1. Jak se evoluce prosadila

Sylvia Bakerová Jablko sváru: Je evoluce pravdou?

1. Jak se evoluce prosadila Darwinova teorie ... není ji více teorií, ale skute ností. ádný seriozní v dec nem e popírat skute nost evoluce, stejn jako nepopírá ob h Zem kolem Slunce. Takto mluvil Julian Huxley roku 1959, práv sto let po vydání Darwinova díla o evoluci. Byla to hotová bou e spor , kterou tato teorie na svém po átku zp sobila, a ina pi kových v dc té doby ji odmítala. Dnes se nám v ak íká, e u nejde o teorii, ale o skute nost. Ve kolách se dnes d ti u í jako hotový fakt, e lov k a opice jsou si vývojov blízcí. P i hodinách d jepisu se u í o opolidech se stejnou jistotou jako o ímanech. Lekce zem pisu jsou zrovna tak ovlivn ny evolu ní geologií. Vlastn celá na e spole nost byla ovlivn na evolu ním nazíráním, kde se patné lidské chování chápe jako poz statek jeho zví ecí minulosti, kde se lov k postupn vyvíjí bez jakéhokoliv Stvo itele. Tyto pohledy jsou zalo eny na „faktu“ evoluce. Ale je evoluce faktem? Je v decky dokázaná? Nejprve pot ebujeme zvá it jednu otázku: Jak se stalo evolu ní u ení tak populární? Jist e my lenka evoluce neza ala s Darwinem. Mnozí v dci a filosofové jí v ili ji p ed Darwinem. Nejprve sta í ekové: Anaximander u il, e se lov k vyvinul z ryby a Empedocles tvrdil, e zví ata jsou z rostlin. Jist , ne v ichni tomu uv ili. A to proto, e je jiná teorie zatla ovala evolu ní teorii do pozadí, a sice teorie samoplození (spontánní plození). Teorie samoplození u í, e tvorové mohou povstat náhle z bahna a slizu. První s tím p el Aristoteles (a jiní) 400 let p ed Kristem. V ili, e hmyz a mouchy se náhle rodí z bahna, a kdy m e hmyz, pro ne také ostatní zví ata? es ané si brzy uv domili , e tato teorie je stejn tak nebiblická jako nev decká, podobn jako teorie evolu ní. Roku 400 po Kristu ukázal eho , e kdy ze slizu mohou povstat iví tvorové, pak není nutné v it ve Stvo itele. Ale jeho kritika byla ignorována a samoplození bylo i nadále u eno po neuv iteln dlouhou dobu, a tuto nauku kone v 19. století pop el Pasteur. Je udivující, e se víra v samoplození mohla udr et ve v deckém sv tak dlouho p esto, e ji 200 let p ed Pasteurem ji oponoval William Harwey. Pozd ji, v 17.století, také Redi v decky prov oval mo nost samoplození. Jeho sou asníci toti v ili, e se ervi mohou vytvo it ze zahnívajícího masa. Rediho experimenty spo ívaly v tom, e maso uzav el p ed mo ností nakladení mu ích vají ek - a pak se ádní ervi neobjevili. Nep ekvapuje, e se u ení o samoplození ukázalo fale né, ale jak je mo né, e ovládalo v decké my lení po stovky let? Jak m e být fale ná teorie v ena a ena tak nad en a dlouho p es názory význa ných v dc a proti v em deckým experiment m, které jsou s ní v rozporu? V ím, e jsou to p esn tyté d vody, pro se i dnes v í v evoluci. Dají se shrnout do názoru v dce Haeckela. Ten tvrdil, e samoplození musí být pravdivé, jinak by se

muselo v it ve Stvo itele. Lidé v ili této teorii proto, e nemuseli v it Bohu Bible. P esn to samé platí o evolucionistech dnes a evolu ní teorie je v jistém smyslu jen um le vytvo ená filosofie ze starých pov r. Nebo snad neu í, e se ivá hmota n jak „objevila“ z ne ivé? A tak po staletí byla teorie evoluce jenom dr ena v achu p ed popularitou jinou bezbo nou teorií, teorií samoplození. P ipadá to velmi zvlá tní, kdy se ohlí íme zp t, e zkamen liny nebyly tehdy pro evoluci d le itým argumentem, tak jako je tomu dnes. Jist je v ak lidé znali, zkamen liny byly poprvé rozpoznány starov kými eky. Pochopili, co zkamen liny skute jsou – ztvrdlé zbytky ivých organism . Av ak ve st edov ku se m lo za to, e zkamen liny nemají se ivými organismy nic spole ného. Lidé v ili, e vznikly v kamenech p sobením slunce a hv zd a tato pov ra jim zabránila studovat zkamen liny v decky. Ristoro d´Arezzo, mu patrn v ící Bibli, byl jeden z prvních, kte í se dívali na zkamen liny v deckým pohledem. V r.1282 tvrdil, e v echny d kazy podporují biblickou zprávu o celosv tové potop . Vykopal nap . jak kosti zných ryb, tak mo ské sko ápky na vysokém horském títu. Leonardo da Vinci objevil zkamen liny mo ských ivo ich p i budování kanálu v severní Itálii. Práce obou t chto mu byla ignorována a zapomenuta na stovky let, nicmén je sv dectvím, e první prov ování zkamen lin nevnukalo my lenku evoluce. v 17.stol. p el Steno s my lenkami tém evolu ními, kdy studoval skály a zkamen liny. První p el s my lenkou, e skalní vrstvy byly ulo eny v rozli ném asovém (geologickém) po adí zemské historie, nejstar í vrstva nejspodn ji. Stenovy argumenty zn ly podobn , jako argumenty moderních geolog obhajujících evoluci, ale jeho my lenky se nestaly populární. P inou toho byl mu , který koncem 17. stol. Stenovi oponoval a dr el evoluci v achu. Byl to John Woodward, u ený profesor fyziky. Pe liv

a p esn

Woodwardovo dílo bylo nek es anskými autory cen no a popsáno jako velmi pe livá badatelská práce. Jeho hluboká studie zemských skal a zkamen lin jej vedla k záv m, které byly zcela odli né od Stenových. Dosp l k tomu, e echny d kazy ukazují ne na evoluci, ale k celosv tové biblické potop . Zkamen liny, ekl Woodward, jsou zbytky ivo ich zahynulých v potop . Jeho práce byla tak výborná, e jeho záv ry byly v eobecn uznávány. Víra v potopu se stala populární a zájem o zkamen liny vzrostl. Mnoho lidí se o n zajímalo a za ala se rozvíjet v da paleontologie. Skute v ichni tehdej í paleontologové neuznávali teorii evoluce. Po prostudování zkamen lin jednodu e ne lo dojít k evoluci. Práv naopak: obrovská poh ebi zkamen lin, která byla objevena, mluvila neomyln o jaké dávné katastrof v d jinách Zem , ve které zahynulo obrovské mno ství ivo ich . Ke konci 18. století za ali lidé op t mluvit o evoluci. Jedním z nich byl Erasmus Darwin, d de ek Charlese, který svého vnuka velmi ovlivnil. Dal ím byl Lamarck, který se pozd ji stal známým evolucionistou. Lamarck p i svých

edná kách ke konci 18. století v Pa i obhajoval evoluci, i kdy pro ni neposkytoval mnoho d kaz . Lamarckovi se v ak pro tehdej í v deckou spole nost nepoda ilo u init evoluci populární - proto e tu byl op t mu , který jí oponoval. Byl to Georges Cuvier, jeden z tehdej ích nejv ích paleontolog . Cuvier p edná el v Pa i sou asn s Lamarckem. Zatímco Lamarck místnosti hrstce lidí mluvil o evoluci, ve vedlej ím p ecpaném sále p Cuvier proti evoluci, a to se v í silou. A tak Cuvier dr el evolu ní u ení po n kolik desetiletí. Byl to schopný mu a jeho znalosti zkamen udivující – a ani na chvíli jej nevedly k evolu ním názor m. charismatický mu mající celosv tovou popularitu a vá nost.

v jedné edná el v achu lin byly Byl to

Zasetá semínka Tragedií se v ak stalo, e a koli Cuvier odporoval evoluci, ve skute nosti zasel semena pro její pozd í úsp ch. Tím, e u il to, co Bible neu í – toti , e tu bylo vedle biblické potopy je n kolik podobných katastrof. Slavné Cuvierovo jméno zp sobilo, e jej mnozí v t chto názorech následovali. Víra v potopu Bible se stala mén populární a to pomohlo k úsp chu Darwinovým náhled m. Zatím co Cuvier bojoval proti evoluci v oblasti paleontologie, za ala se it v geologii. Otcem geologie je nazýván James Hutton, který r. 1795 p edlo il svoji teorii „uniformitarianismu“. Tato teorie íká, e v echno bylo v dy tak, jak je tomu dnes, a e se ádné v í katastrofy (jako nap . biblická potopa) nikdy neudály. Lyell ve své práci Základy geologie vyzdvihl Huttonovy my lenky a dále je rozvedl. Darwin byl touto prací zna ovlivn n. Hutton a Lyell úpln opustili názor, e n kdy do lo k n jaké katastrof , jako byla biblická potopa. V ili, e procesy, které probíhají nyní, jako nap . ní eroze a zv trávání, jsou zcela dostate né k vysv tlení sou asného stavu Zem . Také znovu o ivili Stenovy my lenky o tom, e se skalní vrstvy ukládaly v rozli ných dlouhých asových periodách, nejstar í vespod. Díky t mto mu m byly evolu ní my lenky vybudovány ji ve staletích p ed Darwinem; p esto je jeho jméno s my lenkou evoluce spojeno nejvíce. Charles Darwin ve skute nosti ne ekl nic nového. V ina prvk v jeho teorii ji byla známa, ale nikdy nebyly dolo eny tak ucelen a s tolika podp rnými d kazy. Co vlastn Darwinova teorie íkala? Za al p edpokladem, e mlá ata se v dy o trochu li í od svých rodi , a e tyto odli nosti (diference) mohou být edávány dal ím generacím. Tvrdil, e zví ata s t mito odli nostmi (variacemi) se rozmno í, zatímco ostatní budou sm ovat k zániku. Jinými slovy, jisté variace budou vybrány (selekcí) k dal ímu trvání. Siln í p ije, ale slab í zahyne. Tímto selek ním procesem, ekl Darwin, mohou p ípadn povstat nové druhy. Darwin snesl pro svou teorii mnoho r zného posbíraného materiálu, ale o sob ekl, e k my lence evoluce byl veden p edev ím svými pozorováními na ostrovech Galapágy u pob í Ji ní Ameriky. Pov iml si, e ivo né druhy na

Galapágách se sice podobají druh m na pob í Ji ní Ameriky, ale nebyly zcela toto né. Na t chto ostrovech ije ku p íkladu n kolik ras obrovité elvy. Darwin se za al tehdy domnívat, e v echny tyto rasy vze ly z jednoho spole ného edka. Je více jej na ostrovech zajímaly p nkavy. Na el jich tu mnoho rozli ných druh a Darwin m l za to, e v echny pochází z jednoho p vodního páru. V il, e vidí p echodné formy, kde se jeden druh m ní v jiný. Kdy se Darwin vrátil dom ze své cesty z ostrov Galapágy, jeho evolu ní názory byly tém hotovy, ale váhal je publikovat. Bylo to z ejm proto, e se bál návalu velkého odporu, který bude následovat po vyti ní takové teorie. Nakonec, po dvaceti letech váhání, byla vydána (v roce 1859) jeho kniha O p vodu druh írodním výb rem . První ú inek nebyl zvlá velkolepý. Kniha se sice dob e prodala, ale zeza átku nevyvolala ádný souhlas ir ích vrstev. Mnozí pi koví v dci vyjád ili sv j nesouhlas, ozna ili tuto knihu za kodlivou a stáli po átkem roku 1860 proti Darwinovi. Co zp sobilo obrat a p isp lo k v eobecnému p ijetí Darwinových teorií? Velkým dílem k tomu p isp l mu , který podporoval Darwina od prvního vydání jeho knihy. Byl to charismatický v dec Thomas Henry Huxley, který se chopil úkolu prosadit evolu ní teorii. Rozhodný obrat p el v ervnu 1860 p i zasedání Britské spole nosti pro v decký pokrok. Jak jsme ji ekli, Darwin v té dob nebyl v kurzu a jeho práce netvo ily hlavní sou ást jednání Spole nosti. ece v ak bylo rozhodnuto, aby se na zvlá tním zasedání diskutovalo o Darwinových názorech, proto e byly kolem nich zna né polemiky. Toto zasedání se konalo 30. ervna 1860 a zde se církev dopustila své první chyby v boji proti evoluci – chyby, která se pak je mnohokrát opakovala. Posm

ný biskup

Oslovení p ítomných a vystoupení proti evolu ní teorii se na zasedání Britské spole nosti ujal Samuel Wilberforce, biskup z Oxfordu. Nemusel toho moc íkat, ale bylo hned jasné, e p íli neví, o jde. Jeho argumenty byly chabé, posmíval se Darwinovi nepat ným zp sobem, i kdy m l jist dobrý úmysl. Na záv r svého vystoupení se zeptal pana Huxleyho, zda sv j p vod z opice odvozuje od babi ky nebo od d de ka. Huxley, v dec a pohotový mu , ud lal ve své odpov di z dobrého biskupa „sekanou“. A tak zatímco na za átku zasedání byla v ina proti evoluci, na konci zasedání, díky Huxleyho výmluvnosti v kontrastu s biskupovou neznalostí, byla situace opa ná. M eme se z toho mnoho nau it. Jestli e si nejsme jisti fakty, je rozumn í se nep ít. Navíc nic nezískáme výsm chem, v í váhu mají argumenty podané s vá ností a p ehledem. íb h, který jsme popsali, byl jenom za átkem pádu. B hem deseti let se sv tové v decké my lení p iklonilo k evolu ní teorii. Ov em nejen díky Huxleyho výmluvnosti, ale p isp ly k tomu je jiné skute nosti. Nap íklad: 1. Darwin uvedl velké mno ství nových skute ností, které zdánliv ve prosp ch jeho teorie.

hovo ily

2.

lov k – tehdy jako dnes – byl v dy naklon n v it emukoli, jen ne ve Stvo itele; teorie, která by vypadala v decky a dávala mo nost vyhnout se Bo ím nárok m, byla p ita livá.

3. Církev byla v té dob nepopulární a u proto, e biskup Wilberforce byl na protievolu ní stran , lidé se postavili na stranu, která byla k církvi v opozici. 4. Hned poté velká ást církve u inila tragický kompromis a za ala tvrdit, e je mo né v it Genesis (první knize Bible hovo ící o stvo ení) i evoluci. Bylo to ov em zbyte né a nepravdivé. Evoluce zcela jist proti í stvo ení a není nutné d lat dojem, e jsou v souladu. 5. Je zde je jeden dal í d vod, pro rok 1860 byl za átkem p íhodných as pro evolucionisty. Proto e se z toho m eme hodn nau it, cht la bych o tom íci n co podrobn ji. M li bychom si pamatovat, e hlavní ru mezi d kazy, p inesenými Darwinem, získaly druhy z ostrov Galapágy. P esv iv argumentoval, e jeden druh p nkav se vyvinul v jiný. Z toho dovozoval, e v e ivé povstalo z jednoduchých ivých organism . K es ané zaujali odmítavý postoj proti v emu, co Darwin ekl. Myln se domnívali, e jestli e je prokazatelné, e se jeden druh nkav vyvine v jiný, pak je celá Darwinova teorie prokazatelná. Ale co vlastn Bible o druzích íká? ísloví 30,5-6 praví: Ka dé slovo Bo í je isté. B h je títem v em, kte í v n j d ují. Nic k jeho slov m nep idávej, a t nepokárá a neuká se jako lhá Kolikrát k es ané tvrdili n co, co Bible ne íká a u inili tak Bohu hanbu a sami sebe u inili lhá i. íká Bible, e se druhy nemohou m nit? Jist , íká, e B h u inil tvorstvo podle svých pokolení, ale je to toté ? ív

í hledisko

ed 18. stoletím církev netvrdila, e se druhy nemohou m nit. Celkem v souladu s Biblí se v ilo, e se druhy m nit mohou, ne ov em tak, aby byly ím dál tím víc slo it í. A do 18. stol. neexistovalo mín ní, e druhy jsou nem nné a stálé. Teprve véd Carl von Linné je jako první zodpov dný za to, e roz il tvrzení, e druhy jsou toto né s biblickými pokoleními a jsou nem nné. Linné je známý tím, e do biologie uvedl systematiku. Tento názor se stal populárním, upevnil se a byl doveden a do absurdna. Dokonce se jeden as u ilo, e existuje 60 druh lidí, ka dý ten druh zvlá stvo ený! V dob , kdy Darwin provád l svá pozorování na Galapágách, byla teorie o nem nnosti druh jak v deckým tak i nábo enským dogmatem. Darwin o svém pozorování, e se druhy m nit mohou, ekl: íci n co takového je podobné, jako p iznat se k vra Chci ukázat, e to, co Bible popisuje jako „pokolení“, není toto né s druhy. Kdyby to byli k es ané netvrdili tak slep , mohli si pov imnout mnoha skute ných zm n, které pozoroval Darwin na Galapágách . A mohli pro tyto zm ny uvést lep í vysv tlení, ne je „evoluce“, co chci ud lat v následujících

kapitolách. Mohli tak p edejít Darwinovu omylu a ukázat, e zatímco sledoval pravdivé skute nosti, nebylo nutné z nich vyvozovat evoluci. es ané Darwinových dn se domnívali, e svoji v rnost musí dokázat tvrzením, e se druhy nem ní. Neuv domili si, e obhajují spí e lidskou tradici ne Bibli. Jejich postoj byl kodlivý ze dvou hledisek. Jednak bránil rozvoji biologie, a tudí napomáhal podpo e darwinismu. A dále asto k es ané v odporu v i darwinismu argumentovali patn . Problémem nebyla zm na druh , ale mo nost vyvíjet se ve slo it í formy. es ané mohou klidn souhlasit, e se jeden druh p nkavy zm ní v jiný. S ím ale souhlasit nemohou je to, e tento proces zm n m e vést k v í slo itosti. lov k se nevyvinul z opic. Savci se nevyvinuli z plaz . B h stvo il lov ka, ryby, ptáky a plazy podle jejich pokolení v n kolika dnech a v echna sláva za stvo ení pat í jemu. Nem eme se vyhnout skute nosti, e ur itou vinu za triumf evoluce má církev. I my bychom asi v té dob ud lali stejné chyby. Ale je není p íli pozd usilovat o nápravu. Ukazuje se, e dnes máme proti evoluci v í anci, ne za uplynulých 100 let. V Americe, ale i jinde ve sv , je protievolu ní hnutí pro evolucionisty velkou hrozbou. es ané mají mnoho d vod k rozhodnému tvrzení, e v decká fakta neomyln potvrzují Bo í slovo a ukazují na dílo mocného Stvo itele.

2. Co dokazují zkamen liny? Proti v eobecnému názoru je nejlep ím d kazem pro evoluci studium zkamen lin – paleontologie. Jeden z v ích moderních zoolog to vyjád il mito slovy: Nejd le it í d kaz pro teorii evoluce získáváme studiem paleontologie. I kdy také studium obor zoologie... m e n komu nazna ovat, e v echna zví ata jsou p íbuzná, byl to práv objev r zných zkamen lin a jejich správné za azení do odpovídajících vrstev, co poskytlo skute nou základnu pro moderní evolu ní hledisko. (G.A.Kerkurt, Implications of Evolution). A tak musíme it otázku, jestli záznam zkamen lin skute podporuje evoluci, nebo zda spí e nepotvrzuje biblickou zprávu o zvlá tním stvo ení a následné celosv tové potop . do Darwinových dn nálezy zkamen lin obecn nevnukaly my lenku na evoluci. Teprve poté, co se Darwinova kniha O p vodu druh stala populární, musela být paleontologie nov promy lena ve sv tle nových ideí. Od roku 1880 se evoluce stala v deckým nem nným dogmatem (vlastn nábo enskou ortodoxií) a od té doby ka dý nález n jaké zkamen liny musel být vysv tlen tak, aby se to s p ijatou evolu ní teorií shodovalo. Odvá it se vysv tlit v c jinak znamenalo (a znamená dosud) dopustit se hereze (kací ství). Na podklad zkamen lin nalezených ve skalách byla vypracována geologická asová stupnice.

Kdy nejprve uvá íme, co by podle evolu ní teorie m lo být ve skute nosti nalézáno, porozumíme lépe celé problematice. P edpokládejme tedy , e evolu ní teorie byla prokázána n jakými jinými obory ne paleontologií. Pak bychom p i hledání zkamen lin m li nalézt následující: 1. V nejni ích vrstvách geologického sloupce, v nejstar ích skalách, by se ly nacházet velmi primitivní organismy. P i dal ím pokra ování sm rem k mlad ím vrstvám bychom m li nalézat stále více slo it í organismy. 2. Budeme samoz ejm o ekávat „spojovací lánky“, co jsou poz statky organism , které spojují v echny skupiny dne ních zví at (i rostlin) – v sou asnosti u hodn odd lených od sebe, jako nap . ryby a oboj ivelníky, plazy a savce. V pom rn nedávných skalách bychom ekávali nálezy a jasné d kazy ivota opolidí. 3. Jist budeme o ekávat, e po adí skalních vrstev musí odpovídat geologickému sloupci, s nejstar ími vrstvami v základu a mladými p i vrcholu. Nyní se obra me k Bibli a p edpokládejme, jako p edtím u evolu ní teorie, e je to ona, které nám podává pravdivý popis zemských událostí (z ranné historie Zem ). Jaké bychom potom o ekávali nálezy v souvislosti se zkamen linami? Abychom to mohli správn rozhodnout, musíme zvá it biblický popis událostí v rané historii Zem . Genesis 1 (1.kniha Moj ova, 1.kapitola) nám íká, e B h nejprve stvo il Zemi pokrytou vodami. Pak odd lil den od noci a poté odd lil vody od vod. ást vody z stala na zemi a ást byla nad zemí, z ejm ve form vrstvy par nad atmosférou. Tato vrstva by m la velký vliv na podnebí zem . Tepelné vlny ze slunce by dopadaly na zemi, ale obal vodních par by jim zabra oval unikat zp t ze zem . Zem by pak m la mírné, teplé podnebí po celém svém povrchu, bez extrémních míst s vysokou nebo nízkou teplotou. Po stvo ení vodního obalu B h shromá dil vodu na zemi na jedno místo, tak e vznikla suchá zem, jinými slovy - byl zde jeden oceán a jedna pevnina. Poté B h stvo il rostliny, slunce a m síc, zví ata a kone lov ka. lov k se po svém odvrácení se od Boha stával stále hor ím a B h potrestal lidstvo velkou potopou, která pokryla celou zem a zabila v echny lidi i v inu ivých organizm , krom t ch, co byli s Noemem v korábu. Jestli je tato zpráva pravdivá, co by m ly ukazovat nálezy zkamen lin? 1. Jist by se m ly nalézat poz statky zví at zabitých potopou. Bylo-li skute náhle zahubeno tak obrovské mno ství ivých tvor , musely by zanechat po sob zbytky koster nesoucí známky násilné smrti. 2. Také by nem lo p ekvapit zji ní, e tato zví ata ila vícemén po celé zemi, nebo panovalo v ude konstantní subtropické podnebí díky ú inku vodního obalu nad zemí.

3. Pokud jde o povahu zemských skal, o ekávali bychom (je-li Bible pravdivá), e potopa zanechala silné vrstvy usazenin, jako tomu bývá p i ka dé zátop . Tyto silné vrstvy by pak konsolidovaly (zpevnily se) a vytvo ily sedimentární (usazeninové) skály po celém povrchu zem . 4. Proto e sv tová potopa m la z ejm ú inky podobné p ílivu a odlivu, budeme o ekávat nálezy rozli ných vrstev, ukládaných r znými proud ními vody. Tyto vrstvy budou p eházené a na mnoha místech nesouvislé, proto e celková katastrofa byla chaotické povahy. No a nyní musíme kone p ejít od toho, co bychom m li o ekávat, a u od jednoho nebo druhého pohledu, k tomu, co ve zkamen lém záznamu opravdu nalézáme. Je potvrzena evoluce, nebo spí e biblická zpráva? U me p ehled fakt v esti pohledech. Postupný vývoj? Ukazuje zkamen lý záznam zemských skal postupný vývoj organism od jednoduchých ke slo itým? Tak by tomu m lo být, je-li evoluce pravdivá. Jen e ve skute nosti se zkamen liny, reprezentující mnoho rozli ných druh zví at, objevují náhle ve velkých mno stvích v ur ité skalní vrstv zem . Je to vrstva, která spadá podle evolucionist do tzv. prvohor, do etapy kambria. Pod touto vrstvou, ed kambriem, nenalézáme tém ádné zkamen liny. To je pro evolucionisty ov em úd sné. Nebo v kambrijských skalách nenalézají ádný postupný vývoj od primitivních organism ke slo itým. Naopak, zkamen liny reprezentující v echny v í skupiny dnes ijících organism se vyskytují náhle. Je d le ité v t, e tyto zkamen liny nejsou nejednodu í reprezentanti t chto skupin, ale pom rn kompletní. Nap . zde nacházíme velké mno ství trilobit , kte í jsou dnes ji vym elí, ale nále í do stejné skupiny jako humr a rak. Trilobiti dlouzí 36cm byli nalezeni a jejich slo ení je zna komplikované. asto se íká, e zkamen liny zví at s páte í (zkamen liny obratlovc ) se v kambrijských skalách nenacházejí. Je pravda, e jich tu není mnoho, ale nechybí zas úpln . Byla nalezena nap . stopa lidská obuté nohy spolu s roz lápnutým zkamen lým trilobitem. Nález je z kambria. Vypadá to, jako kdyby lov k obutou (d tskou) botou lápl na trilobita a rozma kal ho! Ov em, podle evolu ní teorie je nemyslitelné, aby se lov k vyvinul ji p ed 600 miliony let. Dále je t eba si pov imnout skute nosti, e kambrijské skály neobsahují mnoho zkamen lin nejjednodu ích organism . Nap . protozoa (jednobun ní) se v období kambria v bec nevyskytují, p esto e jen trochu vý e ve skalních vrstvách jsou velmi etní. Evolu ní teorie u í, e v ichni vy í ivo ichové se vyvinuli z jednobun ných, a p ece jednobun ní úpln chybí v nejstar ích skalách, zatímco mnohem slo it í tvorové jsou zde ve stovkách!

asto citovaný p íklad evoluce je p ípad kon . Podle zkamen lého záznamu se ve starých skalních vrstvách eocénu vyskytuje malé ty prsté zví e, známé pod jménem Eohippus. To je podle evolucionist údajný p edch dce moderního kon . S postupem k vy ím vrstvám se pak prý nacházejí stále slo it í zkamen liny víc a víc podobné dne nímu koni. Le skute nosti nenasv ují této teorii a je nepravd podobné, e by Eohippus byl p edch dcem sou asného kon . Z následujících d vod : 1. Zkamen liny kon nejsou nikde nalézány ve vrstvách nad sebou. Naopak, kosti Eohippa le í asto p i povrchu a jediným d vodem, pro je tato vrstva nazývána eocén je to, e jsou v ní práv tyto kosti. 2. Tvrdí se, e zkamen liny vykazují postupný rozvoj velikosti, jak se Eohippus zv oval a k dne nímu koni. Ale tento argument je chabý, proto e dnes existuje mnoho koní rozli ných velikostí. 3. Eohippus a moderní dne ní k mají oba po 18 párech eber, ale u edpokládané meziforem se jejich po et li í. Orohippus jich m l 15 a dal í, Pliohippus, 19 eber. 4. Neví se jist , zda kostra Eohippa nebyla podobná kost e dne ního Hyraxe. N kte í v dci v í, e není ádná spojitost mezi Eohippem a dne ním kon m, ale e je to prost jen jedna varianta sou asného Hyraxe. kazy ze zkamen lin tedy nepotvrzují postupný vývoj od jednoduchých ke slo itým organism m; spí e se slo it í formy objevují ve skalních vrstvách náhle. A to je práv to, co bychom ekávali podle biblické zprávy. Celosv tová potopa? Jsou v záznamu zkamen lin n jaké d kazy o katastrofální celosv tové potop ? Ano, jsou. M eme je shrnout v následující: Ve skalních vrstvách jsou nalézány miliony a miliony zbytk zkamen lých zví at, asto na hromadách p sobících dojmem obrovských h bitov . Dále nalézáme obrovská mno ství uhlí, ropy a zemního plynu, co jsou rovn poz statky ivých organism . Evolucionisté tyto v ci nejsou schopni vysv tlit, nebo teorie evoluce spo ívá na konceptu uniformitarianismu. To je názor, e v echny procesy byly v dy takové, jaké jsou nyní, ani by se kdy udály n jaké v í katastrofy. Potí je v tom, e dnes neprobíhají ádné procesy, kterými by se daly vysv tlit uvedené skute nosti. Nálezy zkamen lin v takovém mno ství se dají uspokojiv vysv tlit pouze celosv tovou potopou. Nyní se je podrobn ji podívejme na rozmíst ní on ch zkamen lin. (A) Zamrzlá zví ata na Sibi i Podél pob í severní Sibi e a k Alja ce jsou poh beny zbytky asi 5 milion mamut . Na jednom ostrov se p da skládá z písku, ledu, a takového mno ství mamutích kostí, e to vypadá, jakoby tvo ily základ ostrova. Na kterých místech jsou mamuti poh beni v ledu, jinde jsou zamrzlí v usazeninách. Rozmra ené mamutí maso se mohlo klidn pou ít jako potrava

pro psy. Tak dokonale bylo mrazem uchováno. Smrt p epadla mamuty tak náhle, e v jejich aludcích i tlamách je nestrávená potrava. R zné druhy trávy, zvonky, blatouchy, ost ice a divoké fazole byly nalezeny v jejich tlamách. Evolucionisté tvrdí, e tito mamuti zrovna s plnou tlamou rádla upadli do díry nebo eky a zabili se. A sice 5 milion kus ! Ov em ne v ichni mamuti jsou celí, n kte í jsou roztrháni na kusy. Ovce, mamuti, velbloudi, nosoro ci, bizoni, kon , tyg i, lvi a nespo et dal ích zví at bylo také nalezeno poh beno v sibi ském ledu. Stru a krátce, celkový obraz je dokonalou ukázkou velké katastrofy, p i ní zahynuly miliony zví at. Neznáme dnes ádnou srovnatelnou událost, p i které by mohlo zahynout a zárove být zachováno v konzervovaném stavu tak mnoho tvor . (B) Dal í poh ebi

zkamen lin

Na v in míst sv ta není ov em teplota tak nízká, aby mohla být zví ata konzervována v ledu. A p ece se po celém sv nalézají zkamen liny kostí, které jediné se uchovají poté, co se m kké ásti t la rozlo í. Dnes m e dojít k takovému zkamen ní jen tehdy, kdy je zví e náhle zasypáno. Jakmile t lo stane na povrchu nebo plave ve vod , okam it je rozlo eno nebo se ráno jinými zví aty. Je-li t lo poh beno do vhodné p dy, potom rozklad probíhá pomalu a z stanou zachovány kosti nebo alespo otisk po kostech. V eobecn se má za to, e nejpravd podobn í mo nost vzniku zkamen liny nastává, jeli zví e p ímo zasypáno a tak zabito, nebo je-li zavaleno krátce po smrti. Ov em dnes u k t mto situacím na zemi nedochází, pokud bychom m li na mysli tak obrovské mno ství vý e zmín ných zkamen lin. Nap . ryba je dnes jen velmi nepravd podobným kandidátem na zkamen linu. Jakmile zahyne, je b v rozmezí n kolika hodin se rána jinými rybami. A ece ve skalách asto nacházíme zkamen liny ryb. Celá hejna ryb ve zkamen lém stavu, miliony kus , se nalézají v rozsáhlých oblastech zem . Tato zví ata jsou nalézána v agonickém stavu bez n jaké známky napadení nep ítelem. Také zkamen liny dinosaur jsou nalézány v pozici vykazující náhlou násilnou smrt. Jeden evolucionista napsal: Mnoho celých koster dinosaur bylo vykopáno v pozici p i plavání, hlavu m li prudce zvrácenou jakoby ve smrtelné k i. (Björn Kurten - The Age of Dinosaurs ). Evolucionisté vymysleli zoufalé teorie, vysv tlující, pro tato p evá suchozemská zví ata, která ne ijí ve vod , zahynula násilnou smrtí práv ve vod . Ov em na základ biblické zprávy není vysv tlení obtí né. Dal ím p íkladem poh ebi zkamen lin je Kumberlandská jeskyn kostí v americkém stát Maryland. Tucty rozli ných druh savc zanechaly své kosti v této jeskyni spolu s plazy a ptáky rozli ných podnebí a lokalit. Podobn nalézáme nap íklad na Sicílii zkamen lé kosti hroch . Jsou tam tak etné, e byly t eny jako zdroj d ev ného uhlí. Mohli bychom pokra ovat dále, jmenováním dal ích poh ebi zkamen lin, ale to u sta í. Nikde na sv neexistují podobná poh ebi ivo ich , kte í by zem eli dnes a ekali na zkamen ní. Uniformitarianismus není schopen vysv tlit ani to, pro tak mnoho tisíc zví at zem elo násiln , a to ve

stejnou dobu, ani to, pro kdy tato zví ata umírala, byla náhle poh bena pod nánosy. Ale biblická potopa to vysv tlit doká e. (C) Obrovská lo iska uhlí a nafty Jak uhlí, tak i ropa pochází ze zbytk ivých organism . Uhlí pochází ze zbytk rostlin p em ných p sobením tlaku a teploty. Nalézá se nap celým geologickým sloupcem ve v ech ástech sv ta, dokonce na Antarktid . Tyto uhelné pánve sv í o p edchozí existenci tém nep edstavitelné masy poh bených rostlin. Uniformitarianismus se sna í vysv tlit existenci t chto uhelných lo isek ným úhynem a rozkladem strom . P edpokládá se, e první fází je ra elini , které se postupn m ní na uhlí p sobením svrchních tlak . Jen e za prvé není známé ádné ra elini nebo ba ina obsahující dost ra eliny pro vytvo ení v ího uhelného lo iska. Za druhé není známé ádné ra elini , které by ve svých spodních vrstvách p echázelo v typické uhelné lo isko. Ve skute nosti objektivní pohled na uhelné sloje siln napovídá, e hromady rostlin byly na místo naplaveny vodou. Mnohé uhelné pánve obsahují velká mno ství uhelných vrstev poh bených spolu s vrstvami jiných materiál . Tato lo iska jiných materiál se v dy pova ují za naplavená. Pro tedy ne uhelná lo iska? Uniformitarianismus asto tvrdí, e ke vzniku uhlí a ropy byly t eba miliony let. A p ece se v laborato i poda ilo vyrobit z organického materiálu naftu za mén jak 20 minut. Podobn uhlí bylo vyrobeno z d evitého materiálu ve velmi krátké dob . (D) Polystrátové zkamen liny Jsou nacházeny velké zkamen liny (zví at a rostlin, zvlá kmen strom ), které jdou nap n kolika vrstev 6 i více metr silných (dohromady). Tyto zkamen liny musely být poh beny náhle, proto e jejich vrchní ást je zachována stejn dob e jako spodní. Z toho plyne, e obrovské nánosy musely být naneseny ve velmi krátkém ase. Existenci t chto zkamen lin není mo no vysv tlit, jestli e p ijmeme p edpoklad, jako evolucionisté, e rozli né vrstvy byly ukládány v rozli ných dobách po miliony let. Uniformitarianismus tedy nem e vysv tlit tak velké mno ství zkamen lin, celosv tová potopa toto vysv tlení dává. S tolika zkamen linami, které mají evolucionisté k dispozici, bychom o ekávali usv ující d kaz teorie evoluce. Zvlá bychom o ekávali, e budou k dispozici mezi lánky spojující v í skupiny zví at jako bezobratlé a obratlovce, a mezi obratlovci ryby, oboj ivelníky, plazy, savce a ptáky. Zkamen lé mezi lánky?

Existují zkamen lé mezi lánky? Ve své knize o evoluci publikované r. 1967 A. Brouwer íká: Jedním z nejp ekvapiv ích negativních d sledk paleontologického výzkumu tohoto století je, e... p echodné formy se zdají být nenormáln ídké. (V eobecná paleontologie). Autor íká, e v dob Darwina se tato skute nost je dala prominout, ale dnes s ohromným mno stvím zkamen lých druh , které byly od té doby objeveny, musí být zji ny jiné p iny pro tém totální nedostatek p echodových forem. Autor potom otev en p iznává, e prost zv í ásti spojovací zkamen liny neexistují. Samoz ejm , e b hem v ech ch let byly tu a tam jedna nebo dv zkamen liny oslavovány jako dokonalý „missing link“, spojovací lánek, a bude nutné se na n j podrobn ji podívat. P i tom je v ak nutné zd raznit, e se to týká pouze jedné nebo dvou zkamen lin a ne velkého po tu. Snad nejslavn í spojovací lánek ve zkamen linách je archeopteryx, ozna ovaný za p echodovou formu mezi plazy a ptáky. Byly nalezeny t i zkamen liny archeopteryxe, v echny na stejném míst v N mecku. O kost e se tvrdí, e je v mnoha ohledech plazí, le tvor má nádherné, pln rozvinuté pe í. Není v bec snadné jen na základ kostry rozhodnout, zda jde o plaza i ptáka. Mnoho jasn plazích znak na kost e archeopteryxe m e být ve skute nosti té nalezeno na jedné i jiné skupin pták . Tak nap íklad prsní kost zkamen lého archeopteryxe je plochá a to je prý znak plaz , a p ece vnit ní uspo ádání pták p trosa a emu má také tento druh prsní kosti. Drápy, které má na k ídlech, jsou pova ovány za plazí znak, ale i dne ní mlá ata n kterých pták , v etn p trosa, je mají. Vedlo se mnoho debat mezi evolucionisty o archeopteryxov kost e. P edpokládejme, jak n kte í tvrdí, e je ur it plazí. Ale co si pak po neme s t mi nádhern zformovanými péry? Péro má velmi slo itou a jemnou strukturu. Evolucionisté tvrdí, e první pe í byly vlastn jen rozt epené upiny plaz , ale pe í archeopteryxe není nic podobného. Je pln rozvinuté, slo ité. Má-li tedy archeopteryx pln plazí kostru, pak má ov em té pln pta í pe í. A tak zde nemáme ádný náznak toho, co by takzvaná meziforma m la vykazovat, tj. jakýsi stav nap l plazí upiny a nap l pta ího pe í. Nikde zkamen liny nevykazují n jaký takový mezi lánek, tvora, který má n co jako upiny a n co jako pe í. Ve skute nosti mnoho v dc v í, e v echny t i zkamen liny archeopteryxe jsou zkamen liny pravého ptáka. Hoazin, ijící druh ptáka z údolí na Amazonce, je v mnoha ohledech archeopteryxovi podobný. Krom archeopteryxe nic ze zkamen lého záznamu ani v nejmen ím nedává p esv ující spojnici mezi zví aty rozli ných typ . Kdy to íkám, nezapomínám na umn vypracované teorie o opolidech. Otázka je, zda zkamen liny potvrzují tyto teorie. Celý d kazový materiál týkající se opolidí zahrnuje nejvý e n kolik hrstí kostí a zub . I kdyby byly v perfektním stavu, co nejsou, st í by nám toho mnoho ekly. Opo lov k? Profesor G. von Koenigswald, známý podp rce teorie opolidí, napsal tato slova ve svém Setkání s prehistorickým lov kem: Jestli e pracujeme pouze se

samotnou kostrou, není snadné rozpoznat lov ka od antropoidní opice. Ve skute nosti antropoidní kostra se li í jen kvantitativn od na í. Po et lebe ních kostí a zub je stejný, rozdíl ve struktu e rukou a nohou je jen ve stupni (v mí e). Co je platné, e noha horské gorily je velmi podobná lidské... jediná odli nost je práv pouze velikost mozku . I kdy hovo it o rozdílu lidského mozku je sporné, proto e se li í zna i mezi jednotlivými lidmi. edpokládejme to, co se obecn uznává. Opi í mozek je z ídka kdy v í ne 600 cm3. Toto ukazuje, e opo lov k z Ji ní Afriky je pln opice, nebo jedna z lebek (a jen málo z nich je ve stavu schopném m ení) má 482 cm; není to tedy více ne u impanze! Ov em na druhé stran neandrtálský lov k je úplný superman, nebo kapacita jeho mozku je v pr ru v í ne pr rná hodnota moderního lov ka. Proto i z jiných d vod se uznává, e neandrtálec je pln lov k. Pekingský lov k je pova ován také zcela za lov ka, proto e jeho lebky z íny mají obsah v í ne 1300 cm3. To bychom zcela p irozen o ekávali na míst , které vykazuje známky existence rozvinut í spole nosti se zna roz eným pou íváním ohn . Opo lov í „story“ (teorie o opolidech), kterou zde nem eme detailn rozebírat, je z v í ásti zalo ena na spekulaci a podvodu ne na faktech. Následující p íklad javanského lov ka to ukazuje. P vodní nálezy, na kterých byla zalo ena teorie o opo lov ku z Jávy, nesestávaly z ni eho více ne z jedné stehenní kosti, t í zub a ásti lebky. Stehenní kost vypadala jako lidská, lebka se spí podobala impanzí. Je navíc byly tyto zkamen liny nalezeny v okruhu 15 metr ve skalní vrstv , která také obsahovala pravé lidské lebky. Tato poslední skute nost byla po mnoho let zatajována. Nálezce t chto zkamen lin, Dubois, oznámil p ed koncem svého ivota, e tyto zkamen liny nejsou poz statky opo lov ka, ale spí kosti velkého gibbona. Ale evolu ní sv t odmítl toto tvrzení a javanský lov k, na on ch sm nepatrných základech, se stal ve kolních skriptech definitivn existujícím. Nedávno byla celá opo lov í story uvedena do zmatku nálezy Richarda Leakeyho v Africe. Tvrdí, e na el zbytky lidí moderního typu ve skále, která je mnohem star í ne ta, která obsahovala „opolidi“. Je-li tomu tak, pak a u „opi í lidé“ byli cokoli, jist nemohou být postrádaným spojovacím lánkem (missing link) mezi opicím podobnými zví aty a lov kem. (Pozd ji budeme mluvit o Leakeyho tvrzení, e nalezené kosti jsou staré 2,5 milion let.) Gigantismus Mezi nalezenými zkamen linami byly objeveny obrovité formy tém od v ech dnes ijících druh . Mezi plazy to jsou známí obrovití dinosau i, stejn tak gigantické elvy. Savci jsou obvykle dvojnásobné velikosti ve srovnání s jejich sou asníky. Byly nalezeny nap . gigantické formy následujících savc : medv , velbloud , panter , prasat, nosoro , slon , tygr a vlk . Také obrovské zkamen liny pták . Stejn tak hmyzu s rozp tím k ídel více ne p l metru (nap . vá ka). Základem evolu ní teorie je u ení, e tak, jak se zví ata rozvíjejí co do slo itosti, vzr stá i jejich velikost. A tak skute nost t chto obrovitých

zkamen lin p sobí mezi evolucionisty opravdové zd ení, nebo to té ukazuje na pravdivost biblické zprávy. Celou v c tedy prost ignorují. Je ov em nemo né ignorovat obrovské rozm ry dinosaur . Tuto v c v inou evolucionisté vysv tlují tvrzením, e v dob , kdy ili dinosau i, zde existovalo eobecn teplé a mírné klima ve velkých oblastech zem . Toto podnebí umo nilo obrovité rozm ry t chto zví at, proto e nebyla ádná potí s teplotní regulací. Zví e ztrácí nebo získává teplo povrchem svého t la. ím v í zví e, tím je men í povrch jeho t la v pom ru k jeho váze, a jeho p izp sobivost teplotním zm nám je hor í. Ve srovnání s nadm rnou teplotou dinosau ího obrovitého t la je výdej a p íjem tepla nepatrný. A tak obrovitý dinosaurus mohl ít docela astn za teplého podnebí bez velkých teplotních zm n, ale ne v dne ních klimatických podmínkách. I v tropech jsou dnes zna né teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Teorie o teplém podnebí je podpo ena je jinými faktory. P íkladem jsou t eba zkamen liny tropických zví at, které byly nalezeny nedaleko pól . A to je práv to, co bychom o ekávali p i tení biblické zprávy. Ji jsme ekli, e p i stvo ení zem existovala nad atmosférou vrstva vodní páry. A ta zadr ovala slune ní teplo u zem a zp sobovala práv ono rovnom rné, teplé podnebí na celé zemi. Soud Bo í potopou byl v tom, e se tato vrstva vodní páry zhroutila, vlastn vypr ela na zem. Problém vym ení Pro zví ata, jako jsou dinosau i, úpln vym ela? Vypadá to, jako by byla náhle smetena. To platí nejen o dinosaurech, ale stejn tak o n kolika dal ích skupinách zví at, nap . trilobitech. Evolucionisté musí znovu a znovu ipou t, e jsou zasko eni tím, e slo itá, silná a dob e zabydlená zví ata (skupiny zví at) náhle mizí v záznamu zkamen lin. Ov em na základ Bible není t ké pochopit, pro k tomu do lo. Byl to d sledek potopy, která zabila inu suchozemského ivota. Pro tato zví ata po potop u dlouho ne ila? áste ný d vod je ten, e nemohla p ít v nových klimatických podmínkách. Jak u bylo eno, dinosau i pot ebují stejnom rné klima. Nedokázali regulovat teplotu svých t l, teplota jejich t la se pouze ídila okolím. Po potop nastaly v eobecn velice vá né rozdíly teplot. Dinosau i tyto podmínky nemohli ít. Evolucionisté asto tvrdí, e náhlá zm na klimatu mohla být p inou vyhynutí, ale nevysv tlí, co tuto zm nu mohlo zp sobit. Potvrzení geologického sloupce Evolucionisté na rtli geologický sloupec na základ zkamen lin. Nejstar í skála obsahující zkamen liny je kambrium. Je-li tento sloupec správný, m li bychom ekávat, e skalní vrstvy budou více mén ve stejném po adí po celém sv . Lze u init t i pozorování: 1. Tyto vrstvy nejsou nikde v echny. V nejlep ím p ípad jednom míst dv a t i vrstvy.

nalezneme na

2. Vrstvy na mnoha místech nejsou ve „správném“ po adí (správném pro evoluci). Nap . v Montan se nalézá na vrcholu k ídy prekambrijská skála. Ve Wyomingu le í ordovik (tj. druhá etapa prvohor) na vrcholu

etihorních vrstev. Jeden vrchol Alp se skládá z vrstev v tomto po adí zdola: eocén, trias, jura k ída. Hora Matterhon je ze star ích skal ne její podklad. Na n kterých místech v Anglii jsou smíchané formace pleistocénu a k ídy. 3. Nakonec musíme íci, e t i tvrtiny zemského povrchu jsou tvo eny z usazených skal, tj. skal zformovaných vodou. A jedna tvrtina je evá ze skal zformovaných sope nou (vulkanickou) aktivitou. Existence tak velkého mno ství sedimentárních skal, nalézajících se i na vrcholcích velehor, jist vnuká my lenku, e Zem byla celá pod vodou. Za ali jsme tuto kapitolu vý tem toho, co by se ekávalo od zkamen lin, je-li evoluce pravdivá. Bez výjimky v ech est aspekt zkamen lého záznamu, které byly popsány, podporuje biblický záznam historie Zem . Zkamen lý záznam shr me: 1. Postupný sled zkamen lin ve skále od jednoduché do slo ité formy není nalézán. Evoluce neprokázána. 2. V obrovských poh ebi tích zkamen lin jsou d kazy katastrofální potopu. Bible se prokazuje jako pravdivá. 3. Mezi lánky prokázána.

zkamen lin

nebyly

nalezeny.

Evoluce

pro

nebyla

4. Obrovitý vzr st je práv to, co bychom o ekávali od biblické zprávy. Op t docházíme k potvrzení Bible. 5. Náhlé vyhynutí zví at je zji ným faktem a z toho vyvozujeme kaz pro celosv tovou potopu. P esnost Bible se tak potvrzuje. 6. Nálezy nepodporují evolu ní geologický sloupec, op t evoluce postrádá fakta. Dodate né poznámky 1. Populární, av ak nedokázaná teorie tvrdí, e se zm nily relativní pozice kontinent . Sférická slupka zem se prý rozlomila asi do dvanácti ostrých desek, které se pohybují. Výsledkem je pohyb kontinent (jako nesené zavazadlo na transportéru). I kdyby to tak bylo, je nepravd podobné, e by se to událo v takové mí e, e by ka dá ást sv ta v n které dob byla enesena do subtropické nebo tropické oblasti. 2. Je pravda, e v malém m ítku star í, to je ní e spo ívající skála, m e být posunuta podél horizontálních trhlin p es mlad í skálu, která p ed tím byla nad ní. Tam, kde se to stalo, je skalní povrch rozt n nebo se úpln zm nila podoba této skály. Tento jev v ak nem e vysv tlit esuny, které jsme citovali. Nap . první jmenovaný p esun – tzv. Lewis v p esun v Montan . Je to údajn klasický p ípad p esunu, ale plocha mezi ob ma vrstvami nevykazuje ádné z vý e uvedených

známek pohybu. Spí e vrstvy ukazují, e byly polo eny na sebe docela normáln . Navíc je z ejmé, e pot ebné síly k p esunu jen malých skal musí být obrovské. Av ak zde jde o skálu pokrývající 7 tisíc tvere ních mil a t i míle tlustou, která byla údajn posunuta 35 a 40 mil vzh ru.

Pro dal í studium: (1) Zkamen liny se objevují náhle Rhodes (Penguin 1962) str. 78

viz: The Evolution of Life by F. H. T.

(2) Nejstar í zkamen liny jsou slo ité, spí e ne jednoduché - viz vý e str. 78 79 (3) Lidská stopa v kambrijské skále viz: Why Not Creation? Edited by W. Reformed, 1970, str. 185&Lammerts (Presbyterian (4) Evoluce kon viz: F.W. Cousins on ´ The Alleged Evolution of The Horse´ in A Symposium on Creation Edited by D. W. Patten (Baker, 1971) str. 69. G. A.Kerkut, Implications of Evolution (Permanon Press, 1960), str. 144 (5) Zkamen lé d kazy potopy: H. M. Morris&(a) Jednotlivé údaje viz The Genesis Flood by J. C. Whitcomb (Evangelical Press, 1961) a The Mammoth and the Flood by H. H. Howorth (Sampson Low, Marston, Searle and Rivington. 1987) (b) O rychlém vzniku uhlí a ropy viz The World that Perished by J. C. Whitcomb (Evangelical Press) (c) O polystrátových zkamen linách viz Why Not Creation? Edited by W. Lammerts, str.141 (6) Spojovací zkamen liny: (a) O Archeopteryxovi viz ´ The Alleged Evolution of Birds´ v A Symposium on Creation Edited by D. W. Patten, str.89 (b) O javanském a pekingském lov ku viz Meeting Prehistoric Man by G. Von Koenigswald (Thames and Hudson, 1956) a Creation, Evolution and the Christian Faith by R. Acworth (Evangelical Press), str. 24

3. Genetika a Bo í p írodní výb r Je tomu u asi 100 let. Byl letní den a v ina mnich , kte í pracovali v klá terní zahrad , nevid la v hrachu, který tam rostl, nic zvlá tního. Ale pro

jednoho z nich byly tyto rostliny velmi d le ité - d lal s nimi v decké pokusy. To, co zvlá udivovalo Gregora Mendela, byl zp sob, jakým rostliny p edávají znaky dal ím generacím. Co by se mohlo stát, zk í-li se bíle kvetoucí rostlina s erven kvetoucí? Bude p tí generace mít ervené nebo bílé kv ty? A kdy se zk í velká rostlina s malou rostlinou, jaká bude vý ka jejich potomka? Kdy Mendel provád l své pokusy a analyzoval výsledky, uv domil si, e objevil n které základní zákonitosti, týkající se d di nosti. Velice vzru en publikoval svá zji ní ve v deckém asopise, ale v decký sv t to úpln ignoroval. Zklamán, zastavil sv j výzkum. Mendel zem el roku 1884 a asi ho nikdy nenapadlo, e se po dvaceti letech stane sv tov známým badatelem nové v dy. Jeho práce je dnes chápána jako základ v dy o genetice, studia di nosti. V p edchozích kapitolách jsme se zabývali vznikem evolu ní teorie a d kazy zkamen lého záznamu. Nyní je nutno zvá it, zda my lenku evoluce podporují objevy z oblasti genetiky. Mendel publikoval své nálezy ve druhé polovin edesátých let 19. století, co je doba, kdy se Darwinova teorie stávala populární. Publikoval v tehdej ím velmi známém a roz eném asopise. Jeho lánek byl objeven a 16 let po jeho smrti, v roce 1900, kdy byl rozpoznán jeho význam. P esto nebyly jeho výzkumy je adu dal ích let brány v potaz. Pro nebyl jeho p ínos uznán? Pro byly tak d le ité objevy ignorovány? Jistá odpov je, e odporovaly Darwinov teorii evoluce. Dnes se to neuznává, av ak z stává pravdou, e to, co Mendel objevil, zpochybnilo jeden z mnoha edpoklad evolu ní teorie. Je to vid t ze skute nosti, e kdy byla Mendelova práce znovuobjevena, Darwinova evoluce utrp la do asné zapomenutí. Po chvíli se evolu ní u ení op t objevilo v jemn odli né form , o které se íká, e je zcela v souladu s Mendelovou genetikou. Jak ale uvidíme, ob teorie jsou zcela neslu itelné a nemohou být sou asn pravdivé ob . Mendel k il r zné odr dy jedlého hrachu. Co vlastn objevil? ím pop el Darwinovu teorii? Kdy zk il erven kvetoucí rostlinu s bíle kvetoucí, výsledkem byla erven kvetoucí rostlina. Mendel potom zk il tyto kvetoucí potomky a zjistil, e výsledkem jsou potomci v pom ru 3 ervené ku 1 bílé rostlin . To lze pochopit, kdy uvá íme, jaké geny jsou zde p i k ení anga ovány. Gen je jednotka, která rozhoduje o ur ité charakteristice, zde o barv rostlin. M e mít dv formy. Jednu, která dává ervenou, a druhou, která dává bílou barvu. Potomci p vodního k ení ervených s bílými byli ichni ervení, a koliv ve skute nosti vlastnili stejn tak gen pro ervenou i pro bílou barvu rostliny. Z toho Mendel usoudil, e ervený gen je dominantní (nad azený) bílému. Proto rostlina, která má oba geny, bude ervená. Kdy se pak tyto erven kvetoucí rostliny druhé generace zk í, vznikne mo nost, e se dva bílé geny sejdou, výsledkem pak je bílý potomek. Mo nost, e potomek obdr í alespo jeden ervený gen je v pom ru 3:1. Mendel v experiment Mendel zjistil, e p i k ení erven kvetoucích rostlin, které jsou u potomky vodního k ení, lze získat jak bíle, tak erven kvetoucí rostliny. Darwinova teorie spo ívá na p edpokladu, e v tomto p ípad bílá charakteristika je nová charakteristika získaná mladými rostlinami, ani ji p edtím m ly rodi e. Pokud

si odr da osvojila nové charakteristiky, pak platí, e se vyvíjí. Mendel ale ukázal, e tato vlastnost nebyla získaná. Existovala celý as v rodi ovských generacích, maskovaná dominantním genem. V nové generaci existuje v p esn stejném zastoupení, jako tomu bylo v rodi ovské generaci. Samoz ejm , e je mo né ztratit n které geny zabitím t ch jedinc , kte í je mají, ale není mo né získat nové. Nebylo tedy udivující, e teorie Darwina se za ala kymácet, kdy tato fakta vy la na sv tlo. Od pádu byla zachrán na teorií, která íká, e se geny n kdy mohou p em nit do úpln nových forem. Tato radikální zm na genu se jmenuje mutace. A toto je podoba, ve které se Darwinov teorii v í dodnes. P edpokládá se, e mutace mohou zm nit gen k nové form . Proces p írodního výb ru prý pou ívá selekci k vybrání nových gen p íznivých pro organismus a potla uje ostatní. Evolucionisté tvrdí, e klasickým p íkladem je jeden druh motýla (Biston Batularis), který se v 60. letech 19. století vyskytoval p evá v bledé barv , i kdy tmavá forma se v malé mí e vyskytovala té . B hem následujících 100 let se tmavá forma stávala stále více b ná, a se sv tlá forma stala úpln vzácnou. D vodem této zm ny byla skute nost, e tmavá forma byla p vodn v nevýhod , nebo byla jasn patrná na sv tlé k e strom a byla tak snadnou ko istí dravc . Sv tlá forma nebyla snadno vid t, a tak snáze pozornosti dravc unikla. S pr myslovou revolucí se v ak stromy pokryly spadem, ztmavly a situace se zm nila. Bledá forma byla nyní nápadná dravc m, zatímco tmavá unikala. Proto se roz ila. To je p íklad toho, emu evolucionisté íkají p írodní výb r. Nové geny jsou vybrány, jestli e p iná í výhody organismu. A p edpokládá se, e vznikají mutacemi. Pozn.: V poslední dob vy lo najevo, e obrázky v u ebnicích, které ukazují tyto motýly na k e strom , jsou evolu ní falzifikáty. Motýli byli na k ru ilepováni lepidlem nebo pendleni, aby teorie evoluce m la alespo n jaký „d kaz“ – P.K. Mutace Moderní teorie evoluce stojí nebo padá s otázkou mutací. Jestli e mutace neprobíhají, je pro evoluci nemo né, aby dosp la k n jakému pokroku. Musíme tedy rozebrat otázku mutací, zda k nim dochází tak, jak evolucionisté tvrdí. Za prvé - je jisté, e k nim dochází. Za druhé - je té jisté, e ka dá v í zm na v genu je v dy zm nou k hor ímu. To je to, co bychom o ekávali. Geny jsou slo ité a ú asn uspo ádané a ka dá v í zm na povede jen ke zhor ení funkce. Toto p ipou tí genetikové po 70 letech intenzivních experiment . B hem doby provedli tisíce mutací r zných organism , ale nep edvedli ani jeden p esv ující d kaz evoluce. Ve skute nosti se nyní eobecn uznává, e p íznivé mutace jsou velmi vzácné. V p evá né v in jsou mutace bu kodlivé, nebo neutrální, které nemají ádný význam pro genetiku dané populace. Ka dé individuum podstupující mutaci má spí e tendenci zahynout a genetická struktura dané populace jako celku z stává neovlivn na. Mutace jsou velmi daleko od toho, aby byly samy od sebe schopny vyprodukovat nové, schopn í geny, které umo ní vývoj organismu. Nem ní genetickou strukturu celku. Spí e ji oslabují. I kdyby mutace probíhaly podle tvrzení evolucionist , p esto by to k evoluci nevedlo.

Osobní sv dectví Osobní sv dectví m e vysv tlit, co jsem myslela tímto výrokem. Týká se toho, jak jsem do la ke svým sou asným pohled m na evoluci, nebo mé odmítnutí evoluce na v deckém základ za alo práv p i ení otázek kolem muta ní teorie. S prvními detaily evoluce jsem se seznámila v zoologii na základní kole. U ili mne ji jako existující skute nost, která se udála muta ními procesy a p írodním výb rem. Pak jsem studovala Univerzitu v Sussexu, kde jsem t i roky studovala biologii – z evolu ního hlediska. Celou tu dobu jsem byla k es ankou. Nejprve jsem ila, e lov k m e v it Bibli i evoluci, ale asem jsem se stala práv kv li této otázce velice ne astná. Uv domila jsem si, e oboje nem e být pravdou. Toto dilema trvalo tém a do posledních let koly. Rozhodující obrat nastal jednoho dne, kdy jsme na seminá i diskutovali o vývoji oka obratlovc . Oko je velice slo itý orgán, má komplikovanou strukturu, sv tlo je vedeno na o ní pozadí a dopadá na bu ky, které jsou na n citlivé. Má jemnou strukturu, aby sv telná informace, která prochází a ke zrakové ásti mozku, mohla být skute ným vid ním. Na seminá i jsme o tomto ú asném orgánu za ali diskutovat. Asi jednu hodinu se mluvilo v bludném kruhu. Evoluce oka byla jasn nemo ná. V echny specializované a kompletní bu ky, které tvo í na e i, se prý vyvinuly proto, e docházelo k výhodným mutacím uvnit mnohem jednodu ích p edcházejících bun k. Ale jaký u itek má díra v p ední ásti lebky, umo ující sv tlu procházet na bu ky necitlivé na sv tlo? Jakou cenu má ka vytvá ející obraz, není-li zde ádný nervový systém, který by tento obraz interpretoval? Jak by se mohl vizuální nervový systém vyvinout d íve ne mu oko dodávalo informaci? Probírali jsme tento problém z ka dého mo ného úhlu, ale nakonec jsme p ipustili, e nevíme, jak se to mohlo stát. Já jsem pak ekla, e kdy jsme zjistili, e vývoj oka je nemo ný, bylo by estné a decké p ipustit, e se nevyvinulo. Moje slova vyvolala zara ené ml ení. Lektor vedoucí seminá pak ekl, e nechce za ínat ádnou kontroverzi, zatímco ostatní ve skupin se za ali vysmívat mé ví e v Boha. Ale já jsem bec na Boha nemyslela! Já se jednodu e sna ila nahlí et na problém objektivní a v deckou cestou. Od té chvíle se mi jevilo jasné, e teorie evoluce je nev decká a e muta ní teorie je beznad jná. Nedoká e vysv tlit ani vznik jednodu ího orgánu (mnohem men ího divu) ne je oko obratlovce. Nejsem sama Nejsem sama ve ví e, e i kdyby se u ite né mutace d ly, nebudou im eným vysv tlením evoluce. Známý biolog Sir Alistair Hardy to ukázal v knize ivý proud , kde p ipomíná jednu z nejd le it ích my lenek evoluce – stejný orgán v r zných zví atech se prý vyvinul ze stejné struktury v jednom spole ném p edkovi. Vezm me nap . ploutev tulen , pa i lov ka a k ídlo ptáka. A koliv se li í tvarem a funkcí, v echny kon etiny mají stejné uspo ádání kostí. Tudí se tvrdí, e v ichni tito tvorové se vyvinuli z n jakého primitivního obratlovce, který sám m l toto základní uspo ádání kostí. Takovýmto strukturám, které jsou z jednoho spole ného p edka, se íká homologické struktury.

Dal í p íklad homologického slo itého orgánu je vid t v mou e. Je mnoho typ ovocných much a n které mají o i vzhledov velmi odli né. A koliv se li í, evolucionisté tvrdí, e jsou vyvinuty z jednoho d ív ího typu oka. Jsou tedy homologické. Evolu ní teorie íká, e v echny homologické orgány se vytvo ily díky mutacím v genech, ídících p vodní orgán. Jinými slovy - geny produkující homologické orgány dnes jsou stejné jako geny, které produkovaly orgány edch dc . A prý je to sama struktura, která se zm nila. Velký problém pro evolucionisty je ten, e v mnoha p ípadech m e být prokázáno, e to, co nazývají homologickými orgány, je produkováno inností zcela rozdílných gen . Nap . jsou dva druhy ovocné mu ky s o ima pova ovanýma za homologické, av ak tyto o i v t chto dvou p ípadech jsou zcela prokazateln produkovány r znými geny. A toto není osamocený p ípad. B hem let bylo objeveno mnoho podobných p íklad . Nelze pop ít, e koncept homologie ve sfé e podobných gen p edávaných d ív ím p edkem, se úpln zhroutil. Nap íklad uva ujme o p ední kon etin p vodních p edch dc obratlovc , o genu, který ídil její vývoj. Chcete-li, lze m nit mutací tento gen t eba milionkrát! Tyto zm ny nikdy nezp sobí, aby se vyvinula lidská ruka nebo tulení ploutev, proto e tyto orgány jsou ízeny úpln jinými geny. hem minulých 70 let se tvrdilo, e genetika podporuje evoluci. Nyní jsou proti tomuto tvrzení námitky. Vid li jsme, e Mendelovy experimenty ukázaly, e nové charakteristiky nejsou získávány populací, ale edávány p ímo z rodi na d ti pomocí gen . Proto neprobíhají ádné zm ny z generace na generaci, na jejich základ by mohla probíhat evoluce. Dále vidíme, e muta ní teorie nepodporuje evoluci. Genetika hovo í pro stvo ení. írodní výb r O genetice musí být eno více. Výzkum, probíhající b hem minulých 70 let, ukazuje k jednomu záv ru: evoluce se nikdy neuskute nila, Bible z stává v platnosti. Zva me teoretický p ípad toho, co evolucionisté nazývají p írodním výb rem a pak z toho vyvodíme logické záv ry. P edstavme si populaci mo ských pták , která existuje v jedné z n kolika rozli ných barev. Jak se populace zv uje, n kte í ptáci kolonizují sousední ostrov, který je tmavý. Bílí a ediví ptáci jsou snadno vid t dravci a jsou rychleji likvidováni. Tmaví ptáci nejsou tak snadno vid t a p ívají déle. asem se rasa tmavých pták roz í, jak sv tlí postupn vymírají. Podobný proces probíhá na jiném, nedalekém ostrov jen s rozdílem barvy ostrova. Tento ostrov je tentokrát sv tlý a bílí ptáci se roz í. Tak se p írodním výb rem vytvo í dv rasy z jedné p vodní populace. P ípadn lze uva ovat o nich jako o nových druzích. Vyprázdn ní Evolucionisté tvrdí, e takto probíhá evoluce. Ale co by se stalo z genetického hlediska? V p vodní populaci existovaly geny pro erné, tmavo edé, sv tle edé a bílé barvy. Na erném ostrov byli majitelé sv tlých gen ztraceni. írodní výb r u inil genofond chud í. Je zde p ítomno p ece mén – a ne více (jak

ádá evolu ní teorie). Z toho plyne, e populace se nem e zdokonalit, není-li zde nových gen . Proto e nová populace tmavých pták je geneticky chud í, je také náchyln í k vymizení. Zm na prost edí (jako nap . to, e z erného ostrova se stane bílý) zp sobí vyhynutí rasy p ítomností dravc . Jestli se toto je ve velkém m ítku, o ekávali bychom, e mnoho druh vyhynulo - a to je to, co skute historie ukazuje. Jinými slovy: írodní výb r sm uje ke genetické smrti. Nesm uje tedy k vývoji komplexn ích druh . Vid li jsme, e proces p írodního výb ru vede k novým variacím tvor , kte í jsou chud í na geny ne p edchozí populace. Z evolu ního hlediska by to znamenalo, e tvorové jako améba (z ní by vze li vy í tvorové), by museli mít nekone bohat í a mnohem r znorod í genofond ne my! To je ov em sm né. Z opravdu v deckého hlediska skupiny zví at musely kdysi existovat s mnohem r znorod ími a bohat ími charakteristikami, z nich pochází více specializované typy, které máme dnes. V ím, e to je práv v souladu s Biblí: h stvo il zví ata „dle svého druhu“. A tak v tomto procesu p írodního výb ru nevidíme ve skute nosti evoluci, ale velkou Bo í moc, moudrost a milosrdenství. Nezapome me, e podnebí které dnes máme, není to, které bylo p i stvo ení. Celosv tová potopa za Noema ivodila nesmírné zm ny. B h ve své velké moudrosti stvo il lidi a zv s dostate nou genetickou p izp sobivostí p ít tyto zm ny. N která zví ata (nap . dinosau i) nebyla schopna adaptace a vym ela. Dnes máme zví ata jako eba tropické ryby nebo polární zví ata, která jsou omezena na velice úzké klimatické pásy. P írodní výb r jim umo nil p ít p vodní populaci stvo enou Bohem. Proces p írodního výb ru pracuje na základ ji existujících faktor dané populace. Nap .: tmavá forma motýla ji existovala p edtím, ne se írodním výb rem stal nejb í formou. B h vytvo il Adama s genetickou potencí pro vznik v ech sou asných ras.

4. Jak mladá je Zem ? Pro evolucionisty je 10 000 let kapka ve v dru. Nic evolu významného se nemohlo v tak krátké dob stát. Evolucionista v í, e Zem je 4,5 miliardy let stará. Vysmívá se tvrzení Bible, e v echna stvo ení nejsou star í ne 10 000 let. 4,5 miliardy nebo 10 000 – emu máme v it? Máme uva ovat v mezích tisíc anebo miliard let, jde-li o historii Zem ? Ne se teorie evoluce stala populární, v dci uva ovali v rámci tisíc let. Brzy v ak bylo z ejmé, e evoluce po aduje miliony. Ne e by mnoho fakt sv ilo o velkém v ku Zem , ale dci pot ebovali pro pravost evolu ní teorie prokázat, e je Zem miliony let stará. Jak uvidíme, v echny datovací metody, pou ívané pro m ení stá í Zem , jsou zalo eny na principu uniformitarianismu. Nyní zvá íme dv v

í otázky:

A. Jak stará je Zem ? B. Jak dlouho existuje ivot na Zemi?

A. Jak stará je Zem ? ív í metody, pou ívané k ur ení zemského stá í, byly zalo eny na ase, kterého je t eba k tomu, aby se Zem ochladila z roztavené hmoty, dále na tom, jak dlouho trvá, aby se nashromá dilo sou asné mno ství soli v mo i, jak dlouho trvá sedimentace, aby byly vytvo eny skály. Tyto metody vyústily v rozporné výsledky a evolucionisté je odmítli proto, e nedávají dostate dlouhý v k, pot ebný pro evoluci. Za átkem tohoto století v dci po ali zdokonalovat radioaktivní metody datování a na nich jsou zalo eny sou asné odhady stá í Zem . Radioaktivita je zalo ena na skute nosti, e atomy radioaktivních látek jsou nestabilní, to jest, e mají tendenci rozpadat se a stávat se men ími atomy. B hem procesu rozpadávání se z radioaktivního atomu uvol uje energie ve form r zných typ zá ení. Ne v echny radioaktivní atomy ur ité látky se rozpadají stejn rychle. Jeden atom m e existovat tisíce let, ne se rozpadne. Bylo zji no, e je pot eba ur itého asu k tomu, aby se polovina atom dané radioaktivní látky rozpadla. To je známo jako polo as rozpadu látek. Polo as rozpadu látek je d le itý k ur ení stá í radioaktivního materiálu. Jedna z radioaktivních látek u ívaná p i výpo tu zemského stá í je uran, který se rozpadá, a po ad stádií vytvo í olovo. Dejme tomu, e byla nalezena ást skály s obsahem 6,25% uranu, zbytek je tvo en olovem. A hned tady p ichází velmi d le itá kritika radioaktivního datování, která se týká nejen uranové metody, ale v ech radioaktivních technik: toti e není mo né jist v t, kolik které látky (zde uranu a olova) bylo na po átku. Byly vytvo eny jisté p edpoklady, ale kone ný vypo tený v k zcela závisí na t chto p edpokladech. Je-li jeden p edpoklad chybný, kone ná kalkulace bude rovn chybná. Není nap íklad ádný d vod k p edpokladu – ozna me ho p edpoklad . 1, e skála na po átku neobsahovala ádné olovo. Jedna skála v Coloradském dole byla datována na základ p edpokladu . 1 a vykázala stá í 725 milion let. Ov em potom bylo zji no, e 95% olova ve skále zde bylo ji na po átku. To znamená, e p edpokládaný v k skály byl o 700 milion let vy í. Dále p edpoklad 1 íká, e ádné olovo nebo uran nebyl ztracen ze skály jinak, ne radioaktivním rozpadem. Ve skute nosti v ak uran se m e ze skály vytratit jiným zp sobem. Uran se asto vyskytuje ve form , která je snadno rozpustitelná slabou kyselinou. Testy ukázaly, e a 90% ech radioaktivních prvk n kterých ul m e být odstran no z povrchu tím, e je skála vylouhována slabou kyselinou. Dále jsou zde rozpory mezi v dci o skute né délce polo asu. 4,5 miliardy let bylo ur eno pro uran, ale ne stejná jistota panuje u ostatních radioaktivních prvk u ívaných k datování. Podobné pochybnosti vznikají u p ede lých p edpoklad . P i p edpokladu 2 a 3 (tj. e vodn bylo ve skále 50% olova a p i p edpokladu 3 navíc bylo ztraceno 50% uranu jinak ne radioaktivním rozpadem) vyvstávají stejné potí e. Tyto edpoklady jsou neprokazatelné. Je z ejmé, e vykalkulovaný v k pro n jaký kus skály se bude velice li it kv li prvotním p edpoklad m. Uranové datovací metody se ukazují jako nespolehlivé, proto e p edpoklady nejsou jisté. To také ineslo rozli né výsledky, které z t chto metod vyplynuly. Ve skute nosti pou itím uranových metod datování vyvstalo tolik potí í, e mnoho prvních technik muselo být opu no.

Nejvíce p ijímaná metoda je metoda „pom rného izotopu olova“. (Izotop je termín popisující rozli né atomové formy, ve kterých se prvek m e nalézat). Ur itá ást skály asto obsahuje n kolik r zných izotop olova. Stá í se pak ur uje z pom ru jednoho izotopu olova k druhému. Ov em tato metoda je evá pouze odhadem, proto e nikdo neví, kolik kterého izotopu zde bylo od po átku a kolik ho je z radioaktivního rozpadu uranu. V dci se také sna ili vyhnout t mto potí ím uranového datování u itím t ech r zných radioaktivních metod ke zji ní stá í skály. Jestli e t i r zné metody udají stejný v k, je zde ur itá jistota správného záv ru. T i metody asto u ívané m í následující pom ry: a) Uran 238/olovo 206 b) Uran 235/ olovo 207 c) Olovo 207/ olovo 206 Ov em, kdy tyto t i metody byly u ity pro ur itý kus skály , byla zji na zná stá í. Kdy jedna skála ve védsku (která také obsahovala zkamen liny) byla prov ována, metody daly výsledky 380,440 a 800 milion let. V sou asnosti se uznává, e rozdílné výsledky nejsou výjimkou, ale pravidlem. Kdyby se p iznala pravá p ina, bylo by to pro datovací uranové metody osudné. V radioaktivním materiálu se jeden izotop olova m e zm nit v jiný procesem zvaným „neutron-gama“ reakce. Olovo 206 se m e zm nit na olovo 207. Do lo-li k tomu, je jasné, pro metody nedávají stejné výsledky. A z toho plyne, e metody uran-olovo jsou pro solidní datování nepou itelné! V dci datující skálu nev dí, zda olovo 207 vzniklo rozkladem uranu 235 anebo z olova 206 neutron – gama reakcí. Velmi módní se stala datovací metoda potassium-argon (K/Ar). Nedávné výsledky této metody ale obsahují následující neuv itelná zji ní: Nyní je známo, e... ásti zemské k ry...mohou vykázat K/Ar data mlad í ne skute ný k krystalizace o n kolik desítek nebo i stovek milion let. Byly poznány ípady, kdy minerální vzorky dávaly neobvyklé stá í K/Ar dat, n kdy v í ne udávaný v k Zem (Z knihy Understanding the Earth od Gosse ,Smithe a Wilsona). Takové neobvyklé výsledky nejsou p ekvapující, nebo atmosféra Zem obsahuje a jedno procento argonu. Pon vad skály tento plyn snadno absorbují, jak má n kdo v t, kolik izotopu argonu 40 vzniklo rozpadem potassia a kolik pochází z atmosféry? Aby bylo mo no odhadnout, kolik argonu p lo z atmosféry, hledá se ítomnost velmi ídkého izotopu atomu argonu 36. Ten je p ítomen jako malá ást v atmosfé e, ale není d sledkem rozpadu potassia. Toto mno ství argonu 36 ve vzduchu je známo a p edpokládá se, e bylo v dy stejné. Není ov em ádný d kaz, e toto mno ství argonu 36 bylo v dy konstantní. Naopak je pravd podobné, e stoupá jako výsledek bombardování vrchních vrstev atmosféry kosmickými paprsky. A tak obsahuje-li skála jen malé procento

argonu 36, nemusí to nutn znamenat, e byla jenom málo ovlivn na atmosférou. Spí e atmosférický argon mohl být zachycen v minulé dob , kdy procento argonu 36 bylo ni í. Podobné výpo ty mohou být chybné na základ skute nosti, e argon 40 m e být koncentrován na povrchu skal v d sledku jeho unikání z v ích hloubek, kde je tlak vy í. Tato koncentrace by vnukala vy í stá í skal, ne by bylo ve skute nosti. Nespolehlivost datovacích radioaktivních metod je dob e ilustrována skute ností, e vzorky 22 vulkanických skal z rozli ných ástí sv ta , o kterých se ví, e byly vytvo eny b hem minulých 200 let, dávají b nými radioaktivními metodami stá í v rozmezí 100 milion a 10 miliard let. P es tyto velké potí e v dci tvrdí s d rou, e v k Zem je 4,5 miliardy let. lov k se diví, na em je tato d ra zalo ena. Jak jsme vid li, datovací uranová metoda je nev rohodná a metoda potassium-argon má velké otazníky. Jak v tomto stavu m e být prokázán v k Zem ? Na základ d kaz musíme konstatovat, e metody pou ívané v dci k ur ování stá í jsou nespolehlivé. Co tedy Bible u í o skute ném v ku Zem ? N kte í k es ané v í, e rodokmeny v 5. a 11. kapitole knihy Genesis jsou kompletní a z toho pro n plyne, e stvo ení m e být datováno asi do roku 4004 p ed Kristem. To znamená, e by Zem byla stará asi 6000 let. Jiní v í, e 11. kapitola Genesis (1. kniha Moj ova) není p esnou chronologií, a e Zem m e být o n co star í ne 6000 let, asi ne více ne 10000 let. Velká v ina k es an , kte í vysv tlují Genesis doslovn , bude souhlasit, e není mo né natáhnout délku asu na více ne 10000 let. Existují v decké objevy, které by ukazovaly na tak mladou Zemi? Pamatujme, e celosv tová potopa by zp sobila tak drastické zm ny na Zemi, e by datování do v í minulosti bylo extrémn obtí né. Nicmén jsou zde mnohé ukazatele, e sv t není tak starý, jak evolucionisté tvrdí: 1. Zemské magnetické pole Zem se chová jako gigantický magnet, kolem kterého je magnetické pole. Dnes víme, e síla magnetického pole rychle klesá. I kdybychom p emý leli uniformitarianisticky, muselo by to znamenat, e Zem je mladá, proto e u jenom p ed asi 8 tisíci lety by se síla zemského magnetického pole rovnala síle magnetické hv zdy, co je velmi nepravd podobné, nato pak p ed milionem let. (Pozn.: polo as rozpadu mag. pole je 1400 let.) Dal í v c je skute nost, e magnetické pole vzniká p sobením cirkulací elektrických proud v zemském jádru. Pak by ale teplota, vyprodukovaná siln ími proudy, ne byly p ed 20 tisíci lety, byla tak obrovská, e by jist zp sobila roztavení Zem . 2. Kosmický prach Pokud vlastníte zahrádku, tak mo ná ani nevíte, e tato zahrádka je ka dým dnem zasypána ur itým mno stvím kosmického (meteorického) prachu. Tento prach obsahuje zvý ené mno ství niklu, a proto se dá dob e zm it jeho mno ství. V dci se rozchází v p esném mno ství tohoto spadu, ale je ijímáno, e tisíce a mo ná miliony tun prachu se usadí na Zemi ka dým rokem. Kdyby tomu tak bylo po 4 miliardy let, museli bychom nacházet na

Zemi obrovské nánosy prachu, zvlá na dnech oceán . Takové nánosy v ak neexistují. To ukazuje na velmi mladý v k oceán a planety Zem . Vezmeme-li mno ství niklu v oceánech a uvá íme-li rychlost usazování niklu ve vod z meteorického materiálu, délka doby jeho usazování vychází na n kolik tisíc let, ne miliony. Ameri tí v dci ze st ediska NASA se obávali, e m sí ní modul, který m l v roce 1969 dosednout poprvé s lidskou posádkou na m sí ní povrch, se zabo í do obrovského mno ství prachu, usazeného za miliony let p edpokládaného stá í M síce. Ve skute nosti nebylo nalezeno více jak n co kolem jednoho centimetru síly vrstvy tohoto prachu. To také ukazuje, e M síc nem e být starý miliardy let. (Pozn. 1: Evolucionisté byli tímto zji ním velmi p ekvapeni. Dnes n kte í tvrdí, e prach ztvrdnul a stal se sou ástí m sí ních skal, nebo e se vypa il, nebo e frekvence kosmického spadu není tak velká, jak se myslelo. Pozn. 2: Kreacionisté ji argument s m sí ním prachem nepou ívají, proto e nová m ení dala podstatn ni í hodnoty objemu spadu za asovou jednotku. To není d kaz pro vysoké stá í M síce ani proti n mu. Je ada jiných m ení, která ukazují, e M síc je jen n kolik tisíc let staré t leso. – pozn. P. K.) 3. Atmosférické helium Helium se neustále tvo í rozkladem uranu a thoria v zemské k e. Av ak v atmosfé e není ani zdaleka dost helia vzhledem k p edpokládanému v ku Zem a rychlosti úniku hélia ze skal. Bylo vypo teno, e absolutní maximální k Zem na základ produkce helia, by byl 26 milion let. Tento výpo et edpokládá ov em nulové mno ství helia v atmosfé e na po átku, co nelze dokázat. Evolu ní v dci se sna í tento problém obejít tvrzením, e helium ekonává gravitaci a uniká z atmosféry, ale není o tom ádný d kaz. 4. Mo ské usazeniny Oceány musí být alespo jednu miliardu let staré, jestli e se ve kerý nám známý ivot vyvinul z chemikálií v mo i, jak tvrdí evolucionisté. Le ka dý rok je odná eno ze zem asi 27 miliard tun sediment a naná eno na oceánské dno. Jestli tato rychlost usazování z stala konstantní po miliardu let, potom hloubka usazeného nánosu by byla asi 30 km. P edstavovala by odstra ování nánosu z kontinent asi 57 km silného. Ve skute nosti je zde v pr ru jen asi 3/4 km usazenin na vulkanické skále dna oceánu, zatímco i sám Everest není více ne asi 8 km nad mo ským dnem. Za p edpokladu konstantní rychlosti eroze v echny sou asné oceánské usazeniny by byly naneseny pouze b hem 30 milion let. Evolucionisté p edpokládají, e rychlost eroze nebyla konstantní, nebo ledová doba ji zna urychlila. A ov em potopa mohla zp sobit docela snadno v echny velké usazeniny v krátké dob . Jak ekl známý geolog A. Holmes: Oceánské usazeniny nejsou dostate silné, aby odpovídaly p edpokládané délce geologického asu . (Principles of Geology) 5. S l v mo i

l je neustále splachována do mo e. Bylo vypo teno, e vytvo ení solné skály odpa ováním za nepravd podobného p edpokladu, e na po átku zde nebyla ádná s l, by trvalo 200 milion let, vzhledem k sou asnému mno ství soli. Tedy p íli málo vzhledem k p edpokládaným miliardám let, vy adovaným evolucí. K es ané ov em v í, e B h stvo il mo e s p esným obsahem soli nutným pro mo ský ivot. Tyto skupiny d kaz ukazují (pozn.: a je jich je mnohem víc), e Zem je mnohem mlad í ne 4,5 miliardy let, jak íkají evolucionisté. Skute nost, e evolucionisté mnohdy poskytují data v rozmezí milion let, nemusí k es ana trápit. Jak jsme vid li, v echna data závisí na edpokladu, e procesy byly konstantní v minulosti a na nedokazatelných edpokladech, týkajících se p vodního stavu Zem . Tyto procesy nebyly v dy konstantní a potopa byla velkou katastrofou, b hem ní se udály velmi rychle podstatné zm ny. Nadto Zem – stvo ená kompletn a perfektn Bohem – ji dosáhla b hem esti dn své existence stavu, o kterém evolucionisté mají edstavu, e vy adoval dlouhov ký postup. B. Jak dlouho existuje ivot na Zemi? Evolucionisté tvrdí, e ivot na Zemi existuje u miliony let. Hlavními ukazateli na ivot v minulosti jsou zkamen liny a archeologické poz statky. Jak v dci obecn datují zkamen liny? Na základ starého argumentu, který se to í v bludném kruhu. Zjednodu en : Jak stará je tato zkamen lina? To zále í na tom, kde v geologickém sloupci le í skála, ve které se na la. A kde v geologickém sloupci tato skála le í? To zále í na tom, jaké zkamen liny obsahuje! Chcete-li si to ov it, otev ete si n jakou knihu o paleontologii a budete íst, e stá í té které zkamen liny je takové proto, e byla nalezena v ur ité vrstv geologického sloupce. Otev ete si n jakou knihu o geologii a budete íst, e stá í té které skály je takové proto, e obsahuje ur ité zkamen liny. A to zní neuv iteln , celý geologický sloupec byl vybudován tímto zp sobem a zkamen liny nyní nalézané jsou datovány tímto zp sobem. Geologové a evolucionisté p ipou tí, e je tato argumentace v bludném kruhu, ale netrápí se tím! Byl to asi práv tento d vod, pro v dci za ali vyvíjet datování radioaktivními metodami. Ji jsme uvedli p ípad datování skály pomocí uranu. Skála obsahovala zkamen liny a odhady se pohybovaly mezi 380 a 800 miliony let. Ve skute nosti datování uranem je zcela nepou itelné pro zkamen liny, proto e skály obsahující olovo, které pochází z uranu, nejsou t mi skalami, které obsahují zkamen liny. Také proto, e pomocí uranu se nedá datovat nic mlad ího ne 10 milion let. Datovací metoda potassium-argon m e být pou ita u datování mlad ích skal, ale op t ne p ímo zkamen lin. Je tedy zase pou ito datování zkamen lin ením v ku vhodné skály, nalezené ve spojitosti s t mito zkamen linami. edv ký lov k, nalezený Richardem Leakeym , jeho stá í je odhadnuto na 2,6 milion let (jak jsem se zmi ovala v p ede lé kapitole), byl datován touto metodou. Odpov dný specialista na izotopové datování, profesor E. T. Hall nedávno uvedl, e první vzorek skály, který byl analyzován, dal nemo né datum 220 milion let . Toto datum bylo odmítnuto jednodu e proto, e nezapadalo do evolu ní teorie, a tak se v rozboru vybral druhý vzorek. Ten dal ijateln í datum 2,6 milion let. Tento p ípad ukazuje jak nespolehlivost metody K/Ar, tak i p edpojatost, s jakou evolucionisté k m ení p istupují.

Datování pomocí radioaktivního uhlíku Metoda datování pomocí radioaktivního uhlíku C14 je u ite ná jak pro paleontology tak i pro archeology. (pojmenovaná podle radioaktivního izotopu uhlíku). Teoreticky m e být uplatn na p ímo pro zkamen liny, zatímco ostatní metody závisí na datování skal, ve kterých se zkamen liny nalézají. Metoda uhlíku 14 (14C) byla vypracována Libbym ke konci roku 1940. Mnoho základních námitek vrhá pochybnost na spolehlivost této datovací metody. Uvá íme jenom dv z nich. Za prvé teorie p edpokládá, e C14 je v atmosfé e v rovnováze, e je pen stejnou rychlostí, jakou je vytvá en. Av ak výpo ty u in né k prov ení tohoto edpokladu ukázaly, e C14 je vytvá en tém o 1/3 rychleji ne pen. Je-li tomu tak, pak ádná zkamen lina datovaná touto metodou nem e být star í ne n kolik tisíc let. V dci neochotní p ijmout tento záv r dali p ednost tvrzení, e C14 je v rovnováze, a to p es rozporná zji ní. Konstantní pom r Za druhé datování metodou C14 závisí na p edpokladu, e pom r izotopu C14 k b nému uhlíku v atmosfé e byl v dy konstantní. Jestli e v ak Zem byla ed potopou obklopena vrstvou vodní páry, jak nazna uje Bible, kosmickým paprsk m by to zabra ovalo v pronikání do atmosféry. Byly by pohlceny vodním obalem. Je také pravda, e by kosmické paprsky byly odchýleny od Zem mnohem ú inn ji zemským magnetickým polem, kdyby bylo v minulosti siln í. Se slab ím kosmickým zá ením v atmosfé e by produkce C14 byla ni í ne dnes. Bylo by mén C14 v atmosfé e p ed potopou a pom r radioaktivního izotopu C14 k (neradioaktivnímu) C12 by byl mnohem men í ne je dnes. A tak zkamen liny které obsahují velmi málo C14, nemusí nutn být hodn staré, proto e dané zví e mohlo ít p ed potopou, kdy bylo v atmosfé e velmi málo C14. Z tohoto a i z jiných d vod se dnes v eobecn ijímá, e metody C14 se dá pou ít pouze pro datování v rozmezí 5000 a 10000 let p ed námi. Libby sám toto uznal. Tak jsme vid li, e evolucionisté nemají ádnou spolehlivou metodu pro datování zkamen lin. K es ané v í, e v ina zkamen lin jsou zbytky dávných tvor uhynulých v potop . Tudí datum potopy by dávalo nejvy í stá í v in zkamen lin. Datovat n co p ed potopou, jak jsme vid li, je neuv iteln obtí né. Je zde n jaký d kaz, e dne ní ivot na Zemi pramení ze ivota, který p il potopu p ed n kolika tisíci lety? Ano, je to z ejmé na základ t chto d kaz : 1. Neexistuje ádný v rohodný historický záznam datovaný d íve ne asi tak 3000 let p ed Kristem. Mnoho rozli ných linií historických d kaz ukazuje 5000 let zp t jako za átek pravé civilizace. Profesor Libby toto poznal, kdy se sna il ov it svou metodu C14. ekl: První ok, který jsme za ili s doktorem Arnoldem byl, kdy na i poradci nás informovali, e historie se rozpíná pouze 5000 let zp t. tete sice lánky v knihách, e ta a ta spole nost nebo to a to archeologické místo je t eba dvacet

tisíc let staré. Ale my jsme rychle zjistili, e tyto dávné v ky nejsou známy p esn , ve skute nosti asi tak doba První Dynastie Egypta je první historické datum, na které m eme spoléhat s ur itou jistotou. (Citováno z Radio-carbon Dating od A. J. Monty White). 2. Datování strom po ítáním jejich ro ních letokruh ukázalo, e je zde mnoho ivých strom – borovice banksovka a sekvoje – ve stá í kolem 4000 let, p i tom ale ádné star í. To jsou nejstar í ivé objekty nám známé a vskutku nezni itelné. 3. Sou asný stav populace, 5 miliard lidí, neodpovídá milion m let existence lov ka, jak ukazuje datování Spojených národ . Kdy jsme prov ovali otázky „Jak stará je Zem ?“ a „Jak dlouho existuje ivot na Zemi?“, tak jsme vid li, e v da nem e poskytnout definitivní odpov . Získané výsledky závisí pln na pou itých metodách a v echny metody spo ívají na nedokazatelných p edpokladech. Kdy se sna íme m it vzdálenou minulost, musíme nevyhnuteln u init p edpoklady, které není mo no ov it. Zcela neoprávn ným p edpokladem, který v dci u inili, je, e podmínky, které p evládaly na po átku zemské historie, trvají dodnes jen s velmi malými rozdíly. Otázku, kterou musíme t mto v dc m dát, polo il také B h Jobovi: Kde jsi byl, kdy jsem zakládal Zemi? Jediný zp sob, jak se m eme dozv t v k Zem p esn je nechat si ho íci tím, kdo byl p i vzniku Zem p ítomen. Kdy v dci mohou spoléhat pouze na odhad, mohou k es ané mít jist í pramen v poznávání Bible. Kdo jsme my, abychom zpochyb ovali Bo í asové ítko? Kde jsi byl kdy jsem zakládal Zemi? Ví , kdo ji rozm il? Na em jsou upevn ny její základy, nebo kdo polo il její úhelný kámen?... e n kdo bojovat s Bohem a nalézt na n m vadu? Odpov z ty, kdo se s Bohem hádá (Job 38 a 40) Dodatek . 1

Druhý zákon termodynamiky

Skute nost radioaktivního rozpadu, o které jsme mluvili, je zvlá tní p ípad zákona, jen je velkou hrozbou pro evolu ní teorii – druhý zákon termodynamiky. Tento druhý zákon je tak základní pro celou v du jako první. „Zákon“ zde jednodu e znamená popis toho, co se pravideln a univerzáln odehrává v i p írody. Oba zákony potvrzují u ení Bible o p vodu Zem . První zákon udává, e celkové mno ství energie ve vesmíru je konstantní , tj. e energii nelze ani vytvo it, ani zni it. Tak bychom to o ekávali, kdy Bible u í, e po esti dnech Bo í stvo itelská innost skon ila. Druhý zákon odporuje teorii evoluce. íká, e a koliv celkové mno ství energie z stává konstantní, mno ství pou itelné energie se neustále zmen uje. P íklad na to je mnoho. Máme-li vytvo it n jaký komplikovaný stroj (nap . auto), pak to vy aduje velké mno ství energie – je velmi nepravd podobné, e kterákoliv ást stroje by vznikla pouhou náhodou. Na druhé stran , jestli e své auto necháte samo o sob a nebudete ho udr ovat, brzy za ne reziv t a nakonec se stane hromadou beztvarého kovu. Tento proces znehodnocování je v eobecným zákonem

írody. Ka dý proces ponechaný sob samému, sm uje ke zpomalení, rozru ení, stává se více náhodným a mén organizovaným. Nap . jak ubíhají léta, stárneme – nikdo neo ekává , e bude mládnout a sílit. Nebo kdy dáme horký álek aje na studené místo, nebude se zah ívat, ale chladnout. Tyto obecné p íklady jsou d sledkem v eobecného zhor ování, co je proces popsaný druhým zákonem termodynamiky. Bible nám vysv tluje tento zákon i jeho p vod. V epi tole íman m 8,21 teme, e p íroda je podrobena rozpadu a rozkladu a první kapitoly Genesis ukazují, jak k tomu do lo. Ukazuje, jak B h vytvo il nádherný, uspo ádaný a vysoce slo itý vesmír a jak v d sledku lidského h íchu byla na toto stvo ení vnesena kletba. Tak vodn vlo ený po ádek a plán za al podléhat rozkladu. Není to snad ten proces, který v dci popisují druhým termodynamickým zákonem? Je-li tedy druhý zákon pravdivý, pak je evoluce nemo ná. Druhý zákon ukazuje, e po ádek nem e povstat náhodn . Tendence je opa ná. P esto v ak evolu ní teorie u í, e ivé organismy povstaly náhodou. Je na ase, aby se evolucionisté vypo ádali s tímto problémem. Pokusy p ekonat n jak tuto potí jsou bezvýsledné. Je na ase, aby p ipustili, e jejich teorie je v rozporu se emi ov enými zákony v dy. Dodatek . 2

Stá í hv zd

Jak mohou být hv zdy pouze n kolik tisíc let staré? V dy jsou jist tak daleko, e jejich sv tlu trvalo miliardy let, aby dosáhlo Zemi. asto sly ím tuto otázku, ale tazatelé si neuv domují, e p emý lí v evolu ních rovinách. P edpokládají, e v d sledku evolu ního procesu hv zdy získaly v jisté dob ur itou energii a za aly vyza ovat sv telné paprsky, které pak cestovaly miliardy let prostorem k nám. Bible íká n co jiného. V Genesis 1,17 se íká, e slunce, m síc a hv zdy byly stvo eny, aby svítily na Zemi . Z ejmý záv r je ten, e se tak stalo okam it . Jinými slovy: B h stvo il hv zdy se sv tlem ji dopadajícím na Zemi! Je d le ité pov imnout si, e ádný v decký d kaz není proti tomu. dci nevid li nikdy vyvíjet se hv zdu. Jejich teorie o tom, jak vznikly hv zdy, jsou ist spekulativní, a koliv p i tení moderních knih o astronomii si to nikdo neuv domí. (Pozn. 1: Teorii, e sv telné objekty byly Bohem stvo eny ji se sv tlem dopadajícím na Zemi, nelze chápat v intencích klasické fyziky. Dr.Russell Humphreys ukázal, e experimenty a Einsteinova teorie souhlasí, a e as a v echny fyzikální procesy probíhají mnohem pomaleji v oblastech s vy í gravitací ne tam, kde je ni í. Tak e v expandujícím vesmíru, který mohl být 50 krát men í ne sou asný, to je tzv. kritický rozm r, gravita ní asová dilatace (vzr st) byla d le itá. Dr. Humphreys p edstavil teorii, e vesmír byl b hem tvrtého dne stvo itelského týdne v kritickém stavu. Zatímco na Zemi prob hl jeden den, ve vzdálených ástech vesmíru probíhaly procesy na úrovni miliard let. Co umo nilo sv tlu dolet t k Zemi i z t ch nejvzdálen ích hv zd b hem nebo krátce po trtém dnu, kdy B h stvo il hv zdy. – poz. P. K.) Nechceme popírat, e jsou zde n které v ci ve vesmíru, které kreacionisté musí vysv tlit. Nap . existence supernov (hv zdy, které explodovaly) v patrn velkých vzdálenostech. Je n kolik hypotéz, které celkem rozumn pojednávají o tomto problému. Nap . pro zb né pochopení viz knihu Science and

Creation od W. Boardmana, E. Koonta a H. Morrise. M li bychom ipomenout, e uvád né obrovské vzdálenosti nejsou známy s úplnou jistotou. Tento fakt je zobrazen rozporem kolem umíst ní kvasar ve vesmíru. Zatímco v ina astronom v í, e tyto objekty jsou asi 10 miliard sv telných let daleko, jiní zmi ují, e jsou ve skute nosti docela blízko. Nedávný d kaz podporující druhé stanovisko je uveden v lánku New Scientist (Sv.68, str.513), kde je nám eno, e celá kvasarová teorie je postavena z tak málo ímých d kaz ..., e je mo né, e v echny tyto teorie jsou chybné. Musíme být tedy velmi opatrní, kdy zva ujeme v ky a vzdálenosti uvád né moderní astronomií. 5.Pravdivá historie lov ka Lehce zneklidn ný p ítel telefonuje Janovi. „Jendo,“ íká, „za p l hodiny mám ekat na leti ti na pana Wonga, ale nemohu. Zdr el jsem se. Myslí , e bys tam mohl jít místo mne? Pana Wonga neznám a tak ti ne eknu, jak vypadá. Ale jsem si jistý, e ho bez problém najde . D kuji ti“. Jenda okam it vy el, ale byl zneklidn n. Jak pozná pana Wonga, a p ijde na leti ? Za al si v duchu celou situaci p edstavovat. S tímhle jménem to musí být an. íká-li se mu pan Wong, nebude to chlapec, ale jist dosp lý lov k. Je-li to an, bude mít tmavé vlasy, lutou ple , spí e men í postavu a ikmé o i. Kdy Jan ijel na leti , pátral po lov ku, kterého si p edstavoval. eny s rudými vlasy, sv tlovlasí chlapci, vysocí mu i – tihle v ichni tu byli, ale ádný tmavovlasý an. Ani po p l hodin nikoho takového nena el. Náhle ve ejný rozhlas oznamoval, e pan Wong eká u hlavního vchodu. Jan tam sp chal, aby se seznámil s vysokým, sv tlovlasým Evropanem, který se mu p edstavil jako pan Wong. Jan omluvil panu Wongovi p ítelovu nep ítomnost i své vlastní zpo ní a uv domil si, e jeho p vodní teorie o tomto mu i byla naprosto vzdálená realit a e ve skute nosti zma ila jeho pátrání. Tento p íb h ukazuje, jakým zp sobem pracuje v dec. Kdy za ne it problém, nem e prost zva ovat v echny skute nosti, které se tohoto problému týkají. Podobn jako Jan se na leti ti nemohl ptát v ech lidí, jestli jsou pan Wong. V dec prost formuje teorii a potom - jako Jan - ji ov uje. Jestli e v echny d kazy ukazují, e teorie je patná, je estné, aby v dec tuto teorii opustil a vytvo il novou, lépe se shodující se skute ností. Bylo by rozumné, aby po setkání s panem Wongem Jan stále je lp l na tom, e je to an? Kdy byla evoluce poprvé formulována, n kterým v dc m se zdála rozumná a za ali ji ov ovat. Av ak 140 let shroma ování d kaz ukázalo, e tato teorie je ve skute nosti nep ijatelná. Naproti tomu d kazy potvrzují ranou historii Zem tak, jak to u í Bible. Nemyslím jenom, e u ení Bible je jednodu e jiná mo ná teorie, vedle evolu ní. V ím, e u ení Bible je pravdivé. edpokládám, e kdyby nek es an tí v dci p ijali biblickou teorii alespo jako alternativní, zjistili by, e se shoduje se skute nostmi, na rozdíl od evolu ní teorie. V této poslední kapitole chci ukázat, jak zv st Bible lépe vysv tluje daná fakta. Biblická zpráva o historii Zem m e být rozd lena na ty i oddíly: 1. Stvo itelský týden 2. Období mezi pádem a potopou

3. Potopa 4. Období od potopy a dodnes 1. Stvo itelský týden Bible nám íká, e na po átku stvo il B h nebe a Zemi. V té dob Zem byla pokryta vodou a B h vytvo il sv tlo nezávisle na slunci, které je nebylo stvo eno. Obsah druhého dne zahrnuje jednu zajímavou a d le itou událost, která je asto k es any ignorována. íká se nám, e B h stvo il oblohu uprost ed vod. Ta odd lovala vody, které byly nad klenbou od vod, které byly pod ní. Nej ast í vysv tlení íká, e zatímco zde byl oceán, pokrývající celou zemi, byla zde je nad zemskou atmosférou vrstva vody v podob vodní páry. Tato vodní pára se vyzna uje d le itou vlastností, jak uvidíme pozd ji. etího dne B h shromá dil vody na Zemi na jedno místo a ukázala se suchá zem . Je tedy jasné, e zde byl jeden oceán a zbytek byla suchá zem . Z toho vyplývá, e na Zemi bylo mnohem mén vody ne dnes. T etího dne stvo il h vegetaci a v echny druhy rostlin nesoucí semeno. Tak e rostliny byly vytvo eny d íve ne slunce, co se neshoduje s teorií evoluce. tvrtého dne h stvo il slunce, m síc a hv zdy. Pátého dne bylo vytvo eno mnoho druh zví at – ptáci, motýli, létající je i, netopý i a mo tí ivo ichové. estého dne B h vytvo il zemská zví ata a kone lov ka. B h ekl Adamovi, e bude jíst v echny rostliny; byl tedy vegetarián. A B h vid l, e v e co u inil, bylo velmi dobré. (Gn 1.kap.) Co p esn B h vid l? Jaké podmínky byly na Zemi v oné pradávné dob ? Abychom to mohli zodpov t, je nutné si uv domit, e B h stvo il druhého dne vodní baldachýn a jak jsme vid li, taková vrstva vody zásadn ovliv ovala podmínky na Zemi. Tato vrstva páry zp sobovala mírné, teplé, subtropické podnebí po celé Zemi bez výkyv teplot na rovníku nebo pólech. Bible nám íká, e v té dob na Zemi nepr elo. Nicmén byla zde hojnost vody. Bylo zde mnoho ek a zdá se, e byly napájeny podzemními prameny vod. Takové podmínky byly ideální pro r st rostlin a Zem musela být pokryta bujnou vegetací. Stromy a kv tiny musely hojn r st i proto, e v r stu nebyly omezovány ádným plevelem. Ovoce a zelenina byly k okam itému a snadnému pou ití pro potravu lov ka i ka dého zví ete. Tudí Zem mohla ivit mnoho druh zví at ve velkých mno stvích. Teplé eky a mo e se hem ily rybami a vodními ivo ichy. Je-li toto obraz, který Bible vykresluje, jaké jsou v decké d kazy pro existenci t chto dávných zemských podmínek? 1. Jsou zde jasné d kazy, e v ur ité dob m la Zem univerzáln íznivé, teplé subtropické podnebí. Jenom namátkou uve me kolik p íklad z mnoha: Korály, které jsou dnes omezeny pouze na vodu o teplot kolem 20°C, kdysi vyr staly poblí pól – byly zde nalezeny zkamen lé korály. Uhelná lo iska jsou té poblí pól , co ukazuje na bohatou subtropickou vegetaci, která zde kdysi rostla. Poz statky zví at, která jsou dnes známá jen z teplých krajin, jsou nalézány po celé Zemi. Poz statky dinosaur , t chto studenokrevných zví at vy adujících teplé podnebí, jsou nalézány skute v ude. Zmrzlí mamuti na Sibi i mají v tlamách zbytky rostlin, rostoucích dnes v

teplých oblastech. Tato zví ata ila tehdy v teplém podnebí. kazy tohoto celosv tového podnebí jsou tak hojné, e v dci tuto skute nost obecn p ijímají. Pro evolucionisty to znamená velký problém, který v ak m e být snadno vysv tlen existencí obalu z vodní páry. Dal í d kaz tohoto obalu vyplynul ze studia isotropního helia v sou asné atmosfé e. 2. Je zde d kaz, e hladina mo e byla kdysi relativn ni í vzhledem k povrchu Zem , ne je tomu dnes. Nap . n které ostrovy, které jsou dnes es tisíc metr pod hladinou oceánu, byly z ejm kdysi nad hladinou. které velké ka ony jdou a do oceánu, jako pokra ující suchozemská údolí ek, které zde d íve protékaly; abychom uvedli alespo jeden íklad: Asi 500 km od ústí eky Hudson (New York) a ke kraji kontinentálního elfu se táhne podmo ský ka on. Jasný záv r vyvozený z chto zatopených údolí je ten, e zde kdysi protékala normální eka nad mo skou úrovní. 3. Máme silný d kaz, e jak vegetace, tak i zví ena byly kdysi mnohem hojn í. Uhlí, nafta a zemní plyn jsou dnes na celé zemi známy v obrovských mno stvích, co sv í o hojnosti dávného ivota. Ohromné mno ství zkamen lých zví at také hovo í pro hojn obydlenou zemi. Ji jsme se zmínili, e B h dal lov ku povolení jíst pouze ovoce a zeleninu a je zajímavé si pov imnout, e základní uspo ádání lidského chrupu je uspo ádání býlo ravce, tj. tvora, který se iví rostlinami. Jaký opravdu nádherný sv t to byl! Stálá teplota, hojnost potravy, ádné t kosti s podnebím, plevelem nebo infekcemi v eho druhu. Na zemi neexistovaly ádné choroby a bakterie, které existovaly, byly pro lov ka v echny ite né. (Jak je to ve skute nosti s v inou je dnes). Smrt a rozklad byly neznámé. Adam nebyl ur en k umírání a nem l kolem sebe vid t smrt. Sv t, který B h stvo il, byl velmi dobrý. A k t mto v em materiálním dar m se Adam a Eva t ili stálé Bo í p ítomnosti. Bylo to tedy naprosto neo ekávané a nerozumné, e Adam toto v echno odhodil tím, e v poku ení zh il proti Bohu. Výsledkem Adamovy neposlu nosti a vzpoury byla Bo í kletba vynesená nad jeho nádherným stvo ením. 2. Období mezi pádem a potopou Adam v pád p inesl na sv t smrt. Najednou lov k zjistil, e plevely a nákazy st ují zem lství, choroby zhor ují jeho zdraví a stárnutí ovliv uje jeho t lo. Druhý zákon termodynamiky za al p sobit a sv t se ocitl v poutech rozkladu a zmaru. Nicmén je pravd podobné, e obal vodní páry byl na svém míst mnohá staletí a výsledkem byla bujná vegetace a podnebí, které mohlo trvat po dlouhou dobu. Vodní obal m l té ochranný ú inek. Pohlcoval kosmické ioniza ní zá ení a ochra oval tak lov ka od jeho ú ink . Po v ech stránkách sv t i v okam iku po pádu byl mnohem p íjemn ím místem k ivotu ne ten, ve kterém ijeme dnes. Nádherné podnebí a jen málo p írodních nebezpe í znamenalo, e lov k byl celkov zdravý tvor. To áste souvisí se skute ností, e se do íval vysokého v ku. Bible nám íká, e pr rný lidský k byl 900 let.

Ob as si s tím k es ané nev li rady, ale není ádný d vod o tom pochybovat. Podmínky na Zemi v t ch dobách byly mnohem prosp í k dlouhému ivotu. Nadto zprávy o lidech, do ívajících se dlouhého v ku, nejsou omezeny jenom na Bibli. Vyskytují se v písemnictví a tradicích tém v ech starov kých národ . Egypt, Persie, Indie a ecko mají své tradice o dlouhé délce ivota hem p edchozích v . Pozd ji budeme uva ovat nad d vody, pro dlouhov kost byla ztracena. Nyní si jen sta í uv domit, e jsou zde historické kazy podporující biblickou zprávu a ádné v decké d kazy proti. Je tragické, e lidé, tolik materiáln od Boha po ehnaní, se vydali jeho hn vu svým patným chováním a vzr stající h ností. To, e se lov k úpln z ekl Boha a jeho m ítek nakonec zp sobilo stra ný soud. Z stal jen jeden lov k, který se bál Boha a slou il mu – Noe. B h tudí ur il, aby Noe a jeho rodina byli zachrán ni od p icházejících stra livých událostí. 3. Potopa íb h o potop asto bereme na lehkou váhu. P ece nás v ak událost onoho roku dosud ovliv uje. Podnebí celé Zem bylo zm no, vulkanická seismická innost dne ka se za ala tehdy. Délka lidského ivota byla omezena na jednu desetinu p vodní délky (p ibli ). Jak a pro k t m v cem do lo? Musíme si ipomenout, e p ed potopou lov k nikdy nevid l dé . Teplé podnebí bylo závislé na vrstv vodní páry nad zemskou atmosférou. P i Bo ím soudu nad Zemí se pravd podobn z Bo í iniciativy tento obal zhroutil. To je asi to, co Bible míní výrokem, e okna (pr duchy) do nebes byla otev ena a dravé proudy padaly na Zem 40 dní. Nejen to, ale i obrovské mno ství podzemní vody vytrysklo na zem a do oceán . Tím je mín no, e na Zemi se shromá dilo tak ohromné mno ství vody, e i nejvy í hory t ch dní byly alespo 7 metr pod vodou. Máme n jaké d kazy, e k potop takového rozsahu skute do lo? D kazy jsou hojné a okující. Tak etné, e je t ké rozhodnout, ím za ít. Jeden z d kaz je historický. Ve v ech ástech sv ta nalézáme tradice, hovo ící o velké potop , která kdysi pokryla Zemi a zni ila v e krom nepatrného zbytku lidí. Mnoho z t chto tradic hovo í o velkém korábu, ve kterém se zachránilo n kolik lidí, zví ata a který nakonec p istál na n jaké ho e. (Pozn. o archeologických objevech spojených s Noemovou archou se ete do íst nap íklad na stránkách www.b-a-n.cz) kaz, na který se zde soust edíme, je decký. P es popírání geolog a evolucionist geologické a paleontologické nálezy ukazují neot esiteln na velkou katastrofu. D kazy m eme shrnout do ty hlavních oblastí. 1. Alespo 3/4 zemského povrchu, v etn vrcholk v iny hor, jsou pokryty sedimentárními (usazenými) horninami. Sediment (usazenina) musel být dopraven z p vodního místa a ulo en. To je esn to, co se stalo b hem potopy. Mnoho d kaz ukazuje, e tyto silné vrstvy usazenin byly ulo eny b hem velmi krátké doby a ne postupn b hem milion let. Mnoho zkamen lých zví at a kmen strom nalézáme nap n kolika geologickými vrstvami. Jsou prostoupeny vrstvami silnými asto více ne 6 metr . Vrchní ást

chto polystrátových zkamen lin je stejn dob e zachována jako spodní, co ukazuje, e celé zví e nebo strom bylo poh beno v krátké dob rychle se tvo ícími vrstvami usazenin. V n kterých ástech USA jsou nalézáni ohromní zamrzlí plazi, poh beni tímto zp sobem. Jestli e by usazování probíhalo sou asnou rychlostí, trvalo by 5 tisíc let, ne tyto organismy byly poh beny. Poblí Edinburgu byl nalezen zkamen lý strom. Je asi 24 metr dlouhý a protíná deset nebo 12 rozli ných vrstev. Z jeho pravidelného zkamen ní je z ejmé, e byl poh ben náhle. 2. Nálezy zkamen lin dokazují historickou pravdivost potopy. Neuv iteln obrovské mno ství zkamen lin bylo postupn nalezeno a práv podmínky p i potop musely být ideální k tomu, aby se tyto zkamen liny vytvo ily. Tvor musí být toti rychle poh ben v usazenin , jestli e má zkamen t, a ne být rozlo en nebo se rán dravci. Náhlá smrt zmrzlých mamut , vym ení dinosaur a mnoho zkamen lých rybích sko ápek – to v e ukazuje na náhlou katastrofu. 3. Studium uhlí poskytuje d kaz potopy. Mnoho fakt nazna uje, e uhelná lo iska byla vytvo ena vegetací vyrvanou a znovu nakupenou vodami potopy mnohem spí e, ne hromad ním ra elini , jak v í evolucionisté. v uhelných lo iscích byly nap . nalezeny ve svislé poloze kmeny strom dlouhé více ne 3 metry. N které stromy byly v uhlí nalezeny ko enem nahoru, tak e nemohly na daném míst vyr st. V uhlí byly nalezeny také zkamen liny mo ských ivo ich .. Stejn tak bludné skalní kameny, které mohly být dopraveny pouze z velké vzdálenosti. V uhlí byly nalezeny i dal í p edm ty, jejich výskyt nelze vysv tlit „ra elinovou“ teorií. Nap . 25 cm dlouhý osmikarátový zlatý et z, elezný hrnec a lidská lebka. To jsou d kazy, e v dob , kdy se tvo ilo uhlí, u existovala lidská civilizace. 4. Posloupnost, ve které nacházíme zkamen liny, odpovídá potop . Tvory poh bené v usazeninách nalézáme v obecném po adí, které bychom o ekávali, kdy by je potopa poh bila. Katastrofa by nejprve zasáhla mo ské ivo ichy ijící poblí mo ského dna. Jak byly protr eny obrovské studnice vod, tato zví ata byla zabita a poh bena troskami. ím jednodu í organismy, tím men í nad je uniknout svému osudu rychlým esunem, nebo n jakou d myslností. V nejni ích úrovních usazených skal budeme tedy o ekávat zbytky jednoduchých bezobratlých ivo ich . A tak tomu skute je. Obratlovci jsou naproti tomu slo it í skupinou zví at, schopnou rychlej ího pohybu a lépe vybavenou uniknout prvnímu ívalu potopy. První obratlovci, kte í by podlehli, by z ejm byly ryby, z nich mnohé ily v m lkých lagunách a jezerech. Umíme si p edstavit, jak byly ryby poh beny pod nánosy, kdy potopa sílila a dravé proudy valily obrovská mno ství usazenin do jezer. lánek z „Reader´s Digest“ (Kv ten 1972) ukazuje jasn , e se n co takového stalo. Popisuje pahorkaté místo v Itálii, kde bylo nalezeno 100 000 zkamen lých ryb. Dnes je Fishery 600 m nad mo skou hladinou v zá ící krajin , s pokojnou lagunou za ezávající se do pís itého pob í ve stínu vysokých palem a s bohatým porostem. V echny druhy ryb se hem ily v teplé

vod , bohaté na plankton. Potom se n co p ihodilo . Pisatel íká, e neví, co to bylo, co zp sobilo, e ryby náhle zem ely a zkamen ly. My si v ak dob e dovedeme p edstavit, jak potopa p inesla obrovské nánosy a zp sobila tuto situaci. Pov imn te si také, e podmínky, které pisatel popisuje p ed událostí, jsou typicky p edpotopní. Vody potopy stoupaly 6 týdn ne pokryly celou Zemi. Zatímco mo tí tvorové zem eli první, zem tí ivo ichové m li zpo átku v í anci uniknout. Ustupovali vodám, jak to jen lo. Oboj ivelníci, kte í nejsou p íli pohybliví a bývají vod nejblí e, byli zasko eni d íve. Plazi by m li o n co lep í anci, ale proto e nejsou p íli pohybliví, také se brzy utopili. Savci mohou relativn rychle utíkat a tak byli schopni odolávat pom rn dlouho. lov k by se ov em sna il pou ít prost edky záchrany a mnozí se z ejm udr eli do posledního okam iku, ne voda pokryla celou Zem. V tomto obecném po ádku bychom ekávali, e nalezneme zkamen liny ve skalách: mo ské bezobratlé, nad nimi ryby, oboj ivelníky, plazy, savce a lov ka. Ve skute ností je toto po adí, ve kterém jsou skute nalézány zkamen liny. Evolucionisté se myln domnívají, e toto po adí ukazuje na vývoj ivota od jednoduchých organism k lov ku. Av ak odrá í pouze zvy ující se schopnost uniknout potop . Ve své podstat ak byla potopa chaotickou a neuspo ádanou událostí, co nás nutn vede ke dv ma záv m: 1. Nebudeme p ekvapeni, výjimky. 2.

e ze shora uvedeného po adí budou mnohé

ekávali bychom, e nenalezneme kompletní po adí na ádném míst . Skute nosti odpovídají t mto záv m, a koliv pro teorii evoluce je to nevysv tlitelné. T ko by n kdo unikl tak hrozné katastrof , kdyby mu h neposkytl ochranu. V ichni lidé na tvá i Zem tedy zem eli, krom Noema a jeho rodiny. B h pak zp sobil, aby vody opadly. Je mo né, e hory byly vyzdvi eny a dna oceán poklesla pod obrovským mno stvím vody. Pak bylo pro Noema mo né vyjít z korábu a za ít nový ivot.

4. Období od potopy a dodnes S jak rozdílným sv tem se Noe setkal! Neodvratn pry bylo mírné podnebí, které znal. Na rovníku nyní bylo vedro a póly se prudce pokryly ledem. Náhlá ztráta obalu vodní páry m la takový ú inek, e mohla za ít velká doba ledová. Obal z vodní páry více nepohlcoval nebezpe né kosmické zá ení a bu ky zachrán ných lidí za aly podléhat mutacím genetického materiálu. Tento inek se hromadil v dal ích generacích a spolu s t ími podmínkami ivota vyústil ve zkracování lidského ivota. Po n kolika generacích toto zkracování lidského ivota dosáhlo úrovn men í ne jedna desetina délky ivota p ed potopou. B h v l, e pro lov ka bude tento nový stav Zem mén p íznivý. ít s p edpotopní stravou by bylo obtí né. B h ekl, e nyní m e lov k jíst mimo zeleninu a ovoce také maso. Stra ný soud potopou, zp sobený h íchy lidstva, nás ovliv uje dodnes. Mnoho druh zví at a rostlin vyhynulo. Není ji tak snadné zajistit si potravu. Existují vulkány a zem esení. Podnebí bývá asto nehostinné a nebezpe né. Délka na eho ivota byla radikáln omezena. A to v e kv li h íchu.

V t chto p ti studiích jsem cht la ukázat, e v decké d kazy pln podporují Bibli a odporují teorii evoluce. Pro se tedy v ina v dc této hypotézy stále dr í a n kte í se i posmívají t m, kte í v í Bibli? B h tuto otázku odpov l a ed touto situací nás ji p edem varoval. V následujícím oddílu nám Bible íká o hrozném konci, jak t ch, kte í mu vzdorují, tak jejich nesmyslných teorií. 2.list apo tola Petra, 3. kapitola, íká: edev ím vám chci íci, e ke konci dn p ijdou posm va i, kte í ijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: kde je ten jeho zaslíbený íchod? Od té doby, co zesnuli otcové, v ecko z stává tak, jak to bylo od po átku stvo ení. T m, kdo toto tvrdí, z stává utajeno, e dávná nebesa i Zem byly vyvolány slovem Bo ím z vody a p ed vodou ochrán ny. Vodou byl také tehdej í sv t zatopen a tak zahynul. Tým slovem jsou udr ována nyn í nebesa a zem , dokud nebudou zni ena ohn m. B h je ponechal do dne soudu a záhuby bezbo ných lidí. Ale tato jedna v c ké vám nez stane skryta, milovaní, e jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to n kte í vykládají, nýbr má s námi trp livost, proto e si nep eje, aby n kdo zahynul, ale chce, aby v ichni dosp li k pokání. Den Pán p ijde jako p ichází zlod j. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou a vesmír se árem roztaví a zem se v emi lidskými iny bude postavena p ed soud. Kdy se tedy toto v e rozplyne, jak svat a zbo musíte ít vy, kte í dychtiv o ekáváte p íchod Bo ího dne! V n m se nebesa roztaví v ohni a prvky se rozpustí árem. Podle jeho slibu ekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých p ebývá spravedlnost .