimálně jednu hodinu! Optimálně však dvě. Děti mladšího školního věku jsou ukládány ke spánku kolem osmé, maximálně deváté hodiny, což činí ideálním časem večeře šestou až sedmou hodinu večerní. Kratší rozestup mezi konzumací večeře a ulehnutím může způsobit špatné usínání, trávící potíže, pocity těžkosti a může poškodit kvalitu spánku.44% respondentů jí po sedmé hodně večerní, což podle mě za předpokladu, že chodí spát relativně brzy, není ideální. 47

Otázka č. 13 zjišťovala, nakolik jsou dotazovaní ve školní jídelně spokojení s oběděm, co se velikosti porce týče. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 18, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.13. Standardní porce oběda je plně dostačující pro 68% dotázaných, pro 20% je příliš velká a pravidelně ji nekonzumují celou, pro 10% je naopak nedostačující a pravidelně si chodí přidávat. 1 respondent neobědvá ve škole. Tabulka č. 18 Odpovědi respondentů na téma akurátnosti porce jejich školního obědu

Je pro mě moc velká, nesním ji

10

Je akorát, sním ji celou a stačí mi

34

Je to pro mě málo, často si chodím přidat

5

Neobvědvám ve škole

1

40 34

35 30 25 20 15 10 10

5 5

1

0 Je pro mě moc velká, nesním ji

Je akorát, sním ji Je to pro mě málo, Neobvědvám ve celou a stačí mi často si chodím škole přidat

Obrázek č. 13 Graf odpovědí respondentů na téma akurátnosti porce školního obědu

Velikost porce oběda a složení potravin je vztažena ke „spotřebnímu koši“, který udává gramáž složek, které by měl strávník průměrně za měsíc dostat ve formě podávaného jídla. Každá školní jídelna pak musí dodržet tyto státem dané hodnoty, a zároveň se řídit svým rozpočtem. Výsledná průměrná porce a složení potravin se tak můžou v různých školách lišit. Téměř 70% respondentům školní porce zcela dostačuje.

48

Otázka č. 14 se zabývala tím, kolik porcí ovoce dotazované děti během týdne sní. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 19, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.14. 46% dotazovaných mívá jednu porci ovoce každý den, 24% mívá dvě až tři porce ovoce každý den, 16% mívá jednu porci ovoce třikrát do týdne, 10% maximálně pětkrát do týdne. Ovoce mají méně než 3x do týdne či dokonce vůbec 2% respondentů. Tabulka č. 19 Odpovědi dotazovaných dětí na otázku "Kolik sníš denně ovoce?"

Každý den 2-3 kusy

12

Každý den jeden kus

23

Max 5x do týdne

5

3x do týdne

8

Ještě méně nebo vůbec

2

25

23

20 15

12 8

10 5 5

2

0 Každý den 2-3 Každý den kusy jeden kus

Max 5x do týdne

3x do týdne

Ještě méně nebo vůbec

Obrázek č. 14 Graf odpovědí dotazovaných dětí na otázku "Kolik sníš denně ovoce?"

Podle studií zmíněných v článku (Sofi & Dinu, 2016) má zvýšený příjem ovoce pozitivní vliv na snížení rizikových faktorů jako vysoký krevní tlak, množství tělesného tuku, nadváha a další. (Fraňková, 2000) uvádí, že v roce 1982 zjistily Komárková a Krejčí, že v období během kterého probíhalo šetření, až 40% dětí nejedlo po celý týden žádné ovoce. Oproti těmto výzkumům z 90. let se na mém vzorku ukázalo, že konzumace ovoce vzrostla. Velikost vzorků je sice diametrálně odlišná, i tak lze ale hovořit o jasné změně k lepšímu v prospěch dnešní doby, kdy je ovoce (i exotické) běžně dostupné po celý rok. 49

Otázka č. 15 se zabývala tím, kolik porcí zeleniny dotazované děti během týdne sní. Možnosti odpovědí na tuto otázku, společně s počtem odpovědí dětí, jsou prezentovány v tabulce č. 20, formou grafu jsou pak výsledky znázorněny v obrázku č.15. 30% respondentů mívá každý den 2-3 porce zeleniny, 28% mívá každý den jeden kus zeleniny, 26% , mívá zeleninu maximálně 5x do týdne, 3x do týdne ji mívá 14 % respondentů, 1 respondent (2%) jí zeleninu ještě méně nebo vůbec. Tabulka č. 20 Odpovědi dotazovaných na otázku "Kolik sníš denně kusů zeleniny?"

Každý den 2-3 kusy

15

Každý den jeden kus

14

Max 5x do týdne

13

3x do týdne

7

Ještě méně nebo vůbec

1

16

15

14

14

13

12 10 7

8 6 4

1

2 0 Každý den 2-3 Každý den jeden kusy kus

Max 5x do týdne

3x do týdne

Ještě méně nebo vůbec

Obrázek č. 15 Graf odpovědí dotazovaných na otázku "Kolik sníš denně kusů zeleniny?"

Zelenině, stejně jako ovoce, by se dítěti mělo dostávat ideálně ve třech porcích za den, kvůli obsahu vitamínů, minerálů a stopových prvků, nemluvě o vláknině. bylo ideální množství kusů zeleniny za den vyšší než u stejné otázky týkající se ovoce, a to o 6% respondentů. (Fraňková, 2000) uvádí, že v roce 1982 zjistily Komárková a Krejčí u 40% svých respondentů docházejících do základní školy, že během týdne nekonzumují žádnou, nebo téměř žádnou (max. 2 porce) zeleninu. Z mých respondentů nekonzumovalo (téměř) žádnou zeleninu 4%, desetinásobně méně. I přes velký rozdíl v reprezentativnosti vzorků, kdy při mém šetření je vzorek na 50

hranici opravdu minimální vypovídací hodnoty, lze soudit na zlepšení situace v oblasti konzumace zeleniny. Otázka č. 16 se dotazovaných dětí ptala na preference konkrétního ovoce ovoce a zeleniny, neoblíbenou zeleninu, preferované teplé jídlo a potraviny, o které pokládají za nezdravé. Otázka byla otevřená a respondenti mohli uvést vícero plodin/potravin. U oblíbeného ovoce mělo nejvíce hlasů respondentů jablko (34 hlasů), následované citrusy (22) a banánem (20). Dále se umístila hruška(11), jahody(10) hroznové víno s 6 hlasy a meloun se 4 hlasy. Tabulka č. 21 Počet hlasů u druhů ovoce v anketě "Oblíbené ovoce" u dotazovaných dětí

Jablko

34

Citrusy (mandarinka, pomeranč)

22

Banán

20

Hruška

11

Jahody

10

Hrozno

6

Meloun

4

40 35 30 25 20 15 10 5 0

34 22

20 11

10

6

4

Obrázek č. 16 Graf počtu hlasů u druhů ovoce v anketě "Oblíbené ovoce" u dotazovaných dětí

51

U dětí vyhrávají jablka, na druhém místě jsou citrusy, těsně následovány banány. Tyto tři jsou zřejmě i nejčastějšími ovocnými svačinami, z důvodu stálé dostupnosti, relativně nízké ceny a skladnosti ovoce. Není potřeba je dávat do zvláštní krabičky, omyjí se či oloupou a jsou připraveny ke konzumaci, naopak u jahod, hrozna či melounu je zvláštní krabička potřeba. U oblíbené zeleniny měla nejvíce hlasů respondentů mrkev (24 hlasů), následovaná okurkou (23) a rajčetem (22). Dále se umístila paprika (15), salát (6) a shodně se umístil soubor zeleniny ředkev, kedlubna, květák a luštěniny, vše s 5 hlasy. Tabulka č. 22 Počet hlasů u druhů zeleniny v anketě "Oblíbená zelenina" u dotazovaných dětí

30 25 20 15 10 5 0

Mrkev

24

Okurka

23

Rajče

22

Paprika

15

Salát

6

Ředkev, kedlubna, květák, luštěniny

5

24

23

22 15

Mrkev

Okurka

Rajče

Paprika

6

5

Salát

Ředkev, kedlubna, květák, luštěniny

Obrázek č. 17 Graf počtu hlasů u druhů zeleniny v anketě "Oblíbená zelenina" u dotazovaných dětí

Mrkev na prvním místě by nemusela být až takovým překvapením, zejména kvůli její sladké chuti, ovšem okurka a rajčata na dalších příčkách mě malinko zaskočily, pro svou méně výraznou chuť díky velkému obsahu vody..Společně s paprikou ale často tvoří zeleninové přílohy či jsou obsaženy v obloženém pečivu, a tak si svá místa nejspíše získaly díky známosti U neoblíbené zeleniny měla nejvíce hlasů respondentů kapusta (8 hlasů), následovaná brokolicí (5) a cuketou (5). Dále se umístila rajčata(4), a soubor 52

paprika, okurka, květák a špenát, vše s 3 hlasy. Tabulka č. 23 Počet hlasů u druhů zeleniny v anketě "Neoblíbená zelenina" u dotazovaných dětí

Kapusta

8

Brokolice

5

Cuketa

5

Rajčata

4

Paprika, okurka, květák, špenát

3

9 8 8

7 6 5

5

4

5 4

3

3

2 1 0 Kapusta

Brokolice

Cuketa

Rajčata

Paprika, okurka, květák, špenát Obrázek č. 18 Graf počtu hlasů u druhů zeleniny v anketě "Neoblíbená zelenina" u dotazovaných dětí

U neoblíbené zeleniny “vyhrály” plodiny, které mají velmi charakteristickou chuť a vůni už při přípravě.

U oblíbeného teplého jídla měla nejvíce hlasů respondentů svíčková (13 hlasů), zároveň se smaženým řízkem a bramborami (také 13), dále bylo oblíbené jídlo těstovinového charakteru (11). Pak se umístila rajská omáčka s knedlíkem či těstovinou (8), kuře s rýží či omáčkou (8), obecně polévka se 6 hlasy, rybí pokrm či pokrm s plody moře dostal 4 hlasy a poslední za zmínku hodné bylo rizoto s 3 hlasy.

53

Tabulka č. 24 Počet hlasů teplých jídel v anketě "Oblíbené teplé jídlo" u dotazovaných dětí

Svíčková na smetaně

13

Smažený řízek s bramborami/kaší

13

Těstoviny

11

Rajská omáčka s knedlíkem, těstovinou

8

Kuře s rýží a omáčkou

8

Obecně polévka

6

Pokrm s rybím masem či plody moře

4

Rizoto

3

14 12 10

13

13 11

8 6

8

8 6

4

4

2

3

0

Obrázek č. 19 Graf počtu hlasů u teplých jídel v anketě "Oblíbené teplé jídlo" u dotazovaných dětí

Dvě horní příčky obsadily klasická česká jídla, z toho jedna, u které se většinou jako příloha podává bílý knedlík a druhá jež obsahuje smažený řízek v trojobalu. Ani jedno z nich není synonymem pro zdravé jídlo, ovšem pokud je její výskyt na talíři sporadický, negativně se nejspíše neprojeví. Dětem dále chutnají těstoviny, doufejme že důvodem není časté servírování s kečupem, jež má velký obsah jednoduchých cukrů. Dále jídlo opět s knedlíkem jako přílohou, pak ovšem zaznamenala úspěch klasická kombinace ze školní jídelny a to pečené kuře s rýží, které, za předpokladu že omáčka není nevhodně zahuštěná, je vcelku nutričně nezávadná. V anketě: “Jídlo, o kterém si myslím, že je nezdravé a neměl bych ho jíst” se na předních příčkách umístily smažené brambůrky (17 hlasů), sladkosti obecně (15), bonbony (12), hranolky a čokoláda s 10 hlasy, jídlo z fastfoodu (7), pak soubor 54

uzeniny, Coca-cola jako nápoj a smažené pokrmy obecně- vše se 6 hlasy. Dále s počtem hlasů 5 nebo menším na seznamu odpovědí figurovaly sladké nápoje obecně, Kofola, lízátka, dvakrát bylo dotázanými dětmi zmíněno i příliš tučné a slané jídlo, take majonéza a kečup. Tabulka č. 25 Počet hlasů v anketě "Jídlo, o kterém si myslím, že je nezdravé a neměl bych ho jíst:" u dotazovaných dětí

Chipsy, brambůrky

17

Hranolky

10

Fast food

7

Uzeniny

6

Smažené pokrmy

6

Bonbony

12

Lízátka

4

Sladkosti obecně

15

Čokoláda

10

Coca-cola

6

Kofola

2

Sladké nápoje obecně

5

Příliš tučná a slaná jídla

2

Majonéza, kečup

2

18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

17 15 12 10

10 7

6

6

6 4

5 2

1

2

2

Obrázek č. 20 Graf počtu hlasů v anketě "Jídlo, o kterém si myslím, že je nezdravé a neměl bych ho jíst:" u dotazovaných dětí

55

Pojem nezdravé jídlo není žákům prvního stupně neznámý. Ani jednou neuvedly potravinu nebo nápoj neutrální či dokonce vhodný (ve vztahu ke zdravé výživě), ovšem často se nedokázaly zaměřit na více druhů nevhodných potravin zároveň. Tak většinou vládla kombinace např.: „hranolky, chipsy, smažené jídlo“ či „sladkosti, čokoláda, bonbony.“ Málo kdo si uvědomoval a shrnul komplexně, například „smažené jídlo, příliš tučná jídla, sladkosti a sladké nápoje“. Veskrze jsou si ale vědomi nevhodnosti některých pokrmů a nápojů. (Payab, a další, 2015) na souboru téměř 15000 dětí a adolescentů dokázal spojitost zvýšení rizika obezity s konzumováním 1. stravy „fast food“ 2. slaných pamlsků 3. sladkostí. 4. sladkých nápojů.

56

4.2 Výsledky hodnot BMI u respondentů Výsledky jsou tyto: Z 50 dotazovaných: je jeden respondent (2%) zařazen v kategorii podvýživa. je 38 (76%)respondentů v kategorii akurátní. je 5(10%) respondentů v kategorii nadváha. je 6(12%) respondentů v kategorii obezita. Pro podrobný přehled těchto hodnot hledejte v sekci příloh přílohu č. 4 a 5, kde můžete najít konkrétnější informace k respondentům ve vztahu k BMI (pohlaví, věk atd.)

4.2.1

Stravovací zvyklosti probandů, kteří podle měření BMI spadají do kategorií nadváhy nebo obezity Probandi č.12, 20, 23, 38 a 39 byli v rámci BMI zařazeni do kategorie nadváhy. Č. 12 pravidelně snídá obložené pečivo, dodržuje dvě svačiny denně a jako typickou svačinu uvádí ovoce a sladké pečivo, nemá v oblibě polévky ani rybí pokrmy. Pije nejčastěji slazené nápoje (čaj, džus, voda se sirupem…). Pokud si dává sladkost, rozděluje ji na více dílů a konzumuje ji více dní, sladkost dostává obden. Dodržuje na pitný režim. Večeřívá jídlo lehčího charakteru a v rozumném čase (do 6. hodiny večerní). Porce ve školní jídelně je pro něj příliš velká a pravidelně nechává zbytky. Ovoce a zeleniny konzumuje denně jeden kus. Co se týče preferencí zeleniny a ovoce, oproti ostatním respondentům neuvedl takřka žádné příklady (kiwi, kedlubna). U preferencí teplých jídel ale naopak hojně vybral českou kuchyni a sladká jídla. Č. 20 snídá pravidelně sladké cereálie, dodržuje přesnídávku i odpolední svačinu, dává si vždy polévku a rybím pokrmům se nevyhýbá. Nejčastěji pije sladké pití (voda se sirupem) a dodržuje pitný režim. Večeří jídla lehčího charakteru a do sedmé hodiny večerní. Porce ve školní jídelně je pro něj

57

akurátní. Ovoce téměř nejí, zeleninu každý den 2-3 kusy. Uvedl, že má v oblibě mnoho druhů zeleniny, na úkor ovoce. Preferuje smažená jídla. Č. 23 snídá obložené pečivo, svačí dvakrát denně. Typická svačina znovu obložené pečivo nebo sladké pečivo. Polévku si dává při obědě pravidelně, rybí pokrmy nepreferuje, nechává zbytky. Pije sladké nápoje (čaj, džus, voda se sirupem). U sladkostí uvedl, že si je může vzít nebo koupit kdykoli sám, sní vždy celé balení a sladkost má takto každý den. Dodržuje pitný režim. Večeří lehčí jídla, do sedmé hodiny večerní. Porce ve školní jídelně je pro něj akurátní. Ovoce i zeleninu mívá maximálně v počtu 3 porcí za týden. Preference zeleniny i ovoce pokulhávají za průměrem dotazovaných, preferuje tučná a sladká jídla. V poslední části otázky č. 16 neprokázal přílišné povědomí o nezdravých potravinách (pouze bonbony) Č. 38 snídává pravidelně pouze sladký nápoj (kakao) či ovoce. Dodržuje přesnídávky i odpolední svačiny, jako typická svačina se u něj objevuje obložené pečivo a ovoce. Polévku i rybí pokrm si rád dá. Nejčastěji pije džus nebo vodu se sirupem. Sladkost může mít kdykoli chce, dovoluje si ji každý den, občas je schopný si balení rozdělit na více porcí a více dnů. Sám nedodržuje pitný režim. Večeří jídla lehčího typu, do osmé hodiny večerní. Porce ve školní jídelně mu vystačí. Ovoce mívá porci každý den, zeleninu max. 5x do týdne. V preferencích uvedl pestrou zásobu ovoce a zeleniny, u teplých jídel převážně masové pokrmy české kuchyně, smažené. V jídlech, o kterých si myslí, že jsou nezdravé, uvedl hranolky a smažená jídla. Č. 39 snídává nejčastěji sladké pečivo, svačí dvakrát denně nejčastěji ovoce. Polévku si pravidelně nedává, rybí pokrmy mu nevadí. Pije sladké nápoje. O sladkost se musí dovolit rodičům, ale uvádí, že ji má každý den a sní vždy celé balení. Sám nedodržuje pitný režim. Večeří jídla podobající se složením obědu, do sedmé hodiny večerní. Porce školního oběda mu stačí. Ovoce jí hojně, 2-3 kusy denně, zeleninu méně, každý den jeden kus. Oblíbená česká kuchyň, v povědomí o nezdravých potravinách uvedl jen sladkosti.

58

Probandi č. 8, 16, 18, 33, 35 a 49 byli v rámci BMI zařazeni do kategorie obezity. Č. 8 snídá nejčastěji obložené pečivo, svačí 2x denně, jako typickou svačinu uvedl pečivo, ovoce, jogurt, cereálie. Polévku i rybí pokrm si rád dá. Pije neslazené nápoje. Sladkost mu musí povolit rodiče, má ji obden a sní vždy celé balení. Dodržuje pitný režim. Večeří složitější jídla podobná obědu, do osmé hodiny večerní. Porce ve školní jídelně mu stačí. Ovoce mívá každý den 2-3 kusy, zeleninu max. 3 do týdne. Veškerou zeleninu krom mrkve nesnáší, jak uvedl v otázce č.16. Preferuje polévky, hlavní jídla omáčkovitého charakteru, česká kuchyně. Jako nezdravé uvedl tučná jídla obecně. Č. 16 snídá nejčastěji sladké pečivo, svačí dvakrát denně a to ovoce, polévku jí pravidelně a i rybí pokrm si dá rád. Pije sladké pití. Sladkost mívá každý den, musí se dovolit rodičů, podle chuti je schopný si ji rozdělit na více dnů. Dodržuje pitný režim. Večeři mívá lehčího charakteru, do šesté hodiny večerní. Porce ve školní jídelně je pro něj akorát. Z ovoce i zeleniny mívá každý den 2-3 kusy. Preferuje teplá jídla těstovinového charakteru. Jako nezdravé uvedl uzeniny a sladkosti. Č. 18 snídá nejčastěji obložené pečivo, svačí dvakrát denně, nejčastěji znovu obložené pečivo. Polévce ani rybám se nevyhýbá. Pije sladké pití. Sladkost má obden, musí se zeptat rodičů, občas si ji rozdělí na více porcí. Sám nedodržuje pitný režim. Večeří jídlo lehčího charakteru, do 6. hodiny večerní. Z ovoce i zeleniny mívá denně jeden kus. Má rád jídla těstovinového charakteru. V nezdravých jídlech uvedl sladké, tučné potraviny obecně, a majonézu. Č. 33 snídává ovoce, ječnou kaši či celozrnné obložené pečivo. Svačí dvakrát denně, typ svačiny se střídá od celozrnného pečiva mléčných výrobků, ovoce až po sladké pečivo. Polévku si dá občas, s rybím pokrmem nemá problém. K pití mívá jak čistou vodu, pravidelně i slazené mléko tak i vodu se sirupem. O sladkost se musí dovolit rodičům, občas je schopný si ji rozdělit na více porcí a mívá ji maximálně dva dny v týdnu. Dodržuje pitný režim. Večeří jídla lehčího charakteru, do šesté hodiny večerní. Porce ve školní jídelně je pro něj akorát. Ovoce mívá 2-3 kusy denně, zeleninu jednou do dne. Uvedl, 59

že nemá neoblíbené ovoce ani zeleninu a jí vše. Oblíbené jídlo maso s rýží. V nezdravých pokrmech uvedl pouze potraviny sladkého charakteru. Č. 35 snídává nejčastěji sladké pečivo, svačí dvakrát denně, ke svačinám má obložené pečivo nebo ovoce. Polévku má rád, ryby ne, ale dokáže sníst celou porci i rybího pokrmu. Pije vodu se sirupem. Sladkosti má maximálně 2 do týdne, s dovolením rodičů, občas je schopný si rozdělit do více porcí. Dbá na pitný režim. Večeří jídla lehčího charakteru. Večeří pozdě, občas i po osmé hodině večerní. Porce ve školní jídelně mu stačí. Od ovoce i zeleniny zkonzumuje denně jeden kus. V oblibě má masové pokrmy, smažené. Jako nezdravé uvedl výhradně fastfood (konkrétně pizzu, kebab a hranolky) Č. 49 snídává obložené pečivo, svačí dvakrát denně a to znovu obložené pečivo s máslem. Polévku si dává vždy a s rybím pokrmem nemá problém. Pije sladké pití. Sladkost má každý den, kupuje/bere si ji sama. Občas si ji je schopna rozdělit na více porcí. Dodržuje pitný režim. Večeří jídla lehčího charakteru, nejpozději do sedmé hodiny večerní. Porce ve školní jídelně je pro ni akorát. Co se týče ovoce, mívá jeden kus denně, u zeleniny max. 5x za týden. Uvedla výhradně teplá omáčkovitá jídla české kuchyně, knedlíky, smažená jídla. U nezdravých uvedla čokoládu a sladkosti obecně, pálivá a slaná a tučná jídla.

4.3 Diskuse k výzkumným otázkám Mnoho vědeckých studií se věnuje vztahu mezi konzumací slazených nápojů či konzumací sladkých/fastfood jídel, a vývojem nadváhy nebo dokonce obezity. Často se monitoruje příjem těchto nápojů a potravin v rámci velkých výzkumných vzorků, ať už v dětském nebo dospělém věku, výzkumy trvají i několik let, kdy se minimálně na začátku a konci tohoto období odebírají pomocí antropometrických měření tělesné hodnoty jedinců. Následně je tedy možné srovnat vliv dlouhodobě konzumované stravy a její dopad na lidské tělo. Takto souvislost konzumace sladkého pití (přesněji limonád a vody ochucené sirupem) a nárůstu tělesné hmotnosti dokázal (Tam & spol, 2006) během svého pětiletého výzkumu na australských dětech (tělesné hodnoty měřeny v 7. a 12. roku života dětí). Na konzumaci sladkého jídla a jeho vliv na tělo se mimo jiné zajímal například (Payab, 60

a další, 2015), na rozsáhlém vzorku 15 tisíc dětí a mladistvých. Taktéž potvrdil trend nárůstu hmotnosti u probandů se zvýšenou konzumací sladkých jídel a pamlsků. Právě na konzumaci sladkých nápojů a sladkostí probandů, které měření zařadilo do kategorií nadváhy a obezity, jsem se zaměřil ve svých výzkumných otázkách.

4.3.1

Výzkumná otázka č.1 Tato otázka zněla: Nakolik jsou sladké nápoje oblíbené a konzumované

dětmi s nadváhou či obezitou? Z jedenácti mnou tázaných probandů s nadváhou či obezitou uvedlo 9(82%), že pijí sladké pití na denní bázi. Jeden (9%) pak pravidelně střídá neslazené a slazené nápoje, a zbývající jeden (9%) uvedl, že pije nejčastěji neslazené pití. Tabulka č. 26 Respondenti vyhodnocení v kategoriích nadváha/obezita a jejich nejčastější zdroj tekutin

Číslo probanda

BMI

percentil

Kategorie

Pije nejčastěji

12

18,14

87.

Nadváha

Slazené nápoje

20

18,11

85.

Nadváha

Slazené nápoje

23

19,2

92.

Nadváha

Slazené nápoje

38

19,9

88.

Nadváha

Slazené nápoje

39

20,36

91.

Nadváha

Slazené nápoje

8

20,48

98.

Obezita

Neslazené nápoje

16

20,05

96.

Obezita

Slazené nápoje

18

19,75

95.

Obezita

Slazené nápoje

33

20,83

96.

Obezita

Střídavě vše

35

21,62

96.

Obezita

Slazené nápoje

49

23.37

98.

Obezita

Slazené nápoje

Domnívám se, že tento výsledek, i na mém malém vzorku, koresponduje s výsledky vědeckých studií ve světovém měřítku.

61

Výzkumná otázka č.2:

4.3.2

Tato otázka zněla: Jaký je postoj dětí s nadváhou či obezitou ke konzumaci sladkých pamlsků? Z jedenácti mnou tázaných probandů s nadváhou či obezitou uvedlo 7(63%), že pravidelně (na denní bázi) svačí či snídají sladkou formou (slazené cereálie, sladké pečivo). Dva (18%) odpověděli, že se u nich sladká jídla vyskytují ale pravidelně se střídají s ostatními typy jídel, zbývající dva probandi uvedli, že sladká jídla nekonzumují nebo jen velmi málo. Co se týče frekvence příjmu dalších sladkostí, z 11 jich 5(45%) uvedlo, že mají další sladkost každý den a další tři (27%) probandi obden. Zbývají tři (27% tvrdí, že mají sladkost 2x za týden nebo méně. Tabulka č. 26 Respondenti vyhodnocení v kategoriích nadváha/obezita a výskyt sladkých jídel v rámci jejich snídaní/svačin a frekvence příjmu dalších sladkostí

Číslo probanda

BMI

percentil

Kategorie Sladká svačina Další sladkost či snídaně

12

18,14

87.

Nadváha

Ano, denně

Obden

20

18,11

85.

Nadváha

Ano, denně

Max. 2x/týden

23

19,2

92.

Nadváha

Ano, denně

Každý den

38

19,9

88.

Nadváha

Ano, denně

Každý den

39

20,36

91.

Nadváha

Ano, denně

Každý den

8

20,48

98.

Obezita

Střídavě vše

Obden

16

20,05

96.

Obezita

Ano, denně

Každý den

18

19,75

95.

Obezita

Ne

Obden

33

20,83

96.

Obezita

Střídavě vše

Max. 2x/týden

35

21,62

96.

Obezita

Ano, denně

Max. 2x/týden

49

23.37

98.

Obezita

Ne

Každý den

Ačkoliv tento výsledek není již tak transparentní jako výsledek konzumace sladkých nápojů, stále lze sledovat vysoký trend spotřeby sladkých jídel a sladkostí u těchto probandů.

62

4.4 Shrnutí praktické části práce Výsledky mého šetření poukázaly na spojitost nadbytečného příjmu slazených nápojů a sladkých jídel u jedinců ze zkoumaného vzorku, kteří byli měřením BMI kategorizováni v oblastech nadváhy a obezity. Z celku těchto 11 probandů: 80% pije sladké nápoje každý den, 70% pravidelně snídá či svačí výhradně sladká jídla a 70% z nich si relativně často (denně a obden) dovoluje konzumaci sladkých pamlsků. Vzhledem k těmto číslům je jasné, že se u velké části jedná o spojení všech tří těchto negativních jevů. V takovém případě jde o velké energetické příjmy v denním měřítku, které mohou přispívat k jejich rizikovému tělesnému stavu. Jako alarmující by ovšem mohly být brány i odpovědi na dotazník celého zkoumaného vzorku nehledě na výsledek antropometrického měření. Z 50 respondentů celých 20% denně mívá svačinu sladkého charakteru, 72% pije denně sladké nápoje, 44% dotazovaných má zvlášť sladkost každý den a dalších 40% obden, 16% občas večeří po osmé hodině večerní. Doporučeného denního množství ovoce (2-3 porce) dosahuje jen 24% dotazovaných, u zeleniny 30%. Všechna tato zjištění nedostatků ve stravovacích zvyklostech (v porovnání s doporučeními odborné literatury) mohou vést ke zvýšení množství tělesného tuku a dalším negativním vlivům na zdraví dětí v tomto jejich důležitém období.

4.5 Závěr Výsledky praktické části práce poukázaly jak na souvislost špatných stravovacích návyků (pití sladkých nápojů a nadměrný příjem sladkostí) a zvýšené tělesné hmotnosti dětí oproti normám, ale v jisté míře také na nedostatky celkových stravovacích zvyklostí, které mohou přinést dalš zdravotní rizika či poruchy zdravého vývoje. Nelze podcenit také předpoklad pokračování v těchto stravovacích zvyklostech během adolescence a dospělosti, pokud nebudou mít jedinci sami aktivní zájem o zdravou výživu, popř. někdo v jejich okolí, kdo na ně bude mít dostatečný vliv vedoucí ke změně v jejich stravování. Bylo by vhodné všeobecně rozšířit edukaci zdravé výživy v rámci povinné školní docházky a podpořit programy stávající, jimiž jsou například „Zdravá abeceda“ probíhající v mateřských školkách, program „Zdravá pětka“ opět na MŠ ale i 63

školách základních, „Hravě žij zdravě“ pro první stupeň ZŠ a „Víš, co jíš“ pro stupeň druhý. Vzdělávat vybrané učitele ze ZŠ, vyučujících okruhy člověk a svět, výchovu ke zdraví (dané rámcovým vzdělávacím programem), motivovat je k předávání znalostí základů výživy jejich žákům. (Březková , 2013) Ideální by bylo současně i vzdělávat aktivní rodiče, např. formou zhuštěného semináře připojeného ke třídním schůzkám.

64

Seznam použitých zdrojů (nedatováno). Načteno z http://www.bezhladoveni.cz: http://www.bezhladoveni.cz/bmi-kalkulacka/ (nedatováno). Načteno z http://vyzivadeti.cz: http://vyzivadeti.cz/kalkulacka-bmi/ (nedatováno). Načteno z http://chci-zhubnout.eu: http://chci-zhubnout.eu/bmikalkulacka-pro-deti-a-nactilete/#kalkulacka (2013. Únor 2008). Načteno z http://ec.europa.eu: http://ec.europa.eu/agriculture/drinkitup/information_for_applicants_cs.ht m (14. Březen 2016). Načteno z www.skutecnezdravaskola.cz: http://www.skutecnezdravaskola.cz/aktuality/novinky/ponekud-sladsi-atucnejsi-vyhlaska-ministerstva-skolstvi aminokyseliny.muscle.cz/. (nedatováno). Načteno z http://aminokyseliny.muscle.cz/ Bernaciková, M., Siriški, D., & Novotný , J. (2014). Praktická cvičení z fyziologie člověka. Brno, Čr. Březková , V. (1 2013). Přehled projektů o výživě určených pro školy. Načteno z Vyzivaspol: http://www.vyzivaspol.cz/prehled-projektu-o-vyziveurcenych-pro-skoly/ Bužga, M. (2004). BAZÁLNÍ A PRACOVNÍ METABOLISMUS ČLOVĚKA. Načteno z www.osu.cz: http://www.osu.cz/fzs/ufy/dokumenty/Baz_metab.pdf Do you know your active metabolic rate? (nedatováno). Načteno z http://www.jillianmichaels.com/: http://www.jillianmichaels.com/fit/loseweight/do-you-know-your-active-metabolic-rate Fišarová, L. (2014). Vitamíny v odborném vzdělávání. Brno: Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Fořt, P. (2003). Co jíme a pijeme?: výživa pro 3. tisíciletí. Praha: Olympia. Fraňková, S. (2000). Výživa a vývoj osobnosti dítěte. Praha: HZ Editio. Frühauf, P. (2003). Fyziologie a patologie dětské výživy. Praha: Karolinum.

65

Gao, Y., & Xian, J. (Květen 2006). Study of effective antiobesity project in diet and physical exercise for patients with simple obesity. Chinese Journal of plastic surgery, stránky 365-367. Grofová, Z. (2007). Nutriční podpora - praktický rádce pro sestry. Praha: Grada Publishing a.s. Jebas, M. (26. Srpen 2003). Načteno z http://kulturistika.ronnie.cz: http://kulturistika.ronnie.cz/c-225-voda.html Komprda, T. (2009). Výživou ke zdraví. Velké Bílovice: TeMi CZ. Kumstát, M., & Hrazdíra, L. (2 2012). Termický vliv stravy a vliv vybraných faktor. Slovak Journal of Health Sciences, stránky 10-20. Mann, J., & Truswell, S. A. (2007). Essentials of human nutrition. Oxford: Oxford University Press. Mrdjenovic, G., & Levitsky, D. (červen 2003). Nutritional and energetic consequences of sweetened drink consumption in 6-to 13-year-old children. JOURNAL OF PEDIATRICS. Müllerová, D., & Matějková, D. (20. 5 2002). Hodnocení stravovacích zvyklostí. Načteno z Zdravi.euro.cz: http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualnimedicina/hodnoceni-stravovacich-zvyklosti-145096 Nevoral, J. (2003). Výživa v dětském věku. Jinočany: H & H. Payab, M., R, K., M, Q., ME, M., SH, R., G, A., & al, e. (Duben 2015). Association of junk food consumption with high blood pressure and obesity in Iranian children and adolescents: the CASPIAN-IV Study. Jornal de Pediatria March, stránky 196-205. Simonson, E., Brožek, J., & Keys, A. (1948). Effect of meals on visual performance and fatigue. V Journal of Applied physiology (stránky 270-8). Sofi, F., & Dinu, M. R. (8 2016). Nutrition and Prevention of Chronicdegenerative Diseases . Agriculture and Agricultural Science Procedia, stránky 713-717. Svačina, Š. (2008). Klinická dietologie. Praha: Grada. Šťástková, Z. (Září 2009). Načteno z www.tydenik-skolstvi.cz: http://www.tydenik-skolstvi.cz/archiv-cisel/2009/09/svacina-z-vydejnihoautomatu-jde-o-krok-spravnym-smerem/ 66

Tam, C., & spol. (červenec 2006). Soft drink consumption and excess weight gain in Australian school students: results from the Nepean study. INTERNATIONAL JOURNAL OF OBESITY, stránky 1091-1093. Velíšek, J. (2002). Chemie potravin 1. Tábor: OSSIS. Vránová, D. (15. květen 2012). Načteno z www.chempoint.cz: http://www.chempoint.cz/jak-se-stravujeme-aneb-studie-stravovacichzvyklosti-v-ruznych-vekovych-skupinach

67

Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazník pro zjištění výživových zvyklostí u dětí mladšího mladšího školního věku Dobrý den,

Jmenuji se Přemysl Šimon, jsem trenérem juda na škole Vašeho dítěte a zároveň studuji na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Nyní vypracovávám bakalářskou práci a sbírám data o stravovacích zvyklostech dětí 1. stupně ZŠ. Tímto bych vás moc chtěl poprosit o spolupráci, vyplnění dotazníku Vám spolu s dítětem zabere nanejvýše pár minut. Dotazník je anonymní. Škola __________________________ Datum narození dítěte____. ____ . _________ Výška dítěte ________cm Tělesná hmotnost dítěte ________kg Pohlaví dítěte : kluk dívka U následujících otázek typu abc vždy zakroužkujte odpověď,která se nejvíce přibližuje pravdě. 1) K snídani mívám nejčastěji a) pečivo, obilninu (rohlík,sendvič,obložený chléb,cereálie neochucené..) b) ovoce c) sladké pečivo,popř. sladkost (koblížek,sladké cereálie, sladká tyčinka..) d) snídám jiné potraviny-napiš jaké:______________________________ e) často vůbec nesnídám 2) Svačím a) jednou denně b) dvakrát denně c) nemám svačiny 3) Napiš, co míváš často jako svačinu.Pokud nesvačíš,přeskoč na další otázku. _______________________________________________________________ 4) Na obědě,krom hlavního jídla,si dám polévku: a) vždy b) občas,když mi zrovna ta polévka chutná c) polévku si nedávám nebo jen velmi málo (max. jednou týdně) 5) Když je na oběd ryba: a) Rád/a ji sním b) ryby rád/a nemám,sním jen trochu c) ani se jí nedotknu 6)Ve škole piju nejčastěji: a) sladké pití (slazený čaj, ochucené mléko,džus..) b) limonády, slazené minerální vody (fanta, coca cola, kofola...) c) čistou vodu, neslazené minerálky či neslazený čaj d) piju něco jiného-napiš co:___________________________ e) ve škole vůbec nepiju

7) Sladkosti (čokoláda, sladké tyčinky, sladké pečivo, bonbony, tatranka..) a) můžu mít kdykoli chci, koupím si je sám za kapesné, nebo si doma sám vezmu b) pokud nějakou chci, musím se optat rodičů a ti mi ji buď dají nebo ne 8) Když jím něco sladkého, např. pytlík gumových bonbonů, tatranku a) sním vždy celé balení b) rozdělím si to a druhou polovinu si dám jindy, třeba další den c) záleží na tom, jakou mám chuť, někdy sním vše, ale stává se, že se rozhodnu si část odložit 9) Sladkost mám většinou a) každý den b) obden c) výjimečně (max. dvakrát do týdne) 10) Při tělocviku nebo tréninku či pohybu venku... a) Mám vždy nachystané pití a piju, protože je to důležité b) Piju,pokud mi rodiče dali něco k pití c) Nepiju během něj ani těsně potom, nemám žízeň a vydržím to 11) Moje večeře: a) se podobá množstvím a složením mému obědu, je to tedy teplé jídlo obsahující přílohu b) se podobá množstvím a složením spíše mé snídani, je tedy spíše lehčí c) nevečeřím 12) Moje poslední jídlo dne sním nejpozději a) do šesté hodiny večerní b) do sedmé hodiny večerní c) do osmé hodiny večerní d) občas sním i něco po osmé hodině večer 13) Běžná porce ve školní jídelně a) je pro mě moc velká, nesním ji celou b) je akorát, sním ji celou a stačí mi to c)je to pro mě málo, často si chodím přidat 14) Ovoce mívám a) každý den 2-3 kusy b) každý den jeden kus c) max 5x do týdne d) 3x do týdne e) ještě méně nebo vůbec 15) Zeleninu mívám a) každý den 2-3 kusy b) každý den jeden kus c) max 5x do týdne d) 3x do týdne e) ještě méně nebo vůbec 16) Doplň věty Ze zeleniny a ovoce rád jím: Tuhle zeleninu nesnáším: Teplé jídlo, které mám nejradši,je: Potraviny, o kterých si myslím, že jsou nezdravé a neměl bych je jíst:

Moc děkuji za spolupráci a přeji krásný a úspěšný rok 2016!

Příloha č. 2- Tabulka BMI pro chlapce od 2 do 20 let. (http://chci-zhubnout.eu, nedatováno)

Příloha č. 3- Tabulka BMI pro dívky od 2 do 20 let. (http://chci-zhubnout.eu, nedatováno)

Příloha č. 4- Výsledky BMI u respondentů- chlapci

Čís.probanda Věk(v letech) Výška

Váha

BMI

percentil

1

6

140

29

14,81

25.

2

7

128

25

15,26

37.

3

7

125

22

14,08

15.

4

7

135

23

12,62

2.

5

7

119

19

13,42

7.

6

7

122

22

14,78

27.

7

7

119

22

15,54

45.

8

7

138

39

20,48

98.

9

7

125

27

17,28

78.

10

7

130

28

16,57

68.

11

7

122

26

17,47

83.

12

7

122

27

18,14

87.

13

7

126

27

17,01

50.

14

7

125

24

15,36

45.

15

8

138

33

17,33

74.

16

8

134

36

20,05

96.

17

8

131

30

17,48

76.

18

8

135

36

19,75

95.

19

8

139

34

17,6

77.

20

8

135

33

18,11

85.

21

8

128

24

14,65

20.

22

8

136

29

15,68

43.

23

8

125

30

19,2

92.

24

8

138

27

14,18

13.

25

8

138

34

17,85

81.

26

8

150

36

16

49.

27

8

136

31

16,76

62.

28

8

135

32

17,56

78.

29

9

134

30

16,71

53.

30

9

140

35

17,86

74.

31

9

138

33

17,33

68.

32

9

130

29

17,16

64.

33

9

120

30

20,83

96.

34

10

144

38

18,33

72.

35

10

149

48

21,62

96.

36

10

150

39

17,33

53.

37

10

148

40

18,26

70.

38

10

147

43

19,9

88.

39

10

147

44

20,36

91.

40

11

148

42

19,17

74.

41

11

149

38

17,12

46.

Příloha č. 5- Výsledky BMI u respondentů- dívky Dívky Číslo

Věk

(v

probanda letech)

Výška

Váha

BMI

percentil

42

7

135

31

17,01

74.

43

7

130

26

15,38

45.

44

7

123

21

13,88

17.

45

7

133

28

15,83

52.

46

8

132

29

16,64

62.

47

9

141

30

15,09

26.

48

9

137

32

17,05

58.

49

10

152

54

23.37

98.

50

12

125

34

15,36

7.

legenda podvýživa nadváha obezita

Resumé Tato práce se zabývá tématem „Stravovací zvyklosti vybrané skupiny populace“. Vybral jsem si skupinu dětí mladšího školního věku. Cílem práce bylo shromáždit poznatky o dětské výživě a zjistit stravovací zvyklosti vzorku dětí mladšího školního věku na vybraných školách, provést na nich antropometrické měření (body mass index) a u dětí zařazených do kategorií nadváhy a obezity ověřit vztah ke konzumaci sladkých nápojů a sladkostí. K získání vstupních informací byl vytvořen dotazník, který byl rozdán dětem v rozmezí 1. až 5. třídy na základních školách v Brně. Tento dotazník byl použit pouze a jen pro můj výzkum. Výsledky šetření ukazují, že stav stravování vybraných dětí není ideální, ale ani vyloženě špatný. U dětí v kategoriích nadváhy a obezity byly stravovací zvyklosti nakloněny zvýšené konzumaci sladkých nápojů a sladkostí. V dosti ohledech by přístup rodičů vzhledem k stravování jejich dětí mohl být lepším, zejména právě v otázce charakteru nápojů, které děti běžně pijí, či povědomí o různých negativních vlivech pamlsků slaných a sladkých či nezdravých aspektech české i pouliční „fast food“ kuchyně, které u nás představují zřejmě největší riziko.

Resumé This thesis is dealing with problem „Eating habits in chosen group of population“. I chose the group of children between the 7 and 12 years of age. The task was to gain knowledge about children nutrition and after that to find out, what is actual condition of eating habits of children-probands in first half of their attendance to elementary school at chosen schools, to measure them anthropometrically (with method called bodymass index) and, within the probands classified with overweight or obesity, check the relation between their eating habits of drinking sweet beverages and eating sweets. For acquisition of entry-data was created questionnaire, which was given to children between the age of 6 to 11 years, at elementary schools of Brno. This questionnaire was used only for the purpose of this thesis. The results are showing that condition of examined children eating habits is not perfect, neither extremely bad. Within the children classified with overweight or obesity were identified eating habits of drinking sweet beverages and eating sweets too much. But there is a lot of ways in which can be the approach, mainly by parents, better, especially when we are talking about character of usual children drinks, or children knowledge about bad influence of sweet or salty snack’s, even negative aspects of czech cooking and “fastfood” of the street’s, which are probably most dangerous in our country.