1. hodina – Pozorování stavby květu lupou 1) Vzít s sebou lupy 2) Vzít s sebou květy 3) Květ položit na světlou podložku: a) Pozorovat ho pouhým okem – uprostřed květu je pestík - kolem něj tyčinky b) Lupu k oku – pomalu přibližovat květ k lupě – až ostré obrysy - nakreslit tyčinku do sešitu - stejným způsobem pozorovat pestík 4) zápis: květy – nápadná část většiny rostlin - liší se barvou, tvarem, vůní, různým uspořádáním svých částí květní lístky – a) volné – př. tulipán b) srostlé – př. kosatec květní obaly – přeměněné listy a) nerozlišené – okvětí – květy složeny z lístků stejného tvaru a barvy – př. tulipán b) květní lístky rozlišeny na - kalich (většinou zelený) - korunu (jiná barva) – př. pelaegonie Pohlavní orgány – 1) Tyčinka (samčí): 2 části – a) nitka b) prašník – zde se vytvářejí pylová zrnka 2) Pestík (samičí): 3 části – a) semeník – zde uložena vajíčka – z nich se mohou vyvinout semena b) čnělka c) blizna DÚ – uč. str. 6 – nakreslete do sešitu tyčinky a pestík
2. hodina – Květ, květenství Význam květu – orgán, který slouží k pohlavnímu rozmnožování rostliny Velikost květu – nejmenší – Drobnička (vodní rostlina) – průměr: 0,5 mm - největší – Rafflesia (tropická rostlina) – průměr: až 1 metr - ve střední Evropě – leknín – průměr: přes 10 cm - nejdelší – ocún jesenní (tzv. naháček) – až 50 cm délky Dělení dle souměrnosti – 1) souměrné – lze rozdělit pouze jednou rovinou na 2 stejné části - př. hluchavka bílá 2) pravidelné – lze rozdělit více rovinami na 2 stejné části - př. prvosenka jarní 3) nesouměrné – nelze rozdělit na 2 stejné části - př. kozlík lékařský Dle přítomnosti pohlavních orgánů – 1) oboupohlavní – květ má jak pestík, tak tyčinky – př. hloh 2) jednopohlavní – květ má buď jen tyčinky (samčí květ) nebo pestík (samičí květ) a) jednodomá – na 1 rostlině samčí i samičí květy – př. kukuřice b) dvoudomá – na 1 rostlině buď jen samčí nebo samičí květy – př. vrba mnohomanželná – na 1 rostlině jak jednopohlavní, tak oboupohlavní květy – př. jasan Květenství – seskupení květů do různě složitých a uspořádaných souborů - př. - př - hrozen orchidej - klas pšenice - jehněda líska obecná, vrba jíva - palice puškvorec obecný, orobinec úzkolistý - okolík břečťan popínavý, svída krvavá - úbor kopretina, sedmikráska - lata ptačí zob, šeřík Domácí úkol: překreslete si do sešitu tvary květenství z učebnice
3. hodina – Mikroskop 1) Připravit – mikroskop, podložní sklo, krycí sklíčko, kapátko, voda 2) Činnost – do kapky vody na podložní sklo pylová zrnka - opatrně přiložit krycí sklíčko - příprava mikroskopu – zrcadlo směrem ke světlu – v okuláru se musí objevit rovnoměrně - přiložit preparát na stolek mikroskopu – upevnit svorkami - otáčení zaostřovacího šroubu – objektiv se nesmí dotknout preparátu - zaostřuji zaostřovacím šroubem - nakreslit do sešitu pylová zrna - zapsat zvětšení – násobek čísla okuláru číslem objektivu Zápis – Části mikroskopu: 1) optická část – zajišťuje vznik a promítání obrazu - okulár (díváme se jím na preparát), - objektiv (zachycují obraz preparátu), - zrcátko 2) mechanická část – chrání optickou část a tvoří tělo mikroskopu - stojan, stolek, svorky, zaostřovací šrouby, tubus Zvětšení – násobek čísla okuláru číslem objektivu Historie – první mikroskop – 1590 – Zachrias Janssen (Nizozemí) 1610 – Galileo Galilei Dělení – 1) Monokulární – sledujeme jedním okem 2) Bikulární – sledujeme dvěma očima 3) Trikulární – možnost připojit kameru
DÚ: Nakreslete do sešitu mikroskop ze str. 6
4. hodina – Orgány a organizmy Orgán – skupina tkání či pletiv, která vykonává specifické funkce v organizmu Orgány živočichů – srdce, plíce, mozek, oko, žaludek, slezina, slinivka, ledviny, játra, střeva, kůže, děloha, močový měchýř - vnitřní orgány – uloženy v hrudníku a břišní dutině - transplantace – odnětí orgánu živému nebo právě zemřelému dárci a nahrazení tímto orgánem poškozený orgán příjemce Orgány rostlin – 1) vegetativní – kořen, stonek, list 2) reprodukční – květ, semeno, plod Soustava orgánů – skupina funkčně příbuzných orgánů – př. vylučovací soustava Organizmus – živá bytost – schopna – reakce na vnější podněty - rozmnožování - růstu a stabilní existence Systém organizmů dle společných znaků a vlastností: – zakladatel Carl von Linné – rozlišil říši minerálů, rostlin, živočichů - názvosloví: 1) mezinárodní – v latině 2) národní – př. v češtině -
druh organizmu určujeme rodovým (podstatné jméno) a druhovým (přídavné jméno) jménem – př. skokan zelený
-
nejvyšší systematická jednotka: říše – viry, bakterie, prvoci, houby, rostliny, živočichové
-
další systematické jednotky: kmeny (živočichové) nebo oddělení (rostliny) - třída, řád, čeleď, rod, druh
př. říše – živočichové, kmen – členovci třída – hmyz řád – motýli čeleď - babočkovití rod – babočka druh – babočka kopřivová
říše – rostliny oddělení - krytosemenné třída – dvouděložné řád – kopřivotvaré čeleď – kopřivovité rod – kopřiva druh – kopřiva dvoudomá
5. hodina – Buňky - buňka – základní stavební část všech organizmů 1) Prokaryotická – např. bakterie - jednoduchá vnitřní stavba - obalena pevnou buněčnou stěnou - nemají pravé jádro – chybí jaderná membrána - mnohé mají bičíky (pohyb buňky) 2) Eukaryotická – 1) části společné pro buňku rostlin i živočichů: a) cytoplazma – vnitřní prostředí buňky b) jádro – řídí děje, probíhající v buňce - zajišťuje rozdělení buněk c) mitochondrie – slouží k výrobě energie z organických látek za přítomnosti kyslíku 2) části, které obsahuje jen rostlinná buňka: a) buněčná stěna – vnější obal buněk rostlin, bakterií i hub - určuje tvar buňky - propustná - chrání před vnějším prostředím b) membrána c) chloroplasty – obsahují chlorofyl – fotosyntéza d) vakuoly – obsahují vodní roztoky různých látek 3) části, které obsahuje jen živočišná buňka: a) cytoplazmatická membrána – pružný a pevný vnější obal buňky - polopropustná b) endoplazmatická retikula a Golgiho aparát: - soustava membránových kanálků, trubiček a váčků - slouží k výrobě, úpravě a přenosu bílkovin a dalších látek
6. hodina – Přírodní společenstvo Populace – soubor jedinců jednoho druhu, kteří žijí v určitém čase na určitém místě Biotop - soubor všech vlivů, které vytvářejí životní prostředí všech zde žijících organizmů Společenstvo (biocenóza) – soubor populací všech druhů organizmů, které žijí v určitém biotopu - živá část ekosystému Ekosystém – základní funkční jednotka v přírodě, ve které jsou v přímém vztahu všechny živé složky s fyzikálními i chemickými faktory prostředí Vědní obor studující společenstva – biocenologie Rozdělení společenstev: 1) dle skupiny organizmů: a) Zoocenóza - živočichové b) Fytocenóza – rostliny c) Mikrobiocenóza – mikroorganizmy 2) dle původu: a) Přírodní – bez zásahu člověka (dnes se téměř nevyskytuje) b) Přirozené – člověkem ovlivněné, které se ale blíží přírodnímu c) Umělé – vytvořené člověkem 3) dle prostorového uspořádání (les): Nadzemní patra – a) stromové (korunové) patro: 3 metry a více b) keřové patro: 1-3 metry c) bylinné patro: 0-1 metr d) mechové patro: při zemi Vztahy mezi organizmy a populacemi: a) vnitrodruhové b) mezidruhové Potravní řetězec: 1) Producenti – poutají sluneční energii a produkují organické látky 2) Konzumenti 1. řádu – býložravci 3) Konzumenti vyšších řádů – masožravci, všežravci 4) Rozkladači – živí se zbytky těl odumřelých živočichů - rozkládají je na humus a minerální látky – výživa producentů – uzavřený koloběh + cizopasné organizmy se přiživují na všech úrovních
7. hodina – Ekosystém, abiotické podmínky života Abiotický faktor prostředí – faktor v životním prostředí, který nesouvisí s živými organizmy – tzv. neživá příroda – ovlivňuje činnost organizmů - př. podnebí, ovzduší, voda, vlhkost, teplota, půda, světlo, salinita, koncentrace chemických prvků Adaptace – schopnost organizmů přizpůsobit se vnějším faktorům, které jej ovlivňují Ekologická nika – funkční a prostorové zařazení organizmů v ekosystému Ekologická valence – rozmezí podmínek, za nichž je organizmus schopen přežít - minimum, optimum, maximum Fotosyntéza – proces v zelených rostlinách - přeměna vody (H2O) a oxidu uhličitého (CO2) na kyslík (O2) a cukr za přítomnosti tepla a slunečního světla - probíhá v chloroplastu za přítomnosti zeleného barviva chlorofylu Dýchání rostlin – přeměna cukru v životní energii - přeměna kyslíku (O2) na oxid uhličitý (CO2) - opak fotosyntézy - fotosyntéza – zisk výživy (autotrofní organizmy) - dýchání – zisk životní energie Příklady ovlivnění abiotickými faktory: 1) teplota: živočichové – v chladnějších oblastech – menší těla i jejich části - teplota ovlivňuje i - zbarvení (př. lední medvěd) - chování (př. aktivita pohybu, zimní spánek) 2) ovzduší – adaptace na nedostatek kyslíku (rostliny) tzv. dýchací kořeny – u stromů a keřů v bažinách nebo přílivových oblastech moří - vyrůstají z kořenového systému kolmo vzhůru a vyčnívají z půdy 3) voda: rostliny: hydrofyty – přizpůsobeny životu ve vodě – př. leknín hygrofyty – ve vlhkých, bažinatých půdách – př. blatouch xerofyty – suchomilné rostliny – př. jehličnany sukulenty – př. kaktus živočichové: př. velbloudi – omezené pocení, velmi suchý trus, hustá moč - vydrží bez vody i několik měsíců
8. hodina – Řasy Jednobuněčné řasy – nejjednodušší rostliny - tvořeny jednou buňkou - mají chloroplasty – schopnost fotosyntézy - rozmnožují se dělením - vyskytují se hlavně ve vodě a vlhkém prostředí - zástupci: 1) krásnoočko zelené – ve stojatých vodách - má bičík – ústrojí pohybu - ztratí-li chlorofyl → stane se prvokem (živočišná říše) → začne se živit heterotrofně 2) pláštěnka, zelenivka – ve vodě 3) zrněnka – vytváří zelené povlaky na kmenech stromů 4) váleč koulivý – tvořen skupinou spojených buněk některých řas - tvoří tzv. kolonie – může obsahovat až několik tisíc buněk spojených slizem - součást planktonu v relativně čistých vodách Mnohobuněčné řasy – tzv. stélkaté rostliny 1) šroubatka – chloroplasty mají šroubovitý tvar – bylo na nich dokázáno, že fotosyntéza probíhá v chloroplastech 2) žabí vlas – ve sladké vodě Dělení řas dle barvy: 1) Zelené 2) Hnědé – mořské chaluhy 3) Červené – tzv. ruduchy Význam řas – uvolňují při fotosyntéze velké množství kyslíku - součást planktonu – základ potravního řetězce ve vodě - krmivo pro zvířata - hnojivo - potravina pro lidi Organické látky – cukry, tuky, bílkoviny – obsahují uhlík (C) a poutají v sobě energii Anorganické látky – př. voda, kyslík, oxid uhličitý DÚ – zjistěte jaký je mezi nimi zásadní rozdíl
9. hodina – Laboratorní práce č.1 – Pozorování řas 1) přinést – kůra stromu se zeleným povlakem řas 2) připravit – každá skupina – mikroskop, 2 podložní skla, 2 krycí sklíčka, pinzeta, špendlík, kapátko, kádinka s vodou, hadřík, kůra stromu se zeleným povlakem řas 3) postup – a) z kousku odloupnutého povrchu kmene špendlíkem seškrábnout řasy na Petriho misku b) příprava preparátu: na sklíčko kapku vody a do ní nepatrnou část zeleného povlaku opatrně přikrýt krycím sklíčkem c) Příprava mikroskopu: zrcátko nastavit tak, aby pozorované pole bylo co nejvíce osvětlené - nejprve nastavit nejmenší zvětšení, pak zaostřit d) Zaostřovat na max. zvětšení e) Nakreslit do sešitu, co je vidět v mikroskopu 4) Otázky – a) v jakém prostředí tato řasa žije? b) Co způsobuje zelené zbarvení řasy? c) Jaký význam má chlorofyl pro život řasy?
10. hodina – Houby 1) Jednobuněčné – kvasinky – vyskytují se - v půdě - na listech, květech i plodech rostlin - uvnitř těl nebo na těle živočichů využití – schopnost kvašení – proces při kterém přeměňují cukerné roztoky v alkohol druhy – př. kvasinka pivní - výroba piva a droždí (kvasnic) - významné množství vitamínu B 2) Mnohobuněčné – buňky hub jsou podobné buňkám rostlin – neobsahují však chlorofyl → nemají schopnost fotosyntézy - hniložijné houby – živí se rozkladem odumřelých těl organizmů – rozkladači → uvolňují živiny do půdy (humus) - většina hub - parazitické houby – živí se na úkor jiných organizmů → způsobují houbové choroby – př. rakovina hlíz brambor, kožní nemoci - rozmnožují se - výtrusy - dělení: a) bez plodnic - plísně b) s plodnicí Plísně – tělo je tvořeno spletí vláken – tzv. podhoubí - př. plíseň hlavičková – bělavé povlaky na zahnívajících potravinách štětičkovec – zelenošedé povlaky na citrusových plodech - některé druhy: výroba antibiotik - jiné druhy: výroba plísňových sýrů hlízenka ovocná – choroby ovoce POZOR !!!!!! PLESNIVÉ POTRAVINY NIKDY NEJÍME Postup při otravě houbami – 1) pokus vyvolat zvracení 2) užít živočišné uhlí a co nejvíce vody 3) co nejdříve k lékaři 4) s sebou: zbytky hub a odpad z jejich zpracování, případně zvratky - z toho: pozná se, jakou houbou došlo k otravě POZOR!!!!
MNOHDY JDE O MINUTY
11. hodina – Houby s plodnicí Stavba těla: 1) Podhoubí – bělavá složitě spletená vlákna v půdě - výživa houby 2) Plodnice – a) třeň (lidově noha) – na ní často prsten b) klobouk – na spodu buď rourky nebo lupeny - lupeny mladých plodnic kryje blanitý závoj – později přeměněn v prsten - na povrchu lupenů nebo rourek – výtrusnice – z nich vyrůstají výtrusy – zralé výtrusy vypadávají a ve vlhku vytváří nová podhoubí - některé houby mají na spodu třeně pochvu (tzv. kalich smrti) – podle ní rozlišíme např. žampión ovčí (nemá ji) od nebezpečných muchomůrek Mykorhiza – vzájemně výhodné soužití (tzv. symbióza) hub s kořeny stromů Parazitické houby – př. václavka – na pařezech i živých stromech - hniložijná i parazitická choroš – pouze parazitická houba Dělení hub s plodnicí: a) jedlé – př. hřib dubový, bedla vysoká, kozák březový b) nejedlé – př. hřib žlučník – neohrožují lidské zdraví, ale mají odpornou (hořčák) chuť c) jedovaté – př. muchomůrka zelená, červená, tygrovaná Pravidla sběru hub – sbírat jen dobře známé houby - odříznutí nožem – neničí podhoubí - nikdy do igelitového sáčku (zapaří se) - vždy je co nejdříve zpracovat Uč. str. 11 -14 Ref: Zjistěte 10 druhů jedovatých hub a najděte o nich zajímavosti
12. hodina – Lišejníky -
organizmy složené z houby a řasy – žijí spolu v trvalé symbióze žijí na kmenech a větvích stromů, na kamenech i na povrchu půdy velmi rozmanité – liší se tvarem i barvou
stavba těla – řasy – fotosyntézou vytvářejí organické látky, které houba spotřebovává houba – poskytuje řasám vodu s minerálními látkami - chrání svým tělem buňky řas před suchem (velmi odolné organizmy) - jednoduché tělo – tzv. stélka – stavba – od vnější strany: ochranná houbovitá vrstva buňky řas vlákna hub příchytná vlákna (přichytává se jimi k podkladu) zástupci – terčovka bublinatá – šedé povlaky na kůře stromů - dutohlávka sobí – keříčkovité útvary na zemi - roste i ve velmi chladných oblastech - terčík zední – žluté povlaky (skály, zdi) výskyt – osídlují i velmi nehostinná místa – polární oblasti, tundry, velehory - nejčastěji na skalách, kamenech, kmenech a pařezech stromů, zdech, plotech, střechách šíření – rostou velmi pomalu - snadno se šíří do okolí – po vyschnutí - vítr - nasají-li vodu – nové lišejníky význam – 1) urychlují zvětrávání skal – vzniká půda 2) potrava živočichů v polárních oblastech 3) výroba barviv a léčiv 4) BIOINDIKÁTOŘI – ukazatelé čistoty ovzduší - žijí jen tam, kde je čisté životní prostředí Uč. str. 15 – 16
13. hodina – Mechy výskyt – lesy – vlhčí místa, kde není vrstva listí - mechové polštáře – složené z jednotlivých mechových rostlinek - schopnost fotosyntézy (výživa) druhy – liší se tvarem, někdy i barvou - př. ploník ztenčený – zelené polštáře na lesní půdě bělomech sivý, Stavba těla – příchytná vlákna lodyha s lístky štět tobolka s čepičkou Rozmnožování – z výtrusů se vyvine vlákno podobné řase z některých vláken – rostliny samčí, z jiných samičí na samičích rostlinách – štět s tobolkou uzavřenou víčkem a zakrytou čepičkou v tobolce výtrusy – po dozrání vypadávají dostanou-li se do vlhka – vytváří vlákno Význam – mechové polštáře zadržují hodně vody – voda se odpařuje postupně → a) v lese je větší vlhkost vzduchu než v okolí i v době sucha b) chrání lesní půdu před vysycháním a pomáhá ji zpevňovat - žije v něm velké množství drobných živočichů mezi mechy patří i rašeliníky – význam – fosilní zdroj energie - akvaristika – úprava vody, materiál pro dna akvárií - léčba lidí – rašelinné lázně - hnojivo v zahradnictví – humus a lepší schopnost půdy nasávat vlhkost - izolační materiál Uč. str. 16 – 18 DÚ – str. 16 – nakreslete do sešitu rostlinku mechu
14. hodina – 2. laboratorní práce – Pozorování mechů 1) Přinést – některý z druhů mechů
2) Příprava – mikroskop, podložní sklo, krycí sklíčko, pinzeta, špendlík, kapátko, kádinka s vodou, hadřík, lupa, některý z druhů mechů 3) Postup: a) Do sešitu nakreslit mechovou rostlinku b) Lupou pozorovat jeden lístek mechové rostliny – do sešitu nakreslit jeho tvar c) Příprava mikroskopického preparátu – lístek mechu měříku – nakreslit do sešitu několik nejlépe zřetelných buněk
3) Otázky – a) Jaký význam mají jednotlivé části pozorované rostliny? b) Co mají společného zelené řasy a mechy? c) Které části pozoruješ v buňkách mechových lístků? Zbytek hodiny zkoušet
15. hodina – Kapradiny -
výtrusné rostliny cévnaté – jsou vytvořena jednoduchá vodivá pletiva
kapradiny - často tvoří rozsáhlé porosty v lesích na stinných a vlhkých místech - v půdě – kořeny a podzemní stonek (oddenek) – z něho vyrůstají kořeny a na jaře listy – postupně se rozrůstá, větví → kapradina se rozšiřuje do okolí kapradiny (vytrvalé byliny)
- vývojový cyklus:
jaro – nové listy (tvar stočeného péra) – ochrana před nadměrným výparem vody – voda stéká do středu - zavlažuje oddenek a kořeny - fotosyntéza, výpar vody, dýchání květen – na spodní straně listů se tvoří bělavé, později rezavě hnědé výtrusnice – zde se tvoří výtrusy léto – výtrusnice se prudce otevře a výtrusy jsou vymrštěny do okolí → vyklíčí z nich na vlhkém místě drobné vlákno → později se změní v drobný lupínek → z něho pak nová rostlina podzim – listy zežloutnou, živiny z listů odvede voda do oddenku → listy odumřou zima – přečkává ji v podobě kořenů a oddenku
Pletiva: a) dřevní části – tzv. cévice – vedou vodu a živiny do nadzemní části rostliny b) lýková části – tzv. sítkovice – vedou produkty fotosyntézy do oddenku
Druhy kapradin – kapraď samec, papratka samičí, osladič obecný, kapraď osténkatá Uč. str. 18 – 19
16. hodina – Plavuně, přesličky Plavuně – drobné byliny – vidličnatě větvený stonek - šupinaté listy: a) zelené - fotosyntéza b) žlutohnědé – nesou výtrusnice - většinou chráněné rostliny - druh – př. plavuň vidlačka Přesličky - byliny – článkovaný stonek – dutý a rýhovaný - postranní stonky vyrůstají v přeslenech – tzn. vyrůstají z 1 kolínka hlavního stonku - lodyhy: 1) na jaře – z oddenku vyrůstá nezelená lodyha s výtrusným klasem – po uzrání a vypadání výtrusů uschne a opadne 2) v létě – po zaschnutí jarní lodyhy vyroste zelená lodyha – fotosyntéza – tvorba organických látek – část z nich se přesune jako zásoba do oddenku – tak přečká zimu - druh: př. přeslička lesní, přeslička rolní Tvorba černého uhlí: - v prvohorách – před stamiliony let - u nás stromovité (až 30 metrů vysoké) kapradiny, plavuně i přesličky – vytvářely rozsáhlé lesy - ukládání odumřelých zbytků v močálech – zde miliony let - dostávaly se hlouběji pod zemský povrch – bahno, písek, pohyby zemské kůry - bez přístupu vzduchu – prouhelňování – vznik černého uhlí Uč. str. 20 – 21
17. hodina – Nahosemenné rostliny Semenné rostliny – nejvíce rozšířená skupina rostlin - dělení: a) nahosemenné – semena - jsou „nahá“ – nejsou ukryta v plodech - nacházejí se v šišticích (šiškách) - šišky se skládají ze šupin přirostlých na vřeteno b) krytosemenné Nahosemenné rostliny: a) jinany b) jehličnany Jinany – největší rozvoj v druhohorách - dnes – pouze jediný druh – jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) - pěstuje se i u nás - volně v JV Číně - využití – příprava léčebných preparátů a kosmetických přípravků Jehličnany – většinou stále zelené dřeviny – stromy nebo keře - hlavní znak – jehlicovité listy – na zimu neopadávají (s výjimkou modřínu) - další znak – v jehlicích i ve dřevě pryskyřičné kanálky – ochrana před dřevokaznými houbami - př. borovice lesní – dřevnatý stonek – spodní část se nazývá kmen - horní část – u mladých rostlin se pravidelně větví - dle počtu pater lze usuzovat na věk - u starších borovic – zůstávají jen horní větve – ty tvoří korunu stromu - kořenová soustava – hlavní kořen – nejhlubší často až do hloubky 15 metrů - postranní kořeny rod borovice – nenáročné na podmínky - strom (př. borovice lesní) i keř (př. borovice kleč) - jehlice ve svazečcích po 2, 3 i 5 - při silném větru se nevyvrátí, ale zlomí (hluboké kořeny) - velké množství pryskyřice (smůly) Učebnice str. 22
18. hodina – Nahosemenné rostliny (rozmnožování) -
na větvích vyrůstají samčí a samičí šištice
-
samčí – v nich velké množstvím pylu (samčí pohlavní buňky) samičí – v nich dvě nechráněná vajíčka (samičí pohlavní buňky)
-
větrosnubné – opylení pomocí větru (přenos pylových zrnek na povrch vajíček)
-
pylová zrnka zde klíčí – dojde k oplození – samčí pohlavní buňka splývá se samičí
-
po oplození se vajíčka přeměňují v křídlatá semena a samičí šištice dřevnatí → vzniká šiška → za sucha se rozevírá → uvolňují se zralá semena → pomocí křídel se rozšiřují do okolí → z vyklíčených semen vyrůstají semenáčky
-
většina uzrálých semen nevyklíčí – nedostanou se do vhodných podmínek (obvykle nedostatek vody)
-
nevyroste ani řada semenáčků – nedostatek světla nebo živin - mráz, sníh, okus zvěří
-
druhy rozmnožování: a) pohlavní – podstatou je oplození – splynutí pohlavní buňky samčí a samičí b) nepohlavní – vzniká-li nový jedinec pouze z jedné buňky (výtrusu) nebo z části jedné rostliny (př. rozrůstání mechů či kapradin)
-
u všech jehličnanů dochází postupně po několika letech k výměně jehlic → stále zelené rostliny (výjimkou je modřín)
-
jehlice spadlé na zem se obvykle rozkládají velmi pomalu
-
lesní půda je chudá na humus – zákaz odnášet ji z lesa
-
nečistoty z ovzduší – působí dlouhou dobu na jehlice stromu – poškozují je - jehlice hnědnou a dříve opadávají – strom postupně hyne - nejvíce citlivé – jedle a na horách smrky
Učebnice str. 22, 23, 25
19. hodina – Druhy jehličnanů
-
rozšíření - jehličnaté lesy (př. bor, smrčina, jedlina), - smíšené lesy (př. jedlobučina) - i samostatně - borovice kleč – nad horní hranicí rozšíření lesa
Smrk ztepilý – mírné až chladné pásmo - jehlice – hranaté, špičaté, na větvích všestranně rozestavěné - kořeny mělké – silný vítr je vyvrátí - koruna kuželovitá - podlouhlé šišky visí dolů, nerozpadavé - měkké dřevo – stavebnictví, výroba nábytku - často umělé vysazovány smrkové monokultury Jedle bělokorá – velký strom, kmen rovný, hladký, šedobílý - jehlice tupé, ploché, ve dvou řadách, na spodní straně 2 bělavé proužky - šišky – podlouhlé, postaveny vzhůru, na větvích rozpadavé Borovice lesní – ploché, dlouhé, ostře špičaté jehlice, ve svazečcích po 2 - šišky malé nerozpadavé - výroba nábytku Další druhy borovic: Borovice černá, Borovice vejmutovka, Borovice kleč atd. Modřín opadavý – ve vyšších polohách, na okraji lesů (světlo) - jehlice na zimu opadávají - výroba nábytku Drobné stromy nebo keře: Jalovec obecný - chráněná rostlina - výroba koření, likérů Tis červený - celá rostlina je jedovatá (kromě plodu) - chráněná rostlina Další jehličnany – zerav západní (tůje) – živé ploty - zerav východní, cedr, sekvojovec (mamutí strom) Učebnice str. 24
20. hodina – 3. laboratorní práce – pozorování jehličnanů
1) Přinést – větvičky jehličnanů, šišky, kousky borky, semena
2) Potřeby – lupa, pinzeta, učebnice, větvičky jehličnanů, šišky, kousky borky, semena
3) Postup – a) pozoruj předložené části jehličnanů – bez lupy i slupou b) Vyber a přiřaď k sobě ty části jehličnanů, které k sobě patří c) Urči jednotlivé jehličnany
4) Otázky – a) Dle kterých znaků můžeme určovat jehličnany? b) Které druhy jehličnanů jsi určil? c) Jak se rozšiřují semena jehličnanů? d) Proč jsme vynechali tis?
21. hodina – Krytosemenné rostliny lesy – jehličnaté, smíšené, listnaté lesní podrost – keře a byliny, které v lese rostou pod stromy - patra – keřové, bylinné, mechové stonky: 1) dřevnaté - stromy a keře 2) dužnaté – byliny Byliny - v jehličnatých lesích často – šťavel kyselý - v listnatých lesích často – lipnice hajní šťavel kyselý – drobná bylina, rostoucí do výšky 5 – 15 cm - květy – jednotlivě na tenké stopce, která převyšuje listy - kvete v dubnu a květnu - listy – pouze přízemní – lodyha zcela zakrnělá - jednotlivé listy mají srdčitý tvar – na spodní straně chlupy - oddenek – podzemní přeměněný stonek – rozrůstá se vodorovným plazením – rozvětvuje se do okolí lipnice hajní – trsnatá tráva – výška: 30 – 80 cm - stéblo – tenké, bohatě olistěné - listy – ploché až svinuté – modro až tmavě zelené - kvete od května do června Šťavel i lipnice - květy: samčí i samičí část – samčí – tyčinky (tvorba pylu) - samičí - pestík - opylení – přenos pylu z tyčinek na pestík – šťavel – pomocí hmyzu - lipnice – pomocí větru - pyl se zachytí na blizně pestíku → vyklíčí → prorůstá čnělkou (pylová láčka) → samčí pohlavní buňka pronikne do semeníku → zde jsou uložená vajíčka - oplození – splynutí samčí i samičí pohlavní buňky → z vajíčka vznikne semeno a ze semeníku plod Uč. str. 26
22. hodina – Krytosemenné rostliny Krytosemenné rostliny – semena jsou uložena v plodech - druhově mnohem bohatší než nahosemenné Vytrvalé byliny – byliny, které přezimují v podzemí v podobě hlíz, oddenků, cibulek a povrchových výběžků - nadzemní části rostliny hynou - na jaře vyrážejí nové rostliny - každý rok kvetou a vytvářejí další semena Hlíza – rostlinný orgán různého původu, ve kterém se ukládají živiny - často bývá ztlustlá – navýšení kapacity - zásobárna živin – využívá se v nepříznivém období - oddenková hlíza - brambor - stonková hlíza – kedluben - kořenová hlíza – orsej jarní Cibulka – podzemní zásobní orgán rostlin – někdy přesahuje nad zemský povrch - vznikla přeměnou listů a dolní části stonku - části: kořeny, podpučí, pupen, šupiny Ekologická nika – organizmus se dokáže přizpůsobit podmínkám prostředí - občas vede k vývoji nových druhů organizmů - př. v lese – mnoho lesních bylin rychle raší a kvete brzy na jaře, kdy jsou stromy ještě bez listů – byliny tak mohou využít plné osvětlení - živiny k tomu čerpají z podzemních částí, v nichž přezimovaly Vegetativní rozmnožování – druh nepohlavního rozmnožování (jinak než pomocí výtrusů a semen) - častý u vytrvalých bylin, bakterií a hub - některé rostliny – zvláštní nepohlavní rozmnožovací orgány - př. jahodník – z přízemních listů rostou šlahouny → v určité vzdálenosti zakořeňují → zde rostou nové rostliny - další příklady – oddenky – kosatec, - hlízy – brambory - stonek – kaktus
23. hodina – Druhy lesních bylin sněženka předjarní – jarní rostlina – kvete od února do března – bílé květy - vlhká půda – louky, listnaté, smíšené lesy - mírně jedovatá - ohrožená (chráněná) bledule jarní – jarní rostlina – kvete od února do dubna – bílé květy se žlutou až zelenou skvrnou pod špičkou - vlhká půda – louky, lesy sasanka hajní - listnaté lesy - plazivý oddenek – na konci lodyhy 1 bílý květ s 6 okvětními lístky - čerstvě utržená rostlina je jedovatá - 30 rostlin: smrt dospělého člověka - po kontaktu s očima a kůží – záněty, puchýře - po usušení: lék proti revmatu (jedovatost mizí) jahodník obecný – lesní jahoda - výskyt: slunná místa v lesích - léčivý – látková výměna, žaludek, střeva, močové cesty, hemeroidy - mladé listy, kořen, zralé plody prvosenka jarní – petrklíč - listy v přízemní růžici - vonné žluté květy - příprava čajů: léčba horních i dolních cest dýchacích svízel vonný – květy: drobné bílé, krásná vůně - lékařství – masti na drobná poranění - léčitelství – dobré usínání - mírně jedovatá droga konvalinka vonná - plod: jedovatá jasně červená bobule vraní oko čtyřlisté - plod: jedovatá kulatá černá bobule – odporná chuť plicník lékařský - lidové léčitelství: léčba plicních nemocí Další druhy: violka lesní, vrbka úzkolistá, pomněnka lesní, uč. str. 28 -29
24. hodina – Ochrana rostlin les – různobarevné květy vytvářejí často nádherné pestré koberce mnohé lesní rostliny obsahují – léčivé nebo vonné látky - jedovaté látky rozmanitost bylinného patra – závisí na druhu lesa - význam pro život lesních živočichů mnohé rostliny – vzácné (řídký výskyt) některé druhy – hrozí jim vyhynutí příčina - změny prostředí vlivem lidské činnosti - některé rostliny se jim nedokáží přizpůsobit - př. kácení lesů, změna druhového složení, zavlečení nepůvodních druhů, jedovaté chemické látky v ovzduší apod. následek: vyhynutí jednoho druhu může vést k zániku dalších druhů organizmů, které jsou na něm závislé (vzájemné vztahy v ekosystému, kauzální řetězec) - vyhynulé rostliny nejsou v ekosystémech nahraditelné – ochuzování ekosystémů ochrana rostlin – velký význam pro život lesa – jeho bohatost a krásu - některé druhy rostlin se dle zákona nesmí trhat, - jiné druhy – zákaz vyrývat jejich podzemní části !!! ZBYTEČNĚ NETRHÁME ŽÁDNÉ ROSTLINY !!!! !!! V LESE NIC NENIČÍME A CHOVÁME SE SLUŠNĚ !!!!
25. hodina – Listnaté stromy -
výrazně se liší od jehličnatých stromů svými listy - na zimu opadávají – zploštělé se síťovou žilnatinou - části – řapík čepel (buď jednoduchá nebo složená z jednotlivých lístků)
-
společné znaky s jehličnatými stromy - kořenová soustava, zdřevnatělý stonek (kmen a koruna)
-
druhy listnatých stromů:
1) Čeleď: Bukovité a) Dub letní – společenstva: doubravy - výskyt: teplejší oblasti (nížiny) - dlouhověký – až 500 let - větrosnubný (opylovaný větrem) - jednodomý – jak samčí, tak samičí květy vyrůstají na jedné rostlině - kvete na jaře – květy – samčí - jehnědy samičí – drobné, nenápadné - listy – typický tvar - kmen – tmavě hnědý - dřevo – velmi tvrdé – nábytek, parkety, pražce, vodní stavby (nehnije) - koruna – solitérní stromy – velice široká - v lese – omezena ostatními stromy - plod – žalud – potrava pro lesní zvěř - tzv. duběnky – nejsou plody, ale vývojové stádium hmyzu - další druhy: dub zimní, dub cer, b) Buk lesní – společenstva: bučiny - větrosnubný, jednodomý, jednopohlavní květy - dřevo – velmi tvrdé – parkety, nábytek - rozdíl od dubu : a) tvar listů – čepel je vejčitá b) barva kmene – šedý (hladký) c) plod – bukvice – potrava pro lesní zvěř
26. hodina – Druhy listnatých stromů 2) Čeleď : břízovité a) Bříza bělokorá - plevelný strom s bělavým kmenem a s jehnědy - dřevo: měkké (vhodné pro rozdělávání ohně v přírodě) - další druhy: bříza bradavičnatá b) Habr obecný – společenstva: habřiny - kmen – hladký, tmavošedý - dřevo – tvrdé – nábytek, dřevěné součásti nářadí c) Olše lepkavá – společenstva: olšiny (trvale vlhká půda) - dřevo: měkké, sytě žlutočervené - kmen: v mládí - hladký, šedivý ve stáří – rozpraskaný černohnědý - listy - mladé lístky lepivé - opadávají zelené - výskyt - často na březích řek a potoků nebo v močálech – pod vodou neomezená trvanlivost - význam: zpevňování břehů potoků d) Líska obecná – plod - lískové oříšky - dřevo – řezbářství, košíkářství 3) Čeleď: javorovité – specifický tvar listů – Kanada - využití – javorový sirup – přírodní sladidlo - dřevo – nábytek, smyčcové hudební nástroje - druhy – př. javor klen, javor babyka (může být i jako keř) 4) Čeleď: lipovité – př. lípa srdčitá – náš národní strom, může žít i tisíc let - listy - typicky srdčité - květy – medonosné, léčivé - dřevo – měkké (řezbářství) - další druhy – př. lípa velkolistá uč. str. 33
27. hodina – Druhy listnatých stromů a keřů 5) Čeleď: vrbovité – př. vrba jíva – dvoudomá rostlina (samčí a samičí strom) - samčí květy – jehnědy (tzv. kočičky) - velmi měkké dřevo - pomlázka - výskyt – v místech s dostatkem vody a světla - zejména v okolí řek a v místech ovlivněných člověkem (lomy, železniční náspy apod.) - další druh – tzv. smuteční vrba další listnaté stromy: topoly – rychle rostoucí dřeviny, cíleně pěstované pro produkci biomasy - druhy: př. topol bílý jilmy – dřevo - dobře ohebné, nesnadno se štípe - výroba ohýbaného nábytku, luku, pažeb pušek atd. jírovec maďal – okrasný strom parků a alejí – plod: tzv. nejedlý kaštan kaštanovník setý – plodem je jedlý kaštan - silný alergen Keře – v lesích tvoří tzv. keřové patro - rozdíl od stromu: absence hlavního kmene – k větvení dochází u země nebo těsně nad ní a) bez černý – plody černé (u bezu hroznatého: červené) - semena šířena ptáky - využití – řada léčivých účinků - bobule (bezinky) – přísada do kompotů, likéry, marmeláda - přísloví – před heřmánkem smekni a před bezem klekni b) ostružiník maliník – rostou na něm maliny c) ostružiník křovitý – rostou na něm ostružiny d) brusnice borůvka – rostou na ní borůvky e) brusnice brusinka – rostou na ní brusinky f) vřes obecný – zdroj potravy pro ovce a jeleny – při nízké sněhové pokrývce - využití – dříve místo chmele do piva - kvalitní med uč. str. 30 – 34
28. hodina – Měkkýši -
bezobratlí živočichové přes 100 000 druhů dělení: plži, mlži, hlavonožci
-
hlavní znaky: 1) měkké tělo – dělí se na hlavu, nohu a útrobní vak 2) nemají vnitřní kostru 3) vnitřní orgány ukryty v útrobním vaku 4) útrobní vak kryt pláštěm – na povrchu vápníková schránka a) plži – ulita (někteří bez ní) b) mlži - lastura c) hlavonožci – buď zcela chybí (chobotnice) nebo přeměna v sépiovou kost (sépie) 5) rozmnožují se pohlavně, buď vejcorodí nebo živorodí 6) některé druhy – př. hlemýžď zahradní – hermafroditi – jeden organizmus má samčí i samičí pohlavní orgány 7) vývin buď přímý (vylíhlý jedinec je podobný dospělci) nebo přes larvu
Plži – nejpočetnější skupina měkkýšů - žijí na souši i ve vodě - v ústní dutině orgán podobný jazyku – příjem rostlinné potravy - př. slimák popelavý – stavba těla – noha (vylučuje se sliz – usnadňuje pohyb) - hlava - na ní dva páry tykadel (velmi citlivá, vysunovatelná) – na delším páru oči - štít – na hřbetě za hlavou - chrání útrobní vak (u hlemýždě ulita) - zima – zahrabaní v listí a pod kameny - jaro – vajíčka, přímý vývoj - potrava pro brouky, ptáky, obojživelníky i savce - další druhy – hlemýžď zahradní, páskovka hajní Mlži – sladké vody, moře – př. škeble rybničná, perlorodka říční, ústřice jedlá Hlavonožci – pouze v moři – živí se dravě, jednoduchý mozek, oko podobné obratlovcům - př. sépie, krakatice (až 20 metrů), chobotnice Uč. str. 35
29 hodina – Členovci -
nejpočetnější kmen z říše živočichů
-
Znaky – 1) tělo – nejčastěji rozlišeno na hlavu, hruď a zadeček 2) kutikula – vrstva pokrývající povrch těla - opora těla, ochrana vnitřních orgánů - tvoří vnější kostru těla (určuje jeho tvar a rozměry) - brání růstu – svlékána a nahrazována novou 3) četná smyslová ústrojí – př. na tykadlech, končetinách 4) dýchání – buď celým tělem nebo dýchacími orgány (žábra, plicní vaky, vzdušnice) 5) cévní soustava – otevřená – krev není v cévách, ale volně v těle 6) většinou oddělené pohlaví – přímý vývoj nebo přes larvu
- Hlavní skupiny: 1) pavoukovci 2) korýši 3) vzdušnicovci (mnohonožky, stonožky, hmyz) -
Pavoukovci – 1) pavouci 2) sekáči 3) roztoči 4) štíři
- hlavní znaky pavoukovců – 1) tělo složené ze 2 částí – hlavohruď, zadeček 2) první pár končetin přeměněn v klepítka – příjem potravy 3) druhý pár – přeměna v makadla - hmat 4) 4 páry kráčivých končetin 5) nervová soustava – na břišní straně těla - zachycení a zpracování podnětů působících na organizmus a zajištění odpovídající reakce na ně 6) cévní soustava – na hřbetní straně těla - transport živin, plynů a odpadních látek z tkání nebo do tkání (tkáň: soubor podobných buněk, které plní určitou funkci – př. svalová, nervová)
30. hodina – Pavouci, sekáči Pavouci Znaky – 1) hlavohruď je se zadečkem spojena krátkou stopkou 2) křižák – na hlavohrudi - 8 drobných oček a ústní ústrojí - klepítka – tvar drápků – ústí do nich jedová žláza s jedem - makadla – samci jimi předávají pohlavní buňky do těla samic - na zadečku – světlé skvrny v podobě kříže 3) mimotělní trávení – do kořisti nanesou trávící šťávy → rozložení vnitřních tkání → vzniklou tekutinu pavouci nasávají 4) některé druhy staví sítě – na konci zadečku snovací bradavky → z nich vylučuje tekutinu, která na vzduchu tuhne → pavučinové vlákno → posledním párem končetin je spřádáno do sítí (instinktivní chování – vrozené, nemusí se ho učit) → do nich chytá kořist (nejčastěji hmyz) 5) oddělená pohlaví – samečkové menší (někdy je po spáření samička sežere) - samička klade oplodněná vajíčka do pavučinových obalů – kokonů - dospělci před zimou hynou - na jaře – přímý vývoj Druhy – př. křižák obecný, sklípkani, tarantule, snovačka jedovatá (černá vdova) Sekáči Znaky – 1) hlavohruď není se zadečkem spojena krátkou stopkou 2) netkají sítě – kořist chytají dlouhými nohami 3) v případě nebezpečí – odhodí některou z dlouhých nohou → ta se po odhození sama pohybuje (seká) → zaujme nepřítele a sekáč unikne Druhy – sekáč domácí Učebnice str. 36 Bude písemka – od druhů lesních bylin
31. hodina – Štíři, roztoči, lesní korýši Štíři - silně vyvinutá makadla v podobě klepet - na zadečku hrot s jedovou žlázou – draví živočichové - př. štír kýlnatý (dříve Slapy), štír egejský Roztoči -
drobní živočichové hlavohruď je se zadečkem srostlá v jeden celek nejčastěji žijí v lesní půdě: řada z nich zde napomáhá rozkladu zbytků organizmů na humus
-
klíště obecné – žije hlavně v listnatých lesích (na keřích, travinách a spadlých listech) - živí se sáním krve živočichů - samička může nasát tolik krve, že se její tělo zvětší až 300krát - při zakousnutí – vnáší do těla látky, které tiší bolest a brání srážení krve - svědění až po pevném zakousnutí - vnější cizopasník (parazit) – žije na povrchu těl jiných živočichů na jejich úkor - velmi nebezpečné – klíšťová encefalitida (zánět mozkových blan) - borelióza – v neléčené fázi napadne nervovou soustavu - klíště vykývat a ránu vydezinfikovat – nevytahovat ho násilím → mohlo by se přetrhnout a část zůstat v těle - problémy většinou indikuje červená skvrna – v okolí místa přisátí Lesní korýši
- druh – stínka obecná – žije zejména v listnatých lesích (pod kameny, kůrou stromů a ve spadaném listí) - přispívá k vytváření humusu v lesní půdě - svrchní část těla chráněna článkovaným krunýřem šedohnědé barvy - článkovité končetiny – společný znak s pavouky
Uč. str. 36-37
32. hodina – Vzdušnicovci -
nejpočetnější skupina členovců
-
společný znak – vzdušnice – trubičky, pomocí nichž dýchají vzdušný kyslík - ústí na povrch těla - kyslík proudí přímo ke tkáním
-
dělení: a) Mnohonožky b) Stonožky c) Hmyz
Mnohonožky – žijí pod listím, kameny i kůrou stromů - tělo – zpevněno krunýřem (kruhové) - na každém článku dva páry nohou - většinou býložravci - druhy: př. mnohonožka zemní, svinule lesní (při ohrožení se svinuje do kuličky) Stonožky – tělo měkké, zploštělé - na každém článku pouze jeden pár končetin – směřují do stran - živí se dravě - př. stonožka škvorová Chvostoskok – velmi drobný a velmi častý živočich – podílí se na tvorbě humusu - dovede skákat pomocí zvláštní vidlice na zadečku Hmyz – nejpočetnější skupina živočichů – přes milion známých druhů - odhad – 20 milionů dosud nepopsaných druhů - Znaky: 1) tělo rozděleno na hlavu, hruď zadeček 2) na hlavě jeden pár tykadel 3) ústní ústrojí přizpůsobené k druhu přijímané potravy – př. kousací (střevlík), bodavě sací (komár), sací (motýli) 4) jeden pár složených očí – každé oko složeno z mnoha malých oček, které společně vytvoří mozaikový obraz 5) na hrudi – dva páry blanitých křídel (u brouků 1 pár přeměněn v krovky) - tři páry končetin učebnice str. 38
33. hodina – Hmyz Dělení dle způsobu rozmnožování: 1) hmyz s proměnou nedokonalou (vajíčko → larva → dospělec) – larvy se podobají dospělci - př. vážky, vši 2) hmyz s proměnou dokonalou (vajíčko → larva → kukla → dospělec) - př. blechy, brouci, motýli Mravenci – zástupci hmyzu blanokřídlého - některé druhy mají žihadlo - př. mravenec lesní – kousací ústní ústrojí - nepřímý vývoj s proměnou dokonalou - na konci zadečku – jedová žláza – kyselina mravenčí - užitečné soužití se mšicemi – mravenci je rozšiřují po okolí - mšice vytvářejí sladkou šťávu, kterou mravenci sají - podobné vztahu člověka a hospodářských zvířat - mraveniště - typické kuželovité kupy ze zbytků rostlin (hlavně z jehličí) - nadzemní i podzemní část - žijí v něm i jiní živočichové složitě uspořádané vztahy – několik různých skupin mravenců – celek: kolonie - nejvíce – neplodné bezkřídlé samičky – dělnice – starají se o larvy - nejvyšší postavení – královna (oplozená samička – matka) - okřídlení mravenci – vylétají z mraveniště → rojí se → oplození samiček → po oplození samečkové hynou a samičkám opadnou křídla (dělnice je dovedou zpět do mraveniště) - v jednom mraveništi velký počet matek (rozdíl od včel) - nedostanou-li se oplozené samičky zpět do mraveniště, mohou založit mraveniště vlastní – mezi mraveništi války všežraví – zahubí mnoho býložravého hmyzu a očistí les od zbytků uhynulých živočichů ochrana mravenišť – důležitá součást ochrany přírody uč. str. 38 – 40
Referát: Sociální život mravenců
34. hodina – Obojživelníci – část života žijí ve vodě, část na souši - vyvinuli se z ryb Stavba těla – páteř složená z obratlů (lebka a 2 páry končetin) - dýchají plícemi a kůží - tenká kůže – obvykle s ochranným nebo výstražným zbarvením a jedovatým výměškem Společné znaky s rybami – 1) vývin ve vodě 2) proměnlivá teplota těla 3) pulci dýchají žábrami 4) kloaka – společný vývod soustavy vylučovací, trávící, pohlavní Rozdílné znaky od ryb – 1) dva páry končetin 2) jazyk 3) holá, hladká kůže (na ní sliz) – kyslík snadno proniká do těla – s ním i jedovaté látky – citliví na čistotu prostředí – u nás proto na řadě míst vzácní – chránění živočichové Potrava – draví živočichové – loví pavouky, hmyz, měkkýše atd. Zimní strnulost - zimu přespávají ve ztuhlém stavu Rozmnožování a vývin – v době rozmnožování žijí ve vodě – na jaře sem putují – cestou hynou pod koly aut - pohlavní rozmnožování žáby – vnější oplození – samci ve vodě oplozují vajíčka nakladená samicemi čolci a mloci – vnitřní oplození – samice kladou do vody již oplozená vajíčka (někteří živorodí) z vajíčka se líhnou larvy (pulci) – vývin v dospělého jedince: nejprve se vyvinou zadní končetiny, později přední a u žab zanikne ocas Skupiny – 1) ocasatí – ocas po celý život, většinou noční lovci - př. čolek obecný – tůně a zarostlá říční ramena, tělo: 9 cm dlouhé zploštělý ocas - rychlý pohyb, - př. mlok skvrnitý – asi 20 cm, žluté skvrny na černé kůži, žije v lesích 2) žáby – krátké a zavalité tělo - přední končetiny – kratší (4 prsty), zadní delší (5 prstů) - u skokana velký rozdíl – pohyb skákáním - u ropuchy malý rozdíl – pohyb lezením - mezi prsty plovací blány - velké vypouklé oči se třemi víčky - vymrštitelný jazyk – lov hmyzu
35. hodina – Druhy žab, plazi Druhy žab – 1) Kuňka žlutobřichá – nejčastěji - malé dočasné vodní plochy (př. vyjeté koleje na nezpevněných lesních cestách) - velikost 5 cm, bradavičnatá kůže 2) skokani – skokan hnědý, skokan zelený atd - velikost asi 10 cm, - žijí u rybníků se zarostlými břehy - skokan hnědý – mimo rozmnožování žije na souši - samci vydávají skřehotavý zvuk 3) ropuchy – velikost asi 15 cm – patří mezi velké žáby - bradavičnatá kůže – ochrana před predátory - vlhká místa, ve vodě jen v době rozmnožování - př. ropucha obecná, ropucha zelená 4) rosnička zelená - velikost asi 6 cm, živí se mouchami - žije na keřích a listnatých stromech - je schopna se udržet na hladkých svislých plochách - silný zvuk Plazi - suchozemští obratlovci – tělo pokryté tuhými rohovitými šupinami - studenokrevní – teplota těla závisí na teplotě okolního prostředí - vyvinuli se z obojživelníků – ryboještěři, ptakoještěři, dinosauři - anatomie – dýchají výhradně plícemi - mezi ústní a nosní dutinou tzv. Jacobsonův orgán – rozpoznání pachu kořisti na velkou vzdálenost - dokonalejší smysly než obojživelníci – barevné vidění - schopnost rozpoznat i nepatrné změny teplot - rozmnožování – a) vejcorodí – vajíčka kladou na souš – podobná ptačím - krokodýli se starají o hnízdo s nakladenými vajíčky b) vejcoživorodí – vývoj jedince ve vajíčku uvnitř těla samice - mláďata se líhnou při kladení vajec – př. slepýš křehký c) živorodí – zárodek se vyvíjí v těle samice - př. ještěrka živorodá
36. hodina – Druhy plazů 4 řády – 1) Želvy 2) Krokodýli 3) Šupinatí – hadi, ještěři 4) Hatérie – pouze 2 druhy – vývojově nejstarší – Nový Zéland 1) Želvy – krátké tělo kryto krunýřem – roste spolu s tělem - zatahují do něj hlavu, končetiny i ocas - žijí na souši i ve vodě - př. želva bahenní - délka 25 cm, 100 let, i střední Evropa (ale velmi málo) želva obrovská – 1,5 m, 200 kg, 300 let, Galapágy 2) Krokodýli – dlouhý, ze stran zploštělý ocas - mezi prsty plovací blány - silné zuby v zubních jamkách – jako savci - př. krokodýl nilský – 5 metrů – Afrika aligátor severoamerický – 6 metrů – USA 3) Ještěři – tělo pokryté šupinami – pokožku svlékají po částech - některé druhy v nebezpečí odlomí ocas – doroste jim - př. ještěrka obecná, slepýš křehký – tělo bez končetin chameleon, gekon, varan, leguán 4) Hadi – suchá pokožka pokrytá šupinami – svléká ji vcelku - tělo bez končetin, oční víčka svléknou s pokožkou - př. zmije obecná - až 1 metr dlouhá - typická trojúhelníková hlava - po hřbetě tmavohnědý klikatý pruh (u samic ale nevýrazný) - rozeklaný jazyk – zkoumá okolní prostředí - zuby – několik drobných a 2 duté – spojené s jedovou žlázou – uštknutí - potrava – hmyz, mláďata obratlovců, drobní hlodavci (myši, hraboši) - zimu přežívá ve ztuhlém stavu v zemních děrách - vzácná, chráněná - člověka uštkne jen tehdy, když na ni šlápne – vždy nutné vyhledat lékaře – před tím poraněnou část těla stáhnout obvazem nad ranou směrem k srdci (každých 10 minut převazy, ránu nikdy nevysávat ústy), minimum pohybu, otok ochlazovat vodou – u lékaře sérum proti zmijímu jedu - další hadi – užovka obojková, anakonda (amazonie), hroznýš (pralesy), krajta, kobra (Indie), chřestýš (Amerika) - nejjedovatější hadi – mamba černá (Afrika), kobra královská
37. hodina – Ptáci -
vyvinuli se z dinosaurů teplokrevní obratlovci – stálá teplota těla – asi 40 °C křídla, peří, zobák vejcorodí
-
peří – brk, prachové peří, obrysové peří (osten, prapory) - opeření se pravidelně obměňuje - 1) obrysové – a) krycí – kryje tělo, krk, hlavu b) letky – peří na křídlech c) rýdovací pera – na ocase 2) prachové – pod obrysovým – tepelná izolace
-
křídla – slouží k letu - tučňáci – ploutvovitá vesla, - někdy chybí – př. kivi jižní
-
běhák – zadní končetina – přizpůsobena k různému pohybu – plování, lov, hrabání, šplhání atd. - 4 prsty (3 dopředu, jeden dozadu) – zakončené drápy
-
zobák – bezzubý - přizpůsoben k různému způsobu získávání potravy – př. lov (hmyz, ryby, další živočichové), vysekávání larev hmyzu z kmenů stromů, požírání plodů atd.
Dravci – př. káně lesní – zahnutý zobák, silné drápy, bystré oči, výborný letec - loví hlavně hraboše: krouží ve vzduchu a pak se na ně vrhá střemhlav - další dravci – př. jestřáb lesní (loví i menší ptáky), sokol stěhovavý, poštolka obecná, jestřáb lesní, orel skalní Sovy – noční ptáci – velké nepohyblivé oči, výborný sluch - hnízdí v opuštěných hnízdech dravců - všechny zákonem chráněny - př. kalous ušatý, výr velký (výška 70 cm), puštík obecný, sýček obecný, sova pálená Dravci i sovy – udržování biologické rovnováhy – brání přemnožení hrabošů a dalších živočichů – důležitá ochrana i pro zemědělství - dobré je vytvářet jim vhodné podmínky pro hnízdění – př. nechávat v lese i staré stromy Uč. str. 45 - 47
38. hodina – Ptáci v lese Šplhavci – uzpůsobeni k hledání a vytahování larev ze stromů - silný zobák dlátovitého tvaru (tesání do kmenů) - dlouhý jazyk - uzpůsobení ke šplhu po stromech - šplhavé nohy – 2 prsty dopředu, 2 dozadu - rýdovací pera (ocasní) – opora při šplhu - hnízdí v korunách a dutinách stromů - př. datel černý – stálý pták (tzn. celý rok žije v oblasti hnízdiště) strakapoud velký, žluna zelená Pěvci – běháky – přizpůsobené k pohybu po stromech – zadní prst je samostatně pohyblivý - zobák – přizpůsoben k zobání - hlasové ústrojí – tzv. syrinx – zpěvem si vymezují území – hájí své teritorium (hnízdní okrsek) - hnízda - miskovitá nebo využívají dutin po šplhavcích - mláďata po vylíhnutí značně nevyvinutá - někteří stálí, jiní stěhovaví (na zimu odlétají do jiných krajin – instinkt) - potrava – hmyz, žížaly, plži, semena, plody atd. - druhy – kos černý, krkavec velký, různé druhy sýkor (uhelníček, parukářka atd.) pěnkava obecná, červenka obecná, drozd zpěvný (krásný zpěv), - sojka obecná – varovným pokřikem upozorňuje živočichy na nebezpečí - na zimu si dělá zásobu žaludů v půdě – mnohé nespotřebuje → rozšiřování dubu Kukačka obecná – živí se i velmi chlupatými housenkami, které jiní ptáci nesbírají - hnízdní parazitizmus – vajíčka donese do hnízda zpěvného ptáka - ihned po vylíhnutí z něj vytlačí vejce a pravá mláďata - chováním a vzhledem se přizpůsobí svým pěstounům - občas bývá krmená kukačka větší než krmící pěstouni Ptáci v lese – velké množství druhů (všechny chráněni) - velký význam – př. rozšiřování lesních plodů, ochrana před přemnožením (př. hmyzu) !!!!!! Neubližujeme jim !!!!!! !!!!!! Při hnízdění se nepřibližujeme k hnízdům !!!!!! Uč. str. 47 -50
39. hodina – Savci -
vývojově nejpokročilejší skupina obratlovců žijí na souši, ve vodě i ve vzduchu vývin z plazů, prudký rozvoj po vyhynutí dinosaurů
-
znaky – 1) teplokrevnost – stálá teplota těla (36 – 39 °C) 2) naprostá většina rodí živá mláďata – po narození krmena mateřským mlékem - zárodek se vyvíjí v těle samice – vyživován placentou 3) oddělená pohlaví – občas pohlavní dimorfizmus: samec se výrazně liší od samice – př. velikostí, parožím, barvou atd. 4) tělo pokrývá srst – často výměna srsti – tzv. línání 5) kostru tvoří – lebka, páteř (z obratlů) a kostra končetin 6) dýchání plícemi 7) krevní oběh zcela uzavřený 8) zuby – mléčný a trvalý chrup – třenové zuby, stoličky, řezáky, špičáky 9) mozek – výrazně vyvinutý, dokonale vyvinuté smyslové ústrojí 10) oko – součástí je čočka – zajišťuje zaostřování
řád: Sudokopytníci – býložravci - sudý počet prstů – hmotnost těla opírají o dva prsty (třetí a čtvrtý) zakončeny kopýtky – ostatní zakrněly 1. podřád – nepřežvýkavci – potravu nepřežvýkávají – jednoduchý žaludek - př. prase divoké – všežravec, nahoru zahnuté špičáky (kly) - pozor na samici, která vede selata hroch 2. podřád – přežvýkavci – přežvykují – žaludek ze 4 částí – bachor, kniha, čepec, slez - př. hospodářská zvířata – tur, ovce, koza exotická zvěř – žirafa, buvol, zubr, bizon lesní zvěř – jelen evropský, srna obecná, daněk evropský, muflon uč. str. 51
40. hodina – Savci našich lesů srna obecná – pohlavní dimorfizmus – srnec má parohy – rozdíl od rohů – nejsou duté - na zimu je shazuje - doba říje – počátek léta jelen evropský – stáří se určuje dle velikosti parohů a počtu větví (př. šestnácterák) - říje v říjnu daněk evropský – do našich lesů uměle vysazen - samci – parohy na konci lopatovitě rozšířené muflon – samci mají rohy (uvnitř duté), které jim zůstávají po celý rok řád: Lichokopytníci – u nás volně nežijí - rozdíl od sudokopytníků – lichý počet prstů (kůň 1, nosorožec 3) – váha těla na prostředním prstu - zakončeny kopytem - př. kůň, nosorožec, osel, zebra řád: Šelmy – živí se převážně masitou potravou – ostré drápy, výrazné špičáky a trháky - loví většinou za šera nebo v noci - pružné, svalnaté tělo - dobře vyvinuté smysly – sluch, čich, zrak i hmat - velký význam pro udržování biologické rovnováhy !!!!!!! v lese se nikdy nedotýkejte živých ani uhynulých zvířat !!!!!!!!!! Psovití – drápy nejsou zatažitelné - protáhlý čenich - řada z nich žije ve smečkách - svou kořist uštvou - př. liška obecná – loví drobné živočichy (př. myši) - nebezpečný přenašeč vztekliny (v zemích, kde je vzteklina) vlk, šakal, hyena, kojot, fenek Kočkovití – ostré, zatažitelné drápy, kulatá lebka, krátké čelisti - kočka divoká, rys ostrovid – oba druhy velmi vzácně i v ČR - lev, tygr, levhart, jaguár, gepard, puma, ocelot Lasicovití – protáhlé tělo s krátkými končetinami - z řitního otvoru vylučují při ohrožení páchnoucí výměšky - př. kuna lesní, lasice, jezevec, tchoř, fretka, vydra (ve vodě) Medvědovití – největší šelmy, velká hlava, zavalité tělo, mohutné drápy - př. medvěd hnědý – vzácně i v Beskydách medvěd lední, panda uč. str. 51 – 54
41. hodina – Savci našich lesů jezevec lesní – v zemi tvoří rozsáhlé doupě – ve dne v něm spí - velmi čistotný – trus mimo noru, nejsou v ní ani zbytky potravy - v zimě omezuje svou aktivitu – nepravý zimní spánek vlk obecný – podobný německému ovčákovi - u nás kriticky ohrožený druh - v zimě ve smečkách loví i velké sudokopytníky řád: Hmyzožravci – živí se převážně hmyzem – přispívají k omezení jeho výskytu v lese - protáhlý čenich v rypáček s velmi dobře vyvinutým hmatem a čichem - př. ježek západní – chráněn ostny (mláďata holá a slepá) - zimní spánek rejsek obecný – podobný myši (lidé si ho pletou a zabíjejí jej) - velmi užitečný – denně sní tolik potravy, kolik sám váží krtek obecný – přizpůsoben životu pod zemí (zakrnělé oči, vynikající čich) - lopatkovité přední nohy se silnými drápy řád: Letouni – pohybují se ve vzduchu – přední končetiny přeměněny v křídla - tzv. létací blána - mezi prsty přední končetiny, tělem a zadními končetinami - žijí v jeskyních, na půdách atd. - noční živočichové – orientují se pomocí šíření ultrazvukových vln (tzv. echolokace) - př. netopýři – živí se nektarem, pylem, hmyzem vrápenci – u nás žijí dva druhy (kriticky ohrožené) řád: Hlodavci – býložraví i všežraví - v horní i dolní čelisti jeden pár hlodavých zubů – obrušuje je hlodáním - dorůstají - velká rozmnožovací schopnost - př. veverka obecná – zbarvení od rezava do černa - často spí v opuštěných ptačích hnízdech v dutinách stromů myšice lesní – dobře šplhá i skáče - živí se i slimáky sysel, hraboš, křeček, myš, potkan, krysa, bobr, morče, svišť, dikobraz Uč. str. 54 – 55 Bude písemka od štírů
42. hodina – Ekologie, etologie 1) Písemka Ekologie – několik významů biologická věda – zabývá se vztahem organizmů a jejich prostředím a vztahem organizmů navzájem - zakladatel – Ernst Haeckel (1866) - dle toho, co zkoumá: 1) ekologie jedince – př. ekologie daného zajíce 2) ekologie populací – př. ekologie zaječí populace na podhorských loukách v Pošumaví 3) ekologie společenstev – př. ekologie bukového lesa 4) ekologie biomů – př. ekologie středoevropských opadavých lesů 5) globální ekologie – ekologie biosféry Etologie – vědecký obor, který zkoumá a vysvětluje chování živočichů v jejich přirozeném prostředí - zakladatel – Konrad Lorenz – Nobelova cena - chování – 1) vrozené 2) získané - vrozené chování – dáno geneticky – existuje hned po narození jedince - důležité pro přežití - příklady: 1) značkování – značení teritoria 2) obrana – útěk, strnutí, odhození části těla 3) varování a útok 4) komfortní chování – péče o peří, úprava srsti, popelení (zbavování se parazitů) 5) rozmnožování – námluvy, páření, péče o potomstvo 6) reflexy 7) sociální chování – způsob chování ve smečce, stádě, hejnu - př. včely, mravenci - získané chování – učením a zkušenostmi během života (př. technika lovu) -
živočichové mezi sebou vzájemně komunikují – pohyby, zvuky, pachy – př. kočka domácí
43. hodina – Vztahy v lese (opakování) Výživa – každý organizmus získává organické látky, které jsou zdrojem energie pro jeho život – uvolňují ji tzv. buněčným dýcháním - rostliny – autotrofní organizmy (výživově soběstačné) – ostatní org. jsou heterotrofní - samy si vytvářejí organické látky - býložravci – př. srna, kůrovec - živí se rostlinami - masožravci a všežravci – př. kuna, prase divoké, mravenci - predátoři – živí se jinými živočichy - paraziti – př. klíště, některé houby - cizopasníci – živí se na úkor cizího organizmu - rozkladači – živí se zbytky organických látek v půdě – přeměňují jej na humus - př. hniložijné houby Lesní patra – dle výšky rostlin - 1) stromové – zachycuje nejvíce světla - fotosyntéza - podmínky pro život závisí na – vzdálenosti mezi stromy - zápoji – propletení větví stromů - druhu stromu - závisí na něm i způsob života v ostatních lesních patrech 2) keřové 3) bylinné – vývoj dle množství dopadajícího světla – často kvetou brzy na jaře - později kvetou stínomilné rostliny 4) mechové 5) kořenové – pod povrchem - dostávají se sem listy, zbytky rostlin a živočichů - rozrůstají se tu podhoubí hub - žije tu mnoho organizmů – živí se zbytky odumřelých organizmů – rozkládají je a vytvářejí humus – čím více humusu, tím je půda úrodnější - půdní bakterie – velmi jednoduchá buňka - v jednom cm3 půdy jich je několik milionů - rozkládají v humusu organické látky na anorganické – rozpouštějí se ve vodě – rostliny je pak mohou přijmout svými kořeny Uč. str. 56 – 58
44. hodina – Potravní řetězce (opakování) les – složitě uspořádaný celek – organizmy v něm jsou na sobě vzájemně závislé - čím větší druhová rozmanitost, tím lepší udržování biologické rovnováhy Pastevně kořistnický potravní řetězec: Zdrojem energie pro život rostlin je sluneční záření 1) Rostliny – producenti (organické látky) 2) Býložravci – konzumenti prvního řádu 3) Masožravci a všežravci – konzumenti vyšších řádů
dub ↓ chroust ↓ špaček →
jestřáb
buk ↓ norník rudý ↓ ← sojka
Cizopasníci – na všech úrovních na úkor jiných organizmů -
v lese 3 – 5 článků energie potřebná k životu se tímto řetězcem předává z jednoho organizmu na druhý
Potravní pyramida – znázornění potravního řetězce - nižší článek je vždy širší – více organizmů Rozkladné potravní řetězce: – zajišťují postupný rozklad odpadních organických látek až na látky anorganické - na úrovni kořenového patra za činnosti rozkladačů – př. chvostoskok, hlíst, roztoč, mnohonožka - 1 úroveň – požírají odumřelé části organizmů a mění je v drobné hrudky trusu – př. pavoukovci, žížaly 2 úroveň – mezistupeň – tvorba humusu 3 úroveň – činnost půdních bakterií Návaznost obou typů potravních řetězců – zajištění oběhu látek v lese: minerální látky v půdě (anorganické) → producenti (tvorba organických látek) → konzumenti různých řádů → úhyn organizmů → rozkladači → humus → další rozkladači (bakterie) → minerální látky v půdě (atd.) Biologická rovnováha – není-li les poškozený – v rovnováze mnoho druhů organizmů - po poškození – přemnožení určitých organizmů – z nich poté škůdci - organizmy, které se jimi živí → biologická ochrana lesa
Uč. str. 58 – 61
45. hodina – Přirozené výškové stupně lesů Rozložení lesů na Zemi – závisí na zeměpisné poloze (světlo, voda, teplota) - tropické lesy → listnaté lesy → smíšené lesy → jehličnaté lesy (tajga) Rozložení lesů v ČR – závislost na – nadmořské výšce – přirozené výškové stupně složení lesů - množství srážek - půdním podkladu - každý druh stromu vyžaduje ke svému životu jiné podmínky – odlišnost společenstev (ovlivňuje to i podrost) Přirozené výškové stupně složení lesů: 1) dubohabrové lesy – do 500 m.n.m. – vlhké půdy s dostatkem živin - habr, dub, javor, lípa, líska - mnoho druhů bylin 2) bukojedlové lesy – pahorkatiny a podhůří - do 1000 m.n.m. - buk, jedle, ve vyšších polohách i smrk - mnoho druhů bylin 3) přirozené smrčiny – hory od 600 – 1300 m.n.m. – chladnější vlhké oblasti, méně živin - smrky různého stáří - málo druhů bylin, borůvka, mechy 4) borovice kleč (kosodřevina) – nad horní hranicí lesa (1300 m.n.m.) - nad nimi horské louky Na píscích (sucho, málo živin) – borové doubravy – borovice lesní, dub - málo druhů bylin, borůvka V okolí řek s vysokou hladinou spodní vody a častými záplavami – tzv. lužní lesy - vrby, topoly, jasan, olše - byliny – rákos, sasanka, plicník a mnoho dalších - zadržují vodu při jarních záplavách - ohroženy napřimováním toků a úpravou jejich koryt → voda rychleji odtéká (málo se vsakuje) → ničivé povodně Přirozené složení lesů závisí též na sklonu svahů – jižní svahy teplejší než severní V ČR většinou skladba lesa neodpovídá přirozenému výškovému stupni – vliv lidské činnosti Lesní živočichové – někteří ve všech druzích lesa (př. kos černý) - jiné druhy specializované na určitý typ lesa (př. lýkožrout smrkový, tesařík dubový) Uč. str. 62 – 64
46. hodina – Význam lesů Lesní hospodářství – zisk dřeva Dřevo – jehličnany – liší se barvou a tvrdostí – př. smrk – měkké dřevo – výroba zápalek a papíru borovice , modřín – tvrdší dřevo – výroba nábytku listnáče – mladé a poškozené stromy – palivové dřevo - velké kmeny – výroba nábytku, dveří atp. Lesní monokultury – př. smrkové – stromy pouze jednoho druhu a stáří - narušeny vztahy mezi organizmy – mnoho problémů - lesní kalamity – podléhají výkyvům počasí – větrná smršť, sníh – vývraty a polomy stromů neodolají napadení určitými druhy organizmů – př. kůrovec velice náchylné na znečištění ovzduší - málo zadržují vodu v krajině Význam lesů – 1) vliv na krajinu – ochrana půdy, zpomalení odtoku vody a pohybu větru 2) tvorba kyslíku a zachycení nečistot v ovzduší 3) domov mnoha organizmů 4) rekreační funkce – krása a ticho Ohrožení lesa – 1) viz lesní monokultury 2) přemnožená zvěř – mufloni, jeleni, srny – poškozují stromy - narušují biologickou rovnováhu - nežijí tu velké šelmy, práce myslivců 3) lesní požár – neopatrnost turistů (nejčastěji kuřáků) - blesk Hospodářské lesy – pěstují se – na místě vykácených částí lesa - lesní školky (semenáčky k výsadbě) - v posledních letech snaha měnit skladbu lesa tak, aby více odpovídala přirozeným podmínkám (více listnáčů) - probírka – když stromy rostou – je třeba část vykácet – aby si nestínily - těžba – po 80 – 120 letech – určeno zákonem - velké stroje často poškodí lesní půdu → eroze (hlavně na svazích) - proto občas místo nich koně -
pokud les ponechán bez výsadby – sukcese – místo po vykáceném lese je samovolně obsazeno rostlinami – ideální způsob vzniku přirozeného lesa (ten se ale vyvíjí 500 let)
Ochrana lesů – 1) v lese je nutné chovat se zodpovědně 2) některé chráněny zákonem – př. prales Boubín na Šumavě (dlouhý čas bez zásahu člověka) !!!!!!!!!!!! Lesy jsou bohatstvím naší země – chraňme je !!!!!!!!!!! uč. str. 64 – 66
47. hodina – Voda a její okolí 1) Učebnice str. 67 – 68 Skupenství vody – pevné, kapalné, plynné Oběh vody – srážky, odtok, výpar Do vody se z půdy i ze vzduchu dostávají různé látky – některé se rozpouštějí Slaná voda – nejvíce rozpuštěných látek (zejména NaCl – kuchyňská sůl) - průměrná slanost – zhruba 3,5 % (kg vody obsahuje 35 g soli) – velké rozdíly Rozpuštěné plyny oxid uhličitý a kyslík – umožňují život ve vodě Teplota vody – mění se pomaleji než u vzduchu (vliv na podnebí) Hmotnost vody – největší při teplotě 4 °C – proto u hlubších nádrží u dna i v zimě (život v zimě) Břeh – rozhraní mezi ovzduším, vodou a souší Organizmy – přizpůsobeny různým podmínkám (ekologická nika) - mořské organizmy obvykle nemohou žít ve sladké vodě a naopak Rybník – největší v ČR – Rožmberk (jižní Čechy) - uměle vytvořené vodní dílo určené k chovu ryb a vodní drůbeže – hráz, přítok, odtok Jezero – většinou přirozeně vytvořená vodní plocha – nedá se snadno vypustit - může být i vytvořené člověkem – př. lomy, těžba písku nebo rekultivační jezera po těžbě uhlí - v ČR je málo přirozených jezer – největší přirozené: Černé (Šumava) Přehradní nádrž – vzniká umělým přehrazením vodního toku - význam: zásobování vodou výroba elektrické energie ochrana před povodněmi vyrovnávání průtoků řek - v ČR největší - Lipno
48. hodina – Rybník 1) Učebnice str. 68 -70 Společenstvo rybníka – všechny živé organizmy rybníka a jeho okolí Ekosystém rybníka – vzájemný vztah mezi společenstvem rybníka a jeho neživým prostředím (vlastnosti vody, množství světla, teplota, hloubka atd.) Zelené rostliny – základní zdroj výživy pro všechny organizmy v rybníku a jeho okolí Břehová zeleň – duby, vrby, olše, jasany, topoly atd. - kořeny stromů zpevňují břehy rybníků, řek i potoků (potřeba ji chránit) - vrba jíva – strom do 12 metrů nebo keř - kočičky - jasan ztepilý – strom (až 40 metrů), občas keř - šedozelené větve - listy – lichozpeřené (po 9 – 13) – z jednoho listového vřetene - tvar čepele – podlouhle vejčitý, na krajích zubatý - květy – bílé až růžové - mnohomanželná rostlina – na jedné rostlině květy oboupohlavné i jednopohlavné - dřevo – velice kvalitní (výborně se ohýbá) - výroba – nábytek, násady lopat a krumpáčů, sportovní náčiní – kánoe, plachetnice, tenisové rakety, hokejky, tága Traviny – rostliny s úzkými listy rostoucí na březích i v mělké vodě u břehu rybníka - př. ostřice, rákos, orobinec - rozvětvené kořeny, duté stonky (stébla), vegetativní rozmnožování - jednoděložné – ze semen nejprve jeden děložní lístek - primární kořen nahrazen adventivními - žilnatina listů souběžná (až rovnoběžná) - orobinec širokolistý – hnědé „doutníky“ na stoncích - výška zhruba 2 metry - květenství palice (na jedné rostlině dvě oddělené – samčí a samičí – umístěné těsně za sebou) - rákos obecný - výška: 1–6 metrů – statná vysoká tráva - vytváří souvislé porosty – rákosiny - využití – čistící schopnost - podestýlka, střešní krytina, výroba celulózy a rohoží
49. hodina – Rybník (dvouděložné rostliny) 1) Uč. str. 71 – 72 Dvouděložné rostliny – všechny dřeviny a mnohé byliny - ze semene vyrůstají dva děložní lístky - primární kořen pokračuje v růstu - žilnatina listů rozvětvená Blatouch bahenní – široké listy (zachycení co nejvíce světla) - výška 30 – 50 cm - mírně jedovatá (býložravci se jí vyhýbají) - květy – leskle žluté - včelařství využívá pylu a nektaru Devětsil lékařský – květy: trubkovité – růžové až purpurové – voní - listy: až po odkvětu – velká čepel (až 50 cm – jedna z největších v ČR) - léčivá rostlina – dříve se věřilo, že léčí mor další rostliny na březích rybníků – př. kosatec žlutý V hlubší vodě (dále od břehů) – lekníny, stulík, rdesty leknín bělostný a stulík žlutý – v bahně rybníků nebo tůní mají tlustý oddenek - květní stopky i listové řapíky – tenké a velmi dlouhé - rozložení květů (leknín – bílé, stulík – žluté až oranžové) a listů na vodní hladině - žijí jen v čistých vodách – velmi vzácné - chráněné rdest plovoucí – lodyha až 5 metrů dlouhá - listy – vejčité – ponořené i plovoucí na hladině - od června do srpna nad vodou jeho klasovité květenství Uprostřed rybníků – rostliny, které se ve vodě vznášejí - př. okřehek menší – lidový název: žabinec - tělo – malé vejčité lupenité lístky, z nichž vyrůstá kořínek - plave po vodě – přijímá vodu s živinami celým povrchem těla - vegetativní rozmnožování – z jedné rostlinky se oddělují další - v létě hojná, v zimě hyne
50. hodina – Rybník (nejjednodušší organizmy) 1) Učebnice str. 73 – 75 v rybnících žije mnoho set druhů řas, sinic a prvoků Řasy – vytvářejí organické látky - druhy se liší tvarem, velikostí i hloubkou, ve které žijí - jednobuněčné – nejjednodušší - často obsahují chloroplasty - některé tvoří shluky buněk – tzv. kolonie – př. váleč - mnohobuněčné – buňky vzájemně spojeny do jednoho celku - př. šroubatka, žabí vlas - rychle se množí - dělením buněk - mnohobuněčné – rozpad těla na několik částí, které dorostou - látky potřebné k životu získávají celým povrchem těla Sinice – energii k životu získávají fotosyntézou - v rybnících, do nichž se dostává příliš mnoho živin – např. z okolních polí - rychle se množí – tvoří tzv. vodní květ Řasy a Sinice - buď se vznášejí ve vodě nebo pokrývají listy rostlin - základ pro tzv. plankton – mikroskopické organizmy vznášející se ve vodě - základ vodního potravního řetězce Prvoci – samostatná skupina mezi říšemi rostlin a živočichů - tvořeny jednou buňkou - schopni samostatného pohybu (většinou ve vodě) - význam pro tzv. samočištění vody - potrava: řasy, sinice, vodní bakterie, jiní prvoci - někteří parazitičtí - dělení – 1) Nálevníci – pohybují se vířením brv - př. trepka (příjem potravy buněčnými ústy, trávení a vylučování potravy vakuolami) 2) Bičíkovci – pohybují se bičíky - př. trypanozóma spavičná (původce spavé nemoci – Afrika) krásnoočko štíhlé (ve znečištěných vodách, schopnost autotrofní i heterotrofní výživy) 3) Měňavky – pohybují se panožkami po dně vod - př. měňavka velká (potravu v kale na dně stojatých vod získává tak, že ji obstoupí panožkami a pohltí ji) měňavka úplavičná (úplavice) zimnička (tropy – malárie) DÚ – Nakreslete do sešitu trepku, měňavku i bičíkovce – str. 75
