08 mìsíèník

Nadaèní listy

JAROSLAV ÈEJKA básník pohybu

02/08 mìsíèník

N Á R O D N Í

D I V A D L O

M O R A V S K O S L E Z S K É

Slovo úvodem První vydání nadaèních listù ŽIVOT UMÌLCE

máme úspìšnì za sebou a já jsem moc ráda, že vás mùžu pøivítat pøi vydání druhém. Tentokrát jsme ho pojali tak trochu v duchu hudby a tance. Dozvíte se nìco zajímavého o prvním vysílání Èeského rozhlasu, od kterého letos v kvìtnu uplynulo už 85 let. Zavzpomínáme na orchestr Gustava Broma, èekají vás zajímavé rozhovory s neménì zajímavými, pøevážnì hudebnì zamìøenými lidmi. Nahlédneme také do „zápisníku“ Pražského komorního baletu. Nìkteøí z vás budou možná pøekvapeni, že slavná „slepice“ v podání naší dnešní osobnosti — pana Jaroslava Èejky, èerstvého držitele Thálie, je jen setinka, zlomeèek celé jeho dlouhé, zajímavé práce, známé bohužel více v zahranièí jak u nás. Kde však bezesporu známá je, to je v Národním divadle moravskoslezském v Ostravì. A tuto severomoravskou metropoli, mìsto havíøù i bohaté kulktury si pøiblížíme také v putování po krásách naší zemì. Z tìch se pak vrátíme zpìt k nám do redakce a do nadace, kde se pomalu zaèínáme tìšit na èerven, kdy NADACE ŽIVOT UMÌLCE oslaví už 16 let svojí pùsobnosti. Zaèíná léto, prázdniny a spousta z vás se jistì chystá na dovolenou. Tak... co kdybyste si s sebou pøibalili i tento èasopisek? Odpoutali se od starostí... a nechali se pohladit na duši? Byla bych moc potìšena, kdyby právì našimi øádky...

Alexandra Stušková, DiS. odpovìdná redaktorka Nadaèních listù

Obsah NADACE ŽIVOT UMÌLCE Seznámení s nadací

2

NADACE ŽIVOT UMÌLCE Hovoøí Jaromír Èerník

4

TALENT Anna Veverková houslistka

6

FENOMÉN Pražský komorní balet Pavla Šmoka

8

OSOSBNOST Jaroslav Èejka

11

CO MOŽNÁ NEVÍTE Národní divadlo moravskoslezské

16

KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ Mìsto Ostrava

18

ZDRAVÍ Sladké lístky

20

HISTORIE Historie rozhlasu

22

VZPOMÍNKA Gustav Brom

26

POZVÁNÍ ZA KULTUROU

30

Opovìdná redaktorka: Alexandra Stušková, DiS. [email protected], tel: 739 077 131 Redakce: Ing. Tomáš Salač, Radek Brož, T. Lechnýřová, Lýdie Soldánová Nakladatelství STUŠKOVÁ, IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127, R. č.: MK ČR E 18180 měsíčník, číslo 02/08, vychází 27. 5. 2008, příští číslo 25. 6. 2008 Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice

N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E

Mladé ceny Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:

Jaromír Èerník – předseda, člen České filharmonie, zástupce UNIE Odb. svaz orchestrálních hudebníků ČR

Martha Elefteriadu – zpěvačka, zástupkyně Svazu autorů a interpretů

Vladimír Prošek – dramaturg, muzikant, zástupce Uměleckého sdružení Artes

Miroslav Svoboda – člen sboru Statní opery Praha, zástupce UNIE - Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR

Prof. Jiøí Tomášek – profesor HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců

Začátky nejsou nikdy jednoduché. To si moc dobře uvědomuje i NADACE ŽIVOT UMĚLCE a právě proto k jejím základním činnostem patří i aktivní podpora mladých, začínajících umělců. Jednou z aktivit, jak nadace podporuje mladé umělce, je spolupráce s organizátory různých uměleckých soutěží. Společným jmenovatelem těchto projektů je rozvoj nového talentu, zajištění odborného vzdělání spolu s profesionální průpravou, motivace a ověření dosažených výsledků. Cílem nadace je ocenit ty mladé umělce, kteří mají tolik talentu aby zvítězili, a tolik odvahy, aby soutěžili.

Valérie Zawadská – herečka,

Konkrétních pøíkladù je hned nìkolik.

zástupkyně Herecké asociace

Cena pro dva absolutní vítěze Prague Junior Note Prague Junior Note je ojedinělou dětskou hudební soutěží vypsanou pro sólisty od 5–15 let v oborech hry na klavír a přidané sólové hudební nástroje smyčcové, strunné a dechové, které se pravidelně opakují. Každoročně se této soutěže účastní 160–180 dětí. Kvalita soutěže je zajištěna vysoce profesionální porotou z řad sólistů a vynikajících pedagogů. Patronkou a čestnou předsedkyní je paní prof. Viktorie Švihlíková z Rakouska. Předsedou klavírní soutěže je již dlouhodobě prof. Ivan Klánský a záštitu nad houslovou soutěží převzal houslový virtuoz pan Václav Hudeček. V roce 2008 se uskuteční již 17. ročník celostátní dětské hudební soutěže v oborech hry na klavír a housle. Pod záštitou paní Markéty Reedové, náměstkyně primátora hl. m. Prahy. Soutěž se bude konat 5.–9. června v Sále Martinů, Galerii Lichtenštejnského paláce, na Praze 1. Pořadatelem a organizátorem je již od počátku umělecká agentura V. P. ART – Vlastimila Pospíšilová, která je zároveň i ředitelkou soutěže. Cena, kterou podporuje NADACE ŽIVOT UMĚLCE pro dva absolutní vítěze Prague Junior Note ve výši 10 000 Kč, bude předána na Koncertě vítězů.

Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY:

Prof. Jiøí Hlaváè – předseda, prof. HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců

Ing. Michal Krùšek – člen Pražského filharmonického sboru, zástupce UNIE – Odb. svaz profes. zpěváků ČR Libuše Švormová- Paterová – herečka, zástupkyně Herecké asociace A PA R ÁT:

Daniela Hrnèíøová, MBA – výkonná ředitelka nadace

Lýdie Soldánová – tajemnice

REDAKČNÍ RADA:

Daniela Hrnèíøová, MBA – výkonná ředitelka nadace

Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent, Centrum vzdělávacích pořadů ČT

Ing. Martin Maøan – ředitel společnosti INTERGRAM

2

-Když se řekne nadace, většina lidí má svou vlastní vizi. -Když se řekne NADACE ŽIVOT UMĚLCE, vize se začíná rýsovat a umělci - zpozorní. -Když se řekne podpora projektů nadace - zpozorní i (ne)umělci.

Cena pro nejlepšího účastníka Písňové soutěže Bohuslava Martinů Tato soutěž je pro žáky hudebních škol, základních uměleckých škol, studenty konzervatoří, soukromých pěveckých škol a víceletých gymnázií s hudebním zaměřením. Záměrem je podpořit zájem o interpretaci písní českých i světových skladatelů, zvláště pak o písňovou tvorbu Bohuslava Martinů.

Soutěž je určena všem mladým zájemcům od 12–20 let. Soutěž vyhlašuje Hudební škola hlavního města Prahy za podpory Hudební společnosti Zdeny Janžurové, sdružení rodičů a přátel školy. Předsedou organizačního výboru je prof. J. Mrázek. NADACE ŽIVOT UMĚLCE uděluje cenu ve výši 15 000 Kč. Cena Jiřího Adamíry NADACE ŽIVOT UMĚLCE Tuto cenu zřídila nadace pro léta 2005–2011, ve spojení s Divadelní fakultou AMU v Praze. Může být udělena občanu České republiky, který je studentem absolventského ročníku oboru herectví činoherního divadla DAMU, a to za výrazné tvůrčí úspěchy dosahované v průběhu celého studia. Je udělována zvlášť pro studenta a studentku herectví. Návrhy na udělení ceny předkládá vedoucí příslušného absolventského ročníku herectví Radě pro rozhodování o udělení ceny, která je zřizována ad hoc pro každý rok. Cena za příslušný rok je udělována studentu a studentce absolventského ročníku u příležitosti „Koulení Disku“. Udělení ceny osvědčuje diplom a je spojeno s finanční odměnou 15 000 Kč. Cena Zuzany Navarové NADACE ŽIVOT UMĚLCE Ve spolupráci s Pražskou konzervatoří vyhlásila nadace pro léta 2005–2011 cenu Zuzany Navarové. Může být udělena občanu České republiky, který je studentem absolventského ročníku Hudebně-dramatického oboru Pražské konzervatoře, a to za výrazné tvůrčí úspěchy dosahované v průběhu celého studia herectví. Cena je udělována zvlášť pro studenta a studentku herectví. Návrhy na udělení ceny mohou na zasedání Rady pro rozhodování o udělení ceny, která je zřizována ad hoc pro každý rok, předkládat členové Rady. Cena za příslušný rok je udělována vždy studentovi a studentce absolventského ročníku u příležitosti jednoho z posledních absolventských představení. Udělení ceny osvědčuje diplom a je spojeno s finanční odměnou 15 000 Kč.

Cena Zuzany Navarové 2007, Braòo Holíèek

Cena Zuzany Navarové 2007, sl. Pavla Janišová

Hlavním přínosem této spolupráce by mělo být ocenění mimořádných talentů v několika věkových kategoriích i v uměleckých oborech a motivace všech začínajících mladých umělců k pilné práci, trpělivosti a pečlivému studiu v rámci svého oboru. Přínosem pro celou kulturní společnost pak bude pokračování těchto umělců ve své slibně začínající umělecké kariéře a přechod do profesionální sféry.

O dalších formách podpory NADACE ŽIVOT UMĚLCE začínajícím umělcům si povíme i v dalším vydání...

Snímek z udílení cen Jiøího Adamíry 2006, za mimoøádné studijní výsledky

www.nadace-zivot-umelce.cz

3

N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E

Hovoøí

Jaromír Èerník Prostřednictvím těchto stránek hovoříme s lidmi, kteří jsou s NADACÍ ŽIVOT UMĚLCE spjati svou působností ve funkcích. Tváře některých z nich vám nic neřeknou, přesto jsou to lidé známí, ve svém oboru excelentní. Všechny je spojuje myšlenka podpory kultury a pomoci výkonným umělcům, kteří se dostali do těžké sociální situace. Dnes vám představím pana Jaromíra Černíka, současného předsedu správní rady nadace, kontrabasistu, člena České filharmonie, dále člena Pražského barokního souboru, také otce tří synů, manžela zpěvačky Pražského komorního sboru, ale především pracovně velmi vytíženého člověka... Čím začít? Především jsem ráda, že jsme se sešli. Takže obligátní otázka. Jak a kdy jste se stal členem a poté předsedou správní rady NADACE ŽIVOT UMĚLCE? Do nadace jsem byl delegován UNIÍ - Odborovým svazem orchestrálních hudebníků po kolegovi, kterému vypršelo v nadaci šestileté funkční období. Po dvou letech mého působení zde došlo z různých důvodů k výměně několika členů správní rady, včetně předsedy a z těch zkušenějších, kteří zbyli, padla volba předsednictví na mě. V srpnu to budou tři roky, co pro nadaci pracuji, ve funkci předsedy správní rady pak od prosince loňského roku. Na předchozích stránkách jsme informovali o Projektu podpory mladých výkonných umělců. Připadá Vám, že mladí lidé dnes vážnou hudbu hrají a poslouchají ve srovnání s minulostí více či méně? To je těžké zodpovědět. Vzorek mladé generace mám doma – syny 23, 20 a 11 let. Přestože vyrůstali v atmosféře protknuté klasickou hudbou, starší se věnují jiným hudebním žánrům (ska, hardcore), naše koncerty navštěvují sporadicky. Jen nejmladší je stále ještě pod naším vlivem a klasické hudbě se věnuje (zpívá ve sboru a hraje na housle). Poslední dobou se mi však zdá, že obecenstvo mého domovského orchestru mládne. Tak snad to s vážnou hudbou nebude tak zlé. Posloucháte i jinou hudbu než vážnou? Šel byste třeba na nějaký rockový koncert?

4 02

Samozřejmě! Poslouchám hudbu se syny a vždy jsem také poslouchal tzv. bigbít – rock‘n´roll, art rock atp. K mým oblíbencům patří Peter Gabriel, Genesis, Police. Rozhodně nejsem hudebník, který když přijde domů z orchestru, tak si hned pustí tu svoji, v mém případě vážnou hudbu. Určitě si pustím něco jiného. Avšak poslední dobou mám rád i ticho. Vzpomenete si na své hudební začátky? Narodil jsem se v Praze. Maminka našla někde inzerát na konkurz do Kühnova dětského sboru a přihlásila mě tam. V deseti letech jsem se dostal do užšího výběru dětí, který vystupoval v Národním divadle. Opera mě úplně nadchla. Atmosféra divadla, kulisy, prostě všechno. Jenže později, jako spoustu kluků v mém věku, mě začal zrazovat hlas, a tak jsem zvolil hraní na příčnou flétnu. Ale hrajete přece na kontrabas... Ke kontrabasu jsem se dostal zvláštním způsobem. Jednou jsem se pral s kamarádem a o velkou mosaznou kliku jsem si vyrazil přední zub. Bylo po flétně. V té době mi bylo 13 let a to už jsem mohl začít jen na kontrabas. Tak jsem to zkusil a už jsem u něj zůstal. Říká se, všechno zlé k něčemu dobré, třeba bych to s tou flétnou nikam nedotáhl… Už léta jste členem České filharmonie. Jak se stane, že se člověk dostane do tak světoznámého orchestru? Česká filharmonie se stala mým cílem zcela jednoduše. Můj profesor na konzervatoři,

František Pošta byl ve filharmonii vedoucím skupiny kontrabasů, a ten nám prostě přikázal: „Vyberte si čtvrtek nebo pátek a jeden z těchto dnů vás chci vidět na abonentním koncertě. Chci, abyste tu hudbu poslouchali a abyste se ji naučili vnímat.“ Když mi bylo 15 let – to už jsem byl konzervatorista a šel jsem poprvé na koncert filharmonie, připadal mi Beethoven naprosto nesrozumitelný. Vážná hudba se jakoby skládá z písmenek; musíte se je naučit, abyste porozuměli celým slovům, větám. Je to hodně zkušenostní záležitost. U Františka Pošty jsem vystudoval Pražskou konzervatoř. Mým profesorem na HAMU byl prof. Zdeněk Benda, seděl ve filharmonii vedle profesora Pošty. Oba byli neskutečnými muzikanty a oba byli mými vzory. Protože jsem na koncerty filharmonie chodil už od prvního ročníku, bylo mým tajným snem stát se jednou jejím členem. Byl jsem tehdy opravdu velmi pilný a tak se mi ve 23 letech podařilo vyhrát konkurz na uvolněné místo. Mělo o něj zájem 10 kontrabasistů. To jsou ty okamžiky, které zásadně ovlivní celý váš další život. Díky své práci jste procestoval téměř celý svět. Kde všude hrajete? Koncertní destinace České filharmonie se zásadně nemění. Zahrnují prakticky celou Evropu, velmi často Japonsko a USA. Novým trhem se stává Čína, Taiwan a Jižní Korea. Tam všude je Česká filharmonie známá? V Japonsku určitě, tam je Česká filharmonie velmi populární. Amerika, ta má sama výborné orchestry, jsme tam spíše jako vzorek evropského způsobu hraní. Já osobně mám nejraději Španělsko. V Americe se mi líbí v San Franciscu a v New Yorku, tam se cítím šťastný. A nejhezčí město? Barcelona. Když jezdíte tak často do zahraničí, setkal jste se i tam s nadacemi podobného typu? Určitě jsou nadace, které se starají o kulturu, ale s takto úzkým vymezením, kdy nadace pokrývá do jisté míry i sociální aspekt tj. pomoc starým a osamělým umělcům, ceny Senior Prix – odměna za celoživotní dílo, a samozřejmě podpora uměleckých projektů, jsem se nesetkal. Naše nadace například vypisuje granty a já vždycky zdůrazňuji, že musíme podpořit ty projekty, které by v dnešních poměrech tržního hospodářství (např. projekty divadelní, hudební, taneční) nemohly vzniknout. Našemu státu by mohlo být příkladem právě Španělsko, které stimuluje

silné banky. Ty mohou směřovat do kultury velké peníze, které si odepíší z daní. Samozřejmě je to o zákonech. Zatímco u nás orchestry živoří či se dokonce ruší, ve Španělsku se zakládají nové. Jak je to s udělováním podpory studentům? Podle čeho vybíráte, kdo ano, kdo počká... ? Žádosti studentů se dělí na podporu studia a na konkrétní projekty. Přestože je u nás hudební školství na dobré úrovni, vždycky se snažím z té hromady studentských žádostí vybrat a podporovat ty obory, které se u nás bohužel nevyučují. Což je kupříkladu hra na barokní nástroje, která – nevím proč, nebyla zařazena ani na jednu z našich hudebních škol jako seriozní obor. Interpretace barokní hudby v dobovém stylu a zvuku je světovým trendem. Ta muzika byla prostě napsána pro jiné nástroje než jaké znáte v moderním orchestru. To ovšem neznamená, že se naše podpora studentů omezuje jen na tento obor. A kolik lidí u nás hraje na barokní nástroje? Je tady dost lidí, kteří se hře na staré nástroje věnují, buď studují sami nebo odjíždějí načerpat zkušenosti do zahraničí. Jsou tam větší možnosti než u nás, bohužel však i větší výdaje na studium. Speciálně ve Švýcarsku nebo v Anglii. Přejme si, aby měli takové podmínky i tady. A u přání zůstaneme. Co byste na závěr našeho rozhovoru popřál NADACI ŽIVOT UMĚLCE? Asi bych byl špatný předseda nadace, kdybych jí nepopřál hlavně hodně prostředků, protože naše pomoc se odvíjí od množství peněz, které můžeme rozdat. Já vím, zní to strašně materialisticky, ale bohužel to tak je. Pak bych nadaci přál, aby se jí splnily cíle, které si vytkla a které jsou velmi těžce realizovatelné, jako např. vznik Domu čtyř múz (dům pro osamělé a nemocné umělce). Zde je kromě financí velkým problémem také sehnat přiměřenou nemovitost. Byli bychom rádi, kdyby nás některá městská část Prahy podpořila věnováním vhodného, třeba i zchátralého objektu. Jsme totiž příliš malá nadace na to, abychom to „všechno“ zvládli sami... Za rozhovor děkuje Alexandra Stušková, DiS.

foto poskytl: Jaromír Černík a N Ž U

J. Èerník s øeditelkou nadace

5

talent

Mládí a talent je záviděníhodná kombinace. Mládí je stav, o který se nemusíme nijak starat, pouze ho s radostí prožíváme. Talent... to je však vlastnost, kterou je třeba objevit, podpořit a rozvíjet. Dnes si budeme povídat se slečnou Annou Veverkovou, nadanou houslistkou a studentkou Akademie múzických umění druhého ročníku pobakalářského studia doktorantského cyklu. Během rozhovoru mi se smíchem prozradila, že prý už tak mladá zase není, že je jí „už“ 27... Tak nevím, mám se smát také? Vždyť to je ten nejkrásnější věk a já svou přichystanou otázku měnit nehodlám. Takže... Je mladá, má talent a NADACE ŽIVOT UMĚLCE o ní ví. Stejně jako slečna Veverková o nadaci. Mám pravdu? Ano, NADACI ŽIVOT UMĚLCE jsem požádala o poskytnutí finanční podpory na zapůjčení notového materiálu na svůj závěrečný koncert magisterského studia. Jednalo se o koncert Jaroslava Ježka pro housle a dechový orchestr. Koncert, který zazněl v Praze po více než třiceti letech. Notový materiál byl vydán nakladatelstvím Panton, které již v dřívější době přešlo pod německé vydavatelství Schott. Musela jsem tedy všechny party a partituru objednat z ciziny, a to představovalo celkem velký peněžní obnos. Z tohoto důvodu jsem požádala nadaci o pomoc. Mohla jsem se jí pak odvděčit alespoň prostřednictvím hudby. Jak? Když jsme hráli trio Daria Milhauda pro housle, klarinet a klavír na slavnostním vyhlášení cen SENIOR PRIX 2007 v Konírně Nosticova paláce. Celou akci provázela velmi příjemná atmosféra. SENIOR PRIX je udělování cen starším umělcům, to je určitě vděčné publikum. Staří lidé jsou vždy velmi vděčným publikem, zvláště jedná-li se o umělce. Potěší je pohled na mladé lidi, které hudba baví a svou radost tak dokáží přenést na okolí. Na udílení cen jsme hráli s mým přítelem, klarinetistou Irvinem Venyšem a klavíristkou - kolegyní z klavírního tria, Ester Godovskou. Společná práce je velkým potěšením, které přináší řadu nových zkušeností. Kolik Vám chybí do konce studia? Doktorantské studium je na tři roky, po tuto dobu dostáváme od akademie stipendium, které v případě rozložení na čtvrtý rok ztrácíme. Tento poslední rok se většinou využívá na dokončení doktorantské práce.

6

Anna

Veverková housle

O čem bude? Je zaměřena na druhou polovinu 20. století, na skladby pro sólové housle, housle s klavírem a housle s jiným nástrojem. Je to velmi obsáhlé téma, které mapuje skladby u nás méně známé, ne tak často interpretované. Ráda bych nejvýznamnější z nich provedla a ve své práci pak podrobněji rozebrala. S těmito skladbami se mí vrstevníci v zahraničí setkávají poměrně často a patří tudíž mezi základní repertoár. Povězte nám něco o svých hudebních začátcích. Hraji od pěti let, jak tak děti začínají, hudba je v naší rodině tradicí. Babička byla zpěvačka, maminka hrála na klavír, ale posléze přešla na hudební vědu, a starší bratr je hobojista. Vášeň k hudbě a umění najdeme i v druhé rodinné větvi. Bývá nepsaným pravidlem, že na hudební nástroje hrají většinou lidé, kteří už z muzikantské rodiny pochází, nebo znáte někoho, kdo hraje a nepochází? To víte že ano… Najdou se však i výjimky, na kterých je obdivuhodné, že se k hudbě probojovaly vlastním zájmem a pílí. Ti z muzikantských

rodin hrají většinou z donucení, pokračují v tradici, kdežto ti druzí si museli tu cestu vydupat a to je daleko těžší. Nicméně si myslím, že hra na hudební nástroj (v jakékoliv kvalitě), by měla patřit k základnímu vzdělání. Jak to bylo u Vás? Když začal bratr chodit do hudební školy, chodily jsme se tam s babičkou dívat a já jsem ji údajně jednoho dne řekla, že chci hrát na housličky. To je babiččina verze, nicméně je fakt, že jeden dechař už v rodině byl, klavír nepřipadal v úvahu a tak z toho vyplynul smyčcový nástroj – tedy housle. Vy jste z Prahy? Ano, bydleli jsme ve Strašnicích, kde jsem v nedaleké hudebce narazila na dobrou učitelku houslí a už jsem pak vlastně ani neřešila, že bych měla dělat něco jiného. Dostala jsem se na konzervatoř, tam jsem byla u báječného profesora Pavla Kudeláska, díky jehož obrovskému elánu a skvělému přístupu jsme byli schopni dosáhnout opravdu výborných výkonů. Máte nějakou nejoblíbenější skladbu? Ta není, všechny skladby, které hraji, jsou něčím zajímavé, jinak bych si je nevybrala. Co budete dělat, až dostudujete? Budu houslistkou… Doktorát mi v podstatě umožňuje vyučovat na Vysoké škole, dává větší možnosti, nehledě na to, že prodloužit si studium, ve kterém se mohu věnovat epoše a skladbám, které mě zajímají, je k nezaplacení. Uvažovala jste o pobytu v zahraničí? Uvažovala a také jsem v zahraničí byla. V rámci projektu vysokých škol – Erasmus. Vybrala jsem si Berlín, kde jsem měla určité zázemí díky bratrovi, který tam v předchozích letech také studoval. Paradoxní bylo, že po podání přihlášky se mi ozval profesor tamní university – český emigrant. Anna Veverková (nar. 1980) je absolventkou houslové třídy prof. Pavla Kudeláska na Pražské konzervatoři. Hudební fakultu AMU v Praze absolvovala ve třídě prof. Petra Messiereura, u kterého v současné době pokračuje v doktorském studiu (Skladby pro housle 20. stol.) Své hudební vzdělání si rozšířila u prof. Jana Tomeše na Universität der Künste v Berlíně a dále na mnoha mistrovských kurzech: Summer Master Classes - Royal Academy of Music v Londýně G. Pauk, Tokyo Gakuen Orchestra Academy – Tokyo String Quartet (Japonsko), Pražská konzervatoř – prof. S. L.Yaroschevich, Letní houslové kurzy B. Kotmela v Luhačovicích, Fancouzsko-Česká akademie v Telči – J. Talich, Hudební festival ve španělském Santanderu masterclass S. Deviche (smyčcové kvarteto), Akademie Ensemble Moderne s P. Boulezem - Luzern 2007. Umělecky spolupracovala s Pražskou komorní filharmonií, Akademickými sólisty, souborem Tunning Metronomes, zaměřeným na soudobou hudbu, se Symfonickým i Komorním orchestrem

Chodila jsem tedy do německé školy k českému houslistovi, což bylo v podstatě příjemné a přineslo mi to do budoucna určité výhody, konkrétně v podobě zapůjčeného nástroje. O jaký nástroj jde a kdo Vám ho zapůjčil? V Berlíně žije spousta bohatých lidí, kteří své jmění investují do umění. Tak tomu bylo i v případě rodiny, se kterou se můj pan profesor zná. Jsou to podnikatelé, kteří vlastní sbírku několika krásných houslí a ty pak půjčují mladým studentům. Platí se pouze měsíční pojištění nástroje (okolo 25 eur), a nesmíte mít trvalé zaměstnání. Já mám zapůjčený francouzský nástroj pařížského houslaře. Tito lidé se sdružují v tzv. Rottary clubech, které pořádají různé koncerty a jiné kulturní akce . To ale mezi těmi lidmi a studenty musí fungovat obrovská důvěra. Máme samozřejmě uzavřenou smlouvu, ale vše funguje na vzájemné důvěře. Jsme v kontaktu, a občas se pořádají koncerty, kde se sejdou hudebníci, majitelé zapůjčených nástrojů. V Čechách si rottaryáni nakupují všechno možné, kdežto ve vyspělejších zemích investují více do umění. Na konzervatoři jsme s komorním orchestrem navštívili několik podobných sdružení ve Francii a všude bylo o nás skvěle postaráno, máme na ty výlety krásné a vtipné vzpomínky. Poslední otázka, kterou dávám muzikantům moc ráda (protože vždycky vypadne nějaké krásné moudro) - co cítíte když hrajete? Snažím se co nejlépe vystihnout charakter skladby, tudíž emoce, které jsou v ní zachycené. Ty pak přenáším ze sebe na publikum. Záleží na typu skladby, ale také na duševním stavu, ve kterém se právě nacházíte. Hudba navozuje pocity, které v sobě máme, a ty se pak při hraní ještě více umocňují. Text: Alexandra Stušková, DiS., foto poskytla A. Veverková a NDŽ

Pražské konzervatoře, Českou filharmonií a Filharmonií Teplice, Komorním orchestrem Berg, jehož je již několik let koncertním mistrem. Úspěšně se zúčastnila řady mezinárodních soutěží: Interlaken mezinárodní soutěž komorní hudby – 2. cena v kategorii smyčcové kvarteto (Švýcarsko), Beethovenův Hradec – mezinárodní soutěž smyčcových kvartetů – 1. cena a cena za nejlepší provedení díla L. van Beethovena, Concertino Praga – klavírní trio – 2. cena. Významné koncerty: Isang Yun-Königlisches Théma pro housle sólo – česká premiera, Luciano Berio – Sequenza VIII – pražská premiéra, Komorní koncert k výročí narození A. Dvořáka (Nelahozeves), Absolvenský koncert se Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře v pražském Rudolfinu (I. Stravinsky – Concerto in Ré, dir. Miriam Němcová). Je vyhledávanou komorní hráčkou, členkou Ester tria a zakládající členkou - primáriem Kaprova kvarteta.

7

fenomén

FENOMÉN

P RA Ž S K Ý KOMOR NÍ BA L E T

Pavla ŠMOKA Když pøed pùl rokem pøebírala choreografka a sólistka Lucie Holánková od Pavla Šmoka štafetu a zároveò ochrannou známku „Pražský komorní balet Pavla Šmoka“, zapoèala tak nová etapa umìlecky samostatného a zcela nezávislého souboru. Stalo se tak pøi pøíležitosti mistrových osmdesátin dne 28. øíjna 2007 v Divadle Talent – Illusion. Soubor nastudoval a vìnoval Pavlu Šmokovi pøedstavení složené z retrospektivy jeho choreografií k životnímu jubileu. S pøáním pøekonání všech pøekážek a dosažení vlastních umìleckých výsledkù, tak jako to dokázali „Šmokovci“, popøál Pavel Šmok novì konstituovanému souboru pod vedením Lucie Holánkové. Celý název souboru upomíná na dvě historické etapy jeho vývoje. Soubor Balet Praha byl založen v roce 1964 jako součást nové kulturní vlny, která se v Čechách v 60. letech prosadila prakticky ve všech uměleckých žánrech. U jeho zrodu stály dvě výrazné tvůrčí osobnosti: Luboš Ogoun a Pavel Šmok. Pod jejich vedením soubor úspěšně prezentoval české taneční umění v zahraničí. Od roku 1975 soubor nesl název Pražský komorní balet, jehož zakladatelem je prof. Pavel Šmok, nositel mnoha cen a vyznamenání, který nesporně patří mezi nejvýznamnější umělce 21. století. Soubor byl zařazen do roku 1980 pod Městská divadla pražská, později u Českého hudebního fondu, poté pod Pragokoncertem. Po převratu v roce 1989 byl součástí Českého uměleckého

8

Listy dùvìrné / Ivan Malý

Prof. Pavel Šmok MgA. Lucie Holánková, umìlecká vedoucí souboru

studia, od roku 1996 byl samostatný. Na repertoáru byly zejména choreografie Pavla Šmoka, zároveň však hostujících choreografů (D. Wiesner, L. Vaculík, P. Zuska, R. North, Ch. Bruce, P. Delacroix). Uměleckým šéfem souboru byl od počátku Pavel Šmok, s krátkou přestávkou v letech 1998–2001, kdy vedení předal Liboru Vaculíkovi. Soubor opět nesl název Balet Praha v letech 1999–2000. Od sezóny 2003/2004 byl přičleněn ke Státní opeře s nadějí, že soubor konečně nalezne „střechu nad hlavou“. Došlo však k nečekaným změnám při formování baletního souboru SOP, v jehož důsledku téměř všichni tanečníci PKB odešli. Soubor se tak ocitl bez stálé domácí scény a vlastního zázemí. Jak je však známo, soubor byl, je a bude vždy souborem zájezdovým, souborem „na kolečkách“, střídající řadu domácích a zahraničních scén. A tak si v současné době klademe s Lucií Holánkovou otázku: „zda soubor má mít vlastní scénu anebo postačí, tak jako celou řádku předchozích let své existence, mít pouze vlastní zázemí, zato však s jedinou adresou…“

Trio G moll / Roman Sejkot

Nově transformovaný soubor Balet Praha – Pražský komorní balet Pavla Šmoka, který v současné době pokračuje v odkazu Pavla Šmoka, je vedený dlouholetou sólistkou Pražského komorního baletu Lucií Holánkovou, úspěšnou absolventkou oboru choreografie (HAMU), která se tanci věnuje od svých čtyř let. Po studiích na Taneční konzervatoři nastoupila angažmá v Národním divadle. V sezoně 1999/2000 přešla do Pražského komorního baletu, aby zde vytvořila řadu rolí v choreografiích českých i světových choreografů: Z mého života, Sinfonietta, Po zarostlém chodníčku (P. Šmok), Mariin sen, Šibeničky, Sonáta (Petr Zuska), Šest tanců (Jiří Kylián), Son chemin (Patrick Delacroix), Smrt a dívka, Bolero (Robert North), S úctou líbám (Jan Kodet), Baro Tango (Lenka Dřímalová), Má vlast (Ján Ďurovčík). K jevištním zkušenostem postupně připojila i filmové role - Anna Balontay (Hodina tance a lásky, 2002, Viktor Polesný) a Duše Paskaliny (filmové zpracování opery B. Martinů Sestra Paskalina, 2002, Jaroslav Hovorka). Třikrát byla navržena do širší nominace na Cenu Thálie. Naposledy v roce 2006 za sólovou roli Ona v baletu Má vlast. Umělecký soubor tvoří 12 tanečníků, kteří mají za sebou bohaté zkušenosti z kamenných divadel

České republiky, ale i z alternativních tanečních scén a hostování v zahraničí (Lenka Bílková, Lucie Holánková, Lenka Kolářová, Andrea Lamešová, Denisa Procházková, Ivana Sikorová, Lucie Vrbová, Dan Bič, Michal Chovanec, Petr Kolář, David Stránský, Zbyněk Šporc).

Krásná hora / Zuzana Podolská

Repertoár je tvořen z původních choreografií Pavla Šmoka (Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, Listy důvěrné, Bedřich Smetana: Z mého života, Trio g moll, I. Zeljenka: Musica slovaca) a nových choreografií Lucie Holánkové. Většina choreografií se opírá o díla českých hudebních velikánů (Leoš Janáček: Jablůňka, A. Dvořák: Te Deum), ale také zahraničních klasiků světové hudby (J. S. Bach, W. A. Mozart: K. L. L. I. fuga, A. Vivaldi: Sluha dvou pánů). Choreografie Lucie Holánkové zároveň reflektují hudbu současných českých skladatelů (J. Nohavica: Divocí koně, J. Hájek: Krásná hora). Divocí konì / Ivan Malý

Napínej mì / Ivan Malý

9

a hledáním odpovědí. Představení bude určeno zejména divákům předškolního a školního věku. Termín premiéry je stanoven na 4. listopadu 2008. Stále ještě není rozhodnuto o místě uvedení. Do budoucna je plánována spolupráce s mladými českými a zahraničními choreografy. S významným českým tanečníkem a choreografem Janem Kodetem soubor plánuje spolupráci v roce 2009 při tanečním zpracování jednoho z významných děl českého skladatele Bohuslava Martinů v rámci 50. výročí od jeho úmrtí. V této souvislosti soubor zároveň připravuje koprodukci tanečního zpracování „Kytice“ s baletním souborem Národního divadla v Brně. S ústředním tématem Bizetovy Carmen si Lucie Holánková pohrála stejně tak jako Pablo de Sarasate v choreografii Carmen pas de deux. Carmen pas se deux / Ivan Malý

Te deum / Ivan Malý

V roce 2008 soubor naplánoval uvést tři premiéry. Jako první byla uvedena premiéra složeného komorního večera pod názvem „Čtyři listy ze života“ sestávající z obnovených choreografií Pavla Šmoka (12. 5. 2008, Divadlo Talent-Illusion). Následovat bude taneční zpracování slavné komedie „Sluha dvou pánů“ Carla Goldoniho v choreografii Lucie Holánkové o sluhovi Truffaldinovi, který slouží rovnou dvěma pánům současně. Premiéra bude uvedena dne 20. června 2008 v 21:30 hodin na nádvoří Lichtenštejnského paláce, s reprízami 21. a 22. června na stejném místě a stejném čase. Jako poslední premiéru soubor nastuduje soubor známých Jiráskových „Starých pověstí českých“ O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Bivoji, O Libuši, O Přemyslovi, Dívčí válka. Režisér Ondřej Kepka pojme pověsti společně s choreografkou Lucií Holánkovou jako syntézu střídavých tanečních a hereckých prvků. Moderátorem vyprávěné příběhy zábavnou formou zapojí dětské diváky do živého představení hádankami

10

Mgr. Ladislava Jandová

manažerka souboru

MgA. Lucie Holánková

umìlecká vedoucí souboru

osobnost

Jaroslav Èejka

bá básník pohybu

Když jsem v letošním roce v bøeznu sledovala doma pøímý pøenos každoroèního slavnostního pøedávání Cen Thálie, jen na chvilku jsem si odskoèila do vedlejšího pokoje. Vzápìtí jsem se urychlenì vrátila, neboś najednou se naším bytem, prostøednictvím televizní obrazovky, ozval obrovský potlesk a nekoneèný aplaus. Jaké to teprve muselo být v Národním divadle, kde pøedávání cen probíhalo! Ten potlesk patøil panu Jaroslavu Èejkovi, taneèníku, choreografovi, herci a mimovi, který právì pøebíral Cenu Thálie 2007 za své celoživotní mistrovství v oboru tance a pantomimy. Byl to dojemný zážitek. Tento jedenasedmdesátiletý umìlec bývá právem nazýván mistrem pantomimických etud a já jsem moc ráda, že právì ON bude „osobností“ tohoto vydání.

11

osobnost

v Labutím Jezeře. 17ti letý mladíček - a už Labutí Jezero. „Vzpomínám si na to. Já jsem byl členem toho divadla už rok předtím, než jsem tu roli dostal. Protože jsem ovládal tzv. techniku a měl velké dispozice, tak mi sestra doporučila baletní školu, abych si to všechno ještě zdokonalil. Tehdy mě přijala paní profesorka z Brna, paní Ryšánková - Kokrhánková (mimo jiné také profesorka např. Bolka Polívky pozn.), milovala pantomimu a ta mě navrhla i do baletu“.

O..

d předávání cen Thálie uplynuly téměř dva měsíce, přesto mi nedalo, abych se pana Čejky nezeptala na pocity, jaké měl při vyhlášení jeho jména. Tušil to vůbec? „Moc mě to překvapilo, vůbec jsem to netušil“. Ještě teď se mu hlas zadrhává dojetím… a pokračuje: „Víte, za tím vším je skryto nesmírně mnoho dřiny a odříkání“. Chvilku mlčíme... Pan Jaroslav Čejka se narodil 22. 7. 1936 v Ostravě. Má ještě o deset let starší sestru, s krásným jménem – Violeta. Ta má dvě dcery a bydlí v Opavě, kde se stará o (94 letého) nemocného manžela. Oba rodiče pochází ze Ždánic u Kyjova. Pan Čejka je dokonce čestným občanem této obce. Tatínek se jmenoval František a byl truhlářem, téměř uměleckým. „On byl takový vztekloun“, směje se už pan Čejka: „ale uměl nádherně pracovat se dřevem. Dokázal třeba vyřezat celou ložnici, s různými motýlky nebo kytičkami. Ty jeho nádherné řezby jsem vždycky obdivoval. Také hrál krásně na housle a na tahací harmoniku. Otec mě velmi inspiroval, bohužel brzy zemřel“. Ještě než se pan Jaroslav narodil, tak se rodina kvůli práci přestěhovala do Ostravy. Maminka Marie byla v domácnosti. Ale k té se ještě dostaneme. Divadelní vzdělání získal pan Jaroslav Čejka v Opavě. „Tam mě přivedla moje sestra, která byla tanečnicí. Měla tehdy přítele, který byl výtvarníkem. Dělal v divadle kulisy, výpravy apod., a to všechno na mě jako na dítě nesmírně zapůsobilo“. Dočetla jsem se, že už v sedmnácti letech dostal pan Jaroslav angažmá, a hned hlavní roli

12 02

Z Opavy se přesunul do divadla v Plzni, kde ho angažoval Jiří Němeček. Odtud pak musel na vojnu, na které kvůli (anebo díky) chůzi v malých botách vznikl i jeho legendární Chaplin. „Šmatlal jsem tam, než Sedmnáctiletý Jaroslav pro nás přijeli ty auta. Za takovou velkou plakátovací plochou, kde byly vidět jenom ty nohy. To jsem neměl kostým, nic. Časem jsem sehnal i kostým a tak vznikl Chaplin. Ale celé to začalo jenom v těch nohách“. Po vojně se vrátil do Ostravy. „Do Opavy jsem se vracet nechtěl a tak jsem udělal konkurz v Ostravě. Tehdy tam byl výtečný umělecký choreograf Emerich Gabzdyl, který byl zároveň i šéfem tamního Státního divadla. Byl jsem tam jen přes dvě sezony, ale za tu dobu jsem toho natancoval hodně. Vrcholilo to baletem Petruškou, pak v opeře Kolotoč aj. Nedávno, při jednom vzpomínání, jsem byl dokonce hudebním skladatelem Václavem Trojanem nazván básníkem pohybu“. Ve 26 letech dostal pan Čejka nabídku angažmá v baletu Národního divadla v Praze, kde působil téměř dvacet let, až do roku 1979. Mimo jiné byl Šaškem v Labutím jezeře, Truffaldinem ve Sluhovi dvou pánů, Paňácou v Coppélii, Eunuchem v Šeherezádě i Králem v baletu Z pohádky do pohádky. Tančil na pódiích v Opavě, v Plzni, v Ostravě. Jako tanečník vynikal precizní klasickou technikou, navíc měl i herecký talent a smysl pro humor a nadsázku. „V Národním divadle jsem zatancoval na třicet titulů. Když jsem tam přišel, stala se mojí

taneční partnerkou Jiřinka Kottová. (V soukromí partnerka českého spisovatele Karla Pecky pozn.). Byla o 7 let starší než já a dělala choreografii. O pantomimě toho ale moc nevěděla. V tu dobu, když jsem nastoupil, měla zrovna nějaké rodinné problémy. Zachraňovali jsme pak jeden druhého a vzniklo z toho přátelství na celý život. Byla chytrá, sečtělá, mohli jsme se spolu bavit úplně o všem. Dovedla člověku říct, to co mu scházelo, co potřeboval slyšet. Dokázala pohladit na duši. V létě už to budou tři roky co zemřela. Strašně moc mi schází… škoda že už tu není“. Prohlížíme si neskutečnou hromadu úžasných fotografií. Od těch nejstarších až po novodobé. Za svůj dosavadní život se pan Čejka setkal s ohromnou spoustou báječných lidí. A také velmi známých. Tu s Karlem Gottem, tady u Matušků na Floridě… tady s klokanem v Austrálii (smích). Když se mi ho podaří od smutných vzpomínek trochu rozveselit, pokračujeme v povídání dál.

Podle úžasných tanečních záběrů na fotografiích, tehdy ještě velmi mladinkého pana Čejky, vyvstane člověku na mysli otázka, tak mladý, to musí být obrovský talent. Buď od Pánaboha... nebo od někoho v rodině? „Hodně výrazová osobnost je moje „máti“, to je fakt. Je to komička od přírody. Bohužel nikdy nepůsobila v divadle, což je škoda, na ní hned poznáte, co si myslí. To měla i sestra, ta dělala třeba v jednom večeru princeznu Zlatovlásku a pak hned vzápětí Petrovského. Měla v sobě obrovskou výrazovost a tu má i máti“. A teď se vrátíme, jak jsem slíbila v úvodu, k mamince pana Čejky. Podle fotografií byla zamlada velmi krásná. A dnes? Letos bude mamince pana Jaroslava Čejky neuvěřitelných 105 let! Bydlí

spolu ve společné domácnosti a údajně si dává každé ráno stroužek česneku. „Ano, to já než jdu spát, tak to už musím dopředu – jako Popelka, na ráno připravit, nasekat ten česnek na takové malé kostičky, protože ona to neumí v tom česnekovém drtítku sklapnout. Ale já toho moc nenaspím, usínám tak v půl třetí a to už ve tři matka začíná pomalu vstávat“. A to už se začíná také pomalu a více uvolňovat atmosféra s panem Čejkou. Od smutných vzpomínek se přesouváme do komična, do estrády s prvky černého humoru, na který jsem byla od známých předem upozorněna. Maminku pan Jaroslav oslovuje hezky něžně: matičko. A ona jeho? „Ano, ona je taková moje ‚maťa’. A já? Moje starší neteř, když byla malá, tak neuměla vyslovit Jarku. Vždycky na mě volala Aku... a různě to komolila. Takže já jsem Aku, Akoš, Akin... anebo Andula Vačkářová. Poté začne pan Čejka, spolu se scénickým provedením, vyprávět jeden vtip za druhým, a já už chápu, jak se jeho mamince podařilo dožít tak neuvěřitelně vysokého věku. ‚Akin’ ji totiž pořád vypráví vtipy a smích jak známo – prodlužuje život. Pan Čejka hostoval také na brněnské divadelní scéně. Vystupoval např. v pořadu Olgy Skálové v jejím Večeru – Vesele i vážně s Jaroslavem Čejkou. Zahrál si také menší role v několika filmech. Se svými etudami vystupoval často v estrádních pořadech Československé televize, př. Možná přijde i kouzelník, Televarieté, hodně známý je ze silvestrovských pořadů. Nesmíme zapomenout také na slavnou slepici, se kterou měl úspěch dokonce až v Africe. „To je zvíře, které zná každý, tedy i v Africe. Co jiného jsem jim tam měl krom Chaplina předvádět? Oni vám tam mají všechno černé. Slepice i prasata, snad je tam barví nebo já nevím“: směje se naše „česká slepice“. A kdy že ji poprvé předváděl? „To už je tak strašně dávno, že si ani nevzpomínám. Vzniklo to jen tak v šatně pro pobavení a najednou z toho bylo číslo“. Zajímalo mě, jestli mu není líto, že tato slepice jakoby překryla všechny jeho ostatní role. Ať už taneční, mimické, v divadle, ve filmu, v televizi. Všichni si ve spojení s jeho jménem vybaví především slepici. „Ale ani ne, s tím už stejně nic nenadělám. Ale podívejte, třeba i Tina Turner nebo Černoška, ty jsou taky známé“. Tina Turner pana Čejku inspirovala svým sklonem k extravaganci a – jak on to nazývá, obrovské člověčině. Líbí se mu také její hudba.

13

osobnost

Foto: Archiv Jaroslava Èejky

A líbí se mu parodovat. Už odedávna. Po téměř dvacetiletém působení v Národním divadle odešel pan Čejka tzv. na volnou nohu. Jako host spolupracoval pětadvacet let také např. se souborem Pavla Šmoka. Přijal i nabídku jisté společnosti na čtyřměsíční zájezd do Austrálie a tam měl takový úspěch, že mu pak prý bylo líto zůstávat pouze na jednom místě. Od společnosti dostal stálé angažmá a jako nestor české pantomimy účinkoval i na lodích. Se svou pantomimou sjezdil takřka celý svět. Mimo jiné má několikrát procestovanou celou Austrálii, jejíž tamní krajinu, počasí, obecenstvo a vůbec všechno to dění, považuje ze svých cest za nejlepší. „Austrálie se mi moc líbí. Obecenstvo tam za námi jezdilo třeba i 300 km. Je to nevyzpytatelná země. Různé tajfuny, tornáda, ale přesto je to krásná zem. Má takovou svoji zvláštní „vůni“. Prostě ta země mi voní. Znám ji úplně celou. My jsme se vůbec, ještě s Jiřinkou (Kottovou), nalétali hodně po světě. Ona byla kouzelná. Třeba jednou, letěli jsme zrovna do zmiňované Austrálie, Jiřinka s takovým úplně klidným a ledovým hlasem povídá mojí sestře: Violeto, prosím... sedni si..., hoří nám čtvrtý motor. A najednou něco cvaklo. Jiřinka měla u sebe skládací dýku, a prej se raději rychle probodne, aby ji pak nesežral žralok. (smích). Sestra byla polomrtvá hrůzou“. A plejáda historek pokračuje. Smích je klíčem k dlouhověkosti. A vezmeme-li v potaz ještě dědičnost, nebýt bolavých kolenou, má pan Čejka našlápnuto dobře. Stále ještě sní o roli Quasimoda ve Zvoníkovi od Matky Boží. „Jé, to je můj, už asi nesplnitelný, sen. Mně se ten příběh strašně líbí, jako román jsem ho četl několikrát“. Quasimodem nebyl, ale rolí do kterých se dokázal „převtělit“ je mnoho. A samé kontrasty. Ježibaba - královna, Balerína - Chaplin, Zpěvačka - Slepice.

14

S Maminkou

Nic mu nečiní problémy. (Jen ta kolena, se kterými má jít brzy na operaci.) Pan Čejka je stále angažován ve Směšném divadle Luďka Soboty, které však nyní nehraje, neboť prochází rekonstrukcí. Celý náš rozhovor bylo jedno malé představení. Jen kostýmy chyběly. Pan Jaroslav předvádí neskutečné kreace i při focení. Stačí záblesk fotoaparátu a zablesknou se i jeho modré oči. Chci nějak ukončit rozhovor, ale nechci ještě ukončit představení. Pan Čejka to udělá za mě a najednou vypálí: „A mám dát nějaký vzkaz lidem? Jsem nevinná, prásk – a zastřelili babu...“ Pan Jarosla Èejka dokáže pobavit všechny v okolí. Samotnému mu však leckdy do smíchu není. I pøes velké bolesti a špatnou chùzi, se neustále, s obdivuhodnou a láskyplnou péèí stará o svoji maminku. Celý život je svobodný. Svùj život zasvìtil umìní. Moc si ho vážím nejen jako umìlce, ale také jako èlovìka. Pøála bych mu hlavnì zdraví, dobré pøátele a ještì kousek toho umìleckého štìstí. Vìøím, že nejsem sama... text: Alexandra Stušková , DiS. foto: archiv p. Èejky, T. Salaè

V r. 2006 obdržel pan Jaroslav Èejka cenu SENIOR PRIX, kterou každoroènì udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost.

Janáčkovy Hukvaldy 2008 Operní studio NDM a operní soubor NDM uvádûjí v nedûli 15. ãervna 2008 v 17 hodin

Václav Trojan: KOLOTOâ Amfiteátr hukvaldské obory Host pfiedstavení: Z· Leo‰e Janáãka na Hukvaldech

Leto‰ní nositel Ceny Thálie 2007 za celoÏivotní mistrovství v oboru balet pan JAROSLAV âEJKA

KOLOTOâ 1960 (Afrika)

N Á R O D N Í

Foto archiv NDM

D I V A D L O

byl v prvních letech své profesionální kariéry spjat s ostravsk˘m divadlem. V první inscenaci – svûtové premiéfie Trojanovy opery KOLOTOâ ztvárnil v roce 1960 s obrovsk˘m úspûchem sólové role Gorily (v obraze Afrika) a Bílého slona (v obraze Indie).

M O R A V S K O S L E Z S K É 99

co možná nevíte

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravì

Na pøedchozích stránkách jste mìli možnost shlédnout zajímavé upoutávky z Národnído divadla Moravskoslezského v Ostravì. Aś už ve spojení s naší osobností panem Jaroslavem Èejkou, nebo v souvislosti s pozvánkou na vybraná pøedstavení. Pojïme si o tomto divadle, které patøí mezi ètyøi stálá ostravská divadla (spolu s Divadelní spoleèností Petra Bezruèe, Komorní scénou Aréna a Divadlem loutek Ostrava), povìdìt nìco více.

cílem bylo postavit budovu stálé české profesionální scéně v Ostravě, byl ustaven v polovině roku 1918. Pro svou činnost, kterou oficiálně zahájilo 12. srpna 1919, získalo Národní divadlo moravskoslezské budovu městského divadla o kterou se do roku 1920 dělilo s Deutsches Theater. Národní dům (otevřený v roce 1894), který až do vzniku NDM sloužil českému divadlu, užívalo Národní divadlo moravskoslezské za války a trvale získalo k prostorám městského divadla po roce 1945. Od té doby užívá Národní divadlo moravskoslezské již zmiňované - obě budovy.

Divadlo Jiøího Myrona

Divadlo Antonína Dvoøáka

Národní divadlo moravskoslezské, tradiční městská scéna statutárního města Ostrava, má za sebou téměř devádesátiletou historii – a tudíž také devět desítek let vytvářenou tradici. Ke svému původnímu historickému názvu se tato reprezentativní kulturní organizace vrátila v roce 1995. Dnes existuje Národní divadlo moravskoslezské ve své tradiční čtyřsouborové podobě (balet - činohra - opera - opereta), díky čemuž je nejkomplexnějším českým vícesouborovým divadlem. Slouží publiku tvořenému obyvateli Ostravy, okolí města, i návštěvníkům z přilehlých oblastí a regionů. Svá představení hraje ve dvou divadelních budovách – Divadle Antonína Dvořáka a Divadle Jiřího Myrona.

Historie Spolek Národní divadlo moravskoslezské, jehož

16 26

Divadlo Antonína Dvoøáka Na základě konkurzu byl projektem divadla pověřen architekt Alexander Graf z Vídně, který budovu pojal v novobarokním stylu. Stavbu řídila a realizovala firma Noe & Storch z Ostravy pod vedením architekta Josefa Schlögla z Vídně. Na stavebních pracech se však podílely i firmy z Vídně, Berlína, Brna, Olomouce a především z Ostravy. Nejvýznamnějším dodavatelem byly Vítkovické železárny, které zhotovily střešní krov nad hledištěm a jevištěm, včetně dalších železných konstrukcí. Prvenstvím této stavby, ve srovnání s ostatními divadly u nás, bylo použití železobetonových nosníků a horizontálních překladů. Městské divadlo bylo slavnostně otevřeno 28. září 1907 a do roku 1919 se v něm hrála výhradně německá divadelní představení.

Za války bylo NDM (tehdy fungovalo pod názvem České divadlo moravskoostravské) nuceno budovu stálé scény opustit. Po druhé světové válce se střídaly názvy Zemské divadlo, Divadlo Zdeňka Nejedlého (od roku 1949) a Divadlo Antonína Dvořáka (od roku 1990). Tato budova je domovskou scénou operního, baletního a činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského.

Divadlo Jiøího Myrona Od roku 1860, kdy ostravský průmysl zaznamenává nebývalý rozmach, vznikají ve městě první české spolky. Do divadelního vývoje historicky významně zasáhl spolek Čtenářská beseda, jenž vznikl v roce 1862 a zanedlouho se stal významným centrem společenského života ve městě. Již v předcházejících letech byl na půdě Besedy založen pěvecký spolek Lumír a v roce 1893 pěvecký spolek Záboj, jež se významně podílely na hudebním a kulturním životě města. Veškerá představení se odehrávala v sálech hostinců, kaváren nebo hotelů. Zásluhou Besedy vzniklo Družstvo pro stavbu Národního domu, podporované Občanskou záložnou. Stavba byla zahájena 27. června 1892 podle návrhu architekta Srba v novorenesančním slohu a již v prosinci následujícího roku budova ožila prozatímním provozem. Slavnostní otevření Národního domu se uskutečnilo 16. a 17. června 1894. Za německé okupace v roce 1939 bylo Národní divadlo moravskoslezské nuceno opustit Městské divadlo a znovu se uchýlit do Národního domu. Po osvobození začal Národní dům sloužit jako druhá divadelní scéna ve městě pod názvem Lidové divadlo. Až v r. 1954 byla budova přejmenována na Divadlo Jiřího Myrona. Ve druhé polovině 60. let prošlo divadlo dalšími stavebními úpravami interiéru a technického zázemí. V noci z 6. na 7. prosince 1976 však došlo k tragickému požáru, jenž zničil budovu natolik, že její provoz musel být na několik let ukončen. V srpnu 1980 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce Divadla Jiřího Myrona podle architektonického návrhu zkušeného ostravského architekta – Ing. arch. Ivo Klimeše a arch. Radima Ulmanna, autora současné podoby interiérů divadla, řadícího se po slavnostním znovuotevření 28. dubna 1986 k nejmodernějším a nejzajímavějším v českých zemích. Divadlo Jiřího Myrona je domovskou scénou operetního, činoherního a baletního souboru NDM.

Každou sezónu uvádí Národní divadlo moravskoslezské 16–19 premiérových inscenací a odehraje téměř 500 představení. V současnosti je řazeno ke špičce českého divadelnictví, což dokazují četná odborná ocenění i počet nominací na prestižní divadelní ceny. Především má však Národní divadlo moravskoslezské skvělé divácké zázemí – právě jeho publikum je základnou, z níž může vyrůstat kvalita i dobrá pověst tohoto divadla. Text: Alexandra Stušková, DiS., Zdroj a foto: Národní divadlo moravskoslezské

Umìlci

národního divadla moravskos lezského ocenìní na jaøe 2008 Dne 26. bøezna 2008 byla na veøejném zasedání zastupitelstva mìsta Ostravy udìlena Cena mìsta Ostravy paní Zoøe Rozsypalové, hereèce a emeritní èlence èinohry Národního divadla moravskoslezského. Paní Zora Rozsypalová pùsobila od šedesátých let jako hereèka v èinohøe tehdejšího Státního divadla v Ostravì. Dominovala zejména v dramatických až tragických rolích. Je držitelkou významných celostátních ocenìní. Pro své obèanské postoje byla po roce 1968 perzekuována. V roce 1994 jí byla udìlena Cena Thálie za celoživotní umìlecké mistrovství a roku 1997 byla na Podìbradských dnech poezie poctìna Køišśálovou rùží, nejvyšším celostátním ocenìním v oblasti umìleckého pøednesu. V sobotu 29. bøezna 2008 byl v Národním divadle v Praze ocenìn italský tenorista Gianluca Zampieri prestižní Cenou Thálie 2007 za ztvárnìní titulní role v opeøe Franca Alfana CYRANO DE BERGERAC v nastudování operního souboru NDM. Italský tenorista považuje za jednu z nejdùležitìjších položek své celosvìtové kariéry desítky rolí, které vytvoøil a vytváøí jako stálý host opery NDM. Opera italského autora Franca Alfana CYRANO DE BERGERAC patøí k nejúspìšnìjším operním titulùm NDM. Na slavnostním pøedstavení Balet gala aneb Setkání v Praze, které se uskuteènilo 24. dubna 2008 v Národním divadle v Praze, byla Lukáši Lepoldovi (od roku 2002 sólistovi baletního souboru Národního divadla moravskoslezského), udìlena cena Philip Morris Ballet Flower Award 2007. Lukáš Lepold patøí k nejúspìšnìjším umìlcùm ostravského divadla. Tøikrát se objevil v širších nominacích na Cenu Thálie, letos získal užší nominaci za roli Macbetha.

23 17

krásy naší země

Cestovní kanceláøe nabízejí lákavé dovolené i poznávací zájezdy témìø po celém svìtì. Kdo má dostatek financí, mùže si bez problémù zaletìt skoro do všech koutù planety. Zná však èlovìk zajímavé kouty a zákoutí své vlastní zemì? Èeská (a také Slovenská) republika má tolik pøírodních krás, historických památek, mìst a vesnic, že urèitì stojí za to je navštívit. A nebudete k tomu potøebovat ani drahou letenku… ani vízum.

Severomoravská metropole Ostrava Město havířů, rodiště řady významných umělců, město známé neobvyklou stavbou Nové radnice, ale také třeba Stodolní ulicí. Ale to už jsme v současnosti. Nahlédněme napřed trochu do historie. Dějiny Ostravy začínají již v 8. století. Ostrava tak patří k velmi dlouho osídleným místům na území České republiky. Na ostravském území se nacházely tři hrady – v Moravské Ostravě, ve Slezské Ostravě a na Lamdeku. Pouze slezskoostravský se zachoval až do dneška. Ostrava (polsky Ostrawa, německy Ostrau) - původně malá osada vznikla nad řekou Ostrá (dnes Ostravice), která jí dala jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu. Poloha na zemské hranici v místě, kudy procházela jantarová stezka, vedla ve středověku k rozvoji města, po třicetileté válce však význam Ostravy upadá. V roce 1763 bylo ve slezské části Ostravy objeveno bohaté ložisko kvalitního černého uhlí, což předznamenalo

18

výraznou proměnu města. V roce 1828 založil majitel panství, olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, hutě nazvané po něm Rudolfovy. Později tyto hutě přešly do majetku rodiny Rothschildů a získaly název Vítkovice. Stávají se jádrem rozsáhlého průmyslového rozmachu města, jehož výsledkem je, že v druhé polovině 20. století je Ostrava známa též jako Ocelové srdce republiky. Od 30. 6. 1994 se na území města již netěží, důraz je kladen na strojírenství a další obory. Ostravu můžeme nazvat také výchozím bodem pro turistické regiony Jeseníky a Beskydy. Kromě stovky hektarů rekultivovaných ploch má město celou řadu původních přírodních lokalit, z nichž je celá řada udržovaných jako chráněná území. Jedná se například o oblasti Polanský les a Polanská niva, které jsou součástí chráněné krajinné oblasti Poodří. K přírodním raritám na území města patří také bludné balvany ze

švédské žuly (původem ze Skandinávie). Dalším unikátem je halda Ema (přes stopadesát let stále pracující halda, z které vyvěrají bělostné obláčky plynů obsahující zejména oxid siřičitý.) Město o rozloze 214 km2 tvoří celkem 23 městských obvodů, ve kterých žije 317 tisíc obyvatel. Ostrava, sídlo krajského úřadu Moravskoslezského kraje i okresu Ostrava-město, je tak třetím největším městem Česka. Sídlem magistrátu je Nová radnice. Ve městě sídlí též biskup ostravsko-opavské diecéze. Na území Ostravy leží čtyři městské památkové zóny. Městská památková zóna Ostrava, původní biskupské město s pravoúhlým půdorysem obohacené o nové dominanty. Městská památková zóna Ostrava-Poruba, jednotně vybudovaný městský celek z padesátých let 20. století ve stylu sorely. Městská památková zóna OstravaPřívoz, nově vybudované město ve formách eklekticismu a secese. Městská památková zóna Ostrava-Vítkovice, nově vybudované tovární město v zahradách s jednotným architektonickým pojetím režného cihlového zdiva. V Ostravě jsou čtyři stálá divadla. Národní divadlo moravskoslezské, které má dvě scény (Divadlo Antonína Dvořáka a Divadlo Jiřího Myrona), dále Divadelní společnost Petra Bezruče, Komorní scéna Aréna a Divadlo loutek Ostrava, kde se koná každý sudý rok loutkářský festival Spectaculo Interesse Ostrava a každý lichý rok festival Divadelní pouť bez bariér. Působí zde mezinárodně uznávaná Janáčkova filharmonie Ostrava. Každoročně probíhá mezinárodní festival klasické hudby Janáčkův máj. V roce 1999 založila harfistka Jana Boušková mezinárodní festival Harfové dny Ostrava. Od roku 2002 se v Ostravě pořádá hudební festival Colours of Ostrava. V Ostravě existuje řada galerií. Historicky nejstarší je Galerie výtvarného umění se sídlem v Domě umění, která spravuje významné sbírky českého i světového umění 19. a 20. století i díla regionálních umělců. Nejznámější stavbou Ostravy je Nová radnice. Jedná se o prvorepublikovou dvoukřídlovou budovu s vyhlídkovou věží. Stavěla se v letech 1925 až 1930. Budova s celkovými náklady 52 miliónů korun byla slavnostně otevřena dne 28. října 1930 u příležitosti státního svátku Československé republiky.

Při návštěvě Ostravy bychom neměli zapomenout také na prohlídku již zmiňovaného Slezskoostravského hradu, který byl postaven ve druhé polovině 13. století, kdy byl obehnán 4 metry vysokou a 2,5 m širokou zdí. V létech 1534 – 1548 byl hrad přestavěn na zámek a z té doby pochází také brána s věží, které se jako jediné uchovaly až do současné doby. Roku 1714 přešel zámek do vlastnictví rodu Wilczků, kteří jej drželi až do roku 1945, kdy byl vyvlastněn. Těžbou uhlí v okolí zámku jej však vědomě zničili. Prakticky od počátku 20. století docházelo k chátrání budovy. Později jej koupilo město Ostrava a po nákladné rekonstrukci začátkem roku 2004 jej zachránilo.

Dostat se k němu je možné pěšky od známé Černé louky přes Lávku Unie. Určitě si jeho prohlídku nenechte ujít. Stejně jako třeba i návštěvu vyhlášené Stodolní ulice, která je unikátním fenoménem ostravského společenského života. A nebo také návštěvu zoologické zahrady v Ostravě, která je zakládajícím členem Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Ostrava má návštěvníkům jistě co ukázat a my máme opět příliš málo prostoru na to, abychom dokázali všechna místa nabídnout a popsat. Nejlepší bude, když se do Ostravy vydáte sami a při svých toulkách můžete také zavzpomínat na slavné rodáky, ať už žijící, či nežijící. Ostrava je kolébkou mnoha z nich (Vlastimil Brodský, Slávka Budínová, Karel Fiala, Oldřich Daněk, Karel Moudrý, Ilja Hurník, Otmar Mách, ale také třeba Marie Rottrová, Ivan Lend, Věra Chytilová... aj.). Přeji krásný pobyt...

text: Alexandra Stušková, DiS. foto: Vladimír Veselý

19

zdraví

Stevia rebaudiana Bertoni Obliba sladké chuti je pravdìpodobnì èlovìku vrozená. Avšak tuky a sacharidy, které v dnešní potravì pøevažují a nad-mìrné množství energie, tak zaèínají pøinášet nepøíznivé zdravotní následky. Jedná se o celý komplex problémù, proto jsou hledány rostlinné náhražky. Po stopách jedné z nejsladších rostlin aneb Perspektivní rostliny tøetího tisíciletí Čtyři výstižná česká pojmenování (sladké lístky, medové lístky, sladká tráva, sladký keřík), charakteristická pro rostlinu s botanickým názvem Stevia rebaudiana Bertoni. Jde skutečně o jednu z nejsladších rostlin, kterou člověku Matka Příroda nabízí. Ve své původní domovině, kterou jsou Paraguay, Brazílie a Amanbayská hornatina, domorodci znali léčivé účinky této rostliny už v dobách, kdy na jejich území zdaleka nevstoupili ještě ani první dobyvatelé. Američtí indiáni používali lístky hlavně k léčení zánětů úst, dásní a pokožky. Mimo to uznávali příjemnou sladkou chuť. Mnohem později vědci zjistili, že tato sledovaná populace z kmene indiánů Guarani téměř netrpí kazivostí zubů, mohli potvrdit, že stévie dokáže zničit celou řadu nebezpečných bakterií ústní mikroflóry Z jihoamerického kontinentu, z oblastí kolem řeky Paraná, která protéká územím Brazílie i Paraguaye byla stévie importována do asijských zemí, kde − především jejímu výzkumu a uvedení na trh, věnovali Japonci, Číňané, Indové a Korejci velkou vědeckou pozornost. Později si rostlina našla své místo v Kanadě, Japonsku, USA i v Evropě − v Německu, Bulharsku, Rusku a na Slovensku (Urbanovo) či na Moravě (Lednice). Pro vědecký svět Stévii rebaudianu objevil r. 1887 Dr. S. M. Bertoni v Jižní Americe v pohoří Amambai, na hranici mezi Paraquayí a Bolívií. V přírodě bylo nalezeno cca 154 druhů stévií, pouze jediný druh Stevia rebaudiana Bertoni − obsahuje sladivé sloučeniny − glykosidické diterpény, jejichž sladivost k poměru k řepnému cukru je 1: 300. Poté, až v roce 1931 francouzští chemici Brindell

20

a Lavielle získali z listů této rostliny komplex bílých sladivých krystalických látek − steviosidů, se sladivostí až 300 krát vyšší než sacharóza. V r. 1971 byla semena stévie dovezena z Brazílie do Japonska a začala se pokusně pěstovat především na ostrově Hokkaidó. O šest let později zde začala firma Maruzen Kasei Co. vyrábět extrakty ze stévie na obchodní bázi. Stevisoidy E 960 − využití steviosidů − mimo kosmetický a farmaceutický průmysl − se předpokládá využití k výrobě dia potravin, pro diabetiky a lidi s nadváhou, kterým lékař naordinoval redukční (odtučňovací) dietu. V žádném případě se neuvažuje o tom, že by steviosidy zcela nahradily řepný cukr (sacharózu) Steviosidy mají obecně velmi široké spektrum pozitivních vlastností: V kosmetice: • zlepšují pokožku mladistvých, tvorba komedomů („uhrů“) • mají antimikrobiologické vlastnosti, inhibují růst streptokoků a dalších baktérií. • používají se k ošetření pokožky a ústní dutiny V zahraničí se užívají jako léčivé byliny, které: • regulují množství cukru v krvi • zvyšují pozitivně aktivitu pankreasu. • zlepšují rovnováhu glukózy v organizmu. • stabilizují krevní tlak. • zrychlují regeneraci organizmu po námaze • zvyšují schopnosti organizmu spalovat tuk • zlepšují schopnosti paměti. • zpomalují degeneraci tkání. • snižují večerní neodbytné chutě na sladké. Používání stévie a steviosidů je povoleno asi ve dvaceti zemích světa. V Brazílii, Číně, Koreji, Taiwanu a Thajsku, Japonsku, Paraguay atd. Zde jsou používány například ke slazení dietních potravin, v cukrářství, při výrobě limonád a v konzervárenských výrobcích. (Průzkumy dokázaly, že stéviový koncentrát je desetkrát méně toxický než kofein.) V Japonsku se steviosidy sladí nekalorické nápoje, žvýkačky i zubní pasty, v Paraguayi přislazují jogurty. V roce 2007 proběhlo v ČR zaregistrování přírodního extraktu z rostliny stévie pod názvem „Steviana“.®

– kosmetikum. Zdravě pečuje a sladce rozmazluje Registrace pro ÈR – jako kosmetikum. Chránìna ochrannou známkou.

„Steviana“® je zařazena jako kosmetikum, poněvadž legislativa EU nepovoluje registraci jako potravinový doplněk či sladidlo. A protože sama rostlina má průkazné léčivé účinky na problémy s infekty v dutině ústní, záněty kůže a na drobná poranění po bodnutí hmyzem, pečuje o pokožku (nadměrné slunění a drobné spáleniny), má své uplatnění také v kosmetice. „Steviana“® − 100% zahuštěný přírodní extrakt z bylinné natě Stevie rebaudiany Bertoni je v ČR od loňského listopadu na pultech prodejen zdravých výživ, zelených lékáren a vybraných klasických lékáren. Nejnovější seznam kamenných prodejen, kde lze „Stevianu“® již běžně koupit, přesáhl počet 70 a neustále hledáme další, aby mohl být produkt k dispozici v celé ČR. Na internetu lze najít také e-shopy, které „Stevianu“® obratem pošlou poštou. K nalezení jsou zde i často aktualizované adresy, kde se „Steviana“® prodává. Zahuštěný přírodní extrakt má mírně sirupovitou konzistenci a tmavohnědou barvu, která je dána obsahem chlorofylu z rostlinné natě. Toto zelené barvivo je známo jako vynikající detoxikans organismu. Snahou výrobce bylo, co nejméně do komplexu účinných látek v získaném extrktu jakkoli zasahovat. Po nakapání „Steviany“® do vody, např. do citronády, se tmavá barva kapek ztratí. Lahvička 25 ml je vybavena vnitřním kapátkem, aby se zamezilo kontaktu kapátka s venkovním prostředím, obsahuje cca 400 kapek. Přičemž 1 kapka (podle údajů z literatury) má sladivost 1 mokka kostku cukru. Toto srovnání je jen orientační. Pocit sladkého je velmi subjektivní a různá přirovnání k řepnému cukru jsou zavádějící. Energetická hodnota je nulová.

Doporučené využití „Steviany“® u nás • Kosmetika a krémy • Ústní a pleťové vody (zmírňování tvorby vrásek) • Tinktura na ošetření drobných ran a štípanců • Vlasová voda k potlačení tvorby lupů Doporučené využití „Steviany“® v zahraničí • Sušenky a zákusky (náhrada 40 – 60% sacharózy steviosidy) • Žvýkačky (steviosidy nemají laxativní účinky jako sorbitol a xylitol) • Krémy do zákusků • Zmrzliny (doporučuje se náhrada 30% sacharózy) • Konzervace potravin a zavařování Přidání steviosidů účinkuje jako • Ochrana před dehydratací při konzervování (deformace ovoce, např. jahody) • Ochrana před odbarvením plodů • Ochrana před kvašením (steviosidy se nedají zfermentovat jako sacharóza) • Zvýšení osvěžující chuti • Harmonizace chuti sladko-slané • Nápoje (doporučuje se nahrazovat sacharózu ze 60-75%) • Marinované výrobky

Ing. Jarmila Teplíková (údaje čerpány z A. Čumakova) Výhradní zastoupení pro ČR: Agentura B, spol. s r.o. Čechova 6 690 02 Břeclav Tel. 519 324 441 mob.: +420 62 50 40 37 e-mail: [email protected] Informace: www.steviana.cz www.jaruna7.bloguje.cz

21

historie

historie rozhlasu Rozhlas je dnes bìžným komunikaèním prostøedkem, který je zamìøen výhradnì na smyslové orgány sluchu. Mùže být tedy poslouchán i pøi jiné soubìžné èinnosti. Nevyžaduje absolutní pozornost a jeho poslech tedy nemusí být vždy jen soustøedìný… Soustøedit se však doporuèuji pøi následném ètení, týkající se historie rozhlasu. Je opravdu nesmírnì zajímavá. Z horkých médií byl vynalezen až jako třetí – po telefonu a kinematografu. K prvnímu vysílání „zábavného“ pořadu došlo v roce 1916, když se německému spojovacímu důstojníkovi a pozdějšímu zakladateli německého rozhlasu Hansi Bredowovi zdálo služební radiové spojení nudným. Začal svým kolegům na frontě vysílat „zábavu“. Ti to uvítali, ale od nadřízených to Hans „schytal“. Pokračovat mohl až po skončení První světové války.

Historie rozhlasové technologie Ještě před Bredowovem si zaexperimentovali např. James Clerk Maxwell, anglický všestranný fyzik, který už v roce 1873 matematicky popsal princip šíření elektromagnetických vln, Heinrich Rudolf Hertz, německý fyzik, který v roce 1876 poprvé experimentálně prokázal existenci těchto vln a zkonstruoval předchůdce dipólové antény, anebo ruský fyzik Alexander Štěpanovič Popov, který zkonstruoval první bezdrátovou telegrafickou stanici za využití hromosvodu coby antény. Nesmíme zapomenout ani na Guglielma Marchese Marconiho, známého italského vynálezce, podnikatele a nositele Nobelovy ceny za fyziku 1909, který je považován za vynálezce radiového spojení. Jiný vynálezce Valdemar Poulsen zase v roce 1906 vyvinul telegraf, který pomocí netlumených kmitů vysílal morseovku na určité frekvenci a byl již teoreticky schopen přenášet řeč. Roku 1907 pak další věděc Quirino Majorana uskutečnil první „hovor“ na vzdálenost 75 km. Americký elektrotechnik Lee de Forest

22

Propagaèní autobus

se zabýval jako jeden z prvních bezdrátovou telegrafií (pozd. telefonií), zavedl generátor na střídavý proud pro radiotelegrafii a dokonce zařídil prvních pět vysílacích velikých stanic pro loďstvo USA. Obdržel na sto patentů na vynálezy. 20. a 30. léta se pak vyznačují příchodem elektronek, zařízení, které usměrňuje a zesiluje elektrické signály. Pozdější snadné zhotovení rozhlasového přijímače, tzv. „krystalky“, učinila tuto technologii široce dostupnou.

Historie rozhlasového vysílání Vraťme se zpět k úsměvné válečné historce důstojníka Bredowova. Tato válečná epizoda byla pouze neoficiálním vysíláním. K tomu oficiálnímu došlo v roce 1920, kdy bylo v Pittsburghu zavedeno první pravidelné vysílání. První veřejnou rozhlasovou stanicí v Evropě se v roce 1922 stala londýnská BBC. Ani Český rozhlas nezůstával nijak pozadu a své vysílání zahájil na evropském kontinentu jako jeden z prvních. Dne 18. 5 1923 z letiště ve Kbelích u Prahy. Společnost RADIO-JOURNAL krátce nato začala budovat další pobočky. V září 1924 začalo vysílat Brno, v roce 1926 Bratislava, v roce 1928 Košice a v roce 1929 Ostrava.

Rozhlas v èeských zemích Po složitých počátcích vysílání českého rozhlasu z vysílače ve Kbelích se studio několikrát Jan Køíženecký

stěhovalo a potýkalo s obtížnou finanční situací. Roku 1925 vstoupil do společnosti Radiojournal stát, navýšil základní jmění a umožnil další rozšíření programové nabídky (zpravodajství, hudba, umělecký program, divadelní představení, vysílání pro děti). Reportáž ze VII. všesokolského sletu, která zprostředkovala posluchačům účast na významné události, získala rozhlasu velkou popularitu. 3. října 1926 Český rozhlas vysílal první sportovní reportáž v Evropě (fotbalové utkání Slavie a Hun-

Karel Èapek v rozhlase

garie). V témže roce zahájil Český rozhlas simultánní vysílání stejného programu z více vysílačů. Ve 30. letech se už jedná o vlivnou, dobře zavedenou instituci, která má u veřejnosti autoritu. Přicházejí noví lidé s odbornou kvalifikací i inovativními nápady. Tzv. brněnská škola experimentuje s vysíláním ze záznamu a montážemi. Rozhlas zařazuje vzdělávací pásma a školské vysílání. Od roku 1938 měl Radiojournal už druhý program, který byl šířen mělnickým vysílačem. V roce 1939 přišla tvrdá cenzura, která skončila až roku 1945. Po válce rozhlas nějaký čas sloužil místo pošty a pomáhal při komunikaci, byla zavedena zpravodajská redakce. Od roku 1959 začal vysílat III. program (též zvaný Československo II). V 60. letech nastává uvolnění a počátky stereofonního vysílání. V srpnu 1968, během invaze vojsk Varšavské smlouvy, bylo před rozhlasem zabito 15 lidí. Rozhlas se aktivně snažil informovat

a vyzýval národ k odporu. Následné tvrdé roky normalizace znamenaly odchod několika set zaměstnanců ČsRo. Před rokem 1989 vysílalo do komunistického Československa několik západních rozhlasových stanic, z nichž nejvýznamnější byly Rádio Svobodná Evropa, Hlas Ameriky nebo BBC, které byly pro řadu občanů zdrojem necenzurovaných informací. Z tohoto důvodu byl také jejich signál rušen rušičkami. Roku 1988 rušičky svou činnost skončily. Rozhlas sehrál svou roli také v roce 1989. Od 90. let začíná poměrné uvolňování a v roce 1992 začínají do éteru vstupovat rádia soukromá.

Rozhlasové stanice V České republice je ze zákona šířeno rozhlasové vysílání především formou veřejnoprávní služby. Tuto veřejnou funkci zajišťuje Český rozhlas, Vinohradská 12, Praha 2 (legendární a tradiční sídlo Českého rozhlasu se nachází jen malý kousek nad Národním muzeem; obdobně je tomu i u televizního vysílání, které zajišťuje ze zákona České televize, to je také šířeno coby veřejnoprávní služba pro všechny občany ČR, ta sídlí na pražských Kavčích Horách v Praze 4). V počátcích rozhlasového vysílání a v dobách totality měl stát monopol na rozhlasové vysílání. Později byl tento monopol uvolněn a při splnění stanovených podmínek může licenci na rozhlasové vysílání dostat kdokoli. Současně s licencí je nově vzniklé stanici přidělen vysílací kmitočet pro šíření vysílání. V České republice vysílá velká řada (v převážné míře soukromých) rozhlasových stanic resp. malých rádií. Naprostá většina z nich však působí pouze regionálně (např. Rádio Vysočina, Rádio Blaník, Rádio Jih aj.). Několik soukromých stanic má přidělenu licenci na celoplošné vysí-

Studio

23

historie

Diskusní studio

lání. Kromě řady soukromých stanic (např. Impuls, Frekvence1 či Evropa2) vysílají na českém území i veřejnoprávní subjekty – domácí Český rozhlas, britská BBC World Service a francouzské RFI (Radio France Internationale). Zvláštním druhem je Radio Proglas, což je nezisková křesťanská rozhlasová stanice.

Závìrem Rozhlas je důležitým zdrojem informací i zábavy. Dokáže nám zprostředkovat kontakt se světem, dokáže prolomit naše osamění, dokáže nás spojit s druhými – ať už formou různých rozhlasových debat či telefonických soutěží. Rozhlas proniká do našeho soukromí, ohraničuje a doprovází rytmus našich každodenních činností. Rozhlasové slovo je všem srozumitelné, působí na lidi vzdělané i méně vzdělané, na lidi staré i mladé, na lidi různých sociálních skupin. Obsah vysílání je velmi různorodý a stejně tak různorodý je také způsob dnešního poslechu rozhlasu. Takže ať už posloucháte hudbu, či zpravodajství, rozhlasovou hru či klepy ze života, sedíte v autě, v kanceláři, anebo u nejnovější formy poslouchání z internetu – přeji příjemný poslech... text: Alexandra Stušková, DiS., zdroj: www.historierozhlasu.cz, foto: archiv ČRo

24

Zákulisí rozhlasu v souèasnosti

vzpomínka

Vzpomínka V tomto vydání se pøevážnì vìnujeme hudbì a tanci. Všechno nám to hezky ladí i se vzpomínkou. Budeme vzpomínat na èlovìka, který je spjat neodmyslitelnì s mìstem Brnem, ale hlavnì s vlastním orchestrem, který vedl 53 let! Tento orchestr patøil ke špièkovým tìlesùm a jeho big band øadili svého èasu ameriètí odborníci mezi deset nejlepších na svìtì. Doprovázel øadu hvìzd (Dizzy Gillespie, Ray Connif, Diana Rossová). Umìl zahrát swing, jazz a také skladby støedního proudu. Èasto, zejména v šedesátých letech, proto provázel i soutìž Hledáme mladé talenty. Mnozí z vás už jistì poznali, že mám na mysli Orchestr Gustava Broma – a naše vzpomínky budou tedy patøit – jak jinak, jeho pøednímu dirigentovi, klarinetistovi, zpìvákovi a hudebnímu skladateli Gustavu Bromovi, který by 22. kvìtna slavil své narozeniny.

Narodil se 22. 5. 1921 v obci Veľké Leváre, v okr. Malacky, na Slovensku. Vlastním jménem Gustav Frkal, chtěl být původně stavebním inženýrem a architektem jako jeho strýc z matčiny strany. Stal se však českou džezovou legendou. Už v dětství prošel první tvrdou školou života. Na Slovensku, kde se narodil, chtěl jeho otec rychle zbohatnout, podnik však zkrachoval. Gustav Frkal starší prohru neunesl a i s penězi od rodiny o Vánocích roku 1922 utekl. Krátce nato v cizině zemřel. Matka Marie si našla sice práci na poště, ale další dramata (přepadení, oloupení) ji přiměla k návratu na rodnou Moravu. Dostala místo poštovní administrátorky. To znamenalo jezdit s vlakovými soupravami po celé Moravě. Byla nucena svěřit Gustava a o rok staršího Milana do péče dětských domovů a příbuzných. Malý Gustav takto vystřídal několik „štací” (z kláštera v Holešově dokonce utekl), poslední byl dětský domov ve Veverské Bitýšce, kde vychodil obecnou školu. Tam mu také matka darovala první hudební nástroj – housle. V roce 1931 se matce podařilo sehnat práci i byt v Kroměříži. Gustav tam chodil na gymnázium,

26

získal začátky hudebního vzdělání. O dva roky později se rodina usadila v Brně, které se stalo Gustavovi osudem. Nastoupil do sekundy na reálce a chodil na hudební výchovu k prof. Josefu Tomaštíkovi, pozdějšímu řediteli brněnské konzervatoře. Za čas k profesoru Krtičkovi, to už zvládal klarinet i saxofon. V kvintě založil studentskou kapelu R-BOYS a po tvrdých nácvicích s ní hrál na studentských tanečních čajích v DOPSu. Za okupace, v necelých osmnácti letech, roznášel po Brně protinacistické letáky. Gestapo celou odbojovou skupinu rychle odhalilo a zatklo. Student Gustav Frkal byl zatčen 1. června 1939. Z vězení na Orlí ulici byl převezen do věznice na Špilberku, kde strávil čtyři měsíce. Jen zázrakem unikl transportu do koncentračního tábora v Dachau. Po propuštění stihl ještě složit maturitní zkoušku, vysoké školy však již byly zavřeny. Gustav dal znovu dohromady členy předválečných R-BOYS a hledal pro kapelu uplatnění. Na radu přátel se rozhodl změnit příjmení. Našel je náhodně ve slovníku, kde se jeho tužka zabodla u halogenu brom. Nové umělecké jméno bylo

krátké, zvučné a internacionální, Gustav je později úředně přijal i jako své jméno občanské. R-BOYS získali první angažmá v Rožnově pod Radhoštěm, úspěšně působili ve Zlíně, pro pravidelné účinkování je angažoval šéf brněnského hotelu Passage. V lednu 1941 si Gustav Brom opatřil živnostenský list jako kapelník. Před totálním nasazením se kapela „uklidila“ opět do Zlína, pak do Katovic, které ovšem byly tehdy součástí Říše. Úřady tam samozřejmě mladé muzikanty ročníku 21 brzy objevily a zatkly přímo na pódiu. Jeden z jejich příznivců z brněnského Arbeitsamtu naštěstí nasadil R-BOYS do brněnské Zbrojovky a to jim umožnilo další hraní. Po válce začínala Bromova kapela v kavárně Rozmarýn v Zemském domě v Brně. Taneční a jazzová hudba slavila v té době obrovskou konjunkturu. Gustav Brom sestavil nový orchestr, u prof. Tomaštíka prohluboval své hudební vzdělání. Angažmá v Rozmarýnu prověřilo jeho všestranné schopnosti muzikantské i manažerské. Po úspěšném koncertování v Bratislavě a brněnské kavárně Savoy, oslnilo Bromovo brilantně swingující těleso pražskou kavárnu Vltava, tehdejší Mekku naší taneční a džezové hudby. Bromovci zde natočili své první tři gramofonové desky, navázali přátelství s pražskými předními hudebníky a džezmeny (R. A. Dvorský, Karel Vlach) i zahraniční kontakty (švýcarská ambasáda). V lednu 1946 pražské účinkování skončilo. Následovalo angažmá v Čsl. rozhlase v Bratislavě, turné po Švýcarsku (to mělo nepříznivé politické následky) a řada koncertních zájezdů a gramofonových nahrávek. Orchestr tak nastoupil cestu k dosažení stylové a interpretační kvality evropské a světové úrovně. I za tehdejších obtížných podmínek a hraničnímu uzavření, dokázal Gustav Brom stále sledovat a udržet kontakt s trendy jazzové hudby v zahraničí. Sázel na žánrovou a stylovou všestrannost (bop, cool, west coast), jeho talentovaní hudebníci se pod jeho vedením vypracovali k virtuozitě v technice i improvizaci. Orchestr charakterizovala dokonalá práce aranžérská i kompoziční.

Brom umožnil, aby v orchestru fungovaly i malé autonomní skupiny, pěstoval vlastní autorský tým (Jaromír Hnilička, Josef Blaha). Zajímavostí je bezesporu i vznik a úspěch legendární písně Pocta astronautovi (je označována také Dobrý den, majore Gagarine). Když dne 12. dubna 1961 dorazila do Československa zpráva o prvním letu člověka do vesmíru, brněnský Orchestr Gustava Broma zrovna nahrával v ostravském rozhlase. Jaromíra Hniličku prý tehdy políbila hudební múza, ostravský redaktor Pavel Pácl v mžiku vymyslel text a během několika málo hodin byla písnička na světě. V době, kdy chtěl být snad každý malý kluk kosmonautem, si rychle získala srdce publika, stala se absolutním hitem roku, šlágrem. To je jen jeden z mála příkladů, jak skvělými a schopnými lidmi byl Gustav Brom ve svém orchestru i okolí obklopen. V jeho velkém jazzovém bigbendu, respektivě tanečním orchestru hrál např. i legendární saxofonista Karel Krautgartner a mnozí jiní výborní muzikanti. Na koncertech i nahrávkách účinkovali přední sóloví zpěváci a instrumentalisté domácí scény (snad všechny známé hvězdy) i zahraniční

(Edmond Hall, Dizzy Gillespie, Maynard Fergusson, Bill Moody, Gerry Scottová, Jimmy Whitherspoon, Diana Ross and The Supremes, Betty Dorsey a další). Od 60. let slavil Bromův orchestr velkou řadu úspěchů na festivalech u nás i v zahraničí (Manchester, Norimberk, Varšava, Antibes), v roce 1974 byl v oficiálním žebříčku první desítky nejlepších světových kapel na sedmém místě. Trasy zájezdů se protáhly až na Kubu a do Indie.

27

Rozený jazzman a bytostný muzikant Gustav Brom, se svým obrovským osobním kouzlem a vysokou profesionalitou, řídil typickými úspornými gesty svůj orchestr 53 let. Byl to v Evropě nejdéle působící dirigent u jednoho souboru. Jeho diskografie čítá přes 570 titulů. Soubor pod jeho vedením absolvoval více než 250 zahraničních turné. Stálým zázemím zůstala pro Gustava Broma rodina. V srpnu 1947 se oženil s majitelkou brněnského módního salonu Marií Gergelovou, s níž měl dceru a syna. Dalším zázemím bylo bezesporu město Brno, kde vždy rád koncertoval a nahrával, ale s nímž se také občansky sžil a fandil zde svým oblíbeným sportovním klubům. Přes četná úskalí a dramatické životní zvraty dokázal přivést svůj orchestr na vrchol poctivě zaslouženého světového úspěchu a patří mu přední místo ve dvoraně slávy českého jazzu. Gustav Brom zemřel 25. září 1995 v pět hodin ráno. Jeho osud se naplnil, ale orchestr žije dál. Rokem 1995 existence tohoto tělesa neskončila. Pouze začala nová etapa života s mírně pozměněným názvem pod vedením Vladimíra Valoviče z Bratislavy, kterého ještě za svého života řádně do funkce jmenoval Gustav Brom i s některými novými hráči. Rázem se kapela stala mezinárodní, protože za své pulty se sjíždí muzikanti nejen z Prahy, Brna, Olomouce, Ostravy, ale i z Bratislavy a odjinud ze zahraničí. Nabízí v plném lesku koncertní programy jazzové i populární hudby, ale i doprovodnou hudební složku pro plesy a programy zábavného typu.

Dobøe rozjetý rychlík jede dál. A pan Gustav Brom jakoby v nìm poøád sedìl (nebo spíše stál) a všechno tiše pozoroval… tím svým krásným a milým úsmìvem...

text: Alexandra Stušková, DiS., zdroj: internet, foto: archiv: ÈRo

28

DISKOGRAFIE (vybraná) 1. Gery Scott (Supraphon 1960) 2. Orchestr Gustava Broma (Supraphon 1963) 3. Gustav Brom Jazz (Supraphon 1965) 4. Chvíle lásky (Supraphon 1969) 5. Manyard a Gustav (Supraphon 1969) 6. Světové evergreeny s texty J. Kainara (Supraphon 1970 7. Chvilka pro písničku (Supraphon 1970) 8. Moravská svatba / Slunovrat (Supraphon 1975) 9. Polymelodomus (Supraphon 1977) 10. Audio-Foiré 77 (Supraphon 1977) 11. Gustav Brom hraje swing (Supraphon 1978) 12. Tancujte s námi 1-5 (Opus 1977-1983) 13. Yesterday’s song (Opus 1984)

V roce 1993 obdržel pan Gustav Brom cenu SENIOR PRIX. Tuto cenu uděluje každoročně NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost.

Korunní 1342/96 101 00 Praha-Vinohrady Telefon: +420 224 257 161 e-mail: [email protected] www: http://www.obycejnysvet.cz Otevøeno: Dennì 12 – 01 So-Ne 13 – 01 Jak se k nám dostat? Výstup z metra A - Flora nebo Námìstí Míru, dále pokraèovat tramv.è. 10, 16, zastávka Perunova

» »

» » »

hospùdka, která sama o sobì obyèejnou vùbec není hospùdka, která se nachází v klidné vinohradské lokalitì, a pøitom jen kousek od rušného centra hospùdka pro všechny, kteøí mají rádi vkus, krásu a noblesu hospùdka, ve které se v pøekrásnì dobovém interiéru pøenesete o století zpátky hospùdka, ve které najdete unikátní sbírku portrétù (vèetnì prababièky paní majitelky) hospùdka, ve které mùžete nostalgicky vzpomínat i pracovnì plánovat hospùdka, kde mùžete posedìt se skupinou pøátel i v intimitì partnerství hospùdka, kde se za skvìlé ceny výbornì najíte i napijete

»

hospùdka, kterou si zamilovala a vøele doporuèuje i celá naše redakce nadaèních listù...

» » »

k am za kulturou

Kam za kulturou Praha 29. května / Barevný život – Benefice Blanky Bohdanové, premiéra představení Národního divadla v Kolowratu věnovaného významné české herečce a výtvarnici v režii Lídy Engelové. www.narodni-divadlo.cz 11. června / V JÁMĚ LVOVÉ. Divadlo Rokoko. Hra současného rakouského dramatika. F. Mittera. Z divadla vyhozený židovský herec se vrací na jeviště v přestrojení za tyrolského sedláka, stává se idolem velkoněmeckého umění. Hrají: H. Čermák, V. Gajerová, O. Vízner, J. Vlach, R. Kalvoda a další... www.mestskadivadlaprazska.cz 8. května – 14. června / Kamenná posedlost. České centrum Praha představuje dílo významného fotografa Jana Pohribného, který se zabývá krajinou. Fotografie jsou rozděleny do dvou cyklů: Magické kameny a Nová doba kamenná. www.czechcentres.cz 14. června / Concertino Praga 2008. Koncert vítězů Mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků v doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením Alexandra Apolína, se koná ve Dvořákově síni Rudolfina. www.rozhlas.cz/concertino 14. května – 21. září / Bruselský sen – výstava, která mapuje vítězství československého pavilonu na světové výstavě a zároveň umění na přelomu 50. a 60. let minulého století. Pořádá Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně. V listopadu se výstava přesune do Brna. www.ghmp.cz 20. června / PREMIÉRA SLUHA DVOU PÁNŮ – nádvoří Lichtenštejnského paláce, Praha 1, 21:30 hodin 21. a 22. června / REPRÍZA SLUHA DVOU PÁNŮ – nádvoří Lichtenštejnského paláce, P1, 21:30 hodin Balet Praha – Pražský komorní balet Pavla Šmoka. www.balet-praha.cz/

Most 10. června / DIVOCÍ KONĚ. Městské divadlo Most, 19:00 hodin. Balet Praha – Pražský komorní balet Pavla Šmoka. Antonín Dvořák / Te Deum, Leoš Janáček / Po zarostlém chodníčku, Pablo de Sarasate / Carmen pas de deux, Jaromír Nohavica / Divocí koně. www.balet-praha.cz/

Beroun 2. května – 27. července / Homo Berounensis – výstava prací fotografa Jana Šroubka zachycující zajímavým způsobem osobnosti spjaté s městem Berounem a jeho okolím. Celkem 119 fotografií vzniklo v letech 2000–2008. Výstavní síň Konírna v Geoparku Muzea Českého krasu. www.muzeum-beroun.cz

Brno do 27. června / Sochy v ulicích – Brno Art Open 2008. Téměř celý červen můžete v ulicích moravské metropole potkávat díla předních sochařů z České republiky, Rakouska, Německa, Francie. K vidění je 27 soch vcelém centru města. www.dumb.cz 23. května – 8. června / Brno – město uprostřed Evropy. Multižánrový festival zábavy zahrnující nejrůznější kulturní, společenské a sportovní akce. Hlavním tahákem je tradičně přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis 2008. www.ignisbrunensis.cz 20. června / Ghost Riders – Street Dance Show. Brněnské Národní divadlo hostí na prknech Reduty mistry ČR a Evropy v hip hopu a break dance v neobvyklé podívané. www.ndbrno.cz

30

Kutná Hora

Hořice v Podkrkonoší

8. – 13. června / Mezinárodní hudební festival Kutná Hora. První ročník festivalu vážné hudby, který se koná v historických objektech Kutné Hory. www.mfkh.cz 13. – 14. června / Cultural Reggae Vibez. 7. ročník open air festivalu v Hořicích, který se zabývá hudebními žánry reggae, ska, jungle nebo world music. Vystoupí přední hudebníci z celé Evropy. www.culturalreggaevibez.cz

Ostrava do 27. června / Poklady starého umění. Již jen měsíc zbývá do konce výstavy obrazů ze sbírek Galerie výtvarných umění Ostrava. Zastoupena jsou díla předních malířů 15. – 18. století, včetně Rembrandta, Hollara, Goyi, Cranacha nebo Dürera. www.gvuostrava.cz 7. června / Heda Gablerová. Jedna z nejslavnějších her norského dramatika Henrika Ibsena. Heda se ze všech sil snaží vymanit ze stereotypu, povznést se nad „malý“ svět spořádaného manželství bez emocí, touží zažít něco úžasného... Premiéra činohry v Divadle Jiřího Myrona, 19.00–21.30 hodin. www.ndm.cz 17. června / COSI FAN TUTTE. “Tak to dělají všechny” - komická opera Wolfganga Amadea Mozarta o dvou dějstvích v českém přebásnění Jaromíra Nohavici, oceněném cenou Sazky a Divadelních novin. Divadlo Antonína Dvořáka, 18.30–21.30 hodin. www.ndm.cz

Teboň 20. – 22. června / Okolo Třeboně. Hudební festival, kde letos vystoupí například Vladimír Mišík, Hradišťan, Vlasta Redl, Jarret a mnoho dalších. Doprovodným programem je mimo jiné Běh Járy Cimrmana. www.okolotrebone.cz

Zlín Brno

1.– 8. června / Film Festival Zlín. Již 48. ročník dětského filmového festivalu na němž se v hlavních soutěžních kategoriích představí celkem 16 celovečerních hraných filmů a na 70 animovaných. Festival doprovází samostatná přehlídka studentských filmů nazvaná Zlínský pes. www.zlinfest.cz, www.zlinskypes.cz

Strážnice 26.–29. června / 63. ročník mezinárodního folkloristického festivalu. Přehlídka lidových tanců, kultury, zpěvu a tradičního folkloru. To vše v prostorách zámeckého parku i v ulicích malebného slováckého městečka v okrese Hodonín. www.straznice.cz/

V pøíštím vydání zavítáme do mìsta lidových písnièek a folkloru – do jihomoravské Strážnice, povídat si budeme s osobností – Jarmilou Šulákovou, vzpomeneme na herce Josefa Kemra, který byś rodilý pražák, lidové postavièky hrál skvìle... èeká vás opìt spousta zajímavostí. Podìkování: Národní divadlo moravskoslezské, Pražský komorní balet, Agentura B, Èeský rozhlas, Hospùdka Obyèejný svìt, GAMESTAR a.s., BARRINGTON s.r.o Všem jmenovaným dìkujeme za poskytnutí inzerce.

31

kalendárium

Kalendárium

NADACE ŽIVOT UMÌLCE dodateènì blahopøeje všem uvedeným jubilantùm k jejich kvìtnovým kulatinám.

Paní Eva Klepáèová (Herecká asociace) narozena 2. 5. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2003

Pan Stanislav Bronec (Unie – Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR) narozen 3. 5. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2004

Pan Jiøí Chvála (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE) narozen 9. 5. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2004

Paní Anna Máchová - Heryánová (Asociace hudebních umělců a vědců) narozena 10. 5. 1923, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2001

Paní Dagmar Sovíèková (Unie – Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR) narozena 12. 5. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2004

Pan Jiøí Stárek (Asociace hudebních umělců a vědců) narozen 14. 5. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2003

Paní Emilie Šlechtová (Herecká asociace) narozena 19. 5. 1923, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1998

Pan Dalimil Klapka (Herecká asociace) narozen 22. 5. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2003 SENIOR PRIX – cena, kterou udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost

TAJENKA: oblíbená parodie „osobnosti” tohoto čísla.

tajenka: SENIOR PRIX

Sběratelská loterie nově v prodeji na všech označených pokladnách Českých drah, a.s. www.stiracilosy.cz

infolinka: 225 275 214