obsah
dukla sport čtvrtletník Armádního sportovního centra DUKLA, Tělovýchovné jednoty Dukla Praha a Unie armádních sportovních klubů České republiky
2 2/09
duklasport
ročník 4 / číslo 2 / 2009 Vydavatel Armádní sportovní centrum DUKLA Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 IČ: 60162694 www.army.cz/sport www.duklasport.cz
Jan Železný. Co dodat?
reportáže rozhovory z oddílů z historie osobnosti aktuality výsledky
6
Adresa redakce Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 Telefon: 973 203 811 Fax: 224 310 910 E-mail:
[email protected] Šéfredaktor plk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D. (telefon: 973 203 801) E-mail:
[email protected] Redakční rada PhDr. Karel Felt Ing. Pavel Nekola Mgr. Ivana Roháčková Ing. Cyril Schejbal Jitka Suchopárková PaedDr. Arnošt Šulc Grafická úprava a zlom Andrea Bělohlávková (PIC MO)
Naděje pro Vancouver
16 18
Korekce fotografií Andrea Bělohlávková (PIC MO)
Jazyková úprava Mgr. Vlasta Kohoutová (PIC MO)
Tisková příprava a tisk MO ČR – PIC MO (Prezentační a informační centrum MO) Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Evidenční číslo: MK ČR E 18249 Číslo 2 / 2009 vyšlo: 9. 7. 2009
Střelnice v ohrožení
22
V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje ASC DUKLA a PIC MO Publikované materiály nelze rozšiřovat bez souhlasu vydavatele Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí NEPRODEJNÉ Foto na obálce: Ivana Roháčková
Evropské juniorské zlato
Do boje s novými pravidly
obsah
Názov Dukla má visačku svetovej kvality 4 Inženýrky a maturanti 5 Na stříbrné vlně 8 Odvaha oceněná bronzem 9 Zlaté jízdy hlídek 10 Prostříleli se na stupně vítězů 11 Primátorky neztrácejí kouzlo 12 Dravý talent a ostřílený mazák 14 Editorial 14 Táhneme za jeden provaz 20 Profesor cyklistiky 24 Světová atletika na Julisce 26 Mládež láká atletika 28 Patnáctiletá 29 Jubilanti armádního sportu 30 Kalendář akcí 31 Sportovní výsledky 31 Tucet otázek pro Jaroslava Brabce 32 Líbal pohár mistrů světa
rozhovor
rozhovor
1
Jan Železný.
Co dodat?
Text: Jaroslav Priščák Foto: Ivana Roháčková
1/ Medaili „Tibi Gratias“, tedy „Tobě díky“, převzala na slavnostním plénu k 110. výročí ČOV řada olympijských vítězů. Zleva Roman Šebrle, Vladimír Růžička, Jan Železný, Martin Doktor, Jiří Raška a Dana Zátopková. 2/ Honza s dcerou Aničkou
Tuto výstižnou větu trenéra Jaroslava Brabce si může přečíst každý, kdo vstoupí do vestibulu budovy na Julisce, pod fotkou skutečné sportovní osobnosti, Jana Železného. Je to samozřejmě reakce na skutečnost, jak vnímá slavného oštěpaře jeho bývalý trenér a nynější kolega Jaroslav Brabec.
rozhovor
J
Jan Železný se narodil 16. června 1966 v Mladé Boleslavi. Je mistrem světa, olympijským vítězem a držitelem světového rekordu hodnoty 98,48 m z roku 1996 z Jeny a rekordu 92,80 m z mistrovství světa z Edmontonu 2001 v hodu oštěpem. Jako první český oštěpař překonal hranici 90 m a tuto metu se mu do konce kariéry podařilo přehodit více jak padesátkrát, překonal pět světových rekordů, třikrát za sebou dokázal vyhrát olympijské hry. V roce 2000 byl jako první Čech v historii vyhlášen nejlepším atletem světa a Evropy, u nás se stal sedmkrát atletem roku. Jan Železný byl také zvolen do nově ustavené komise sportovců v rámci Mezinárodního olympijského výboru. Koncem roku 2001 se vzdal funkce v MOV a věnoval se jen sportovní přípravě. Od olympiády v Aténách 2004 opět pracuje v komisi sportovců MOV. V roce 2006 Jan Železný oznámil ukončení své dlouhé a bohaté kariéry. Na ME v Göteborgu vybojoval ve svých 40 letech bronzovou medaili, nejdelší pokus z první série měřil 85,92 m. S obdivuhodně úspěšnou kariérou se rozloučil 19. září 2006 výkonem 82,19 m, v místě, kde s atletikou začínal, na dráze v Mladé Boleslavi. Rozloučil se s kariérou aktivního atleta, nikoli však s atletikou. Pracuje v MOV, kde mu funkční období končí v roce 2012, a působí jako trenér u ASC DUKLA. Lidé tě vnímají jako velkou osobnost. Již dříve jsi říkal, že se věnuješ sportu, protože tě baví,
2
dukla sport
a děláš to pro diváky a fandy. Teď jsi v situaci, že trénuješ další oštěpaře, baví tě to? Samozřejmě mě to baví, mám tři kluky a jednu holku. Trenéřina je ale náročnější, než když je člověk sportovec a dělá si tu přípravu tak, jak jsem si ji dělal já. Dá se sladit funkce člena MOV s činností trenéra? To není takový problém, zasedání MOV je maximálně čtyřikrát pětkrát za rok a je to otázka dvou tří dnů, kdy opravdu vyjedu. Doposud úspěšnou výslednost české reprezentace zabezpečují hlavně sportovci z resortů armády, vnitra a školství. V minulosti a možná někdy i dnes vnímají lidé logo Dukly nebo minulé Rudé Hvězdy (dnes Sportovní klub policie) negativně. Jaký je tvůj názor na zabezpečení sportu v minulosti, jak jsi to vnímal ty jako závodník a jak to vidíš dnes? Já jsem závodil jako mladý ještě za komunistické éry a zabezpečení bylo velké, podpora státu byla
znát na množství středisek vrcholového sportu, počtu sportovců, sportovalo hodně dětí. To dávalo možnost většímu počtu lidí dostat se na vrchol. Dnes se potýkáme s problémy, že máme vytypované dobré závodníky, ale nemůžeme je dostat k nám, protože jsou stanoveny počty míst a těch je málo už i v nižších kategoriích. Druhý problém je, že sice stát dává určité finanční prostředky, ale jde o to dát je správným směrem. Systém zabezpečení sportu nebyl špatný, stále se zlepšuje a je to znát na výsledcích mládeže. Vzniká ale zase jiný problém. Hodně mladých od sportu utíká jinam a tím se ztrácejí ti, kteří by se mohli stát vynikajícími sportovci. Proto je nutné popřemýšlet, jak to udělat, abychom dostali k mládeži vynikající trenéry. Ty je potřeba zaplatit, aby mohli vytypovávat závodníky, podchytit je, dát jim zabezpečení a vzbudit u nich zájem o vrcholový sport. Když děláte profesionálně sport, tak se musí začínat kvalitně, a když budete mít dobrého trenéra, tak vás naučí správnou techniku. Co se týká Dukly jako takové, tak si myslím, že ze všech resortních center toho
udělala jasně nejvíc, stačí se podívat do statistik s výsledky. Dukla od začátku vyhledávala sportovní talenty, v době vojenské základní služby jim nabídla trenéra, tréninkové podmínky a dokázala je vychovat, nasměrovat a dostat na absolutní vrchol. Podle mě měla a má Dukla nejlepší systém sportovní přípravy a zabezpečení ze všech a měla by v tom určitě pokračovat. Zažil jsi slávu, vítězství na vrcholných soutěžích. Radost z úspěchu jsi prožíval ve spojení s pocitem hrdosti na příslušnost k České republice. Dá se popsat, jakou roli hrají emoce a národní hrdost? Emoce ke sportu určitě patří a sportovat bez diváků taky nemá smysl. Pro mě to byla vždycky enormně psychická zátěž, ale na druhou stranu povzbuzení, protože v kariéře mi nejvíc pomáhali vždycky lidé – diváci, že mi drželi palce a přáli mi, abych vyhrával. Sice nebylo vždy jednoduché jet na závody s pocitem super favorita a až moc velkou důvěrou, že vyhraju, ale na druhou stranu je
to fajn, že důvěru máte, a když přijde včas, tak to strašně pomůže. Nejsilnější emoce jsem prožíval, když jsem stál na stupních vítězů a naše vlajka kvůli mně stoupala nahoru. V ten okamžik jsem měl pocit, že to dělám pro tohle, pro sebe i pro lidi, a tím, že jsem se stal olympijským vítězem, tak jsem možná na chvíli přinesl pozitivní zážitek pro všechny v České republice. To je to spojení, ta symbióza, která by měla fungovat a vytvářet pozitivní myšlení. V prvním letošním čísle DuklaSportu se zmínil profesor Pirk, že důležitou činností armády je i podpora vrcholového sportu. Dokonce v nějakém vystoupení to charakterizoval slovem nejsmysluplnější. Samozřejmě jde o lechtivé hodnocení, ale jak bys reagoval na toto vyjádření. Myslím, že to je dobré spojení jak pro armádu, tak pro sportovce. Protože i armáda potřebuje pozitivní signály a ty od armádních sportovců přicházejí. Hodně začínajících sportovců si zařadí třeba jméno Roman Šebrle či Bára Špotáková do určité prestižní škatulky a samozřejmě pak chtějí být také v Dukle,
2
protože být duklákem už něco znamená. Toho by se mělo správně využít. Na druhou stranu sportovci dukláci vědí, že v armádním resortu mají kvalitní zabezpečení. Takové propojení je prostě ideální. Honzo, děkuju.|
dukla sport
3
sport a studium
SP kanoistů v Račicích Text a foto: Ivana Roháčková
&
Inženýrky maturanti Potí se při sportu i ve škole
Čas mezi letní a zimní olympiádou využili někteří sportovní reprezentanti Dukly k uzavření svého studia. Kromě tréninku a závodění proto honili školu, leželi v učebnicích, absolvovali zkoušky dospělosti, psali diplomové práce a promovali.
S
S novými tituly inženýrka se mohou pochlubit dvě nejlepší atletky Dukly Praha – Ing. Baďurová a Ing. Špotáková. Tyčkařka Kateřina Baďurová se stala inženýrkou 27. dubna 2009, když absolvovala úspěšně státnice na Vysoké škole ekonomiky a managementu v Praze. Přijela na pár dní ze soustředění z Kanárských ostrovů, aby z ekonomie dostala jedničku a z podnikové strategie dvojku. O tři dny později obhájila diplomovou práci „Produktivita jako cesta ke zvýšení konkurenceschopnosti“. Bakalářské i inženýrské studium absolvovala vždy za tři a půl roku, protože ji bavilo a zvládala ho bez rozkládání. V polovině dubna odevzdala svou diplomovou práci na České zemědělské univerzitě na téma „Projekt přechodu farmy na ekologické hospodářství“ i olympijská vítězka a mistryně světa v oštěpu Barbora Špotáková. Třemi jedničkami a jednou dvojkou ukončila studium ekologie 25. května 2009. „Byla jsem pořádně nervózní. Nebylo to úplně lehké, trochu mě ke správné odpovědi museli navést. Poctivě jsem se týden učila, vědomosti mám, ale neperlila jsem,“ hodnotila své vystoupení před komisí. Těšila se, jak druhý den absolvuje první závodní start sezony. „Zítra na Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově může zaznít: Ke třetímu pokusu se připravuje inženýrka Špotáková,“ žertovala oštěpařka. Absolventskou práci na Světovém poháru ve sportovní střelbě v polovině měsíce dubna sepisovala pistolářka Lenka Marušková, aby letos mohla dokončit studia oboru prevence kriminality na vyšší odborné škole. Téma práce: „Drogová prevence v České republice“. „Přišlo mi nejzajímavější,“ říká čtyřiadvacetiletá střelkyně. „Věřím, že v oboru prevence kriminality budu jednou moct pracovat.“
Na maturitních potítkách „Vzdělání patří k osobnosti. A způsob, jakým se dostáváte k cíli, vypovídá o vás hodně při sportu stejně jako při studiu,“ říká trenér Martiny Sáblíkové. Vícenásobná mistryně světa a mistryně Evropy v rychlobruslení Martina Sáblíková se po sedmi letech studia sportovního gymnázia rozhodla „udělat“ maturitu. S ostatními maturanty
4
dukla sport
1 sportovních tříd novoměstského Gymnázia Vincence Makovského absolvovala 7. dubna písemnou část z češtiny, vybrala si téma: „Člověk nemůže odejít ze světa beze stopy“. Sepsala zamyšlení na téměř čtyři stránky, výsledná známka dobrá. O speciální maturitní termín musela žádat zřizovatele školy, a tak ústní část absolvovala až v druhé polovině června. Martina maturovala kromě českého jazyka z němčiny, základů společenských věd a teorie sportovní přípravy. Teď se plně soustředí na olympijskou sezonu, a jestli bude ve studiu pokračovat, to se teprve uvidí. Kromě Sáblíkové odmaturovala i její spolužačka a spolujezdkyně ve vítězném triu na SP v rychlobruslení Andrea Jirků. Téma písemné práce si vybrala stejné, výsledná známka za dvě. Ve studiu chce pokračovat, podala si přihlášku na FTVS UK. Maturitu už v květnovém termínu složil další člen týmu trenéra Petra Nováka rychlobruslař Zdeněk Haselberger. Zkoušky mezi závody Světového poháru v moderním pětiboji zvládla juniorská mistryně Evropy v mixu dvacetiletá Natálie Dianová. Na Gymnáziu Nad Štolou v Praze si jako písemnou práci z češtiny vybrala téma vhodné pro sportovce „Co by napsal Ota Pavel, kdyby žil“. Napsala povídku z prostředí armádního sportu, a to jak o Zátopkovi, tak dalších sportovcích Dukly a samozřejmě o moderním pětiboji. Z ústních zkoušek dělala povinné němčinu a češtinu, k tomu volitelnou psychologii a zeměpis. „Psychologii jsem plánovala dál, že třeba na FTVS otevřou obor tělovýchova a psychologie, jak to bylo v předchozích letech, ale zrovna letos ho neotevřeli, takže jsem si dala přihlášku na management. Pak ještě zkusím ekonomii na zemědělské,“ zamýšlí dvacetiletá Natálie Dianová. Na závodech Světového poháru v Račicích měly s sebou učebnice i kajakářky Lucie Matoušková a Martina Víchová, které spolu závodí na deblkajaku. Lucie maturovala na gymnáziu v Hradci Králové, písemnou práci psala na téma „Překvapení nemusí být vždy příjemné“, a od října by ráda studovala na FTVS UK. Martina dokončila studium na gymnáziu v Děčíně, na maturitní písemné části napsala úvahu „Televize je sice hloupá, ale občas musí zabít čas“. Podala si přihlášku na lékařskou fakultu a na FTVS – obor fyzioterapie. Další od vody, veslař Petr Buzrla, složil zkoušku z dospělosti na obchodní akademii.
Na stříbrné
1/ Barbora Špotáková 2/ Lenka Marušková 3/ Martina Sáblíková 4/ Kateřina Baďurová 5/ Andrea Jirků
2
3
VLNĚ
Dva úspěšné maturanty má i sportovní družstvo juniorů parašutismu Prostějov. Významný skok z gymnázia na vysokou školu učinili Bonifác Hájek a Jiří Chovan. Všem maturantům i promovaným sportovcům Dukly gratulujeme a po dnech a nocích strávených studiem přejeme klid a plné soustředění k dosahování nových medailí a titulů na světových šampionátech.|
4
5
Nejrychlejší světoví kajakáři a kanoisté se sešli ve dnech 8. až 10. května 2009 na kanále v Račicích při úvodním závodu Světového poháru. Startovalo přes 293 závodníků z 28 zemí světa, z toho 21 kajakářů a kanoistů z Dukly Praha. Návštěvníci měli možnost na vlastní oči sledovat držitele světových a evropských titulů i olympijské vítěze.
K
Kanoisté Dukly se v Račicích probojovali sedmkrát do finále a získali dvě stříbrné medaile. První vybojovala posádka čtyřkajaku na 1000 m ve složení Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík a Jan Štěrba, která dojela těsně za vítěznými Francouzi, před polskými kajakáři a olympijskými šampiony z Pekingu Bělorusy. Za celou posádku zhodnotil závod Jan Štěrba: „Naše taktika byla stejná jako v rozjížďce. Dobře odstartovat, jet rychle a na konci ještě přidat. Celou trať jsme vedli, ale naneštěstí na posledních dvou stech metrech jsme si to nechali ujet. Díky silnému protivětru byl závod o osm až deset vteřin delší. Do poslední třetiny jsme se snažili zvýšit frekvenci, ale bylo to kontraproduktivní. Podali jsme výborný výkon, výsledek nás potěšil a byl pro nás zúročením náročné zimní přípravy. V této sestavě jsme jeli poprvé a musím pochválit nováčka v sestavě Ondru Horského, který loď výborně hákoval.“ V ostatních finálových jízdách na kilometru si nejlépe vedli deblkanoisté Jaroslav Radoň s Filipem Dvořákem a deblkajakáři Lukáš Trefil s Pavlem Davídkem, kteří se ve své kategorii shodně umístili na pátém místě. Anna Adamová na singlkajaku obsadila místo osmé. Vítězstvím ve finále B potěšili Jakub Adam s Michaelem Odvárkem na deblkajaku a Braňo Šrámek na singlkajaku a rovněž druhým místem Jiří Heller na singlkánoi, když jim těsně utekl postup do finále A v semifinálových jízdách. Druhou medaili na račickém kanále se podařilo vybojovat Ondřeji Horskému a Janu Štěrbovi na deblkajaku na trati 500 metrů, čímž potvrdili dobře načasovanou přípravu a po strhujícím závěru si tak přidali druhou stříbrnou medaili do sbírky z tohoto Světového poháru. Oba závodníci byli výsledkem velmi příjemně překvapeni, protože ke startu na K2 500 m se rozhodli až těsně před závodem. „Debl jezdíme na zkoušku, původně jsme v Račicích nechtěli startovat a tohle je naprostá fantazie,“ zářil Ondřej Horský. Štěrba ale upozornil na první poolympijskou sezonu, která nebývá tak silná: „Sice tady byla slušná konkurence, ale nedělal bych z toho velkolepé závěry, i když bych si přál, abychom se na úspěšné vlně vezli dál.“ Na trati 500 metrů ještě startovala Jana Šebestová jako členka posádky ženského čtyřkajaku, který obsadil pěkné šesté místo.
1
2 1/ Stříbrná posádka čtyřkajaku na 1000 m 2/ Cíl závodu K4 na 1000 m
Novinkou letošního Světového poháru byl závod na trati 5000 m, který Mezinárodní kanoistická federace zařadila do pořadu SP poprvé v Račicích. Vytrvalostní disciplíny na hlavních závodech sezony byly v historii české kanoistiky vždy úspěšné, i proto se závod těšil velkému zájmu. ICF upravila pravidla tak, aby byla soutěž co nejvíce atraktivní pro diváky, proto po hromadném startu a úvodním 1500 metrů dlouhém kole následovaly čtyři 700metrové okruhy přímo před tribunami. V tomto závodě je povolena jízda na vlně, a tak nebyla nouze o pěkné souboje o co nejlepší pozice, které občas končily i srážkou. V závodu singlkanoistů si dojel pro skvělé čtvrté místo loňský juniorský mistr světa v maratonu Jan Luňáček. Singlkajakářka Anna Adamová obsadila deváté místo a Jan Souček osmé.|
Text: Vratislav Odvárko a Petr Náprstek Foto: Ivana Roháčková
dukla sport
5
předolympijská sezona lyžařů
předolympijská sezona lyžařů
lyžování
2
NADĚJE
pro Vancouver
Medailový útok se od armádních sportovců očekává v příštím roce na olympijských hrách ve Vancouveru. Do důležité sezony vstoupí nejvíc povzbuzena boulařka Nikola Sudová, která přivezla bronz z mistrovství světa. Běžci se však přes solidní výsledky na mistrovství světa spíš trápili a dva národní týmy vyměnily v citlivém předolympijském období trenéra. 6
lyžování
1
1/ Soustředění lyžařů běžců ve vysokohorském prostředí Itálie 2 a 3/ Skokani na lyžích v posilovně a na U rampě na bruslích 4/ Nikola Sudová trénuje akrobacii na trampolíně
dukla sport
D
Dvojná helikoptéra zůstává jako trumf pro olympijský závod. I bez něj však jezdkyně v boulích Nikola Sudová nastoupila v sezoně před Vancouverem na úspěšnou cestu. Na mistrovství světa v japonském Inavaširu vybojovala bronzovou medaili a navázala tak na stříbro ze šampionátu v roce 2005 ve finské Ruce. „Tehdy to byla trošičku náhoda, zatímco teď se ode mě už něco očekávalo. Mohlo to být ještě lepší, ale soupeřky nechybovaly,“ řekla Sudová, které až v posledním závodě uniklo celkové třetí místo ve Světovém poháru. „To třetí místo by bylo třešničkou na dortu. Ale celkově můžu být spokojená.“ Sedmadvacetiletá reprezentantka upevnila svou pozici mezi absolutní světovou špičkou a má dobré vyhlídky vynahradit si poslední olympijské zklamání. V roce 2006 na Hrách v Turíně ji o medaili zřejmě připravilo jen skandální rozhodnutí sudích. Příští olympijský svah v Cypress si Sudová vyzkoušela už letos v únoru během závodu Světového poháru. „Je to složitější místo. Budou velké problémy s počasím,“ líčila Sudová. „Světový pohár se tam jel letos poprvé, protože rok předtím se počasí rozhodlo, že tam pět dní bude sedět mlha. To tam hrozí pořád, je tam hodně vlhko.“
Liberec bez vrcholu Medaile se od armádních sportovců očekávala také na domácím mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Silný tým běžců na lyžích se však celou sezonu potýkal se zdravotními problémy. Mužstvo trenéra Miroslava Petráska se dalo dohromady a na šampionátu se prezentovalo šestým místem Aleše Razýma v bruslařském sprintu nebo sedmou příčkou Martina Koukala na bruslařské padesátce. Zklamala však štafeta, která po katastrofickém průběhu závodu dojela na dvanáctém místě. Trenéra Miroslava Petráska neúspěch zasáhl do té míry, že zvažoval odchod od národního týmu. Nakonec však zůstal a připravil přesný plán olympijské sezony. Její klíčovou částí bude soustředění v Kanadě, které bude těsně předcházet olympijským hrám. Reprezentace odjede 20. ledna do střediska Silver Start v nadmořské výšce 1800 metrů k vysokohorskému tréninku. O čtrnáct dní později se tým přesune buď přímo do olympijského městečka Whistler nebo k posledním závodům před startem Her do Canmore, kde se na olympiádě bojovalo o medaile v roce 1988.
3
Kvůli přípravě na šampionát v Liberci si mužstvo olympijské tratě v minulé sezoně nevyzkoušelo, díky grantu od Českého olympijského výboru ale na přelomu dubna a května vyrazil do Whistleru Martin Koukal. „Martin nám řekl své poznatky. Podle nich zvažujeme, že už v době, kdy budeme v Silver Star, budou ve Whistleru dva servismani, aby si mohli vyzkoušet mazání,“ říká Petrásek. „Ve Whistleru se totiž významně mění počasí.“ Velkou změnou prošel ženský tým v běžeckém lyžování. Už v lednu byl z disciplinárních důvodů vyřazen asistent Vladimír Pavlata. Po sezoně s neuspokojivými výsledky úsek ukončil spolupráci s hlavním trenérem Vladimírem Šlofarem, který se snažil změnit přípravu závodnic v dlouhodobém výhledu. Kromě Kamily Rajdlové, která se vrátila po mateřské pauze pod vedením kouče Václava Korunky, se ale týmu nedařilo. „Výslednost holek nebyla dobrá. Když jsem ale družstvo přebíral, měl jsem úkol dát dohromady tým s výhledem do budoucnosti. Zas tak velký prostor jsem neměl,“ povzdechl si Šlofar, jehož nástupcem se stal bývalý reprezentační trenér Jiří Šimůnek.
4
Česká cesta Skokani na lyžích na mistrovství světa v Liberci zazářili pátým místem v soutěži družstev, ale místo klidu před olympijskou sezonou je čekalo bouřlivé jaro. Jako první se podle předpokladů poroučel rakouský trenér hlavního týmu Richard Schallert. Muž, který je v zahraničí považován za špičkového odborníka, v Česku se svými metodami stoprocentně neuspěl. Na hledání jeho nástupce měla vliv také situace ve vedení skokanského úseku. Jeho šéfové Leoš Škoda a Rostislav Jozífek jsou sice uvnitř hnutí dlouhodobě kritizováni za neprůhledné hospodaření, ovšem úseková konference je znovu zvolila do čela. Rozpočet úseku je napnutý na hodnotě deseti milionů korun, což je méně než polovina oproti nejlepším letům úspěchů Jakuba Jandy. Staronové vedení úseku neuspělo při vyjednávání se zahraničním trenérem, a tak se do funkce hlavního kouče po sedmi letech vrátil Čech. David Jiroutek opouštěl místo kouče v roce 2002, od té doby získal zkušenosti při angažmá ve Slovinsku i při spolupráci se zahraničními odborníky v Česku
Text: Rudolf Vojtěch Foto: David Jiroutek, archiv Nikoly Sudové a ASO lyžování
a koordinace skokanské reprezentace pro olympijskou sezonu bude jeho úkolem. Bývalý vítěz Světového poháru a Turné čtyř můstků Jakub Janda se však už v minulé sezoně vrátil k osvědčené spolupráci se Slovincem Vasjou Bajcem a už koncem dubna spolu zahájili přípravu na Vancouver. Nejklidnější situace tak v předolympijském roce panovala v týmu severské kombinace. Trenér Luděk Šablatura se soustředil na posílení realizačního týmu a lepší zázemí se projevilo i na výkonnosti závodníků. Lídr mužstva Pavel Churavý skončil dvakrát v sezoně Světového poháru na třetím místě. Mistrovství světa mu sice nevyšlo podle představ, jeho výkonnostní zlepšení je ale jednou z nadějí pro olympijské hry. Vedle něho se zvedli i další členové týmu, o čemž svědčí solidní šestá příčka v závodě družstev na mistrovství světa v Liberci.|
dukla sport
7
MS v dráhové cyklistice
ME ve vodním slalomu
ZLATÉ JÍZDY
ODVAHA m e z n o r b eněná
hlídek hlídek
oc
Letošní mistrovství Evropy ve slalomu bylo uspořádáno na umělém slalomovém kanálu v Nottinghamu, který je součástí velkého areálu vodních sportů. Kromě slalomu je zde i veslařský kanál a centrum vodních lyžařů. Nottingham přivítal účastníky svým typicky anglickým počasím, větrem a deštěm.
Po pěti měsících od „openingu” v podobě evropského šampionátu dráhařů zbrusu nový velodrom BGZ Bank Aréna v polském Pruzskowě opět přivítal vrcholnou akci, tentokrát šampionát světový. Podívejme se, jak si na něm vedli čeští reprezentanti v dráhové cyklistice a současně závodníci pražské Dukly.
cyklistika
C
8
Celkem dvě ženy a pět mužů, cyklistů Dukly Praha bylo nominováno – mladíci, aby získali zkušenosti, a ti ostřílení s medailovými ambicemi. Hned v úvodní den pětidenního klání se na startu stíhacího závodu jednotlivců představil teprve devatenáctiletý Jiří Bareš, aktuální domácí mistr, a časem 4:39,614 se zařadil na konec druhé desítky. Ve stejný den se postavila na start ženské stíhačky i Lada Kozlíková, které se bohužel nepodařilo zopakovat výkonností standard a časem 3:43,880 obsadila až 14. místo a po závodě z její tváře rozhodně spokojenost nevyzařovala. Ve večerním programu prvního dne do závodu vstoupil Milan Kadlec, nejzkušenější muž české bodovačky. Velmi bojovným výkonem, po několika neúspěšných pokusech o rozhodující únik a po zisku šesti bodů v bodovacích spurtech, se nakonec vešel do elitní desítky a určitě nezklamal. Čtvrteční scratch na 15 km v podání evropského bronzového medailisty do 23 let Jiřího Hochmanna nedopadl úplně podle představ. Ač si počínal velmi
dukla sport
1
Č 2
1/ Martin Bláha a Jiří Hochmann s bronzem na krku 2/ Nástup české dvojice
vzhledem k počtu bodů získaných v bodovacích spurtech brali „jen” bronz. Deváté místo obsadila ve stejný den Lada Kozlíková v omniu žen při premiéře této disciplíny v programu šampionátu. V nedělním omniu mužů, lidově řečeno cyklistickém víceboji, se postavil na start místo našeho exmistra světa Aloise Kaňkovského, který stále ještě doléčoval zranění kolena, debutant na MS, mladík Jan Dostál, domácí mistr republiky. Po sérii výborných výkonů a předvedené bojovnosti obsadil výbornou desátou příčku.|
České vodáky ale nepřekvapilo, protože stejné počasí vládlo i čtrnáct dní před ME, kdy si byli kanál „osahat“. Z ASO Dukla Brandýs nad Labem sem přijeli kajakářka Štěpánka Hilgertová, kanoista Tomáš Indruch, deblkanoisté Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek a David Mrůzek, který sedí ve složené dvojici USK-Dukla s Jaroslavem Pospíšilem. Tato dvojice mile překvapila, protože se nakonec stala nejúspěšnější lodí naší reprezentace na ME! Celé mistrovství se neslo v očekávání, jak si závodníci poradí s pravidly, která platí nově na toto olympijské období. První změna se týká kvalifikace, kdy oproti minulosti se obě kvalifikační jízdy nesčítají a tedy do výsledného pořadí se započítává jen ta lepší. Tím se zamezí vyřazení favoritů již v kvalifikaci, ke kterému dříve docházelo, protože padesát trestných bodů (za neprojetí branky) se již nedalo v součtu dvou jízd napravit. Další změna se týká semifinále a finále, kdy z jedné semifinálové jízdy se kvalifikuje prvních deset závodníků do finále, a tam se jede od nuly opět jen jedna jízda, ale v obráceném pořadí. To znamená od desátého místa po první. Nyní tedy, kdo je nejrychlejší a pokud možno i bez dotyků na brankách, tak vítězí! Jednoduché, ale tvrdé! Dříve se prakticky nestalo, aby desátý závodník nakonec vyhrál, protože odstup od prvního byl většinou již velký a v součtu
3
Pavelková, Řihošková. Na Štěpánce přece jen byla vidět únava z předchozích jízd, a tak děvčata skončila bez medaile. Vše si vynahradili kanoisté, kde na C1 zvítězili Indruch, Mašek, Ježek a na C2 Volf-Štěpánek, Pospíšil-Mrůzek a Jiras-Mader. Závěrečné soutěže, semifinále a finále v kategoriích K1 a C1 muži, se dukláckých lodí již netýkaly. V K1 jsme neměli nanominovanou loď a v C1 Tomáš Indruch neprošel sítem kvalifikace. Mistrovství Evropy 2009 ve vodním slalomu ukázalo, že Dukla má stále závodníky evropské a světové úrovně, ale musí se velmi rychle přizpůsobit novým pravidlům a naučit se ze sebe vydolovat to nejlepší až ve finále!|
vodní slalom
1
aktivně, nedokázal zachytit rozhodující únik šestičlenné skupiny a v hromadném spurtu skončil až třináctý. Smolným dnem byl pátek pro Jarmilu Machačovou, která byla ve scratchi žen postižena hromadným pádem a přestože prakticky ihned se do závodu vrátila, nedokázala si již vytvořit potřebnou pozici pro závěrečný spurt, který je její silnou zbraní. Před startem pomýšlela určitě výš než na konečné 10. místo. Celkem 18 zemí se prezentovalo v madisonu, který bezpochyby přitáhl diváky svou atraktivitou. Závodníky čekalo 50 kilometrů, čítajících 200 okruhů a k tomu 10 bodovacích spurtů. Za Českou republiku byli nominováni zkušený Martin Bláha s mladíkem Jiřím Hochmannem, kterým dal kouč Josef Kratina přednost před bronzovou dvojicí z MS 2007 Lazarem s Kaňkovským. „Bláha s Hochmannem jednoznačně splnili nominační kritéria a tím prokázali oprávněnost startu. Hochmann navíc v závěrečné přípravě na Mallorce doladil výbornou formu a dokázal vyhrát dva dobře obsazené silniční závody s hromadným startem”, dodal kouč. V první polovině závodu se vše dramatické odehrávalo především v bodovacích spurtech, tam jsme se nedokázali prosadit. Přibližně v polovině závodu však Jiří Hochmann předvedl něco, co jej nyní právem řadí mezi světovou špičku. Na jeho učebnicový nástup v pravý okamžik nikdo nedokázal reagovat a během třech vystřídání se česká dvojice ocitla zpět v hlavním poli s okruhem náskoku. To znamenalo naše vedení v průběžném pořadí. Tempo se však výrazně zvýšilo a zhruba po čtyřiceti okruzích následoval atak vynikající dánské dvojice Rasmussen – Morkov, který se nikomu nepodařil zachytit, a tak i dánská dvojice získala okruh náskoku. Jel se „doraz” a nástup střídal nástup. Naše dvojice si prožila chvilkovou krizi. Stejný atak v podání Argentinců naštěstí nebyl úspěšný, přestože hlavní pole měli nadosah. Pole se opět sjelo, tempo nepolevovalo, některé dvojice nestačily, nechyběly pády. V dramatickém závěru sólovou akcí zaútočili Australané a také získali okruh náskoku. V celkovém součtu jsme tak
jízd už nebyla šance na vítězství. Dnes je to možná i výhoda startovat jako první ve finále z desátého místa a jet bez bázně a hany v relativním klidu. Při samotných závodech se jako kouzelným proutkem obloha vyjasnila a během všech čtyř dnů soutěží bylo nádherné slunné počasí. První kategorií prokousávající se kvalifikací byly kajakářky. Štěpánka Hilgertová bez zaváhání prošla v klidu dál a stejně tak „debl“, Volf se Štěpánkem a Pospíšil s Mrůzkem. Odpoledne ještě proběhly kvalifikace v hlídkách obou kategorií s úspěšným postupem do sobotního finále. Další den byly na programu kvalifikace „singl“ kanoistů a kajakářů. Zde nastoupil zkušený matador Tomáš Indruch. Ten však po zranění, způsobeném při tréninku, nebyl schopen jet svoje optimum a s trestným dotykem v každé kvalifikační jízdě skončil na nepostupovém 23. místě. Veledůležité bylo, že Tomášovo zranění nebylo vážné a „singlíři“ se probojovali do sobotního finále hlídek. Ve třetím soutěžním dni se v kategorii K1 ženy a C2 muži rozehrála bitva o medaile. Štěpánka zajela bezchybně svou semifinálovou jízdu druhým místem. Čas 105,52 by jí ve finále vynesl též druhé místo. Pospíšil s Mrůzkem jeli rovněž bezchybně a pátým místem si hrdě řekli o start v odpoledním finále. „Volfíci“ předvedli opět technicky vyzrálou jízdu a usadili se na prvním místě, což se později ukázalo jako nevýhoda. V odpoledním finále Štěpánka Hilgertová nakonec nesedla na nejrychlejší vlnu a skončila sedmá. Pospíšil s Mrůzkem opět předvedli jízdu na hranici svých možností a obsadili nádherné 5. místo. „Volfíci“ už na startu věděli, že musejí zajet ještě lépe než v semifinále a to jim ubralo na klidu. Padesát trestných bodů je odsunulo na desátou, poslední finálovou příčku. Leč šampionát ještě nekončil. Byly tu finálové soutěže tříčlenných hlídek. V kategorii K1 ženy Česko hájilo trio Hilgertová,
2
Text: Ondřej Mohout Foto: Tomáš Dvořák
1/ Štěpánka Hilgertová v peřejích 2/ Zlatá hlídka kanoistů C2 3/ Zlatá hlídka kanoistů C1
Text a foto: Jan Kopač
dukla sport
9
1/ Jan Sychra 2/ David Kostelecký 3/ Lenka Marušková (uprostřed) a Michaela Musilová (vpravo)
veslování
Prostříleli se na stupně vítězů Velmi úspěšně vstoupili střelci Dukly do letní sezony v průběhu dubna a května na závodech Světového poháru, ale také na Velké ceně osvobození Plzně.
1 vítězů,“ říkala spokojeně po nástřelu 485,9 (385+100,9).
Finále z káhirského písku
2
3
10
Světový rekord Sychry Bronz Maruškové z Pekingu Loni na olympiádě v Pekingu pistolářka Lenka Marušková neobhájila stříbro z Atén. Olympijské závody se jí nepovedly. Po necelém roce, v první půlce dubna, se „na místo činu“ vrátila v rámci druhého závodu seriálu Světového poháru. Po bronzu z únorového ME v Praze ve vzduchové pistoli i Peking potvrdil její návrat do světové špičky. Reprezentantka plzeňské Dukly trefila ve vzduchové pistoli opět bronz. „Základní závod jsem začala velmi dobře, tři série po 97 bodech byly solidní. Až ta poslední mi nevyšla, 94 bodů bylo málo, takže do finále jsem šla až jako šestá. Střílely se tu opravdu vysoké výsledky. Ve finále jsem dala tři hodně nízké devítky. Nemohla jsem se do závodu dostat. Už jsem se bála, že to bude špatné finále. Série pěti desítek v řadě mě ale zvedla a vytáhla až na stupně
dukla sport
Fantastický výkon předvedl na květnovém závodě Světového poháru v Mnichově skeetař Jan Sychra. Nejprve vyhrál základní závod ve vyrovnaném světovém rekordu, tedy absolutním nástřelu 125 bodů. Ve finále chybil jen jednou a zvítězil výkonem 149 bodů. „Zázraky se někdy dějí, stopětadvacítku jsem trefil před třemi týdny na nominačním závodě v Plzni. Ve finále mi ulétl jen terč z nízké věže hned v prvním dvojstřelu na čtvrtém stanovišti, ale jsem spokojený,“ liboval si po závodě královéhradecký duklák. Leoš Hlaváček starší skončil osmatřicátý se 118 body a Luboš Rychlík 42. nástřelem o bod nižším. Zklamání přinesl Mnichov Davidu Kosteleckému – až 32. místo za 120 bodů při položkách 23 – 25 – 25 – 25 – 22. „Po nepovedené první rundě jsem se zvedl, ale při poslední mi najednou došla
Čtyři zlaté z Plzně Čtyři cenná vítězství si připsali střelci Dukly na květnové 40. Velké ceně osvobození Plzně. V běžícím terči potvrdil Miroslav Januš, že je v Lobzích doma a závod ve vzduchovce na 30+30 ran byl nejlepší v základní části výkonem 579 bodů, v semifinále pak porazil Švéda Bergströma a ve finále jeho krajana Anderssona. V malorážkovém běžícím terči na 50 m 30+30 ran deklasoval soupeře famózním výkonem 593 bodů. Juniorka Michaela Musilová triumfovala ve vzduchové pistoli i mezi ženami výkonem 480,6 (383+97,6) bodů. Na největším závodě v Česku startovalo přes 500 závodníků z 35 zemí, včetně olympijských vítězů. Její starší kolegyně z plzeňské Dukly Lenka Marušková pak vyhrála sportovní pistoli výkonem 797,5 (591+206,5) bodů. V Brně se v květnu střílel brokový Bednaříkův memoriál. Ve skeetu vybojoval královéhradecký Jan Sychra bronz za výkon 147 (123+24), když do rozstřelu šli čtyři nejlepší. Jako první z kvarteta vypadl jeho týmový kolega Leoš Hlaváček, který měl stejný výsledek – 147 (124+23).
Na CISM bez medaile Na přelomu dubna a května se sjeli reprezentanti čtrnácti armád do Plzně na tradiční závody CISM. Ve velkorážním revolveru nastřílel Pavel Šafránek 580 bodů v týmové soutěži, ale za Česko bojoval sám, v individuálním závodě mu stejný výkon stačil na čtvrté místo. V armádní pistoli s 581 b. vybojoval šestou příčku. Ve standardní pušce 3×20 ran na 300 m skončil Milan Mach s 575 body třináctý. V rychlopalbě velkorážní puškou na 3×20 ran obsadil s 543 body dvaadvacáté místo.|
neztrácejí kouzlo
Bašta hrdého vlastenectví, anebo neschopnost sehnat zahraniční soupeře? Ani jedno, ani druhé. Slavné Primátorky, veslařský svátek pod pražskými mosty, opět ovládla osmiveslice Dukly, členové její posádky se znovu fotili se štítem, na němž jsou od nepaměti vytepána slova „Zdatné mládeži, opoře vlasti“. Nicméně ani při 96. ročníku neutichaly diskuse o zpestření v podobě kvalitních posádek odjinud.
O
O loď světla, tudíž s jistotou pětivteřinového náskoku před posádkou tvořenou reprezentanty lehkých vah, proklouzla osma vítězů cílem mezi Železničním a Palackého mostem. Za kormidlem ji do klidných vod bezpečně dovedl nestárnoucí Oldřich Hejdušek, jedna z legend veslařského sportu, navzdory jedenapadesáti křížkům. „Loni jsem nejel, zastoupil mě Jirka Pták, letos mě přemluvili. Já to těm klukům vlastně dlužil,“ povídal Hejdušek. „Letos to byl závod z těch jednodušších, i když jsme měli před a za zatáčkou pod Vyšehradem trochu problémy, protože tam byly velké vlny. Ale kdo jiný by si s tím měl poradit než já, že?“ dodal s úsměvem rekordman Primátorek s jedenadvaceti vítězstvími.
Ojedinělý rodinný primát Osma Dukly ovládla závod potřicáté v řadě. „Kdybychom ale nevyhráli, bylo by to špatné. Vždyť v Dukle jsou nejlepší veslaři v republice,“ pokýval hlavou další doyen, jedenačtyřicetiletý Václav Chalupa. Navršil svůj patnáctý triumf při Primátorkách, z toho jich deset slavil v závodě skifařů. Nyní však jezdí s Jakubem Makovičkou na dvojce, zvykl si tudíž tahat za jedno veslo. O kolik vítězství se chce ještě pokusit? „Těžko říct, sportovní život si prodlužuji vždy po roce. Zeptejte se mě na podzim, jestli budu jezdit ještě příští rok. Už mě však začíná zastupovat syn, ve finále dorosteneckých osmiveslic dojel čtvrtý. Budu mít zdatného nástupce,“ těší se Chalupa. A jelikož Primátorky vyhrál v roce 1964 také jeho otec, může Chalupům zanedlouho patřit ojedinělý rodinný primát.
Sen o osmě se rozplynul Primátorkami vzal za své sen veslařských činovníků o účasti vítězné osmiveslice v závodě Světového poháru v Mnichově, který se jel dva týdny poté. „Laik to nepozná, ale kluci ze čtyřky veslují přece jen trochu jinak než Chalupa s Makovičkou a hlavně Jirka s Dolečkem z párové skupiny. Cítí to sami. Na Primátorkách jeli skvěle, zatáčku zvládli bezchybně, ale není to na to, aby v Mnichově zlomili světové posádky,“ sdělil trenér Petr Blecha šéfovi svazu Jiřímu Kejvalovi. Podobně přemítal veslovod vítězné posádky Karel Neffe. „Natrénovat osmu opravdu dobře by chtělo společnou práci od začátku sezony, kterou máme rozjetou v malých disciplínách,“ dodal. Zmíněný sen žije v duších činovníků také kvůli vzpomínce na předloňské Primátorky, kdy posádka Dukly slavně porazila německé mistry světa. „To bylo krásné, ale tehdy s námi vesloval Ondra Synek – jeho nadšení se přeneslo na nás. Teď by nám chyběl,“ upozornil Chalupa. Právě skifař Ondřej Synek, stříbrný olympijský medailista z Pekingu, nyní suverénně ovládl Jarní skulérský závod Rösslera-Ořovského. Teprve potřetí, kvůli častému hostování na osmiveslici. „Měl jsem to těžší než dřív, soupeři jeli dobře. Ale od Vyšehradu už jsem měl klid, vyrušila mě jen letící labuť. A spravil jsem si chuť,“ připomněl týden starou příhodu z úvodního závodu Světového poháru ve Španělsku, kde mu kvůli rákosu zachycenému na kormidle poprvé po dlouhé době uniklo finále.
1
2 1/ Václav Chalupa před tradiční koupelí ve Vltavě 2/ Vítězná osma Dukly Praha se štítem Primátorek
Sázka na Kanaany Co tedy s Primátorkami? Pořádají se každoročně už jen z úcty k tradici? „Nemyslím, na tradici mladí veslaři do jisté míry kašlou, přesto pro ně Primátorky znamenají strašně moc. Sportovně to sice není to pravé – dráha není vybójkovaná jako při klasických závodech, pod Vyšehradem je zatáčka, ale kde na světě tohle mají? Možná na regatě v Henley, a tady se navíc závodí v krásném prostředí Prahy,“ zamyslel se předseda veslařského svazu Jiří Kejval. I veslaři říkají, že s kvalitním zahraničním soupeřem by závod byl zajímavější. „Když tady předloni jeli Němci, atmosféra byla mnohem lepší,“ připomněl kormidelník Hejdušek již zmíněné slavné vítězství, na němž měl svůj podíl. „Letos se to nepovedlo, protože Němci ještě neměli jasno o sestavě osmy a zámořské posádky přiletí do Evropy později, ale příští rok by to mohlo vyjít,“ pravil Kejval, který míří vysoko – rád by pod pražské mosty pozval Američany, Australany, ale nejraději Kanaďany, olympijské vítěze. „Je to sice o penězích, ale proč to nezkusit?“ položil otázku do lehkého větru u cíle Primátorek na pravém břehu Vltavy.|
dukla sport
veslování
sportovní střelba
Text: Karel Felt Foto: Pavel Bittner, Ivana Roháčková a Petr Schejbal
Olympijský vítěz v trapu David Kostelecký se musel potýkat na startu sezony s velkým problémem. „Firma Perazzi, s jejíž brokovnicí střílím, nesměla vyvážet zbraně do zahraničí. Mám od ní novou flintu, ale musel jsem zůstat u staré dobré olympijské vítězky. Navíc příprava nebyla ideální, měl jsem hodně akcí. Zahraniční kolegové mi říkali, že po zlaté olympiádě přichází horší sezona, v brokách to tak platí. Trochu jsem se obával startu na úvodním závodě Světového poháru začátkem května na nové střelnici v Káhiře,“ přiznal Kostelecký. Prognózy postavil poněkud na hlavu. V základním závodě měl solidní sérii – 23, 23, 23, 25, 22. Do finále postoupil jako pátý, jenže z prvních čtyř terčů tři minul. „Málem jsem neodletěl kvůli zdravotním problémům. Srovnaly se na poslední chvíli. Navíc v Káhiře byly příšerné podmínky. Písečná bouře, v níž nebyly terče skoro vidět. Ve finále jsem měl oči plné písku. O to je čtvrté místo po rozstřelu cennější,“ vyprávěl střelec královéhradecké Dukly.
energie. Střílely se neuvěřitelně vysoké výsledky, takže to vypadá hrozivě. Mým vrcholem bude letos světový šampionát v Mariboru,“ přiznal. Lenka Marušková skončila ve sportovní pistoli jedenáctá za 581 b. a 25. ve vzduchové pistoli za 380 b. Mladý Jindřich Dubový skončil 70. ve vzduchové pistoli za 563 b., Josef Fiala byl v rychlopalbě 31. za 568 b. Pavel Světlík skončil 28. v libovolné pistoli nástřelem 555 bodů.
PRIMÁTORKY
Text: Jiří Jakoubek Foto: Ivana Roháčková
11
učedníci a mistři
učedníci a mistři
dráhová cyklistika
ptali ptali jsme jsme se se Jiřího Jiřího Hochmanna Hochmanna aa Martina M Martina ti Bláhy Bláh Bláhy
12
Dravý Dravý talent talent a a ostřílený ostřílený mazák mazák
A
Abychom se dozvěděli co nejvíce jak o Martinu Bláhovi, který v jednatřiceti letech ukončil čekání na vytouženou medaili z mistrovství světa, tak o devět let mladším Jirkovi Hochmannovi, který se cenného kovu dočkal prakticky na začátku své kariéry, odpovídali na naše otázky oba.
Kdy a kde jste začali jezdit na kole? Bláha: Na kole jsem začal jezdit brzy, protože můj tatík se cyklistice věnoval, a viděl jsem, jak lítá po závodech, pořád jezdí na kole, a tak jsem to chtěl taky zkusit. Nejdříve jsem absolvoval nějaké dětské závody, moc mě to bavilo, a tak asi od deseti let jsem začal trénovat cyklistiku ve Favoritu Brno. Byla tam skvělá parta kluků, při tréninku sranda, zábava, takže si mě cyklistika získala.
dukla sport
Hochmann: Já jsem začínal asi ve dvanácti, také ve Favoritu v Brně. Můj otec rovněž jezdil na kole, ale mě do toho nechtěl moc nutit, protože říkal, že jsem na cyklistiku moc „měkkej“ a nehodím se na ni. Tak jsem se prostě musel jít přihlásit sám, ale v té době jsem byl takový neprůbojný a byl to pro mě nadlidský úkol, ale zvládl jsem to. Kolo mě začalo hrozně bavit, i když jsem byl proti vrstevníkům postavou malý a na úspěchy musel čekat strašně dlouho. Vypadalo to, že možná ani žádný nepřijdou, ale nakonec jsem se k tomu propracoval. Kdo byl váš první trenér? Bláha: Prvním byl Pavel Krejčí. Byl takový svůj, svérázný, ale byl jsem s ním spokojený. Teď v Dukle Praha mě i Jirku trénuje Josef Kratina.
Na jakém kole jste začínali a na kterém jezdíte teď? Bláha: Začínal jsem na skládacím, úplně malinkatém kole, měl myslím rám favorit, kola byla udělaná speciálně z malých předních koleček od kol, která jezdila za vodičem. Momentálně jezdíme oba na kolech Author. Hochmann: Na první kolo mám velmi dobré vzpomínky. Protože jsem byl malý postavou, tak byl docela problém sehnat pro mě kolo. Až jednou se nám podařilo získat závodní rám po jednom cyklistovi, který dříve jezdíval Závod míru. Kolo se mu ztratilo a náhodou se objevilo u našeho souseda, ten s ním narazil do sloupu a tím kolo zničil. Protože mám ale šikovného otce, který z velkého rámu odřízl deseticentimetrové trubky, tím kolo zmenšil,
Martin Bláha Narozen: 12. 9. 1977 Disciplína: dráhová cyklistika V Dukle: od roku 2001 trenér: Josef Kratina Největší úspěchy: 3. místo MSJ 1995 (družstvo) 3. místo ME 1999 (dvojice) 4. místo ME 2004 (dvojice s Lazarem) 6. místo MS 2005 (dvojice s Lazarem) 2. místo ME 2005 (dvojice s Lazarem) 4. místo MS 2007 (scratch) 6. místo ME 2008 (dvojice s Hochmannem) 3. místo MS 2009 (dvojice s Hochmannem)
a tak mi vyrobil kolo ze šrotu na míru. Pak mi slíbil, že když mě to bude bavit, tak mi koupí pořádné kolo. Dodnes jsem se ho nedočkal. Máte stejnou barvu kola? Bláha: Ano, máme i stejnou barvu triček. Kdy se dostavily první úspěchy, jaké byly a jak vás dál motivovaly? Bláha: První úspěchy přišly hned, jak jsem začal závodit a to mě ke kolu přitáhlo ještě víc. Vyhrál jsem dva závody a pak dlouho, dlouho, dlouho nic, až někdy ve starším dorostu mi to začalo jít trošku lépe, což mě motivovalo. Od té doby se cyklistikou spíš bavím. Hochmann: Já jsem vyhrál první náborový závod, což se mi zalíbilo. Pak až v šestnácti letech jsem získal první titul mistra republiky, hned v sedmnácti medaili z mistrovství Evropy, a teď je mi dvaadvacet a mám medaili z mistrovství světa v elitě. Takže momentálně jsem spokojený. Jak se soustředíte před závody? Máte nějaký rituál, vozíte s sebou talisman? Bláha: Dá se říct, že trému před nějakými většími závody jsem měl vždycky a mám ji stále, ale není to nic výrazného, že by mě to nějak limitovalo, protože když se odstartuje závod, vše ze mě spadne. Předstartovní rituály nemám, spíš se jen stejně rozcvičuji, strečink a různé protahování. Jeden talisman s sebou vozím, je od přítelkyně, dřevěné prase. Hochmann: U mě to bylo s trémou obráceně. Jako mladší jsem byl hodně nervózní, později to nějak s vyšší zodpovědností ze mě opadávalo a určitým způsobem jsem se s tím naučil prát. Pak přišlo letošní MS a tam to na mě zase padlo. Říkal jsem si, do čeho jsem se to namočil, i myšlenky na útěk se objevily. Co se týká rituálů, ty já mám a důsledně je dodržuji. Například dost věřím, že si musím obout nejdříve levou ponožku a botu, pak teprve pravou. Na tom si zakládám, jinak nedokážu jet, a když se mi občas stane, že se zapomenu, tak se prostě musím vyzout a udělat to obráceně, prostě vždycky levá. A ponožky máš stejné? Hochmann: Ponožky nosím stejné od roku 2003 na všech závodech, jako je mistrovství světa a Evropy. Tehdy jsem si oblékl ponožky odlišné
barvy, levá byla červená a pravá modrá, a hned v nich získal medaili. Dodnes jsem v těch ponožkách jel šestkrát a z těch šesti startů jsem získal pět medailí. Takže na ně nedám dopustit, mám je pořád schované a vždycky je vytáhnu jen na tu vrcholnou akci. Talisman nemám, ty ponožky jsou dostačující. Když jste jeli dvojice na MS, šli jste do závodu s předem připravenou taktikou, vzájemně jste si pomáhali? Bláha: Taktiku před závodem jsme si určili tak, jak jsme v podstatě jeli, že zkusíme na soupeře najet kolo náskoku a dá se říct, že od toho se závod vyvíjel. Ze začátku jsme vyčkávali a pak Jirka nastoupil, povedlo se nám to a potom jsme už jen doufali, jestli nějakou tu medaili utrhnem, nebo ne. Stačíte si při závodě něco říct? Bláha: Za tenhle závod jsme si řekli jen jednu jedinou věc. Těsně předtím než jsme nastoupili, když jsme se házeli, tak jsem Jirkovi řekl: „Jeď dopředu.“ To byl možná impulz, že začneme něco dělat a v podstatě, když ke mně přijížděl další kolo, tak už jel před pelotonem a předával mi pozici před balíkem soupeřů. To byla jediná věc, co jsme si za celý závod řekli, ale jinak se dá komunikovat i říct nějaká taktika, co kdo potřebuje, co zlepšit, ale tentokrát jsme si řekli jen tohle. Hochmann: Běžně spolu v závodech normálně komunikujeme, to není problém, ale tenhle závod byl strašně zvláštní, v podstatě za tu hodinu jsme
si opravdu řekli jedinou tuhle větu, musíme jet dopředu. To se moc často nestává, že bychom nekomunikovali, ale prostě na to nebyl čas. My jsme si vlastně ani nic víc říct nepotřebovali, každý věděl, co má dělat a průběh závodu byla taková divočina, že jsme z toho byli sami vyvalení, o co tady vlastně hrajeme. Takže jste to nečekali, že byste se dostali až na medailovou pozici? Hochmann: Před odjezdem jsem říkal, že chceme medaili a že doufáme i v titul, ale ve chvíli, kdy jsme to měli ve svých rukách a nohách, tak myšlenky šly stranou a my jen šlapali. A radost pak samozřejmě byla veliká, co? Bláha: Radost byla veliká, především se radoval Jirka, který i přeskočil bariéry za rodiči. Bylo to super, krásný pocit, když se vám to podaří po nějaké době, kdy se na to připravujete, tak je to paráda. Z kola se při závodech i padá, potkalo vás nějaké vážné zranění nebo naopak „srandapád“? Bláha: Nejvíc se padá v juniorských a dorosteneckých kategoriích, z toho si pamatuji asi takové největší zranění – otřes mozku, naštípnuté zápěstí, ale zlomeného naštěstí nic. Hochmann: Z kola jsem nikdy naštěstí žádné větší zranění neměl, ale „srandapád“ jsem měl v Praze jako junior. Závod jsem tenkrát vyhrál, aniž bych přijel na kole do cíle, tam jsem se dokutálel po zadku a bez kola, ale počítalo se to, protože jsem měl číslo na zádech, ale v té situaci málokdo na tom kole zůstal, to bylo pěkné. Bláha: Vítěz závodu se určuje podle toho, kdo protne cílovou pásku, takže když všichni popadají z kola, záleží, kdo se první zvedne a dojde do cíle.
dráhová cyklistika
Po dvou letech má česká dráhová cyklistika opět bronz z mistrovství světa na dráze a opět z disciplíny zvané madison, tedy bodovacího závodu na 50 km. Tentokráte, jak se můžete podrobně dočíst na straně osm, se o něj zasloužili Jiří Hochmann a Martin Bláha. Dva dráhové cyklisty, dravý talent a ostříleného mazáka, které dělí devět let věku, tedy jedna cyklistická generace, dala dohromady náhodná situace v oddílu cyklistiky Dukly Praha. Závody dvojic spolu jeli poprvé na Světovém poháru v roce 2007, na evropském šampionátu v Alkmaaru 2008 obsadili šesté místo a letos v březnu vyjeli neskutečný bronzový závod, když se v závěru soutěže překvapivě dostali do jeho čela.
A na závěr jedna otázka učedníka na mistra: Hochmann: Martine, už nejsi nejmladší, kdy plánuješ skončit? Bláha: Jirko, to ti takhle neřeknu. Skončím, až mě to přestane bavit, nebudu mít žádnou motivaci a budu vědět, že už se nemůžu zlepšit. Za tři roky je olympiáda v Londýně. Když by se podařila v předolympijské sezoně nominace, rád bych si tam s tebou zazávodil.|
Text a foto: Ivana Roháčková
Jiří Hochmann Narozen: 1. 10. 1986 Disciplína: dráhová cyklistika V Dukle: od roku 2003 trenér: Josef Kratina Největší úspěchy: 5. místo MSJ 2003 (OH sprint) 3. místo MEJ 2003 (OH sprint) 3. místo MEJ 2003 (bodovací závod) 5. místo ME U23 2006 (bodovací závod) 6. místo ME U23 2006 (scratch) 3. místo ME U23 2008 (scratch) 3. místo ME U23 2008 (bodovací závod) 6. místo ME 2008 (dvojice s Bláhou) 3. místo MS 2009 (dvojice s Bláhou)
dukla sport
13
Časopis, který držíte v rukou, vznikl hlavně proto, milí čtenáři, aby se vědělo víc o armádní Dukle a aby se k vám všem doneslo, že na Dukle sportu rozumíme. Propagace nevyhnutelně patří k manažerské a řídící práci každé úspěšné firmy. Je to stejné jak u nás v Česku, tak i na Slovensku. Se zaujetím jsem si přečetl články v posledním čísle slovenského časopisu Svet športu. Jeho šéfredaktorem je Jozef Mazár, který je uznávaná osobnost mezi sportovními novináři na Slovensku. A navíc je to srdíčkem velký duklák. Psal už i pro náš DuklaSport. Domluvili jsme se na spolupráci. Jedna dvoustrana slovenská v našem čtvrtletníku a jedna dvoustrana česká v časopisu Svet športu. Obě periodika velmi důrazně a dle mého soudu doufám i objektivně vypovídají o armádním sportu na Slovensku i v České republice, protože si o to výsledky armádních sportovců říkají samy. Tak ať nám tato spolupráce vydrží co nejdéle, ku prospěchu nám všem. Jaroslav Priščák, šéfredaktor
14
dukla sport
Praha 6, Pod Juliskou 1. To je adresa sídla Armádního sportovního centra DUKLA. A donedávna také Oddělení zdravotnického zabezpečení armádního vrcholového sportu (OZZ AVS). Od 1. ledna 2009 je to jinak. Oddělení zdravotnického zabezpečení bylo k 31. prosinci 2008 zrušeno.
T
To však v žádném případě neznamená, že se armádní vrcholový sport vzdal jedné z nejdůležitějších součástí svého zabezpečení. Právě naopak, Oddělení zdravotnického zabezpečení AVS bylo začleněno přímo do struktury ASC DUKLA a vedle stávajících dvou odborů (sportu a logistiky) byl nově vytvořen Odbor zdravotnického zabezpečení ASC DUKLA. Je to návrat „pod jedno velení“, který v praxi znamená daleko užší sepětí zdravotnické služby s potřebami zabezpečení sportovní přípravy příslušníků ASC DUKLA. Podíváme-li se do historie armádního vrcholového sportu, není to žádná nevyzkoušená novinka. Oddělení zdravotnického zabezpečení bylo v minulosti součástí ASC DUKLA, ať už se názvy obou součástí jakkoliv měnily, a teprve při reorganizaci zdravotnické služby Armády České republiky počátkem devadesátých let minulého století byla všechna zdravotnická zařízení AČR podřízena Odboru zdravotnického zabezpečení MO. Vytvoření struktury OZZ AVS mimo ASC DUKLA znamenalo nutnost personálního zajištění některých činností (finančních, personálních a logistických), které byly paralelně zabezpečovány i ve struktuře ASC DUKLA, a přitom se nedostávalo míst masérů a fyzioterapeutů. Struktura OZZ AVS byla budována jako zdravotnické zařízení ambulantního typu, a ne jako servisní pracoviště vrcholového sportu, a činnost OZZ AVS nebyla žádným způsobem svázána s motivačním systémem ASC DUKLA závislým na dosahování výsledků v nejvyšších evropských a světových soutěžích.
Spolu s personálními změnami ve vedení obou součástí docházelo postupně k stále rozdílnějšímu názoru na činnost OZZ AVS. Všechny tyto okolnosti přiměly vedení ASC DUKLA k rozhodnutí pokusit se o návrat k osvědčenému uspořádání, jaké bylo v minulosti. Po složitých jednáních se podařilo změnu k 1. lednu 2009 prosadit. Ale to nejtěžší, zajištění lékařského personálu a zabezpečení činnosti odboru v nových podmínkách, bylo teprve před námi. Bylo to období intenzivních jednání se zdravotními pojišťovnami a s lékaři potřebných specializací, kterých je, jak se nám potvrdilo, opravdu nedostatek. Nakonec se podařilo dotáhnout až k uzavření smlouvy jednání s VoZP a zajistit z podstatné části lékařský personál. Dnes, v polovině května, je činnost OZZ ASC DUKLA obnovena a nutno říci, že je to především díky dvěma okolnostem. Tou první je, že mimo lékařů všichni ostatní zaměstnanci, ať už pražské či liberecké části bývalého OZZ AVS, pro které se našlo v nové struktuře ASC DUKLA uplatnění, zůstali na svých místech a zabezpečili kontinuitu péče o sportovce v oblasti regenerace a rehabilitace. Všem jim chci touto cestou poděkovat. Tou druhou byl příchod nového vedoucího lékaře a od 1. května již zástupce ředitele–ředitele Odboru zdravotnického zabezpečení ASC DUKLA majora Bořivoje Gronycha, který po počátečním „ohledání terénu“ pevně uchopil do rukou řízení svého odboru. Bližší seznámení s ním vám nabízí následující rozhovor.
e m e n h Tá den e j za PROVAZ 1/ Mjr. MUDr. Bořivoj Gronych 2/ Tyčkařka Kateřina Baďurová v péči fyzioterapeutky Silvie Němcové
Text: Petr Lakomý Foto: Ivana Roháčková
1
Pane majore, můžete se představit čtenářům DuklaSportu? Je mi 48 let, odbornou specializaci mám v oborech vnitřní lékařství, pneumologie, praktické lékařství a urgentní medicína, v těchto oborech jsem pracoval v nemocnicích a na záchranné službě v lékařských i manažerských funkcích. V armádě jsem tři roky, působil jsem v 6. polní nemocnici a na praporním obvazišti v Přáslavicích, sedm měsíců jsem strávil v misi v Afghánistánu. Co vás přivedlo do řad ASC DUKLA? O možnosti pracovat v ASC Dukla jsem se dozvěděl spíše náhodou z inzerátu v armádním tisku, zaujala mě především možnost propojení praktické medicíny s medicínou preventivní, rehabilitací a regenerací. Jaký je váš vztah ke sportu, váš sportovní životopis? V mládí jsem hrál volejbal na krajské úrovni, prakticky od dětského věku se věnuji sportovní střelbě. Rekreačně hraji tenis, jezdím na kole, plavu, ze zimních sportů mám nejraději sjezdové lyžování a snowboarding. Jak vidíte současnou situaci v oblasti zdravotnického zabezpečení armádních sportovců? Podle mých dosavadních poznatků je zdravotnické zabezpečení na velmi dobré úrovni, snad až na určitou roztříštěnost. Samozřejmě se mu nevyhýbají obecné problémy resortu zdravotnictví, to je nedostatek finančních prostředků, problémy s pojišťovnami a podobně. Jak dál v této oblasti, co považujete za prioritu v nejbližší budoucnosti? Prioritou je nyní bezesporu personální stabilizace oddělení, zejména získání kvalitních lékařů, ochotných k dalšímu vzdělávání v oborech rehabilitace a tělovýchovného lékařství. Cílem je mimo základní léčebně-preventivní péče komplexní zabezpečení armádních sportovců po stránce prevence infekčních onemocnění, úrazů, zajištění odpovídající výživy a regenerace.|
odbor zdravotnického zabezpečení
editorial
představujeme
2
dukla sport
15
sportovní střelba
sportovní střelba
2
Střelnice V OHROŽENÍ Položme si na začátku otázku. Co je veřejný zájem? Státní reprezentace, výcvik složek armády a policie, celní správy. To lze bezpochyby za veřejný zájem považovat. A proti tomu – je veřejným zájmem i bydlení pro pět tisíc lidí? Úzká skupina developerů, jejichž jediným zájmem je zisk z prodeje zemědělských pozemků, je za veřejný zájem bude chtít označit rovněž.
Za pět minut dvanáct
1
16
dukla sport
Loni v květnu byl pořizovatelem územního plánu projednáván návrh Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně na změnu č. 674 územního plánu města Plzně v lokalitě Švabiny, což je část Plzně nad střelnicí. Nyní jsou tam již od nepaměti ještě pole, ale protože to je poměrně blízko centra města a dálnice, byly kýmsi určeny, aby se z nich staly lukrativní pozemky. Jejich majitelé je chtějí výhodně prodat na stavební parcely. Stávající cena za zemědělský pozemek je asi sto tisíc korun za hektar, tedy deset korun za metr čtvereční. Pokud by šlo o stavební parcely, cena by vzrostla na tisíc pět set korun za metr, tedy na patnáct milionů za hektar! A to se jedná o pozemky bez inženýrských sítí. Celkem jde asi o osmdesát hektarů. „A to se bavíme o oficiálních cenách. Ve skutečnosti budou vyšší. Zejména, když tam budou vybudovány inženýrské sítě. Majitelům pozemků právníci developerů nabídli zprostředkování prodeje. Někteří už část pozemků velmi levně vykoupili. Jeden z nich dokonce získal strategickou cestu, která protíná celou lokalitu. Proto by střelnici nejraději zrušili úplně. Poté, co armáda z prostředků MŠMT po pravé straně střelnice investovala do vybudování protipovodňové hráze
na břehu řeky Úslavy, navýšila se nejenom užitná hodnota střelnice, ale i její cena,“ popisuje situaci podplukovník Bohumír Pokorný, velitel střelnice. „Byli jsme přizváni k ústnímu projednávání jako zástupci armády, konkrétně se jednalo o Vojenskou ubytovací a stavební správu Praha (VUSS), jejímž detašovaným pracovištěm je Úsek správy nemovité infrastruktury Plzeň (ÚSNI), který řeší záležitosti majetku, pozemků atd. Bylo to za pět minut dvanáct, protože to byla poslední možnost, jak změnu projednat, možná i zablokovat. I když jsme v souladu se zákonem jako dotčený orgán a současně jako majitelé sousedního pozemku nesouhlasili, přesto byl projekt Švabiny zájmovou skupinou na radnici jako změna územního plánu pod číslem 674 protlačen zastupitelstvu města Plzně k odsouhlasení,“ dodal Pokorný. „Naším nesouhlasem, v budoucnu zřejmě podpořeným rozhodnutím soudu, se snad podaří alespoň pozdržet projekt, který se ukazuje být veskrze soukromým zájmem. Jak jinak je tedy možné, že změna č. 674 byla zastupitelstvu předložena k odsouhlasení jinak, než prokazatelně navrhoval pořizovatel územního plánu? Především nás zajímalo hlukové zatížení zmíněné lokality,“ zdůraznil Pokorný. Jednu ze studií nechal zpracovat pořizovatel územního plánu města Plzně. Měření ukázala, že v bezprostřední blízkosti stráně nad střelnicí se stavět nemůže. Alespoň ne tzv. bydlení čisté.
Rozpolcená radnice Návrh pořizovatele na zrušení či pozastavení projednávání změny č. 674 byl předložen k projednání zastupitelstvu, které ho však ignorovalo. Najednou pro město nebyl adekvátním partnerem
3
za armádu ani jeden ze zmíněných útvarů VUSS nebo ÚSNI. Vůbec nebralo ohled na postavení armády jako dotčeného orgánu. Do boje o střelnici se zapojily i nejvyšší armádní špičky. Projevilo se také několik politických a názorových proudů na radnici. Jedni jsou pro změnu a jdou za její realizací hlava nehlava, druzí jsou proti a trvají na dodržení zákona. Zatím mají navrch ti první. „Staří i noví majitelé pozemků tlačí na město, aby změny územního plánu schválilo. Najednou si začali na hluk stěžovat i lidé, kterým čtyřicet let nevadil,“ krčí rameny Pokorný. Několik hlukových expertiz ukázalo, že malorážkové zbraně jsou v normě, problém může nastat s velkorážnými zbraněmi a brokovou střelbou. Ještě budou následovat další měření a příslušné propočty z naměřených hodnot. Ze strany města došlo, jak se ukazuje, k porušení zákona, proto armáda připravila žalobu. Nyní město dělá všechno pro to, aby ji nepodala, ale návrh změny územního plánu zastavit nechce. „Armáda měla vůli se dohodnout, ale za podmínek odpovídajících zákonu,“ zdůraznil pplk. Pokorný. Do této doby byly vztahy mezi armádou a městem na velmi dobré úrovni, protože si město uvědomovalo, jaké armádní majetky v rámci redislokace armády získalo a profitovalo na nich. Jako příklad uvedl Pokorný vojenské byty, které město obratem poté, co je armáda na město bezúplatně převedla, prodalo jejich nájemcům. Posledním objektem, který má být městu předán, je objekt kasáren v areálu bývalého pivovaru Světovar, jehož převod je nyní v řešení a město očekává ze strany MO vstřícný krok. Avšak samo armádě nevychází ani o píď vstříc. Přitom má k dispozici několik dalších rozvojových ploch pro bydlení na stejně zajímavých místech.
Neuvěřitelné náhody Navrhovaná zástavba je totiž ve zmíněném plánu namalována velice blízko stráně, jež tvoří hranici pozemku střelnice. Kousek odtud už stojí několik atriových domů, které tu byly postaveny za podivných podmínek a povolení na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, a proto si jejich obyvatelé nestěžují.
„Až do návrhu změny č. 674 územního plánu byl klid. Nyní skupina developerů vyvíjí maximální úsilí, aby vlastníci pozemků tlačili na město, aby neakceptovalo nesouhlas armády a omezilo výrazně provoz střelnice,“ pokračuje Pokorný. Netýká se to všech, protože někteří odmítli dát právníkům vysokou provizi z prodejní ceny pozemku. Jenže jejich právníci znají cesty, jak dosáhnout svého. V návrhu zástavby se objevují neuvěřitelné náhody. Zrovna na pozemcích majitelů, kteří odmítli s developery spolupracovat, se objevil například biokoridor, spojující lesní komplex za obcí Božkov s malým lesoparkem za zmíněnými pozemky. Naskýtá se tedy otázka, má-li se stávající stav přizpůsobovat změně, nebo se má změna přizpůsobit stávajícímu stavu? Platí přeci zásada, že má navrch ten, kdo tady byl dřív. „Územní plán je jedna věc, ale ještě důležitější je další krok, územní řízení, při němž se už konkrétně řeší, co kde bude, nebo nebude postaveno. V něm je ale složité něco zablokovat, protože se to řeší s konkrétními vlastníky a těch mohou být desítky,“ připomněl Pokorný. Odpovídá zájem developerů obtížím, které mohou budoucí vlastníci bytů a domů očekávat v souvislosti s hygienickými limity? Skupina developerů se prodejem pozemků jako stavebních parcel problémů s hygienickými limity zbaví a v okamžiku prodeje je přesune na budoucí vlastníky domů a bytů! „Proto chceme, aby město vzalo zpět změnu územního plánu, která odporuje zákonu, už nyní a vyhnuli jsme se pozdějším komplikacím. Je jasné, že se tam něco stavět bude, ale jde o to, za jakých podmínek a co. Druhým extrémem by bylo zablokování plánů z naší strany, takže by se tam kromě průmyslové zóny nedalo postavit nic. Do toho jít nechceme,“ zdůraznil.
Bezpečnost především „Měření už bylo uděláno několik a v různých časech. Hladina hluku se mění i podle větru a dalších faktorů. Norma na čisté bydlení je 38 db a tuto hranici překračuje například jen šum větru v korunách stromů, zpěv ptáků a hluk z nedaleké silnice. Nad
4
5
tuto hranici vyskočí mnohem výš než hluk výstřelu i průlet letadla či průjezd autobusu nebo traktoru,“ konstatuje velitel střelnice. „Dál by se muselo zvažovat, co bezprostředně za střelnicí stavět. Nebyly by vhodné čistě obytné domy, ale například kanceláře a vyšší budovy, které by také tvořily před čistým bydlením jakousi ochrannou bariéru a nevztahují se na ně hygienické limity jako pro bydlení čisté. O víkendech, kdy se nejvíc střílí, v nich nikdo nebude. Až za nimi by mohlo být podle námi předložených návrhů ono čisté bydlení. Lze předpokládat, že protihlukové normy budou stále přísnější, zejména o víkendech. To by mohlo znamenat i zákaz závodů ve velkorážních zbraních a brokových disciplínách o víkendech,“ nastiňuje různé varianty pplk. Pokorný. Dalším problémem jsou balistické normy. Na střelnici nejsou žádné clony, kromě přirozené akátové stráně, s výškou převyšující asi 50 m. „Zatím se nikdy nestalo, že by kulka nebo brok někoho zranil nebo vůbec zasáhl,“ uvádí Pokorný. „Střelnice je dostatečně velká, takže na jejím konci už velké nebezpečí nehrozí. Ale… Je třeba vyloučit sebemenší riziko. Třeba i takové, že by zatoulaný brok cinkl někomu o parapet či okno nebo dopadl na cestu. Žádná střela zkrátka nesmí opustit prostor střelnice. V Plzni tak musejí vybudovat systém omezovačů náměru, což jsou různé typy clon, které zabrání, aby jakákoliv střela opustila střelnici. Kouzelný výhled, který vytvářel image plzeňské střelnice, tak bude omezen. Budeme ho asi muset oželet. Clony by měly být hotové ještě letos nebo by se alespoň mělo započít s jejich výstavbou.“ Jednou z variant, která by řešila jak balistický, tak akustický problém, by bylo v případě ,relativně hlučné´ 25m střelnice její celkové zastřešení,“ konstatoval Bohumír Pokorný s vírou, že legendární střelnici se podaří zachovat v plném rozsahu a provozu.|
sportovní střelba
P
Armádní střelnice v Plzni-Lobzích je Mekkou české sportovní střelby, vyrostli tu olympijští vítězové, mistři světa i Evropy. Hostila světové a evropské šampionáty, velké mezinárodní závody. Probíhá tu také výcvik vojáků, policistů a celní správy. Proslavila Plzeň podobně jako pivo. A teď jí hrozí možná zánik nebo velké omezení provozu…
1/ Před hlavní budovou ASO Dukla Plzeň se konají slavnostní zahájení střeleckých soutěží. 2/ Třistametrová střelnice 3 a 5/ Pětadvacetimetrová střelnice 4/ Šéftrenér ASO Dukla Plzeň Bohumír Pokorný s hejtmankou Plzeňského kraje Miladou Emmerovou na CISM Regional 2009
Text: Karel Felt Foto: Ivana Roháčková a Pavel Bittner
dukla sport
17
slovenská Dukla
slovenská Dukla
NÁZOV DUKLA má visačku svetovej kvality
Š
Šport v dresoch Dukly Banská Bystrica prešiel a stále prechádza na Slovensku zložitým vývojom. Keďže športoví chodci patria k tým, ktorí sa môžu pochváliť zlatou olympijskou medailou i ďalšími cennými úspechmi z významných svetových a európskych šampionátov, pritom prakticky stále dokumentujú svoje prepojenie, úzku spoluprácu so svojimi učiteľmi z Dukly Praha, nebude od veci zachytiť ich vstup do poolympijského roku, tak ako ho vidí bývalý zverenec významnej svetovej chodeckej osobnosti Ladislava Moca, „duklák telom i dušou“, tréner prvého slovenského olympijského víťaza v atletike, chodca Jozefa Pribilinca, dlhoročný reprezentačný tréner chodcov Československa – Juraj Benčík. Zvlášť preto, lebo slovenská chôdza vstúpila do poolympijského roku poznačená nenaplnenými očakávaniami z vystúpenia slovenských reprezentantov na OH v Pekingu. Aj keď chodci mali vo výprave slovenských atlétov najpočetnejšie zastúpenie (čo je jav dlhodobý už od OH 1980 v Moskve ), až päť chodeckých reprezentantov, aj keď Matej Tóth si polepšil svoje
18
dukla sport
umiestnenie z predchádzajúcich olympijských hier o šesť miest, celkovo slovenskí chodci sklamali. Sklamala teda aj Dukla, lebo tá až na jednu pretekárku tvorí prakticky súčasnú seniorsku slovenskú reprezentáciu v športovej chôdzi. Hodnotenia účinkovania boli právom kritické, aj keď v niektorých prípadoch skĺzli do trápnych osobných, nič neriešiacich invektív. Čo však malo byť a súčasný stav naznačuje, že aj bolo, sú konštruktívne vykonané analýzy, výstupy z nich a konkrétne činy na zlepšenie výkonnosti a úspešnosti slovenských chodeckých reprezentantov, hlavne tých, ktorí obliekajú klubové farby Dukly Banská Bystrica. Rozborov bolo urobených viacero a na rôznych úrovňach. V kluboch, Slovenskom atletickom zväze – jeho výkonnom výbore, komisii trénerov i odbornej sekcii chôdze, v tréningových skupinách, hodnotili masmédiá, fanúšikovia, odborníci i laici. Samotný tréner Benčík pokladá za najdôležitejšie tie analýzy, ktoré si spravili tréneri so svojimi zverencami.
„Niektoré rozborové výsledky z oponentúr boli prezentované aj na stránkach Spravodaja chôdze. Reprezentačný tréner Roman Benčík načrtol i spôsoby na využitie rezerv, odstránenie nedostatkov či chýb, na zlepšenie práce. Nech sú výstupy z analýz, diskusií, doporučení, projektov, koncepcií na akejkoľvek vysokej odbornej úrovni, kým sú na papieri, sú iba prianim. Je predovšetkým na tréneroch, pretekároch, realizačných týmoch dať im reálnu hodnotu. Až dosiahnuté konkrétne výsledky potvrdzujú úspešnosť celého snaženia. Slovenská športová obec je charakteristická tzv. „fanúšikovským mantinelizmom“, ktorý sa vyznačuje tým, že keď sa našim športovcom darí, tak ich všetci nosia na rukách, chvália do neba, robia z nich hviezdy a naopak, ak sú neúspešní, mnohí ich zatracujú, rušia reprezentáciu, odvolávajú trénerov. Príkladom je vystúpenie slovenských hokejových reprezentantov na MS. Podobné „mantinelové“ názory sa objavili aj po vystúpení našich chodcov na OH v Pekingu. Som presvedčený,
medzi športovými odborníkmi práve dnes naberá na váženosti a vážnosti, viac ako inokedy si ho začína ctiť aj široká laická verejnosť. Prečo, netreba hádam zdôrazňovať. Povšimnutiahodné je, že bývalého úspešného reprezentanta Dukly a slovenskej reprezentácie Petra Korčoka po skončení jeho aktívnej pretekárskej činnosti ministerstvo obrany menovalo do funkcie zástupcu riaditeľa vo VŠC Dukla Banská Bystrica. Romana Benčíka zvolili na valnom zhromaždení SAZu do výkonného výboru. Juraj Benčík sa stal čestným občanom obce Matúškovo, kde prežil svoje detstvo. Ďalšie ocenenie od renomovanej humanitnej spoločnosti, medailu Ferdinanda Martinenga, dostal spoločne s Jozefom Pribilincom, Danou Zátopkovou a trénermi Filcom a Hochnoschnerom. Popri v minulosti vzniknutých tréningových chodeckých centrách či skupinách začali pracovať nové v Borskom svätom Jure (Ján Dobiáš), na Základnej škole Okružná v Banskej Bystrici (Jana Jergová), na ZŠ v Krupine (Miloš Bátovský), v Handlovej (Eduard Straka), v Krpeľanoch (Martin Pobuda), na Bacúchu, kde pre chôdzu založili nový atletický klub (Juraj a Roman Benčíkovci).
K propagácii športovej chôdze, hlavne tej s logom Dukly, prispievajú aj besedy (Korčok, Bátovský, Tóth, Blažek, Pribilinec, Juraj a Roman Benčíkovci), ukážky, demonštrácie atletickej chôdze i náborové preteky, ktoré organizujú hlavne dukláci v školách. V slovenskej televízii si pozorný divák všimol medailóny o reprezentantoch – chodcoch v drese Dukly, osobitný priestor v regionálnych televíziách dostáva aj krátky filmový dokument s chodeckou tématikou. Ostatný, ktorý bol publikovaný vo viacerých regionálnych televíziách, niesol názov „Benčíkovci v akcii“. Viacero publikovaných článkov o chodcoch Dukly a o slovenskej chôdzi v novinách i časopisoch (napr. v časopise „Svet športu“) tiež prispieva k šíreniu kvality tohto športu a úzkej spolupráci s Duklou Praha. Keďže mnohí aktívne pôsobiaci v športe Slovenskej republiky poznajú kvalitu časopisu DuklaSport a vnímajú ho ako vysoko profesionálne médium armádneho športu, iste ocenia spoluprácu, na ktorú sa aj týmto príspevkom snažíme vydať. Názov Dukla má podľa výsledkov a názorov mnohých čitateľov a odborníkov visačku svetovej kvality.|
2
Dukla Banská Bystrica
1
že rešpektovať uletené, krajne bezhlavé názory „tiežodborníkov“, by znamenalo pochovávať slovenský šport. Osvedčeným postupom ako pomáhať športu je dlhodobá, systematická, koncepčná činnosť, v ktorej je čo najužšia a najefektívnejšia spolupráca všetkých odborníkov, kde sa rešpektuje nezastupiteľná dominancia pretekára a trénera. Že slovenská chôdza je práve na takejto ceste, potvrdzujú aj niektoré skutočnosti v poolympijskom roku. Ukazuje sa, že analýzy z vlaňajška a závery z nich sú produktivne. Dôkazom je splnenie A limitov na MS (Gáliková, Tóth, Bátovský), B limitu (Malíková), limitov na MS do 17 rokov (Strmeňová, Fáber) i na ME do 23 rokov (Czáková). Ďalej prekonanie 22 rokov starého slovenského rekordu Pavla Szikoru v chôdzi na 50 km Matejom Tóthom, ale aj víťazstvo našich mužov v medzištátnom stretnutí, druhé miesto žien a prvenstvo Mateja Tótha na dvadsiatke v osobnom rekorde s výsačkou vysokej medzinárodnej úrovne v Podebradoch. Vznikli nové chodecké preteky v Košiciach zásluhou manželov Rusnákovcov. Nová súťaž „Chodecká liga mladých“, ktorú založil Roman Benčík. Svoju životaschopnosť potvrdila „Žiacka chodecká liga“. Športoví nadšenci na Horehroní založili športovo-společenské podujatie „Chôdza na Bacúchu, cena Jozefa Pribilinca“, nad ktorým záštitu má olympijský víťaz. Európska atletická asociácia pridelila Dudinciam poriadanie Európskeho pohára v chôdzi pre rok 2011. To je ocenenie slovenským organizátorom medzinárodných pretekov na čele s primátorom mesta Štefanom Pokľudom a riaditeľom pretekov Júliusom Nyariášom. V Borskom Mikuláši oslavia jubilejný 40. ročník „Záhoráckej dvadsiatky“, čo je výsledok obetavej práce mnohých na Záhorí, zvlášť trénera a organizátora Jána Dobiáša“ – povedal Juraj Benčík, otec viacerých ním spomenutých chodeckých podujatí na Slovensku, ktoré už dnes majú cenu zlata. Z viacerých dôvodov. Medzi najhlavnejšie treba počítať i praktickú propagáciu loga Dukly, ktoré
1/ Súboj o prvenstvo u chlapcov na 500 m 2/ Ani staršie žiacky sa nenechali zahanbiť nasadením, navyše s ukážkovou technikou. 3/ Štart najmladších žiačok, nasadenie už od začiatku 4/ Na 1000 m trati tiež nebola núdza o zaujímavé súboje.
3
4
Text: Jozef Mazár Foto: archiv Dukla Banská Bystrica
dukla sport
19
osobnost
osobnost
1/ Jaroslav Cihlář, Karel Cibula a Jiří Opavský 2/ „Učebnice” cyklistiky
85 let Jaroslava Cihláře
Ne každý z vrcholových sportovců dokáže přeměnit získané zkušenosti z aktivní činnosti v metodicko-trenérské závěry. Jedním z nemnoha těch, kteří to dokázali v míře vrchovaté i na půdě armádního sportu, je letos pětaosmdesátiletý mnohonásobný šampion a cyklistický profesor Jaroslav Cihlář. Tak významné životní jubileum je bezpochyby dobrým důvodem k ohlédnutí se za životní cestou tohoto sportovního velikána.
Jaroslav spatřil světlo světa po návratu rodiny z Ruska, kde jeho otec, umělecký čalouník, působil již před první světovou válkou. Tady také uzavřel manželství a v roce 1917 se mu v Oděse narodil syn Evžen. Pohnutá doba, vznik mladého Československa, to byly důvody rodinného návratu do vlasti, kde se 7. dubna 1924 narodil mladší syn Jaroslav. I toto období Cihlářova života bylo v minulosti několika autory ozřejmováno s podtržením mateřské síly paní Cihlářové, zejména po předčasném úmrtí manžela. Pro Jaroslava se stává doslovným vzorem starší bratr Evžen – cyklista, ale především motorista, který se stal továrním jezdcem slavné firmy JAWA.
20
dukla sport
Mladík Jaroslav, člen Sokola, s hořkostí v srdci sleduje začátek okupace – Hitlerův zákaz organizace a tím vlastně přerušení jeho sportování. Byl tady však spolehlivý průvodce jeho životem, starší bratr Evžen. Ten po okupačním útlumu motorismu posadí bratra do sedla kola. Aby se mu prý „zvětšil svět“! Následovaly společné toulky periferií a potom i kilometry, kdy jim Praha zůstávala daleko za zády. Nikdo v té době nemohl tušit, že Evžen v květnu 1945 podlehne kulce okupanta. Po tréninkových kilometrech přichází v literatuře publikované datum 21. dubna 1941, kdy Evžen čerstvě sedmnáctiletého Jaroslava hlásí k jeho první soutěži do vrchu Barrandov. Tady v závodu s hromadným startem získává své první
vítězství a setkává se tu i se svým životním přítelem Miroslavem Jungem, který mu nabízí členství v Národním sportovním klubu. Společně se svým kamarádem Karlem Cibulou (později výraznou osobností naší silniční cyklistiky a projektantem cyklistických drah) stojí o několik dnů později s lopatou v ruce při začátku stavby strašnické cyklistické dráhy. Ta byla, za přispění exšampiona Šídla (úspěšného továrníka) otevřena v neuvěřitelném termínu již 7. září 1941, tedy ve třetím roce světové války, před 10 000 nadšených diváků. Od roku 1941 začíná Jaroslav Cihlář pravidelně trénovat a závodit. Již v roce 1942 v rozpětí několika dnů získává mezi dorostenci titul sprinterského
Text: Cyril Schejbal z podkladů Jindřicha Pulmana Foto: Cyril Schejbal
V sedle závodního stroje se objevuje ještě po čtyřicítce svého sportovního věku! A stále je radostí dívat se na jeho soupeřům dávané „rundy“ ztrát. Jeho cyklistika, to bylo opravdu „vyučování“ v praxi. Reprezentační trikot oblékal především na dráze, i když jeden z největších mezinárodních úspěchů získal na silnici v roce 1951 v Berlíně ziskem titulu akademického mistra světa. Navíc se jako dnes poslední žijící reprezentant stal v roce 1956 účastníkem našeho prvního vystoupení na MS v cyklokrosu. Uděláme-li si dnes tečku za jeho medailovými zisky z domácích šampionátů, je to přehlídka doslova famózní: celkově získal v šesti disciplinách 34 medailí (20× 1. místo, 12× 2. místo a 2× 3. místo) Byl
1
šampiona České ústřední jednoty velocipedistů na dráze v Pardubicích a úspěch opakuje i na silnici v Praze. Hned v následující sezoně 1943, už mezi muži, získává ve sprintu stříbro za obhájcem titulu Vladimírem Vojtěchovským. Ten však o rok později k obhajobě titulu již nenastupuje, za schvalování atentátu na nenáviděného Heydricha byl popraven okupanty na Pankráci. S hořkostí v srdci tak Jaroslav Cihlář v roce 1944 získává svůj první titul sprinterského mistra ČÚJV. Od tohoto roku jeho sportovní kariéra strmě stoupá. Jeho sportovní výsledky se začínají stávat encyklopedicky sledovanými základy nové éry československé dráhové cyklistiky.
mnohonásobným čs. rekordmanem mj. i dvakrát v hodinovce na dráze. V poválečných letech nelze přehlédnout Cihlářovo opakované působení ve Francii. V roce 1946 (společně s Karlem Cibulou a Vladimírem Čapkem) prakticky celou sezonu závodil v elitní konkurenci a získal řadu významných sportovních úspěchů. Pro další léta byla důležitá první studijní etapa v trenérské škole Daniela Clementa, jejíž další dvě části absolvoval při pobytech v letech 1947 a 1949. Po úspěšném ukončení získal mezinárodně uznávané osvědčení z oblasti trenérství, metodiky a materiálu. V roce 1949 se domů vrací s 80 kg cyklistického materiálu – se dvěma nejmodernějšími rámy,
prototypy klik, dvoupřevodníkem a měničem Huret, literaturou, filmy a dalšími cyklistickými věcmi. Materiál předal tehdejšímu sportovně nadšenému náměstku ministra průmyslu Skálovi a společně s dalšími domácími odborníky cyklistiky tak dávají v Rokycanech vzniknout výrobě legendárních kol Favorit, která měla zásadní vliv na rozvoj československé cyklistiky. Druhou nepřehlédnutelnou kapitolou Cihlářova života je jeho trenérská činnost, ať s mládeží či státní reprezentací. Ve všech případech dosahoval vysoké úrovně. V ATK (ÚDA) tak působil v roli úspěšného závodníka i trenéra v letech 1952–56 (mimo jiné i jako účastník OH 1956). Když ÚDA v roce 1956 ukončila činnost, začal systematicky působit v „civilní sféře“. Dlouhá léta pracoval jako pedagog na půdě FTVS UK. Jeho rukama procházela plejáda trenérů nedávné minulosti i současnosti. Systematicky však vzdělával i sebe. Vědeckou prací v cyklistickém oboru dokázal získat doktorát. Všeobecně byl pak cyklistickým hnutím titulován profesorem. Jeho odborné statě se objevovaly na stránkách našeho i zahraničního tisku. V oblasti pedagogické činnosti je hodně hrdý na svého svěřence, odchovance a později i studenta Pavla Vršeckého, dalšího z významných osobností armádního sportu. Před deseti lety při příležitosti 75. narozenin Jaroslava Cihláře populární „Vrda" řekl: „Pan profesor Cihlář uměl člověku vždy poradit i ve chvíli, kdy jsem já sám nevěděl kudy kam. V jeho radách vždy zaznívaly bohaté zkušenosti – prostá lidská moudrost.“ Jaroslav Cihlář ve svém životě nemyslel jen na závodníky, ale i na všechny ty, kteří dnes bezpečně brázdí kilometry cyklostezek v okolí hlavního města Prahy. Stovky „hobíků“ ani netuší, že jejich spoluautorem byl muž, který 7. dubna 2009 v kolektivu svých přátel oslavil 85. narozeniny! A kde jinde než na strašnické cyklistické dráze. Díky Vám, pane profesore, díky za to, že jste tolik lidí dokázal posadit do sedla toho báječného Dreisova vynálezu!|
dukla sport
osobnost
Profesor cyklistiky J
2
21
moderní pětiboj
moderní pětiboj
Evropské juniorské zlato v mixu a vítězství v SP Moderní pětibojaři armádního oddílu Dukla Praha Ondřej Polívka a Natálie Dianová se 1. května 2009 stali v bulharské Albeně juniorskými mistry Evropy ve smíšené štafetě. Do historie moderního pětiboje budou čeští reprezentanti zapsáni jako vůbec první vítězové této nové soutěže, tzv. „mixu“, určeného pro jednoho muže a jednu ženu na vrcholné akci. Smíšené páry by v budoucnu měly soutěžit i na olympiádě.
Text: Ivana Roháčková Foto: Ivana Roháčková a archiv Natálie Dianové
2
DO DO BOJE BOJE ss novými novými pravidly pravidly Na výhody a problémy kolem nového soutěžního systému jsme se zeptali trenéra reprezentace a Armádního sportovního oddílu moderního pětiboje DUKLA Praha Jakuba Kučery.
1
M
Moderní pětiboj se letos představil dvěma novinkami. V obou dominoval Ondřej Polívka. Jako první moderní pětibojař zvítězil v závodu Světového poháru ve starém i novém soutěžním systému. V polovině dubna zvítězil v závodu Světového poháru v Káhiře v novém systému, který spojuje závěrečný běh se střelbou, tzv. combined event. Závodníci po startu běží nejméně 20 metrů. Poté musí vzduchovou pistolí sestřelit pět terčů ve vzdálenosti deseti metrů, každý o průměru necelých 60 mm, v časovém limitu 70 sekund. Po každé ráně nabíjejí. Na střelbu mají neomezený počet nábojů, ale po uplynutí času pokračují v soutěži. Ať sestřelili vše, nebo ne. Střelba se opakuje dvakrát, vždy po dalších 1000 metrech.
22
dukla sport
Museli jste něco změnit v tréninku běhu a střelby? Trénink obou disciplín bylo nezbytné změnit zcela zásadně a příprava nové metodiky trvala mnoho týdnů. Současná podoba střelecké části nemá s minulostí mnoho podobného a tomu odpovídají také změny v tréninkovém programu. Obsah tréninkových jednotek je naprosto odlišný, museli jsme změnit jejich četnost v rámci jednotlivých cyklů, řazení během dne atd. Prostě prakticky všechno. Také struktura soutěžního běžeckého výkonu se změnila ze souvislého zatížení (3000 m) na intervalové (3 × 1000 m), a na to jsme museli reagovat i při stavbě tréninkového programu. Pokud byl pětibojařský trénink v minulosti složitý, tak v současnosti přibyly k samostatným běžeckým a střeleckým tréninkům ještě ty „kombinované“. Program je proto ještě složitější než dřív. Jak se vyrovnávají se změnou v soutěži naši moderní pětibojaři, zatím proběhly závody SP a MEJ? Základní faktory, které ovlivňují úspěšnost ve střelbě podle současných pravidel, jsou v mnohém
odlišné, než tomu bylo v minulosti. Přesto se ukazuje, že pětibojaři, kteří patřili v předchozích letech mezi elitní střelce, se většinou prosazují i podle nových pravidel. A to platí beze zbytku i o českém týmu. Obecně se dá říci, že ti „mladší“, kteří neměli ještě stereotyp statické klidové střelby tolik zažitý, mají s přechodem minimální problém. Podle nových pravidel se závodí teprve pět měsíců a na hodnocení je ještě brzy, i když jsme asi jediným týmem, který má zpracovanou detailní analýzu rychlosti střelby na dosud absolvovaných soutěžích. Ondřej Polívka vyhrál hned úvodní závod letošního SP a byl i nejlepší v rychlosti střelby, s Natálií Dianovou vyhráli premiérový titul na MEJ v mix štafetě, v posledním závodě SP skončili David Svoboda, Natálie Dianová, Lucie Grolichová i Sylvie Marčevová ve střelbě mezi nejlepšími šesti. Celkem šest českých pětibojařů si vybojovalo účast ve finále letošního seriálu SP. Chci věřit, že ve střelbě nebudou čeští pětibojaři ztrácet ani podle současných pravidel. Ovlivnila čtvrtá kombinovaná disciplína výsledky závodů, nebo je stále rozhodující jízda na koni? Kombinovaná část složená ze dvou disciplín (střelby a běhu) ovlivňuje výsledky samozřejmě významně. Pokud ale sečtete střelecké a běžecké výsledky, bylo tomu tak i v minulosti. Liší se to jen
v tom, že dnes jsou rozdíly ve střelecké výkonnosti nejlepších přece jen o něco větší. Pětiboj má stále pět disciplín, i když v současnosti rozdělených jen do čtyř částí. A v moderním pětiboji vždy rozhodovala výkonnost ve všech pěti disciplínách. Jízda je „atypická“ jen tím, že rozdíl ve výsledcích jednotlivých pětibojařů může být za určitých situací větší, než je rozdíl jejich reálné výkonnosti. Jízda na koni ale nedokáže a nikdy nedokázala „vyhrát“ sama o sobě žádný pětibojařský závod. Může výsledek jen znehodnotit. Použili jste nějaké „vylepšováky“, aby pětibojaři lépe zvládli střelbu při běhu? Nový formát trénujeme plnohodnotně teprve od 6. ledna. „Vylepšení“ proto nacházíme prakticky stále, na každém tréninku – jsou jich stovky, jejich popis by byl velmi složitý a jen věřím, že jsme dál než naše konkurence. Na rozdíl od většiny předních zemí jsme se rozhodli k některým zásadním změnám, např. k „přezbrojení“ podstatné části týmu a úpravám jednotlivých zbraní, aby odpovídaly více současným „biatlonovým“ potřebám. Na pětibojařský typ střelby totiž žádná světová firma speciální zbraň zatím nevyrábí. Teprve čas ukáže, zda je naše cesta správná. Setkáváte se při závodech s problémy uspořádání kombinované disciplíny? Jako představitel jedné z nejsilnějších světových pětibojařských federací bych měl být asi loajální a „držet basu“ s těmi z mezinárodní federace, kteří odpovídají za úroveň organizace jednotlivých soutěží. Na druhou stranu jsem byl vždy velmi kritický k jakékoli neprofesionální a nekompetentní práci a nedostatky, které se na soutěžích dosud objevily, byly natolik závažné, že raději zůstanu u „bez
3
komentáře“. Je ale třeba připomenout, že nejen pro český tým, ale také pro organizátory soutěží a mezinárodní federaci je letošní sezona do jisté míry „testovací“. Opravdu důležité budou jen tři vrcholné akce letošního roku – MS v Londýně, ME v Lipsku a finále SP v Rio de Janeiru. A ty jsou teprve před námi. Kdy a za jakých podmínek bude možné uspořádat závody v moderním pětiboji? Zajištění technologií, které jsou nezbytné pro uspořádání kvalitních mezinárodních soutěží, se ukazuje být daleko složitější, než bylo prezentováno na loňském klíčovém kongresu mezinárodní federace. Jediná firma, která má zatím „homologizaci“ elektronického terčového zařízení pro závody nejvyšší úrovně, není vůbec schopná uspokojovat „požadavky trhu“. Mimoto cena jednoho terče se v současnosti pohybuje okolo 1200 eur a pro soutěže „A“ kategorie je nezbytné mít takových terčů minimálně 38 a ještě vhodnou střelnici. Jedna z našich domácích firem je schopná vyrábět odpovídající zařízení nepoměrně levněji a je připravena už i na zvažovaný přechod na laserovou technologii. Ve vedení mezinárodní federace ale zatím příliš vstřícnosti k případné spolupráci nevidím. V rámci závěrečné přípravy na nejdůležitější akce letošního roku se v současnosti snažíme zajistit odpovídající střelnici alespoň pro trénink. Organizace mezinárodních soutěží není zatím „na pořadu dne“, reálné je v současnosti jen pořádání domácích mládežnických soutěží v „provizorních“ podmínkách.|
1/ Juniorští mistři Evropy v mixu 2/ Ondřej a Natálie se zbraní 3/ Parkur Natálie Dianové
4
5 4/ Šermířský trénink 5/ Výměna v bazénu
dukla sport
23
atletika
atletika
Světová atletika
24
Na stadionu pražské Dukly na Julisce se 8. června 2009 uskutečnil 16. ročník atletického Memoriálu Josefa Odložila EAA Premium Meeting za účasti evropských a světových atletů a atletek. Tento mezinárodní mítink se stal tradiční prestižní atletickou událostí a byl uspořádán na počest památce vynikajícího atleta, člena Dukly Praha, stříbrného medailisty z OH v Tokiu 1964, Josefa Odložila. V roce 1965 překonal světový rekord v běhu na 2000 metrů časem 5:01,2 min, což je dodnes národní rekord. V letech 1961–1969, kdy působil v pražské Dukle, vytvořil deset československých rekordů.
P
První ročník memoriálu se konal v roce 1994 v Praze na Strahově, za skromných podmínek pouze v jedné disciplíně, běhu na 2000 metrů. V dalším ročníku se stala Dukla Praha spolupořadatelem a závod se přesunul na armádní stadion Juliska, muži soutěžili ve dvanácti a ženy v pěti disciplínách. Na Julisce se memoriál pořádal až do roku 1996, kdy se přesunul opět na Strahov, aby se v roce 2002 vrátil zpět na Julisku. Za šestnáct let postupně získal mítink statut EAA a IAAF a byl zařazen do skupiny EURO mítinků. Ve své kategorii patří mezi nejlepší na světě. Memoriál Josefa Odložila pořádá společnost Memoriál Josefa Odložila, s. r. o., společně s ASC DUKLA a atletickým oddílem TJ Dukla Praha. Pořadatelé letos připravili 17 disciplín, z toho šest ženských a jedenáct mužských včetně štafety mužů na 4 × 100 m. V předprogramu soupeřili talentovaní žáci a nad jejich soutěží štafet „O pohár primátora hlavního města Prahy“ převzal vedle primátora Pavla Béma záštitu i předseda ČOV Milan Jirásek. Proběhl také již tradiční závod vozíčkářů na 1500 m a nově hod diskem. V závodech Dukla mítinku měli možnost prokázat svoje kvality v krásné atmosféře osmi tisíc diváků
dukla sport
Text: Radomil Skoumal a Ivana Roháčková Foto: Ivana Roháčková a Petr Schejbal
2
3
4
5
1
i mladí atletičtí reprezentanti. Ti možnosti využili, a tak ještě před zahájením hlavního programu padly dva české juniorské rekordy. Závod na memoriálových 1500 m vyhrál na cílové čáře Etiopan Dawit Wolde a limit pro ME do 22 let pokořil Jakub Holuša z Dukly Praha, jenž doběhl na osmém místě v osobním rekordu 3:42,15 min, jako nejlepší z českých závodníků. Všichni diváci se nejvíce těšili na olympijskou vítězku a světovou rekordmanku, oštěpařku Barboru Špotákovou. Ta splnila na domovském stadionu roli největší hvězdy Odložilova memoriálu, když se blýskla v šestém pokusu hodem dlouhým 68,23 m a přiblížila se tak vedoucí ženě světových tabulek Obergföllové na pouhých sedmnáct centimetrů. Cenu vítězce předala legenda světového ženského oštěpu Dana Zátopková. Barbora vzala kytici za vítězství a lehce ji hodila do hlediště. Druhá zástupkyně Dukly Praha Jarmila Klimešová si na pátém místě zlepšila letošní výkon na 57,78 m. Na třetím místě ve skoku do dálky s výkonem 7,75 m skončil Štěpán Wagner. Ve třech disciplínách se představil také olympijský vítěz a světový rekordman v desetiboji Roman Šebrle. V dálce předvedl skok dlouhý 7,26 m, na 110 m překážek
doběhl na šestém místě v čase 14,81 s a v kouli obsadil výkonem 14,21 metru desátou příčku. Tyčkařské armádní trio se neprosadilo, Michal Balner, Jan Kudlička a Štěpán Janáček zdolali shodně 520 cm. Skvělé výkony podávali zahraniční závodníci. V běhu na 110 m překážek zvítězil v čase 13,21 s Američan Dexter Faulk, který tak vylepšil rekord mítinku. Jeho největším soupeřem byl český závodník Petr Svoboda, kterého nakonec o přední umístění připravilo zranění stehna. Při posledních, šestých pokusech ve skoku do dálky se vyhecoval Stephan Louw z Namibie a svým skokem dlouhým 7,95 m zvítězil. Kvalitně obsazenou soutěž kladivářů vyhrál vedoucí muž letošních tabulek Maďar Krisztián Pars, který ve třetí sérii přehodil o čtyřicet centimetrů osmdesátimetrovou hranici. Mezi tyčkaři kraloval francouzský závodník Romain Mesnil, který jako jediný přeskočil 570 cm. Z původně malého závodu – Memoriálu Josefa Odložila – se tedy postupně stal významný, mezinárodně uznávaný atletický mítink, jenž má v Evropě i ve světě svůj zvuk a pevné místo v mezinárodním atletickém kalendáři.|
6
8
memoriál Josefa Odložila
memoriál Jose
na na Julisce Julisce
1/ Dana Zátopková gratulovala vítězce oštěpu Barboře Špotákové 2/ Slavnostní zahájení MJO 2009 3/ Roman Šebrle s náměstkem MO Jaroslavem Kopřivou 4/ Josef Štiak v hodu diskem 5/ Finále běhu na 100 metrů 6/ Roman Novotný ve třetím pokusu skoku do dálky 7/ Roman Šebrle v souboji s Američanem Porterem 8/ Memoriálový závod na 1500 metrů 9/ Vodní příkop závodu na 3000 m překážek mužů
7
9
dukla sport
25
ze života TJ Dukla
ze života TJ Dukla
O tom, že atletika je výkladní skříní armádního sportu, není pochyb. Vždyť stačí vzpomenout na řadu olympijských vítězů, mistrů světa a Evropy a světových rekordmanů posledních let, kteří oblékali či oblékají dres Dukly Praha. Jenže atletika nejsou jen sledovaná vrcholová klání nejlepších závodníků. Je to i málo viditelná, ale o to více náročná, odpovědná a důležitá práce s mládeží. Odhadnout talent dítěte, vychovat je a udělat z něj sportovce té nejvyšší třídy, za tím je opravdu velké úsilí. Armádní sportovní oddíl DUKLA atletiky Praha má tu výhodu, že se může opřít o práci oddílu atletiky TJ Dukla Praha, který disponuje řadou kvalifikovaných trenérů vychovávajících mladé sportovce s cílem dovést je až na úplný vrchol, k olympijské medaili.
1
2
3
4
5
J
dukla sport
V jakém složení působí výbor oddílu atletiky TJ Dukla Praha? Výbor má devět členů. Předsedou je Radomil Skoumal (zároveň vedoucí starší trenér ASO DUKLA atletiky Praha), 1. místopředsedou Václav Fišer (jinak šéftrenér Českého atletického svazu), 2. místopředsedou a hospodářem Jiří Šimice (současně předseda TJ Dukla Praha), dalšími členy jsou Milan Kovář, Jiří Kmínek, Josef Vedra, Tomáš Dvořák, Rudolf Černý a já ve funkci tajemníka oddílu. Scházíme se podle potřeby několikrát ročně, běžné problémy řešíme operativně. Činnost oddílu je prezentována na webových stránkách www.duklaprahaatletika.cz. Využíváte služeb TJ, především jejího sekretariátu? Většinu záležitostí si řešíme sami, se sekretariátem komunikujeme pouze v oblasti účetnictví.
Má mládež o atletiku zájem? Kde získáváte talentované děti? Zájem je v poslední době značný, počet členů přípravky a mladšího žactva se zvyšuje. Děti se často hlásí samy, buď na doporučení nebo po zhlédnutí našich webových stránek. Snažíme se oslovovat zájemce o atletiku, na které trenéři dostanou tip, nebo šikovné děti na školních závodech. Účastníme se společných náborových akcí, které pořádá TJ a které jsou organizovány vždy pro víc sportů najednou. Podílíme se na projektu Sport bez předsudků, který představuje sport jako dobrou alternativu trávení volného času. Největší reklamu nám dělají úspěchy našich nejlepších sportovců. Jak probíhá výchova mladých sportovců? Každý u nás začíná jako řadový člen oddílu atletiky TJ. Ukáže-li se, že má talent a výkonnost, bývá na základě spolupráce s ASC DUKLA zařazen do sportovního družstva juniorů. Když jde nahoru i v dalším období, může v osmnácti letech postoupit na pozici instruktora sportu. Nejvíc, co může ASC DUKLA sportovcům nabídnout, je místo vojáka z povolání. O jaké disciplíny mají mladí atleti největší zájem? Určitě existují módní trendy, za poslední dva roky třeba výrazně stoupl zájem o hod oštěpem, který je díky Báře Špotákové velkým hitem. Nejvíce zastoupené disciplíny v mládežnických kategoriích, které máme i nejlépe pokryté našimi trenéry, jsou sprinty, skoky a víceboje. Naopak mezi nepopulární patří tradičně především chůze.
6
Mládež láká atletika
Jedním z trenérů atletického oddílu TJ je Josef Jičínský. V dětství ho bavily téměř všechny sporty, ale nejvíc ho zaujala atletika. Začal s ní ve svém rodišti v Roudnici nad Labem, v době studií na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy závodil za USK Praha. Jako voják základní služby nastoupil do pražské Dukly, kde začal v roce 1999 trénovat přípravku a od roku 2000 pak pokračoval s dorostenci a juniory. Jeho specializací jsou víceboje a skoky. V současné době působí ve funkci tajemníka jak v ASO DUKLA atletiky Praha, tak i v oddíle atletiky TJ Dukla Praha a zároveň vypomáhá jako asistent tyčkařské skupiny trenéra Boleslava Patery. Činnost oddílu atletiky se zaměřením na oblast mládeže byla hlavním tématem našeho rozhovoru.
26
dorostence a dorostenky (16 a 17 let), starší žactvo (14 a 15 let), mladší žactvo (12 a 13 let) a přípravku (11 let a mladší). Podíl žen a dívek byl v Dukle v minulosti zanedbatelný, ale teď se jejich počet zvyšuje.
Prostředníkem mezi naším oddílem a vedením TJ je z pozice své funkce Jiří Šimice. Jak je zabezpečen chod oddílu po finanční stránce? Největší část našich příjmů tvoří oddílové příspěvky, vybíráme od 3000 Kč (od rekreačních sportovců) po 200 Kč (od důchodců) ročně. Zdá se to hodně, ale naše příspěvky patří ve srovnání s ostatními pražskými oddíly k těm nižším. Spolupracujeme též s Městskou částí Praha 6 a určité prostředky dostáváme z grantů. Oddíl má však i své sponzory, které nám pomáhá získávat marketingová agentura SMA. Kolik má oddíl členů? Něco přes 150, takže jsme jedním z největších oddílů TJ. Máme zastoupeny všechny věkové kategorie – muže a ženy, juniory a juniorky (18 a 19 let),
Kdy se začíná mládež specializovat na jednotlivé disciplíny? Nejmenší děti v přípravce se věnují pohybovým hrám. Mladší žactvo začíná se základy techniky, starší už jednotlivé disciplíny trénuje, ale s důrazem na všestrannost. Teprve od dorosteneckého věku se závodník zaměří na určité skupiny disciplín, třeba
7
vrhačské nebo sprinterské, a až v juniorském věku si vybere konkrétní disciplínu a soustředí se na ni. Jak často a jak dlouho mladí atleti trénují? Přípravka trénuje dvakrát týdně hodinu, mladší a starší žactvo třikrát týdně hodinu a půl, dorostenci a junioři jsou na dráze v podstatě denně, čili pětkrát až šestkrát týdně, a to dvě hodiny. Máte asi velkou výhodu v tom, že trénujete na Julisce, že? Jsme samozřejmě velmi rádi, že můžeme využívat výborných podmínek, které Juliska nabízí. Máme zde spoustu možností, přípravka třeba chodí jednou týdně plavat a trenéři dokonce brali děti i na horolezeckou stěnu, což zvyšuje jejich obratnost a sebevědomí. V zimě pak využíváme k tréninku tělocvičnu a atletický tunel na Julisce. Mimo Julisku chodíme běhat do Stromovky, na Babu nebo do Hvězdy. Jsou děti soustředěné ve sportovních třídách? Ne, většina jich sice je z okolí Julisky, ale jezdí k nám děti i z jiných koutů Prahy. Můžete popsat systém mládežnických atletických soutěží? V soutěžích družstev, které nejvíce vypovídají o kvalitě práce oddílu s mládeží, pořádají jednotlivé kraje své přebory, které většinou mívají čtyři kola. První dva nebo tři oddíly postoupí do semifinálových skupin a nejlepší tři pak do finále mistrovství republiky, což je vždy jediný závod. Jak si v těchto soutěžích vede Dukla? Účastníme se soutěží ve všech věkových kategoriích a v Přeboru Prahy se umísťujeme na předních příčkách. V mladších kategoriích jsou nejsilnější ty oddíly, které jsou napojeny na sportovní školy a mají tak dostatečně velikou zásobárnu atletů, takže vyhrávají v podstatě počtem. Ve starších kategoriích je už důležitá kvalita a tam jsme loni zaznamenali velké úspěchy, když junioři skončili šestí na mistrovství republiky a nově sestavené družstvo dorostenek bylo osmé v semifinále mistrovství republiky, což je opravdu historický úspěch.
Text: Pavel Nekola Foto: Ivana Roháčková
Atleti přípravky, žactva a dorostu: 1/ Šimon Fridrich, Jakub Faltus 2/ zleva Natálie Pavlisová, Alžběta Ottová, Lucie Lefnerová, Karolína Singerová 3/ Jakub Faltus 4/ Alžběta Kratochvílová 5/ Václav Sedlák 6/ Jan Kubálek 7/ Tajemník, trenér mládeže a asistent Josef Jičínský
Máte v soutěžích družstev obsazeny všechnyy disciplíny? U mládeže jsou problémy s obsazením vrhů, protože pro ni nemáme příslušného trenéra. S dětmi děláme hlavně sprinty a skoky, ale vrhy jsou jenom doplněk, takže v nich trochu zaostáváme. Kde závodí dospělí výkonnostní sportovci? V extralize družstev startují za Duklu jen vrcholoví atleti. Ti výkonnostní většinou hostují v prvoligových nebo druholigových klubech, protože by se do extraligového družstva nedostali. Jsou však kluby, které mají třeba A-družstvo v extralize, B-družstvo v 1. lize a C-družstvo v Přeboru Prahy. I my teď zvažujeme, jestli pro příští sezonu nepostavit ještě „béčko“, když se nám členská základna tak rychle rozrůstá. Je to ale složité, protože bychom museli začít od nejnižší úrovně a projít soutěžemi do 1. ligy, aby to mělo nějaký smysl. Jsou pořádány i závody jednotlivců? Jedná se opět o přebory ve všech věkových kategoriích od krajů až po mistrovství republiky, kromě toho se konají i jednotlivé mítinky nebo veřejné závody. Náš oddíl pořádá několik závodů: nejvýznamnější je Dukla mítink, který je součástíí Memoriálu Josefa Odložila, dále Přebory Prahy, veřejné závody žactva (v tunelu), přespolní běh v okolí vodní nádrže Džbán a kolo soutěže družstev každé věkové kategorie. Organizujete pro mládež nějaká soustředění? S mladšími dětmi plánujeme prázdninové soustředění v Liberci. Ti starší, tedy dorost a junioři, se po tréninkových skupinách účastní soustředění v zařízeních liberecké Dukly v Liberci a v Harrachově. Do zahraničí se dostanou hlavně členové sportovního družstva juniorů (SDJ), třeba letos byli v Itálii v San Benedettu. Kolik je v SDJ atletů? Jsou tam nějaké výrazné talenty? SDJ má asi 25 členů, nicméně jejich počet se může měnit. Pokud bych měl jmenovat ty nejtalentovanější, tak to jsou Miroslav Burian a Václav Sedlák nebo třeba Lukáš Šťastný, který zaběhl český rekord na 200 m, byl členem SDJ a teď je od 1. května zařazený v tabulkách instruktorů sportu. Co byste potřebovali do budoucna ještě vylepšit? Chtěli bychom rozšířit naši základnu hlavně v nižších věkových kategoriích. Rádi bychom pokračovali v nastaveném trendu, protože od záříí loňského roku nám počet dětí rychle roste. Plánujeme samozřejmě propagaci, chtěli bychom v období od června do srpna využít inzerce v novinách i na internetu a nabídnout rodičům naše služby. Hlavní náborové období je pro nás totiž září, kdy děti začnou chodit do školy a rodiče hledajíí aktivity pro jejich volný čas. Máte doma malého sportovce, který rád běhá, skáče, nebo hází čímkoliv, co mu přijde pod ruku? Zajděte s ním někdy odpoledne na Julisku na trénink atletické mládeže Dukly. Nikdy totiž nemůžete vědět, zda z vašeho potomka nevyroste druhý Železný, Šebrle nebo třeba Špotáková!|
dukla sport
27
UNIASK ČR
parašutismus
Patnáctiletá J Již pošestnácté se 8. dubna 2009 sešli delegáti členských klubů na valné hromadě Unie armádních sportovních klubů České republiky. Jejich jednání bylo z několika důvodů velmi významné. Konalo se v jubilejním patnáctém roce od vzniku Unie, který jak se ukazuje, bude poznamenán bojem o přežití. Probíhající hospodářská krize se promítá i do ekonomického zabezpečení spolkového sportu a tělovýchovy. Není bez zajímavosti, že prvním,
kdo omezí svoji finanční pomoc sportu a tělovýchově, je stát, byť zatím omezením finančních prostředků na vyhlášené programy dotační politiky. Unie armádních sportovních klubů ČR s dotacemi na sportovní akce pro vojenské profesionály, občanské zaměstnance, jejich rodinné příslušníky, mládež a ostatní občany nemůže v tomto roce počítat. Dnešních 4839 členů v 32 členských klubech je postaveno před úkol pomoci si jinak a tento rok
doslova přežít. Delegáti valné hromady schválili změnu stanov, když rozhodli o snížení členů výkonného výboru a členů kontrolní komise. Předsedou UNIASK ČR na následující tři roky byl jednomyslně zvolen Miroslav Málek, výkonným místopředsedou Arnošt Šulc a místopředsedou pro sport Cyril Schejbal, členy výboru Václav Patrman a Antonín Mařík. Předsedou kontrolní komise byl zvolen Martin Gajanec, jejím členem František Dvořák. V přijatém usnesení vyjádřili delegáti valné hromady vůli prosazovat „Programové zaměření činnosti UNIASK ČR na léta 2007–2011 a východiska pro její dlouhodobou strategii“ a projekt „Armádní klub“. Mají zájem na posílení pozice v Asociaci Vojáci společně, kde hodlají prosadit zvolení předsedy Miroslava Málka do pozice 1. místopředsedy této organizace a na prohloubení úzké součinnosti s odbornými orgány sekce majetkové MO a odbornými tělovýchovnými orgány. Do jaké míry se to podaří, záleží na jejich úsilí, které je ostatně zdobilo i v uplynulých patnácti letech činnosti.
Medaile olomouckých boxerů
1
Boxeři Dukly Olomouc získali při mistrovství České republiky kadetů největší počet medailí ze všech zúčastněných oddílů. Po celou dobu soutěže, kterou hostila sokolovna v Těmicích, obci nedaleko Bzence, podávali vynikající výkon
a udělali velkou radost svému trenérovi Alexandru Bögimu. Připomeňme si, že Alexander Bögi se pohybuje v českém a armádním boxu neuvěřitelných padesát let. Od roku 1959, kdy nastoupil základní službu v Dukle Kroměříž, je rudožlutému dresu věrný dodnes. Své zkušenosti dnes předává nejmladším boxerům v Dukle Olomouc. K jednotlivým váhovým kategoriím nastoupilo pět olomouckých boxerů a všichni sebevědomě s medailovými ambicemi. Škoda jen, že se jim nepodařilo získat kov nejcennější. Nejblíže ke zlaté medaili měl Mário Wiederman ve váze 42 kg, který přesvědčivě v semifinále porazil plzeňského Křivance 11:0. Ve finále proti ústeckému Agateljanovi ještě těsně před koncem utkání vedl o jeden bod. V závěru „zapracovali“ rozhodčí, kteří přiřkli těsné vítězství ústeckému boxerovi. Mário podle názoru trenéra prohrál nezaslouženě, to se však v boxu stává. Neméně úspěšní byli i další boxeři olomoucké Dukly – Martin Šolc a Štefan Gábor, kteří získali rovněž stříbrné medaile, a Pavol Polakovič s Janem Grehem doplnili sbírku o medaile bronzové. Jistě jste zpozorněli u jména Pavola Polakoviče. Ano, jeho otec stejného jména získal na ME 1969 bronzovou medaili a v olomouckém dresu patřil mezi nejlepší čs. reprezentanty. Zdá se, že jablko nepadlo daleko od stromu. Zajímavé je, že oba se stali svěřenci stejného trenéra – Alexandra Bögiho. V podmínkách amatérského sportu s minimální státní podporou dokazují mladí olomoučtí boxeři, že chtějí pokračovat v kvalitních výkonech svých předchůdců, jako byli Rostislav Osička, Tibor Puha, Michal Franek, Pavol Polakovič a další. Přejme jim a jejich trenérovi další úspěchy a medaile.|
1/ Valná hromada UNIASK ČR 2/ Wiedermann st., Šolc, Wiedermann, Gábor, Polakovič, Greho, vedoucí trenér Bögi 3/ Vedoucí trenér Bögi, Gábor, Šolc, Polakovič, Wiedermann, Greho, trenér Musil
I ve druhém čtvrtletí tohoto roku si připomínáme životní jubilea řady skvělých armádních sportovců, trenérů a funkcionářů. Dříve než tak učiníme, omlouváme se těm, na které se nedostalo v prvním čísle časopisu DuklaSport. Bohužel přes veškerou snahu redakce nelze v řadě případů získat relevantní informace o datech narození těch, kteří si zaslouží, aby jejich životní jubileum bylo připomenuto.
V prvním čtvrtletí 2009 oslavili své životní jubileum: PaedDr. Jaroslav ŠLAMBOR, nar. 1. února 1949, parašutismus V letech 1977 až 1988 a 1991 až 1993 vedoucí starší trenér ASO Dukla parašutismu. Pod jeho vedením získali prostějovští parašutisté řadu světových a evropských prvenství. PaedDr. Jaroslav HONCŮ, nar. 23. března 1939, lyžování Reprezentant v běhu na lyžích, který po ukončení závodní kariéry slavil úspěchy jako vedoucí starší trenér ASO Dukla lyžování, v letech 2008 až 2009 vykonával funkci generálního sekretáře MS 2009 v klasickém lyžování v Liberci.
Ve druhém čtvrtletí 2009 se dožívají životního jubilea: Jaroslav ŠKARVAN, nar. 3. dubna 1944, házená Brankář stříbrných olympijských medailistů Her XX. olympiády 1972 v Mnichově, mistr světa 1967. S pražskou Duklou získal řadu titulů mistra republiky, v letech 1967 a 1968 chytal ve finále PMEZ. PhDr. Jaroslav CIHLÁŘ, 7. dubna 1924, cyklistika Stál u zrodu armádní cyklistiky jako závodník a trenér. Startoval ve stíhacím závodě družstev při Hrách XVI. olympiády 1956 v Melbourne. Později pracoval jako pedagog Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Významný a uznávaný cyklistický odborník. Ludvík LIŠKA, nar. 8. dubna 1929, atletika Účastník Her XV. olympiády 1952 v Helsinkách (800 m), spoludržitel světového rekordu ve štafetě 4× 800 m (1953). V ATK, ÚDA a Dukle v letech 1951 až 1957, 6× mistr republiky, spoludržitel 11 čs. rekordů a patnáctinásobný reprezentant.
UNIASK ČR
Josef KUTHEIL, nar. 17. dubna 1939, lyžování Účastník ZOH 1964 v Innsbrucku, kde v závodě jednotlivců v severské kombinaci skončil na 21. místě. Po ukončení závodní kariéry trenér v Dukle Liberec.
Mgr. Jaroslav KOVÁŘ, nar. 12. května 1934, atletika V dresu ÚDA Praha získal bronzovou medaili na ME 1954 ve skoku vysokém a v témže roce se stal akademickým mistrem světa. V armádním dresu v letech 1954 až 1957 vytvořil tři čs. rekordy, získal tři tituly mistra republiky a 15× reprezentoval. Významný trenér a atletický odborník.
Přejeme všem jmenovaným pevné zdraví a děkujeme jim touto cestou za významný podíl na úspěšnosti armádní sportovní reprezentace.
2
28
armádního sportu
dukla sport
3
Text: Arnošt Šulc Foto: Cyril Schejbal a archiv oddílu boxu Dukla Olomouc
dukla d sport
29
kaleidoskop
V pátek 8. května 2009 byl MUDr. Martin Barták uveden do funkce místopředsedy vlády a ministra obrany ČR. Ještě za funkce náměstka ministryně obrany mu udělil ředitel ASC DUKLA plk. Jaroslav Priščák Pamětní odznak ASC DUKLA. Odznak, s evidenčním číslem 007 a diplom za osobní podíl a významnou spolupráci spojenou s rozvojem armádního vrcholového sportu mu osobně předal 17. dubna 2009 na Ministerstvu obrany ČR.
„Bára“ – biografie olympijské vítězky v oštěpu „Po olympijských hrách v Pekingu jsem měla hodně nabídek na napsání knihy. Zpočátku jsem si říkala, že je to brzy. Vždyť přeci ještě nekončím. Pak jsem si ale uvědomila, že zlatá olympijská medaile byla jakýmsi završením jedné cesty. Obzvlášť když to byl takový příběh," vysvětlovala Barbora Špotáková, proč biografie vznikla. Kniha vypráví o rodině, o dětství, o atletických začátcích, o osudovém setkání s Janem Železným, o titulu mistryně světa a hlavně o olympijském příběhu. Příběhu o 21. srpnu 2008, kdy sebrala zlato Rusce a stala se olympijskou vítězkou v oštěpu. Knihu jménem „Bára“ pokřtila spolu s autorem knihy Petrem Čermákem a kmotry Janem Železným a Monikou Absolonovou 19. května 2009.
Atletika MS 17 ME U23 MEJ
8. – 12. 7. 16. – 19. 7. 23. – 26. 7.
MS
15. – 23. 8.
MČR družstev MČR 22 Světové finále Cyklistika ME 23 a MEJ silnice
29. 8. 5. – 6. 9. 12. – 13. 9.
ME a MEJ dráha
15. – 19. 7.
1. – 5. 7.
MSJ dráha a silnice 1. – 9. 8. MČR dráha – dvojice 26. 9. MČR silnice 28. 9. – čas. dvojic Kanoistika ME maraton 24. – 26. 7. ME 23 a MEJ MSJ MČR MS MČR maraton MS maraton
Brixen – Itálie Kaunas – Litva Novi Sad – Srbsko Berlín – Německo neurčeno Plzeň Soluň – Řecko Hooglede-Gits – Belgie Minsk – Bělorusko Moskva – Rusko Brno Březnice
Ostroda – Polsko 16. – 19. 7. Poznaň – Polsko 31. 7. – 2. 8. Moskva – Rusko 7. – 9. 8. Račice 13. – 16. 8. Dartmouth – Kanada 29. – 30. 8. Týn nad Vltavou 19. – 20. 9. Crestuma – Portugalsko
Karate SP
12. – 13. 9.
Aschaffenburg – Německo
Moderní pětiboj MEJ
neurčeno
MSJ
6. – 12. 7.
MS
8. – 23. 8.
SP – finále
11. – 13. 9.
Albena – Bulharsko Kaoshiung, Taipei – Tchaj-wan Londýn – Velká Británie Rio de Janeiro – Brazílie
Text a foto: Ivana Roháčková
Parašutismus SP
16. – 19. 7.
Světové hry
16. – 26. 7.
CISM regional PP
5. – 9. 8.
SP MS CISM
6. – 9. 8. 14. – 23. 8.
SP
27. – 30. 8.
SP
24. – 27. 9.
Sportovní střelba broková ME a MEJ 13. – 26. 7. MS
6. – 17. 8.
MČR 28. – 30. 8. VC AČR 14. – 16. 8. Sportovní střelba kulová ME a MEJ 12. – 26. 7. MS CISM
10. – 17. 8.
MČR BT MS BT MČR Pu 300m Finále EP Pi
14. – 16. 8. 22. – 30. 8. 1. – 2. 9. 11. – 13. 9.
MČR a MČRJ Finále EP 300m Veslování MČR SP
11. – 13. 9. 27. – 29. 9. 3. – 5. 7. 10. – 12. 7.
MS U 23 MS ME Vodní slalom SP slalom
23. – 26. 7. 23. – 30. 8. 18. – 20. 9.
SP slalom
11. – 12. 7.
4. – 5. 7.
smějeme se s
ME 23 a MEJ slalom 11. – 12. 7.
DUKLASPORTEM / kresby Milan Kounovský
30
dukla sport
MS slalom
8. – 13. 9.
MČR slalom Sportovní lezení MS Světové hry
19. – 20. 9. 1. – 5. 7. 18. – 19. 7.
SP
8. – 9. 8.
SP
21. – 22. 8.
SP Jachting MS MSJ
25. – 26. 9. 3. – 11. 7. 1. – 6. 8.
ME
21. – 29. 8.
Altenstadt – Německo Kaoshiung, Taipei – Tchaj-wan Rapperswil – Švýcarsko Belluno – Itálie Lučenec – Slovensko Zell am See – Rakousko Locarno – Švýcarsko Osiek – Chorvatsko Maribor – Slovinsko Brno Hradec Králové Osijek – Chorvatsko Záhřeb – Chorvatsko Plzeň Finsko Plzeň Thun – Švýcarsko neurčeno Plzeň Račice Lucern – Švýcarsko Račice Poznaň – Polsko Brest – Itálie Bratislava – Slovensko Augsburg – Německo Liptovský Mikuláš – Slovensko Seo d’Urgel – Španělsko Špindlerův Mlýn Quinghai – Čína Kaoshiung, Taipei – Tchaj-wan Barcelona – Španělsko Imst – Rakousko Puurs – Belgie Kodaň – Dánsko Balaton – Maďarsko Varna – Bulharsko
Přehledy na této dvoustraně připravil: Petr Eliáš
Text: Pavel Nekola Foto: Ivana Roháčková
přehled sportovních výsledků / březen – květen 2009
Pamětní odznak Martinu Bartákovi
očekávané sportovní akce ve III. čtvrtletí 2009
Atletika 30. – 31. 5. Mítink IAAF ve vícebojích – Götzis – Rakousko muži / desetiboj – 4. Roman Šebrle – 8348 – splněný limit na MS Cyklistika 25. – 28. 3. MS dráha – Pruzsków – Polsko muži / dvojice – 3. Martin Bláha, Jiří Hochmann ženy / omnium – 9. Lada Kozlíková ženy / bodovací – 8. Jarmila Machačová 12. – 14. 5. MZ dráha „500+1 kolo“ – Brno muži / celkově – 1. Milan Kadlec Kanoistika 2. – 3. 5. MČR dlouhé tratě – Sedlčany muži / deblkajak 5 km – 1. Karel Leština – podíl 1/2 muži / kánoe 5 km – 1. Jan Luňáček muži / deblkanoe 5 km – 1. Václav Dubský, Jan Luňáček ženy / kajak 5 km – 1. Marcela Krauzová ženy / deblkajak 5 km – 1. Marcela Krauzová – podíl 1/2 8. – 10. 5. SP – Račice muži / čtyřkajak 1000 m – 2. Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík, Jan Štěrba muži / deblkajak 500 m – 2. Ondřej Horský, Jan Šterba muži / kánoe 5 km – 4. Jan Luňáček 22. – 24. 5. SP – Poznaň – Polsko muži / čtyřkajak 1000 m – 4. Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík, Jan Štěrba Lyžování – běh 13. – 14. 3. MČR U23 – Jablonec nad Nisou muži / 20 km stíhací – 1. Jan Rykr muži / sprint dvojic – 1. Jan Rykr, Jan Hamr 20. – 22. 3. SP finále – Falun – Švédsko muži / 3,3 km volně – 3. Martin Koukal 26. – 29. 3. MČR – Horní Mísečky muži / sprint klasicky – 1. Aleš Razým muži / štaf. 3 × 5 km volně – 1. Aleš Razým, Martin Koukal, Dušan Kožíšek ženy / 10 km volně – 1. Kamila Rajdlová ženy / 5 km klasicky – 1. Kamila Rajdlová ženy / štaf. 3 × 3,3 km volně – 1. Kamila Rajdlová – podíl 1/3 Lyžování – alpské dicsiplíny 24. – 27. 3. MČR – Špindlerův Mýn muži / super G – 1. Kryštof Krýzl muži / seperkombinace – 1. Kryštof Krýzl muži / slalom – 1. Kryštof Krýzl ženy / obří slalom – 1. Lucie Hrstková ženy / superkombinace – 1. Lucie Hrstková ženy / slalom – 1. Lucie Hrstková Lyžování – akrobatické 18. – 20. 3. SP – La Plagne – Francie ženy / boule – 2. Nikola Sudová SP 2009 – CELKOVÉ POŘADÍ ženy / boule – 4. Nikola Sudová Lyžování – snowboarding 7. – 8. 3. MČR – Herlíkovice ženy / paralelní slalom – 1. Zuzana Vojtěchová ženy / paralelní OS – 1. Zuzana Vojtěchová 20. – 22. 3. SP – Valmalenco – Itálie muži / snowboardkros – 1. Michal Novotný SP 2009 – CELKOVÉ POŘADÍ muži / snowboardkros – 4. Michal Novotný
28. 3. MČR – Rejdice muži / snowboardkros – 1. David Bakeš Moderní pětiboj 18. – 19. 4. SP – Káhira – Egypt muži – 1. Ondřej Polívka 27. 4. – 3. 5. MEJ – Albena – Bulharsko juniorky / družstvo – 2. Natálie Dianová – podíl 1/3 smíšené / štafeta – 1. Ondřej Polívka, Natálie Dianová Parašutismus 1. – 3. 5. MZ – Strasbourg – Francie muži / přesnost přistání – 1. Hynek Tábor – +3 – nejlepší světový výkon Motorismus 25. – 26. 4. Seriál MS – Assen – Nizozemsko muži / superbiky – 2. závod – 3. Jakub Smrž Karate 4. – 5. 3. SP – Italia Open – Golden league – Monza – Itálie muži / kata – družstva – 2. Jakub Tesárek 8. – 10. 5. ME – Záhřeb – Chorvatsko muži / kata – 5. Jakub Tesárek muži / kata – družstva – 3. Jakub Tesárek – podíl 1/3 Sportovní střelba broková 24. – 26. 4. 1. kolo ČP – Plzeň muži / skeet – 1. Jan Sychra – 125+24 – 125 – vyrovnaný svět. rekord 3. – 4. 5. SP – Káhira – Egypt muži / trap – 4. David Kostelecký – 116+18 14. – 19. 5. SP – Mnichov – Německo muži / skeet – 1. Jan Sychra – 125+24 – 12 – vyrovnaný svět. rekord Sportovní střelba kulová 14. – 15. 3. HMČR – Plzeň muži / VzBT 30+30 – 1. Josef Nikl muži / VzBT mix – 1. Bedřich Jonáš ženy / VzPi 40 – 1. Lenka Marušková junioři / VzPi 60 – 1. Jindřich Dubový juniorky / VzPi 40 – 1. Michaela Musilová 19. – 21. 4. SP – Peking – Čína ženy / VzPi 40 – 3. Lenka Marušková – 385+100,9 Veslování 11. 4. MČR dlouhá trať – Hořín muži / skif – 1. Tomáš Karas muži / dvojka bez korm. – 1. Václav Chalupa, Jakub Makovička muži / skif LV – 1. Ondřej Vetešník muži / dvojka bez korm. LV – 1. Jiří Kopáč, Miroslav Vraštil 28. – 31. 5. SP – Banyolas – Španělsko muži / čtyřka bez korm. – 2. Milan Bruncvík, Karel Neffe, Michal Horváth, Jan Gruber Vodní slalom 28. – 31. 5. ME – Nottingham – Velká Británie muži / deblkánoe – 5. David Mrůzek – podíl 1/2 (Pospíšil) muži / hlídky kánoe – 1. Tomáš Indruch – podíl 1/3 muži / hlídky deblkánoe – 1. Jaroslav Volf – Ondřej Štěpánek, David Mrůzek – podíl 1/2 ženy / hlídky kajak – 4. Štěpánka Hilgertová – podíl 1/3
Tucet otázek pro
Jaroslava BRABCE 1. Datum a místo narození: 27. července 1949 v Litoměřicích 2. Dosažené vzdělání: Vystudoval jsem Střední zemědělsko-technickou školu v Litoměřicích a trenérskou školu při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. 3. Co a kdy vás přivedlo k atletice? V Třebenicích, kde jsem vyrůstal, jsem odmala sportoval. Atletika mě zaujala při sledování televizích sportovních přenosů. Začal jsem s ní ve čtrnácti letech, od roku 1967 jsem startoval za Sechezu Lovosice. Nejvíc se mi zalíbil vrh koulí, i když jsem zkoušel všechny vrhačské disciplíny. 4. Vaše kariéra v Dukle: Dne 1. 7. 1969 (hned po maturitě) jsem nastoupil základní vojenskou službu do Dukly Praha k trenérovi Jiřímu Skoblovi. Po vojně jsem v Dukle už zůstal a závodil jsem za ni až do roku 1982. Když jsem zanechal aktivní činnosti, dostal jsem nabídku, abych pokračoval jako trenér vrhačských disciplín, a od té doby tedy trénuji koulaře, diskaře, kladiváře a oštěpaře Dukly. 5. Jaký je váš vztah k Dukle? Samozřejmě velmi kladný, vždyť jsem v ní prožil už bezmála čtyřicet let. Duklákem jsem byl ale odjakživa, jako kluk jsem fandil třeba fotbalistům v jejich nezapomenutelných pohárových zápasech. 6. Vaše sportovní úspěchy: V roce 1973 jsem vyhrál HME, v letech 1972 a 1974 jsem byl na HME třetí, na OH v Mnichově 1972 jsem skončil desátý a v Montrealu 1976 jedenáctý. Reprezentoval jsem ve 35 mezistátních utkáních, mnohokrát jsem se stal mistrem republiky v hale i na dráze, v letech 1971 až 1981 jsem byl československým rekordmanem. 7. Vaši nejúspěšnější svěřenci: Z koulařů to byl Remigius Machura, z kladivářů František Vrbka, úzce jsem spolupracoval i s olympijskými vítězi desetibojařem Robertem Změlíkem a oštěpařem Janem Železným. 8. Jakou jste používal techniku k vrhu koulí? Praktikoval jsem zádovou techniku (sun), rotační techniku (otočku) jsem sice zkoušel, ale dosahoval jsem nižší výkonnosti. V současné době je ale 90 % koulařů „otočkářů“, protože celková dráha působení koulaře na kouli je u otočky víc jak o metr delší než u sunu, tím se dosáhne vyšší počáteční rychlosti a koule tudíž lítá dál. 9. Další sporty, které provozujete mimo atletiku: V mládí jsem chodil cvičit do Sokola a hrával jsem fotbal a hokej. Když jsem ale začal pořádně s atletikou, nezbýval už na nic jiného čas. Zajímají mě však všechny druhy sportu, sport miluji jako celek a obdivuji všechny sportovce, kteří jdou za svým cílem a kterým se podaří dosáhnout úspěchu. 10. Vaše rodina je vyloženě sportovní, že? S mojí paní jsme se seznámili na atletických závodech, protože také házela koulí. Naši dva synové se sice trochu odrodili a atletice se nevěnují, ale též sportují, dali se na házenou a oba nyní hrají extraligu za Duklu Praha. 11. Vaše mimosportovní zájmy a koníčky: V současné době je mým největším „koníčkem“ vnuk, jinak třeba četba. 12. Vaše přání do budoucna, vaše životní motto: Především bych chtěl zůstat zdravý. A motto mého života by mohlo znít třeba takto: „Žij tak, aby ses mohl každému podívat do očí.“|
dukla sport
31
v armádním dresu
Jaroslav Škarvan, házenkářský brankář Dukly oslavil 65. narozeniny
LÍBAL POHÁR mistrů světa
Cítil se dobře mezi třemi tyčemi na fotbalovém hřišti a stal se výborným házenkářským brankářem. Ze Starého Plzence našel cestu až k titulu mistra světa. Plnou nůši úspěchů nasbíral v Dukle a před osmi lety se do ní vrátil. A jako ostraha objektu na Julisce oslavil Jaroslav Škarvan 3. dubna ve svém milovaném klubu 65. narozeniny.
Z fotbalisty házenkář V dorosteneckých letech byla jeho domovem fotbalová branka ve Starém Plzenci. Jednou za ním přišli házenkáři, zda by jim neodchytal aspoň jeden zápas. Souhlasil, ale vzápětí zjistil, že fotbalová a házenkářská branka je úplně něco jiného. „Když jsem se snažil míč vyrazit robinzonádou, tak se mi všichni smáli. Po čase mě však házenkáři k sobě znovu pozvali a začali mě učit, jak se mezi tyčemi
32
dukla sport
správně pohybovat. A v 16 letech mě házená učarovala. Mými velkými vzory byli Jiří Vícha a Ruda Havlík, s nimiž jsem se pak sešel v Dukle i v národním mužstvu,“ vzpomíná na své začátky. Dodnes mu zůstal v paměti jeho první velký zápas v roce 1962 proti Dukle, která přijela do Starého Plzence ověnčena gloriolou vítěze Poháru mistrů. Jenže na nadšeně bojující Západočechy v tomto utkání nestačila. V té době už Škarvan dostal pozvánku do reprezentačního družstva juniorů a o rok později povolávací rozkaz do Dukly Praha. „Když se pak naskytla možnost stát se vojákem z povolání, tak po poradě s rodiči jsem tuto nabídku přijal. Dukla měla tehdy skvělý tým, který patřil k evropské špičce.“
Zlato a stříbro Před pražským mistrovstvím světa v roce 1964 se Škarvan z širšího výběru do sestavy ještě neprotlačil, ale po třech letech ho na další šampionát trenér Bedřich König už nominoval. „Brankářskou jedničkou byl František Arnošt, který mně v jednom utkání umožnil poznat atmosféru šampionátu přímo na hřišti. Řekl tehdy, že je jedno, kdo z nás chytá, hlavně musí pomoci týmu. Moc jsem si toho vážil a to jsem ještě netušil, co se stane ve finále s Dánskem. Arnošt tehdy chytal s čočkami, ale během zápasu v nich začal špatně vidět, a tak po čtvrthodině hry jsem ho vystřídal. Bylo to něco neopakovatelného, doslova úžasného, ale snad jsem nezklamal. Vyhráli jsme 14:11 a pohár pro mistry světa jsem tehdy políbil a potom vezl
do Prahy,“ září štěstím ještě dnes, ale hned dodává: „O tři roky později jsem na něj dával pozor při cestě na šampionát do Paříže a při předávání ho naposledy políbil. Už před začátkem mistrovství jsem věděl, že titul neobhájíme, velká éra české házené končila.“ Na začátku 70. let se tvořilo nové mužstvo, které v roce 1972 přivezlo z olympiády v Mnichově stříbrné medaile. Byl to samozřejmě opět velký úspěch, ale Škarvan, který nastoupil jen v utkáních základní skupiny, nemá na tento svátek sportovců moc hezké vzpomínky. „Tehdejší konflikt mezi Palestinou a Izraelem ohrožoval i uspořádání olympijských her, které touto napjatou situací byly dost poznamenané. Po návratu domů jsem se s reprezentací rozloučil,“ vrací se k závěru svého působení v národním mužstvu.
Dukla je jeho život Dres Dukly oblékal Škarvan do roku 1978, potom ještě dva roky působil v Bohemians a tři sezony v Tatře Smíchov. Už v Dukle se však studiem připravoval na příští zaměstnání vojáka z povolání. V 57 letech, na začátku starobního důchodu, se jako ostraha objektu na Julisce do Dukly vrátil. „Jsem moc rád, že zase mohu být mezi sportovci. Navíc Dukla je můj život a nechápu nedávnou snahu tento slavný klub zrušit. Vždyť dlouhá léta je dodavatelem mnoha vynikajících sportovců do reprezentace a také se o ně po všech stránkách stará,“ zdůrazňuje jubilant. Při otázce co mu házená dala a co vzala, se s pousmáním zamýšlí: „Nikdy nezapomenu na báječné zážitky ve skvělé, kamarádské partě. Díky házené jsem navštívil řadu zemí, kam bych se jinak nikdy nedostal. Horší už byla moje častá absence u rodinného krbu. Dcery rostly a všechny starosti s jejich výchovou zůstaly na manželce. Vrcholový sport se zřejmě podepsal i na mém zdravotním stavu. Jednu operaci kyčle mám za sebou a na druhou se připravuji. Ale nenaříkám. Navíc Nadace sportovní reprezentace se snaží členům Klubu olympioniků finančně pomáhat, aby tak dodatečně ocenila jejich zásluhy na zisku medailí z velkých mezinárodních soutěží. A mnozí z nás, hlavně ze zdravotních důvodů, tuto pomoc opravdu potřebují,“ připomíná Jaroslav Škarvan.|
Text: Jaroslav Pešta Foto: Ivana Roháčková a archiv ASC DUKLA
