Nadaèní listy
Jiøí SUCHÝ
Gentlemanem v každé dobì è.6/08 øíjen
N A D A C E Ž I V OT
2
Slovo úvodem
Obsah
Divadelní sezóna je v plném proudu. Dùkazem toho je i toto vydání, na jehož stránkách vás èeká spousta slavných divadel a zajímavých programù v hlavním mìstì Praze, a také v moravské metropoli – v Brnì.
NADACE ŽIVOT UMÌLCE Podpora projektù dlouhodobé spolupráce z prostøedkù NŽU II. èást
2
NADACE ŽIVOT UMÌLCE Hovoøí Dalimil Klapka
4
TALENT Vojtìch Dyk herec
8
Vstupenky na jednotlivá pøedstavení si mùžete objednat a vyzvednout buï osobnì, a nebo telefonicky. Každý z nás jistì telefon vlastní, aś už mobilní nebo ten klasický. Víte, že má zajímavou historii? O divadlech si vlastnì povídáme i se všemi našimi hosty. S Dalimilem Klapkou, s Jiøím Suchým (o nìco více) i s Vojtìchem Dykem. Škoda, že už si nemùžeme povídat i s Rudolfem Hrušínským, tak si alespoò zavzpomínáme. Ale nebudeme konèit smutnì. Vydejme se prostøednictvím tìchto stránek tøeba do pøíjemného prostøedí historické kavárny, dejme si šálek kávy èi sklenièku dobrého vína. A pokud nesedíte v kavárnì, ale doma nebo v kanceláøi, sedíte správnì? Nebolí vás záda? I od toho vám mùžeme pomoci. Jak? To všechno se dozvíte v tomto vydání a my už se spolu s vámi tìšíme na další...
Alexandra Stušková, DiS. šéfredaktorka Nadaèních listù
FENOMÉN Divadlo Semafor
10
OSOBNOST Jiøí Suchý
13
CO MOŽNÁ NEVÍTE Kavárna Lucerna
18
KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ Mìsto Brno
20
ZDRAVÍ Sezení bez bolesti
26
HISTORIE Historie telefonu 1. èást
28
VZPOMÍNKA Rudolf Hrušínský
33
KAM ZA KULTUROU
38
Šéfredaktorka: Alexandra Stušková, DiS.
[email protected], tel: 739 077 131 Grafická úprava: Blanka Roubíčková Redakce: Ing. Tomáš Salač, Radek Brož, Lýdie Soldánová, Dagmar Pastorová, Jaroslava Řezníčková Nakladatelství STUŠKOVÁ, IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127, R. č.: MK ČR E 18180 měsíčník 06/08, vychází 24. 10. 2008, příští číslo vyjde 29. 11. 2008 Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice
1
N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E
NADACE Ž Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:
Jaromír Èerník – předseda, člen České filharmonie, zástupce UNIE Odb. svaz orchestrálních hudebníků ČR Martha Elefteriadu – zpěvačka, zástupkyně Svazu autorů a interpretů
Vladimír Prošek – dramaturg, muzikant, zástupce Uměleckého sdružení Artes
NADACE ŽIVOT UMÌLCE podporuje spoustu zajímavých projektù a finanènì se podílí na udìlování neménì zajímavých cen. Nejenom jednotlivcùm, ale také organizacím.
Miroslav Svoboda – člen sboru Statní opery Praha, zástupce UNIE Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR
Prof. Jiøí Tomášek – profesor HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců
Valérie Zawadská – herečka, zástupkyně Herecké asociace Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY: Prof. Jiøí Hlaváè – předseda, prof. HAMU, zástupce Asociace hudebních umělců a vědců
Ing. Michal Krùšek – člen Pražského filharmonického sboru, zástupce UNIE – Odb. svaz profes. zpěváků ČR Ivan Pazour – prezident UNIE – Odb. svaz orch. hudebníků ČR A PA R ÁT:
Daniela Hrnèíøová, MBA
Festival F. Chopina je jeden z nejstarších hudebních festivalů pořádaných v České republice i v Evropě. Koná se bez přerušení již 49 let vždy v druhé polovině srpna (16.–23. 8. 2008). Připomíná pobyt skladatele F. Chopina v Mariánských Lázních v roce 1836. Je přehlídkou mistrovského umění světoznámých klavíristů – chopinistů. Vzhledem k vysoké návštěvnosti lázní právě v tomto období, je to prezentace hudebního umění, hudební tvorby a města samotného.
– výkonná ředitelka nadace
NADACE ŽIVOT UMĚLCE zde přispívá ve výši 20.000,- Kč po dobu 3 let.
Lýdie Soldánová – tajemnice
DAMU – Festival Zlomvaz
REDAKČNÍ RADA:
Daniela Hrnèíøová, MBA – výkonná ředitelka nadace
Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent, Centrum vzdělávacích pořadů ČT
Ing. Martin Maøan – ředitel společnosti INTERGRAM
2
Spoleènost F. Chopina – Mezinárodní Chopinùv festival
Festival Zlomvaz vznikl v roce 1994 z iniciativy studentů Katedry produkce DAMU jako příležitost k setkávání studentů a pedagogů vysokých divadelních škol. Festival se stal samostatnou produkční praxí studentů 2. ročníku Katedry produkce DAMU a vyvinul se v uznávanou divadelní událost s dobrým jménem. Pravidelnými účastníky festivalu jsou DAMU, HAMU, JAMU a VŠMU, dále jsou zvány různé umělecké skupiny ze zahraničí. Hlavní myšlenka je setkávání studentů uměleckých oborů, komunikace, představení jejich tvorby a vzájemná konfrontace. Dochází k navázání nových uměleckých i osobních kontaktů. Dramaturgie festivalu se již tradič-
ŽIVOT UMÌLCE ně skládá z absolventských inscenací, menších klauzurních prací a workshopů. V rámci divadelní přehlídky se představí to nejlepší ze studentské divadelní tvorby vzniklé za uplynulou sezonu na všech zúčastněných školách. Letošní ročník se konal od 4.–7. 6. 2008. NADACE ŽIVOT UMĚLCE zde přispívá ve výši 20.000,- Kč po dobu 3 let
Spoleènost èeských skladatelù, èlen AHUV – Festival Dny soudobé hudby Pět festivalových koncertů se uskuteční ve dnech 3.–19. 11. 2008 v Praze 1 v sálech Martinů a Galerie Lichtenštejnského paláce na Malostranském náměstí, a v sále Konzervatoře a střední školy pro sluchově postižené J. Deyla na Maltézském náměstí. Celkem by mělo být provedeno 32 až 33 hudebních děl. Festival Dny soudobé hudby je každoroční přehlídkou, na níž už tradičně v široce pojaté tvůrčí a umělecké konfrontaci zaznívá komorní a vokální hudba, kterou vytvořili v období dvou předchozích let skladatelé všech generací z celé ČR. NADACE ŽIVOT UMĚLCE zde přispívá ve výši 20.000,- Kč po dobu 3 let
které nejsou v okruhu široké komerční úspěšnosti, přesto je určitá skupina diváků vyhledává. Je to skupina diváků, na kterou divadla logicky většinou rezignují, protože by nenaplnila kapacitu. Témata, která vyjadřují potřebu humanismu, lásky a odvahy k životu, zůstávají základem. NADACE ŽIVOT UMĚLCE zde přispívá ve výši 20.000,- Kč po dobu 3 let
Fórum mladých, èlen AHUV – Festival Mladé pódium Cílem festivalu je prezentace mladých, výrazně talentovaných umělců do 35 let v oblasti vážné hudby a všeobecné napomáhání rozvoji kultury. Snahou festivalu je rovněž přilákat do koncertních síní mladé posluchače. Letošní ročník se uskutečnil ve dnech 8.–18. 9. 2008. NADACE ŽIVOT UMĚLCE zde přispívá ve výši 25.000,- Kč po dobu 3 let
Herecká asociace – Klub seniorù Podpora klubu seniorů HA při pravidelných setkáních v Kolowratu, osobních gratulací jubilantům, zájezdech po ČR i do zahraničí, návštěvách koncertních, divadelních aj. představeních či pravidelných návštěv nemocných kolegyň a kolegů doma i v nemocnicích. NADACE ŽIVOT UMĚLCE zde přispívá ve výši 30.000,- Kč Práce NADACE ŽIVOT UMĚLCE – to nejsou pouze slova, to jsou také činy. A na těchto činech se můžete nepřímo podílet i vy... Jména dárců zveřejňujeme na nadačních internetových stránkách. I králové začínali „korunou“ číslo účtu pro případné příspěvky 25334111/0100
Lyra Pragensis – pøíspìvek na celoroèní èinnost Tvorba a uvádění komorních inscenací pro 1–2 herce a literárně-hudebních představení. Cílem je pravidelně přispívat do rozsáhlé nabídky současných pražských scén několika tituly,
adresa: NADACE ŽIVOT UMĚLCE Senovážné nám. 23 110 00 Praha 1 tel.: 224 142 295 www.nadace-zivot-umelce.cz
3
N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E
Hovoøí Dalimil Klapka Na založení vzniku NADACE ŽIVOT UMĚLCE má velký podíl šest profesních organizací. S prezidentem Herecké asociace panem Václavem Postráneckým jsem si povídali minule, nyní máme pro vás nachystaný neméně zajímavý rozhovor, a to s předsedou Uměleckého sdružení ARTES, tedy jednou z dalších šesti zakládajících organizací, s panem Dalimilem Klapkou. Co si vlastně máme představit pod pojmem Umělecké sdružení ARTES? Umělecké sdružení ARTES vzniklo už před rokem 1968, a to proto, že všichni umělci, kteří spadali mezi tzv. estrádní umělce, artisty, dá-li se říct také cirkusáky, nebyli vlastně žádným způsobem odborově zajištěni. Pokud nebyli přímo členy nějakého souboru nebo divadla, tak se ti lidé prostě neměli přes co hájit. A tak vznikla organizace ARTES, tozn. Sdružení artistů a estrádních umělců. Za celou tu dobu trvání se zde musela vystřídat spousta zajímavých osobností. Ano. Situace po roce 68 se samozřejmě různě měnila, včetně okolností i včetně působnosti ve funkci předsedy tohoto sdružení. Prvním předsedou byl známý zpěvák Jiří Poper, který později emigroval do Švýcarska, po něm to převzal Karel Vlach, za kterého došlo k takovým těm základním ustanovujícím věcem, no nicméně vzápětí byla tato organizace zakázána. Až po roce 1999 ji znovu obnovili Jan Pixa, Eduard Hrubeš a další lidé kolem nich. Předsedou, nebo-li tenkrát se tomu říkalo prezidentem, se stal pan Hrubeš, po čase toho nechal a funkci, na jen velmi krátkou dobu, převzal herec Jiří Vala a po něm jsem to vzal já. Na základě čeho jste byl osloven s nabídkou předsednictví právě do sdružení artistů a estrádních umělců? No protože jsem léta vystupoval na estrádách jako imitátor známých osobností – např. Fran-
4
tiška Kováříka, Ference Futuristy, Jana Pivce, Oldřicha Nového a také samozřejmě Vlasty Buriana. Toho jsem prvně imitoval už ve svých deseti letech po shlédnutí filmu Přednosta stanice. Předváděl jsem to všem svým příbuzným a oni mi pak začali říkat přednosta stanice (smích). Jinak abych se vrátil k tomu předsednictví, já jsem se tomu bránil, nepřipadal jsem si po těch předchozích pánech nijak slavný ani známý. Navrhnul mě současný výkonný tajemník Richard Adam se slovy : „Když může někdo dabovat poručíka Columba, tak může taky předsedat ARTES.“ A bylo to. S panem Adamem jsme se pak stali po čase dvojicí, která rozdává radost a zábavu tam kde ji moc není – v domovech důchodců, a to se vzpomínkovým pořadem Stará láska nerezaví. Richard Adam zpívá a já imituji. Ráda bych se zeptala na Váš názor na dnešní cirkusy, kabarety a různé estrády. Nezdá se Vám, že se to všechno posunulo zcela jiným směrem? Ano. V Praze snad ani „normální“ kabaret nenajdete. Ono taky většina lidí, co to dříve dělala a uměla, je už za věkovým zenitem. Cirkusy sice ještě fungují (Berouskovi, Kludští), ale málokterého z cirkusáků najdete ve sdružení, protože často hostují v zahraničí. A ti z našich, kteří tam venku nějakým způsobem existují, tak jsou tam i odborově zajištěni.
Zmínil jste věkový zenit. Ten je u těchto lidí profesně velmi nízký. No to je právě to. Takový tanečník je už v 35ti letech starý, a to nemluvím o artistech, baletkách aj. Myslím, že i při udílení různých ocenění by měla být u těchto lidí věková hranice posunuta, aby se toho vůbec dožili, přinejlepším, aby si pro tu cenu ještě mohli sami přijít.
to gruzínský film, velmi špatně nadabovaný do ruštiny a my to ještě překládali do češtiny (smích). Jen pro příklad. Tehdy jsme ten jeden film dabovali tři neděle – a když jsem pak dělal po létech Columba, tak jsem namluvil tři Columby za jeden den – úplně jiná technika, řekl bych, že všechno se dělá až moc rychle.
Kdo např. navrhuje ocenění SENIOR PRIX, které udílí NADACE ŽIVOT UMĚLCE? To navrhujeme my, Umělecké sdružení ARTES. NADACE ŽIVOT UMĚLCE, kterou vlastně zřizujeme jako jedna z těch šesti profesních organizací, nám teď navýšila počet udělovaných cen místo dvou na pět. Alespoň nějaký počin, ale i tak je to málo. Je tolik lidí, co by si tu cenu zasloužili, bohužel se ji často už nedočkají. Ale s tím asi nic nenaděláme. Takový je u těchto lidí život. Chvíle slávy a léta zapomenutí.
Jak se dabuje poručík Columbo, nebo-li herec Peter Falk? Velmi těžko. Je to neobyčejně vynikající herec, ale neustále mění rytmus řeči, a to je nevyzpytatelné. Já jsem například vždy trval na tom, že budu mít předem doma kazetu a scénář, abych se připravil.
Přejděme od smutného tématu raději k veselejšímu, třeba k historkám z dabingu. Po tehdy již nemocném Petru Haničincovi jste převzal dabing poručíka Columba, velmi úspěšně. Jak jste se vlastně dostal k dabingu? Když dovolíte, vezmu to úplně od začátku. To bylo v roce 1957, byl jsem právě ve 4. ročníku DAMU a už během studia jsem se dostal do tehdejšího Realistického (dnes Švandovo) divadla v Praze na Smíchově. Jednou za mnou přišla profesorka Libuše Pešková a povídá: „Člověče, my jsme se dostali do takové svízelné situace, hrajeme v divadle komsomolskou hru, jmenuje se to Odvaha, je to o mládežnících a všichni co jsou v divadle vzhledově mladí už v tom hrají. Teď nám jeden onemocněl, budeš to muset vzít za něj .“ O prázdninách mě totiž viděl na Jiráskově Hronově režisér Rudolf Vedral, který tu zkoušku Odvahy vedl za nemocného ředitele Palouše a navrhl mě na záskok za nemocného Ladislava Kazdu. Byla to všechno jedna velká náhoda. Tak jsem začal zkoušet, no a už jsem tam zůstal, neboť mi bylo nabídnuto angažmá. Po úspěchu v roli Mescarilla v Moliérově hře Popleta mne pak pozvali také poprvé do dabingu. A Váš první namluvený film? Tak to si pamatuji velmi dobře. Režíroval to Antonín Klimeš, jmenovalo se to Náš dvůr a byl
Dabujete také ještě dědu Simpsona v populárním seriálu Simpsonovi, co říkáte na seriál, který úspěšně ovládl téměř celý svět? Jak ovládl vás, kteří jej dabujete? No prvně bych chtěl podotknout, že on to hlavně vůbec není seriál pro děti. Tam jsou vlastně velmi obratně kritizovány poměry v Americe, ať už v oblasti kultury či politiky. Často jsme museli hledat adekvátní věci tak, aby jim náš český divák vůbec porozuměl. Ten seriál vznikl vlastně i jako takový protest proti klasickým disneyovkám. Jinak já tam kromě dědy Simpsona dabuji i toho zlého a protivného ředitele školy. Se Simpsnovými jsme byli pozvaní také na letní filmovou školu do Uherského Hradiště. Kromě dabingu se věnujete také účinkování ve filmech. Těch moc není. Více rolí jsem ztvárnil v seriálové tvorbě, ale to jsou také spíše takové menší role. K velkým rolím jste však jistě dokázal připravit své studenty na Pražské konzervatoři. Ano, 21 let jsem tam vyučoval, tak doufám, že jsem něco naučil. (smích). Ke studentům, na které jsem pyšný, patří např. Ivanka Andrlová, Otakar Brousek ml., Bára Kodetová, Vlasta Žehrová, ale to bychom mohli jmenovat ještě dlouho. Tak nebudeme jmenovat, ať Vám vydrží Váš hlas co nejdéle – a Vy můžete ještě dlouho dabovat. Děkuji za rozhovor.
5
N A D A C E Ž I V OT U M Ě LC E
MEDAILONEK Pan Dalimil Klapka se narodil a žije v Praze, již léta je šťastně ženatý, má dva syny, tři vnuky a jednoho pravnoučka. Jeho osobnost je spjata především s Realistickým divadlem, kde působil 33 let. Kromě tohoto angažmá spojil své jméno také s Hudebním divadlem Karlín, působil v Divadle na Starém Městě, v Divadle v Dlouhé nebo v Činoherním klubu. Od dubna 2005 pracuje v Divadle na Fidlovačce. Je také nejstarším členem uměleckého sdružení HÁTA, kde spolu se svými studenty účinkoval v inscenacích: Malované milování, Tenor na roztrhání, Prolhaná Ketty a Postel pro hosty. Z účinkování ve filmech připomeňme např. komedii Příště budeme chytřejší staroušku nebo filmy Radikální řez, Jarní povětří a Saturnin. Ze seriálové tvorby: 30 případů majora Zemana, kde ztvárnil dr. Bendu, Rodáci, Křeček v noční košili, Dnes v jednom domě, Náhrdelník, Panoptikum města pražského aj. Velkým přínosem pana Dalimila Klapky pro českou tvorbu – je práce v dabingu. Jeho nejvýznamnější dabingovou rolí je namluvení Petera Falka v detektivním seriálu Columbo. Druhou známou rolí je děda Abraham Simpson v animovaném seriálu Simpsonovi. Kromě těchto rolí nadaboval desítky dalších. Např. ve filmu Pravá
Odvaha, s Emou Skálovou
16. 11.
účinkují
režie
a levá ruka ďábla s Budem Spenserem a Terencem Hillem, Zlaté dítě s Eddiem Murphym, Čas pomsty s D.Lundgrenem a další. Kromě již zmiňovaného seriálu Simpsonovi, propůjčuje svůj hlas do nejrůznějších animovaných filmů a seriálů jako například: Malá mořská víla, Želvi nindžové, Zvoník u matky boží, Pinocchiova dobrodružství nebo Úžasňákovi. Pan Dalimil Klapka je také držitelem několika významných ocenění. • Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu • Cena Křišťálová růže (za recitaci na Poděbradských dnech poezie) • Cena NŽU – SENIOR PRIX, poděkování za celoživotní uměleckou činnost • Dvě ceny literárního fondu. První za roli Jacquese ve hře Jak se vám líbí • Druhou za přínos zábavného umění. Jeho hlas můžeme slyšet také na 11. Mezinárodním festivalu koncertního melodramu, který je každoročně pořádán Společností Zdeňka Fibicha.
Ve høe Odvaha, 24 letý
Pálffyho palác, Valdštejnská 14 K poctě E. F. Buriana (průřez tvorbou skladatele) M. Hrachovinová, D. Klapka, J. Klem, M. Málková; L. Havláková, J. Hlaváč, D. a M. Wiesnerovi, voice-band studentů VOŠH L. Poživil, voice-band: M. Hrachovinová
23. 11.
účinkují
režie
6
Popleta, s Josefem Vinkláøem
Žofín, Slovanský ostrov Historické mezníky melodramu – Orchestrální koncert věnovaný F. Škroupovi, autorovi české hymny D. Klapka, P. Stach, F. Sychra; Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice, dirigent J. Petrdlík V. Šustíková
www.mestskadivadlaprazska.cz www.mestskadivadlaprazska.cz www.mestskadivadlaprazska.cz www.mestskadivadlaprazska.cz www.mestskadivadlaprazska.cz www.mestskadivadlaprazska.cz
městská divadla pražská městská divadla pražská áksžarp aldavid ákstsěm městská divadla pražská
zc.akszarpaldavidakstsem.www zc.akszarpaldavidakstsem.www
Městská divadla pražská /MDP/ vstoupila do třetí sezony Městská divadla pražská vstoupila do sezony ynoze s íteřt o/MDP/ d alipu otOndřeje sv /PDM /Zajíce átřetí ksžara p uměaldavid ákstsěM pod uměleckým vedením ředitele Městská divadla pražská /MDP/ vstoupila do třetí sezony pod uměleckým vedením ředitele Ondřeje Zajíce a uměě m u a e c í j a Z e j e ř d n O e l e t i d e ř m í n e d e v mýkcelěmu dop leckého šéfa Petra Svojtky. Jejich společná koncepce pod uměleckým vedením ředitele Ondřeje Zajíce artuměleckého šéfa Petra Svojtky. Jejich společná koncepce e c p e c n o k á n č e l o p s h c i j e J . y k t j o v S a e P aféš ohékcel dává tušit, jakými směry se MDP chtějí do budoucna leckého šéfa Petra Svojtky. Jejich společná koncepce dává tušit, jakými směry se MDP chtějí do budoucna a n c u o d u b o d í j ě t h c P D M e s y r ě m s i m ý kaj ,tišut ávád ubírat. dává tušit, jakými směry se MDP chtějí do budoucna ubírat. .taríbu ubírat. „Dramaturgicky se podařilo narýsovat základní linky, kterým „Dramaturgicky se podařilo základní m ýretk ,ykn iladaptace índalkálinky, z velkých tavkterým osýran oliřadop es ykcigrutamarD„ se chtějí MDP věnovat. Jde narýsovat například o „Dramaturgicky se podařilo narýsovat základní linky, kterým se chtějí MDP věnovat. Jde například o adaptace velkých h c ý k l e v e c a t p a d a o d a l kířpan edJ .tavoněv PDM íjěthc es titulů světové literatury, nové autorské projekty, ,činoherní se chtějí MDPliteratury, věnovat. nové Jde například očprojekty, adaptace velkých titulů světové autorské ,činoherní í n r e h o n i , , y t k e j o r p é k s rotua évon ,yrutaretil évotěvs ůlutit muzikál‘, takzvanou českou linku či adaptace dramatické titulů světové literatury, novélinku autorské projekty, ,činoherní muzikál‘, takzvanou českou či adaptace dramatické é k c i t a m a r d e c a t p a d a i č uknil uokseč uonavzkat ,‘lákizum klasiky,“ říká ředitel MDP O. Zajíc. Zeptali jsme se ho, jaké muzikál‘,říká takzvanou českou linku či adaptace dramatické klasiky,“ ředitel MDP O. Zajíc. Zeptali jsme se ho, jaké é k a j , o h e s e m s j i l a t p e Z . c íjaZ .O PDM letideř ákíř “,ykisalk novinky v této divadelní sezoně chystá… klasiky,“ vříká MDPsezoně O. Zajíc. Zeptali jsme… seátho, novinky tétoředitel divadelní chystá… syhcjaké ěnozes ínledavid otét v yknivon novinky v této divadelní chystá…toho, že záměr „Probíhající sezona sezoně je dokladem „Probíhající sezona je dokladem žeeazáměr rěm z ež ,toho, ohot m dalkod ej anozes ícíjahíborP„ proměnit MDP a obohatit jeánáročnějším „Probíhající sezona je dokladem toho, že záměr proměnit MDP a obohatit je náročnějším a a m í š j ě n č o r á n ej tiitahobo a PDM tiněmorp sofistikovaným repertoárem se daří naplňovat proměnit MDP arepertoárem obohatit je náročnějším ameráiot reOndřej Zajíc sofistikovaným se daří naplňovat i t a v o ň l p a n í ř a d e s perMDP m ýnavokitsifos v praxi. Kromě Zlatých úhořů a inscenace Ondřej Zajíc cíjaZ je řdnO sofistikovaným repertoárem se daří naplňovat i hcýarchív v praxi. Kromě Zlatých úhořů a inscenace e c a n e c s n i a ů ř o h ú t a l Z ě m archív MDP PDM víhcra Všechno na zahradě, které jsme odpremiérovali Ondřej ZajícorK .ixarp v v praxi. Kromě Zlatých úhořů a inscenace archív MDP Všechno na zahradě, které jsme odpremiérovali i l a v o r é i m e r p d o e m s j é r e t k , ě darhaz an onhcešV koncem října, uvedeme 22. listopadu premiéru Všechnoříjna, na zahradě, které jsme odpremiérovali koncem uvedeme 22. listopadu premiéru u r é i m e r p u d a p o t s i l . 2 2 e m e devu ,anjíř mecnok Kauza Divá Bára s talentovanou absolventkou DAMU koncem října, uvedeme 22. listopadu premiéru Kauza Divá Bára s talentovanou absolventkou DAMU U M A D u o k t n e v l o s b a u o n a v o t n e l a t Barborou Polákovou v hlavní roli. Repertoár MDP ales aráB áviD azuaK Kauza Divá Bára setalentovanou Barborou Polákovou roli. MDP lav Phlavní DM rá ot reabsolventkou pRepertoár eRpředstavení .ilor ínv alDAMU h vale uovokáloP uorobraB čítá 31 titulů, hrajeme přes šedesát Barborou Polákovou v hlavní roli. Repertoár MDP ale čítá 31 titulů, hrajeme přes šedesát představení í n e v a t s d e ř p t á s e d e š s e ř p e m ejarh ,ůlutit 13 átíč měsíčně a letos chystáme 9 nových inscenací, čítá 31 titulů, hrajeme přes šedesát představení měsíčně a letos chystáme 9 nových inscenací, , í c a n e c s n i h c ý v o n 9 e m á t s y hc sotel a ěnčísěm takže je z čeho vybírat.“ měsíčně letosvybírat.“ chystáme 9 nových inscenací,“.taríbyv oheč z ej ežkat takže je začeho takže je z čeho vybírat.“ Je pravda, že připravujete první divadelní reality show? Je pravda, že připravujete první?divadelní wohs ytilareality er ínleshow? david ínvrp etejuvarpiřp ež ,advarp eJ Je pravda, žehodně připravujete první divadelní reality show? „Ano, je. A se na původní projekt Superčlo„Ano, je. A hodně se na -olSvojtka čpůvodní repuS t–kprojekt eJanků jorp ínSuperčlod ovůp aS n es ěndoh A .ej ,onA„ věk autorské dvojice těším. „Ano,autorské je. A hodně se na projekt Superčlověk dvojice těším. S Svojtka .původní míšěcharakteristické t ů–k nJanků aJ – a ktjovrysy S S ecijovd éksrotua kěv mírou nadsázky prozkoumá věk autorské dvojice Janků mírou prozkoumá y sSvojtka ybude r ékcharakteristické czajímavé its–ire tkarpro ahtěším. c herce ámrysy uoS ki zorp ykzásdan uorím české nadsázky povahy, takže to mírou nadsázky prozkoumá české bude itoec reh charakteristické ozajímavé rp évamíjpro az eherce durysy b oti ežkat ,yBarbora havopPoláková ékseč diváky povahy, – přijďtetakže se podívat!“ české povahy, takže to bude zajímavé pro herce i p es etďBarbora Alexandra diváky – přijďte se podívat!“ “!tavído jFoto: iřpMgr. –Poláková y kávid ávokáloP arobraB Poláková Foto: Mgr. Alexandra ardnaxelA .r– gMpřijďte :otoF diváky se podívat!“ Barbora Poláková Poláková ávokáloP Foto: Mgr. Alexandra Pro jaké publikum v MDP hrajete? Pro jaké publikum v MDP hrajete? ?etejarh PDM v mukilbup éPoláková kaj orP Pro jaké publikum v MDP hrajete? „MDP jsou velkým činoherním divadlem s dlouho„MDP jsou velkým činoherním s -ohse uolu d nás s divadlem merůzné ldavidgenerace. mdlouhoín rehonič mýklev uosj PDM„ letou tradicí. Potkávají „MDP tradicí. jsou velkým činoherním divadlem s dlouholetou Potkávají se u nás různé generace. . e c a r e n e g é n z ů r s á n u es íjaváktoP .ícidart uotel Hrajeme za cenu dostupnou širokému spektru letou tradicí. Potkávají se us nás různé generace. Hrajeme za cenu dostupnou širokému spektru u r t k e p u m é k o r i š u o n p utsod unec az emejarH diváků, věnujeme se menšinovému publiku Hrajeme věnujeme za cenu dostupnou širokému spektru diváků, se menšinovému publiku u k i l b u p u m é v o n i š n e m es emejuněv ,ůkávid (mládeži i seniorům) a ve výrazné slevě uvádíme diváků, ivěnujeme se menšinovému publiku (mládeži seniorům) a ve výrazné slevě uvádíme e m í d á v u ě v e l s é n z a r ý v e v a )můroines i ižedálm( také rodinné inscenace.“ (mládeži i seniorům) a ve výrazné slevě uvádíme také rodinné inscenace.“ “.ecanecsni énnidor ékat také působí rodinné MDP nainscenace.“ třech scénách v centru Prahy - v Divadle MDP působí scénách emalé ldaviscéně. Dv vcentru - yharPrahy P urtne- cv vDivadle hcánécs hceřt an íbosůp PDM ABC, Rokoku na a v třech Ábíčku, MDP Rokoku působí na scénách v centru Prahy.ě- nvécDivadle ABC, a v třech Ábíčku, malé scéně. s élam ,ukčíbÁ v a ukokoR ,CBA ABC, Rokoku a v Ábíčku, malé scéně.
7
talent
Jeden z lístkù nadaèního ètyølístku pøedstavuje aktivní podporu mladých výkonných umìlcù. Ta se skládá z nìkolika projektù, z nichž jeden nese název – Cena Jiøího Adamíry. V podobì diplomu a finanèní odmìny ji každoroènì od roku 2005 udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE, spoleènì s DAMU, nejlepšímu studentovi a studentce posledního roèníku DAMU – Nejlepší studentkou byla vyhodnocena sl. Pavla Beretová, se kterou jsme vás seznámili v èervnovém vydání. Nejlepším studentem Vojtìch Dyk, kterého se nám podaøilo sehnat až nyní. Prázdniny – neprázdniny, poøád v jednom kole. Tìch ocenìní bude urèitì pøibývat ... Začneme vzpomínkou na studium na DAMU... Na to vzpomínám opravdu rád. Myslím, že se stalo něco, co se nestává tak často – a to, že se sešel opravdu skvělý ročník. My byli zpočátku mezi sebou spíše takoví opatrní, ale o to více se naše vztahy utvářeli, až jsme nakonec na úplný závěr vytvořili, myslím, jednu skvělou partu. Na rozdíl třeba od ostatních ročníků, kde se hned zpočátku k sobě chovali přehnaně vřele a přátelsky, a poté ty vztahy uvadaly. My na to šli přesně opačně. Rád vzpomínám také na naše profesory. Úžasný přístup i profesionalita. Jste jeden z mála mladých herců, kteří jsou poměrně často obsazováni. Navíc ještě zpíváte se svými kapelami NightWork a Top Dream Company. Dá se to všechno stihnout? Někdy jsem fakt děsně utahaný, ono se to pak všechno postupně nastřádá a projeví. Dneska jsem např. celý den spal, poněvadž poslední týden jsem pracoval 16 hodin denně bez jakékoliv pauzy. To už je špatné. Měl bych malinko přibrzdit a naučit se také odpočívat. Chtěl jste být hercem, zpěvákem odmalička? Ne, já jsem chtěl být traktoristou (smích). Ale vážně, já jsem vlastně nechtěl být ničím. Bral jsem to prostě tak, že všechno nějak plyne. To byla pak i velká výhoda u zkoušek, neboť jsem to pojal úplně normálně, samozřejmě jsem byl trochu nervózní, jestli se dostanu nebo ne, ale kdyby se to nestalo, tak se svět nezboří. Tímto
8
Vojtìch Dyk herec
svým přístupem jsem se dostal současně na dvě školy, ještě na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Vybral jsem si DAMU. Dle výběru škol máte zřejmě i herecké zázemí. My nejsme taková ta přímo typicky herecká nebo muzikantská rodina, ale všichni se v tom podobém zaměření pohybují. Máme takové rodinné nakladatelství (Emporius), kde vydáváme tátovi knížky, neboť táta je spisovatel, strejda Vítězslav Marek je zase známý jazzman, bratránek Viktor Dyk muzikálový zpěvák, prostě celá rodina je tak nějak v tom kulturním duchu zaměřena. Když už jsme u té rodiny, četla jsem, že jako základ všeho uznáváte rodinu a děti. Dokonce byste už i nějaké přivítal. Pořád to platí? Já mám děti opravdu moc rád. Takovým mým krédem, dá-li se to už vůbec u mě nazvat životním, je – že ta profese, kterou dělám, je vlastně odvozena od slova hra. Zpívání jako hraní, divadlo jako hra, a když si hrají děti – to je hra ze všech nejčistší. Pro mě je pocta, když mi např. někdo řekne, že jsem hravý jako dítě, že zpívám jako dítě, prostě něco v tom smyslu. Jsem fascinovaný dětským hraním, proto i ta touha být co nejdříve tátou. I když na druhou stranu si uvědomuji, že je ještě brzy. Máte na to partnerku? (smích) No to taky zatím ne.
Pojďme od soukromí zpět k práci. První zkušenosti před kamerou jste získal v seriálu Letiště, rolí mladého studenta a pilota Tomáše Schindlera. Od září Vás můžeme vídat v nové roli Jakuba Karáska v seriálu Velmi křehké vztahy. Máte rád seriály? Ne. Co si budeme nalhávat, je to samozřejmě jistý způsob obživy. I když například u seriálu Letiště, tam se sešla tak neskutečně skvělá parta lidí, na to vzpomínám moc rád. Co divadlo? Máte angažmá v Národním, jak na Vás působí Zlatá kaplička? Vaše první dojmy při vstupu na prkna, co znamenají svět? V Národním divadle jsem oficiálně angažován od letošního února, ale to první setkání a první dojmy přišly ještě dříve. Už ve druháku na DAMU jsem tam zkoušel s divadelním režisérem Ivanem Rajmontem. Bylo to pro mě zpočátku dost těžké, byl jsem tam nejmladší a občas jsem se na ty zkoušky ani netěšil. Jednou takhle při vstupu mě pan režisér zastavil „počkej, stůj“ – a já „co je“, a pode mnou tam byla destička – zde dirigoval Wolfgang Amadeus Mozart. Pode mnou se pak zas málem podlomily kolena (smích). Tehdy jsem ještě vůbec netušil, že tam jednou budu hrát nastálo. Myslím, že každý kdo do těchto prostor prvně vstoupí, má alespoň malou trému. Ta postupně opadá, opadla i ze mě a musím zaklepat, teď si ty role opravdu užívám. Chce to zdravé sebevědomí. To sice ano, ale nepřehánět to. Já jsem byl teď nedávno například 14 dní na divadelním festivalu v Edinburgu. Tam probíhá až 2000 představení denně, je to obrovský trh. Člověk tam vidí ta nejskvělejší představení, jedno lepší než druhé, proti tomu je to tady v České republice jenom takový malý rybníček. Tam bych radil některým hercům, kteří tady chodí s nosy nahoru a myslí si bůhví co nejsou, tam bych jim radil, se jet podívat. Zjistí, že jsou vlastně úplné nic. Ale Vy nos nahoru nemáte a ani „nic“ nejste. Hrál jste divadlo už mnohem dříve, viďte? Ne, já jsem vyrůstal na muzice, ne na divadle. To přes muziku jsem dostal k divadlu. Divadlo a muzika dává dohromady také spojení muzikál. I s tím máte zkušenosti, a to
hned v divadle Ta Fantastika, ve dvou známých muzikálech Obraz Doriana Graye a Dáma s kaméliemi. Kdo Vás s touto nabídkou oslovil? Obraz Doriana Graye jsem dělal ještě na DAMU. Normálně probíhal konkurz, po kterém jsem byl vybrán Michalem Pavlíčkem a Jirkou Pokorným. Až na základě Doriana mě pak M. Pavlíček oslovil přímo i do Dámy s kaméliemi. Jste všestranně nadaný – divadlo – film – hudba – zpěv. Co považujete za prioritní? To nedokážu říct. Já mám takové dvě složky, což je divadlo a muzika. Když mám čas na muziku, dělám muziku, když mám čas na divadlo, dělám divadlo.
NADACE ŽIVOT UMĚLCE se zajímá nejenom o mladé umělce, ale také o tzv. staré kumštýře. Je někdo, koho obzvlášť obdivujete, s kým byste se chtěl třeba potkat na jevišti? Já jsem měl teď možnost poznat osobně i na jevišti pana Františka Němce, kterému patří můj velký obdiv. Jinak teď je taková zvláštní doba, že ti tzv. bardi opravdu „odcházejí“ nějak rychle... A tak začínají nastupovat noví. Člověk, se kterým bych se chtěl setkat na jevišti, to je herec Ivan Trojan. Zahrát si s ním divadlo, to musí být neskutečný zážitek. On je totiž divadelní srdcař – a umí. Vojtěch Dyk je velmi bezprostřední, má skvělé chování i vystupování, dobře nastartovanou kariéru. Kdo ví, možná se bude za pár desítek let nějaký mladý začínající herec zase chtít setkat na jevišti s Vojtěchem Dykem – poněvadž umí. text: Alexandra Stušková, DiS. foto: poskytl Vojtìch Dyk
9
fenomén
Divadlo Semafor „K smíchu toto pøedstavení trochu je a trochu není“, zpívala poprvé na prknech divadla Semafor – v ulici Ve Smeèkách – 30.øíjna 1959 – ètveøice mladých pánù; Pavel Linhart, Waldemar Matuška, Zdenìk Braunschläger a Václav Štekl. Roli Antonína Sommera, èeského spisovatele, si s chutí zahrál Miroslav Horníèek. Název Semafor vymyslel Jiří Suchý jako zkratku slov Sedm malých forem (původně zvažovali Dimafor, jako zkratku divadlo malých forem), konkrétně to byly: 1. hudební divadlo 2. kabaret pro děti 3. divadlo poezie 4. loutky 5. pantomima 6. filmové a výtvarné experimenty 7. koncerty
10
Od tohoto záměru však bylo upuštěno a během prvních dvou sezón nakonec zůstaly formy dvě – hudební divadlo a jazzové koncerty. ...A divadlo Semafor se úspěšně rozjíždí. V roce 1960 uvádí tři premiéry Ukradený měsíc Ludvíka Aškenazyho s texty Jiřího Suchého, písničkový pořad Zuzana je sama doma a komedii Taková ztráta krve, která popudila leckterého kritika, ale tím ještě podtrhla oblibu u diváků. (Písnička Klokočí z této hry, se stala obrovským hitem.) Na radu Jana Wericha se v divadle objevila i dvě malá děvčátka, Helenka Lukasová a Zuzanka Vrbová, které se na pódiu střídaly ve zpěvu Sluníčka. Písně Suchého – Šlitra se rychle stávaly, stejně jako kdysi písně Osvobozeného divadla, zárukou jistého úspěchu. A tak se brzy nejen z pódia, ale i z rozhlasu a desek, posluchači dozvěděli, kdo měl vlasy samou loknu, koho
potkal potkan pod kamenem, co všechno odnesl čas, že kočka není pes a včera není dnes. Díky Semaforu se dostal do podvědomí i trojlístek jmen Waldemar Matuška, Karel Štědrý a Eva Pilarová. V roce 1961 vznikl pořad s povídkami Jiřího Suchého a básněmi Christiana Morgensterna Papírové blues a další písničkové pásmo Zuzana je zase sama doma. V této době se začíná objevovat ideologická kritika, podle níž Suchého hry nejsou vhodné pro pracující lid. Důsledkem toho byla v jejich působišti, v divadélku Ve Smečkách, o divadelních prázdninách roku 1961 zahájena rekonstrukce, která se protáhla na neurčito a Semafor tak přišel o stálé divadlo. Na jaře 1962 odchází ze Semaforu Miroslav Horníček, Eva Pilarová, Waldemar Matuška a Karel Štědrý, neboť Jiří Suchý má představu komornějšího a autorského divadla. Jeho partner Jiří Šlitr se tak poprvé objevil po jeho boku i na pódiu a vzniklo pravděpodobně nejslavnější představení Semaforu, kabaret Jonáš a tingl-tangl (1962). Právě v tomto období vznikla i image J. Suchého – jako jemného komika a zpěváka se slamákem a hůlkou. Toto představení se stalo velmi populární a Semafor brzy získává prostor v pasáži Alfa na Václavském náměstí.
písnička ze hry Včera neděle byla, se po svém vydání stala nejprodávanější deskou v letech 1949–1965! (prodalo se 341 000 kusů). V roce 1966, kdy divadlo Semafor uvádí další dvě hry, se oba komici tentokrát rozdělili: Jiří Suchý hrál v Benefici, kde v rolích hrobníků v parodii na Hamleta také účinkovali Miloslav Šimek s Jiřím Grosmannem, kteří v té době přišli do Semaforu jako nová komická dvojice se svým autorským repertoárem (Besídka zvláštní školy, Návštěvní dny apod.). Jiří Šlitr hrál v Ďáblu z Vinohrad. V roce 1967 byl v Semaforu uveden také pořad Tak co, pane barone, o rok později crazy komedie Poslední štace a v roce 1969 pokračování „Jonáše“ – kabaret Jonáš a dr. Matrace. O Vánocích roku 1969 přišla zcela nečekaně zmrazující zpráva. Všechny noviny psaly: Ve svém ateliéru tragicky zemřel Jiří Šlitr… Tvorba Suchého je navíc v tomto období omezena cenzurou, později i stále menším prostorem na jevišti a Jiří Suchý vážně uvažuje o ukončení divadelní kariéry. Naštěstí se tak nestane a v roce 1972 přichází úspěch hry Kytice, jedná se o přepracování Erbenových balad Svatební košile, Štědrý den, Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník a Suchého bludička, každá z těchto balad je podávána jinou hudební formou. V tomto roce vzniká také páté písničkové pásmo o Zuzaně s názvem Zuzana v lázni. V této hře se už poprvé objevilo trio Kašpar + Baltazar + Melicharová (K+B+M) aneb Josef Dvořák + Jiří Suchý + Jitka Molavcová. Po složitých peripetiích se nakonec trio rozpadá a Suchého partnerkou se stává Jitka Molavcová. Tato dvojice často opakuje
… A vznikají i další pásma písniček – Zuzana není pro nikoho doma (1963) a Recital 64, kde Suchý se Šlitrem zpívají cizí písně. Roku 1965 je uvedeno pásmo Zuzana je všude jako doma. Velmi úspěšná byla i jazzová opera Dobře placená procházka, která se o rok později dočkala televizního zpracování. Důkazem jejich velké popularity byl i fakt, že např.
11
a také vylepšuje nápady dvojice Suchý – Šlitr. Nejznámější hry z této doby jsou Dr. Johann Faust Praha II Karlovo nám. 40 (1982) a Jonáš dejme tomu v úterý (1985) – hra, která určila herecké role a pozice dvojice Suchý – Molavcová, a které s úspěchem využívají dodnes. Jak se 80. léta chýlila k sametové revoluci, povolovaly i zákazy a Suchý natočil dokonce dva filmy s touto tématikou. Jonáš a Melicharová a Jonáš II., aneb jak je důležité míti Melicharovou. Navíc se uvolnily poměry natolik, že Semafor mohl zase za hranice. Za tím účelem připravil Suchý hru Vetešník. Opět na scénu vstupují Jonáš a Melicharová, tentokrát v konfrontaci se zlodějským vetešníkem (Jiří D. Novotný).
zájezdech. Roku 1995 nabídl Jiřímu Suchému magistrát, že mu vybuduje malý sál v podzemí Hudebního divadla v Karlíně. Bylo to krásné, velmi příjemné divadélko, skoro až rodinného typu, s kapacitou zhruba pro 110 lidí. Semafor měl konečně stálou scénu, kterou bohužel vzaly v roce 2002 srpnové povodně. Všechno zlé však k něčemu dobré. Nebýt této události, možná by se nepodařilo otevřít své vlastní, úplně nové divadlo v Praze Dejvicích. „Nové“ divadlo Semafor bylo slavnost-
Herecká sestava divadla let osmdesátých má už jasně v čele nejen Suchého, ale také Molavcovou jako rovnocennou hereckou partnerku. Působí zde i Věra Křesadlová, Jiří Datel Novotný, také Dagmar Patrasová, Jitka Nováková, výrazněji se prosazoval také bubeník Jablkoně Ivan Podobský, přišel Tomáš Trapl, Václav Kopta, Olina Patková aj. Poslední předrevoluční premiérou byla Výhybka v hlavní roli s Tomášem Traplem. Do let 90. vstoupil Semafor, stejně jako asi celý národ, plný nadšení a optimismu. V revolučních dnech začaly v divadle probíhat Semafóra, besedy, které spojily skupiny Suchého, Šimka i Dvořáka, a na které byly zvány osobnosti, v posledních letech z politických důvodů příliš nevídané. (např. Marta Kubišová, Yvonne Přenosilová aj.) Jiří Suchý napsal aktuálně hru Hej rup, aneb peklo nebude, ráj se vrací, která se stylem vracela k legendě Osvobozeného divadla, ale byla aktuálně namířena na současné politické dění a na rychlé převlékání kabátů. Poprvé od doby Jonáše a dr. Matraceho Suchý přišel nejen s politickými narážkami, ale přímo s politickou satirou. Spolu s revolucí přišly restituce. Došlo i na pasáž Alfa (nyní Stýblova), a tak v roce 1993 muselo divadlo Semafor, po třiceti letech, tyto prostory opustit. Členové divadla působili asi rok v Divadle Komedie, které jim pronajímalo měsíčně 10 dnů, zbytek dnů pak jezdili po
12
ně otevřeno v den narozenin pana Suchého, 1. října 2005. Sezóna byla zahájena představením s názvem Koncert s.r.o. Byl to koncert, na kterém byl, podle slov pana Jiřího Suchého, vzdán holt všem našim předchůdcům. Zpívali se tam operní árie, árie z operet, z muzikálů, z Osvobozeného divadla apod.. Druhá půlka pak byla věnována tvorbě divadla Semafor. Pan Jiří Suchý pro toto divadlo dokonce sám namaloval i oponu, přejme mu, ať se bez problémů zvedá co nejdéle. redakènì upraveno, zdroj www.semafor.cz foto: poskytlo divadlo Semafor a Tomáš Salaè
Pozn. redakce: Příští rok oslaví divadlo Semafor už 50 let svojí působnosti. Výčet všech účinkujících a hostujících, celé tvorby textů, písniček, vystoupení a událostí je za tu dobu natolik obsáhlý, že uvádíme pouze zkrácený výběr. Více o historii i současném programu divadla Semafor si můžete přečíst na www.semafor.cz … a na další straně vás jistě potěší i rozhovor s jedním z hlavních představitelů.
osobnost
Pøed dnešním povídáním se mi „tøesou kolena“, nejradìji bych se schovala jako „kotì v botì“ èi se pomalounku vytratila – a jako „Babetta šla do svìta“. Cítím totiž velký respekt a úctu ke èlovìku, který se již za svého života stal legendou, jehož tvorba pøedbìhla èas i dobu a ovlivnila celé generace divákù a posluchaèù. Osobnost øíjnového vydání
– pan Jiøí Suchý. Pan Jiří Suchý, český divadelník, textař, básník, spisovatel, skladatel, hudebník, také grafik, výtvarník, spoluzakladatel Divadla Na zábradlí a Divadla Semafor, se narodil první říjnový den roku 1931 v Plzni. Do roku 1936 žil Klatovech, od roku 1936 žije v Praze. Čím vším chtěl malý Jiříček být? Tím vším? „Nejdříve jsem chtěl být francouzským legionářem, poněvadž kdykoliv byla v Klatovech nějaká sláva, tak tam pochodovali legionáři, a ti francouzští měli nádherné bleděmodré uniformy a barety. Mně se to nesmírně líbilo, a tak jsem si pak doma vzal rádiovku, natáhl si ji stejně přes ucho a hrál jsem si na francouzského legionáře. Tím jsem chtěl být... Legionář se z pana Suchého nestal, stal se tím, čím se stal. Komu za to vděčí? Své píli, talentu? Genetice? Co víme o rodičích pana Suchého? „Maminka pracovala v domácnosti, to bylo tehdy u žen běžné. Tatínek, kromě toho, že se vyučil u svého tatínka truhlářem, hrával také v kavárenském orchestru na bicí nástroje, někdy i na piáno, a tím si přivydělával. Pracoval také na dráze, na Masarykově nádraží, jako telegrafista. Později se dostal na Ministerstvo kultury do spisovny. On měnil řadu povolání. Jeho největší zálibou byly loutky, které si i sám vyráběl. Pak s něma poloprofesionálně vystupoval, jeden čas dokonce i na Václaváku ve výkladní skříni Baťova obchodu“, směje se pan Suchý a nám je hned jasné, po kom je tak všestranně zaměřený.
Rodinu doplňoval ještě mladší bratr Ondřej (1945), dnes známý novinář, moderátor a textař, který bydlí v obci Šemanovice na Kokořínsku. Byl mu jeho bratr vzorem? „To by Vám řekl nejspíš on, nakolik jsem mu byl vzorem. Nejspíš trošku ano, asi tomu neunikl“, odpoví mi „starší bratr“. Od rodiny se přeneseme do školy. Jsem zvědavá, jak taková budoucí osobnost např.studovala. „Já jsem nestudoval, prolezl jsem obecnou školu a potom měšťanku. Už i to bylo velmi těžké, zřejmě mě nechali projít jenom proto, že jsem byl slušný chlapec a učitelům mě asi bylo líto. Nějak jsem postupoval, až jsem se postavil na vlastní nohy. Začal jsem pak pracovat v ateliérech BaR (pozdější název Propagační tvorba pozn.), tam jsem začínal úplně od začátku, od chození svačin až po tvorbu“, vzpomíná pan Jiří a znovu tak potvrzuje teorii, že k tomu, aby byl člověk úspěšný a něco v životě dokázal, není vždy zapotřebí červeného diplomu, o tom to není. Mimo jiné je to také o štěstí, o setkání, o přátelství. V Propagačni tvorbě se pan Suchý seznámil s Viktorem Sodomou, který hrával spolu se svou manželkou Vlastou písně převzaté ze „západního rozhlasu“ (např. Johnny Ray, Elvis Presley). Duo manželů Sodomových se v roce 1955 rozrostlo v hudební skupinu, pro kterou Jiří Suchý vymyslel název Akord club. „Akord Club vznikl v kuchyni u Sodomů, kde jsme sa-
13
osobnost
mozřejmě hrávali. Reduta, dnes věhlasný jazzový klub, byla tenkrát zavřená a přidělena Propagační tvorbě jako její závodní klub. Pořádaly se tam různé schůze ROH, Mikulášské besídky apod. Vždycky, když se nějaká taková událost konala, mohli jsme tam vystupovat, a tak jsme se tam vlastně vpašovali“.
první texty, to byla vlastně Písnička o sardinkách. Když jsem to psal, tak mně mohlo být tak 17. Ale už předtím jsem něco psal se svým kamarádem Villibaldem Pancířem (panečku, to je zvláštní jméno pozn.). Byli jsme taková dvojice, co vystupuje různě u táboráků, bylo nám asi 15–16 let“.
Jiří Suchý vystupoval na večírcích s banjem, poté se naučil hrát i na basu. Byť měl spoustu vlastních písniček, zajímavostí je, že ta první, kterou v Redutě zazpíval, nebyla jeho vlastní tvorba, ale Půl párku Voskovce a Wericha – dvojice, na kterou nelze zapomenout. „Voskovce a Wericha jsem viděl prvně na jevišti v roce 1948, když hráli Pěst na oko Měl jsem vlastně štěstí, že jsem je viděl ještě pohromadě, poněvadž oni se za chvilinku rozešli. Pak jsem chodil na Divotvorný hrnec, to už Voskovec pouze režíroval. Wericha jsem strašlivě obdivoval a dodnes obdivuji. On byl sice náladový, ale na rozdíl od Voskovce, o kterém je známo, že snesl málokoho, mě bral. Jan Werich ke mně postupně přilnul a já se začínal stávat i jakýmsi jeho důvěrníkem. Na naše přátelství vzpomínám velmi rád. Voskovec tak vstřícný nebyl, ale nedávno jsem se od jednoho jeho přítele, který bydlí v Americe a nyní byl na návštěvě tady v Praze dozvěděl, že mě přece jen nakonec vzal na milost. Prej mu Voskovec jednou tvrdil, že pokud může někdo zpívat naše písničky, Jíøí Šlitr tak jedině „ten Suchej“, on mi tak říkal“.
V souvislosti s tvorbou J. Suchého a J. Šlitra narážíme na pojem text-appeal Co to vlastně znamená? „To vymyslel Ivan Vskočil podle vzoru sex-appeal. Text-appeal – v překladu bychom mohli použít – přitažlivé texty“, vysvětluje mi pan Suchý s úsměvem.
Po legendární dvojici V + W přišla další, neméně slavná dvojice; Suchý – Šlitr. Jak vznikla? Padla ta první umělecká jiskra hned na začátku? „Se Šlitrem mě seznámil v roce 1956 v Redutě Miroslav Horníček. Dohodli jsme se celkem snadno, já dal hned Šlitrovi nějaké texty, zpočátku se mu nelíbily, tak mi je vrátil. Chvilku jsme ještě balancovali, ale najednou jsme se „čapli“ a už to jelo“. Navazuji otázkou, jak dlouho vlastně pan Suchý už texty píše, který byl první. „No, moje
14
Po rozpadu Akord clubu se Suchý se Šlitrem rozhodli vytvořit vlastní kapelu, ale nebylo to ono, a tak si přizvali hotovou kapelu Ferdinanda Havlíka, který k nim poté přešel. Poslední text-appeal se konal v Redutě 30. června 1958, poněvadž Jiří Suchý se spolu s Ivanem Vyskočilem a Ljubou Hermanovou rozhodli založit vlastní divadlo – Divadlo na Zábradlí. Většina by už působením v Redutě usínala na vavřínech, avšak Suchého a jeho přátele to hnalo stále dál a dál. Bylo těžké založit v té době samostatné divadlo? Pan Jiří se rozpovídá: „My jsme se vlastně tehdy ocitli v takových příznivých okolnostech. V té době bylo téměř nemyslitelné založit vlastní divadlo. Když jsme přišli na Národní výbor, tak nám řekli: „ Podívejte se, jsou městská divadla, ochotnická divadla a státní divadla …“ Ochotníci jsme být nechtěli, poněvadž ti to dělali zadarmo a my to chtěli dělat každý den, městským divadlem jsme být nemohli, ta už byla všude a v chodu, no a státní, tak to už vůbec ne. A oni na to . „Tak co chcete?“ No takové nějaké malinké divadélko, špitli jsme. A pak jsme náhodou narazili na dvě fantastické úřednice, které byly nejdříve trochu rozpačité, ale my jsme je pozvali do Reduty, ony tam přišly a byly úplně nadšené. Pak nám opravdu začaly pomáhat a vzniklo něco neskutečného! Nová rubrika pro nový druh divadel – tzv. Divadla malých forem“. V Divadle na Zábradlí však pan Suchý dlouho nevydržel. „Eliminoval jsem se pro svou vlastní neschopnost. Já byl totiž totální antitalent. Když jsem pak odešel z Divadla Na zábradlí, přišel Jiří Šlitr s nápadem založit hudební divad-
lo. Lidé říkali, no vy jste blázni, jedno divadlo už jste zázrakem založili a zázraky se neopakujou. Ale ta myšlenka nás už nepustila. Vyhlídli jsme si na Praze 2, v ulici Ve Smečkách takové malé divadlo, kde se v podstatě nic nedělo, jen jednou týdně, v neděli odpoledne tam hrávali Kašpárka pro děti. Přišli jsme tam, trvalo to asi 20 min. vyřizování – a měli jsme divadlo. Stálo při nás štěstí i náhoda“. 30. října 1959 poprvé na prknech divadla Semafor, v ulici Ve Smečkách zaznělo: K smíchu toto představení trochu je a trochu není. K smíchu však určitě nebyla tehdejší doba. Najednou se začala objevovat ideologická kritika, podle níž nejsou Suchého hry vhodné pro pracující lid. Důsledkem toho byla o divadelních prázdninách roku 1961 zahájena rekonstrukce divadla, která se vlastně protáhla na neurčito. Semafor tak přišel o střechu nad hlavou. „Bylo to podlé“, dodává pan Suchý: „Když jsme se tam chtěli po prázdninách vrátit, tak vlastně nebylo kam. Všude byly rozkopané zdi, haldy sutě, díry ve stěnách, no prostě bylo to strašné! Psal se rok 1961 a nám bylo řečeno, že už tam divadlo nebude. Prej máme jít někam na okraj Prahy, to však bylo zcela nemyslitelné. A tak jsme pak hráli ve čtrnácti divadlech, a tak porůznu, kde měli zrovna volno. Bylo to dost náročné. … a pak se stal další zázrak! To jsme zrovna hráli v divadle Na Slupi, to bylo takové dřevěné divadlo, dnes už zbourané, tehdy jsme tam hráli hru Jonáš a tingltangl, což byl hit sezony, nedaly se na to ani sehnat lístky – a najednou, že si ÚVKSČ objednalo 14 vstupenek. Tak a už je po nás, řekli jsme si. Po představení si nás ty pánové zavolali a stalo se něco, co bylo pro mě nemyslitelné. První otázka, kterou mně položili byla: „Prosím Vás, co proti Vám mají? Vždyť je to takové veselé a optimistické...“, myslím, že si uvědomili, že si těmi zákazy vlastně ubližují, poněvadž ty naše písničky se zpívaly od Šumavy k Tatrám, divadlo bylo narváno k prasknutí, lidé spali v noci před divadlem, aby sehnali ráno lístky. Zřejmě došli k tomu, že je to blbost, že ten „zápas“ s námi stejně nevyhrajou... A tak že nám seženou nějaké divadlo, jestli o nějakém víme a kde bychom prej chtěli hrát. V tu chvilku mě napadlo, že na Václavském náměstí, v pasáži Alfa (před válkou a nyní název Stýblova pasáž
pozn.) je divadlo Loutka, které hraje pouze 2x týdně pro děti. Je to centrum metropole, myslím, že to publikum, jako jsou převážně školní výpravy a různé zájezdy, nemusí složitě jezdit zrovna na Václavák a můžou být i trochu stranou. No a tak tu byl najednou Semafor“! Divadlo Semafor – kdo neprošel Semaforem, jako by nebyl. (Jelikož se jedná opravdu o velký pojem, vyhradili jsme mu zvlášť rubriku Fenomén na str. 10. pozn. redakce). Divadlo Semafor odstartovalo jedno z nejúspěšnějších období života pana Suchého. Do podvědomí se dostává také díky účinkování ve filmech. (Formanův film Konkurs, zpívá ve filmu Bylo nás deset, roku 1964 se podílí na vzniku úspěšného filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, hrál a podílel se také na scénáři k filmu Zločin v šantánu). Mimo to má také bohaté zkušenosti z rozhlasem. Nejznámější tvorbou jsou Gramotingltangly, v nichž Jiří Suchý pouštěl písničky, které má rád a jejichž, poté televizní verze uváděná v roce 1968, se jmenovala Grandsupertingtangl. Od roku 1989 účinkuje Jiří Suchý v mnoha pořadech, z nichž nejznámější je Na shledanou v Semaforu. V současné době se setkává s malířem Jiřím Anderlem v pořadu Dva v Africe, každý měsíc, moderuje na Country rádiu pořad písniček.
Kdyby tisíc klarinetù
Ale vraťme se ještě zpátky časem. V srpnu 1968 pobýval Jiří Suchý v zahraničí, proslýchá se, že uvažoval o emigraci. „Ne, to ne, já nejsem typ emigranta, já kdybych tam musel zůstat, tak jsem velice nešťastný. Tehdy v srpnu jsem byl na dovolené v Jugoslávii a poněvadž jsem měl na kontě těch „2000 slov“, tak jsem jen měl
15
osobnost
strach se vrátit, poněvadž jsem nevěděl, co se tady stane. Odjel jsem tedy na pár týdnů do Londýna a když jsem měl jistotu, že se můžu vrátit, tak jsem se vrátil. Já jsem ve své podstatě vlastenec“. Vrátil se a krátce na to, v roce 1969, tak mohla vzniknout jedna z jeho nejúspěšnějších a nejznámějších her: Jonáš a doktor Matrace. Pan Jiří Suchý zažil neskutečné množství zážitků a nezapomenutelných setkání. „No za třičtvrtě století se toho také nashromáždí“, směje se. K těm velkým patří určitě i první setkání s filmovou kamerou. Bylo mu 13 let, když se poprvé objevil ve filmu Sobota, kde hrál „vystupujícího z tramvaje“. Avšak při této roličce došlo i k jistému vzácnému setkání. „To bylo tak, že na Spořilově točili již zmíněný film Sobota a já tam vždy, jako velký milovník filmu, jen tak okouněl. Najednou režisér toho filmu usoudil, že při záběru výstupu z tramvaje na konečné je tam těch cestujících nějak málo, a tak mě jeden asistent nacpal do tramvaje a já poté vystoupil. To byla celá moje role. Ale byl to velký zážitek, poněvadž se mi tam podařilo vidět zblízka Hanu Vítovou a Oldřicha Nového, se kterým jsem měl později co dočinění. Později jsem mu to také vyprávěl. A ještě k panu Novému, já si pamatuji, že když jsem k němu poprvé přišel, tak se mě tím jeho kouzelným hlasem zeptal: „Jiří, mohu Vám nalít dubonnet“? No kdyby se rovnou zeptal, jestli může vlastně nalít slivovici to ne, to by pak prostě nebyl Oldřich Nový“. Vzorem pana Suchého je nejenom Oldřich Nový, či Voskovec s Werichem, ale také: „Mým úplně prvním a největším vzorem, který mě poznamenal i pro to, že jsem se rozhodl dělat tuto profesi, byl britský music-hallový komik George Formby, jehož filmy sem přišly těsně po 2. světové válce“, prozradí mi pan Suchý a uká-
16
že na plakát za zády, v jeho kanceláři divadla Semafor. Je také milovníkem klasických amerických grotesek (Charlie Chaplin, Buster Keaton, Laurel a Hardy). Jak se dívá na dnešní americkou tvorbu... „Abych pravdu řekl, příliš ji nesleduji, je moc komerční. Co mě ale v poslední době zaujalo, je nový film s Rowanem Atkinsonem – Mr. Bean na prázdninách. Víte, já mám rád filmy, ve kterých hraje hlavní hrdina s dítětem. To je vynález Ch. Chaplina, ten byl první, kdo dal do filmů a do grotesek takovou tu , až dětskou, melancholii. To si uvědomoval také JanWerich. Jednou jsme u něj se Šlitrem byli a říkali, že píšeme novou hru Taková ztráta krve. Přišla řeč i na Divotvorný hrnec, kde hrála s Werichem taková malá holka, se kterou vedl dialog. A on nám povídá : „Zkuste to také, zkuste přitáhnout do hry nějaké dítě. Oni to tak nějak prolidšťují“. A tak jsme do hry speciálně napsali a vsunuli písničku, které jsme říkali Sluníčko..., vůbec nic jsme si od toho neslibovali, no a vidíte, dodnes tu písničku lidé znají“. Písnička Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko... je moc milá, veselá a optimistická. V samotném životě však sluníčko někdy zajde a objeví se – ne mráček, ale velký mrak. Stalo se tak i 26. prosince 1969, kdy zemřel Jiří Šlitr. Okolnosti smrti zde nebudeme rozmazávat, ale krátce na Jiřího Šlitra zavzpomínáme. „No zaskočilo mě to velice“, vzpomíná pan Suchý: „dokonce jsem uvažoval o tom, že už divadlo dělat nebudu, poněvadž jsem si říkal, že těm lidem bude pořád něco scházet. My jsme přece byli pojmem jako dvojice. Zase na druhou stranu, přece těm „mocným“ neudělám radost tím, že skončím, a tak jsem se rozhodl pokračovat. Byl jsem ale zvyklý dělat ve dvou, nikdy jsem si nepřál být sólovým hráčem, a tak jsem hledal náhradu. Jelikož se u nás na jevišti občas vyskytovaly i děti, vybral jsem si z nich tehdy devítiletou Moniku Hálovou. Byla vynikající, ale pořád jsem měl takový pocit, že vedu dialog sám se sebou, začínala mi scházet taková ta improvizace, jako u Šlitra. Po nějaké době se u nás vyskytli dva talentovaní lidé, a sice Josef Dvořák a Jitka Molavcová. Zkusili jsme to tedy ve třech. Já tenkrát nechtěl pouze jednoho partnera, stále by mi to připomínalo Šlitra, potřeboval
Jiøí Suchý s Jitkou Molavcovou
jsem něco zcela úplně jiného, odlišného. Proto jsem zvolil i tu malou holku, a poté toto trio. Říkali jsme si Kašpar, Melicharová a Baltazar. Po takových dost složitých peripetiích jsme se nakonec rozpadli – „a na krku mi zůstala Melicharová“. V tu chvilku jsem se rozhodl, že se vrátím k postavě Jonáše. Napsal jsem hru: Jonáš dejme tomu v úterý, kde jsme s Jitkou hráli ponejprv jako Jonáš a Melicharová. No a tak fungujeme dodnes“. Jonáše a Melicharovou – a spousta dalších báječných účinkujících můžeme dnes vidět v úplně novém divadle Semafor, v Praze v Dejvicích. Po jakých peripetiích má toto divadlo konečně svou vlastní stálou střechu nad hlavou, si můžete opět přečíst v rubrice Fenomén. My se od té pracovní střechy nyní maličko přeneseme pod střechu soukromou. První žena pana Jiřího Suchého zemřela před dvaceti lety. Má s ní jednoho syna (který bydlí o patro níž, dodává pan Suchý) a věnuje se podnikání. Od syna má dva vnuky. Před dvěma lety se pan Jiří Suchý
Z pøedstavení v Divadle Semafor
oženil podruhé, za manželku si vzal svou dlouholetou přítelkyni Markétu. Některým lidem i médiím byl trnem v oku jejich značný věkový rozdíl, ale co je komu do toho? Gentlemanským a zdvořilostním chováním, které je dnes u mužů vzácností, dokáže pan Suchý okouzlit, a tak můžeme paní Markétce jen tiše závidět.
Pan Jiøí Suchý je skvìlý spoleèník, noblesní pán, profesionální umìlec a výrazná osobnost. A já po našem setkání: „Dennì až se zaène stmívat, budu vzpomínat a zpívat....“ text: Alexandra Stušková, Dis. foto : Tomáš Salaè a archiv divadla Semafor
Jiří Suchý je také držitelem mnoha ocenění, např. Medaile Za zásluhy II. stupeň (1995), Cena Thálie – Zvláštní cena kolegia (2001), Doctor honoris causa – JAMU, Cena Ministerstva kultury (2005), Cena Jaroslava Seiferta (2005). Je také Čestným občanem města Plzně, kde se narodil a Čestným občanem Prahy 6, kde bydlí. V roce 2000 obdržel také cenu SENIOR PRIX. Tuto cenu uděluje NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za dlouholetou uměleckou činnost.
17
co možná nevíte
Kavárna Lucerna Každá doba má svůj symbol, každé město svoji historii, každý člověk svůj osud. Symbolem našeho hlavního města je Pražský hrad, historii dokazuje množství různorodých památek a lidské osudy utváří ulice plné lidí. Ti všichni se pohybují nejen v ruchu velkoměsta, ale také za zdmi hluku, v tichosti pasáží, a nebo v útulné náruči dobových kaváren a kavárniček, které město Praha nabízí. Tři zmíněné údaje – symbol – historii a osud – bezesporu prezentuje palác Lucerna, spolu s krásným prostorem kavárny v předsálí kina Lucerna. A abychom vám celou atmosféru tohoto místa ještě podtrhli, tak se právě teď dozvíte, co možná nevíte … Kavárna Lucerna je stylovou kavárnou v pravém slova smyslu. Za příjemného doprovodu klavíristy se zde můžete příjemně uvolnit, přenést se do dob dávno minulých, vychutnat si kouzelnou atmosféru prostřednictvím nádherného interiéru, můžete si zde domlouvat malá pracovní setkání či jen tak posedět s přáteli, můžete zde strávit příjemné chvilky před vstupem do biografu i po něm. Kavárna Lucerna se nachází v samotném centru Prahy, v srdci paláce stejnojmenného názvu Lucerna, který je ojedinělým architektonickým skvostem. Kavárna Lucerna
Duchovním otcem paláce Lucerna je inženýr, projektant a stavitel Vácslav Havel (1861– 1921). Pocházel ze staré pražské rodiny a ač byl původně z poměrně skromných poměrů, podařilo se mu časem zavést stavební firmu,
18
která se zaměřila na stavbu a prodej činžovních domů. Projekty vytvářel většinou sám, avšak vzhledem k tomu, že kvůli hmotným poměrům nemohl dostudovat (titul Ing. mu byl přiznán až roku 1917), musel mít za partnera zkušeného inženýra. Tím byl dlouhá léta stavitel Josef Čamský, který se podílel na projektování první etapy výstavby Lucerny. Vácslav havel Záměr vybudovat v centru Prahy moderní víceúčelové centrum se začal rodit v roce 1905, a proto Vácslav Havel hledal vhodné stavební parcely. Podařilo se mu zakoupit starý Bělského palác ve Vodičkově ulici i s přilehlým domem. V roce 1906 bylo započato s přípravnými pracemi a 16. září 1907 bylo magistrátem královského hlavního města Prahy vydáno stavební povolení. Stavba probíhala v letech 1907–1911, přičemž již v roce 1909 bylo povoleno užívat části budovy. Vznikl tak sedmipodlažní třítraktový dům, který byl propojen schodišťovým krčkem s příčnou dvoutraktovou dvorní budovou se sálem ve druhém a třetím podlaží. Hlavní průčelí do Vodičkovy ulice bylo, s výjimkou parteru, navrženo symetrické, osmiosé, členěné po stranách průběžnými arkýři a balkóny s bohatě dekorovaným zábradlím. Dekorativní sochařskou a štukatérskou
dvorana
dvorana
výzdobu fasád a některých interiérů prováděl sochař Václav Prokop. Sál, původně divadelní, záhy však přeměněný na biograf, zaujímal ve dvorním traktu druhé a třetí podlaží a měl původně jen střední a levý balkón. V hledišti bylo 824 sedadel. Roku 1912 rada hl.m. Prahy povolila přeměnu zahrady Aerenthalského paláce ve Štěpánské ulici na stavební parcelu, jejím spojením s prostorem vedle stojícího domu tak vznikla možnost rozšíření budovy. Roku 1913 bylo vydáno stavební povolení a započato s pracemi. V této etapě stavby byl Havlovým partnerem při stavbě Dobroslav Hnídek, na některých návrzích se podílel architekt Jaroslav Bezectný a na statistických výpočtech pozdější akademik Stanislav Bechyně. Práce pokračovaly až do roku 1921. Vznikla tak stavba, která ve své době představovala unikátní architektonické prvky. Spojením ulice Vodičkovy a Štěpánské vznikl nový průchod a tím i první pasážový dům v Praze. V prostoru bylo několik sálů, kanceláře pro obchody, byty a ateliéry, v průchodu pak prodejny a samoobslužné občerstvení na principu tehdy módních kafeterií. Tento komplex se stal pro pražský život kulturním a společenským přínosem nebývalého významu. V prostorách paláce sídlil rodící se český rozhlas a později i film. Byl zde poprvé u nás uveden zvukový kinematograf. V prostorách bývalého kabaretu, nyní Lucerna baru, hrály i takové osobnosti jako Vlasta Burian, Karel Hašler či Voskovec s Werichem. Ve víceúčelovém sále byly pořádány plesy, koncerty, politické schůze a sportovní akce.
že v roce 1988 byl konstatován katastrofální stav inženýrských sítí, fasády i celé konstrukce zastřešení pasáže. V roce 1991 byla Lucerna vrácena do majetku rodiny Havlů a od té doby probíhají postupné rekonstrukční práce. Palác, který byl na pokraji zkázy, opět ožívá. Ožívá i lidmi, kteří ho navštěvují. Ať už v prostorách obchůdků, kanceláří či kina, tak v prostorách kavárny Lucerna, kde se za příjemného zvuku klavíru můžete nechat unášet dobovou atmosférou... redakènì upraveno zdroj: Palác Lucerna, Regula Pragensis, 1995 výòatek z textu Mgr. Tomáše Jelínka foto: Tomáš Salaè a archiv LUCERNA – BARRANDOV, spol. s r.o.
Palác Lucerna zůstal po svém dokončení v majetku rodiny Havlů spolu s později vybudovanými ateliéry na Barrandově. Poslední velká přestavba byla v Lucerně podniknuta v letech 1936 – 1939. Po 2. světové válce byla na Lucernu uvalena národní správa a v roce 1952 byla znárodněna. Od té doby stavba chátrala tak,
19
krásy naší země
Divadlo Husa na Provázku
Dnes se vypravíme do hlavního mìsta Moravy, které je kolébkou mnoha známých osobností, které má bohatou historii i souèasnost, které je prostì zajímavé ze všech stran
– mìsto Brno. Moravská metropole Brno leží na soutoku řek Svratky a Svitavy. Se svými 370 tisíci obyvateli je druhým největším městem České republiky. A těch nej by se našlo určitě mnohem víc. Svou důležitost pro české země si Brno uchovalo dodneška. Je nejenom centrem kulturním a obchodním, ale také sídlem České justice. Své působiště tu má například Ústavní soud, Nejvyšší soud, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nebo ombudsman. Kromě toho je Brno také městem univerzitním. Sídlí zde celkem 11 univerzit či vysokých škol, z nichž jmenujme alespoň Masarykovu univerzitu a Janáčkovu akademii múzických umění. Za kulturou můžete v Brně vyrazit do některého z mnoha divadel, kin či muzeí. Legendární scénou je určitě Divadlo Husa na Provázku, založené v 60.letech minulého století jako amatérská scéna, velmi populární je Divadlo Bolka Polívky, nacházející se na Jakubském
20
Cestovní kanceláře nabízejí lákavé dovolené i poznávací zájezdy téměř po celém světě. Kdo má dostatek financí, může si bez problémů zaletět skoro do všech koutů planety. Zná však člověk zajímavé kouty a zákoutí své vlastní země? Česká (a také Slovenská) republika má tolik přírodních krás, historických památek, měst a vesnic, že určitě stojí za to je navštívit. A nebudete k tomu potřebovat ani drahou letenku… ani vízum.
náměstí, neměli bychom také zapomenout na návštěvu krásných divadelních prostorů brněnského Národního divadla, jehož součástí jsou tři divadelní budovy. Mahenovo divadlo, vyhrazené pro činohru, Janáčkovo pro operu a nejmenší Reduta určena pro uvádění komornějších inscenací. Mimochodem Reduta, která stojí na Zelném trhu, je nejstarším divadlem ve střední Evropě vůbec. Doklady o prvních představeních pocházejí už ze 17. století. Dalším úspěšným divadlem je Městské divadlo Brno, které se může pochlubit nově vybudovanou scénou pro muzikálová představení a také stálou diváckou přízní. S výtvarným uměním se v Brně setkáte například v Moravské galerii, která sídlí v několika palácích v centru města. Za návštěvu určitě stojí i Dům umění města Brna. K Brnu se váže také spousta pověstí. Jedna z nejznámějších se vztahuje k slavnému
Stará radnice
Reduta
brněnskému drakovi, tedy spíš krokodýlovi, který je jedním ze symbolů samotného města. Nejspíš žádný jiný krokodýl nezpůsobil v českých zemích tolik zájmu jako ten, jenž byl v roce 1609 darován tureckými posli králi Matyášovi II. Dodnes je k shlédnutí v průchodu Staré radnice (zde se také nachází městské informační středisko). Komplex staré brněnská radnice, postavený v renesančním slohu architektem Pietro Gabrim, zaujme i dnes nejednoho návštěvníka města. Hned z pohledu
Zelný trh s kašnou Parnas
ulice nelze přehlédnout pozdně gotický portál se dvěma zbrojnoši a ženskou postavou uprostřed, symbolizující alegorii spravedlnosti. Za zmínku stojí i Nová radnice, stojící na Dominikánském náměstí, se svými slunečními hodinami z 18. století či kašnou, postavenou za první republiky původně pro výstavu Soudobé kultury v Československu. Jednou z dominant města je hrad Špilberk. Původní středověký hrad byl sídlem Přemys-
Pohled na Petrov
21
krásy naší země
lovců a moravských markrabat. Později se změnil v nedobytnou pevnost, o čemž svědčí i mohutné hradby chráněné děly. Několik století sloužil Špilberk jako vězení. V jeho zdech byli zadržováni nejrůznější zločinci v čele se slavným lotrem Babinským. Loupežník Václav Babinský byl vůdcem bandy, která přepadala pocestné. V celách špilberského vězení strávil celkem 14 let. Od roku 1961 je hrad v péči Muzea města Brna a konají se zde nejrůznější výstavy. Přístupné jsou i místnosti pro vězně a kasematy. Kromě toho je z teras hradu krásný pohled na celé město. Jeho panorama dotváří také Petrov s chrámem sv. Petra a Pavla. Právě na tomto místě nejspíš před mnoha staletími vznikaly první stavby při osídlování území dnešního města. Podle historiků tu první hradiště stálo již ve druhém století našeho letopočtu. Dnešní gotický chrám stojí na místě původní románské trojlodní katedrály. Ke klenotům nejen české, ale i světové architektury patří brněnská vila Tugendhat. V roce 1928 ji pro rodinu Tugendhatových navrhl slavný německý architekt Ludwig Mies van der Rohe. V Brně-Černých Polích tak vyrostl objekt, který je odbornou veřejností vnímán jako jeden z pilířů nastupujícího slohu mo-
derní architektury 20.století, funkcionalismu. Manželé Grete a Fritze Tugendhatovi však vilu obývali poměrně krátce. Vzhledem ke svému židovskému původu byli v době hrozby německé invaze v roce 1938, nuceni opustit Československo. Zajímavostí je, že budovu pro své účely následně zabralo Gestapo a během války v ní přebýval Willy Messerschmitt, známý konstruktér bojových letounů pro německou armádu. Na konci války zase vilu obsadili vojáci sovětští (mimo jiné v ní ustájovali koně). Po roce 1948 sloužila k různým účelům. Významná chvíle, hodná tak významné stavby, přišla až v roce 1992. Právě ve vile Tugendhat podepsali tehdejší předsedové vlád české a slovenské republiky dohodu o odtržení obou států a faktickém zániku Československa. V roce 2001 pak byla vila zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Pro veřejnost je objekt přístupný již od poloviny 90.let. Stejně tak dlouho se mluví o jeho rekonstrukci. A po mnoha letech se zdá, že k ní opravdu dojde. Na konci roku 2008 se vila pro návštěvníky uzavře a další dva až čtyři roky bude procházet péčí odborníků z řad restaurátorů. Pokud tedy chcete vidět vilu v její „staré“ podobě, pospěšte si.
Vila Tugendhat
22
Divadlo Bolka Polívky V letošním roce slaví toto významné brněnské divadlo patnáct let své činnosti. Pravděpodobně je to, když ne první, tak určitě jedno z prvních privátních divadel v České republice, které vzniklo po roce 1989. Na kulturní mapě města Brna si vydobylo svoji pozici uváděním jak vlastních inscenací, tak i vhodným dramaturgickým výběrem dovážených mimo brněnských představení. Svůj repertoár staví především na inscenacích principála Bolka Polívky; Don Quijote a ti druzí ..., Pro dámu na balkoně, Variace na chlast (spoluautor) a dále na inscenacích, které vznikly ve společné produkci s jinými divadly; Čekání na Godota, Garderobiér, Mínus dva. Významná je také stálá spolupráce s Divadelním spolkem Frída a divadelním uskupením Malé(h)ry. S podporou a spoluprácí s divadlem vyprodukují tyto soubory ročně jednu až dvě inscenace. Právě 3.
listopadu bude mít premiéru autorské představení souboru Malé(h)ry s názvem PEKLO. Reprízu mohou diváci shlédnout 5.listopadu. Jako novinku zařadilo divadlo do listopadového plánu hru EVROPA nastudovanou Divadlem Bláhové Dáši. Z prosincového programu můžeme už nyní upozornit na koncert Pavla Plíhala (1. a 2. prosince), koncert H.+P. Ulrychových (3.prosince) a například v Brně dosud neznámou inscenaci Caveman (17. prosince), s Janem Holíkem. Podrobné informace o měsíčním programu divadla najdete na www.bolek.cz/divadlo. Divadlo Bolka Polívky, Jakubské náměstí 5. , 602 00 Brno Telefon: +420 542 214 903 E-mail:
[email protected] www.divadlobolkapolivky.cz
23
krásy naší země
Milovníci rychlých kol jistě znají brněnský Masarykův okruh. Na něm se každoročně jezdí nejvýznamnější motocyklový závod v České republice. Velká cena nebo-li Grand Prix patří k seriálu Mistrovství světa silničních motocyk lů. Také příroda v okolí Brna má své zvláštní kouzlo a podmanivou atmosféru. Za odpočinkem míří Brňané na přehradu, která leží hned za městem. V létě se tu plave, v jiných ročních obdobích mohou turisté využít řady značených stezek, které vedou po okolních kopcích.
na vysoká škola a divadlo) a básník Jan Skácel. Právě verše z jeho básní jsou součástí kašny na nově zrekonstruovaném náměstí Svobody. Slavných jmen bychom mohli vyjmenovat jistě spousta, pokud město Brno navštívíte, jistě byste nám sami s jejich výčtem pomohli. A rozhodnete – li se zde strávit více než jeden den, neměli byste také podceňovat dobrý spánek a odpočinek, ať už v některém z brněnských hotelů či v prostředí příjemných penzionků. Město a okolí jich nabízí spousta, stačí si jen dobře vybrat. Příjemný pobyt ve městě, které je zajímavé ze všech stran ...
Město Brno je spojeno i s řadou slavných osobností. Mezi nejvýznamnější rodáky patří rakouský architekt Adolf Loos, česko-francouzský spisovatel Milan Kundera, či slavný herec Karel Höger.
text : Radek B Brož foto: Radek Brož, Eva Dvoøá Dvoøáková
Místními patrioty byli také skladatel Leoš Janáček (ostatně v Brně je po něm pojmenová-
Penzion na Starém Brně Ubytování s historií Penzion se nachází v klidné části středu města, jen pět minut chůze od BVV – Výstaviště Brno a v těsném sousedství známé vinárny „U královny Elišky“ Penzion nabízí ubytování v historických prostorách proslulého augustiniánského kláštera, jehož opatem byl i Johann Gregor Mendel K dispozici je pět dvoulůžkových pokojů, jeden jednolůžkový a jedno apartmá. Každý pokoj má vlastní sociální zařízení, většina pokojů je vybavena televizorem.
Těšíme se na vaši návštěvu.
Kontaktní údaje: Adresa: Mendlovo náměstí 157/1, 603 00 Brno-Staré Brno Telefon: +420 777 567 345, fax: +420 541 243 738, E-mail:
[email protected] http://www.penzion-brno.com
24
NÁRODNÍ DIVADLO BRNO JANÁâKOVO DIVADLO 6. 11. Pfiíhody li‰ky Bystrou‰ky - Leo‰ Janáãek/ O 23. 1. Eugen Onegin - P. I. âajkovskij/ O 20. 2. Balet 21. století/ B 27. 3. Juliette - Bohuslav MartinÛ/ O 1. 5. Macbeth - Giuseppe Verdi/ O
JANÁâKOVO DIVADLO
MAHENOVO DIVADLO 21. 11. Tajemství Zlatého Draka - Daniel Landa a StfieÏen˘ Parnass/ â 19. 12. Ideální manÏel - Oscar Wilde/ â 30. 1. Gazdina roba - Gabriela Preissová/ â 20. 3. Lakomec - Moliére/ â 17. 4. Antonius a Kleopatra - William Shakespeare/ â 22. 5. Coppélie z Montmartru - Léo Delibes/ B 19. 6. Brouãci - Jan Karafiát/ â DIVADLO REDUTA 26. 9. Choreografick˘ ateliér/ B 10. 10. Marnie - Winston Graham/ â 9. 11. Zápisník zmizelého, Hradãanské písniãky – Leo‰ Janáãek 5. 12. Tanec od Ludvíka XIV. po break dance/ B, â 22. 2. Slzy noÏe, KuchyÀská revue, Podivuhodn˘ let - Bohuslav MartinÛ/ O, B 15. 5. RÛÏe pro Markétu - Michal Viewegh/ â 12. 6. Agáta hledá práci - Dana Lukasiƒska/ â
MAHENOVO DIVADLO
DIVADLO REDUTA
OPERA âINOHRA BALET KONCERTY
I ❤ NDB 50 Kã
Speciální cena 50 Kã pro studenty vysok˘ch ‰kol pÛl hodiny pfied pfiedstavením na veãerní pokladnû.
tel.: 542 158 120
www.ndbrno.cz
OFF PROGRAM I MEZINÁRODNÍ FESTIVAL JANÁâEK BRNO 2008 I KONCERTY I DùTSK¯ PROJEKT – NEBOJTE SE DIVADLA I P¤EDPREMIÉROVÉ BESEDY I MOZARTOVSK¯ PLES I FESTIVAL REDFEST T. Kubinec, M. Habalová – Balet NDB
Supervize a foto: Pavol Jurá‰
První dáma Mahenovy ãinohry Eva Novotná
Primabalerína Baletu NDB, drÏitelka Ceny Thálie Jana Pfiibylová
25
zdraví
Sezení bez bolesti … Téměř 80 % naší populace trpí bolestí zad, která vychází z páteře a bývá člověku velmi nepříjemná. Příčin, které tuto bolest způsobují, může být celá řada. Buď jde přímo o onemocnění páteře nebo svalstva, v častějším případě však o poruchy funkce – jinak zdravé páteře. Ta vzniká zejména při jednostranně opakované zátěži mírného stupně, např. při sedavém zaměstnání, nebo naopak přetěžováním páteře při práci, často také při domácí činnosti a sportu. V obou případech bychom měli navštívit odborného lékaře, který nám může doporučit správné cvičení.
» Ale co když nemáme čas nebo chuť na cvičení? » Co když máme právě sedavé zaměstnání a bolestí zad se už nemůžeme ani pohnout? » Co když propadáme zoufalství, které tento stav ještě zhoršuje? » Sáhneme po lécích? Na jak dlouho zaberou? Zaberou příště?
Máme pro vás řešení Zdravotní židle SpinaliS se odlišují od všech ostatních židlí tím, že mají sedadlo, které se pohybuje všemi směry (dozadu, do stran, šikmo) a tím umožňuje aktivní sezení. Ergonomicky dokonale tvarované opěradlo zabraňuje sedět v nesprávné poloze. Podpora bederní části zad je neuvěřitelně pohodlná. Sedák kopíruje pohyby a udržuje tělo v ideální pracovní pozici. Zádové svaly jsou příjemně aktivované. Opěradlo a opěrky na ruce jsou nezávislé na sedadle a je možné je výškově nastavovat. Materiál je vzdušný a velmi trendy. Kancelářské židle SpinaliS jsou jediné židle na českém trhu, které byly uznány jako zdravotní pomůcky, a proto se na ně vztahuje i 9% DPH.
Kancelářské zdravotní židle SpinaliS – řešení pro zdravé sezení 26
ze
b bez
…
Výhody židlí SpinaliS • posilování zádových a břišních svalů • snížení tlaku na obratle a meziobratlové ploténky • lepší držení těla • stálý pohyb umožňuje neomezenou cirkulaci krve v celém těle • zlepšení koncentrace a zlepšení celkového zdravotního stavu
Zákazníků, kteří si zakoupili a využívají zdravotní židle SpinaliS je dnes již několik tisíc. Přidejte se i Vy ke spokojeným uživatelům. Nešetřete na svém zdraví. Blíží se Vánoce – židle SpinaliS vhodný – vánoční – dárek – pro Vás i pro ty, na kterých Vám opravdu záleží ...
V objednávce při uvedení kódu ZU13 získáváte slevu v hodnotě 500,- Kč !!!
Centrum zdravého sezení autorizovaný prodejce SpinaliS Slezská 19, 120 00 Praha 2-Královské Vinohrady (vedle Vinohradského pavilonu) 5. patro Provozní doba: Po–Čt 10.00–17.00 (jinak dle dohody) 602 275 898/603 277 637 www.zdravotni-zidle.cz
27
historie
Historie telefonu Co je to vlastnì telefon? Není už samotný název historií? Všude kolem nás se pøece vyskytuje „jakýsi mobil“... Ale právì ten mìl za tatínka – telefon – a ten mìl zase za tatínka jistého Grahama Bella. A nebo bylo tìch tatínkù více?
PRVNÍ VYNÁLEZCI Vznik telefonu je přisuzován vynálezci jménem Alexander Graham Bell, jehož první telefon byl sestrojen v Bostonu v USA, v roce 1876. Avšak podle novějších údajů jej vynalezl už v roce 1849 italský vynálezce Antonio Meucci. ANTONIO MEUCCI Svůj telefon předvedl poprvé v New Yorku v roce 1860 a zpráva o něm byla publikována v místním, italsky psaném, tisku. V principu se jednalo o elektromagnetický mikrofon/sluchátko. Zvuk rozkmital membránu s permanentním magnetem v cívce, která převedla pohyb na elektrický proud. Ten pak byl přenesen dráty do stejného zařízení, které jej přeměnilo zpět na zvuk.
28
Neznalost angličtiny a nedostatek obchodního talentu však zapříčinily, že Meucci nebyl schopen svůj vynález dovést do komerčně úspěšné podoby. Spor o prvenství vynálezu s Bellem byl odkládán až do jeho smrti, kdy byla kauza zrušena. Meucci byl uznán prvním vynálezcem telefonu kongresem USA až po více než sto letech, a to rezolucí 269 datovanou 11. června 2002. CHARLES BOURSEUL V roce 1854 publikoval v časopise „L‘Ilustration de Paris“ francouzský telegrafista Charles Bourseul návrh přístroje pro elektrický přenos zvuku. Přístroj se skládal z pružného kotouče, přerušujícího proud – a druhého podobného, který byl tímto proudem rozechvíván. Jeho pokusy však k praktickému využití nevedly.
JOHANN PHILIPP REIS Tento německý učitel předváděl podobný přístroj v roce 1860. Byl založen na přerušovacím principu. Vysílač (mikrofon) byl vyroben z pivní bečky a tvarem připomínal lidské ucho. Přijímač (reproduktor) byl vyroben z pletací jehlice a krabice od doutníků. Tento telefon mohl skutečně přenášet lidský hlas, ale velice zkresleně. Muselo se do něj mluvit správnou hlasitostí, aby probíhal kontakt. První rozhovor učinil Reis z fyzikálního sálu školy, kde vyučoval fyziku, do blízkého bytu svého přítele učitele zpěvu. Údajně měl mít tento obsah : „Koně nežerou okurkový salát“, zvolal Reis. „To vím už dávno, Vy hňupe“, odpověděl kolega.)) CROMWELL VARLEY Variaci na Reisovu práci si v roce 1870 nechal patentovat známý anglický elektrotechnik Cromwell Fleetwood Varley. Šlo ale opět jen o přenos tónů. POUL LA COUR Dánský vynálezce, který experimentoval s audio telegrafií na telegrafní lince mezi Kodaní a Fredericiou v Jutlandu kolem roku 1874. Využíval vibrující vidlicovou ladičku, která přerušovala proud. Na druhém konci linky elektromagnet přitahoval rameno druhé stejné ladičky, která vydávala stejný tón. Zároveň probíhal i zápis tohoto tónu na papír pomocí telegrafního přístroje. Opět ale nepřenášel hlas, pouze tóny.
ELISHA GRAY Vynálezce z Chicaga. Podobný tónový telegraf vynalezl ve stejné době jako Poul la Cour. Grayův harmonický telegraf pokračoval ve šlépějích Reise a Bourseula, tedy v přerušování proudu vibrujícím kontaktem. Gray zjistil, že hlavním nedostatkem je přerušovaný – dnes bychom řekli digitální – charakter přenášeného signálu. Inspiroval se mechanickým lankovým telefonem. V něm je pohyb membrány mikrofonu přenášen analogově. Gray sestrojil a nechal si patentovat kapalinový mikrofon, v němž byla na membráně mikrofonu jehla umístěná do kapalného vodiče. Když membrána vibrovala, jehla se potápěla více nebo méně do kapaliny a tím regulovala procházející proud. Grayův kapalinový mikrofon použil pro mnoho svých počátečních veřejných produkcí i Bell. THOMAS ALVA EDISON A UHLÍKOVÝ MIKROFON Edison objevil, že uhlíková zrnka stlačená mezi kovové desky, mají elektrický odpor nepřímo úměrný tlaku. Pokud na jednu z desek působí zvukové vlnění, mění se patřičně i proud protékající zrnky mezi deskami. Kvalita přeneseného zvuku je dostačující pro hovor a hlavně takový mikrofon funguje jako elektromechanický zesilovač. Objev vedl k vývoji uhlíkových mikrofonů, které byly základem telefonů po více než 100 let – a které se, byť v menší míře, používají dodnes. ALEXANDER GRAHAM BELL Jako profesor vokální fyziologie na bostonské univerzitě se Bell zabýval školením učitelů, kteří učili mluvit hluchoněmé. Experimentoval s fonografem Leona Scotta, jenž zaznamenával chvění vzduchu, způsobené hovorem. Tato práce jej připravila na zkoumání zvuku a elektřiny. Svůj výzkum započal v roce 1874. Použil tónový telegraf podobný vynálezům Bourseula, Reise a Graye. Při jednom z pokusů však zařízení selhalo. Bell tedy požádal svého asistenta Watsona, který byl na druhém konci linky, aby poklepal na kovový jazýček, který podle něj uvízl na pólu magnetu. Asistent souhlasil a překvapený Bell zjistil, že jazýček na jeho straně linky se začal
29
historie
pohybovat a vydávat stejný zvuk. Spolu objevili, že samotné pohyby jazýčku by v magnetickém poli mohly přenášet zvukovou modulaci. Bell pak na základě analogie s fonautografem vymyslel přijímač, sestávající z napnuté membrány nebo bubínku ze speciální kůže, s kotvou ze zmagnetovaného železa, připevněnou na střed membrány. Kotva tak mohla volně kmitat před pólem elektromagnetu, jehož vinutí bylo zapojeno do linkového obvodu. O prvenství vynálezu k jednotlivým částem vynálezu bylo vedeno mnoho soudních sporů. Zvláště společnost Bell Telephone se snažila chránit své patenty. Výsledkem byly jen další nejasnosti. Věc komplikuje i to, že vynálezci své objevy předváděli spíše jen novinářům a průmyslníkům, než aby je publikovali ve vědeckých časopisech. Je tedy nutno poznamenat, že současný telefon nemá jednoho vynálezce (tatínka) ale je výsledkem postupného vylepšování a vynálezů velkého množství lidí.
ROZŠÍŘENÍ SPOJENÍ „Bellův i Edisonův“ telefon umožňoval pouze spojení “bod – bod“. K tomu, aby mohly vzniknout složitější sítě (spojení), bylo zapotřebí vynalézt něco, co by spojilo více lidí, a tak byla vynalezena manuální ústředna. Ta první byla založena na principu tzv. klapek. Spojovatelka měla před sebou panel s klapkami a zásuvkami. Pokud chtěl někdo volat, zatočil kličkou a elektromagnet v ústředně shodil klapku,
objevilo se bílé pole s číslem volajícího. Spojovatelka zasunula kolík spojnice do zásuvky volajícího a ten jí sdělil, komu si přeje volat. Poté zasunula spojovatelka druhý kolík téže spojnice do zásuvky volaného a vyzvonila ho vlastní kličkou. Vyčkala jeho přihlášení, sdělila mu, kdo ho volá, a pak je propojila. Po skončení hovoru účastníci zatočili kličkou (shodili své klapky), aby spojovatelka věděla, že hovor skončil a že může uvolnit spojnici. První místní telefonní ústředna byla uvedena do provozu v lednu roku 1878 ve městě New Haven a byla pro 20 účastníků. ALMON B. STROWGER Technika, zajišťující přenos telefonních hovorů, mezitím také procházela vývojem. První telefonní ústředny vyžadovaly, aby jednotlivé hovory ručně propojoval operátor. Poměrně záhy se však objevují i první automatické ústředny, které dokáží jednotlivé hovory propojovat bez přímé účasti lidských operátorů. Za svůj vznik vděčí lidské podezíravosti amerického podnikatele Almona B. Strowgera. Ten totiž pojal podezření, že operátor, v jím používané telefonní ústředně, odposlouchává jeho hovory a nově sjednávané obchody prozrazuje jeho konkurentům.
30
Váš partner v telekomunikacích
Spolehlivé komunikační systémy a IP řešení pro každého
» Individuální řešení dle potřeb zákazníka » VoIP, WiFi, DECT bezdrátová řešení » SW aplikace CTI, Call centrum, nahrávání hovorů ...
» Prodej, pronájem » Instalace, servis » Technická podpora, Help Desk ISC Communication Czech a.s. Tusarova 57 • 170 00 Praha 7 tel.: 251 109 251 •
[email protected]
www.isccz.eu
Kupon na slevu 15 % Při předložení tohoto kuponu sleva 15 % z koncových doporučených cen Platnost kuponu: do 30. 11. 2008
31
historie
lehlivé zvukové spojení oddělených částí lodi. Dalším, byť spíše kratochvilným typem telefonu, je lankový telefon. Je tvořen dvěma membránami, spojenými napnutým provazem, nití nebo strunou. Chvění jedné membrány je strunou přenášeno na druhou membránu. Tento telefon si můžete vyrobit např. ze dvou plastových kelímků, když jejich dna propojíte několika metry nití.
A tak pan Strowger vymyslel takové technické řešení ústředny, které k přepojování hovorů lidského operátora vůbec nepotřebovalo. Svůj vynález si Strowger nechal patentovat v roce 1889 a první ústřednu s tzv. krokovými voliči uvedl do provozu v roce 1892 v americkém městě La Plante PRVNÍ ÚSTŘEDNY U NÁS U nás se první ústředny dočkala v roce 1882 Praha. O sedm let později byl zahájen telefonní provoz mezi Prahou a Vídní. Na první transatlantický telefonní hovor si ale zájemci museli ještě chvilku počkat, a to až do roku 1915. První automatické ústředna byla založena v roce 1952, v Jindřišské ulici v Praze. Již o rok později byla dokončena plošná telefonizace obcí v Československu. V roce 1956 následovalo první automatické mezinárodní spojeni z Paříže do Bruselu. Zatímco u nás se první meziměstské automatické telefonní spojeni mezi Prahou a Brnem objevuje až v roce 1965. ZAJÍMAVOST NA ZÁVĚR Pokud budeme za telefon považovat každé zařízení, schopné přenést hlas na velkou vzdálenost, je pak historie „telefonu“ mnohem starší. Čistě mechanickým a nejobvyklejším byl tzv. trubkový telefon. První známý popis je z roku 968, podle něhož čínský vynálezce Kung-Foo-Whing využil roury k hovoru na dálku. Trubkové telefony se dožily velkého rozšíření v lodní dopravě, kde umožnily relativně spo-
32
ZÁVĚR Telefonní aparáty i způsob volání z tzv. pevné linky pomalu ustupují do pozadí. Uvolňují místo telefonování mobilnímu. Zda je to dobře či špatně, zda nám mobilní telefony život zjednodušily, či zda jsme se stali jejich otroky, se dočtete v dalším vydání. Každopádně telefony v jakékoliv podobě byly nejenom krásným bytovým doplňkem, ale znamenaly také moment překvapení volajícího (ať už příjemné či nepříjemné), větší zodpovědnost a také své vlastní rozhodování a určování času volání. Ale nezbývá, než jít s dobou. To bychom pak na sebe také ještě mohli volat „trubkovým telefonem“. Musíme se umět přizpůsobovat současnosti, dívat se do budoucnosti – avšak nezapomínat na minulost, bez které by telefony neexistovaly. Příště : „historie“ a současnost mobilních telefonů redakènì upraveno zdroj: www.historietelefonu.cz foto: Tomáš Salaè a archiv.cz
vzpomínka
Vzpomínka nka Dobrý voják Josef Švejk, lázeòský mistr Antonín Dùra èi ponìkud zvláštní zamìstnanec krematoria Karel Kopfrkingl – to jsou jen nìkterá ze slavných filmových postav, pøi jejichž jmenování se nám ve vzpomínkách vybaví nenapodobitelná osobnost, jejíž poèáteèní cesta k hereckému mistrovství byla urèena už dávno pøedem. Pan Rudolf Hrušínský .
R
udolf Hrušínský, vlastním jménem Rudolf Böhm (užíval také umělecké jméno Otomar Otovalský), se narodil 17. října 1920 v Nové Včelnici, a to do starého a velmi rozvětveného divadelního rodu Červíčků – Budínských, jehož kořeny sahají až k Josefu Kajetánu Tylovi. Maminka Hermína Červíčková a tatínek Rudolf Böhm uzavřeli sňatek 2. března 1920 v Žirovnici, odkud pak zamířili na Jindřichohradecko – do Strmilova, Kunžaku, Stráže nad Nežárkou, Chlumu u Třeboně a do Nového Etynku (dnes Nová Včelnice), kde hráli v hostinci U černého orla (mezi místními občany vžitý název U Hrůzů). Ačkoliv byla paní Böhmová ve vysokém stupni těhotenství, přesto hrála až do poslední chvilky, a tak se i stalo, že se naše budoucí herecká hvězda narodila doslova za jevištěm. Do obecní matriky byl však zanesen dům čp. 81, kde bydlela jistá rodina Ráflova, která mamince i s dítětem poskytla přístřeší, než se společnost odebrala do nedalekých Černovic u Tábora. Malý Rudolf tak cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové, až do té doby, než se rodina později usadila v Praze.
33
vzpomínka
Ve společnosti Budínského divadelní společnosti se také poprvé objevil na scéně, a to k jeho velké potupě, v dívčí roli v Eyslerově operetě Dítě cirku. Od sedmi let pak vystupoval pravidelně. Jednu z dětských postav si zahrál dokonce i v divadelní úpravě Haškova Dobrého vojáka Švejka, což bylo vlastně jeho první setkání s postavou Josefa Švejka, která se později, dílem osudu, stala jednou z jeho celoživotních rolí.
nější divadelní role Rudolfa Hrušínského patří např. Marian (Půlnoční mše), Boleslav (Drahomíra a její synové), Jenda Struna (Křišťálová noc), Jeppe (Jeppe z vršku), Jago (Othello), Kuba (Tvrdohlavá žena), baron Krug (Bílá nemoc), Sancho Panza (Zmoudření dona Quijota) aj.
S rodièi
Mladý Rudolf studoval na gymnáziu, ale byl vyloučen. Uvažoval o různých povoláních (např. právník), nakonec zvolil herectví. „Velké divadlo“ začal hrát v v patnácti letech. Nejdříve v Uranii a potom v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. Poté, co nebyl přijat na Konzervatoř v Praze, navštěvoval Hereckou školu E. F. Buriana (1936–39). V letech 1937–39 byl v Divadle E. F. Buriana angažován. V sezóně 1939–40 působil Rudolf Hrušínský nejprve v pražském divadle Akropolis, poté u cestující divadelní společnosti Budínského-Červíčka a v letech 1940–44 v Divadle Na Vinohradech. V roce 1944 se vrátil do Divadla Uranie, v letech 1945–49 opět do Divadla Na Vinohradech, v letech 1949–60 působil v reorganizovaném souboru Městských divadel pražských. Toto putování ho dostalo až do Národního divadla, ve kterém působil od 1. 1. 1960 a kam přišel již jako vyzrálá osobnost. Rudolf Hrušínský hostoval také v Divadle ABC a ve Viole. Mezi nejvýznam-
34
Na podzim roku 1968 začal Rudolf Hrušínský vyučovat na DAMU herectví, ale přičiněním nově jmenované docentky Světly Amortové mu byl v září 1970 pracovní poměr zrušen, zřejmě důsledek toho, že odsoudil srpnovou invazi. Tuto nepřízeň „mocných“ pocítil také v Národním divadle, rozhlase, televizi a i ve filmech v průběhu 70. let. Jeho cesta byla sice herecky předem určená, avšak jinak nijak poklidná. Pro svou nekompromisní povahu dokázal vzdorovat, vědom si své Malý Rudolf vnitřní síly a přesvědčení, že má pravdu. Přiřadil se tak k dalším umělcům, kteří si vážili své profese natolik, že se nedali zlákat k lacinému vykoupení. Po převratu v roce 1989 se stal dokonce poslancem československého Federálního shromáždění za Občanské fórum, ale po dvou letech, zklamaný z politiky, odchází. A tak pojďme i my od politiky k příjemnějším a veselejším věcem, a to k filmům, které si dnes už bez pana Mladý Rudolf, Hrušínského nedokážeme v pozadí Josef Kemr vůbec představit.
Před filmovou kamerou debutoval již v roce 1937, a to postavou Jarky Rejlka v Binovcově snímku Lízin let do nebe. Při natáčení se setkal, kromě mnoha jiných herců, také se Zdeňkou Sulanovou a Josefem Kemrem, kteří se stali jeho celoživotními přáteli. Na počátku filmové herecké kariéry ztělesňoval především studenty, romantické snílky a milovníky, jimž odpovídal svým jemným chlapeckým zevnějšek a přirozeným hereckým projevem. Zahrál si tak například septimána Vaňka z Fričova snímku Cesta do hlubin študákovy duše, studenta Michala v Nočním motýlovi, Richarda ve snímku Neviděli jste Bobíka? nebo Spytihněva z Hostince U kamenného stolu. Ještě před válkou si vyzkoušel také filmovou režii, a to u filmů Jarní píseň a Pancho se žení. Rudolf Hrušínský si zahrál také ve významných filmech režiséra Otakara Vávry, Františka Čápa nebo Martina Friče. Jeho osudovou rolí se však stala až postava Josefa Švejka ve Steklého adaptaci Haškova Dobrého vojáka Švejka z roku 1956. O rok později bylo v kinech uvedeno i jeho pokračování, a to pod názvem Poslušně hlásím. Po Karlu Nollovi a Sašovi Rašilovovi to tedy bylo další a patrně také nejúspěšnější zfilmování tohoto slavného románu. Sám Rudolf Hrušínský to ale viděl trochu jinak. „Nejlepší Švejk, kterého jsem kdy viděl, byl Trnkův – loutkový,“ říkával skromně.
dál častěji větší příležitosti projevit se i jako charakterní herec. Především díky úlohám ve filmech Františka Vláčila, Karla Kachyni, Juraje Herze nebo Jiřího Menzela. Zazářil snad v každé ze svých rolí. Připomeňme například postavu lázeňského mistra Důry z Rozmarného léta, zvráceného zaměstnance krematoria Karla Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol, doktora Meluzína z Dýmu bramborové natě, advokáta
Spalovaè mrtvol
Radostu z Kulového blesku, doktora Gruntoráda z Postřižin, pana Prepsla z filmu Pozor, vizita!, válečného vysloužilce Pankráce ze Tří veteránů, doktora Skružného z Vesničky mé střediskové nebo Emila Háchu z jeho poslední role, a to z televizního filmu režiséra Pavla Háši Noc rozhodnutí. Rudolf Hrušínský byl nejen divadelním a filmovým hercem a režisérem, ale spolupracoval také s rozhlasem, dabingem a účinkoval i jako recitátor. Jeho herecké umění se vyznačovalo až totálním splynutím s postavou, a i když ztělesňoval někoho, kdo se navenek projevoval dramaticky, docílil toho úspornými až civilními vyjadřovacími prostředky, při kterých byla důležitá práce s hlasem. Často využíval napětí mezi svojí robustní fyziognomií a klidným, nepatetickým vyjádřením. Byl považován za „českého Gabina“, a to nejen díky dabingu tohoto slavného herce.
Dobrý voják Švejk
Osudové a nezapomenutelné role přibývaly. Od poloviny padesátých let dostával čím
Jeho nádherný hlas utichal často na rybách. Rudolf Hrušínský byl vášnivým rybářem. Byl také dobrým manželem, tatínkem a dědečkem. Oženil se na konci války a jeho manželství bylo velmi šťastné, harmonické a dlouhotrvající, což je v herecké branži opravdu vzácností. Jed-
35
vzpomínka
ním z přání Rudolfa Hrušínského bylo – mít své vlastní divadlo. Bylo splněno prostřednictvím jeho mladšího syna Jana (1955), který založil v roce 2002 Divadlo na Jezerce. Pan Hrušínský by byl právem pyšný, stejně tak i na staršího syna Rudolfa (1946) a vnuka Rudolfa Hrušínského nejmladšího. Ti všichni pokračují v jeho šlépějích. Se syny a vnukem
V roce 1993 obdržel pan Rudolf Hrušínský cenu SENIOR PRIX. Tuto cenu uděluje každoročně NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost.
Pan Rudolf Hrušínský zemøel 13. dubna 1994 v Praze. Ostudu svému pøedkovi Josefu Kajetánu Tylovi rozhodnì neudìlal. Je stejnì slavný a stejnì nezapomenutelný.
Rudolf Hrušínský na rybách
text: Alexandra Stušková DiS. foto: archiv ND a archiv pana Milana Wolfa
36 6
Divadlo Na Jezerce Na Jezerce Divadlo Na Divadlo NaJana Jezerce divadelní spoleãnost Hru‰ínského divadelní divadelníspoleãnost spoleãnostJana JanaHru‰ínského Hru‰ínského divadelní spoleãnost Jana Hru‰ínského
www.divadlonajezerce.cz www.divadlonajezerce.cz www.divadlonajezerce.cz www.divadlonajezerce.cz DSJH děkuje MČ Praha 4 DSJH děkuje MČ Praha 4 4 děkuje MČ Praha a DSJH partnerům, kterými jsou: DSJH děkujekterými MČ Praha 4 a partnerům, jsou: a partnerům, kterými jsou: a partnerům, kterými jsou:
Generální partner Generální partner Generální partner Generální partner
Hlavní město Praha Hlavní město Praha Hlavní město Praha Hlavní město Praha Objednávky
Foto: Marie Votavová Studio RVV Valtínovská 4,Votavová Praha 4 Foto: MarieMarie Votavová Foto: www.rvv.cz Studio RVV RVV Studio Valtínovská 4, Praha 4 Valtínovská 4, Praha 4 Foto: Marie Votavová www.rvv.cz www.rvv.cz Studio RVV Valtínovská 4, Praha 4 www.rvv.cz
vstupenek:
[email protected], tel./fax: 233 373 071, GSM: 736 623 965. Na Jezerce 1451, Praha 4 - Nusle Objednávky vstupenek:
[email protected], tel./fax: 233233 373373 071,071, GSM: 736736 623623 965.965. Na Na Jezerce 1451, Praha 4 - 4Nusle Objednávky vstupenek:
[email protected], tel./fax: GSM: Jezerce 1451, Praha - Nusle Objednávky vstupenek:
[email protected], tel./fax: 233 373 071, GSM: 736 623 965. Na Jezerce 1451, Praha 4 - Nusle
37
k am za kulturou
Kam za kulturou Praha 13.–15. listopadu / Festival swingové hudby – jedenáctý ročník přehlídky věnované swingové muzice se koná v Národním domě na Vinohradech. Očekávána jsou vystoupení českých (Ondřej Havelka a jeho Melody makers, Jitka Emingerová, Spirituál kvintet) i světových (Laco Deczi, Take 6) hudebníků. www.nardum.cz 28. listopadu / Gruzínský národní balet – Představením s názvem Sukhishvili se českému publiku ukáže soubor ze země, která je v poslední době sledována spíš z jiných než kulturních důvodů. V Sukhishvili vystoupí na sto tanečníků, zahraje živá hudba a tradiční nástroje. Představení, které má být jakýmsi pohledem na gruzínskou duši, se koná v Kongresovém centru. Vstupenky lze zakoupit v obvyklých předprodejích. www.makroconcert.com 19. října–29. listopadu / Kytara napříč žánry – Mezinárodní festival akustické kytary se v Praze koná již pojedenácté. Opět se na něm představí přední čeští i světoví hráči, například Tommy Emmanuel, o kterém se říká, že je nejoriginálnějším kytaristou současnosti. Festival obsadí různá místa v Praze, ale jeho účastníci vyjedou se svými vystoupeními také do různých měst ve středních Čechách nebo do Plzně a Pardubic. www.kytaranapriczanry.cz 6. a 19.listopadu / G. Puccini: Manon Lescaut – tragický příběh lásky podle francouzského románu A. F. Prévosta v režii Jozefa Bednárika. Uvádí státní opera Praha, začátek v 19.00 hod. www.opera.cz 18. listopadu / S. Prokofjev: Popelka (balet) – známý pohádkový příběh o skromné dívce, která našla své štěstí v náručí krásného prince. V hlavních rolích se představí sólisté baletu Státní opery Praha. Uvádí státní opera Praha, začátek v 19.00 hod. www.opera.cz
Brno
České Budějovice
8. listopadu / Finále Slam Poetry – v klubu Fléda se uskuteční již šesté celorepublikové finále soutěže určené netradičním recitátorům (či spíše performerům) poezie. Účastníci, tedy vítězové regionálních kol, musí svými výkony, plnými akce a energie, zaujmout diváky a porotu. www.slampoetry.cz Do 23. listopadu / Gerold Miller – obrazy, objekty – po Londýně či Japonsku se výstava prací známého berlínského výtvarníka představuje i českobudějovickým příznivcům umění. Koná se v Domě umění. www.art.tvorba.com
Ostrava do 20. listopadu / Hry a klamy – Neobvyklý zážitek nabízí Ostravské muzeum. Výstava nazvaná Hry a klamy je určena pro všechny, kteří si rádi hrají a experimentují. Návštěvníci muzea si mohou sami vyzkoušet, jak fungují exponáty, které zapůjčilo Liberecké zábavně-naučné centrum iQpark. www.ostrmuz.cz říjen – květen / The Metropolitan Opera: Live in HD – Po celou operní sezonu 2008/09 mohou obyvatelé Ostravy navštěvovat představení newyorské Metropolitní opery. Dům kultury je totiž ve svém divadelním sále živě přenáší. V listopadu konkrétně Adamsova Doctora Atomica (8.11.) a Berliozovu La Damnation de Faust (22.11.). www.dkmkoascz
38
Pardubice
Ústí nad Labem
7. listopadu / F. Dürrenmatt : Romulus Veliký – Satirická komedie nejen o pádu Říma, ale o pádu či rozkladu politických systémů vůbec. Romulus je vladař zemědělec, vášnivý chovatel slepic, který se otevřeně přiznává k tomu, že světové politice ani trochu nerozumí… Režie J. Seydler. V titulní roli J. Vrána. Uvádí Východočeské divadlo Pardubice – DERNIÉRA. www.vcd.cz 8. a 9. listopadu / A. Casona : Jitřní paní – Španělská hra o vášnivé lásce, která dává i bere, ale také o věcech mezi nebem a zemí. Nadčasovou silou Casonova díla je víra v ty nejvyšší mravní principy, kterou předává divákům neotřelými poeticky divadelními obrazy. Režie P. Kracik j. h. Uvádí Východočeské divadlo Pardubice – PREMIÉRA www.vcd.cz 20.–21. listopadu / Virtuosi per musica di Pianoforte – Mezinárodní klavírní soutěž vyhlašovaná každoročně Ministerstvem školství je určena hudebníkům do 16 let. Probíhá v Severočeském divadle opery a baletu, kde je pro veřejnost připraven také koncert vítězů. www.zuserandove.cz/virtuosi
Rakovník 5.–9. listopadu / Popelka 2008 – 27. ročník národní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti se koná v Kulturním centru v Rakovníku a během pěti dnů nabídne více než desítku představení různých souborů z celé republiky. Záštitu nad přehlídkou převzal hejtman Středočeského kraje Petr Bendl. www.kulturnicentrum.cz
Slaný 14.–16. listopadu / Slánské jazzové dny – již po 42. se sjedou do středočeského města přední čeští jazzový hudebníci. Letos mezi nimi nebudou chybět například Luboš Andršt Blues Band, Fresh Uncles a Jitka Vrbová, Milan Svoboda & Prague Conservatory Jazz Orchestra nebo Yvonne Sanchez Group. www.jazzclubslany.cz kulturní výbìr sestavil : Radek Brož
V pøíštím vydání si budeme povídat s hereèkou Antonií Hegerlíkovou, vzpomeneme na jednoho ze slavné éry èeských milovníkù, pana Gustava Nezvala, dopovíme si historii telefonu, tedy už vlastnì mobilu,- a výbìrem mìsta se nechejte pøekvapit, stejnì tak jako výbìrem ostatních témat.
Podìkování : Divadlo Semafor, Mìstská divadla pražská, Divadlo Bolka Polívky, Penzion na Starém Brnì, Národní divadlo Brno, zdravotní židle SpinaliS – autoriz.prodejce, ISC Communication Czech a.s., Divadlo Na Jezerce, Hudební divadlo Karlín, Kavárna Lucerna Všem jmenovaným dìkujeme za poskytnutí inzerce
39
kalendárium
Kalendárium Paní Ema Skálová (Herecká asociace)
NADACE ŽIVOT UMÌLCE dodateènì blahopøeje všem uvedeným jubilantùm k jejich narozeninám.
narozena 2. 10. 1915, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1993
Paní Eliška Kuchaøová (Herecká asociace) narozena 3. 10. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2007
Pan František Øehák (Herecká asociace) narozen 4. 10. 1923, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1994
Paní Anna Rousková (Unie – Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR) narozena 6. 10. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2003
Øíjen
Pan Josef Hercl (Společnost koncertních umělců) narozen 7. 10. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1995
Paní Miriam Hynková (Herecká asociace) narozena 11. 10. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2003
Pan Alexej Mádle (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR) SENIOR PRIX – cena, kterou udìluje NADACE ŽIVOT UMÌLCE jako podìkování za celoživotní umìleckou èinnost.
narozen 14. 10. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2007
Pan Jiøí Šmejkal (Umělecké sdružení ARTES) narozen 16.10. 1928, cena SENIOR PRIX udělena v roce 1994
Pan Oldøich Svatoò (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR) narozen 27. 10. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2004
Pan Miloš Hlavica (Herecká asociace) narozen 29. 10. 1933, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2003
TAJENKA: Jedno z divadel tohoto vydání
Tajenka: divadlo Semafor
40
Pod záštitou primátora hl. m. Prahy MUDr. Pavla Béma
Hudební divadlo Karlín a
LUCIE BÍLÁ
FRANK WILDHORN HUDBA
JACK MURPHY TEXTY
PŘÍBĚH ZPRACOVALI ANGLICKÉ TITULKY
ŘÍJEN 2008
NORMAN ALLEN LIBRETO
GABRIEL BARRE REŽIE
EGON KULHÁNEK A ADAM NOVÁK
SVĚTOVÁ PREMIÉRA AMERICKÉHO MUZIKÁLU 41
Kavárna Lucerna stylová kavárna v centru Prahy s kapacitou 160 míst místo setkání pracovních i osobních schůzek nabídka příjemného posezení před filmem i po jeho shlédnutí poslech živé klavírní hudby příznivé ceny profesionální obsluha bezdrátové připojení na internet zdarma
Otevírací hodiny: Pondělí–Neděle 10.00–24.00 Adresa: Štěpánská 61, 116 02 Praha 1 Telefon: +420 224 215 495, E-mail:
[email protected] www.lucerna.cz
Tešíme se na Vaši návštevu ˇ ˇ
