RADA EVROPSKÉ UNIE
Brusel 16. ledna 2006 (18.01) (OR. fr) 5370/06
VISA AUS AMLAT ASIE CDN 1 USA COMIX
14 2 5 1 4 53
PRŮVODNÍ POZNÁMKA Odesílatel: Jordi AYET PUIGARNAU, ředitel, za generálního tajemníka Evropské komise Datum přijetí: 11. ledna 2006 Příjemce: Javier SOLANA, generální tajemník, vysoký představitel Předmět: Zpráva Komise Radě o uplatňování zásady vzájemnosti ve věci bezvízového styku s některými třetími zeměmi v souladu s článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichţ státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, a jakoţ i seznam třetích zemí, jejichţ státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni ve věci mechanismu vzájemnosti Delegace naleznou v příloze dokument Komise KOM(2006) 3 v konečném znění. ________________________ Příloha: KOM(2006) 3 v konečném znění
5370/06
ij DG H I
1
CS
KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
V Bruselu dne 10.1.2006 KOM(2006) 3 v konečném znění
ZPRÁVA KOMISE RADĚ o uplatňování zásady vzájemnosti ve věci bezvízového styku s některými třetími zeměmi v souladu s článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, a jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni ve věci mechanismu vzájemnosti
CS
CS
OBSAH I. Úvod ................................................................................................................................. 3 II. Provádění nového mechanismu vzájemnosti: ..................................................................... 3 III. Výsledky nového mechanismu vzájemnosti ...................................................................... 4 1.
V případě některých třetích zemí jiţ bylo dosaţeno kladných výsledků: .................... 5
1.1.
Kostarika .................................................................................................................. 5
1.2.
Nikaragua ................................................................................................................. 5
1.3.
Panama ..................................................................................................................... 6
1.4.
Venezuela ................................................................................................................. 6
1.5.
Brazílie ..................................................................................................................... 6
2.
V případě řady dalších třetích zemí jiţ bylo řešení problémů neuplatňování zásady vzájemnosti oznámeno, ale vyţaduje další provádění a/nebo ověření ........................ 7
2.1.
Brunej Darussalam .................................................................................................... 7
2.2.
Malajsie .................................................................................................................... 8
2.3.
Singapur ................................................................................................................... 8
2.4.
Uruguay .................................................................................................................... 8
3.
V případě tří zemí jsme od řešení otázky neuplatňování zásady vzájemnosti podstatně dále. .......................................................................................................... 9
3.1.
Austrálie ................................................................................................................... 9
3.2.
Spojené státy americké............................................................................................ 11
3.3.
Kanada ................................................................................................................... 13
Annex 1A ............................................................................................................................. 17 Annex 1B ............................................................................................................................. 18 Annex 2 ............................................................................................................................... 20
CS
2
CS
I. ÚVOD Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001 tvoří základ společné vízové politiky EU, jelikoţ stanoví seznam třetích zemí, jejichţ státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum (příloha I nařízení), a těch třetích zemí, jejichţ státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni 1 (příloha II nařízení). Spojené království a Irsko nejsou nařízením Rady (ES) č. 539/2001 vázány. Mechanismus vzájemnosti, a tudíţ i tato zpráva se vztahují na všechny členské státy, včetně států přistoupivších v roce 2004, a navíc i na Island a Norsko, které jsou vázány nařízením (ES) č. 539/2001, a to vzhledem k jejich přidruţení k schengenskému acquis. Nařízení Rady (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, obsahuje nový mechanismus vzájemnosti2 zaměřený na vytvoření vzájemnosti na základně příslušných kroků vůči třetím zemím, které stále ještě vyţadují od občanů členských států vízum k pobytům kratším neţ 90 dnů, i kdyţ dotčené členské státy EU takovéto vízové poţadavky vůči občanům těchto třetích zemí neuplatňují. Tento nový mechanismus vzájemnosti se provádí takto: –
členské státy musely do 24. července 2005 oznámit veškeré stávající situace neuplatnění zásady vzájemnosti a tato oznámení byla uveřejněna dne 11. října v Úředním věstníku;
–
po tomto uveřejnění musela Komise po konzultacích s členskými státy okamţitě podniknout nezbytné kroky vůči orgánům třetích zemí neuplatňujících zásadu vzájemnosti s cílem znovu zavést bezvízový styk;
–
do tří měsíců od uveřejnění oznámení v Úředním věstníku musí Komise předloţit Radě zprávu eventuálně doprovázenou návrhem na dočasné znovuzavedení vízové povinnosti pro státní příslušníky dotčených třetích zemí. Tato zpráva je předmětem tohoto sdělení.
Kromě toho společné prohlášení Rady a Komise (Úř. věst. C 172, 12.7.2005, s. 1) odkazuje na moţnost uplatnění jiných prozatímních opatření vůči dotčeným zemím, zejména v oblasti politické, hospodářské a obchodní. II. PROVÁDĚNÍ NOVÉHO MECHANISMU VZÁJEMNOSTI: Oznámení o stávajících situacích neuplatnění zásady vzájemnosti k datu vstupu nového nařízení v platnost (24. června 2005) učinilo 18 členských států, a to ,Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Německo, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Švédsko. Oznámení předloţily i Island a Norsko3. 1 2 3
CS
Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1 Pokud jde o dřívější mechanismus vzájemnosti, viz pracovní dokument útvarů Komise o mechanismu vzájemnosti v otázce víz (dokument JAI-B-1(2004)1372, 18.2.2004). Informovaly Radu v souladu s článkem 8 odst. 2 písm. a) dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidruţení těchto států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, ţe akceptují obsah nařízení Rady (ES) č. 851/2005. Mechanismus
3
CS
První oznámení byla uveřejněna v Úředním věstníku dne 11. října 2005 4. Toto oznámení bylo počátkem 90denního období, během něhoţ měla Komise podniknout kroky směrem k orgánům dotčených třetích zemí s cílem přesvědčit je, aby zrušily vízovou povinnost, které dosud podrobovaly státní příslušníky některých členských států, a aby o tom podaly zprávu Radě. Několik členských států však toto oznámení nepředloţilo v řádném termínu; proto byla jejich oznámení uveřejněna později (dne 10. listopadu 2005 v případě rakouského, dánského a švédského oznámení5 a dne 8. prosince 20056 v případě oznámení norského a islandského7). Ve světle počtu oznámených případů je třeba uznat, ţe situace ohledně zásady vzájemnosti se od doby bezprostředně po posledním rozšíření EU velmi výrazně zlepšila. Na základě neoficiálních informací získaných Komisí vyţaduje víza od jednoho či více nových členských států 22 z 33 třetích zemí uvedených v příloze II nařízení Rady 539/2001. K 1. květnu 2004 se vůči novým členských státům vyskytlo celkem 112 případů neuplatnění zásady vzájemnosti (viz přílohu 1 A). Systém oznamování zavedený v rámci nového mechanismu vzájemnosti ukazuje, ţe počet případů neuplatnění zásady vzájemnosti od rozšíření značně klesl (viz přílohu 1 B). Oznámení se týkala pouze 13 zemí, přičemţ 5 z těchto 13 bylo oznámeno z jiných důvodů neţ uloţení vízové povinnosti. Ve vztahu k těmto 13 třetím zemím bylo oznámeno 75 případů a 18 z nich se týkalo omezení doby pobytu v rámci zproštění od vízové povinnosti (méně neţ 90 dnů) a 4 se týkaly specifických náleţitostí pro překračování hranic či krátkodobý pobyt. Zlepšení situace je výsledkem diplomatického úsilí Komise a členských států od 1. května 2004 a potvrzuje účinnost metodiky, na níţ je nový mechanismus vzájemnosti zaloţen, včetně dialogu a diplomatických styků s dotčenými třetími zeměmi. V reakci na tato oznámení zaslala Komise členským státům, Islandu a Norsku dopisy s výzvou k poskytnutí dalších informací o případech neuplatňování zásady vzájemnosti se zvláštním zřetelem na moţné důvody toho, proč jsou podrobovány vízové povinnosti, a na dvoustranné kroky podniknuté s cílem napravit situaci. Na základě získaných informací vedla Komise dle nutnosti další konzultace s členskými státy v zájmu objasnění nesrovnalostí. Komise pravidelně podávala Radě aktuální informace o vývoji situace. Po těchto oznámeních a na základě informací, které členské státy, Island a Norsko získaly, doručila Komise dotčeným třetím zemím verbální nóty a uskutečnila řadu dvoustranných schůzek s jejich orgány. III. VÝSLEDKY NOVÉHO MECHANISMU VZÁJEMNOSTI V důsledku výše uvedených styků s orgány třetích zemí rozlišuje Komise podle stupně dosaţených výsledků tři kategorie třetích zemí8:
4 5 6 7
8
CS
vzájemnosti tudíţ platí i pro tyto země. Island předloţil své oznámení o situacích neuplatňování zásady vzájemnosti dne 25. října a Norsko dne 15. listopadu 2005. Úř. věst. C 251, 11.10.2005 [uveřejnění prvního oznámení ČR, Úř. věst. C 163 z 5.7.2005]. Úř. věst. C 277, 10.11.2005. Úř. věst. C 310, 8.12.2005. V návaznosti na oznámení Islandu a Norska je zajištěn stejný postup jako v případech neuplatnění zásady vzájemnosti oznámených členskými státy, je však třeba vzít patřičně v úvahu právní omezení vztahující se na moţnost vnějšího zastupování Norska a Islandu ze strany Evropské komise. Island podal oznámení o Paraguaji (vízová povinnost). Vzhledem k tomu, ţe toto oznámení přišlo pozdě, byla paraguayským orgánům zaslána verbální nóta teprve dne 5. prosince 2005. Dosud nedošla
4
CS
1.
V PŘÍPADĚ NĚKTERÝCH KLADNÝCH VÝSLEDKŮ:
1.1.
Kostarika
TŘETÍCH
ZEMÍ
JIŢ
BYLO
DOSAŢENO
Oznámení: Slovensko a Estonsko (zproštění od vízové povinnosti omezeno na 30denní návštěvy). Kostarické orgány poskytly Komisi Obecná vízová pravidla pro nerezidenty s datem 22. listopadu 2005, podle nichţ jsou Slovensko a Estonsko zproštěny od vízové povinnosti u pobytů v Kostarice do 90 dnů. Při ověřování těchto obecných pravidel Komise zaznamenala, ţe jediným schengenským státem, který není na seznamu zemí, na něţ se vztahuje zproštění od vízové povinnosti u pobytů do 90 dnů, je Island. Komise na to upozornila kostarické orgány a bylo jí řečeno, ţe Island bude mít brzy stejný statut. Bylo oznámeno, ţe za tímto účelem budou výše uvedená Obecná pravidla pozměněna. Hodnocení Komise má za to, ţe podle informací poskytnutých kostarickými orgány jsou nyní od vízové povinnosti osvobozeni občané všech členských států a přidruţených zemí – včetně Islandu ve velmi blízké budoucnosti. 1.2.
Nikaragua
Oznámení: Lotyšsko (poţadavek opatřit si při příletu turistickou kartu), Rakousko (zproštění od vízové povinnosti u pobytů do jednoho měsíce) a Island (vízová povinnost). Nikaragujské orgány poskytly Komisi informace ohledně svých vnitrostátních právních předpisů (Decreto Presidencial n°57-2005), které vstoupily v platnost dne 5. září 2005 a na jejichţ základě jsou osvobozeni od vízové povinnosti mj. občané všech členských států a přidruţených zemí v případě pobytů do 90 dnů. Občané všech zemí, na něţ se nevztahuje vízová povinnost, musí při vstupu do země zaplatit daň a je jim vydána turistická karta. Hodnocení Podle informací poskytnutých nikaragujskými orgány jsou nyní osvobozeni od vízové povinnosti občané všech členských států a přidruţených zemí.
ţádná odpověď. Dodatečné objasnění si zaslouţí specifický případ Bolívie. Bolívii oznámily tři členské státy (Malta, Estonsko, Lotyšsko). Avšak Komise nezařadila tuto zemi do svých demarší podle nového mechanismu vzájemnosti s ohledem na svůj chystaný návrh převést Bolívii do přílohy I nařízení (ES) č. 539/2001.
CS
5
CS
1.3.
Panama
Oznámení: Estonsko, Malta, Slovenská republika, Island a Norsko (vízová povinnost). Estonsko, Slovenská republika a Malta následně informovaly Komisi, ţe Panama osvobodila jejich státní příslušníky od vízové povinnosti. Panamské orgány potvrdily, ţe občané Estonska, Malty a Slovenska nemusí mít vízum pro vstup na panamské území. Komisi byly zaslány doplňující informace týkající se seznamu zemí (clasificación migratoria) ze dne 10. června 2005, v nichţ se praví, ţe občané ze všech členských států jakoţ i z Islandu a Norska jsou osvobozeni od vízové povinnosti. Hodnocení Komise má za to, ţe podle informací poskytnutých panamskými orgány jsou nyní osvobozeni od vízové povinnosti občané všech členských států a přidruţených zemí. 1.4.
Venezuela
Oznámení: Rakousko (zproštění od vízové povinnosti pouze v případě pobytů do 60 dnů), Německo (vízová povinnost při vstupu do Venezuely po souši či moři), Lotyšsko a Švédsko (povinnost opatřit si turistickou kartu). Venezuelské orgány poskytly Komisi dokument vypracovaný ministerstvem zahraničí této země (Generální ředitelství konzulárních vztahů), který je přístupný na internetové stránce ministerstva k veřejným konzultacím a v němţ je uveden seznam zemí, jejichţ občané nemusí mít vízum na dobu kratší neţ 90 dnů. V tomto seznamu jsou všechny členské státy jakoţ i Island a Norsko. Občané všech zemí na seznamu musí před vstupní kontrolou nebo během ní vyplnit turistickou kartu DEX-2. Tato karta se skládá ze dvou částí: jednu si ponechá imigrační úředník a druhá je vrácena příslušné osobě. Venezuelské orgány zachovávají toto opatření ze statistických důvodů. Komisi bylo potvrzeno, ţe v rámci nynějšího systému vízové a hraniční kontroly uţ neexistuje ţádný rozdíl mezi vstupem do země vzduchem, po souši a po moři. Hodnocení Komise má za to, ţe podle informací poskytnutých venezuelskými orgány jsou nyní osvobozeni od vízové povinnosti občané všech členských států jakoţ i Islandu a Norska. Turistická karta DEX-2, která je vyţadována při příjezdu do Venezuely, nepředstavuje vízovou povinnost. Je jednotně uplatňována vůči všem občanům zemí nepodléhajících vízové povinnosti, kteří cestují do Venezuely; odpovídá dokladu o vylodění nebo prohlášení o příjezdu a je bezplatná. 1.5.
Brazílie
Oznámení: Rakousko, Kypr, Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Malta (vízová povinnost). Brazilské orgány jiţ vyjádřily a oficiálně potvrdily politickou vůli osvobodit od vízové povinnosti občany těch členských států, na které se tato povinnost stále ještě vztahuje. V této souvislosti zaslala Brazílie v červenci 2005 Komisi předlohu dohody s Evropským společenstvím o osvobození od vízové povinnosti pro vstup do Brazílie státních příslušníků
CS
6
CS
těch členských států, na něţ se tato povinnost stále ještě vztahuje, přičemţ stávající dvoustranné dohody s ostatními členskými státy by zůstaly nedotčeny. Brazilské orgány informovaly Komisi, ţe vzhledem k tomu, ţe podle brazilské ústavy představuje osvobození od vízové povinnosti ztrátu finančních příjmů, je k němu zapotřebí schválení brazilským parlamentem. Proto je třeba sjednat mezinárodní dohodu. Brazílie také informovala Komisi o tom, jaké potíţe by z politického hlediska přineslo nahrazení nebo pozměnění stávajících dvoustranných dohod s ostatními členskými státy. Hodnocení Vzhledem k výlučné vnější kompetenci Společenství v této oblasti není moţné uzavření takové dohody o zproštění od vízové povinnosti mezi ES a Brazílií, která by platila jen pro omezený počet členských států. Při výkonu své vnější kompetence tak Společenství činí jménem celého Společenství, pokud nejsou uplatněna ustanovení o moţných výjimkách ve vztahu k Irsku a Spojenému království. Proto, se zřetelem na politický závazek brazilských orgánů zajistit úplnou vzájemnost vůči všem členským státům ohledně osvobození od vízové povinnosti, by mělo být dále zkoumáno jak tyto právní a politické překáţky překonat. Komise má v úmyslu předloţit Radě doporučení zaměřené na získání instrukcí k jednání o takové dohodě o zproštění od vízové povinnosti mezi Evropským společenstvím a Brazílií, jeţ by se vztahovala na všechny členské státy a nahradila by stávající dvoustranné dohody o zproštění od této povinnosti s členskými státy. 2.
V PŘÍPADĚ ŘADY DALŠÍCH TŘETÍCH ZEMÍ JIŢ BYLO ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ NEUPLATŇOVÁNÍ ZÁSADY VZÁJEMNOSTI OZNÁMENO, ALE VYŢADUJE DALŠÍ PROVÁDĚNÍ A/NEBO OVĚŘENÍ
2.1.
Brunej Darussalam
Oznámení: Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Portugalsko, Slovinsko, Finsko a Island (vízová povinnost); Itálie, Kypr, Maďarsko, Slovensko, Švédsko a Norsko (bezvízový pobyt omezen na 14 dnů); Německo, Řecko a Rakousko (bezvízový pobyt omezen na 30 dnů). Na technické úrovni brunejské orgány uznaly rozdíly v přístupu k členským státům a oznámily, ţe příslušné orgány mají uvaţovat o moţných řešeních, která by zajistila rovný přístup ke všem členským státům. I kdyţ bylo konstatováno, ţe občané Bruneje mají moţnost bezvízového pobytu na území členských států po dobu 90 dnů, bylo zároveň zdůrazněno, ţe Brunej je malá země, která neuděluje bezvízový pobyt na dobu delší neţ 30 dnů ani svým asijským sousedům (podle informací, které má Komise k dispozici, existuje jen jedna třetí země, a to USA, která se ze strany Bruneje těší osvobození od víza na 90denní pobyty). Hodnocení I kdyţ bezvízový pobyt na dobu kratší neţ 90 dnů pro občany členských států (s tím, ţe délka je stejná pro občany všech členských států) nelze povaţovat za poskytnutí úplné vzájemnosti, nabídla Brunej stejně výhodné podmínky všem občanům EU tak, jak je uplatňuje ve vztazích se svými nejbliţšími asijskými partnery. Tímto by tedy byl zaručen stejný přístup k členským státům. Se zřetelem na rozlohu Bruneje Darussalamu, na malý počet dotčených občanů EU a na přístup Bruneje k občanům sousedních zemí by se mělo s členskými státy projednat, zda
CS
7
CS
by omezená doba bezvízového pobytu – do 30 dnů – nebyla pro profesionální a soukromé potřeby občanů EU postačující. V kaţdém případě musí být bezvízový pobyt pro všechny členské státy a přidruţené země, byť časově omezený na méně neţ 90 dnů, i tak potvrzen orgány Bruneje Darussalamu. 2.2.
Malajsie
Oznámení: Řecko, Lotyšsko a Estonsko (zproštění od vízové povinnosti omezeno na návštěvy kratší neţ 30 dnů). Komisi se dostalo od malajské strany ujištění, ţe nevidí ţádné větší obtíţe bránící rozšíření bezvízového statutu u návštěv do 90 dnů na tyto tři členské státy a Portugalsko, které je zjevně ve stejné situaci. Malajské orgány informovaly, ţe tuto otázku zkoumají a ţe přijdou s oficiální odpovědí, která však dosud nebyla obdrţena. Hodnocení Po povzbudivých kontaktech s malajskými orgány Komise soudí, ţe v této věci by se měly učinit další kroky, aby se zajistila úplná vzájemnost, pokud jde o bezvízový reţim pro občany všech členských států i přidruţených zemí. 2.3.
Singapur
Oznámení: Estonsko (vízová povinnost u návštěv delších neţ 30 dnů). Singapurské orgány informovaly Komisi, ţe při vstupu na jeho území opatří Singapur cestovní pas občanů členských států záznamem specifikujícím nárok na pobyt po 30 dnů. Občan členského státu pak můţe dvakrát poţádat o prodlouţení délky pobytu vţdy o 30 dnů. Ţádost je jednoduchá a bezplatná. Tento postup platí pro občany všech zemí spadajících pod bezvízový reţim. Singapurská strana odůvodnila svůj postup oprávněným zájmem Singapuru znát vzhledem ke své poměrně malé rozloze důvody, proč chce konkrétní osoba pobývat v Singapuru více neţ jeden měsíc. Hodnocení Komise má za to, ţe se zřetelem na okolnosti, za nichţ je základní bezvízový reţim omezen na 30 dnů (zejména: stejný přístup ke všem státním příslušníkům osvobozeným od vízové povinnosti; snadný postup prodlouţení bezvízového pobytu; rozloha země), a na zásadu proporcionality není důvod se touto věcí dále zabývat. 2.4.
Uruguay
Oznámení: Estonsko (vízová povinnost). Uruguayské orgány ústně informovaly Komisi, ţe není právních námitek proti zrušení vízové povinnosti pro estonské občany a ţe v důsledku toho je připraven a měl by být brzy schválen výnos stanovující vzájemnost.
CS
8
CS
Hodnocení Komise má za to, ţe podle informací poskytnutých uruguayskými orgány bude zásada vzájemnosti brzy uplatněna vůči všem členským státům. Komise bude Radu průběţně informovat ve věci vstupu v platnost tohoto výnosu oznámeného uruguayskými orgány. 3.
V PŘÍPADĚ TŘÍ ZEMÍ JSME OD ŘEŠENÍ OTÁZKY NEUPLATŇOVÁNÍ ZÁSADY VZÁJEMNOSTI PODSTATNĚ DÁLE.
Austrálie, Kanada a Spojené státy posuzují všechny členské státy, vůči nimţ není v současné době uplatňována zásada vzájemnosti, případ od případu v souladu se svými platnými zákony i jinými kritérii nevyplývajícími ze zákona. I kdyţ se uznává, ţe dotčené členské státy musí podniknout opatření ke splnění těchto kritérií, je nezbytné, aby pro kaţdou zemi byl stanoven soubor komplexních, konkrétních a měřitelných kritérií, která je třeba splnit, čímţ se jim ukáţe cesta směřující k dosaţení vízové vzájemnosti. 3.1.
Austrálie
Všechny ostatní osoby kromě vlastních občanů 9 musí před cestou do Austrálie získat vízum. V závislosti na státní příslušnosti dotčené osoby musí být ţádost o vízum podána elektronickou cestou – jedná se buď o elektronické cestovní povolení (Electronic Travel Authority - ETA) nebo o systém eVisa (podrobnosti viz přílohu 2) – či na diplomatické misi. Kromě toho musí mít státní příslušníci několika zemí tranzitní vízum pro tranzit přes Austrálii při cestě do jiné země. Austrálie vyţaduje pouze povolení ETA od státních příslušníků 14 členských států (Belgie, Dánsko, Německo, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Švédsko), jakoţ i od přidruţených států Islandu a Norska. Pouţití systému eVisa se vyţaduje od státních příslušníků 9 členských států (Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Slovinsko a Slovensko). Od 1. listopadu 2005 byly zrušeny veškeré povinnosti týkající se tranzitních víz, které dosud platily pro státní příslušníky těchto 9 členských států spadajících do systému eVisa. Austrálie byla tudíţ předmětem oznámení ze dvou různých důvodů neuplatňování zásady vzájemnosti: sedm členských států jakoţ i přidruţené státy Norsko a Island uvedly ve svém oznámení systém elektronického cestovního povolení (ETA), devět členských států oznámilo, ţe jsou podrobeny vízové povinnosti přesahující rámec ETA Systém eVisa je k dispozici devíti členským státům od 1. července 2004 (pro pobyty do tří měsíců a od 1. července 2005 všem členským státům pro pobyty do dvanácti měsíců) a tři z nich mají moţnost tzv. „samoudělování“ (Estonsko, Lotyšsko a Slovinsko). Australské orgány zdůrazňují, ţe ve srovnání s Evropskou unií není jejich „vízová“ politika zaměřena na krátkodobé tříměsíční pobyty, ale ţe skýtá velkorysejší přístup u pobytů do dvanácti měsíců včetně velkorysých a usnadněných vstupních a pobytových podmínek. Patří sem podávání ţádosti o vízum on-line v případě víz platných aţ dvanáct měsíců od července 2005 (pro všechny členské státy), opatření pracovní dovolené (11 členských států a Norsko), 9
CS
Pouze občané Nového Zélandu, kteří jsou drţiteli platného novozélandského pasu, si nemusí opatřit před cestou do Austrálie vízum, pokud v jejich případě nejsou ţádné zdravotní nebo osobnostní obavy. Při příjezdu do Austrálie se občanům Nového Zélandu automaticky udělí vízum zvláštní kategorie, které je elektronicky zaznamenáno.
9
CS
na jejichţ základě si lze doplnit prostředky na cestu prostřednictvím příleţitostného zaměstnání, usnadnění vízového postupu pro studenty a zjednodušení formou vydávání povolení kombinujících pobyt s prací. Při několika oficiálních i neoficiálních kontaktech s útvary sluţeb Komise australské orgány zdůraznily, ţe univerzální vízový reţim Austrálie je přiměřeným a hospodárným zohledněním její zeměpisné polohy i bezpečnostních zájmů. Austrálie povaţuje za nutné zkontrolovat cestující pomocí systému ETA jiţ před odjezdem, aby se vyhnula na jedné straně bezpečnostním rizikům (i pro spolucestující) a aby na druhé straně předešla nepříjemnostem, jeţ by mohly vzniknout cestujícím, pokud by jim byl po dlouhé cestě zamítnut vstup do země. Austrálie zdůraznila, ţe kladně reagovala na přistoupení deseti nových členských států v květnu 2004 a ţe jim od té doby zařídila snadnější vydávání víz. Pokud jde o rozdíly v přístupu k jednotlivým členským státům, Austrálie zdůvodňuje nutnost zachování svého současného systému eVisa u krátkodobých pobytů pro devět členských států takto: u tří členských států došlo ke zvýšení koeficientu překročení délky povoleného pobytu od zavedení systému eVisa v červenci 2004; tři nové členské státy nemají systém, který by umoţňoval on-line odlišit cestovní dokumenty vydávané občanům EU od dokumentů vydávaných členskými státy EU občanům jiných států; v případě šesti členských států existuje vysoká míra pouţívání falešných podkladových dokumentů; navíc se Austrálie v případě několika členských států zmínila o počtu zrušených a odmítnutých víz. Ve své velmi komplexní odpovědi na verbální nótu Komise však Austrálie zdůraznila své odhodlání pokračovat během prvního pololetí 2006 v přezkoumávání svých postupů ve vztahu k jednotlivým zemím: „Austrálie i nadále aktivně zvaţuje otázky vznesené Komisí včetně problematiky poplatku spojeného s ţádostí o vízum, dalšího sníţení poţadavků na počet povinných dokumentů, jakoţ i jiných vylepšení elektronického vízového systému tak, aby byl dále podporován pohyb osob mezi Austrálií a EU. Pro dosaţení tohoto cíle budeme pokračovat v postupných úpravách našich systémů a zajistíme, aby Komise i členské státy byly pravidelně informovány o vývoji situace.“ Na schůzkách s útvary Komise daly australské orgány najevo, ţe připraví harmonogram zavádění těchto opatření k zefektivnění. „Australská vláda je odhodlána postupovat ve směru trvalého zlepšování systému ETA a jako součást tohoto procesu bude při zohlednění aktuálního bezpečnostního prostředí třeba posoudit moţnost jeho rozšíření na zbývajících 9 členských států EU, které k němu v současné době nemají přístup.“ Australské orgány daly najevo, ţe problematika uplatňování vzájemnosti v otázce víz si vyţádá široký mezirezortní přístup a ţe bude řešena v první polovině roku 2006. Hodnocení Je třeba uznat, ţe při zachování svého současného vízového systému projevuje Austrálie ochotu a otevřenost vůči usnadňování vstupu do Austrálie pro státní příslušníky těch členských států, které ještě nemají přístup k systému ETA, jakoţ i podmínek vstupu a pobytu obecně, i pokud je o pobyty delší neţ tři měsíce. Skutečně uţ byla realizována řada usnadňujících opatření jako zrušení přetrvávající povinnosti tranzitních víz (devět členských států) a pouţívání systému eVisa, byť jako prostředku „samoudělování“. V této souvislosti by od australských orgánů měla být vyţadována větší jednoznačnost a průhlednost se zřetelem na uplatňovaná kritéria, na přesný časový sled zefektivňujících opatření a na kroky, které budou muset dotčené strany podniknout k dosaţení pokroku.
CS
10
CS
Komise má v úmyslu v tomto cílevědomém dialogu s Austrálií pokračovat. S australskými orgány by měl být dále objasněn určitý okruh otázek jako např. rozlišování v elektronickém systému různých druhů pasů vydávaných jedním členským státem a funkčnost určitých prostředků nabízených v rámci systému eVisa, kterou některé členské státy kritizují. Pro Komisi je prvořadou prioritou dosaţení stejného přístupu k občanům všech členských států na základě zařazení do systému ETA těch z nich, které v současné době podléhají systému eVisa. Otázkou systému ETA – přičemţ ETA představuje vízum, tj. povolení, které je třeba získat před cestou, ovšem bez nepohodlného předkládání ţádosti o vízum – je moţné se zabývat později. Nelze popřít, ţe zejména australské podmínky a postupy pro vstup a pobyty přesahující tři měsíce jsou pro cestující příznivé a méně sloţité neţ příslušná pravidla v rámci EU. 3.2.
Spojené státy americké
Deset členských států (Česká republika, Řecko, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko a Slovensko) oznámilo, ţe USA vůči jejich občanům uplatňuje vízovou povinnost. Americký program bezvízového styku 10 umoţňuje státním příslušníkům 27 účastnických zemí vstup do USA jakoţto krátkodobým návštěvníkům cestujícím sluţebně nebo za odpočinkem, aniţ by museli nejprve získat vízum na některém konzulátu USA v zahraničí. Země účastnící se tohoto programu určuje ministr vnitřní bezpečnosti po konzultacích s ministrem zahraničních věcí. Podmínky účasti v programu stanovují zákony USA11 a jsou shrnuty v příloze 2. USA zdůrazňují, „ţe poţadavky pro přijetí zemí do amerického programu bezvízového styku byly stanoveny Kongresem formou zákona... Země usilující o účast v programu bezvízového styku musí individuálně splnit všechna tato kritéria. Změna současných kritérií je moţná jen na základě zákona schváleného Kongresem.“ Členské státy EU, které ještě nejsou součástí programu, nesplňují všechna tato kritéria, a proto není moţné je v krátkodobém horizontu do programu zařadit. USA nepovaţují členství v Evropské unii samo o sobě za dostatečný důvod způsobilosti k programu. Představitelé USA shodně konstatovali, ţe po teroristických útocích dne 11. září 2001 neprojevuje Kongres ţádné nadšení pro zmírnění kritérií způsobilosti k účasti v programu. Americké orgány nicméně veřejně potvrdily, ţe je ţádoucí zahrnout nové členské státy a Řecko do programu, pokud splní kritéria. S tímto na zřeteli navrhl prezident Bush v únoru 2005 koncepci plánování, jak usměrnit a vést toto společné úsilí k cíli potenciální budoucí účasti v programu bezvízového styku. Takový plán má nyní devět z 10 dotčených evropských členských států (Kypr je výjimkou). Ve všech nových členských státech EU byly nyní vytvořeny společné konzulární pracovní skupiny, které se pravidelně scházejí, aby rozvíjely tyto plány a postupovaly v této agendě dál. Plány jsou přizpůsobeny okolnostem kaţdé země, ale obsahují řadu společných prvků jako: 10
11
CS
Program bezvízového styku byl vytvořen jako dočasný program na základě zákona o reformě a kontrole přistěhovalectví z roku 1986 (P.L. 99- 603). Kongres pravidelně schvaloval právní úpravy rozšiřující jeho působnost. Nakonec získal tento program trvalý statut dne 30. října 2000 na základě přijetí zákona o stálém programu bezvízového styku (P.L. 106-396). Podmínky jsou stanoveny zákonem o přistěhovalectví a národnosti (U.S.C. 1187), zákonem o bezpečnosti hranic, a zákonem o zvýšení bezpečnosti hranic a o reformě vstupních víz
11
CS
–
souhlas USA zabývat se procesem přezkoumávání ţádostí o víza;
–
vynětí všech případů z doby před rokem 1989 z výpočtů koeficientu překročení délky pobytu;
–
nutnost, aby dotčená vláda splnila opodstatněné technické poţadavky zákonů USA (např. výpočet koeficientů překročení délky povoleného pobytu a odmítnutí udělení jiných neţ přistěhovaleckých víz, biometrie, hlášení ztracených a odcizených pasů atd.)
–
nutnost, aby vlády podporovaly veřejné osvětové kampaně za účelem zvýšení úrovně znalostí o povinnostech a závazcích spojených s cestováním do USA.
USA uznaly, ţe současné plány nejsou komplexní (tzn. ţe nezahrnují všechna kritéria pro posouzení toho, zda nějaká země je způsobilá k účasti v programu) a ţe v některých případech jsou kritéria v zásadě subjektivní. Kromě toho některé ze statistických údajů pouţívaných pro vyhodnocování těchto kritérií (např. překročení doby povoleného pobytu) jsou nedokonalé. Otázku vízové vzájemnosti zařadila strana EU na pořad jednání mezi EU a USA na všech úrovních včetně setkání na nejvyšší úrovni. Tato záleţitost byla projednána i na schůzce mezi předsedou Barrosem a prezidentem Bushem dne 18. října 2005 ve Washingtonu. Ve své písemné odpovědi na verbální nótu Komise potvrdily orgány USA význam této otázky ve vztazích mezi EU a USA, uznaly aspekty Společenství v ní a souhlasily s poskytováním Komisi čtvrtletních informací o aktuálním stavu ve věci programu plánování. USA nicméně stále zdůrazňují, ţe „budou i nadále individuálně vyhodnocovat, jak dalece země pokročily směrem k členství v programu tak, jak to poţaduje zákon“. Jako oficiální krok následující po verbální nótě měla Komise v listopadu ve Washingtonu schůzku s vysokými představiteli USA, aby zde vysvětlila charakter pozměněného mechanismu vzájemnosti a aby prosazovala dosaţení pokroku, pokud jde o problém neuplatňování zásady vzájemnosti. Zástupci Komise měli rovněţ uţitečnou výměnu názorů s washingtonskými představiteli 10 členských států, které jsou v současné době mimo program. Ta byla prospěšná při hledání moţnosti důslednějšího a ucelenějšího přístupu k dosaţení společného cíle. Hodnocení Komise uznává závazek USA na nejvyšší politické úrovni, pokud jde o proces plánování v rámci programu. Při zváţení reakce členských států a vízové politiky USA je Komise toho názoru, ţe proces plánování programu by mohl být adekvátním prostředkem k zajištění osvobození od vízové povinnosti pro všechny občany EU ve střednědobém horizontu, a je ochotna s tímto přístupem souhlasit. Aby však tento přístup mohl být plně účinný, potřebujeme více konkrétnosti a důslednosti při stanovování cílů a hodnotících kritérií v těchto plánech. To bylo akceptováno ze strany vlády USA v rámci společného pracovního programu EU a USA z listopadu 2005 se zřetelem na naplňování hospodářské iniciativy z vrcholné schůzky mezi EU a USA v červnu 2005: jedním z cílů je „stanovit jasné a komplexní procesy v rámci plánů pro jednotlivé země – všechny členské státy EU, které nejsou účastníky programu bezvízového styku, čímţ se těmto členským státům EU nezapojeným do programu otevře cesta ke splnění poţadavků tohoto programu USA a k účasti v něm.“
CS
12
CS
Konkrétní činnosti zahrnují: úsilí o „vypracování a uplatňování komplexních a konkrétních individuálních plánů pro všechny členské státy EU nezapojené do programu, které budou zahrnovat aspekty zákonného i jiného charakteru a příslušné nástroje srovnání“, a o „spolupráci zaměřenou na podporu bezvízového statutu a vyuţívání konzulárních výborů ve všech členských státech EU, které usilují o vstup do programu, za účelem dalšího dolaďování jejich individuálních plánů, včetně mechanismů vyhodnocování dosaţeného pokroku.“ USA dosud neprojevily ochotu posoudit prozatímní usnadňující opatření jako např. osvobození od poplatku za vízum. Na USA by nicméně měl být i nadále vyvíjen tlak, aby přinejmenším zjednodušily některé aspekty postupu podávání ţádostí o vízum. 3.3.
Kanada
Sedm členských států (Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko a Slovensko) oznámily, ţe Kanada podrobuje jejich občany vízové povinnosti. Přístup kanadských orgánů k osvobození členských států EU od vízové povinnosti se podobá postoji USA. Kanada vyhodnocuje osvobození zemí od vízové povinnosti individuálně a neuděluje blokovou výjimku na základě členství v EU. V Kanadě nejsou právně definována jasná kritéria jako předpoklad pro zrušení vízové povinnosti. Jak to formulují kanadské orgány ve své odpovědi ze dne 13. prosince 2005 na verbální nótu Komise: „Posuzování ţádostí o vízum je v Kanadě správním postupem zaloţeným na objektivním vyhodnocení rizik a výhod spojených s pohybem občanů jednotlivých zemí.“ Hodnotící kritéria jsou uvedena v příloze 2. V roce 2004 provedlo Ministerstvo pro občanství a přistěhovalectví Kanady přezkoumání svého programu bezvízového styku. Sedm dotčených členských států obdrţelo dotazníky lišící se dost značně svým obsahem. Kanadské orgány potvrdily, ţe „přezkum byl realizován na základě individuálního přístupu a ţe při něm bylo přihlédnuto k rozsáhlým reformám a k rychlému tempu změn v rámci dotyčných nových členských států.“ Značným zklamáním bylo oznámení v květnu 2005, ţe ţádné z těchto sedmi zemí nebyla v důsledku přezkoumání zrušena vízová povinnost. Kanadské orgány uvedly různé důvody, proč byla tato rozhodnutí učiněna, jako zabezpečení pasů a dokumentů a s tím spojené podvody, vysoké procento odmítnutých ţádostí o vízum, organizovaný zločin, hospodářská migrace, vládní korupce, liberalizace pracovního trhu v EU12, míra nezaměstnanosti a platové poměry, sociální rozdíly, uprchlické nároky a vazby na politiku USA13. Ze strany EU byla otázka vízové vzájemnosti dána na pořad všech jednání mezi EU a Kanadou a bylo dáno na srozuměnou, ţe EU ji povaţuje za jeden z problémů ve vztazích mezi EU a Kanadou. Vedoucí představitelé EU a Kanady se u příleţitosti videokonferenční vrcholné schůzky dne 24. listopadu 2005 dohodli „postupovat dále v průhledném procesu ještě intenzivnějšího dialogu v otázce nastolení bezvízového styku pro občany členských států EU a Kanady.“ 12
13
CS
Kanadské orgány konstatovaly, ţe „programy registrace pracovních sil v Irsku, Spojeném království a ve Švédsku prokázaly, ţe obyvatelé nových členských států jsou mobilní a snaţí se získat zaměstnání mimo svou zem.“ Bylo připomenuto, ţe Kanada zrušila vízovou povinnost Maďarsku v roce 1994 a České republice v roce 1996. Byla však znovu zavedena České republice v roce 1997 a Maďarsku v roce 2001 po přílivu ţadatelů o azyl z těchto zemí. Kanadské orgány zdůraznily, ţe před tím, neţ se vízová povinnost opět zruší, bude zapotřebí důkladného vyhodnocení, aby se podobná situace neopakovala.
13
CS
Kanada potvrdila, ţe je odhodlána pokračovat v dialogu a „nadále sledovat dosahovaný pokrok a v roce 2007 zahájit další komplexní přezkum otázek víz v případě zemí, které do té doby nezískají bezvízový statut. ... Tento další přezkum bude ze strany Kanady načasován tak, aby následoval po schengenském hodnotícím procesu, kdy se předpokládá, ţe nové členské státy zaujmou plné členství v schengenském bezhraničním prostoru.“ V rámci tohoto dialogu vykonaly kanadské orgány v listopadu 2005 technické návštěvy v pobaltských státech a v Polsku a navrhly, ţe v lednu 2006 dále navštíví i Maďarsko, Slovensko a Českou republiku. Kanada potvrdila, ţe těchto sedm členských států se od sebe liší mírou plnění příslušných poţadavků a ţe „Kanada průběţně sleduje vývoj těchto záleţitostí a je i nadále připravená podniknout kroky směrem ke zrušení vízové povinnosti i před přezkumem v roce 2007, pokud to vývoj v některém z nových členských států umoţní. Veškeré nové skutečnosti v této věci, o nichţ budou nové členské státy chtít Kanadu uvědomit, budou kdykoliv vítány.“ Kanada rovněţ odkazuje na své společné závazky s USA se zřetelem na otázky bezpečnosti a řízení pohraničního styku: „Kanada a USA jsou odhodlány úzce koordinovat své jasně formulované postupy v otázce víz. Obě země si i nadále zachovají nezávislost při tvorbě vlastní vízové politiky a poţadavků, přičemţ kaţdá z nich souhlasí s tím, ţe bude zvaţovat důsledky předpokládaných změn ve své vízové politice nebo poţadavcích pro druhou stranu. Proto se vzájemně pravidelně konzultujeme pro zajištění toho, aby směr, kterým chceme jít, i nadále odpovídal našim vzájemným cílům a zájmům.“ Zrušení nebo podstatné sníţení vízových poplatků, jak to navrhla Komise jako první krok v procesu směřujícímu k osvobození od víz, bylo odmítnuto. Hodnocení: Kanada vstoupila do dialogu o vytvoření vzájemného bezvízového styku, avšak dosud bez skutečného pokroku. Je i nadále otevřená dalšímu dialogu a potvrdila, ţe je v zásadě připravena zrušit v příhodné době vízovou povinnost pro státní příslušníky všech členských států EU. Komise je toho názoru, ţe dialog zahájený s Kanadou musí pokračovat, ale ţe by měl být více orientovaný na dosaţení výsledků. Proto by měl být nastaven průhledný proces s jasnými orientačními body, který by vedl ke zproštění občanů všech členských států od vízové povinnosti.
CS
14
CS
IV. Závěry: Komise má za to, ţe dialog s třetími zeměmi v rámci nového mechanismu vzájemnosti jiţ prokázal svou účinnost: –
v případě čtyř třetích zemí - Kostariky (pokud bude poskytnuto potvrzení v souvislosti s Islandem), Nikaraguy, Panamy a Venezuely – jiţ bylo dosaţeno bezvízového styku na základě vzájemnosti; v případě Brazílie jiţ bylo oznámeno právní řešení.
–
u čtyř třetích zemí - Bruneje Darussalamu, Malajsie, Singapuru a Uruguaje – je řešení problémů neuplatňování vzájemnosti v dohledu, ale během příštích měsíců bude zapotřebí dalšího provádění nebo ověření.
–
u tří dalších třetích zemí dosud nedošlo k ţádnému pohybu vpřed, pokud jde o rozšíření bezvízového reţimu na občany všech členských států EU, a to i přesto, ţe bylo dosaţeno určitého pokroku v otázkách průhlednosti. Pokud jde o Austrálii, nejsou zde ţádné bezprostřední vyhlídky na to, ţe systém ETA se bude vztahovat na občany všech členských států. Austrálie však uţ zavedla určité usnadňující prvky v postupu vydávání víz občanům těch členských států, které nemohou vyuţívat systém ETA, a vyjádřila ochotu dále tyto postupy zjednodušovat. To je sice pozitivní krok, ale lze jej povaţovat jen za přechodné opatření s tím, ţe naším prvořadým cílem zůstává zapojení všech členských států do systému ETA a tím i dosaţení stejného přístupu ke všem občanům EU (aniţ by se tím předjímalo konečné stanovisko EK k systému ETA). Po jednání na nejvyšších úrovních zaznamenala Komise politický závazek Spojených států a Kanady pokračovat v dialogu a průhledněji a přesněji vyjádřit poţadavky, které musí dotčené členské státy splnit pro to, aby mohly být zproštěny vízové povinnosti. Komise bude i nadále ve spojení s partnery pro jednání na straně USA a Kanady, aby se zajistilo splnění těchto závazků a aby se prozkoumaly konkrétní náměty k řešení problému neuplatňování zásady vzájemnosti. S těmito zeměmi bychom také měli hledat i nadále moţnosti usnadnění vydávání víz jako prozatímního opatření.
Komise i členské státy po tomto prvním kole, které znamenalo určitý úspěch, musí nadále zůstat zavázány k dosahování společných cílů v této oblasti a angaţovat se při jejich plnění a jednotném postupu. K dosaţení očekávaných cílů je nezbytně nutné, aby členské státy plně podporovaly Komisi, přispívaly v rámci kaţdého stádia procesu a byly navzájem solidární. Podle čl. 1 odst. 5 nařízení 539/2001 ve znění nařízení 851/2005 připraví Komise do července 2006 druhou zprávu monitorující, zda řešení oznámená některými třetími zeměmi budou do té doby uskutečněna a zda další dialog s ostatními zeměmi otevírá perspektivy bezvízového styku na základě vzájemnosti. Komise usuzuje, ţe s ohledem na pokrok dosaţený s našimi partnery, byť různým tempem, není v této fázi zapotřebí doprovodit tuto zprávu předlohou opatření tak, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 4 písm. c) nařízení 539/2001 ve znění nařízení 851/2005 nebo společného prohlášení vydaného Radou a Komisí v době přijetí nařízení 851/2005.
CS
15
CS
Komise však bude i nadále pečlivě sledovat dosaţený stupeň pokroku, aby se ujistila, ţe naši partneři plní stávající závazky. Se zřetelem na ty země, kde řešení otázek neuplatňování zásady vzájemnosti není nablízku, bude mít zásadní význam pokrok při naplňování uvedených kritérií. Komise uznává, ţe si to vyţádá úsilí na obou stranách, avšak zároveň připomíná, ţe článek 4 nařízení 539/2001 a společné prohlášení Rady a Komise o nařízení 851/2005 odkazují na konkrétní opatření se zřetelem na usnadnění dosaţení bezvízového styku na základě vzájemnosti.
CS
16
CS
Annex 1A Visa requirement imposed by third countries listed in Annex II to Regulation No 539/2001 upon nationals of the new Member States on 1 May 2004. CY
CZ
EE
HU
LT
LV
MT
PL
SI
SK
V
V
V
V
V
V
*
V
V
V
V
V
V
(V)
V
V
V
Andorra Argentina Australia Bolivia
V
V
Brazil
V
V
V
Brunei
V
V
V
V
V
V
V
V
V
V
V
V
V
Bulgaria Canada
V
V
Chile Costa Rica
V
(V)
V
V
(V)
V
V
Croatia Guatemala
V
V
V
V
V
V
(V)
Holy See Honduras
V
V
Hong Kong SAR Israel Japan Macao SAR
V
Malaysia
V
Mexico
V
V
V
V
V
V
V
V
Monaco New Zealand
V
Nicaragua
V
Panama Paraguay
V
V
V V
V
V
V
V
(V)
(V)
Romania Salvador
V
V
V
V
V
San Marino
V
V
V
V
V
V
(V)
V
V
V
V
(V)
V
V
V
V
V
Singapore
V
South Korea United States
V
Uruguay Venezuela
V
V
V
V
V
V V
V V
V
V
V
(V)
V
* ETA required. (V) : visa exemption agreement not yet entered into force.
CS
17
CS
Annex 1B Visa requirement imposed by third countries listed in Annex II to Regulation No 539/2001 upon EU citizens on 24 June 2005. CY
CZ EE
EL
V
V
V
FI HU
LT LV
MT PL PT SI SK
DE
AT
IT
SW DK
V
V
V
V
V
V
Andorra Argentina Australia 1
V
V
(V)
Bolivia
V
V
V V
V
(V) V
Brazil
V
V
V
V
V
V
Brunei
(V) V
V
(V) V (V) V
V
V
V
V
4
V V
V (V) (V) (V) (V) (V)
Bulgaria Canada
V
V
V
V
V
Chile (V)
Costa Rica
(V)
Croatia Guatemala Holy See Honduras Hong Kong SAR
Israel Japan Macao SAR (V) (V)
Malaysia
(V)
Mexico Monaco New Zealand V³
Nicaragua V
Panama
(V) V
Paraguay Romania Salvador San Marino (V)
Singapore South Korea United States
V
V
Uruguay Venezuela
V
V
V
V
V
V
V
V
V V3
V²
(V)
V3
V : visa requirement (V) : visa exemption for a period of less than 90 days.
CS
18
CS
1. Australia : Electronic Travel Authority (ETA) is required from citizens of EL, FI, MT, PT, DE, AT, IT, SW, DK, IS, NO as well as from citizens of the other Member States not indicated in the table 2. in case of entry at land and sea borders 3. tourist card is required upon entry 4. visa is required from business travellers IS notified the following cases of non-reciprocity: Australia, Brunei, Nicaragua, Panama and Paraguay
NO notified the following cases of non-reciprocity: Australia, Brunei (for stays exceeding 14 days), Panama (visa issued free of charge on arrival)
CS
19
CS
Annex 2 Australian visa procedures The two visa procedures subject of the notifications can be summarised as follows: The ETA: Before travelling and before an air ticket is issued, the traveller himself/herself, or the travel agent/airline on his/her behalf, sends an electronic application for an ETA to the relevant Australian authorities. This involves entering in the ETA system data identifying the traveller and details of his/her passport. The data are compared with an on-line file held by the relevant Australian authorities (Department of Immigration and Multicultural and Indigenous Affairs, DIMIA) on persons whose entry into Australia is undesirable (Movement Alert List, MAL). The response is almost immediate. If the response is positive, i.e. if consultation of the file does not produce an alert with respect to the traveller or his/her passport, an ETA number is assigned electronically and the air ticket can be issued. If the response is negative, no ETA number can be assigned and the traveller is asked to contact the Australian consular authorities. On arrival in Australia, the immigration authorities check that the passport holder has an ETA. The eVisa (e676 visa): applicants or travel agents can apply for a visa on the internet. The applications are processed in Australia and, depending on the risk assessment level further supporting documents can be required from the applicant. If the risk is low, they can be granted more or less automatically (“autogrant” facility). US Visa Waiver Programme To qualify for the VWP, a country must: offer reciprocal privileges to United States citizens; have had a non-immigrant refusal rate of less than 3% for the previous year; certify that the country issues machine-readable passports; have a program to incorporate biometric identifiers into the passports; certify that it reports the theft of blank passports on a timely basis to the U.S. authorities. In addition the Department of Homeland Security in consultation with the Secretary of State has to prepare an evaluation report on the effect that a country’s designation as a VWP participant would have on the law enforcement and security interests of the United States, including interests related to enforcement of immigration laws and the existence and effectiveness of extradition agreements and procedures. In order for a country to be designated as a VWP participant, a determination must be made that such interests would not be compromised by the designation of the country. Furthermore there are specific factors that are considered but are not established in the legislation: security of a country’s passport application, production and issuing process; security of passports and other documents used to demonstrate identity and citizenship, and incidence of fraud or misuse involving such documents; nationality and citizenship laws, and their implementation; existence of security and law enforcement threats in the country (terrorist activities, organised crime, money laundering, human and drug trafficking, etc.), and efforts to address such threats; immigration controls and alien smuggling activities in the country, and efforts to address such threats; stability of the government politically and economically; degree of cooperation with the U.S. and other international partners on law enforcement issues, including extradition.
CS
20
CS
Canadian assessment criteria for visa exemption The Canadian authorities take into consideration the complex push and pull factors that trigger migration movements, from broad socio-economic conditions to specific regional issues. The country assessment of risks and benefits includes many factors, such as (but not limited to): –
Immigration issues (i.e. non bona-fide refugee claimants and clandestine or undocumented migrants),
–
public safety and security issues (i.e. organized crime and counter terrorism, the trafficking and smuggling of persons and goods, serious criminal activity, health risks and concerns),
–
the stability of government and public institutions (level of public confidence in institutions, legal system, police and security agencies, immigration and asylum systems, protection of human rights),
–
the health and stability of the economy, such as unemployment rates and regional disparities,
–
the social and human rights environment,
–
the trends and patterns related to incidences of application fraud, passport fraud and visa refusal rates.
Factors are reviewed to ensure that they are consistent with Canadian immigration program and the broader mandate, objectives and priorities of the Government of Canada. Decisions to change the visa status of a given country are well-informed and are made after a comprehensive review of key considerations and upon extensive internal consultation.
CS
21
CS
