03)

USNESENÍ RADY ze dne 26. června 1997 o nezletilých osobách bez doprovodu, které jsou státními příslušníky třetích zemí

(97/C 221/03)

RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek K.1 této smlouvy, vzhledem k tomu, že podle čl. K.1 bodu 3 písm. a), b) a c) Smlouvy jsou podmínky vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na území členských států a opatření pro boj s nedovoleným přistěhovalectvím a pobytem státních příslušníků třetích zemí na území členských států věcí společného zájmu; vzhledem k tomu, že čl. K.1 bod 1 Smlouvy stanoví, že azylová politika má být v členských státech považována za věc společného zájmu; vzhledem k tomu, že nezletilé osoby ze třetích zemí někdy vstupují na území členských států a pobývají tam bez doprovodu odpovědné osoby a bez nezbytného povolení; vzhledem k tomu, že nezletilé osoby bez doprovodu, které jsou státními příslušníky třetích zemí, mohou být obětmi převaděčů a je důležité, aby členské státy v boji proti takovým formám převaděčství spolupracovaly; vzhledem k tomu, že nezletilé osoby bez doprovodu, které jsou státními příslušníky třetích zemi, jsou obecně zranitelné a vyžadují zvláštní zabezpečení a péči; vzhledem k tomu, že uznání zranitelnosti nezletilých osob na území členských států ospravedlňuje stanovení společných zásad pro řešení takových situací; vzhledem k tomu, že v souladu s čl. K.2 bodem 1 Smlouvy nejsou tímto usnesením dotčeny mezinárodní závazky převzaté členskými státy podle Evropské úmluvy ze dne 4. listopadu 1950 o ochraně lidských práv a základních svobod; vzhledem k tomu, že tímto usnesením nejsou dotčeny mezinárodní závazky převzaté členskými státy podle Úmluvy Spojených národů o právech dítěte z roku 1989; vzhledem k tomu, že podle článku 2 výše uvedené úmluvy musí státy, které jsou stranami této úmluvy, práva uvedená v úmluvě respektovat bez diskriminace; vzhledem k tomu, že podle článku 3 výše uvedené úmluvy se musí při všech činnostech týkajících se dětí na prvním místě brát v úvahu zájmy dítěte;

117

vzhledem k tomu, že článek 22 výše uvedené úmluvy má za cíl chránit nezletilé osoby, které žádají o přiznání postavení uprchlíka nebo na něž se pohlíží jako na uprchlíky, a pomáhat jim; vzhledem k tomu, že je pro členské státy věrné své společné humanitární tradici a v souladu s ustanoveními Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků ve znění Newyorkského protokolu ze dne 31. ledna 1967 velmi důležité, aby byla uprchlíkům poskytnuta vhodná ochrana; vzhledem k tomu, že dne 20. června 1995 přijala Rada usnesení o minimálních zárukách pro azylová řízení1; vzhledem k tomu, že se tímto usnesením není dotčena Štrasburská úmluva Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob při automatizovaném zpracování osobních dat; vzhledem k tomu, že nedovolený pobyt nezletilých osob bez doprovodu na území členských států, které nejsou považovány za uprchlíky, musí být dočasný, členské státy usilují jednak o vzájemnou spolupráci a jednak o spolupráci s třetími zeměmi původu, aby se nezletilá osoba navrátila do země svého původu nebo do třetí země připravené ji přijmout, aniž by byla ohrožena její bezpečnosti, aby se, kdekoliv je to možné, nalezly osoby odpovědné za nezletilou osobu a aby byla s takovými osobami znovu spojena; vzhledem k tomu, že uplatňování těchto zásad nesmí bránit použití vnitrostátních právních předpisů o veřejném pořádku, veřejném zdraví nebo veřejné bezpečnosti, PŘIJALA TOTO USNESENÍ: Článek 1 Oblast působnosti a účel 1. Toto usnesení se týká státních příslušníků třetích zemí mladších osmnácti let, kteří přicházejí na území členských států bez doprovodu dospělé osoby, která je za ně odpovědná ze zákona nebo podle zvyklosti, po dobu, po kterou se skutečně nenacházejí v péči takové osoby. Toto usnesení se může také vztahovat na nezletilé osoby, které jsou státními příslušníky třetích zemí, a které poté, co vstoupily na území členských států, byly ponechány bez doprovodu. Osoby uvedené v předchozích dvou pododstavcích jsou dále označované jako „nezletilé osoby bez doprovodu„. Toto usnesení se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky státních příslušníků členského státu Evropské unie, ani na státní příslušníky členského státu Evropského sdružení volného obchodu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru a jejich rodinné příslušníky bez ohledu na jejich státní

1

Úř. věst. č. C 274, 18. 9. 1996, s. 13. 118

příslušnost, pokud podle Smlouvy o založení Evropského společenství nebo Dohody o Evropském hospodářském prostoru mají právo na volný pohyb. 2. Účelem tohoto usnesení je stanovit pokyny pro zacházení s nezletilými osobami bez doprovodu, pokud jde například o podmínky pro jejich přijetí, pobyt a návrat, a v případě žadatelů o azyl použití platných řízení. 3. Tímto usnesením nejsou dotčena příznivější ustanovení vnitrostátních právních předpisů. 4. Následující pokyny se oznámí orgánům příslušným k věcem v působnosti tohoto usnesení, a tyto orgány k nim musí při svém jednání přihlížet. Používání těchto pokynů nesmí podléhat žádné formě diskriminace. Článek 2 Vstup na území 1. Členské státy mohou v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a praxí odmítnout na svých hranicích vstup nezletilým osobám bez doprovodu, zejména pokud nemají požadované doklady a povolení. Avšak v případě nezletilých osob bez doprovodu, které žádají o azyl, lze použít usnesení o minimálních zárukách pro azylová řízení, zejména zásady stanovené v bodech 23 až 25 výše uvedeného usnesení. 2. V této souvislosti by členské státy měly v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy přijmout vhodná opatření, aby zabránily nedovolenému vstupu nezletilých osob bez doprovodu, a spolupracovat, aby zabránily nedovolenému vstupu nebo pobytu nezletilých osob bez doprovodu na svém území. 3. Nezletilé osoby bez doprovodu, které podle vnitrostátních ustanovení musí zůstat na hranici dokud nebude přijato rozhodnutí o jejich vstupu na území nebo o jejich návratu, musí dostat veškerou potřebnou materiální podporu a péči pro uspokojení jejich základních potřeb, například jídlo, ubytování přiměřené jejich věku, sociální zařízení a lékařskou péči. Článek 3 Minimální záruky pro všechny nezletilé osoby bez doprovodu 1. Členské státy by měly usilovat o to, aby zjistily totožnost nezletilé osoby co nejdříve po jeho příjezdu a také skutečnost, zda je bez doprovodu. Informace o totožnosti a postavení nezletilé osoby lze získat různými prostředky, zejména prostřednictvím vhodného pohovoru s dotyčnou osobou, který by měl být proveden co nejdříve a způsobem odpovídajícím jejímu věku. Obdržené informace by měly být vhodným způsobem zadokumentovány. Při vyžadování, získávání, postupování a ukládání obdržených informací je nutno dbát na zvláštní péči a důvěrnost, zejména v případě žadatelů o azyl, aby byla chráněna jak nezletilá osoba, tak její

119

rodinní příslušníci. Tyto informace získané na počátku mohou zejména zlepšit vyhlídky na opětné sjednocení nezletilé osoby s její rodinou v zemi původu nebo ve třetí zemi. 2. Bez ohledu na své právní postavení by nezletilé osoby bez doprovodu měly mít podle vnitrostátních právních předpisů právo na nezbytnou ochranu a základní zaopatření. 3. Členské státy by měly s ohledem na opětné sjednocení rodin usilovat o to, aby co nejdříve vypátraly rodinné příslušníky nezletilé osoby bez doprovodu nebo zjistily jejich místo pobytu, a to bez ohledu na jejich právní postavení a vyhlídky na úspěch příslušné žádosti o pobyt. Nezletilé osoby bez doprovodu lze také podporovat a může se jim pomáhat v navázání styků s Mezinárodním výborem Červeného kříže, národními organizacemi Červeného kříže nebo jinými organizacemi za účelem vypátrání jejich rodinných příslušníků. Zejména v případě žadatelů o azyl je třeba v souvislosti s pátráním po rodinných příslušnících zachovávat důvěrnost, aby byla chráněna jak nezletilá osoba, tak její rodinní příslušníci. 4. Pro účely použití tohoto usnesení by se členské státy měly co nejdříve postarat o potřebné zastoupení nezletilé osoby a)

zákonným opatrovníkem,

b)

(vnitrostátní) organizací, jež je odpovědná za péči a blaho nezletilých osob, nebo

c)

jiným vhodným zastoupením.

5. Pokud je nezletilé osobě bez doprovodu ustanoven opatrovník, měl by podle vnitrostátních právních předpisů dbát na to, aby potřeby nezletilé osoby, například právní, sociální, zdravotní nebo psychologické, byly náležitě uspokojeny. 6. Pokud lze důvodně předpokládat, že nezletilá osoba školního věku, která nemá doprovod, bude pobývat v členském státě po delší období, měla by mít přístup k všeobecnému vzdělání na stejné úrovni jako státní příslušníci hostitelského členského státu nebo by se jí měly nabídnout odpovídající zvláštní možnosti vzdělávání. 7. Nezletilé osoby bez doprovodu by měly obdržet bezprostředním potřebám přiměřenou lékařskou péči. Zvláštní lékařská pomoc by měla být poskytnuta nezletilým osobám, které se staly obětí zanedbávání, vykořisťování nebo zneužívání, týrání nebo jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu nebo ozbrojených konfliktů. Článek 4 Azylové řízení 1. Každá nezletilá osoba bez doprovodu by měla mít právo požádat o azyl. Členské státy si mohou vyhradit právo požadovat, aby nedoprovázená nezletilá osoba do určitého věku, který by měl dotyčný členský stát určit, nemohla žádat o azyl, dokud nemá zákonného opatrovníka, zvlášť ustanoveného zletilého zástupce nebo orgán.

120

2. S ohledem na zvláštní potřeby nezletilých osob a jejich zranitelnost by členské státy měly vyřizovat žádosti o azyl podané nezletilými osobami bez doprovodu jako naléhavé. 3.

a) V zásadě musí žadatel o azyl bez doprovodu tvrdící, že je nezletilý, podat důkaz o svém věku. b) Pokud není takový důkaz k dispozici nebo o něm existuje vážná pochybnost, mohou jej členské státy odhadnout. Odhad věku je třeba provést objektivně. Za tímto účelem mohou členské státy nechat provést se souhlasem nezletilce, zvlášť ustanoveného zletilého zástupce nebo orgánu vyškoleným lékařským personálem zkoušku zjištění věku.

4. Členské státy by měly umístit nezletilé osoby bez doprovodu po dobu azylového řízení zpravidla: a)

ke zletilým příbuzným,

b)

do pěstounské rodiny,

c)

do přijímacích středisek se zvláštními zařízeními pro nezletilé osoby, nebo

d)

do jiného ubytování s vhodnými zařízeními pro nezletilé osoby, například takových, která by jim umožňovala žít nezávisle, ale s vhodnou podporou.

Členské státy smí umístit nezletilé osoby bez doprovodu, kterým je nejméně 16 let, do přijímacích středisek pro zletilé žadatele o azyl.

5. a) Během pohovoru o jejich azylové žádosti, mohou být nezletilé osoby bez doprovodu doprovázeny zákonným opatrovníkem, zvlášť ustanoveným zletilým zástupcem nebo členem orgánu, zletilým příbuzným nebo právním poradcem. b) Pohovor by měly vést úředníci, kteří mají nezbytné zkušenosti a školení. Důležitost vhodného školení pro úředníky, kteří vedou pohovor s nezletilým žadatelem o azyl bez doprovodu, by měla být náležitě uznávána. 6. Při posuzování žádosti o azyl nezletilé osoby bez doprovodu by se měl kromě objektivních skutečností a okolností vzít v úvahu věk, zralost a duševní vývin, a také skutečnost, že její znalosti o podmínkách v zemi původu mohou být omezené. 7. Jakmile je nezletilé osobě bez doprovodu přiznáno postavení uprchlíka nebo uděleno právo na trvalý pobyt, měla by být přijata dlouhodobá opatření pro její ubytování.

121

Článek 5 Návrat nezletilých osob bez doprovodu 1. Pokud není nezletilé osobě v členském státě povolen další pobyt, může dotyčný členský stát nezletilou osobu vrátit pouze do země původu nebo do třetí země ochotné ji přijmout, pokud je tam po jeho příchodu k dispozici přiměřené přijetí a péče podle potřeb jejího věku a stupně samostatnosti. Toto mohou poskytnout rodiče nebo jiné zletilé osoby, kteří převezmou péči o dítě, nebo vládní nebo nevládní subjekty. 2. Pokud není návrat za takových podmínek možný, měly by členské státy nezletilé osobě v zásadě umožnit, aby zůstala na jejich území. 3. Příslušné orgány členských států by měly s ohledem na návrat nezletilé osoby spolupracovat: a)

při opětném sjednocení nezletilých osob bez doprovodu s ostatními rodinnými příslušníky buď v zemi původu nezletilé osoby nebo v zemi, kde pobývají rodinní příslušníci;

b)

s orgány země původu nezletilé osoby nebo s orgány jiné země s cílem nalezení vhodného trvalého řešení;

c)

s mezinárodními organizace jako UNHCR nebo UNICEF, které již aktivně působí jako poradci vlád, pokud jde o pokyny pro zacházení s nezletilými osobami bez doprovodu, zejména žadateli o azyl;

d)

popřípadě s nevládními organizacemi, aby se zjistila dostupnost přijetí a péče v zemi, do níž je nezletilá osoba vrácena.

4. V žádném případě nesmí být nezletilá osoba vrácena do třetí země, pokud by tento návrat odporoval Úmluvě o právním postavení uprchlíků, Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách nebo Úmluvě proti týrání a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání nebo Úmluvě o právech dítěte, aniž jsou dotčeny jiné výhrady, které členské státy mohly předložit, když je ratifikovaly, nebo protokolům k těmto úmluvám. Článek 6 Závěrečná ustanovení 1. Členské státy by měly přihlížet k těmto pokynům při všech návrzích na změnu vnitrostátních předpisů. Navíc by měly členské státy usilovat o to, aby uvedly své vnitrostátní právní předpisy do souladu s těmito s těmito pokyny do 1. ledna 1999. 2. Členské státy mohou podle svého uvážení stanovit pro nezletilé osoby bez doprovodu příznivější podmínky.

122

3. Rada ve spolupráci s Komisí a po konzultaci UNHCR v rámci svých oprávnění přezkoumá jednou za rok počínaje 1. lednem 1999 používání výše uvedených pokynů a popřípadě je vhodně přizpůsobí vývoji v azylové a přistěhovalecké politice.

123

PŘÍLOHA OPATŘENÍ PRO BOJ PROTI OBCHODU S NEZLETILÝMI OSOBAMI Členské státy, vědomy si obzvláštní zranitelnosti nezletilých osob, by měly přijmout všechna opatření, aby předešly a potíraly obchod s nezletilými osobami a jejich využívání, a v tomto ohledu spolupracovat. OPATŘENÍ K ZABRÁNĚNÍ NEDOVOLENÉMU VSTUPU Členské státy mohou přijmout následující opatření, aby se předcházely nedovolenému vstupu na území členských států nezletilých osob bez doprovodu, které jsou státními příslušníky třetích zemí: i) spolupráci s příslušnými orgány a subjekty včetně leteckých společností v zemích odjezdu, zejména prostřednictvím styčných úředníků; ii) dohled na letištích nad přílety letadel z citlivých zemí; iii) důsledné uplatňování mezinárodních závazků včetně předpisů o odpovědnosti přepravce v případě, že nezletilé osoby bez doprovodu, které jsou státními příslušníky třetích zemí, přicestují bez náležitých cestovních dokladů.

124