03

02

/ Editorial /

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 03

pořád je to hudba

Klasická, moderní, spirituální, lidová…

Vážná hudba je dle mého názoru především o tom, jaké pocity v nás daná skladba vyvolá, což je logické, neboť samotný autor do díla vkládá své vlastní. Z pohledu posluchače je tento fakt nesmírně zajímavý a fascinující. Pojďme se ale zaměřit na trochu odlišnou stránku věci. Pojďme si hudbu rozebrat z pohledu interpreta. Třináct let jsem chodila do Základní umělecké školy a týden co týden mi byly přidělovány skladby širokého spektra autorů od gotických po klasicistní. Každého z těch autorů nesmírně obdivuji, velmi ráda jejich hudbu poslouchám, ale nesnáším, když ji musím hrát. Jak už jsem zmínila, autor vážné hudby do svého díla vkládá své emoce. Je dokázáno z různých osobních deníků a kronik, že mnoho skladatelů tvořilo proto, aby se ze svých emocí vypisovaly. Pochopitelné je, že se nikdo nebude vypisovat z emocí pozitivních, tudíž by se dalo poměrně snadno vyvodit, že skladatelé touto cestou ventilovali své deprese. U mnohých je to dokázané a o těch, u kterých to dokázané není si to já myslím. Když jsem si tuhle skutečnost po 13-ti letech navštěvování ZUŠky uvědomila, už tam nechodím. Teď si hraji doma, skladby moderní, které v sobě dle zažitých názorů nemají ani špetku něčeho hlubšího, tudíž je možné do nich vsunout pocity vlastní. Když nad hudbou jako celkem přemýšlím, zjišťuji, jak strašlivě je pohled na ni individuální. O hudbě by se toho dalo napsat spousty a velkou část oné spousty obsahuje GYM, který právě držíte v ruce. Než se pustíte do čtení, dovolte, abych se za celou redakci rozloučila s Karin Večeřovou a Markem Čápem, kteří naši redakci opouštějí, aby se mohli v klidu připravovat na jistě úspěšnou maturitu. Tak hodně štěstí a děkujeme! Vážené čtenářky, vážení čtenáři, za celou redakci Vám přeje příjemné čtení

Martina Marková

šéfredaktorka

04

/ Posbíráno /

5 Posbíráno 6 TÉMA 8 Dekahovor s Janou Havlovou 10 Všichni hudbou povinní 14 Kam to dotáhli - Jiří Hocke 16 Učitelská anketa 17 Začínalo to nenápadně a nesměle 18 Komiks 20 Dvojrozhovor Anežka Písaříková & Karel Pecha 21 Sedmikrásky 22 Hudební využití 23 Z deníku múz 24 Zapomenutá místa 24 Počítače, mobily, internet,... 26 Hry Dragon Age: Inquisition Loni vysoko, tak uvidime letos

28

Filmy

29

Knížky

Filmová hudba Takže tak...

30 32

Jazykový koutek Sport Zabili jsme jen flórbalky

33 34 36

Poezie Na Závěr Inzerce

Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredktorka: Martina Marková Zástupce šéfredaktorky: Pavel Mráček Šéfilustrátorka: Anežka Papáčková Redaktoři: Martin Rosocha, Anežka Papáčková, Karin Večeřová, Tereza Stehlíková, Filip Otepka, Marek Čáp, Anna Kohoutová, Eva Zavadilová, Dušan Vančura, Jan Vitoň, Jana Kučerová, Jaroslav Balcar Externisté: Alžběta Prášilová, Michaela Krynická, Radka Francová, Matěj Šimeček, Lucie Hejlová, Kateřina Mašková, Jan Chaloupka, Šimon Arnošt, Kateřina Kněžínková, Natálie Petroušková Titulka: Dominika Andrlová Ilustrace: Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka Šimáčková, Eva Klímová Foto: Anežka Pithartová, Klára Štangelová Grafika & web: Jan Kurš & Jan Kurš Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na [email protected]. Náklad 100 výtisků. Vydáno 27.02.2015

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 05

Posbíráno

L

J

eště před Vánoci, 18. prosince, na nás v aule čekalo příjemné kulturní zpestření, nazvané Vánoční koncert kvarty a jejích hostů. Měli jsme tak možnost si poslechnout nejen hudebně založené kvartány, ale i hudebníky z jiných tříd našeho gymnázia. Ti všichni nám zahráli na klavír, kytaru, housle nebo třeba zazpívali. Opravdu dobrým závěrem povedeného koncertu byl výstup pana učitele Krynického, který na kytaru doprovodil pěvecký sbor Sedmikrásky. Přeci jen by ale bylo dobré, kdyby si mnozí konečně uvědomili, jak by se měli na podobných akcích chovat.

V

únoru jsme se zúčastnili projektu Edison. Po dlouhém plánování a zdobení tříd nás navštívilo 7 stážistů – ­ z Mexika, Malajsie, Indonésie, Turecka, Taiwanu, Číny a Gruzie. Strávili u nás jeden týden, během kterého nám představovali svoje země, ale o tom až v příštím čísle. Máte se rozhodně na co těšit

J

iž tradičně se v novém roce konají odpoledne otevřených dveří. Letos prohlídky odstartovaly 6. ledna a skončí 24. února. Doufáme, že se tu novým zájemcům o studium na naší škole líbilo, líbí, případně bude líbit = snad se k nám také většina návštěvníků přidá.

S

novým rokem se uskutečnily i nové exkurze. 22. ledna se kvarta zúčastnila exkurze do Prahy. V hlavním městě navštívila Národní památník Heydrichiády a židovské město. Další exkurzi absolvovali čtvrťáci, kteří se 22. ledna podívali do Temelína. Stejné místo navštívil 27. ledna i druhý maturitní ročník, čili oktáva.

J

ak jste už jistě všichni postřehli, nastaly doby, kdy se koná jedna soutěž či olympiáda za druhou, až to jeden (nebo snad jedna) ani nestíhá všechno sledovat. A tak se dozvídáme o úspěších na různorodých soutěžích sportovních předmětových, či třeba v šachu. Nejčestvější úspěch přivezli z okresního kola olympiády v angličtině Jan Kregl ze septimy a Míša a naší školu se 23. ledna Krynická z kvarty, kteří totálně opět podívali maturanti z převalcovali veškerou konkurenci a minulého roku. Přišli seznámit suverénně postoupili do krajského letošní maturanty i mladší žáky kola. Tak jen tak dál. se zážitky z prostředí vysokých škol. Vyprávěli, dávali rady a přišlo i na vtipné historky.

N

casopisgym

etos nám společně s Vánoční Show nastala nečekaná změna, neboť se výjimečně konala namísto v pátek už ve čtvrtek. Show byla jako obvykle skvělá a zasmáli jsme se, ačkoliv mi přišla ze strany oktávy lehce improvizovaná. V pátek pak proběhl již tradiční turnaj ve fotbalu, přehazované a volejbalu, na kterých se předvedly jednotlivé třídy. Ovšem ani tentokrát se to neobešlo bez úrazů, tak snad příště.

V

e středu 18. února v dopoledních hodinách proběhl koncert pro zahraniční stážísty z projektu Edison. Byl rozdělen na dvě části - v první vystoupil sextet Semikrásky a po nich následovala vystoupení vybraných žáků naší školy na jednotlivé hudební nástroje.

V

ýsledky naší půlroční práce nám byly představeny v pátek 29. ledna. S tím byl spojený také sportovní turnaj, fandění a hraní her, i ten mírný chaos, který často v podobné dny opanuje naší školu.

Autorka Jana Kučerová

Autorka Kateřina Kněžínková

HUDBA A

bych vás seznámila s hudbou, potřebovala bych nejmíň dva GYMy. Jak napsat krátký úvod do tématu o tématu, které nepoužívá slova, ale vyjadřuje všechno jen tóny? Všechny emoce, životní situace, zvířata, věci, příběhy...tohle hudba dokáže popsat. Těm vnímavějším stačí zvuk a už se rozpláčou nebo naopak usmějí, protože si vzpomenou na dětská léta strávená u babičky. Všichni ti skladatelé přeci tvořili svá díla, protože za nimi viděli příběh. Jenže s postupem času to lidem nestačilo. Nechtěli být omezení na ‘němou‘ hudbu, chtěli slyšet slova. Je přeci snazší poslouchat, co kdo říká, než hledat ta slova ukrytá v tónech. Došlo to dokonce do té fáze, kdy hudba byla potlačena na úkor významu slov, jež najednou získala obrovskou sílu, aby spojila národy nebo zastrašila nepřítele. Jak se slovy, tak bez, jedině Ona nás totiž umí ovládat, způsobit mrazení v zádech, štěstí nebo smutek. A nezáleží na tom, jestli jste metalista, klasik, fanoušek popu, nebo hudbu neposloucháte. Ona si vás najde. Ať už je ten na tohle, či snad onen na tamto, oba a s nimi i celý svět jsou spojeni těmi samými frekvencemi, těmi tóny, které je provází každou chvílí v životě. Bez nich by totiž ten svět ztratil barvy. Zbyla by jen černá a bílá a ticho. Tak velké ticho, že bychom se z toho všichni zbláznili.

Autorka Eva Zavadilová

© Klára Štangelová

08

/ Dekahovor s /

Janou Havlovou

Jana Havlová byla celkem jasnou adeptkou pro tento rozhovor. Na našem gymnáziu vyučuje český jazyk, a hlavně také hudební výchovu. V současné době vede pěvecký soubor Sedmikrásky a patří jí post kronikářky školy.

2) Proč jste si udělala aprobaci právě na předměty, které vyučujete? Na střední škole jsme pravidelně docházeli do školky na praxi, ráda jsem s dětmi zpívala, tančila,a tak na vysoké škole pokračovala v předmětech, které jsem měla nejraději. Češtinářka na střední byla mladá holka po škole, jezdila se mnou na recitační soutěže po celé

republice,stala se mým vzorem. Naopak, na hudební výchovu mě učil starý pán, byl laskavý, vstřícný, na škole vedl klasický pěvecký sbor. Na repertoáru jsme měli skladby od Smetany, Janáčka a hodně lidové písničky. Sbor vystupoval příležitostně na akcích města. 3) Co vás na výuce hudební výchovy a českého jazyka baví nejvíc? Jsou to živé předměty, neustále se vyvíjejí. Učení je dobrodružství. Inspirativní jsou pro mě třídy a hlavně samotní žáci. V současné sekundě (třídní M. Rosocha) jsou zejména dívky velmi pohybově nadané, často tedy tančíme. V tercii

“

(třídní L. Císařová) jsou dobré kytaristky (A. Vítová a J. Vondrková). Ve své třídě mám šikulů tolik, že uvedu velmi nadanou Lindu Havránkovou, která hraje v místním divadelním spolku Kajetán. O Sedmikráskách jsem se již zmínila. Z tříd vyššího gymnázia mi přirostl k srdci třetí ročník (třídní P. Werner). Jsou to velcí čtenáři, často ve školní knihovně dobrovolně pomáhají (T. Horáková, B. Primaková, L. Průchová, K. Plačková). 4) Jaký hudební žánr, kapelu či zpěváka máte nejraději? Začnu jazzem. Od L. Armstronga si nejraději zpívám What a Won-

V lese jsem dvakrát potkala vlka, tak jsem si raději pořídila červený košíček, kde mám plnou výzbroj.

“

1) Čím jste chtěla být jako malá? Splnilo se vám to? Splnilo se mi dětské přání. Jako většina holčiček jsem chtěla být paní učitelkou v mateřské škole. V Soběslavi jsem vystudovala střední pedagogickou školu, byly to krásné čtyři roky. Každých pět let se naše holčičí třída schází, vždycky si to pořádně užijeme. Na Palubě tančíme a zpíváme až do rána.

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 09 derful World. U Elvise Preslyho, rock-and-rollového krále obdivuji pohyby těla. Stále poslouchám písničky od anglických kapel Beatles a Rolling Stones. Slavnou francouzskou šansoniérku Edith Piaf – vrabčáka znám díky hlavně jejímu romantickému osudu. Poslouchám ráda i české interprety: Suchého a Šlitra, Káju Gotta, v únoru se v Třeboni těším na Anetu Langerovou, v létě jsem v třeboňském zámeckém parku s chutí zpívala písničky se skupinou Kryštof. Často navštěvuji koncerty vážné hudby. Jsem ráda, že bydlím v lázeňském městě, výběr je tady velmi pestrý. 5) Jak vznikl nápad založit Sedmikrásky? Když jsem před třemi roky začala učit hudební výchovu v sekundě, zjistila jsem, že ve třídě je hodně dobrých zpěvaček, které často ve svém volnu chodily zpívat do auly. Asi v červnu jsem je poprosila, jestli by nevystoupily na předávání maturitního vysvědčení místní obchodní akademie na Městském úřadu v Třeboni. A pak už to šlo samo. Rychle se po Třeboni rozneslo, že děvčata jsou výborná. Třeboňské organizace se samy hlásí, aby Sedmikrásky vystoupily na jejich kulturní akci. 6) Kdo v současné době ve sboru působí? V současné době má vokální sbor šest členek: Alžběta Prášilová, Míša

Krynická, Linda Havránková, Lupita Papáčková, Anička Jáchimová a Hanka Lišková. 7) Má nošení vašeho pověstného červeného košíku nějaký zvláštní důvod? Už jsem v lese dvakrát potkala vlka, tak jsem si raději pořídila červený košíček, kde mám plnou výzbroj: propisky, kapesníčky, učebnice, CD, sešity…Košíček je velmi žádaný, občas ho i někomu půjčím, naposledy M. Kalátovi na vánoční show. 8) Jaké povinnosti zahrnuje post kronikářky školy? Obvykle každá organizace si vede kroniku, kam zapisuje záznamy o významných událostech. Kroniku na gymnáziu zapisuji třetím rokem. Na začátku školního roku uvedu počty žáků v jednotlivých třídách, sleduji výsledky olympiád v jednotlivých předmětech, zapisuji hosty, kteří přednášeli pro naše studenty, vlepuji fotografie z plesů, exkurzí. Je to pro mě velká čest. 9) Jak byste charakterizovala soužití s panem Kučerou v kabinetu? Náš vztah je normální, obyčejný, stabilní, spořádaný, pěkný, radostný, humorný, upřímný, otevřený, laskavý, milý, tolerantní, pokojný a hlavně přátelský. Známe se přes dvacet let. Nejprve jsme jezdili lyžovat na společné rodinné dovolené na Lipno, Zdeněk vždycky pro dvacet lidí zajistil ubytování, také jsme s ním byli u moře. V létě za námi jezdí s manželkou Alenkou na chalupu. Na podzim jsme společně strávili pár pracovních dní v Bílých Karpatech. Zdeněk je bezva kolega, nevyměnila bych ho za nic na světě. 10) Jak trávíte svůj volný čas? Teď v zimě jezdíme s mužem o ví-

kendech lyžovat na Hochficht. Každé volné odpoledne chodím ráda s kočárkem na procházky s půlroční vnučkou Johankou. Asi pátým rokem chodím pravidelně každé úterý do Roháče na trampošky. Každá cvičenka hodinu skáče na malé trampolíně. Skvělé odreagování při moderní hudbě. S naší milou paní ekonomkou Romanou Veselou máme již druhým rokem zakoupené permanentky na abonentní koncerty, jednou v měsíci chodíme do divadla poslouchat vážnou hudbu. Příležitostně a ráda chodím na činohru nebo do kina. Z četby preferuji současné postmoderní romány Japonce Haruki Murakamiho a mladé české spisovatelky, např. K. Tučkovou, P. Hůlovou, T. Boučkovou. Z Jihočechů čtu historické romány Jiřího Hájíčka. Také ráda peču.

Autorka Tereza Stehlíková

10

/ Studentská anketa /

Všichni hudbou povinní 1.4 Tereza Vacková

1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? K hrání jsem se dostala celkem snadno. Asi ve třetí třídě se mě rodiče zeptali, jestli bych nechtěla začít chodit do hudebky. A protože flétna se mi zdála celkem lehká, samozřejmě jsem se později přesvědčila o opaku. 2) Kolik času hraní věnuješ? Do hudebky chodím celkem často, někdy jsem tam i každý den, ale doma můj styl cvičení vypadá, že hraju den před hodinou. Někdy se stane, že necvičím vůbec, a na hodině dost improvizuji. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Občas jezdíme na nějaké ty soutěže a asi největší dosavadní úspěch byl, když jsme byli s naším triem na soutěži komorních her a v krajském kole jsme se skončili na 1. místě. Ale osobně si myslím, že se hudba nedá objektivně hodnotit. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Díky hudebce jsem se dostala k objevení spíše těch klasických skladatelů, jako například Alessandro Scarlatti nebo Johann Sebastian Bach, který patří mezi jednoho z mých nejoblíbenější a nejlépe hraných skladatelů vůbec. Z českých řad mám nejradši Antonína Dvořáka, především kvůli jeho Slovan-

ským tancům, ale samozřejmě to neznamená, že neposlouchám nic ze současné hudby. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Podle mě dnešní populární scéna není vůbec špatná. Určitě nejsem toho názoru, že čím novější je hudba, tím je o to horší. A myslím, že jakákoliv hudba by se neměla odsuzovat, protože je to otázkou vlastní povahy. 2.4 Klára Štangelová

1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Za to, že hraji na kytaru, vděčím svému tátovi. Od dětství vede totiž mě a mé sourozence ke hře na hudební nástroje, protože sám hraje na kytaru. No, a tak se stalo, že jsem k devátým narozeninám dostala svou první pořádnou kytaru. 2) Kolik času hraní věnuješ? Jak kdy. Je to velmi proměnlivé. Když hraji skladby, co mě baví, tak jim samozřejmě věnuji více času, ale kdybych měla vymezit, jak dlouho trénuji, musím přiznat, že bych nepočítala dlouho. Většinu času totiž hraji to, co nemusím cvičit. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Za svůj největší úspěch považuji to, že stále hraji. Jinak ano, jezdím na soutěže, ale nemám je ráda. Tento rok se na konci dubna zúčastním

soutěže ve Zlivi, tak uvidíme, co z toho bude. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? To je těžká otázka, protože jsem zatím neslyšela tolik skladatelů, abych mohla řádně odpovědět. Nyní bych asi zvolila H. V. Lobose, protože složil úžasné skladby pro kytaru. Dále se mi líbí hudba od F. Chopina. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Dnes existuje tolik hudebních stylů, že se v tom popravdě ztrácím. A pojem populární je velmi individuální. Pro mě jsou stále populární Green Day, pro jiné to může být Lady Gaga. Nicméně někteří interpreti, kteří jsou v dnešní době známí a tzv. na vrcholu (např. Imagine Dragons nebo Mumford & Sons), hrají - podle mě - opravdu skvěle. Na současné populární hudbě je úžasné, že si každý vybere to, co mu opravdu sedí. 3.4 Eva Zavadilová

1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Pocházím z muzikantské rodiny, takže jsem poslouchala hudbu odmalička. Později už mi to ale nestačilo a chtěla jsem taky sama hrát. Rodiče mě v tom samozřejmě podpořili. 2) Kolik času hraní věnuješ?

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 11 To opravdu nepočítám. Někdy není čas nebo nálada, jindy zas u toho vydržím hodiny. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Nejsou to první místa v prestižních soutěžích, jak to mají skuteční talenti. Mé úspěchy jsou ty, když složím hudbu ke svému příběhu, zahraju si s kapelou tvrdě nadřenou písničku, nebo když se hraním dostanu ze špatné nálady. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Hanse Zimmera nebo Beethovena 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Populární hudba dneška nestojí za nic. Je jen málo písní, které jsou stále originální, protože většina má úplně stejnou kostru i téma. Takovéhle „tuctovky“se hodí možná jen do Besedy na opilou tancovačku.

3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Moje úspěchy moc úspěšné nejsou, získala jsem 3. místo v okresním kole ve hře na klavír.

hudby předchozí. Většina dnešních populárních písniček se mi líbí více, než písničky předchozí. II. Michaela Beníšková

4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Já nemám jednoho oblíbeného hudebního skladatele. Ale kdybych měla skutečně někoho vybrat, tak by to byl asi Ennio Morricone. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Hudbu mám ráda a ráda poslouchám spoustu rozličných žánrů. Na dnešní hudbě se mi líbí, že je rozmanitá, a každý si může najít svůj šálek kávy. I. Tomáš Šandl

1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Nejdříve jsem hrála na flétnu, kvůli dechu. Mým snem, ale bylo hrát na kytaru a zpívat. 2) Kolik času hraní věnuješ? Přibližně 45 minut. Když mám ale trénovat nádhernou skladbu nebo písničku, čas se o hodně protáhne. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Třetí místo na Zlivské kytaře.

4.4 Magdalena Trepková

1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Ke hraní mě před 8 lety přivedli rodiče.

1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Ke hraní jsem se dostala díky sestřenicím, které v té době na klavír již hrály, a také kvůli mamce, která chodila do zušky ještě v prvním ročníku na VŠ a přála si, abychom se sestrou taky uměly hrát na nějaký nástroj. 2) Kolik času hraní věnuješ? Dnes toho času už moc není, takže si zahraju spíš jen občas trochu z nostalgie.

2) Kolik času hraní věnuješ? Denně tomu věnuji tak půl hodiny. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Můj největší úspěch je 1. místo v krajském kole v Českém Krumlově.

4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Líbí se mi skladby od Ctibora Süssera. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Všechny písničky mají svoje kouzlo a zanechají mi krásný pocit v srdci. Některé trošku více, jiné trošku méně. III. Petr Macháč

4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Nejraději mám českého skladatele Bohuslava Martinů. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Dnešní populární hudba je velice zajímavá. Je to úplně jiný styl, než

1. Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Ke hraní jsem se dostal v první

12

/ Studenstká anketa /

třídě, když mě rodiče přihlásili na flétnu, protože jsem měl velmi ''nešikovné'' ruce, takže to byla spíš jakási terapie. Mě to ale začalo bavit, a tak jsem později přestoupil k panu učiteli Petru Gramanovi do ZUŠ Třeboň na baskřídlovku. 2) Kolik času hraní věnuješ? Času věnuji hraní relativně málo, protože ho moc nemám. Dojíždím do Třeboně, a proto se vracím domů pozdě, kdy už moc času nezbývá, ale snažím se věnovat hudbě co nejvíce. Hraji na baskřídlovku, pozoun a klavír, ale do konce studia na gymnáziu bych chtěl stihnout ještě zpěv, violoncello, bicí a kytaru. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Mým největším úspěchem bylo umístění na druhém místě v celostátním kole soutěže dechových nástrojů, která proběhla před třemi roky. Od té doby jsem na žádné jiné soutěži nebyl. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Můj nejoblíbenější interpret je popová americká skupina OneRepublic, jehož frontmanem je Ryan Tedder. Beru ho také trochu jako svůj vzor. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? No, nevím, co si pod pojmem nejpopulárnější hudba dneška představit. Každý poslouchá to, co se mu líbí. Nevím, jaký žánr je nejpopulárnější, nebo jaký interpret. O takové ''globální'' názory jsem se nikdy moc nezajímal.

IV. Vojtěch Soukup

1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Když jsem měl nastoupit do školy, rodiče chtěli, abych se také hudebně vzdělával. Takový nejzajímavější nástroj byl akordeon. Sám jsem o tom snil už dlouho. Takže nejvíc za to vděčím rodičům. 2) Kolik času hraní věnuješ? Podle toho, jak mám učení do školy, tréninky nebo jak se mi chce. Někdy vůbec, někdy půl hodiny denně. Když mi teče do bot, hraju klidně hodinu. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? První místo v krajském kole ve Vimperku. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Ted hraji hodně věcí od Wolfganga Amadea Mozarta, tak asi ten. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Poslouchám hudbu typu: Calvin Harris atp. Co je ovšem podle mého názoru trochu tragédie, je česká rapová scéna. V. Pavel Mráček

1) Jakým způsobem jsi se dostala

ke hraní? Na klavír jsem začal hrát už asi v pěti letech. V naší rodině jsme se hudbě věnovali skoro všichni, děda byl dokonce dlouhou dobu kapelníkem, takže jsem začal hrát tak nějak automaticky. 2) Kolik času hraní věnuješ? V poslední době se tomu věnuji trochu méně. V minulých letech jsem hodně vystupoval, což sice bylo příjemné, ale přípravy zabraly opravdu hodně času. Dnes na klavír chodím stále, ale raději hraji skladby, které se líbí mně, nebo melodie které se mi honí hlavou. Z těch se občas ve volném čase pokusím i „vykouzlit“ něco víc na počítači. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? V minulosti jsem se účastnil různých soutěží, kde jsem v krajských kolech obsazoval přední místa. A pokud pominu soutěže, tak jsem si o letních prázdninách zahrál na koncertě s Daliborem Gondíkem a s částí skupiny, která hraje na Star Dance, což byla také velmi zajímavá zkušenost. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Vzhledem k tomu, že rád hraji například jazzovou hudbu, tak jsem si oblíbil skladby George Gershwina. Z českých umělců pak mám nejraději asi Jaroslava Ježka a jeho Bugatti Step, který také hraji. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Současná populární hudba podle mého názoru nedosahuje kvality let minulých. Samozřejmě se najdou výjimky, ale většina dnešní hudby na mě působí velmi tuctově, jako kdyby už všem docházely nápady. Já mám z populární hudby rád hlavně tu elektronickou, ale za poslední dobu bylo skutečně málo

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 13 písniček, které by se mi opravdu líbily. Zdá se mi, že dnes hudbu všichni dělají jen pro peníze, nikoli proto, že je napadla nějaká skvělá melodie. Je to znát i na délce jednotlivých skladeb, které často nedosahují už ani tří minut, opakují se pořád dokola a polovinu jejich textu tvoří vzdychání a podobné zvuky.

neříkám. Ale jde o dobu. A i já jsem schopna si to techno někdy poslechnout. Každopádně stále má své kouzlo zpěvák, který dokáže zazpívat cokoliv i bez dnešních vymožeností.

2) Kolik času hraní věnuješ? Řekla bych asi 4 hodiny týdně. Bohužel kvůli sportu na to více času nemám. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Na soutěži jsem byla jen jednou, kde jsem skončila třetí. Každopádně pro mě je vždy největší úspěch zvládnout dobře koncert, aby se to posluchačům líbilo a nemuseli si zacpávat uši. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? A. Vivaldi, W. A. Mozart a G. F. Händel 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Ne všechno, co je dnes „populární hudba“ se opravdu hudbě podobá. Lidé (spíš mladší) jsou schopni poslouchat techno a tomu hudba

VIII. Jakub Moravec

VII. Jan Kregl

VI. Klára Dvořáková

1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Ve školce nám dali do ruky flétnu, abychom se naučili nějakou písničku na besídku. A tak jsem u té flétny zůstala až dodnes.

něných umělců.

1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? K hudbě mě přivedli rodiče, od 5 nebo 6 let jsem hrál na klavír. 2) Kolik času hraní věnuješ? Každý den se snažím najít si chvíli na kytaru či basu, k tomu mam o víkendech zkoušku. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Úspěchu zatím moc není, za ten doposud největší považuji vystoupení s velmi úspěšnými kapelami Criminal Colection a Just For Being, dle mého názoru špička českého punk-rocku/pop-punku. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Mám nepřeberné množství oblíbených interpretů, jak tuzemských, tak zahraničních, napříč různými hudebními žánry, a tudíž si nedovolím vybírat jen několik z nich. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Pokud člověk sleduje pouze mainstreamová media, jakými jsou Spotify, YouTube apod., bude mu předkládáno to samé a neustále dokola. Když však budete hledat, zjistíte, že v dnešní době existuje spousta kvalitní hudby a nedoce-

1) Jakým způsobem jsi se dostala ke hraní? Rodiče mě v první třídě přihlásili do místní hudební školy, ale jenom na takovou přípravku, a od druhý třídy na akordeon. 2) Kolik času hraní věnuješ? Nikdy jsem nějak moc extra netrénoval, ale bývalo to tak 2x, 3x týdně, bohužel teď už na to nemám čas, proti si zahraji už jen když mám náladu. 3) Jaké jsou tvé největší úspěchy? Tak největší úspěch bylo 1. místo v krajském kole akordeonové soutěže, ale bohužel jsem nikdy nepostoupil do republiky, i když sem byl párkrát náhradník. 4) Kterého hudebního skladatele máš nejraději? Jelikož na akordeon nevzniklo tolik skladeb, jako třeba na klavír, tak jsem se ani s mnoha skladateli nesblížil, ale nejvíc se mi líbily písničky od Händla. 5) Co si myslíš o populární hudbě dneška? Podle mě vznikají dobré písničky, ale nejdůležitější pro mě je rytmus, bez kterého se mi většinou ani písničky nelíbí.

Autorka Natálie Petroušková

14

/ Kam to dotáhli /

David Hocke

Bc. David Hocke studoval na naší škole v letech 1986 - 1990. Jeho životní pouť ho nasměřovala přes učitelství anglického jazyka k muzice, konkrétně k Hitrádiu Faktor, jehož je v současnosti programovým ředitelem. Mimo tuto pozici David Hocke věnuje již od svých patnácti let hře na bassovou kytaru, momentálně pak působí v kapele Rozkrock. Jak vzpomíná na svá studia, jaké jsou současné trendy v hudbě, případně jak získat práci v Hitrádiu Faktor, to vše najdete v rozhovoru níže... První otázka se týká vždy gymnázia; co se Vám vybaví jako první hezká/nehezká asociace na něj? Nehezké vzpomínky se mi nevybavují. Proč by taky měly?? Gympl – střední škola – to je přece doba hledání a nacházení, doba prvních krůčků k dospělosti, doba prvních velkých lásek, prvních velkých mejdanů a prvních opravdu závažných životních rozhodnutí. Osobně se mi vybaví spolužáci i učitelé, budova gymnázia, nálada „dychtivých mozků zítřka“ – všechno dohromady dávalo mix velké pohody i přátelství. A na ty špatné asociace, které v mém případě souvisely především s ne příliš přesvědčivými studijními výsledky, si ani (nebo radši??? ) nevzpomínám. Stal se v průběhu studií pro Vás některý z vyučujících inspirací, případně kdo jiný Vás v životě inspiroval?

Nemůžu říct, že bych měl foto oblíbeného pedagoga nad postelí hned vedle posteru Iron Maiden. Každý nějak inspiroval. Vzpomenu na dva: Ing. Arlethová, která jednoho dne přišla do třídy – bylo to ještě před revolucí - a z tuby na výkresy vytáhla stařičký Mladý svět (to byl časopis) s fotografií Jana Palacha na úvodní straně. Řekla nám něco ve smyslu, že na některé věci bychom neměli zapomínat a měli bychom za ně umět bojovat. Rád bych citoval, ale byli jsme všichni tenkrát tak zkoprnělí, že si na přesné znění prostě nevzpomínám. Byla to ukázka osobní statečnosti. Jako na kantora moc vzpomínám na tehdejšího ředitele PhDr. Psíka. Učil historii. Jeho hodiny jsem měl rád. Nikdy s sebou neměl knihu nebo skripta. Všechno nám vyprávěl jako příběh. Příběhy si totiž člověk dobře pamatuje. To byly opravdu krásné hodiny.

Působíte jak programový ředitel Hitrádia Faktor, co tato práce obnáší? Zjednodušeně řečeno: starám se o to, aby rádio bylo správně slyšet a vidět. Jsem zodpovědný za obsah vysílání, moderátory, promotion stanice, komunikaci s institucemi atd. Lákala by Vás nějaká jiná zaměstnání? To víte, že ano. Jsem vystudovaný učitel a to je nádherné povolání. Učil jsem sice jenom 2 roky, ale moc mě to bavilo. Občas se v rámci našich interních školení nebo workshopů ke kantořině vracím. Dovedu si i představit pracovat pro nějakou opravdu výraznou osobnost – a je jedno o jakou práci by se jednalo. Baví mě být v centu dění, takže škála možností je poměrně široká.

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 15 Jaké jsou vůbec současné trendy v hudbě? Dnes je to spíš pop-rock. Ale trendy se mění, točí a zase vrací. Za těch 23 let v radio businessu jsem už zažil snad všechny trendy. Některé víckrát. Jednou je to dance, pak pop a potom zase rock. Jsou rozdíly i co se týče jednotlivých států. To je debata na hodiny. Ale základem byla a je obyčejná písnička. Pokud je dobrá a posluchačům něco řekne, najde si cestu vždycky. Co Váš hudební vkus, měnil s v průběhu let? Ano. Měnil se podle toho, jaké lidi jsem potkával, jakou hudbu jsem slýchával, nebo jakou hudbu jsem zrovna sám hrál. Hudební vkus je soubor faktorů, který si utváříme do nějakých cca 25 let. Pak už se moc nemění. Jsou to písně, které nám pouštěli rodiče, pak kamarádi a pak jsme si je hledali sami. Od lidovek po dance či metal. Osobně poslouchám různé styly. Je to od klasiky, přes house a metal až po acid jazz. Je mi to jedno. Buď mě hudba osloví, nebo ne. Nikdy jsem nebyl příznivcem jen jedné kapely, nebo jednoho stylu – to je hudební rasismus. Mohl byste nám doporučit několik skupin či hudebníků, kteří jsou ještě relativně neznámí, kterým ale předpovídáte slibnou budoucnost? To je trochu věštění z koule. Netroufám si odhadnout, který interpret to někam dotáhne. Zkuste si poslechnout brněnské JANANAS. Mě osobně hodně baví. Ale jestli to někam dotáhnou? Kdo ví…. Pokud byste mohl na české bankovky umístit pouze hudební motivy, jaká by byla Vaše volba? Asi žádné překvapení…Vzhledem k tomu, že bankovka má vlastně

reprezentovat stát i navenek, navrhoval bych určitě někoho z klasiků – Smetanu, Dvořáka. Ty zná celý svět. Co se hudby týče, klasika je naším nejlepším vývozním hudebním artiklem. Ovšem uznávám, že vidět třeba na stovce Lou Fanánka Hagena, by byla docela legrace. Už vidím, jak na ulici stánkař vysvětluje japonským turistům, co že je to na té bankovce vlastně za pána. Jak by ve Vašem pojetí vypadala výuka hudební výchovy, pokud byste se stal učitelem? Učitelem jsem se stal. Ale ne hudební výchovy. Ať se to komu líbí nebo ne, základem by měla být lidová píseň. Máme tolik českých i moravských písní, které jsou nejen zlatým fondem, ale hlavně dědictvím národa. Ty by v nás měly zůstat. Ale k tomu by součástí měla být i hudba 20. století až po současnost – styly a jejich původ. Dnes je i celá řada programů a aplikací, kde si člověk může poměrně jednoduše nahrát vlastní píseň – i to by mohla být praktická součást hudební výchovy. Myslím, že by to mohlo děti bavit.

Pokud by se některý z našich študáků rozhodl pracovat u Vás v rádiu, jaké byste na něj měl požadavky? V podstatě toho není moc: požadujeme dobrou češtinu, žádnou vadu řeči, minimálně středoškolské vzdělání a všeobecný přehled. I tak při konkurzech zhruba 90 % uchazečů pošleme domů hned v prvním kole. Drtivá většina lidí (třeba i s VŠ diplomem) totiž neumí číst nahlas! Neví jak se čtou tečky, čárky, přímá řeč. Asi se to už na školách neučí. Poslední dobou mám chuť dát jako součást řízení i diktát. Rádio dneska není jenom vysílání, ale i web a facebook. Důležitý je zdravý selský rozum a mládí v duši. Poslední otázka směřuje opět ke gymnáziu; co byste, s odstupem času a většími životními zkušenostmi poradil či vzkázal současným študákům? Jestli chcete slyšet nějaké moudro, tak nemohu sloužit. Snad jen: jděte za svým snem. Splňte si ho. I když to bude těžké. Po maturitě budete sice středoškolsky vzdělaní, budete se cítit jako mistři světa, ale nebudete nic. Vaše sebevědomí může – a celkem jistě se to i stane – při se-

16

/ Kam to dotáhli / Učitelská anketa / Úvaha /

tkání s realitou hodně utrpět. Sám jsem to zažil . Pak se ale nebojte někde začít, jak se říká: „od koštěte“. A neberte „koště“ jako devalvaci vašeho již dosaženého vzdělání nebo společenské prestiže. Za pár

let přijdete na to, že začít někde od samého začátku bylo to nejlepší, co jste pro svou odbornou praxi mohli udělat. Splňte si svůj sen. Dělejte to, co máte rádi a dělejte to tak, abyste z toho měli užitek nejen

vy, ale i vaše okolí.

Autor Martin Rosocha

Učitelská anketa 1) Ovládáte hru na nějaký(é) hudební nástroj (e)? 2) Kdo je Vaším oblíbeným hudebním interpretem/skupinou? Hana Bušková 1) Tento GYM má boží téma. Mým oblíbeným interpretem je „hudba“. A hudba to je napodobování přírody. Hudba je balzám pro duši, zpěv ptáků, slavičí píseň, mořský příboj. Hudba je duchovní i světská, milostná i taneční. Hudba jsou „Písně lásky“ Antonína Dvořáka, „Malá noční hudba“ W. A. Mozarta. Hudba je saxofon jazzmanů z New Orleans, „černý gospel“ za doprovodu varhan v katedrále. Hudba je latinoamerická salsa, kytara Carlose Santany, Bolero Maurice Ravela – ta táhlá melodie - „ten pláč zhrzeného milence“. Hudba je flamenco za španělské Andalusie, kytarový virtuóz Paco de Lucía, Gloria Estefan i Anna Belén. Hudba je něžný a dokonalý Andrea Bocelli ze staré krásné Itálie. Hudba je píseň „I dreamed a dream“ z muzikálu Les Misérables v podání Susan Boyle. Hudba je andělská Jackie Evancho i uhrančivý Leonard Cohen s věčným „Hallelujah“. Hudba jsou snové saxofony Kenney G., hudba je můj syn Chris a jeho kytara. Hudba je má osudová láska- francouzský „chanson“, Jacques Brel a píseň „Ne me quitte pas“, Édith Piaf: „…zítra zas bude den, nějaký klouček píseň zahvízdá, vlaštovky začnou snášet do hnízda, zítra, budem se ještě smát a plakat jen, milovat, zítra zas přijde den…“. Škoda, že tento GYM nepíšu já.

Kateřina Janů 1) No, mě hra na hudební nástroj nijak zvlášť nebrala. Mamka si myslela, že bych to mohla zkusit a diky mé učitelce se mi hra na klavír totálně znechutila. Takže ne, neumím hrát na žádný hudební nástroj. 2) Z dětství si pamatuju Queeny, ty poslouchal taťka a moje zpívání (spíše přizvukování k písni Radio Gaga - „gaga“) všechny neustále rozesmívalo. Moje nejoblíbenější skupina je jednoznačně Bon Jovi, toho můžu poslouchat pořád dokola a v současnosti jsem objevila kouzlo skupiny Pink Floyd. Vilém Roženský 1)Kdysi jsem ovládal hru na housle a violu (tu mám radši, ale bohužel vlastním jen housle). 2) Nedám dopustit na trojici Miles Davis, Bohuslav Martinů, Jan Dismas Zelenka, při poslechu určitých míst klidně i pláču (dojetím). Dál bych ještě rád zmínil Led Zeppelin, Franka Zappu, Handela, Monteverdiho, jinak spíše poslouchám určitá alba od různých interpretů či skladatelů všech žánrů, posledním objevem je pro mě punková kapela Minutemen.

Lenka Kopečková 1) Asi v osmi letech jsem se snažila učit na zobcovou flétnu. Jako samoukovi mi to moc nešlo, takže jsem toho po několika měsících vzdala. V páté třídě mě nadchla kytara. Moje nejlepší kamarádka se naučila několik základních akordů, a tak jsem si řekla, že to musím zvládnout taky. Zvládala, ale opravdu jen ty základní akordy, díky kterým jsem si byla schopna zahrát některé táborové písně. Takže v současné době bych řekla, že hru na hudební nástroj neovládám, ale do budoucna bych tento stav ráda změnila. Anna Kohoutová 1) Jsem houslista, který ale pověsil housle na hřebík, přestože jsem byla vždy aktivní hráč - 20 let jsem byla členkou komorního orchestru v Českém Krumlově. Do Krumlova to bylo nějak s přibývajícími léty stále dál. Dodnes mi hraní chybí. Naučila jsem se také na kytaru vždycky mě fascinovalo, že stačí umět pár akordů k tomu, abyste uměli doprovodit stovky písniček. 2) Nedokážu být příliš konkrétní, poslouchám toho hodně. V současné době asi nejvíce obehráváme francouzskou ZAZ, Norah Jones a

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 17 novou desku Václava Neckáře. Trvale mám hodně ráda Erica Claptona - a určitě Stinga, kterého si v březnu pojedu poslechnout do Prahy (vystoupí tam se skvělým Paulem Simonem).

Karel Pazourek 1) Ne, i když zpívám rád - ve sprše a falešně.

Petr Kopeček 1) Bohužel neumím hrát na žádný hudební nástroj. Když ale někdo zahraje (někdo, kdo to opravdu umí), rád si poslechnu i zazpívám. Na základní škole jsem byl členem ruského sboru a dodnes si pamatuji texty některých písní.

Adéla Holubová 1 Bohužel na nic hrát neumím, ale jednou bych se strašně ráda chtěla naučit hrát na piano a na housle.

2) Mám rád osobité hlasy, hodně mě táhne také kvalitní text. Mezi „mými“ interprety jsou např. Radůza, Hana Hegerová, Jarek Nohavica, z kapel třeba Už jsme doma. Velice mě oslovuje také celá řada interpretů, kteří prošli tvůrčí dílnou autorské dvojice Petr Hapka - Michal Horáček. A pak je tu ještě mnoho dalších „střípků“ - podle momentálního naladění a rozpoložení.

2) Radúza, Meat Loaf, Tina Turner...

2) Oblíbených skupin mám strašnou spoustu, takže bych to shrnula asi následovně: Wake up! xbsiwievaspwhds.. make-up agstwkfifvwjqpalfwk.. shake-up bcksosugsgshwrediwjsh.. the table? vsgqiwisfavfjfpahqwscxjfj.. fable You wanted to! ééé makarena! áj! Ale abych alespoň trochu naznačila, tak Evanescence (Amy je naživo opravdu neuvěřitelná). Stejně tak P!nk. Dále mi kdysi dávno učarovali Placebo, NIN, Portishead, Disturbed, The Distillers, Cranberries, Santana,

Chris Rea, Leonard Cohen, Hapka feat. Horáček, Jana Kirschner, Papa Roach, Amy Winehouse, 4 Non Blondes, Muse, A Perfect Circle, Blackfield, Breaking Benjamin, Kidneythieves, The Prodigy, Three Days Grace, Hinder, Gary Jules, Tears For Fears, etc. Z dnešní hudby mám již od svých nevímkoliknácti ráda Rihannu, Katy Perry, Christinu Aquileru, Missy Elliott, Eve, Lanu Del Rey, a docela nadějná mi přijde i Lorde nebo Taylor Swift (call it a guilty pleasure). Nicméně na interprety podobného ražení jako např. David Bageta mám alergii. Všechny, kdo dočetli až sem, obdivuji :) Zdeněk Kučera 1) Na kytaru 2) Iterpretem Phil Collins, skupinou Pink Floyd

Autor Martin Rosocha

Začínalo to nenápadně a nesměle U ž se začaly objevovat první sluneční paprsky nového dne, když pomaloučku a potichoučku končila ta pomalá, jemná hudba, plna jednoduchých a ne příliš překvapivých tónů, které se jemně rozléhaly krajinou, a jež se tam už tak

dlouho rozléhaly. A jako pokaždé, když něco končí, musí i něco nového začínat. A začínalo to nenápadně a nesměle. Jen několik prvních tónů toho nového čehosi. Ale tónů a hlasů začalo přibývat, a tak se ta zázračná hudba začala šířit do kraje a nové a nové hlasy, tóny či nástroje se k ní začaly přidávat, až úplně ovládla celý svět, zachvátila ho svou mocí, ačkoliv jen někdo se byl schopen zastavit, pootočit hlavu a zaposlouchat se do toho nenadálého koncertu, který mu byl, ostatně stejně jako každý jiný předešlý den, přichystán. Od samého rána až po

úplný, klidný večer, i přes celou noc, kdy naše kraje zachvátí ta pomalá a klidná věta té nekonečné sonáty, avšak jen a jen proto, aby se jinde ozvala sonáta naplno, aby mohla dosáhnout jednoho z vrcholů toho nekonečného koncertu. A pak se pokaždé dočkáme i toho okamžiku, kdy na zemský povrch vykouknou první sluneční paprsky nového dne. A ptáci začnou zpívat.

Autorka Jana Kučerová

18

/ Komiks /

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 19

Autor Aleš Večeř

20

/ Dvojrozhovor s / Sedmikrásky /

Anežkou Písaříkovou a Karlem Pechou

Cílevědomí, úspěšní, pracovití - takto by se dalo charakterizovat prvácko-kvartánské duo Anežka Písaříková a Karel Pecha. Společně vyhráli soutěž Per Quattro Mani ve čtyřruční hře na klavír. Oba si plně uvědomují náročné profesní požadavky hudebního průmyslu, a tak mají hudbu pouze jako koníček. Přála bych jim, aby se jednou dostali do stádia, v němž pro ně zmiňované požadavky náročné nebudou. Pokud se o nich chcete něco dozvědět, máte ideální příležitost - následující rozhovor. Je něco, co na tom druhém obdivujete? Anežka Písaříková: Na Karlovi obdivuji, že i ve vypjatých situacích dokáže vtipkovat a zlepšit mi náladu. Karel Pecha: Na Anežce obdivuji její velkou trpělivost a cílevědomost. Je naopak něco, co na sobě rádi nemáte? KP: Na to, že bydlí v Třeboni, chodí pořád pozdě. AP: Když se mě snaží uklidnit a přitom mě ještě víc znervózní. Co pro vás znamenají úspěchy v soutěžích? Hrajeme spolu teprve rok, ale už jsme vyhráli celonárodní soutěž ve čtyřruční hře na klavír Per Quattro v Brně. Je to pro nás znamení, že se

ta práce a hodiny sedění u klavíru vyplatily. Dostali jste se někdy do situace, kvůli níž jste spolu už nechtěli spolupracovat? Myslíme, že situace, kdybychom spolu hrát nechtěli, nikdy nenastala. Občas se sice pohádáme, ale nikdy nejde o nic vážného. Chtěli jste někdy s hraním úplně skončit? AP: Ano, asi když mi bylo 11 let, tak jsem chtěla skončit, ale nakonec mi došlo, že by mi klavír určitě chyběl. KP: Ano, kolem 12 roku, už mě to velmi nebavilo, ale rodiče mě tenkrát nutili, za což jsem jim vděčný. Kolik hodin denně cvičíte? Pokud se nejedná o soutěž je to tak

kolem 30-45 minut cvičení někdy i více. Jestli se rozhodneme jet na soutěž je to tak 2-3 hodiny. Co pro vás znamená hudba? AP: Hudba je pro mě odpočinek a po tolika letech je to pro mě i část každodenního života. KP: Hudba pro mě znamená něco, při čem můžu dělat všechno. Relaxovat, tancovat, běhat. Jakou hudbu nejraději posloucháte a jakou nejraději hrajete? AP: Poslouchám současnou i kla-

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 21 sickou, nejraději mám skladby Antonína Dvořáka. Hraji hudbu 19. a 20. století. KP: Poslouchám spíše tu současnou, ale klasické se také nebráním. Nejraději poslouchám EDM nebo skladby z období romantismu. Nejraději hraji skladby od J. S. Bacha. Chtěli byste se hudbě věnovat v budoucnu, například ve formě povolání? AP: Myslím, že jako povolání je hudba hodně náročná a spoustu dalších lidí, kteří umí na klavír mnohem lépe než já. Hraní si chci nechat jako koníček i když vím, že mi bude chybět soutěžení. KP: Spíše ne, jelikož je to velmi časově náročné. Klavír mě velmi

baví, ale ne až tak, že bych se tím chtěl živit. Jako brigáda je to ale skvělá věc. Hraji v Bon tre od 14:30 do 16:00 každé pondělí. A co byste tedy v budoucnu chtěli dělat? AP: Zajímám se o politiku, takže bych chtěla, aby se moje zaměstnání týkalo tohoto tématu. KP: U mě je to spíše na technický obor, možná vyrazím po stopách svého bratra.

Autorka Martina Marková

Sedmikrásky Hana Lišková

Už od mala se věnuji hudbě. Začalo to ve školce, kde jsem chodila na sbor. Když jsem přešla na základní školu, moje sestra založila farní sbor, kam jsem tedy začala chodit a ve zpívání jsem pokračovala. Ve škole jsme měli sbor, který jsem také navštěvovala. Chodila jsem i k paní Blažíčkové na sólový zpěv, ale kvůli mnoha ostatním kroužkům jsem po roce přestala. V první třídě jsem chtěla začít hrát na nějaký hudební nástroj. Proto mě mamka přihlásila na flétnu, ale dlouho mi to nevydrželo. Necvičila jsem, a proto jsem s flétnou skončila. K 10 narozeninám jsem dostala kytaru.. Už 5 rokem navštěvuji hodiny ky-

tary. Před 3 roky jsem také začala hrát na varhany. Hlavní důvod byl ten, že jsem z křesťanské rodiny. Za celých 12 let jsem vystřídala mnoho sborů, ale nakonec jsem zůstala jen u farního sboru a 7krásek.

Michaela Krynická

začala chodit ve strakonické ZUŠ na klavír, což mi naštěstí vydrželo doteď. Ve stejném období jsem se také přihlásila do tamějšího sboru. Sborů jsem už vystřídala několik, v současnosti zpívám pouze v tom našem a v chrámovém sboru ve Stráži nad Nežárkou, který ovšem funguje jen v období Vánoc. Minulý rok jsem se také začala učit na kytaru a zkouším hrát i na sopránovou flétnu. Linda Havránková

Já a hudba? Nerozluční kamarádi. K hudbě jsem byla vedená už odmala. Maminka mi často zpívala a hrála k tomu na klavír, taťka mi taky zpíval, ale to mě asi ovlivnilo trošku jinak. V mateřské škole jsem navštěvovala hudební kroužek YAMAHA, kde jsme se učili hrát na flétnu, vyťukávat různé rytmy atd.. V první třídě jsem pak

K hudbě jsem rozhodně nepřišla sama, jak moje mamka, tak i teta, babička... všechny zpívaly, anebo na něco hrály, takže se ode mne skoro očekávalo, že v tom budu

22

/ Sedmikrásky / Úvahy /

pokračovat. Začala jsem tedy ve školce ve sboru, potom jsem od 1. třídy chodila na klavír a doma vyzkoušela i jiné nástroje jako třeba flétna a kytara. Ani u jednoho jsem ale moc dlouho nevydržela, zato na sólový zpěv už chodím 7. rokem a momentálně navštěvuji 3 sbory a občas si zahraju u ohně na kytaru a o Vánocích zahraju pár koled na klavír.

to nadšení pro hudbu, jelikož ani jeden z mých rodičů nezpívá ani na nic nehraje. Dlouho jsem byla jediná v rodině, ale teď se začínáme se ségrou učit na kytaru. Alžběta Prášilová

druh zpívání se mi tak zalíbil, že v dnešní době navštěvuji sbory tři. Každé Vánoce také zpívám Rybovu půlnoční mši. Dále se také už třetím rokem učím sólovému zpěvu v ZUŠ. Na kytaru, klávesy a flétnu hraji jako samouk. Anna Jáchimová

Lupita Papáčková

Myslím, že můj vztah k hudbě začal ve školce, kde jsem zpívala ve sboru. Potom se založil farní sbor, kam jsem začala chodit a ještě pořád chodím. Také jsem chodila do sboru na základní škole. Jeden rok jsem zpívala ve sboru ze ZUŠky. Teď zpívám jen s holkama a v již zmíněném farním sboru, kde taky hraju na příčnou flétnu, na kterou hraju 4. rokem. Předtím jsem hrála na zobcovou, nejdřív ve školce pak u paní Šimečkové a nakonec v ZUŠce. Nevím po kom jsem zdědila

Nepamatuji si, že bych někdy nezpívala. Ještě dřív než jsem se naučila mluvit, jsem si prozpěvovala. Moje babička s dědou oba zpívali v profesionálním sboru v Praze a tak jsem lásku k hudbě zdědila po nich. V předškolním věku jsem docházela do kroužku YAMAHA, který v nás rozvíjel rytmické schopnosti. Ještě v mateřské škole mě rodiče přihlásili do ZUŠ, do přípravného ročníku, kde jsme si vybírali budoucí hudební nástroj. Mně se zalíbily housle, a tak jsem následující rok nastoupila do třídy pana R. Daška. Minulý rok jsem dokončila 1. cyklus a pokračuji dál. Asi v deseti letech jsem zkusila navštěvovat farní sbor a tento

Už odmalička jsem měla ráda hudbu. Ve školce jsem začala navštěvovat hodiny scénického tance, kam jsem chodila do svých 8 let. Poté jsem se musela rozhodnout mezi tancem a hrou na klavír. Jelikož ale moje mamka dříve na klavír hrála, vybrala jsem si tento nástroj. Hraji už sedm let. Se zpíváním jsem začala ve sboru v ZUŠ u paní Blažíčkové. Za krátký čas jsem začala navštěvovat i kostelní sbor, kam chodím dodnes.

Autorka Alžběta Prášilová

Hudební využití Za přenádherného zpěvu všelijakého ptactva posedávat na zezelenalém lesním paloučku. Sledovat tu plánovaně improvizovanou podívanou doprovázenou přírodní symfonií, léčit tak své řezné rány z nepřiměřeně náročné práce a hojit vyděšenou mysl. V mém případě je krom tichého klidu nejlepším balzámem muzika. Ponořen v melodiích ptačího sboru se často ochotně a nenápadně připojuji k radován-

kám. Drtivé většině lidí však tato rozkoš protéká mezi zkřehlými prsty, zamrazenými po kostní dřeň. Za stálého vydýchávání chladného vzdoušku si takový človíček málokdy váží potenciálního rozptýlení. Rozptýlení, které je schopno tavení sněhových hradeb uplácaných mraženými lidmi. Zajata v kleci z časových rampouchů se zbylá hřejivá srdce odhodlala podělit o

nevyřknutá tajemství hudby, přispívajíce tak k velké oblevě. Rozvázání složitě smotaných psychických uzlů s pomocí hudby je jeden z nejúčinnějších způsobů odpočinku, a při správném použití přímo osvěžení. Tato mnohokrát osvědčená metoda byla nespočetněkrát použita velmi dávno, ať už při nebojácných mongolských nájezdech doprovázených hrdelním bručením, či při řádné oslavě tvr-

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 23 dě dobytého území. Jednoduché rytmy určovaly přesné tempo a hluboký chorál dodával všem válečníkům odvahu a vrýval výraz neporanitelnosti. Hudba, jakožto zvukově seřazené znázornění emočních stavů, předatelných názorů a vylíčení dějů ve formě libé nějakému uchu, se dá použít i k vyvolání negativních pocitů. Toho například využívali středověcí loutnisté, zesmut ňují c í s v é pu-

blikum za účelem sdělení vážných informací či přesvědčivějšího výkladu smyšlených historek. Dnes hudba provází spousty všedních činností a někteří lidé si nedokáží ani představit život bez hudby.

Mnoho lidí se hudbou živí a prodává svá hudební cítění skrze

mikrofony, ať už se chtějí s lidem podělit o své obohacující názory, vrozený talent, nebo pouze žízní po penězích. Lidé z nějaké strany hudební díla přijmou a většinou šíří stejným směrem nadále. Zachovají tak hudební element, který se v posluchačích formuje. Je přeci jen na každém jedinci, aby si zvolil svůj oblíbený typ hudebního vyjadřování – někomu stačí prostší rytmická a úderná skladba založená na refrénu, a někdo může upřednostňovat složitější melodickou hru. Živel hudby se vyvíjí zároveň s ostatní kulturou a neustále se mění stejně nevyzpytatelně, jako lidskost.

Autor Dušan Vančura

Z deníku múz Několikrát za hranou, ocitl jsem se v nekonečné tmě. Již jednou (za) hranou melodii ve své hlavě (pře) hrávám. Stala jsi se inspirací, stala jsi se (přede)hrou k nekonečným okamžikům, které skládám do tónů přicházejícího ticha. A já jsem jen loutka. Loutka, jež ve chvílích pod obrazem skládá poklonu zástupu tvých lží. Tvých milosrdných lží, které mě drolí na třísky. Krvácím, přesto se snažím nekřičet. Ne(vy) slyšela bys mě. Jsem jen loutka vyřezána k tvému předobrazu. Jen loutka bez citu, měnící se v čase a době. Napospas ponechána samotě a tobě. Sám zahnán do kouta touhou na chvíli poskládat zbývající střípky snů roztroušených pod polštáři utkané z vin. Možná že jen pořád dokola (pře)hrávám jeden a tentýž

akord. V nepřeberném množství souzvuků stále souzní pouze on. Bojím se dalších repetic, bojím se dalších přetrhaných strun, bojím se vyslyšet hlasy znějící z dálky. Šeptají, protože křičet nemohou. Šeptají, a přesto rozezní struny. Šeptají a já chci šeptat s nimi. Náhle však oněmím. Ne z úžasu rozezvučených strun, ale z pokory věnované múzám. To ony mě znají. To ony šeptají. Nemohu šeptat s nimi. Neznám sám sebe, tak jak múzy znají mě. Mohu jen poslouchat. Šeptají celou noc. K ránu pak vyháním z okna rozednění. Chci, aby šeptaly ještě chvíli. Ony však odcházejí.

Autor Jan Vitoň

24

/ Zapomenutá místa / Počítače, mobily, internet,...

Hudební výchova v minulosti Naše škola byla založena v roce 1868, tedy v době, kdy byl položen základní kámen Národního divadla, bylo objeveno helium a založen TJ Sokol. Protože toto číslo je o hudbě, mým úkolem nebylo nic jiného, než zjistit, jak se tenkrát u nás na gymnáziu vyučovala. Hudební výchova byl jeden ze tří nepovinných předmětů, vyučovaných dvakrát až třikrát do týdne, kterého se z celkového počtu 500 žáků účastnilo pouze 50 až 100 z nich. Naší „hudebce“ se tyto hodiny podobaly jen v máločem, místo „Anděla“ a „Marie“ se aulou nesly čtyřhlasé chrámové písně a vyučování probíhalo podle takzvané „Pivodovy metody“ (významný hudební kritik a pedagog 19. stol, současník Bedřicha Smetany), která spočívá hlavně ve spojení prak-

tických dovedností studenta s jeho teoretickými znalostmi. I když tedy

zájem nebyl největší, dbalo se na správnou techniku zpěvu a všeobecnou hudební vzdělanost. Když porovnám výuku tehdejší a tu dnešní, hlavní rozdíl spočívá v povinnosti hodiny navštěvovat. Ovšem místo toho, aby se žáci zlepšili, jsou jejich teoretické znalosti nebo například schopnost udržet druhý hlas v písničce spíše menší. Myslím tedy, že mít hudební výchovu jako předmět nepovinný není zas tak špatný nápad. Hodiny by sice navštěvovalo méně studentů, ale učitelé by se nemuseli potýkat s kyselými obličeji a s žáky by se dalo lépe pracovat.

Autorka Michaela Krinická

Zahoďte CDčka, tady se streamuje Vítám vás u čtení počítačové rubriky, která se tentokrát bude držet tématu - hudby. V tomto článku je pro vás připraveno srovnání možností, jakými můžete dostat digitální hudbu do vašich ušních boltců. Klasická CD již mají svůj osud dávno na kahánku: Jejich prodeje rok od roku strmě klesají a kamenné prodejny krachují. Je to dáno jednak jejich cenou (nezřídka kolem pěti set korun za album), a také faktem, že si většina lidí prostě zvykla hudbu obstarávat přes internet. Raději stahovat… Mnohým z vás se teď vybaví server ulož.to a jeho „kamarádi“ – a i když se to může zdát podivné, stahování hudby z těchto míst je v naší zemi legální! Nelegální je pouze její šíření, ale pokud si stáhnete písničku

a sami ji posloucháte, tak se nedopouštíte ničeho nelegálního (stejné je to i s filmy). Je tomu tak proto, že při koupi každého paměťového média (třeba flešky) platíte pár korun tzv. výpalné – tedy poplatek za autorská práva, který se pak rozdělí umělcům. Nelegální však je stahování z torrentů: ty totiž fungují na principu, že to co stahujete, zároveň sdílíte ostatním uživatelům. Stahovat hudbu (nebo lépe řečeno kupovat) lze také z obchodů jako iTunes, Google Music nebo Supraphon, popularita těchto služeb ale po vzoru cédéček také pomalu uhasíná. …anebo streamovat? Nyní se však budeme věnovat tzv. streamovacím službám (z nichž si lze hudbu přímo pustit bez sta-

žení), kterým se v poslední době naopak daří. Někdo o nich hovoří jako o záchraně hudebního průmyslu, samotným hudebníkům a vydavatelům jsou však spíše k zlosti, protože tvrdí, že se na nich těžko vydělává. Nejvíce z nich ale vytěží posluchači jako my, kteří si díky nim mohou velmi jednoduše z jednoho místa pouštět miliony skladeb všech žánrů. A to ve všech různých chytrých zařízeních – kromě počítačů, tabletů a mobilů například i v televizích, chytrých zesilovačích nebo dokonce v autech. Zajímavá je také cenová politika, v mnoha případech lze totiž hudbu poslouchat zcela zdarma. Uživatel si pak může koupit prémiový účet pro lepší kvalitu nebo možnost si svou oblíbenou muziku zpřístupnit offline (což se hodí hlavně do mo-

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 25 bilů, v nichž pak můžete poslouchat i bez přístupu k internetu). Tak se na některé z těch nejlepších streamovacích služeb podívejme. Spotify Je ve své kategorii asi nejoblíbenější a oblíbil jsem si ji i já. A to hlavně díky tomu, že nabízí velké množství playlistů, tvořených jak týmem Spotify, tak samotnými uživateli. Zaručeně mezi nimi najdete playlisty, které přesně zapadají do vašeho vkusu, a můžete tak poznat spoustu nových skladeb, které vás chytnou. K objevování se pak hodí ještě funkce „radio“, v níž vyberete počáteční skladbu a Spotify vám k ní najde podobné písně. Podle toho, jestli se vám výběr líbil, jej můžete hodnotit palcem nahoru nebo dolů, po několika takových hodnocení Spotify přesně pozná váš vkus a bude vám servírovat jednu zajímavou skladbu za druhou. Navíc všechny písně, které ohodnotíte palcem nahoru, se vám také ukládají do zvláštního playlistu, takže si je kdykoli můžete pustit znovu. Dále pozitivně hodnotím možnost

přehrávání i bez placeného účtu (samozřejmě občas s nějakou tou reklamou mezi písničkami), při kterém dosáhnete celkem ucházející přenosové rychlosti 160 kbit/s. Placený účet, který vyjde na asi 170 kč měsíčně, pak nabízí přenosovou rychlost 320 kbit/s a možnost stahovat si skladby offline. Naopak drobnou nevýhodou může být fakt, že prostředí Spotify ještě není přeloženo do češtiny. Deezer Tato služba může v mnohém působit jako dvojče výše popsaného Spotify. Má stejnou cenovou politiku, nabídku skladeb a i podobně fungující playlisty. Deezer se navíc může pochlubit možností nahrávat do něj vlastní skladby, které by náhodou v jeho bohaté nabídce nebyly, a je také plně lokalizován do češtiny. Nevýhodou Deezeru je pak okleštěnější neplacená verze, při přehrávání hudby v mobilech si totiž můžete pouštět pouze rádio, nikoli jednotlivé skladby. Google Play Music Do třetice streamovacích služeb zařadím také tu od Googlu, která přehrávání zdarma nenabízí vůbec, zato placená verze s cenou 149 kč/ měsíc patří k těm nejlevnějších. Stejně jako Spotify nebo Deezer se vůbec nemusí stydět svou knihovnou, ve které je obsaženo asi 22 milionů skladeb, stejně tak vysokým datovým tokem, který činí také 320 kb/s. Google však přece jenom neplatícím uži-

vatelům něco dopřeje, a to možnost nahrát si do cloudu až 20 000 písniček a ty potom streamovat. Což by mohl být zajímavý šetřič paměti třeba v telefonu, ale o to větší žrout FUP, takže praktické využití této funkce moc nevidím. Zajímavěji již zní možnost si písně nebo alba rovnou kupovat a stahovat napořád, což zase Spotify s Deezerem neumožňují. V nich si sice hudbu můžete stahovat (v případě placených účtů), ale jakmile byste platit přestali, zmizela by vám i možnost si je přehrát bez připojení. A co ostatní? Streamovacích služeb je samozřejmě mnohem více, zde jsem vybral ty v česku nejpoužívanější. Dále mohu zmínit například český MusicJet, který zatím trochu zaostává útlejší nabídkou skladeb, zahraniční Rdio a tak podobně. Zařadit mohu také YouTube, který nabízí výhodu v podobě klipů a je zdarma – tedy alespoň prozatím, protože i YouTube už plánuje přehrávání některých skladeb zpoplatnit. Naopak nevýhodou je často mizerná kvalita zvuku. Doufám tedy, že jste si díky tomuto článku udělali o zdrojích internetové hudby přehled a že některou z nich vyzkoušíte, pokud jste dosud neučinili. Užijte si poslední zasněžené dny a těšte se na můj příští článek, ve kterém se například dozvíte novinky o Windows 10.

Autor Pavel Mráček

26

/ Hry /

Dragon Age: Inquisition Titul Dragon Age si ve světě vydobil jméno hlavně díky prvnímu dílu. Ten byl ve své době opravdovou špičkou v oblasti fantasy RPG her. Poté přišel druhý díl a hráčům zmizel úsměv z tváří na další tři roky. A hele! Vývojáři z Bioware to nevzdali a řekli si, že svým fanouškům úsměv do tváří opět zasejí. A tak je tu třetí díl Dragon Age s podtitulem Inquisition, který získal pozornost nemalého počtu hráčů. Opět zachraňujeme svět... Hra začíná ve chvíli, kdy se zjistí, že hlavní hrdina má zvláštní schopnost. Dokáže uzavírat trhliny, kterými zlí démoni vylézají na povrch a ničí vše dobré. Je to unikátní vlastnost, kterou nikdo jiný nemá. Lidé ho ze začátku považují za spasitele, kterého na zem seslal jeden z bohů. Postupem času se ale ukazuje, že síla, se kterou portály uzavírá nepochází od boha, nýbrž od samotného strůjce oných portálů. A tak se dostává na scénu hlavní záporák. Jmenuje se Corypheus. Je to v podstatě třímetrový zjev člověka v těle démona, prohlašující sám sebe za boha. Jako domácí zvířátko má draka a když se nudí, tak si hraje se svojí magickou koulí, pomocí které otvírá trhliny a vypouští démony do světa. Jeho cílem je zotročit lidstvo a vládnout mu jako jeho bůh. Jak už to bývá, náš hlavní hrdina se mu snaží postavit. Prvním krokem je obnovit inkvizici. Tento celek pod vašim vedením má za úkol jen jedno- zastavit Coryphea. Příběh jako hrom! ...A také se povedl! Je poutavý, zajímavý a díky volbě stejného světa z předchozích dílů se zde nachází lidé, úkazy či místa, nad kterými se zkušený hráč pozastaví a zjistí,

že je již zná. Tato návaznost je při nejmenším zajímavá a posiluje tak plynulost a flexibilitu děje. Příběh má své silné pasáže, ve kterých se snaží vyvolat u hráče rozličné pocity. A to se mimochodem opravdu daří. Jak už je u Dragon Age zvykem, hráčovi rozhodnutí ovlivňují příběhovou linii. Velkým plusem je určitě fakt, že tentokrát hrajeme za postavu, která vládne většímu celku. Okolo inkvizice se točí vše a ty nejdůležitější rozhodnutí spadají právě na hráče, jako jejího vůdce. A to vyžaduje slušnou dávku autority a strategického či diplomatického chování. Zvraty v příběhu jsou zde také zastoupeny, ale na rozdíl od prvního dílu nemají takové emoční zabarvení. To se dá ovšem považovat za malý detail. Lepší něco než nic, ne? A jak si vlastně představujete inkvizitora vy? Hru začínáte s vytvářením postavy. Na výběr je zde z několika ras. Konkrétně to jsou člověk, elf, trpaslík a nebo Qunari, což jsou mohutní rohatí nabouchanci, kteří si snadno zjednají respekt. Poté si musíte zvolit zaměření podle toho, s jakou zbraní budete chtít způsobovat bolest nepřátelům. Vybrat si zde můžete z vraha se dvěma dýkami, lukostřelce, bojovníka třímajícího obouruční meč, nebo meč se štítem a samozřejmě mága. Nakonec tu máme ještě úpravu obličeje, u které zaručeně strávíte nejvíce času, protože možností, které hra poskytuje pro vizualizaci vašeho hrdiny, je solidní množství. Zachování tradice nikdy neuškodí... S bojovým systémem opět vývojáři moc nezamávali, a zůstává tu ten

již osvědčený z prvního dílu. Mimo svého hrdinu během výpravy a boje ovládáte další tři bojovníky. Pokud ovšem nechcete, můžete je nechat řídit počítačem. Tyto tři bojovníky si lze vybírat před bojem a takticky s nimi manipulovat. Každý příslušník této čtyřčlenné skupiny má svůj speciální set schopnost. Ty jsou zasazeny do skill větví. Při zvýšení levelu dostane hráč bod, za který si může schopnost otevřít, nebo vylepšit. Tak to lze udělat u všech členů výpravy. Schopnosti či kouzla se poté využívají v boji. To by ovšem nebylo tak zajímavé, kdyby se tu nevyskytovala možnost zastavit čas a přepnout mezi jednotlivými členy skupiny. Díky těmto dvěma faktorům dostává boj úplně jiný rozměr. Stačí si pozastavit čas, rozdat všem rozkazy a přikázat, jaké schopnosti a kouzla mají použít a pak už se jen koukáte, jak to dopadne. Ne, zas až tak jednoduché to není! Musíte neustále dávat pozor na všechny členy skupiny a vést je k vítězství v průběhu celého boje. Každá malá chyba se zde projeví a může narušit úspěch celé výpravy. Nejde zde o rychlost ale o taktické uvažování. Oživení přinášejí také specializace postav, které se odemykají později a zasypou vás dalšími schopnostmi. Ve hře se nachází velké množství vybavení a zbraní. Ty se dají vylepšit, což je důležitý prvek. Do brnění a výbavy oblékáte nejen sebe, ale i ostatní členy vaší skupiny. Toto přidělování itemů vašim bojovníkům je velice zábavné a opět povzbuzuje taktické uvažování. Zvířata, na kterých může hlavní hrdina jezdit mají velice malé využití. Chybí zde možnost boje ze hřbetu zvířat, což je dělá silně neužitečnými. Další nevýhodou je znemožnění průzkumu terénu

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 27 a sbírání předmětů, což je pro doplňování zásob poměrně důležité. Nakonec se dají využít pouze pro rychlejší cestování, i když o moc rychlejší než lidské nohy nejsou. Ve výsledku je bojový systém stará klasika, která nováčky okouzlí, ale zkušené hráče nenadchne. Flirtovali jste už někdy s elfem či trpaslicí? Celá inkvizice nabízí zajímavé možnosti, jak zabít čas a rozptýlit se mezi plněním různých úkolů. Jako vůdce toho máte na starosti opravdu hodně a práce na inkvizici je spousta. Naskytuje se zde řada možností, jak upevnit vztahy mezi vámi a členy vašeho týmu. S těmi se dají vést speciální rozhovory o jejich osobních problémech, které se snažíte následně řešit. Může vypuknout i spor mezi dvěma parťáky, co bojují ve vaší skupině a vy jako inkvizitor tyto nešvary musíte uklidnit. Ti hráči, kterým dělá kralování dobře, si přijdou na své při veřejném souzení zajatců. Je to opravdu zábava a této možnosti ve hře si cením. Hra také umožňuje vstoupit s členem vaší party do vztahu. Na své si přijdou muži i ženy, trpaslíci, lidé, elfové i qunarijci! Je to zábavný prvek, který pomáhá hře získat si city hráče. Líbí se mi snaha vývojářů zaměřit se na sociální život, tento prvek ho opravdu podporuje. Orlais nebo Ferelden? Svět opět vývojáři pojmuli do jisté míry otevřeně, je ovšem rozdělen na lokace, mezi kterými nelze volně procházet. To neznamená, že se do oblasti po splnění určitého questu nemůžete vrátit. Mapa tyto lokace odděluje a umožňuje do nich volně vstupovat. Je tu široké spektrum oblastí, které mají velkou rozlohu a nudit se v nich rozhodně nebudete. Celý kontinent je rozdělen na dva

velké regiony. Jedním je vzkvétající politická monarchie Orlais a druhým je zastaralejší, vojensky zabezpečený Ferelden. Ferelden je drsná země, částečně zpustošená válkou. Nachází se zde pravá divočina a celá příroda je tu velmi přirozená. Kulturou je Ferelden pořád starý Ferelden z prvního dílu plný zámků a držav. V Orlais je příroda méně klasická. Nachází se zde tajuplné pralesy, pouště a neobvyklá města. V Orlais najdete specifickou kulturu, která vás může okouzlit stejně rychle jako odpudit. Je to místo plné nádherných barev, které si u mě získalo obdiv a pozornost. Bylo to příjemné překvapení, vidět něco jiného, než jen staré zašlé hrady. Orlais je čisté, svěží, zajímavé, ve všech směrech nové a povedené. Nebezpečí závislosti na grafickém zpracování! Z prvních dojmů mě nejvíce zaujala nádherná grafika. Na té si vývojáři opravdu dali záležet, a sklidili tím u mě a určitě i u ostatních hráčů úspěch. Je zde spousta úžasných míst, která si zaslouží přesně tak úžasný grafický kabátek. Pro jednou už zmíněné barevné Orlais je to obrovské nakopnutí. Příroda je famózní stejně tak jako efekty při bojích. Občas jsem měl strach, že se můj počítač ze všech těch

+ grafika + dojem ze světa + příběh + kvalitní zpracování + efekty + motiv inkvizice + audio + nemohu najít negativa

efektů zavaří. A ono je pravda, že tato hra má poměrně vysoké požadavky, ale za tu grafiku to opravdu stojí. Sem tam jsem našel nějaký ten bug, ale prožitek ze hry mi to opravdu nenarušilo. A konečně hudba... Když tady tentokrát máme téma hudby, myslím si, že jsem hru vybral správně. Audio stránka hry je bezchybná. Dabing, soundtracky, zvukové efekty... Vše perfektně ladí a tvoří tak s grafikou neuvěřitelný svět reálných rozměrů a možností. Jak to dopadlo? Ne nadarmo Dragon Age: Inquisition získalo ocenění hry roku. Tento díl se povedl ve všech směrech a splnil všechna podstatná kritéria, která dobrá hra vyžaduje. A nejen to, překonal má očekávání , získal si u mě opět pozornost a přesvědčil mě o jednom- tento titul ještě není mrtvý!

Autor Jára Balcar

- jezdecká zvířata

28

/ Hry / Filmy / Knížky /

Loni vysoko, tak uvidíme letos V minulém roce nás při prožívání herních světů provázela úžasná hudba. Důkazem toho jsou nejen velké tituly, jako Destiny nebo Dragon Age Inquisition, i v méně známých studiích si vývojáři uvědomují důležitost a potenciál herních soundtracků. Tak jako dnes spolu hry a jejich hudební doprovod fungují, se ruku v ruce i vyvíjely. Každý, kdo někdy hrál klasiku ze sedmdesátých let, Space Invaders, byl svědkem jednoho z raných užití hudby v herním průmyslu. A ačkoliv si to asi neuvědomil, jednoduché tóny skvěle navodily dramatickou atmo-

sféru, když jejich tempo zrychlovalo směrem ke konci hry. Přestože tento hudební doprovod tvořilo jen několik rychle se opakujících zvuků, neboli chiptune, už v té době toho bylo geniálně využito. Nesčetná množství změn a vylepšení však postupně vedla k téměř úplnému opuštění stylu chiptune a soundtracky her se staly stejně, nebo jak někteří, včetně mě, tvrdí, daleko více kvalitními a důležitými, než ty filmové. Důkazem toho je, že spousta známých filmových skladatelů působí i v herním průmyslu. Typickým příkladem je Hans Zimmer, kterého si mohli

užít nejen diváci filmu The Lion King, ale i hráči Crysis 2. A na skvělém soundtracku již zmiňovaného Destiny se nepodílel nikdo jiný, než slavný člen Beatles, Paul McCartney. Rok 2014 pozvedl hudbu herního světa opět o úroveň výš. Už kvůli tomu jsem velmi zvědavý, co nám přinese rok nynější, a snad nejsem naivní, když věřím, že na nás čekají další dokonalá hudební díla.

Autor Matěj Šimeček

Filmová hudba Nedílnou součástí každého filmu je bezesporu hudba. Bez hudby by každá smutná, veselá, epická či katastrofální scéna vůbec nemohla správně fungovat. Kvalitní filmová hudba může i průměrnému filmu dodat hodnotu, naopak i se špatně zvolenou hudbou může i dobrý snímek jít kvalitou dolů. Často se ve filmu objevuje již existující hudba, např. od známé kapely, která se ke scéně nebo k závěrečným titulkům hodila. Nicméně občas režisér potřebuje, aby byla hudba unikát a přímo spojená s jeho filmem. V tu chvíli nastupuje skladatel filmové hudby a začíná jeho práce – vytvářet. Nejspíše nejznámějším skladatelem je Němec Hans Zimmer. Získal Oscara a Zlatý Glóbus za hudbu k filmu Lví král. Dalším úspěšným filmem byl Gladiátor, který byl nominovám na Oskara, a za který si odnesl cenu Zlatý Glóbus a cenu

Satellite Awards. Dále vytvořil hudbu například k filmům Poslední samuraj, Počátek, Sherlock Holmes nebo Piráti z Karibiku. Dalším velice známým filmovým skladatelem je Ennio Morricone,

který mimochodem vystoupil 12. února v pražské O2 aréně. Je znám především pro nezapomenutelnou melodii z filmu Tenkrát na Západě. Dále se podepsal pod hudbou filmů Mise a 48 hodin v Paříži. Získal Oscara za celoživotní dílo.

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 29 Za zmínku stojí i skupina skladatelů z Los Angeles, představující se jako Two Steps From Hell, která tvoří epickou hudbu hlavně k filmovým trailerům. Jejich tvorbu můžeme slyšet například v traileru na Piráty z Karibiku: Na konci světa, Inception, Temný Rytíř nebo Tron: Legacy. Jedna z nejslavnějších skladeb této skupiny – Hearts of Courage, byla použita na začátku poháru UEFA Euro 2012 a na finále atletiky OH v Londýně 2012. Danny Elfman se proslavil se zejména spoluprací na filmech režiséra Tima Burtona (Planeta opic, Karlík a továrna na čokoládu nebo Alenka v říši divů). Také ale vytvořil hudbu k filmům o superhrdinech – Batman, Spiderman a Hellboy a podepsal se pod úvodní znělku ke kultovnímu kreslenému seriálu Simpsonovi.

Jakožto čtvrtý a nejspíše nejúspěšnější skladatel je John Williams. Je znám také jako dvorní skladatel Stevena Spielberga a George Lucase. Takřka za každou hudbu, kterou k filmu vytvořil, byl nominován. Do roku 2006 byl 45-krát nominován na Oscara, z toho pětkrát jej získal; za hudbu k filmům jako jsou Star Wars, Schiendlerův seznam, E.T. – Mimozemšťán nebo Čelisti. Může se mimo jiné chlubit cenami Zlatý Glóbus, BAFTA nebo Grammy. Dále složil hudbu k filmům Harry Potter, Indiana Jones, Válka světů, Minority report, Terminál, atd...

Na závěr zmiňuji filmy, u kterých se hudba opravdu povedla. Můj obdiv a pomyslnou zlatou medaili si jednoznačně zaslouží hlavní soundtrack nazvaný „Time“ z filmu Inception řeziséra Christophera Nolana. Tento kousek má na svědomí opět Hans Zimmer. Mnoho lidí neuznává výsledek Oscarů roku 2010, kdy se stal vítězným soundtrack k filmu The Social Network, který byl s Inception v nominacích.

Dle statistik obdržel Američan Alfred Newman nejvíce cen – tedy celkově 9. Nejvíce nominován byl již zmíněný John Williams. Roku 2013 se stal vítězem Steven Price, za jeho hudbu k filmu Gravity. Další nominované filmy byly například The Book Chief nebo Philomena.

A třetí, bronzová placka, patří skladateli Thomasu Bergersenovi z Two Steps From Hell. A to konkrétně za track s názvem „To Glory“.

Nancy Storace Adéla Vedralová

autorky příběh vyznívá poměrně opravdově. Jediné, co knize upírá na autentičnosti, je jazyk, kterým je napsaná, nelze totiž předpokládat, že mladá dáma z vyšší vrstvy v 18. století bude používat slova, jako například “stupidní”. Jinak je to moc pěkná kniha, plná zvratů, emocí a nečekaných i očekávaných situací, z nichž jsou některé vtipné, častěji jsou však spíše dojemné i smutné. Kniha je také doplněna o pěkné ilustrace autorčiny, tehdy pouze třináctileté sestry. Obrázky jsou vskutku trefné a moc hezké a dokonale dokreslují tento zajímavý a velice pěkný příběh.

Stříbro by si odnesl soundtrack z Transformers, o který se postaral Američan Steve Jablonsky. Název tohoto díla je „Arrival to Earth“

Autor Šimon Arnošt

Takže tak... Jak už bylo řečeno, příběh je o mladé a nadějné zpěvačce Nancy Storace, která přichází do Vídně, aby tam působila u dvora císaře Josefa II., kde tou dobou působil - tehdy již známý a slavný skladatel W. A. Mozart. Nancy se zamiluje do Wolfganga, a ačkoliv to nikdo nečekal, postupně se sblíží a udržují tajný milostný vztah. Knížka je napsaná moc hezky, zaujme a člověk je schopný se dokonale ponořit do děje. Vzhledem k nízkému věku

Zdroj: www.knihy.abz.cz

Když se řeknou knížky a hudba, nemůžu si pomoci, ale jako první mě napadnou noty. Ale co dál? Noty nejsou knihy v tom pravém smyslu slova. Přemýšlela jsem nad tím. Opravdu. A tak si zde můžete přečíst o knížce, která popisuje životy jednotlivých českých hudebníků. Dále určitě alespoň nakoukněte do románu od (tehdy teprve sedmnáctileté) české autorky o zpěvačce Nancy Storace a jednom z nejznámějších hudebních skladatelů všech dob – W. A. Mozartovi. Navíc přidávám ještě recenzi na jednu z mých oblíbených knih, která, ačkoliv nepatří mezi nejtlustší a s hudbou toho opravdu nemá moc společného, má obrovské morální poslání, a je opravdu krásná.

/ Knížky / Jazykový koutek /

Zdroj: www.kosmas.cz

Letem českým muzikantským světem Jan Šula Ačkoliv se jedná o menší bílou knížku, která nejspíš na první pohled nezaujme, jedná se o velmi pěkně poskládaný a hezky napsaný literární počin. Jednotliví skladatelé, hudebníci či zpěváci jsou zde logicky a chronologicky představeni jeden (jedna) po druhém. O koho z hudební branže se jedná, lze poznat poměrně snadno a rychle. U jména je vždy malá ozdobená notička, typická pro tu danou funkci. Seznámit se zde v krátkosti můžete se známými i neznámými českými hudebníky všech dob. Text je

napsán jednoduše a zároveň velmi poutavě a srozumitelně, takže začíst se je poměrně jednoduché. Rozhodně nechybí ani všelijaké zajímavosti. Kniha je doplněna o poměrně časté komické a černobílé ilustrace, které knihu povedeně dotvářejí. Ostrov v ptačí ulici Uri Orlev Příběh se odehrává ve Varšavském ghettu a jeho hlavní postavou je devítiletý židovský chlapec Alex. Příběh je o jeho oddaném čekání na tatínka, vůli přežít a neskutečné odvaze, s jakou se vrhá do svého každodenního života. Alex žije v

Zdroj: www.knihy.abz.cz

30

polorozpadlém domě, který sousedí se zdí, ohraničující prostory ghetta, a tak má možnost sledovat život za „zdí“. Jeho společníkem je pouze malá bílá myška jménem Snížek. Na krátkou dobu se jím stane i zraněný povstalec, kterému Alex zachránil život. Díky tajnému průchodu v jednom z domů, sousedících se zdí, má Alex také možnost občas vyjít „ven“. A tak se seznámit i s dívkou, která bydlí v domě naproti tomu, ve kterém má Alex své útočiště. Jedná se o dojemný a krásný příběh, vyprávějícím o úžasné víře a vůli a o tom, že i to, co se na první pohled zdá být nemožné, se může splnit.

Autorka Jana Kučerová

Jazykový koutek

Todos los conocen América Latina tiene su propia historia musical. Ha sido la creadora de muchos géneros musicales como son la bachata, la cumbia, samba, el tango, el reggaeton o el merengue. Por supuesto en toda la América Latina existen muchos cantantes, unos menos conocidos, otros más y otros que son populares en todo el mundo. Uno de ellos es Marco Antonio Muñiz o mejor conocido por su nombre artístico como Marc Anthony. Nacido en Nueva York de origen puertorriqueño. Su nombre lo eligió su madre en honor al cantante mexicano del mismo nombre. Sus estilos musicales son balada, salsa, pop y dance. Es conocido también por su relación

con Jennifer Lopez, posiblemente la cantante latina más conocida. Nació en Nueva York e igual que Marc Anthony es de origen puertorriqueña. Además de cantante es también famosa como bailarina, actriz, diseñadora, coreógrafa y perfumista. Otra cantante a la cual probablemente todos conocen es Shakira Isabel Mebarak Ripoll o simplemente Shakira, originaria de Colombia. Julio Iglesias, en estos tiempos a lo mejor ya no tan conocido, es un cantante de España que ha recibido el premio Récord Guiness por ser el artista latino que más discos ha vendido en la historia. Este cantante de estilo pop y balada latina es

una de las personas más ricas de España. Al escuchar el apellido 'Iglesias' a muchos jóvenes se le viene a la mente más bien el nombre de Enrique Iglesias, el hijo de Julio. Es un cantante y compositor español de música pop, últimamente muy famoso por ejemplo por su canción Bailando, traducida a diferentes idiomas y que logró ser el número uno en varios países. Por supuesto existen muchos otros cantantes pero ya con estos cinco ejemplos es claro que América Latina tiene un fuerte potencial musical.

Autorka Anežka Papáčková

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 31

Deutsche Musik Deutschland ist an der Spitze in manchen Bereichen, und obwohl es nicht so aussieht, kommen aus diesem Land auch viele tolle Musikprojekte. In Pop-Music hört man derzeit fast ausschließlich nur englische Texte. Aus diesem Grund weiß man oft nicht, dass manche bekannte Musikgruppen aus Deu-

tschland kommen. Es handelt sich zum Beispiel um Weltbekannte Gruppen wie Scorpions, Alphaville oder in letzter Zeit auch um Italo Brothers. Aus Österreich kann ich die Gruppe Opus (Live is Life) nennen, aus der Schweiz dann den populären DJ Bobo. Es gibt aber auch Gruppen, die

der deutschen Sprache treu geblieben sind. Vor allem ist das die Metal-gruppe Rammstein (Du hast,… usw.), sehr bekannt sind zum Beispiel auch 99 Luftballons von Nena. Auf Deutsch hat auch die legendäre Gruppe Kraftwerk gesungen, die zu den Gründer der elektronischen Musik gehört hat.

Autor Pavel Mráček

Hide - part 4 Time by time so it happens, that golden tears fall down from the skies. Some say those are the tears of Gods guiding us through the paths of our lives, leading all our decisions to make up our fates, for eternity. Those tears shall fill the Saint Goblet with gold-sparkling

liquid that should be – once it is full – drunk by the monarch that is to bring the never-ending peace to our kingdom, to make him immortal. The others who don’t pray to our Gods but rather just to themselves believe there is nothing to be afraid of. No war coming. No

real gold touching ground except for that men throw away or the heads of the state making alchemists create those drops to frighten the peasants to pay their taxes and worship the crown. Drown the royals with loyalty. The reality is always different from rumours

32

/ Jazykový koutek / Sport / Poezie /

or legends circulating among the residents. And sometimes you just find out that, however impossible it may seem, the truth turns out to be much worse than how bad the dreams and legends ever were. All the strength I felt after my last encounter with the lion from my necklace suddenly left me as I reached the outskirts of the capitol. My mother once told me that there were no forests more beautiful to be found than those around the city. But suddenly, as the forests receded there was nothing one could call beautiful. No, it was horrible. After weeks of hiding myself in the woods and proceeding on my way, reading from the stars which way to head to go north-west, when it seemed that I finally reached my destination, I found a place looking like a human anthill, where there must have been thousands and more people concentrated, killed perhaps, and supposed to work for their capturers. I knew it was very improbable, getting inside without being caught, but there was I believed no way else to proceed to the city. At twilight, I went closer to the fences, so that I could see many people wearing some sort of uniforms, covered with mud. Suddenly at a corner of my eye I saw a little child run right to me. It was a girl, or must have been a girl, a girl that looked unbelievably familiar. She stopped at an about-five-feet distance and said: 'I know, who you are.' 'I doubt that,' I wanted to say, but something on the girl's chest as if bursted with fire, and shone so bright it burnt my eyes. She, somehow, must have known who I was. 'My parents would be honoured to help you.' We heard some noise from only a bit further away, which sounded like some soldiers screaming. It is always the soldiers, who scream. 'Will you show

me the way to your parents?' 'You must at first cross the fence, your Majesty.' 'What's wrong with the fence that you stand so far from it?' 'It burns when you touch it.' There was, however, no way else to get in. It almost burnt my soul off but I managed to climb over and then followed my little guide in such a darkness the soldiers would not have been able to recognize me from the others, as my dark clothes were covered with mud as well. As we entered the labyrinth of tents and stable-like houses, I knew that I would never find my way out, so what was left for me, was hope again, that I would not be betrayed again. '..and if you wrong us, shall we not revenge?' was the first thing I heard from a small tent we were to go in. 'Could you please stop reading these things? I know no author who would write like this!' 'I don't know who the author was. I got this from Ellijah, from the black market. He said the man who wrote this was the soul of the age in the future of another world!' 'Rubbish. You should not waste your time reading it and rather help us with the arrows!' The argument would, I thought, have lasted forever if my little guide did not informed her parents about my arrival. There were about nine people in the tent, constructing weapons mostly. The two that argued about an unknown author were the little girl's brothers, then there were their parents, and other members of an extended family. All of them stopped talking and working and looked at me at once. The silence seemed to be impossibly long, but I guessed I was the one to start talking. I told them how my story all started. Then the head of the family came closer to me, to let the others work, quietly and quickly, so that they would have most of it finished before the

soldiers either came for a supervision, or the revolution against the capturers was started, and told me things that changed my view on the situation in the land. It was much, much worse than I expected. All the people in the camps were like me, born from the heavens, followed by a golden tear to determine our fates. 'We are now the deprecated race, your Majesty. They do not really treat us as equal, as.. human. It has started only with the capitol but now spreaded to the whole land. We are all here, destined to die. But since many have known of your soon arrival, we are to start a revolution. We are to fight your way to your throne. You are our only hope.' I felt no fear, although I knew I was probably going to die. I only felt hatred and a very strong will to stop it, to win the upcoming war. To end the time of the people only relying on legends. I helped the family with their work until a man ran into the tent and shout: 'It's started! They know she's here. But they seem to be retreating!' We immediately ran out with our weapons and followed the man to the wildest storm of fights. There were tents and houses burning all around and before we got close enough to the centre of the revolution, so that there could be nothing heard but the cry of the people all around you, I heard one of the brothers quoting his favourite anonymous author. 'If you prick us, do we not bleed? If you tickle us, do we not laugh? If you poison us, do we not die? And if you wrong us, shall we not revenge?'

Autorka Karin Večeřová

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 33

Zabili jsme jen flórbalky Florbal Jak je již na naší škole tradicí, tak poslední den prvního pololetí patří florbalu. Letos byly zápasy velmi napínavé a leckdy i zábavné. Pojďme si nyní zrekapitulovat finálové zápasy. Do finále klučičího turnaje se probojovali kluci z prváku, kvarty a čtvrťáku. Zápasy to byly opravdu na ostří nože, ale jako vítězové odešli prváci. Na druhém místě se umístila kvarta. Ta byla podle mě úplně nejlepší a stylem hry měla největší šanci vyhrát. Škoda. Na třetím místě se umístili čtvrťáci, což je muselo docela mrzet. Během těchto zápasů se nikomu kromě flórbalek nic nestalo (to, že si jeden kluk skoro utrhl hlavu o brankovou konstrukci, nepočítám...).

Odpoledne se do florbalové vřavy pustily holky. Do finálových soubojů se propracovaly dívky z kvarty, třeťáku a sexty. Musím přiznat, že kvartánky to měly v souboji s třeťačkami opravdu velmi těžké a to se také podepsalo na celkovém skóre. Při tomto zápase dostaly celkem sedm branek. I přes tento debakl si nakonec odnesly bronzovou pizzu. Na druhém místě se umístily sextánky. A pro zlatou pizzu si přišly dívky ze třetího ročníku. Vybojovaly úžasné skóre 8:0. Při těchto zápasech to opět nejvíce odnášely flórbalky - časté sekání jim způsobovalo řadu šrámů a jizev.

Bez názvu

Hudba neni zavřeli mi bar a jak uprchlík hledám jinej domov kde se zlikviduju Čekám v tichu a vim že mi nic novýho nenabídne i když v něm zní tisíc tónů Něco ve smyslu rodim se - umírám (porodní hudba a soundtrack když ti zvoní hrana) ať už udělám cokoliv furt budou hrát tříakordový riffy co mě pohlcujou a vyplňujou momenty Jestli mi nerozumíš a ptáš se co to jsou ty tři akordy tak ti s klidem odpovim že je to punk

Šachy V lednu se také konal šachový turnaj v Českých Budějovicích a naše škola na něm samozřejmě nemohla chybět. Každý šachový tým hrál celkem sedm kol. Naši šachisté, Tomáš Tichý, Ondřej Hlinka, Aleš Papáček a Dan Hajna vyhráli 5 zápasů. Bohužel také dvakrát prohráli, a to proti týmu z Tábora a s ČAGem. Tyto dva týmy se nakonec umístily na prvních dvou místech a naši borci až na krásném třetím místě, které bohužel není přímým postupovým do republikových klání. I tak jim upřímně gratulujeme.

Autor Filip Otepka

Pocit kterej rozehrává melodie v srdci Najednou vibruješ nekonečnym intervalem letíš jak káně nad zchlastanym lesem a bouráš psychische blockaden toužíš regulovat sopky V těhle nespoutanejch chvílích pochopíš že všem hrozí válka tak se kurva zaposlouchej v naše srdce než přestanou jednou pro vždy bít. ------------Planetka a Ro.

34

/ Na Závěr /

Na závěr „Neděle. Zatracená neděle!“ rozčiluje se Bono a otáčí se na ostatní. „Viděli jste někdy takový déšť?“ „Viděl jsem jen listopadový déšť a ten tomuhle nesahá ani po kotníky,xc “ poznamenává Axl a náhle se prudce otáčí k oknu.. „Hele! Tady už vychází slunce!“ Všichni jeho pohled následují a nestačí se divit. „To je tedy šílený svět. Chvíli je horko, pak zas zima,“ nechápavě zamumlá Katy. Anthony právě dopíjí svůj šálek čaje a přidává se do debaty. „Mimochodem, tam u nás na druhé straně máme pořád jen sníh. Kéž byste tam byli. Jediné, co venku můžete dělat, je sledovat oblohu plnou hvězd se sklenicí whiskey v ruce a tancovat v měsíčním svitu. Na ničem jiném pak nezáleží.“ Všichni přítomní na zasněného kamaráda hledí s nechápavým výrazem na tváři, zatímco Lars jen souhlasně pokyvuje hlavou. Z té chvilky ticha je v zápětí vytrhuje číšník. „Chcete si postavit sněhuláka? Ehm..tedy..chcete si ještě něco objednat?“ Jeho hlas se třese, oči těkají od jednoho hosta k druh é mu. Avril se škodolibě usmívá a

šeptá Paulovi: „Co to sakra bylo?“ „Nech to být,“ napomíná ji Paul a s vřelým úsměvem se otáčí na číšníka. „Hej kámo, posaď se na chvíli k nám. Jak by řekl tady Frankie – odpočiň si. Musíš mít dlouhý den, co?“ „Popravdě mám toho dost. Jsem jen pro každýho šašek. Chci se od toho osvobodit. Tahle práce už mi nepřináší žádný uspokojení. Jenže v dobách, jako jsou tyhle, je pro mou generaci zkrátka těžké dělat, co chci.“ „Hm,“ zamyslí se Dee „a co vlastně chceš dělat se svým životem?“ Číšníkovi se rozzáří oči. Na tuhle otázku se ho ještě nikdo nezeptal. „Chci být rocková hvězda!“ „Vážně? Ale chlapče, to může být dálnice do pekel,“ nesouhlasně pokyvuje Brian. „Nebo taky hvězdná cesta do nebe!“ namítá rychle Jimmy. „Ale vždy stojí něco v cestě, nějaký malý problém. A všechny ty malé věci pak způsobí, že shoříš a zbude po tobě jen kouř na vodě. A pak budeš volat mamince, že se vracíš domů.“ „Ale no tak Ozzy, nebuď tak negativní a neděs

ho, chudáka,“ okřikuje ho Till a dodává: „Jestli chceš být o jeden krok blíž štěstí a na konci se dostat až na pokraj slávy, jestli chceš zářit jasně jako diamant, žít v té krásné lži a být další cihlou ve zdi, měl bys natankovat benzín a jet do Ameriky.“ „Má pravdu!“ přitaká Bruce, „já se tam narodil a jsem díky muzice v jednom ohni.“ „No něco na tom bude, ale aby se pak z tebe nestal idiot!“ varuje Billie Joe. „A kdo jsi ty, že takhle urážíš starší lidi?“ zvolává popuzeně Johny, „tyhle děcka nejsou v pohodě. Když jsem byl já mladej, zavřeli mě do Folsomu jen kvůli tomu, že jsem kouřil tátův doutník. A tihle? To je samý sex, drogy a rock’n’roll.“ „Ale prosím tě, tohle už dávno nefunguje!“ odporuje Freddie, „ta pravá podstata hudby je dávno pryč a dokonce ubývá lidí, kteří by byli schopni naši hudbu zachránit. Jenže tahle šou musí pokračovat s tebou nebo bez tebe. Tak to prostě je. Prachy, prachy, prachy. Vítěz bere vše.“ Debata postupně přešla v hádku a mladý číšník jen seděl, mlčel a snažil se vstřebat vše, co hosté říkali. Už toho na něj bylo moc. Snil jen o partě kamarádů, se kterými bude hrát v kapele a o skupině fanoušků obdivujících jeho muziku. Chtěl světu dát víc než jen kávu a zákusek. A i když moc neporozuměl zmateným slovům jeho hostů, pochopil, že i přes jeho obrovskou vášeň k hudbě je jen malou rybou ve velkém rybníce. Malým číšníkem v malé kavárně, s velkým snem.

Autorka Eva Zavadilová

/ únor 2015 / casopisgym.cz / 35

MUSICZERCE

Od teroru k tenoru! Naučíme!

Prodám svá tanga.

Pavarotti & Carreras & Domingo

Astor Piazzolla

Jak má končit serenáda? Endi & Aron

Pomůžeme vám padnou si do noty! Herz & Zukunft

Ctrl-Alt-Tenor.

S námi přestanete posluchačům brnkat na nervy!

Přeslech slech poslech?

Poradna Darina

Porsche Carreras GT Etudy bez ostudy!

Restart zvukové karty

Hudební škola Amadeus

Postrádá váš život rytmus?

Motorová symfonie!

Lidová škola umění Není trubka jako trubka!

Zpohodlněli jste? My vás z toho dostaneme.

Naučím rychle slowfox!

Agentura Adagio & Lento

Naslouchátka Antihluchoň! Operachce dobrý sluch! Klinika Třmínek & Kovadlinka

Vyhrají všichni! Na tutti!

Pravidla chování Špaček & Vrabčák

Loterie Letadlo & Pyramida

Taneční škola Liška Stop opakování chyb!

Často na moll?

Agentura D.C.

Protialkoholická léčebna DUR Ťikt Takt. Symfonie o jedné kalorii