6/’08
bulletin fakult y architek tur y čvut
f a č v u t v a u s t r á l i i , n ě m e c k u a i t á l i i očima zahraničních studentů ateliér miloše floriána s p a z a č a l v y d á v a t a r c h
lukáš kurilla, annelida, most pro pěší, a t e l i é r m i l o š e f l o r i á n a , 2 0 0 7– 2 0 0 8
1
marie valentová
Soutěže X Porotherm, Dům Student 2008, Rodinný dům pro více generací. 1. ročník soutěže pro studenty FA a FSv ČVUT v Praze. Vypisuje Wienerberger cihlářský průmysl a ČVUT v Praze – Fakulta stavební a Fakulta architektury. Lhůta pro odevzdání návrhů do 16. června 2008. www.wienerberger.cz X O nejlepší urbanistickou práci FA ČVUT 2007/2008. Lhůta pro registraci do 20. června t. r., pro odevzdání prací do 30. června t. r. Přihlášky a dotazy:
[email protected] X Ecohouse Student Design Competition 2008. Pro studenty architektury. Hlavním cílem je návrh na snížení energie, která je potřebná k vytápění, na klimatizaci a ke svícení (jde o objekt pro max. 6 osob, 120 m2), použitím místních stavebních materiálů a obnovitelných zdrojů. Ceny: 3000 GBP. Lhůta pro odevzdání návrhů do 24. června 2008. X 9. ročník Přehlídky diplomových prací 2008. Vypisovatel Česká komora architektů. Termín přihlášení a odevzdání prací do 11. července 2008. www.cka.cc X The 8th Space Prize for International Students of Interior Design 2008 (Soul). Tématem je IT + ekologický projekt. Lhůta pro odevzdání návrhů do 16. září 2008. www.space-prize.com X MSH-Förderpreis 2008: Aussichtsturm für die BUGA 2011 in Koblenc. O návrh stavby vyhlídkové věže na Petersberg v Koblenci, která může dosahovat výšky až 30 metrů. Hodnoceno bude mj. využití MSH profilů. Ceny: 7500 EUR. Lhůta pro odevzdání návrhů do 30. září 2008. www.vmtubes.de/studentenwettbewerb X Kralický Sněžník. REVIT OPEN 2008 – Independent House. O nezávislý, ekologický objekt pro celoroční meteorologické výzkumné pracoviště v chráněné krajinné oblasti... Pro jednotlivce i dvoučlenné týmy (studenti i čerství absolventi VŠ). Pro registrované je v září připraven workshop na TU Liberec. Lhůta pro registraci do 30. září, pro odevzdání do 3. listopadu 2008. www.revitopen.cz
Soutěže – výsledky 2
X Soutěž Corian a Lucis. 1. cena Kateřina Paterová, 2. cena tým Stránský-Geryk-Rezek, 3. cena Regina Šeflová. Porota doporučila osm prací k možné realizaci. Tento seznam bude
michaela štolcová
matěj žaloudek
kateřina paterová
poskytnutý jako doporučení výrobním firmám. Výroba prototypu a skutečná výroba pak bude záviset na rozhodnutí výrobních firem. Jury doporučila k výrobě tyto studentské práce (řazení abecední: Kateřina Blahutová, Tomáš Hrdina, Josef Křížek, Kateřina Paterová, StránskýGeryk-Rezek, Regina Štefflová, Jan Tůma, Eva Závodná. Jury: Natali Huszárová (zástupce společnosti DuponT Corian), Lubomír Čejka (majitel firmy Lucis), Alexius Appl (STUDIO DESIGN APPL, předseda poroty), Vladimír Soukenka (FA ČVUT), Aleš Hnízdil (FA ČVUT). Porota posuzovala celkem 31 studentských prací.
Knihomol X ARCH konečně na světě! První číslo studentského listu obrozeného Spolku posluchačů architektury zahájilo „mediální“ vstup SPA na fakultní scénu. Kromě úspěšného zvládnutí letošního ročníku Olověného Dušana a příprav úpravy interiéru kavárničky ve 14. patře v Thákurově se Spolek rozhodl pustit se do vydávání časopisu. Na dotaz Alfy směřující k „ideovému směřování“ archu odkázali redaktoři na Legendu v prvním vydání, která před čtenářem otevírá ediční horizont vskutku úctyhodný: „…diskutovat, informovat, podněcovat, spojovat, soustřeďovat, bavit, sledovat, hubovat, štvát, žebrat“ atd. Mezi podněty zde najde mj. „…studium, architekturu, mlčení, sterilitu, breky…“, ale také časopisy „Respekt a Alfu“…Nahlédněme tedy do prvního, květnového vydání. Redakce v něm otevírá několik vnitrofakultních diskusních námětů, pro příklad uveďme zejména existenci a rozvoj modulů (Zahradní a krajinářské architektury a Stavebně historického průzkumu – viz též Alfa 6/07 – pozn. red.), ale také možnosti jak zlepšit studijní atmosféru na FA: časopis informuje o dotazníkovém šetření „ask-answer-solve“, jež směřuje k hlubšímu poznání kvality komunikace mezi studenty, vedením školy a Akademickým senátem (viz Alfa 4/08, detaily průzkumu včetně zprávy z workshopu: www.spa-fa.cz/info/). Ve zpravodajské části se věnuje arch informacím z Akademického senátu FA a úpravám interiéru kavárny ve Čtrnáctce. Ambicí mladého časopisu je zřejmě i posílení vztahu akademického světa k reálnému, uměleckému dění „za zdí“ školy, a redakce bude tedy nabízet i své vlastní pohledy na umělecké výkony „mimo dům“: na stránkách prvního čísla najdeme například recenze Rittsteinovy výstavy v Galerii hlav. města Prahy nebo divadelního představení Nikolaje Koljady p o k r a č o v á n í n a s t r. 12 Slepice ve Švandově divadle.
pavel kalina
FA.LAB. V Austrálii o tajemství (českého) hybridu Nedávno se konal v Melbourne dvaatřicátý kongres Mezinárodního výboru historiků umění, který každé čtyři roky pořádá UNESCO. Tématem letošního setkání „CIHA“ milovníků a znalců umění se stalo „Křížení kultur“ – Crossing cultures. Mezi 600 účastníky nejvýznamnějšího světového uměnovědného kongresu z 47 zemí byl i Pavel Kalina z pražské Fakulty architektury ČVUT. Než se dostaneme k vaší účasti, mohl byste se pokusit vřadit Cihu mezi jiné mezinárodní konference historiků umění? Jde o jednu z největších světových konferencí. Sborníky z Cihy stojí pak na policích klíčových odborných knihoven zaměřených na dějiny umění. Jak obtížné je dostat se na světový kongres? Když se přihlašujete, je to něco jako slohové cvičení na dané téma, kterým máte přesvědčit vždy dva předsedající, že na jedno z deseti míst, na které se hlásí padesát nebo sto kunsthistoriků, mají vybrat právě vás. A když se vám podaří uspět, musíte ještě přesvědčit pořadatele, že patříte právě mezi ty, kteří mají nárok na grant, uhrazující celý pobyt na kongresu.
Bytostně cítím, že dobré nemusí být vždy to, co je formálně dokonalé. Postaví-li někdo dům podle předpisů, které najde například někde u Vitruvia, nutně to nemusí znamenat, že ten dům je dobrý. Čím jsem starší, tím víc se mi líbí momenty, kde je – z klasického pohledu nahlíženo – výsledkem zmetek-hybrid. Dá se uvést nějaký příklad na českém území? Například Vladislavský sál. Má žebrovou klenbu, která není tradičně gotická, ale velice moderní a technicky úžasná. A zároveň tu vidíte okna s renesančními edikulami, mimochodem špatně proporcovanými. Když jsem byl student, nebyl jsem schopen najít k Vladislavskému sálu vztah… Dnes vnímám, že je skvělý. Naše sekce analyzovala tvořivý přístup k renesanci v různých kontextech. A v různých obdobích. Spousta dobrých staveb vznikla kombinací zdánlivě neslučitelných přístupů. Například gotiky a renesance. Tahle kombinace je mimochodem k nalezení nejenom v Praze, ale například v Neapoli nebo dokonce v Římě. A výsledek kombinování nakonec může být inspirativnější než ty nejdokonalejší stavby.
S jakým tématem jste na kongres odjel? Účastnil jsem se diskuse v sekci, která se věnovala „hybridním renesancím“ v Evropě a mimo Evropu. Mým námětem tedy byl ne-čistý jazyk architektury. Což je téma, které mě zajímá už delší dobu: ostatně nedávno jsem odevzdal do nakladatelství knížku o Benediktu Riedovi. Takže jsem měl poslední možnost kolegům předestřít výsledek mé práce.
Překvapil jste kolegy svým příspěvkem o Riedovi? Co mohli považovat za nové poznání? Vezmu-li to cynicky, bylo to pro ně nové úplně celé. Protože kolegové sice znají Benedikta Rieda, ale už ne zásadní – podle mě – podrobnosti. Mohl jsem představit fotodokumentaci například renesanční hlavice s vytesanou kamenickou značkou, což se v Itálii nedělalo. Nebo vlys nad oknem s nápisem gotickým písmem – tohle vše by v Itálii nepřicházelo v úvahu. Byla by to samozřejmě klasická latinka. Ale důležité pro mě nebyly ani tak formy, jako spíš politický kontext architektury. Zabývám se hlavně cestou, kterou se renesanční tvarosloví přijalo na našem území. Konkrétně jsem se zabýval souvislostmi, například cestou jednoho královského poselstva do Říma. A je zajímavé, že za několik let po této cestě se na Pražském hradě objeví okna, která se nápadně podobají oknům paláce, ve kterém poselstvo na 90 procent muselo pobývat. Zabýval jsem se i takovými věcmi, jako je stabilizace vztahu mezi papežem a českým králem na konci osmdesátých let 15. století. A následného objevení renesančních forem na Pražském hradě...
V umění se nejvíce cení dokonalost. Čeho si může historik umění považovat na hybridnosti?
Znamená to, že součástí královské delegace byl i výtvarník? Byli tam šlechtici, kteří stavěli. Čili investoři…
Mimochodem, na to takový kongresový zájezd přijde? Letenka do Austrálie, diety, ubytování a ca. 500 USD jako zápisné.
3
s n í m k y a l f y z 1. w o r k s h o p u , k t e r ý v r á m c i s t u d e n t s k é a n k e t y „ a s k- a n s w e r - s o l v e “ u s p o ř á d a l i s t u d e n t š t í s e n á t o ř i a s p e t r k l á p š t ě s j a r o m í r e m h a i n c e m a m a r i í v a l e n t o v o u z s p a v a r c h i c a f é k o n c e m k v ě t n a . d í l n a b u d e p o k r a č o v a t p o d z i m n í m k o l e m .
Museli mít tedy i určité vzdělání a schopnost si všimnout nových forem. Vyjádřil bych to faktem, že to byli šlechtici. Což v té době mohlo znamenat několik znaků. Jednak fakt, že jste odpovědný stavebník – investor. A to do té míry, že vás třeba žádá o radu král – tedy pokud jde o architekturu. Jeden takový investor prokazatelně ve zmíněném poselstvu byl.
V hlubinách V úvodu jste osvětlil hlavní téma kongresu – otevřenost diskuse o umění. V čem pro vás osobně představovala konference přínos? Typickou metodou evropských dějin umění je ikonologie, kterou vyvinul Erwin Panofsky v první polovině 20. století. Je to metoda založená na čtení výtvarného díla prostřednictvím dobové literatury. V Melbourne se o této metodě mluvilo jako o výrazu evropského provincionalismu. Tím chci říci, že tato metoda funguje perfektně při analýze italské renesance, když hledáte literární obsahy renesančních obrazů, protože vazba mezi obrazem a texty italských humanistů byla velice silná – stejně jako byla silná mezi obrazem a texty středověkých autorů... Ale rozkrývat stejným způsobem umění australských domorodců – to už nemusí pokrývat všechny jeho aspekty, a nejen proto, že domorodci neznali písmo. Mluvíte tedy nepřímo o interpetaci arfefaktu. Interpretace reaguje na to, jak dílo vzniká. Například evropský středověký obraz vždy představuje určitý konglomerát symbolů, které vycházejí z dobové teologie. Artefakt lze přirozeně vnímat i coby obraz jako takový, tedy bez kontextu doby, ve které vznikal. Ale tím unikne podstatná rovina obrazového sdělení.
4
Nepoukazujete takto na element vzdělanosti jako podmínku vzniku kvality? U renesanční architektury je to velice pravděpodobné. Jak u autora, tak u objednatele. Jde to tak daleko, že za časů Fischera z Erlachu bral habsburský následník trůnu hodiny architektury. Patrně ne praktické čili se asi neučil stavět zeď nebo jak vypadá oblouk. Spíš se zabýval teorií,
aby oboru porozuměl. Představoval totiž součást státní reprezentace. Což neznamená, že mimoevropské kultury předpokládaly čistě tvořivou inspiraci. Jen vycházejí, například čínská nebo indická architektura, z jiných konceptů. Právě kongresy by měly inspirovat k uvažování více v kategoriích mimoevropských kultur.
Z výšin 9. patra v Thákurově Ovlivnilo jednání na konferenci naopak vás? Něco, o čem byste mohl říci, že to bylo pro vás určité poznání? Byl jsem překvapen, jak ostře se jsou schopni kolegové, například z USA, před padesáti historiky z celého světa vyjádřit nebo se vyhranit k určitým zdánlivě neotřesitelným pravdám – což říkám možná frázovitě. Hodně výrazná byla kritika eurocentrismu v dějinách umění. Ten skutečně existuje a i mně přijde hodně nesmyslný a je neobhajitelný tváří tvář kolegům z různých kontinentů. Každá konference je také určité politikum. Dalo se vysledovat směřování Cihy? Kongres směřoval k zintenzivnění vztahů mezi tradiční euroamerickou a východoasijskou či tichooceánskou kulturou. Jistě se dá uvažovat i o tom, kolik zájemců dorazilo například z evropských zemí. Už vícekrát jsem si všiml, že přijíždějí spíš z asijské části světa než ze zemí arabských. Snad tomu odpovídá i trend sbližování Evropy s Japonskem a Koreou a Čínou i Indií – už od 19. století, ale nějak moc se nekomunikuje s islámským světem… Tohle tam asi znát stále je. Nicméně hlavní sílu této konkrétní akce vnímám ve velkém zájmu o tradiční australskou kulturu – resp. domorodé umění, které je dnes určitým fenoménem. Jak v Austrálii samotné, tak vůbec na uměleckém trhu euroamerické zóny. Mimochodem, Crossing cultures není něco jako popíjení kávičky v Austrálii s kolegy z různých částí světa. Protože za okny kongresu žijí a tvoří skuteční domorodí umělci. Konference, kterých se účastním, bývají většinou striktně vědecké. Nemají přímou vazbu na vznikající architekturu – nejčastěji se věnují dějinám. Jejich téma nebývá inspirované něčím ze žhavé reality. Kongres “mísení kultur” představoval takto i silnou provázanost s místem vzniku současné
o v ě ř e n é a n t i c k é m e t o d y s e v r a c e j í . s n í m e k a l f y z a c h y t i l m i l o š e f l o r i á n a b ě h e m m e t á n í l o s u ( v ý b ě r a t e l i é r u n a d v o u s t r a n u b u l l e t i n u) . m í s t o: r e d a k c e a l f y, č a s: d n e 2 4 . 5 . 2 0 0 8 , 12 . 3 4 h . v e d l e t h á k u r o v a v k v ě t n o v é m s l u n c i a n e b d i s p u t a c e , h o s t i n y a l e h á t k a f i l o s o f ů …
tvorby. Když přijdete do melbournské Národní galerie (National Gallery of Victoria), najdete tam celé jedno patro vymezené domorodé tvorbě staré nikoli pět tisíc let, ale autorů, kteří žili ve 20. století, anebo jsou ještě na živu. A kteří navazují na tu tradici. Objevili se domorodí tvůrci také mezi účastníky konference? Ne. Je zajímavé, že i když se iks let mluví o mísení kultur, nejenom že tam nebyli domorodci, ale neviděl jste tam ani moc severoamerických černochů. Není to tak, že by se zaměření „bílé kultury“ úplně radikálně změnilo: doopravdy pořád jde o záležitost bílých lidí z různých kontinentů. Ale současně je pravda, že určitý pohyb, když se my bílí bavíme mezi sebou o umění a architektuře, pohyb směrem k otevřenosti vůči světu tam byl jednoznačně patrný. Závěrem: váš silný zážitek? Asi závěrečné vystoupení ředitele Britského muzea (the British Museum v Londýně – patrně největší sbírka kulturních artefaktů z celého světa včetně např. slavných Elginových mramorů z Akropole). Téma: jak Britské muzeum přispívá k poznání světa a jak může přispívat k dialogu mezi kulturami. Věcně, odborně, politicky a lidsky dokonalé. Přesně tak to má vypadat. Britské muzeum nabízí vstup gratis, protože je muzeem otevřeným jak obyvatelům Velké Británie, tak cizincům. A bylo zbudováno v době britského impéria – samozřejmě s imperiálním záměrem, pro lepší poznání světa, který se tehdy stával jejich zahrádkou... Ale smysl neztratilo. A jeho sbírky teď umožňují úžasné poznání kulturních tradic, dokonce i pro lidi, kteří z těch tradic sami pocházejí. Například návštěvník z Afriky zde může přes exponáty dovezené kdysi z jeho země poznávat své vlastní dějiny. Je to jednoduchá myšlenka, ale má obrovský dosah. Ten starý kolonialismus se nakonec stává lidstvu užitečným. Děkuji za rozhovor. Jiří Horský
FA.LAB. S Drážďanskými v Kolíně nad Rýnem Ateliér doc. Ireny Šestákové spolu s kolegy drážďanské FA TU, jak Alfa informovala v minulém čísle, uspořádali v Kolíně nad Rýnem workshop s námětem projektování budovy „Idea Store“ – objektu, jenž je podobný veřejné knihovně a multifunkčnímu kulturně-vzdělávacímu centru. Cílem bylo se seznámit v sociálně problematické části Kolína s územím, setkat se se zástupci etnických menšin a organizací provozujících nízkoprahová centra pro mládež atd. V rámci analýzy výzkumu v mezinárodním rámci přinášíme podrobnější informace Ireny Šestákové – část najde čtenář také na str. 10–11 ve Studentském fóru v sousedství ankety zahraničních studentů, vyjadřujících se k rozdílům mezi vzděláváním na pražské Fakultě architektury a na jejich domovské fakultě. Naše spolupráce. Z Drážďan je do Prahy blíž než do Berlína, tím pádem se spolupráce vlastně sama nabízí, dá se považovat za spolupráci s nejbližším sousedem. Fakulty jsou ale rozdílné, jak co se týče struktury studia, složení pedagogu, návaznosti na jiné katedry, tak samozřejmě i v metodice výuky ateliéru. V Drážďanech se student nemůže zdržet více semestrů v jednom ateliéru (může se pouze vrátit na předdiplom nebo diplom). V tomto smyslu je kontinuita ateliéru pokaždé narušena... Existuje zde jen několik poměrně velkých kateder a každá je svým způsoben jiná. Mezi studenty bývá často diskutováno téma „drážďanského stylu“, zda něco podobného ne/existuje, každoroční soutěž o Cenu fakulty a následující výstava k tomu přispívají. Metodika ateliérové tvorby na katedře sociálních a zdravotnických staveb pana profesora Dr. Ing. Petera Schmiega. Katedra v každém semestru nabízí kromě nejrůznějších předmětů dvě projektová témata a jedno diplomní a předdiplomní. Jeden asistent je odpovědný za skupinu šesti až osmnácti studentů a pracuje s nimi po celý semestr. Ostatní kolegové se střídají ve funkci oponentské. Dvakrát za semestr probíhají prezentace s profesorem. Jednotliví pedagogové se snaží svou skupinu jednou týdně dovést ke společné výměně názorů formou prezentací a referátů na nejrůznější, nejenom architektonická témata – a ke studiu textu k určité problematice. A vedle toho konzultujíé každý projekt individuálně. p o k r a č o v á n í n a s t r. 8
5
Tomáš Rousek - Aquarius 2006/07
Jáchym Pešek - Plast House 2007/08
Jana Hladíková - Glass House 2007/08
Ateliér Florián/Glass FreeForm Architecture
více informací: Architekt - 9/2006 ERA 21 - 4/2005, 5/2007 Stavba - 2/2006
Ateliér se zaměřuje na navrhování energeticky úsporných budov ve spojení s inteligentními plášti ze skla, na navrhování ze skla jako konstrukčního materiálu, na navrhování tzv. digitální architektury a urbanismu na principu parametrického designu, na CAD/CAM technologie, na automatizaci a robotizaci ve stavebnictví, chytré materiály a nanotechnologie. Reflektujeme realitu... Michal Kutálek - Take off House 2004/05 www.takeoffhouse.xf.cz www.nextlevel.xf.cz
Ladi Sobková - Pixel urbanism 2007/08 www.zona.holesov.cz
Nina Hedwic - Palác umění 2007/08 www.nina.atelierflorian.com
Jaroslav Hulín - Centrum moderní architektury 2004/05
Miroslav Strigáč - Polygon urbanism 2007/08 www.zona.holesov.cz Pozn. red.: Ateliér k publikování vylosoval Zdeněk Rothbauer
Marek Růžička - MediaLab 2005/06 www.archlab.cz
p o k r a č o v á n í z e s t r. 5
Přístupy k výuce. Po dobu naší spolupráce se ukázalo, ze přístupy k určitým problémům a procesy architektonické tvorby jsou často odlišné. A právě tato konfrontace s jinými pohledy, pomáhá studentům (a někdy i nám) formulovat si, potvrdit a dovést do důsledku vlastní názor a naučit se reflexi vlastní tvorby. A je to o to zajímavější, že se jedná o konfrontaci s něčím neznámým. Společné projekty. „Kdo má rád své dítě, pošle ho na cesty“, říká staré japonské přísloví. Naše ateliéry hledají zadání v obou zemích a možná v budoucnu i jinde. Nejde pouze o poznání kouzla a kontextu českých a německých měst a regionů: v oblasti sociálních staveb je nutné srovnat často rozdílnou sociální a zdravotnickou situaci, struktury sociálního zabezpečení, situaci jednotlivých skupin ve společnosti, předsudky a kulturní specifika. A proč právě Kolín? Zadání soutěže na koncepci „Idea Store“ vycházelo z typologie budov, jež byly v posledních pěti letech postaveny v zanedbaných čtvrtích okolo center některých evropských měst. Nejrůznější návrhy v soutěži usilovaly o vytvoření kulturních a vzdělávacích projektů, které by se staly motorem vývoje těchto území. Šlo o projekty na nízkoprahové úrovni pro obyvatele se špatnými zkušenostmi s institucemi, s problémy s integrací do společnosti, nejrůznějšího kulturního původu a často nedostatečného vzdělání. Autor vítězného návrhu „Idea Store“ přišel s koncepcí všeobecně známé typologie obchodního domu jako prvku nízkoprahovosti a tvorby image domu. V Londýně, kde tento princip funguje, se stal značkou a je kopírován. Do německého či českého kontextu nelze samozřejmě vše bezvýhradně zasadit. Ale považovali jsme za důležité vyjít z podobné urbanistické a sociální situace. Místo pro budovu „Idea Store“ jsme vybrali v Mülheimu, ve čtvrti Kolína nad Rýnem, která byla od doby industrializace místem průmyslu a bydlení pracovních sil. Na konci šedesátých let minulého století sem přišlo velké množství „gastarbeiterů“, převážně tureckého původu. Dnes zde žije již třetí generace a Kolín se stal opravdovým domovem mnoha z nich. Mülheim je sociálním ohniskem. A zároveň místem s obrovským potenciálem. Jedním impulsem vývoje by mohlo být právě námi projektovaná budova „Idea Store“. I. Š.
8
Workshop proběhl v rámci Rozvojového projektu MŠMT – Spolupráce se čtyřmi fakultami architektury: FA TU Drážďany, FA Lyon, FA Tongji Šanghaj, FA National University of Singapur – pozn. red.
s n í m k y a l f y z p ř e d n á š k y m i r k o b a u m a , p r v n í z e s e r i e b u i l d e r s / t h i n k e r s
ondřej beneš
FA.LAB. V Miláně o šedesátých letech 20. století na české a polské scéně Ondřej Beneš nad nedávným sympoziem Milánská stěna je už tak zavedeným stavebním pojmem, že si ho s Milánem takřka ani nespojíme. V současnosti je v této severoitalské metropoli jedna z nejprestižnějších italských architektonických univerzit. V druhé polovině 20. století se zde realizují dvě mimořádné stavby – mrakodrap Pirelli Gio Pontiho (1958–1961) a „čtyřhranná pavěc... nafouklá do obří podoby“ Torre Velasca (1958) E. Rogerse. Obě bezprostředně navazují na historické jádro s dómem a s pasáží Victora Emanuela. A dnes snad každý zná pozoruhodné dílo Massimiliana Fuksase – nový veletržní a výstavní areál Nuovo Fiera di Milano (2005). Na půdě FA ČVUT je šedesátým letům věnována mimořádná pozornost. Pod vedením prof. Petra Urlicha bylo v průběhu několika let vydáno na deset sborníků a skript zabývajících se touto tematikou. A v letošním roce přijde na předvánoční trh velice obsáhlá (cca 500 stran) monografie Zlatá šedesátá léta české architektury Oldřicha J. Ševčíka. Bude obsahovat devadesátistránkovou studii začleňující československou architekturu tohoto období do širších celoevropských a kulturněcivilizačních souvislostí – s přesahy do let padesátých a sedmdesátých (pozdní realizace některých projektů z přelomu šedesátých a sedmdesátých let již v odlišném společenském klimatu). Publikaci dotváří množství barevných fotografií (zachycují exteriéry i interiéry atd.) a další dobové odkazy. Roberta Chionne z milánské univerzity kontaktovala ve středoevropském regionu vědecké pracovníky, kteří se danou problematikou zabývají. Výsledkem bylo zmíněné sympozium uspořádané počátkem letošního roku na půdě Milánské polytechniky. Proběhl zde cyklus přednášek, seminářů a diskusí k architektuře v Polsku a v českých zemích mezi lety 1950–1980. Z italské strany byla akce připravována Robertou Chionne a profesory Alessandrem de Magistris a Augusto Rossarim. Českou republiku zastupovala Martina Peřinková z Technické univerzity Ostrava přednáškou týkající se souborů ostravského socialistického realismu a Ondřej Beneš z FA ČVUT s tématem zlatých šedesátých let v české architektuře (zastupoval vyzvaného Oldřicha J. Ševčíka).
s n í m e k n á s t u p n í h o p r o s t o r u p ř e d b u d o v o u n o v o s t a v b y t e c h n i c k é k n i h o v n y, v e d l e v i z u a l i z a c e p r o j e k t u ( k z p r á v ě v n o t e s u , s t r. 12 )
Počátkem šedesátých let nastávají na Západě „léta nového orientování“ (1960–1962) ve vztahu k moderně. Na pořad dne se dostávají její omyly. Tendence, které se u nás projevují v padesátých a šedesátých letech, jsou vnímány jako doba hledání. Srovnání vývoje na Východě a Západě v padesátých až osmdesátých letech 20. století – rozdíly, analogie, alternativy– to bylo téma tohoto setkání. Zajímavá byla silná bezprostřední reakce milánských kolegů na některé realizace i na barevné ladění objektů z šedesátých let (zaujaly temné kortenové plechy, výrazná barevnost interiérů). Překvapil jak sympatický rozsah obeznámenosti italských partnerů s dílem Pragera, Věry a Vladimíra Machoninových ad., tak mimořádná šíře kulturního záběru milánských profesorů, s níž pojednávají architekturu padesátých až osmdesátých let, a nakonec překvapila i možnost komunikace v ruštině (je spojena s dlouhodoběji založeným studiem architektury v zemích bývalého geopolitického Východu). Toto mezinárodní kolokvium by nemělo být ojedinělé, italská strana připravuje dlouhodobou a mezinárodně se rozšiřující spolupráci, opírající se o zkušenosti a zázemí Milánské polytechniky, programově aspiruje na organizační a vědecké centrum výzkumu architektury uvedených desítiletí v celoevropském měřítku. Zvážíme-li zájem italských kolegů o výsledky české tvorby, zvážíme-li respekt k nashromážděné faktografii k české scéně šedesátých let, otvírá se příležitost vejít „italskou cestou“ do širšího evropského povědomí. Aspoň tak, jak toho aktuálně dosahuje slovenská architektura v Rakousku, kde o ní právě vyšla monografie! Proto pokračování v pracovních kontaktech mezi naší fakultou v Praze a Milánskou polytechnikou a jejími specializovanými pracovišti (EAST-LAB), které doposud nestálo Fakultu architektury ani korunu, například formou hostujícího profesora de Magistris by bylo nejen tzv. „zajímavým přínosem“ pro studenty, informační akupunkturou, ale založením perspektivní spolupráce v evropském kontextu. Autor je externí pedagog v Ústavu navrhování I.
Ohlasy V poslední Alfě mě zaujala diskuse na téma výuka bydlení. Vyzván k reakci konstatuji: s mnohými myšlenkami naprosto souhlasím. V anketních otázkách se mluví o typologii, v odpově-
jan paroubek
dích se mluví o typologii, na některých místech je myšleno to, co je obsahem předmětu Nauka o stavbách. Název vznikl po devadesátém roce, také proto, aby se naznačilo, že má jiný, širší, vysokoškolský, obsah než předchozí Typologie. Nicméně termín typologie je stále používán, možná pro Nauku o stavbách, možná ve smyslu pouze pro vlastní typologii, jindy ve značně zvulgarizovaném smyslu pouze pro nějaké údaje například o nějakých rozměrech apod., či co. Cui rei prodest? (cui rei – lat., znamená: čemu). Otázka ankety souvisí s představou o podobě absolventa. Umět stavět, resp. navrhovat domy; přimlouvám se i za vzdělání. Vysoká škola má poskytovat vzdělání. Přimlouvám se za rozlišování pojmů vzdělání a kvalifikace. Otázka vyplývá z požadavku „zkvalitnění výuky“. Předměty na FA jsou specificky architektonické – učí se jen na podobných školách, a dále architektonicky nespecifické – učí se i na jiných vysokých školách. Typologie je souhrn faktů, někdo se je má naučit a pak je více či méně používat. Trochu lépe: typologie je zjišťování typického pro určité druhy staveb. Nauka o stavbách studuje stavby, resp. určitý druh staveb, jejich obecné rysy i specifické, celkový charakter i rozmanitost, souvislosti, v nichž se nacházejí: historické, společenské, fyzikální hlediska, možnosti technologií, souvislosti urbanistické, či krajinné, ekologické; studuje vztahy mezi těmito hledisky; zkoumá architektonické koncepty staletími vyzkoušené i myšlenky vzniklé v právě uplynulé vteřině, formuluje závěry, co z uvedeného vyplývá, co je vhodné respektovat, co a jak je možné uplatnit nebo pominout, za jakou cenu… Nejobecnější teorie architektury. Pokud nás bude zajímat pouze návrh stavby, lze jej popsat (aspoň, a v různém kvantitativním poměru) dvěma fázemi: analytickou (rozbor) a syntetickou – návrh. Ateliér pak je architektura u kreslicího stolu, architektura Autocadem, konkrétní, s významnou úlohou intuice, Nauka o stavbách je architektura u psacího stolu, architektura Wordem, více obecná, významnou částí je racionální úsilí. Typologii lze učit kdekoliv a jakkoliv, některý způsob je efektivnější, jiný méně efektivní: tisíc profesorů může každý předvést svůj dům, posluchač si vše sám, podle svého, utřídí a zobecní (je důležitější efektivnost nebo zábavnost nebo nějaká další hlediska?). Jan Paroubek Autor je pedagogem Ústavu nauky o budovách
9
barbora gézeová
Po návratu z Kolíně nad Rýnem Jak Alfa informuje, v Kolíně nad Rýnem proběhl společný workshop pražské a drážďanské fakulty architektury. Odbornou, sdílenou zkušenost umocňovala tedy konfrontace s místem, jež se nachází mimo hranice ČR. Redakce požádala o krátkou úvahu tři z účastníků exkurze. ■ Existuje rozdíl mezi naší „metodou“ výuky a výukou na drážďanské fakultě? ■ V čem byl přínosný workshop v Kolíně na rozdíl od eventuální dílny v Kolíně?
Barbora Gézeová, 4. ročník ■ Především naše cesta do Kolína nad Rýnem představovala exkurzi a nikoli workshop. A ještě něco – neměla jsem možnost sledovat konkrétní výuku v Drážďanech: jediný kontakt, který jsem měla s prací drážďanských studentů, se uskutečnil vloni, kdy prezentovali své projekty na soustředění v Kruhu. Pokud mohu soudit, měli k navrhování dost odlišný přístup. U nás jako by se k projektu přistupovalo pragmatičtěji: dávame si záležet na dotažení projektu i po konstrukční a dispoziční stránce, možná proto někdy trpí „duševní“ stránka projektu. U německých studentů to bylo naopak. Konkrétně například prezentace jedné kolegyně obnášela vysvětlení, proč má fasáda hudební školy pro nevidomé motiv klavírní klávesnice apod. O nějakém funkčním a konstrukčním uspořádání budovy leckdy nepadla ani zmínka. ■ V Kolině jsme se seznámili s prostředím a místem (čtvrť Mülheim), kde by měl stát náš projekt Idea Store. Osobně jsem byla překvapená prostředím, které mi původně bylo popsané jako místo, jež má velké sociální problémy. Očekávala jsem špínu a bezdomovce, ale nic z toho jsem tam neviděla. Čtvrť Mülheim má problémy s nezaměstnaností, tyto otázky však zůstávají zřejmě pod pokličkou a návštěvník je na první pohled nevnímá. Když jsem se vrátila do Prahy, uvědomila jsem si, že jsem cestou do školy potkala víc bezdomovců než za celou dobu mého pobytu v Kolíně.
Mirek Juren, 2. ročník 10 ■ Kritika pedagoga spočívala v tom, že nám při našich prezentacích předkládal svůj vlastní
názor na danou věc, tedy na problematiku kolínské kultury a tamních menšin, takže tyto úvahy
mirek juren
pavel lupač
nás nutily, abychom se zamysleli, nahlížíme-li na problematiku kolínské kultury správně: zda to, co zde hodláme navrhnout, lidi zaujme, nebo odstraší. Je totiž trochu problematické navrhnout něco, co je zajímavé, něco, co bude nové, ale zároveň to „něco“ mělo působit také tak, jako by tp tam bylo umístěno odedávna. ■ Velký přínos spočíval ve skutečnosti, že dokud jsme nebyli přímo na pozemku, člověk si nedovedl dobře představit veškeré souvislosti, které by měl brát v úvahu – během návrhování – zejména s ohledem na širší i specifickou skupinu obyvatel. Nedovedli jsme si dobře představit, kam například směrovat nízkoprahové části, zda zastavět celý pozemek, zda stavět výškovou budovu apod. Teprve na místě samém jsme si mohli všechna tato témata srovnat v hlavě: „Dotáhnout“ úkoly jako zachování zeleně a dalších prvků, hlavní komunikační body a širší urbanistický kontext, v tom nám pomohly také přednášky o vývoji Kolína, resp. Mülheimu. Suma sumárum, toto vše představuje drobnosti, které z fotek ani z plánu nevyčtete, to vše musíte osobně zažít... Píšu o tom proto, že návrhy, které vznikaly bez této konkrétní zkušenosti, vzaly nakonec za své. Člověk prostě získal nový pohled na věc. Bez obchůzky dané lokality by snad architekt ani nemohl stavět, a pokud ano, postavil by značně umělé „dílo“. Jinak samotné zadáni se mi moc líbí. Jde totiž o návrh stavby na reálné místo pro reálné lidi, není to objekt v existující zástavbě, kde se umaže jedno políčko na situaci a řekne se „tak tam něco navrhni“...Není to ani bytový dům, kde člověk ani nemusí mít kontakt s těmi, kteří zde budou bydlet, a přesto ten dům „nějak sesmolí“. Ale je to stavba, kde musíte zažít kontakt s kulturou, s obyvateli i s jejich problémy, a hlavně musíte potlačit své mnohdy extravagantní nápady a vize. Navrhujete především pro člověka.
Pavel Lupač, 6. ročník Německý styl myšlení je asi už „od přírody“ organizovanější. Toto tvrzení se ovšem týká většinou maličkostí, které by Čech snad ani neřešil. Při prezentaci studentských prací jsou k dispozici například „formuláře“ s kolonkami pro každy detail. Do nich si účastník poznamenává své postřehy k prezentaci. Mezi kolonkami najdete prostor pro nákres, hodnocení a mnoho dalšího. Tento postřeh potom vysvětluje jiné přístupy k práci. Celkově se dá říct, že němečtí studenti stráví – v poměru k nim – mnohem více času různými analýzami a pozorováními.
mergaux larcher
Řekl bych, že náš přístup k tvorbě vnímám jako intuitivnější a méně podložený racionálními studiemi všemožných problémů a vztahů v území. Tento někdy až příliš analytický vztah možná následovně svazuje další tvorbu. Když se procházím německými městy, připadá mi často jejich architektura velmi podobná a také málo překvapivá. Vše perfektně ladí, ale člověk postrádá výstřelek od normálu. Při srovnání s českou architekturou a přístupem k ní je rozdíl dobře viditelný. U nás nemáme o úlety nouzi, ať už se jedná o výstřelky kladné nebo záporné. Je to tu ale mnohem zábavnější.
Očima zahraničních studentů FA ČVUT Zájem našich studentů o zahraniční stáže se množí, ale zvyšuje se také zájem ze zahraničí o studium v Praze. Jak vnímá cizinec atmosféru na pražské Fakultě architektury? Alfa navazuje na loňské dojmy z „Erasma“ z různých zemí – v Evropě i zámoři. ■ Srovnejte metody výuky na pražské fakultě a na vaší domovské škole. ■ Jaké rozdíly spatřujete ve volbě témat a v přístupu k navrhování?
Margaux Larcher (Francie), 4. ročník, ateliér Vladimíra Krátkého ■ The foreign students are rather excluded from the Czech students. I do not know if the professors behave equally with us and with the Czech students. In my school of architecture in Nantes, France, the Erasmus students are more integrated with the local students. They follow the lesson « à la carte » (in French) by taking the appropriate ECTS exams. This has to do with the spoken language (foreign students must French); however, of course, few foreign students in Prague speak Czech. The lesson methods appear the same, but it seems to me that in France the relationship with the professors are „less academic“. The French professors work parallel in their firms and seem to accompany us more with our personal projects. The Czech students appear more timid. The faculty of architecture of Prague is directed towards technical sciences and the level of engineering is much better than in Nantes. But the
alejandro sauquillo
level of creation and taking risk is stronger in Nantes. The levels of final presentation are as strict in Nantes as in Prague. ■ Your programs are composed like ours: a principal project design studio and then lectures. In Nantes, however, we have obligatory training courses, in the first and third year, on building sites. Initially as workmen followed by the building site. For me, it is the best means of learning and of understanding really the techniques of construction. What appears to me as the biggest difference is that the level of English is better controlled in Prague. The other difference is that our school is smaller and the students fewer.
Alejandro Sauquillo (Španělsko), 4. ročník, ateliér prof. Bohumila Fanty ■ The Design Studio is the preparation for the future career as architects. As a foreign student, I have seen some differences in these classes, between Prague and my home Faculty in Valencia, Spain. The most important ones are the methodology and the theme. Starting with the methodology: in Prague the lessons of Design Studio are mainly focused in correcting the designs of every student. Teachers are more available and open than in Spain. In my country, there is less time for consultations because there are also visits to theoretical classes. These classes point out examples of great architecture, which help students improve generally their architectural concepts related to their current design studio. ■ With regard to the theme: whereas in my country the teaching is more concentrated in a realistic design emphasizing construction and structural applications, in Prague the teachers are more interested in the architectural idea itself. This difference gives Czech students a bigger freedom and the possibility to have more creative results. On the other hand, this bigger creativity can have, as a collateral effect, a more unrealistic design.
11
s e s t e r s k á f a k u l t a v d e l f t u d n e 13 . k v ě t n a t . r. p o k r a č o v á n í z e s t r. 2
12
O tom, že studentský živel citlivě vnímá také současnou úroveň „věci veřejné“, přesvědčuje redakce zařazením vlastní poznámky Politické minimum. Studentský list bude vycházet jako „občasník“ (podle možností redakce) a počítá se zhruba s šesti vydáními ročně. Hrazení nákladů na provoz bude vycházet z možností občanského sdružení SPA. Počet výtisků nebyl sdělen. Studentský redakční tým pracuje ve složení Michaela Štolcová, Marie Valentová a Matěj Žaloudek. První číslo vyšlo jako oboustranně černobíle potištěný formát A2 s chytrým skladem, který je integrální součástí grafiky a vytváří přehledná okénka jednotlivých rubrik. jhr
před VŠCHT. V této ploše budou nově vysázeny stromy, které mají navazovat (není to tedy prosté protažení) na stromořadí v ulici Technické. Nově vzniklá plocha by měla sloužit pro sociální aktivity. Jak zdůraznil arch. Petr Lešek, měla by „být prostupnější než stromořadí v Technické ulici, ale nikoliv tak nehostinná jako plocha před FA a FS“. Protipólem této sociální plochy se má stát travnatý park za budovou NTK směrem do Flemingova náměstí. Trávník před budovou VŠCHT zůstane zachován.
Notes
X Zájemci o spolupráci při zpracovávání stavebněhistorického průzkumu významného domu středověkého původu v Havelské ul. (akce je součástí připravovaného studijního modulu zaměřeného na výzkum, dokumentaci a obnovu historických staveb a památkovou péči) se mohou hlásit:
[email protected] (viz www Ústavu teorie a dějin FA ČVUT). X V sérii přednášek Builders/Thinkers se představují na FA ČVUT tvůrci z Německa, Švýcarska a Nizozemí, kteří se pohybují v reálné každodenní praxi, a přitom neopomínají formulovat svou teoretickou pozici ať už formou knižní nebo přednáškovou. Cyklus pokračuje přednáškou minimalisty prof. K. Kaana, nově jmenovaného profesora TU v Delftách. FA ČVUT, Thákurova 7, místnost C 223, čtvrtek 19. června 2008.
X Ročenka studentských prací „The best of“ FA ČVUT 2007–2008 vyjde na fakultě na podzim letošního roku X V úterý 13. května do základů vyhořela budova delftské Fakulty architektury TU. Podle dostupných zpráv nabízela čtrnáctipatrová budova školy také zázemí významné sbírce architektonických publikací (knih, plánů, kreseb) a moderního mobiliáře z 20. a 21. století. Autory stavby byli van den Broek a Bakema, jako pedagog zde působil mj. děkan FA ČVUT doc. Zdeněk Zavřel, který promptně zaslal kolegům mail s projevem účastí naší školy a současně s nabídkou jakékoli pomoci. Podle zprávy děkana Zavřela vedení delftské fakulty zaslalo do Prahy děkovnou odpověď s tím, že v případě potřeby laskavé nabídky rádi využijí. X Studentská anketa – hodnocení výuky je dostupná na https://anketa.cvut.cz (možno vyplňovat do 15. července 2008). Za účelem zvýšení vypovídací hodnoty ankety byl pro kontrolu vytvořen report se seznamem učitelů s jejich rolí v předmětu a report otázek: https://anketa.cvut.cz/role, https://anketa.cvut.cz/otazky X V prostoru mezi VŠCHT a novou budovou NTK byla odstraněna současná kontejnerová zeleň. Do projektu NTK autoři (Projektil) zahrnuli i úpravu plochy mezi VŠCHT a NTK i přesto, že řešení bylo nad rámec původního zadání. Nicméně podle názoru autorů je tento prostor důležitý a je potřeba ho kultivovat jako nástupní prostor vysokých škol. Proto byly navrženy úpravy, které jej mají co nejvíce sjednotit a zpřehlednit. Finální stav bude představovat plochu v jedné úrovni s maximální preferencí pěších a pouze s regulovaným průjezdem
Přednášky
podněty ke zprávám pocházejí z informací vedení FA ČVUT, ústavů a ateliérů, z České komory architektů a od spolupracovníků redakce
generální partner
generální partner
partner
ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 2 / Vychází 10 × ročně / MK ČR E 17540 / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; str. 6–7: Ateliér Miloše Floriána / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: © archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: TRICO, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. A318, Thákurova 7, 160 00 Praha 6, tel.: 602 222 478 /
[email protected].
