Není málo času, který máme, ale mnoho času, který nevyužijeme. Seneca
1. část
Český ráj potřetí 17. 2. 2012 Z Turnova do Jičína Jde o Hruboskalský hřeben, určitě nejznámější a nejvíce navštěvovanou část v Českém ráji, část dálkové Zlaté stezky Českého ráje. Já sám tudy chodím pěšky minimálně osmkrát v roce, převáţně v zimě, a stejně často tudy jezdím na horském kole, nejčastěji před prázdninami v červnu, kdy tu není přelidněno. Přitahují mne jak skály, tak i rybníky: Vidlák, Věţák, Nebák a občas i Rokytnický rybník. Přitom pokaţdé je cesta trochu jiná, zajímavá, má své kouzlo a těším se na ni. V zimě ve všední dny tu však mnoho lidí nepotkávám. Jsou to nádherné záţitky a přitom nestojí skoro nic, pouze trochu přemýšlení a fyzické námahy, která je všem prospěšná. Zdejší krajina mluví ke kaţdému, její moci nelze odolat.
Jako
Máchu,
J.
okouzlila Seiferta
či
K.H. J.B.
Foerstera, stejně tak i mne. V pátek v 7.33 hodin jsem odjel vlakem do Turnova – města, kde jsem vystoupil v 8.20 hodin; za 29 km jízdné 23 Kč. Turnov město ČD – Valdštejn 4 km – Hrubá Skála 7.5 km – Vidlák 10.5 km – Troskovice (349) 13.5 km – Křenovský šenk 14.5 km - Dolní Mlýn 16 km – Mladějov 18 km – Loveč 19 km – Pařezská Lhota 23 km – Prachov 25 km Holín 28 km autostopem 3 km Jičín. Do rána napadlo dalších asi 10 cm sněhu a tak jsem celý den trochu improvizoval a snaţil se jít cestou, která byla alespoň trochu protaţena nebo dokonce prošlapána; přesto to bylo velmi namáhavé. 1
Od vlakové zastávky na Valdštejn jsem
zvolil
lesní
cestu
pod
Hlavaticí přes parkoviště, i kdyţ byla delší, ale byla propluhována.
Na Valdštejně to však skončilo a nikde ţádné lidské stopy. Prohlédl jsem si zříceninu gotického hradu, kamenný most s barokními sochami světců a barokní kostelík sv. Jana
Nepomuckého. Vyfotil uzavřený kiosek, kde se setkáváme kaţdý Štědrý den dopoledne s přáteli, a začal prošlapávat cestu na Hrubou Skálu s odbočkami na vyhlídky „U
lvíčka“ a „Kapela“. Zde dokonce začalo drobně sněţit, a jak se teplota dostávala nad nulu, sníh se měnil na drobný déšť. 2
V protisměru jsem překvapivě potkal jednoho mladšího turistu, který šel do Turnova. Odbočku na Kopicův statek jsem tentokrát vynechal, i kdyţ je to pouhý kilometr. Je tam památná chalupa lidové architektury a v pískovcových skalách kolem chalupy jsou vytesány plastiky s tématy z našich dějin (sv.
Václav, Jánošík, kněţna Libuše atd.). Na Hrubé Skále stojí zámek a na mostě jsou barokní sochy sv. Floriana a Vavřince a je zde kostel sv. Josefa. Opět jsem improvizoval, nešel k rybníku Věţák, ale po zasněţené, liduprázdné silnici
3
k restauraci Vidlák, která o WK
je
otevřená.
stejnojmenného
Ze
rybníku
vytéká Ţelejovský potok. Vynechal
jsem
strmý
výstup na Trosky, neboť s přibývajícím
oteplením
velmi houstla mlha a pro tentokrát
nebyla
shlédnout Českého
šance
dominantu ráje,
kde
je
částečně zachovaný gotický hrad, věţe Baba a Panna. Z Troskovic zase změna ke Křenovskému šenku, kde bývá
vţdy kontrola při
cyklistickém závodě Tour de biere, a dolů lesní cestou projetou došel Odtud cestou
traktorem
k Dolnímu
jsem mlýnu.
neprošlapanou údolím
do
Mladějova, kde jsem hledal otevřenou hospodu. Bohuţel marně, a tak nezbylo nic jiného,
neţ
z vlastních
se
občerstvit
zásob
pod
přístřeškem autobusové čekárny. Vystoupal jsem pohodlně na Loveč, kde se počasí vylepšilo a dokonce na obzoru z mlhy vykukovaly i Trosky. 4
Odkud
byl poslední
obtíţnější
úsek
cesty
lesem
s vrstvou
sněhu
téměř
20
cm.
Pomalu
jsem
kráčel
k chatě
Diana, byla
kde
uţ
civilizace,
dokonce turisté a částečně upravená cesta
k chatkám
Liazu.
Cesta
k Pařezské Lhotě kolem
zříceniny
hrádku Pařez byla snadná. Neodbočil po
jsem červené
turistické značce na
Prachovské
skály, ale zvolil snadnější přes
cestu
Pařezskou
Lhotu nahoru na silnici,
kolem
domu
přítele
Šebíka, a po ní nekratší cestou do Prachova a Holína. Zde jsem byl v časovém skluzu asi 40 minut, neboť jsem 5
měl schůzku s přáteli v aquacentru v 16 hodin. Autostopem
jsem
popojel poslední 3 km a vše zvládl. Vycházku
po
Prachovských skalách doporučuji kaţdému samostatně, minimálně na celé dopoledne či odpoledne. Budete obdivovat krajinu divokých skalních útvarů a ze všech vyhlídek pozorovat ostrý kontrast klidu okolního kraje a rozervanosti skalních velikánů.
Kdo hledá, bývá očekáván. Kdo čeká, je jen nalezen. J. Seifert
PS: děkuji všem za překrásné, milé, vtipné aţ dojemné odpovědi, ale tentokrát nikoho nebudu citovat, abych na někoho nezapomněl. Tak zase příště.
V Jičíně 18.2.2012
Ivan
6
Pramenem všeho neštěstí lidského jest lidské poznání. F.L. Rieger
2. část
Znovu Český ráj 19. 2. 2012 Hamštejnský hřbet Nastala trochu obleva, ale sněhu ve vyšších místech je stále mnoho. Necestuji proto nikam daleko, ale uţívám z plna hrdla krásy Českého ráje, za týden jiţ počtvrté. Bez připraveného programu jsem odjel vlakem v 5.33 hod. z Jičína přes Turnov na Malou Skálu, kde jsem vystoupil uţ před 7. hodinou. Jen 38 km za zlevněné jízdné 29 Kč. Malá Skála – Besedice 4 km – Koberovy 5.5 km – Hamštejn 7 km – Hamštejnský hřbet (580) 9 km – Kozákov (744) 11.5 km – Komárov 13.5 km – Bačov 15 km – Lestkov 18 km – Václaví 20 km – směr Rovensko pod Troskami 22 km – autostopem Jičín Za drobného, ale vytrvalého deště s deštníkem v ruce jsem začal stoupat kolem Suchých skal
na
křiţovatku Besedice, kde
déšť se
proměnil ve sněţení. Teplota mírně pod nulou, a protoţe to klouzalo, pouţil jsem nesmeky, které se velmi osvědčily. 7
Prudší stoupání je k vyhlídkové restauraci pod Hamštejnským hřbetem,
stále
po
červené
turistické značce. Při dobrém počasí
tu
bývá
nádherný
výhled do okolí a výborná je i zdejší restaurace. Následoval strmý výstup po sjezdovce na samotný hřeben, kde začala hustá mlha. Úzká cesta po hřebenu nahoru a dolů, kde bylo minimálně 60 cm sněhu, byla velmi obtíţná a tak jsem okamţitě nasadil sněţnice. I tak tempo bylo pomalé, snad 2 km za hodinu. Po opuštění lesa, kde jsem musel přejít cca 1 km po zasněţené pláni, jsem se bořil na sněţnicích v mokrém sněhu neuvěřitelných cca 40 cm, coţ mi dalo pořádně zabrat. Asi 1.5 km pod vrcholem Kozákova jsem proto opustil červenou značku a stoupal po zasněţené cestě stále vzhůru. Bohuţel ţádné protaţení cesty, ţádná stopa, a čím výše, tím větší vrstva sněhu, nahoře 8
minimálně 70 cm a opět se to bořilo. Oddechl jsem si aţ u Riegerovy turistické chaty na samém vrcholu Kozákova, který má nadmořskou výšku 744 m a je nejvyšší horou Českého ráje. Snaţil jsem se ulovit pár snímků, ale
ani
blízká
kovová
věţ
s ochozem ve výšce 24 m, která slouţí jako rozhledna, pro hustou mlhu nebyla celá vidět. V zádveří
chaty jsem vyměnil sněţnice zase za nesmeky, mokré rukavice za suché, neboť začalo více sněţit a silnice dolů velmi klouzala. Lyţařský vlek byl překvapivě v provozu, ale ţádného lyţaře jsem neviděl ani nepotkal. V osadě Bačov jsem se rozhodl nepokračovat po neprošlapané Zlaté stezce Českého ráje, ale sestoupit po zasněţené silnici do Lestkova, kde bylo sněhu mnohem méně a dokonce přestal i padat a obloha se trochu vyjasnila. V čekárně autobusu jsem se trošku 9
občerstvil,
sundal
nesmeky a pokračoval uţ po frekventované cestě směrem
na
Rovensko
pod Troskami. Po pěti hodinách šlapání sněhem jsem se rozhodl, ţe se dnes domů vrátím raději dříve (je přece neděle).
I tak to byla „dobrá práce“. Zastavilo mi druhé auto, které jelo kolem a mířilo do
Češova
(v
něm
příbuzný mého kamaráda Zdendy Pitharta jménem Černoch) přes Jičín, coţ jsem uvítal. Doma kromě dobrého pozdního oběda ve 14 hodin mě čekala příjemná hodinu
zpráva přijede
–
za
trochu
nemocná vnučka Kateřina na pár dní na hlídání. A tak jsem opět spokojený. 10
P.S.: při výběru citátů jsem myslel na současné dění v našem jičínském
zastupitelstvu. V politice je nejlepším měřítkem moudrosti výsledek .
F.L. Rieger
V Jičíně 19.2.2012
Ivan
Doslov k poslednímu deníčku z Českého ráje: Svůj ţivot v penzi si uţívám hlavně v přírodě a nejraději mám Český ráj, můj druhý domov; pocházím z kraje cestovatele DR. Emila Holuba. Nelituji ţádné cesty tímto krásným krajem, ani té poslední skoro celý den ve sněhu a dešti; určitě nebyla poslední. Na rozdíl od lidí mne příroda nikdy nezklamala, naopak mě obohacuje a je pro mne zdrojem radosti, síly a poznání. Rád se o tuto radost dělím s vámi, jak napsal nedávno Sváťa, a snad i předávám pozitivní energii těm, kteří o to stojí. Do deníčků díky Jitce přidávám i pár svých amatérských fotografií a lákám vás putovat v mých stopách, aţ budete mít čas a chuť. Vaše pozitivní ohlasy mi dávají sílu na další cesty a snad i na další deníčky. Přesto se na chvilku odmlčím (pro některé to bude moţná úleva), neboť v březnu chci začít s vyjíţďkami na kole a připravit se na delší cyklistickou „Cestu za teplem“. Poslední „zimní akcí“ bude přechod Krušných hor na lyţích a sněţnicích s 12ti přáteli uţ 24. - 27. února. Pokusím se vám přiblíţit i tuto akci, na kterou se všichni těší; snad Jitka zvládne vloţit fotky do deníčku ještě před svým odletem do Indie. Přeji všem příjemné nastávající první jarní dny a více „slunce v duši“.
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2012
11
