08

               

Literatura  maturitní otázky 2007/08   

 

  Maturitní otázky z českého jazyka a literatury školní  rok 2007/2008  1. a) Starověká orientální literatura  b) Jazykověda a její discipliny 

5  7 

2. a) Antická literatura a její odkaz  8  b) Prostě sdělovací styl  11    3. a) Středověká literatura‐ hrdinské epika.Dvorská lyrika. Počátky našeho písemnictví, rozvoj  česky psané literatury do konce 13. století.  12    b) Všestranný rozbor textu  4. a) Bible – Nový zákon. Starý zákon.  b) Všestranný rozbor textu 

15   

5. a) Naše písemnictví období vrcholného středověku. Literatura doby Karla IV. Husovi  předchůdci. Mistr Jan Hus. Literatura doby husitských válek a doby podlipanské.  b) Historický vývoj češtiny 

16  18 

6. a) Renesance a humanismus v české a světové literatuře  b) Útvary národního jazyka 

19  21 

7. a) Evropská a česká barokní literatura  b) Ohedné slovní druhy 

22  24 

8. a) Klasicismus, osvícenství, literatura a věda v období českého národního obodbí  b) Gramatické  kategorie – jemnné a slovesné 

25  28 

9. a) Balada v české literatuře  b) Odchylky od pravidelné větné skladby 

29  30 

10. a) Romantismus v české a světové literatuře  b) Významní jazykovědci, jazykové příručky 

31  33 

11. a) Májovci. Ruchovci. Lumírovci.  b) Větné členy a vztahy mezi nimi 

34  36 

12. a) Realismus v české a světové literatuře  b) Vzájemná příbuznost slovanských jazyků 

38  41 

13. a) Kritický realismus ve světové literární tvorbě  b) Věta jednoduchá, souvětí souřadné a  podřadné 

42  45 

14. a) Moderní avantgardní umělecké směry od konce 19. stol. do poloviny 20. století. Prokletí  básníci.  46  b) Umělecký styl  49  15. a) Humor a satira v české i světové literatuře  b) tvoření slov, obohacování slovní zásoby 

50  53 

16. a) Ohlas 1. světové války ve světové a české literatuře  b) Zvuková stránka jazyka 

54  56 

1

17. a) Česká a světová próza mezi válkami  b) Publicistický styl 

57  61 

18. a) Život a dílo bratří Čapků  b) Grafická stránka jazyka 

62  64 

19. a) Druhá světová válka v české a světové literatuře  b) Odborný styl 

65  67 

20. a) Vývoj historické prózy v české literatuře 19. a 20. Století  b) Administrativní styl 

68  70 

21. a) Různé podoby světové literatury po roce 1945 – odraz války, beatnici, magický realismus,  absurdní literatura, postmodernismus, aj.  71  b) Neohebné slovní druhy  74  22. a) Česká poezie a próza v letech 1945 – 1968  b) Slohové postupy a útvary 

75  78 

23. a) Česká poezie a próza 70. a 80. let 20. Století  b) Pořádek slov ve větě, aktuální větné členění 

79  81 

24. a) Problémy současného mladého člověka a jejich odraz v literatuře – literatura pro děti a  mládež  82  83  b) Řečnictví, řečnické útvary 

 

25. a) Vývoj světového a českého dramatu od realismu po současnost  b) Ustálená slovní spojení 

??  ?? 

26. a) Vědeckofantastická literatura, scifi a fantazie  b) Slova přejatá  

85  86 

 

2

 

 

3

 

4

Staroorientální literatura   

Sumerská literatura (4 tis př.n.l. – 2 tis. př.n.l.)  • • • •

Eposy ‐ mytický ráz   znalost klínového písma ‐ to bylo tesané do kamene trojhranným rydlem  velká knihovna v Ninive – tzv. Aššurbanipalova knihovna  Epos o Gilgamešovi (cca 3 tis. př.n.l.) – považován za nejstarší dílo světové literatury,  měl velký vliv na pozdější  díla, např. Odysseu nebo Bibli  • Gilgameš je urucký král (ze 2/3 bůh) bohové mu sešlou polodivokého Enkidua,  s kterým se spřátelí a prožijí spoustu dobrodružství, Enkidu při jednom zemře a  Gilgameš následně podniká cestu za nesmrtelností. 

 

Staroegyptské písemnictví (4 tis. př.n.l.)  • • • •

Hieroglyfické a hieratické písmo zaznamenávané na papyrus  Kniha mrtvých – náboženské texty vkládané do sarkofágu s mumiemi, rady kterak  projít přes nástrahy posmrtné cesty  Vlastní životopis Sinuhetův (1950‐1935 př.n.l.)– Krátká autobiografická povídka  s třemi písmovými vložkami  Achnatonův hymnus na Slunce – skladba, kterou napsal sám Achnaton 

  Staroindické písemnictví (1200př.n.l. – 800 n.l.)  • • •

• • • • •

základem jsou védy, náboženské knihy psané přímým předchůdcem sanskrtu   4 základní sbírky (Rgvéd, Sámavéd, Atharvéd, Jadžurvéd)  komentáře k védám   o bráhmany – jak užívat védy při modlitbě  o áranjaky – texty pro poustevníky  o upanišady – tajné nauky, filozofické úvahy, byla v nich prvně vyložena Karma  Rámájana (3st. př.n.l.)– Epos o hrdinstvích prince Rámy a jeho ženy Síty, sepsal  poustevník Valmíki, popisy indických bohů  Mahabharáta (4 st. př.n.l.) – soubor sanskrtských mýtů a legend, bratrovražedné boje  mezi vládnoucími rody, pohádkové legendy a bajky  Kamasůtra (z počátku letopočtu) – autorem Vátsjajána, vážné uvedení do milostného  života – „kniha o rozkoši”  Šakuntala (5 stol. n.l.)‐ vrcholný projev sanskrtské milostné dramatické tvorby  básníka Kálidásy z 4‐5 st. n. l. nazvaný podle ženské hrdinky, do které se zamiluje král  Dušanjanta  Oceán příběhů (1063 – 1077) – mýty, bajky, pohádky přepsané básníkem z Kašmíru  Sómadévou 

 

    Perské písemnictví (800 př.n.l. – 1000 n.l.)  •

Zarathustra – kočovný kazatel a filozof v 6 stol. př.n.l.   o Avesta – sborník jeho učení. Vycházel z něj Nietzsche (Tak pravil Zarathustra) 

5

• •

Avicenna – perský učenec a básník (980‐1037), 160 děl o přírodních vědách, hlavně  lékařství – Kánon lékařství, Kniha uzdravení (filozofická encyklopedie)  Tisíc vyprávění – asi 200 příběhů, základem pro pro arabský text Tisíc a jedna noc 

 

Arabské písemnictví (7 stol. n.l.)  • • • • •

všechno je silně spjaté s islámem    Korán (610‐632) –   600 veršů, 144 súr (kapitol), svatá kniha muslimů, zjevení  proroka Mohameda, inspirováno Biblí, řeckými texty, apokryfy a staroarabskou  slovesností, současně je to soubor etických, náboženských i právních pravidel  Hadis – skutky a výroky Mohameda, či jeho 4 nástupců  Saria – předpis tvořící Islámské právo, normy, povinnosti i zásady  Tisíc a jedna noc – vychází z perských Tisíc vyprávění, žánrově i časově nesourodá  sbírka obsahující povídky, bajky a pohádky vyprávěné princeznou Šeherezádou 

 

Čínská literatura (od 5. stol. př.n.l)  • •

Kniha písní (11 stol. př.n.l)‐ Nejstarší sbírka čínské poezie, 306 lidových písní a básní  Konfucius – přelom 5. a 6. století př.n.l., filozof zakladatel konfuciánství (usiluje o  nalezení ctnosti a stanovení správných norem lidského chování a řízení společnosti)  o Hovory – dílo plné morálních a etických rad do života  • Lao‐c – 6 stol. př.n.l., zakladatel taoismu (do věcí se nemá zasahovat, mají se nechat  plynout tao=cesta)   o Kniha o cestě a ctnosti – základní kniha o taoismu, obsahuje 81 filozofických  básní, zdůrazňuje vztah mezi člověkem a přírodou  Čínský středověk:  • Li‐Po – (701‐762) pravděpodobně nejoblíbenější čínský básník asi 900 básní, vliv  taoismu, kritický vůči společnosti  • Tu‐Fu – (712‐777) nejakou dobu se přátelil s Li‐Po, kritické protiválečné básně,   • Li čching‐čao (1084‐1151)– básnířka a zpěvačka, milostná a přírodní lyrika   o Květy skořicovníku 

 

Japonská literatura (od 8. stol. n.l.)  • • • • •

nejstarší památky z 8. stol. n.l.   Manjóšu (česky „sbírka deseti tisíc listů“) 4500 básní  Kodžiki (712) – starojaponská kronika, líčí dobu mytických bohů, ale i legendární  vlády prvních japonských císařů, je neocenitelným zdrojem poznání lidových zvyků,  stala se posvatným textem šintoismu  Později, až okolo 17 stol. se objevuje Haiku (krátká lyrická báseň s počty slabik 5‐7‐5)  Bašó a jeho žáci (Santóka, Saikaku, Issa) 

   

         

6

      Jazykověda  •

Jazykověda (lingvistika) je nauka o jazyce a jeho užívání. Můžeme jí rozdělit do osmi  hlavních částí:  o Hláskosloví – o zvukové složce jazykové komunikace. Dělí se na:  ƒ fonetiku – nauka o tvoření hlásek, o artikulaci  ƒ fonologii – nauka o funkci fonémů (=minimální zvukový prvek schopný  rozlišovat slova např pere – bere  o Slovotvorba – nauka o tvoření slov  o Lexikologie – nauka o slovní zásobě  ƒ etymologie – nauka o původu slov  ƒ onomastika – o vlastních jménech  o Sémantika – nauka o významu slov  o Gramatika ( mluvnice)  ƒ morfematika – nauka o mofémech(nejmenší část slova mající  gramatický význam), jejich stavbě  ƒ morfologie (tvarosloví) – nauka o slovních druzích  ƒ syntax (skladba) – o skladbě vět a souvětí.  o Stylistika – nauka o slohu, o způsobu a výběru jazykových prostředků.  o Dialektologie – zabývá se studiem nářečí a dialektů.  o Nové obory jazykovědy jako psycholigvistika, sociolingvistika atd. 

   

7

Antické Řecko • • • • •

Vhodné podmínky pro tvorbu literatury a kultury vůbec (dostatek jídla, klid) Vlivy z Asie, Afriky V Řecku vzniká literární teorie a kritika Ačkoli dnes je na ni pohlíženo jako na jednotnou, často i v podstatných názorech tomu tak nebylo – Athény x Sparta Mytologický základ většiny příběhů – polidštění bohové, s klady i neřestmi, zatahují do sporů pozemšťany...

•

Prehistorické období (do 8. stol. př.n.l.): o Vzniká klasický panteon a některé základní příběhy o Ústní podání

•

Archaické období (8. – 6. stol. př.n.l.): o Od vzniku řeckého písma až do první Peloponéské války o První psané památky o Heroické, zaměřeno na jednotlivce (nepřemožitelní, někdy až polobožští hrdinové) o Homér ƒ Údajně slepý básník. Není jisté, jestli vůbec existoval. Málo informací. ƒ Ilias – závěr Trojské války ƒ Odyssea – návrat Odyssea n Ithaku o Hesiodos ƒ Didaktický epos, první použití ich-formy o Ezop ƒ Bajky o Sapfó ƒ Ódy a elegie, skončila sebevraždou o Anakreon ƒ Hedonistická poezie, později (i v relativně moderní době) často napodobován – např. Goethe o Pindaros ƒ Sborová lyrika, psal i na objednávku místní aristokracie o Herakleitos ƒ O přírodě o Zenón z Eleje

•

Klasické/Attické období (5. – 4. stol. př.n.l.) o Vznik dramatu o Rozvoj řečnictví, filosofie, vědy (Hippokrates, Pythagoras, Archimedes) o V próze odklon od lyriky o Hrdinové jsou lidštější, méně heroičtí o Drama: ƒ Vzniklo z Dionýsií

8

ƒ ƒ ƒ ƒ

ƒ

ƒ

ƒ

•

Nejprve jen chór, Thespis přidal prvního herce, Aischylos druhého, Sofokles třetího Masky, vysoké podpatky, dlouhé róby Hrají jen muži Tragédie: • Nejvyšší žánr • Obvykle mytologická • Aischylos o Napsal asi přes 80 tragédií, dochováno 7 o Peršané, Spoutaný Prométheus, Oresteia(jediná dochovaná tragédie) • Sofokles o 123 tragédií, dochováno 7 o Morálka a problémy člověka. Člověk může porazit bohy o Deus ex machina o Antigona, Král Oidipus, Elektra • Euripides o 92 her, dochováno 18 o Často ženské postavy o Konflikt lidí s lidmi o Medea, Ifigenie na Tauridě, Elektra Komedie: • Satirická, pranýřuje politické problémy, společnost... • Aristofanes: o Ze 44 komedií dochováno 11 o Žáby, Lysystraté Řečnictví: • Demosthenes o Původně vada řeči, překonal to cvikem o Filipiky Filosofie: • Sokrates • Platón • Aristoteles

Helénistické období (3. – 1. stol. př.n.l.) o Kulturní centrum se přesouvá do Alexandrie (Alexandrijská knihovna) o Upadají vysoké žánry, jako např. Tragédie o Píše se o prostém lidu, o běžných problémech, vzniká idyla(Theokritos) o Menandros ƒ „Nová komedie“ – už není politická, pojednává a běžném životě ƒ Za všechno může člověk, ne bohové o Polybius ƒ Dějepisec, zabýval se především Římem

9

•

Římské období (zhruba od roku 0 dál – diskutabilní konec) o Řecká literatura je zpětně ovlivňována Římem o Rozvíjí se dějepisectví a životopisectví o Pokračuje zesvětštění

Antický Řím •

Archaické období (3. – 1. stol. př.n.l.) o Vzniká římská komedie – hrdiny jsou zamilovaní mladíci, dívky, prohnaní otroci... o Plautus ƒ Dobře postavené, “živé” dialogy ƒ Komedie o hrnci, Lišák Pseudolus

•

Zlatý věk (1. stol. př.n.l. – počátek n.l.) o Rozvoj poezie, řečnictví o Caesar ƒ Zápisky o válce galské o Cicero ƒ Řečník, vytříbený projev, renesance si ho brala za vzor o Vergilius ƒ Básník, propagoval obrodu římského impéria ƒ Aeneis ƒ Zpěvy pastýřské ƒ Zpěvy rolnické o Ovidius ƒ Básník (milostná poezie), možná nejnadanější své doby ƒ Umění milovat ƒ Proměny

•

Stříbrný věk (1. – 6. stol. př.n.l.) o Tacitus ƒ Historik, nejen že zaznamenával události, ale pokoušel se dopátrat motivace. Tyto informace jsou sporné. ƒ Dějiny, Letopisy o Iunius ƒ Satirik, psal o Římu a jeho morálním úpadku. Byl insirací pro světové satiriky o Seneca ƒ Trójanky, Faidra o Petronius ƒ Satirikon (Hostina Trimalchionova) o Marcus Aurelius ƒ Hovory k sobě 3. – 6. stol. je známo jako období úpadku. Římská literatura přestává existovat.

•

10

Prostěsdělovací (hovorový) styl ƒ ƒ ƒ

ƒ

ƒ

Běžná každodenní komunikace Funkce: prostě sdělovací Charakteristika: o Přímý kontakt s posluchačem o Převážně mluvená forma o Obvykle spontánní, nepřipravené o Velká role emocionality Jazykové prostředky: o Často nespisovné – hovorová čeština, nářečí... knižní výrazy nebo archaismy jsou výjimečné o Typické: hláskoslovné varianty (míň, vozejk), jednoduchá větná stavba, neslovesné věty (Pozor!), odchylky od pravidelné větné stavby či přímo chyby, slovní zásoba s hovorovými a citově zabarvenými prvky Útvary: o Mluvené: ƒ Dialog • Nejčastější, každodenní • Zdvořilostní fráze – pozdravy, představování se, omlouvání se... • I telefon, chat, SMS ƒ Poloveřejné/veřejné – přípitek, vyjádření soustrasti, neodborný referát, diskuse o Psané: ƒ Stručné, úsporné vyjadřování, heslovitá stylizace, ustálená spojení (Dovolujeme si oznámit...), blízké administrativnímu stylu ƒ Oznamovací – vyhláška, plakát, oznámení, zpráva ƒ Heslové – formuláře, testy ƒ Dokumentární – stvrzenka, protokol

11

Středověká literatura Historické souvislosti - pojem středověk představuje období od 5. do 15. století - zahrnuje období byzantské, předrománské, románské a gotické - dominujícím vlivem je křesťanství brzy rozdělené na východní a západní - rozdělení společnosti na trojí lid – duchovní, páni, poddaní - z filozofického hlediska vládne scholastika s hlavními osobnostmi Albert Veliký a Tomáš Akvinský. Scholastika byla rozdělena sporem o univerzálie na nominalisty (tvrdí, že obecné pojmy ve skutečnosti neexistují a skutečné jsou jednotliviny) a realisty (berou obecné pojmy za skutečnější než jednotliviny – dnes by se jim řeklo idealisté)

Románské umění

Gotika

1000 – 1250 Zrod na území bývalé římské říše Architektura působí těžkopádně a masivně, klenba valená nebo křížová, okna malá obloukovitá případně kulatá (rozety) Sochařství pouze ve spojení s architekturou, náboženská tématika, postavy bez výrazu v obličeji, strnulost v pohybu těla, schématické Malířství především fresky a knižní malba, schématičnost Hudba rozvoj gregoriánského chorálu, světské písně, trubadúrská a truvenúrská lyrika

2. pol 12. století – konec středověku Zrod v Normandii a Francii Periodizace gotika raná – přechodné období (u nás gotika přemyslovská) gotika vrcholná – 13. - 14. století (u nás gotika lucemburská) gotika pozdní – 15. století, v Itálii v té době už renezance (u nás gotika vladislavská) Architektura vícelodní půdorys, příčná loď, lomený oblouk, žebrová klenba, opěrný systém a celková vertikalita, bohaté zdobení, členitost, okna s vitrážemi, nadále kulatá okna (rozety) Sochařství většinou ve spojení s architekturou, zůstává jistá strnulost, posun k realistickému výrazu, náboženské motivy (madony a piety) Malířství fresky, desková malba, knižní malba, snaha o postižení reality i když zůstává část schématičnosti Hudba obdobná jako v románském období

Literární památky středověku hrdinská a rytířská epika hrdinská epika je starší (8. až 12. stol.) - všechny skladby středověké hrdinské epiky (eposy) jsou veršované - hlavním hrdinou je šlechtic, bojovník, obdarovaný všemi možnými ctnostmi – statečnost, věrnost králi, šiří křesťanské zásady, chrání slabé, chudé a sirotky, projevuje úctu k ženě. - s postupem času (šířením křesťanství mimo Evropu) proniká do epiky více exotiky a dobrodružství - své eposy mají téměř všechny západoevropské národy. Často jsou si navzájem velmi podobné. - ve Francii je hlavním žánrem hrdinské epiky chanson de geste (píseň o činech) – veršovaná díla sdružovaná do cyklů (do královského cyklu o Karlu Velikém patří Píseň o Rolandovi) rytířská epika navazovala na hrdinskou (od 12. stol.) - hrdina se stává jemnějším dvořanem, rytířem, zvláštní místo v jeho životě připadá vztahu k ženě 12

Beowulf – 8. století, Anglie Píseň o Rolandovi - Francie Píseň o Cidovi – 12. stol., Španělsko Píseň o Nibelunzích - Německo Slovo o pluku Igorově – konec 12. stol., Rusko Tristan a Izolda – keltské pověsti, Francie „kulatý stůl“ krále Artuše Alexandreidy Dvorská lyrika Vznikla ve Francii na konci 12. století - hrdina (lyrický subjekt) usiluje o přízeň dámy, láska má podobu spíše služby a poddanosti, je nešťastná, protože opěvovány jsou vesměs ženy provdané za někoho jiného - s postupem času se vytvořila určitá schémata a lyrika ztrácí autentičnost - pěstovali ji chudí rytíři v jižní Francii trubadúři, v severní Francii truvéři, a v Německu minesengři. - útvary jsou pastorela (rytíř či pastýř dobývá srdce pastýřky), epistola (básnický dopis), alba („jitřní písně“, u nás svítáníčka – loučení milenců za úsvitu) středověké cestopisy Marco Polo – Milión Mandeville středověké divadlo - církev zprvu divadlo zakazovala a nebyl nikdo kdo by zapisoval lidová představení a obřady - z názorných mší (ve kterých duchovní názorným způsobem přibližovali latinsky nemluvícím věřícím, o čem mluví) se vyvinulo liturgické drama. Odehrávalo se v kostelích a katedrálách, herci byli duchovní, jazykem latina, námětem příběhy z bible. Nejdůležitějšími byli vánoční a velikonoční hry. - s časem se liturgické drama přesunulo před kostel, pronikly slova národních jazyků, a kejklířské prvky. - proces zesvětštění se završil přesunem divadla na náměstí, herci se stali běžní lidé, latinu nahradil národní jazyk. - Vznikly tři hlavní žánry morality (vystupovali perzonifikované ctnosti a neřesti, účel učit morálce), mirákly(vyprávěli o životech světců a jejich zázracích) a misteria (mnohadenní cykly zahrnující mnoho příběhů od stvoření světa po současnost) - středověké divadlo využívalo mnoho triků, ohromujících a naturalistických, působilo na všech pět smyslů

Počátky českého písemnictví staroslověnské písemnictví - od 9. století počátky naší psané literatury - 863 příchod Cyrila a Metoděje (vypracovali spisovnou staroslověnštinu a písmo hlaholici) hlaholice byla přepracována na Cyrilici a ta na azbuku

Proglas – Konstantinem napsaná předmluva k evangeliu Život Konstantinův a Život Metodějův První a druhá staroslověnská legenda o sv. Václavovi (byla později přeložena do latiny a češtiny) latinsky psaná literatura - v 10. století latina zcela vytlačila staroslověnštinu - hlavním žánrem legendy (o životech domácích světců) Kristiánova legenda - (o životě svaté Ludmily a svatého Václava)

13

Kosmova kronika – Kosmas 1045-1125, studoval v Lutychu, jeho Chronika Bohemorum zábavná historicky nepřesná, rozdělena do tří knih podle času česky psaná literatura Hospodine pomiluj ny – nejstarší česky psaná píseň – konec 10. stol Svatý Václave – druhá nejstarší, cca 12. až 13. století Bohemika – krátká slova v cizích textech (překlady) Glosy – delší vpisky do latinských textů - v13. století vyspělá duchovní lyrika Alexandreida – přelom 13. 14. století, veršovaný epos o Karlu Velikém Dalimilova kronika – asi 14. stol, vlastenecky napsané české dějiny, neznámý autor si vypomáhal fantazii doba Karla IV. - laicizace = zesvětštění, začíná převažovat světská literatura, nově zábavná funkce - dílo Karla: Vita Caroli (život Karlův), Legenda o sv. Václavovi, Kronika Čech - vznik žákovské poezie – popěvky, básně, drobné satiry studentů Podkoní a žák – žákovská poezie, hádají se kdo je na tom lépe, vyjde, že oba špatně Hradecký rukopis – obsahuje: Satiry o řemeslnících a konšelích, Desatero kazanie božie, první česká bajka - O lišce a džbánu - od 14. stol také milostná lyrika Mastičkář – fraška, parodie na hru o třech Mairich - vlivem univerzit se vyvíjela i naučná literatura (právní spisy, dějepisná literatura, slovníky)

14

Bible • • •

•

•

Soubor knih, považovaných křesťany za posvátné a inspirované Bohem Pojmenování vychází z řeckého „biblion“ - svitek Dělení: o Starý zákon ƒ Pentateuch / tóra – uznáváno židy – Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium ƒ Knihy historické, básnické, mudroslovné (Žalmy, Přísloví, Píseň písní...) a prorocké (Jeremjáš, Ezechiel, Jonáš...) ƒ Psáno většinou hebrejsky, ale částečně i aramejsky o Nový zákon ƒ 4 evangelia – Marek, Matouš, Lukáš, Jan ƒ Epištoly – Pavlovy, List židům a další, obecně platné ƒ Zjevení Janovo (Apokalypsa) (Apokryfy – nekodifikované části – např. Nikodémovo a Jidášovo evangelium) ƒ Psáno řecky Překlady: o Starověké – obvykle fragmenty přepisů do jiných jazyků – důležité nejvíce tím, že pletou hlavu církevním hodnostářům při kodifikacích. o Řecké – překlad pouze Starého zákona (Nový už řecky je). Před přelomem letopočtu – Alexandrijská Septuaginta. Vzniklo ještě několik překladů, ale ty nejsou podstatné. o Latinské – nejstarší je tzv. Vetus latina, vzniklý mezi 2.a 3.stoletím. Nejde o ucelený překlad, ale o dílčí překlady biblických knih. Nejznámější je pak Vulgata – oficiální text západního křesťanstva po celý středověk. Má různé verze, byla přepracovávána. o Staroslověnský – přeložen Cyrilem a Metodějem, bohužel se nedochoval o České – první ve 14.století – např. Bible olomoucká nebo třeboňská. Nejvýznamnější je Bible kralická ze 16. stol., ekumenický překlad až ve druhé polovině 20. stol. o Moderní – dodnes se upravují stávající překlady, protože dochází ke změnám jazyka a významu slov Vzorové příběhy: o Adam a Eva o Sodoma a Gomora – Boží poslové se chtěli přesvědčit, zda je v těchto městech někdo spravedlivý. Přivítal je pouze Lot. Když ostatní měšťané chtěli posly vyhnat, Lot odmítl, měšťané ho napadli, ale poslové je ranili slepotou. Lot s dcerami a manželkou utekl, ale manželka se navzdory zákazu ohlédla – a změnila se v solný sloup o Jób – Bůh dovolil Satanovi, aby Jóba pokoušel => zničení polí, smrt dětí... ale Jób se od Boha neodvrátil a byl za to odměněn. o Šalamoun a soud o dítě

15

Středověká česká literatura •

Historické pozadí o Velká Morava, útoky z Francké říše o Přijetí křesťanství (písmo => ranná literatura je náboženská) o Zánik VM, nástup Přemyslovců o Pokračující vliv křesťanství

•

Staroslověnské písemnictví o Staroslověnština – nejstarší doložený spisovný slovanský jazyk. o Konstantin vytvořil hlaholici, jeho žáci ji zjednodušili na cyrilici o Působení Cyrila a Metoděje – nejstarší písemné památky ƒ Proglas – veršovaná předmluva k překladu evangelií, autorem je asi Konstantin ƒ Život Konstantinův, Život Metodějův ƒ Zákon sudnyj ljudem, Nomokánon – právní předpisy ƒ Legenda o sv. Václavu ƒ Legendy o sv. Vítovi, sv. Ludmile, sv. Prokopovi...

•

Latinsky psaná literatura o Nejprve se rozvíjí staroslověnská a latinská kultura paralelně, asi od 10. stol. získává latinská navrch ƒ Legendy o světcích – mají upevnit čs. křesťanství a reprezentovat Čechy v cizině ƒ Právní předpisy – latina je oficiálním „úředním“ jazykem ƒ Sbírky kázaní o Kosmas – vystudovyný v Lutychu, děkan svatovítské kapituly, literárně vzdělaný (i antika) ƒ Kronika česká/Chronica Boëmorum • Próza prokládaná verši • Rozlišuje „vyprávění starců“, „hodnověrné zprávy svědků“ a vlastní zážitky

•

Počátky česky psané literatury o Kolem 11. a 12. stol. se začínají v latinských textech objevovat české glosy o Jediným dokladem básnické tvorby jsou písně ƒ Hospodine, pomiluj ny ƒ Svatý Václave o Ve 14. stol. je česká literatura rovnocenná latinské – vzniká náboženská i světská lit. Tendence k zesvětštění a zlidovění. ƒ Alexandreida • Anonymní autor, ale byl zřejmě blízký české šlechtě a znal FR a DE verze Alexandreidy ƒ Kronika tak řečeného Dalimila • Nejstarší česky psaná veršovaná kronika, autor anonymní, Dalimilovi ji připsal Václav Hájek z Libočan ƒ Život Karlův – autobiografie Karla IV ƒ Legenda o sv. Prokopu ƒ Dřěvo se listem odievá – alba/svítáníčka – milostné písně ƒ Podkoní a žák ƒ Hradecký rukopis • Desatero kázánie božie • Satiry o řemeslnících a konšelích • Bajka o lišce a džbánu ƒ Mastičkář

16

•

Literatura doby husitské a pohusitské o Aktuální témata o Náboženské žánry – kázání, traktáty... o Konrád Waldhauser ƒ Německý kazatel (kázal v latině a němčině), do Čech ho pozval Karel IV. ƒ Vyzýval bohaté k pomoci chudým o Jan Milíč z Kroměříže ƒ Vysoké církevní i světské postavení; obojího se vzdal ƒ Kázal i česky ƒ „Bible je nadřazená církevnímu učení“ o Tomáš Štítný ze Štítného ƒ Psal česky, teologické a filosofické otázky ƒ Jasný, jednoduchý výkladový styl – adresováno širokému publiku ƒ Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – traktáty o křesťanském životě ƒ Řeči besední ƒ Řeči sváteční a nedělní o Jan Hus ƒ Univerzitní mistr, rektor ƒ Kázal (česky) v Betlémské kapli ƒ Byl dán do klatby, odchází z Prahy – káže na Kozím hrádku a Krakovci ƒ 1415 upálen v Kostnici ƒ Latinské spisy ( pro učence): • O církvi – souhrn kritik života církve, hlavou církve je Kristus, ne papež • O šesti bludech • O pravopise českém ƒ České spisy (pro lid): • Výklad Viery, Desatera a Páteře – výklad modliteb, úvahy o mravním životě • Knížky o svatokupectví – kritika obohacování a rozmařilosti církve • Postila – výklad nedělních čtení • listy z Kostnice – adresovány především přátelům a stoupencům o Vrcholné husitství ƒ Píší se především písně ƒ Jistebnický kancionál – zpěvník chorálových písní – Kdož sú boží bojovníci; Povstaň, povstaň velké město pražské ƒ Budyšínský rukopis – soubor tří skladeb – invektivy králi Zikmundovi a Hádání Prahy s Kutnou horou. ƒ Vavřinec z Březové • Husitská kronika – latinsky, nedokončené • Píseň o vítazství u Domažlic o Pohusitská doba ƒ Petr Chelčický • Prosazoval chudobu, nepotírání zla násilím, odmítal vzdělání • O trojiem lidu – odsuzuje toto dělení • Sieť viery pravé – ústřední dílo, kritika soudobé společnosti i církve • O boji duchovním – odsuzuje byť i spravedlivou válku, jediným možným bojem je duchovní zápas s ďáblem

17

Historický vývoj češtiny •

•

•

•

•

•

•

•

Pračeština ( 10.-12.stol.) o Nejstarší podoba češtiny jako samostatného jazyka o Známa je jen rekonstruovaná verze, neexistují písemné doklady o Zánik/přeměna jerů – tyto buď zanikají bez náhrady, nebo se mění v E – tzv. Havlíkovo pravidlo, existují výjimky o Kontrakce skupin vokál + j + vokál (dobriji => dobr’í) o Zánik nosovek Raná stará čeština (12.-13.stol.) o První české písemné památky – bohemika (česká jména v cizojazyčném textu), glosy, přípisky o Nejstarší známé samostatné české věty – zakládací listina litoměřické kapituly – počátek 13.stol. o Primitivní pravopis – latinské znaky i pro zvuky, které jsou latině cizí – c značilo k, c i č => spřežkový pravopis, např. rs pro ř o Změny v hláskosloví – vokály mají jen jednu variantu, vzniká ř a h Čeština 14. století o Zjednodušení spřežkového pravopisu o I a y jsou nadále zaměnitelné o Hlavní historická depalatizace o Dokonavost / nedokonavost (i když se tak nenazývá) Čeština doby husitské o De ortographia Bohemica ƒ Pravděpodobně Jan Hus ƒ Diakritický pravopis, záměny i a y je zrušena ƒ Ujímá se pomalu, používá se souběžně se spřežkovým pravopisem o Interpunkční znaménko o uo se mění na ů Čeština humanistická (16.-17.stol.) o Stále nejednotný pravopis, v tištěných dílech tzv. bratrský pravopis (Jednota bratrská) – převážně diakritický o Tečka nad samohláskami se mění v háček o Rozkošatění interpunkčních znamének o Standard: Kralická Bible Čeština barokní (17.-18.stol.) o Po Bílé hoře se omezuje čeština, nejprve z oficiálních míst a vědy, poté i z náročné literatury o Vývoj obecné češtiny, diferenciace nářečí Čeština obrozenecká o Kodifikace – Dobrovského gramatika o Puristické snahy o Vzniká š Čeština moderní (od 40. let 19.stol.) o Tvorba se přibližuje živému jazyku o Gebauer – Pravidla českého pravopisu o Počešťování pravopisu cizích slov o Stírají se změny mezi nářečími

18

Renesance a humanismus • •

Renesance = návrat k antickým myšlenkám, staví se proti teokracii, prosazuje humanitní vědy, soustředění se na člověka. 14.-16. století. Humanismus = zdůrazňování lidské důstojnosti, svobodného osobního rozvoje, je proti feudalismu a teokracii. Bez přiřazeného časového údobí.

Evropská literatura • Itálie o Dante Alighieri ƒ Obhajoval městské svobody, stavěl se proti papeži => vyhnanství ƒ Božská komedie – v Peklu a Očistci doprovázen Vergiliem, v Ráji Beatricí o Francesco Petrarca ƒ Zpěvník – sonety šlechtičně Lauře o Givanni Boccacio ƒ Dekameron (=kniha deseti dnů) – soubor 100 novel, zasazených do dějového rámce o Ludovico Ariosto ƒ Zuřivý Roland – vychází z chansonu de geste a rytířských eposů, kombinace skutečnosti a fantastiky o Niccolo Machiavelli ƒ Vladař ƒ Mandragora – satirická komedie o lidské hlouposti • Francie o Francois Villon ƒ Odkaz (Malá závěť) – satirické loučení se s přáteli ƒ Velká závěť (Velký testament) – básně o pomíjivosti života, strachu ze smrti... zavrhuje koncept nesmrtelnosti duše – smrt je naprostý konec o Francois Rabelais ƒ Gargantua a Pantagruel – satira na církev, školství, soudnictví, táže se po morálce o Pierre de Ronsard ƒ Dvorský básník, člen renesanční skupiny Plejáda ƒ Sonety pro Helenu • Španělsko o Miguel de Cervantes y Saavedra ƒ Velmi tvrdý život – otroctví, přišel o ruku... ƒ Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha – dvoudílný román, parodie na rytířské romány, protiklad dona Quijota a Sancho Panzy o Lope de Vega ƒ Funte Ovejuna – vesnický kolektiv přijímá kolektivní vinu za smrt tyrana • Anglie o Geoffrey Chaucer ƒ Canterburské povídky – 23 povídek, které si vyprávějí poutníci na cestě do Canterbury – život středověké Anglie o William Shakespeare ƒ Do r. 1600 psal komedie, historické hry a první tragédie – Komedie plná omylů, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Richard III., Julius Caesar, Romeo a Julie

19

ƒ ƒ

1601-1608 vznikají nejslavnější tragédie – Hamlet, kralevic dánský; Othello; Král Lear; Macbeth Po 1608 vznikají tzv. romantické hry (Bouře, Zimní pohádky) a Sonety

Česká literatura • Historické pozadí o Pokles vlivu královské moci, spory šlechty a měšťanstva o Rozvoj obchodu, první manufaktury o Církevní nepokoje o Likvidace církevního monopolu na kulturní život • Humanismus – spíše než filosofie se prosadila mravoučnost, zejména díky Jednotě bratrské (návrat k rovnostářství Petra Chelčického, tisknou náboženské a poučné knihy – Kralická bible) • Hynek z Poděbrad o Syn Jiřího z Poděbrad, velmi vzdělaný a zcestovalý, seznámil se s italskou liníi renesance o Neuberský rukopisný sborník • Latinsky psaná humanistická tvorba: o Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic ƒ Cestovatel, sběratel starých rukopisů ƒ Žaloba k svatému Václavu – kritika českých mravů o Jan Campanus Vodňanský ƒ Děkan a rektor pražské univerzity ƒ Bretislaus – hra z českých dějin • Česky psaná humanistická literatura o Viktorin Kornel ze Všehrd ƒ O právech, súdiech a dskách země české knihy devatery (Knihy devatery) – právnické dílo, podpora měšťanstva o Václav Hájek z Libočan ƒ Kronika česká – oslavuje šlechtu a církev, zaznamenávání pověstí, často historicky nepřesná o Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic ƒ Putování, aneb Cesta z Království českého do Benátek, odtud po oři do země Svaté, země judské a dále do Egypta – velmi objektivní, didaktický charakter o Václav Vratislav z Mitrovic ƒ Příhody / Paměti – vyšly až za národního obrození, vzpomínky více na cařihradské vězení než cestopisné zážitky o Jan Blahoslav ƒ Velmi vzdělaný, biskup Jednoty bratrské, podporoval vzdělanost ƒ Filipika proti misomusům (=nepřátelům vyššího vzdělání) ƒ Gramatika česká – vzniká za základě starších děl, slouží jako jazyková příručka při překladu Nového zákona ƒ překlad Nového zákona o Daniel Adam z Veleslavína ƒ Univerzitní profesor, vydavatel, překladatel. Tajný stoupenec Jednoty bratrské. ƒ Kalendář historický – události různých dob ƒ Politica historica, Herbář, Kronika moskevská – odborné spisy

20

Útvary národního jazyka • •

•

•

Souhrn výrazový a významových prostředků, které používají k dorozumění příslušníci jednoho národa či etnika Dělení: o Spisovné útvary ƒ Spisovná čeština ƒ Hovorová čeština o Nespisovné útvary ƒ Zeměpisně • Nářečí (dialekty), nadnářeční útvary (interdialekty) ƒ Sociálně • Profesní mluva, slang, argot Spisovné útvary: o Funkčně nejvyšší, užívané na oficiální úrovni o Spisovná čeština – vzniklé na základě středočeského nářečí o Hovorová čeština – mluvená podoba spisovné češtiny – běžná komunikace, osobní styk Nespisovné útvary: o Zeměpisně: ƒ Dialekt = nespisovný útvar užívaný na určité části jazykového území • Česká nářečí o é => í (mléko => mlíko) o ý => ej (dlopuhý => dlouhej) o Protetické v na začátku slov (vorel) o Nespisovné koncovky • Středomoravská nářečí o i/í => e/é (zima => zema) o ou => ó (louka => lóka) o zkracování samohlásek (vám => vam) • Moravskoslovenská nářečí o ou => ú (moudrý => múdrý) o zkracování samohlásek (dát => dat) o měkké (sloveské) l‘ (povedal‘) • Slezská nářečí o Pouze krátké samohlásky o Přízvuk na předposlední slabice (vliv polštiny) ƒ Interdialekt = útvar, vzniklý stíráním rozdílů mezi nářečími, zachovávající jen jejich základní rysy společné většímu území¨ o Sociálně: ƒ Profesní mluva = mluva zástupců určitého povolání • Zvláštní termíny a fráze • Snaha o úspornost a jednoznačnost ƒ Slang = soubor prostředků, užívaných skupinou lidí, spojenou stejnými zájmy. • Často emocionálně zabarveno ƒ Argot = mluva spodiny, snaha utajit skutečný význam slov • Některé výrazy přešly do obecného povědomí – mejdan, dát bacha...

21

Barokní literatura Evropská • Historické pozadí: o Třicetiletá válka o Náboženské i politické střety => vznik absolutistických monarchií • Baroko = touha po poznání, smyslovost, ale na druhé straně nevíra v člověka, pocit pomíjivosti – to vychází z dlouhých válek a zvěrstev => upínání se na nepozemské „jistoty“ • Vzniká komedie dell’arte – ustálené postavy a lazzi, ale scénář jen nahrubo •

•

•

•

Itálie: o Torquato Tasso ƒ Básník, na pomezí pozdní renesance. Celý život se obával toho, že jeho dílo je kacířské – až zešílel. ƒ Osvobozený Jeruzalém ƒ Dobytí Jeruzaléma Španělsko o Pedro Calderón de la Barca ƒ Aristokrat, kaplan, psal komedie a náboženské hry ƒ Života je sen – otázky smyslu života, svobody – odehrává se v nitru hlavní postavy o Tirso de Molina ƒ Mnich, většina her se nedochovala ƒ Sevillský svůdce a kamenný host – postava Dona Juana Anglie o John Milton ƒ Vzdělaný(Cambridge), zcestovalý, byl za své spisy vězněn ƒ Ztracený ráj – dvě úrovně děje – lidská a kosmická; zdůrazňuje svobodu lidského rozhodnutí proti vůli boží Německo o Hans Jakob Christoffel von Grimmelhausen ƒ Pikareskní prózy; ovlivnění tricetiletou válkou ƒ Dobrodružný Simplicius Simplicissimus • Kritika společnosti, války; hrdina raději volí poustevnictví na ostrově o Andreas Gryphius ƒ Protestantský básník, motivy zániku a hrůzy ze smrti

Česká • Historické pozadí: o Válka, nadvláda Habsburků o Jezuité udržují kulturu a vzdělanost – ale také cenzurují knihy • Baroko se v Čechách projevilo nedůvěrou k rozumu, absolutizací víry, rekatolizací o Literatura se dělí na domácí – katolickou a emigrantskou – evangelickou o Převládá náboženská tvorba – kancionály, postily • Domácí literatura – katolická o Většina autorů jsou jezuité o Úroveň češtiny upadá, mluví se jí převážně na venkově, udržuje jí lidová a pololidová (měšťanská) tvorba. Nekatolická literatura je likvidována. o Bedřich Bridel ƒ Co Bůh? Člověk? – veršovaná meditace nad lidskou nicotou o Bohuslav Balbín ƒ Byl historikem; psal výhradně latinsky 22

Rozmanitosti z historie království českého – encyklopedické dílo, vlastenecká a etnografická povaha ƒ Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého – obhajuje právo národa na vlastní jazyk; bylo vydáno až na počátku národního obrození o Felix Kadlinský ƒ Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený – básnická sbírka, bukolické motivy o Antonín Koniáš ƒ Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající – soupis zakázané literatury o Adam Michna z Otradovic ƒ Měšťan, skladatel ƒ Česká mariánská muzika radostná i žalostná, Loutna česká – kancionály o Matěj Václav Šteyer ƒ Brus jazyka českého – latinsky psaná jazyková příručka ƒ Kancionál český Exulantská literatura – evangelická o Pavel Stránský ƒ O státě českém – obhajoba uspořádání předběohorských Čech o Pavel Skála ze Zhoře ƒ Chronologie církevní, Historie církevní o Jiří Třanovský (Tranoscius) ƒ Písně duchové staré i nové – kancionál o Jan Amos Komenský ƒ Poslední biskup Jednoty bratrské, filolog, pedagog, historik ƒ Labyrint světa a ráj srdce – motiv poutníka, který poznává celý svět; ostrá kritika společnosti ƒ Centrum securitatis (Hlubina bezpečnosti) – čím více se člověk vzdaluje od Boha, tím více zabředává do bludného kruhu zmatku a světskosti ƒ Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – poznáním k míru, altruismu a harmonii ƒ Via lucis (Cesta světla) – prameny formování moudrosti – knihy, školní vzdělání, společný jazyk ƒ Didaktika česká – základy moderní pedagogiky, promyšlený systém výchovy ƒ Brána jazyků otevřená – první moderní učebnice latiny ƒ Orbis pictus (Svět v obrazech) – původně učebnice latiny, později první ilustrovaná učebnice jazyků vůbec ƒ Schola ludus (Škola hrou) – netradiční učebnice latiny dramatickou formou ƒ Linguae bohemicae thesaurus (Poklad jazyka českého) – plánovaný slovník vědních oborů, shořel v Lešně. ƒ

•

23

Ohebné slovní druhy • • •

•

•

•

•

Jsou to podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa Dělí se: o Skloňují se – podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky o Časují se – slovesa Podstatná jména o Označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, stavů a dějů o Ve větě mají obvykle roli podmětu nebo předmětu o Určujeme pád, číslo, rod a vzor o Druhy: ƒ Konkrétní – názvy osob, zvířat, věcí – elektrikář, kuře ƒ Abstraktní – názvy vlastností, dějů, stavů – mlčenlivost, mytí ƒ Obecná – pojmenovávají jako druh – pes, telefon ƒ Vlastní – pojmenovávají jedinečnou věc – Psohlavci, Peru Přídavná jména o Vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo zpřesňují jejich význam. o Ve větě jsou obvykle přívlastkem shodným, mohou být i jmennou částí přísudku o Určujeme pád, číslo, rod a vzor o Stupňují se o Druhy: ƒ Jakostní (kvalifikační) – vyjadřují vlastnosti – hluchý, velký... ƒ Vztahová (relační) – vlastnost se vztahuje k jiné skutečnosti – dětský, bratrův Zájmena o Zastupují podstatná a přídavná jména, nebo na ně odkazují o Ve větě plní role jmen, která zastupují o Určujeme pád, číslo, rod o Druhy: ƒ Osobní – já, ty, on, se... ƒ Přivlastňovací – můj, tvůj, svůj... ƒ Ukazovací – ten, tento, onen, takový, týž, tentýž, sám... ƒ Tázací – kdo, co, který, jaký... ƒ Vztažná – kdo, co který, jaký, čí, jenž ƒ Neurčitá – někdo, leccos, cokoli, jakýsi, každý, všechen... ƒ Záporná – nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný Číslovky o Vyjadřují, počet, pořadí, násobnost atd. o Ve větě jsou nejčastěji přívlastkem shodným o Určujeme pád o Druhy: ƒ Základní – počet, pojmenování čísel – tři, polovina, několik... ƒ Řadové – pořadí – osmý, poněkolikáté... ƒ Druhové – počet druhů – patery, vícero... ƒ Násobné – násobnost – mnohokrát, trojnásobný Slovesa o Vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu o Ve větě jsou obvykle přísudkem, ale neurčité tvary (infinitivy, přechodníky) můžou být například podmětem nebo předmětem o Určujeme osobu, číslo, čas, způsob, rod, vid o Druhy: ƒ Plnovýznamová – pracovat, běžet... ƒ Pomocná • Sponová – být, stát se... • Modální (způsobová) – moci, muset, smět, chtít... • Fázová – fáze děje – začíná, přestává... 24

Klasicismus, osvícenství, české národní obrození •

Historické pozadí o Vzrůstá zájem o vědu, o racionální poznávání světa o Posun od královské moci ovlivňované šlechtou a církví k parlamentnímu zřízení – Anglie vede - , vláda má podle politologů dbát o blaho lidu a ctít práva – majetková, vyznání atd. o Církev se stává terčem kritiky (Voltaire ji označuje za překážku pokroku) o Americké vyhlášení nezávislosti, velká francouzská revoluce

•

Klasicismus = francouzský směr, který usiluje o tvorbu odpovídající prověřeným estetickým normám, obvykle pocházejícím z antiky, a zaměřuje se na společenské / mravní problémy. Hlásí se k racionalismu a ideálům poravdy, krásy a harmonie. Tendence k nadčasově pojatým archetypálním postavám – hrdina, padouch, lakomec... o Pierre Corneille ƒ FR dramatik, tvůrce moderní tragédie ƒ Cid – konflikt osobních citů a nadosobních povinností o Jean Racine ƒ Tvůrce „psychologické tragédie“ ƒ Náměty z antiky, současné problémy ƒ Fairda o Molliére (Jean-Baptiste Poquelin) ƒ Různé druhy veseloher, široká paleta námětů ƒ Tartuffe – pokrytectví, svytouškovství, proticírkevní ƒ Misantrop – vypočítavost šlechty ƒ Lakomec, Zdravý nemocný o Jean de La Fontaine ƒ Nejúspěšnější klasicistní básník ƒ Dramatické bajky, vychází z Ezopa a středověkých bajek o Carlo Goldoni ƒ Reformátor italského divadla • Závazný text • Propracované charaktery ƒ Napsal 267 her ƒ Poprask na laguně – žárlivost milenecké dvojice, život v rybářském městečku ƒ Sluha dvou pánů, Mirandolina, Hrubiáni

•

Osvícenství = politická a společenská ideologie, důraz na rozum a vědu, považuje absolutimsmus a náboženské doktríny za zastaralé. Nejvíce se rozšířil v Anglii a Francii. o Denis Diderot ƒ Filosof, spisovatel, teoretik umění ƒ Encyklopedie – redaktor a autor asi 1000 hesel o Jean D’Alembert ƒ Spolu s Diderotem připravoval Encyklopedii ƒ Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel – znalosti a možnosti současné vědy. 28 svazků. o Voltaire (Francois Marie Arouet) ƒ Spisovatel, dramatik, filosof, historik ƒ Filozofické listy, Filozofický slovník ƒ Století Ludvíka XIV. – historický spis ƒ Candide – filosofický román, zesměšňování víry v oží prozřetelnost 25

o

o o o o •

Charles Luis de Montesquieu ƒ Filosof, historik, sociálníteoretik ƒ O duchu zákonů – rozbor forem vlády ƒ Perské listy – kritika společenských poměrů ve Francii Daniel Defoe ƒ Robinson Crusoe Henry Fielding ƒ Jonathan Wild Veliký, Tom Jones – „romány hospody a silnice“ Laurence Sterne ƒ Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho Jonathan Swift ƒ Gulliverovy cesty – alegorická satira, kritizuje nedostatky

České národní obrození o První fáze ƒ Utvářejí se základy české literatury, která se vymezuje proti josefínským germanizačním snahám. Snaha o „vědecké“ dokazování, že čeština je přinejmenším stejně hodnotná jako němčina => zájem o historii, psaní obran. ƒ Karel Ignác Thám • Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům ƒ Gelasius Dobner • Otec kritického dějepisectví • Odhalil nespolehlivost Hájkovy Kroniky české. Druhé vydání opatřil poznámkami, které jsou rozsáhlejší než samotné dílo, dostal se ale jen k roku 1198. ƒ Josef Dobrovský • Historik a jazykovědec • Psal převážně německy a latinsky • Pochyboval o pravosti Rukopisu zelenohorského => spor s jungmannovskou generací • Zevrubná mluvnice jazyka českého (německy) • Dějiny českého jazyka a literatury ƒ Václav Matěj Kramerius • Nakladatelství Česká expedice o Druhá fáze ƒ Ofenzivní, doba napoleonských válek, nastupuje jazykové vlastenectví ƒ Josef Jungmann • Rozmlouvání o jazyce českém – Čech je ten, kdo aktivně mluví česky • Česko-německý slovník, pětidílný, 120 000 slov • Historie literatury české ƒ František Palacký • Spolupodílník na založení Matice české – spolku pro vydávání české vědecké literatury • Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě ƒ František Ladislav Čelakovský • Navazuje na lidovou slovesnost => ohlasové básnictví • Ohlas písní ruských • Ohlas písní českých ƒ Václav Klicpera • Dramatik, nejúspěšnější byly veselohry ze současnosti • Rohovín Čtverrohý, Každý něco pro vlast

26

Rukopis královedvorský • Padělané zlomky starých textů, údajně ze 13. stol., autorem asi Václav Hanka ƒ Rukopis zelenohorský • Dopis s básní Libušin soud, autorem asi Josef Linda, Hankův přítel • Dobrovský ho odmítl coby padělek Třetí fáze ƒ Období nově vznikající české literatury odborné i umělecké ƒ Obrozenectví je celospolečenskou záležitostí ƒ Josef Kajetán Tyl • Novinář, dramatik • Dekret kutnohorský – historická povídka • Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – hra ze současnosti o Kde domov můj • Strakonický dudák – dramatická báchorka • Jan Hus, Kutnohorští havíři – historické sociální hry ƒ Karel Jaromír Erben • Historik, archivář, sběratel lidové slovesnosti • Sto prostonárodních pohádek a pověstí v nářečích původních • Kytice z pověstí národních ƒ Karel Sabina • V jeho díle jsou zjevné vlivy romantismu • Oživené hroby – vězeňský deník • Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta – texty k operám ƒ Karel Hynek Mácha • Prototyp romantického spisovatele = rozervanec, který brzy umírá • Obrazy ze života mého • Cikáni • Máj Čtvrtá etapa ƒ Literatura směřuje k demokracii a k realismu ƒ Proces národního obrození se završuje ƒ Karel Havlíček Borovský • Satirik, novinář (redaktor Pražského posla), překladatel • Epigramy • Tyrolské elegie • Křest sv.Vladimíra – kritika absolutismu, církve • Král Lávra ƒ Božena Němcová • Národní báchorky a pověsti – sběratelské soubory pohádek – upraveno autorkou • Divá Bára – výsměch pověrám a vesnickým strachům • Dobrý člověk – ideál lidskosti a dobroty • Babička ƒ

o

o

27

Gramatické (mluvnické) kategorie •

Jmenné – určují se u podstatných a přídavných jmen, zájmen, ohebných číslovek. Pád, číslo, rod a vzor, popř. životnost o Pád – vyjadřuje tvarovou změnu slova ƒ 1. pád (nominativ) – kdo, co – pád podmětu ƒ 2. pád (genitiv) – koho, čeho – pád neshodného přívlastku (hřbet knihy) ƒ 3. pád (dativ) – komu, čemu – pád předmětu (podobat se bratrovi) ƒ 4. pád (akuzativ) – koho, co – pád předmětu ƒ 5. pád (vokativ) – oslovení ƒ 6. pád (lokál) – o kom, čem – příslovečný pád (šel po ulici) ƒ 7. pád (instrumentál) – s kým, čím – příslovečný pád (jel tramvají) o Číslo – četnost skutečností ƒ Jednotné ƒ Množné ƒ Ve staré češtně existoval duál, zanikl v 16. stol., zachovalo se z něj skloňování párových částí těla o Jmenný rod – u většiny věcí je přiřazení formální, jen u osob a věcí odpovídá rod rodu přirozenému. ƒ Mužský • Životnost – 1. a 4. pád se shodují ƒ Ženský ƒ Střední ƒ Některá slova kolísají – např. rukojmí o Vzor ƒ Mužské – pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce ƒ Ženské – žena, růže, píseň, kost ƒ Střední – město, moře, kuře, stavení

•

Slovesné – určují se u sloves. Osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod a vid. o Osoba a číslo – jsou to shodové kategorie, vyjadřují spojení podmětu a přísudku (studenti uvažují / student uvažuje) ƒ 1. osoba – podmětem je mluvčí / skupina mluvčího (volám, voláme) ƒ 2. osoba – podmětem je adresát / skupina adresáta (voláš, voláte) ƒ 3. osoba – podmětem je osoba / skupina bez mluvčího i adresáta (volá, volají) o Způsob – vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti ƒ Oznamovací (indikativ) – skutečnost se konstatuje ƒ Rozkazovací (imperativ) – pokyn/rozkaz, aby se děj uskutečnil ƒ Podmiňovací (kondicionál) – děj je uskutečnitelný, ale zatím nereálný o Čas – vzhledem k okamžiku promluvy ƒ Přítomný (prézens) – děj probíhá ƒ Minulý (préteritum) – děj už proběhl ƒ Budoucí (futurum) – děj teprve proběhne o Slovesný rod – zda je činitel děje v pozici podmětu nebo ne ƒ Činný – podmět je konatelem ƒ Trpný – podmět vyjadřuje cíl děje, činitel je jiným větným členem o Vid – vztah k ukončenosti děje ƒ Dokonavý – děj je ukončený, časově ohraničený (dozpívat) ƒ Nedokonavý – neohraničený děj, vyjádřený v průběhu (zpívat) 28

Balada v české literatuře •

•

Balada = lyricko-epický útvar (občas se klasifikuje jako báseň), zachycující marný zápas hrdiny s přírodními, společenskými či vzácně nadpřirozenými silami. Má pochmurný tón, obvykle rychlý spád, poměrně často se objevují nadpřirozené bytosti či jevy. o Klasická ƒ Konec je zapříčiněn nadpřirozenými bytostmi – skoro jako odkaz antického deus ex machina ƒ Nejčastěji lidové vrstvy, autor neznámý ƒ Přirovnání k přírodě, epiteton konstans, personifikace o Umělá balada ƒ F.L.Čelakovský • Ohlasová poezie – nápodoba lidové slovesnosti – přejímá výrazy, obraty, pravopis... • Toman a lesní panna ƒ K.J. Erben • Využívá prvky lidové slovesnosti, ale náměty a zápletky jsou jiné (mezilidské vztahy, vina a trest), píše vlastním stylem • Kytice z pověstí národních – střída se mytologie pohanská, kde se trestá každé provinění, s mytologií křesťanskou, kde se lze osvobodit pokáním o Sociální ƒ Spadají do realismu, jsou založené na společenském problému ƒ Jan Neruda • Před fortnou milosrdných • Dědova mísa • Balady a romance o Obecně lidské vztahy (Balada dětská) o Národní látka (Balada o Karlu IV.) o Legendární látka (Balada rajská) 20. století o Převážně sociální balady o Petr Bezruč (Vladimír Vašek) ƒ Nový typ balady – citová angažovanost básníka z lidu ƒ Nepřímo vybízí k převratu, protestuje proti útlaku na Ostravsku ƒ Slezské písně (Maryčka Magdonová, Kantor Halfar) o Viktor Dyk ƒ Milá sedmi loupežníků – „milá“ se přidá ke skupině sedmi loupežníků, žije s nimi, ovšem když zabijí mladíka, který se jí zalíbil, nejdříve vyvolá rozbroj a pak loupežníky udá. o Jiří Wolker ƒ Sociální balady, proletářské umění – rozpory v životě chudých a bohatých ƒ Celkem nepokrytě vybízí k revoluci, která bude řešením ƒ Psáno pro širokou veřejnost ƒ Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti o Vítězslav Nezval ƒ 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida • Villonská balada – 4 sloky, poslední řádek je refrén, 4. sloka je poslání • Autor se stylizuje do role nezaměstnaného intelektuála

29

•

Baladicky laděná próza o Vrchlický – Selské balady – zobecňující závěry, vlastenecká tematika o Olbracht – Nikola Šuhaj loupežník – epika s mnoha lyrickými prvky o Majerová – Havířská balada – motiv toho, jak se člověk i v zoufalé situaci udrží duševně nad vodou, i když sociálně je na dně o Vladislav Vančura – Pekař Jan Marhoul, Markéta Lazarová o Karel Čapek – Hordubal, Povětroň, Obyčejný život

Odchylky od pravidelné větné stavby •

Odchylky úmyslné, které se za chybné nepovažují o Osamostatněný větný člen - člen dodatečně připojený za větu, oddělený tečkou (Napadl sníh. Konečně!). ƒ Buď jako ozvláštnění textu, nebo jako doplnění uzavřené výpovědi – „Musíš k doktorovi. Do Brna.“ o Elipsa (výpustka) – vynechání slov, která jinak náleží do větné stavby. ƒ Vynechaná část je buď daná kontextem, nebo zkušenostmi příjemce (Umíš (hrát) na kytaru? Sliby (jsou) chyby.). Forma výpustky je i neodpovídání celou větou (V kolik ses vrátil? Ve dvě deset.) o Apoziopeze (nedokončená věta) – neúplná či přerušená věta. ƒ Označuje se třemi tečkami ƒ Častá v běžném hovoru

•

Odchylky neúmyslné (především v mluveném projevu), chybné o Anakolut (vyšinutí z větné stavby) – k začátku výpovědi se mluvnicky nesprávně připojí zbytek textu. (Je nutné splnění pěti úkolů, tři teoretické a dva praktické.) o Zeugma (zanedbání dvojí vazby) – dva větné členy, vyžadující různé vazby (předložky, pády), jsou připojeny vazbou jednou. (Poctivý člověk opovrhuje a nenávidí přetvářku.) o Kontaminace (směšování vazeb) – správná vazba slov je zaměněna s jinou. (Mimo Jardy tam byli všichni.) o Atrakce (skladebná spodoba) – tvary sousedních slov se nepřizpůsobují. (Spoustě lidem to nedojde.)

30

Romantismus ve světové a české literatuře • •

•

•

•

Historické pozadí o Společnost si žádá nové uspořádání => nespokojenost, buřičství => vlna revolucí ve 30. letech 19. stol. Romantismus = jeden z hlavních uměleckých směrů 19. stol. Odmítá hodnoty osvícenství a klasicismu; proti racionalitě staví city a fantazii. Individualismus, subjektivita, obdivování minulosti a exotiky. Důraz na spontánnost. o Romantický hrdina – často společenský vyděděnec (kat, tulák), touží po lásce, ale miluje ideál, ne skutečnou ženu; proto nikdy nenajde klid. (hrdinka je naproti tomu spoutaná konvencemi). Znechucení, „svět nelze proměnit“. Únik do přírody, minulosti, fantazie, smrti. Anglie o George Gordon Byron ƒ Pocházel z polorozpadlé aristokratické rodiny, nedůsledná výchova; cestoval. ƒ Childe Haroldova pouť – moderní epos, autobiografické prvky. ƒ Korzár, Lara – básnické povídky, náměty z Orientu ƒ Manfred, Kain – filosofická dramata, revolta hrdinů proti světovému i božímu řádu ztroskotává => pesimismus o Percy Bysshe Shelley ƒ Odpoutaný Prométheus – Prométheus vzdoruje, dokud tyran (Zeus) nepadne. Básník věří ve vítězství práva a dobra. o Walter Scott ƒ Sběratel skotských lidových balad, zaklaadatel historické povídky a historického románu ƒ Waverley – vydán anonymně; protože slavil úspěch, následovala řada dalších ƒ Ivanhoe, Talisman ƒ Quentin Durward – román, pravděpodobně Scottovo vrcholné dílo Francie o Victor Hugo ƒ Politické rozpory v rodině (matka royalistka, otec bonapartista), dobrovolné vyhnanství ƒ Cromwell – úvod se stal manifestem romantismu ve Francii ƒ Chrám Matky boží v Paříži ƒ Ubožáci / Bídníci – román, osudy uprchlého trestance Jeana Valjeana – nespravedlnost zákonů ƒ Dělníci moře ƒ Muž, který se směje o Stendhal (Henri Beyle) ƒ Pomezí romantismu a realismu ƒ Červený a černý – psychologický román, vnitřní monology, despotismus x revoluce ƒ Kartouza parmská o Alfred de Musset ƒ Tématem je nešťastná, destruující láska ƒ Zpověď dítěte svého věku – skrytá autobiografie Německo o Novalis (Friedrich von Hardenberg) ƒ Hymny noci – sbírka básní, motivy nešťastné lásky, touhy po smrti; kontrasty ƒ Heinrich von Ofterdingen – nedokončený román, hlavní postavou je středověký básník, hledající „modrý květ“ – smysl života

31

o o •

•

•

•

•

Jacob a Wilhelm Grimmové – sběratelé lidové slovesnosti, germánské mytologie Heinrich Heine ƒ Žil ve Francii, psal vyhraněná subjektivní díla ƒ Kniha písní – básnická sbírka, Lorelei

Rusko o Alexandr Sergejevič Puškin ƒ Zakladatel moderní ruské prózy ƒ Kavkazský zajatec, Cikáni – drobnější lyricko-epické skladby, hrdinové jsou rozervaní a odbojní ƒ Evžen Oněgin – „zbytečný člověk“, má mnoho ideálů, ale nedovede je naplnit ƒ Kapitánská dcerka – historická próza ƒ Piková dáma, Vánice – povídky ƒ Boris Godunov – historické drama, boj o ruský trůn mezi Godunovem a Lžidimitrijem na přelomu 16./17. stol. o Michail Jurjevič Lermontov ƒ Démon – základní Lermontova myšlenka – zlo se rodí z bezmocnosti dobra ƒ Hrdina naší doby – společenský román, Pečorin je „zbytečný člověk“, společenský vyděděnec z vlastní vůle o Nikolaj Vasiljevič Gogol ƒ Na přelomu romantismu a realismu ƒ Taras Bulba ƒ Revizor ƒ Mrtvé duše Polsko o Adam Mickiewicz ƒ Konrád Wallenrod – historická povídka, hrdina se zřekne osobního štěstí, aby prospěl vlasti ƒ Pan Tadeáš – epos – obraz polské společnosti za napoleonských válek o Julius Slowacki ƒ Kordian – veršovaná skladby – typ revolučního hrdiny, nahlodaného skepsí ƒ Balladyna – mytická tragédie o ženě, která se zločinem probíjí na královský trůn Maďarsko o Sándor Pertöfi ƒ Horoval pro svobodu a ideály, padl za revoluce ƒ Píseň psů, píseň vlků USA o Edgar Allan Poe ƒ Havran ƒ Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo, Zánik domu Usherů Slovensko o Ludovít Štúr ƒ Položil základy spisovné slovenštiny, volal po samostatné slovenské kultuře ƒ Náuka reči slovenskej – první spisovná gramatika slovenštiny ƒ Spevy a piesne – sbírka vlasteneckých a milostných veršů o Samo Chalupka ƒ Mor ho! – hrdinský zpěv (boj Slováků proti římskému vojsku), kterým chtěl posilovat národní sebevědomí

32

•

Česko o Vlastenectví, příroda o Karel Hynek Mácha ƒ Typický romantický básník – rozervanec, labilní, brzy umírá ƒ Cikáni ƒ Večer na Bezdězu ƒ Máj o Karel Sabina ƒ Problematická osobnost, politicky aktivní ƒ Duchovní komunismus – věří v sílu sjednoceného dělnictva ƒ Oživené hroby – zápisky z vězení ƒ Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách – libreta (texty) k operám o Josef Václav Frič ƒ Písně z bašty – revoluční verš ƒ Paměti o Josef Kajetán Tyl ƒ Ne vždy se řadí k romantismu, kvůli prolínání směrů za národního obrození ƒ Jiříkovo vidění, Toman a lesní panna, Tvrdohlavá žena – pohádkové hry

Významní jazykovědci a jazykové příručky Vývoj jazykovědy • První snahy se objevují kolem 14. stol. – Jan Hus a jeho snaha o zavedení pravopisu a pročištění jazyka (O pravopisu českém – není jisté, že je skutečně autorem, ale předpokládá se to) • Rozmach za humanismu – Jednota bratrská • Nejstarší česká ‚mluvnice‘ (což je slovo přejaté z polštiny...) je z roku 1533 – Beneš Optát, Petr Gzela a Václav Filomatesa • Jazykovědci a publikace: o Tomáš Štítný ze Štítného – psal (česky) náboženské traktáty – zprostředkování méně vzdělaným – těm, co umějí číst, ale ne latinsky (Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, Řeči besední, Řeči sváteční a nedělní). Není jazykovědec, ale jako první píše souvisle česky. o Jan Blahoslav (1571 – Gramatika česká) o Daniel Adam z Veleslavína (konec 16.stol. – Velký slovník spisovné češtiny) o Jan Amos Komenský – O poezii české; pojednání o Josef Dobrovský a Josef Jungmann (½ 19.stol.) – kodifikace češtiny o Po 1918: ƒ Pražský lingvistický kroužek ƒ Havránek a Jedlička – Česká mluvnice ƒ V. Šmilauer – Nauka o českém jazyce o Dnes: ƒ Pravidla českého pravopisu – zpracováno Ústavem pro jazyk český ƒ Příruční slovník jazyka českého (9 svazků), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost

33

Máchovci, Ruchovci, Lumírovci •

•

•

Historické pozadí: o Rozmach kapitalismu o Bachův absolutismus – cenzura, perzekuce, úpadek čs. kulturního života ƒ Proti tomu se staví založení Národních listů, časopisů Čas a Lumír, vznik Sokola a pěveckého spolku Hlahol, započetí stavby Národního divadla Májovci: o Odvozeno od almanachu Máj, kterým se hlásí k Máchově odkazu. o Odvrat od minulosti, snaha o zobrazení přítomnosti, snaha o uměleckou volnost a zničení náboženských dogmat. o Jan Neruda ƒ Úředník, učitel, redaktor časopisu Čas ƒ Fejetony – napsal jich přes 2000 ƒ Hřbitovní kvítí – pesimistická lyrika, soc. kritika, ironie ƒ Knihy veršů – Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitostných ƒ Písně kosmické – vztah člověka a kosmu ƒ Balady a romance – lidové náměty, aktuální náboj ƒ Povídky malostranské o Vítězslav Hálek ƒ Za života uznáván víc než Neruda ƒ Večerní písně – lyrika, optimismus, radost ze života ƒ Pohádky z naší vesnice – epické básně ƒ Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce – venkovské prózy o Jakub Arbes ƒ Žurnalista ƒ Svatý Xaverius, Newtonův mozek, Sivooký démon – romaneta ƒ Kandidáti existence – sociální román o Karolina Světlá (Johana Rottová) ƒ Inspirace George Sandovou – emancipované hrdinky ƒ Nezachycuje realistické společenské vztahy, spíše ráz doby jako celku ƒ Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec – ještědské romány Ruchovci a Lumírovci – liší se zaměřením o Ruchovci: ƒ Odvozeno od almanachu Ruch, který vyšel u příležitosti položení základů Národního divadla ƒ Aktuální problémy, osvobození české literatury od cizích vlivů ƒ Svatopluk Čech • Evropa – epická báseň, alegorie – nebezpečí anarchie o Slavie – navazuje na Evropu – spory mezi Slovany • Jitřní písně, Nové písně, Písně otroka – politická lyrika • Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. Století – satirické prózy, kritika maloměšťáctví ƒ Eliška Krásnohorská (Alžběta Pechová) • Překladatelka (Byron, Mickiewicz) • Hubička, Tajemství, Čertova stěna – libreta k operám • Z máje žití, Ze Šumavy – intimní a přírodní lyrika

34

o

Lumírovci ƒ Seskupeni kolem časopisu Lumír, který vycházel od 1851. Prosazují světovost, oslovuje je FR parnasismus. ƒ Jaroslav Vrchlický (Emil Frída) • Překladatel – Dante, Goethe, Shakespeare, Voltaire, Hugo... troufal si zkoušet mnoho žánrů • Z hlubin – vliv Hřbitovního kvítí, pesimistické • Eklogy a písně, Poutí k Eldorádu – básnické sbírky, optimismus, radost ze života • Zlomky epopeje – cyklus epických povídek, inspirovaných Hugovou Legendou věků, nejednolité • Noc na Karlštejně – veselohra ƒ Josef Václav Sládek • Přispěl do almanachu Ruch, skončil u lumírovců • Básně – smutek na smrtí milované ženy, vymíráním indiánů, politické verše... • Světlou stopou, Na prahu ráje, Sluncem a stínem – intimní lyrika, optimismus • Selské písně, České znělky – vlastenecká témata ƒ Julius Zeyer • Má široký záběr – fantastické novely, parafráze křesťanských legend, pohádky, romány... • Ondřej Černyšev • Román o věrném přátelství Amise a Amila – na motivy starofrancouzských skladeb • Jan Maria Plojhar – psychologický román, autobiografické prvky • Dům u tonoucí hvězdy, Troje paměti Víta Choráze – hrdinové s bolestným vztahem k životu, autobiografické prvky • Radúz a Mahulena – scénická pohádka situovaná do bájné slovanské krajiny

35

Větné členy a vztahy mezi nimi •

•

•

•

•

•

Podmět o Vyjadřuje nositele, konatele nebo cíl děje o Obvykle podstatné jméno v 1. pádě, může být i infinitiv (Chybovat je lidské), příslovcem + podstatným jménem (Není dost peněz) nebo číslovkou + podstatným jménem (Bylo dodáno jen 20 kusů) o Zvláštní případy: nevyjádřený (je jen naznačen tvarem slovesa), všeobecný (neurčený – Hlásili to v rádiu), bezpodmětné věty (V zádech mu luplo) Přísudek o Vyjadřuje děj, stav, změnu stavu nebo přisuzuje vlastnost. Shoduje se s podmětem v rodě a čísle. I. Slovesný (Dítě se směje) / slovesný složený – modální (Všichni museli odejít) nebo fázový (Orchestr začal hrát) II. Jmenný se sponou – spona (být, bývat, stát se...) + jmenná část (podstatné jméno, přídavné jméno, příslovce, infinitiv) III. Čistě jmenný – beze spony (Mlčeti zlato, Škoda mluvit) IV. Neslovesné věty (Výborně! Zavřít sešity!) Předmět o Vyjadřuje, na co se děj orientuje, co zasahuje nebo čeho se týká. Rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno, které řídí jeho tvar o Obvykle podstatné jméno, zájmeno, infinitiv Příslovečné určení o Vyjadřuje okolnosti děje nebo míru okolnosti I. Místa – kde, kudy, kam, odkud II. Času – kdy, odkdy, dokdy, za jak dlouho III. Způsobu – jak, jakým způsobem, do jaké míry IV. Příčiny – proč, z jaké příčiny, z jakého důvodu, za jaké podmínky, přes co Přívlastek o Rozvíjí podstatné jméno, přesněji vymezuje jeho význam I. Shodný – podstatné jméno řídí pád, číslo i rod přívlastku. Obvykle přídavné jméno. II. Neshodný – pád, číslo ani rod se neshodují s řídícím jménem. Obvykle podstatné jméno. o Podle počtu přívlastků: I. Holý – není dále rozvíjen – krátké vlasy II. Rozvitý – je dále rozvit – krátce střižené vlasy III. Postupně rozvíjející – dvojice řídícího jména a přívlastku je zpřesněna dalším přívlastkem (naši žáci => všichni naši žáci) IV. Několikanásobný – více přívlastků rozvíjí totéž jméno, pořadí lze zaměnit (základní, střední i vysoké školy) Doplněk o Vyjadřuje vlastnost podstatného jména za určitého děje, nebo je mu vlastnost dějem přisuzována. Má závislost na podstatném jménu i na slovesu. o Přídavné jméno, podstatné jméno (Pracoval tam jako redaktor), zájmeno (Přišla sama), číslovka (Kůň doběhl třetí), přechodník (Spal, maje hlavu opřenou o stůl)

36

Větné vztahy •

•

•

•

Predikace – vztah mezi podmětovou a přísudkovou částí věty, vyjadřuje se tvarovou shodou v osobě a čísle o Vyskytuje se pouze u vět dvoučlenných, které obsahují podmět i přísudek (Ondra se rozstonal). o Kde chybí, jde o větu jednočlennou, kde význam vyjadřuje jen jeden základní větný člen (Bolí ho v krku. Hlavní nádraží.) Determinace – vztah mezi členem rozvíjejícím (závislým) a členem řídícím. o Shoda (kongruence) – člen závislý se shoduje v rodě, čísle, pádě nebo osobě (Nová sukně – S novou sukní) o Řízenost (rekce) – člen řídící určuje pád závislého jména (Vyrábějí ocel – Výroba oceli) o Přimykání (adjunkce) – tvar členu závislého není určován členem řídícím, je mezi nimi jen významový vztah (Nastoupil do vlaku – Nastoupil k policii) Koordinace – vztah mezi nezávislými celky, které mají platnost týchž větných členů (Bedřich Smetana a Antonín Dvořák jsou známí hudební skladatelé). o Slučovací – a, i, ani, jednak – jednak o Stupňovací – dokonce, ba i, nejen – ale i/nýbrž i o Odporovací – ale, avšak, nýbrž, jenže o Vylučovací – nebo, buď – anebo, či o Příčinný – bývá mezi větami – neboť, vždyť, totiž o Důsledkový – proto, a proto, tudíž Apozice – spojení dvou nebo více větných členů téže platnosti. Označují tutéž skutečnost. o Přístavek (Bedřich Smetana, český hudební skladatel, je velmi známý)

37

Realismus v české a světové literatuře • • • •

•

•

Historické pozadí: o Vzrůstá industrializace, liberalismus, nacionalismus, rozmach vědy. Monarchie ztrácejí půdu pod nohama. Migrace, zejména do USA Realismus = kritické poznávání skutečnosti, pravdivé zobrazení člověka ve vztahu k realitě Kritický realismus = umělecký směr, zesílená kritičnost – reaguje na rozmach vědy a techniky, ekonomický vývoj, nedostatek snění Anglie o Charles Dickens ƒ Pocházel z rozvrácené rodiny, samouk. ƒ Oliwer Twist, David Copperfield – částečně autobiografické, poněkud stereotypní. ƒ Kronika Pickwickova klubu – humoristický román, odkyz na pikareskní román Francie o Honoré de Balzac ƒ Lidská komedie – Studie Mravů, Studie filofická, Studie analytická – chce představit všechny lidské typy a společenské vrstvy • Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán – ústřední trilogie Lidské komedie ƒ Vesnický lékař, Evženie Grandetová o Gustave Flaubert ƒ Mistr popisů citů a rozporů, propracované ƒ Paní Bovaryová – psychologický román ƒ Citová výchova – román o ztrátě iluzí, částečně autobiografické o Emilé Zola ƒ Vyhraněný naturalista ƒ Chtěl vytvořit podobný cyklus jako Balzac, ale ze svého pohledu a za nové situace ƒ Experimentální román – teorie – podle Zoly má autor být jen nestranným pozorovatelem, román musí být postaven na vědeckém základě ƒ Rougon-Macquartové (Přírodovědná a sociální historie jedné rodiny za 2. císařství) • Germinal, Zabiják, Nana, Člověk bestie – romány z výše uvedeného cyklu Rusko o Ivan Sergejevič Turgeněv ƒ Lovcovy zápisky – kontrast krásy přírody a bídy venkova ƒ Otcové a děti – ztráta iluzí mladé generace o Lev Nikolajevič Tolstoj ƒ Vzdělaný, novinář – vrchol kritického realismu ƒ Dětství, Chlapectví, Jinošství – novely s autobiografickými prvky ƒ Sevastopolské povídky ƒ Vojna a mír ƒ Anna Karenina ƒ Vzkříšení – mravní obrození hrdiny o Fjodor Michajlovič Dostojevský ƒ Překládal (např. Balzaca), nafingovaná poprava, jeden ze zakladatelé moderního psychologického románu ƒ Zločin a trest – přepjatý individualismus vede ke zločinu

38

ƒ ƒ ƒ •

•

•

•

•

•

Běsové Bratři Karamazovi Idiot

Polsko o Henryk Sinkiewicz ƒ Nobelova cena za literaturu 1905 ƒ Křižáci ƒ Ohněm a mečem ƒ Quo vadis ƒ Pouští a pralesem Norsko o Henrik Ibsen ƒ Nora, Opora společnosti, Nepřítel lidu – divadelní hry, kritika morálky ƒ Peer Gynt – hra, hrdina nemá cíl a promarní tak život Švédsko o August Strindberg ƒ Dramatik, prozaik, básník, ƒ Červený pokoj – život stockholmských měšťáků, umlěců, dělníků; ostrá kritika společnosti, nenávist ke kléru Dánsko o Hans Christian Andersen ƒ Prozaik, pohádkář ƒ Pohádka mého života – vzpomínková próza USA o Mark Twain (Samuel Clemens) ƒ Vystřídal mnoho povolání, cestoval ƒ Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna – zčásti autobiografické, zčásti kritika společnosti. Hovorový jazyk Česko o Realismus prostý: ƒ Karel Havlíček Borovský • Satirik, novinář (redaktor Pražského posla), překladatel • Epigramy • Tyrolské elegie • Křest sv.Vladimíra – kritika absolutismu, církve • Král Lávra ƒ Božena Němcová (Barbora Panklová) • Národní báchorky a pověsti – sběratelské soubory pohádek – upraveno autorkou • Divá Bára – výsměch pověrám a vesnickým strachům • Dobrý člověk – ideál lidskosti a dobroty • Babička • V zámku a podzámčí – společenská skorokritika o Kritický realismus ƒ Vyvíjí se souběžně s lumírovskými a ruchovskými tendencemi, upřednostňuje povídku, román a drama ƒ Hlavně historická próza, venkovská témata ƒ Tomáš Garrigue Masaryk – vyvrácení pravosti rukopisu zelenohorského a královedvorského – „důležité je přiznat pravdu“ ƒ Karel Václav Reis • Nejdříve psal básně, pak se vrhl na prózu • Výminkáři – rozklad rodinných svazků • Kalibův zločin – naturalistické prvky • Pantáta Bezoušek – prototyp váženého prosťáčka 39

• Zapadlí vlastenci – práce farářů za nár. obrození Tereza Nováková • Úlomky žuly – povídky • Jiří Šmatlán – proměny přesvěnčení tkalce, který hledá spravedlivost – od náboženství k socialismu • Děti čistého – lidé se před bídou utíkají k sektě ƒ Josef Holeček • Naši – 10 dílná románová kronika – několik generací jednoho rodu na pozadí společenských změn ƒ Antal Stašek (Antonín Zeman) • Blouznivci našich hor – soubor povídek; napětí a konflikty vesnického života • O ševci Matoušovi a jeho přátelích – švec hledá východisko z hospodářských problémů v anarchismu a utopickém socialismu. Historická próza ƒ Josef Svátek • Doba rudolfínská nebo pobělohorská • Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze ƒ Václav Beneš Třebízský • Pobělohorská elegie – německý útlak, pronásledování nekatolíků • Trnová koruna – román ze 30.leté války • Bludné duše – román – selské povstání na Slánsku ƒ Alois Jirásek • Spatřoval vrchol českých dějin v husitství • Dějinami vždy hýbe lid • Staré pověsti české • Mezi proudy – třídílný román, husitství • Proti všem • Temno • Psohlavci • F.L.Věk – pětidílný román, národní obrození ƒ Zikmund Winter • Velmi přesné zobrazení dané doby, individuální příběhy postav • Rozina sebranec • Mistr Kampanus – vrcholné dílo Naturalismus ƒ Vilém Mrštík • Pohádka máje – oslava jara, přírody, lásky • Santa Lucia – hrdina umírá v nemocnici, děj je v retrospekci ƒ Karel Matěj Čapek-Chod • Kašpar Lén Mstitel • Turbina ƒ

o

o

40

Vzájemná příbuznost slovanských jazyků •

• •

•

Současné slovanské jazyky (čeština, slovenština, polština, horní i dolní lužická srbština, ruština, běloruština, ukrajinština, bulharština, makedonština, srbochorvatština, slovinština) jsou si podobné jak slovní zásobou, tak gramatickou stavbou. Blízkost je tak markantní, že se dále nedokazuje. Někdy si dokonce uživatelé různých slovanských jazyků navzájem rozumějí Dvě možná vysvětlení: o Pocházejí ze společného jazyka, z něhož se postupně oddělily a vytvořily vlastní specifika – vývoj divergentní => jazyková rodina o Nepocházejí ze společného kořene, shody vznikly sblížením jazyků – vývoj konvergentní => jazykový svaz Slovanské jazyky tvoří rodinu – čím dále sestupujeme do minulosti, tím více příbuzností nacházíme – aorist, měkké znaky... o Vyvinuly se z praslovanštiny ƒ Ta se vyvinula někdy v období od ½ 2.tis.př.n.l. do ½ 1.tis.př.n.l. – různé prameny ƒ Výrazněji rozrůzňovat se začala oblast užívání praslovanštiny rozrůzňovat okolo 2.-3. stol. př.n.l. – trhá se do oblastí

41

Kritický realismus ve světové literární tvorbě Vznik kritického realismu, hlavní rysy: • Realismus vzniká ve Francii v 2/2 19.stol., kdy nabývá vrchu nad romantismem. • Souvisí se společenským vývojem – revoluční změny ustávají, situace je klidnější, autoři se místo ideálů zaměřují na realitu; také nastupují vědecké objevy (teorie evoluce, například) a průmyslová revoluce o Proto jsou realistická díla většinou z autorovy současnosti o Rozum je kladen nad citovost – v naturalismu to neplatí zcela (hrdinové někdy jednají impulzivně) o Hrdina je ovlivňován prostředím, často je z nízkých vrtev, v průběhu díla se mění a vyvíjí o Autor se s hrdinou neztotožňuje, popisuje děj nezaujatě a objektivně, nicméně hodnotí – většinou odsuzuje současné poměry, které lidi tlačí k zavrženíhodnému jednání; proto kritický realismus. Anglie • Charles Dickens o Pocházel z rozvrácené rodiny, samouk. o Oliwer Twist, David Copperfield – částečně autobiografické, poněkud stereotypní. o Kronika Pickwickova klubu – humoristický román, odkaz na pikareskní román ( ze španělštiny – píkaro=šibal, darebák ) Francie • Honoré de Balzac o Lidská komedie – Studie Mravů, Studie filosofická, Studie analytická – chce představit všechny lidské typy a společenské vrstvy ƒ Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán – ústřední trilogie Lidské komedie o Vesnický lékař, Evženie Grandetová • Gustave Flaubert o Mistr popisů citů a rozporů, propracované o Paní Bovaryová – psychologický román o Citová výchova – román o ztrátě iluzí, částečně autobiografické • Emilé Zola o Vyhraněný naturalista – extrémní odnož realismu o Chtěl vytvořit podobný cyklus jako Balzac, ale ze svého pohledu a za nové situace o Experimentální román – teorie – podle Zoly má autor být jen nestranným pozorovatelem, román musí být postaven na vědeckém základě o Rougon-Macquartové (Přírodovědná a sociální historie jedné rodiny za 2. císařství) ƒ Germinal, Zabiják, Nana, Člověk bestie – romány z výše uvedeného cyklu • Guy de Maupassant o Naturalista o Hlavně povídky, romány – autobiografické rysy o Slečna Fifi a jiné povídky: Kulička – povídka o prostitutce, kterou ostatní opovrhují, byť jim pomáhá, a nestydí se jí využít, protože „je přeci jenom prostitutka“ o Miláček – román o vzestupu publicisty Duroye skrze svádění žen

42

Rusko • Ivan Sergejevič Turgeněv o Lovcovy zápisky – kontrast krásy přírody a bídy venkova o Otcové a děti – ztráta iluzí mladé generace • Lev Nikolajevič Tolstoj o Vzdělaný, novinář – vrchol kritického realismu o Dětství, Chlapectví, Jinošství – novely s autobiografickými prvky o Sevastopolské povídky o Vojna a mír o Anna Karenina o Vzkříšení – mravní obrození hrdiny • Fjodor Michajlovič Dostojevský o Překládal (např. Balzaca), nafingovaná poprava, jeden ze zakladatelé moderního psychologického románu o Zločin a trest – přepjatý individualismus vede ke zločinu o Běsové o Bratři Karamazovi o Idiot Polsko • Henryk Sinkiewicz o Nobelova cena za literaturu 1905 o Křižáci o Ohněm a mečem o Quo vadis o Pouští a pralesem Norsko • Henrik Ibsen o Nora, Opora společnosti, Nepřítel lidu – divadelní hry, kritika morálky o Peer Gynt – hra, hrdina nemá cíl a promarní tak život Švédsko • August Strindberg o Dramatik, prozaik, básník, o Červený pokoj – život stockholmských měšťáků, umělců, dělníků; ostrá kritika společnosti, nenávist ke kléru Dánsko • Hans Christian Andersen o Prozaik, pohádkář o Pohádka mého života – vzpomínková próza USA • Mark Twain (Samuel Clemens) o Vystřídal mnoho povolání, cestoval o Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna – zčásti autobiografické, zčásti kritika společnosti. Hovorový jazyk Česko • Karel Havlíček Borovský o Satirik, novinář (redaktor Pražského posla), překladatel o Epigramy o Tyrolské elegie o Křest sv.Vladimíra – kritika absolutismu, církve o Král Lávra • Božena Němcová (Barbora Panklová) o Divá Bára – výsměch pověrám a vesnickým strachům o V zámku a podzámčí – společenská skorokritika

43

•

•

Venkovský realismus: o Karel Václav Reis ƒ Nejdříve psal básně, pak se vrhl na prózu ƒ Výminkáři – rozklad rodinných svazků ƒ Kalibův zločin – naturalistické prvky ƒ Pantáta Bezoušek – prototyp váženého prosťáčka ƒ Zapadlí vlastenci – práce farářů za nár. obrození o Josef Holeček ƒ Naši – 10 dílná románová kronika – několik generací jednoho rodu na pozadí společenských změn o Antal Stašek (Antonín Zeman) ƒ Blouznivci našich hor – soubor povídek; napětí a konflikty vesnického života ƒ O ševci Matoušovi a jeho přátelích – švec hledá východisko z hospodářských problémů v anarchismu a utopickém socialismu. Historická próza: o Josef Svátek ƒ Doba rudolfínská nebo pobělohorská ƒ Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze o Václav Beneš Třebízský ƒ Pobělohorská elegie – německý útlak, pronásledování nekatolíků ƒ Trnová koruna – román ze 30.leté války ƒ Bludné duše – román – selské povstání na Slánsku o Alois Jirásek ƒ Spatřoval vrchol českých dějin v husitství ƒ Dějinami vždy hýbe lid ƒ Staré pověsti české ƒ Mezi proudy – třídílný román, husitství ƒ Proti všem ƒ Temno ƒ Psohlavci ƒ F.L.Věk – pětidílný román, národní obrození o Zikmund Winter ƒ Velmi přesné zobrazení dané doby, individuální příběhy postav ƒ Rozina sebranec ƒ Mistr Kampanus – vrcholné dílo

44

Věta jednoduchá, souvětí souřadné a podřadné Věta jednoduchá • Věta, která obsahuje jeden přísudek a obvykle vyjadřuje jednu myšlenku, je věta jednoduchá. Věty se mohou spojovat ve vyšší celky. Souvětí • Souvětí je spojení dvou nebo více vět ve vyšší mluvnický i obsahový celek, ve kterém věty ztrácejí svou samostatnost a vstupují do vzájemných významových i větných vztahů. • Spojovací prostředky: o Spojky – Položil telefon a odešel z místnosti o Vztažná zájmena – Nevěděl, co říkají o Vztažná příslovce(kde, kam, kudy, odkud...) – Nevěděl, kam by šel • Věta mluvnicky nezávislá na jiné větě v souvětí je věta hlavní; věta, která je na jiné závislá jako její větný člen, je věta vedlejší. • Vztahy mezi větami: o Přiřazování (parataxe) – věty jsou mluvnicky rovnoprávné. Vyskytuje se mezi dvěmi hlavními větami nebo mezi vedlejšími větami na stejné rovině závislosti. ƒ Typické jsou spojky souřadící – a, i, ale, neboť... o Podřazování (hypotaxe) – jedn z členů je druhému mluvnicky podřazen, věta je závislá na větě řídící. ƒ Typické jsou podřadící spojky (že, aby, když, ačkoli...), vztažná zájmena (který, kdo, co) a vztažné příslovce (kam, kdy, kde...) Souvětí souřadné • Obsahuje nejméně dvě věty hlavní ve vztahu parataxe • Poměry mezi HV: o Slučovací – obsahy vět sounáleží ƒ Bylo chladno a foukal vítr. o Stupňovací – druhá věta zesiluje větu první ƒ Nejen že nepřišel, ale ani se neomluvil. o Odporovací – obsahy vět si odporují ƒ Chtěla bych tancovat, ale nemám s kým. o Vylučovací – obsahy vět se navzájem vylučují ƒ Buď půjdeme oba, nebo nepůjde nikdo. o Příčinný (důvodový) – druhá věta vyjadřuje příčinu/důvod, proč nastala věta první ƒ Vojta se nedivil, je totiž na mé nápady zvyklý. o Důsledkový – druhá věta vyjadřuje následky, které vyvstaly z věty první ƒ Nezalil jsem květiny, a proto zvadly Souvětí podřadné • Obsahuje jednu větu hlavní a nejméně jednu větu vedlejší, která závisí na větě / větách řídících jako větný člen. Řídící větou může být věta hlavní i vedlejší. • Podle toho, jaký větný člen je nahrazen, určujeme druhy vedlejších vět: o Přísudková o Předmětná o Přívlastková o Doplňková ƒ Zahlédli zajíce, jak se krčí v brázdě. o Příslovečná (místní, časová, způsobová, příčinná, účelová, podmínková, přípustková)

45

Moderní avantgardní směry od konce 19. stol do první poloviny 20.stol. Přelom století • Historické pozadí: životní tempo se zrychluje, mění se typické práce, dělníci mají horší podmínky, rostou sociální problémy => kritika každodenní reality, nejistota, neklid, krize kultury (‚mal du siecle‘ – nemoc století) • Myšlenkové a umělecké směry o Nihilismus – nic na světě nemá absolutní hodnotu nebo platnost. Poprvé se objevuje u Fredricha Nietzscheho, který odmítal absolutní základ pravdy/dobra. o Voluntarismus – vůle je základní složka poznání, nejvyšší složka bytí. Podle Arthura Schopenhauera je vůle k životu prazákladem světa. o Impresionismus – umělecký směr, název odvozen od Monetova obrazu Imprese vycházejícího slunce. Chce zachytit okamžitý dojem, nezkreslený čímkoli „racionálním“. ƒ V literatuře charakterizuje impresionismus spontánnost a bezprostřednost, smyslové vnímání světa a citovost; jazyk je velmi lyrický a košatý; i próza je lyrizovaná (potlačení role příběhu ve prospěch dojmů). o Symbolismus – vzniká v opozici „smyslově povrchnímu“ impresionismu a „příliš popisnému“ naturalismu. Základním prvkem je nedovyjádřenost, náznaky, obraznosti – prostě symboly. o Dekadence – původně hanlivé označení pro FR poezii konce 19.stol., která pohrdala měšťanskou kulturou. Časté užívání tabuizovaných témat – erotika, morbidita, vyzdvihování a poetizace násilí/zla, pohrdání Bohem, mysticismus, satanismus... • Francie o Charles Baudelaire ƒ Květy zla – stěžejní dílo, hledání krásy v ošklivosti, cynismus ƒ Malé básně v próze o Paul Verlaine – symbolista, s Rimbaudem se toulal po Evropě(při jedné roztržce ho postřelil a byl dva roky vězněn) ƒ Saturnské básně, Galantní slavnosti, Moudrost – básnické sbírky, volně řazené představy o Jean Arthur Rimbaud – nejproslulejší z prokletých básníků; zcestovalý; velká obrazotvornost; „syndrom básníkova vyhoření“ ƒ Iluminace – vydáno posmrtně Verlainem; propracovaná zvuková stránka o Stephane Mallarmé – vůdčí FR symbolista, někdy se počítá mezi prokleté básníky. Ideální umělecké dílo je pro něj spojením poezie, hudby i výtvarného umění. ƒ Faunovo odpoledne – náznakovosti, pomlky, symboly, metafory; nerespektuje stylistické zákonitosti • Zhudebněno Debussym • Další literáti o Maurice Maetterlinck – belgický dramatik a básník. Symbolistické drama. 1911 – Nobelova cena za literaturu. o Oscar Wilde – anglická dekadence; odsouzen za přestupky proti mravnosti, poslán do vyhnanství ƒ Obraz Doriana Graye ƒ Strašidlo cantervillské ƒ Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa – komedie o Knut Hamsun – norský prozaik a dramatik, opěvoval přírodu a prostý život; 1920 Nobelova cena za literaturu

46

Hlad – děj ustupuje do pozadí ve prospěch popisu vnitřních dějů strádajícího člověka; v popisech se objevují naturalistické prvky ƒ Matka země – román, touha po návratu k přirozenému životu o Anton Pavlovič Čechov – prozaik a dramatik, mistr krátké povídky, zakladatel lyrického a psychologického dramatu. Tematika všedního života, melancholie ƒ Racek, strýček Váňa, Višňový sad – ruský život v porevoluční době Česká literatura o Boj o rukopisy (královedvorský a zelenohorský) o Josef Svatopluk Machar – básník, ovlivněn realismem ƒ Čtyři knihy sonetů – zklamání moderní civilizací ƒ Zde by měly kvést růže – soubor veršovaných příběhů o Antonín Sova ƒ Květy intimních nálad – přírodní lyrika, impresionisticky laděné ƒ Zlomená duše – sedm monologů, útok proti společnosti ƒ Ještě jednou se vrátíme, Lyrika lásky a života o Otokar Březina – jeho básně často připomínají náboženskou meditaci ƒ Tajemné dálky – pesimismus z osobních prožitků ƒ Svítání na západě – motiv smrti jako vysvobození ƒ Větry od pólů – nejabstraktnější sbírka, snaha oprostit se od reality o Karel Hlaváček – představitel české dekadence, z dělnické rodiny se vypracoval na filosofickou fakultu. Předčasně zemřel na TBC. ƒ Mstivá kantiléna – sbírka 12 básní ƒ Pozdě k ránu – monotónní dojem (kvůli řetězení zvukově blízkých slov), snová noční krajina, pocity melancholie, marnosti ƒ

•

První polovina 20.stol. • Historické pozadí: vyostřují se kontrasty, probíhají velké sociální změny, zesiluje nacionalismus, WWI • Moderní básnické směry o Futurismus – počátek avantgardy; odmítá dosavadní normy, konvence, trvalé hodnoty; obdivuje techniku a pokrok ƒ Filippo Tommaso Marinetti – italský básník a dramatik • Teorie osvobozených slov, odstranění interpunkce, skládání slov bez logických a syntaktických vazeb • Manifest futurismu • Osvobozená slova o Kubismus – rozkládání reality na geometrické útvary, skládání do nové podoby ƒ Guillame Apollinaire – francouzský básník, dramatik, prozaik, spolupracovník kulturních revuí a časopisů • Alkoholy – básnická sbírka, obsahuje báseň Pásmo – klasický příklad literárního kubismu • Kaligramy – graficky upravené básně ƒ Velemir Chlebnikov – představitel kubofuturismu v Rusku; žil kočovně, vymýšlel nová slova a rýmy; jeho dílo bylo vydáno až posmrtně • Válka v myší pasti – poema o Dadaismus – z fr. dada – koník, hračka, náhodně vybráno; protest proti válce a ničení lidstva; propaguje naprostou anarchii v životě i kultuře, chce šokovat a burcovat; brzy končí, protože nemá kam se vyvíjet 47

Tristan Tzara – francouzsky píšící Rumun • Manifest dadaismu • První nebeské dobrodružství pana Antipyrina o Expresionismus – zachycuje rozumeme nekontrolované vnitřní pochody a stavy; opozice naturalismu a impresionismu; pocity tísně a úzkosti ƒ Georg Trakl – rakouský lyrik, psal podle představ • Básně, Šebastián ve snu – básnické sbírky, popisy rozkladu ƒ Karl Kraus – Rakouský spisovatel a satirik • Poslední dnové lidstva – apokalyptický pamflet, reaguje na WWI o Surrealismus – zakládá se na snaze vypovědět bez regulace vše, co se děje v lidském podvědomí – představy, sny, asociace – a zaznamenat je v tzv. automatickém textu ƒ André Breton – francouzský básník a teoretik surrealismu. Psychiatr. Ovlivněn symbolismem. • Manifest surrealismu • Magnetická pole – próza • Spojité nádoby, Šílená láska – básnická sbírka ƒ Louis Aragon – francouzský básník, prozaik, esejista, kritik, překladatel, historik. Antifašista. • Věčný pohyb – lyrická básnická sbírka • Basilejské zvony, Karneval života – realistické romány Česká literatura • „Buřiči“ o Generace buřičů, anarchistů; protispolečenští, antimilitarističtí, zpracovávání sociálních problémů. o Viktor Dyk ƒ Metricky pravidelný verš, nemelodický, záměrně suchý ƒ Milá sedmi loupežníků – protispolečenské, motiv lásky a zrady ƒ Pohádky z naší vesnie – kulturní a politická satira ƒ Krysař – novela; společenská kritika ƒ Zmoudření Dona Quijota – drama o Fráňa Šrámek – vězněn za účast na politických demonstracích; v dílech užívá lyrismu a náznakovosti ƒ Života bído, přec tě mám rád – citová krize lyrického hrdiny ƒ Modrý a rudý – odpor k válce, protispolečenské buřičství o František Gellner ƒ Vychází z konkrétních situací; hořkost, deziluze ƒ Po nás ať přijde potopa!, Radosti života – výsměch společnosti o Stanislav Kostka Neumann ƒ Prošel od anarchismu, dekadence a symbolismu přes kritický realismus k proletářské poezii ƒ Satanova sláva mezi námi – dekadence ƒ Kniha lesů, vod a strání – přírodní lyrika, okouzlení přírodou o Petr Bezruč – vl.jm. Vladimír Vašek, ne tak docela buřič; za WWI vězněn ƒ Slezské písně – původně vycházely v časopise; intimní / sociální / vlastenecké; používá hyperboly, řečnické otázky, výkřiky... ƒ

•

48

Umělecký styl • • •

•

•

•

Je to styl umělecké prózy, poezie a dramatu. Působí na citovou stránku, nutí zaujímat postoj. Funkce: esteticky sdělná Charakteristika o Všechny projevy tohoto styu jsou emotivní a subjektivní o Typicky psané a vnímané vlastní četbou, někdy zprostředkované (poslech rozhlasové hry) ƒ Prvotně mluvené je především drama – hry, filmy... o Výrazný vliv jazykových prostředků a slohotvorných činitelů => vznik individuálních stylů různých autorů. Jazykové prostředky o Zpravidla spisovný jazyk, ale vyskytují se i dialekty, obecná čeština, argot, slangy ƒ Nestandardní prostředky se užívají především pro zpestření sdělení nebo dokreslení atmosféry o Zvláštní prostředky ƒ Poetismy – slova knižní, zastaralá i nová, estetické ozvláštnění – blankyt, beztělí, odvětit ƒ Obrazná vyjádření – metafory, metonymie, synekdochy, personifikace... ƒ Figury – vyskytují se především v poezii – opakování slov (anafora, epifora) atd. o Větná stavba se velmi různí – od krátkých, úsečných vět až po jednosouvětnou povídku Druhy uměleckých projevů o Epika – příběh, obvykle próza, velmi různý rozsah. o Lyrika – nemá děj (až na výjimky), vyjadřuje pocity, dojmy. Malá dynamika, velké užívání nestandardních jazykových prostředků. o Dramatika – děj, vyjádřený dialogem a akcí. V přímé řeči někdy pracuje s nespisovným jazykem. Slohové útvary o Slohové postupy ƒ Epika – vyprávěcí, popisný a úvahový ƒ Lyrika – především básnický popis a úvaha ƒ Dramatika – popis je nahrazen děním na scéně, uživá se úvaha o Vypravování – základ epických děl. Jeho podstatou je neopakovatelný děj, uspořádaný podle časových nebo příčinných souvislostí. ƒ Expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa ƒ Základní čas je minulý, pro zvýšení dramatičnosti přítomný o Popis – vystihuje osobu, zvíře, věc atd. ze subjektivního pohledu autora. Není úplné – vybírá charakteristické, jedinečné znaky ƒ Líčení = popis s vysokou mírou lyričnosti ƒ Charakteristika = popisuje duševní vlastnosti, povahové rysy, schopnosti a zájmy člověka • Přímá – vyjadřuje vlastnosti přímo (je pravdomluvná) • Nepřímá – uvádí příklady, ze kterých dané vlastnosti vyplývají (nikdy nelže)

49

Humor a satira v české a světové literatuře • •

Satira – vysměvačnost, ironie, vtip, nadsázka. Kritika lidských špatností, vlády/panovníka, církve, politiku. Žánry: o Píseň o Aforismus – krátká vtipná průpověď o Epigram – krátká útočná báseň o Parodie – zesměšňuje osobu, dílo, událost... , které už existují. Nutnost znát parodované pro pochopení pointy. o Apokryf – užití známého motivu k symbolickému vyjádření autorovy myšlenky o Pamflet – satirický leták nebo článek. Aktuální, cílené.

Antické Řecko • Satira je doménou komedie • Aristofanes – Žáby, Lysistrata Antický Řím • Plautus – Komedie o hrnci (návaznost – Molierův Lakomec), Lišák Pseudolus (otrok má pánovi získat otrokyni, kterou chce i jiný muž – sociální kritika) • Petronius „Arbiter“ – Satirikon (pikareskní román; nejznámější částí je Hostina Trimalchionova) Počátky českého písemnictví • Mastičkář – nejstarší české drama, 14. stol.; aka Hra o třech Mariích. Hra byla kvůli nemístné veselosti, germanismům a vulgarismům vykázána z kostelů. • Hradecký rukopis o Satiry o řemeslnících a konšelích – hovorová čeština o Bajka o lišce a džbánu • Podkoní a žák – sociální satira Renesance • Niccolo Machiavelli o Mandragora – společenská satira, zesměšňování církve a víry v zázraky • Francois Villon o Odkaz / Malý testament – ironické a satirické básně o Závěť / Velký testament – rozmanitá prostředí (od hospody po palác), výsměch společnosti • Francois Rabelais o Gargantua a Pantagruel – renesance obrů přes tři generace • Erasmus Rotterdamský o Chvála Bláznovství – Bláznovství se chlubí, že je všude; společenská satira, psáno latinsky Klasicismus • Moliére (Jean Baptiste Poquelin) o Zesměšňování především církve, povýšené šlechty, lidských archetypů o Tartuffe – proti církvi, pokrytectví, donašečství. Přepracováno z původní děsivé verze. o Lakomec, Zdravý nemocný • Jonathan Swift o Gulliverovy cesty – kritika dobových poměrů v Anglii

50

•

Voltaire (Francois Marie Arouet) o Kritik absolutismu a církve o Candide

V době husitství, humanismu a baroko je satira výjimečná – je málo důstojná a většinou se i potírá. Národní obrození • Václav Klicpera o Rohovín Čtverrohý – tři malíři se se starostou vsadí, že druhý den nebude vpuštěn do Drážďan o Veselohra na mostě – absurdní hra o byrokracii; happyend • Karel Havlíček Borovský o Král Lávra – pův. irská lidová pověst o Křest sv.Vladimíra – když Perun odmítne na oslavu zahřmít carovi, je chycen a utopen. Téměř v každém čtyřverší vulgarismus, velmi kritické. o Epigramy – „Epigramy jsou malinkaté nádoby, do kterých svůj vztek nalévám, aby mi srdce nežral.“ Nezařaditelné • Alfred Jerry – Král Ubu – vulgární, považuje se za předchůdce dada a absurdního dramatu. Období kritického realismu • Ladislav Stroupežnický o Naši Furianti – machinace, které vyvstanou kvůli naprosto nepodstatnému vesnickému divadlu a hereckému obsazení. • Josef Svatopluk Machar o Satirikon – sbírka epigramů Májovci • Jan Neruda o Povídky malostranské – zesměšňování měšťáctví o Pro strach židovský – antisemitské, útočí na židovskou hrabivost Ruchovci • Svatopluk Čech o Hanuman – popis opičího státu, satira na R-U o Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století Lumírovci • Jaroslav Vrchlický (Emil Frída) o Noc na Karlštejně Buřiči • Viktor Dyk o Satiry a sarkasmy – kritika společnosti o Pohádky z naší vesnice – politické a kulturní satiry 2/2 20. století v českých zemích • Jaroslav Hašek o Strana mírného pokroku v mezích zákona – praktické karikování politických omezení o Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války o Můj obchod se psy a jiné humoresky • Karel Čapek o Ze života hmyzu – hra, posměch společnosti o Povídky z první a druhé kapsy – některé jsou humorné / satirické

51

•

• • • • •

Karel Poláček o Muži v ofsajdu o Židovské anekdoty o Bylo nás pět Jaroslav Žák o Študáci a kantoři, Cesta do hlubin študákovy duše Rudolf Křesťan o Myš v jedenáctém patře, Jak jsem si užil Vladimír Páral o Profesionální žena Josef Škvorecký o Tankový prapor Michael Viewegh – v jeho knihách jsou spíše humorné prvky, než že by šlo o prvoplánovitý humor

2/2 20. století ve světě • Stephen Leacock o Satiry na aktuální témata – reklama, braková literatura... o Literární poklesky, Kanadské žertíky • James Thurber o Filosof a ústřice • Joseph Heller o Hlava XXII • Roald Dahl o Milostné rošády, Devětadvacet políbení Roalda Dahla Divadlo • Jiří Voskovec a Jan Werich o Vest pocket revue – fotograf se honí za fotografií rozzuřeného kliďase, procestuje celý svět, skončí zase v Praze o ...si pořádně zařádit, Gorila ex machina, Král Ubu, Pudr a benzin o Těžká Barbora

52

Tvoření slov, obohacování slovní zásoby •

Obohacování slovní zásoby se může dít několika způsoby (např. přejímáním slov z cizích jazyků, změnami významu slov atd.), ale jediné skutečné obohacení slovní zásoby je tvoření nových slov (slovotvorba).

•

Nauka o tvoření slov (derivologie) je jazykovědná disciplína, která popisuje způsoby tvoření slov, jejich slovotvornou stavbu a vztahy k jiným slovům Struktura slova: o Každé slovo lze rozdělit na morfémy, tj. nejmenší části slova, které ještě mají význam. Základními typy morfémů jsou: ƒ Kořen – vyjadřuje význam a je společná všem slovům příbuzným (-vod- => vodárna, vodník, zavodnit...) ƒ Přípona (sufix) – morfém, který stojí za základem slova (-ník ve slově vodník) ƒ Koncovka – část slova, která se mění při ohýbání (určuje pád u jmen a osobu u sloves) – může být i nulová, např. v 1.p., č.j. ƒ Předpona (prefix) – morfém, který stojí před kořenem, na začátku slova (po- ve slově povodeň) Způsoby tvoření slov: o Odvozování (derivace) – nejčastější způsob tvoření slov v češtině. Je to tvoření pomocí předpon, přípon, popř. koncovek, které se připojují ke slovu základovému. ƒ Příponové (ryba => rybář), předponové (les => prales), koncovkové (trn => trní), předponově příponové (pata => podpatek), předponově koncovkové (město => náměstí) o Skládání (kompozice) – tvoření nového slova ze dvou či více slov nebo slovotvorných základů ƒ Vlastní složeniny – nelze rozdělit na dvě samostatná slova. Např. trojúhelník, horolezec, jihozápad. Většina složenin patří sem. ƒ Nevlastní složeniny – vznikly přímým spojením a lze je rozdělit na samostatná slova. Např. okamžik => mžik oka, obranyschopný => schopný obrany. Méně časté. o Zkracování (abreviace) – tvoření nových pojmenování ze zkrácených částí základových slov. Vznikají tak zkratky a slova zkratková. ƒ Iniciálové zkratky – z počátečních písmen – ČR, USA, UNESCO... obvykle jsou nesklonné. Hláskují se. ƒ Zkratková slova – z počátečních hlásek nebo slabik – Čedok, sitkom... skloňují se a vyslovují se jako slova.

•

•

53

Ohlas WWI v literatuře •

Silná stopa v literatuře, především popis války jako varování před opakováním podobného ničení; mnoho děl končí vyloženě pesimisticky – smrtí hrdiny atp., mnoho autorů se angažuje v protiválečných hnutích.

Světová literatura - próza • Erich Maria Remarque – prošel prakticky celou válkou, několikrát raněn, vystřídal mnoho povolání. Dobře vyrýsované, realistické postavy. o Na západní frontě klid – „generace zničená válkou“ o Cesta zpátky, Tři kamarádi, Černý obelisk – návrat veteránů WWI do běžného života o Jiskra života, Čas žít, čas umírat – nástup fašismu a hrůzy v zákulisí • Arnold Zweig – prozaik a dramatik, před nacismem utekl do Palestiny o Velká válka bílých mužů – cyklus o problematice WWI, nejznámější je první část – Spor o seržanta Gríšu (ruský zajatec v soukolí pruského militarismu). • Romain Rolland – prozaik, dramatik, hudební kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu. o Petr a Lucie – pravděpodobně nejslavnější protiválečná novela – morální úpadek x láska (v závěru milenci hynou pod troskami chrámu) o Jan Kryštof – „román-řeka“ – líčí dětství, mládí a umělecký úspěch mladého německého skladatele před WWI • Henri Barbusse – spisovatel, politický pracovník o Oheň – dokumentární román – život vojáků na frontě, ale i epizody z dovolené. Kolektivní hrdina – bojová četa. Ústřední myšlenka = podobná válka se již nesmí konat. • Ernest Hemingway – prozaik, publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Dobrovolník na italské frontě, těžce raněn.„Princip ledovce“ – mnoho podtextu, čtenář k němu musí proniknout, skryto v banálních dialozích. o Sbohem, armádo – román o nešťastné milenecké dvojici, která nedokáže před válkou prchnout dostatečně daleko o I slunce vychází – Fiesta – román o Komu zvoní hrana – zčásti autobiografické – osud dobrovolníka a dopisovatele za španělské občanské války o Stařec a moře – zápas člověka s přírodou, o statečnosti předem prohraného boje Světová literatura – poezie • Jediný směr, který doopravdy založila WWI, je dadaismus – vzniká v Curychu v kabaretu Voltaire (název podle fr. dada = hračka, vybráno zabodnutím nože do slovníku), protest proti mrzačení lidstva (kam nás dovedl rozum? => naprostá anarchie a svoboda), umění má vycházet z bezprostřednosti a naivity, klíčová je náhoda, nesmyslnost, recese o Tristan Tzara – francouzsky píšící Rumun ƒ Manifest dadaismu – 1918 (výroba dadaistické básně – losování slov rozstříhaného novinového článku) ƒ První nebeské dobrodružství pana Antipyrina ƒ Jízdní řád srdce – básnická sbírka o Od r.1917 je významným centrem dadaismu New York, po válce Paříž (André Breton, Paul Éluard, Louis Aragon, Philippe Soupalt), 1922 dadaismus končí a je vystřídán surrealismem.

54

Česká literatura • Josef Hašek – žurnalista, povídkář, anarchista, alkoholik o Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – poprvé se objevil v povídce (Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky), v knižním vydání je změněn – menší pitomec a větší zchytralec. Potíže s identifikací vzorů – Josef Švejk, Strašlipka... Jednoroční dobrovolník Marek je Hašek sám. o Některé samostatné povídky – např. osudy pana Hurta, Mírová konference • Legionářská literatura o Rudolf Medek – učitel, legionář, vyznamenán GB i FR ƒ Anabáze – pentalogie, válčení legií v Rusku, včetně návratu domů o Josef Kopta ƒ Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – osudy jednotky od Zborova na transsibiřskou magistrálu o František Langer – vojenský lékař, po válce psal veselohry ƒ Železný vlk – próza ƒ Jízdní hlídka – drama

55

Zvuková stránka jazyka •

Fonetika = jazykovědná disciplína, zabývající se zvukovou stavbou jazyka. Vymezuje hlásky, zjišťuje, jak je tvoříme i slyšíme. • Fonologie = jazykovědná disciplína, která zkoumá zvuky řeči z hlediska dorozumívací funkce. Zabývá se proto jen hláskami, které jsou schopny rozlišit význam slov či tvarů. Zvuková stránka slova • Slabika = nejmenší mluvní jednotka. Každé plné zaznění hlasu, proto musí být v kažné slabice přítomna samohláska nebo dvojhláska (výjimečně l, m nebo r). o Otevřené (končí samohláskou) o Zavřené (končí souhláskou) • Zvukově zvýrazněná slabika = přízvuk. Hlavní přízvuk je v češtině na první slabice, na dalších lichých slabikách bývá přízvuk vedlejší. o Spojením jedné přízvučné a několika nepřízvučných slabik vzniká rytmická jednotka řeči – mluvní takt. Sled taktů tvoří rytmus řeči. Zvuková stránka věty • Při řeči se mluvní takty seskupují do tzv. větných úseků, které jsou ohraničeny pauzami. Ty jednak umožňují nádech mluvčího, jednak pomáhají k pochopení obsahu sdělení. • Melodie (intonace): o Oznamovací věty – klesavá o Rozkazovací – stoupavá na začátku, pak klesá o Tázací: ƒ Otázka zjišťovací – klesavě stoupavá ƒ Otázka doplňovací – stoupavě klesavá • Významové centrum věty (větné jádro) nese větný přízvuk, který stojí obvykle na konci věty. o Zvýraznění jiného slova – důraz (přízvuk) a umístění obvykle na začátek věty. Spisovná výslovnost • Výslovnost samohlásek: o Artikulace o Délka o Nesplývavé vyslovování dvou samohlásek (např. doopravdy) • Výslovnost souhlásek: o Setkají-li se párové souhlásky, dochází k asimilaci (spodobě) znělosti – o znělosti/neznělosti rozhoduje poslední souhláska skupiny. ƒ Začátek či střed slova – sbírat („zbírat“), loďka („loťka“) ƒ Na konci slova dochází ke ztrátě znělosti – sud („sut“) o Skupinu stejných souhlásek lze vyslovit splývavě (kamenná – „kamená“), pokud to neohrozí smysl slova (raci x racci) o Skupiny jiných souhlásek vyslovujeme pečlivě (lžíce, ne „žíce“)

56

Česká a světová próza mezi válkami 1. světová válka v literatuře • Silná stopa v literatuře, především popis války jako varování před opakováním podobného ničení; mnoho děl končí vyloženě pesimisticky – smrtí hrdiny atp., mnoho autorů se angažuje v protiválečných hnutích. • Erich Maria Remarque – prošel prakticky celou válkou, několikrát raněn, vystřídal mnoho povolání. Dobře vyrýsované, realistické postavy. o Na západní frontě klid – „generace zničená válkou“ o Cesta zpátky, Tři kamarádi, Černý obelisk – návrat veteránů WWI do běžného života o Jiskra života, Čas žít, čas umírat – nástup fašismu a hrůzy v zákulisí • Arnold Zweig – prozaik a dramatik, před nacismem utekl do Palestiny o Velká válka bílých mužů – cyklus o problematice WWI, nejznámější je první část – Spor o seržanta Gríšu (ruský zajatec v soukolí pruského militarismu). • Romain Rolland – prozaik, dramatik, hudební kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu. o Petr a Lucie – nejslavnější protiválečná novela – morální úpadek x láska(v závěru milenci hynou pod troskami chrámu) • Henri Barbusse – spisovatel, politický pracovník o Oheň – dokumentární román – život vojáků na frontě. Kolektivní hrdina – bojová četa. Ústřední myšlenka = podobná válka se již nesmí konat. • Ernest Hemingway – prozaik, publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu. „Princip ledovce“ – mnoho podtextu, čtenář k němu musí proniknout, skryto v banálních dialozích. o Sbohem, armádo – román o nešťastné milenecké dvojici, která nedokáže před válkou prchnout dostatečně daleko o Komu zvoní hrana – zčásti autobiografické – osud dobrovolníka a dopisovatele za španělské občanské války o Stařec a moře – zápas člověka s přírodou, o statečnosti předem prohraného boje • Josef Hašek – žurnalista, povídkář o Osudy dobrého vojáka Švejka o Některé samostatné povídky • Rudolf Medek o Anabáze Směry meziválečné literatury • Pokračuje tradice realismu o Rozsáhlé společenské kroniky, např. J. Galsworthy – Sága rodu Forsythů o Romány zachycující vývoj hrdiny (román-řeka), např. R.Roland – Jan Kryštof • Sociální problematika o Romány kriticko-realistické, např. Barbusse, Steinbeck o Romány naturalistické, např. U. Sinclair – Džungle, Jatka o Romány socialisticko-realistické(ustanoveno Gorkým), např. M.Šolochov – Tichý Don, Rozrušená země • Pokusy o modernizaci prózy o Reportážní postupy, např. J.D. Passos – Dvaačtyřicátá rovnoběžka o Metoda proudu vědomí, např. Proust – Hledání ztraceného času, do jisté míry i např. Bulgakov – Mistr a Markétka o Absurdní literatura – např. Kafka – Proces, Zámek, Musil – Muž bez vlastností o Historický román – např. Goya, Maurois – Byron, Chopin o Detektivní literatura – Chesterton, Christie, američtí autoři 57

o Sci-fi – Wells – Válka světů o Antiutopie – Orwell – Farma zvířat, Bělyj – Petrohrad •

•

•

•

USA o „Ztracená generace“ – skupina básníků a prozaiků, která začala tvořit ve 20. letech 20. stol., ovlivněna WWI, pocit kulturní vykořeněnosti, neschopnost zařadit se po válce do života. Hrdiny jsou rozvrácení jedinci ztracení ve světě. o Francis Scott Fitzgerald – dobrovolník za WWI, časté téma – střet „amerického snu“ s realitou ƒ Na prahu ráje ƒ Něžná je noc, Velký Gatsby o John Steinbeck – prozaik a dramatik, neobvykle stabilní na příslušníka ztracené generace. Psychologické zvládnutí „člověka z okraje společnosti“. Konflikt dobra a zla, svobodné vůle. Nobelova cena za literaturu. ƒ Svrhněte bomby – reportáže z WWII ƒ O myších a lidech ƒ Hrozny hněvu – sociální epos o Upton Sinclair – naturalista ƒ Džungle, Boston o Sinclair Lewis – Nobelova cena za literaturu ƒ Hlavní třída, Babbitt – satiry na maloměšťáctví ƒ Elmer Gantry – satira na náboženské pokrytectví Francie o Antoine de Saint-Exupery – prozaik, publicista, válečný letec ƒ Kurýr na jih, Noční let, Země lidí – „letecké romány“, prózy na pomezí reportáže a dokumentu. ƒ Malý princ – filosofická pohádka ƒ Citadela – filosofická esej o Anatole France – prozaik, esejista, Nobelova cena za literaturu. Zcestovalý, angažoval se v Dreyfussově procesu. ƒ Historie našich dnů – kritika společnosti ƒ Bohové žízní – historický román – jakobínská diktatura o Marcel Proust – jeden ze zakladatelů moderního románu ƒ Hledání ztraceného času – od přelomu století do WWI, volný proud myšlenek, vzpomínek, úvah, líčení; chybí klasická kompozice Rusko o Maxim Gorkij – samouk, samoživitel. Poznal Rusko ze stinné stránky a je to znát. ƒ Bosácké povídky – o vyvržencích společnosti ƒ Měšťáci, Na dně – divadelní hry ƒ Dětství, Do světa, Moje univerzity – autobiografie o Michail Bulgakov – prozaik a dramatik ƒ Bílá garda, Psí srdce ƒ Mistr a Markétka o Ivan Bunin – Nobelova cena za literaturu, po revoluci emigroval do Francie. Neobvykle jemný, psychologicky propracovaný styl ƒ Pán ze San Francisca, Temné aleje Německo o Heinrich Mann – humanista, emigroval kvůli nacismu ƒ Profesor Neřád – karikující využití češtiny o Thomas Mann – esejista, Nobelova cena za literaturu. Nacisté jeho knihy likvidovali. 58

ƒ

•

•

Tonio Kröger, Smrt v Benátkách – novely, odpovědnost umělce ke světu ƒ Kouzelný vrch – román ƒ Josef a bratři jeho – biblická alegorie ƒ Doktor Faustus o Herman Hesse – příklon k orientální filosofii,Nobelova cena za literaturu ƒ Pod koly – autobiografický román, zničení dospívajícího výchovou ƒ Stepní vlk, Hra skleněných perel – romány, míšení skutečnosti a fikce Pražská německá literatura – němečtí autoři spjatí s Prahou, často židovského původu, izolace od okolí o Franz Kafka – za života jeho dílo znali jen přátelé (vyjma několika povídek), kompoziční volnost, expresionismus/existencialismus/absurdní próza ƒ Proměna ƒ Proces – úředník je obžalován ze zločinů, které ani nezná a snaží se jich dopátrat ƒ Zámek – obraz byrokratického labyrintu o Max Brod – Kafkův přítel (později jeho dílo i vydal a interpretoval), kulturní organizátor. ƒ Život plný bojů – autobiografie, vývoj pražské německé literatury o Egon Erwin Kisch – reportér, cestovatel; v Německu zatčen, po propuštění emigroval do USA ƒ Pražský pitaval – prostředí „galérky“, německy ƒ Pasák ƒ Caři, Bolševici, Tajná Čína – reportáže z cest Velká Británie o Rudyard Kipling – první GB nositel Nobelovy ceny za lit., vlastenec a humanista ƒ Kim ƒ Knihy džunglí ƒ Bajky o John Galsworthy - „poslední velký viktoriánský vypravěč“, Nobelova cena za literaturu ƒ Sága rodu Forsythů – románový cyklus o čtyřech generacích rodiny; volné pokračovaní: Moderní komedie o James Joyce – Ir, pravděpodobně jeden z nelepších GB spisovatelů 20. stol. Žil v exilu. Využívá Irské reálie ƒ Dubliňané – povídky ƒ Odysseus ƒ Plačky nad Finniganem

České země • Historické pozadí: o Zrod ČSR, prudký rozvoj o Světová hospodářská krize, sociální a politické problémy, radikalizace názorů o Rozpínání Německa, Mnichovská dohoda • Směry: o Avantgardní literatura ƒ Vladislav Vančura – experimentátor, za protifašistické postoje za okupace popraven • Pekař Jan Marhoul – tragédie pekaře, který doplatil na dobrotu • Pole orná a válečná • Markéta Lazarová 59

o Demokratický proud ƒ Karel Čapek – spisovatel, novinář, překladatel • Továrna na absolutno, Věc Makropulos, Krakatit • Povídky z jedné a druhé kapsy • Hordubal, Povětroň – pragmatismus • Hovory s TGM, Válka s mloky, Bílá nemoc – ovlivněno hrozbou války a diktatury ƒ Josef Čapek • Lelio – válkou poznamenané povídky, expresionismus, kubismus • Kulhavý poutník – mezi prózou a esejí ƒ Karel Poláček • Muži v ofsajdu, Bylo nás pět • Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno – pentalogie (pátý díl je nezvěstný), která sleduje hrdiny z maloměsta přes haličskou frontu do poválečného marastu ƒ Eduard Bass – žurnalista, kabaretník • Klapzubova jedenáctka • Cirkus Humberto, Lidé z maringotek o Socialisticko-realistický proud ƒ Marie Majerová • Panenství, Přehrada, Nejkrásnější svět • Siréna, Havířská balada – cosi jako generační román z Kladenska 80.let ƒ Marie Pujmanová • Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti – románová trilogie, od 20.let do konce WWII ƒ Ivan Olbracht (vl.jm. Kamil Zeman) • Žalář nejtemnější – psychologický román o žárlivosti a sobectví • Anna proletářka – z naivity k socialismu • Nikola Šuhaj loupežník o Psychologická próza ƒ Jaroslav Havlíček – hrdinové jsou postihováni patologickými silami společnosti • Petrolejové lampy, Neviditelný ƒ Jarmila Glazarová • Roky v Kruhu – autobiografické • Vlčí jáma o Katolická, venkovská próza ƒ Jaroslav Durych – starozákonní Bůh • Sedmikráska – novela, milostný příběh • Jarmark života, Tři dukáty, Tři troníčky – povídkové sbírky, motiv chudoby a prostoty jako předpokladu ke kráse a citu ƒ František Křelina • Hlas kořenů, Jalovčí stráně – knihy povídek a novel • Hubená léta – hospodářská krize v Podještědí ƒ Jan Čep - vlastenec • Zemežluč – spojení novel Dvojí domov a Vigilie – překonávaní překážek tradicí a vírou • Hranice stínu – román – hledání ztracené identity 60

Publicistický styl • •

• •

• • • • • •

Jeden z nejmladších funkčních stylů – vznikl oddělením ze stylu odborného Používaný ve sdělovacích prostředcích o Psaná publicistika – tisk, internet o Mluvená publicistika – publicistické pořady (televize i rozhlas) – zpravodajské relace, dokumenty, reportáže... Cílem je informovat (obvykle o aktuálních událostech), často i ovlivnit Funkce: o Sdělovací o Přesvědčovací o Získávací Psaná i mluvená forma Spisovný jazyk - kromě některých mluvených projevů Obvykle neutrální prostředky, všeobecná srozumitelnost Klišé, hodnotící výrazy Kompozice: Titulek / kdo, co, kde, kdy / proč, jak Útvary: o Zpravodajské: zpráva, zpravodajské interview, komuniké o Beletristické: reportáž, črta, fejeton, glosa, sloupek o Analytické: úvodník, komentář, rozbor, recenze, posudek

61

Život a dílo bratří Čapků Karel Čapek (1890-1938) • Spisovatel, novinář, překladatel • Narozen v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře, většinu dětství prožil v Podkrkonoší • Studoval v Hradci Králové, musel odejít kvůli organizování protirakouského studentského spolku, pokračoval v Brně a maturoval v Praze. Zde také nastupuje na filosofickou fakultu. 1915 získává doktorát. • 1917 pracuje v redakci Národních listů, 1921 přechází do Lidových novin • 1935 se oženil s Olgou Scheinpflugovou • Po Mnichovské dohodě je proti němu v tisku vedena kampaň, přidávají se i „soukromé“ útoky • 25.12.1938 umírá na následky zápalu plic (kterému nebyl kvůli následkům spály schopen čelit) a zánětu ledvin. • 1995 mu byl in memoriam propůjčen řád T.G.Masaryka • Dílo: o 1.období (asi do 1920) ƒ Zářivé hlubiny a jiné prózy, Krakonošova zahrada – soubory napsané společně s Josefem ƒ Boží muka – pesimistické povídky, sklon k lyričnosti ƒ Trapné povídky – 8 povídek, otázky ovlivňování lidského života okolnostmi ƒ Francouzská poezie nové doby – překlad moderních FR básní, předmluvu napsal V. Nezval o 2.období (1921-1927) ƒ Charakteristické románové/dramatické utopie ƒ R.U.R. – divadelní hra o střetu člověka s technikou ƒ Továrna na Absolutno – fejetonový román o vynálezu „motoru“, který je jaksi mimochodem schopen ovlivňovat lidi, což nakonec vede k válce o absolutní pravdu ƒ Věc Makropulos – téma dlouhověkosti ƒ Ze života hmyzu – satirická komedie, napsáno společně s Josefem ƒ Krakatit – fantastický román ƒ Adam Stvořitel – divadelní hra, dílo obou bratrů o 3.období (přelom 20. a 30. let) ƒ Čapek píše nejvíc drobnou novinářskou prózu (fejetony, sloupky...) ƒ Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Cesta na Sever – cestopisné fejetony, vtipnost, originalita ƒ Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy – inspirováno zprávami z černé kroniky ƒ Marsyas čili Na okraj literatury – kulturní tvorba z novin, anonymní tvorba, princip „nemoudrého Apollóna) ƒ Dášenka čili Život štěněte, Devatero pohádek o 4.období (30.léta) ƒ Ovlivněno pragmatismem, píše vlastně jenom „noetickou trilogii“, ve které vyvrací absolutní pravdu. ƒ Hordubal, Povětroň, Obyčejný život – jediným spojujícím článkem je možnost poznat o něčem (i o člověku) cokoliv objektivního; otázka podstaty a hranic poznání, relativistické o 5.období (konec 30.let)

62

Ovlivněno hrozbou války a německé expanze, kterou si Čapek asi uvědomoval lépe než většina jeho současníků. • Hovory s TGM • Válka s Mloky – protiválečný alegorický román • Bílá nemoc, Matka – protiválečná dramata • První parta – nepolitický, skoro až proletářský román • Život a dílo skladatele Foltýna – nestačil dokončit, příběh nenadaného člověka, který si předsevzal tvořit; dopouští se krádeže motivů, jen aby splnil předsevzetí. Sedm lidí podává nezávislá svědectví, jaký Foltýn byl. Josef Čapek (1887 – 1945) • Malíř, grafik, spisovatel (autor slova „robot“), spolupracovník Národního divadla • Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, pak odjel do Paříže na Academii Colarossi • Od 1913 se jeho malířská tvorba stává známější, vystavuje v zahraničí • Protestoval proti nástupu Hitlera k moci (cyklus Ve stínu fašismu) a Mnichovské dohodě (Oheň, Touha) • 1939 byl za protifašistickou činnost zatčen a celou válku vězněn v koncentračních táborech, zemřel na tyfus v Bergen-Belsenu. • Literární tvorba: o Společně s Karlem: Zářivá hlubina a jiné prózy, Krakonošova zahrada, Adam Stvořitel o Lelio – válkou poznamenaný povídkový soubor. Expresionismus a kubismus, atmosféra smutku až zoufalství o Od 1928 píše především dětskou literaturu – Povídání o pejskovi a kočičce, Povídejme si, děti, Devatero pohádek o 1946 byly vydány Básně z koncentračního tábora ƒ

63

Grafická stránka jazyka •

•

Grafickou podobu jazyka studuje grafémika. Prostředkem grafického záznamu je písmo (v češtině latinka), nejmenší grafickou jednotkou je písmeno (grafém). o V praxi se používají dvě písma (psací a tiskací), každé ve dvou variantách – velké (majuskule) a malé (miniskule) o Zároveň sem patří také číslice, početní značky a interpunkční znaménka Vztah mezi zvukovou a grafickou stránkou jazyka: o Zvuková stránka jazyka je prvotní o Písmo se obvykle opírá o zvukovou stránku jazyka, snaží se znaky vystihnout hláskovou podobu slov o Český pravopis je fonologický – zachycuje jen ty rozdíly mezi hláskami (fonémy), které rozlišují slova a jejich tvary o Pravopis se odchyluje od fonému hlavně tam, kde je zřetel na původ slova, tradici nebo mluvnickou či významovou stránku slova ƒ i/y je rozdílné jen v grafému, totéž ú/ů ƒ Spodoba znělosti do grafému neproniká (zpěv) ƒ Souhláskové skupiny, jejichž výslovnost se zjednodušuje, se píší tak, aby byla patrná vnitřní stavba slov (kamenný, dětství) ƒ Slova přejatá se píší buď v původním znění, nebo jsou počeštěna o Zvláštní případy: ƒ Ch = spřežka pro zaznamenání jedné hlásky ƒ X = jedno písmeno pro skupinu hlásek (ks) – v cizích slovech ƒ W = v češině neodpovídá žádné hlásce, vyslovuje se jako v

64

Druhá světová válka v literatuře Česko • Příliš vlasteneckým či přímo nepohodlným literátům je zakázáno tvořit, někteří přicházejí o život (Jiří Orten, Karel Poláček, Vladislav Vančura) Česká poezie • Básníci skládají o víře v lepší časy, povzbuzují národní vědomí, oslavují významné postavy a události čs. Historie, popřípadě tvoří díla pro děti a mládež – cenzura jim brání vyjádřit se přímo. o František Halas ƒ Ladění ƒ Naše paní Božena Němcová – sbírka o Kamil Bednář – razil nutnost oprostit se od ideologií, požítků a technických vymožeností, nutnost obrátit se k duši a podstatě ƒ Kámen v dlažbě – básně plné apokalyptických vizí, prázdnoty, obav o člověka ƒ Milenka modř, Kamenný pláč, Veliký mrtvý – sbírky; obrazy tmy, noci, smrti o Jiří Orten – od naivního stylu k realismu ƒ Čítanka jaro, Cesta k mrazu – empatie, porozumění ƒ Jeremiášův pláč, Ohnice – začíná mít pocit zmaru, absurdity, odcizení ƒ Deníky Jiřího Ortena (Modrá kniha, Žíhaná kniha, Červená kniha) o Josef Čapek ƒ Básně z koncentračního tábora o Vítězslav Nezval ƒ Matka naděje ƒ Pět minut za městem ƒ Manon Lescaut o Jaroslav Seifert ƒ Světlem oděná ƒ Vějíř Boženy Němcové o František Hrubín – básník, dramatik, zakladatel moderní české poezie pro děti ƒ Včelí plást – básně-modlitby a dva cykly znělek ƒ Říkejte si se mnou – dětská knížka; říkanky a rozpočítávadla ƒ Srpnová neděle – divadelní hra, dialogy jsou spíše zamaskované monology, celá hra působí nedokončeně, nespojitě (postavy i dialogy) ƒ Křišťálová noc – divadelní hra, mezilidské vztahy a konflikty, venkovské prostředí ƒ Černá lesnice, Lešanské jesličky – motivy života, smrti, vzpomínek a snů Česká próza • Okupace: o Spisovatelé se odklánějí od aktuálních témat (cenzura), časté jsou historické náměty, posilující národní vědomí ƒ Vladislav Vančura – Obrazy z dějin národa českého ƒ František Kubka – Karlštejnské vigilie ƒ Karel Schulz – Kámen a bolest ƒ František Kožík – Největší z pierotů o Někteří také zpracovávají „neutrální“ témata, která obsahují určité filosofické poselství – obvykle „nevzdávat se“. ƒ Eduard Bass – Cirkus Humberto

65

•

ƒ Jan Drda – Městečko na dlani ƒ Václav Řezáč – Černé světlo Post-WWII: o Autoři se vracejí z exilu či z vězení (Ivan Jelínek, Egon Hostovský, Jan Werich a Jiří Voskovec, Ferdinand Peroutka) => „vězeňská literatura“ – především osud pronásledovaných menšin. Např. Reportáž, psaná na oprátce, sestavená ze zápisků Julia Fučíka ƒ Jiří Weil – reportér, kritik, překladatel. Za okupace nenastoupil na transport, fingoval sebevraždu a přežil tak do konce války. • Život s hvězdou – román o úředníkovi Roubíčkovi, který čeká na transport; hrůza každodenního vlivu diktatury ƒ Arnošt Lustig – prošel několika koncentračními tábory, uprchl z transportu smrti. Téma války, okupace, židovské problematiky. • Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – vzepření se hrdinky v kontrastu k pasivitě ostatních vězňů. Inspirováno skutečnou událostí. • Noc a naděje, Démanty noci – povídkové soubory, odehrávající se většinou v terezínském ghettu či koncentračních táborech; postavami jsou často děti a starci – lidé podstatou nehrdinští ƒ Ladislav Fuks • Pan Theodor Mundstock – román o starém Židu, který čeká transport; připravuje se, jak to jen jde, aby přežil, ale před nádražím ho srazí auto • Spalovač mrtvol – próza na hranici detektivky a hororu

Světová próza • Historické pozadí: o WWII je nejkrvavější konflikt v dějinách, utnula idealistickou víru, že lidé se poučí (víra po WWI) o Většina relevantní literatury se zabývá válečnými událostmi, ať už na frontě nebo v zázemí. Převládá pesimismus. • Deník Anny Frankové – autentické zápisky židovské dívky, která se s rodinou skrývá v Amsterdamu. 1944, kdy je rodina odhalena a deportována do koncentračního tábora, Anna umírá na zápal plic. Končí větou „Všichni lidé jsou dobří“. • Gunter Grass – německý prozaik, Nobelova cena za literaturu 1999 o Plechový bubínek – román, vrcholné německé poválečné dílo, obraz předválečného, hitlerovského a poválečného DE. Hlavní postava – pěvec, který se ve třech letech rozhodne, že už nebude dále růst. ƒ Plechový bubínek je prvním dílem volné trilogie, tzv. Gdaňské ságy, dalšími částmi jsou Kočka a myš a Psí roky • William Styron – prozaik, esejista o Sophiina volba – román, zaměřený na psychiku lidí, kteří přežili válku, ale ne psychické následky • Joseph Heller – americký spisovatel z rodiny židovského přistěhovalce, bojoval ve WWII jako letec. o Hlava XXII – jednoznačně jeho nejúspěšnější román; zkouší ukázat absurditu přesným popisem o Gold za všechny peníze – Bruce Gold žije ve společnosti, ve které je pořádek chaosem a vice versa • Pierre Bouille o Most přes řeku Kwai 66

Odborný styl • •

•

•

Je to styl odborných publikací a časopisů, učebnic. Jeho cílem je podat přesné, jasné, relativně úplné informace z různých oborů a poučit tak adresáta. Funkce je odborně sdělná, případně vzdělávací. Charakteristika: I.Vědecký styl – určen odborníkům určitého oboru, přesné podání teorie. II.Prakticky odborný styl – uvádí teoretické poznatky do praxe, často se blíží stylu administrativnímu III.Populárně naučný styl – určený laikům / začátečníkům v oboru o Musí být věcně správný, objektivní, relativně úplný ƒ Jasné a přesné vyjadřování o Zpravidla psané, připravené, promyšlené Jazykové prostředky: o Výhradně spisovný jazyk, neutrální jazykové prostředky o Časté užívání termínů (odborných názvů). Znalost terminologie je pro autora odborného projevu závazná, opakování termínu není stylistickou chybou ƒ Speciální, užívané v jednom oboru – neuron, predikát ƒ S tzv. ustáleným významem (v různých oborech je ustálen vlastní význam) – operace, stadium o Časté používání slov cizího původu, byť k nim existují české ekvivalenty o Složitá větná stavba, dlouhá souvětí, ale zhuštěná, bez „vycpávek“. o Časté citace zdrojů, jiné literatury apod. o Grafy, tabulky, schémata... pomáhající k pochopení problematiky Slohové útvary o Obvykle postup výkladový (zákony, referát, pojednání, přednáška), popisný (popis, návod), někdy úvahový (diskuse, úvaha, recenze) o Odborný popis – podává odborné informace z oblasti vědy, techniky, umění atp., založené na cílevědomém pozorování ƒ Popis pracovního postupu – vystižení činnosti – např. chemický pokus ƒ Návod – popis s cílem praktickým / poučným – např. jak ušít bundu o Referát – informuje o aktualitách, stavu nebo historii výzkumu / projektu a vysvětluje dosažené výsledky o Výklad – pojednává o zákonitých procesech v přírodě a ve společnosti. Objasňuje vznik a vývoj, příp. poučení. Cílem je odborné poučení o tématu. ƒ Pojednání, studie ƒ Mluvená forma = přednáška o Úvaha – na základě poznatků rozvedený osobní postoj k danému jevu. Často je součástí odborné práce (diplomové, disertační). ƒ Kritika, recenze o Esej – krátká úvaha obvykle na kulturní, filosofické či společenskovědní téma. Propojuje prvky odborného a uměleckého stylu. Více vysvětluje než předestírá nové skutečnosti.

67

Vývoj historické prózy v české literatuře 19. a 20. století Obecně • Rozmach v době Národního obrození – pozvedání národního vědomí na základě dlouhé tradice; zaujatost, občas i měnění reality • Na začátku 20. stol. přichází stagnace – ve světě se toho děje více, o historii není zájem o Meziválečná próza – začíná se psát historická próza s politickým podtextem • 2/2 20.století – historické prostředí je často používáno jako kulisy pro alegorie, které by nezakamuflované nebyly povoleny; pokračuje politicky orientovaná hist. literatura Národní obrození • František Palacký o Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě ƒ Od počátků do roku 1526 (nástup Habsburků na čs. trůn) ƒ Palackého celoživotní dílo, psáno nejdříve německy, pak česky ƒ Chápe čs. dějiny jako soupeření Čechů a Němců, demokratické pojetí dějin (hýbe s nimi lid), nejvýše hodnotí husitství. Toto pojetí později převzal Jirásek. • Josef Kajetán Tyl o Historické povídky – děj zasazený do rodné Kutné Hory ƒ Rozina Ruthardova – otázka věrnosti národu ƒ Dekret kutnohorský – popis boje o prosazení čs. vlivu na Karlově univerzitě o Historické hry – hrdiny jsou čs. osobnosti ƒ Jan Hus ƒ Jan Žižka z Trocnova • Julius Zeyer o Román o věrném přátelství Amise a Amila – trochu kuriozita; v době, kdy všichni píší o českých dějinách, vzniká román inspirovaný starofrancouzskými skladbami Nástup kritického realismu • V 70. letech se formují ruchovci, narozdíl od májovců se zaměřují na historii o Opět má historická literatura povzbuzovat k národnímu boji, sjednocovat Čechy • V.B.Třebízský – katolický kněz, oblíben u prostých čtenářů o Bludné duše – román; povstání na Slánsku v josefínské době o Povídky řadil do tematických cyklů – V záři kalicha, Pobělohorské elegie • Alois Jirásek – středoškolský profesor, podporoval samostatnost čs. státu; lidové, ale málo prokreslené postavy o Staré pověsti české o Mezi proudy – třídílný román z husitské doby o Temno – období protireformace o F.L.Věk – pětidílný román, národní obrození o Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé – dramatická trilogie • Zikmund Winter – profesor historie, archivář o Rozina sebranec o Mistr Kampanus – poměry na pražské univerzitě kolem 1620, osudy Jana Campana Vodňanského

68

Meziválečná próza • Ivan Olbracht – novinář, využívá poznatků z cest do Ruska a Zakarpatské oblasti o Ze starých letopisů – o české minulosti o Dobyvatel – inspirováno americkým „Dějiny dobytí Mexika“, beletristická adaptace • Vladislav Vančura – prozaik, dramatik, scénárista; ovlivněn renesancí, experimentoval s jazykem (archaismy, neologismy...) o Markéta Lazarová – baladicky laděný středověký příběh o Obrazy z dějin národa českého – třídílné, archaický jazyk ƒ Důraz na nezdolnou svobodomyslnost • František Kožík o Největší z Pierotů – román, Kašpar Deberau se rodí v Čechách, ale odchází do napoleonské FR, získává úspěch a slávu, ale pomalu se ničí. Nešťastnou náhodou zabije člověka a až do smrti trpí výčitkami svědomí. 2/2 20. století • Miloš Václav Kratochvíl – historik, archivář o Pochodeň, Mistr Jan – husitství o Lásky královské – osudy posledních Přemyslovců, střet osobního života a politiky o Evropa tančila valčík, Evropa v zákopech – navazují na sebe, WWII • Bohumil Říha o Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč – trilogie, mapuje život Marka z Týnce (kupecký synek), situace za Jiřího z Poděbrad • Václav Kaplický o Kladivo na čarodějnice – podle inkvizičních procesů na S Moravě o Železná koruna • Vladimír Neff – nepopisuje dějiny jako celek, ale vychází z konkrétních osudů o Srpnovští páni – ironický román, vysvětluje vznik českého „kacířství“ ve 14. stol. o Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, královský vozataj – historická kronika dvou pražských měšťanských rodů. o Trampoty pana Humbla – konfrontační próza, kritika povolnosti a kolaborace o Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka – historická trilogie, postava Petra Kukaně z Kukaně – český baron Prášil • Jiří Šotola o Tovaryšstvo Ježíšovo – naráží na intrikánství a chamtivost církve (/jezuitů), skrývanými zbožností • Jarmila Loukotková o Není římského lidu, Spartakus, Smrtí boj nekončí o Navzdory básník zpívá – román o Francoa Villonovi

69

Administrativní styl • •

•

•

•

Je to styl informativní, věcné komunikace v úředním styku. Zaměřen na fakta a jejich přesné sdělení. Funkce: o Řídící – směrnice, nařízení, zákony o Odborně sdělná – zpráva, sdělení, úřední dopis o Správní – žádost, protokol Charakteristika: o Výstižnost, stručnost, srozumitelnost o V zájmu rychlého a snadného přenosu informace mají často předepsané náležitosti (smlouvy, zákony) a užívají se předtištěné formuláře (žádosti, daňové přiznání) o Obvykle psané, připravené a promyšlené o Adresát i autor často ustupují do pozadí coby osoby, vystupují za organizaci, firmu atp. Jazykové prostředky: o Výhradně spisovné, zbavené subjektivity, neutrální prostředky o Ustálené formulace (...předem děkuji za kladné vyřízení...), termíny (smírčí řízení, přestupek), užívání zkratek (CK, spol. s.r.o.) Slohové útvary: o Postupy: informační (oznámení, dotazník), popisný (životopis) a někdy charakterizační (posudek) o Úřední dopis – oficiální prostředek písemného styku s úřady, institucemi apod. ƒ Dělení na záhlaví, vlastní text a závěr ƒ Poddruhem je žádost – autor se obrací na instituci s požadavkem, prosbou nebo přáním o Životopis (CV – curriculum vitae , „běh života“) – stručné vylíčení průběhu autorova života. Základní údaje, zkušenosti, znalosti... v posledních letech se dává přednost „strukturovanému životopisu“ – heslovitost, někdy i předtištěný formulář. ƒ Osobní údaje ƒ Vzdělání ƒ Praxe ƒ Členství v relevantních organizacích ƒ Zdravotní stav ƒ Podpis, místo, datum o Úřední zpráva / oznámení, inzerát, zápis jednání, vyhláška, oběžník...

70

Podoby světové literatury po WWII Historické pozadí: • Vlivy WWII, bipolárního rozdělení světa, studené války, rozvoje techniky, „osvobozených hnutí“, zmenšování světa, prolínání kultur a vlivů Odraz WWII ve světové literatuře: • Deník Anny Frankové – autentické zápisky židovské dívky, která se s rodinou skrývá v Amsterdamu. 1944, kdy je rodina odhalena a deportována do koncentračního tábora, Anna umírá na zápal plic. Končí větou „Všichni lidé jsou dobří“. • Gunter Grass – německý prozaik, Nobelova cena za literaturu 1999 o Plechový bubínek – román, vrcholné německé poválečné dílo, obraz předválečného, hitlerovského a poválečného DE. Hlavní postava – pěvec, který se ve třech letech rozhodne, že už nebude dále růst. ƒ Plechový bubínek je prvním dílem volné trilogie, tzv. Gdaňské ságy, dalšími částmi jsou Kočka a myš a Psí roky • William Styron – prozaik, esejista o Sophiina volba – román, zaměřený na psychiku lidí, kteří přežili válku, ale ne psychické následky – polská matka si musí po příjezdu do Osvětimi při selekci zvolit jedno ze svých dvou dětí, zbylé odchází do plynové komory • Joseph Heller – americký spisovatel z rodiny židovského přistěhovalce, bojoval ve WWII jako letec. o Hlava XXII – jednoznačně jeho nejúspěšnější román; zkouší ukázat absurditu přesným popisem o Gold za všechny peníze – Bruce Gold žije ve společnosti, ve které je pořádek chaosem a vice versa • Pierre Bouille o Most přes řeku Kwai Existencialismus • Existencionalismus je primárně filosofický směr, založený na myšlence, že „existence předchází esenci“. V literatuře jde o přímou reakci na dobu válečných a poválečných těžkostí. Šíří ho zejména Francouzi. • Jean-Paul Sartre – filosof, učitel, politicky angažovaný; v roce 1964 odmítl Nobelovu cenu za literaturu; většina jeho děl jsou filosofické spisy. o Zeď – soubor novel. Zeď je symbolem oddělenosti lidí, uzavřenosti; každá z postav se dostává do krajních situací, každá reaguje jinak – jen v nouzi se projeví pravý charakter o Cesty svobody – tetralogie, nejrozsáhlejší Sarterova próza; hlavní hrdina vyznává pasivní život a žene se za svobodou, nakonec ale střílí Němce... o S vyloučením veřejnosti ( Za zavřenými dveřmi ) – drama: člověk je takový, jak ho vidí ostatní, „peklo, to jsou ti druzí“- ing. Garcin • Albert Camus – filosof, 1957 Nobelova cena za lit. o Člověk revoltující – esej; otázka smyslu života a toho, jak hrozba smrti vyvolává touhu po morálce; absurdita života je v jeho nesmyslnosti x touze nalézt smysl o Cizinec – novela; hlavní hrdina je lhostejný ke všemu – nedotkne se ho smrt matky, milostný vztah, ani odsouzení k trestu smrti Rozhněvaní mladí muži • V 50. a 60. letech se mladí lidé bouří proti společnosti, politice, studené válce, Vietnamu atd. RMM jsou Angličané, snažící se zachytit pohled na svět dělníků, intelektuálů... vzniká „univerzitní román“(campus novel) – reakce na rozvoj univerzit. 71

• •

•

John Osborne o Ohlédni se v hněvu – divadelní hra, vrchol tvorby RMM; prototyp intelektuála, nespokojeného se společností Kingsley Amis – brání se zařazení mezi RMM, chce psát tradičně a pro co nejširší publikum o Šťastný Jim – humoristický román, asi první „univerzitní“ o Jakův problém – výsměch lidem, závislým na svém stylu života, pohodlí a požitkářství David Lodge – spisovatel, literární kritik a teoretik, profesor na univerzitě o Hostující profesoři – satira univerzitních poměrů - sezónní výměna dvou profesorů, kteří se po svém vyrovnávají s novým prostředím o Svět je malý, Pěkná práce – další romány z univerzitního prostředí

Beatnici • Americká paralela k anglickým RMM. Především poezie určená k veřejnému přednesu. • Allen Ginsberg – velmi individualistická poezie plná vnitřního utrpení. Cestovatel, pacifista, střídal zaměstnání. o Kvílení – básnická sbírka, jeho nejznámější dílo (při premiéře v San Franciscu vyvolalo velký skandál) – kombinace mystické představy zla a toho, jak materialismus ovládá moderní společnost o Zkáza Ameriky – zápisky z cest po USA, smrt Kerouaca a Cassadyho vnímá jako zánik samostatné tvorby • Jack Kerouac – největší prozaik beat generation; z armády propuštěn pro duševní nezpůsobilost, procestoval celé USA. Ovlivněn zen-buddhismem, orientální poezií. o Na cestě – neklid, problémy lidí, kteří nezapadají do konvenční společnosti. Bez jakéhokoli členění, bez interpunkce, napsáno za tři dny. o Dharmoví tuláci – ovlivně buddhismem; děj se odehrává v 60. letech za „ruksakové revoluce“ hippies. Neorealisté • Nejvýraznější post-WWII směr v Itálii; spojen s literaturou i kinematografií. Rozvíjí kritický realismus, převládá sociální tematika, kritizuje extremismus i měšťáctví. Prostí hrdinové, snaha o prokreslené zobrazení běžného života. • Pier Paolo Pasolini – spisovatel, scénárista, režisér. o Zběsilý život – primitivismus, agresivita; tak lidové, až je to přehnané • Alberto Moravia – původem Žid, prošel tuberkolózním sanatoriem, utekl před fašismem => činný především v USA o Římanka – dost existencionalistické; všechny postavy jsou nešťastné a pokoušejí se uniknout – student Mino spáchá sebevraždu, prostitutka Adriana (vypravěčka) se rozhodne vychovat dítě, ač je jeho otec vrah... o Římské povídky – ostře zaměřeno na jednotlivé postavy; hrdinové z okraje společnosti „Nový román“ • Vzniká v poválečné Francii, říká se mu různě – také „čtvrtý žánr“ nebo „antiromán“ – Sartre • Allain Robbe-Gillet – rozbíjí představu o románu, chybí vševědoucí vypravěč i i klasický hrdina, děj je narušován nesouvisejícími konstrukcemi. o Gumy – detektivní román; zápletka, kterou geniální detektiv řeší, se stále více komplikuje, záhad přibývá... vrahem je ve skutečnosti sám detektiv

72

Posmodernismus • Evropský myšlenkový směr poslední třetiny 20. stol. Likviduje koncepci jediné pravdy, jediného správného přístupu ke světu, snaží se zrovnoprávnit názory i civilizace. • Umberto Eco – kulturní teoretik, univerzitní profesor o Jméno růže – vrcholný román postmoderny; historická „nedetektivka“ – mnich Vilém z Baskervillu se zcela neúspěšně snaží objasnit vraždy mnichů • Vladimir Vladimirovič Nabokov – šlechtic, jeho rodina emigrovala do Německa, on později do USA, psal v angličtině, do ruštiny svá díla buď přeložil, nebo na překlad dohlížel. o Lolita – složitě postavené, míšení žánrů, hra se slovy; vzhledem ke vztahu dvanáctileté dívky s o třicet let starším pěstounem vyvolalo v USA skandál – asi i proto, že zastřeně kritizuje konvenční americkou morálku. Magický realismus • Vznikl v karibské oblasti; spojování protikladů – reality s mytičnem, tragédie s ironií, neobvyklost s každodenností, život se smrtí... • Gabriel Garcia Marquez – kolumbijský prozaik a novinář, klasik magického realismu. 1982 – Nobelova cena za literaturu. o Sto roků samoty – změť prolínajících se příběhů, vztahů, událostí; míšení reality a fantazie, historie a mytologie... o Kronika ohlášené smrti – celý příběh je naznačovaný a nejasný, kromě vraždy, kterou spáchají bratři na domnělém svůdci své sestry. Kritika „posvátné cti.“ • Čingiz Torekulovič Ajtmatov – díla jsou založena na zkušenostech z WWII a stalinismu. Osudy venkovanů z jeho rodné vesnice. o Džamila – žena se vzepře morálním zásadám vesnice a opouští své bydliště i manžela kvůli lásce. Absurdní drama • Samuel Beckett – učitel, lektor, za WWII odbojář; 1970 Nobelova cena za literaturu. Ovlivněn Jamesem Joycem o Čekání na Godota – divadelní hra; Vladimír a Estragon čekají na Godota, kterého nikdo nezná; vždy je jim pouze vzkázáno, že přijde až další den; čekání se vyplňuje nesmyslnými rozhovory • Eugene Ionesco – žil (a žije) ve Francii, studoval v Rumunsku o Plešatá zpěvačka – postavy na sebe chrlí nesouvislé monology; ukazuje tragédii řeči • Tennesee Williams – „Jižanské drama“, psychologická dramata. 1947 – Pulitzerova cena o Tramvaj do stanice Touha – střet přecitlivělých hrdinek s realitou Odraz totalitarismu • George Orwell – vl.jm. Eric Arthur Blair o Farma zvířat – alegorie, trpká bajka o 1984 – antiutopie • Alexandr Isajevič Solženicyn – poslán do vyhnanství za protistalinské poznámky ve svých dopisech o Jeden den Ivana Děnisoviče – po vydání této mininovely nesměl publikovat, ale 1970 dostává Nobelovu cenu za literaturu o Souostroví Gulag – poté, co zorganizoval vydání prvního dílu ve FR, byl vypovězen z Ruska

73

Neohebné slovní druhy • •

•

•

•

•

Jsou to příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce Příslovce (adverbia) o Vyjadřují bližší okolnosti dějů, stupně vlastností nebo míru předmětu. Plnovýznamový slovní druh, ve větě nejčastěji příslovečné určení o Podle významu se rozlišují příslovce ƒ Místa – kde, odkud, kudy – dole, lesem ƒ Času – kdy, odkdy, jak dlouho, jak často – včera, dlouho, tehdy ƒ Způsobu – jak, jakým způsobem – zřetelně, takto, pěšky • Míry – do jaké míry – velmi, příliš, docela ƒ Příčiny – proč, z jaké příčiny – právem, náhodou, proto o Většinu příslovcí lze stupňovat ƒ 2.stupeň příponou –eji/-ěji (kratčeji) nebo –e (blíže) ƒ 3.stupeň předponou nej- (nejčervenější) Předložky (prepozice) o Vyjadřují ve větě vztah podstatných aj. jmen k jiným větným členům. Významově nesamostatný slovní druh, ve větě nejčastěji část příslovečného určení, méně často přívlastku, předmětu nebo doplňku. o Podle původu se rozlišují předložky: ƒ Vlastní (primární) – jsou neodvozené – s, v, z, do, od, při... ƒ Nevlastní (sekundární) – vznikly z jiných slovních druhů – místo, kolem, uprostřed, vlivem... Spojky (konjunkce) o Spojují věty nebo větné členy. Významově nesamostatný slovní druh, ve větě nejsou žádným větným členem. o Podle významových vztzahů, které vyjadřují, spojky dělíme na ƒ Souřadicí (parataktické) – mezi několikanásobnými větnými členy nebo souřadnými větami ƒ Podřadící (hypotaktické) – k vyjádření významové závislosti, podřadnosti mezi větami či větnými členy Částice (partikule) o Vyjadřují významové a citové odstíny výpovědi a postoje mluvčího. Významově nesamostatný slovní druh, nejsou žádným větným členem. o Z hlediska funkce se dělí na: ƒ Výzvové (přací, tázací...) – ať, kéž, nechť, zdalipak ƒ Hodnotící – ano, ne, zajisté, bůhsuď ƒ Emocionální (citové) – vyjadřují vztah mluvčího – bohužel, konečně, chraňbůh o Úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy, např. spojky – To je ale krása! Že mu to dovolíš! atp. Citoslovce (interjekce) o Napodobují zvuky, vyjadřují nálady, city nebo vůli mluvčího. Významově nesamostatný slovní druh, nejsou žádným větným členem. o Podle funkce se dělí na: ƒ Zvukomalebné (onomatopoické, objektivní) – napodobují zvuky – haf, bum, žbluňk ƒ Pocitové (subjektivní) – vyjadřují vnitřní stavy, hodnocení – bb, fuj, tralala, kruci ƒ Kontaktové (vybízecí) – získávají pozornost, udržují kontakt – ahoj, hej, puťapuťa, hajej dadej

74

Česká poezie a próza 1945-1968 •

Rozvoj vědy a kultury, otevření se světu, na druhé straně rychlý nástup komunistické diktatury o Vliv SSSR na literaturu o Dá se argumentovat, že odraz WWII je poslední nepříliš ovlivněné období o Nepohodlní autoři jsou vězněni/pronásledováni/odcházejí do emigrace

Poezie • Odraz WWII o František Hrubín – básník, dramatik, zakladatel moderní české poezie pro děti ƒ Včelí plást – básně-modlitby a dva cykly znělek ƒ Říkejte si se mnou – dětská knížka; říkanky a rozpočítávadla ƒ Srpnová neděle – divadelní hra, dialogy jsou spíše zamaskované monology, celá hra působí nedokončeně, nespojitě (postavy i dialogy) ƒ Křišťálová noc – divadelní hra, mezilidské vztahy a konflikty, venkovské prostředí ƒ Černá lesnice, Lešanské jesličky – motivy života, smrti, vzpomínek a snů ƒ Hirošima – sbírka, upozorňující na nebezpečí nové války • 50. a 60. léta o Prohloubení kontroly a cenzury o Sjezd národní kultury 1948 nastoluje „povolený směr“, následuje znárodňování tiskáren, nakladatelství a divadelrozštěp do tří proudů: ƒ Oficiální literatura ƒ Samizdatová literatura ƒ Exilová literatura o Ivan Blatný – básník. Emigroval do GB, hospitalizován na psychiatrii, jedna z ošetřovatelek verše schraňovala a posílala do nakladatelství ƒ Hledání přítomného času – reaguje na konec války, meditativní ƒ Melancholické procházky – pocity marnosti, nostalgie ƒ Pomocná škola Bixley – sbírka z pobytu v léčebně; překotné asociace, přechody mezi jazyky, citáty a narážky o Jiří Kolář – básník, výtvarník, překladatel. Tvorba zaměřená na „běžného člověka“. V 50. letech nemohl publikovat, později mu nebyl povolen návrat z ciziny. Více útržky a fragmenty než komplexní obraz. ƒ Limb a jiné básně – kritika meziválečné avantgardy ƒ Vršovický Ezop – téma lidské krutosti ƒ Očitý svědek, Prométheova játra – obraz každodennosti o Josef Kainar – básník, dramatik. Později podléhá dobové ideologii. ƒ Příběhy a menší básně – cynismus a absurdita válečného života ƒ Nové mýty – ironie a sarkasmus (obsahuje Stříhali dohola malého chlapečka – zhudebněno Vladimírem Mišíkem ) ƒ Veliká láska, Český sen – sbírky z 50. let, schematismus o Bohuslav Reynek – básník, překladatel. Vývoj od intimní lyriky přes expresionismus k prostým básním ( po r.1948 se nesměl vydávat ) ƒ Sníh na zápraží – zobrazuje činnosti a jevy typická pro jednotlivá roční období, neustálý boj dobra a zla. o Ivan Diviš – básník, emigroval, působil ve Svobodné Evropě. ƒ Uzlové písmo, Rozpleť si vlasy

75

ƒ

Odchod z Čech – nenávist k normalizovaným Čechám; člověk může hledat cestu jen skrze věčné hodnoty, hlavně Boha o Jan Skácel – totálně nasazen, později komunista. Po1970 je mu zakázáno publikovat. ƒ Kolik příležitostí má růže – prvotina, spíše přemýšlivá než přehnaně optimistická ƒ Co zbylo z anděla, hodina mezi psem a vlkem o Václav Hrabě – ovlivněn poetismem, beatniky. Publikoval v časopise Tvář. ƒ Blues pro bláznivou holku – kompletní vyšla až 1991, obsahuje Láska je jako večernice ( zhudebněno Vladimírem Mišíkem ) Próza • Odraz WWII o Autoři se vracejí z exilu či z vězení (Ivan Jelínek, Egon Hostovský, Jan Werich a Jiří Voskovec, Ferdinand Peroutka) => „vězeňská literatura“ – především osud pronásledovaných menšin. Např. Reportáž, psaná na oprátce, sestavená ze zápisků Julia Fučíka o Jiří Weil – reportér, kritik, překladatel. Za okupace nenastoupil na transport, fingoval sebevraždu a přežil tak do konce války. ƒ Život s hvězdou – román o úředníkovi Roubíčkovi, který čeká na transport; hrůza každodenního vlivu diktatury o Arnošt Lustig – prošel několika koncentračními tábory, uprchl z transportu smrti. Téma války, okupace, židovské problematiky. ƒ Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – vzepření se hrdinky v kontrastu k pasivitě ostatních vězňů. Inspirováno skutečnou událostí. ƒ Noc a naděje, Démanty noci – povídkové soubory, odehrávající se většinou v terezínském ghettu či koncentračních táborech; postavami jsou často děti a starci – lidé podstatou nehrdinští o Ladislav Fuks ƒ Pan Theodor Mundstock – román o starém Židu, který čeká transport; připravuje se, jak to jen jde, aby přežil, ale před nádražím ho srazí auto • 50. a 60. léta o Socialistický realismus se objevil už před WWII, ovšem tehdy jako experiment ƒ V 50. letech se prosazuje stranickost literatury a srozumitelnost pro nejširší vrstvy. Vzniká budovatelský román, agitační poezie. o Václav Řezáč – prozaik, podlehl budovatelské literatuře. ƒ Nástup, Bitva – ideologické romány, filmové verze byly povinným školním představením o Josef Nesvadba – prozaik, scénárista, překladatel, sci-fista. ƒ Tarzanova smrt, Einsteinův mozek – SF povídky ƒ Dialog s doktorem Dongem – novela; děj ve Vietnamu, komunistický fanatik se snaží zinscenovat vědecký podvrh o Josef Škvorecký – prozaik, básník, překladatel, literární kritik. Vystudoval UK, emigroval do USA, později do Kanady. ƒ Zbabělci – román; vyvolal rozsáhlé polemiky ƒ Lvíče – román, otázka postižitelnosti zločinu ƒ Nápady čtenáře detektivek, Smutek poručíka Borůvky ƒ Tankový prapor – vycházel po cenzurovaných částech v Literárních novinách o Ludvík Vaculík – novinář, spisovatel, vystřídal mnoho zaměstnání

76

ƒ

Sekyra – román, příběh Vaculíkova otce – komunisty, který přichází o ideály ƒ Morčata – kritika společnosti ƒ Jaro je tady – soubor fejetonů o Bohumil Hrabal – prozaik, básník, scénárista, prošel mnoho zaměstnání. Používá nezvyklé jazykové prostředky – kombinace básnické a hospodské řeči... ƒ Taneční hodiny pro starší a pokročilé – próza, tvořená jedinou, stále znovu navazovanou a neukončenou větou ƒ Ostře sledované vlaky – situováno na konec WWII, neúspěšný pokus o sabotáž německého vlaku ƒ Obsluhoval jsem anglického krále – satira české přizpůsobivosti ƒ Postřižiny o Milan Kundera – básník, prozaik, esejista, dramatik. Byl zbaven čs. občanství, nyní žije ve Francii. ƒ Člověk, zahrada širá – básnická sbírka ƒ Směšné lásky – soubor povídek ƒ Žert – žert vysokoškoláka se obrací proti němu ƒ Nesnesitelná lehkost bytí – román, zachycuje rok 1968 v Československu, problémy emigrace, ale také normalizace u nás; sleduje osud dvou dvojic, několik dějových linií

77

Slohové postupy a útvary •

Slohový postup je způsob ztvárnění tématu (řazení, výběr prostředků) vzhledem k cíli projevu. • Slohový útvar je konkrétním výsledkem použití jednoho či více slohových postupů. Ucelená, obsahově i formálně uzavřená textová jednotka.. Postupy: • Informační – konstatuje prostá fakta, třeba jen formou výčtu, nevysvětluje. o Funkční styly: ƒ Prostěsdělovací – zpráva, dopis, oznámení ƒ Administrativní – zápis schůze, žádost ƒ Publicistický – zpráva, reklama • Popisný – zachycuje znaky a vlastnosti osob, věcí, skutečností atp. Zvláštním druhem je charakteristika, která popisuje osobu výčtem vlastností (přímá) nebo příkladem jednání (nepřímá). o Funkční styly: ƒ Prostěsdělovací – prostý popis ƒ Odborný – odborný popis, návod (často prvky výkladového postupu) ƒ Umělecký - líčení • Vyprávěcí – podává průběh děje. Má dějovou linii, od zápletky k vyvrcholení a rozuzlení. Základním útvarek je vypravování, podle podoby řazené do stylu. o Funkční styly: ƒ Prostěsdělovací ƒ Umělecký ƒ Publicistický • Výkladový a úvahový – často se kombinují. Výkladový vysvětluje předměty/děje a zdůvodňuje jejich podstatu a vztahy jejich složek. Úvahový vyjadřuje autorova stanoviska k problému a subjektivní hodnocení. o Funkční styly: ƒ Odborný (typický styl) – výklad, pojednání ƒ Publicistický – komentář, úvaha ƒ Umělecký (spíš úvahový) – úvahy vypravěče, postav ƒ Esej – pomezní útvar, styl odborný s uměleckými prvky, uplatňují se oba styly

78

Česká poezie a próza 70. a 80.let 20.století Obecně: • Po roce 1968 v důsledku okupace a utužování režimu zesiluje cenzura („schvalování“), někteří spisovatelé nesmějí vydávat, média jsou zmanipulovaná, mnoho lidí emigruje (ze spisovatelů Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Milan Kundera, Pavel Kohout atd.). • Václav Havel a Ludvík Vaculík vydávají petici Deset bodů a jsou stíháni • Témata jsou z velké části úniková – venkov, mezilidské vztahy, historie. Próza: • Vladimír Neff – nepopisuje dějiny jako celek, ale vychází z konkrétních osudů o Srpnovští páni – ironický román, vysvětluje vznik českého „kacířství“ ve 14. stol. o Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, královský vozataj – historická kronika dvou pražských měšťanských rodů. o Trampoty pana Humbla – konfrontační próza, kritika povolnosti a kolaborace, napsáno ich-formou o Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka – historická trilogie, postava Petra Kukaně z Kukaně – český baron Prášil • Jiří Šotola o Tovaryšstvo Ježíšovo – naráží na intrikánství a chamtivost církve (/jezuitů), skrývanými zbožností o Kuře na rožni – historický román o tuláku z doby napoleonských válek. Vyšlo až po Šotolově autokritice. • Vladimír Körner – zabývá se válkou, rozkoly, morálními dilematy; motic jedince v soukolí doby; skeptický pohled na lidi o Údolí včel – novela, odehrává se po smrti Přemysla Otakara II. v Čechách a v Prusku; motiv fanatismu proti svobodomyslnosti. Bylo zfilmováno. • Ota Pavel – novinář (především sportovní), jeho tvorba je tím ovlivněna o Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby – povídkové soubory, vzpomínkové •

Samizdat – hnutí, které se pokoušelo zprostředkovat zakázanou/nedostupnou literaturu ‚veřejnosti‘. Obvykle psáno na stroji přes průklepový papír. Rozmach koncem 70.let, v souvislosti se vznikem Charty 77. o Egon Bondy (vl.jm. Zbyněk Fišer, pseudonym přijal jako prostest proti antisemitismu po roce 1948) – hlavní postava českého lit. undergroundu; často píše alegoricky, fantasticky. ƒ Invalidní sourozenci – antiutopický román (invalidé jsou postaveni mimo společnost, ostatní se honí za prázdnými hodnotami) – ukazuje pseudohodnoty socialismu o Ivan Klíma – prozaik, dramatik, publicista. Za války v Terezíně. ƒ Soudce z milosti – srážka jedince s mocí, konflikt prospěchu a morálky ƒ Čekání na tmu, čekání na světlo – román o poúnorové generaci, která na změnu pasivně čeká, ale odmítá se o ni přičinit. o Pavel Kohout – dramatik, prozaik, publicista, básník. ƒ Čas lásky a boje, Verše a píseň – poezie z 50. let, klišé ƒ Z deníku kontrarevolucionáře ƒ Kde je zakopán pes – boj proti totalitní bezpečnosti ƒ Katyně

79

o

o

Jáchym Topol – píše o šedi normalizačního života – hovorová řeč, banální události ƒ Miluju tě k zbláznění – trojice prvních básnických sbírek ƒ Sestra – román, naturalismus, prolínání reality a snu Lenka Procházková – partnerské vztahy v době krize, hlavní hrdinky jsou perpetuálně klamány a poškozovány muži ƒ Oční kapky, Smolná kniha – romány

Poezie • Ludvík Kundera – ovlivněno surrealismem, jazykové experimenty o Totální kuropění – divadelní hra, osudy totálně nasazených • Antonín Brousek – 1969 se nevrátil z Německa; využívá citace, slovní hříčky, parodie... o Netrpělivost – antiiluzivnost, postoj „chtěli jsme tohle?“ o Nouzový východ – události srpna 1968 • Ivan Wernisch – jeho poezie je velmi proměnlivá, lyrika i vulgarismy, banalita i surrealismus. Publikoval pouze v zahraničí. o Zimohrádek – plynoucí básně, vykreslující krajinu neurčitých vzpomínek. Zklidňující, působivé. o Doupě latinářů – soubor veršů a krátkých próz, komika, hra s ruskou kulturou • Jiří Kuběna (vl.jm.Jiří Paukert) – náboženské motivy, antická a křesťanská mytologie o Nelítostné zastaveníčko – první výbor z jeho poezie z konce 60.let • Viola Fischerová – píše už na VŠ; od 1968 do 1999 je v exilu o Zádušní mše za Pavla Buksu – „vše, co se kolem odehrává, má velký význam“ • Karel Šiktanc – v prvních sbírkách ovlivněn komunismem, postupně přechází k existenciální úzkosti, ztrácí optimismus o Český orloj – dvanáctidílná básnická sbírka, „kalendářní“ báseň pro každý měsíc o Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel • Ivan Martin Jirous, zvaný Magor – básník, publicista, organizátor a mluvčí undergroundu. Pořádal ilegální koncerty, podepsal Chartu 77, strávil osm let ve vězení. o Magorovy labutí písně – básnická sbírka, vznikala během jeho věznění – zkušenosti z vězení, vzpomínky na rodinu, ironické glosy...

80

Pořádek slov ve větě Obecně • Na rozdíl od mnoha cizích jazyků (němčina, angličtina) je český slovosled volný – větné členy nemusejí být řazeny v pevně daném pořadí, což je dáno tím, že čeština je jazyk flektivní (využívá slovní tvary k vyjádření syntaktických vazeb). Základní slovosled • Nejzákladnějším typem je tzv. SVO, tedy podmět (subjekt), přísudek (sloveso, verbum) a předmět (objekt). Používá se především v neutrálních sděleních – Petr má nové auto • Když se pád předmětu a podmětu shodují, věta přestává být jednoznačná – je očekáván slovosled SVO, ale není možné vyloučit VSO – Rakousko porazilo Německo. V takovém případě je lepší použít např trpný rod – Rakousko bylo poraženo Německem. Aktuální větné členění • Dáno kontextovými vazbami • Objektivní slovosled: o Věta začíná známými fakty (téma, východisko), které vyplývají z kontextu/předchozích informací. Nová fakta (réma, ohnisko, jádro výpovědi) se umisťují na konec. (Byl jednou jeden král. Ten král měl tři dcery. – réma první věty se stává tématem druhé) • Subjektivní slovosled: o V emotivních sděleních se někdy réma přesunuje na začátek věty – to klade na réma důraz. ƒ Objektivní slovosled: Utratil jsem tisíc korun za ty nesmysly. ƒ Subjektivní slovosled: Tisíc korun jsem utratil za ty nesmysly! • I stejný slovosled může měnit objektivitu/subjektivitu v závislosti na kontextu: o „Jak se mluví v Česku?“ „V Česku se mluví česky.“ – objektivní o „Tady jsi v Česku a v Česku se mluví česky!“ – subjektivní Inverzní slovosled (VSO) • Často se používá při tvoření otázek – Má Petr auto?, není to ale pravidlem. Pak se v ústním projevu pozná podle stoupavé intonace a v textu podle otazníku o Petr nemá nové auto. => Petr nemá nové auto?

81

Problémy současného mladého člověka a jejich odraz v literatuře •

„Problémy současného mladého člověka“ a „jejich odraz v literatuře“ je z principu oxymoron – ti, kteří mají v současnosti potíže, o nich nepíšou - a když ano, jde většinou o internetové blogy zaplněné něčím, co se literaturou snad ani nazvat nedá o Proto je nutné probrat se literaturou pro děti a mládež a poté zvážit, kam se zobrazované problémy zatím vyvinuly

Náplň života jako takového – popis reality • „Realistický“ – například Steklačova řada Pekelná třída – nejspíš má za cíl ukázat, že čtenář není sám, kdo žije banálně. Dnes už asi poměrně málo aktuální, protože snaha být „dospělý“ začíná čím dál dříve a Děti z Bullerbynu se nezdají jako dostatečně dobré čtení. • Výchovný – většina Foglarových děl, řada Knihy táborového ohně, Batličkovy povídky – má ukázat, jak to dělají „ti dobří“, dát vzor (Rychlé šípy atd.), většinou má černobílé postavení reality. Lepší třídou jsou např. Bratři lví srdce. o I když se obvykle tak neberou, patří sem i pohádky a některé části mytologií – mají ukázat, jaké chování je společensky nejpřijatelnější a vede k úspěchu. Bohužel zředěné verze, které jsou dnes vydávány za pohádky, už nemají s původními předlohami mnoho společného • Postkatastroficky poučný – obvykle výpověď někoho, kdo (s pomocí nebo bez) zdemoloval svůj život a snaží se předat radu, jak se podobné chybě vyhnout. Někdy je závěr optimistický, jindy s knihou končí i postava. Např. Karolína Vaverková – Bílá moc. Ti, kterým by to prospělo, tento žánr obvykle buď nečtou, nebo se mu vysmívají. o Vnímání velkých, neodvratných historických událostí mladým člověkem, zkreslení dané věkem – mistrem je Škvorecký – např. Hořkej svět o Podskupinou je „literatura“, která se ani nesnaží předat poučení – autor se prostě utápí ve své zničenosti a nemohoucnosti cokoliv změnit. Dnes poměrně módní, ponejvíce se vyskytující na internetu a v časopisech depresivního zaměření. Vzhledem k tomu, že problémy, se kterými se autor potýká, jsou většinou napodstatné, nemá tato odnož velkou vypovídací hodnotu. • Mezi reálné problémy současného mladého člověka také často patří neschopnost koherentně psát bez různých zkratek, fonetismů, nahrazováním v => w a podobně. Únik z reality • Čistě zábavný – mainstreamové fantasy a sci-fi (Sapkowski, Prattchet, Douglas Adams...), Správná pětka a podobné – slouží k odpoutání se od každodenních problémů, ale identifikace s případnou postavou je celkem bezvýznamná (i když u Správné pětky lze polemizovat). Patří sem jak Jules Verne, tak komixové časopisy sporné hodnoty... i dnešní verze pohádek a vůbec literatury pro menší děti. • Buřičský – na kulisách (obvykle) fantasy, temné fantasy nebo hororu ukazuje, že se lze řádu vzbouřit a že to (někdy) situaci může zlepšit. Typickým příkladem je Hobit, svého času nejkopírovanější kniha na amerických univerzitách. Druhou stranou mince je Carrie, kde jde spíš o ponaučení „ne vždy víte, kdo se dokáže pomstít“, ale i o konflikt snahy se změnit a konformity ostatních. Někdo spekuluje také o Zaklínači, i když to je „vyšší stupeň“, filosofický podtext je spíš pro (vyspělou) mládež než pro děti. Z českých Iva Procházková – Únos domů (bylo zfilmováno a tím úspěšně zabito).

82

Řečnictví a řečnické útvary Obecně, historie: • Rétorický (řečnický) styl je styl oficiálních mluvených projevů. Důležitost doplnění neverbální komunikací, sugestivnosti, dramatičnostni o Funkce je přesvědčovací, tedy i agitační a propagační • Zakladatelem rétoriky co oboru je pravděpodobně Aristoteles – spis Rétorika, kde zdůrazňuje pěstění stylu • Nejlepším antickým řečníkem byl pravděpodobně Marcus Tullius Cicero • V českých zemích vzrostl význam řečnictví za husitství – kazatelé potřebují získat (a zradikalizovat) masy Charakteristika rétorických projevů: • Měly by přinášet obsahově závažné téma • Měly by být jasné a srozumitelné • Snaha o emotivnost a naléhavost (působí na rozum i na city) • Projevy jsou mluvené, ale předem připravené • Vyžadují umění přednesu, zapamatování textu, někdy improvizace (buď když dojde na otázky, nebo pokud řečník ztratí nit) Řečnické prostředky: • Výhradně spisovná čeština, může být citově zabarvené • Další prostředky: o Prostředky citového zaujetí – mají dokázat, jak je řečník vázán k tématu. ƒ Zvolání, řečnické otázky, apostrofy (oslovení neživého předmětu – „Nehynoucí Můzo“), literární figury o Názorné prostředky – hlavně u naučných/agitačních projevů ƒ Nonverbální – schémata, tabulky ƒ Verbální – obrazná pojmenování, přísloví, přibližné údaje o Dramatické prostředky – vzbuzují napětí, zvyšují přitažlivost projevu ƒ Zvukové prostředky řeči (důrazy, intonace, pauzy, jazyková gradace) ƒ Gestika atp. • Řeč se pronáší vstoje, bez nadbytečných pohybů (dojem nervozity), žádoucí je stály kontakt s publikem – otázkami (byť řečnickými), očima... Kompozice řečnických projevů: • Úvod – oslovení posluchačů, další vítací formule. Řečník se snaží získat publikum, nadchnout je pro téma projevu. • Stať – rozvedení myšlenek, přesvědčivá argumentace (i vyvracení předpokládaných námitek) • Závěr – shrnuje myšlenky projevu, uvádí budoucí perspektivu... Snaží se zapůsobit na cit publika a znovu vyzdvihnout cíl. Děkuje za pozornost. Řečnické útvary: • Slohový postup výkladový a úvahový, ale upravuje je; proto se někdy hovoří o specifickém řečnickém stylu • Projevy: o Politické řeči – parlamentní projevy, manifestace, sjezdy... o Soudní řeči – obžaloba, obhajoba o Duchovní řeči – kázání, projevy k náboženským výročím o Příležitostné řeči – slavnostní projevy, přivítací proslovy, přípitky o Naučné řeči – přednášky, referáty, diskuse, polemiky

83

•

Útvary: o Proslov – projev menšího rozsahu, směřovaný k menšímu počtu posluchačů, s menší mírou oficiálnosti. Úvod k jednání, pracovním/studijním akcím. o Přednáška – projev odborného stylu, poskytuje odborné poučení. Má přesné, věcné vyjadřování, neutrální jazyk. o Diskuse – dialogický útvar, účastníci vyjadřují názory na určitý problém, který mohou různá stanoviska ozřejmit. ƒ Předsedající – uvede problematiku, udržuje diskusi u věci, uděluje slovo. Může shrnout závěry.

84

Sci-fi a Fantasy Sci-fi • • •

• •

•

•

• •

Science-fiction – název udává vše. Často zasazené do vesmíru, budoucnosti, alternativní reality... čerpá z moderní vědy, často z neprobádaných trendů (laserové zbraně, fotonový pohon...) Zakladatelé (pravděpodobní): o Jules Verne – ryze technická sci-fi o H.G. Wells – vliv technologie na člověka Skutečné založení „sci-fi“ je třeba přisuzovat časopisu Astounding Stories of Super Science (založen 1930), koncem 30.let ho přebírá John Wood Campbell, přejmenováno na Astounding Science Fiction. Sci-fi začíná mít rámec – nejen zajímavý příběh, ale také dobré použití vědy a techniky (ne jen jako kulis). Dělí se na nespočet podžánrů – military sci-fi, apokalyptické, soft sci-fi (prezentace filosofického/politického problému v kulisách sci-fi) Arthur C. Clarke o Klasická „hard sci-fi“ – založeno na podložitelné vědě o 2001: Vesmírná odyssea – založeno na Clarkově povídce Hlídka, spolupracoval se Stanleyem Kubrickem Ray Bradbury – poměrně starý spisovatel, publikoval před velkým rozmachem sci-fi o Marťanská kronika o 451° Fahrenheita – kam vede snaha o politickou korektnost a spokojenost všech Isaac Asimov o Jeden z celkově nejplodnějších spisovatelů své doby (psal nejen sci-fi, ale i eseje, přispíval do encyklopedií...) o Změnil pohled na roboty – už nejde jen o „zlé“ stroje a prostředky ničení. ƒ Definoval 3 zákony robotiky o Já, robot – sbírka povídek o Nadace – román Stanislaw Lem o Solaris – psychologický román ve sci-fi prostředí, problematika toho, co lidé berou za možné a „nikdy si nic nepřejte moc, můžete to dostat“ Douglas Adams – jedna z nejvýznamnějších postav humorného sci-fi o Stopařův průvodce po galaxii – původně rozhlasová hra, parodie na „klasické“ sci-fi – začíná zničením země kvůli stavbě galaktické dálnice. Arthur Dent si s pomocí mimozemšťana Forda Prefecta stopne kosmickou loď a Zemi stihne opustit.

Fantasy • Čerpá z hrdinských eposů, mytologie • Alternativní světy či bájná minulost • Přítomnost magie či nadpřirozených schopností, důraz na boj – příběhy „meče a magie“ • Často boj dobra se zlem, někdy se nedá rozčlenit • Někdy se sci-fi a fantasy prolíná (steampunk – fantasy s industriálními prvky) • J.R.R. Tolkien – spisovatel, profesor angličtiny, pravděpodobně zakladatel fantasy jako legitimního žánru o Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky – pozdější výklady ho pojímají jako „revoluční“ knihu o Pán prstenů

85

•

•

Terry Pratchet – napsal přes dvacet knih, většina z „Úžasné Zeměplochy“. Sám je řadí spíše do humoristických děl než do fantasy. Knihy jsou obvykle parodické – Pohyblivé obrázky na Hollywood a filmovou mánii obecně, Těžké melodično na příchod rock’n’rollu... Andrzej Sapkowski – polský spisovatel, pravděpodobně nejlepší autor slovanské fantasy o Sága o zaklínači

Slova přejatá • •

•

•

Přejímání slov je jedním ze způsobů obohacování slovní zásoby Slova cizího původu se dělí: o Slova zdomácnělá – Byla do češtiny přejata z jiného jazyka, ale po hláskové a tvarové stránce se češtině přizpůsobila natolik, že jejich původ není hned zřejmý ƒ Škola (latina –schola), barva (němčina – Farbe), císař (Caesar), král (Karel) o Slova cizí – někdy se jen tato skupina označuje za slova přejatá – zachovala si do určité míry svůj původní ráz. Někdy je nápadné hláskové složení (aloe, ekzém), v některých se píší písmena, která se v domácích slovech nevyskytují (w, q, x – např. slowfox či export), nebo dvojhlásky au, eu – auto, pneumatika. Odkud byla přejata: o Z latiny a řečtiny – literatura, drama, autor, gramofon, kosmonautika... o Z francouzštiny – atašé, kostým, parfém, bujón... o Z angličtiny – manšestr, svetr, tenis, fotbal, + výpočetní technika o Z němčiny (dlouhou dobu úřední jazyk, velký vliv) – rychtář, barva... a mnoho nespisovných slov, germanismů o Ze slovanských jazyků – odkaz národního obrození ƒ Ruština – bohatýr, čaj ƒ Polština – obřad, mluvnice ƒ Chorvatština – junák o Maďarština – guláš, čardáš Pravopis – neexistují univerzální pravidla, určeno mírou zdomácnění. V zásadě se dá rozlišovat: o Původní psaní – joule, interview, curriculum vitae o Počeštěné psaní (obvykle zjednodušení) – gilotina (původně ‚guillotina‘) o Zcela počeštěné psaní (dodání specificky českých prvků) – džíp, guvernér, bazén

86