1. číslo 2

Juniorfest nás bavil

drbálek II. ročník / 1. číslo

Základní škola Horšovský Týn

2. prosince 2008

Naši učitelé mají rádi filmové pohádky

Šikana je ostudou všech žáků třídy, kde existuje

Pan Burger o padělání peněz

Juniorfest nás baví ROZHOVOR S JIŘÍM LÁBUSEM Jak si stále udržujete veselou náladu? Já? A jak víš, že mám pořád veselou náladu? Co? To tak vypadá, viď? Tak já se snažím ničím se nerozčilovat, tak je to.

Ve dnech 18.–21. září v našem městě poprvé proběhl mezinárodní filmový festival pro děti a mládež Juniorfest. Z deseti filmů si mohl každý vybrat podle svého gusta. Byly promítány pohádky, dobrodružné i poučné filmy. Nám se nejvíce líbil nový film Prosincoví kluci a starší pohádka Zubejda a Lotrando. Celý Juniorfest byl krásně připraven a bylo tam spoustu zajímavých doprovodných akcí: průvod herců, vernisáž obrazů herce Stanislava Fišera, televizní Bludiště, besedy s filmovými herci a režiséry atd. Je velice těžké vybrat tu akci, která se námnejvíce líbila. Ale když musíme volit, tak u nás zvítězí akce „Vaříme na zámku“. Soutěže se účastnila celkem čtyři družstva pod vedením slavných osobností například Petry Černocké, nebo Jiřího Langmajera. Týmy soutěžily ve škrábaní brambor, ve výrobě ovocného salátu a hodu oškrábaných brambor do kruhu. Vyhrálo družstvo Petry Černocké. Byla připravena i soutěž pro diváky „O  nejkrásnější vařečku“. Vyhrál ji člen redakce našeho školního časopisu Štěpán Rubáš. Na besedách jsme si povídali s herci sourozenci Valentovými, s paní Bárou Štěpánovou, panem Miroslavem Táborským a panemJiřím Lábusem a dalšími významnými osobnostmi filmu. Nejvíce nás okouzlila svým šarmem a skromností dramaturgyně Marcela Pittermannová. Nikdo si asi neuvědomuje, že po režisérovi je hlavním člověkem dramaturg. Paní Pittermannová stojí za celou řadou známých filmů a pohádek. Rozhovory a aktuality z festivalu jsme uveřejňovali denně v bulletinu Juniorfest. Jeden z nich nabízíme našim čtenářům.

Můžu se zeptat, jestli to není tajné, jaký byl váš největší trapas? Trapas. Tak jaký byl můj největší trapas? Každou chvilku se mi něco přihodí. Jel jsem nedávno tramvají a vedle mě stál nějaký pán a „mobiloval“ manželce. A pak řekl: „Hele, vedle mě stojí pan Lábus, on ti něco hezkýho řekne! Pane Lábus, prosím vás, řekněte něco tady mojí manželce do telefonu, ona neví, že jezdíte taky v tramvaji.“ No a já jsem vzal ten mobil a povídám: „ Dobrý den, tady Lábus.“ A ona odpoví: „To na mě nezkoušej, já tě stejně poznám, ty debile!“ Tak pánovi povídám: „Ona vám řekla, že jste debil a že vás stejně pozná!“ A manžel si vzal telefon a hned jí řekl: „ Prosím tě, je to on! Proč bych ho asi napodoboval? To víš, že jo!!“ A začal se tam s ní pěkně hádat… To bylo pěkně nepříjemný, to byl pro mě trapas… Máte rád humorné nebo dramatické role? Když je dobrá humorná role, tak velice rád hraju humornou. A když je dobrá dramatická role, tak pro změnu hraju rád dramatickou. To záleží na tom, jak je ta role napsaná, víš? Hrajete často pro děti. Proč? No protože jsem byl za prvé často obsazován do rolí pro děti. A za druhé, tyhle scénáře bývají často mnohem kvalitnější než scénáře pro dospělé. Kdo je vaším nejlepším kamarádem? Kamarádem? Tak já mám přátel dost, musím říct, za ty léta. Hlavně v divadle, kde hraju, jsme všichni hodně kamarádi, ale opravdu mým velkým přítelem a kamarádem je pro mě pan Oldřich Kaiser, protože jsme tak nějak naladěni na jednu stejnou notu… Máte svou práci rád? Stále ještě ano. Mám svou práci rád! A otázka na závěr, hrajete ještě pořád v Ypsilonce? Hraji ještě v Ypsilonce, ale ještě účinkuji i v jiných divadlech – například v divadle Kalich ve Viole a v divadle Ungelt. Přijďte se podívat!

Fotky z průběhu Juniorfestu

Slavnostní zahájení – průvod s ochotníky

Atrakce za kinem – divadlo

My, kteří jsme psali informační zpravodaj

Organizátorky – paní Ježková a Horáčková

Herečka Bára Štěpánová

Herec Miroslav Táborský s Veronikou

Anketa, Anketa, Anketa... Zajímal nás vztah našich učitelů k filmovým pohádkám. Chtěli jsme zjistit, zda se mění prožívání filmových pohádek s věkem a tím i výběr té, kterou mají nejraději. Položili jsme jim tedy následující otázku: Vzpomenete si, jakou filmovou pohádku jste měli nejraději, když jste chodili do školy? Věra Mifková, učitelka českého jazyku a dějepisu, narozena 1947 Od školních let miluji tři pohádky: Pyšnou princeznu, pro výborné herecké obsazení, vtipnou převýchovu princezny a vítězství dobra. Princeznu se zlatou hvězdou na čele, která pohladí na duši. Líbí se mi její verše, hezká a něžná píseň. Do třetice mám ráda film Byl jeden král s vynikajícím hereckým obsazením a vítězstvím obyčejné lidské moudrosti. Všechny tyto pohádky jsou bez krutosti a násilí. Pavel Straka, zástupce ředitele, narozen 1951 Jako dítě jsem nejraději poslouchal české pohádky sebrané a upravené Karlem Jaromírem Erbenem. S nimi nejlépe souzněla výborná filmová pohádka režiséra Martina Friče Princezna se zlatou hvězdou na čele, mám ji dodnes nejraději. Tehdy nebyla televize samozřejmostí, byla spíše ještě v plenkách. Do kina jsme chodili houfně a dost pravidelně. Vzpomínám, jak jsme se ve třídě zdravili směšným pozdravem krále Kazisvěta, kterého nádherně zahrál Martin Růžek, podupnutím a bouchnutím vodorovné položené dlaně do čela, hrudi a břicha. Marta Bastyánová, učitelka českého jazyku a dějepisu, narozena 1951 Pohádky jsem měla ráda, ráda jsem je četla a později jsem se na ně ráda dívala v kině i v televizi. Líbila se mi Pyšná princezna, Byl jeden král, Obušku z pytle ven, Hrátky s čertem. Nejraději jsem však měla pohádku Princezna se zlatou hvězdou na čele. Proč? Protože je něžná, milá, bez násilí, hodně výpravná i vtipná. Dobro samozřejmě zvítězilo nad zlem. Jediným zlem byl král Kazisvět VI., z boží vůle král, mocný panov-

ník a hlava pomazaná … a toto zlo bylo zesměšněno. Dodnes umím celé pasáže zpaměti. Dokonce jsem v této pohádce i hrála, a to rozmazlenou vévodkyni Glorii (jako členka divadelního kroužku pod vedením paní učitelky Hanušové). Luděk Thomayer, zástupce ředitele, narozen 1954 Byl jednou jeden král. Film měl krásnou výpravu, krásné barvy a hráli v něm mí oblíbení herci – Jan Werich a Vlasta Burian. Jana Mašátová, učitelka českého jazyku a dějepisu, narozena 1960 Když jsem chodila do školy, měla jsem nejraději Popelku (v hlavní roli s E. Hruškovou a K. Štědroněm) a Šíleně smutnou princeznu. Popelka se mi líbila proto, že děj odpovídal předloze. V Šíleně smutné princezně byl princ mým nejoblíbenějším zpěvákem. Obě pohádky jsem měla ráda proto, že se v nich zpívá. Pavel Janský, ředitel, narozen 1966 Vzpomenout si na pohádku, kterou jsem v době mé školní docházky měl nejraději, je pro mne velice jednoduché. Jednoznačně to byla pohádka Pyšná princezna. Má klasický pohádkový děj s dobrým koncem, ve kterém nechybí láska a humor. Režisér Bořivoj Zeman vybral vynikající herecké obsazení. Také je v ní spousta krásných písniček např. Rozvíjej se poupátko. Skvělá je i volba zámku, ve kterém se pohádka odehrává. Hluboká nad Vltavou je nejhezčí zámek u nás. Jaroslav Vrba, učitel matematiky, fyziky a hudební výchovy, narozen 1966 Z pohádek jsem měl rád Prince Bajaju. Moc se mi líbily rytířské souboje. Ovšem můj nejoblíbenější film byl Páni kluci, není to sice klasická pohádka, ale to mu na kráse nic neubírá. V současnosti mám nejraději pohádkovou sérii pro „dospělé kluky“ s agentem 007 Jamesem Bondem. Nepohrdnu ani Indiana Jonesem nebo Hvězdnými válkami. Naši páni učitelé mají rádi krásné pohádky a filmy, těší se na další od našich filmových tvůrců a rádi na ně půjdou s námi svými žáky.

Film Ďáblova Dílna asi 45 minut věnoval v poutavé besedě. Uveřejňujeme nejzajímavější odpovědi. Co Vás přivedlo do Prahy? „V roce 1945 jsem se vrátil z koncentračního tábora do Popradu. Vrátil jsem se na Slovensko, ale protože jsem všechny ty fašisty hlinkovce znal, ty, kteří zabili moji rodinu, cítil jsem, že bych je musel všechny postřílet, kdybych se s nimi setkal. Nechtěl jsem ovšem skončit ve vězení. V předválečném bytě mi navíc vše připomínalo rodinu. Proto jsem nasedl do vlaku a ujel do Čech. Máte na ruce stále ta čísla? „Ano, ta čísla nejdou smýt. Jsou vytetovaná. Mám číslo 64 401.“

Autor knižní předlohy filmu Adolf Burger: V roce 1942 byl zatčen a transportován, nejdříve do Žiliny a poté do Osvětimi. Adolf Burger v padělatelském komandu pracoval a hrůzy lágru přežil. „Když tento film poběží, tak lidé se konečně dozvědí, že nacisté nebyli jen vrazi, ale i obyčejní padělatelé. Já jsem jim musel padělat 132 milionů anglických liber,“ vzpomíná Burger. Něco o filmu:Skutečný příběh o největší padělatelské operaci všech dob! Nacisté zfalšovali čtyřnásobek britské devizové rezervy! Původem ruský malíř Salmon Sorwitsch je králem padělatelů a ve světě hazardu, sázek a lehkých žen se cítí jako ryba ve vodě. Sám si vyrábí bankovky, které pak otáčí v kasinech. Život mu ale nastaví tu horší tvář, to když je při vlně represí vůči židům zatčen a transportován do Mauthausenu. Když je po pěti letech přesunut do Sachsenhausenu, čeká už jen na to nejhorší, na svůj definitivní konec. Život má pro něho ale ještě jedno překvapení. Společně se speciálně vyškolenou skupinou vězňů je vybrán na supertajný projekt – padělání bankovek nepřátel říše. V přísně střeženém místě pracují na výrobě stovek miliónů falešných liber a dolarů, kterými chtějí nacisti zavalit zahraniční trhy a způsobit tak zhroucení ekonomiky. Pro těch pár vyvolených se stává padělatelská dílna jakousi zlatou klecí, ve které je o ně sice dobře postaráno, ale cesta odtud vede zase jen do plynové komory. Není v zájmu, aby se o tajném projektu dozvěděl svět. Film je natočen podle vzpomínek Adolfa Burgera, který byl jedním z  vězňů nasazených na tajný program, a shodou velkých náhod se mu podařilo přežít. Jednadevadesátiletý spisovatel pan Adolf Burger se nám

Jak dlouho jste byl v koncentráku? „Byl jsem tam 3,5 roku.“ Napodobovala vás nějaká postava ve filmu? „Jako já nás bylo s podobným osudem přibližně 185 lidí, všichni jsme byli nasazeni na úkolu padělání liber a dolarů. Nabízeli mně hlavní roli ve filmu, ale nepřijal jsem ji. V dílně i ve filmu je podle skutečnosti hlavním hrdinou ruský malíř Salmon Sorwitsch, protože on byl vedoucí dílny a nejlepší padělátor z nás všech.“ Viděl jste Adolfa Hitlera? Ne neviděl, ale zahlédl jsem jeho zástupce Himmlera. Ten přišel se svojí rotou k plynové komoře, kam právě naháněli tři tisíce židů a on se koukal přes okénko do té komory, kde všichni postupně umírali. Jaký je rozdíl mezi knihou a filmem? Mezi knihou a filmovým ztvárněním je veliký rozdíl. Film získal Oskara, je to výborný válečný snímek. Ovšem když si tu knihu přečtete, tak poznáte rozdíl mezi filmovým příběhem a knížkou Ďáblova dílna. Kniha je plna dokumentů a skutečných obrázků z koncentračního tábora. Můžete si ji vypůjčit ve vaší školní knihovně. Setkal jste se s vašimi kamarády po válce?

Po návratu z tábora do Československé republiky jsme se scházeli každý rok. Nyní je většina druhů z padělatelské dílny po smrti. Přežil se mnou jediný vězeň židovského původu, s tím se sházím dodnes. Jaká bezpečnostní pravidla byla nacisty stanovena, aby nedocházelo ke krádeži peněz? ,,V koncentračním táboře bylo 100 tisíc vězňů a jako v ostatních táborech byl obehnán ostnatým drátem. Nikdo nemohl ani ven ani dovnitř. A o nás v táboře téměř nikdo nevěděl. Byli jsme za vysokou prkennou ohradou“

Jaký byl život v koncentračním táboře?

Je pro mne velký rozdíl mezi tábory Sachsenhausen a Osvětim. Když jsem přišel do Osvětimi, tak mně vytetovali číslo 64 401 na ruku. K jídlu jsme měli 300 g chleba denně. V sedm hodin ráno jsme šli do práce a přišli jsme v šest večer a na celý den jsme měli těch 300 g. Hrozně moc lidí tam umíralo hladem, padali jako mouchy. Sám jsem se musel při tyfu schovávat, abych neumřel. Ale nakonec jsem musel pracovalt v horečkách. Usínal jsem vysílením. Kamarád mě budil. Esesmani na nás řvali: „Do práce, do práce!!“. To bylo hrozně těžký v tom žít.

Pan Burger ukazuje padělanou anglickou bankovku

Podívejte se, vrahy byli Němci, majitelé IG-Farben, Göringwerke .Ti postavili továrny v Birkenau a bylo tam 30 000 vězňů. Po šesti týdnech šli do plynu a přišlo dalších 30 000 nových dělníků určených se upracovat k smrti a pak zdechnout a stále znovu a znovu dokola. To jsou ti vrazi – IG-Farben a Göringwerke. Co se stalo se stočky na tisk peněz po skončení války? Němci je chtěli převést do Rakouska. Ale americká armáda jim zhatila plány. Nakonec je i s penězi v gumových pytlích hodili do Ebensee. Část byla po válce vylovena a část se nenašla.

Víte, co je Recyklohraní?

V letošním školním roce 2008/2009 se naše škola zapojila do školního projektu Recyklohraní. Nejdříve jsme se seznámili s názvy 3 společností ASEKOL, ECOBAT a EKO-KOM. Společnost ASEKOL zajišťuje zpětný odběr elektrozařízení. ECOBAT zajišťuje sběr a recyklaci použitých baterií. EKO-KOM zajišťuje zpětný odběr a využití odpadů z obalů. Na internetové adrese www.recyklohrani.cz se setkáváme s mnohými úkoly, (např. testy, kvízy) které se snažíme plnit. Kromě těchto úkolů pilně sbíráme baterie a odevzdáváme je do připravené nádoby. Chystáme se také na sběr elektrospotřebičů, který jsme prováděli již loni v rámci programu „Ukliďme si svět“. Za splněné úkoly získá škola body, za které bude moci vybrat žákům různé ceny (učební pomůcky, hry, atd…). Touto zajímavou hrou se vlastně dozvídáme mnoho zajímavého z oblasti ekologie. Opravdu nám záleží na tom, aby se svět nestal jedním velkým smetištěm. Žáci 9. třídy (PVP- ekologie)

Jak se mají prvňáci a jak mazáci z druhé třídy 1. třída kašička, 2. třída růžička, 3. třída hodní žáci, 4. třída darebáci, 5. třída medvědi, protože nic nevědí, 6. třída…. Jaké mají radosti a starosti naši nejmladší spolužáci, jsme se vydali zjistit do prvních tříd a pro srovnání jsme zaskočili k „mazákům“ do druhých tříd.

ve školce moc spát zatím nechtělo.“ Chtěl jsi mít ve škole paní učitelku nebo pana učitele? „Mám paní učitelku, ale radši jsem si představoval pana učitele.“ Čím by si chtěl být, až budeš dospělý? „No, chtěl bych být učitelem matiky.“ Takže budou možná mít paní učitelky a učitelé kolegu.

Verunka Plachá z 1. A

Dušan Verunský z 1. B

Nejprve jsme šli do 1. A kde jsme dělali rozhovor s Verunkou Plachou. Ptali jsme se, co měla první školní den na sobě a řekla nám: „Měla jsem na sobě sukni s punčocháči, pruhovaný svetr a tričko s korály“. Zeptaly jsme se, jaká učebnice se Verunce líbí nejvíce a proč. Odpověděla nám: „Nejvíce se mi líbí písanka, protože se v ní učíme psát a nejvíce se mi líbí písmeno A“. Pro zjištění jsme se zeptali, co dělají kluci ve třídě a pověděla nám: „Lezou pod lavicemi, skáčou na lavicích a na židlích a taky se rádi perou“. A co dělají děvčata? „Holky svačí a povídají si.“

Nakonec jsme zašli k mazákům do 2. B. Ptali jsme se Barbory Korunkové a Veroniky Doubkové. Jaké jídlo vám nejvíce chutná ve školní jídelně? „Nejvíce mi chutnají lívance.“ A jaká polévka ti chutná nejvíce? „No, polívky, ty mi moc nechutnají.“ Jaká třída tě více těší, první anebo druhá a proč? „I když je druhá třída o něco těžší, nám to moc nepřijde a baví mě to více v druhé třídě.“ Jaký předmět vás těší a proč? „Nejvíce nás obě baví tělocvik, protože hodně cvičíme.“ NF+MK

A pak jsme došli do 1. B za Dušanem Veronským. Jaký předmět tě ve škole baví nejvíc? „Nejvíc mě baví matematika.“ Chtěl bys mít ve škole postele k odpočinku jako ve školce a proč? „Postel bych ve škole nechtěl, protože se mi Barbora Korunková a Veronika Doubková

Šikana se stále objevuje Co je vlastně šikana? Co se k ní řadí a co ne? Možná to někoho překvapí, ale k šikaně se řadí i verbální tedy slovní šikana – různé druhy zastrašování, soustavného nadávání a ponižování urážkami. Myslíme si, že s touto formou šikany se setkal v různé síle každý žák ve škole. Co je horší fyzické týrání či psychické? Když někdo někoho slovně napadá a klidně i opakovaně, jde o psychické týrání. Když je však někdo napadán tělesně, jde zdánlivě o fyzické týrání, to ovšem je zpravidla provázeno i nadávkami a vyhrůžkami. Každá verze šikany se může podepsat jinak – traumatem, celoživotním komplexem méněcennosti, jejím překonáním, zapomenutím a někdy i sebevraždou. Příběh z Polska: Čtrnáctiletá studentka gymnázia v polském Gdaňsku se oběsila poté, co ji krutě šikanovala parta spolužáků. Při vyučování, v nepřítomnosti učitele, dívku svlékli, osahávali a vysmívali se jí. Vše si natáčeli mobilem. Studentka utekla domů, kde ji později rodiče našli oběšenou. Při vyšetřování vyšlo najevo, že když během hodiny polštiny profesorka opustila třídu, pět spolužáků chytlo čtrnáctiletou Aňu, strhali z ní oblečení a pak před celou třídou předstírali znásilňování. Dívce přitom nadávali a smáli se jí. Jeden z násilníků si celou asi dvacetiminutovou scénu natáčel na mobil. „Když se učitelka vrátila, nikdo neřekl, co se stalo,“ napsal list Gazeta Wyborcza. Ponížená dívka ještě před návratem učitelky utekla domů, kde ji rodiče našli oběšenou. Tak až může skončit hrubost a nezájem spolužáků. Zamysleme se sami nad sebou a odpovězme si na tyto otázky: Viděl jsi někdy případ šikany ve škole? Byl tvůj kamarád někdy šikanován? Byl jsi sám někdy šikanován? Šikanoval jsi někdy někoho? Myslíme si, že každý i zdánlivě nevinný případ šikany je třeba nahlásit rodičům nebo učitelům. Můžeme tak předejít tragedii.

Zábava, vtípky, obrázky

Stojí zajíc u zrcadla a mačká si obličej. Jde kolem druhý a ptá se: “Uhříky, uhříky?“ “Ale ne“, odpovídá zajíc,“broky“ “Pane vrchní, ta porce je nějaká malá!“ “Než si začnete, vážený pane, stěžovat na množství, tak ochutnejte a poznáte, že stejně víc nesníte.“ “Pane vrchní, je ta káva pravá turecká?“ “Zajisté pane.“ “No vidíte, mně bylo hned divné, že s ní jdete tak dlouho.“ “Nazdar Láďo, prý si sbalil novou kočku?“ “No, sbalil, ale než jsem ji přines domů, tak se v tom batohuudusila.“ Ptá se pán chlapce: “Jak se dostanu nejrychlej na autobusové nádraží?“ “Musíte utíkat!“ odpoví chlapec.

ŘÍDÍTE SE NÁVODY? Někdy může být opravdu složité řídit se podle přesných návodů! Zvládnete to vy? Na víčku anglického ochuceného mléka: PO OTEVŘENÍ NEOBRACEJTE LÁHEV VZHŮRU NOHAMA… Na amerických pokynech k sestavení nového počítače: ABYSTE PŘEDEŠLI VYTVOŘENÍ SRAŽENÉ PÁRY, POČKEJTE S OTEVŘENÍM KRABICE, DOKUD SE NEZAHŘEJE NA POKOJOVOU TEPLOTU… (To je sice hezké, ale JAK SE DOSTAT K NÁVODU, když je v té NEOTEVŘENÉ krabici.) Na fénu: NEPOUŽÍVEJTE VE SPÁNKU… Na balíčku mražených hranolek: MŮŽETE BÝT VÍTĚZI, ANIŽ BYSTE COKOLIV KUPOVALI! PODROBNOSTI UVNITŘ! … Na desertu (vytištěno zespodu na kelímku): NEOTÁČEJTE VZHŮRU NOHAMA! … Není pozdě? Na arašídech: VAROVÁNÍ - VÝROBEK OBSAHUJE OŘECHY… Kdo by to čekal? Na krabici s hotelovou koupací čepicí: POUZE NA JEDNU HLAVU… Na dětské medicíně proti kašli: NEŘIĎTE AUTO ANI STROJE… Ale ne, mimino zrovna nastartovalo traktor  Na obalu prášku na spaní: VAROVÁNÍ - MŮŽE ZPŮSOBIT OSPALOST… Kdo by to čekal…

Krátké zprávy a názory Beseda mladých novinářů s tvůrci časopisu Junior V době konání Juniorfestu se náš „tým“ novinářů sešel v místním MKZ. Tvůrci měsíčníku Junior si s námi povídali na téma „Jak vlastně časopis vzniká“. Dokonce jsme se seznámili i s malířem, který do časopisu Junior maluje komiks. Dozvěděli jsme se, jak je to těžké namalovat komiks. Pan malíř ho namaluje počítačem asi za dva dny. Jako každý časopis tak i Junior má svého maskota. Byl jím malý pejsek Štaflík – ovšem nebyl to plyšák, ale obyčejný knírač s rolničkou na krku a slušivým oblečkem. O přestávkách se konaly soutěže o ceny.

Knihovna se bude stěhovat? Knihovna sídlí již 40 let ve středu města nedaleko od Městského kulturního zařízení. Teď ale přišel návrh, aby se přestěhovala do kláštera, nebo do staré školy. PROČ? Myslím si, že jsme všichni zvyklí chodit do knihovny tam, kde je, nikam jinam by přijít neměla. Klášter? Knihovna do kláštera určitě nepatří. Klášter je církevní objekt, ne knihkupectví. Stará škola je nesympatická, nemyslíte? Jaký je váš názor na stěhování knihovny?

Redakce Drbálku šéfredaktoři: M. Steiner, O. Třeštíková, M. Krausová, N. Foltýnová členové: L. Remešová, V. Štréblová, O. Mothejzík, A. Hrubý, L.Sargologová, P. Karban, Z. Korpáš, Š. Rubáš, Z. Havlík, V. Tomanová, J. Opatrný, A. Matulka, D. Říha, P. Šperl, V. Korunka, R. Soukup, M. Jurgovský, J. Šimůnek, A. Leroch