1 c. 67 listopad 2001

c.

67 1

listopad

2001

3

2

Místo úvodu Bývalo bývalo… Nìjak se to tak táhne furt, ale teï… no, jak vlastnì zaèít… ale tak dost, teï uŸ konkrétnì:

Hibi Šrumec uŸ to pøeci jen dost evidentnì nìjakou dobu brutálnì táhne a tu usilovnìji, tu ménì usilovnì funguje jako neformální kronika celého støediska a spøátelených organisací, jako platforma pro výmìnu názorù i jako kulturní epicentrum. A jednou z jeho rubrik témìø pravidelných je krom pøíloh táborových tøeba i pøíloha z NPK – pokøiky, dadadivadlo, jarmareèní písnì, obrázky ze skalního mìsta a tak… Nejinak tomu bude i po letošním NPK, tentokrát ovšem s jednou smutnou konotací, a to tou, Ÿe jsme jednak byli nuceni rozpustit chlapecký oddíl, a jednak, Ÿe se NPK obešlo zcela bez úèasti našich post-skautù. CoŸ ale nic nemìní na tom, Ÿe bych byl rád, aby Šrumec i nadále odráŸel dìní mezi Vlky (a samozøejmì

nejen jimi). Slibuji, Ÿe našim post-skautùm bude rozesílán a byl bych rád, aby fungoval krom jiného právì jako jedna z vazeb ke støedisku; ta vazba ale musí být oboustranná – tedy bylo by dobré, aby i oni (co oni: Vy!) dávali o sobì vìdìt. Je mi jedno, jestli se budete chtít zaøadit z pøispìvatelských kategorií do „roverù“ nebo „a dalších“, ale kaŸdopádnì chci, abyste vìdìli, Ÿe rozhodnì patøím mezi ty, „kteøí ho chtìjí èíst“. A ne Ÿe by uŸ se Vaše jména ve Šrumci neobjevovala – viz Forestovy èi Jimmyho pøíspìvky. Byl bych tedy rád, abyste i Vy Šrumci pøispìli a pomohli mu udrŸovat onen statut neformální kroniky – a to nejen pro ostatní, aby vìdìli, jak Ÿijete, co dìláte a co Vás baví, ale i pro Vás samé, kdyŸ se obèas nìkomu povede nìjakou tu akcièku prošvihnout nebo jste zrovna propásli autorské ètení… TakŸe: literárná slinu, bystré oko, dobré nápady a hbité prsty pøeje šéfredaktor

Poslepenec 2+3 Kompletní vydání 46 písemných prací èekatelù Prahy 8 z let 2000 a 2001.

Zádejte u svých knihkupcù! Perlièka navíc: Interposlepenec Èekatelé z roku 1999 odpovídají, jak se Ÿije skautùm v dnešní dobì! To musíte mít! K dostání v klubovnì v Ovenecké ve známou otevírací dobu kaŸdé úterý!

Obsah Křiklárna Ája ................................. 4 Podzimní vandr Lužické hory Ája ................................. 5 Básně o Vlku zařadil Zilvar ................ 6 Spánek Hibi................................ 8 Blbec versus grázl Ptero .............................. 9 Citátovník Damn off 2000 vyštrachal Hejkal ..........10 Koutek poezie Hibi...............................11 Závora Šimi...............................12 NPK 2001 pokřiky, jarmareční písně a divadla družin zařadil Hibi..................13 World of Wrestling VIII. MONEY SHOT Joe .................................18 Hudební hlídka vybral Hibi....................21 Hvězdné párky II. Jimmy ...........................22 Povídání: Jak se změnil svět vybral Suchoš................23 Strašlivé odhalení Hejkal ...........................25 Čtvero pohoří a jedno moře VII. Ctirad ...........................26 Hudební hlídka vybral Joe ......................27 Sám v Tigraminengaru V. Aeidam .........................28

Devìt set devadesát devìt Tak jsem se koneènì vydmýchal a došel na poštu.

Ptero Znáte to, co èlovìk jednou odloŸí, uŸ se k tomu nìjak sloŸitìjc znovu dostává. TakŸe teprve 2.10.2001 jsem splnil svùj slib z “vyhodnocení” Vietnamu 01 a zbytek penízkù poslal na úèet, který spravuje nìkdo, kdo pomáhá v oblastech postiŸených válkou. Tímto tedy dìkuji 43 úèastníkùm letošního Vietnamu, Ÿe chápou, Ÿe hrát si na válku je tak trochu podivná zábava, Ÿe si uvìdomují, Ÿe kaŸdý máme jen jeden Ÿivot nikolivìk 5 hezky barevných, a Ÿe ten svùj jako i tìch druhých máme co moŸná nejvíc šetøit a Ÿít tak, abychom víc pomáhali, neŸ škodili. My jsme zatím pomohli 999 korunami, coŸ je asi 23,23 kè na jednoho úèastníka, není to mnoho, ale kaŸdá kapka dobrá. TakŸe nashledanou se tìším na jiŸ devátém roèníku a doufám, Ÿe i tentokráte zaprší.

Pøíbìh k zamyšlení Vesnice Šinobu KdyŸ se rozednilo, vyptali jsme se na „kámen se vzorem“ a zamíøili do vesnice Šinobu. Je to malá, zapadlá vesnièka hluboko v horách a na návsi leŸí velký balvan, napùl zarytý do zemì. Pøibìhlo k nám nìkolik venkovských klukù a vysvìtlilo nám, Ÿe ve starých dobách býval kámen nahoøe na kopci, ale lidé, kteøí si z nìj chodili na látku obtisknout „kapradinový vzorek“, pokaŸdé pošlapali sedlákùm obilí, ti se naštvali a svalili kámen do údolí, kde teï leŸí vzorkem vespod. Docela tomu vìøím. Bašó – Úzká stezka do vnitrozemí; Dharmagaia, Praha 2000

5

4

O financování klubovny

26. - 29. 10. 2001

Køiklárna

Podzimní vandr LuŸické hory

Je to jiŸ nìkolik týdnù, co jsem vìtšinu ze starších klukù kolem Køiklárny se pohybujících, poŸádal o pøíspìvek na klubovnu.

Ája @;@ Peníze, pùvodnì zcela pragmaticky chápané jako pomoc s malým poètem èlenù se potýkající ÈSOP, v jejichŸ prostorách pobýváme jiŸ øadu let, lze ovšem chápat i jinak: V Køiklárnì máme moŸnost se scházet na èajích, radách i jiných více èi ménì uŸiteèných a opodstatnìných pøíleŸitostech (v zásadì lze konstatovat, Ÿe klubovnu Kelu a formálnì neexistujícího skautského oddílu, lze vyuŸívat 24h dennì / 365 dní v roce). Pøíspìvek na klubovnu je èásteènì nájemným za moŸnost uskladnìní vìcí støediskových, vìcí táborových, vìcí výpravových. V neposlední øadì jsou vybrané peníze i garancí (v souèasné dobì nevyuŸívané) místnosti ve VìŸi na tento (a z principu kontinuity) i další roky, coŸ je z pohledu vývoje domovní situace Køiklárny aktuální. Tabulka napravo ukazuje lidi, které jsem s Ÿádostí o pøíspìvek oslovil, stejnì tak i ty, kdo mi tyto peníze dodali. Pohled do tabulky snadno odhalí, Ÿe se vybralo o 200 Kè

Osloven Hejkal Mini Ptero Hibi Ušoun Dakota Sekerka Ája Joe Šimi Smallíček Peky Ivan Honzas Zilvar Aeidam Knut Bivoj Lopata

O částku 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 200 Kč 200 Kč 200 Kč celkem:

Přispěl částkou 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 300 Kč 200 Kč nepřispěl nepřispěl 5 000 Kè

více neŸ byla celková èástka ÈSOP poŸadovaná (4800 Kè). Tyto peníze nyní tvoøí (neoficiální) fond klubovny, na jehoŸ vyuŸití v rámci støediska rád uslyším Vaše návrhy. Mùj velký dík patøí i Honzasovi za poskytnutí pøeklenovacího úvìru.

Dávno jsem mìl zálusk na krásnou Grace Grahamovou, zvanou Rudá koèka. KdyŸ jsem se však za ní vypravil, zastihl jsem jen jejího bratra Mika Grahama a jeho rodinu. Kde je Grace? zeptal jsem se Mika. To ti nemohu øíct, øekl Mike Graham. Jestli mi to neøekneš, postøílím všechny tvé dìti, pohrozil jsem mu. Avšak Mike Graham mlèel. Zastøelilo jsem tedy postupnì ètyøletého Jacka, šestiletého Toma a sedmiletou Alici. A teprve tehdy Mike Graham promluvil. Grace je v nevìstinci v Chicagu, øekl temnì. A tos mi nemohl øíct hned, podivil jsem se. Jak bych mohl, øekl Mike Graham. Pøed tìma dìtma?

Sešli jsme se na Hlavním nádraŸí v pìt hodin ve sloŸení Ptáèek, Termit, Peta, Forest, Ája, Smallíèek a Ušoun. Bivoj, mající úèastenské listy a vnitøek jednoho ze dvou stanù co jsme s sebou mìli, nedorazil, ale Ušoun nám vysvìtlil, Ÿe „co nemáme, to nepotøebujeme“, a tak jsme se nestresovali a v klidu se narvali do pøeplnìného spìšòáku smìr Mladá Boleslav.

Ája @;@ Spìšòák na Èeskou Lípu byl kupodivu ještì plnìjší, takŸe jsme první polovinu druhé poloviny cesty strávili na chodbièce u dveøí. V Novém Boru jsme po vystoupení zaèali sledovat turistickou znaèku, obdivujíce pøitom místní architekturu. Záhy po vstupu do lesa, zaèali chlapci (rozumìj spuštìnci) vyhlíŸet vhodné místo na spaní, pøièemŸ trvali na poloŸce typu mechura a travura. Naštìstí se nám ostatním podaøilo jim záhy vysvìtlit, Ÿe „mechura“ vyskytující se na kraji lesa hned za Novým Borem v dosvitu baterky od cesty na spaní vhodná není. Nakonec jsme vhodné místo pøeci jen našli, a tak chlapci ihned poèali stavìt stan a my, co jsme spali v druhém stanu, jsme se

pojali vymýšlet kterak pøichytit a ukotvit tropiko a tyèe bez vnitøního dílu stanu. Noc byla chladná. Sobotní ráno taky a navíc pìknì sychravé, ovšem pochodem se èlovìk zahøeje hned. Výstup na horu Klíè nám sice neprozradil, jak bájeèný je asi z vrcholu výhled, ale hlavnì Ÿe jsme dobyli vrcholu. Nerad bych to s iluzí tepla pøehánìl, jen podotknu, Ÿe zastávka na èaj a sušenky v jedné pøíjemné malé hospùdce rozhodnì stála zato. Cesta ubíhala pomìrnì dobøe, nahoru a dolù, ostatnì to je vlastnost hor. Mlha, sychravo, krásná pøíroda, to vše pùsobilo ryzím nefalšovaným podzimním dojmem. Podzim to není jen být zalezlý u kamen a pozorovat déšt, podzim to je takové zimavé lezavo s mlŸným nádechem a rosou na pavuèinách. Horolezecká vloŸka nás pøíjemnì rozpohybovala po obídku u zbytkù hradu a my pokraèovali dále. Dozvìdìli jsme se (tedy my, ignoranti), co Ÿe to pøesnì ta „travura“ je a èím se liší od „mechury“ (znalci to jistì zájemcùm rádi vysvìtlí). K návštìvì ØOPíku snad netøeba nic dodávat. Veèer probíhal ve znamení vaøení (èína s rýŸí versus nùdls) a pøi pití èaje jsme hráli intelektuální hru, ovšem déšt nás zahnal brzy na kutì.

Nedìle nám dopøála o hodinu delšího spánku, a tak jsme odpoèatí vyrazili vstøíc další zøíceninì, která sice byla malá rozsahem, ale to na druhou stranu byla pro akèní hru vzhledem k našemu poètu výhoda. Variace na téma hadráková bitka probìhly a pak zaèalo pršet. Zpoèátku jen tak mírnì, ale v dobì kdy jsme dorazili do vesnice jiŸ pršelo tak mocnì, Ÿe jsme ani autobusovou zastávkou nepohrdli. Obìd, doplnìní vody, rozlouèení s Ušounem, který se vracel kvùli práci do Prahy, a pak jiŸ nezbylo nic jiného, neŸ zapnout pláštìnky a bundy a vyrazit do deštì. Taková cesta v dešti nemusí být nepøíjemná pokud se dodrŸují urèité zásady – napøíklad nechodím louŸemi, i kdyŸ mám mokré boty. (O frajerech, kteøí si tu pláštìnku prostì nevyndají, at uŸ z lenivosti anebo protoŸe prostì mají „nepromokavou“ vìc (batoh, bundu, èepici), se snad ani zmiòovat nebudu). V obecné rovinì bych øekl, Ÿe svoji èinnost pøizpùsobím okolnostem, a tím rozhodnì nemyslím, Ÿe kdyŸ prší, tak jdu na vlak. Vytrvalá chùze spojená s vytrvalým deštìm nás pøivedla aŸ pod vrchol hory Vápenný, která tvoøila zaèátek høebene vedoucího aŸ na Ještìd. Pøiznávám se rovnou,

7

6 byl jsem to já, kdo tvrdil, Ÿe hodina spánku navíc (kvùli posunu èasu) znamená, Ÿe máme o hodinu víc èasu do setmìní. Na druhou stranu jsme díky tomu šli „aŸ“ do pìti. Místo na táboøení tentokrát nebyla ani „travura“ ani „mechura“, o to v danou chvíli skuteènì nešlo. Úkolem bylo, jak pøemluvit zmrzlé prsty postavit stan, nalézt suché obleèení, uvaøit si na vaøièi v pøedsíòce nìco teplého do Ÿaludku a nebát se sušit nìkteré mokré vìci na sobì ve spacáku. Spát jsme šli asi v sedm, protoŸe to bylo to nejlepší se pøizpùsobení daným okolnostem. Ještì jsme se Smallíèkem stihli napláno-

vat høebenovku na zítøek a naøídit budíka na ráno. Za normálních okolností bych asi o vstávání v pùl sedmé neprosazoval, ale nakonec se to vyplatilo. Vstát, pojíst, sbalit ty mokré vìci, obléci mokrou obuv a jiŸ bylo zapotøebí razit dál, abychom se zahøáli. (Pravda, zaèali jsme se Smallíèkem hrát hru „Kdo døív na sobì usuší mokrou dŸípovku“, ale to jen tak na okraj). Høeben utíkal rychle a po mírném hecování jsme zdolali jak Malý tak i (velký) Ještìd. V restauraci druhé cenové skupiny jsme sice moŸná pùsobili ponìkud rušivým prvním dojmem, ale to nás vùbec nerozhodilo, ba

naopak – smìle jsme ze sebe shodili morké svršky a nasávali to teplo (z èaje èi èokolády). Pak uŸ to šlo jen s kopce a kombinací libereckého MHD jsme hladce dosáhli nádraŸí a poté velmi oèekávané cukrárny (s krteèkem na zdi). Vìdìli jste, Ÿe na lince PrahaLiberec jezdí dvoupatrové autobusy s kapacitou takøka 70 osob? A Ÿe to z libereckého nádraŸí trvá na Èerný Most jen 75 minut? Ptáèek cestou stihnul usnout. Pak uŸ jsme jen rozvìsili mokré stany v klubovnì, zakøièeli oddílový pokøik a vydali se do tepla domovù. Skonèil velmi podzimní vandr plný mokra a mlhy, jak má být.

Vlèí tlapka ’01

Básnì o Vlku VáŸení ètenáøi, na následující øádcích vám pøedstavujeme básnì o Vlku, které vytvoøili na Èerveném Hrádku úèastníci neopakovatelné akce Vlèí tlapka ’01. Vìøím, Ÿe více zpráv z tohoto jedineèného podniku objevíte, ovšem s pøispìním nás všech, v pøíštím èísle. -ö-

Projímadlo Jimmy, Bure, Valentýnka, Štopka Tato báseò je o velkém vlku, který Ÿil v našem støedisku. Zil zde mnoho dlouhých let, ale nikdy nevrátí se zpìt.

Tohle naše støedisko má nejhezèí pøízvisko. Jmenuje se Silmaril, vlk zde kaŸdý veèer vyl.

On byl pro nás velký vzor, zdatnì øešil kaŸdý spor. PøestoŸe byl jenom v duchu, kaŸdý z nás ho slyšel v uchu.

Je to krásná zemì naše, vlci, ti tu vyjí plaše. Skautský duch tu vŸdycky Ÿil, protoŸe jsme Silmaril.

Zácpa Evík, Bìtka, Prášek, Ptáèek, Cvrèek Byl jednou jeden vlk a byl velkej šprt. Chodil rád do školy, nenosil však úkoly. Míèe házel do autu, hodili ho do skautu. Skauti mìli vlka rádi, byli velcí kamarádi. Jednou jeli na obvoïák, ale vlk si zapomnìl spacák. Byla mu pak zima a chytla ho rýma. UŸ pak nemìl sklerózu, protoŸe mìl virózu. Zaèal nosit úkoly a chodil pozdì do školy.

Velkí Honzas, Ája, Small, Hejkal, Ušoun, Madla, Zilvar, Zlatovláska Potkáváme vlky v lese, kaŸdý hlavu hrdì nese. Oèi jasnì záøí tmou, srst se leskne, tlapky jdou. Jasný smìr jim myslí vládne, spolu v noci, spolu za dne. Nebojí se nebezpeèí, vŸdyt jsou pøeci tlupa vlèí. Jednou cestou spolu jdou, bratr sestøe oporou. Slabý v silném nachází vŸdy oporu v nesnázi. Smeèka vlkù jako jeden probíjí se snìhem, ledem, Ÿárem slunce, prachem cest, bratr, sestra jedno jest.

Enoláci Míša, Mário, Brèko, Batman Pøi úplòku vlci vyjí, vyjí rádi na mìsíc. KdyŸ hodiny odbíjejí v malomìstì pod Dyjí. Ve støedisku rádi jsme, nìco nám to pøinese. Hejkal nás vŸdy pouèí a vázanou stavbu nauèí. Chodíme si s vlkem hrát, je to velký kamarád. Vlk je velký bojovník a hlavnì je obchodník. Vlk je velký bojovník a chodí na aerobik, umí dŸudo, karate a ovládá paraple.

’01

9

8

Spánek Není to tak dávno, co naši jinak poklidnou legislativní hladinu rozvíøily diskuse nad problematickou formulací protidrogového zákona, a téma legalizace “lehkých drog” èi vyøazení kávy ze seznamu návykových látek se uŸ stalo dlouhodobým celospoleèenským leitmotivem. Je tedy s podivem, Ÿe hluboce v pozadí všech tìchto diskusí zùstává “droga” právì tak nebezpeèná jako opomíjená: spánek. Není pochyb o tom, Ÿe spánek zpùsobuje tzv. ASC, tedy zmìnìné stavy vìdomí; pøímo se dá øíci, Ÿe je to silný halucinogen. Tato droga procházela tisíciletími lidské existence zcela nepovšimnuta, pøestoŸe je hluboce návyková – uŸ její první pouŸití vyvolává tìŸkou závislost s velmi silnými abstinenèními pøíznaky. I pøesto, Ÿe fungují substituèní léèby, napø. kofeinová, a i pøes pozornost, která byla abstinování spánku vìnována v rùzných vìzeòských a zajateckých táborech, nepodaøilo se – snad s nepatrnou výjimkou esoterických praktik jistých orientálních náboŸenství – najít spolehlivou a šíøe dostupnou protilátku, takŸe i po vŸdy nedlouhých léèebných kùrách pøichází nevyhnutelná recidiva. Je pøi tom evidentní, Ÿe lidé, kteøí dokáŸí pøíjem spánku omezit na minimální úroveò (závislou vìtšinou spoleènosti oznaèovaní jako „workoholici“), jsou mnohem produktivnìjší a pro spoleènost uŸiteènìjší. Hlavní dùvod k obavám je však ten, Ÿe plných sto procent uŸivatelù spánku umírá! U vìdomí celosvìtového ohroŸení lidstva tedy apeluji na pøední svìtové lékaøe a farmakology, aby urychlenì vynalezli adekvátní prostøedek proti této smrtící droze. hb

KdyŸ má nìkdo jeden dolar a pùjèí ti ho, je dobrý. KdyŸ má nìkdo dva dolary a pùjèí ti je, je lepší. KdyŸ má nìkdo tøi dolary a pùjèí ti je, tak je ještì lepší. Nejlepší však je ten, kdo má tisíc dolarù, nepùjèí ti je, ale není ozbrojen.

Blbec versus Grázl Oba dva nejspíš potkávám v klubovnì a oba dva jsou pravdìpodobnì mými bratry èi sestrami. UŸ se nepídím po jejich fyzické podobì, uŸ asi radìji nechci vìdìt, kteøí to jsou, mám totiŸ strach.

Ptero Strach z toho, Ÿe krom toho, Ÿe tu jsou, budu se muset vyrovnat s tím, Ÿe jsou to právì oni, konkrétní jedinci, o kterých jsem si myslel, Ÿe je znám. Ze ztratím další kamínek z mozaiky, kterou uŸ skládám 26 let (z toho 17 let s nìkterými z vás), a nebudu mít sil s vámi nacházet nové. Proto nepátrám po tom kdo, ale kdo je horší, kdo víc škodí, kdo je nebezpeènìjší, koho se mám víc obávat a kdo a jak se dá napravit. Ale nejdøív pìknì od zaèátku a popoøadì. Nìkdy pøed lety jsem si zaèal dìlit lidi podle toho, nakolik jsou pro své okolí uŸiteèní. Masu èlovìkù jsem si rozdìlil do tøí skupin, pøièemŸ jsem k mé radosti zjistil, Ÿe vìtšina jedincù tohoto druhu se vyvíjí smìrem nahoru (nebo jsem v to alespoò doufal) k první skupinì „uŸiteèných“ a k mé nelibosti, Ÿe existuje i opaèný vývoj, kdy bohuŸel ne zcela výjimeènì, jedinec degeneruje z první skupiny do druhé („masa“), nebo dokonce tøetí („škodièi“). Tato kategorisace není nijak objevná a nová, proto je celkem zøej-

mé, Ÿe nejvíc jedincù je èleny „masy“, kaŸdý i uŸiteèný nìkdy zaškodí a spousta èlovìkù je nìkde mezi. Jako svùj úkol jsem si celkem pøirozenì pøi svém pùsobení v našem støedisku vytyèil stát se „uŸiteèným“ a své okolí ovlivòovat (at uŸ malé nebo velké) tak, abych v mém okolí nacházel co nejvíc „uŸiteèných“ nebo alespoò „masy“ a projevy škùdcù eliminoval na minimum. Jestli se mi povedlo být takový, jakým bych chtìl být, to necht posoudí jiní, urèitì jsem párkrát „zaškodil“, ale doufám, Ÿe jsem „neuškodil“. BohuŸel jsem se ale v poslední dobì setkal s obìma poddruhy „škodièù“ a mám tedy pocit, Ÿe jsem své pøedsevzetí nesplnil a to mne trápí. Jak uŸ jste zajisté pochopili, onìmi poddruhy jsou „blbec“ a „grázl“. „Grázl“ si „vypùjèil“ vietnamové peníze a zatím je nevrátil, „blbec“ otevøel 3l sklenici okurek, aby mohl jednu ochutnat a zbytek nechal zkazit. Kladu si teï otázku, který z nich je horší, oba dva nám všem totiŸ zpùsobili škodu. „Grázl“ nám neumoŸnil poslat zhruba o 400kè více Èlovìkovi v tísni (viz èlánek 999), „blbec“ znehodnotil jídlo za 90kè. Právník by tuto otázku zodpovìdìl velmi rychle, vìtší škoda, v prvním pøípadì zavinìní úmyslné, ve druhém z nedbalosti (nevìdomosti, blbosti). Já si ale nejsem úplnì jistý.

Proti grázlovství se dá snadnìji bojovat, mohu se pouèit a pøíštì peníze nenechám v klubovnì, mùŸu uèinit další opatøení, vysvìtlovat a vychovávat, vštìpovat všeobecnì sdílené hodnoty a mùŸu vìøit, Ÿe dotyèný uŸ neuškodí, Ÿe se zmìní. Mimo ztráty dùvìry (coŸ je pomìrnì velká ztráta, ale dá se postupnì obnovit) nehrozí další škoda, nebo se jí dá pøedejít, „grázl“ je totiŸ vypoèitatelý. Jinak je tomu u blbosti, blbost je totiŸ jen velmi obtíŸnì zmìnitelná vlastnost, její projevy se mohou objevit kdekoli a kdykoli a my se na nì ani pøi nejvìtší snaze nemùŸeme pøipravit. Hrozí další újma, která nás mùŸe pøekvapit tøeba ve formì špatnì pøipevnìné police, která nìkomu spadne na hlavu. Blbosti jsme vydáni na milost èi nemilost, její následky mohou být obrovské, poŸáry, automobilové nehody. Její hybnou silou není chtíè, ale lenost, lenost domýšlet èiny, které konáme, lhostejnost k následkùm, které by mohly ale taky nemusely nastat. A to mì dìsí, bojím se blbosti, zaèíná se dostavovat deziluze a obávám se, Ÿe nebudu mít dost sil na boj s „grázlama“. Ptám se tedy všech, kdo je horší a od koho hrozí vìtší nebezpeèí, je to „blbec“, nebo „grázl“?

11

10

Koutek poezie

Horká staroŸitnost je èasto lepší neŸ chladná novota aneb

Citátovník – Damn off 2000 *

Ptáèek: „Kolik je rohlíkù?“ Blahoò: „Dva na hlavu.“ Ptáèek si vzal dva rohlíky Blahoò: „Øíkal jsem dva na hlavu a ne do ruky!“

* *

„AŸ budu velkej, budu øezníkem!“

* * *

„Já na sebe nevidim. Kde jsem?“

*

Racek: „U nás je ve tøídì víc holek neŸ klukù.“ Hejkal: „A to nevadí, ne?“ Racek: „No jo, ale nestíháš, ne?!“

* * * * *

„Èiny jsou lepší neŸ slova, pokud nejde o nìjakou øeè.“ Ája

* * *

„Není nic lepšího neŸ instantní pruda. Staèí trochu zalejt a je to!“

Termit pøi zpracovávání vepøových kolen

Šimi: „Vidìls Joea?“ Peky: „To je ten, co pøipravil Vietnam a nejel na nìj?“ Šimi: „No – a vidìls ho?“ Peky: „Jo, a to jsem ještì nevìdìl, co pøipravil.“ „CoŸe si Jimmy zase nekvièel?“

Tahle básnièka vznikla zcela nenápadnì a nakonec se zformovala pøi celodenním poletování signálu mezi mým a Olininým hejbletem 9. záøí 2001. Obhájci poetických tradic by jistì zaplakali nad pokleslou formou i dekadentnì postmoderním pøístupu k tvorbì; my si však nenecháme kazit náladu jejich upjatým konservatismem: pathos a striktní versologie byly rozhodnì tím posledním, naè jsme pøi týrání palcù a klávesnic mysleli. Ta hlavní slova, která by se u této básnì jistì vyjímala lépe, a která asi pøijdou na mysl všem, kdo nás znají, zní spíš nìjak jako „spontaneita“, „improvizace“, „interaktivita“… souznìní?… hb … no, to je Ÿivot…! ZIVOT ZIVOT JE BILY DUM WHITE HOUSE BILE HOUSE A TAK PORAD DOKOLA AT ZIJI DUCHOVE A SKAUITNGU ZDAR!

Adam v noci pøi ètvereèkování Peky

Ája: „Máme nìjaký chòapky na to slejvání nebo jsme azbestový?“ Ptero: „Tam je jenom jedno ucho – to bude fakt azbest.“ Ája: „To je dobrý, já mám náplast.“

ZDAR! ZDAR! ZDAR! (…zmar?)

„Spálit se na slunci?! V Damnovì se èlovìk spálí leda tak o sníh.“ Peky Ptero: „Jdi šmirglovat prkýnko.“ Dakota: „Je tu šmirgl? Nebo ho mám jít koupit?“ „Vymyslel jsem novej styl jízdy. Já no tom nešlapu, já se odráŸím.“ Small na Petovì kole „Já dneska boxovat nejdu. Staèil ten knut-out vèera.“

SMS – „Short Message Stylistics“

Ája

Knut

„Jsou vymaštìný z tìch èasopisù. Mìli by èíst Foglara a Ètyølístek.“

Peky

Citátovník Barak: „Kdybyste vidìli Ptera a on chtìl víc penìz …“ Natálka: „ … tak at si pro nì dojede na Líšnici za Terry Foxem!“

Øehtaèka se Ÿihadlem bodla do šílenì øampoláckého dmýchadla. Rukopis Zilvarodvorský

NEZMAR! RADAR MÌSTO ZADAR BRUMLA CUDLA FUK KUK A TUK A BZUK A JUK A SLOVA PLYNOU CI TO VINOU JAZYK SKACE OKO PLACE TVAR SE SMEJE KOUZLO KDE JE? V KAPCE DESTE V HLINE V TRAVE TØEBA V TOM ZE PRSI PRAVE (TO JE TEDY PRIIIMA PSANICKOVANI) V POHLEDECH A DOTECICH AT JE SLUNCE AT JE SNIH V PUSACH LASCE POHLEDECH TAM, KDE VANE KRASY DECH

V LASCE NEZNEM POHLAZENI V BLIZKOSTI I JEMNEM SNENI V NEKONECNEM POBLAZNENI VE SNECH, KDE UZ TEMNOT NENI V SMUTKU, PAVUCINE PORANENI V SLZACH KRVI POD VICKY SVET KDE NAJDES CELICKY V RYTMU TANCI REVU HROMU V PISNI VETRU SUMU STROMU SAM JSI PTAK A PTAK JE KVET A VSECHNO VSECHNO JEDEN SVET SVET JE LASKA KAPKA KVET PTAK I HROM I PRSTU PET PERINA, CO TED MNE HREJE VITR, KTERÝ K RANU VEJE DOBROU NOC I SNENI VRELE!

13

12

Závora Šimi Pøesnì ve tøi ráno, jak Gabriela urèila, vztyèili u silnice velkou závoru. Náramnì lesklou, zvedací. Pøed ètvrt na ètyøi šlehla v dálce svìtla. Jáchym se napøímil, mrkl na vyslouŸilou uniformu (byla OK), odkašlal si, bylo to pøeci poprvé. Svìtla pøisupìla k závoøe a zùstala na ni nehybnì šajnit. Z pøepychové káry vyklouzl statný ètyøicátník. „Dobré ráno, pane øidièi, vaše doklady prosím. Pøipravte si menší bankovky na mýtné. Kam cestujete?“ „TotiŸ, ...za tchýní jedu, do Kopky u Semeníku.“ „Á, tak to bude za padesát aŸ pøímo do Kopky.“ „Nejel jsem tudy uŸ nìkolik mìsícù. Jak dlouho je tady závora?“ „Minulý mìsíc ji sem dali.“ „Aha. A kdo to rozhodnul?“ „Tøetí nejvyšší ministr...“ „No, to je dobøe. UŸ to bylo tøeba. Tak díky a nashledanou,“ zadunìlo to za zavírajícími se dveømi pøeveliké káry. Studená noc, mìsíc skoro v úplòku a jasné nebe. TìŸká sluŸba! Neubyly ani dvì minuty a závora uŸ se zase leskne, fosforeskuje, záøí ve svìtle oèí malého fiátku. „Do Soudné øíkáte. Ale to jedete na opaènou stranu,“ huhlá Gabriela do tváøe starému pánovi v legraèním autíèku. Do dálky mizí èervená lampièka malého autíèka, svítí jenom levá, pravou uŸ malý fiátek dávno ztratil. Kolikrát uŸ za to jeho pán pykal, svítit musí obì koncová svìtla øíká zákon.

A uŸ zase letí závora k nebi, sotva se pod ni vejde celý náklaïák. „Jede do Klopákova,“ pøekøikuje øvoucí motor Gabriela, aby ji Jáchym slyšel. „Dala sem mu to za vosumdesát. Dobrý?“ Slunce uŸ se hlásilo o své místo na obloze, Jáchym s Gabrielou mìli za sebou tøi hodiny sluŸby. Také ranní zimy ubývalo a den mìl být stejnì jasný jako noc. U závory se tlaèila fronta aut. Gabriela i Jáchym mìli najednou plno práce, všichni spìchají, platí a za závorou pohání své plechové konì k ještì vyšší rychlosti. Pán v lehkém sáèku prudce sešlápl plynový pedál a jeho Saab se nenechal dlouho pobízet k divoké jízdì. „Proè myslíš, Ÿe sem tu závoru dali?“ vyzvídá Ÿena v sedle spolujezdce. „No, proè? Proè? Asi proto, Ÿe je to nìjak uŸiteèné. Jistì monitorují, jestli do kraje nevjíŸdí nìjací delikventi. A to všechno stojí peníze, víš? Proto zavádìjí mýtné.“ „Aha,“ vydechla spokojenì spolujezdkynì. Zadívala se pyšnì svému muŸi do tváøe: „Ty vŸdycky pøijdeš vìci na kloub.“ Fronta pøed závorou je pøedlouhá, ztrácí se za obzorem. Ti, kdo jsou závoøe nejblíŸ, vystoupili a rozhlíŸí se okolo. „Kde je obsluha?“ volá mladá Ÿena pisklavým hlasem. Klaksóny se pøedhánìjí, který má hlubší hlas, který naopak nejvyšší. Gabriela a Jáchym utíkají polem, výkøiky klaksónù za nimi se ztrácí ve vìtru. Najednou sebou Gabriela trhne: „Mìli jsme závoru nechat otevøenou,“ napadne ji. Jáchym chytne Gabrielu za ruku a táhne ji polem: „VŸdyt on nìkdo pøijede, kdo ji otevøe...“

Citáty akce: „Budete mít nìjakou svatbu?“ prodavaèka pøi spatøení napìchovaného vozíku

Dost Evidentne Brutální

„Tohle je s kopce, ale v protismìru…“ nejmenovaný úèastník „Á, pán je suvenýr!“ oblíbený vtip a pozdìjší pálka na úèastníky

Eliška – 1. místo Suchoš, Štopka, Evík, Smíšek, Bìtka, Madlenka (Remorkér), Ptero, Job, Janík, Pavouk

pokøik Remorkér tlaèí štìrk!

jarmareèní píseò At poslouchá nás pán i dám tohleto ukrutnì velké dráma: vesnicí velký strhl se ryk, na návsi zakotvil zdaleka cirk. V cirkuse nastala velká mela, zvíøata ráda se nemìla: slepice, opice kuly pikle, psa k tomu získaly velmi rychle, v cirkuse bylo Vám nadìlení, nemìli zde rádi vùbec slony – nejhorší ze všeho byly koèky, slon utek’ z cirkusu zcela plaèky. Kouzelný dìdeèek potkal slona: „Tobì skýtá se záchrana, v èlovìka zmìním Tì jedním rázem…“ Stalo se, jak bouch’ holí o zem; holi se dìdùv èin pranic nezdál, pøišlo jí, Ÿe slon na dìda vyzrál, za slonoèlovìkem se vydala, herdu mu do hrbu uštìdøila. Slon praví: „Proè být bit jako pes,

v koèku chci zmìnit se ještì dnes. V koèku já zmìním se jedním rázem, stane se, jak bouchne dìda o zem. Koèièí Ÿivot tìŸký není, babky jim dìlají pomyšlení. Sloniska babka by se bála, kocoura v stavení pøivítala, s kocourem rádi se všichni druŸí, spoleènost koèièí v lese blaŸí. Sluníèko z oblohy pìknì svítí, kocourek bykby se však uŸ štítí. Spoleènost babek uŸ leze krkem, zašel za psychoanalytikem. Starý pán naslouchá, hlavou kývá: „To uŸ tak kocoure na svìtì bývá.“ Seance ta byla povedená, spoleènost tím pádem obrozená. Pøibyla do ní tuze nová krev, z kocoura stane se hned její šéf. Po letech pøichází rozuzlení, detektiv odhalí promìnìní: kocouøí tajemství spoèívá v tom, o nebyl to kocour, on byl vám to slon! Dík, Ÿe nás poslouchal pán i dáma, tohleto ukrutnì velké drama, Ÿe si poslechli tu historku, o tom, co zapoèlo tehdá v cirku…

Kniha akce: Pick, J. R.: Ruce vzhùru, boys! (Èsl. spisovatel, Praha 1967)

15

14

divadlo (U: uvadìè, H1 + H2: hlasatelé, WH: reportér z Bílého domu, B: Bodek (televizní divák), -Z-: znìlka, K1: komentátor, L: Ládin, K: Kisúd) U. Hlas játrovny H1: Kavan, soukromì Zdovrs, peèlivì dojnou zebru… -ZH2: Medina jede provìøovat zvìø mulou. WH: Zlato, po Kubì loni kaŸdý braníme informaèní zdroje. U: Bodek vysorbne bar, èas

pøibít ho, neŸ ho Ÿivit… B: Jen révou by nás podusil, krhel… -ZH1: Tyran Ÿene poskoka. Neteène-li, sejdou tím jen nퟅ -ZH2: Plynný film: Èas 24 od NY K1: Chabá víra této tøídy tíŸí národ! -ZH1: Ládin ví své…: L: CoŸ Ti pøebyl chutìj? Kisúde, peè na nìj… K: Opak! L: Osobnì navýším kapesné! K: Mocnì! Kilo! H1+2: END! B: Samý kécích…!

Hanuš – 2. místo Èeslo, Kaliméro, Šmoula, SvíŸa, Pejsek, Pípa, Jarda, Patrik, Danielka, Bowman

pokøik Zelená se neleká Hanuš právì haleká!

jarmareèní píseò 1. At tak èi tak, zdá se, Ÿe je to k nevíøe jednoho dnes se objevilo velké zvíøe v jedné vesnici na høbetì s opicí pak zaèaly se díti strašlivé vìci 2. Ten pøízrak koèièí se zjevoval v noci však ani slunce nezastrašilo ho z ulicí babku vystrašil Ÿe málem smrt mìla sousedi se rozhodli s tím nìco udìlat 3. Tu stará bába BlaŸková do domu zabìhla chytrého svého kocoura ze zemì nadzvedla Ty také koèka jsi tak pìknì poraï si bylo by dobré ten pøíznak vyhnati

Støílel jsem je na potkání. Za kaŸdého zastøeleného jsem si vyryl vroubek do paŸby mého medvìdobijce. A v tom byl právì rozdíl mezi mnou a nìkterými westmany, jako byl Kid Newman. Kid Newman zastøelil jen Indiána, který mìl u nìho vroubek. KdeŸto já rudokoŸce nejdøív zastøelil. A teprve potom mìl u mì vroubek.

obrázky ze skalního mìsta autor: Lada Josef název: Zlatý domov aneb ètvrtá kniha o kocourkovi, který mluvil. vydal: Spoleènost Èeskoslovenského

5. Detektiv, ta líná mrcha, prachy prý nestaèí chytrá koèka všude bloumá, kde další vyšaší co takhle sponzora to je dnes moderní natáhne si galoše a v cestì nelení 6. Sponzoring nám vyšel, hurá za psiskem ten spokojenì bafe pøed svým boudiskem pøíbìh vyslechne po stopì vybìhne tu autíèko se pøeŸene, pes naposled vdechne… Ref.: 7. Chudák detektiv neví, zda v ráji je zdá se mu, Ÿe ve své boudì pochrupuje tu strašná opice Ÿe by snad démon banány mu nese – fuj! to by Ÿral snad jen slon!

Ref.: |: At dnes èi zítra :| Ÿivot je vìc zapeklitá

8. Zdá se, chytrá koèka všechny zklamala Tu pøihlásí se ku pomoci strejda Fiala „Kouzelný dìda nikdy nezklamal.“ Uklonil se pøed dìdeèkem a vše povídal

4. Chytrá koèka hlavu láme, pak øekne: „Najmu nejdøív detektiva, ten ho najde…“ On však peníze by rád však jak si je vydìlat? Vzal flašinet, ten nestaèil, tak zaèal vybírat

9. Dìda tak jak vŸdycky dobrou radu má „Koho praštím svojí holí, jak podìs utíká.“ Polekáš démona vyskoèí na slona a jak øekl, tak se stalo, zas je pohoda… Ref.:

Èerveného køíŸe roku 1936 Veškerá práva si vyhrazuje autor.

Spatøil jsem ji tak, jak ji pánbùh stvoøil. A stal se ateistou.

17

16

divadlo (sigáni, Usáma, Kajínek) úvod:Sigáni na severní toku Jemenu 1. s. Víno! 2. s. Sleju (nalévá víno) ozve se rána 3. s. Torurista Usáma! 4. s. Pamìtliv. Na svùj dlouhej vìk dìlá oxid sodeèný, aŸ vznikne kouø. 5. s. Vìru nepøehlední! 6. s. Nešil… vejde Usáma s lahvièkou v ruce a rozhlíŸí se U. Kajínek? 6. s. Není in… 1. s. Mít prùjem u potoka… vejde další sigán 7. s. Kvílí. následuje ho Kajínek, drŸí se za bøicho K. Bøiho! 2. s. (posmìšnì) Úspìšnì zahraje…! 3. s. Zvìde, padni! 4. s. Poprav ho! U. Turáèa totjùmlin! K. (zdìšenì) Do lohu? 6. s. Ètvero vlekl…

sigáni chytí Kajínka a odvleèou do vìzení 6. s. …a zahraŸ! K. (køièí) Teror! (a lomcuje møíŸí) U. Nouse! 5. s. (ukáŸe na Kajínka) Pozrem? 2. s. Tøeba… K. CO?! 7. s. Na tura! 1. s. Nahraj! všichni popadnou K. a porcují 3. s. Rotoval! (nese plné talíøe) hodují… 5. s. Více? 4. s. Ráda. 1. s. Houvì a lenivì… (lehne si na záda a houká z okna) 8. s. (vejde a ohlíŸí se po zbytcích hostiny) Konì?! 7. s. (zavrtí hlavou) Chlápec! (labuŸnicky) 8. s. (pobouøenì) Je bez mysl! 1. s. Trojný náled od jihu!!! U. Pušky na ostro! 8. s. Nedosti! všichni Fiù! (padají k zemi) U. (v posledním taŸení) Smùla, progra…

Apaèský bojovník Mladý orel mìl v noci z úterka na støedu zvláštní sen. Zdálo se mu, Ÿe ho pøepadle tlupa Komanèù, pøivázala ke kùlu a umuèila k smrti. Nepøikládal tomu však Ÿádnou dùleŸitost. Teprve kdyŸ se mu stejný sen zdál i v noci ze støedy na ètvrtek a ze ètvrtka na pátek, zaèal se tázat sám sebe, co ten sen asi znamená. Nedovedl si však na to odpovìdìt. Ani Ÿádný z moudrých starcù kmene mu na to nedovedl odpovìdìt. A tak se rozhodl, Ÿe zajede do mìsta bílých muŸù k známému psychoanalytiku Sigismundu Freudovi. Ale nedojel. Cestou ho pøepadla tlupa Komanèù, pøivázala ke kùlu a umuèila k smrti.

Justýna – 3. místo Suk, Bivoj, Lopata, Šváb, Jonáš, Kristýna, Elèa, Sambi, Bára, Kaèka

pokøik Modrá je dobrá uŸ je to tak modøí uŸ vìdí Justa má hlad

jarmareèní píseò Jak uŸ to tak bìŸnì bývá manŸel s manŸelkou dlouho nepobývá soudní stání bylo dlouhé kaŸdému pøidìlilo dítì pouhé otec Mikeše jen týrá elektøinu vyuŸívá mikeš zdrhá z domu breèí s svou matkou se v spìchu louèí Otec syna vzdát se nechce s detektivem sjedná lehce svou koèku tam pošle hned dá jí na cestu kulomet Mikeš svìtem bloudí u cikánù loudí Mikeš okrad cikána ten stìŸuje si u pána kdyŸ o moc penìz Ÿádá, s holí v zádech padá pouèen kde Mikeš je, k cirkusu se rozjede v jeho otci nervy vøeli, obrátil tak cirgus celý flašinet zpív svou tesknou píseò v mikešovi vzrùstá tíseò ..... Na Divokém západì je kaŸdá píï zemì doslova zbrocena lidskou krví. A tak dodnes se tu potulují rùzní vìdci, kteøí berou vzorky hlíny a zjištují, jakou má krevní skupinu…

divadlo Zahaj! ...v dobì kdy èást metra je uŸ lost... - Malá ètená snaŸení. ...ale uvnitø kmence Afrikù neznal promívání mastoxidu... - ... ...útoè, neŸ ho str០dojí... - Hele ho! ...zøíte vize Ÿití - sám jedlík pošel... - To je boŸí ...anální plíny... - Úlet!!! ...je ale téŸ èás her bez ovací... - ... ...kys mo as! Dých!... - Ukaz! ...rozeneèno vímìru... - Posté ...støíštívá... - Èùvostalisté ...obcích... - (spectator went crazy) Níchním! motivaèní úryvky: Pick, Jiøí R.: Ruce vzhùru, boys! aneb Kniha o Ÿivotì a smrti (Èsl. spisovatel v edici HuSa, Praha 1967)

19

18

MONEY SHOT WW World of Wrestling VIII. Znovu vás, milí ètenáøi, navštìvuje wrestlingový seriál – a to jen a jen ve Šrumci, dozajista jediném skautském èasopisu v ÈR, kde se s touto tematikou mùŸete setkat a podrobnì obeznámit!! Koncem minulého roku a zaèátkem letošního došlo totiŸ na americké wrestlingové scénì k tak krkolomným pøemetùm, Ÿe mi to zkrátka nedalo, abych náš seriál nedoplnil o tyto pøevratné informace.

Joe V dobì, kdy ve Šrumci vycházel wrestlingový seriál, psal jsem o tøech asociacích – o “the big two”, WWF a WCW, stojících na pomyslném vrcholu pyramidy, i o tøetím vzadu, ECW. Tohle rozloŸení sil však vzalo v bøeznu definitivnì za své. BohuŸel. Došlo k tomu, Ÿe WWF zcela ovládlo obì konkurenèní asociace, topící se ve finanèních nesnázích a zacházejících na úbytì. WWF (World Wrestling Federation), tradièní a zabìhnutá asociace, byla koncem devadesátých let jednoznaènì nejsilnìjší. Po-

daøilo se jí pøeklenout tìŸké období po odchodu celé plejády svých superhvìzd jako Hulk Hogan, Bret Hart, Roddy Piper, Kevin Nash, Scott Hall, Ultimate Warrior atd. do ambiciózního WCW, a s novou generací zápasníkù znovu zaujmout první místo v popularitì a sledovanosti. Prezident asociace Vince McMahon vsadil na neokoukané tváøe a dobrý tvùrèí tým, který nezabøedával do provaøených klišé wrestlingu osmdesátých let. Odchod pøestárlých matadorù tak nakonec asociaci prospìl a nìkteré pøíchody se ukázaly být více neŸ geniální – hardcorová modla Mick Foley, asociací WCW odloŸený Steve Austin a pøedevším charasmatický zápasník z Americké Samoy vystupující pod jménem Rocky Maivia, pozdìji jen jako The Rock. WCW (World Championship Wrestling), vyhnaná na výsluní penìzi mediálního magnáta Teda Turnera, se krátkodobì svezla na zaŸité popularitì zápasníkù, které pøetáhla z WWF. Její prezident Eric Bischoff pøišel navíc s geniálním tahem, kdyŸ z okoukaného miláèka Hul-

ka Hogana udìlal Hollywooda Hogana, zákeøného záporòáka, a nechal jej spolu s Kevinem Nashem a Scottem Hallem zformovat partièku nWo, New World Order. Vznikla tak nejslavnìjší zápletka v historii amerického wrestlingu vùbec a WCW ve sledovanosti doslova drtilo svého konkurenta WWF. Krom toho pøedstavil Bischoff americkému publiku mexický zápasnický styl (“lucha libre”), kdyŸ vytáhl z mexických asociací mladé zápasníky, na které hodnì sázel v novì vytvoøené divizi lehkých vah. Postupnì však ve vedení WCW pøevládla bezkoncepènost, pøestárlí zápasníci pøíliš mluvili do fungování asociace i do vytváøení televizních show a WCW se zaèala rychle propadat. ECW (Extreme Championship Wrestling) pøedstavovala vedle “big 2” velmi nezvyklý prvek. Aèkoli penìzi ani prostorem v televizním vysílání nemohla ani v nejmenším konkurovat WWF a WCW, pøesto se jim stavìla po bok. Paul Heyman, stojící v jejím èele, úspìšnì vytvoøil asociaci, která stála na pomezí mezi

malými, nezávislými asociacemi a komerèními “big 2”. Klíè k úspìchu byl jednoduchý – ECW se pøíliš nezaobírala hranými zápletkami a sázela pøedevším na kvalitní zápasníky a atraktivní zápasy. Byla tak jakousi ozvìnou starých èasù wrestlingu pøedcházejících nástupu komercializace. Snad nikdy se v jedné asociaci nesešlo tolik talentovaných, technických a pro vìc zapálených zápasníkù jako v ECW. Sandman, Raven, Taz, Jerry Lynn, Mikey Whipwreck, Super Crazy a další pøedvádìli pokaŸdé zápasy, pøi nichŸ se tajil dech. Nebyli omezováni cenzurou velkých televizních spoleèností a tak se šlo èasto aŸ do krve. ECW si vytvoøilo pevný okruh skalních fanouškù a bylo skuteèným fenoménem wrestlingové scény devadesátých let v USA. Heymanova asociace však byla první na øadì, co se týèe problémù a krachu. Bez smlouvy s nìkterou velkou televizní spoleèností se její chod dal financovat jen velmi obtíŸnì a od roku 1999 byla ohroŸována neustálou finanaèní krizí. Odchody velkých hvìzd do “big 2”, Mexika èi Japonska byly na dením poøádku a pokusy o øešení krize se nevedly. Podpis smlouvy s velkou televizní spoleèností se nakonec na jaøe 2000 podaøil, zadluŸené asociaci však uŸ nepomohl. Leden 2001 vidìl poslední show ECW, kde vìtšina zá-

pasníkù uŸ byla pod dlouhodobým kontraktem WWF a v ECW tak vlastnì jenom hostovala. Poté se asociace poloŸila, ukonèila svoji èinnost a mnozí zamìstnanci, zápasníci i sám Paul Heyman pøešli ke konkurenci, k WWF. Vleklou krizí procházela i WCW. Neustálé støídání tvùrèích týmù i muŸù v èele asociace nijak nepomáhalo. Silné slovo si uchovávali zaslouŸilí a okoukaní veteráni v èele s Hulkem Hoganem, kteøí uŸ nebyli schopní pøedvést v ringu ani alespoò slušný zápas. Jako špatný vtip pùsobil kupøíkladu v lednu 1999 zápas Hogana s Ricem Flairem v kleci – zápasníkùm bylo dohromady témìø sto let… Vince Russo, který do WCW pøišel jako zachránce po vypršení smlouvy v tvùrèím týmu WWF nedokázal posunout WCW dál, aèkoli snahu mu upøít nelze. Spolu s Bischoffem koneènì propustili nìkteré letité hvìzdy a dali šanci mladým talentùm. Divákù však stále ubývalo a hledal se nový majitel, který by byl ochoten financovat chod ztrátového podniku, od kterého dával ruce pryè dosavadní majitel AOL/Time-Warner, a od kte-

rého se èím dál víc odvraceli i diváci. V lednu 2000 jednal o koupi nyní uŸ bývalý prezident Eric Bichoff, zastupující v té dobì spoleènost Fusient Media. Jednání se táhla dlouho a výsledek byl stále v nedohlednu. Jako blesk proto v bøeznu zapùsobila zpráva, Ÿe WCW uŸ je prodána. Kupcem nebyl nikdo jiný neŸ konkurenèní WWF. I WWF však mìla problémy. Stabilní kádr zápasníkù pøestával být atraktivní a novì pøíchozí zápasníci, pøedevším z ECW a konkurenèní WCW nedostávali pøíliš mnoho prostoru. Jako by na asociaci sedal stín WCW. Navíc se ukázalo, Ÿe nìkdejší miláèek publika Heartbreak Kid Shawn Michaels nebude schopen po vleklém zranìní uŸ nikdy zápasit a z podobných dùvodù se k definitivnímu opuštìní ringu zaèal odhodlávat i Mick Foley. Prùvan v kádru, který WWF zapoèalo, mìl dát prostor novì pøí-

VINCE McMAHON Real Name: Vincent K. McMahon jr. Association: WWF Prezident vítìz, který dokázal odrovnat konkurenci pøetáhnout k sobì prezidenta ECW, koupit potom jeho asociaci i konkurenèní WCW, vèetnì její slavné historie. Právem se mùŸe nyní vyhøívat na výsluní, jako nejmocnìjší muŸ souèasné wrestlingové scény v USA.

21

20 PAUL HEYMAN Real Name: Paul Heyman jr. Association: ECW Respektovaný muŸ, který dokázal doslova ze zemì vydupat nejvìtší nezávislou wrestlingovou asociaci v USA všech dob. Zápasníci, jenŸ prošli ECW, pøedstavují naprostou špièku. Nedokázal však zachránit svou asociaci pøed finanèním krachem a fanoušci mu nikdy nezpomenou pøechod do WWF.

ERIC BISCHOFF Real Name: Eric Bischoff Association: WCW MuŸ stojící za úspìchy WCW poèátkem druhé poloviny devadesátých let, tvùrce nWo. Dokázal se ke svému postavení propracovat od píky, zaèínal jako komentátor wrestlingových show. Jeho pøátelství s Hulkem Hoganem a dalšími veterány však zároveò znamenalo potíŸe, na které pozdìji WCW doplatila. chozím zápasníkùm, koupì WCW však byla ještì slibnìjší. WWF nyní vlastní obì konkurenèní asociace vèetnì jejich archívù a bohaté historie (k definitivní koupi dluhy zruinované firmy ECW se WWF odhodlalo letos v létì). V televizi opakuje v novém balení Bischoffovu slavnou zápletku s nWo, kde “nový svìtový øád” pøedstavuje Alliance WCW&ECW soupeøící se zápasníky WWF. Zápasníci, které má Vince McMahon pro Alianci k dispozici, však nepøedstavují bývalé konkurenty v plné síle. Nejvìtší hvìzdy WCW mìly podepsanou smlouvu pøímo s AOL/Time-Warner, k vykoupení z této smlouvy, garantující jim èástku okolo milionu dolarù, se buïto

sami nemají, nebo nejsou v dobrých vztazích s vedením WWF. (Výjimku tvoøí Booker T a Diamond Dallas Page, kteøí nabídku WWF akceptovali.) Mnozí zápasníci ECW pak byli pro WWF pøíliš drsní a nonkonformní, pøedevším Sandman, Mikey Whipwreck, Roadkill èi Sal Graziano. Vyhlídky do budoucna jsou nyní dost zamlŸené. Vedení WWF se ještì nerozhodlo, zdali nechá WCW nadále fungovat jako samostatnou asociaci, èi zda ji definitivnì slouèí s WWF. O ECW není sporu, ta bude tak jako tak pøipojena k jedné z “big 2”, maximálnì si pro formu uchová své jméno, které bude ovšem pro její fanoušky navŸdy pokaŸeno a zmaøeno televiz-

ní komercializací. MoŸná Ÿe èasem vznikne nová asociace, která se bude snaŸit obrovskému molochu, pøedstavovanému nyní WWF, nìjak konkurovat. Je totiŸ dost velkých zápasníkù, kteøí byli v nedávné dobì jednou èi druhou z “big 2” odloŸeni, pokusy o zaloŸení takové nové asociace uŸ ohlásili Hulk Hogan, skupina kolem Dustyho Rhodese a Jeffa Jarretta, podobným plánem se zabývá i Eric Bischoff. Otázkou zùstává i to, zda se nìkdo dostane na pozici uprázdnìnou po ECW. Asi ne, protoŸe ECW pøedstavovala skuteènì výjimeèný a ojedinìlý úkaz, i kdyŸ tøeba XPW (Extreme ProWrestling) a UPW (Ultimate ProWrestling) po tomto postavení pošilhávají. Necháme se pøekvapit, monopolizace wrestlingové scény a la Vince McMahon totiŸ pøíliš pøíjemnì nevoní. Ostatnì jako jakákoli monopolizace vùbec. Tot tedy pro tentokrát vše. Whoooooooo!!!!

Hudební hlídka Devil in the Business Class (Emir Kusturica & The No Smoking Orchestra: Unza Unza Time © 2000 Barclay, a Universal music company) Welcome aboard, dear passengers, this is Your devil speaking: the emergency exit is on Your right and don’t forget this is a no smoking flight for ownership, You’ve done history, I am the one always to be blamed for all Your mistakes that You cannot name the devil is guilty – the devil again! The time has come for You to know: I’m a victim of propaganda war! We are closing at 20.000 feet, imagine how it must be cold! You can see an old person in the clouds – the person You see, that is God He has a hard hard time dealing with You all It’s a high time now for new standards to be set I can help You with friendly advise, with sign of peace agreement – wouldn’t that be nice? The time has come for You to know: I’m a victim of propaganda war! I’m talking to You in business class You are the ones who can understand You have the power, You have the means sponsor my action, if You please… The time has come for You to know: I’m a victim of propaganda war!

vybral hb

23

22

Hvìzdné párky II. Kapitola druhá Jimmy Královna je vedena spolu se svou druŸinou ulicemi mìsta a pøi tom je potkali Jediové. Pohrabáèe se blýskaly a driodové padaly. „Sebrat zbranì!“ køièel Prdelka. „Jsme velvyslanci kancléøe a Uhlidala jede s náma na Korrunasant.“ „Já jsem Guvernér a mùŸe letìt s váma, jestli chce letìt.“ „Já královna Uhlidala poletim.“ Vyšli k lodi droid: „Kam letite?“ „Na Korrunasant.“ „Zatknout, okamŸitì zatknout.“ Jediové s pohrabáèema nièí droidy a osvobozují piloty… Koneènì se odstartovalo a vesmírem letí loï, po které støílí blokáda. „Zasáhli generátor štítu, pomoc!“ Astrodroidové jsou sestøelováni a jenom R2-D2 to opravil. Avšak hypermotor netìsní a nemùŸou letìt na Korrunasant. „Pøistanem na týhle planetì Mraattoine, mistøe.“ „Nic proti.“ „Já Uhlidala s tím souhlasím.“ … „Lorde Bivoji, jedna loï prorazila barikádu.“ „Nevadí, Sith ji najde. Darthovní Moula uŸ najde tu ztracenou loï.“ „Hej, kapitáne, teï uŸ jsou dva.“ „No a?“ „Smrdí ti noha.“ Pøistání na lodi probìhlo bez potíŸí, ale kdyŸ Jele-nic se DŸbánem odchází, kapi-

tán Prdelka volá: „Hej, pojde s váma eštì Padlá Mizérie O. K.“ „Hele, tìch rozkazù bylo aŸ dost O. K.“ „Královna chce poznat planetu.“ „Neni to dobrej nápad.“ … KdyŸ pøicházejí do mìsta Moc Nespi, zjištujou, Ÿe se tu snadno schovají. Nejdøív zajdou do nìjakýho krámu a vynesou je v zubech. Pak zašli k Woltovi, to je ten frajer s tìma All…køidýlkama, a ten hned vybalil, co má a Jele-nic ho zastaví: „Dost! Muj droid ví, co mám vzít. A ty DŸbáne toho uŸ nech, nebo nìco rozbliješ a já to budu platit.“ a Wolt: „Máš vùbec, èim to zacálovat?“ „Mam nìjaký Rep. Hnìdky.“ „Tìma tu nic nekoupíš.“ „TO TI BUDE STAÈIT.“ „Ne. A nemáchej tou pazourou, nebo vo ní pøídeš. Si myslíš Ÿe si Jedi.“ Mezitím si povídá Mizérie s malym klukem. „Hej, holka, ty seš socka?“ „Co si to dovoluješ!“ „Jen, Ÿe o nich piloti kecaj.“

„Ty se mi líbíš, OTROKU.“ „Sem èlovìk a jmenuju se Termitin Hellwalker.“ „Sorry, buøte.“ „Neva,“ najednou se tam vobìví Gin: „Hej DŸbáne, Padlá, dem.“ Wolt: „Republikáni, na nás si nepøijdou.“ … Nìkde v útrobách mìsta si DŸbán usnes, Ÿe se naŸere. UŸ do sebe nìco rval, ale najednou ho òákej chlap popadne a chce to zaplatit, ale DŸbán to vyplivne hospodskýmu povaleèi do piva. Von DŸbána popad a dal mu pøes drŸku. Pøišel Hellwalker a zaèal mu nadávat, co do nìj mlátí jak hluchej do vrat. A vodvìtil: „Hele otroku, ty uŸ mì dlouho sssss…ššštvát nebudeš, jasný!!!“ „Pøece za mì nebudeš platit.“ „KdyŸ uŸ vodcházej, Hellwalker øíká: „Ten váš kámoš mìl na mále.“ Gin: „Von má pravdu, DŸbáne.“ „At si ten DŸbán nezaèíná s Ÿádnyn dagem, hlavnì ne se Øekbulvou.“ ... pp?

POVÍDÁNÍ: Jak jsem zmìnil svìt Øíjen se letos vydaøil. Je jasno a teplo, chodíme s Blablí po kraji. Ve vesnických hospodách se dobøe sedí, popíjíme víno, vedeme øeè. Blable moc nesnese, po jedné sklenièce zapomíná být nesnesitelnì protivná a po druhé se dokonce vesele chichotá. A mírnì kymácí, kdyŸ jdeme pryè.

Viktor Víno je inspirativní. Jdeme z hospody polní cestou k lesu a já dostávám nápad. Výborný nápad. „Mám nápad!“, oznamuji Blabli. „Nepovídej, ty a nápad.“, škádlivì oponuje. „Opravdu, budeš mrkat na drát! Nìco ti ukáŸu, to jsi ještì nevidìla!“ „Co mi ukáŸeš?“, ptá se Blable zvìdavì. Vzbudil jsem její zájem. „UkáŸeš mi nìco? Kde mi to ukáŸeš? Hned tady? NemùŸe sem nìkdo pøijít?“ „Tady ne, potøebuju k tomu pole a dva kameny. Nejlepší bude, kdyŸ bude jeden vìtší a druhý menší, tak to, myslím, bude fungovat nejlíp.“ „Pole a dva kameny?! To je jakési divné, to neznám.“, kroutí hlavou Blable. Jdeme dál k lesu a koukáme po kamenech. „Tady jsou dva kameny“, ukazuje po chvíli Blable. „Bude to staèit?“ Na louce, na okraji lesa, jsou asi pìt metrù od sebe dva kameny, jeden má tak pìt kilo a ten druhý nejmíò tøicet. „Mìlo by. Teï je musíme pøesunout, pomoŸ mi s tím.“, øíkám. „Jak, pøesunout?“, diví se Blable. „Navzájem“, vysvìtluji a hmoŸdím se s šutry. „Navzájem?! Proè? Já myslela, Ÿe mi nìco ukáŸeš!“ „UkáŸu, neboj. Pøestìhujeme je a hned uvidíš.“ Po chvíli supìní pøetahujeme kameny po louce. Kde byl malý, je teï velký.

A naopak. „Tak, Blable. Hotovo.“, øíkám slavnostnì. „Teï jsme zmìnili svìt.“ Na Blabli to udìlalo opravdu dojem. Kouká na mì s otevøenou pusou a chvíli ji trvá, neŸ se vzpamatuje. „CoŸe?!?“ „Zmìnili jsme svìt, chápeš?“ Blable si mì prohlíŸí jako nìjaké divné zvíøe. Po nìjaké dobì uvaŸování dochází k závìru: „KdyŸ jsem šla na záchod, tak si dal velkou vodku, Ÿe? Nebo dvì velké vodky, Ÿe jo?“ „Nedal. Co se ti na tom nezdá?“ „Ty se mi nezdáš. Buï ses oŸral jako dobytek nebo ti šouplo. Co je to zase za blbost, tahat se se šutrama po poli a pak tady vykládat koniny?“ „Já ti to tedy vysvìtlím“, øíkám trpìlivì. „Tuhle jsem vidìl v televizi chlapíka…“ „Jo v televízi! Tam jsou samí exoti. Já ti øíkala, Ÿe na to nemáš koukat, Ÿe z toho zblbneš, a uŸ je to tady!“ „Poèkej, nepøerušuj mì. A ten chlapík tam povídal takovou myšlenku: Kdo chce zmìnit svìt a nechce zpùsobit válku, at jde na pole a vymìní tam dva kameny. A mì to zaujalo a teï jsme tady a zmìnili jsme svìt. UŸ to chápeš?“ „Chápu jedinì, Ÿe jsi ještì vìtší rapl, neŸ jsem myslela“, dí Blable. „To je pøece nesmysl! Jak bys mohl tím, Ÿe pohneš dvìma kameny, mìnit svìt? VŸdyt to na nic nemá Ÿádný vliv!“ „To se právì mýlíš. Já pøece netvrdím, Ÿe se okamŸitì všechno zmìnilo. Ale uvaŸuj, co to udìlá v budoucnu. Napøíklad zítra tady pobìŸí myš a nad ní poletí poštolka a bude ji chtít ulovit. Kdybychom ty kameny nechali tak, jak byly, tak by to myš mìla k tomu vìtšímu moc daleko a nestihla by to a poštolka by jí snìdla. Takhle to zítra myš stihne, schová se, ptáku sklapne, myš dojde domù,

25

24 tam se rozmnoŸí a vznikne celá generace myší, která by jinak nevznikla. Naopak poštolka chcípne hlady.“ Blable nic neøíká, kouká na mì a pøemýšlí. MoŸná. „Nebo jiný pøíklad. Pojede tudy traktor. Kdybychom ty kameny nechali tak, tak by na ten vìtší najel a nìco by se mu tam polámalo. Musel by to spravovat, nepøišel by domù vèas a nenaèapal by manŸelku se sousedem. Takhle je naèapá a rozvede se. Bude mít dìti s úplnì jinou Ÿenskou, budou to úplnì jiné dìti a celý svìt se zmìní. A nebo, i kdyŸ se nic takového nestane, tím, Ÿe jsme pøemístili ty dva kameny, nepatrnì jsme posunuli tìŸištì celé zemìkoule. Neprojeví se to ani za rok ani za staletí, ale zemìkoule bude kolem Slunce krouŸit ještì nìkolik miliard let a za tu dobu se to projeví docela urèitì! A jak! Po miliardách let bude na úplnì jiném místì, jenom díky nám dvìma, kteøí jsme sem dnes pøišli, vzali ty dva kameny a tím zmìnili svìt. Udìlali jsme velkou vìc, Blable, to ti øíkám. Svìt mìl na vybranou mezi dvìma alternativami a my jsme teï urèili, kterou cestou se bude ubírat. Ovlivnili jsme Ÿivot všech následujících generací. Zmìnili jsme vývoj celého vesmíru.“ Blable poøád kouká na mì a na kameny a nakonec se ptá: „A co se teda stane?!“ „To já nevím, co se stane. Jak to mùŸu vìdìt? Jisté je jenom, Ÿe se stane nìco jiného, neŸ kdybychom ty kameny nechali tak, jak byly.“ „A jaký to má smysl, kdyŸ nevíš, co se stane?“ „Ani to nevím. Ten chlapík se o smyslu nezmiòoval a já se o Ÿádný smysl taky nezajímal. Prostì se zmìní svìt, o smyslu se tam nic nepraví.“ Blable úpornì pøemítá a podle výrazu ve tváøi zaèíná být èím dál tím víc vzteklá. „TakŸe co se stane, to nevíš, a o smyslu taky nic nevíš?! Tak si tøeba pøedstav, Ÿe tudy pojede ten tvùj traktorista, nìco se mu poláme, on se rozzuøí a aŸ pøijde domù, tak zmlátí dìti. Tobì je to fuk, ty se

o smysl nezajímáš. Pánovi je to jedno, Ÿe ta ubohá holátka budou trpìt kvùli nìmu! Hlavnì, Ÿe zmìnil svìt, megaloman!“ „Tøeba se nic takového nestane, to já pøece nevím…“, hájím se. „No právì! Nevíš a štouráš do toho! Co kdyŸ se právì tohle stane. Urèitì je ztluèe a budou mít z toho trauma a všechno skrz tvé blbé nápady. A já mu s tím ještì pomáhám! Já si myslím, Ÿe mi nìco ukáŸe a pak z nìho vyleze takový marast. Taková lumpárna! Na dìti nemyslíš a do všeho vrtáš. Jsi nezodpovìdný mizera a hned to dáš zpátky, jak to bylo!“ To jsem netušil, Ÿe ji to tak vezme. Vìc pochopila docela rychle, ale nevìdìl jsem, co z toho všechno odvodí. Skoro se zdá, Ÿe uŸ ty zmìny zaèínají pùsobit. Takhle zuøivou uŸ jsem ji dlouho nevidìl. „Já to chtìl jenom vyzkoušet!“ „Jo vyzkoušet! To si zkoušej doma a ne tady, pøijde domù, zmlátí dìti, hlavnì Ÿe sis to vyzkoušel! UŸ at je to zpátky!“ Úplnì se zlostí zajíká. „Dát to zpátky mùŸu, ale nikdo neví, jestli na to nenajede právì proto, Ÿe to zase dáme zpátky.“ Blable, celá brunátná, si zlostným pohledem mìøí šutry a mne. „TakŸe tys to rozvrtal a teï nevíš, jak to dát zpátky. To jsem si mohla myslet. Ty jsi ten nejpitomìjší chlap, jakého znám, to ti øíkám a jdu pryè a ty si to zaøiï jak chceš. Vrtáku jeden megalomanská.“ Otáèí se na podpatku a odchází polní cestou pryè. Nad lesem pomalu zapadá slunce. Sedím na vìtším z kamenù a dívám se, jak mizí za stromy. Nakonec se zvedám a jdu za Blablí. Dobíhám ji aŸ u vesnice. Vzteklost ji uŸ pøešla. „Tys mi zase dal!“, smìje se. „VŸdyt je to úplný nesmysl.“ „Já vím“, øíkám a beru ji kolem pasu. „Úplný nesmysl. Víme to oba.“ „Ale nikomu to neøekneme.“ Howadoor, 17. øíjna 2001 vybral Suchoš

Dvojí tváø Martina Š:

Strašlivé odhalení o jednom z nás!!! Redaktor Šrumce odhalil pravdu o jednom z pøedních èlenù SILMARILU, o Martinu Š. Ten byl aŸ do tohoto okamŸiku vzorem pro mnoho chlapcù a dívek. A ti k nìmu vzhlíŸeli. Ovšem èeho se to doèkali! Martinovy mimikry byli tak dùkladné, Ÿe mu dokonce skupina roverù – starších èlenù støediska SILMARIL, s dùvìrou svìøila vedoucí funkci! Na snímku vidíte Martina Š. jako hlavního kápa sídlištní partièky. Ta se zabývá nezákonným lovením a prodejem ryb z vodní plochy na pozadí snímku. Co by tomu øekl BP, zakladatel svìtového skautingu (neplést s British Petroleum!)? A co Svojsík, Prusík, Bursík? A Mirek Dušín a Jan Tleskaè?! Legendární autor knih pro chlapce Foglar vulgo Jestøáb se toho naštìstí nedoŸil! Ve 45. støedisku Junáka SILMARIL teï vládne napjatá situace. Po odhalení Tomáše H. v 62. èísle Šrumce bojuje naše tiskovina proti silné cenzuøe SILMARILu. My se ale, váŸený ètenáøi, nedáme!!! Budeme bojovat za právo uveøejòovat pravdu o tìch pokrytcích! Dále budeme odhalovat jejich pravé tváøe! UŸ teï se jistì klepou strachy a ptají se – kdo bude další?!!! Buï s námi, náš vìrný ètenáøi.

27

26

„Kronièka“ aneb

Ètvero pohoøí a jedno moøe VII. 25.7. Nedìle - Ze Suhardu na Rodnu

Ctirad Tábor - Omul Mùj (náš) milý deníèku, musím si postìŸovat, Ája nìjak nestíhá dopisovat, neškodí, to ne, ale je pomalejší, takŸe píši vèerejší události a pamìt uŸ neslouŸí, uvidíme. V našem stanu u kobylího lejna (vèera veèer jsem si do nìj šlápl bosou nohou) jsem prokauèoval hodinky a vstávali jsme aŸ v 7.30. JelikoŸ mi nešly hodinky a Ája zabalil svoje dolù do batohu, nejsou èasové údaje moc vìrohodné. Snídáme èínský polívky. Svítí slunce, natahujeme šòùru a sušíme stan. Odcházíme asi v 9.45. Cesta se nám rychle zas nìkam vytratila (myslím znaèku), pastevci nás ujištují, Ÿe jejich voda se pít nedá a zvou nás dovnitø. Odoláváme, vŸdyt jsme sotva vyšli. K vodì je to prý 3 hodiny, podle našich kalkulací by to mìlo být ještì pøed Omulem (nejvyšší hora Suhardu). Na nìjakým pokleèovaným kopci potkáváme dva solidnì vybavený Rumuny. Radí nám, jak pro vodu. (øíká left a ukazuje napravo) a my jim. Z kopce vidíme široké sedlo, nìkolik srázù a traverz, tam tušíme vodu. Na Omu to ani nevypadá tak vysoko. Brodíme se kleèí, bolej mì paty, vymìnil jsem si ponoŸky. Jde se nìjak hùøe neŸ obvykle. Na cestu, která vede sedlem, to trvá neèekanì dlouho.Dáváme se po cestì vlevo a skuteènì nakonec potkáváme vodu.Nevypadá to nic moc, ale pijeme a bereme s sebou. Razíme pøímo na horu, smìr Omu. Poèítám kroky, anych se nìjak rozešel. KaŸdých 500 se chci vydejchat. Mohlo by to být tak 2000, odhaduju. Vycházíme na høebínek. Na pravý stranì hory je samozøejmì taky voda., jestli to ten Rumun spletl èi co, nevím, mìli jsme to dál. Kalím to po šutrech strmì vzhùru, s elegancí sobì vlastní (funím jak loko) se probíjím kleèí a hele, jsem na pøedvrcholu. Od nìj uŸ vede pøíjemná cestièka na Omu. Ája se nakonec

taky zprava napojuje na cestu. Tìch krokù bylo nakonec asi 1700 a docela jsem to rozdejchal (ten útlum). Na Omu dojídáme sejránka, domluvenej obídek nás tìší. Na kopci je nìjakej triangulární stìŸeò a všude jsou zákopy, kdoví, jestli se o nì vùbec nìkdy bojovalo. Obídek nám trvá nìco pøes hodinu. Pøed sebou vidíme Rodnu, kompas napovídá, Ÿe Ájùv høeben bude ten pravý. Jak hluboko se ukrývá Pasul Rotunda? Omul - Pasul Rotunda (1271m) Znaèka nikde. Z napajedla bereme vodu. Kalíme to dál, dokonce se objevuje 1 znaèka (z Omu do Pasul Rotunda jsou dohromady asi 4 na víc jak dvouhodinový pochod). Nekoneèné traverzy. Traverz strŸí, kde štìrk hrozí sesuvem, je lahodný. Pasáèek nám kyne, abysme šli horem. Na to zapomeò kámo. Chce cigára. Je mu asi 10. A další. UŸ vidíme pasul. Všechna voda, co chybí na Suhardu od jihu, pramení tady, nad sedlem Rorunda. Pøicházíme k nìjaké salaši, x psù, jeden vypadá dost nekompromisnì. Ája chce vykšeftovat sýr. Dáváme baèùm cigára. Svaèinka, brynza, urda, okurka, panáèek (super!), chléb z vlastních zásob, kyselé mléko. Folklór, foto, adresa, jasnì fotku pošlem. Na cestu berem zbytky a necháváme zbytek cigár. Pasul Rotunda (1271m) - Faradayova klec Rotunda je kousek po cestì. Vlastní sedlo hostí jeden rozestavìný hotel, multilinguální majitel (A, N) nabízí místo u stolu, pivko, nocleh, je docela sympatisch, spokojíme se s vodou a jdeme dál. Lacul Lalei je mùj cíl, koupel pomùŸe v boji proti pupínkùm. Doposud jsme totiŸ ani jednou nespali u vody a pøes den jsme si vŸdycky tak maximálnì nìkde opláchli nohy. Nìjaká další salaš, y psù, dál nejdem. Kalíme kolmo vzhùru, cesta je brzo celkem pøíjemná, táhne se po levé stranì høebene, mírnì stoupá. Celý den

svítilo slunce, Ája je nìjakej pøismahlej. Pánbùh to tak nenechá. Zatahuje se. U pasáèka pøíprava na déšt. Kryjeme batohy, Ája si sundává trièko. A je to tady. Prší. Déšt se mìní v liják. Nadìji budí bouda nìkolik set metrù pøed námi. Pasáèek tam asi nesídlí, nejsou tam ohrady pro ovce, vysvìtluju Ájovi. Nakonec to není Ÿádná salaš, ale masivní, Ÿelezná maringotka bez oken a dveøí, kudy táhne. Ája kope hùlkou odvodòovací kanálek, liják se mezitím mìní v prùtrŸ mraèen. Oblékáme se do suššího a na zimu si dáváme rumíka. Pøemýšlíme o tom, co by se stalo, kdyby do týhle Faradayovy klece seknul blesk. Ája navrhuje smrt nebo alespoò ochluchnutí, no nevím, je od fochu (tak trochu). Vaøíme si na plynu bramborovou kaši s olejem a špekem, Ájovi se jeho pidikousíèky podaøilo rozsypat do jehlièí, kterým je bouda vystlaná. Pøestává pršet, nehømìlo, ani blesky nebyly. Pøichází pasáèek, domluva je tìŸká. Je úplnì durch. Po jídle balíme a jdem. Faradayova klec - Lacul Lalei Za chvíli jsme v sedle. Z nìj to je k Lacul Lalei pùl hodiny a opravdu to ještì kousek je. Nìkolik stanù, nìkdo hraje na jakousi píštalu. Jsou tu i Èeši. Dáváme pokec, ptáme se na høeben Rodny. Asi uŸ konèí, chtìjí se jet podívat na kláštery do Bukoviny (jak se pozdìji ukáŸe, chtìj tam jet všichni Èeši, kterejch se na to ptáme). Stavíme stan, dáváme koupaèku, dojídáme se chlebem se sýrem, Ája rozsypává sùl. Kafíèko a jdeme spinkat.

Hudební hlídka ŠEL TUDY, MÌL BANJO Ivan Mládek C Šel tudy, mìl banjo A Dmi míøil dolù k Vltavì F C v restauraci u pøívozu Dmi G C vypil pivo hltavì C Šel tudy mìl banjo A Dmi posadil se na molo F C vyhmát Gdur, máchnul rukou G C zahrál hustý tremolo Emi H7 Brllll..., brllll Emi H7 Emi povìz ty mì medvídku G D Brllll..., brllll G D G jak zahrát Gé devítku C Šel tudy mìl banjo A Dmi maj ho rády holky z chat F C do struny jim umí zahrát G C staèí mu jen jeden hmat

vybral Joe

29

28

Sám v Tigraminengaru V. Kapitola druhá: MOBILIZACE Aeidam

Tigraminengar (Bolívie), 16. duben, 09:35 Za plameny nebyl odpovìdný nikdo jiný, neŸ Gibraltaøan, který si pochodeò pøinesl s sebou. Byl vedoucím ozbrojené akèní skupiny, která mìla za úkol zajmout Diabla del Norte pøímo v jeho cele a dovést jej, pokud moŸno beze ztrát, k tajnému výslechu. Nápad, Ÿe si do cely, kde není svìtlo, vezme pochodeò, pocházel z jeho vlastní hlavy a byl na nìj náleŸitì hrdý. UŸ trochu ménì ho ctilo to, Ÿe si mohl vzít baterku. I tak mu to však dodávalo pocit intelektuální pøevahy a ponìkud umenšovalo instinktivní strach z Diabla del Norte. Vùdce se rozmáchl pochodní, aby se svìtlo lépe rozprostøelo po místnosti. Diablo del Norte zaskuèel a chytil se za zápìstí, kam ho zasáhla Ÿhavá smùla. Trestanec z Gibraltaru si to vykládal jako pokus o vytaŸení tajného samopalu a ve zdìšení pøikázal ustoupit. Dveøe se zase zavøely. Po chvíli, kdyŸ vùdci dodala pochodeò odvahy, pootevøel znovu dveøe a do škvíry vsunul klobouk. „Vzduch je èistej,“ zašeptal, kdyŸ zjistil, Ÿe klobouk nikdo neprostøílel. „Akce!“ zavelel a speciální komando vtrhlo do cely. Nìkolika ráznými údery zpacifikovalo Diabla del Norte, který se opìt chystal pouŸít zbraò, spoutalo jej do dalších okovù a vyvleklo jej do vyslýchací místnosti. Zajatec byl posazen na prozatím vypnuté elektrické køeslo (i kdyŸ šòùra byla v neustálé pohotovosti) v neuvìøitelné embaláŸi okovù, sítí a ocelových lan, aby se tak zamezilo pøípadnému podrazu. Musel by být velmi šikovný, kdyby se mu podaøilo byt jen pohnout víèky. Pøímo proti nìmu

sedìl zjizvený chlap v uniformì s mnoha výloŸkami, pøes kterou bylo velkými písmeny vyšito slovo „SPECIMEN“. Po jeho boku sedìl gibraltarsko-francouzsko-gibraltarský tlumoèník a po druhém boku se vyvaloval komandér, který byl za nedávné mistrnì provedené zajetí povýšen do funkce poboèníka. Místnost byla pravdìpodobnì jednou z incko-polynéských hrobek. Sarkofágù a kamenných oblud to bylo více neŸ hojnì. Pøi vchodu, ze kterého byla peèlivì odstranìna vìtšina nástrah, se nalézaly tøi podezøelé páky, které mìly evidentní spojitost se zbytkem nástrah, a proto na nì radìji nikdo nesahal. Hrobka byla osvìtlena mdlým svìtlem Ÿárovky - nejvíc proudu bylo patrnì urèeno pro zajatcovo køeslo. Tlumoèník kaŸdou chvíli do Ÿárovky tukal, aby se houpala a vyslýchaného znervózòovala. Komandér zase tøímal svou pochodeò a sloŸitým systémem zrcadel soustøeïoval její svìtlo Diablovi do oèí, aby byl nucen vypovídat pravdu, èistou pravdu a nic neŸ pravdu. Specimen zvedl ukazováèek a pak jej namíøil tak, Ÿe pøímka urèená klouby ukazováèku procházela okem ïábla ze severu. Ten by se zachvìl, kdyby mu to okovy umoŸòovaly. „Moc dobøe víme, kdo jsi,“ øekl. „UŸ osm let, osm mìsícù, dvacet jedna dní a nìjaké drobné tì neustále sledujeme.“ Specimen popadl ve vzteku láhev coca-coly a dal si poøádný doušek. Diablo del Norte po pøekladu málem vykulil oèi. Zjistil, Ÿe jeho obèasné sklony k paranoie v posledních letech nebyly tak úplnì od vìci. „Za celou tu dobu,“ pokraèoval Specimen vášnivì, „jsi dokázal napáchat neuvìøitelné zloèiny proti ICDCDB. Se svými povìstnými motorizovanými jednotkami jsi

brouzdal všemi terény JiŸní Ameriky a stal jsi se obávaným flekem na radaru.“ Otevøel objemnou sloŸku s nadpisem Diablo del Norte a èetl. „Zajal jsi v Peru naši karavanu s kokainem a zboŸí jsi pøedal chilské policii.“ Obrátil pár listù. „Zajal jsi v Chile naši karavanu s kokainem a zboŸí jsi pøedal peruánské policii.“ Otoèil další strany. „Zajal jsi v Ekvádoru... ale co bych ztrácel èas! Tvých hanebností bylo nespoèetnì!“ Specimen zabouchl desky, povstal ze Ÿidle a namíøil ukazováèek tam, kde pøedpokládal, Ÿe se ve zmìti kabelù nalézá záškodníkùv nos. „Jen vzpomínej, zloèinèe! Tìmito barbarskými èiny jsi podkopával nejen obchod ICDCDB, nýbrŸ i ekonomiku naší zemì, jejíŸ hrubý domácí produkt je z osmdesáti procent tvoøen právì výnosy ICDCDB!“ „Pšt pšt! I stìny mají uši,“ uklidòoval ho potem zbrocený poboèník, ale marnì. „Tvé prachsprosté poèínání je tudíŸ v pøímém rozporu se zájmy Bolívie!“ Napil se coca-coly a pokraèoval. „A proè, za jakým úèelem jsi všechna ta zvìrstva páchal?“ „Mòo...“ odpovìdìl Renault francouzsky, ale byl pøerušen Specimenem, který v záchvatu zuøivosti ukousl hrdlo láhve a plivl mu støepy do oblièeje. „Nic neøíkej! Mám po krk tvých demagogických kecù, kterými mì tu zaplavuješ! Dìlals to jen pro...“ V tu chvíli se rozlétly dveøe a dovnitø vnikla tlupa maskovaných Australanù, která svým neèekaným pøíchodem pøerušila majestátní Specimenùv projev. „To byl ale úŸasný prùnik,“ šeptali si pøíchozí mezi sebou, ale pak si uvìdomili váŸnost chvíle a zmlkli. „Všichni jste zajati! „ zaøval ten, který vypadal, Ÿe je vede, protoŸe mìl na èele malou hvìzdièku. „Jsem kapitán Gutierrez, velitel pøepadové jednotky Los Unos! Vzdejte se ICDCDP!“ Poté provokativnì sfoukl pochodeò a bylo po výslechu. „Co to plkáš?“ zeptal se Specimen. „ICDCDB jsme my, co je to za hloupé vtipy?“ Ukázal na své výloŸky. „Dejte si pozor na svého šéfa podsvìtí!“

„My jsme na konci s P, rozumíš?“ odpovìdìl velitel pøepadové jednotky Los Unos. „P?“ nechápal šéf podsvìtí. „P! Nikoliv B, jako máte vy! My jsme International Cocain Distribution Company, Department of Peru!“ vysvìtloval Australan. „Nevìdìl jsem, Ÿe naše spoleènost má víc oddìlení, neŸ bolivijské,“ øekl Specimen zmatenì. „Hlavnì Ÿádná neexistuje,“ usadil ho kapitán Gutierrez. „Dali jste si anglický název, abyste pùsobili dojmem mocné organizace a zmátli nás!“ „To vy jste si dali název v té pseudogermánštinì!“ zajeèel Specimen, kdyŸ mu došlo, o èem je øeè. „Vy jste ten špinavý trik pouŸili jako první! UkaŸte mi zakládací listinu spoleènosti!“ Velitel komanda prošátral kapsy, ale nic nenašel. „Co to na mì zkoušíš!“ vyjel pak na Specimena, kdyŸ si vzpomnìl, proè sem pøišel a Ÿe samopal v ruce pøedstavuje momentální výhodu. „Zvedni ruce nad hlavu, nebo støelím!“ „Poèkej ještì,“ pøerušil ho Specimen. „Nabízím vám bezpeèný odchod z pevnosti výmìnou za vaše zbranì!“ Visel oèima na Australanovì oblièeji a snaŸil se uhodnout, jaké myšlenkové pochody v jeho hlavì právì probíhají. „CoŸe?!“ zaøval útoèník po pùlminutì pøemýšlení. „Co je to za kecy?“ Plán zøejmì nevyšel. „A co takhle,“ pokusil se Specimenùv poboèník, „Ÿe bychom vám vydali Diabla del Norte, toho zatraceného koloniálního Frantíka, který svými nepøátelskými akcemi sabotuje èinnost všech kokainových gangù, tzn. nás i vás?“ „Mlè!“ sykl na nìj šéf. „A vida!“ zamnul si ruce agresor. „Jo tak vy kolaborujete s Frantíkama a teï, kdyŸ vám teèe do bot, se na nì chcete vykašlat?“ „Houby!“ zachraòoval situaci Specimenùv poboèník. „My jsme ho zajali!“ „To je evidentní nesmysl,“ odpovìdìl komandér. „Diablo del Norte se nedá zajmout!

31

30 Je to nezranitelný pøízrak z tajemný Francouzský Guyany, kdovíkde to vlastnì je, v ruce má zabudovaný samopal a mluví ïábelským jazykem!“ „Stejnì jsme ho zajali.“ „DrŸ tlamu!“ snaŸil se Specimen o zachování tajemství, ale velitel Australanù mu vrazil roubík mezi zuby. Mafián ztichl. „A kde ten Diablo del Norte vlastnì je?“ zeptal se velitel. „V tìch øetìzech,“ ukázal poboèník na klubko øetìzù usazené v elektrickém køesle ani ne metr od komandéra Australanù. Ten bleskurychle ucukl, celá jeho jednotka se uspoøádala do palebné pozice a zalícila samopaly tam, kde pøedpokládala, Ÿe má Diablo hlavu. Po chvíli, kdy se nic nedìlo, jim došlo, Ÿe postrach Latinské Ameriky je spoután dobøe. „V tom pøípadì,“ prohlásil Gutierrez imperialisticky, „jsme tuhle pevnost dobyli a navíc, jak mì tady kolega informoval,“ ukázal na poboèníka, „jsme zajali i Diabla del Norte. Prohlašuji toto místo za majetek ICDCDP, s P na konci.“ V tu chvíli vyplivl Specimen roubík a mohutným hlasem zvolal „StráŸe!“, coŸ ho mìlo napadnout hned na zaèátku. Za èetou dobyvatelù se témìø okamŸitì objevili ozbrojenci ICDCDB a zaèala bezhlavì pálit do jejího týla. První, co útok odneslo, byla Ÿárovka, pro kterou byla smrt vysvobozením z neustálého nedostatku proudu. Pro obì válèící strany to však znamenalo totální dezorientaci a chaos. Zhruba po pìti minutách vzájemného ostøelování ve tmì kdosi omylem zatáhl za jednu z pák a boj pøestal aŸ podezøele rychle. Pokoøitel Tigraminengaru rozŸehl zapalovaè a všichni pøítomní mohli ohodnotit výsledek støetu. Palba z automatù mìla za následek mohutné poškození sarkofágù, ètvrt metru hlubokou díru ve stropì a takøka nedýchatelné ovzduší. Tam, kde byla døíve ochranka ICDCDB a vùbec celý výslech, zela nyní temná, pìt metrù hluboká jáma, bezpochyby výsledek stisku páky. A za jámou

prchal poslední èlen ochranky, aby v místnosti s radiovysílaèem nalezl úkryt a pøivolal pomoc. „Máme to,“ tleskali vetøelci. „Celé vedení nepøátelského gangu i strašný Diablo del Norte jsou schováni v jámì...“ Z jámy se ozývalo vrzání, to jak Gibraltaøané skøípali zuby. Byli teï vydáni napospas smeèce nìjakých Peruáncù (nebo Australanù, podle Raymonda Renaulta), Diablo del Norte, jejich jediný trumf, byl taky prozrazen a situace vùbec vyhlíŸela krajnì nahnutì. Nezbývalo neŸ vyjednávat. „Co kdybyste nás ušetøili?“ napadlo Specimena v díøe a nasadil diplomatický tón. „Nejsme pøece Ÿádní gangsteøi, vlastnì ani Ÿádní mafiáni...“ „Co kecáš?“ utrhl se na nìj kapitán. „Víme, co jste za ptáèky! Ty konkrétnì jsi šéf bolivijského drogového holdingu a jmenuješ se seòor Gonzago a my tì teï, jakmile najdem Ÿebøík, pøinutíme ke spolupráci.“ „Ale to je nedorozumìní,“ bránil se Specimen, „já jsem jen pouhý dozorèí rada. Skuteèný šéf je pøeci... neznámo kde.“ Specimen podal agresorovi svou vizitku, která skuteènì potvrzovala jeho niŸší hodnostní zaøazení. „Chceš tvrdit, Ÿe jsme nezajali vedení celé vaší firmy, ale jenom pracovníky poboèky?“ zeptal se ho Gutierrez nervóznì. „Je to tak,“ zachraòoval se Specimen. „Tuhle pevnost, chci øíct hromadu bezcenného kamení, jsme si jenom pronajali pro výcvik. A my sami nejsme ani poøádní organizovaní zloèinci, vlastnì jenom parta zlodìjíèkù...“ „Tak to je v háji!“ lekl se Gutierrez. „S takovou sem okamŸitì pøitáhnou opravdoví gangsteøi a máme po ftákách. Potøebujem rychle ty posily z Cuzka!“ „Ale ne,“ uklidòoval ho Specimen, „naše spoleènost je jen sdruŸení amatérù. Vìtšinou všechno zvoøem. V posledním roce jsme vùbec nic nepropašovali, jsme prostì k nièemu, ani naše vedení nestojí za moc...“

„Tak v tom pøípadì jsme vás museli tímhle pøepadem úplnì zruinovat, kdyŸ jste takoví amatéøi,“ pousmál se kapitán Gutierrez. „Mise úspìšná!“ zaradoval se. „Paralyzovali jsme celý tenhle kokainový kartel a máme vás pod kontrolou.“ „A ty moc nekecej,“ prohlásil ke Specimenovi, „snaŸíš se umenšovat moje úspìchy a vodit mì za nos. Vidím ti aŸ do Ÿaludku. I kdyŸ nejseš Ÿádnej extra boss, stejnì jsi pìkný èíslo a máš vydírací cenu. A nesnaŸ se mi namluvit, Ÿe jste banda zoufalcù, kdyŸ máte inckou pevnost. Já znám dobøe obrovskou sílu vašeho gangu a nedám se zmást tvými sofismaty. Vyhráli jsme nad váma, ale boj ještì není u konce!“ Dobyvatelé zaèali výskat radostí. Jejich plesání pøerušil aŸ praskající hlas linoucí se z interkomu: „Všem obyvatelùm pevnosti Tigraminengar: Situace je kritická! Ozbrojení gangsteøi z blíŸe neurèené lokality vnikli do pevnosti. Naøizuji nejvyšší stupeò poho-

tovosti. Tady Orel! Tady Panna! Všem hlídkám v okolí pevnosti radím zvýšenou opatrnost...“ Jeden z agentù se vydal koridorem pryè. „...popadnìte všecky zbranì,“ rozléhalo se pevností, „zaujmìte bojová postavení a... co tu dìláš? Kdo tì sem pustil? A co to... Jau!“ Chvíli bylo slyšet rány, jako by zvukaø mlátil u mikrofonu syrovým masem o zem, a potom se z interkomu ozvalo: „Zachovejte klid. Situace je plnì pod kontrolou. Bojovné jádro ICDCDB bylo neutralizováno atd. atd.“ „Pevnost je naše,“ shrnul to kapitán. MùŸeme zavolat domù.“ Postavil se k prvnímu radiovysílaèi, který v místnosti našel a zkoušel volat domù. „Ne, pane!“ odporoval mladý indiánský agent ICDCDP, kdyŸ pohlédl na vysílaè. „Proè by ne?“ utrousil Gutierrez a pøeladil frekvenci na tajnou linku prezidentského paláce v Limì. „Domù! Domù!“ pp

D. E. B. Šrumec - sklizeò melodické orgie

32

Ušounova stránka 26. 4. 1993 Ve víru se točí list na chodníku to, co hledáš nenalezneš je to sežráno drakem bez okovů, který vyhraje jsi příliš slabý nedokážeš ho porazit ani v těsné komnatě necítím, co chci chybí tu vánek zeleného oka k branám všehomíra, které zanikne rozmetáním srdce, nejsi schopen ho pojmenovat do zeleného listí měnícího se v chůzi obrovského chřestýše ten žere nohu v pouťové náladě prodavačů elixírů strojený smích snobských oděvů odejme ve smradu z továren ”Ano, já jsem doma” kde je domov? v malířském stojanu v dramatu veškerenstva v písni tuláka v sadomasochistické deviaci v sexuální frustraci nikde 18. 1. 1996 Kdo ’ste, že máte v hubě lásku & v očích smrt? A proč zabít je jako milovat? A z kolika lží se narodí pravda?

D.E.B. Šrumec, měsíční občasník

srumec.jikos.cz

Šéfredaktor: Tomáš Hibi www adresa : http ://srumec.jikos.cz Vydavatel : 45. středisko Junáka SILMARIL Matějíček (tel. 33 37 01 03, [email protected] ) Technický redaktor : Jan Křivan - Zilvar ([email protected] - příjem příspěvků ) Redakce : Martin Hejhal - Hejkal ([email protected] ), Karel A. Novák - censor h. c. Do tohoto čísla přispěli : Šimi, Joe, Aeidam, Ušoun, Ája, Ptero, Jimmy, Honzas Ilustrace : skalní město z NPK Logo & layout & prvotisk & www : Zilvar Tisk & distribuce : Zilvar with courtesy of ÚV ČR, nákladem 50 výtisků Uzávěrka tohoto čísla : 18. 11. 2001 Uzávěrka příštího čísla : stihneme to do Vánoc? nebo aspoň do Hor?