08. obsah. 60 let armádního vrcholového sportu. obsah 1. reportáže rozhovory z oddílů z historie osobnosti aktuality výsledky

dukla sport

6 0 let le armádního vrcholového sportu 60 1948–2008

čtvrtletník Armádního sportovního centra DUKLA, Tělovýchovné jednoty Dukla Praha a Unie armádních sportovních klubů České republiky

2 3/08

duklasport

ročník 3 / číslo 3 / 2008 Vydavatel Armádní sportovní centrum DUKLA Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 IČ: 60162694 www.army.cz/sport www.duklasport.cz Adresa redakce Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 Telefon: 973 203 811 Fax: 224 310 910 E-mail: [email protected]

dukla sport

obsah 1

reportáže rozhovory z oddílů z historie osobnosti aktuality výsledky

Armádní vrcholový sport slaví šedesátiny

4

Šéfredaktor plk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D. (telefon: 973 203 801) E-mail: [email protected] Redakční rada Ing. František Macák Ing. Pavel Nekola Mgr. Ivana Roháčková Ing. Cyril Schejbal PaedDr. Arnošt Šulc

Oštěp od sudiček

10–23

Grafická úprava a zlom Andrea Bělohlávková (AVIS)

Korekce fotografií Andrea Bělohlávková (AVIS)

Jazyková úprava Eva Kašáková (AVIS) Tisková příprava a tisk MO ČR-AVIS (Agentura vojenských informací a služeb) Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Evidenční číslo MK ČR E 18249

Číslo 3 / 2008 vyšlo: 7. 10. 2008 V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje ASC DUKLA a AVIS Publikované materiály nelze rozšiřovat bez souhlasu vydavatele Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí NEPRODEJNÉ Foto na obálce 1 a 4: Eduard Erben

Zlatý triumf Barbory Špotákové

Hry XXIX. olympiády

24 Jak se zlobivý kluk stal králem

obsah

3 6 8 26 28 29 30 30 31 31 32

Editorial Jirouškův triumf v Lučenci Nefrit z čínských hor Házenkáři sází na mládí Jubilanti armádního sportu Jubilejní menšiny Kaleidoskop Přehled sportovních výsledků Sportovní akce ve IV. čtvrtletí Tucet otázek pro Miloslava Bělonožníka Trenér mistrů

Jaroslav Priščák, šéfredaktor

ARMÁDNÍ SPORTOVNÍ CENTRUM DUKLA OSLAVÍ V ŘÍJNU 60. VÝROČÍ ARMÁDNÍHO VRCHOLOVÉHO SPORTU. NA OTÁZKY VZTAHUJÍCÍ SE K TÉTO VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI ODPOVÍDAL ŘEDITEL ASC DUKLA PLK. ING. JAROSLAV PRIŠČÁK, Ph.D.

1

V

V říjnu oslaví armádní vrcholový sport šedesát let své existence. Jak vnímáte její podíl na úspěších československého a českého sportu? „Armádní sport přinesl našim sportovním příznivcům bezpochyby hodně radosti. Z historie i ze současnosti známe mnoho velkých osobností našeho sportu, které hájily barvy Dukly a které na mezinárodním poli dosáhly vynikajících úspěchů na olympijských hrách i na mistrovstvích světa a Evropy. Za těch šedesát let se jedná o stovky sportovců a sportovkyň, které tu samozřejmě nelze vyjmenovat, ale kterým patří náš obdiv a dík.“ Budou k významnému výročí Dukly uspořádány nějaké společenské akce, případně vydány nějaké medaile či publikace? „Ano. Na letošní šedesáté výročí armádního vrcholového sportu chceme výrazně upozornit. Na 8. října plánujeme společenskou akci v Masarykově koleji v Praze-Dejvicích, kam chceme pozvat osobnosti Dukly, tedy bývalé i současné sportovce, trenéry a zaměstnance, a potěšit je mimo jiné i k této příležitosti vydanou bronzovou pamětní plaketou a diplomem s vyobrazením bohyně vítězství Niké z dílny grafika Agentury vojenských informací a služeb Jana Brádky. Dále připravujeme film, jenž by shrnul úspěchy armádního sportu, a v blízké době půjde do tisku i publikace s názvem „Sport se jménem Dukla“, která bude mapovat jak historii, tak i současnost armádního sportu. A v neposlední řadě nesmíme zapomenout

3

2

ani na tradiční slavnostní vyhlášení ankety „Armádní sportovec roku 2008“, které se uskuteční 26. listopadu. Těmito aktivitami bychom chtěli vzdát hold všem, kteří se na rozvoji a úspěších armádního sportu nějakým způsobem podíleli či podílejí.“ Nedávno se objevily určité pochybnosti o správnosti financování vrcholového sportu z rozpočtu Armády České republiky. Můžete sdělit svůj názor na tuto problematiku? „Domnívám se, že společnost musí dát jasně najevo, zda stojí či nestojí o zabezpečení vrcholového sportu. Pokud ano, stát musí svou sportovní reprezentaci podporovat. Naskýtá se samozřejmě otázka, zda Armádní sportovní centrum DUKLA je či není úspěšné. Já jednoznačně tvrdím, že je. Kdybych totiž rozpitval úspěšnost všech sportovních odvětví, která Dukla zabezpečovala a zabezpečuje, je nade vše zřejmé, že to byly skutečně velmi rozumně investované peníze a že jejich návratnost byla opravdu značná. Pokud vím, pohled náměstků ministryně obrany, ať už se jedná o prvního náměstka MUDr. Martina Bartáka nebo o náměstka pro vyzbrojování Ing. Jaroslava Kopřivu, na tuto záležitost je totožný, takže mám pocit, že v resortu armády převládá názor, že i v budoucnosti by měl být sport armádou zabezpečován. A jsem dokonce přesvědčen, že zabezpečení vrcholového armádního sportu je v současné době nejlepší za osmadvacet let, co se v něm jako sportovec či jako funkcionář pohybuji.“

Armádní vrcholový sport slaví šedesátiny V posledních letech byla pro závodníky Dukly vybudována nová sportoviště, některé sportovní objekty prošly rekonstrukcí. Čekají vás v tomto ohledu ještě další úkoly? „Stav sportovišť, která Dukla využívá, je určitým výsledkem umění minulých a současných funkcionářů prosadit využití investičních prostředků na konkrétní účel. Z posledních realizovaných investic můžeme jmenovat vybudování certifikovaného umělého trávníku III. generace na pražské Julisce nebo výstavbu povodňové hráze chránící areál střeleckého centra v Plzni. Brzy nás čeká výstavba nové loděnice pro vodní slalom v Brandýse nad Labem nebo rekonstrukce ubytovacích kapacit pro mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Nejvíc nás ovšem bolí stav budovy lázní na Julisce, na jejíž rekonstrukci již byly zpracovány dvě studie. Investice ve výši cca 230 miliónů je však už zakotvena ve střednědobém plánu a já věřím, že se do čtyř až pěti let zrealizuje.“ Dukla v současnosti zabezpečuje celou řadu sportů. Uvažujete o tom, že byste do své rodiny přibrali ještě další sportovní odvětví? „Armádní sportovní centrum DUKLA má v současnosti dvanáct sportovních oddílů zabezpečujících především olympijské sporty. Nijak se neuzavíráme, záleží především na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, zda nám bude uloženo starat se o nějaké další sportovní odvětví. Je však třeba vidět, že zařadit do Dukly nový sport není jednoduchá věc, protože jeho zabez-

4

pečení souvisí především s finančními prostředky, jež máme k tomuto účelu vyčleněné, a s podmínkami, které máme k dispozici a které jsou základním předpokladem pro kvalitní výsledky.“

není jediná stránka její činnosti; z celospolečenského hlediska je velmi důležitá i snaha tělovýchovné jednoty přivést ke sportu co nejvíce lidí, především mládeže, ale třeba i seniorů. Domnívám se, že se jí to daří.“

Které úkoly vás v Dukle v nejbližší době čekají? „Hlavním úkolem do budoucna je pro nás výchova talentovaných sportovců, která úzce souvisí s kvalitním trenérským zabezpečením. K rozvoji sportovce totiž nestačí pouze jeho talent; pokud jeho trenér není na odpovídající odborné úrovni, může mít sportovec talent sebevětší a úspěšný nebude. Jsem však přesvědčen, že i tento problém se nám podaří zvládnout, třeba i díky tomu, že někteří naši bývalí vynikající sportovci, například Jan Železný, Tomáš Dvořák či Petr Blecha, se rozhodli v Dukle zůstat i po skončení své aktivní kariéry a podílet se na trénování našich talentovaných sportovců.“

V srpnu proběhnou v Pekingu letní olympijské hry. Jak hodnotíte šance sportovců Dukly na úspěch, tedy na zisk některé z medailí? „Podle odborníků mají z armádních sportovců šanci na medaili Barbora Špotáková (atletika – oštěp), Ondřej Synek (veslování), Štěpánka Hilgertová (vodní slalom), Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek (vodní slalom) a David Svoboda (moderní pětiboj). Osobně si myslím, že k nim patří i Roman Šebrle (atletika – desetiboj) a Kateřina Baďurová (atletika – skok o tyči), kteří ovšem mají určité zdravotní potíže, cenný kov by mohl získat i některý sportovní střelec Dukly. Před čtyřmi roky v Aténách vybojovali armádní sportovci 4,75 medaile, pokud tento výsledek zopakujeme v Pekingu, bude to skvělé. Podmínky, které mají naši sportovci pro svou závěrečnou přípravu, jsou vynikající. Pro jejich úspěch, za který lze považovat účast ve finále té které sportovní disciplíny, děláme maximum a jsem přesvědčený, že i oni udělají vše pro to, aby uspěli.“

Jak v tomto směru funguje spolupráce s tělovýchovnou jednotou? „Tělovýchovná jednota Dukla Praha je rovnocenným partnerem Armádního sportovního centra DUKLA. To není žádná fráze – já osobně skutečně vnímám spolupráci s tělovýchovnou jednotou jako velmi důležitou součást rozvoje armádního sportu. Tělovýchovná jednota se totiž podchycováním a rozvojem talentovaných sportovců, kteří pak v dorosteneckých kategoriích přecházejí do Armádního sportovního centra DUKLA, významně podílí na úspěších armádního sportu. To však

Poznámka: Sportovci Armádního sportovního centra DUKLA na Hrách XXIX. olympiády 2008 vybojovali čtyři medaile, z celkového počtu 38 armádních sportovců se 26 sportovců umístilo do 12. místa.|

Text: Pavel Nekola Foto: archiv ASC Dukla

5

60 let armádního vrcholového sportu

dukla sport

editorial

K

Už během olympiády a těsně po ní zaznělo hodně myšlenek, jak to s tím naším vrcholovým sportem vlastně bude a má být. Sportovci Dukly se ziskem čtyř medailí jsou snad v očích veřejnosti úspěšní. Pokud ne, je třeba zamyslet se nad tím, proč tento názor mají. Jak velká jsme země, jaké finance do sportu tečou, jaké podmínky pro trénink a výchovu talentů ve srovnáním se světem máme. Jsou prostředky na výchovu talentované mládeže dostatečné? Má stát zájem o úspěšné sportovce i po ukončení sportovní činnosti? Chce vůbec stát a chtějí i lidé od sportovců medaile? Seděl jsem u televize, když David Kostelecký v trapu vystřílel zlato a Volfíci divokou vodu zvládli na stříbro. Byl jsem na letišti v Pekingu, když jsem dostal SMS o stříbru Ondry Synka. Seděl jsem s náměstkem Kopřivou na tribuně v Ptačím hnízdě, když Bára hodila 71,42 m. Ale také jsem viděl v televizním přenosu slzy v očích Štěpánky Hilgertové, že její útok na třetí zlato utopila voda a také jsem viděl strašný pocit zklamání na Davidovi Svobodovi, když mu kůň „sežral“ medaili a na Romanu Šebrlem zoufalství z pocitu, když mu forma druhého dne řekla „snad příště“. Šestadvacet našich armádních sportovců z nominovaných 38 se umístilo v olympijském závodě do 12. místa. Jenom 12 dle mého soudu vysloveně neuspělo, zklamalo. I to je však diskutabilní. V mých očích jste vy všichni jmenovaní dukláci uspěli a jsem na vás pyšný. Vážim si vás a děkuji vám za emoce, které jsem mohl s vámi prožít a děkuji vám za vzornou reprezentaci naší krásné a milované země.

1/ Olympijský vítěz Václav Kozák (OH 1960 Řím) 2/ Cyklista Jiří Daler, olympijský vítěz ve sprintu (OH 1964 Tokio) 3/ Armádní veslaři zvítězli, od svého zrodu v roce 1949, v závodu O štít primátora 46× 4/ Josef Masopust v dresu Dukly v letech 1952–1968 odehrál 386 ligových utkání a vstřelil 79 branek 5/ Olympijský vítěz František Čapek (OH 1948 Londýn)

dukla sport

60. let armádního vrcholového sportu 3

2 editorial

5

zlatá učednice a velmistr 5

My si tam ten oštěp vyházely v soutěži. Házelo se do otvoru a kdo se trefil třikrát, tak vyhrál a odnesl si oštěp. To se podařilo Martině Blažkové, trenérce překážkářky Hejnové, a tak jsme si oštěp odnesly. Vím, že jsem se s tím potom pokoušela házet při soustředění na Zadově, ale moc mi to nešlo. Já se v Helsinkách trefila jen dvakrát a dostala jsem tričko. Teď je však nejdůležitější, abych vyhrála olympiádu v Pekingu. Tobě se to podařilo třikrát a ještě jsi byl jednou druhý. Je to tak jednoduché, zvlášť když víš kolik lidí ti fandí? „Moc jednoduché to zrovna není. Nejhorší je stres, ten nemiluji, zvlášť když je sezona dobře rozjetá a vím co všechno jsem pro úspěch udělal. Ano, když je člověk nahoře, tak ti lidi přejí. Třeba před olympiádou v Barceloně mě potkávalo moc lidí a říkali, že to vyhraji, že mi drží palce. To člověka povzbudí. Samozřejmě hodně záleží na štěstí, zdraví a momentální formě. Jednou za čtyři roky musí člověk během hodiny zvládnout to co natrénoval a to není jednoduché.“

V TRADIČNÍ RUBRICE SE TENTOKRÁT POTKALY DVĚ VELKÉ OSOBNOSTI OŠTĚPAŘSKÝCH SEKTORŮ. V ROLI ZVÍDAVÉ TAZATELKY BARBORA ŠPOTÁKOVÁ A V POZICI ZPOVÍDANÉHO JAN ŽELEZNÝ. BYLO TO V TĚLOVÝCHOVNÉM CENTRU V NYMBURKU, JEN PÁR DNŮ PŘED JEJICH ODLETEM DO PEKINGU. ZŮSTALI JSME VĚRNI TÉMATU, OLYMPIÁDU JSME TÉMĚŘ „NECHALI SPÁT“, JEN NÁZEV RUBRIKY SE MĚNIL AŽ PO HRÁCH. BÁRA MĚLA PŘED NYMBURSKÝM SETKÁNÍM V HLAVĚ PŘIPRAVENÉ DOTAZY A JAN ROZŠAFNĚ ODPOVÍDAL.

Oštěp od sudiček

K

Když se mezi laiky bavíme o oštěpu, tak často přijde řeč na tvoje házení proutky, o kterém občas mluvíš. Kolik se s tím vlastně dá hodit a lidé se také ptají, jestli to musí být speciální prut? „Byly to pruty z lísky, s těmi jsem to zkoušel tak od osmi let. Táta mi na ten prut dal i kus tejpovačky jako vinutí a už jsem mohl házet. A jak daleko? Záleželo na tom, jak dlouhý prut se podařilo uříznout. Vím, že Zdenda Nenadál, který se mnou byl na olympiádě v Soulu, s tím hodil i přes 90 m, rozhodně dál než já.“ A tvůj brácha s tím také házel, měl jsi to od něj okoukané? „Tak to ne, pro mne to byla zábava, když můj táta na stadionu trénoval, brácha byl už starší. Tehdy ještě nebyly žádné oštěpy třístovky, ani tréninkové krikeťáky. Až později se začaly užívat na trénink kovové oštěpy, říkalo se jim vlaštovky a ty jsou dodnes na trénink nejlepší.“ Máš pravdu ještě s nimi na tréninku házíme. Taky jsem se chtěla zeptat jestli jsi někdy běžel stovku a za kolik? „Naplno jsem to nikdy vlastně neběžel. Když jsem byl mladý, tak jsem skákal do výšky, házel kladivo, stovku

bych asi neběžel špatně, ale nebyl jsem rychlý jako ti ostatní.“ Když jsem se ještě jako holka dívala na olympiádu v Soulu, kde ty už jsi byl stříbrný, tak mě později napadlo, jak jsi jako sportovec závodil a trénoval za komunistů. Potom se ti ještě na začátku kariéry, hned po převratu, otevřely dveře do světa a k jiným sportovním možnostem. Pro tebe to bylo ve správném věku, ne? „Já už to měl dobré, trefil jsem dobré období. Už poslední roky před převratem jsem neměl problém vyjet na závody i když s námi jel někdo, kdo nás hlídal. Horší to bylo se soustředěním a nebo závodem, třeba do Finska, kam zvali jen mne. To mi často zatrhli. Po převratu to už bylo něco jiného, najednou nás pustili kam jsme chtěli, jak na závody i soustředění a mohli jsme si také vydělat i nějaké dolary. To se už prostě nedá srovnat. Při převratu jsem byl v Dukle Banská Bystrica a tam jsme ještě chvíli nevěděli, jak to bude dál.“ Mezi sportovci je zvykem se občas sázet. Vzpomínáš na některou ze svých sázek, které jsi potom litoval? „Já na sázení moc nebyl, ale vzpomínám jak jednou, ještě v Bystrici, mě vyhecoval kamarád Fero Mureň

na páku. To jsem si dal. Fero to uměl a já si hnul ramenem. Potom jsem to už nikdy nezkoušel a téhle sázky jsem dlouho litoval. Nejhorší je když někam přijedu a novináři nebo fotografové chtějí, abych si jen tak hodil, ale na to jsem se nenechal vyhecovat, protože když hodím jen tak, lehce 40 m, tak se jim to zas moc nelíbí. Ale nechal jsem se po olympiádě v Atlantě, v šestadevadesátem, zlákat do Plzence. Tam se hádali v hospodě, kolik se dá hodit, a tak udělali soutěž, která trvá do dneška, loni tam bylo 65 – 70 lidí. Tam každý rok rád jezdím a chystám se tam i letos. Teď už je to tradice. Hází se pravačkou i levačkou.“ Já si vzpomínám jak jsi v Helsinkách před třemi lety házel nějakým umělým oštěpem. Byla tehdy děsná zima… „A jo, byly to malé oštěpy pro děti a lítalo to asi 70 m. Také jsme házeli takovými malými raketkami, byly od Petranoffa (bývalý světový rekordman, který starým oštěpem hodil 99,72 m a novým typem také světový rekord 85,38 m – pozn. autora). Já jsem tou raketkou také házel, nějaký Fin se kasal, že mě porazí. Kolik jsem hodil už opravdu nevím, ale letělo to hodně daleko i když jsem raketku držel poprvé v ruce. Toho Fina jsem porazil.“

Můžeš před závodem nebo při něm myslet, kolik lidí ti fandí a drží ti palce. Tyto myšlenky člověka svazují, nebo to pomáhá? „Právě takoví lidé ti dodávají pozitivní energii, ale také se v olympijské vesnici objeví ti, co ti úspěch nepřejí. Těm se raději vyhýbej, ignoruj je a vůbec si to nepřipouštěj. To by snad byla dobrá tečka za naším povídáním… „Tak to já se tě nakonec ještě zeptám, jestli tě chrání nějaký talisman?“ Věřím na darované náušnice od Lukáše, přímo určené na konkrétní závod, věřím také svému lemurovi, to je hračka. Ale pozor na čtyřlístky, nemají se trhat ani lisovat! A co ty, věříš na talismany? „Ale ano. Vždycky jsem něco vyhrabal. Jednou jsem někde četl, že pomáhá nějaký kámen, tak jsem nosil pod tričkem takový balvan, občas jsem myslel, že mi to udělá díru do hrudníku. Jak se to však jmenovalo už nevím, byl takový modrý, musím se zeptat své dcery. Většinou to byly talismany od dětiček. A když už jsem je někam vláčel, tak by mi bylo líto, že jsem to nevzal na stadion. Většinou talisman fungoval, když jsem vyhrál. Pak jsem zase dostal něco jiného a talisman jsem vyměnil. Ale vím, že na 100 procent fungovala černá kočka přes cestu. To bych někde obešel i kus stadionu a třeba celý hotel. A co máš ty připravené do Pekingu? Už jsem dostala od jednoho zvukaře ze Tří sester takového ptáčka, mám lemura od mámy a snad ještě něco přibude. Tak, Honzo, děkuji za rozhovor.|

Text: František Macák Foto: Ivana Roháčková

Barbora Špotáková Rodačka z Jablonce nad Nisou (nar. 30. 6. 1981) začínala v ŠSK při 5. ZŠ v Jablonci. Měla namířeno k víceboji, ale to všechno pár dnů po OH v Pekingu ví většina sportovních příznivců v této zemi. Tak zopakujme jen letmo její největší úspěchy. O cestě pekingskými boji si ještě jednou přečtěte na str. 22 a 23. Při svém prvním olympijském startu v Aténách (2004) neuspěla v kvalifikaci a obsadila hodem 58,20 m celkově 23. místo. Loni vyhrála v Ósace MS a při ME v Göteborgu (2006) byla ve finále 2. jen o 18 cm za Němkou Neriusovou. Tím vlastně na kontinentálním šampionátu již pokořila úspěchy Jana Železného právě z této soutěže, který byl na ME „jen“ dvakrát třetí. Barbora vyhrála v roce 2005 i univerziádu a při MSJ před osmi lety byla 4. v sedmiboji. Její osobní rekord v této disciplíně je 5873 b. a v desetiboji 6749 b. Do OH v Pekingu byl její český oštěpařský rekord z mítinku v Zaragoze 69,15 m. Jejím trenérem je od r. 1999 Rudolf Černý. Špotáková do Dukly nastoupila o dva roky později.

Jan Železný Rodák z Mladé Boleslavi (16. 6. 1966) s oštěpařskými geny (otec Jaroslav OR 68,46 m a matka Jana, držitelka čs. rekordu ml. dorostu 43,23 m. Ze všech úspěchů, které z něj udělaly nejlepšího oštěpaře 20. století, vybíráme jen ty nejzářivější. OH: 1. (1992 – 1996 a 2000), 2. (1988) MS: 1. (1993 – 1995 – 2001), 3. (1987, 1999) ME: 3. (1994 – 2006) Vytvořil 5 světových rekordů a 8 československých a českých. Jeho první oštěpařský výkon 44,44 m je z r. 1979. Přes 70 m hodil poprvé v r. 1983, přes 80 m v r.1984, přes 90 m již novým typem v r. 2001. Jeho poslední SR z Jeny v r. 1996 má hodnotu 98,48 m. Vedle mnoha sportovních i společenských ocenění je od r. 1999 členem MOV, kam byl opětovně zvolen v r. 2004. Po ukončení sportovní kariéry je trenérem ASC DUKLA a v Pekingu již vedl svého prvního svěřence-olympionika Vítězslava Veselého.

oštěp od sudiček

zlatá učednice a velmistr

dukla sport

dukla sport

4 zlatá učednice a velmistr

v Lučenci

OBROVSKÉHO ÚSPĚCHU DOSÁHLI PARAŠUTISTÉ DUKLY PROSTĚJOV TVOŘÍCÍ MUŽSKÉ REPREZENTAČNÍ DRUŽSTVO ČESKÉ REPUBLIKY NA 30. MISTROVSTVÍ SVĚTA V KLASICKÉM PARAŠUTISMU VE SLOVENSKÉM LUČENCI, MĚSTĚ PRO ČESKÉ PARAŠUTISTY DOSUD ZAKLETÉM. V PŘECHOZÍCH LETECH SE ZDE POŘÁDALY ČTYŘI VRCHOLNÉ SVĚTOVÉ SOUTĚŽE A NIKDY SE NÁM ZDE NEPODAŘILO VYBOJOVAT MADAILE AŽ NYNÍ. VLASTNÍHO MISTROVSTVÍ SVĚTA SE ZÚČASTNILO V KATEGORII MUŽŮ 124 INDIVIDUÁLNÍCH ZÁVODNÍKŮ ZAČLENĚNÝCH V 25 NÁRODNÍCH DRUŽSTVECH. NEJCENNĚJŠÍ ZLATÝ KOV A TITUL MISTRA SVĚTA V ABSOLUTNÍM HODNOCENÍ JEDNOTLIVCŮ ZÍSKAL V NERVY DRÁSAJÍCÍM A DO POSLEDNÍHO SESKOKU NEROZHODNUTÉM ZÁVODĚ PRAP. LIBOR JIROUŠEK, KTERÝ OPĚT PO DLOUHÝCH 14 LETECH DOVÁŽÍ TENTO TITUL DO ČESKÉ REPUBLIKY.

Celkové výsledky a) Muži – jednotlivci: Individuální akrobacie: 1. místo Marco Pfluger Německo 2. místo Philippe Valois – Francie 3. místo Dimitry Maximov – Rusko 4. místo Libor Jiroušek – ČR 5. místo Jiří Gečnuk – ČR Přesnost přistání: 1. místo Senad Salkič – Slovinsko 2. místo Domen Vodisek – Slovinsko 3. místo Yong Liang – Čína 4. místo Roman Karun – Slovinsko 5. místo Libor Jiroušek – ČR

Praporčík Libor Jiroušek z Dukly Prostějov absolutním mistrem světa v klasickém parašutismu.

Kombinace: 1. místo Libor Jiroušek – ČR 2. místo Dimitry Maximov – Rusko 3. místo Jiří Gečnuk – ČR 4. místo Yong Liang – Čína 5. místo Stefan Wiesner – Německo 3

V předchozích letech tohoto úspěchu dosáhli pouze dva závodníci (v letech 1986 v turecké Ankaře a 1992 v rakouském Triebenu Mgr. Josef Pavlata a naposledy v roce 1994 v čínském Ccheng-Tu Jan Wantula). Bronzovou medaili rovněž v absolutním hodnocení jednotlivců získal Jiří Gečnuk (v posledních třech světových šampionátech vždy druhý), který měl konečně našlápnuto k nejcennějšímu titulu, ale předposledním seskokem na přesnost přistání se 4 cm o něj připravil. Mezi oba české reprezentanty se vklínil jen dlouhodobě vynikající Dimitryj Maximov z Ruska.

2

Druhou bronzovou medaili, rovněž v absolutním hodnocení, tentokrát družstev, za celky Ruska a Německa získalo družstvo ČR (Dukla) ve složení Jindřich Vedmoch, Jiří Gečnuk, Libor Jiroušek, Hynek Tábor a Ivan Hovorka. V dlouhodobě pro nás velmi úspěšné disciplíně družstev na přesnost přistání se tentokrát příliš nedařilo a družstvo obsadilo společně s Ruskem 5. místo. Excelentního výkonu v této disciplíně dosáhl tým Slovinska, který jednoznačně zvítězil. Velmi dobrých výsledků se na druhé straně podařilo dosáhnout v diciplíně – individuální akrobacie

za volného pádu, kde se 4 závodníci (Libor Jiroušek, Jiří Gečnuk, Jindřich Vedmoch a Ivan Hovrka) umístili v první dvacítce závodního pole. Součástí mistrovství světa seniorů bylo i 4. mistrovství světa juniorů, kde měla Česká republika dva zástupce, oba rovněž členy Dukly Prostějov – Petra Směšného a Jana Kopřivu (SDJ). Cílem jejich účasti bylo získávání zkušeností a pozorování světové špičky. Přes obrovskou počáteční nervozitu, která provázela první seskoky (odrazilo se to ve dvou prvních seskocích) oba nezklamali a umístili se ve středu, či těsně za středem juniorského závodního pole. Velmi milé překvapení všem účastníkům mistrovství světa připravil prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič, který v průběhu závodů zavítal do dějiště MS a dal mu tím punc opravdu vrcholné světové soutěže. Sportovci Dukly se s Lučencem neloučí na dlouho, v roce 2009 bude město opět hostitelem vrcholné parašutistické soutěže a to 34. vojenského mistrovství světa (CISM).|

Text: Jiří Šafanda Foto: ASO DUKLA Prostějov

b) Muži – družstva: Přesnost přistání: 1. místo Slovinsko 2. místo Čína 3. místo Švýcarsko 4. místo Německo 5. místo ČR, Rusko Kombinace: 1. místo Rusko 2. místo Německo 3. místo ČR 4. místo Francie 5. místo Slovinsko

c) Junioři: Individuální akrobacie: 1. místo Michail Razomazov – Rusko 2. místo Jevgenij Borovik – Rusko 3. místo Quentin DeSailly – Francie 4. místo Elischa Weber – Německo 5. místo Petr Směšný – ČR Stafan Gerster – Německo Přesnost přistání: 1. místo Roland Olenyik – Maďarsko 2. místo Stafan Gerster – Německo 3. místo Quentin DeSailly – Francie 4. místo Alexandru Nicolau – Rumunsko 5. místo Markus Seiffert – Rakousko Kombinace: 1. místo Michail Razomazov – Rusko 2. místo Quentin DeSailly – Francie 3. místo Stafan Gerster – Německo 4. místo Roland Olenyik – Maďarsko 5. místo Elischa Weber – Německo

parašutismus

dukla sport

1/ Bronzové družstvo Dukly Prostějov 2/ Česká parašutistická reprezentace 3/ Slavnostní nástup

Jirouškův triumf

1

dukla sport

parašutismus 7

6 parašutismus

Text a foto: Ivana Roháčková

POPRVÉ BYLY VEŘEJNOSTI PŘEDSTAVENY PŘESNĚ 500 DNÍ, 30 MINUT A 27 SEKUND PŘED ZAČÁTKEM HER. JSOU SYMBOLY CTI A STATEČNOSTI, KOMBINACÍ ČÍNSKÉ KULTURY A OLYMPIJSKÉHO DUCHA. VZHLED MEDAILE BYL VYBRÁN DEVÍTIČLENNOU KOMISÍ Z 265 NÁVRHŮ Z CELÉHO SVĚTA. NAKONEC VYHRÁLO DÍLO ČÍNSKÉ UMĚLECKÉ AKADEMIE.

NEFRIT

z čínských hor


Hry XXIX. olympiády 9

Pekingské olympijské medaile Na přední straně plaket o hmotnosti 150 gramů je kolem loga her nefritový kruh a stužku drží dva draci. Tradiční čínské symboly odvahy a cti. Cenné kovy na medaile dodala australská těžební společnost BHP Billiton, ale nefrit je všechen z Číny. Pro výrobu byl použit nefrit ze západní oblasti Čching-chaj, konkrétně z dolu v oblasti hor Kchun-lun. Odtud pochází nejlepší polodrahokamy v zemi. Každou medaili zdobí nefritové okruží různé barvy. Na bronzových je sytě zelené, na stříbrných šedé a zlaté zdobí vzácné bílé, kterému se v Číně říká zkamenělé měsíční světlo. Unikátem jsou nejen medaile. I krabičky na tyto skvosty jsou ojedinělou prací z lakovaného dřeva ze stromu paulovnie s typickými čínskými znaky. Na hry bylo připraveno přes 6000 kusů medailí, první z 302 zlatých získala ve střelbě ze vzduchové pušky Česká reprezentantka Kateřina Emmons. Den před finálovým večerem soutěže oštěpu žen bulvární denních Blesk napsal, že Barbora Špotáková je jasnou favoritkou na zlato, neboť to slibuje i její jméno. V čínském jazyce údajně totiž Bar-bo-ra Špo-tá-ková znaméná z části, že je miláček, dále krásná žena a nejzajímavější je ta část jména, která obsahuje název vzácného kamene a je na zadní straně zlaté medaile. Poslední pokus v soutěži, Barbora Špotáková se rozbíhá s oštěpem a háže, ten letí dlouho a daleko, dopadá téměř k čáře označující světový rekord. Otevřela pusu, klesla na kolena, chytila se za hlavu. Oštěp ze zapíchl na 71,42 metru, evropský a olympijský rekord. „Je to zázrak“, neustále opakovala olympijská vítězka, které vlhly oči a lámal se hlas. |

dukla sport

dukla sport

8 Hry XXIX. olympiády

Pětice zvířátek – vítejte v Pekingu! Celkem pět maskotů měly Hry v Pekingu. Kvinteto „animovaných přátel“ představili organizátoři už v listopadu 2005, přesně tisíc dnů před zahájením her 8. srpna 2008. Pětici tvoří čtyři zvířata a červený olympijský oheň. Jsou jimi modrá ryba Pejpej, černá panda Ťingťing, žlutá antilopa Jingjing a zelená vlaštovka Nini. Doplňuje je červený olympijský oheň Chuanchuan, tradiční symbol her. Jména všech postaviček zvolili pořadatelé záměrně dvojslabičná a v jejich názvech je skrytá slovní hříčka, názvy pokud se vysloví najednou „Pej Ťing Chuan Jing Ni“, dávají dohromady pozdrav „Vítejte v Pekingu“.|

Olympijská kolekce Plénum Českého olympijského výboru schválilo na svém zasedání dne 17. července 2008 v Praze nominaci české výpravy na Hry XXIX. olympiády v Pekingu 2008. Na pekingské hry odjede 134 sportovců a budou soutěžit v 19 olympijských sportech. Armádních sportovců, reprezentantů ASC DUKLA bylo nominováno celkem 38 (4 ženy a 34 mužů) + 2 (muži ) náhradníci ze šesti sportů. Valdštejnský palác, sídlo Senátu Parlamentu České republiky, kde se nejdříve přítomní hosté seznámili s nominací českých sportovců na Hry XXIX. olympiády v Pekingu 2008, se proměnila v přehlídkové molo. Profesionální taneční skupina při tónech moderní hudby a barevných laserů představila oblečení pro nadcházející Hry. Sportovní kolekci navrhla firma Adidas, společenskou OP Prostějov. Autorem obleků pro volný čas je Bořivoj Klug a prioritou bylo, aby oděv vyhovoval čínskému podnebí, tj. speciální materiál, lehká bavlna, velmi ležérní až trochu revoluční pojetí střihu a pruhovaný vzor. Velký důraz byl kladen i na národní barvy. Přehlídky se zúčastnil i hostitel slavnostního odpoledne předseda Senátu Přemysl Sobotka, který na závěr uvedl: „Viděli jsme něco, co jsem já osobně ještě neviděl, módní přehlídku spojenou se sportovním výkonem. Přál bych olympionikům, aby v těchto dresech a v tomto oblečení získali co nejvíce medailí, co nejvíce dobrých úspěchů. Pokud se nezdaří, věřte, že vás nebudeme zatracovat. Takový už je sport, jednou se vyhrává, jednou prohrává.“ Od následujícího dne si novou kolekci začali sportovci v O2 Aréně fasovat.|

Barbora Špotáková nafasovala tašku číslo 70! Mezi více jak 450 taškami dostala přiděleno magické číslo. To určitě něco znamená!|

Téměř dvě hodiny se svlékali a oblékali, vyměňovali boty a testovali roušky v olympijském skladu manekýni ze Smíchovské loděnice – veslaři Dukly Praha, než vybrali to své správné oblečení pro olympioniky na OH 2008.|

V deset hodin pekingského času, 7. srpna 2008, se v prostorách Olympijské vesnice uskutečnil uvítací ceremoniál. Společně s výpravou Norska, Ázerbájdžánu, Pobřeží slonoviny a Jihoafrické republiky se dostalo přivítání i českým sportovcům. Po krátkém zdvořilostním programu byli postupně přivítáni sportovci přítomných zemí, zahrány státní hymny a vztyčeny vlajky. Následným předáním darů mezi šéfy jednotlivých národních výprav a zástupcem organizátorů se symbolicky i Česká republika stala oficiálním účastníkem her. Peking tak poprvé slyšel tóny české hymny a přivítal i českou státní vlajku. Slavnostního aktu se zúčastnila drtivá většina už v Pekingu přítomných sportovců. Při vztyčování české vlajky za zvuků národní hymny většině přítomných prolétlo hlavou, kolikrát budou podobné slavnosti přítomni po zahájení her. „To určitě napadlo každého, že by bylo hezké slyšet ji vícekrát,“ potvrdila kajakářka Štěpánka Hilgertová.|

sekund

minut

8. 8. 2008 v 8 8 8 Hry začaly hodin

dukla sport

Oficiální uvítání českého týmu

Na stadionu sledovalo zahájení 91 000 diváků, z nichž 60 207 si zakoupilo vstupenku v přepočtu za 12 000 korun. Na vyprodaném olympijském stadionu postupně defilovalo 204 delegací, první šli tradičně Řekové, poslední zástupci pořadatelské země. Pořadí zemí bylo určeno podle počtu tahů v prvním znaku čínsky napsaného názvu země. Češi mají jedenáct čárek a nastoupili jako 162. země ve 20:43. Na stadion „Ptačí hnízdo“ přivedla 73 člennou českou olympijskou reprezentaci, dvojnásobná olympijská vítězka, vlajkonoška výpravy vodní slalomářka Štěpánka Hilgertová. Do zapálení olympijského ohně trvalo zahájení tři hodiny a 56 minut. Po vztyčení olympijské vlajky a složení slibu sportovců v podání stolní tenistky Yining Zhang a gymnastického rozhodčího Liponga Huanga už následoval poslední akt ceremoniálu – zapálení olympijského ohně. Ten zažehl poslední člen štafety bývalý slavný gymnasta Li Ning, hrdina olympijských her 1984 v Los Angeles, zavěšen ve výšce šedesáti metrů.

Oheň uhasl, olympiáda v Pekingu je minulostí

dukla sport



Sportovci všech zúčastněných zemích nastoupili na plochu obrovského stadionu. Českou výpravu reprezentuje 53 olympioniků včetně vlajkonošky diskařky Věry Cechlové. „A nyní, v duchu tradice, prohlašuji Hry XXIX. olympiády za ukončené,“ ozve se na stadionu Ptačí hnízdo hlas Jacquese Roggese, šéfa Mezinárodního olympijského výboru. V Pekingu jsou dvě minuty před 21. hodinou, ve střední Evropě tedy o šest hodin méně. Skončilo šestnáct dní olympijských sportovních zápolení. Je rozdáno 302 sad medailí. Nejvíce 51 zlatých získali domácí Číňané, kteří jsou v čele pořadí zemí před Američany a Rusy. Češi jsou se třemi zlatými a třemi stříbrnými medailemi na 24. místě (v Aténách 2004 skončili na 42. místě). Olympiáda v Pekingu skončila, vzhůru do Londýna! Na podiu došlo k symbolickému předání pořadatelství, olympijskou vlajku dostal londýnský starosta. Na plochu vjel červený patrový autobus a projel kolem tribun. Po krátké taneční show se v otevřeném horním patře autobusu objevili zpěvačka Leona Lewis, Jimmy Page – kytarista skupiny Led Zeppelin a fotbalista David Beckham. Je 21 hodin a 18 minut. Oheň slábne, dohořívá a zhasíná úplně. Na již potemnělém nebi se poněkolikáté rozzářil mohutný ohňostroj v barvách žluté, červené, modré. Parádní, dvouhodinová závěrečná show skončila promítáním nejkrásnějších momentů těchto her – zlatých medailistů na prstenci stadionu. Olympijský oheň uhasl. |

Zajímavosti ze zahájení: y Zaznělo 110 minut hudby, kterou pro slavnostní zahájení her složilo 18 hudebních skladatelů. y Režisér Čang I-mou, který natočil například filmy Hrdina a Klan létajících dýk,strávil na přípravě ceremoniálu tři roky. Jeho dílo na ploše ztvárnilo 14 tisíc účinkujících, mezi nimi 2 008 malých bubeníků. Na ploše stadionu se objevili v 15 153 různých kostýmech. y Součástí ceremoniálu byl i velkolepý ohňostroj, při kterém bylo vystřeleno celkem 29 tisíc rachejtlí, z toho 15 tisíc uvnitř Ptačího hnízda a zbytek v jeho okolí.

Text: Ivana Roháčková Foto: Ondřej Štěpánek, Jaroslav Priščák

13

12

2

KOSTELECKÉMU

Trenér Dvořák, ale říkal, že to byla exhibice... To bych netvrdil. Po bitvě je každý generál. Já jsem nohama na zemi. Tohle už se mi nemusí nikdy povést.


pršel zlatý déšť

KRÁLOVEHRADECKÝ BROKAŘ DAVID KOSTELECKÝ NAPLNIL V PEKINGU DRUHÝ DEN OLYMPIJSKÝCH SOUTĚŽÍ ZLATÝ SEN. NEVÍDANÝM FINÁLE, JAKÉ OLYMPIJSKÁ HISTORIE BROKOVÉ STŘELBY A PŘEDEVŠÍM DISCIPLÍNY TRAP NEPAMATUJE, BYL JISTÝM VÍTĚZEM UŽ TŘI RÁNY PŘED KONCEM. Z OBLOHY TEKLY PROVAZCE DEŠTĚ, ALE TŘIATŘICETILETÉMU RODÁKU Z BRNA PRŠEL ZLATÝ DÉŠŤ.

N

„Neskutečné! Fantazie!“ vydechl po finále David Kostelecký, který soupeře doslova deptal. Žádné úlomky, ale samé přesné trefy, po nichž se terč o průměru 10 cm a vysoký pouhých 12 mm rozletěl na tisíc kousků a zbyl z něj jen obláček růžového prášku. Zatímco vítězové posledních dvou olympiád – Rus Alipov (2004) a Australan Diamond (1996 a 2000) se chystali na rozstřel o bronz, Kostelecký se položil na mokrý beton a svíral svoji brokovnici perrazi. Jediné, co střelec před finále ví, že mu v položce pětadvaceti ran poletí deset terčů pod různým úhlem doprava, deset doleva a pět rovně. Pořadí určuje počítač, rychlost se pohybuje těsně pod hranicí 100 km/h. Na každý má ve finále, na rozdíl od základního závodu, jen jednu ránu. Olympijský závod rozjel čerstvý vicemistr Evropy skvěle už v sobotu, kdy se střílelo ve vedru a dusnu. „Musel jsem si utírat brýle, pod střeleckými mám dioptrické. Na skla mi kapal z čela pot a po chvíli jsem na nich neměl místečko, kudy bych viděl na terč. Kdysi jsem zkoušek čočky, mám jednu a čtvrt dioptrie na každém oku, ale ty se mlžily, brýle jsou lepší,“ přiznal. V první sobotní položce minul je-

den terč a ve druhé před polednem další. V tu chvíli se ale držel na předních pozicích. Z posledních pětadvaceti ran neminul ani jednou a vedl společně s Italem Giovannim Pellielem. V nedělním dešti nejprve minul jeden terč a ve druhé položce pustil až ten úplně poslední, kdy už věděl, že do finále postupuje na prvním místě společně s Alipovem na 121 bodů. A pak rozehrál svůj mistrovský koncert, završený zlatem a finálovým olympijským rekordem. Stal se třetím českým střelcem v trapu, který stál na olympijských hrách na stupních vítězů. V roce 1992 v Barceloně vystřílel zlato Petr Hrdlička, čtyři roky před ním o něj až v rozstřelu přišel později tragicky zesnulý Miloslav Bednařík. „Na to, že jsem šel v Sydney do finále třetí a skončil šestý, jsem si nevzpomněl, to už je neskutečně dávno,“ odmítl olympijský vítěz jakoukoliv souvislost se svým prvním vystoupením na OH před osmi roky. „Už po sobotě to vypadalo dobře a na Davidovi bylo znát, jak si věří. V neděli střílel naprosto plynule, bez chybičky,“ dodal spokojený trenér Jan Dvořák.

Nerozhodilo vás to? Ne, ten trénink mi nakonec pomohl. Zvykl jsem si a první den udělal třiasedmdesát bodů. Tím jsem se uklidnil, měl jsem trochu nahrabáno na druhý den, ale věděl, jsem, že všechno může pokazit i poslední položka. Bylo to také o štěstí, ale já věřím na osud, na svého Pánaboha, a na to, že shora je všechno určené. I to, kdy má střelec svůj den. Já ho měl dneska.

3

1

4

lý, aby se na mě díval chlap, když čurám. A ještě se tam musí člověk celý svléknout, takže si připadám jak někde ve stripbaru. Potom jsem běžel vyčistit flintu, abych ji mohl odevzdat. V úterý v noci už letím domů. Ještě jsem neměl čas o tom přemýšlet, snad až teď, v autobuse do olympijské vesnice. Odtud budu spěchat do českého olympijského domu. Třeba mi to dojde až v letadle domů. Vždyť jsem si neprohlédl pořádně ani medaili, mám ji v kapse. Jen dávám pozor, abych ji neztratil. V sobotu bylo horko, v neděli déšť, který den se vám střílelo lépe? Asi v sobotu, protože terče nebyly nastavené podle pravidel, létaly moc daleko a rychleji, než mají. Kdo jak se s tím srovnal dost rozhodovalo i pro neděli. Déšť byl nepříjemný, ale mně přinesl zlato... Když vezmu celkově ty dva extrémy, tak jsem asi těžší závod nezažil.

Závěr jsem střílel naslepo, přiznal vítěz Připomeňme si nejkrásnější Kosteleckého chvíle v autentickém rozhovoru po závodě...

Byl jste hodně nervózní, když se blížil váš životní úspěch? Byl jsem docela klidný celý závod. Ani jsem nepozoroval, že by mi tep skákal nahoru. Je mi třiatřicet let a střílím od šestnácti. Něco už jsem vyhrál a hodně prohrál, mam toho hodně za sebou. Za ty roky už vím, jak se ovládat.

Už jste si plně uvědomil, že jste olympijský vítěz? No ještě moc ne, pořád se něco děje. Dopingová zkouška, kde jsem se zdržel, protože jsem nemohl hned odevzdat vzorek. Já s tím mám problémy vždycky, nejsem zvyk-

Co jste si řekl jako první, když jste věděl, že máte zlato? Nejdřív jsem tomu nevěřil, že to proběhlo tak hladce a tři terče před koncem bylo rozhodnuto. Pak to byla

velká úleva. Spadl mi kámen ze srdce. Cítil jsem velkou úlevu a štěstí. Dokázal jsem si splnit to, o čem jsem celý život snil a můžu si jednou říct, že jsem vyhrál olympiádu. Pak už jsem to jen dostřílel, i když jsem chtěl finále dotáhnout čisté. Měl jsem vodu na brýlích, dá se říct, že poslední čtyři terče jsem skoro neviděl, byl to instinkt, střílel jsem skoro poslepu. Jako kdybyste jeli autem v hustém dešti bez stěračů. Pocity, když minete terč, jsou nepochybně diametrálně odlišné... To bych musel říct sprosté slovo a to nemůžu. Prostě si ulevím… Ale záleží, co je to za chybu. Jestli nějaká moje blbost nebo ji způsobil střelec vedle mne, případně rozhodčí. Po červencovém stříbru na mistrovství Evropy jste říkal, že před Pekingem stejně nic nedoženete a tady uděláte maximum pro úspěch, ale konkrétní umístění jste neplánoval. Kdy jste začal tušit, že jste si přivezl dobrou formu? Když jsem přes týden střílel sto padesát tréninkových terčů, udělal jsem jen tři chyby a střílelo se mi vyloženě dobře. To jsem si říkal, že by to mohlo být dobré, ale nedělal jsem si žádné ambice, protože vím, jak to ve střelbě chodí. Při oficiálním tréninku změnili schéma, terče létaly dál. Bylo to daleko těžší, udělal jsem šest chyb z pětasedmdesáti. Hned jsem spadl zase na zem a nevěděl, co mě bude čekat druhý den.

Pracujete s psycholožkou, pomáhá vám hodně? Před olympiádou v Aténách jsme ji najali. Tenkrát jsem měl šanci dostat na hry divokou kartu. Nakonec to nevyšlo, ale naše spolupráce pokračovala. Napadalo mě to už dřív, jenom jsem nenašel toho pravého člověka, protože to také není jednoduché, aby si sportovec s psychologem sedl a povídal. Tady se to povedlo. Doktorka Eva Šauerová ví, o čem je řeč a jak to v té sportovcově hlavě funguje. To byla jediná cesta, kde jsem cítil, jak se dá zlepšovat. Jezdí se mnou i na některé závody. A jak vidíte, funguje to perfektně. Telefonoval jsme jí i odtud před každou položkou. Naposledy asi deset minut před tím, než jsem šel na finále. O čem, to neřeknu. Jste olympijský vítěz, mistr Evropy. Chybí vám jen titul mistra světa, chcete ho ještě získat? Určitě by to bylo fajn zkompletovat tuhle sbírku zlatých medailí. Mistrovství světa jsem vyhrál jako junior, což je něco jiného. Je mi třiatřicet let, určitě se o to pokusím. Myslím, že ještě nějaký rok budu střílet, pokud se mi nic nestane. Střílíte za Duklu Hradec Králové a máte modrou knížku... Já jsem jako civil, instruktor. Mám problémy se zády, skoliózu. Koneckonců je na mně vidět, že nejsem úplně „rovnej“… Nejsem úplně zdravý sportovec. Většina brokařů jsou i myslivci. Chodíte lovit? Ne. Nejsem myslivec ani lovec.“ Má vaše brokovnice nějaké jméno? To ne, ale mám ji rád, určitě, není to pro mě jen zbraň. Jméno snad nemá, je to věc, která je pořád se mnou. Nepovídám si s ní, ale když dám pětadvacítku, tak ji políbím. Něco jsem s ní prožil a vím, že se jí nikdy nezbavím. I když už nebudu střílet, tak ji předám třeba vnoučatům. Pořád je to flinta, co vyhrála olympiádu, nastřílela světový i olympijský rekord.

SYCHRA A MARUŠKOVÁ ZKLAMALI, MUSILOVÁ OBSTÁLA Zbývajícím třem reprezentantům Dukly na olympijské střelnici se už tolik nedařilo. Pistolářka Lenka Marušková, která před čtyřmi roky vystřílela ve sportovní pistoli stříbro ještě jako Hyková, ten-

tokrát neuspěla. Už ve vzduchovce zůstala za očekáváním, když skončila s 379 body až 26. „Moje disciplína přijde, ale já považuji za úspěch už to, že jsem se na olympiádu dostala,“ říkala po vzduchovce. Její mladší kolegyně Michaela Musilová přijela především pro zkušenosti. Vždyť na olympiádu se dostala na poslední chvíli, když přestřílela Petru Hykovou, která vystřílela loni účastnické místo. „Závod jsem zvládla dobře psychicky, ale technicky to bylo horší, dělala jsem zbytečné chyby. Samozřejmě to pětatřicáté místo a 375 bodů není nic moc. Zejména, když vzduchovka je mojí silnější disciplínou. Beru to jako obrovskou zkušenost do budoucnosti,“ přiznala teprve devatenáctiletá střelkyně. Neúspěchem však skončil i závod ve sportovní pistoli na 30 + 30 ran. Především dvacáté místo a 578 bodů Lenky Maruškové bylo zklamáním. Pokazila hned první polovinu závodu, které se říká střelba na kruhy. Střelkyně má pět minut na pět ran, kterých odstřílejí celkem 30. Marušková se však nevyvarovala čtyř osmiček a pouhých 286 bodů jí prakticky sebralo naději na finále. Mladá Michaela Musilová, pro níž není sportovní pistole hlavní disciplínou, byla dokonce o dva body lepší. Druhá část závodu, kdy mají střelkyně jen tři sekundy na jednu ránu i se zamířením, dokáže výsledky pořádně zamíchat. Jednotlivé výstřely v šesti položkách po pěti odděluje sedm sekund. Marušková totálně pokazila hned první sérii pěti ran. Ve dvaceti posledních ranách pak měla jen dvě devítky, což byl druhý nejlepší výkon ze všech závodnic, a dotáhla se alespoň do dvacítky, což je však na olympijskou medailistku málo. „Před závodem jsem věřila, že na finále mám, když všechno půjde normálně. Už v první polovině závodu jsem však pokazila totálně jednu položku. Čtyři osmičky jsou moc, kdyby to byly alespoň devítky... Tyhle zbytečné osmičky mě stály nejméně čtyři body, které pak strašně moc chyběly a sebraly mi prakticky všechny naděje. Ve druhé části jsem pokazila hned první položku. Tím bylo definitivně po jakékoliv šanci na dobrý výsledek. I když jsem pak střílela dobře a další dvě položky po deseti ranách byly vždy jen s jednou devítkou, už se ztráta nedala dohnat,“ litovala Marušková. Musilová naopak začala dobře, ale její výkonnost postupně klesala. Zaplatila daň nezkušenosti a s 571 b. skončila 34. „Závěr jsem nezvládla technicky ani psychicky. Moc mě to mrzí, určitě mám na víc, ale o to větší cítím motivaci pro další trénink,“ řekla Musilová. Také skeetař Jan Sychra neuspěl. Už v pátek pokazil poslední položku, když trefil jen 21 terčů. Při tom ve větrném závodě začal čistou pětadvacítkou a ve druhé minul jen jeden terč. V první položce druhého dne trefil všech 25 terčů, ale ve druhé mu tři ulétly a se 117 body klesl na šestnáctou příčku. Přitom naděje na finále žila téměř do závěru. „Měl jsem po oba dny problémy s dvojstřely na čtvrtém stanovišti, ty mě stály čtyři body, také šestka mi moc nešla. Věřil jsem, že tu udělám lepší výsledek,“ krčil rameny Jan Sychra.|

Text: Karel Felt Foto: Petr Kůrka, Eduard Erben Kresba: Milan Kounovský

střelba

dukla sport

1/ David Kostelecký se stal olympijským vítězem 2/ Družstvo reprezentačních střelců 3/ Jan Sychra s trenérem Janem Hůlou 4/ Lenka Marušková, Michaela Musilová a Kateřina Emmons

dukla sport



15

14


1

Volf se Štěpánkem: Stříbro za profesorský výkon

C

Cesta světových šampionů z roku 2006 za stříbrem vedla přímočaře. Jaroslav Volf s Ondřejem Štěpánkem začali olympijský závod deblkanoistů čtvrtým místem v kvalifikaci. V semifinále skončili třetí a finálová jízda je posunula ke stříbru. Takže, kdyby se pořádalo ještě jakési superfinále, kdo ví, jestli by jejich cesta vzhůru neskončila zlatě. Když „Volfíci“, jak se tomuhle elitnímu deblu odnepaměti říká, protnuli cílovou fotobuňku, co nejrychleji zapíchli oči na výsledkovou tabuli. Jarda Volf, co pádlem zabírá na háčku, tedy vepředu, zaťal pln štěstí levou ruku a zadák lodi Ondřej Štěpánek hned mával do kamery. Na tabuli se objevila veliká jednička. A protože za českým deblem se na start chystaly už jen pouhé dvě posádky, jednoduchá matematika napovídala, že medaile je tutová. Slovenští bratři Hochschornerové pak podle očekávání nezaváhali

a dopádlovali si bezpečně pro třetí olympijské zlato v jedné řadě, zatímco po semifinále zcela nečekaně vedoucí německý debl Michel – Piersig ve finále zpanikařil a propadl se až na poslední šestou příčku. A komupak asi šťastný Štěpánek za cílem mával? Všichni kolem nich to věděli. Pár dnů před startem se mu totiž v Praze narodil k dcerce Julii syn Matouš. Jenže pořádně předčasně a navíc za velmi dramatických okolností. Ondřejova manželka Vanda, která si s dívčím jménem Semerádová dojela v hlídce kajakářek v roce 2003 na mistrovství světa v Augsburgu pro zlaté medaile, neprožívala těhotenství ani trochu snadno. Po odjezdu jejího chotě do Pekingu ale události nabraly rychlý spád a malinký Matouš se na svět prodral již v sedmém měsíci těhotenství. Vážil nicotných 1,30 kilogramu a lékaři v porodnici u Apolináře se museli pořádně činit, aby všechno dobře dopadlo. „Ondra slíbil, že nám do kamery po každé jízdě zamává,“ usmívala se Vanda v porodnici a připustila, že už by svého chotě moc a moc potřebovala. „Byla jsem jediná z maminek, za kterou se za celý týden nepřišel manžel podívat. Když se ale prozradilo, že můj choť pojede v Pekingu o medaile, celá porodnice najednou začala žít vodním slalomem. Všechny maminky rázem strašně fandili a když se klukům podařilo dojet pro tu stříbrnou medaili, gratulace nebraly konce.“ Volf se Štěpánkem v peřejích nechtěli zbytečně riskovat. jednu z povodných branek dokonce raději jeli pozadu, jak říkají slalomáři „na er“, protože vzhledem k jejich držení pádla se jim zdál průjezd rovně poněkud nejistý.

„Moc se v tomhle místě získat stejně nedalo, za to se tady dalo hodně ztratit,“ prohlásil profesorsky Jaroslav Volf. Závod deblkanoistů se kvůli bouřce a odloženému finále natáhl na nezvyklé tři dny, což znamenalo mimořádné fyzické, ale hlavně psychické vypětí. „A to mě ještě v den finále ve čtyři hodiny ráno vzbudil Jéža (kanoista Ježek), který se vracel z tahu,“ zahlásil rozverně Volf. „Naštěstí jsem ale pak ještě usnul...“ Jeho parťák Ondřej mluvil ve stejné tónině: „Já se zase probral v šest, protože Vávra (kajakář Vavřinec Hradílek) strašně chrápal...“ Na slavení ale čas nezůstal, protože oba dva pospíchali na letadlo. Boj s časem zvládli a již 24 hodin po famózní „stříbrné“ jízdě se o radost dělili doma se svými nejbližšími.

Diváci, poskládaní kolem burácejícího kanálu Shunyi, zahučeli údivem. Kajak Štěpánky Hilgertové se totiž právě otočil břichem vzhůru a barvy trikolory na palubě se i s tváří drobné blondýnky schovaly pod hladinu. Právě tady, na zrádném přejezdu z jedné protivodné branky do druhé, se utopil sen dvojnásobné olympijské vítězky o další medaili. Po několika sekundách finálové jízdy... „Chtěla jsem ten přejezd urychlit a zabrala jsem horní rukou,“ vykládala nezvykle pomalu. „Kajak se trochu naklonil a už jsem tam byla...“ Manžel Luboš na břehu zesinal, ale zlomek sekundy ještě zadoufal: Snad se jí povede bleskový eskymák, modlil se. Nepovedl se. Voda v těch místech pospíchala slušným kvapíkem a než si Štěpánka opět pustila do plic kyslík, její útlá loď už se na vlnách houpala o tři branky níž. Vrátit se nešlo a 150 s penalizace znamenalo konec nadějím na stupně vítězů. Extrémně těžkou vodu, spoutanou betonovými břehy, si Hilgertová bez sebemenších problémů ochočila již v kvalifikaci, v níž po dvou čistých jízdách skončila třetí. Ze stejné příčky útočila i po semifinále. A protože snad všechny kajakářky se před ní trápily, Hilgertové stačilo k medaili jen trať docela klidně projet. Bez většího maléru. Jenže ona chtěla víc. Chtěla vyhrát, proto zariskovala. „Hned mi bylo jasné, že je všechno v háji,“ pokrčila rameny. Šéf české kanoistiky Jaroslav Pollert, jinak též jeden ze stavitelů trati, si všiml, že do kanálu teklo mnohem víc vody než o den dříve, kdy organizátoři kvůli bouřce závody žen o den odložili. „Odhaduji, že kanálem se valily dobré dva kubíky vody navíc,“ říkal. Stanislav Ježek, kanoista, který se propadl z druhé příčky po semifinálové jízdě pod stupně vítězů se při pohledu na trápící se kajakářky mračil: „Tohle pro holky teda fakt není...“ Ani se stopadesátisekundovým batohem na zádech ale Hilgertová závod neodpískala. Naopak, zbývajícími brankami projela s bravurou a ukázala, že nic ze svého výjimečného umu neztratila. Kdyby se odečetlo oněch 150 s penalizace, skončila by druhá, 1,77 s za vítěznou Slovenkou Kaliskou, které rozhodčí poměrně diskutabilně po semifinálové jízdě vymazali dvousekundovou penalizaci... Jenže na kdyby se ve vodním slalomu nehraje, takže vítězství či druhé místo zůstalo nedostižným snem. Realita vypadala mnohem smutněji: Deváté místo... „Neuspěla jsem kvůli jedinému momentu a ne proto ,že bych už na elitu neměla,“ připomínala Hilgertová za cílem. „I když se mi dost dlouho nedařilo kajak zvednout, strach jsem necítila. Dech mi už trochu docházel, ale o život nešlo.“ A připustila, že se jí hlavou mihly obrázky ze světového šampionátu ve francouzském Bourgu St. Maurice, kde před šesti roky ztroskotala podobně. I tehdy v prvních sekundách jízdy. Štěpánka se tvářila sice smutně, ale zároveň statečně. Když za ní ale přišel šéf Českého olympijského výboru Milan Jirásek a pohladil ji se slovy, že podobné věci se ve sportu stávají, emoce plné zmaru se vydraly ven a čtyřicetiletá matka od jednadvacetiletého syna se docela obyčejně rozplakala.|

Medaili utopil jeden chybný záběr

vodní slalom


dukla sport

Štěpánka Hilgertová:

dukla sport


2

3

1/ Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek na stupních vítězů 2/ Štěpánka Hilgertová dojíždí závod se 150 s penalizací 3/ Stříbrná jízda „Volfíků“

Text: Václav Cibula Foto: Eduard Erben, Ondřej Štěpánek

dukla sport

dukla sport



1/ Synek na startu skifařského finále 2/ Medailisté skifařského závodu 3/ Václav Chalupa a Jakub Makovička 4/ Párová čtyřka 5/ Čtyřka bez kormidelníka 4 3

V

skifaře Synka

má osm medailí z vrcholných světových podniků, obdržel v olympijské vesnici mail od své choti. „Jeho obsah byl krásný, Alice se přiklonila k tomu, abych ještě rok s Jakubem vesloval. Chápejte, jsem živitel rodiny, musel jsem to konzultovat,“ prozradil. „To je skvělé, s Jakubem vám to příští rok bude určitě jezdit ještě rychleji,“ glosovali událost trenér posádky Petr Blecha a skifař Ondřej Synek.

Čtyřka se rvala o medaili Ještě pět set metrů před cílem sahali po medaili, od níž je nakonec dělila pouhá sekunda. Česká čtyřka bez kormidelníka Jan Gruber, Michal Horváth, Milan Bruncvík, Karel Neffe nakonec obsadila páté

Vystoupil z lodě a hned si musel dřepnout, lékařka mu přinesla pití. Poté se zvedl, ale po několika krocích se pod ním podlomila kolena a raději si opět dřepl. „Ve finiši mě pálily nohy, tělo bylo v křeči, bolela mě hlava. To se stává pokaždé, když člověk jede naplno, nejen tady, teď jsem dlouho nemohl narovnat nohy,“ líčil skifař Ondřej Synek na břehu olympijského kanálu v Shunyi, kde obrázek připomínal veslařskou apokalypsu.

veslování


Stříbrné ladění

„No jo, to mi asi dojde až mnohem později. Je to fajn, jenže dokud to nebude první místo, tak si budu vyčítat, jestli jsem třeba nepokazil něco v přípravě. Jsem šťastný, že Ondra vybojoval stříbro, ale také on by samozřejmě byl radši, kdyby měl zlatou. Jenže za čtyři roky bude v ideálním věku a tohle si nenechá líbit. Je to další výzva, Ondra se do toho zakousne, uvidíte už příští rok,“ nehledal slova trenér dvoumetrového chlapíka, jehož zásluhou navázalo české veslování v Pekingu na rovněž stříbrný úspěch párové čtyřky z Atén před čtyři lety. Předtím vyšly dvě olympiády medailově naprázdno...

vání světových poct bezesporu vyžaduje? Ve ztrátě formy? „Řekl bych, že jako jednotlivci formu máme, ale dohromady nám to neklape,“ přemítal Vitásek. „Jenže když na posledních šesti stech metrech někomu dojde, tak se začneme rozcházet v tempu a nejsme schopni odrážet útoky zezadu,“ řekl bez obalu Hanák. „Mrzí mě to, ale tuhle sezonu jsme protápali,“ dodal. Do marné sezony se nepochybně musely promítnout funkcionářské tahanice, které vyvrcholily dubnovou změnou kouče, a z toho vyplývajícího tlaku na veslaře. Po zásahu svazu vystřídal Sergeje Krutyakova, kdysi oslavovaného strůjce aténského úspěchu, šéftrenér reprezentace Přemysl Panuška. Důvody změny zůstaly nedostatečně vysvětlené, zůstaly jen

2

1

Ještě hůř se vedlo bronzovému Mahemu Drysdalemu, skifařskému králi posledních tří let. Toho museli z lodě vynést a první pomoc přijímal z rukou lékařů vleže. „Závěrečných dvě stě padesát metrů jsem umíral a posledních patnáct záběrů si nepamatuji. Ale chtěl jsem tam s Olafem a Ondrou být,“ přiblížil Novozélanďan poté, co nečekaně zvítězil Nor Olaf Tufte, obhájce zlata z Atén před čtyřmi lety. Muka, jež nejlepší skifaři planety podstoupili v boji o medaile, dokreslila další slova Synka, rodáka z Brandýsa nad Labem, který v závěru mocně stahoval ztrátu na Tufteho. Na dotaz, zda by přivítal, kdyby trať byla o nějaké dvě stovky metrů delší, jen zakroutil hlavou. „To bych tam umřel! Takhle se to nedá brát. Kdyby trať měřila dva tisíce dvě stě metrů, začalo by se s finišem o dvě stě metrů dál. Jenže trať měří rovné dva kilometry, tak to nakopnete ve chvíli, kdy se blíží poslední pětistovka,“ vysvětlil.

Synek, nástupce Václava Chalupy, majitel dvou skifařských bronzů a loňského stříbra z mistrovství světa, na cestě do finále drtil své soupeře málem rozdílem třídy. Proto v něm před rozhodující bitvou mnozí viděli největšího favorita. „Z druhého místa jsem byl trošičku zklamaný, s nástupem Olafa jsem absolutně nepočítal. Ale je to mistr svého řemesla. Olympiáda je jednou za čtyři roky, tak to holt všichni rozjeli, nebylo na co čekat. Zlatá by určitě cinkala líp, ale na druhou stranu jsem šťastný, vždyť je to moje první olympijská medaile. Jsem celkem mladý, tak se snad ještě mohu snažit, ne?“ našel hodinu po závodě sílu k úsměvu pětadvacetiletý závodník pražské Dukly. „Vždyť já vlastně ještě nevyhrál žádný velký závod. Teď jsem byl zase druhý... Chci vyhrát, takže se musím snažit dál,“ dodal ještě. Po závodě, v jehož polovině se Synek držel na páté pozici, nicméně rozestupy byly minimální, zářil také jeho trenér Milan Doleček. „Ondru dobře znám a vím, jak vypadá, když mu dochází síly, takže jsem věřil, že to přijde. Přišlo to a uklidnil mě, viděl jsem, jakou frekvencí jede. Potom

už šlo jen o to, jakou medaili získá,“ povídal bývalý úspěšný veslař. Nečekaný triumf dvaatřicetiletého Tufteho překvapil také jeho. „Nevím, kde se to v tom norském důchodci vzalo. Překvapil všechny, vždyť on i Drysdale postoupili do finále s odřenýma ušima. Finále je ale o momentální formě. Tufte od olympiády v Aténách nic pořádného nevyhrál, asi mu to chybělo. Nedlouho před Pekingem se kvůli tomu dokonce vrátil k původnímu trenérovi,“ pokýval hlavou kouč. Dotaz, zda jeho svěřenec ztratil zlato, anebo získal stříbro, Dolečka nezaskočil. „Myslím, že ztracené zlato to v žádném případě není. Všechny zdejší jízdy od rozjížděk do semifinále lze považovat za přípravné závody, v jejichž průběhu se ti špičkoví závodníci nějakým způsobem šetří a snaží se vydat minimum sil. Pokud Ondru někdo pasoval na favorita, tak je to z neznalosti,“ povídal. Jeho tvář se rozjasnila ještě víc když mu novináři připomněli, že také on v roli trenéra vlastně získal vůbec první olympijský kov.

5

Párovka – střípky se nepodařilo slepit Kdo by to byl řekl. Párová čtyřka, dlouho označovaná za vlajkovou loď českého veslování, namísto medailových radovánek prožívala hluboké zklamání. Na stříbrnou radost z Atén před čtyřmi lety zbyly jen vzpomínky, na sestavu Petr Vitásek, Milan Doleček, Jakub Hanák, David Jirka zbylo čtvrté místo ve finále B, tady celkově desátá pozice. Boje sestavy, z níž poslední dva pamatují aténskou slávu, nabídly spíše truchlivý pohled. Třeba když loď s odřenýma ušima postoupila do semifinále jako třetí z opravné jízdy, v níž jí ukázala záda i poněkud exotická posádka Kuby... „Jako bychom, nebyli schopni rozbalit to naplno, ušroubovat závěr,“ posteskl si veslovod čili strok David Jirka, což během olympijské regaty zopakoval několikrát. Kde hledat příčiny propadu párovky, která i při střídání sestavy jela po roce 2004 rok co rok finále mistrovství světa, ale v Pekingu už nikoli? Ve špatné trénovanosti? V nesouladu osobností, které dobý-

„pobřežní řeči“ odsuzující zásah shůry či typickou českou chamtivost, svou váhu měla i onemocnění nebo zranění Tomáše Karase a Davida Jirky. „Je to hodně střípků. Tříštily se dlouho a už se nepodařilo slepit je zpátky,“ shrnul Jakub Hanák, už léta mluvčí posádky.

Nezničitelný Chalupa Radostná zpráva pro české veslování: čtyřicetiletý Václav Chalupa, kterého s Jakubem Makovičkou dělil pouhý metr od postupu do olympijského finále dvojek bez kormidelníka a tudíž i od slávy, bude veslovat ještě jednu sezonu. Po konečném osmém místě sice hledal viníka v sobě, ale jeho parťák jej ujistil, že vlastně žádným viníkem není. „Dvojka je specifická disciplína a my jsme nováčci,“ přiblížil o třináct let mladší Makovička okolnosti vzniku posádky, která se dala dohromady teprve na prahu olympijské sezony. „A nezapomeň, že toho máš naježděno za jedním veslem málo. Pořád se zlepšujeme a můžeme být ještě lepší,“ dodal. Rozhodující bylo, že nezničitelný Chalupa, který startoval na své šesté olympiádě a doma

místo. Její účast ve finále však byla příjemným překvapením – v silně obsazeném semifinále se totiž sestava postarala o senzaci první kategorie vyřazením Nizozemců a Italů, medailistů z mistrovství světa. „Jenže ve finále nám sto padesát metrů před cílem došly síly,“ litoval veslovod Neffe, ve třiadvaceti letech nejstarší člen posádky poté, co se medailový sen čtyř mladých mužů rozplynul. „Jenže kdybych vám před olympiádou řekl, že tady pojedete finále, brali byste to všemi deseti. Teď jste zklamaní, ale až se vám to rozleží, uvědomíte si, co jste dokázali. Po olympijském finále touží na celém světě tisíce veslařů, ale vy jste v něm byli a bojovali jste, byť vám málokdo věřil,“ říkal vyčerpaným veslařům jejich trenér Petr Blecha. „Už za rok můžete na mistrovství světa znovu bojovat o medaili, a mnohem úspěšněji. Záleží jen na vás, musíte být trpěliví,“ dodal kouč perspektivní posádky.|

Text: Jiří Jakoubek Foto: Eduard Erben


Hry XXIX. olympiády 19 dukla sport

dukla sport

Text: Cyril Schejbal a Jan Kopač Foto: Jan Kopač, Jaroslav Priščák, Eduard Erben

5

6

7

8

SKUPINA SPRINTERŮ, TOMÁŠ BÁBEK, ADAM PTÁČNÍK A DENIS ŠPIČKA, PŘÍSLUŠNÍCI DUKLY BRNO, ODCESTOVALA DO PEKINGU 26. ČERVENCE JAKO JEDNA Z PRVNÍCH NAŠICH VÝPRAV. TRENÉR SVATOPLUK BUCHTA, MISTR SVĚTA VE STÍHACÍM ZÁVODĚ DRUŽSTEV Z ROKU 1984, NECHTĚL NIC PONECHAT NÁHODĚ. PO TÉMĚŘ DESETIHODINOVÉM LETU PŘIVÍTAL MLADÉ CYKLISTY OLYMPIJSKÝ PEKING, ALE TAKÉ HORKO A NÍZKÁ VIDITELNOST. PEKINGEM PROJELI JAKO NŮŽ MÁSLEM. OLYMPIJSKÁ VESNICE VŠECHNY MILE PŘEKVAPILA SVOJI ÚČELNOSTÍ, PERFEKTNÍM VYBAVENÍM A HLAVNĚ VÝBORNOU PÉČÍ ČLENŮ ČESKÉ OLYMPIJSKÉ MISE O SPORTOVCE.

Laoshan

Z

Závodníci začali poslední přípravu aklimatizací. Trénink na silnici, posilovna a jízda na trenažéru. Druhý den posilovna a trenažér a potom dva dny volno a ke slovu přišlo intenzivnější zatížení. V prvních dnech přípravy počasí přálo – ve dne 35 °C, v noci 25 °C. V pondělí 4. srpna začala celá skupina trénovat na olympijském velodromu. Do té doby nebyl trénink možný. Velodrom při tréninku žil životem jako při závodech. Všude plno pořadatelů, obří obrazovky fungovaly, osvětlení dokonalé. Poslední náročnou posilovnu a dva tréninky na velodromu zaměřené na rychlost a starty naordinoval trenér Buchta svým svěřencům na pátek 7. srpna. Potom skupina absolvovala tréninky na dráze zaměřené na rychlost. Dosahované časy dávaly naději na slušný výsledek. Ale trénink je trénink a závod je něco jiného. SKVĚLÁ ORGANIZACE Sprinteři se zúčastnili i slavnostního zahájení olympijských her. Samotný odjezd výprav z olympijské vesnice na zahájení byl husarský kousek pořadatelů. Již od poledních hodin najížděly před vesnici stovky autobusů, které pořadatelé řadili podle pořadových čísel. Každá země dostala dle počtu účastníků zahájení číslo a počet autobusů. Nikdo nesměl stát v ulič1

2

ce a tak se stalo, že seděli v autobuse třeba dva lidé. Od 17,00 hodin začaly autobusy odvážet účastníky na stadion, který byl asi 10 minut chůze od vesnice. Bylo to úchvatné a neskutečně organizované.

ložená v Japonsku. Osmičky závodníků první část závodu absolvují za vodičem motocyklem – dernou. Po odstoupení vodiče na „chodníček“ dráhy skupina závodníků bojuje dvě kola o vítězství.

Sprinteři neuspěli, ale původně trenér Buchta chtěl připravit skupinu na OH 2012. Dostali šanci již letos a nyní mají jediný úkol – na OH 2012 se připravit podstatně lépe. Věk mají ideální.

TÝMOVÝ SPRINT Soutěže na velodromu v Laoshanu začaly 15. srpna. V úvodní disciplíně v týmovém sprintu (po pevném startu trojice závodníků jede každý jezdec jedno kolo) se po třech kolech stopky zastavily na čase 45,678 sekundy. Znamenalo to v konečném účtování jedenácté místo. Do finálových jízd postoupilo osm družstev. Naši zaostali za osmými Spojenými státy o tři desetiny sekundy. Olympijskými vítězi se stalo družstvo Velké Británie časem 43,128 s, když v rozjížďce jelo čas 42,950 s.

KLASICKÝ SPRINT Posledním závodem sprinterů byl klasický sprint. Disciplína, která přináší vrcholné cyklistické umění spojené s absolutní rychlostí. Sprinter musí nejprve absolvovat kvalifikaci na 200 m s letmým startem. A ta se stala konečnou pro našeho Adama Ptáčníka. Neprobojoval se mezi 18 postupujících závodníků. Nejlepší čas v kvalifikaci zajel Brit Chris Hoy, který výkonem 9,815 sekundy překonal dvanáct let starý olympijský rekord Australana Garyho Neiwanda z Atlanty. Hoy se stal olympijským vítězem ve sprintu před svým krajanem Jasonem Kennym. Tím získal v Pekingu druhou zlatou medaili.

KOZLÍKOVÁ A TI DALŠÍ Jako první přiletěla do dějistě OH Lada Kozlíková, která po sérii vysokohorských pobytů směřovala závěrečnou přípravu do Moskvy. Dva dny před startem přiletěl i Milan Kadlec s Aloisem Kaňkovským z korejského Incheonu, kde absolvovali poslední dva týdny před startem. První den soutěží startovala Kozlíková ve stíhacím závodě na 3 km. V kvalifikaci obsadila velmi dobré osmé místo a vybojovala si postup do dalších bojů. Ve druhé jízdě však startovala proti výborné Angličance Wendy Houvenaghelové nejrychlejší z kvalifikace, byla dojeta a obsadila konečné osmé místo. Zklamaná určitě nebyla. Bodovací závod mužů na 40 km je disciplínou, kde nás reprezentoval zkušený Milan Kadlec, který chtěl vylepšit své páté místo z Atén i šesté z letošního MS. Do závodu vstoupil od počátku aktivně a zhruba v polovině závodu získal v pětičlenné skupině plný okruh náskoku, tedy 20 bodů a první body i v bodovacích spurtech. Druhá polovina závodu však byla v režii individuálních akcí Španěla Juana Llanerase, kterému prostě nikdo “neuvisí v háku”. Milan v závěru již nebyl schopen se prosadit ve spurtech a jeho bodový zisk mu přisoudil devátou příčku. Určitě chtěl víc, je velmi cílevědomý, v přípravě odvedl maximum, ale tentokrát tu prostě bylo osm lepších závodníků.

KEIRIN Denis Špička se v keirinu chtěl pokusit o solidní výsledek, to znamená postoupit do semifinálových jízd. Jeho předsevzetí se mu nepodařilo splnit. V rozjížďce skončil čtvrtý a v opravné jízdě podlehl Poláku Kuczynskému a závod pro něj skončil. Ve finálové jízdě šesti nejlepších jezdců obsadili první dvě místa Britové – zvítězil Chris Hoy před Rosse Edgarem. A co je to vlastně keirin? Disciplína za3

4

KONEČNÁ BILANCE Naši dráhoví sprinteři vstupovali do soutěží s ambicemi na finálové umístění. Realita byla jiná a více méně hráli druhé housle. V týmovém sprintu byl očekáván čas o 3 desetiny sekundy lepší a to by stačilo na postup mezi nejlepších osm týmů. V keirinu Špička v opravné jízdě, kde postupoval ze čtyř jezdců pouze vítěz, prohrál až na cílové pásce po pozdě započatém spurtu. I zde se očekával postup do dalších bojů. V kvalifikaci na 200 m pro sprint z 21 účastníků postupovalo 18. Postup se zdál jistý, ale zdání někdy klame. Ptáčník dvoustovku velmi dobře rozjel, potom ale „vytuhnul“ a bylo po nadějích.

1/ Adam Ptáčník 2/ Alois Kaňkovský 3 a 6/ Milan Kadlec 4 a 7/ Lada Kozlíková 5/ Týmový sprint cyklistů Dukly Brno 8/ Denis Špička

Závod žen na 24 km se nepovedl Ladě Kozlíkové, která prostě neměla den. Přestože její příprava směřovala právě k bodovačce, paradoxně vyústila v lepší výsledek ve stíhacím závodě. “Bylo to peklo”, řekla po závodě totálně vyčerpaná Kozlíková, která skončila na 13. místě. Asi největší naděje byly vkládány do bodovacího závodu dvojic neboli madisonu, který byl na předchozím MS v roce 2007 pro nás medailovou disciplínou. Tentokrát však z dvojicových specialistů startoval pouze Alois Kaňkovský. Mistr světa v omniu spolu s Kadlecem vstoupili do závodu aktivně a po prvních dvou spurtech se společně s Rusy a Kanaďany pustili do úniku, což byla předem zvolená varianta, která nám dvakrát (ME a MS) vynesla cenné kovy. Problémem byly pouze outsideři Kanaďané, kteří po pár kolech přestali úmyslně spolupracovat. Hlavní skupina byla po nejdelším úniku celého závodu prakticky na dohled a v tom Kanaďané, v pro nás nejhorší okamžik, po vystřídání ze špice, nečekaně individuálně zaútočili. Reagovat stačili pouze Rusové a my ztratili kontakt. To byl pro nás trpký zlom závodu, po kterém jsme naopak okruh ztratili a “bylo po závodu”. Třinácté místo uspokojivé rozhodně není, ale i takové momenty ve sportu přicházejí.|

cyklistika


CYKLISTÉ na velodromu

dukla sport

Text: Jan Kinkor Foto: Jaroslav Priščák, Eduard Erben

Vystoupení českých moderních pětibojařů na XXIX. olympijských hrách v Pekingu

MODERNÍ PĚTIBOJ SI VYDOBYL POZICI JEDNOHO Z MEDAILOVĚ NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH SPORTOVNÍCH ODVĚTVÍ V HISTORII SAMOSTATNÉ ČESKÉ REPUBLIKY. NEJEN NA OLYMPIJSKÝ ÚSPĚCH, ALE I NA SAMOTNOU ÚČAST, VŠAK PĚTIBOJAŘI, TAKÉ Z DŮVODU ABSENCE TÝMOVÝCH SOUTĚŽÍ, MUSELI ČEKAT AŽ DO ATHÉNSKÝCH HER ROKU 2004, ODKUD PŘIVEZL LIBOR CAPALINI BRONZOVOU MEDAILI. A S NEJVYŠŠÍMI AMBICEMI JSME VZHLÍŽELI TAKÉ K ČÍNĚ. NYNÍ UŽ NEBYLO OTÁZKOU ZDA-LI, ALE KDO Z NAŠICH REPREZENTANTŮ NAPLNÍ ÚČASTNICKOU KVÓTU PEKINGSKÝCH SOUTĚŽÍ. VŽDYŤ UŽ VÍCE NEŽ ROK PŘED ZAHÁJENÍM OLYMPIÁDY SI SVÝM UMÍSTĚNÍM NA ME V RIZE VYBOJOVAL ÚČAST JUNIORSKÝ MISTR SVĚTA Z ROKU 2006 DAVID SVOBODA. I PŘES TO VŠAK BYL BOJ O LETENKY NA OH NAPÍNAVÝ AŽ DO SAMÉHO KONCE.

V


Ve vyrovnané mužské reprezentaci měl nejvýhodnější výchozí pozici zkušený olympionik Libor Capalini, který byl na mezinárodním žebříčku z našich závodníků nejvýše, následovaný Michalem Michalíkem. Dalším adeptem se po senzačním vítězství na SP v Millfieldu (GBR) stal jiný juniorský šampion, tentokrát z roku 2007, Ondřej Polívka. Mezi ženami byla jasnou jedničkou Lucie Grolichová, které se právě včas podařilo překonat vleklé zdravotní problémy a 4. místem na závodě SP v Madridu si olympiádu zajistila. V dalších předolympijských závodech potvrdil oprávněnost své nominace David, když obsadil 3. místo při SP v Kladně a v Budapešti se stal vicemistrem světa. Podle nominačních krité-

1

Pětiboj

pod pěti kruhy

rií jej měl do Pekingu doprovodit Libor. Ten se však doslova na poslední chvíli své účasti musel ze zdravotních důvodů vzdát ve prospěch reprezentačního kolegy Michala Michalíka, který měl původně odletět pouze jako náhradník. Do dějiště her odlétali naši reprezentanti v pátek 15. 8., tedy necelý týden před svým soutěžním vystoupením. Závody v moderním pětiboji byly na programu her od 21. srpna, kdy se představili muži a následující den svedly boj o cenné kovy ženy. Závod mužů se od samého začátku vyvíjel fantasticky pro naše barvy. Michalík byl po střelbě na třetím místě a Svoboda nástřelem 191 bod dokonce vyhrál. V následném šermu pokračoval David ve vynikajícím výkonu a s poměrem 24 vítězství a 11 proher figuroval po dvou disciplínách na 2. místě. Michalovi se šerm příliš nepovedl (16/19) a klesl na průběžné 8. místo. Další představení se odehrávalo v plaveckém bazénu, kde závodníci změřili síly na trati 200 metrů volným způsobem. Svoboda zde předvedl svůj standard a dotáhl se bodově na dosud vedoucího Číňana Čen-chua. Michalíka čtyřiadvacátý dosažený čas lehce posunul na průběžné 9. místo. Do čela se po plavání dostal Rus Mojsejev. O tom, že o pořadí ve vícebojích rozhoduje až konečný součet po poslední disciplíně, se na vlastní kůži přesvědčili následně oba naši závodníci. Už mnohokrát se jízda ukázala jako klíčová disciplína pětiboje. V Aténách před čtyřmi roky vynesla Capaliniho k boji o medaile a výrazně zamíchala po-

řadím i při těchto hrách. Svoboda zaujímal po třech disciplínách pozici, jenž ho pasovala na žhavého kandidáta na olympijské zlato. Výrazně proti se však postavil Chun-chun, vylosovaný kůň pro parkúr, který se v polovině kurzu rozhodl, že dál nepojede a Davida odsunul do role statisty. Zisk pouhých 182 bodů jej vyřadil z boje o přední příčky. Naopak nejlepší jezdecký výsledek, do tohoto souboje vrátil Michalíka, který do závěrečného tříkilometrového krosu vybíhal z 5. místa. Běh však rozhodně není Michalovou silnou stránkou a tak se spíše než na boj o medaili soustředil na soupeře za sebou a konečným 6. místem (5460 bodů) obhájil svou pozici z poslední olympiády. David dokončil závod na 28. místě (4828 bodů), když v závěrečném běhu předvedl, že je ve vynikající formě a pro nejlepší možné umístění si pohodlně doběhl sedmým časem. V soutěži podruhé za sebou zvítězil Mojsejev (RUS, 5632 bodů), před Krungolcasem (LTU, 5548 bodů) a Zadněprovskisem (LTU, 5524 body). Následující den absolvovaly svůj olympijský závod ženy, včetně naší Lucie Grolichové. Ta vstoupila do soutěže jednadvacátým místem ve střelbě s nástřelem 177 bodů. Náladu i bodový účet si vylepšila druhou disciplínou. S bilancí 23 vítězství 12 porážek byla v šermu třetí a posunula se na průběžné 8. místo. Také s plaváním byla Lucka po soutěži relativně spokojená, přestože dle vlastních slov přepálila začátek a v průběžném pořadí klesla na 10. místo. Další bodovou ztrátu přinesl parkúr, kde si česká

3

4

5

reprezentantka věřila na více než 1060 bodů a dílčí 26. místo. Do závěrečného krosu na ploše stadionu tak Lucie vybíhala až třináctá. Bohužel stejně jako den předtím Michal Michalík, ani Lucka se v závěru závodu nemůže opřít o silný běh, takže v jeho průběhu ztratila ještě tři příčky a finišovala na konečném šestnáctém místě (5372 body). Olympijskou vítěz-

2

moderní pětiboj


dukla sport


6

kou se stala dvaadvacetiletá Lena Schönebornová (5792 body) z Německa, která se do čela prošermovala už v druhé disciplíně a svůj náskok postupně navyšovala až do konce závodu. Stříbro vybojovala Britka Heather Fellová (5752 body) a bronz získala vynikajícím během Victoria Těreščuková z Ukrajiny (5672 body).|

1/ David Svoboda na bloku plavecké disciplíny 2/ David Svoboda 3/ Šerm pro Davida znamenal 24 vítězství a 11 proher 4/ Michalu Michalíkovi se šerm moc nepovedl 5/ Losování koní 6/ Michal Michalík jako jeden z mála absolvoval parkúr velmi dobře


VEČER oštěpařských DIVŮ

V

VEČER SUPERLATIVŮ

Předehrou k finále snů byla již více než vydařená kvalifikace. Bára vyhrála svoji skupinu nejdelším hodem ze všech soutěžících – 67,69 m. Byl to současně i třetí nejdelší pokus její kariéry. Podle „papírových“ předpokladů její největší konkurentka – Němka Christina Obergföllová – však zůstala zpět jen o 17 cm. Finálový večer měl mnohem dramatičtější režii na kterou by byl nepochybně pyšný i Miloš Forman. Loni ještě téměř neznámá, teprve 22letá ruská oštěpařka Maria Abakumová ze Stavropolu, zlepšila hned v prvním pokusu národní rekord na 69,32 m. To byl šok pro všechny soupeřky, jen ne pro Špotákovou. Ta kontrovala hodem jen o 10 cm kratším. Němky nenašly odpověď. Pak však přišel hod Rusky 70,78 m, nový evropský rekord, a navíc pršelo. Oštěpařský patron se však po chvíli vzpamatoval, zastavil vodní přítrž a Číňané zapracovali… „U nás

1

na většině stadionů mají válce s molitanem, se kterým vodu vysoušejí. Na supermoderním stadionu v Pekingu to museli zachránit lidé a hromada ručníků, ale louže zmizely. V lijáku hodit za 70 m by bylo zcela nemožné,“ vysvětloval trenér Rudolf Černý, muž, který se již roky stará o Báru Špotákovou a má největší zásluhu na jejím triumfu. Na poslední hod zlaté oštěpařky z Julisky byly již vyčerpané snad všechny superlativy. Nejčastěji skloňované bylo slovo zázrak. Hod 71,42 m znamenal nový český a evropský rekord, výkon jen 28 cm za světovým rekordem Kubánky Osleidys Menéndezové, ale především vítězství a tolik toužebně očekávané olympijské zlato!!! Český ostrůvek v Pekingu i miliony diváků u televizních obrazovek ovládl gejzír radosti. Bára klečící na tartanu a nevěřícně zírající na oštěpařský sektor zůstane na dlouho v myslích a srdcích milionů Čechů a především sportovních příznivců. Jedním z prvních gratulantů byl osobně prezident Václav Klaus a nestyděl se přiznat, že i jemu vehnalo finále oštěpařského dramatu slzy do očí. Co Bára řekla na stadionu, na tiskovce, po příletu domů i o pár dnů později už bylo stokrát napsáno, vysloveno. DuklaSport má však neúprosné uzávěrky. Na všechna slavnostní přijetí olympioniků, závod

v Jablonci i další mítinky, jistě bude místo v příštích číslech. Vždyť úspěch Báry vejde do historie Dukly, celé armádní a české tělovýchovy.

ROMAN TO NEVZDAL Atletické víceboje jsou již od olympijského zlata Roberta Změlíka na Hrách v Barceloně (1992) medailovou jistotou českých výprav. Sám Roman Šebrle od nešťastného závodu při mistrovství světa v Edmontonu vozil jednu medaili za druhou. Rok pekingské olympiády je však pro něj víc než smolný. Začalo to již zraněními v zimě a březnovém halovém mistrovství světa ve Valencii. Za druhou překážkou se Roman chytil za stehno a bylo dobojováno. Svalová zranění se táhla i celé přípravné období před Pekingem. Výsledky prvních tří disciplín samotného olympijského závodu nevěstily nic dobrého (100 m 11.21 – dálka 768 – koule 14,78). Pro experty byl Roman na odpis. Pak však vstal zmrtvých – do výšky skvěle skočil 211 cm a jen patou shodil laťku na 214 cm. O vedení Američana Bryana Claye nebylo pochyb, až do skoku vysokého (jen 199 cm) ohrožoval i Romanův světový rekord. Ale další medaile byly ještě „k dispozici“ a to i po čtvrtce (49,54), závěrečné disciplíně prvního dne desetiboje. Medailový sen stále žil.

Zlatý triumf Barbory Špotákové – Atleti Dukly zachránili českou atletiku

Báro děkujeme – Slzel i prezident – Kdo neviděl neuvěří 1/ Po vítězném hodu oběhla Bára Špotáková stadion s českou vlajkou 2/ Tabule v Českém domě se plnila podpisy úspěšných olympioniků 3/ Tomáš Janků 4/ Vítězslav Veselý 5/ Roman Šebrle

3

2 Téměř celý druhý den jsme ještě živili naději, že Roman nemastné výsledky druhého dne (110 m př. 14,71 – disk 45,50 – tyč 480) smaže velevýkonem v hodu oštěpem. Měl na něj řadu sázek a bronz ještě nebyl v nedohlednu. Ale zázraky se nekonají každý den, ty oštěpařské už vyčerpala Barbora Špotáková v předchozím večeru superlativů. Roman hodil jen 63,93 m a bylo jasné, že odjede bez medaile. Závěrečný běh na 1500 m si protrpěl. Místo v cíli šťastně zvednutých rukou, obrázek na který pamatujeme ještě z loňského „zlatého“ mistrovství světa v Ósace, se jen smutně díval na záda šťastnějších soupeřů. Roman počkal za cílem na klusajícího vítěze Claye a sportovně mu zvedl ruku, jakoby mu předával žezlo desetibojařského krále. Vítězný Američan je stále velkým obdivovatelem Šebrleho a byl nesmírně rád, že mohl porazit svůj velký vzor v závodě, který Roman dokončil. Vždyť na Američana se přijela do Pekingu podívat celá jeho početná rodina z Kalifornie i z Havaje. „Bez formy se nedá závodit. Letos to byla blbá sezona,“ smutně prohlásil Šebrle po závodě ve kterém ho v závěrečném běhu na 1500 m ještě Francouz Romain Barras odsunul na 6. příčku. Roman v Pekingu nasbíral jen 8241 b., ale i když byl v některých chvílích „na ručník“ dokázal závod se sebezapřením dokončit. Čestně prohrát a pogratulovat vítězi je velké umění.

JANKŮ A TI DRUZÍ Skok vysoký Z duklácké atletické desítky se ještě dostal na bodované místo výškař Tomáš Janků. Také on se „pral“ celou sezonu se zdravotními problémy. V Pekingu však začal skvěle. Hned prvním pokusem 229 cm vyhrál kvalifikaci. Finále zahájil stejně úspěšně, jen na 229 cm potřeboval o pokus víc. Pak se zvyšovalo na 232 cm, výšku kterou Tomáš letos nezdolal. Po dalším nezdaru se ještě pokoušel o 234 cm a jen milimetry ho dělily od úspěchu. „Soupeři dnes byli bohužel lepší, ale odcházíme se ctí,“ mohl říci i za své-

4 ho reprezentačního kolegu a příbuzného Jaroslava Bábu, bronzového z posledních Her v Aténách. Ten si po úspěchu na 229 cm nechal v taktické bitvě zvýšit laťku až na 236 cm, ale také neuspěl. I tak jsou 6. místo Jardy Báby a 7. Tomáš Janků úspěchy našich barev. Skok o tyči Do olympijského finále se dostal i mladíček Jan Kudlička. V kvalifikaci zdolal napodruhé 565 cm a to mu stačilo na postup mezi elitu. A přitom byla právě kvalifikace, tak jako již mnohokrát, koncem nadějí řady kandidátů olympijských medailí. Propadl Američan Brad Walker, letošní světová „1“, Němec Tim Lobinger i mistr Evropy Alex Averbuch. Ve finále však nebyl Kudlička již tak úspěšný. Přece jen se na něm podepsala nervozita z dosud největšího životního závodu a výkon 545 cm stačil na 10. místo. Druhým tyčkařem v soutěži byl rodilý duklák Štěpán Janáček, dnes již v 31 letech účastník třetích olympijských her. Dres z Julisky obléká od dorosteneckých let a všechny své české rekordy zdolal v dresu Dukly. Letos měl také problémy se zdravím i sportovní formou. Nominoval se na poslední chvíli, a tak se mohl radovat i z toho, že se v Pekingu potká se svojí manželkou, za svobodna Prokopekovou, při Hrách v Pekingu finišmankou polské čtvrtkařské štafety. V kvalifikaci se však Štěpánovi nedařilo a výkon 530 cm stačil jen na 30. místo celkového pořadí. Běžecké a vrhačské dvojice Z běžců Dukly si vedl lépe druhý z mladíků, půlkař Jakub Holuša. Rozběh na 800 m běžel mazácky až do 600 m a věřil ve svůj rychlý finiš a postup. Do dalších kol se dostali jen první dva, ale Jakub (1:48,19) byl přes velkou snahu třetí, celkově 41. z 62 bežců. Od postupu ho dělilo pouhých 0,26 s. „Dalo se běžet líp, ale přece jen mi ještě chybí zkušenost,“ přiznal juniorský mistr Evropy ve stýplu.

5

dukla sport

NA HRY XXIX. OLYMPIÁDY ODCESTOVALO 134 ČESKÝCH SPORTOVCŮ, Z TOHO 29 ATLETŮ A MEZI NIMI JEDENÁCTKA REPREZENTANTŮ DUKLY. A PRÁVĚ TĚCHTO 11 ATLETŮ Z JULISKY ZACHRAŇOVALO NEJEN ČEST ČESKÉ ATLETIKY, ALE CELÉ NAŠI POČETNÉ VÝPRAVY. PODLE ATLETICKÉHO BILANCOVÁNÍ ZÍSKALI BORCI DUKLY JEDNU ZLATOU MEDAILI A 14 OLYMPIJSKÝCH BODŮ, ZATÍMCO 18 DALŠÍCH ČLENŮ ČESKÉ ATLETICKÉ VÝPRAVY ZŮSTALO BEZ MEDAILE A NASTŘÁDALO 11 BODŮ. A TO JEŠTĚ ROMANA ŠEBRLEHO, TRADIČNÍ OPORŮ ČESKÝCH SPORTOVNÍCH VÝPRAV, LETOS DOKONALE ZRADILO ZDRAVÍ. TOTÉŽ V PLNÉ MÍŘE PLATÍ I O KATEŘINĚ BAĎUROVÉ, TYČKAŘSKÉ EXMISTRYNI SVĚTA. REKAPITULACI ÚČASTI ATLETŮ DUKLY SAMOZŘEJMĚ NELZE ZAČÍT JINAK, NEŽ VZPOMÍNKOU NA ÚCHVATNÉ VYSTOUPENÍ BÁRY ŠPOTÁKOVÉ.

Text: František Macák Foto: Jaroslav Priščák, Eduard Erben Kresba: Milan Kounovský

Na trati 110 m př. nás reprezentoval i Stanislav Sajdok. Po dobrém startu se však dostal moc blízko k první překážce a potom už nechytil správný rytmus. Čas 13,89 s byl druhý nepostupový, se kterým obsadil celkově 34. místo. Z vrhačů byl nejúspěšnější oštěpařský mladík Víťa Veselý, který se jako jediný z talentovaného tria Jana Železného dostal do pekingské výpravy. Skvěle si vedl v kvalifikaci, ve skupině B byl 5. výborným výkonem 81,20 m. O dva dny později se mu už ve finále rozklepala kolena, hodil 76,76 m a to stačilo celkově na 12. místo. První olympijský start se mu však rozhodně vydařil. V koulařském kruhu nezopakoval Petr Stehlík finálovou účast ze starořecké Olympie, dějiště této disciplíny při Hrách v Aténách. Tentokrát Petr za výkon 19,41 m obsadil až 28. místo, v Evropě byl 19. a přitom věřil, že postupový výkon 20,02 m byl v jeho silách, vždyť tuto metu letos už pětkrát překonal. Ještě hůře se vedlo kladiváři Lukáši Melichovi. V nabité olympijské kvalifikaci si připsal jediný zdařilý pokus ve kterém pouze o 56 cm překonal hranici 70 m. To ho zařadilo na 27. místo.

Kateřina neuspěla Bez jediného platného pokusu zůstala ve skoku o tyči loňská vicemistryně světa z Ósaky – Kateřina Baďurová. Po lednové operaci křížových vazů v koleně, které si přetrhla při soustředění na Lanzarote, stačila v poslední chvíli ještě splnit olympijský limit. V Pekingu se však třikrát nedokázala odrazit k překonání základní výšky 400 cm. Nerozhodilo ji ani 90 000 diváků v ochozech, ani strach o operované koleno. Prostě psychicky nezvládla odraz a přechod na tyč. Po Hrách ukončila sezonu a chystá se i s psycholožkou zapracovat na psychickém bloku. Náplastí na její smutek byla Kateřině růže od přítele Tomáše Janků, který se v zimě chystá ukončit svoji závodní kariéru.|

atletika


dukla sport


OLYMPIJSKÉ STŘÍBRO Po krušných začátcích přinesl rok 1964 až neskutečně rychlý obrat k životním úspěchům. Na jaře byl Geleta nominován do národního mužstva a zasloužil se o cennou remízu 0:0 ve Florencii s Itálií a skvělé vítězství 4:3 nad Německem, navíc na jeho půdě. Helmut Schön ho pak povolal do mužstva Evropy k utkání proti Skandinávii. „Na hřiště jsem se sice nedostal, ale i tak to pro mě ve 21 letech byla obrovská čest,“ zdůrazňuje fotbalista. Na podzim pak jeho úspěšná šňůra pokračovala, z olympijského Tokia si přivezl stříbrnou medaili. „Do semifinále jsme se dostali bez větších problémů. Až s týmem NDR to bylo horší, o půli jsme prohrávali, ale trenér Vytlačil nás o přestávce přidusil i povzbudil zároveň a nám se podařilo výsledek otočit. Až ve finále jsme nestačili na Maďary, chybělo nám štěstí, ale i druhé místo mělo svoji hodnotu,“ připomíná olympionik. Za národní mužstvo nastoupil Ján Geleta v letech 1964 – 1970 v devatenácti utkáních a vstřelil dva góly. V kvalifikaci na MS 1996 čs. mužstvo neuspělo a stejně tak nenašlo cestu ani o dva roky později na mistrovství Evropy. Nominaci na světový šampionát do Mexika pak Geleta nestihl kvůli zranění. „Tuto smůlu jsem měl už na začátku mého působení v Dukle před jejím zájezdem mezi americké mrakodrapy. Ale nestěžuji si. Mám spoustu krásných vzpomínek ze zápasů v reprezentačním dresu proti výborným soupeřům,“ říká s odstupem času.

Jak se zlobivý kluk stal Text: Jaroslav Pešta Foto: archiv ASC DUKLA

KRUŠNÉ ZAČÁTKY Dukla tvořila základ národního mužstva, které v roce 1962 vybojovalo na mistrovství světa v Chile stříbrné medaile, takže pro Geletu místo nebylo. Na Spartakiádním turnaji proti Honvédu Budapešť měl však trenér Jaroslav Vejvoda v mužstvu dost zraněných a tak mu dal příležitost. „Snad jsem obstál, ale cesta do základní sestavy mistrovského týmu byla i nadále dost složitá. Hodně mi však pomohl trenér dukelského „béčka“ Bohumil Musil, který mě přesvědčil, abych v Dukle zůstal,“ vzpomíná na své začátky. Jako kluk se Ján chtěl stát kovářem a nakonec po úspěšné fotbalové kariéře odešel do důchodu jako podplukovník. V Dukle vyrostl v profesionálního sportovce, ale z fotbalu vědu nikdy nedělal, chtěl se s ním bavit. „Táta ráno posnídal štamprli borovičky, aby vyhnal červíky z těla. A já to měl po něm. Někdy se slavilo až do rána a z tahu se šlo rovnou na trénink. Trenér Vejvoda to samozřejmě poznal a následovaly pokuty. A tak nejednou místo prémií mně zůstala jen radost z fotbalu,“ přiznává po mnoha letech.

KRÁLEM

POHÁROVÉ VZPOMÍNKY Dres Dukly oblékal třináct sezon a v letech 1964 a 1966 oslavil na Julisce mistrovské tituly. Na hřišti se ještě setkal s Pluskalem, Masopustem i Novákem a v závěru své kariéry si zahrál s Gajdůškem, Rottem či Štambachrem. Rád vzpomíná hlavně na atraktivní zájezdy. Dvakrát byl jeho trenérem Vejvoda, jednou Musil a Masopust. Z nejzajímavějších zápasů v Poháru mistrů připomíná duel s Borussii Dortmund z roku 1964. „Hrálo se na zmrzlém terénu v Edenu

a zatímco Němci byli obuti v gumotextilkách, tak my kolem nich v nevhodných kopačkách doslova jen baletili a počítali inkasované góly. Prohráli jsme 0:4, takže vítězství 3:1 v Dortmundu už nám nebylo nic platné,“ zamýšlí se Geleta. Přímo úžasné bylo tažení Dukly Pohárem mistrů v ročníku 1966/67. Po výhrách 4:1 a 2:1 nad Anderlechtem si ve čtvrtfinále poradila s vynikajícím Ajaxem Amsterdam (1:1 a 2:1) a teprve v semifinále ji po výsledcích 1:3 a 0:0 vyřadil pozdější vítěz Celtic Glasgow. „V utkání s Ajaxem jsem byl určen na hlídání legendárního Cruyffa. V sedmdesátitisícovém amsterodamském kotli jsem byl tak zplašený, že auty jsem házel metr ve hřišti, jen aby mně Cruyff neutekl. Jednou sice nastřelil břevno, ale do brány se netrefil, a tak se nám slavné Holanďany podařilo vyřadit. O finále nás pak připravil hlavně malý zrzoun Johnstone, který nám v Glasgowě dal jeden ze tří gólů a my jsme pak manko doma už nedohnali,“ loví Ján v paměti. DOSTAL ŠICÍ STROJ Po Jánu Popluhárovi a Josefu Masopustovi se titulu Nejlepší fotbalista roku dočkal Ján Geleta, který podle odborníků porazil celou tehdejší československou fotbalovou elitu. „A nikoho jsem přitom nepodplatil,“ směje se dnes při ohlédnutí za velkou událostí z roku 1967. „Bylo to samozřejmě příjemné, lidé mně nabízeli různé věci, stával jsem se populární. Mělo to však i stinnou stránku. Začal jsem létat ve vzduchu a oslavovat, což mě srazilo do kolen a psychicky zlomilo. Při porušování životosprávy se ozvala i zranění,“ nešetří sebekritikou. Za takováto a podobná ocenění se finanční odměny nevyplácely. Nechyběly však věcné ceny. „Dostal jsem kameru, kterou mám v nefunkčním stavu někde na půdě. A potom šicí stroj, který naopak občas využívám,“ netají svoji šikovnost. LOUČENÍ A BORELIÓZA V sedmdesátých letech začaly čs. fotbalu vládnout slovenské kluby Trnava a Slovan Bratislava. Dukle už se moc nedařilo, v roce 1971 skončila dokonce až v pásmu sestupu na třinácté příčce. „Starší hráči odcházeli, zájem o službu v armádě poklesl a nováčkům se nechtělo hrát proti mateřským klubům. Podmínky v civilních oddílech se zlepšily a finančně nás dokonce přeskočily. Své fotbalisty v základní vojenské službě jsme si hlídali. Pokud jde o mne, tak jsem se o kvalitní výkony snažil ještě pod masopustovým vedením a v úplném závěru znovu pod Vejvodou, který

se do Dukly vrátil. Jenže léta se zastavit nedala, v roce 1975 jsem svůj žlutočervený dres předal svým nástupcům,“ uzavírá Geleta své ohlédnutí za třinácti lety svého působení na Julisce. Další dva roky ještě pomáhal diviznímu Motorletu, na Julisce trénoval žáky a dlouho chodil hrát za starou gardu Dukly. Před pěti lety však jeho život na tři roky výrazně ovlivnila přechozená borelióza. „Nemohl jsem chodit, dostával křeče do nohou a po zánětu nervové soustavy jsem skončil v nemocnici. Nastalo dlouhodobé léčení, vyhýbal jsem se lidem, ale naštěstí z nejhoršího jsem se dostal,“ vrací se k nejhoršímu období svého života. AKTIVA I PASIVA Dnešní fotbal je úplně o něčem jiném, než za jakých podmínek ho provozovali i špičkoví hráči v šedesátých a sedmdesátých letech. Do celého světa však i tehdy měli dveře otevřené dokořán. Geleta navštívil například pětkrát Chile, dvakrát Japonsko, poznal život ve Vietnamu, Egyptě, Hongkongu,či Maroku. „Z evropských zemí jsem nebyl snad jen v Sovětském svazu. Měl jsem možnost srovnávat životní úroveň, mentalitu lidí, obdivovat historii. Nikde jsem však nechtěl zůstat, domov by mi chyběl. Navíc ani u nás se nežilo špatně, i když ze zahraničí jsme si často vozili boty, oblečení a různé jiné věci, které se v Československu získávaly dost obtížně. Byli jsme finančně zabezpečeni a měli i různé výhody,“ vypočítává záložník Dukly i reprezentace aktiva svého fotbalového života. Nic však není zadarmo, což platí i pro vrcholové sportovce. „Manželku a dva syny jsem v každém roce neviděl kolem 150 dnů. Hodně času zabraly i několikatýdenní zájezdy a tři dny v týdnu, včetně pravidelného soustředění, také domácí liga a pohárové zápasy. Lze tedy říci, že časově jsem svoji rodinu hodně ochudil,“ zamýšlí se internacionál. TRÉNUJE ŽÁČKY Ján Geleta žije od roku 1972 v Křivsoudově poblíž Vlašimi, trénuje tamní fotbalový potěr a aspoň v televizi sleduje svůj milovaný sport. „Škoda, že se nám na evropském šampionátu nepodařilo přejít přes Turecko, chybělo jen málo. Ale je to jen sport. Důležitější je spousta jiných věcí. Po vyléčení boreliózy jsem spokojen a nebrečím, že mám důchod jen sedm a půl tisíce. Jinak Dukle moc přeji, aby na svém krásném stadionu zase našla cestu do první ligy a navázala tak na svoji slavnou minulost,“ dodává Ján Geleta.|

Ján Geleta

dukla sport

osobnost

ZNÍ TO JAKO POHÁDKA. DO DUKLY PŘIŠEL JÁN GELETA Z PARTIZÁNSKÉHO V ROCE 1963, TEDY V DOBĚ JEJÍ NEJVĚTŠÍ SLÁVY, A TAK SE NEVEŠEL ANI DO ZÁKLADNÍ SESTAVY „BÉČKA.“ CHTĚL HRÁT FOTBAL, A NE SEDĚT NA LAVIČCE NÁHRADNÍKŮ, A PROTO UVAŽOVAL O ODCHODU. NÁHODA MU VŠAK POMOHLA POOTEVŘÍT VRÁTKA DO MISTROVSKÉHO TÝMU A JÁN TUTO ŠANCI CHYTIL ZA PAČESY. BĚHEM JEDINÉHO ROKU NAŠEL CESTU NEJEN DO PRVNÍHO MUŽSTVA, ALE I DO REPREZENTACE. A V ROCE 1967 BYL TENTO ZLOBIVÝ KLUK Z MALÉ SLOVENSKÉ VESNIČKY HORNÍ MOŠTĚNICE RENOMOVANÝMI ODBORNÍKY ZVOLEN FOTBALOVÝM KRÁLEM ČESKOSLOVENSKA. AŽ ZA NÍM ZŮSTALI NAPŘÍKLAD IVO VIKTOR, JÁN POPLUHÁR, JAN LÁLA, JOZEF ADAMEC, LADISLAV KUNA, JOSEF MASOPUST A DALŠÍ FOTBALOVÍ VELIKÁNÍ DRUHÉ POLOVINY ŠEDESÁTÝCH LET.

Fotbalista Ján Geleta oslavil 13. září 65. narozeniny

Fotbalové mužstvo Dukly Praha, které hrálo v tomto složení v roce 1967 – stojící zleva Čmarada, Viktor, Novák, Čadek, Táborský, Geleta, ve dřepu zleva Štrunc, Brumovský, Masopust, Nedorost, Mráz.

dukla sport

osbnost 25

24 osobnost

HÁZENÁ JE JEDNÍM Z PILÍŘŮ ARMÁDNÍHO SPORTU PRAKTICKY OD JEHO POČÁTKU. HRÁČI DUKLY PRAHA DOSÁHLI V MINULOSTI MNOHA SKVĚLÝCH ÚSPĚCHŮ. KDYŽ KROMĚ JINÉHO TŘICETKRÁT VYBOJOVALI DOMÁCÍ MISTROVSKÝ TITUL, TŘIKRÁT VYHRÁLI POHÁR MISTRŮ EVROPSKÝCH ZEMÍ A BYLI OPORAMI REPREZENTAČNÍCH DRUŽSTEV, KTERÁ ZÍSKALA NA MISTROVSTVÍCH SVĚTA ČI NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH CENNÉ KOVY. JAK SE NA TYTO BOHATÉ TRADICE DAŘÍ NAVAZOVAT SOUČASNÉ GENERACI HÁZENKÁŘŮ, TO BYLO JEDNÍM Z TÉMAT ROZHOVORU S ŘEDITELEM HC DUKLA PRAHA VLADIMÍREM ORSÁGEM. Text: Pavel Nekola Foto: Cyril Schejbal

N

sází na mládí

Mohl byste v krátkosti zhodnotit minulou sezonu klubu z hlediska úspěšnosti A-mužstva? „Tuhle otázku musíme rozdělit na tři části, protože s každou je spokojenost trochu jiná. Pokud jde o extraligu, moc spokojeni nejsme, chtěli jsme se stejně jako loni dostat do finále, ale nepodařilo se nám to a skončili jsme třetí. Co se týká Českého poháru, prošli jsme sice až do semifinále, ale tam jsme zahráli stejně špatně jako loni a vypadli jsme, takže to hodnotíme jako neúspěch. A s naším vystoupením v Poháru EHF jsme spokojeni tak na padesát procent, protože jsme sice vypadli už ve druhém kole, ale získali jsme řadu zkušeností a přesvědčili jsme se, že i se zahraničními soupeři se dá hrát.“ Co bylo hlavní příčinou těchto výsledků? „Celý rok jsme měli problémy se slabší výkonností posil, které jsme nakoupili před sezonou, tedy Marka Tůmy a Václava Straky. Oba k nám přišli jako starší a zkušení hráči, měli mužstvo táhnout, ale tyto naše představy nenaplnili. Nakonec za ně tu výkonnost museli zvedat mladí hráči a ti na to, aby na nich byla taková odpovědnost, ještě neměli.“ Kdo z hráčů vás naopak mile překvapil? „Překvapili mě všichni naši mladí hráči, vesměs odchovanci a členové juniorských reprezentací. Kdybych měl jmenovat, byli to Martin Lehocký, Milan Kotrč, Jan Landa a Radek Horák. Pro mě osobně byl však největším překvapením brankář Tomáš Petržala, který přišel z Třeboně a jehož výkonnost je tak dobrá, že už letos by měl být jedním z nejlepších gólmanů v naší extralize. Pro nás je rozhodně velkým příslibem do budoucna.“

Jaká je z vašeho pohledu úroveň současné české extraligy? „Její úroveň se vyrovnává, protože Karviná, která byla díky svým možnostem až dosud v lize bezkonkurenčně nejlepší, začíná trochu ztrácet. Myslím si, že kluby jako Zubří, Lovosice, Jičín, Hranice a samozřejmě i Dukla jsou schopné zahrát vyrovnaný zápas s každým. Liga se tedy stává dramatičtější, což se jistě líbí divákům. Pokud však jde o absolutní výkonnost ve srovnání s evropskou špičkou, tam ještě hodně zaostáváme a myslím si, že nás v tomto ohledu čeká ještě hodně velký kus práce.“ Je šance vytvořit kvalitní mužstvo, když dnes nejlepší hráči odcházejí do ciziny? „Myslím si, že bychom asi neměli problém naše kluky udržet, kdybychom jim zajistili na několik sezon slušné finanční zázemí. Pokud by tihle hráči zůstali doma, domnívám se, že bychom byli schopní i s našimi odchovanci hrát s kvalitními evropskými kluby vyrovnané partie. Vzhledem k tomu, že Evropa nabízí několikanásobně větší platy, se jí však zatím ještě rovnat nemůžeme. Znamenalo by to navýšení klubového rozpočtu na dvojnásobek až trojnásobek a to je v našich podmínkách nemožné.“ Jak jste spokojeni s přísunem finančních prostředků od svých sponzorů, především od generálního sponzora – akciové společnosti Rekomont? „Peníze se asi obecně pro každý sport s výjimkou hokeje a fotbalu shánějí velice těžce, takže my jsme vděční za každého sponzora. Musím ale říci, že s příchodem nového manažera Jiřího Homolky se tahle stránka činnosti klubu, se kterou jsme se dlouhodobě potýkali, značně zlepšila. Pokud jde o akciovou společnost Rekomont, je to náš dlouhodobý a navíc nyní generální partner a já jsem samozřejmě rád, že firma byla ochotna spojit své jméno se jménem Dukly. Myslím, že ostudu si navzájem rozhodně neděláme.“ V nové sezoně budete hrát svá domácí utkání ve sportovní hale Sparty v Libni. Proč? „Skutečnost, že házenkáři Dukly nemají vlastní halu, nám dlouhodobě přináší problémy. Po odchodu z haly

Uskuteční se v kádru mužstva pro nadcházející sezonu nějaké změny? „Ano. Odešli zkušení hráči Václav Straka a Marek Tůma, kteří se vrátili do Povážské Bystrice, na čas si dal pauzu brankář Maroš Pristaš, na hostování do Třeboně byl uvolněn Michal Naimann a do Německa Bohuslav Zelený. Pro naše diváky máme naopak připravenou perličku, protože se nám podařilo dát dohromady duo bratří Brabců, tedy Petra, který se objevuje po roční přestávce, a Jana, jenž hrál v Lovosicích. Sami jsme zvědaví, co nám spojení těchhle dvou vynikajících obranářů přinese, ale myslím si, že naše obrana by i díky nim měla být hodně neprostupná. Jinak samozřejmě tradičně spoléháme na naše vlastní odchovance, takže Maroše Pristaše v brance nahradí juniorský reprezentant Daniel Rangl, na levé spojce ještě více zapojíme Zdeňka Poláška, který se ukázal velice dobře už loni v závěrečných fázích play-off a také v juniorské reprezentaci, a k nim musím připočítat i stále velmi mladé, ale už docela ostřílené Milana Kotrče, Jana Landu a Martina Lehockého. A ještě bych měl zmínit, že odešel sportovní ředitel Zdeněk Mičke a nahradil ho Daniel Čurda, který se navíc po dlouhodobém zranění vrací do hráčského kádru. Vím, že má u svých spoluhráčů velkou autoritu, a díky tomu je pro mě obrovskou posilou, protože mi především v oblasti jednání s hráči odpadla spousta práce.“ Je nyní mezi mladými hráči nějaký tak výrazný talent, jako byl třeba Martin Lehocký před dvěma či třemi lety? „Zmiňoval jsem Milana Kotrče, to je talent, o kterém asi ještě hodně uslyšíme, už teď je o něho zájem v zahraničí. Bohužel hraje na stejném postu jako Martin Lehocký, ale oba jsou velice přizpůsobiví a jsou schopní dobře zahrát i na jiném místě sestavy. Velkou bu-

doucnost má podle mého názoru před sebou i brankář Tomáš Petržala. To jsou typy hráčů, kteří jsou schopni prosadit se i do reprezentace.“ Jak a kde bude probíhat letní příprava A-mužstva? „Přípravu děláme každoročně v podstatě podle stejného scénáře. Už před odchodem na dovolenou hráči absolvovali na Julisce kondiční přípravu. Ve druhé polovině července jedeme na týden do Harrachova, kde by měla kondiční příprava pokračovat, další dva týdny budeme trénovat zase v Praze. V polovině srpna absolvujeme herní soustředění v Německu spojené s přípravnými zápasy a koncem srpna se zúčastníme slušně obsazeného mezinárodního turnaje v Třeboni.“ Jaké má „áčko“ pro příští sezonu cíle? „Za cíl si jednoznačně klademe postup mezi nejlepší čtyři a věříme, že se opět po roce dostaneme až do finále.“ Koho pro příští ročník extraligy favorizujete? „To je těžké, ale myslím, že o titul bude bojovat Karviná, Zubří a my a domnívám se, že dobře na tom budou i Hranice, které mají zkušený a teď navíc i vhodně doplněný kádr.“

Mládežnická družstva tradičně v létě startují na zahraničních turnajích. Jak se takovéhle kontakty získávají? „Jedná se většinou o turnaje, na které dostáváme pozvánku už tradičně, například ve Švédsku, ve Španělsku, v Itálii či v Německu, takže tyto kontakty jsou dlouhodobé a velmi osobní. Na další turnaje nám samozřejmě chodí nabídky přes internet anebo poštou a my si z nich pak vybíráme.“ Pomáhá vám nějak skutečnost, že člen Dukly Jaroslav Chvalný je již od roku 2001 předsedou Českého házenkářského svazu? „To je vždycky trochu ošemetné. Když jsem kdysi pracoval jako předseda ligové komise, bylo to Dukle spíš ke škodě, než k užitku, protože jakékoliv rozhodnutí, které se týkalo Dukly, bylo a priori střetem zájmů. Po čtyřech letech jsem toho musel nechat, protože to prostě nešlo dělat dál. Jarda Chvalný je v podobné situaci. Určitě nemůžeme očekávat, že bude v čemkoliv

ze života TJ

dukla sport

házená

Házenkáři

Sparty na Letné jsme stále hledali domácí prostředí, hráli jsme v Plzni, v Lounech a nakonec jsme skončili v hale v areálu bývalého vojenského gymnázia v Ruzyni, kde jsme už předtím trénovali. Tady jsme získali vlastně poprvé domácí zázemí, s nímž jsme byli maximálně spokojeni, protože nám vycházeli ve všem vstříc. Návštěvnost na našich zápasech byla adekvátní velikosti hlediště, kde i dvě stě, tři sta diváků dokázalo vytvořit velice bouřlivou domácí atmosféru. Mělo to ale jeden háček. Televizní kamery nemohly vzhledem k dispozici haly stát proti divákům, což se České televizi nelíbilo, a díky tomu se naše domácí extraligová utkání přestala vysílat. Jelikož televizní přenosy a sponzoři jsou v podstatě spojité nádoby, přišli jsme za jednu sezonu o několik desítek až stovek tisíc korun a museli jsme zvážit, co s tím uděláme. Ukázalo se, že jediným reálným východiskem bude přesun do nedávno dostavěné moderní víceúčelové sportovní haly AC Sparta Praha na Podvinném mlýně v Libni. Máme z toho ale trochu obavy – jednak z atmosféry při zápasech, protože je tam hlediště asi pro patnáct set diváků, takže když jich přijde tři sta, budou se tam ztrácet, a jednak z toho, že tam zatím nemáme zázemí, není tam posilovna ani rehabilitace, takže budeme muset tréninky na Podvinném mlýně kombinovat s tréninky v Ruzyni. Naše stěhování do Libně je i důvodem, proč letos nebudeme hrát žádný evropský pohár, protože nevíme, jak bychom v něm v těchto nových nevyzkoušených podmínkách uspěli. Chceme to ale prostě v této sezoně zkusit a uvidíme, co nám to přinese.“

dukla sport

ze života TJ 27

26 ze života TJ

Jak hodnotíte úroveň a výsledky mládežnických družstev v minulé sezoně, především dorostu SCM ve 2. lize mužů? „Tady bych až tak nehodnotil jejich absolutní umístění, protože zrovna dorost SCM dlouho a nakonec naštěstí úspěšně bojoval o udržení. Důvodem byla skutečnost, že řada hráčů byla přeřazena do „áčka“ a tím byla výkonnost tohoto družstva dost nevyrovnaná. Pokud bych ale hodnotil jeho přínos pro „áčko“, především z hlediska výchovy hráčů, tak musím konstatovat, že si takřka stoprocentně plní to, co od něho očekáváme. Každoročně odtud totiž tři až čtyři hráči zamíří do prvního mužstva, což je přesně to množství, které potřebujeme, aby „áčko“ bylo kvalitně doplňováno. A nemyslím to nijak formálně, protože tito mladí hráči jsou opravdu dobří a jsou schopní za „áčko“ pravidelně nastupovat.“

rozhodovat v náš prospěch. My se samozřejmě spolu bavíme, konzultujeme různé záležitosti, ale na náš názor on moc nedá. Osobně si myslím, že nám nijak pomoci nemůže, ale přesto v něm cítíme určitou oporu a jistotu, že kdyby bylo potřeba, máme se na svazu na koho obrátit.“ Chtěl byste k našemu rozhovoru ještě něco dodat? „Snad jen tohle: Jsem velice rád, že se postupně daří omlazovat a doplňovat management našeho klubu. Chtěli jsme získat někoho, kdo by k nám vnesl trochu rozruchu, a to se nám podařilo v osobách Dana Čurdy a Jirky Homolky. Velmi jsem uvítal, že se právě tihle dva ujali důležitých funkcí ve vedení klubu, protože přinášejí nové podněty, mají co říct hráčům a ti je uznávají. Myslím si, že tak by to mělo být, a pokud to bude i nadále takhle dobře fungovat, budu spokojený.“|

28 UNIASK ČR

dukla sport

dukla sport

UNIASK ČR 29

armádního sportu

IV. ROČNÍK

UNIASK ČR

I

I v malých posádkových městech se žije sportem. Nejinak tomu je v Libavě, centru vojenského výcvikového prostoru stejného jména. Zde si v sobotu 19. července dalo dostaveníčko šest fotbalových družstev, aby uctila památku fotbalisty, kamaráda Petra Sovka, který tragicky zahynul při plnění služebních povinností. Čtvrtý ročník memoriálu nazvaného jeho jménem pořádal aktivní sportovní klub Hvězda Město Libavá – člen Unie armádních sportovních klubů ČR. Jeho celku se podařilo postoupit do semifinále, kde podlehlo pozdějšímu vítězi TJ Spartak Budišov nad Budišovkou, který ve finále porazil Sokol Slavonín 2:1. Třetí místo po velkém boji (1:1 a na penalty 4:3) obsadili fotbalisté TJ Dálov. Nejlepším střelcem turnaje se stal Miroslav Zbořil z domácího družstva, nejlepším brankářem Jiří Bolek z TJ SPARTAK Budišov nad Budišovkou. Vedle organizátorů z SK HVĚZDA Město Libavá v čele s René Rybnikářem a Vladimírem Vavrlou patří dík účastníků a diváků turnaje pplk. Ing. Josefovi Pavelkovi náčelníkovi Střediska obsluhy výcvikového zařízení Libavá, Vojenským lesům a statkům divize Lipník nad Bečvou a Ministerstvu obrany ČR, které bylo štědrým donátorem turnaje. Nezbývá než si popřát, aby si v jubilejním ročníku, který se bude konat v příštím roce v malebném prostředí Oderských vrchů našlo cestu do Města Libavá i další „vojenská družstva“ – VTJ RAPID Liberec, FC Hranice a AC AERO Hradec Králové.

I v letošním parném létě oslavili, nebo oslaví své vzácné životní jubileum významné osobnosti armádního vrcholového sportu – sportovci, trenéři a funkcionáři, kteří v minulosti šířili jeho slávu:

Ladislav BENEŠ, nar. 9. července 1943, házená Stříbrný medailista Her XX. olympiády 1972, mistr světa 1967. Dres slavné házenkářské Dukly oblékal 17 let až do roku 1979. Zůstal jí věrný po ukončení aktivní kariéry jako trenér a funkcionář. 1

Miloslav BĚLONOŽNÍK, nar. 11. července 1918, lyžování Účastník V. zimních olympijských her 1948 ve Sv. Mořici ve skoku na lyžích. Po ukončení aktivní kariéry trenér v Dukle a významný expert, autor lyžařských můstků.

Libor FOLTMAN, nar. 11. července 1948, lyžování Účastník XI. zimních olympijských her 1973 v Sapporu, později trenér severské kombinace v Dukle Liberec.

Stanislav ČIŽMÁR, nar. 17. července 1933, sportovní střelba Dlouholetý čs. reprezentant v puškových disciplínách a trenér v Dukle Plzeň.

Milan KOSAŘ, nar. 18. července 1948, volejbal Hráč základního kádru Dukly Liberec sedmdesátých let minulého století, čs. reprezentant.

Tomáš KUČERA, nar. 8. srpna 1948, lyžování Účastník X. zimních olympijských her 1968 v Grenoblu (4. místo) a XI. zimních olympijských her 1972 v Sapporu (6. místo) v severské kombinaci. Po ukončení kariéry pracoval jako trenér v Dukle Liberec.

Zdeněk DOHNAL, nar. 11. srpna 1948, cyklistika Účastník Her XX. olympiády 1972 v Mnichově a Her XI. olympiády 1976 v Montrealu ve stíhacím závodě družstev (5. – 8. místo). Po ukončení závodní kariéry trenér a šéftrenér Dukly Brno.

Ján GELETA, nar. 13. září 1943, fotbal Devatenácti násobný čs. reprezentant, na Hrách XVIII. olympiády 1964 v Tokiu se podílel na zisku stříbrné medaile. S Duklou Praha získal dvakrát titul mistra ligy, Fotbalista roku 1967.

Jiří ŠISLER, nar. 23. září 1948, volejbal Hráč základního kádru liberecké Dukly sedmdesátých let minulého století, čs. reprezentant.

Bohumír ČÍŽEK, nar. 20. září 1943, veslování Úspěšný veslařský trenér Bohemians a Dukly. Dnes správce stadionu Juliska.|

Text: Arnošt Šulc

3

Jubilejní menšiny TRADIČNÍ FOTBALOVÝ TURNAJ NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN O POHÁR MÍSTOPŘEDSEDY SENÁTU PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY HOSTILA V SOBOTU 21. ČERVNA PRAŽSKÁ JULISKA. LETOS SE KONAL JIŽ PODESÁTÉ A STAL SE PŘÍLEŽITOSTÍ PRO DRUŽSTVA NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN ZMĚŘIT SVÉ SÍLY V NEJOBLÍBENĚJŠÍ KOLEKTIVNÍ MÍČOVÉ HŘE.

O

Opět se potvrdilo, že různé jazyky, barva pleti, národní tradice a náboženská víra nebyly a nejsou překážkou k setkání na sportovním hřišti. Potěšila především rekordní účast 22 družstev, jejichž hráči se narodili na třech kontinentech – Evropě, Asii a Africe. Byla mezi nimi i družstva, která se zúčastnila všech deseti ročníků jako Romové, Rusové, Vietnamci, Slováci, Bulhaři a Ukrajinci. Zejména Romové, Slováci a Vietnamci berou turnaj velmi prestižně, o čemž svědčí i početná účast všech jejich příznivců. Unie armádních sportovních klubů ČR, Armádní sportovní centrum DUKLA a Fotbalový klub Praha organizují turnaj již pošesté, z toho letošní jubilejní ročník je čtvrtým v řadě. Turnaj oživilo skvělé vystoupení Posádkové hudby Praha, Top mažoretek Praha a hudební skupiny COUNTRY LADIES. Místopředseda Senátu Parlamentu České republiky MUDr. Jan Rakušan byl přítomen na Julisce po celou dobu turnaje, potěšila i osobní účast mimořádné a zplnomocněné velvyslankyně Čínské lidové republiky a jejích kolegů velvyslanců Vietnamu a Bulharska. Přihlášená družstva byla nalosována do čtyř skupin, kde se utkala „každé s každým“, přičemž první a druhá z nich postoupila do čtvrtfinále. Byla to družstva Súdánců, Nigerijců, Bulharů, Poláků, Ukrajinců, Jordánců, Romů a Slováků. Do semifinále z nich postoupila družstva Súdánců, Bulharů, Poláků a Nigerijců. Málokdo pak očekával

„africké finále“, které v normálním hracím čase (2×10 minut) skončilo bez branek 0:0. Po penaltovém rozstřelu 3:2 překvapivě zvítězili Súdánci. Nigerijci tak skončili na druhém místě před Poláky, kteří v boji o třetí místo porazili družstvo Bulharů 2:1. Ti jako lonští semifinalisté obhájili své postavení, což se naopak nepovedlo celkům Slováků, Rusů a Ukrajinců. Vítězní Súdánci po zásluze získali Pohár místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky a zlaté medaile, družstvo Nigerijců a Poláků získalo stříbrné, resp. bronzové medaile a poháry. Ty získaly i celky na 5. až 8. místě a na 9. až 22. místě. Jejich pořadí bylo stanoveno koeficientem. Individuální trofeje získal Rom Milan Horák z družstva Romů, který se 13 brankami byl nejlepším střelcem a Bulhar Stefan Stefanov, která jako nejlepší brankář turnaje obdržel pouhé 3 branky. Nejmladším účastníkem turnaje byl Jakub Bizoň z družstva Poláků (narozený v roce 1994). V průběhu turnaje bylo sehráno 58 utkání, v nichž padlo 183 branek, rozhodčí udělili 6 červených a 32 žlutých karet. Turnaje se aktivně zúčastnilo 326 hráčů a na jeho organizaci se podílelo 45 organizačních pracovníků. Zde se sluší poděkovat rozhodčím v čele se Zdeňkem Veverkou, technickým pracovníkům vedených Bohumírem Čížkem a kolektivu kuchařů Miloslava Carvana. Skvěle si vedli moderátoři Stanislav Sigmund ml. a Tomáš Hubáček, pečovatelé se ZŠ Balabenka ve-

4

5

dení Radomírem Sokolem a pracovníci výsledkové skupiny v čele s p. Josefem Šafaříkem. Poděkování účastníků vedle organizátorů zasluhuje Nadační fond Naděje třetího tisíciletí na turnaji zastoupený Antonínem Šimkem, který turnaj sponzoroval. Pražská Juliska se stala místem zaslíbeným pro rekreační fotbal, nabídla skvělé prostředí a nezapomenutelné zážitky zúčastněným družstvům národnostních menšin žijících v České republice. |

Text: Arnošt Šulc Foto: Ivana Roháčková 1/ Vítězné družstvo Súdánců 2/ Fanoušci zúčastněných družstev projevovali svůj temperament 3/ Představení mimořádné a zplnomocněné velvyslankyně ČLR při zahájení turnaje 4/ Zahájení turnaje zpestřily svým vystoupením Top mažoretky 5/ Pamětní plaketa

UNIASK ČR

memoriálu Petra Sovka

2

kaleidoskop 31

Červencovým nedělním dopolednem proběhla mezi cyklisty, dukláky a příznivci sportu nečekaná smutná zpráva – v sobotu 19. července 2008 večer zemřel Jiří Zelenka. Mechanik dráhové reprezentace a cyklista Dukly Praha, v sobotu večer prohrál svůj nejtěžší závod … Jiří Zelenka nejen, že se jako mechanik s péčí sobě vlastní staral o jedny z nejlepších českých cyklistů, ale i sám byl více než aktivním cyklistou. Do historie se zapsal mimo jiné vítěznou etapou na Závodě Míru v dresu Dukly Brno, kde závodil za své vojenské služby. Čest jeho památce.

Jan Mazoch zavřel skokanské dveře, jiné pomalu otevírá V neděli 17. srpna se rozloučil se svou šestnáctiletou sportovní kariérou skokan na lyžích Jan Mazoch. Můstkům nadobro dal sbohem před tisícovkou diváků pod frenštátským středním můstkem. V prvním kole se trefil na značku 90 m, ve druhém 89,50 m a v závodě stovky účastníků obsadil 14. místo (druhé mezi českými závodníky, lepší byl jen jeho bratr Jirka , který obsadil místo sedmé). Po skončení závodu Honza ještě jednou vylezl na můstek a skočil, letěl až za K-bod můstku tedy za značku 95 metrů. Naposledy. Důvodem jeho “konce skokana” je strach. Vnuk Jiřího Rašky se nemůže vyrovnat s psychickými následky po těžkém pádu z můstku v Zakopaném v lednu 2007. Před každým skokem začal mít obavy, pocit strachu, respekt, nesoustředěnost. Pocity se stále horšily. V létě se mu narodila dcera a našel si práci ve skladu. Jan Mazoch by nyní rád složil maturitu a dál pomáhal skokům a předával své zkušennosti. Text : Ivana Roháčková

Kalendář Dukly na rok 2009 Armádní sportovci hned po skončení olympijských her nafotili kalendář ASC DUKLA na rok 2009. Všechny fotografie do nástěnného kalendáře vznikly v ateliéru, světově nejproslulejšího českého fotografa současnosti Jana Saudka, u jeho typické „ZDI“, která je známým synonymem jeho tvorby. Křest kalendáře je plánován na 26. listopadu 2008, kde bude součástí programu vyhlášení Armádního sportovce roku 2008. Text a foto: Ivana Roháčková

Atletika 12. 6. / MZ „Zlatá tretra“ – Ostrava muži / oštěp – 1. Vítězslav Veselý – 78,00 – limit B na OH ženy / oštěp – 2. Barbora Špotáková – 66,91 16. 6. / MZ „Memoriál J. Odložila“ – Praha muži / výška – 1. Tomáš Janků – 224 ženy / oštěp – 2. Barbora Špotáková – 68,81 ženy / tyč – 1. Romana Maláčová – 415 18. – 19. 6. / MZ „TNT-Fortuna meeting“– Kladno muži / desetiboj – 2. Roman Šebrle – 8076 – limit A na OH 21. – 22. 6. / EP – Leiria – Portugalsko muži / družstva – 1. ČR – podíl na výsledku muži / výška – 1. Tomáš Janků – 230 – limit A na OH muži / 1500m – 1. Michal Šneberger – 3:43,15 muži / 3000m – 1. Michal Šneberger – 8:11,31 muži / tyč – 1. Jan Kudlička – 555 ženy / družstva – 2. ČR – podíl na výsledku ženy / oštěp – 1. Barbora Špotáková 63,79 9. 7. / MZ „Praga Academica“ – Praha (Strahov) muži / tyč – 1. Jan Kudlička 570 limit A na OH Kanoistika 17. – 20. 7. / ME 23 – Szeged – Maďarsko muži 23 / deblkanoe 1000m – 6. Jaroslav Radoň, Tomáš Hrůza ženy / kajak 1000m – 3. Anna Adamová Lyžování – skok 25. – 27. 7. / GP letní – Hinterzarten – Německo muži / skok družstvo – 3. Ondřej Vaculík, Jan Matura, Borek Sedlák – podíl 3/4 Moderní pětiboj 10. – 13. 7. / MSJ – Káhira – Egypt junioři / jednotlivci – 9. Ondřej Polívka juniorky / štafeta – 3. Natálie Dianová – podíl 1/3 16. – 20. 7. / ME – Moskva – Rusko muži / jednotlivci – 10. David Svoboda muži / družstva – 3. David Svoboda, Libor Capalini, Michal Michalík muži / štafeta – 4. Michal Sedlecký, Ondřej Polívka, Jan Jakubíček 25. – 27. 7. / MS CISM – Riga – Lotyšsko muži / jednotlivci – 9. Michal Sedlecký Parašutismus 6. – 8. 6. / SP v přesnosti přistání – Mali Lošinj – Chorvatsko muži / přesnost přistání – 1. – Jiří Gečnuk junioři / přesnost přistání – 1. Petr Směšný 27. – 29. 6. / SP v přesnosti přistání – Bled – Slovinsko muži / přesnost přistání – 1. Jiří Gečnuk 8. – 10. 8. / SP na přesnost přistání – Belluno – Itálie muži / přesnost přistání – 3. Jiří Gečnuk muži PP / družstva – 3. Vedmoch, Gečnuk, Šorf, Zítka, Hovorka 4. – 10. 8. / ME v paraglidingu – Niš – Srbsko muži PP / družstva – 2. Libor Jiroušek – podíl v družstvu ČR 22. – 24. 8. / SP na přesnost přistání – Zell am See – Rakousko muži / přesnost přistání – 3. Jiří Gečnuk muži PP / družstva – 1. Vedmoch, Gečnuk, Jiroušek, Tábor, Zítka junioři / přesnost přistání – 2. Petr Směšný Karate 6. – 8. 6. / ME – Banja Luka – Bosna a Herzegovina muži / kata – 2. – Jakub Tesárek

11. – 13. 7. / MS akademické – Wroclaw – Polsko muži kata / družstva – 3. Jakub Tesárek Sportovní lezení 28. 6. / SP – Cchig-Chaj – Čína muži – 1. Tomáš Mrázek 11. – 13. 7. / SP – Chamonix – Francie muži / obtížnost – 4. Tomáš Mrázek Motorismus 1. 6. / Seriál MS – Salt Lake City – USA muži / superbiky 1.závod – 6. Jakub Smrž Sportovní střelba kulová 8. – 13. 7. / MEJ – Plzeň junioři LM 60 vleže / družstva – 2. Adam Hrabovský, František Skalík – podíl 2/3 LM 3×40 – 2. Adam Hrabovský – 1159 LM 3×40 / družstva – 3. Adam Hrabovský, František Skalík – podíl 2/3 BT 30+30 – 3. František Losos – 580 BT 30+30 / družstva – 1. František Losos – podíl 1/3 BT 20+20 / družstva – 3. František Losos – 1135 Sportovní střelba broková 6. – 14. 7. / ME – Nikósie – Kypr muži / trap – 2. David Kostelecký – 122+24+1 trap / družstva – 2. David Kostelecký – podíl 1/3 skeet – 9. Jan Sychra – 122 skeet / družstva – 2. Jan Sychra, Leoš Hlaváček – podíl 2/3 junioři skeet / družstva – 2. Jakub Novota – podíl 1/3 Veslování 7. – 8. 6. / MZ „Jarní skulérský Rösslera-Ořovského“ – Praha muži / skif – 1. Ondřej Synek 7. – 8. 6. / MZ „Pražské primátorky“ – Praha muži / osma s kormidelníkem – 1. Jakub Zof, Jakub Friedberger, Jan Gruber, Jakub Makovička, Václav Chalupa, Michal Horváth, Milan Bruncvík, Karel Neffe - korm. Jiří Pták 20. – 22. 6. / SP – Poznaň – Polsko muži / skif – 2. Ondřej Synek SP 2008 – CELKOVÉ POŘADÍ muži / skif – 1. Ondřej Synek 24. – 27. 7. / MS v neolympijských disciplínách – Ottensheim – Rakousko muži / párová čtyřka LV – 4. Jan Vetešník, Ondřej Vetešník, Jiří Kopáč, Miroslav Vraštil Vodní slalom 5. – 8. 6. / MS ve sjezdu – Ivrea – Itálie muži / kajak – hlídky – 1. Kamil Mrůzek – podíl 1/3 11. – 13. 7. / ME 23 a MEJ – Solkan – Slovinsko muži 23 / kanoe – hlídky – 2. Pavel Foukal – podíl 1/3 deblkanoe – hlídky – 2. Martin Hammer, Michal Vlček – podíl 2/3 Jan Zdráhal, Petr Zdráhal junioři / deblkanoe – 2. Ondřej Karlovský, Jakub Jáně deblkanoe – hlídky – 1. Ondřej Karlovský, Jakub Jáně – podíl 1/3 25. – 27. 7. / MSJ ve slalomu – Roudnice nad Labem junioři / deblkanoe – 2. Ondřej Karlovský, Jakub Jáně deblkanoe – hlídky – 1. Ondřej Karlovský, Jakub Jáně – podíl 1/3

dukla sport

Zemřel Jiří Zelenka

Cyklistika MČR dráha 3.–5. 10. Praha – Motol MČR dráha – omnium 20.–21. 12. Praha – Motol Karate SP 4.–10. 10. Rakousko – Salzburg MS 13.–16. 11. Japonsko – Tokio Lyžování – běh SP 22.–23. 11. Švédsko – Gällivare 29.–30. 11. Finsko – Kuusamo SP SP 6.–7. 12. Francie – La Clusaz SP 13.–14. 12. Švýcarsko – Davos SP 20.–21. 12. Německo – Düsseldorf SP 27.–28. 12. Německo – Oberhof SP 29.–31. 12. Praha, Nové Město na Mor. Lyžování – skok SP – letní 3. 10. Německo – Klingenthal SP – letní 4. 10. Liberec SP 28.–29. 11. Finsko – Kuusamo SP 6.–7. 12. Norsko – Trondheim 13.–14. 12. Itálie – Pragelato SP SP 20.–21. 12. Švýcarsko – Engelberg SP 29. 12. Německo – Oberstdorf Lyžování – severská kombinace SP 28.–29. 11. Finsko – Kuusamo 6.–7. 12. Norsko – Trondheim SP SP 20.–21. 12. Rakousko – Ramsau SP 27.–28. 12. Německo – Oberhof Alpské lyžování SP 25.–26. 10. Rakousko – Sölden 15.–16. 11. Finsko – Levi SP SP 29.–30. 11. Kanada – Lake Louise SP 4.–7. 12. USA – Beaver Creek SP 13.–14. 12. Francie – Val d´Isére SP 19.–21. 12. Itálie – Groeden, Alta Badia Akrobatické lyžování SP – boule 13. 12. Rusko – Moskva SP – boule 18. 12. Francie – Meribel Snowboarding SP 10. 10. Nizozemsko – Landgraaf SP 30.–31. 10. Švýcarsko – Saas Fee 14. 12. Itálie – Limone SP SP 19.–21. 12. Švýcarsko – Arosa Jízda na bobech SP 24.–30. 11. Německo – Winterberg SP 1.–7. 12. Německo – Altenberg 8.–14. 12. Rakousko – Igls SP SP 15.–21. 12. Itálie – Cesana Jízda na saních SP 24.–30. 11. Rakousko – Igls SP 1.–7. 12. Lotyšsko – Sigulda SP 8.–14. 12. Německo – Winterberg Rychlobruslení SP 7.v9. 11. Německo – Berlín SP 14.–16. 11. Nizozemsko – Heerenveen SP 22.–23. 11. Rusko – Moskva Sportovní lezení ME 16.–19. 10. Francie – Paříž SP 28.–29. 10. Čína – Shanghai SP 9.–10. 11. Brno SP 15.–16. 11. Slovinsko – Kranj Sportovní střelba broková MS akad. 5.–15. 10. Čína – Peking Sportovní gymnastika SP 17.–19. 10. Velká Británie – Glasgow SP 24.–26. 10. Německo – Stuttgart

přehled sportovních výsledků / květen–srpen 2008

kaleidoskop

přehledy na této dvoustraně připravil: Petr ELIÁŠ

očekávané sportovní akce ve IV. čtvrtletí 2008

dukla sport

30 kaleidoskop

Tucet otázek pro Miloslava BĚLONOŽNÍKA

1. Datum a místo narození: „11. 7. 1918, malá horská vesnička Zlatá Olešnice u Vysokého nad Jizerou.“ 2. Dosažené vzdělání a povolání: „Vystudoval jsem obchodní akademii a postupně jsem pracoval jako vedoucí pobočky liberecké pojišťovny a jako brusič nástrojů v LIAZ. Od roku 1953 jsem pak působil v lyžařském sportovním hnutí.“ 3. Co a kdy vás přivedlo k aktivnímu sportu a jaké sporty jste provozoval? „Sportovec jsem byl vlastně od dětského věku v naší vesnici bylo mnoho skokanů a kombiňáků, takže na lyžích jsem uměl běhat, skákat i sjezdovat. Školní závody v běhu na lyžích se pořádaly od 6 let, skokanské od 10 let věku. Mně se podařilo na závodech skákat už v 9 letech a obsadil jsem 2. místo skokem dlouhým 18 metrů, tenkrát spíše na běžkách než na skočkách. Jako kluk z vesnice jsem ovšem hrál také fotbal a tenis a dokonce jsem ještě jako dorostenec závodil i v gymnastice.“ 4. Kdy a jak jste se dostal do Dukly? „V letech 1953 až 1961 jsem působil jako státní trenér lyžování a zároveň jsem při zaměstnání vystudoval trenérskou školu, potom jsem pracoval jako trenér liberecké lyžařské základny. V roce 1965 si mě vyžádalo tehdejší vedení liberecké Dukly, protože jsem měl požadované vzdělání a dobrou praxi. V Dukle jsem pak ve funkci trenéra setrval až do roku 1979 a zároveň mi bylo umožněno plně fungovat v mezinárodní lyžařské federaci FIS.“ 5. Vaše sportovní kariéra: „V mých nejlepších aktivních sportovních letech byla bohužel zrovna válka, ale v roce 1948 jsem se nominoval na ZOH do Svatého Mořice, kde jsem obsadil 16. místo. Dále jsem byl na ZOH 1956 v Cortině d´Ampezzo jako trenér, na ZOH 1960 ve Squaw Valley jako vedoucí družstva a rozhodčí stylu, na ZOH 1964 v Innsbrucku jako technický delegát skoku na lyžích, na ZOH 1968 v Grenoble jako trenér, na ZOH 1972 v Sapporu jako rozhodčí stylu, na ZOH 1976 v Innsbrucku jako technický delegát skoku na lyžích a na ZOH 1980 v Lake Placid a na ZOH 1984 v Sarajevu jako rozhodčí – měřič délek. V obdobích mezi ZOH jsem samozřejmě absolvoval řadu mistrovství světa.“ 6. Jakou značku lyží jste používal, na kterém můstku se vám nejlépe skákalo a na který naopak nemáte dobré vzpomínky? „Tenkrát jsme skákali na dřevěných lyžích a já používal norské značky Johansen-Nielsen, pamatuji, že byly hrozně těžké, a pak rovněž norské značky Cliper, ty naopak byly hrozně lehké. Poprvé jsem na nich skákal v roce 1955 na mamutím můstku v Oberstdorfu a podařilo se mi jako prvnímu Čechovi překonat stometrovou hranici. Skočil jsem 102 metrů, druhý den pak 107 metrů. Mezi skokanskými můstky jsem neměl žádný, o němž by se dalo říci, že bych jej preferoval, ale nejvíce jsme skákali ve Špindlerově Mlýně, kde jsem v roce 1948 získal titul mistra Československa. Nejhorší vzpomínku mám na můstek v Plavech, kde při skoku dlouhém 70 metrů jsem skočil do přechodu a rozbil si pusu, měl těžký výron a různé pohmožděniny.“ 7. Které významné skokany jste trénoval? „Za mou trenérskou kariéru prošla mýma rukama řada výborných sportovců, takže bych je ani nemohl všechny vyjmenovat. Za všechny vzpomenu snad alespoň Jiřího Rašku, Zbyňka Hubače, Rudolfa Höhnla, Ladislava Divilu, Rudolfa Doubka a další.“ 8. Vaše funkcionářská kariéra: „V letech 1953 až 1988 jsem byl členem FIS ve skokanské komisi, v komisi severské kombinace, v materiální komisi a v komisi na stavbu můstků.“ 9. Váš nejlepší sportovní nebo funkcionářský úspěch: „Mistrovský titul z roku 1948, jehož si velice vážím, a na poli diplomatickém se mi podařilo ve FIS prosadit, že poslední – šestý – mamutí můstek na světě bude postaven v tehdejší ČSSR. Zprvu měl být vybudován ve Špindlerově Mlýně, ale ochránci přírody už tehdy zlobili, takže nakonec se našlo místo v Harrachově.“ 10. Na projektování a výstavbě kterých skokanských můstků jste se podílel? „Stál jsem u zrodu řady můstků v Liberci a okolí. Myšlenka na výstavbu můstků, kde se bude konat blížící se MS 2009 v Liberci, vznikla již v roce 1959, po překonání řady překážek se poprvé v Liberci skákalo v roce 1965. Z dalších můstků, na jejichž návrhu jsem se podílel, mohu jmenovat můstek na Pláních pod Ještědem, v Pilínkově, ve Vratislavicích nad Nisou, v Janově nad Nisou, v Mšeně u Jablonce nad Nisou, v areálu Libereckých výstavních trhů a dále můstky na Ještědu, v Harrachově (P 90 a mamutí můstek), ve švédském Falunu, v americkém Steamboat Springs atd. Bohužel řada těchto můstků dnes již neexistuje.“ 11. Zájmy a koníčky: „Sleduji jak v tisku tak v televizi všechny lyžařské disciplíny, zejména naše sportovce, dále mě zajímá tenis, fotbal, prostě vše, co se ve sportovním světě děje. Také mám rád zahrádku a začal jsem jezdit na rotopedu, abych si udržel kondičku.“ 12. Osobní cíle a přání, životní motto: „Přeji si, abychom to naše MS 2009 v Liberci dotáhli do zdárného konce a naši sportovci byli úspěšní. A životní motto? Ve sportu není nic zadarmo – je nutná píle a výdrž a pak se úspěch dostaví.“|

Text: Pavel Nekola Foto: Archiv ASC DUKLA

dukla sport

32 jubilant

Text: František Macák Foto: archiv ASC Dukla

V ARMÁDNÍCH SPORTOVNÍCH TÝMECH SE VYSTŘÍDALA ZA 60 LET PLEJÁDA NEJEN SKVĚLÝCH ZÁVODNÍKŮ, ALE I TRENÉRŮ, KTEŘÍ PO SOBĚ ZANECHALI NESMAZATELNOU STOPU. LETOS 3. LISTOPADU OSLAVÍ UŽ SVÉ OSMDESÁTINY JAN LIŠKA, PŘEDNÍ SVĚTOVÝ TRENÉR BĚŽECKÝCH ATLETICKÝCH DISCIPLÍN A BÝVALÝ ŠÉF ATLETŮ DUKLY I PŘEDSEDA ODDÍLU Z JULISKY.

TRENÉR mistrů

Jan Liška

R

Rodák z Tlučné, nedaleko Plzně, začínal se sportem právě v rodném městě. „Sport měl u nás velkou tradici, zvláště díky DTJ, která letos v obci slaví už sto let od svého zrodu. Právě tam jsem začínal s atletikou, ale i v kraji oblíbenou házenou a také skautingem. V Plzni jsem pak absolvoval strojní průmyslovku a chystal se na vysokou školu technickou. To bylo v roce 1953. Já se však dozvěděl, že se otvírá i sportovní škola, dnešní FTVS. Dal jsem přednost sportu, kterému jsem se chtěl vždycky věnovat,“ vzpomíná rád i dnes Jan Liška. Tehdy učily na FTVS velké osobnosti našeho sportu, jako Karel Kněnický, Václav Vomáčka, Emil Dostál a mnoho dalších. Jan Liška studoval vojenský obor FTVS, a tak po absolvování školy odešel do vojenského učiliště v Olomouci. V té době však už věděl, že ho čeká ještě stěhování dál na východ, do nového učiliště v Košicích. Tam se díky nadšeným mladým důstojníkům i jejich pro sport zapáleného velitele, podařilo během roku vybudovat nový stadion i s dráhou. „Na ten stadion jsem byl pyšný. V Košicích jsem byl brzy doma a zapojil se do atletického života v oddíle VŠT Košice, se kterým jsme během pár let postoupili až do I. ligy. Tehdy na atletické závody chodilo víc lidí než na fotbal. Mezi novými absolventy vojenské školy se objevil Josef Odložil a brzy jsme se dohodli na společném trénování. Pepík po skončení akademie odešel k útvaru do Olomouce, tam trénoval mezi palposty a přece se nám podařilo ho prosadit k účasti na Rošického memoriálu. Neznámý kluk v Praze dokonce vyhrál, cenu mu předával atletický šéftrenér Dukly Aleš Poděbrad a s ním jsme se dohodli na Pepíkově přechodu z Olomouce do Prahy.“ S Janem Liškou trénoval Odložil nejdříve na dálku a dál závodil za Košice, ale potom nad ním už převzal trenérské vedení Poděbrad a Josef závodil za Duklu Praha. Jan Liška už v té době vychovával československé atletice další běžecký talent – Josefa Plachého. „Spolu jsme pak už jezdili na řadu zahraničních soustředění a já jsem v Praze studoval postgraduál na FTVS. V Košicích jsem byl už jen občas. Dukla mi proto nabídla přechod do Prahy, to bylo v r. 1975.“ V Dukle byla tehdy výborná skupina trenérů a další mladí na Julisce vyrůstali. Janu Liškovi se podařilo soustředit v Dukle velmi kvalitní skupinu běžců v čele s Odložilem, Plachým, Tesáčkem, později halovým mistrem Evropy,

Vedrou, současným běžeckým trenérem Dukly a mnoha dalšími. V roce 1983 se stal Jan Liška šéftrenérem atletů Dukly Praha. Funkci přebíral po Miroslavu Vlčkovi, trenérovi diskaře Imricha Bugára. V roce 1989 pozici šéftrenéra předával Václavu Fišerovi, dnešnímu šéftrenérovi celé české atletiky. Jan Liška může být pyšný, nejen na své trenérské výsledky, ale i „budovatelské“. Má zásluhu na vybudování stadionu a dráhy v Košicích, i na tréninkovém tunelu s posilovnou nad hlavní tribunou stadionu na Julisce. Vedle úspěšné trenérské činnosti je pozoruhodná i jeho publikační činnost. Vždyť je spolu s Milošem Písaříkem autorem dodnes v Česku nejucelenějším dílem o tréninku běžeckých středních a dlouhých tratí. „Publikace má II. díly počínaje výběrem talentů, všeobecnou částí, až po metodickou přípravu v šestiměsíčním modelovém cyklu. Není to kuchařka, jak vychovat světové běžce. Rozhodně jsme nechtěli, aby trenéři a atleti jen opisovali, ale aby aplikovali naše dlouholeté zkušenosti doplněné studiem s odborníky z vojenské nemocnice. Ale to je na dlouhou debatu, tak jako odpovídat na otázky o katastrofálním stavu našich dlouhých běhů což mě i v důchodu trápí.“ Jan Liška je podepsaný pod řadou světových výkonů mnoha našich běžců. Svůj podíl má na tokijském olympijském stříbru Josefa Odložila na trati 1500 m. Hodně radosti, ale i zklamání, jak je to vždy ve vrcholovém sportu, si užil se skvělým běžcem na 800 m Josefem Plachým. „Pepík byl velký talent. Už v 18letech byl na mexické olympiádě pátý. Moc jsme se na Hry ve 2000 m připravovali. V Košicích jsme používali i přetlakovou komoru, kde jsme měli dokonce nastavenou výšku 3000 m. Josefovým největším úspěchem bylo vítězství ve Stuttgartu při mezikontinentálním střetnutí Evropa – Amerika. Nejen že vyhrál, ale byl také vyhlášen nejúspěšnějším mužem celého utkání. Úspěchem bylo i stříbro z mistrovství Evropy v Aténách, jen rok po olympiádě.“ A to zdaleka nebyly všechny úspěchy Liškova svěřence. Vždyť i Luboš Tesáček přivezl zlato z evropského halového šampionátu v běhu na 3000 m. Jeho 20 let staré časy, a nejen jeho, ale i dalších Liškových svěřenců, by stačily na vítězství nad drtivou většinou současné české běžecké špičky. Atleti jeho skupiny přivezli na Julisku také desítky domácích běžeckých medailí a rekordů. Jan Liška dnes žije jako důchodce s manželkou v Praze na Jižním Městě, jen kousek od svého nejúspěšnějšího svěřence Josefa Plachého. Dokud to počasí dovolí, tak jezdí na chatu v jihočeských Olšanech mezi Horažďovicemi a Klatovy. „Musím na závěr říct, že jsem Dukle nesmírně vděčný, vždyť mi vyplnila sen z mládí, věnovat se celoživotně sportu a dát mi k tomu všechny podmínky,“ říkal upřímně Jan Liška, jedna z největších trenérských osobností československé atletiky, dodnes atlet i duklák tělem a duší.|

08. obsah. 60 let armádního vrcholového sportu. obsah 1. reportáže rozhovory z oddílů z historie osobnosti aktuality výsledky

Recommend Documents