Jan Jessenius
Tom·ö Nejeschleba
v kontextu renesanËnÌ filosofie
Vyöehrad
Lence
Introduction © Tom·ö Nejeschleba, 2008 Translation © Tom·ö Nejeschleba a Jan Janouöek, 2008 Typography © Clara Istlerov·, 2008 ISBN 978-80 -7021- 909-6
Obsah
P¯edmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
Jan Jesensk˝ v kontextu renesanËnÌ filosofie ⁄vod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Nesmrtelnost lidskÈ duöe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Humanistick· Vratislav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Philipp Melanchthon a jeho odkaz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nesmrtelnost lidskÈ duöe jako filosofick˝ problÈm . . . . . . . . . . . . . Jesseniova lipsk· disertace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25 25 27 34 39
Vztah metafyziky a p¯ÌrodnÌ filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Padovsk· studia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Filosofie Franceska Piccolominiho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Boûsk· a lidsk· filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Nov· metafyzika p¯Ìrody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Profesorem ve Wittenberku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Recepce filosofie Franceska Patriziho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Patriziho Panaugie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Metafyzika Panarchie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kosmologie Pancosmie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obnova prastarÈ moudrosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
76 76 79 80 83 87 98
Filosofie a medicÌna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 P¯ÌrodnÌ filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Fyzika ÑitalskÈho Lutheraì Girolama Savonaroly . . . . . . . . . . . . . . . 106
WittenberskÈ disputace o ËlovÏku a jeho tÏle . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Renesance anatomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119
Sympatie a astrologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jessenius a Tycho Brahe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O p¯ÌËin·ch sympatie a antipatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Exkurs: okultnÌ kvality u Daniela Sennerta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Astrologie a astromedicÌna: periody lidskÈho ûivota . . . . . . . . . . . . . Logika ve sluûb·ch medicÌny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Savonarol˘v v˝tah z logiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Metodologie vÏdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SÈmiotika: znaky a symptomy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O duöi a tÏle universa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
129 129 137 157 160 166 166 168 180 188
Politick· filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Z·vÏr: Jan Jesensk˝ mezi renesancÌ a novovÏkem? . . . . . . . . . . . . . . 202
V˝bor z text˘ Jana Jessenia z JasenÈ, doktora filosofe a medicÌny, Zoroaster. Nov·, kr·tk· a pravdiv· filosofie o universu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Girolama Savonaroly FerrarskÈho z ¯·du kazatel˘ V˝tah vöeobecnÈ filosofie a tÈhoû autora O rozdÏlenÌ, uspo¯·d·nÌ a uûiteËnosti vöech vÏd, tÈû o z·konech poezie, dÌlko o Ëty¯ech Ë·stech, dÌlo vyd·no pÈËÌ Jana Jessenia z JasenÈ, doktora a profesora filosofie a medicÌny . . . . . . . . Jana Jessenia z JasenÈ O p¯ÌËin·ch sympatie a antipatie v p¯ÌrodÏ, samostatnÈ pojedn·nÌ, kterÈ se 1. Ëervna pokusÌ ve¯ejnÏ a podle sv˝ch sil obh·jit mistr Daniel Sennert z Vratislavi . . . . . . . . . . . . . . Jana Jessenia z JasenÈ Pr˘bÏh praûskÈ pitvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Jessenia z JasenÈ Trakt·t o kostech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SÈmeiÛtikÈ, neboli nov· metoda rozpozn·v·nÌ nemocÌ, jak ji vylÌËil padovsk˝ profesor Aemilius Campolongus podle pravidel Capivacciova rozboru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . EdiËnÌ pozn·mka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Citovan· dÌla Jana Jessenia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jmenn˝ rejst¯Ìk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
209
215
223 237 257
261 265 267 271 275 288
P¯edmluva
Tato pr·ce vznikla dÌky projektu GrantovÈ agentury »eskÈ republiky, ËÌslo projektu 401/05/P024 (roky ¯eöenÌ 2005 a 2006), Ë·steËnÏ vöak navazuje na dÌlËÌ v˝zkum, kter˝ byl uskuteËnÏn jiû d¯Ìve. PodnÏtem pro pr·ci na monografii o Janu JesenskÈm mi byla ˙Ëast na letnÌm kursu Learned Medicine in Late Renaissance po¯·danÈm Herzog August Bibliothek Wolfenb¸ttel, kde se uk·zalo, ûe Jessenius je zn·mou postavou pozdnÌ renesance, ale z·roveÚ ûe zcela chybÌ modernÌ literatura, kter· by zasadila jeho dÌlo do öiröÌch souvislostÌ. Vzhledem k tomuto nedostatku sekund·rnÌ literatury, o kterou by bylo moûnÈ se op¯Ìt, si pr·ce na monografii vyû·dala delöÌho Ëasu, pokud nechtÏla b˝t pouze reinterpretacÌ obsahu Jesseniov˝ch spis˘. NÏkter˝ch tÈmat, kter· se v monografii objevÌ, jsem se dotkl v dÌlËÌch pojedn·nÌch v r·mci samostatn˝ch projekt˘, konkrÈtnÏ v r·mci Mellon Research Fellowship udÏlenÈho Herzog August Bibliothek Wolfenb¸ttel pro projekt s n·zvem The 16th century Wittenberger Physiciansí Thought on Sympathy and Antipathy, a d·le bÏhem t¯Ì kr·tkodob˝ch stipendiÌ v Institutu pro k¯esùanskou filosofii KatolickÈ teologickÈ fakulty Univerzity v Innsbrucku (Ernst-Mach Stipendium v roce 2004 a Stipendium AKTION »esk· republika ñ Rakousko v roce 2005 a 2006). NÏkter· dÌlËÌ pojedn·nÌ byla takÈ publikov·na jako souË·st Ëinnosti Centra pro pr·ci s patristick˝mi, st¯edovÏk˝mi a renesanËnÌmi texty, projekt LN 00A011, doba ¯eöenÌ 2000 ñ2004. NicmÈnÏ klÌËovÈ souhrnnÈ interpretace vznikly a monografie svou v˝slednou podobu dostala aû bÏhem v˝öe zmÌnÏnÈho projektu GA »R. Za cennÈ rady a konzultace bych chtÏl podÏkovat prof. Pavlu Flossovi (Olomouc), prof. VladimÌru Richterovi (Innsbruck), prof. Paulu Richardovi 9
Blumovi (Baltimore), prof. Ianu Macleanovi (Oxford). DÏkuji takÈ Davidu SanetrnÌkovi za revizi latinsk˝ch p¯eklad˘ a cennÈ p¯ipomÌnky k nim. Sv˘j dÌk bych touto cestou chtÏl vyj·d¯it takÈ svÈ manûelce Lence a syn˘m VojtÏchovi a MatÏjovi, bez jejichû pochopenÌ a trpÏlivosti by p¯edkl·dan· monografie nemohla vzniknout.
10
Jan Jesensk˝ v kontextu renesanËnÌ filosofie
⁄vod
Jan Jesensk˝ ñ Jessenius zdaleka nenÌ pro Ëeskou (a jeötÏ vÌce slovenskou) Ëten·¯skou obec zapomenutou historickou postavou. Kdo by dÌky hodin·m dÏjepisu na z·kladnÌ ökole, kr·snÈ literatu¯e, televizi a filmu neznal vÏhlasnÈho lÈka¯e, kter˝ provedl v Praze slavnou ve¯ejnou pitvu, myslitele popravenÈho mezi prvnÌmi na StaromÏstskÈm n·mÏstÌ 21. Ëervna 1621? NÏkte¯Ì si moûn· vybavÌ ponÏkud introvertnÌho intelektu·la, p¯Ìtele a d˘vÏrnÌka cÌsa¯e Rudolfa II., uvrûenÈho do nelÌtostnÈho vÌru dÏjinn˝ch ud·lostÌ, jak jej lÌËÌ ve svÈm historickÈm rom·nu LÈka¯ umÌrajÌcÌho Ëasu VladimÌr Kˆrner a jak jej ve stejnojmennÈm filmu a televiznÌm seri·lu mistrnÏ ztv·rnil herec Petr »epek. ModernÌ Ñmedi·lnÌ obrazì renesanËnÌho myslitele, vytvo¯en˝ literaturou a filmem, p¯irozenÏ plnÏ neodpovÌd· historickÈ skuteËnosti. S·m spisovatel Kˆrner ostatnÏ upozorÚuje, ûe v jeho knize Ñje hodnÏ licencÌ a fikcÌì, takûe si Ñs historiÌ sv˝m zp˘sobem pohr·lì.1 A tak nenÌ divu, ûe souËasnÈ povÏdomÌ o tomto mysliteli je v nÏkter˝ch ohledech ponÏkud zkreslenÈ. VÏnujme se proto na ˙vod tÈto pr·ce nÏkter˝m takov˝mto z historickÈho hlediska ne zcela spr·vn˝m p¯edstav·m, kterÈ se vyskytujÌ nejen v kr·snÈ literatu¯e (kde majÌ svÈ opr·vnÏnÈ mÌsto), n˝brû kupodivu i v literatu¯e odbornÈ. ShrÚme nejprve z·kladnÌ data Jesseniovy biografie. Narodil se ve Vratislavi 27. 12. 1565, studoval na univerzit·ch ve Wittenberku, Lipsku a poslÈze v PadovÏ. Po studiÌch kr·tce p˘sobil jako lÈka¯ v rodnÈ
1
Citov·no dle J. Adam, Divadlo, nad kter˝m se ustrnula Evropa, in: V. Kˆrner, LÈka¯ umÌrajÌcÌho Ëasu, Praha 1987, str. 458
13
Vratislavi, v roce 1593 zÌskal mÌsto na univerzitÏ ve Wittenberku, kde vyuËoval anatomii a chirurgii a zast·val funkce dÏkana i rektora. V roce 1602 p¯esÌdlil do rudolfinskÈ Prahy, v roce 1608 vöak mÏsto opustil a roku nato vstupil do sluûeb kr·le Maty·öe HabsburskÈho. V roce 1611 se rozlouËil s vÌdeÚsk˝m dvorem, cestoval po EvropÏ a aû roku 1617 se vr·til do Prahy. Byl zvolen rektorem praûskÈ univerzity a v tÈto funkci podnikal diplomatickÈ mise na podporu Ëesk˝ch stav˘. Po bitvÏ na BÌlÈ ho¯e byl zatËen a 21. 6. 1621 spolu s dalöÌmi p·ny a mÏöùany popraven na StaromÏstskÈm n·mÏstÌ. Historik Josef Poliöensk˝ vÏnoval Jesseniovi monografii, v nÌû se pokusil vykreslit postavu Jana JesenskÈho bez zaûit˝ch schÈmat Ëi pozdÏjöÌch p¯Ìdavk˘. Ve svÈ knize se snaûÌ vyvr·tit podle nÏj faleön· mÌnÏnÌ, jeû se zaËala vytv·¯et jiû za Jesseniova ûivota. P¯edevöÌm zd˘razÚuje, ûe neexistujÌ û·dnÈ dokumenty, kterÈ by potvrdily JesenskÈho p˘sobenÌ u dvora Rudolfa II., natoû pak hovo¯ily pro jeho ˙zkÈ styky se samotn˝m cÌsa¯em.2 Rudolfova kancel·¯ sice poû·dala v roce 1602 saskÈho kurfi¯ta o uvolnÏnÌ Jessenia z jeho sluûeb, jak o tom vypovÌdajÌ archivnÌ dokumenty, a Jessenius s·m uv·dÌ, ûe kurfi¯t tak i uËinil 24. srpna 1602 a umoûnil mu tÌm jeho p¯echod do Prahy, nicmÈnÏ jeho jmÈno se nevyskytuje na û·dnÈm soupisu Rudolfov˝ch tÏlesn˝ch ani dvorsk˝ch lÈka¯˘.3 OstatnÏ i Jessenius s·m se v dobÏ svÈho pobytu v rudolfÌnskÈ Praze (1602ñ1608) podepisoval jako ÑtÏlesn˝ lÈka¯ kurfi¯ta saskÈhoì a Ñuhersk˝ ryt̯ì, nikde v jeho spisech nenalezneme ani zmÌnku o nÏjakÈm blÌzkÈm vztahu k cÌsa¯i. P¯esto nÏkte¯Ì, p¯edevöÌm zahraniËnÌ historikovÈ, i dnes tvrdÌ opak. Jessenius byl Rudolfov˝m osobnÌm lÈka¯em jak pro Roberta Evanse, autora v˝-
2
J. Poliöensk˝, Jan Jesensk˝ ñ Jessenius, Praha 1965, str. 34. P¯ed Poliöensk˝m na tuto skuteËnost upozornil jiû F. Pick, Joh. Jessenius de Magna Jessen. Arzt und Rektor in Wittenberg und Prag hingerichtet am 21. Juni 1621. Ein Lebensbild aus der Zeit des Dreissigj‰hrigen Krieges, (Studien zur Geschichte der Medizin 15), Leipzig 1926, str. 176 ñ177. 3 K lÈka¯˘m na dvo¯e Rudolfa II. srv. B. Diviöov·-BuröÌkov·, Physicians at the Prague Court of Rudolf II., in: J. R. Christianson, A. Hadravov·, P. Hadrava, M. äolc (ed.), Tycho Brahe and Prague: Crossroads of European Science. (Acta Historica Astronomiae Vol. 16), Frankfurt a. M. 2002, str. 264 ñ269. Edice seznamu zamÏstnanc˘ na RudolfovÏ dvo¯e viz J. Hausenblasov·, Der Hof Kaiser Rudolfs II. Eine Edition der Hofstaatsverzeichnisse 1576 ñ1612, Praha 2002.
14
znamnÈ monografie o tomto ËeskÈm kr·li a ¯ÌmskÈm cÌsa¯i,4 tak pro Normana Daviese, jak se lze doËÌst v jeho monument·lnÌ knize o JesseniovÏ rodiöti ñ Vratislavi,5 i pro Emilii V·rossovou, autorku kapitoly o JesenskÈm v publikaci o dÏjin·ch filosofie na Slovensku. 6 NicmÈnÏ se zd·, ûe opak je pravdou. Jesseniovi se nepoda¯ilo prosadit se u praûskÈho cÌsa¯skÈho dvora, a tak nakonec odeöel do VÌdnÏ, do sluûeb Rudolfova bratra, uherskÈho kr·le Maty·öe. Tuto s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ spr·vnou interpretaci, zaloûenou na dobov˝ch dokumentech, kupodivu ponÏkud zamlûuje i Jaroslav Petr·Ú ve svÈ knize o staromÏstskÈ exekuci, kdyû pouze zmiÚuje Rudolfovu û·dost o Jesseniovo uvolnÏnÌ, jeho p¯ÌpadnÈmu p˘sobenÌ u dvora se sice vyh˝b·, avöak jeho odchod do VÌdnÏ popisuje jako odchod Ñpo vöech str·nk·ch ˙spÏönÈho muûeì. 7 Ke zmatenÌ modernÌch historik˘ snad p¯ispÏl i jeden z Jesseniov˝ch nejzn·mÏjöÌch tisk˘, kter˝ byl v 17. stoletÌ vyd·n v latinskÈ, nÏmeckÈ i ËeskÈ verzi a kter˝ se stal zdrojem informacÌ jiû pro tehdejöÌ historiografy. Jedn· se o popis jeho ne˙spÏönÈ diplomatickÈ mise z roku 1618, Zpr·va o posl·nÌ na snÏm uhersk˝,8 kter· skonËila uvrûenÌm diplomata do vÌdeÚskÈho ûal·¯e. Jessenius zde uv·dÌ, ûe se na p¯ÌsluönÈho cÌsa¯skÈho ˙¯ednÌka obr·til s prosbou Ñaby s nÌm bylo vlÌdnÏji nakl·d·no, ponÏvadû byl by osoba ryt̯sk·, v umÏnÌ lÈka¯skÈm doktor a na ten Ëas AkadÈmie PraûskÈ rektor, kanclȯ a profesor, p¯edeölÈ pak ¯ÌmskÈho cÌsa¯e a kurfi¯ötÏ saskÈho
4
R. J. W. Evans, Rudolf II. a jeho svÏt. MyölenÌ a kultura ve st¯ednÌ EvropÏ 1576 aû 1612, Praha 1997, str.169. 5 N. Davies ñ R. Moorhouse, Mikrokosmos. PortrÈt jednoho st¯edovÏkÈho mÏsta, Praha 2006, str. 190. TÈmϯ vöechny informace, kterÈ o Jesseniovi pod·vajÌ Davies s Moorhousem jsou zav·dÏjÌcÌ. Jessenius nebyl pozv·n do Prahy, aby lÈËil Tychona de Brahe, jak auto¯i pÌöÌ, nebyl osobnÌm lÈka¯em Rudolfa II. a ani nenÌ moûnÈ jeho medicÌnu spojovat s dobov˝m paracelsismem, alchymiÌ a astrologiÌ, pr·vÏ naopak, jak jeötÏ uk·ûeme. 6 E. V·rossov·, PrÌrodn· filozofia J·na Jessenia, in: Dejiny filozofickÈho myslenia na Slovensku I, Bratislava 1987, str. 76. 7 J. Pet¯·Ú, StaromÏstsk· exekuce, Praha 20044, str. 234. 8 Legationis, In Regis Ungaror. Comitiis Proximis Renuntiatio, Pragae 1619; Ablegung der Legation Auff den letztgehaltenen kˆniglichen Reichstag in Ungarn, 1619 (bez uvedenÌ mÌsta vyd·nÌ a nakladatele), Ëesky v r·mci Historie cÌrkevnÌ Pavla Sk·ly ze Zho¯e.
15
lÈka¯ ûivotnÌ a nynÌ veleslavnÈho kr·lovstvÌ ËeskÈho legatì. 9 Jessenius v˝slovnÏ nejmenuje onoho cÌsa¯e, jehoû byl tÏlesn˝m lÈka¯em, proto byl jen kr˘Ëek k tomu, aby byl tento ztotoûnÏn s Rudolfem II. Vûdyù Jessenius v dobÏ jeho vl·dy p¯ece provedl v Praze slavnou a pohoröenÌ vzbudivöÌ ve¯ejnou pitvu! (A to historie ponÏkud pozapomÏla na Jesseniovy dalöÌ a snad i skand·lnÏjöÌ ve¯ejnÈ pitvy ûen a dÌtÏte.) Jesensk˝ sice p˘sobil u dvora ¯ÌmskÈho cÌsa¯e, avöak ne Rudolfa II., n˝brû, jak jiû bylo ¯eËeno, od roku 1609 u vÌdeÚskÈho dvora Rudolfova bratra Maty·öe, kter˝ se po RudolfovÏ smrti stal takÈ ¯Ìmsk˝m cÌsa¯em. V uvedenÈm cit·tu se n·ö lÈka¯ odvol·v· na tuto svou dvorskou kariÈru. Tent˝û zdroj je mimochodem svÏdectvÌm o tom, jak probÌhala mytizace urËitÈ historickÈ postavy. Objevuje se v nÏm vypr·vÏnÌ, jemuû dal charakter legendy samotn˝ Jessenius a kterÈ z·hy zaËalo ûÌt vlastnÌm ûivotem. Jessenius ve Zpr·vÏ o posl·ni na snÏm uhersk˝ uv·dÌ, ûe na zdi svÈ vÌdeÚskÈ cely napsal pÌsmena CMMMM, jejichû v˝znam objasnil aû po svÈm propuötÏnÌ, respektive potÈ, co se dozvÏdÏl, ûe zem¯el cÌsa¯. PÌsmena mÏla znamenat, Ñûe totiû Caesar Mathias Morietur Mense Martio, to jest cÌsa¯ Maty·ö um¯e mÏsÌce b¯eznaì.10 Tuto obdivuhodnÏ p¯esnou lÈka¯skou prognÛzu Ñvyzpytoval z tabule nebeskÈ narozenÌ cÌsa¯ovaì, tedy z jeho horoskopu. Ti, kdo nemajÌ d˘vÏru v astrologii, se moûn· pousmÏjÌ nad naivitou takovÈho vyj·d¯enÌ uve¯ejnÏnÈho aû po Maty·öovÏ skonu, a dokonce i ti, kdo z nÏjak˝ch d˘vod˘ astrologii nezatracujÌ, budou o tÈto zpr·vÏ pochybovat, kdyû vezmou v ˙vahu, ûe Jessenius se aktivnÏ astrologiÌ v podstatÏ nezab˝val. Vypr·vÏnÌ tak m˘ûeme povaûovat spÌöe za svÏdectvÌ ducha doby, v nÌû astrologie (i kdyû ne ve vöech intelektu·lnÌch kruzÌch) p¯edstavovala nedÌlnou souË·st dobovÈho myölenÌ. 11 Cel· historka m· vöak 9
Citov·n Ëesk˝ p¯eklad Pavla Sk·ly ze Zho¯e, Zpr·va o posl·nÌ na snÏm uhersk˝, in: J. Poliöensk˝, Jan Jesensk˝ ñ Jessenius, str. 139. 10 Zpr·va o posl·nÌ na snÏm uhersk˝, in: J. Poliöensk˝, Jan Jesensk˝ ñ Jessenius, str. 142. 11 Maty·ö˘v skon p¯edpovÌdali i jinÌ myslitelÈ, nap¯. Michael Maier (srv. I. Purö, éivot a osud Ñfilosofa a lÈka¯eì Michaela Maiera, in: Michael Maier, Atalanta fugiens. PrchajÌcÌ Atalanta neboli NovÈ chymickÈ emblÈmy vyjad¯ujÌcÌ tajemstvÌ p¯Ìrody, Praha 2006, str. 422ñ 423) nebo Simeon Partlicius (srv. V. Urb·nek, Eschatologie, vÏdÏnÌ a politika. P¯ÌspÏvek k dÏjin·m myölenÌ pobÏlohorskÈho exilu, »eskÈ BudÏ-
16
jeötÏ pokraËov·nÌ. V pozmÏnÏnÈ podobÏ pronikla do Historie o tÏûk˝ch protivenstvÌch cÌrkve ËeskÈ, p¯ipisovanÈ Janu Amosovi KomenskÈmu. Autor, pÌöÌcÌ z perspektivy ËlovÏka, kter˝ jiû vÌ, jak se ud·losti vyvÌjely, celÈ vypr·vÏnÌ ponÏkud modifikoval, aby mohl pouk·zat na nevyhnutelnÏ se blÌûÌcÌ Jesseni˘v tragick˝ konec. Jessenius pr ˝ napsal na zeÔ pÌsmena IMMMM (ze slova Caesar z Jesseniova tisku ze nynÌ st·v· slovo Imperator) a cel˝ n·pis pr˝ pak Maty·ö˘v n·stupce Ferdinand II. p¯eËetl n·sledujÌcÌm zp˘sobem: Iessenii, Mentiris, Mala Morte Morieris, tedy ÑJessenie, lûeö, zem¯eö straönou smrtÌ.ì A Jesensk˝ v p¯edtuöe k tomu dodal: ÑJelikoû jsem j· neselhal (nebo um¯el Maty·ö tÈhoû mÏsÌce), tak bezpochyby Ferdinand o to se postar·, aby se jeho proroctvÌ splnilo.ì12 Tyto dobovÈ liter·rnÌ licence svÏdËÌ o v˝znamu JesenskÈho osobnosti a jeho recepci, jsou dokladem jeho ÑdruhÈho ûivotaì, stÏûÌ bychom je vöak povaûovali za pramen pro pozn·nÌ samotnÈ historickÈ ud·losti. PodobnÈho charakteru, tedy jako doklad jeho dÏjinnÈho v˝znamu, avöak jen minim·lnÏ vypovÌdajÌcÌ o vlastnÌm JesseniovÏ ûivotÏ, je spor o jeho n·rodnÌ p¯Ìsluönost, kter˝ h˝bal historickou obcÌ ve dvac·tÈm, nacion·lnÏ orientovanÈm stoletÌ. Jessenius se narodil ve Vratislavi, dneönÌ polskÈ Wroc≥avi. Byl tedy Pol·k? Pro polskÈ historiky nenÌ tato ot·zka problÈmem. Slezsk· Vratislav se stala souË·stÌ polskÈho st·tu aû ve dvac·tÈm stoletÌ, a tak JesenskÈho jmÈno v dÏjin·ch polskÈho filosofickÈho myölenÌ nefiguruje. Je tak problematickÈ p¯ijmout za svÈ dÏjiny ˙zemÌ, kterÈ modernÌ evropsk˝ st·t zÌskal aû v ned·vnÈ minulosti? Budeme-li se ¯Ìdit dneönÌm, politick˝m uspo¯·d·nÌm Evropy, kam vlastnÏ dÏjiny Slezska za¯adÌme? Slezsko bylo v JesseniovÏ dobÏ souË·stÌ zemÌ Koruny ËeskÈ, a tak se Jesensk˝ objevuje v pojedn·nÌch o filosofii v Ëesk˝ch zemÌch. Avöak historiografie v tomto ohledu nenÌ d˘sledn·. JinÌ, nemÈnÏ v˝znamnÌ vratislavötÌ rod·ci, jako nap¯. Crato von Crafftheim nebo Daniel Sennert, v dÏjin·ch filosofie v Ëesk˝ch zemÌch mÌsto nemajÌ. Je to snad d·no
jovice 2008, str. 60), ovöem ne na z·kladÏ horoskopu, n˝brû komety z listopadu roku 1618. Komety byly bÏûnÏ, zvl·ötÏ v luter·nskÈm prost¯edÌ, interpretov·ny jako p¯edzvÏst neblah˝ch ud·lostÌ. 12 Historie o tÏûk˝ch protivenstvÌch cÌrkve ËeskÈ, Historia persecutionum ecclesiae Bohemicae, in: DÌlo Jana Amose KomenskÈho 9/I, 1989, str. 134 ñ135 a 277 (latinsk˝ text).
17
tÌm, ûe tito p˘sobili vÌce v saskÈm vÈvodostvÌ, zatÌmco Jessenius byl mimo to s Ëesk˝m prost¯edÌm spjat nejen prost¯ednictvÌm svÈho rodiötÏ jako s hlavnÌm mÏstem jednÈ vedlejöÌ zemÏ Koruny ËeskÈ. Jesensk˝ p˘sobil v Praze, na sklonku svÈho ûivota i jako rektor praûskÈ univerzity a v Praze byl takÈ popraven. Proto se JesenskÈho jmÈno objevuje v dÏjin·ch ËeskÈho myölenÌ, a SlezanÈ Crato nebo Sennert v dÏjin·ch filosofie nÏmeckÈ Ëi saskÈ. Vraùme se vöak k JesenskÈmu. AËkoli se narodil ve Vratislavi, jeho otec poch·zel ze st¯edoslovenskÈho Turce a sv˝m jmÈnem byl spjat s obcÌ HornÈ Jaseno (dnes TurËianskÈ Jaseno), proto se takÈ Jessenius, coû je humanistick· podoba jmÈna Jesensk˝, tituloval p¯Ìzviskem de Magna Jessen. A tak, zcela pochopitelnÏ, b˝v· Jesensk˝ ¯azen do dÏjin slovenskÈho myölenÌ, p¯estoûe na Slovensko zavÌtal jen na kr·tkou dobu na konci svÈho ûivota, kdyû plnil diplomatickÈ ˙koly. Zd˘raznÌ-li se JesenskÈho slovensk˝ p˘vod, okamûitÏ se na stejnÈm mÌstÏ objevÌ dalöÌ nacion·lnÌ aspekt. Slovensko p¯ece v tÈ dobÏ bylo souË·stÌ uherskÈho kr·lovstvÌ. Z tohoto d˘vodu se maÔarötÌ a slovenötÌ historikovÈ ve dvac·tÈm stoletÌ o JesenskÈho obraznÏ Ñp¯etahovaliì. Nacionalistick˝ postoj nebyl charakteristick˝ pouze pro slovenskou a maÔarskou historiografii v·leËnÈho obdobÌ, 13 n˝brû i pro generaci n·sledujÌcÌ. Kdyû maÔarötÌ historikovÈ tvrdÌ, ûe Jesseni˘v otec Baltazar (resp. Boldizs·r Jeszenszky) pat¯il mezi niûöÌ maÔarskou ölechtu, jejÌû potomky lze nalÈzt jeötÏ v souËasnÈm MaÔarsku,14 kontrujÌ jim jejich slovenötÌ kolegovÈ tÌm, ûe Jesensk˝ si Ñuchov·val vÏdomÌ svÈho slovenskÈho p˘vodu a Ö aktivnÏ spolupracoval s uËenci ze Slovenskaì,15 a i z tohoto d˘vodu jej lze povaûovat za Slov·ka. Do celÈho sporu vstoupil takÈ dalöÌ, a to jazykov˝ aspekt. Zd· se totiû, ûe Jesensk˝ neumÏl ani slovensky, ani maÔarsky, natoûpak Ëesky nebo polsky, n˝brû jeho mate¯sk˝m jazykem byla nÏmËina. Vûdyù Vratislav byla v 16. stoletÌ luter·nsk˝m, jazykovÏ nÏmeck˝m mÏstem.
13
O problematice referuje J. Poliöensk˝, K politickÈ Ëinnosti Jana JessenskÈho ñ Jessenia, in: Acta Universitatis Carolinae, Historica Universitatis Carolinae Pragensis, 1961, Tom. II, Fasc. 2, str. 89. 14 Viz Summary GÈzy Jeszenskeho ke knize L. Ruttkay, Jeszenszky (Jessenius) J·nos Ès Kora 1566 ñ1621, Budapest 1971, str. 285. 15 E. V·rossov·, PrÌrodn· filozofia J·na Jessenia, str. 75.
18
Proto byl Jesensk˝ povaûov·n za p¯edstavitele nÏmectvÌ,16 coû celou diskusi jeötÏ vÌce potencovalo. Cel˝ tento spor o Jesseniovu n·rodnost je v podstatÏ anachronismem, ponÏvadû je vÌce neû problematickÈ aplikovat na urËitÈ dÏjinnÈ obdobÌ kategorie, kterÈ vznikly aû pozdÏji ñ v tomto p¯ÌpadÏ se pro p¯Ìsluönost k n·rodu pouûilo jazykovÈ kritÈrium, jeû se vöak ujalo aû od 19. stoletÌ. Proto je vhodnÏjöÌ spÌöe tvrdit, ûe Jessenius byl St¯edoevropanem, kter˝ ûil a p˘sobil na mnoha mÌstech st¯edoevropskÈho regionu, od dnes polskÈ Wroc≥avi, p¯es nÏmeckÈ Lipsko, Wittenberg, italskou Padovu, Ëeskou Prahu, rakouskou VÌdeÚ a slovenskou Bratislavu. A tak, snad ponÏkud nadnesenÏ ¯eËeno, prokazuje Jesseniova osobnost integritu tohoto prostoru, v dneönÌ dobÏ tolik propagovanou. NÏmeËtÌ historikovÈ ostatnÏ jiû pouk·zali na neplodnost diskusÌ o n·rodnÌ p¯Ìsluönosti JesenskÈho, kdyû citovali nejmenovanÈho maÔarskÈho badatele, kter˝ se snaûil ponÏkud zmÌrnit napÏtÌ mezi slovensk˝mi a maÔarsk˝mi historiky. Jessenius podle nÏj spojuje ÑnejmÈnÏ Ëty¯i modernÌ n·rody: MaÔary, »echy, Slov·ky a NÏmce, p¯iËemû nenÌ cizÌ ani pro Rakuöany a Pol·ky. Ö i kdyû se tituloval eques hungaricus, nebyl MaÔarem v modernÌm slova smyslu ani nep¯Ìsluöel k nÏkterÈmu z n·rod˘ vyjmenovan˝ch v˝öe.ì17 PodobnÏ i souËasnÌ slovenötÌ vydavatelÈ Jesseniova dÌla prohlaöujÌ, ûe Jesensk˝ Ñsv˝m p˘vodem, ûivotem a p˘sobenÌm pat¯il vÌcero evropsk˝m zemÌm.ì18 Nehodl·m vstupovat do tohoto dnes snad jiû p¯ekonanÈho nacionalistickÈho sporu, obnovovat jej ani se zab˝vat p¯Ìpadnou, ponÏkud patetickou aktu·lnostÌ Jana JesenskÈho z pohledu souËasnÈho, a kdo vÌ nakolik ËasovÈho, politickÈho trendu sjednocov·nÌ Evropy. Jesensk˝ je podle mÈho n·zoru zajÌmav˝ p¯edevöÌm z jinÈho hlediska. Sv˝m ûivotem a dÌlem totiû stojÌ na rozhranÌ dvou dÏjinn˝ch epoch, 16
J. Poliöensk˝ referuje o historicÌch P. Sladkovi a E. Bachmannovi, srv. J. Poliöensk˝, K politickÈ Ëinnosti Jana JessenskÈho ñ Jessenia, str. 89. 17 W. Kaiser ñ A. Vˆlker, Ars medica Vitebergensis 1502ñ1817, Halle 1980, str. 27. Auto¯i citujÌ refer·t GÈzy Jeszenskeho uve¯ejnÏn˝ v Acta congressus XXIV. historiae artis medicinae, Budapest 1976, str. 1203 ñ1206. Za upozornÏnÌ dÏkuji doc. Frantiöku äimonovi. 18 F. äimon ñ J. Balegov·, Niekoæko pozn·mok k prekladu Jesseniovho spisu O krvi, in: M. Bujalkov· ñ L. PavlÌkov·, ZbornÌk prÌspevkov z 8. medzin·rodnÈho sympÛzia o dejin·m medicÌny, farm·cie a veterin·rnej medicÌny, Martin 2007, str. 326.
19
renesance a ranÈho novovÏku. Proto se jeho osobnost st·v· p¯itaûlivou pro liter·rnÌ zpracov·nÌ. Jiû zmiÚovan˝ VladimÌr Kˆrner popisuje JesenskÈho jako ËlovÏka, kter˝ ûil v dobÏ nejen politick˝ch zmÏn, ale z·roveÚ v dobÏ mÏnÌcÌho se svÏtovÈho n·zoru, jako ËlovÏka, kter˝ Ñproch·zÌ ñ i jako ˙ËastnÌk, i jako svÏdek ñ vöemi etapami tohoto bou¯livÈho obdobÌì. SamotnÈ zasazenÌ Jessenia do zmiÚovanÈ epochy umoûnÌ Kˆrnerovi vytvo¯it obraz myslitele, kter˝ Ñse pro sv˘j intelektu·lnÌ postoj nem˘ûe v¯adit do st·vajÌcÌch ,horizont·lnÌch vztah˘ë, ponÏvadû je sv˝m pozn·nÌm i ûivotnÌm pocitem p¯er˘st·, je postava, kter· transcenduje nad sebe i nad spory svÈ doby, jejÌmû ˙dÏlem je ,vertikalitaë, nadhled a touha po syntÈze myölenkovÈho vesmÌru, dosaûen˝ch poznatk˘, touha po totalitÏì. 19 Pohled liter·ta nenÌ pohledem historick˝m, n˝brû pohledem umÏlce. Avöak i historika m˘ûe tento obraz pobÌdnout, nikoli k tomu, aby p¯ezkoumal opr·vnÏnost umÏlcova n·hledu, n˝brû aby se pokusil uchopit dÏjinnou postavu v dobov˝ch souvislostech, aby ji, nakolik je toho schopen, umÌstil do kontextu, ve kterÈm se pohybovala. Pr·vÏ myölenkovÈ pozadÌ p¯echodu renesance a novovÏku je vlastnÌm tÈmatem tÈto pr·ce. AËkoli byl Jessenius v prvÈ ¯adÏ lÈka¯em, nebudeme zde jeho dÌlo analyzovat z hlediska dÏjin medicÌny. M˘ûeme snad opr·vnÏnÏ vyjÌt z toho, ûe lÈka¯stvÌ bylo v jeho dobÏ (stejnÏ jako v p¯edchozÌch epoch·ch) ˙zce prov·z·no s filosofiÌ. SpojenÌ filosofie a medicÌny posvÏtily jiû starovÏkÈ lÈka¯skÈ autority, HippokratÈs, kter˝ vystavÏl ide·l lÈka¯e ñ filosofa20 a GalÈn, kter˝ sepsal spis O tom, ûe nejlepöÌ lÈka¯ je z·roveÚ filosofem. Jessenius nebyl v tomto smÏru v˝jimkou a podobnÏ jako vÏtöina jeho souËasnÌk˘ a koleg˘ lÈka¯˘ vydal nÏkolik ryze filosofick˝ch pojedn·nÌ Ëi svÈ lÈka¯skÈ spisy uvodil filosofick˝mi ˙vahami, kterÈ vlastnÌ medicÌnskÈ tÈmatice d·valy r·mec. Rozbor Jesseniov˝ch filosofick˝ch dÏl tak umoûÚuje z velkÈ Ë·sti uchopit jeho osobnost na pozadÌ doby, jeho zako¯enÏnost v modelech tehdejöÌho myölenÌ i jeho p¯Ìpadnou v˝jimeËnost jakoûto p¯echodovÈ postavy. 19
J. Adam, Divadlo, nad kter˝m se ustrnula Evropa, str. 459. HippokratÈs, O vzneöenosti lÈka¯stvÌ, p¯ekl. H. Businsk·, in: D. Maxov· ñ V. Cibula (ed.), »tenÌ z antiky, Praha 1969, str. 32ñ36, zejm. str. 34: ÑKdo to vöe pochopil, musÌ vznÈst poûadavek, aby byla vn·öena filosofie do lÈka¯stvÌ a lÈka¯stvÌ do filosofie. Neboù ide·lem lÈka¯e je lÈka¯ ñ filosof.ì
20
20
Systematick˝ p¯ehled JesenskÈho filosofick˝ch spis˘ podal v ËasopiseckÈm Ël·nku jiû ve 20. letech 20. stoletÌ Josef Kr·l 21 a jeho anal˝zy vyuûil ve svÈ dodnes nep¯ekonanÈ, pozitivisticky orientovanÈ (to jest programovÏ tÈmϯ prostÈ zobecÚujÌcÌch interpretacÌ) monografii praûsk˝ nÏmeck˝ historik Friedel Pick. D·le existuje nÏkolik m·lo Ëasopiseck˝ch studiÌ pojedn·vajÌcÌch o vybran˝ch problÈmech Jesseniovy filosofie, tj. Ël·nky vÏnovanÈ jeho spisu Zoroaster z pera Karla Svobody22 a ZdeÚka HorskÈho23 a takÈ JesseniovÏ politickÈ filosofii od Stanislava SousedÌka. 24 Kr·lova studie a Pickova monografie (a tÌm zprost¯edkovanÏ opÏt Kr·lova staù) se staly z·kladnÌm pramenem pro vÏtöinu pozdÏjöÌch monografick˝ch zpracov·nÌ Ëi systematiËtÏjöÌch p¯edstavenÌ Jesseniova dÌla a ûivota, vËetnÏ knihy Josefa PoliöenskÈho Ëi souhrnn˝ch zpracov·nÌ Jesseniovy filosofie od M·rie BokesovÈ-UherovÈ a Emilie V·rossovÈ. Kr·lova pr·ce se dnes jiû jevÌ jako zastaral·. StejnÏ jako Pickova kniha je sice dobr ˝m a spolehliv˝m zdrojem informacÌ, nicmÈnÏ je p¯Ìliö popisn·, v podstatÏ pouze referuje o obsahu Jesseniov˝ch spis˘ a jen v malÈ m̯e je uv·dÌ do kontextu dobovÈ filosofie. B·d·nÌ o renesanci se ve vÏtöÌ m̯e zaËalo totiû rozvÌjet aû od poloviny 20. stoletÌ; p¯i ˙vah·ch o v˝znamu a postavenÌ Jesseniov˝ch filosofick˝ch spis˘ je proto t¯eba zohlednit tuto novÏjöÌ literaturu. SamostatnÏ podal Jesseniovu filosofii pouze Stanislav SousedÌk v r·mci svÈ knihy o filosofii v Ëesk˝ch zemÌch v danÈm obdobÌ.25 Ve svÈ interpretaci JesenskÈho myölenÌ sice vyuûÌv· i modernÌ sekund·rnÌ zdroje, avöak vöÌm· si jen nÏkolika jeho aspekt˘, p¯edevöÌm politicko-filosofick˝ch, a nezkoum· Jesseniovo dÌlo v celÈ jeho ö̯i.
21
J. Kr·l, Jessenius filosof, in: »esk· mysl, Ëasopis filosofick˝, 19, 1923, str. 129 ñ141, 211ñ222. 22 K. Svoboda, Jana JesenskÈho Zoroaster, in: Listy filologickÈ 49, 1922, str. 208 ñ212. 23 Z. Horsk˝, KosmologickÈ n·zory Jana Jessenia, in: SbornÌk pro dÏjiny p¯ÌrodnÌch vÏd a techniky II, Praha 1955, str. 126 ñ147. 24 S. SousedÌk, Jan Jesensk˝ jako ideolog stavovskÈho povst·nÌ, in: Filosofick˝ Ëasopis 40, 1992, str. 69 ñ 81; t˝û, Jan Jesensk˝ as the Ideologist of the Bohemian Estatesí Revolt, in: Acta comeniana 11 (XXXV), 1995, str. 13 ñ24. 25 S. SousedÌk, Filosofie v Ëesk˝ch zemÌch mezi st¯edovÏkem a osvÌcenstvÌm, Praha 1997, str. 84 ñ 93.
21
P¯edkl·dan· pr·ce si klade za cÌl vyplnit tuto mezeru a p¯edstavit JesenskÈho filosofickÈ myölenÌ jak v pokud moûno celÈm jeho rozsahu, tak v kontextu tehdejöÌho filosofickÈho diskursu. Nutno p¯itom p¯edeslat, ûe v dosavadnÌ odbornÈ sekund·rnÌ literatu¯e se Jesensk˝ nejevÌ jako myslitel velkÈho form·tu srovnateln˝ s v˝znamn˝mi filosofy svÈ doby. Ve sv˝ch spisech spÌöe reprodukoval myölenky jin˝ch, aniû by je svÈbytnÏ a samostatnÏ rozvÌjel. Nepokouöel se dokonce ani o vytvo¯enÌ nÏjakÈho eklektickÈho systÈmu, natoû pak synkretickÈ filosofie, v nÌû by systematicky rozpracoval myölenku sm̯enÌ dosavadnÌch filosofick˝ch tradic. V r˘zn˝ch f·zÌch svÈho ûivota vst¯eb·val r˘znÈ, a Ëasto radik·lnÏ odliönÈ filosofickÈ koncepty a v jeho spisech lze jen stÏûÌ nalÈzt nÏjakou jednotÌcÌ linii. ProË by n·s tedy vlastnÏ mÏlo Jesseniovo filosofickÈ myölenÌ zajÌmat? Stanislav SousedÌk v ˙vodu ke svÈ knize o filosofii v Ëesk˝ch zemÌch vyzn·v·, ûe region·lnÌ historik filosofie dospÌv· k Ñvelk˝mì dÏjin·m filosofie po mÈnÏ pohodlnÈ cestÏ, na kterÈ m˘ûe spat¯it dÏjiny filosofie z nezvyklÈho ˙hlu pohledu.26 V p¯ÌpadÏ studia dÌla Jana JesenskÈho se to potvrzuje mnohon·sobnÏ. ⁄hl˘ pohledu je tolik, s kolika r˘zn˝mi filosofick˝mi systÈmy se Jesensk˝ setkal. A jelikoû je t¯eba sezn·mit Ëten·¯e nejen s obsahem Jesseniov˝ch filosofick˝ch spis˘, ale p¯edevöÌm je p¯edstavit v kontextu myölenÌ, ve kterÈm vznikaly, v n·vaznosti na dÌla, ze kter˝ch vych·zely, st·v· se pr·ce o JesenskÈho filosofii mimodÏk takÈ p¯ehledem r˘zn˝ch filosofick˝ch ökol pozdnÌ renesance. ZjiötÏnÌ, ûe Jesseniova filosofie nenÌ ani origin·lnÌ, ani systematick·, ani jako celek konzistentnÌ, nemusÌ b˝t v˘bec skliËujÌcÌ. Filosofii p¯ece nelze ztotoûnit pouze s jejÌmi velk˝mi postavami, ale m· i svou druhou str·nku. Filosofy nejsou pouze PlatÛn, AristotelÈs a Descartes Ëi Kant, a to, ûe Jessenius nepat¯il mezi filosofickÈ velik·ny, nenÌ pro historika filosofie, kter˝ se jÌm zab˝v·, nutnÏ nev˝hoda. Na jeho postavÏ lze totiû uchopit, jak vypadalo filosofickÈ prost¯edÌ v dobÏ, v nÌû ûil, jakÈ bylo jejÌ filosofickÈ niveau. Jessenius byl ve svÈ dobÏ zn·mou osobnostÌ, pohyboval se u dvor˘ evropsk˝ch vl·dc˘, aktivnÏ p˘sobil v politice, zast·val vysokÈ funkce na dvou slavn˝ch
26
S. SousedÌk, Filosofie v Ëesk˝ch zemÌch, str. 10.
22
univerzit·ch, svou pedagogickou ËinnostÌ formoval dalöÌ generace student˘ a znal se s mnoha v˝znamn˝mi mysliteli svÈ doby, kte¯Ì si jeho p¯·telstvÌ v·ûili. A tak p¯esto (anebo spÌöe pr·vÏ proto), ûe nebyl origin·lnÌ, poskytuje n·m moûnost vhledu do ducha doby vÌce, neû filosofovÈ, kte¯Ì svou svÈbytnostÌ dobu transcendovali. P¯estoûe tato pr·ce je z oboru dÏjin filosofie a jejÌ tÏûiötÏ spoËÌv· v interpretaci filosofick˝ch a p¯Ìbuzn˝ch text˘, nebylo moûnÈ se ze samotnÈ povahy p¯edmÏtu v˝zkumu vyhnout i ryze historick˝m pas·ûÌm. Kaûd˝ JesenskÈho text je totiû nutnÈ z v˝öe uveden˝ch d˘vod˘ zakotvit do urËitÈ dÏjinnÈ situace, kter· koresponduje s mÌstem, kde Jessenius v jednotliv˝ch etap·ch svÈho ûivota p˘sobil a kde se setk·val s podnÏty, kterÈ jeho filosofickÈ myölenÌ ovlivnily. Ve v˝kladu tedy nem˘ûeme postupovat prim·rnÏ systematicky, n˝brû musÌme akcentovat diachronnÌ str·nku, kdy budeme zohledÚovat jednotlivÈ historickÈ a region·lnÌ podmÌnÏnosti jeho myölenÌ a interpretaci jednotliv˝ch text˘ budeme uv·dÏt v souvislosti s historick˝mi daty Jesseniova ûivota, kter· jsou pro danou problematiku v˝znamn·. P¯edmÏtem studie vöak z·roveÚ nenÌ samotn˝ historicko-faktografick˝ v˝zkum (chronologickÈ ˙daje p¯ebÌr·me z pracÌ Friedela Picka a Josefa PoliöenskÈho), ale, jak jiû jsme uvedli, budeme se zab˝vat pouze interpretacÌ Jesseniov˝ch filosofick˝ch a Ë·steËnÏ lÈka¯sk˝ch dÏl. PrvnÌ dvÏ kapitoly budou zamϯeny na dÌla, kter· mÏla vzniknout v pr˘bÏhu Jesseniova studia, a to jak na luter·nsk˝ch univerzit·ch (1. kapitola ñ nesmrtelnost duöe), tak na univerzitÏ v PadovÏ (2. kapitola ñ vztah metafyziky a fyziky). N·sledovat bude rozbor dÏl, jeû jsou spjata s Jesseniov˝m p˘sobenÌm na univerzitÏ ve Wittenberku. Nejprve se obr·tÌme k dÌlu, jehoû vyd·nÌ p¯edch·zelo Jesseniovu angaûm· na luter·nskÈ univerzitÏ (3. kapitola ñ nov· metafyzika p¯Ìrody) a poslÈze se budeme vÏnovat jeho filosofick˝m a lÈka¯sk˝m spis˘m, kterÈ vznikly jiû p¯Ìmo ve Wittenberku, nebo pozdÏji, nap¯. v Praze, nicmÈnÏ z˘staly ˙zce vztaûeny k jeho akademickÈmu p˘sobenÌ v Sasku (4. kapitola ñ Filosofie a medicÌna). Celou pr·ci pak zakonËÌme kr·tk˝m poukazem na Jesseniovu politickou filosofii (5. kapitola).
23
Nesmrtelnost lidskÈ duöe
Humanistick· Vratislav Vratislav, rodiötÏ Jana JesenskÈho, platila od konce 15. stoletÌ za v˝znamnÈ centrum zaalpskÈ renesance, za st¯edisko humanismu, kterÈ dalo Slezsku mnoho b·snÌk˘, liter·t˘ a uËenc˘.1 Z·roveÚ se mÏsto velmi z·hy p¯ihl·silo k LutherovÏ reformaci, nicmÈnÏ pr·vÏ humanistickÈ podhoubÌ zabr·nilo p¯ÌpadnÈ radikalizaci vratislavskÈho protestantismu a ze slezskÈ metropole uËinilo mÌsto relativnÏ pokojnÈ koexistence katolickÈho i luter·nskÈho obyvatelstva. Jak zn·mo, postoj Martina Luthera k humanismu byl ambivalentnÌ. Na jednu stranu humanistick· metoda pr·ce s p˘vodnÌm textem p¯ipravila Lutherovi cestu k PÌsmu a jeho v˝kladu a celÈ reformaËnÌ hnutÌ je tak kladeno do ˙zkÈ souvislosti Ëi dokonce ztotoûÚov·no s biblick˝m humanismem, na stranu druhou se vöak Luther stavÏl odmÌtavÏ k humanistickÈmu n·vratu k antickÈ vzdÏlanosti a filosofii, jeû pro budov·nÌ reformaËnÌ teologie povaûoval (spolu se st¯edovÏkou scholastickou tradicÌ) za neuûiteËnÈ nebo p¯Ìmo ökodlivÈ. 2 Oproti tomu Luther˘v nejbliûöÌ spolupracovnÌk Philipp Melanchthon, ÑnejhumanistiËtÏjöÌì ze vöech reform·tor˘, plnÏ usiloval o vyuûitÌ ide·l˘, kterÈ
1
Srv. G. Dippold, Der Humanismus in st‰dtischen Schulwesen Schlesiens, in: W. Eberhard ñ A. Strnad (ed.), Humanismus und Renaissance in Ostmitteleuropa vor der Reformation, Kˆln ñ Weimar ñ Wien 1996, str. 232ñ236. 2 K Lutherovu vztahu k humanismu srv. nap¯. D. SanetrnÌk, ReformnÌ theolog Erasmus Rotterdamsk˝ a jeho polemika s Lutherem, in: Erasmus Rotterdamsk˝, O svobodnÈ v˘li / De libero arbitrio, Praha 2006, str. 26 ñ31.
25
s sebou celÈ humanistickÈ hnutÌ neslo, ve prospÏch reformace. Nejen znalost klasick˝ch jazyk˘ a hebrejötiny, antickÈ gramatiky, rÈtoriky a logiky je podle nÏj zcela z·sadnÌ pro navazujÌcÌ studia teologick·, ale i znalost filosofie, konkrÈtnÏ filosofie p¯ÌrodnÌ a filosofickÈ etiky, se ukazuje jako prospÏön· p¯i obhajobÏ Lutherovy kauzy. S tÌmto p¯esvÏdËenÌm sepisuje Melanchthon ¯adu uËebnic jednotliv˝ch obor˘, kterÈ zcela z·sadnÏ ovlivnily ˙roveÚ vzdÏlanosti v protestantskÈ EvropÏ a cel˝ nÏmeck˝ ökolsk˝ systÈm, takûe reform·tor si vyslouûil p¯Ìzvisko Praeceptor Germaniae ñ ÑuËitel NÏmeckaì. Humanismus v melanchthonovskÈ podobÏ padl v luter·nskÈ, z humanismu 15. stoletÌ vyr˘stajÌcÌ Vratislavi na ˙rodnou p˘du a p¯Ìm˝m plodem Melanchthonovy reformy luter·nskÈho ökolstvÌ se staly vratislavskÈ mÏstskÈ ökoly svatÈ MagdalÈny (Magdaleneum) a svatÈ AlûbÏty (Elisabethanum). Zvl·ötÏ druh· jmenovan· si zÌskala vÏhlas pro svÈ Z·kony ökolskÈ, vypracovanÈ rektorem ökoly Petrem Vietzem (Vincentius, 1519 ñ1581), Melanchthonov˝m û·kem a p¯Ìtelem, na jejichû z·kladÏ bylo Elisabethanum pov˝öeno na gymnasium, tj. na uËiliötÏ, na kterÈm probÌh· ˙pln˝ kurs ¯eËtiny a latiny. A tak si slezsk· metropole, aËkoli nemÏla univerzitu a vratislavötÌ za vyööÌm vzdÏl·nÌm vÏtöinou odch·zeli do sousednÌho Saska nebo do Krakova na jagellonskou univerzitu, vyslouûila chv·lu samotnÈho Melanchthona jakoûto mÏsto vÏdÏnÌ a vzdÏlanosti. Vûdyù se mohla chlubit slavn˝mi rod·ky, mezi nÏû vedle Vincentia pat¯ili nap¯. lÈka¯ a vydavatel Crato von Crafftheim (1519 ñ1585), filolog a b·snÌk Jakob Monau (Monavius, 1546 ñ1603), astronom Andreas Dudith (1533 ñ1589) Ëi pozdÏji r·dce cÌsa¯e Rudolfa II. Johann Mathias Wacker von Wackenfels (1550 ñ1619). Jan Jesensk˝ podobnÏ jako mnoho dalöÌch mlad˝ch Vratislavan˘ absolvoval pr·vÏ mÏstskou ökolu Elisabethanum a n·slednÏ se odebral na univerzitnÌ studia nejprve do Wittenbergu (1583) a poslÈze do Lipska (1585), kde v roce 1587 podle vlastnÌch slov p¯ednesl pojedn·nÌ (disertaci) o nesmrtelnosti lidskÈ duöe.3 UvedenÈ mÌsto i obdobÌ jejÌho vzniku vedlo nÏkterÈ interprety k zasazenÌ tohoto ranÈho Jesseniova dÌla do tradice luter·nskÈho aristotelismu Ëi p¯esnÏji aris-
3
J. Jessenius, De animae humanae immortalitate dissertatio, Pragae 1618.
26
totelismu melanchthonovskÈho raûenÌ. 4 Abychom mohli posoudit opr·vnÏnost takovÈho tvrzenÌ, je nutno nejprve p¯iblÌûit specifiËnost Melanchthonova p¯Ìstupu k Aristotelovi a aristotelismu.
Philipp Melanchthon a jeho odkaz Budeme-li hovo¯it o melanchthonismu jakoûto svÈbytnÈm myölenkovÈm systÈmu charakteristickÈm pro Philippa Melanchthona a jeho û·ky a pokraËovatele, je t¯eba rozliöit t¯i roviny, kterÈ se sice vz·jemnÏ prolÌnajÌ a ovlivÚujÌ, kterÈ vöak Ë·steËnÏ mohou b˝t pojedn·v·ny i samostatnÏ a takÈ byly oddÏlenÏ p¯ijÌm·ny Ëi kritizov·ny a odmÌt·ny. RozliöenÌ melanchthonismu na t¯i ˙rovnÏ n·m umoûnÌ uchopit problematiku recepce a p˘sobenÌ Melanchthonova dÌla v druhÈ polovinÏ 16. stoletÌ a n·slednÏ posoudit, do jakÈ mÌry a v jakÈm ohledu mohl Jan Jesensk˝ b˝t s melanchthonismem bÏhem sv˝ch studiÌ obezn·men. PrvnÌ rovinou je jiû zmiÚovan· reforma ökolstvÌ, kter· vych·zÌ z humanistickÈho hesla ad fontes, tj. poûadavku zajiötÏnÌ p¯Ìstupu k p˘vodnÌmu starovÏkÈmu textu, kter˝m je nynÌ, v 16. stoletÌ, PÌsmo svatÈ (proto se hovo¯Ì o humanismu biblickÈm). P¯edpokladem pro studium Bible je zÌsk·nÌ solidnÌch z·klad˘ latinskÈ a takÈ ¯eckÈ gra4
Josef Kr·l oznaËuje disertaci za dÌlo, kterÈ Ñse pohybuje v obvykl˝ch kolejÌch ökolskÈ filozofie, aristotelskoscholastickÈ, byù zmodernizovanÈ protestantismemì, J. Kr·l, Jessenius filosof, str. 132, obdobnÏ, pravdÏpodobnÏ v z·vislosti na Kr·lovÏ stati, se vyjad¯uje E. Bokesov·-Uherov·, J·n Jessenius. 1566 ñ1621, Bratislava 1966, str. 51. E. V·rossov· s odkazem na Jesseniovu lipskou disertaci soudÌ, ûe slovensk˝ myslitel Ñneunikol ani vplyvu melanchthonovskÈho aristotelizmu, ani n·boûensk˝m tendenci·m reformaËnÈho sveton·zoruì, E. V·rossov·, PrÌrodn· filozofia J·na Jessenia, str. 76. Na Jesseniovu z·vislost na melanchthonismu usuzuje i ve stati, kter· je souË·stÌ prestiûnÌho vyd·nÌ dÏjin filosofie F. Ueberwega Grundriss der Geschichte der Philosophie, Ë·sti Die Philosophie des 17. Jahrhunderts. Viz E. V·rossov·, Oberungarn (Slowakei), Protestantische Philosophie, in: H. Holzhey ñ W. Schmitt-Biggemann (ed.), Das heilige Rˆmisches Reich Deutscher Nation, Nordñ und Ostmitteleuropa, Bd. 4/2, Basel 2001, str. 1355. PodobnÏ v prvnÌm svazku tÈûe publikace glosuje Jesseniovu filosofii i Vilem Mudroch, viz. V. Mudroch, Die Schulphilosophie in den katolischen Teritorien. Prag. tamtÈû, str. 347.
27
matiky jiû na niûöÌch typech ökol. Na vysok˝ch ökol·ch vöak nelze z˘stat u gramatiky, a proto Melanchthon vytv·¯Ì uËebnice rÈtoriky a dialektiky, p¯iËemû jeho z·jem o tyto obory je motivov·n lutersky: Melanchthon totiû p¯ijÌm· Luther˘v princip sola scriptura (obrat k samotnÈmu PÌsmu svatÈmu) a je p¯esvÏdËen, ûe biblick˝ text je jasn˝, jednoduch˝ a m˘ûe b˝t srozumiteln˝ kaûdÈmu Ëten·¯i. V˝znam biblickÈho textu je tak moûno uchopit pomocÌ jeho anal˝zy na z·kladÏ klasick˝ch rÈtorick˝ch princip˘ a Melanchthon to zd˘vodÚuje na p¯Ìkladu sv. Pavla, kter˝ podle nÏj psal podle pravidel klasickÈ rÈtoriky. Vedle rÈtoriky je pro reformaci a reformaËnÌ biblickou hermeneutiku podle Melanchthona prospÏön· i logika, Ëi p¯esnÏji, jak ji naz˝vajÌ humanistÈ, dialektika. Ta poskytuje principy pro metodickou anal˝zu biblickÈho textu, odkr˝v· jeho logickou koherenci i autorovu intenci.5 V tomto bodÏ se Melanchthon odkl·nÌ od Lutherova n·hledu na logiku a jejÌ pouûitelnost v teologii. ZatÌmco pro Luthera je p¯Ìtomnost dialektiky v teologii nep¯edstaviteln·, Melanchthon veden nutnostÌ systematizace luter·nskÈ dogmatiky logiku ospravedlÚuje: podle nÏj i teologie musÌ b˝t budov·na na z·kladech, kterÈ poskytuje logika, jinak by nemohla splÚovat kritÈria vÏdeckosti. Ba co vÌc, pro v˝stavbu rÈtoriky i dialektiky se Melanchthonovi ukazuje jako nejvhodnÏjöÌ nav·zat na dÌlo Aristotelovo, 6 tedy myslitele, kterÈho Luther a p˘vodnÏ i Melanchthon povaûovali za jednoho z nejvÏtöÌch nep¯·tel k¯esùanstvÌ. Dialektika spad· do oblasti filosofie, kterou Melanchthon ËlenÌ v souladu se stoick˝m dÏlenÌm na logiku (dialektiku), p¯ÌrodnÌ filosofii a etiku. Tyto dalöÌ filosofickÈ obory se narozdÌl od dialektiky (a rÈtoriky) nevztahujÌ p¯Ìmo k biblickÈ hermeneutice, proto uËebnice, kterÈ Melanchthon k etice a p¯ÌrodnÌ filosofii postupnÏ sepisuje 5
Srv. S. Kusukawa, Uses of Philosophy in Reformation Thought: Melanchthon, Schegk, and Crellius, in: R. C. Friedman, ñ L. O. Nielsen (ed.), The Medieval Heritage in Early Modern Metaphysics and Modal Theory 1400 ñ1700, Dordrecht ñ Boston ñ London 2003, str. 143 ñ163, zejm. str. 144 ñ145. 6 Melanchthon p¯itom Ëerp· i z ciceronovskÈ a humanistickÈ tradice. Wilhelm Risse proto charakterizoval Melanchthonovu dialektiku co do p¯edmÏtu jako teologicky orthodoxnÌ, co do pojmovÈ v˝stavby jako tradiËnÏ aristotelskou a co do zp˘sobu prezentace jako ciceronovsky rÈtorickou. Srv. W. Risse, Die Logik der Neuzeit, I, 1500 ñ1640, Stuttgart 1964, str. 83 a 121.
28
a jsou takÈ souË·stÌ jeho ökolskÈ reformy, lze povaûovat za druhou rovinu melanchthonismu, od biblickÈho humanismu do jistÈ mÌr y oddÏlenou. P¯ipomeÚme, ûe Luther˘v postoj k filosofii byl vesmÏs negativnÌ; pokud byl slavn˝ wittenbersk˝ reform·tor ochoten nÏjakou v˝uku filosofie tolerovat, byla to pouze Ëetba logick˝ch spis˘ za p¯edpokladu, ûe dialektika sv˘j p¯edmÏt hled· v˝luËnÏ v p¯irozenÈ sfȯe a nezasahuje do teologie. Oproti Lutherovi Melanchthon, vÏdom si toho, ûe je nutno nalÈzt pevnÈ z·klady, kterÈ by umoûnily nauku vznikajÌcÌ cÌrkve prosvÏtlit a d·t jÌ ¯·d, hled· pomoc ve filosofii. I v etice a fyzice se pro nÏj st·vajÌ z·kladem Aristotelovy spisy, odmÌt· pouze metafyziku, neboù ta hovo¯Ì o vÏcech, kterÈ p¯ÌsluöejÌ do oblasti teologie, je tedy nadbyteËn·. Nejpr ve, podnÌcen neblahou zkuöenostÌ SelskÈ v·lky, se obracÌ k aristotelskÈ etice, kterou je podle nÏj t¯eba vyuûÌt pro vybudov·nÌ discipliny a pro zajiötÏnÌ mÌru a ¯·du ve spoleËnosti. To je prav˝m ˙Ëelem filosofickÈ etiky; Melanchthon se tak soust¯edÌ na problematiku spravedlnosti a nezab˝v· se ot·zkou blaûenosti, k nÌû p˘vodnÏ byla aristotelsk· etika zacÌlena, neboù toto tÈma podle nÏj p¯ÌsluöÌ teologii. PoslÈze se zaËÌn· zab˝vat takÈ p¯ÌrodnÌ filosofiÌ, aby tak dal luter·nskÈ reformaci zbraÚ pro boj proti nevzdÏlan˝m teolog˘ a zmaten˝m nauk·m radik·lnÌch protestantsk˝ch skupin. RozvÌjÌ aristotelskou noetiku, v nÌû je z·kladem smyslov· zkuöenost, kterou vöak kombinuje s platÛnsk˝m motivem vrozen˝ch (p¯irozen˝ch) znalostÌ. Lutherova teologie, konkrÈtnÏ rozliöenÌ dialektiky z·kona a evangelia, pak d·v· MelanchthonovÏ noetice ostrÈ hranice. Pozn·nÌ Boha prost¯ednictvÌm p¯irozen˝ch, vrozen˝ch znalostÌ pat¯Ì do oblasti z·kona, nijak se nedot˝k· obsah˘ zjevenÌ a je soteriologicky irelevantnÌ. Vedle nauky o duöi se pak Melanchthon intenzivnÏ zab˝v· astronomiÌ a astrologiÌ, neboù studium nebesk˝ch jev˘ umoûÚuje nach·zet stopy BoûÌ v p¯ÌrodÏ a vede n·s tak k pozn·nÌ Boha a BoûÌ proz¯etelnosti.7 OpÏt se p¯itom zd˘razÚuje, ûe p¯ÌrodnÌ filosofie nevede ke stejnÈmu pozn·nÌ Boha jako evangelia.
7 Srv. S. Caroti, Melanchtonís Astrology, in: P. Zambelli (ed.), Astrologi hallucinati. Stars and the End of the World in Lutherís Time, Berlin ñ New York 1986, str. 109 ñ121; S. Kusukawa, Aspectio divinorum operum: Melanchthon and astrology for Lutheran medics, in: P. O. Grell ñ A. Cunningham (ed.), Medicine and Reformation, London 1993, str. 33 ñ55.
29
Je z¯ejmÈ, ûe Melanchthonovo rozvÌjenÌ studia filosofie je motivov·no na jednu stranu snahou pozvednout ˙roveÚ luter·nskÈho ökolstvÌ a vyrovnat se v tomto ohledu katolickÈ EvropÏ, na stranu druhou pak obh·jit Luthera v r·mci protestantismu, nap¯. prost¯ednictvÌm spr·vnÈ astrologickÈ interpretace nebesk˝ch jev˘.8 T¯etÌ rovinu melanchthonismu lze spat¯ovat v teologickÈ oblasti. Jablkem sv·ru se stal Melanchthon˘v odklon od nÏkter˝ch z·kladnÌch prvk˘ Lutherova uËenÌ, kterÈ nejprve bezv˝hradnÏ podporoval. Avöak pozdÏji zaËal jednak oproti LutherovÏ interpretaci Augustina p¯izn·vat lidskÈ svobodnÈ v˘li v˝znamnou ˙lohu p¯i sp·se duöe a jednak se vyh˝bat LutherovÏ nauce o re·lnÈ p¯Ìtomnosti tÏla Kristova ve sv·tosti. Jiû za svÈho ûivota proto b˝val obviÚov·n ze zrady Lutherova dÏdictvÌ a na¯Ëen z kryptokalvinismu, tedy ze skrytÈ podpory KalvÌnovy nauky o duchovnÌm a nikoli re·lnÈm poûÌv·nÌ Krista v chlebÏ a vÌnÏ.9 Recepce Melanchthonova myölenÌ probÌhala na v˝öe zmÌnÏn˝ch t¯ech rovin·ch r˘zn˝m zp˘sobem. ZatÌmco jeho reforma ökolskÈho systÈmu, p¯edevöÌm s ohledem na podporu studia biblick˝ch jazyk˘ a na biblickou hermeneutiku s vyuûitÌm rÈtoriky a dialektiky, pevnÏ zapustila na luter·nsk˝ch ökol·ch svÈ ko¯eny, jeho teologickÈ n·zory se doËkaly ostrÈ reakce ze strany luter·nskÈ ortodoxie, kter· vyvrcholila vytvo¯enÌm tzv. Formule svornosti v roce 1577, jeû mimo jinÈ explicitnÏ odmÌtla Melanchthonovy proh¯eöky v˘Ëi LutherovÏ teologii. Formule svornosti byla uzn·na mnoh˝mi luter·nsk˝mi st·ty a jejich vl·dcovÈ ji zaËali na univerzit·ch uv·dÏt do praxe. P¯Ìkladem takovÈho postupu je pr·vÏ univerzita ve Wittenberku.10 Sask˝ kurfi¯t August (1553 ñ1586), zpoË·tku melanchthonist˘m p¯ÌznivÏ naklonÏn, 8
Sashiko Kusukawa povaûuje celÈ Melanchthonovo ˙silÌ za pokus o obhajobu Lutherovy kauzy, srv. S. Kusukawa, The Transformation of Natural Philosophy. The Case of Philipp Melanchton, Cambridge 1995. K teologickÈ motivaci Melanchthonovy filosofie srv. p¯edevöÌm pr·ci G. Frank, Die theologische Philosophie Philipp Melanchthons (1497ñ1560), Leipzig 1995. Srv. T. Nejeschleba, Luther·nsk˝ aristotelismus ñ Philipp Melanchthon, in: Studia neoaristotelica, 2, 2005, Ë. 1, str. 67ñ 82. 9 Srv. nap¯. T. Lane, DÏjiny k¯esùanskÈho myölenÌ, Praha 1996, str. 146 ñ149. 10 H. Kathe, Die Wittenberger Philosophische Fakult‰t 1502ñ1817, Kˆln 2002, str. 135 ñ136.
30
zah·jil pod vlivem luter·nskÈ ortodoxie taûenÌ proti kryptokalvinist˘m na univerzitÏ jiû v roce 1574 a po vzniku Formule svornosti jÌ pod¯Ìdil i artistickou fakultu, kdyû z nÌ museli odejÌt i melanchthonistÈ, kte¯Ì nebyli z Wittenberku vyhn·ni v prvnÌ vlnÏ. PersekucÌm se nevyhnul ani Caspar Peucer (1525 ñ1602), Melanchthon˘v zeù a v tÈ dobÏ nejv˝znamnÏjöÌ postava wittenberskÈho vysokÈho uËenÌ. Tento respektovan˝ myslitel a blÌzk˝ p¯Ìbuzn˝ jednoho ze zakladatel˘ reformace byl ûal·¯ov·n po 12 let.11 OslabenÌ artistickÈ fakulty, kter· p¯iöla o v˘dËÌ melanchthonisty, se projevilo i na v˝uce. I kdyû se fakulta st·le profiluje jako aristotelsk·12 a Melanchthonovy uËebnice p¯ÌrodnÌ filosofie jsou ve Wittenberku nad·le vyd·v·ny,13 z·kaz Ëetby Melanchthonov˝ch teologick˝ch pracÌ se odrazil i na jistÈ ned˘vϯe k jeho filosofick˝m uËebnicÌm. P¯Ìm· Ëetba Aristotelov˝ch dÏl a jejich v˝klad byl nahrazen v˝ukou podle kompendiÌ, jak vypl˝v· ze zpr·vy vÈvodov˝ch vizit·tor˘ z roku 1577. Vizit·to¯i û·dajÌ n·pravu stavu, k nÌû pravdÏpodobnÏ nedoölo, neboù o deset let pozdÏji sami wittenberötÌ profeso¯i vypovÌdajÌ, ûe aby se zv˝öila ˙roveÚ aristotelismu na fakultÏ, musela by b˝t zavedena Ëetba Aristotelova dÌla. Tato v˝mluvn· zpr·va poch·zÌ z dalöÌ vizitace (1587), kter· probÏhla jiû za vl·dy Augustova syna Christiana I. (1586 ñ1591). Nov˝ sask˝ kurfi¯t se vymanil z vlivu ortodoxnÌho luteranismu a zruöil povinnost hl·sit se k Formuli svornosti. Na artistickÈ fakultÏ pak provedl mnohÈ person·lnÌ zmÏny ve prospÏch melanchthonist˘. Christian I. ve svÈm univerzitnÌm ¯·du z roku 1588 na¯izuje, aby byla pro v˝uku aristotelismu 11 Srv. R. Kolb, Caspar Peucerís Library: Portrait of a Wittenberg Professor of the Mid-Sixteenth Century, (Sixteenth Century Bibliography 5), St. Louis 1976. 12 Peter Petersen, kter˝ byl autorem dodnes vlivnÈho pojedn·nÌ o aristotelskÈ filosofii v protestantskÈm NÏmecku, tvrdÌ, ûe wittenbersk· universita z˘stala aristotelsk· i po MelanchthonovÏ smrti. Srv. P. Petersen, Geschichte der aristotelischen Philosophie im protestantischen Deutschland, Stuttgart 1964 (p¯etisk vyd·nÌ Leipzig 1921), str. 118. Vych·zÌ p¯itom z dÏjin wittenberskÈ university Waltera Friedensburga, W. Friedensburg, Geschichte der Universit‰t Wittenberg, Halle 1917. P¯estoûe dogmatickÈmu sporu je v tÏchto pracÌch pozornost vÏnov·na, nenÌ zde zohlednÏn jeho vliv na dÏnÌ na artistickÈ fakultÏ v 70. a 80. letech 16. stoletÌ jako nap¯. v novÏjöÌ knize H. Katheho. 13 Srv. soupis tisk˘ Melanchthonovy uËebnice Liber de anima v H. Sch¸lling, Bibliographie der psychologischen Literatur des 16. Jahrhunderts, Hildesheim 1967, str. 184 ñ185.
31
vyËlenÏna cel· jedna katedra a vyûaduje spojenÌ Aristotela s Melanchthonem. N·vrat aristotelismu a melanchthonismu na fakultu je p¯itom v tÈto dobÏ poznamen·n sÌlÌcÌm vlivem antiaristotelskÈ logiky Petra Rama (1515 ñ1572), jeû zÌsk·vala na fakultÏ st·le vÌce p¯Ìznivc˘. Kurfi¯t nechoval sympatie ke stoupenc˘m tohoto kalvÌnskÈho myslitele, ale dovolil, aby byl ramismus vyuËov·n soukromÏ. Po tomto kr·tkÈm intermezzu se za vl·dy Christianova n·stupce Friedricha Wilhelma (1591ñ1601) lutersk· ortodoxie jiû plnÏ prosazuje. Obdobn· situace panovala i na lipskÈ univerzitÏ, takÈ spadajÌcÌ pod jurisdikci saskÈho kurfi¯ta. Formule svornosti zde byla na¯Ìzena v roce 1580, zruöena v roce 1588 (ËÌmû byla obnovena Ëetba Melanchthonov˝ch dÏl) a znovu obnovena v roce 1592.14 Aristotelismus si vöak v Lipsku v 80. letech uchoval ponÏkud pevnÏjöÌ postavenÌ neû ve Wittenberku: jeden profesor se zde mÏl vÏnovat v˝kladu aristotelskÈ logiky, jeden aristotelskÈ fyziky a jeden aristotelskÈ etiky a politiky.15 Odvrat od melanchthonismu a melanchthonovskÈho aristotelismu byl dovröen na sklonku 16. stoletÌ, kdy Melanchthonovy uËebnice jak v Lipsku a Wittenberku, tak v celÈm luter·nskÈm prost¯edÌ ztratily sv˘j v˝znam a p¯estaly b˝t pouûÌv·ny.16 Po tomto historickÈm ˙vodu lze p¯ejÌt k ot·zce, jakou mÏrou mohla b˝t melanchthonsk˝m aristotelismem Jesseniova studijnÌ lÈta a jeho filosofick· prvotina poznamen·na. ZaËneme-li u jeho vratislavsk˝ch studiÌ, je t¯eba poznamenat, ûe statuta mÏstskÈ ökoly sv. AlûbÏty byla sice vypracov·na v duchu melanchthonismu, z toho vöak nelze usuzovat, ûe by se Jessenius jiû ve Vratislavi blÌûe sezn·mil s Melanchthonovou filosofiÌ, nebo se stal jejÌm p¯Ìvrûencem. Petr Vincen-
14
H. Helbig, Die Reformation der Universit‰t Leipzig im 16. Jahrhundert, G¸tersloh 1953, str. 131ñ133. Srv. G. Vartenberg, Die kurs‰chsische Landesuniversit‰t bis zur Fr¸haufkl‰rung, 1540 ñ1680, in: L. Rathmann, Alma mater lipsiensis, Leipzig 1984, str. 69. Z tÈto pr·ce vych·zÌ i publikace K. Krause, Alma mater Lipsiensis. Geschichte der Universit‰t Leipzig von 1409 bis zur Gegenwart, Leipzig 2003, str. 60 ñ 65. 15 Srv. H. Kathe, Die Wittenberger Philosophische Fakult‰t, str. 137. 16 Sr v. W. Sparn, Die Schulphilosophie in den lutherischen Territorien, in: H. Holzhey ñ W. Schmitt-Biggemann (ed.), Die Philosophie des 17. Jahrhunderts, Das heilige Rˆmisches Reich Deutscher Nation, Nord- und Ostmitteleuropa, Bd. 4/1, Basel 2001, str. 502.
32
tius, kter˝ od roku 1569 zast·val funkci rektora Elisabethana, se jistÏ profiloval jako melanchthonovsky orientovan˝ myslitel a z d˘vodu obvinÏnÌ z kryptokalvinismu takÈ musel opustit sv· p¯edchozÌ p˘sobiötÏ ve Wittenberku a ve Zho¯elci. Vincentius zem¯el ve svÈ rodnÈ Vratislavi v roce 1581 a tak student mÏstskÈ ökoly Jan Jesensk˝, kter˝ ukonËil studia na Elisabethanu v roce 1583, bezpochyby svÈho vÏhlasnÈho rektora znal. NavÌc Slezsko, tehdy jako souË·st zemÌ Koruny ËeskÈ, nebylo v·z·no FormulÌ svornosti a v obecnÏ tolerantnÌ atmosfȯe tak zde nebylo taûenÌ proti kryptokalvinist˘m zah·jeno. NicmÈnÏ tÏûiötÏ v˝uky na mÏstskÈ ökole spoËÌvalo p¯edevöÌm v osvojov·nÌ klasick˝ch jazyk˘ a ËetbÏ antick˝ch text˘. Podstatou melanchthonismu na Elisabethanu byl d˘raz na v˝uku jazyk˘ Bible a cÌrkevnÌch otc˘ v n·vaznosti na biblick˝ humanismus a nikoli specifick˝ v˝klad filosofie a teologie, jeû byly p¯edmÏtem v˝uky aû na vyööÌm uËenÌ, na univerzit·ch. JistÏûe nenÌ vylouËeno, ûe se Jesensk˝ okrajovÏ setkal s Melanchthonovou filosofiÌ jako takovou jiû ve Vratislavi, nicmÈnÏ pro formov·nÌ jeho filosofickÈho myölenÌ by mÏlo mÌt vÏtöÌ v˝znam studium na artistick˝ch fakult·ch ve Wittenberku a Lipsku. ZasadÌme-li JesenskÈho biografii do n·Ërtu dÏjin obou univerzit, zjistÌme, ûe Jan Jesensk˝ na nich studoval v dobÏ, kdy v n·vaznosti na Formuli svornosti byl vliv melanchthonismu potlaËov·n a kdy se i v˝uka aristotelskÈ filosofie, alespoÚ co se t˝Ëe wittenberskÈ univerzity, zhustila do podoby Ëetby v˝tah˘ z Aristotelova dÌla. V Lipsku byla sice lektura Aristotelova dÌla podporov·na ve vÏtöÌ m̯e neû ve Wittenberku, avöak melanchthonismus byl na univerzitÏ obnoven aû potÈ, co Jesensk˝ sv· lipsk· studia zavröil. Zda je tento historick˝ kontextu·lnÌ r·mec Jesseniovy filosofickÈ prvotiny ñ lipskÈ disertace o nesmrtelnosti lidskÈ duöe ñ vymezen spr·vnÏ, by mÏla prok·zat historicko-filosofick· anal˝za samotnÈho spisu.
33
EdiËnÌ pozn·mka
Do antologie z filosofickÈho dÌla Jana JesenskÈho byly vybr·ny spisy, kterÈ vÏtöÌ mÏrou vyjad¯ujÌ vlastnÌ postoj autora: ñ Zoroaster, dedikace saskÈmu kurfi¯tovi a p¯edmluva, p¯eklad Jan Janouöek a Tom·ö Nejeschleba z vyd·nÌ Witebergae 1593, tisk uloûen v N·rodnÌ knihovnÏ v Praze (NK 18 J 105); ñ Hieronymi Savonarolae Universae Philosophiae Epitome, dedikace jednotliv˝ch Ë·stÌ, p¯eklad Jan Janouöek a Tom·ö Nejeschleba z vyd·nÌ Witebergae 1595, tisk uloûen v KnihovnÏ StrahovskÈho kl·ötera v Praze (A.T.XIV.4); ñ De Sympathiae et Antipathiae Rerum Naturalium Caussis, cel˝ trakt·t, p¯eklad Jan Janouöek a Tom·ö Nejeschleba z vyd·nÌ Witebergae 1599, tisk uloûen v Herzog August Bibliothek Wolfenb¸ttel (A: 258.20.6 Quod (2)); ñ Anatomiae, Pragae, Anno MDC abs se solenniter administratae historia, Ë·st dedikace a p¯edmluvy, p¯eklad Tom·ö Nejeschleba z vyd·nÌ Witebergae 1601 (faksimile Praha 2004) s p¯ihlÈdnutÌm k p¯ekladu Bohdany DiviöovÈ, Pr˘bÏh pitvy jÌm slavnostnÏ provedenÈ v Praze L. P. MDC, k nÌû byl p¯iËlenÏn trakt·t o kostech, Praha 2004, a Ferdinanda Stiebitze Popis pitvy konanÈ roku 1600 v Praze (Antropologick· knihovna, sv. 5), Praha 1934; ñ De ossibus tractatus, Ë·st p¯edmluvy, p¯eklad Tom·ö Nejeschleba z vyd·nÌ Witebergae 1601 (faksimile Praha 1941), s p¯ihlÈdnutÌm k p¯ekladu Frantiöka äimona, Martin 1981; ñ SHMEIWTIKH, seu nova cognoscendi morbo methodus, p¯edmluva, p¯eklad Tom·ö Nejeschleba z vyd·nÌ Witebergae 1601, tisk uloûen v N·rodnÌ knihovnÏ Praha (48 E 3). Revizi p¯eklad˘ provedl David SanetrnÌk. Z povahy Jesseniovy pr·ce s literaturou nebylo moûnÈ, ba ani smysluplnÈ dohledat veökerÈ jeho odkazy, a to nejen skrytÈ, n˝brû i explicitnÌ. Texty jsou ponech·ny v podobÏ, s jakou se setk·v·me v titulech samotn˝ch, tj. bez kritickÈho apar·tu a v˝kladu. Nejv˝znamnÏjöÌ odkazy jsou vizu·lnÏ uvedeny v p¯edch·zejÌcÌ studii. T. N. 265
Citovan· dÌla Jana JesenskÈho 1
Johan. Jessenius a Jessen, De divina humanaque philosophia progymnasma peripateticum Ad Divum Rudolphum II. Rom. Imperatorem, Ungariae et Boemiae Regem, Archiducem Austriae etc., Venetiis, Apud Joachinum Bruinolum, 1591. (ONB, 71.J.30.(8)) Johan. Jessenii a Jessen, Philos. Et Med. Doctoris, Zoroaster, Nova, brevis veraque de Universo Philosophia, Witebergae, Ex Officina Cratoniana, 1593. (NK, 18 J 105) Aristotelis De Ortu et interitu libri, Francisci Vatabli studio latini facti: Joh. Jessenii a Jessen doctoris Phil. Et Med. Opera Brevius in singula capita, indicibus et textibus disctinct., Witebergae, Ex officina Cratoniana, 1593. (HAB, A: 108.21 Med. (3)) Joh. Jessenii a Jessen Doctoris et electoris in Academia Witeberg. Professoris De homine disputatio I pro qua respon. Christophorus Zecherus Noriberg. Witebergae, Excudebat vidua Matthaei Welaci, 1594. (ONB, 71.Aa.51+) Johannis Jessenii a Jessen, Doctoris et Professoris Medicinae De Clarissimo Viro Domino Doctore Martino Biermanno, Ante in Illustri Julia Philosophiae, nuper vero in Wittenbergensi Academia designato Professore Medicinae Extraordinario, X. Novembris Omnium luctu desiderato, Publice Dicta actq. Oratio, Witebergae, literis Wolffgangi Meisneri, Impensis Pauli Helwichii, 1595. (BSB, 4 P.o.lat. 503) 1
ÿazeno podle roku vyd·nÌ, v z·vorce je uvedena zkratka knihovny, v jejÌû fondech se nach·zÌ p¯Ìsluön˝ tisk (resp. vyd·nÌ, se kter˝m jsem pracoval). Zkratky knihoven: BNW ñ Biblioteca narodowa, Warszawa; BSB ñ Bayerische Staatsbibliothek, M¸nchen; HAB ñ Herzog-August-Bibliothek, Wolfenb¸ttel; KSK ñ Knihovna StrahovskÈho kl·ötera, Praha; LK ñ Lobkowiczsk· knihovna, Nelahozeves; NK ñ N·rodnÌ knihovna, Praha; ONB ñ ÷sterreichische Nationalbibliothek, Wien; SLUB ñ S‰chsische Landesbibliothek- Staats- und Universit‰tsbibliothek, Dresden; UBM ñ Universit‰tsbibliothek, M¸nchen.
267
Hieronymi Savonarolae Ferrariensis, Ordinis Praedicatorum, universae Philosophiae Epitome. Eiusdem de Divisione, ordine atque usu omnium scientiarum, nec non de Poetices ratione, opusculum quadripartitum. Omnia Johan. Jessenii a Jessen, Philosophiae, Medicinaeque Doctoris et Professoris, Opera et studio emendatiora, auctioraque edita. Cum Gratia et Privilegio, Witebergae, Excusa typis Simonis Gronenbergii, sumtum impendente Andrea Hoffmanno, 1595. (KSK, A.T.XIV.4) De Morbis, Tota substantia naturae Nostrae Contrariis, Progymnasma Medieticum: Quod sub praesidi Clarissimi Viri, Dn. Johann. Jessenii a Jessen Doctoris et Professoris Witeb: 16. Aprilis in auditorio Majori publica disputatione tuebitur Stephanus Mylius Geranodensis Witebergae, Typis M. Joannis Cratonis 1596. (HAB, S: Alv.: MI 286a (22)) Caroli Sigonii de Dialogo liber. Joh. Jessenii a Jessen, philosophiae medicinaeque Doctoris et Professoris opera luci redditus. Lipsiae, Impensis Henrici Osthausii, Imprimebat Zacharias Ber wald, 1596. (ONB, 46.W.46) Academiae Witebergensis Studiosis, Nec non universis, salutem, et diuturnam incolumitatem dicit Johan. Jessenius a Jessen, Doctor, Anatomes et Chirurgiae Professor pub., Witebergae, Typis Gronebergianis 1596. (HAB, H: Yv 405.8 Helmst. (32)) Rectoris pro tempore Academiae Witebergensis Johann. Jessenii a Jessen, Illustrissimorum Saxoniae Ducum Medici et Professoris. De moribus et legibus ad studiosos in solenni statutorum recitatione, sermo., Witebergae, Gronenbergius 1597 (ONB, 40.T.90.) Apotheosis Friderici Tilemanni J. U. Doctoris et Historiarum Professoris publici. Per D. Johan. Jessenium celebrata., Witebergae, Typis Simonis Gronenbergii 1598 (UBM, 4 H.lit 1796 1) Johannis Jessenii a Jessen Universalis Humani Corporis Contemplatio. Contra quam argumenta, gratia exercitii, publico loco, ad diem 20. Octob. Proponenda, excipiet Philippus Tuchscherer Cotbusianus, Witebergae, Typis M. Johannis Cratoni, 1598 (HAB, S: Alv.: MI 286a (24)). Johan Jessenii a Jessen De Sympathiae et Antipathiae Rerum Naturalium Caussis. Disquisitio Singularis, quam in publico pro virili ad Cal. Junii defendere conabitur M. Daniel Sennertus Vratislaviensis, Witebergae, Imprimebatur Typis Meissnerianis, 1599. (HAB A: 258.20.6 Quod (2)) Decanus Collegii Medici in Academia Witebergensi Johannes Jessenius a Jessen, Benevolo Lectori, S. D., Witebergae, Typis M. Joannis Cratonis, 1600 (NKP, 45 A 11) Et Philosophiae et medicinae studiosis Johan. Jessenius a Jessen. Wittebergae, Typis M. Iohannis Cratonis, 1600 (LK, II Fc 39, No 18) De vita et morte Illustris et Generosi Viri, Domini Tychonis Brahe Equit. Dani, Domini in Knudstrup, Huennae Hellesponti Danici Insulae Praefecti, Astronomorum hoc seculo Principiis die 24. Octobris Anno 1601 Pragae desiderati, 4. Novemb. in templo, veteris Urbis primario, ritu equ268
estri, honorificentissime tumulati, Oratio funebris Johan. Jessenii a Jessen, Pragae, Typis Georgii Nigrini, 1601. (BNW, BN. XVII.3.3876 adl.) Johannis Jessenii a Jessen, Anatomiae, Pragae, Anno MDC abs se solenniter administratae historia. Accesit eiusdem de ossibus tractatus. Witebergae, Excudebat Laurentius Sauberlich, Impelis Samuelis Selfisch, 1601. (NK, 18 I 77) Jan Jessenius z JasenÈ, Pr˘bÏh pitvy jÌm slavnostnÏ provedenÈ v Praze L. P. MDC, k nÌû byl p¯iËlenÏn trakt·t o kostech, p¯ekl. B. Diviöov·, H. Florianov·, C. Matouö, D. Svobodov·, O. Vodenkov·, Praha, 2004. Jan Jessenius, Popis pitvy konanÈ roku 1600 v Praze, p¯ekl. F. Stiebitz (Antropologick· knihovna, sv. 5), Praha 1934. Jan Jessenius, Popis pitvy konanÈ roku 1600 v Praze, (v˝bÏr), p¯ekl. F. Stiebitz, in: J. Poliöensk˝, Jan Jesensk˝ ñ Jessenius, Praha 1965, str. 97ñ122. Jan Jessenius, De ossibus tractatus, Praha 1941. Jan Jessenius, Trakt·t o kostiach, p¯ekl. F. äimon, Martin 1981. SHMEIWTIKH, seu nova cognoscendi morbo methodus, ad Analyseos Capivaccianae normam ab Aemylio Campolongo, Professore Patavino expressa: Nunc Primum vero, per Johannem Jessenium a Jessen, recta discentium et medentium usui, publicata., Witebergae, Typis Laurentii Seuberlichii, 1601 (NKP, 48 E 3) Johannis Jessenii a Jessen Institutiones Chirurgicae, quibus universa manu medendi ratio ostenditur, Witebergae, Excudebat Laurentius Seuberlic, 1601 (NKP, 18 I 77) Johan. Jessenii a Jessen, De Generationis Et Vitae Humanae Periodis: Tractatus duo. In solellni disputatione Witebergae 3. Septembr. M. Johan Plachetio, Marcomanno, Defendendi. Witebergae, Typis Zachariae Lehmanni, 1602 (HAB, S: Alv.: MI 286a (29)) Johannis Jessenii a Jessen, De anima et corpore universi, a :kroasij peripa thtikhÓ , Pragae, Typis Haeredum M. Danielis Adamia Veleslavina, 1605 (SLUB, Phil.B.689) Johannis Jessenii a Jessen de Cavenda Tollendaque Peste Ad Patronos Et Amicos Consilium, Pragae, Typis Schumanianis, 1606 (NKP, 48 C 4) Johanis Jessenii a Jessen, de Sanguine, vena secta dimisso, Judicium, Pragae, In Officina Typographica Danielis Sedesani, 1608. (NKP, 48 B 2) J·n Jessenius, O krvi, p¯ekl. F. äimon ñ J. Balegov· ñ M. V˝rostov·, Koöice 2007. Andreae Vesalii Anatomicarum Gabrielis Fallopii Observationum Examen. Magni, Humani Corporis Fabricae, Operis Appendix. Jessenii Cura in publicum reducta. Hanoviae Typis Wechelianis apud Claudium Marnium et heredes Joan. Aubrii MDCIX. (HAB, A: 107.4 Med. (1)) Regis Ungariae, Matthiae II Coronatio, Johan. Jessenio a Jessen, Regio medico, Descriptore, Adiecta, Regni, Regumque Pannoniae breuis Chronographia. Viennae Austriae primum At nunc Auctoris venia emendatius recusa., Hamburgi, Sumptu Frobeniano, 1609 (NKP, 13 B 11) 269
Ad Matthiam II., Ungariae, et Boemiae Regem, Archiducem Austriae etc. Johan. Jessenii a Jessen, Regii Medici, Oratio Inauguralis, Viennae Austriae, Typis Ludouici Bonnoberger, in Contubernio Agni Anno MDCXI. (NKP, 13 B 11) Johannis Jessenii a Jessen Adversus Pestem Consilium cum ejusdem de Mithridatio e Theriaca Disputatione, His annexi Matthaei Durastantis de Aceto Scillino Atque Aloe Medicamentis Valetudini tuendae vitae propagandae Singularibus, Tractatus Duo. Nec non Nicolai Curtii Philos. e Med. Libellus utilissimus Anno 1575 Patavii propositus. De Medicamentis lenientibus, praeparantibus et purgantibus, Gissae, Typis Casparis Chemlini, 1614. (NKP, 48 G 4) Johannis Jessenii a Jessen, Pro Vindiciis, contra tyrannos, oratio: quam, juvenis habuit Patavii Venetum Ö die 8 Aug. Ö 1591; Ö Cum de divina et humana philosophia solenniter disputaret, Francofurti, Bringer 1614. (HAB, M: Li 4157) De resurrectione mortuorum absolutissima Concio. Ad funus Mariae Felsiae, Conjugis Doct. Jessenii Sopronii Ungarorum in Templo Parochiali, die V. Junii An. Christi MDCXII. Germanico Idiomate habita et Nuper auctior in Latinum traducta, Cui ejusdem argumenti Programma Academicum unaq; Dissertatio. Quod Animae humanae immortalitatis sint, adnexa., Pragae, Excudebat Paulus Sessius Academiae Carolinae Typographus, 1618. (LK, IV Gf. 32.) Jacobi Typotii Batavi, Viri Doctiss. Et Caesaris Rom. Historici, De Hierographia, Quae complectitur Hieroglyptica, atq. Symbola Libri Dui; Opus posthumum, cura Doct. Jessenii servatum, aeditumq., Pragae, Excudebat Paulus Sessius, Academiae Carolinae Typographus, 1618. (NKP, 52 H 16) Ablegung der Legation, auff den letztgehaltenen kˆniglichen Reichstag in Ungarn im Namen der evangleischen St‰nde dess Kˆnigreichs Boeheim. Von Doct: Jessen verrichtet und den Herrn Directorn ¸bergeben. Erstlich in lateinischer Sprache zu Prag getruckt Nun aber in Hochteutsch auff das trewlichste verdolmetschet Durch His. Sub Cruce. Im Jahr nach Christi unsers Seligmachers Geburt 1619. (LK, 65 E 3990) Legationis, In Regis Ungaror. Comitiis Proximis, Nomine Evangelicorum Regni Boemiae Ordinum, A Doct. Jessenio, Obitae, Renunciatio. Ad illustres, generoso et ampliss. dominos directores, Pragae, Excudebat Paulus Sessius, Academiae Typographus, 1619. (NKP, 50 E 90) Johan Jessenii a Jessen Pro Vindiciis, contra tyrannos, oratio; quam juvenis habuit Patavii Venetum Ö die 8 Aug. Ö 1591, Pragae, Sessius, 1620. (HAB, M: Li 4158)
270
Prameny
Agrippa von Nettesheim, Cornelius, Ungewissheit und Eitelkeit aller K¸nste und Wissenschaften, in: F.ñP. Hansen, Philosophie von Platon bis Nietzsche, CDñROM, Berlin 1998. Alexader Aphrodisiensis, Problemata per Georgium Valla Placentinum in latinum translata, Venetiis 1501. Alexander Aphrodisiensis, Problemata, in: Physici et medici Graeci minores I, ed. I. L. Ideler, Berlin 1841. Argenterius, Joannes, In artem medicinalem Galeni, Commentarii tres, non solum medicinae professsoribus utiles, sed etiam philosophis et universis, qui rerum scientiam delectantur, summopere iocundi, Parisiis 1578. AristotelÈs, DruhÈ analytiky (An. post.), p¯ekl. A. K¯Ìû, Praha 1962. AristotelÈs, O duöi (De an.), p¯ekl. A. K¯Ìû, in: AristotelÈs, »lovÏk a p¯Ìroda, Praha 1984, str. 197ñ314. AristotelÈs, O nebi (De caelo), p¯ekl., J. Bodn·r, Bratislava 1985. AristotelÈs, O vzniku a z·niku (De gen. et cor.), p¯ekl. A. K¯Ìû, in: AristotelÈs, »lovÏk a p¯Ìroda, Praha 1984, str. 59 ñ164. AristotelÈs, Etika Nikomachova (Eth. Nic.), p¯ekl. A. K¯Ìû, Praha 1996. AristotelÈs, Fyzika (Phys.), p¯ekl. A. K¯Ìû, Praha 1996. AristotelÈs, Metafyzika (Met.), p¯ekl. A. K¯Ìû, Praha 2003. AristotelÈs, Problemata Physica (Probl.), ed. H. Flashar, Berlin 1975. AristotelÈs, PrvnÌ analytiky (An. prior.), p¯ekl. A. K¯Ìû, Praha 1961. AristotelÈs, Topiky (Top.), p¯ekl. A. K¯Ìû, Praha 1975. AristotelÈs, RÈtorika (Rhet.), p¯ekl. A. K¯Ìû, Praha 1999. Averroes, Averrois Cordubensis Commentarium Magnum in Aristotelis De anima libros, ed. F. S. Crawford, Cambridge 1953. Avicenna, Liber Canonis Avicennae revisus et ab omni errore mendaque purgatos summaque cum diligentia impressus, Venetiis, Paganinus de Paganinis 1507 (reprint Hildesheim 1964). Avicenna, Liber de anima seu sextus de naturalibus, 2 vols, ed. S. Van Riet, Louvain 1968 ñ72. 271
Biesius, Nicolaus, De universitate libri tres, quibus universa de natura philosophia contiretur, Antverpiae 1556. Bruno, Giordano, Dialogy (VeËe¯e na PopeleËnÌ st¯edu, O p¯ÌËinÏ, principu a jednom, O nekoneËnu universu a svÏtech), p¯ekl. J. B. Koz·k, Praha 1956. Caesalpinus, Andreas, Quaestionum Medicarum Libri II, Venetiis 1593. Capivaccius, Hieronymus, Opera omnia, 5 sectionibus comprehensa, Francofurti 1603. Cardano, Girolamo, Hieronymi Cardani Mediolanensis Ö operum, tomus tertium, Lugduni 1563, reprint Stuttgart ñ Bad Cannstatt 1966. Conciliorum oecumenicorum decreta, Basileae 1962. Celsus, Aulus Cornelius, O lek·rstve (Predslov), p¯ekl. F. äimon, in: Folia fac. med. univ. äafarikianae Cassoviensis, 48, 1991, str. 335 ñ345. Enchiridion Symbolorum, definitionum et declarationum de rebus fidei et morum, ed. H. Denzinger, Barcinone 1958. Fernel, Jean, Io. Fernelii Ambiani, De Abditis rerum causis libri duo, postremo ab ipso authore recogniti, conpluribusque in locis aucti, ad Henricum Franciae Regem Christianissimus, Francofurti Apud Andream Wechelum 1575. Fernel, Jean, Universa medicina, Hanoviae 1610. Ficino, Marsilio, De amore / ‹ber die Liebe oder Platons Gastmahl, Hamburg 1994. Fracastoro, Girolamo, Opera, I, Lugduni 1591. GalÈn, Ars parva, in: Galeni Opera omnia 19, ed. C. G. K¸hn, Lipsiae 1830. GalÈn, De placitis Hippocratis et Platonis, ed. P. DeLacy, Berlin 1980 ñ1981. GalÈn, De usu partium, ed. M. T. May, Ithaca 1968. Gassendi, Pierre, Opera, tom. V, Miscellanea, Lugduni 1658 (reprint Stuttgart-Bad Cannstatt 1964). Geoponica. De re rustica selectorum libri XX, Graeci Constantino quidem Caesari nuncupati, ac iam non libris sed thesauris annumerandi, Basileiae 1539. HippokratÈs, O vzneöenosti lÈka¯stvÌ, p¯ekl. H. Businsk·, in: D. Maxov· ñ V. Cibula (ed.), »tenÌ z antiky, Praha 1969, str. 32ñ36. HippokratÈs, Aforismy, Prognostikon, De Aere, Aquiset et Locis, p¯ekl. O. Schrutz, Praha 1993. Javelli, Chrystostomus, Chrysostomi Iavelli Canapii Omnia opera, quibus quicquid ad Rationalem, Naturalem ac Divinam Philosophiam pertinet, breiter simul ac dilucide summa cum eruditione complectitur, Lugduni 1580. Kepler, Johannes, Astronomiae pars optica (Gesammelte Werke II), ed. F. Hammer, M¸nchen 1939. Kepler, Johannes, Briefe 1599 ñ1603 (Gesammelte Werke XIV), ed. M. Caspar, M¸nchen 1959. Kepler, Johannes, Briefe 1604 ñ1607 (Gesammelte Werke XV), ed. M. Caspar, M¸nchen 1951. Kepler, Johannes, Briefe 1607ñ1611 (Gesammelte Werke XVI), ed. M. Caspar, M¸nchen 1954. 272
Kepler, Johannes, Briefe 1612ñ1620 (Gesammelte Werke XVII), ed. M. Caspar, M¸nchen 1955. Komensk˝, Jan Amos, Historie o tÏûk˝ch protivenstvÌch cÌrkve ËeskÈ, Historia persecutionum ecclesiae Bohemicae, in: DÌlo Jana Amose KomenskÈho 9/I, Praha 1989. Kus·nsk˝, Mikul·ö, O uËenÈ nevÏdomosti, p¯ekl. J. PatoËka, in: J. PatoËka ñ P. Floss, Mikul·ö Kus·nsk˝. éivot a dÌlo renesanËnÌho filosofa, matematika a politika, Praha 2001. Kus·nsk˝, Mikul·ö, D. Nicolai de Cusa, Opera, in quibus theologiae mysteria plurima reuelantur. Item in philosophia praesertim in mathematicis, difficultates multae explicantur & demonstrantur. Postremo ex utroque iure de maximis ciuilibus & ecclesiasticis rebus consilia & responsa dantur, Basileie 1565. Lucretius, Titus Carus, O p¯ÌrodÏ, p¯ekl. J. Nov·kov·, Praha 1971. Melanchthon Philipp, Corpus reformatorum (Philippi Melanchtonis Opera quae supersunt omnia, editit Carolus Gottlieb Bretschneider, Halis Saxonum.) Melanchthon, Philipp, Initia doctrinae Physicae, Wittenberg 1578. Melanchthon, Philipp, Oratio de consideranda Sympathia et Antipathia in rerum natura, recitata a Jacobo Milichio, cum decerneretur gradus Doctori (Medic.) Vito Ortel Winshemio, in: Corpus reformatorum, 11, 1843, str. 924 ñ 931. Melanchthon, Philipp, Liber de anima, in: Corpus reformatorum, 13, 1846. Melanchthon, Philipp, Oratio de medicinae usu, item rerum sympathia et antipathia; recitata a D. Iohanne Hermanno, in: Corpus reformatorum 12, 1844, str. 221ñ225. Melanchthon, Philipp, Oratio de dignitate astrologiae, in: Corpus reformatorum, 11, 1843. Melchior, Adam, Vitae Germanorum medicorum, Francofurti 1620. Mizauld, Antonio Catalogi septem sympathiae et antipathiae seu concordiae et discordiae rerum, Lutetiae 1554. Patrizi, Francesco, Nova de universis philosophia in qua aristotelica methodo non per motum sed per lucem et lumina ad primam causam ascenditur. Deinde propria Patricii methodo tota in contemplationem venit Divinitas. Postremo, methodo platonica, rerum universitas a conditore Deo deducitur. Ferrariae 1591. Peucer, Caspar, Oratio de sympathia et antipathia rerum in natura recitata a viro clarissimo doctore Casparo Peucero, Witebergae 1574. Picatrix. The Latin version of the Ghayat Al-HakÌm, ed. D. Pingree, London 1986. Pico della Mirandola, Giovanni, O d˘stojnosti ËlovÏka / De dignitate hominis, p¯ekl. D. SanetrnÌk, Praha 2005. Piccolomini, Francesco, Universa Philosophia de moribus nunc primum in decem gradus redecta et explicata, Venetiis 1596. Piccolomini, Francesco (Petrus Duodus), Peripateticae de anima disputationes, Venetiis 1575. 273
PlatÛn, Alkibiades I, p¯ekl. F. Novotn˝, Praha 1996.2 PlatÛn, Epinomis, p¯ekl. F. Novotn˝, Praha 1997.2 PlatÛn, FaidÛn, p¯ekl. F. Novotn˝, Praha 1994.3 PlatÛn, Timaios, p¯ekl. F. Novotn˝, Praha 1996.2 PlatÛn, ⁄stava, p¯ekl. F. Novotn˝, Praha 1996.2 PlatÛn, Z·kony, p¯ekl. F. Novotn˝, Praha 1997.2 Plinius StaröÌ, Kapitoly o p¯ÌrodÏ, p¯ekl. F. NÏmeËek, Praha 1974. Pomponazzi, Pietro, Abhandlung ¸ber die Unsterblichkeit der Seele. Lateinisch ñ Deutsch, ed. B. Mojsisch, Hamburg 1990. Savonarola, Girolamo, Scritti filosofici I., ed. G. Garfagnini ñ E. Garin, Roma 1982. Savonarola, Girolamo, Scritti filosofici II., ed. G. Garfagnini ñ E. Garin, Roma 1988. Scaliger, Julius Caesar, Iulii Caesaris Scaligeri Exotericarum exercitationum Liber XV. De Subtilitate, Ad Hieronymum Cardanum. In fine duo sunt Indices: prior breviusculus, continens sententiae nobiliores: alter opulentissimus, pene omnia complectens. Francofurti 1592. Sennert, Daniel, Danielis Sennerti Vratislaviensis Doctoris et Medicinae Professoris Operum in quinque Tomos divissorum, Lugduni 1666. Sennert, Daniel, Epitome naturalis scientiae, Wittebergae 1624. Sennert, Daniel, De chymicorum cum Aristotelicis et Galenicis consensu ac dissensu liber, Francofurti et Wittebergae 1655. Severinus, Petrus, Idea medicinae philosophicae. Continens Fundamenta totius Doctrinae Paracelsicae, Hippocraticae et Galenicae, Hagae Comitis 1660. Tycho Brahe, P¯Ìstroje obnovenÈ astronomie, p¯ekl. A. Hadravov· ñ P. Hadrava, Praha 1996. Vindiciae contra tyrannos or Concerning the legitimate power of a prince over the people, and of the people over a prince, ed. G. Garnett, Cambridge 1994. Vives, Juan Luis, Io. Lodovici Vivis Valentini opera, in duos distincta tomos, Basileae 1555. Zabarella, Jacopo, Opera logica, Kˆln 1597 (reprint Hildesheim 1966).
274
Literatura
Adam, J., Divadlo, nad kter˝m se ustrnula Evropa, in: V. Kˆrner, LÈka¯ umÌrajÌcÌho Ëasu, Praha 1987, str. 457ñ 461. Adelmann, H. B., The Embryological Treatises of Hieronymus Fabricius of Aquapendente, 1. Vol, Ithaca, New York 1967.2 Allen, M. J. B., Icastes: Marsilio Ficinoís Interpretation of Platoís Sophist, Berkeley ñ Los Angeles ñ Oxford 1989. Ashworth, E. J., Traditional logic, in: Schmitt, Ch. B. ñ Skinner, Q. ñ Kessler, E. ñ Kraye, J., (ed.) The Cambridge history of Renaissance philosophy, Cambridge 1988, str. 143 ñ172. Ballester, L. G., Soul and Body, Disease of the Soul and Disease of the Body in Galenís Medical Thought, in: P. Manuli ñ M. Vegetti (ed.), Le opere psicologiche di Galeno, Napoli 1988, BaniÊñPajniÊ, E., PetriÊs Panarchia und der Neuplatonismus, in: Synthesis philosophica, 27ñ28, 14, 1999, str. 33 ñ 44. BaniÊñPajniÊ, E., Svjetlo PetriÊeve filozofie, in: L. Schiffler (ed.), Zbornik radova VI. Medunarodny filozofsky simpozija ÑDani Frane Petriöaì, Cres 13.ñ17. Srpnja 1997, Zagreb ñ Cres 1999, str. 69 ñ76. Bartoö, H., OËima lÈka¯e. Studie k poË·tk˘m ¯eckÈho myölenÌ o lidskÈ p¯irozenosti z hlediska rozliöenÌ duöe ñ tÏlo, Praha 2006. Blair, A., Natural Philosophy, in: K. Park ñ L. Daston (ed.), The Cambridge History of Science, 3, Early Modern Science, Cambridge ñ New York 2001, str. 365 ñ 406. Blum, P. R., Immortality of the Soul, in: J. Hankins (ed.), The Cambridge Companion to Renaissance Philosophy, Cambridge 2007, str. 211ñ233. Blum, P. R., Qualitates occultae: Zur philosophischen Vorgeschichte eines Schl¸sselbegriffs zwischen Okkultismus und Wissenschaft, in: A. Buck, (ed.), Die okkulte Wissenschaften in der Renaissance, Wiesbaden 1992. Bokesov·-Uherov·, E., J·n Jessenius. 1566 ñ1621, Bratislava 1966. Borovansk˝, L., VzpomÌnka na Jessenia, in: Jan Jessenius z JasenÈ, Pr˘bÏh pitvy jÌm slavnostnÏ provedenÈ v Praze, Praha 2004, str. 11ñ27. 275
Bottin, F., Francesco Patrizi e líaristotelismo padovano, in: L. Schiffler (ed.), Zbornik radova VI. Medunarodny filozofsky simpozija ÑDani Frane Petriöaì, Cres 13.ñ17. Srpnja 1997, Zagreb ñ Cres 1999, str. 57ñ 68. Breen, Q., The Subordination of Philosophy to Rhetoric in Melanchthon. A Study of his Reply to G. Pico della Mirandola, in: Archiv f¸r Reformationsgeschichte, 43, 1952, str. 13 ñ28. Brown, A., Platonism in Fifteenth-Century Florence and Its Contribution to Early Modern Political Thought, in: The Journal of Modern History, 58, 1986, str. 383 ñ 413. Buck, A. (ed.), Die okkulte Wissenschaften in der Renaissance, Wiesbaden 1992. BuröÌkov·, B., SbÌrka konsiliÌ cÌsa¯skÈho lÈka¯e Christophira Guarinoniho, in: DÏjiny vÏd a techniky 34, 2001, str. 23 ñ38. Bylebyl, J. J., Teaching Methodus Medendi in the Renaissance, in: F. Kudlien ñ R. J. Durling (ed.), Galenís Method of Healing, Leiden 1991, str. 157ñ 89. Bylebyl, J. J., The School of Padua: humanistic medicine in the sixteenth century, in: Ch. Webster (ed.), Health, medicine and mortality in the sixteenth century, Cambridge 1979, str. 335 ñ370. Caroti, S., Melanchtonís Astrology, in: P. Zambelli (Hrsg.), Astrologi hallucinati. Stars and the End of the World in Lutherís Time, Berlin ñ New York 1986, str. 109 ñ121. Castiglione, A., The Life and Work of Santorio Santorio (1561ñ1636), in: Medical Life, 38, 1931, str. 729 ñ785. Cavallotto, S., Savonarola nella tradizione protestante (secc. XVIñXVII). Evoluzione di uníimmagine, in: Girolamo Savonarola líuomo e il fratre, Spoleto 1999, str. 354 ñ 460. Copenhaver, B. P., A Tale of Two Fishes: Magical Objects in Natural History from Antiquity through the Scientific Revolution, in: Journal of the History of Ideas, 52, 1991, str. 373 ñ398. Copenhaver, B. P., Astrology and magic, in: Ch. B. Schmitt ñ Q. Skinner ñ E. Kessler ñ J. Kraye (ed.), The Cambridge history of Renaissance philosophy, Cambridge 1988 str. 264 ñ300. Cunningham, A., The Anatomical Renaissance. The Resurrection of the Anatomical Projects of the Ancients, Aldershot 1997. Cunningham, A., Fabricius and the ÑAristotle projectì in anatomical teaching and research at Padua, in: A. Wear ñ R. K. French ñ I. M. Lonie (ed.), The medical Renaissance of the sixteenth century, Cambridge 1985, str. 195 ñ122. »ernuö·k, R., éivot a smrt Girolama Savonaroly, in: G. Savonarola, ⁄tÏcha mÈho putov·nÌ, Praha 1998, str. 9 ñ19. »ervenka, J., Die Naturphilosophie des Johann Amos Comenius, Praha 1970. Dannenfeldt, K. H., The Pseudo-Zoroastrian Oracles in the Renaissance, in: Studies in the Renaissance, 4, 1957, str. 7ñ30.
276
Davidson, H., Alfarabi, Avicenna, and Averroes, on the Intellect. Their Cosmologies, Theories of the Activ Intellect, and Theories of Human Intellect, New York ñ Oxford, 1992. Davies, N. ñ Moorhouse, R., Mikrokosmos. PortrÈt jednoho st¯edovÏkÈho mÏsta, Praha 2006. De La Brosse, O. ñ Lecler, J. ñ Holstein, H. ñ Lefebvre, Ch., Lateran V. und Trient, Band 1, Mainz 1978. Deitz, L., Space, Light, and Soul in Francesco Patriziís Nova de universis philosophia (1591), in: A. Grafton ñ N. Siraisi, Natural particulars, Cambridge, Mass. ñ London 1999, str. 139 ñ169. Dennert, J. (ed.), Beza, Brutus, Hotman. Calvinistische Monarchomachen, Kˆln 1968. Di Napoli, G., Líimmortalita dellíanima nel rinascimento, Torino 1963. Dilthey, W., Weltanshauung und Analyse des Menschen seit Renaissance und Reformation. Abhandlungen zur Geschichte der Philosophie und Religion, in: Gesammelte Werke, II, Band 6, Leipzig ñ Berlin 19233. Dippold, G., Der Humanismus in st‰dtischen Schulwesen Schlesiens, in: W. Eberhard ñ A. Strnad (ed.), Humanismus und Renaissance in Ostmitteleuropa vor der Reformation, Kˆln ñ Weimar ñ Wien 1996, str. 229 ñ244. Diviöov·-BuröÌkov·, B., Physicians at the Prague Court of Rudolf II., in: J. R. Christianson ñ A. Hadravov· ñ P. Hadrava ñ M. äolc (ed.), Tycho Brahe and Prague: Crossroads of European Science. (Acta Historica Astronomiae Vol. 16), Frankfurt a. M. 2002, str. 264 ñ269. Eckart, W. U., Grundlagen des MedizinischñWissenschaftlichen Erkennens bei Daniel Sennert (1572ñ1637). Untersuchung an seinder Schrift De chymicorum Öliber, Wittenberg 1629, Schwelm 1978. Eckart, W. U., Antiparacelsismus, okkulte Qualit‰ten und medizinischñwissenschaftliches Erkennen im Werk Daniel Sennerts (1572ñ1637), in: A. Buck, (ed.), Die okkulte Wissenschaften in der Renaissance, Wiesbaden 1992, str. 139 ñ157. Emilsson, E. K., Plotinus on Sense-Perception: A Philosophical Study, Cambridge 1988. Eschweiler, K., Die Philosophie der spanischen Sp‰tscholastik auf den deutschen Universit‰ten des siebzehnten Jahrhunderts, in: Spanische Forschungen der Gˆrres-Gessellschaft I, M¸nster 1928, str. 251ñ325. Evans, R. J. W., Rudolf II. a jeho svÏt. MyölenÌ a kultura ve St¯ednÌ EvropÏ 1576 ñ1612, Praha 1997. Farneti, I., Una scoperta nel campo degli studi savonaroliani? La terza edizione dei compendi o trattati filosofico-politici di Savonarola, finora ritenuta edizione fedele alle edizioni italiane, e invece una edizione largamente rifatta dal curatore della edizione stessa, (Wittemberg 1596) il medico tedesco-magiaro, Jessenius. in: Atti della Accademia delle Scienze di Ferrara, 28, 1951, str. 1ñ 44.
277
Favaro, A., Atti della Nazione Germanica Artista nello Studio di Padova, Vol. 1, Venezia 1911. Favaro, G., Contributi alla biografia di Girolamo Fabrici díAquapendente, in: Memorie e documenti per la storia della Universita di Padova, Padova 1922, str. 248 ñ348. Firpo, L., The Flowering and Withering of Speculative Philosophy ñ Italian Philosophy and the Counter Reformation: The Condemnation of Francesco Patrizi, in: E. Cochrane (ed.), The Late Italian Renaissance 1525 ñ1630, London 1970, str. 266 ñ286. Flasch, K., Cusano e gli intellettuali italiani del Quatrocento, in: C. Vasoli (ed.), Le filosofie del Rinascimento, Milano 2002, str. 175 ñ192. Flasch, K., Nicolaus Cusanus, M¸nchen 2001. Florianov·, H., Jesseniova p¯edn·öka k prvnÌ ve¯ejnÈ praûskÈ pitvÏ konanÈ roku 1600, in: Z. Silagiov· ñ H. äedinov· ñ P. Kitzler (ed.), Donum Magistrae. Ad honorem Dana MartÌnkov·, Praha 2007, str. 231ñ248. Floss, P., Mikul·ö Kus·nsk˝. éivot a dÌlo renesanËnÌho filosofa, matematika a politika, Praha 2001. Festugie`re, A. J., La rÈvelation díHermes TrismÈgiste, Paris 1950. Foucault, M., Slov· a veci. ArcheolÛgia humanitn˝ch vied, Bratislava 2000. Frank, G., Die theologische Philosophie Philipp Melanchthons (1497ñ1560), Leipzig 1995. Frank, G., Melanchthons Dialektik und die Geschichte der Logik, in: J. Leonhardt (ed.), Melanchthon und das Lehrbuch des 16. Jahrhunderts, Rostock 1997, str. 125 ñ145. Frank, G., Philipp Melanchthons Idee von der Unsterblichkeit der menschlichen Seele, in: Theologie und Philosophie, 68, 1993, str. 349 ñ367. Frank, G., Philipp Melanchthons ÑLiber de animaì und die Etablierung der fr¸hneuzeitlichen Anthropologie, in: M. Beyer ñ G. Wartenberg (ed.), Humanismus und Wittenberger Reformation, Leipzig 1996, str. 313 ñ326. Friedensburg, W., Geschichte der Universit‰t Wittenberg, Halle 1917 Garin, E., Astrologie in der Renaissance, Frankfurt a. M. 1997. Garin, E., La cultura filosofica del Rinascimento italiano, Firenze 1961. Gilbert, N. W., Renaissance Concepts of Method, New York 1960. Gilson, E., Autour de Pomponazzi. ProblÈmatique de líimmortalitÈ de líame en Italie au dÈbut du XVIe sie`cle, in: Archives díhistoire doctrinale et littÈraire du moyen age, 36, 1961, str. 163 ñ279. Gilson, E., Líaffaire de líimmortalitÈ de lí‚me a Venise au dÈbut du XVIe sie`cle, in: V. Branca (ed.), Umanesimo europeo e umanesimo veneziano, Venezia 1963, str. 50 ñ56. Girardi ñ Karöulin, M., Die Discussiones peripateticae zwischen Doxographie und Philosophiegeschichte als philosophischer Disziplin, in: Synthesis philosophica, 11, 1996, str. 371ñ380.
278
Gurtler, G. M., Sympathy in Plotinus, in: International philosophical Quarterly, 24, 1984, str. 395 ñ 406. Hausenblasov·, J., Der Hof Kaiser Rudolfs II. Eine Edition der Hofstaatsverzeichnisse 1576 ñ1612, Praha 2002. Heinzmann, R., Die Unsterblichkeit der Seele und die Auferstehung des Leibes. Eine problemgeschichtliche Untersuchung der fr¸hscholastischen Sentenzenñ und Summenliteratur von Anselm von Laon bis Wilhelm von Auxerre (Beitr‰ge zur Geschichte der Philosophie und Theologie des Mittelalters, 40, 3), M¸nster 1965. Helbig, H., Die Reformation der Universit‰t Leipzig im 16. Jahrhundert, G¸tersloh 1953 Hirai, H., Ficin, Fernel et Fracastor autour du concept de semence: aspects platoniciens de seminaria, in: A. Pastore ñ E. Peruzzi (ed.), Girolamo Fracastoro. Fra medicina, filosofia e science della natura, Firenze 2006, str. 245 ñ260. Hirai, H., Le concept de semence dans les thÈories de la matiere a la renaissance de Marsile Ficin a Pierre Gassendi, Turnhout 2005. Holzhey, H. ñ SchmittñBiggemann, W. (ed.), Die Philosophie des 17. Jahrhunderts. Das heilige Rˆmisches Reich Deutscher Nation, Nordñ und Ostmitteleuropa, Bd. 4/2, (Grundriss der Geschichte der Philosophie) Basel 2001. Hornung, E., Tajemn˝ Egypt. Ko¯eny hermetickÈ moudrosti, Praha 2002. Horsk˝, Z., Kepler v Praze, Praha 1980. Horsk˝, Z., KosmologickÈ n·zory Jana Jessenia, in: SbornÌk pro dÏjiny p¯ÌrodnÌch vÏd a techniky II, Praha 1955, str. 126 ñ147. Hrubeö, J., PolitickÈ a n·boûenskÈ rozpor y v EvropÏ v dobovÈ publicistice 1590 ñ1617, Praha 1974. Hutchison, K., What Happened to Occult Qualities in the Scientific Revolution? in: P. Dear (ed.), The Scientific Enterprise in Early Modern Europe, Chicago ñ London 1997. Chapman, A., Astrological medicine, in: Ch. Webster (ed.), Health medicine and mortality in the sixteenth century, Cambridge 1979, str. 275 ñ300. Christianson, J. R., On Tychoís Island. Tycho Brahe and his Assistants, 1570 ñ 1601, Cambridge 2000. Chv·tal, L., Henades contra henas tÛn logikÛn. Proklovo pojetÌ ,henadë a origenistÈ, in: M. Jab˘rek (ed.), Jednota a mnohost, v tisku. Jardine, L., Francis Bacon. Discovery and the Art of Discourse, Cambridge 1974. Jardine, L., Humanistic logic, in: Schmitt, Ch. B. ñ Skinner, Q. ñ Kessler, E. ñ Kraye, J., (ed.) The Cambridge history of Renaissance philosophy, Cambridge 1988, str. 173 ñ198. Jardine, N., Epistemology and Science, in: Ch. B. Schmitt ñ E. Kessler ñ Q. Skinner (ed.), The Cambridge History of Renaissance Philosophy, str. 685 ñ711.
279
Jardine, N., Keeping Order in the School of Padua: Jacopo Zabarella and Francesco Piccolomini on the Offices of Philosophy, in: D. Di Liscia ñ E. Kessler ñ Ch. Methuen (ed.), Method and Order in Renaissance Philosophy of Nature. The Aristotle Commentary Tradition, Aldershot 1997, str. 183 ñ209. Jung, C. G., Paracelsica, Praha 2002. Kaiser, W. ñVˆlker, A., Ars medica Vitebergensis 1502ñ1817, Halle 1980. Kathe, H., Die Wittenberger Philosophische Fakult‰t 1502ñ1817, Kˆln 2002. Kennedy, L. A., Cesare Cremonini and the Immortality of the Human Soul, in: Vivarium, 18, 1980, str. 143 ñ158. Kessler, E., The intellective Soul, in: CH. B. Schmitt ñ Q. Skinner ñ E. Kessler ñ J. Kraye (ed.), The Cambridge history of Renaissance philosophy, Cambridge 1988, str. 485 ñ534. Kessler, E., Metaphysics or Empirical Science? The two Faces of Aristotelian Natural Philosophy in the Sixteenth Century, in: M. Pade (ed.), Renaissance Reading ot the corpus aristotelicum, Copenhagen 2001, str. 79 ñ101. Kessler, E., Method in the Aristotelian Tradition: Taking a Second Look, in: D. A. di Liscia ñ E. Kessler ñ Ch. Methuen (ed.), Method and Order in Renaissance Philosophy of Nature. The Aristotelian Commentary Tradition, Aldershot 1997, str. 113 ñ142. Koch, B., Zur Disñ/Kontinuit‰t mittelalterlichen politischen Denkens in der neuzeitlichen politischen Theorie. Marsilius von Padua, Johannes Althusius und Thomas Hobbes im Verlgeich, Berlin 2005. Koupil, O., Gramatyk·¯i. »esk· gramatografie a kulturnÌ reflexe Ëeötiny v letech 1533ñ1672, Praha 2007. KoyrÈ, A., Od uzav¯enÈho svÏta k nekoneËnÈmu universu, Praha 2004. KoyrÈ, A., MystikovÈ, spiritualistÈ, alchymistÈ 16. stoletÌ v NÏmecku, Praha 2006. Kr·l, J., Jessenius filozof, in: »esk· mysl, Ëasopis filosofick˝, 19, 1923, str. 129 ñ 141, 211ñ222. Kranz, M. ñ Probst, P., Sympathie, in: J. Ritter ñ K. Gr¸nder (ed.), Historisches Wˆrterbuch der Philosophie, Band 10, Basel 1998, str. 751ñ756. Krause, K., Alma mater Lipsiensis. Geschichte der Universit‰t Leipzig von 1409 bis zur Gegenwart, Leipzig 2003. Kraye, J., Melanchthons ethische Kommentare und Lehrb¸cher, in: J. Leonhardt, (Hrsg.), Melanchthon und das Lehrbuch des 16. Jahrhunderts, str. 95 ñ214. Kristeller, P. O., Osm filosof˘ italskÈ renesance, Praha 2007. Kuhn, H. C., Nonñregressive Methods (and the Emergence of Modern Science), in: D. A. Di Liscia ñ E. Kessler ñ Ch. Methuen (ed.), Method and Order in Renaissance Philosophy of Nature, str. 319 ñ336. Kuhn, H. C., Venetischer Aristotelismus im Ende der aristotelischen Welt. Aspekte der Welt und des Denkens des Cesare Cremonini (1550 ñ1631), Frankfurt a. M. 1996.
280
Kusukawa, S., Aspectio divinorum operum: Melanchthon and astrology for Lutheran medics, in: P. O. Grell, ñ A. Cunningham (ed.), Medicine and Reformation, London 1993, str. 33 ñ55. Kusukawa, S. The Transformation of Natural Philosophy. The Case of Philipp Melanchton, Cambridge 1995. Kusukawa, S., Uses of Philosophy in Reformation Thought: Melanchthon, Schegk, and Crellius, in: R. C. Friedman, ñ L. O. Nielsen (ed.), The Medieval Heritage in Early Modern Metaphysics and Modal Theory 1400 ñ1700, Dordrecht ñ Boston ñ London 2003, str. 143 ñ163. Kusukawa, S., Vinculum Concordiae: Lutheran Method by Philip Melanchthon, in: D. A. Di Liscia ñ E. Kessler ñ Ch. Methuen (vyd), Method and Order in Renaissance Philosophy of Nature, str. 337ñ354 Lane, T., DÏjiny k¯esùanskÈho myölenÌ, Praha 1996 Leinkauf, T., Francesco Patrizi. Neue Philosophien der Geschichte, der Dichtung und der Welt, in: P. R. Blum (ed.), Philosophen der Renaissance, Darmstadt 1999, str. 173 ñ187. Leinkauf, T., Il neoplatonismo di Francesco Patrizi come presupposto della sua critica ad Aristotele, Firenze 1990. Leinsle, U. G., Das Ding und die Methode. Methodische Konstitution und Gegenstand der fr¸hen protestantichen Metaphysik, Augspurg 1985. Leonardi, C., Savonarola e la politica nelle prediche sopra líEsodo e nel Trattato circa el reggimento e governo della citta di Firenze, in: G. C. Garfagnini (ed.), Savonarola e la politica, Firenze 1997, str. 75 ñ 89. Lloyd, G. E. R., TeplÈ a studenÈ, suchÈ a vlhkÈ v ranÏ ¯eckÈm myölenÌ, in: P. Rezek (ed.), Kosmos a ûivly (Pomfil 11), Praha 1992, str. 21ñ 44. Lohr, Ch., Die aristotelische Wissenschaftstheorie an den protestantischen Universit‰ten Deutschland an der Wende vom sechzehnten zum siebzehnten Jahrhundert, in: T. Albertini (ed.), Verum et Factum, Frankfurt am Main 1993, str. 139 ñ149. Lohr, Ch., Metaphysics and natural philosophy as sciences: the Catholic and the Protestant views in the sixteenth and seventeenth centuries, in: C. Blackwell ñ S. Kusukawa (ed.), Philosophy in the sixteenth and seventeenth centuries: conversation with Aristotle, Aldershot 1999, str. 280 ñ295. Maclean, I., Logic, Signs and Nature in the Renaissance. The Case of Learned Medicine, Cambridge 2002. Mahoney, E. P., Nicoletto Vernia on the Soul and Immortality, in: E. P. Mahoney (ed.), Philosophy and Humanism, Leiden 1976, str. 144 ñ163. Mahoney, E. P. (ed.), Philosophy and Humanism, Leiden 1976. Maurer, W., Der junge Melanchthon zwischen Humanismus und Reformation, Band 1., Humanist, Gˆttingen 1967. Maurer, W., Der junge Melanchthon zwischen Humanismus und Reformation, Band 2., Theologe, Gˆttingen 1969.
281
Michel, E., Daniel Sennert on Matter and Form: at the Juncture of the Old and the New, in: Early Science and Medicine, 2, 1997, str. 272ñ299. Michel, E., Sennertís Sea Change: Atoms and Causes, in: Ch. L¸thy ñ J. E. Murdoch ñ W. R. Newman (ed.), Late Medieval and Early Modern Corpuscular Matter Theories, Leiden 2001, str. 331ñ362. Moraux, P., Galien comme philosophe: la philosophie de la nature, in: V. Nutton (ed.), Galen: Problems and Prospects, London 1981, str. 87ñ116. Mudroch, V., Die Schulphilosophie in den katolischen Teritorien. Prag, in: H. Holzhey ñ W. SchmittñBiggemann (ed.), Die Philosophie des 17. Jahrhunderts.Das heilige Rˆmisches Reich Deutscher Nation, Nordñ und Ostmitteleuropa, Bd. 4/2, Basel 2001, str. 1352ñ1362. M¸ller-Jahncke, W.ñD., Magie als Wissenschaft im fr¸hen 16. Jahrhundert. Die Beziehungen zwischen Magie, Medizin und Pharmazie im Werk des Agrippa von Nettesheim (1486 ñ1535), Marburg ñ Lahn 1973. Mulsow, M., Ambiguities of the Prisca Sapientia in Late Renaissance Humanism, in: Journal of the History of Ideas, 2004, str. 1ñ13. Mulsow, M. (ed.), Das Ende des Hermetismus. Historische Kritik und neue Naturphilosophie in der Sp‰trenaissance, T¸bingen 2002. Mulsow, M., ÑPhilosophia italicaì als reduzierte prisca-sapientia-Ideologie. Antonio Persios und Francesco Patrizis Rekonstruktionen der Elementenlehre, in: M. Mulsow (ed.), Das Ende des Hermetismus, T¸bingen 2002, str. 253 ñ280. Murdoch, J. E., The Medieval and Renaissance Tradition of Minima Naturalia, in: Ch. L¸thy ñ J. E. Murdoch ñ W. R. Newman (ed.), Late Medieval and Early Modern Corpuscular Matter Theories, Leiden 2001, str. 91ñ132. Nejeschleba, T., RenesanËnÌ medicÌna: Academici versus Practici, in: L. Fialov· ñ P. Kouba ñ M. äpaËek (ed.), MedicÌna v kontextu z·padnÌho myölenÌ, Praha 2008, str. 45 ñ 46. Nejeschleba, T., Analogie v okultnÌch vÏd·ch v renesanci, in: P. Dvo¯·k (ed.), Analogie ve filosofii a teologii, Brno 2007, str. 163 ñ176. Nejeschleba, T., AntickÈ zdroje renesanËnÌ nauky o sympatii, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Philosophica V, Olomouc 2003, str. 185 ñ196. Nejeschleba, T., Danielus Sennert ut discipulus Iohannis Iessenii, in: Synthesis philosophica, v tisku. Nejeschleba, T., Die philosophischen Werke des Johannes Jessenius als Quelle einiger Gedanken des Comenius, in: E. Schadel (ed.), Johann Amos Comenius ñ Vordenker eines kreativen Friedens, Frankfurt a. M. 2005, str. 147ñ160. Nejeschleba, T., Jan Jesensk˝, renesanËnÌ naturalismus a v˝znam ËÌsla sedm, in: L. KarfÌkov· ñ Z. äÌr (ed.), »Ìslo a jeho symbolika od antiky po renesanci, Brno 2003, str. 108 ñ113. Nejeschleba, T., Luther·nsk˝ aristotelismus ñ Philipp Melanchthon, in: Studia neoaristotelica, 2, 2005, Ë. 1, str. 67ñ 82. Nejeschleba, T., M˝tus m·ga Zoroastra v renesanci, in: J. Nechutov· (ed.), Druh˝ ûivot antickÈho m˝tu, Brno 2004, str. 153 ñ162 282
Nejeschleba, T., The Reception of Frano PetriÊ in Central Europe: The Case of Johannes Jessenius, in: Synthesis philosophica, v tisku. Nejeschleba, T., Unum, omnia a tri·dy. K Panaugii a Panarchii Franceska Patriziho, in: M. Jab˘rek (ed.), Jednota a mnohost. v tisku. Nutton, V., The Reception of Fracastoroís Theory of Contagion. The Seed That Fell among Thorns? in: M. R. McVaugh ñ N. G. Siraisi (ed.) Renaissance Medical Learning, Evolution of a Tradition, (Osiris, 6), 1990, str. 196 ñ234. Pagel, W., Paracelsus. An Introduction to Philosophical Medicine in the Era of the Renaissance, Basel 1982. Pastore, A. ñ Peruzzi, E. (ed.), Girolamo Fracastoro. Fra medicina, filosofia e science della natura, Firenze 2006. Pearce, S. Nature and Supernature in the Dialogues of Girolamo Fracastoro, in: Sixteenth Century Journal, 27, 1996, str. 111ñ132. Pennuto, C., La natura dei contagi in Fracastoro, in: A. Pastore ñ E. Peruzzi (ed.), Girolamo Fracastoro. Fra medicina, filosofia e science della natura, Firenze 2006, str. 57ñ 71. Peruzzi, E., Antioccultismo e filosofia natural nel De sympathia et antipathia rerum di Gerolamo Fracastoro, in: Atti e memorie dellíAccademia Toscana di scienze e lettere la Colombaria, vol. XLV, Firenze 1980, str. 41ñ131. Petersen, P., Geschichte der aristotelischen Philosophie im protestantischen Deutschland, Stuttgart 1964. Pet¯·Ú, J., StaromÏstsk· exekuce, Praha 20044. Pick, F., Johannes Jessenius de Magna Jessen. Arzt und Rektor in Wittenberg und Prag hingerichtet am 21. Juni 1621. Ein Lebensbild aus der Zeit des Dreissigj‰hrigen Krieges, (Studien zur Geschichte der Medizin 15), Leipzig 1926. Pine, M. L., Pietro Pomponazzi: Radical Philosopher of the Renaissance, Padova 1986. Plastina, S., Concordia discors: Aristotelismus und Platonismus in der Philosophie des Francesco Piccolomini, in: M. Mulsow (ed.), Das Ende des Hermetismus, T¸bingen 2002, str. 211ñ234. Pluta, O., Kritiker der Unsterblichkeitsdoktrin in Mittelalter und Renaissance, Amsterdam 1986. Pluta, O., The Transformation of Alexander of Afrodisiasí Theory of the Soul, in: M. Pade (ed.), Renaissance Reading of the Corpus Aristotelicum, Copenhagen 2001, str. 147ñ165. Pohlenz, M., Die Stoa. Geschichte einer geistigen Bewegung, Gˆttingen 19785. Poliöensk˝, J., Jan Jesensk˝ ñ Jessenius, Praha 1965. Poliöensk˝, J., K politickÈ Ëinnosti Jana JessenskÈho ñ Jessenia, in: Acta Universitatis Carolinae, Historica Universitatis Carolinae Pragensis, 1961, Tom. II, Fasc. 2, str. 87ñ128. Popkin, R. H., The History of Scepticism from Erasmus to Spinoza, Berkeley ñ Los Angeles, 1979.
283
Pozzo, R., Melanchthon and the Paduan Aristotelians: The Shift from the Topics to the Analytics, in: G. Frank ñ K. Meerhoff (ed.), Melanchthon und Europa, II., Westeuropa, Stuttgart 2002, str. 53 ñ 65. Priesner, C. ñ Figala, K. (ed.), Lexikon alchymie a hermetick˝ch vÏd, Praha 2006. Puliafito Bleuel, A. L., Hermetische Texte in Francesco Patrizis Nova de Universis Philosophia, in: M. Mulsow (ed.), Das Ende des Hermetismus, T¸bingen 2002, str. 237ñ251. Purnell, F., Jr., Francesco Patrizi and the critics of Hermes Trismegistus, in: M. Mulsow (ed.), Das Ende des Hermetismus, T¸bingen 2002, str. 105 ñ126. Purö, I., éivot a osud Ñfilosofa a lÈka¯eì Michaela Maiera, in: Michael Maier, Atalanta fugiens. PrchajÌcÌ Atalanta neboli NovÈ chymickÈ emblÈmy vyjad¯ujÌcÌ tajemstvÌ p¯Ìrody, Praha 2006, str. 374 ñ 448. Randles, W. G. L., The Unmaking of the Medieval Christian Cosmos, 1500 ñ 1760. From Solid Heavens to Boundless Aether, Aldershot 1999. Reinhardt, K., Kosmos und Sympathie. Neue Untersuchungen ¸ber Poseidonios, M¸nchen 1926. Risse, W., Die Logik der Neuzeit, I, 1500 ñ1640, Stuttgart 1964. Ritter, J., Die Theorie der Sympathie, Frankfurt a. M. 1993. Roscher, W. H., Die hippokratische Schrift von der Siebenzahl und ihr Verh‰ltnis zum Altpythagoreism. Ein Beitrag zur Geschichte der ‰ltesten Philosophie und Geographie. (Berichte ¸ber die Verhandlungen der S‰chsichen Akademie der Wissenschaften zur Leipzig, Philologischñhistorische Klasse, 71. Band, 5. Heft) Leipzig 1919. Ruttkay, L., Jessenius als Professor in Wittenberg ñ zum 350. Todesjahr von Jessenius, in: OrvostˆrtÈneti kˆzlemÈnyek. Commutationes de historia artis medicinae, 62ñ 63, 1971, str. 13. Ruttkay, L., Jeszenszky (Jessenius) J·nos Ès Kora 1566 ñ1621, Budapest 1971. Ryan, E. E., The Originality of the Lux of Franciscus Patricius for the Existence of God, in: L. Schiffler (ed.), Zbornik radova VI. Medunarodny filozofsky simpozija ÑDani Frane Petriöaì, Cres 13.ñ17. Srpnja 1997, Zagreb ñ Cres 1999, str. 81ñ 92. Ryan, E. E., The Panaugia of Franciscus Patricius: From the Light of Experience to the First Light, in: P. Castelli (ed.), Francesco Patrizi, filosofi platonico nel creposculo del Rinascimento, Firenze 2002, str. 181ñ195. Sambursky, S., Physics of the Stoics, London 1959. SanetrnÌk, D., ReformnÌ theolog Erasmus Rotterdamsk˝ a jeho polemika s Lutherem, in: Erasmus Rotterdamsk˝, O svobodnÈ v˘li / De libero arbitrio, Praha 2006, str. 7ñ103. Shackelford, J. R., Providence, Power, and Cosmic Causality in Early Modern Astronomy: The Case of Tycho Brahe and Petrus Severinus, in: J. R. Christianson ñ A. Hadravov· ñ P. Hadrava ñ M. äolc (ed.), Tycho Brahe and Prague:
284
Crossroads of Europena Science. (Acta Historica Astronomiae Vol. 16), Frankfurt a. M. 2002, str. 46 ñ 69. Shackelford, J.,A Philosophical Path for Paracelsian Medicine. The Ideas, Intellectual Context and Influence of Petrus Severinus (1540/2ñ1602), Copenhagen 2004. Sherrington, Ch., The Endeavour of Jean Fernel, Cambridge 1946. Schiffler, L. (ed.), Zbornik radova VI. Medunarodny filozofsky simpozija ÑDani Frane Petriöaì, Cres 13.ñ17. Srpnja 1997, Zagreb ñ Cres 1999. Schmitt, Ch. B. ñ Skinner, Q. ñ Kessler, E. ñ Kraye, J., (ed.) The Cambridge history of Renaissance philosophy, Cambridge 1988. Sch¸lling, H., Bibliographie der psychologischen Literatur des 16. Jahrhunderts, Hildesheim 1967. Schupbach, W., The Paradox of Rembradtís Anatomy of Dr Tulp, London, 1982. Siegel, R. E., Galen on Sense Perception. His Doctrines, Observations and Experiments on Vision, Hearing, Smell, Taste, Touch and Pain, and their Historical Sources, Basel ñ New York 1970. Siegel, R. E., Galensís System of Physiology and Medicine. An Analysis of his Doctrines and Observations on Bloodflow, Respiration, Humors and Internal Dideases, Basel ñ New York 1968. Sigmund, P. E., Law and politics, in: N. Kretzmann ñ E. Stump (ed.), The Cambridge Companion to Aquinas, Cambridge 1993, str. 217ñ231. Siraisi, N. G., Arts and sciences in Padua. The Studium of Padua before 1350, Toronto 1973. Siraisi, N. G., Avicenna in Renaissance Italy. The Canon and Medical Teaching in Italian Universities after 1500, Princeton 1987. Siraisi, N. G., Giovanni Argenterio and SixteenthñCentury Medical Innovation, in: Osiris, 6 (Renaissance Medical Learning of a Tradition), 1990, str. 161ñ180. Siraisi, N. G., Medicine and the Italian Universities 1250 ñ 1600, Leiden ñ Boston ñ Kˆln 2001. Siraisi, N. G., Medieval an Early Renaissance Medicine. An Introduction to Knowledge and Practice, Chicago ñ London 1990. Siraisi, N. G., Vesalius and the Reading of Galenís Teleology, in: t·û, Medicine and the Italian Universities 1250 ñ 1600, Leiden ñ Boston ñ Kˆln 2001, str. 253 ñ286. SousedÌk, S., Filosofie v Ëesk˝ch zemÌch mezi st¯edovÏkem a osvÌcenstvÌm, Praha 1997. SousedÌk, S., Jan Jesensk˝ jako ideolog stavovskÈho povst·nÌ, in: Filosofick˝ Ëasopis 40, 1992, str. 69 ñ 81 (anglick˝ p¯eklad Jan Jesensk˝ as the Ideologist of the Bohemian Estatesí Revolt, in: Acta comeniana 11 (XXXV), 1995, str. 13 ñ24). Sparn, W., Die Schulphilosophie in den lutherischen Territorien, in: H. Holzhey ñ W. SchmittñBiggemann (ed.), Die Philosophie des 17. Jahrhunderts,
285
Das heilige Rˆmisches Reich Deutscher Nation, Nordñ und Ostmitteleuropa, Bd. 4/1, (Grundriss der Geschichte der Philosophie), Basel 2001, str. 475 ñ587. Stausberg, M., Faszination Zarathushtra. Zoroaster und die Europ‰ische Religionsgeschichte der Fr¸hen Neuzeit, Berlin ñ New York, 1998. Svoboda, K., Jana JesenskÈho Zoroaster, in: Listy filologickÈ 49, 1922, str. 208 ñ212. äimon, F., A. C. Celsus O lek·rstve (Predslov), in: Folia fac. med. univ. äafarikianae Cassoviensis, XLVIII, 1991, str. 335 ñ345. äimon, F. ñ Balegov·, J., Niekoæko pozn·mok k prekladu Jesseniovho spisu O krvi, in: M. Bujalkov· ñ L. PavlÌkov·, ZbornÌk prÌspevkov z 8. medzin·rodnÈho sympÛzia o dejin·m medicÌny, farm·cie a veterin·rnej medicÌny, Martin 2007. str. 326 ñ331. Thoren, V. R., The Lord of Uraniborg. A Biography of Tycho Brahe, Cambridge 1990. Thorndike, L., A History of Magic and Experimental Science, During the First Thirteen Centuries of our Era, Vol I, New York ñ London 1975. Th¸ringen, W., Paul Eber (1511ñ1569). Melanchthons Physik und seine Stellung zu Copernicus, in: H. Scheible (ed.), Melanchthon in seinen Sch¸lern, Wiesbaden 1997, str. 285 ñ320. Urb·nek, V., Eschatologie, vÏdÏnÌ a politika. P¯ÌspÏvek k dÏjin·m myölenÌ pobÏlohorskÈho exilu, »eskÈ BudÏjovice 2008. V·rossov·, E., Oberungarn (Slowakei), Protestantische Philosophie, in: H. Holzhey ñ W. SchmittñBiggemann (ed.), Die Philosophie des 17. Jahrhunderts. Das heilige Rˆmisches Reich Deutscher Nation, Nordñ und Ostmitteleuropa, Bd. 4/2, Basel 2001, str. 1352ñ1362. V·rossov·, E., PrÌrodn· filozofia J·na Jessenia, in: Dejiny filozofickÈho myslenia na Slovensku I, Bratislava 1987. Vartenberg, G., Die kurs‰chsische Landesuniversit‰t bis zur Fr¸haufkl‰rung, 1540 ñ1680, in: L. Rathmann, Alma mater lipsiensis, Leipzig 1984. Verbeke, G., Methode einer philosophischen Beweisf¸hrung: die Unsterblichkeit der Seele in: A. Zimmermann (ed.), Methoden in Wissenschaft und Kunst des Mittelalters (Miscellanea Mediaevalis, 7), Berlin 1970, str. 23 ñ 49. Vasoli, C., Der Mythos der ÑPrisci Theologiì als ÑIdeologieì der ÑRenovatioì, in: M. Mulsow (ed.), Das Ende des Hermetismus, T¸bingen 2002, str. 17ñ 60. Vasoli, C. (ed.), Le filosofie del Rinascimento, Milano 2002. Volek, P., Filozofia Ëloveka podæa Tom·öa AkvinskÈho, Ruûomberok 2003. Walker, D. P., Spiritual and demonic magic, from Ficino to Campanella, Notre Dame ñ London, 1975. Wallace, W. A., Circularity and the Paduan Regressus: From Pietro díAbano to Galileo Galilei, in: Vivarium 33, 1995, str. 76 ñ 97. Wear, A., Galen in the Renaissance, in: V. Nutton (ed.), Galen: Problems and Prospects, Cambridge 1981, str. 229 ñ262.
286
Weidlich, T., Die Sympathie in der antiken Literatur, in: Programm des Karls-Gymnasiums, Stuttgart 1894. Weidmann, G. E., De Sympathia et Antipathia liber unus von Girolamo Fracastoro, Z¸rich 1970. Wels, H., Die Disputatio de anima rationali secundum substantiam des Nicolaus Baldelli S.J. nach dem Pariser Codex B.N. lat. 16627. Eine Studie zur Ablehnung des Averroismus und Alexandrismus am Collegium Romanum zu Anfang des 17. Jahrhunderts, Amsterdam 2000. Westmann, R. S., The Melanchthon Circle, Rheticus, and the Wittenberg Interpretation of the Copernican Theory, in: P. Dear (ed.), The Scientific Enterprise in Early Modern Europe. Readings from Isis, Chicago ñ London 1997, str. 7ñ36. Winters, P. J., Die ÑPolitikì des Johannes Althusius und ihre zeitgenˆssischen Quellen, Freiburg i.B. 1963. Wollgast, S., Philosophie in Deutschland zwischen Reformation und Aufkl‰rung 1550 ñ1650, Berlin 19932. Wollgast, S., Zur Geschichte des Dissertationswesens in Deutschland im Mittelalter und in der fr¸hen Neuzeit, in: Sitzungsberichte der LeibnizñSoziet‰t, Band 32, 1999, Heft 5, str. 5 ñ 41. Wollgast, S., Zur Geschichte des Promotionswesens in Deutschland, Bergisch Gladbach 2001. Woodhouse, C. M., Gemistos Plethon. The Last of the Hellens, Oxford 1986. Wˆrster, P., Breslau und Olm¸tz als humanistische Zentren vor der Reformation, in: W. Eberhard ñ A. Strnad (ed.), Humanismus und Renaissance in Ostmitteleuropa vor der Reformation, Kˆln ñ Weimar ñ Wien 1996, str. 215 ñ227. Yates, F., Giordano Bruno and the Hermetic Tradition, London 1964. Zanier, G., Petriceva prisutnost u prirodnoj filozofii Daniela Sennereta, in: Prilozi za istraûivanje hrvatske filozofske baötine, 55 ñ56, 2002, str. 15 ñ27. Zupko, J., On Buridanís Alleged Alexandrinism: Heterodoxy and Natural Philosophy in Fourteenth-Century Paris, in: Vivarium, 42, 1, 2004, str. 43 ñ57.
287
Jmenn˝ rejst¯Ìk
Bokesov·-Uherov·, M·ria 21 Brahe, Tycho 129 ñ137, 145, 149, 155 ñ157, 190, 204 Bruno, Giordano 71n, 75, 86 ñ 89, 92n, 190 Brutus, Stefan Junius 198 Buridan, Jan 36, 40 Caesalpinus, Andreas 148n Campolongus, Emilius 177, 180 ñ188, 203 Capivaccio, Girolamo (Capo di Vacca) 181, 183n, 186 Cardano, Girolamo 115n, 148 Carpentarius (Charpentier) Jacop 110 Celsus, Aulus Cornelius 128, 185 Cicero 38, 42, 171n, 179, 201 Clavius, Christopher 137 Columbus, Realdus (Colombo, Realdo) 125, 128, 204 Cramer, Daniel 45 Crato von Crafftheim, Johannes 17n, 26, 50, 78 Cremonini, Cesare 47 Croll, Oswald 82 »epek, Petr 13 Damaskios 84, 98, 101 Davies, Norman 15 Dionysios Areopagita 69 Dudith, Andreas 26
Adam Zaluûansk˝ ze Zaluûan 134 Aglaofamos 100 Agricola, Rudolf 171 Agrippa z Nettesheimu, Cornelius 141, 185 Alexandr z Afrodisiady 35n, 55, 192 Althusisus, Johannes 199 AmmÛnios 56 Argenterio, Giovanni 181, 183n, 185n Archytas 173 AristotelÈs 27ñ37, 40 ñ 43, 46 ñ 48, 54n, 60 ñ 62, 65n, 68, 80, 87ñ 95, 98, 101, 105, 109 ñ112, 115 ñ117, 122, 125 ñ127, 133, 142ñ145, 147, 150, 158, 166 ñ168, 170 ñ178, 181n, 184n, 190, 203 August, kurfi¯t sask˝ 30 Augustin 30n Averroes 35, 56, 61, 68, 116, 174, 192 Avicenna 106, 114 ñ116, 181, 192 B‰r, Nikolaus Reymers 135 Bellarmin, Robert 104 Be`ze, ThÈodore de 198 Biesius, Mikul·ö 148 Biturigus, Theodor Colladus 65 Bodin, Jean 200 288
Jan z Damaöku 98 Javelli, Chrysostomos 44n Jessenius, Baltazar (Jeszenszky, Boldizs·r) 18 Johan van der Gorp (Gorop) 103 Johannes Argyropulos 108 Jˆstel, Melchior 136 KalvÌn, Jan 30, 104 Karel VIII. 108 Kepler, Jan 134n, 136, 165 Klement VIII. 99 Komensk˝, Jan Amos 17, 82, 194 KopernÌk, Mikul·ö 88n, 92, 136 Kˆrner, VladimÌr 13, 20 Kr·l, Josef 21, 75, 93 Kus·nsk˝, Mikul·ö 65, 69 ñ75 Lactantius 122 Leoniceno, Niccolò 51, 169 Leyser, Polykarp 105 Longomontanus, Christian 136 Lucius, Augustin 77 Lucretius Carus, Titus 146 Luther, Martin 25 ñ29, 37, 78, 104, 108, 119, 129 ñ132, 149n, 173, 196 Maclean, Ian 160, 177, 185 Macrobius 110 Manardi, Giovanni 161 Marcus Aurelius 99 Martini, Jacob 45, 107 Maty·ö Habsbursk˝ 14nn Medici, Lorenzo (Il Magnifico) 108 Medici, Pietro 108 Melanchthon, Philipp 25nn, 37n, 40 ñ 43, 88, 132, 149 ñ152, 156, 170 ñ175, 178 Mikul·ö Martin Bach·Ëek z Noumϯic 134 Milich, Jacob 151n Monau (Monavius), Jakob 26 Mulsow, Martin 104 Nifo, Agostino 35m 174, 176
Erasistratos 125, 128 Evans, Robert 14 Fabricio ab Aquapendente, Girolamo 52n, 125n, 128, 162, 204 Felsa, Maria 39 Ferdinand II. 17 Ferdinand ät˝rsk˝ 200 Fernel, Jean 143n, 183 Ficino, Marsilio 35, 47, 65, 86, 96, 100n, 126, 141, 143, 145, 150 Foucault, Michel 138 Fox, Sebastian 110 Fracastoro, Girolamo 144nn, 151ñ153 Friedrich Wilhelm, vÈvoda saskov˝marsk˝ 77n, 98, 103, 107n, 197 Fuchsj‰ger, ätefan 39 GalÈn 20, 82, 114n, 118, 122n, 125 ñ127, 133, 139, 143, 147, 158, 162n, 168, 178, 180n, 184 Garin, Eugenio 167 Georgios Trapezuntius 108 Giambattista da Monte 51 Giunta, LucíAntonio 113, 167 Guarinoni, Bartholomeus 77 Guarinoni, Christophorus 77 Harvey, William 126 HÈrakleitos 65 Hermann, Johann 151 HermÈs Trismegistos 87, 99 ñ103, 121 Hermias 98 Herofilos 125, 128 HippokratÈs 20, 94, 161, 181 Horsk˝, ZdenÏk 21, 88, 94,137 Hotman, FranÁoise 198n Chimarrheus, Jacob 76, 77 Christian I., kurfi¯t 77 Christian II. 31 Jan Filoponos 56 289
OlympiodÛros 101 Orfeus 100n Osiander, Andreas 88 Paracelsus (Theophrastus Bombastus von Hohenheim) 115, 131ñ133, 159 Patrizi, Francesco (PetriÊe, FraÚo) 65n, 79 ñ105, 111, 113 ñ115, 118, 136, 155, 191 Petr·Ú, Jaroslav 15 Peucer, Caspar 31, 129, 152n Piccdol 75 Piccolomini, Francesco 46 ñ 48, 56 ñ 69, 75, 79, 104, 109n, 159, 168n, 177, 179, 190n, 203 Pick, Friedel 21, 23, 163, 169 Pico della Mirandola, Giovanni 39, 46, 61, 65, 101, 120n, 141, 150, 156, 161 PlatÛn 38, 43, 47, 60n, 80, 97, 100 ñ103, 109n, 118, 122ñ128, 140, 173n, 203 PlÈthÛn, Georgios Gemisthos 99nn Plinius 140, 151n PlÛtinos 103, 143 Poliöensk˝, Josef 14, 21, 23, 107 Pomponazzi, Pietro 34nn, 40n, 44, 53 ñ56, 118, 144, 156 Porfyrios 67 Pratensis, Jan 131 Proklos 84, 101 Psellos, Michael 101 Ptolemaios 88, 90, 136 Pythagoras 100, 164 Ramus, Petr 32, 172 Rudolf II. 13nn, 26, 77, 129, 134 ÿeho¯ z Nyssy 43 Sanctorius Sanctorius 161, 186
Savonarola, Girolamo 103, 106 ñ114, 129, 166n, 169, 179, 190, 192, 195 ñ200, 203 Scaliger, Josef 137 Scaliger, Julius Caesar 147n, 159 Selensk˝, Kryötof 165 Sennert, Daniel 17n, 82, 157ñ160, 180, 205 Severin, Petr 131, 133, 158n Sigismund, Pavel 77 Simplikios 56, 101 Siraisi, Nancy 106 SousedÌk, Stanislav 21n, 195 ñ200 Sozzini, Faust 193 Speusippos 114 Stausberg, Michael 102 Svoboda, Karel 21, 98, 105 Synesios 101 Taurell, Nikolaus 45, 149 Telesio, Bernardino 80, 89 ThalÈs z MilÈtu 90 Themistios 56 Theodor Gaza 108 Tom·ö Akvinsk˝ 35, 45, 109, 111 Tuchscherer, Philipp 114 Valla, Lorenzo 166 V·rossov·, Emilie 15, 21 Vernia, Nicoletto 35 Vesalius, Andreas 52, 122nn Vietz (Vincentius), Petr 26, 32 Vives, Juan Luis 121 Wacker von Wackenfels, Johann Mathias 26 XenofÛn 38 Zabarella, Jacopo 56 ñ 61, 75, 159, 169, 174n, 177ñ179 Zecher, Christophorus 114 ZenÛn 114 Zoroaster 100 ñ105
Tom·ö Nejeschleba
v kontextu renesanËnÌ filosofie Edice Reflexe ⁄vodnÌ studii napsal Tom·ö Nejeschleba. Z latinsk˝ch origin·l˘ p¯eloûili Tom·ö Nejeschleba a Jan Janouöek. Revizi p¯ekladu provedl David SanetrnÌk. Typografie Clara Istlerov·. Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., roku 2008 jako svou 855. publikaci. Vyd·nÌ prvnÌ. AA 16,96. Stran 296. OdpovÏdn˝ redaktor Martin éemla. Vytiskla tisk·rna Centa, spol. s r. o. DoporuËen· cena 298 KË NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., Praha 3, VÌta NejedlÈho 15 e-mail:
[email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978-80-7021-909-6
