^^-^ ^.^, ^V: i'^^^í '''

^^-^

^

'''

^V:

i'^^^í

»,

1

^.^,

'p'' If

^

(

>j9^:>vi

'>^

PEMYSLOVCI. í^"^^-^

Digitized by the Internet Archive jn 2011 with

funding from

University of Toronto

http://www.archive.org/details/pemyslovciodjanOOvoce

m^ OD

JANA ERAZIMA WOCELA.

DRUHÉ, OBNOVENÉ VYDANÍ.

^^'<^''^^^^'r-p^^^r>e^^^^

v PRAZE. TISK A NÁKLAD JAROSLAVA POSPÍŠILA.

50 32

PEDMLUVA. a dvacet

[et

^pQ^dání tchto ^sr

^

telné.

své

v život Rolník

uplynulo od

let

Béhem asu

básní.

eský

svobodným údem spolenosti

a

jest klatba s

jazyka eského

naii

spasi-

pdy sata

národní;

ode dvou

sob

lená a idea národnosti tudíž klestila.

velké,

samostatným pánem

se

stal

tohoto nastaly

zmny

eského

národu

doby prvního vy-

volný

století

uva-

prchod pro-

Jinak to bylo za mých mladých

let.

Národní

uvdomní kísilo se ovsem již tenkráte, avšak musilo censura jen zídka nechala se tajiti ped veejností ;

proklouznouti

ostýchavé

stesky

básních se ozývající,

nebo

inného

pi-íilo

se

zásad

tchto byl

rodu

panujícím.

málních

Dle

a všech

(^ecli

zjevné

zásadám

stedních

i

líení

v nevinných

píkoí ná-

vládním tenkráte

eský jazyk

vyšších

škol

z nor-

vylouen^

úady jen

v lidu rolnickém

literátu

i

ienieslnickéni a

ceskýcli ozýval.

Jiylt

\

se nejvíce

malém kruhu

jsem vychovancem doby

Z normální školy msta

této.

eský

byly naskrz nomeckr, a jazyk

ryz<'

eského,

jižto jseni

navštvoval, byl eský jazyk vypuzen; jáf pak zalíbení

maje v knihách, ítal jsem

eské, ježto

se

byla hojnými r.

v útlém veku

mi náhodou do rukou

kterou jsem se

kniha,

jiz

již

co

svém

spisy

dostaly. Pn-ní

osmileté pachole obíral,

obrazy ozdobená bible Kutnohorská od

1489; pozdji jsem se pohroužil do Hájkovy kroniky,

a z novjších spisu tehdejších jsem

básn Puchmíra,

ítal

než

známosti

jakési

velmi

chatrné

J.

slohu

vdomosti

eské. Z Pražského gymnasia

e

j.,

Štpánka. Nabyl jsem eského, nemaje ovšem o

pravidlech

piaristu,

mluvnice

kde jsem pak i

tam

uitelé alespo vlídn se chovali k jazyku

ma-

studoval, byla

nkteí

eská

velkým zalíbfMiím

Javornického, Stpnicky a

zvlášt pak divadelní spisy takto

s

taktéž vylouena,

byf

teskému a zvlášt ctihodný uitel tíd humanitních, V. Benátský, snažení mé schvaloval a

v oboru eského

jemu vlídn napomáhal.

Ku

básnictví

tvoení

l>ásni-

2>g>85^

ckému mocn

básn eské

VII

*S<3€

jsa puzen skládal jsem co žák páté tídy

a o prázdninácli divadelní hry, ježto jsme

co studující v Kutné

Hoe

matických tchto pokusil o tveru žil

i

z dra-

pateru jednání slo-

jsem k nemalému podivení soudruh svých za šest z mladších

Jeden

dní. J.

Nkteré

provozovali.

K. Týl,

jenž,

jak v

soudruh mých

pedmluv

svým vypravuje, povzbuzen

a rozilen jsa výsledkem

studentského di-

zahoel nco podobného

vadla, touhou

zvnlý

k sebraným spism

plod mých na prknech

dramatických

byl

sepsati a tak-

též divadelní kusy skládati poal.

Psal jsem básn a dramata pouze k

zalíbení své-

mu, abych mocnému pudu obraznosti vyhovl, nemysle

ovšem na vydání plod svých tiskem. Pokusem tohoto druhu byla nách

r.

i

1823

pesvden

truchlohra Harfa, kterouž jsem o prázdnisepsal. Skládaje

o zdailosti jich;

jakém ase výtvory

básn

své

avšak když jsem po

jsem

své Vulkánu více

asu

n-

tyto bedlivji skoumal, obrátila se

v nechuf prvotní spokojenost, tak že jsem

Musy

býval jsem

obtoval.

obyejn

plody

„Harfa", na kteroužto

a píle byl vynaložil, ušla tomuto osudu,

-«>^

v)0-

VIII

nebof odcházeje po skonených prázdninácli na nechal jsem rukopis truchlohrv tó v

a brzo na

to byl

I

vyšla

otcovském,

jsem pekvapen zprávou, že otec muj

ctnému Janu

rukopis ten píteli svému, spíšilovi

dom

.studia

Po-

llostivítu

odevzdal a tento že se k vydání jeho chystá.

„Hara" na

konci

r.

1824 v Hradci Králové,

ovšem co do jazyka professorem Chmelou siln opravená. Odebrav

se brzy

na

to

do

Vídn,

musil jsem

vno-

své studiím a pozdji zamstnání vychovatelskému

a tím se

vati,

stalo, že

jsem celých deset

zích cizokrajných, žádného

podílu

.

literárním již tenkráte v

Za

to

nmeckých v

jsem básní,

novel

a

r.

kru-

let strávil \

nemaje ve snažení

Cechách zdaile

se pustil okolo

síly

se vyvinujícím.

1832 do spisování

historických

lánkíi,

ježto

rzných asopisech Vídenských, nejhojnji pak v Ju-

gendfreunu byly uveejnny, jehož pítel

mj

(nyní svob. pán) K. Hock.

novel, jako „Poslední Orebita",

pozdji jsem Bylo niky

to

i

v jazyku

eském

v podzimku

eské Mart.

Pelcla

r.

redaktorem

Nkteré

z

„Hrad Buchlov" vydal.

byl

onch a

t.

d.

—

1834, když

mvšlénka ve

pi tení kro-

mn

vznikla,

-^^y^ IX -SKB©starší historie ceskc v básních

znamenitjší v\Jevy

vovati; idea ta opanovahi tak

jsem ihned k

díhi

pikroil a

myslovcích v nedlouhém

mé

ase

co do slohu a jazyka

mocno ducha mého, že

celý cykhis básní o

eského byly tenkráte velmi

ped

desíti lety,

jsem Harfu skládal. Meškaje dílem ve Vídni,

Rýnem na pomezí Hollandském, ponvadž jsem za mnohá

a

tyto,

Pe-

Avšak vdomosti

složil.

nedostatené, ba cliatrnejší nežli

za

op-

psal

když dílem

jsem básn

léta

jen

zídka

zvuku eského zaslechnul a výhradn ve spolenosti

nmecké od

a francouzské obcoval, odveden jsem byl tím

zpsobu

vyjádení

eského a sveden

k formám

a obratm neeským, jichžto jsem, nemaje pi

pramen

sob

ani

mluvnických ani rady zbhlého posuzovatele,

zniknouti nemohl. Zaslal jsem Pospíšilovi, dílo

to

a po

na podzim

nicmén dlouhém r.

rukopis

Pemyslovc panu

meškání

v censue

vyšlo

1838.

Obecenstvo pijalo skládání toto nad míru pízniv a první vydání jeho bráno.

Pední

pi'íina

bylo

v dosti brzkém ase roze-

píznivého

výsledku

toho

byla

idea

podstatný

národnosti,

básní

živel

tch

tvoící.

Obecenstvo eské nalézalo v Pemyslovcícli ozvnu tou-

volnjším

žení svého po

dejšími

linutí

okolnostmi

neblaliými

národního

života, teli-

sklíeného;

nalezlo

tu

nejednu myšlénku zejmé vytknutou, která se až dosud

ped

veejností

dílo

toto

a bedlivé stežiti musila. Máf tedy

tajiti

význam, nebo naznauje

historický

jakýsi

dobu, kde vláda poala v Cechách

pouštti vlasteneckému snažení, vzletu

duchu národnímu.

•Položil

ponkud uzdy

propjujíc volnjšího

—

jsem tu zbžný nástin poátku svých spi-

sovatelských jakož

i

se nalézal, skládaje

osobních

pomr,

ped osm

abych tím vysvtlil,

pro

v kterýchžto jsem

a dvacíti lety

staré

vydání

básn

Bylf jsem

tyto,

Pemyslovc,

zvlášt co do formy jazyka, tak nedokonalé

jest.

pozdji od pátel svých mnahokráte

požádán a vybídnut, dání

po-

abych pikroil k druhému vy-

Pemyslovc. Avšak nahlédna do

díla

tohoto

a znamenaje nedokonalosti jeho zdsil jsem se nesnadné práce, jižto

žadovalo,

a

by opravování pehojných jeho vad po-

mimo

to shledal

jsem,

kterak

nejedná

-o^^ XI ^Koz básní

tchto na nepodstatném

píbhu

jest založena,

neb docela planém

mnohé skvlé momenty

kdežto

eských mlením tam pominuty

djin

Ostatn

jsou.

úad mj

a

nastoupil,

odvádly innost mou daleko od podniknutí

takového.

Když

vdecká

ale

dráha, jižto jsem meškaje v Praze

1862 mi

r.

starožitností

a historie

umní

na

vysokých

školách

zdejších

žeby slušné bylo, aby co professoru

zachovala, text

také

eské, v dokonalejší form

jsem

nicmén

zmny

básní

musil

rušiti,

uiniti, jakých

bu

pravidla mluvnická,

dslednost požadovaly. Ne-

pvodního

textu

pedce za dobré jsem

imská" a

odstraniti,

nucen byl mnoho básní

nechati nebo zcela nové na jich

bu

se

Nechtje

logická a historická

vydání,

mn,

pistoupil jsem ku práci nesnadné.

neb jinak bych byl

z

jsem,

cítil

ona památka po

mohl jsem ovšem veškerých nedostatk a vad

by

eskou

literaturu

pednášel,

literární

literatury

jednotlivých

mnohé

bu

i

uloženo, abych vedle

ceny píliš

pramálo uznal,

míst bylo

bu

složiti,

zstalo.

vy-

tak že

Avšak

nkteré básn prvního

nepatrné

(jako

sonety pod název „Jitka"

„Bitva Kou-

položené), aneb

-•£>(&

V

eských základu

(lejinácli

ský" a „Vylinanci") z

jsem

složil

ponkud

iioinající

(„Mlyná Diipav-

vydání vypustiti; za

tolioto

básnickou poskytující, vyplniti

prvního vydání se tislav

-y^Go--

jevící.

mezery

Nové

v

tyto

chtje

obrazí,

osnov

básn

historické

jsou

:

Be-

na Velehrade. Božetch. Vezen na Hammerstein,

Libice^ Královna

Dragmira a Pvec neznámý. Ostý-

(ihav kladu nová tato skládání do

mladých sestárlost

let

složených,

vavínem

vda

ady

básní za svých

dobe, že Musa básnická

nezdobí.

Odevzdávám tedy druhé kolení národa svého co

toto vydání

mladému po-

upomínku na minulé nepíznivé

doby, jichžto ohlas se zvlášt v básni „Hroby

slovc" ozývá, nemaje ovšem nadje, žeby ších národnosti

básn dání

to

a pidal nkolik nových, v nichžto se výjevy

historické, látku

takto

XII

tyto s

ped

V

se

Pemyv nynj-

eské mnohem píznivjších pomrech

podobným výsledkem jako

první jich vy-

tvrt stoletím potkati mohly.

Praze dne

5.

srpna 1863. Skladatel.

!

UVO. o

piesni gminna, ty stoisz

Narodowego patniatek

na

stražy

kosciola.

Mickiewicz. X

C^--^

'

dcero dávné slávy, vlasti

má!

Hle, lyru kloním k stupni tvého trnu, ^

By ozvna

tvých

dj

posvátná

Zachvla jemn v syna tvého strunu

T

tvrce svta jako

Evrop

A

perlu drahou

veleslavné k srdci pnul,

nad tebou oblohu modroblahou.

Své

vné

lásky prapor, rozvinul.

:

!

!

Rozstavil mocné, mrakonosné skály

Kol

By k ochran Co

A

v šírém pomezí.

tebe, vlasti,

tvé

vrno,

vn

stály

neproniklé, silné pavezy.

na palouky tvé milostné nebe

Kvt

pehojn sypalo, By Cech plém tam, o matko, úrody

A

dary

vné

O

vlasti

má!

tebe

lásky vzývalo

t

nebe milovalo,

Posvtivši tvou dávnou minulost,

A

sím

By Aj

zlaté

vzešla z

tob vnovalo,

nho

zanechali velkých

!

Nám

zrno slávy

Duch

Pán

A

—

pedk

kryl je

dnové

as

led;

budí nyní jaro nové,

opt puí dávných

vneek miláka

Jak

Na

djin velebnost!

vnc

kvt!

zemelého

srdce tiskne ruka milenky,

Jíž nezbylo než kvítka uvadlého

Tak

chovej, matko, slávy

pomnnky

!

chovej

vroucn vnce toho

nm

Byt v

i

kvítí,

míhala se krve zá:

Dar nejskvostnjší v krvi té se tpytí, Jejž národ vložil Sláv na oltá !

1

odpus, máti! že

má

—

struna výše

Odvážným letem nese píse svou, Ze tam se vznáší do tajemné íše. posvátnou. Kde skrýváš koist

vk

Tam,

vlasti

krásná! v dalekém nebesku,

Tam tvj se jeví nejjasnjší tvor: Tam rekové se skvjí v slávy lesku, Tam eských Pemyslovc kráí sbor. Tam

vojíny zdobené

Odívá

A

mrák

mistry

I silné

A Co

A

víry

purpurových lem,

zvuk

bohatýrské lyry,

reky v hávu královském.

mezi kížem se a lilie

kížem

a

meem,

rže panny

lyrou

pnou,

oblohou pak rozloženi šírou

Stráž královská

—

—

rytíi eští jsou

Hle! jako plavec, jenžto nazpt pluje

K

behm

pal jihových, Svým druhm známé hvzdy ukazuje, Radostn zdvihna knebi zrak svých; severním

z

Tak, an Vás lyra zvukem

Te

bránu

as

vlasti zove,

dávných otvírám,

By bohatýi, královští rekové. By hvzdy slávy zjevily se Vám!

-v^-eí&^A-

LIBUŠE.

a

Petín na posvátném

Ped

svatyní Peruna

Stojí

adou dvy

vrchu,

mocného

lepotvárné,

Hvzdy jasné dvora panenského. Vkol veer rozkochal se libý, Po

nebi rozložil zái zlatou,

Rozesel po hájích

vni

máje,

Líbal Vltavu tichostí svatou.

Aj! tu zdvihne opona

Otvorem

Zái

Na

se

záe ven

svatou sbor

kolenou

dv

se chrámu. vylívá,

lepotvárných

zpvem zbožným

vzývá.

:

-o£>í^ 6 ^<2o-

V kobce

socha jeví se Peruna,

Vyvýšená nade

V pravé V levici Na

koulí zlatou,

ruce nesouc klíny blesku,

korouhev svatosvatou.

mu

skráních se koruna

Purpur královský

Na

mu

zdobí

jiskí. šíje,

obliej písný, svatohrozný

Plamen obtnice blesky

lije.

Ped

oltáem na tínožce

Sedí

knžna v rouchu bloskvoucím,

Vtev

zlaté

v pravici blounké.

líští

Nadšena jsouc duchem vštby vroucím. Jak se dmou jí adra labuová,

Oi

jiskí,

tváe

se

jí

rdjí!

Rtoma ržovýma duch pohrává, Z úst se slova svaté vštby chvjí „Jak náhle zmnilo se Petínské okolí! Hle etné roje lidstva se hemží v údolí. !

Aj

!

A

paláce a chrámy se

sloupy se a štíty k obloze vypnuly,

Ejhle! ti

A

vlny

msta

mst

s

tam rozklenuly!

behu

do

eky

obrazy pokorn

zírají,

líbají.

:

-o^^

7

^X2<^

Co koruny se skvoucí, co skrance velebné Dvé hrad na dvou skalách se do oblohy pne!

O

krásná perlo

Bu

Cech,

slavn požehnána,

Jak toky krve srdcem

Do Tak

úd

nesou život a

z tebe

má

o kníne vznešená,

má se

dcero milená!

vele

ohe

vlnící

blažící:

se proudit, o srdce vlasti

Zdar, blaženost a sláva do

Mlí panna na

tínožce

zem

mé,

žehnané!"

zlaté,

Zbožné oko zvolna pozdvihuje

K nebes Loka

V ticho

báni,

si

níž

v

mráku

sivém

jasná tiché noci pluje. noci z dálky hlasy

Vltavy jen

Tam

na

jemn

šumné

zachvívají

vlny o budoucím

—

mst

Libým šeptem zvsty povídají. Aj, a Libušina tvá se jasní,

Oi

jiskí, líce se

jí

rdjí,

Rtoma ržovýma duch pohrává, Z úst se slova druhé vštby chvjí

;

8

-^sexs-

„Aj, strom to olivový

^

mé

oko znamená

—

Hle koruna se jeho radostn zelená,

Neb

ejhle

!

vroucn k

nmu mj

A

nad ním strom své

O

strome jarokvtý! ty strome

co

listy

eský národ

mocné

lne,

štíty pne.

vnuk

mých.

Vítzství uhostí se pod stechou list tvých;

Necht píštím

vkm

Co záe svtoslávy,

tvých jarých

svítí

co živý,

Aj, druhý strom olivy

mé i

blesk!

—

lesk

oko znamená,

Jenž korunou nádhernou se Hrdinství, vhlas, slávu

vný

kvt

bujn

teskné

zelená:

úpní

—

Slyš, zvstuje šumící olivy lupení!

A

Jenž

A Až

mé oko znamená. v temných mlhách as se bujn

tetí strom olivy

ratolesti jeho se

zelená,

ší a šíe pnou.

ke všem svta stranám se bujn rozklenou!"

Takto dovštila

V svaté

knžna panna

zái chrámu Perunova

Ticho vštbu zbožn vyslechnuvši

V lno

své zavírá milá slova.

;

Vystoupí

S

te

ratolestí

z

;

chrámu knín panna,

v pravici blounké

Chrámu opona

se

dol

shrne,

Dvy

skoí na nohy lehounké. Knín v sboru družek lepotvárných

K hvozdm

Libošinským

Luna jasná letem

Knžnu

spanilou

tiché

již

odchází

loky

tam vyprovází.

I

P

'::sí.
E

xM

Y S

L.

-^ ^^^^

SOU to mlhy aneb vlny prachu,

.^^.Tez tam z modrých

Si* Jsou n£- Záe

'^ fi <

dol

to stely, jichžto

vyplynuly ?

v mraku sivém

bystroleté zakmitnuly?

—

Jsou to stely Libošinské rže,

Vhlasní

to lechové a kmeti,

Mí sem, by

zvali

Voleného vlí

k stolci vlády

boh

muže.

Dstojnost milostné knín byla Sveepostí lecha potupena: Protož k

stolci

zove panna muže,

Jenž by vládl krutj

nežli žena.

A

tuf poslové co stely rána,

Zvstuj ící slunce píchod

jarý,

Dopádili o polední dobo

Sem, by pozdravili

Ped

komo skoky pdu

vyslanci

Jeleními

Cech

pána.

snhobílý bije;

Doskoiv vykázaného místa

Ped oráem kloní hrdé Ped oráem koí se na Pemyslem

luhu,

vládykou Stadickým,

to,

Jenž, dokonav Stoluje

šíje,

pli práce

denní,

u železného pluhu.

Rolníkovi za železným pluhem

Koí

se

vhlasní vládykové.

Zvolajíce: „Budiž zdráv, orái!

Lada

tebe

k

Vštba boh

stolci

vlády zove.

lidu objevila

Lepost tvou a jarost ducha tvého. Protož jasná dcera Kroka tebe

Za chot a pána

vyvolila.

Kázala nám spti ku severu Modrovlnnou ekou,

kvtným

dolem,

:

!

12 ^<3e^

-o£>!^

Pozdraviti za pahorem tetím

Pána zem za železným stolem. Pekroivše dl a tetí horu, Peplavavše Vyvolence

K Libušin K

eku

modrovlnnou,

knžny panny zovem knížecímu dvoru."

obloze povznesa

Ode

pluliu

Pemysl

mužnou tvái, se zdvihne;

Dotknut boha vstitele záí Tato slova mluví

„Den

Poup

Sím

to slavný,

s

citem vroucím

bohem zvstovaný

to budoucích ratolestí! to

budoucích

háj

slávy!

Dennice to budoucího štstí!

—

Slunce na poledne vystoupilo

Nedokoná pluh

mj

Úlohu rolníka vle

práci denní,

vná

Ejhle v úkol velebnjší

Mé Na

i

plém, slavn

mní

!

—

vystoupivši

poledne, zhasne v jarém lesku.

—

Nedokoná úkol vykázaný Tak to psáno vném na nebesku!"

-^í>^ 13 ÍÍK30Dorokovav,

hl

rolnickou zatkne

Silnou pstí v rozorané pole,

Aj a div

—

Listí zelená se

íza

deva kvty vkol hole.

tu z

—

puCí,

knížecí hle s beder vlaje

Rolníkovi, a v komonstvu slavném

Pemysl

Pes

již

k Libošínu spje

pahorky, doliny a háje.

DUMA U HROBU PEMYSLOVA.

o

noci

pro

Bolné žaly

Pro

vlny Vltavíny

šumem temným

se jejich

lijou?

erné hlavy v

skálu

Vyšehradskou v tichém plái ryjou?

Do mohyly

skály Vyšehradské

Dítky otce svého pohrobíly,

Skálu pod mohylou vlny

^^^ Žaln šumjíce j

eky

pokropily.

Nad mohylou ernou plamen ervené

žertvy

rozlévá kolem záe,

Jasní skály, jasní vlny eky.

Jasní lidu slzícího tváe.

„Bda! bda!

otec nás opustil,

Odputoval do neznámé

zem;

Blahodárce, pána mileného Oplakávej, eských luhu

plém!

!

Obtujte bohu neznámému

Obt

za otíka nad mohylou;

Bohm

spásám klate

by lib

se,

Uvítali duši jeho milou.

Luno krásná, jež blankytnou drahou Ode hvzdy k hvzd tiše pluješ, Aj ty jist hvzdám, družkám jasným, Píchod hvzdy nove oznamuješ!

Luno krásná

Dobí

My

bozi!

hvzdy vy

vkovné

nebeské

spásy!

za duši otce oroduj em,

Národa

A

!

vyslyšte zbožné hlasy:

matka

se otec a Libuše

V sboru

vašem mile

rozradují,

Af nad námi na nebeské báni Co

milostiplné

hvzdy

plují!

Bychom mohli v

strastech milé vlasti

Ruce k hvzdám

o

pomoc

Bychom mohli v dobách

Vdné

obti jim

zdvihati.

blaženosti

posílati!

-o^^ Nad mohylou

16 &<2o-

obót dohoela,

V popeli již tuchnou jiskry jasné — V srdci Cech však památka drahá Otce

Pemyslovc

neuhasne!

:

STYR A SLAVOJ.

ož

pak na

Šumav

Bory leskným

jarní jitro

snhem

piodilo?

—

Aj, tof slunce plamenné své stely ^\

V štíty

nepátelské potopilo.

Ejhle z ernopustých hory

V údolí

se ítí

les

hvozdy nové

Jsouf to lesy nesíslných kopí, Ježto nesou

Frank

Pod jasným

te

zástupové.

—

blankytem nebeským

Hímá boue dsným

rykem

bs:

Jsou to ryky cizozemských vrah, Valících se dolinami les.

;!

18 «K5o-

-oDi^*

Za lesem tam Cech vyslancové

O

prímoí

uhodili s

Nmci

n

vyrazili Avšak zrádn na Z tmavých hvozd škdci cizozemci.

Tam

na skále sluncem ozáené

Vdce Cech,

silný Slavoj

Slovem chrabrým

V

sílu

stoje

v prsa volá,

prsa bojem umdleného voje.

„Brati! vrní

Povode

My

se

hajitelé vlasti!

vkol na nás

ítí;

pod kypící

pnou

co ttiny

Utoneme v dsném

Ludk

král

da

vlnobití

stíbrnou a stáda,

Znamení poroby, od nás žádá; Naše záhuba, tof vle krále!

Nmec opovrhnul slovem Nám te volit porobu a Aneb smrt v krvavém

míru

—

chlapstvo,

bitvy víru

!"

l^rudký Styr tu zvolá tura

hnvem:

„Kdo nám

zloby?

Lépe

vná

hlásá slova

cizí

tma v Morany

ln,

Nežli slunce v okovech poroby!

:

-og^^-

19 «)0©-

Pluky hrzné Karla velikého

Kyje otc z

vlasti vyrazily

Chcemet padnout pod nebem svobodným,

Aneb

žít

„Buto Aneb

jak

otci naši žili!"

padnout pod nebem svobodným,

žít

jak otci naši

Cech

Optují rázem

Ve hvozd pak

syn

Optují jasn

V

duše

pluky;

otc

slavných

zvuky.

Slavoje sokolím oku plane

Záe

bohatýrského plesání:

„Nuže, napínejme

K

žili!"

smrtnému

— kam

Kam

odvádí ásti

„Plece

eské

o volnost potýkání!

Však

Zabouí Rvaním

rám

spje Styr jelením skokem

tu Slavoj

býk mužn

mého voje?"

— než

nah

se

tu ítí

Franku

roje.

na plece pitlate,

Paty rázné v pudu

pevn

rejte,

Kopí v bod a nad kopím mlat hromný,

Luky smrtonosné

napínejte!"

?

zvuným

Slavoj vévodí tak

eši

A

se dle slova ozbrojili

již

Nmci

v bodavý

Udeivše, krví zem

Však

vráží,

les

zbrotili.

vrah

nové

nastojte,

hlasem;

—

houfy

Vyrazily hvozdem, dolem, luhem;

Hejno

škdc

pluky eské svírá

Úžícím se víc a více kruhem.

Nechf

i

Brázdy

Cech šíré

Nad tly

me

kyje,

a mlaty

vrah

v hejna

reji,

vrah

nechf klesajících

Štíty jich a touly

hrzn

znjí:

Cech

voj se

Z

silných strašnji krvácí,

d

tsnji

již

úží,

Již co

loka v pívalu

Hrstka

jun

Tu po

hvozdech, skalinách a horách

hltícím

statných se potácí.

Rudé plameny se rozlítnuly, Z Frankv stan prudké šlehy ohn S praskotem se k nebi vyšvihnuly. Noc se leká ohn krvošleh, Lítajících za horu až tetí;

Pal zá pes

lesy,

doly, vojska

Mrtvoly a bahna krve

letí.

-^ÍM Zdšení

21 «K3€^

to

Frankové uzevše

Ustanuli v

prudkém potýkání

Tam

kde

s

táborem jich koist hojná

Plápolá, se valí v

Vrah

voj se

dsném váni;

táborem

rozplaší,

Loupeže pehojné bránit chtje,

Sbor za sborem kol hoících stan

Proudem

vzteklé

boue

Hle! tu z dýmu tábora

se rozleje.

vyletí,

Jak vyslanci mstivých ernoboh, Postavy se rdící v zái ohn. Jasný zvuk vyrážejíce z roh. „Aj, to Styr!

aj

druhové to naši!

—

eských roh jaré zváni Zamnou, brati!" Slavoj tak zajásal,

Slyšte

Vymršt

se

ku plamenné

stráni.

eši v blesku rudých Mlatem tžkým Franky v úval Hoj, jak

Hoj, jak rozplašené

Mee,

kyje,

dým

a

Nmc ohe

oh drtí

davy

smrtí!

Slavoj z úvalu

tam Franky

8 vrchu hoiy škdce Styr

Ohe

vlevo,

Kouem

ohe

tepe,

potírá,

vpravo sopt

a palem žhoucím svírá.

je

„llu! tof zlobozi podzemské

dravých

Spojili se s

Kií

Cech

výhn

luzou !"

sem tam tkajíce, Rozprášeni, omráeni hrzou. Dýmem hustým prchají cizinci vrazi,

Do Šumavy nejtmavjších Za nimi Zá nimi

šlehají

me

les.

blesky,

výskají hlasy plesu.

Styr pak zvolá, tepaje do Prchajících

hbet

ku západní stran:

druhm, Cechové jak K)jemi vám vypláceli dan!" „Vypravujte

BOIVOJE KEST. (Roku

871.)

ako veer po kvetoucím lulm

Dál a dále stíny

A

již

do temného mlhy kruhu

Rajské nivy I

Tak

prostírá,

halí,

zavírá:

shrnuje tiše do závoje

^ Svého irá nepamti noc

Dávné

íše, skutky

rek,

boje.

Slávu národu a král moc.

Zapomenutí! ty strážce hrob,

V

hrze tmavé

Skrze

By

nmou

bdící

na rakvích,

mohyly útrobu

nevzdechlo lkáni

vézn

tvých;

Pokyn žezlem erným,

By By

se zjevil

dávno zhaslý svt,

rozevely

se

ezem

hlodané

Otevi žaláe

stínu kníže!

hrob míže, tisíce let!

staré brány.

Jasné obrazy pust ze tmy ven,

Kám

dej

zíti slávské velikány.

Jimiž nový vek byl zasvcen

Aj

!

jak tam se na

Z mlhy

Morav modré

vypínají stavení,

Hle jak

Bá

!

hrd v

mohutnosti bodré

nad bání, hrad nad hradem ní!

Tým

pahorku tam korunuje

Palác skvlý

s

Bán,

sloupy pozlacuje

svisle,

bání stíbrnou.

Slávy slunce záí velebnou!

Hle, z paláce královského brány

Kráí slavn rek

leskný dav;

Patte na vládyky, kmety, pány,

Odné

v nádherný zlatohlav!

!

Zdi

nimi pak stíbrozvonky znjí,

knz tu Sbory mnich Ejhle

Kaditelny

s

žezlem biskupským

svaté

lijou

hymny

pjí,

vonný dým.

Za velebným sborem vážn kráí Postava hrdinská z brány sem; PlášC se zlatý k zemi skvostn vláí,

Skrán

vní

krále diadem.

A hle, muž tam po vladae V rouše snhobílém putuje,

boku

S blahým zápalem ve zbožném oku Ruce vroucn na prs kižuje.

Zástup

muž

v sukních bloskvoucích

Zkroušen se za ním Sbor vojín v brních

Prvod

Zvon

ubírá; se lesknoucích

veleslavný zavírá.

jasný hlahol zástup vítá,

Za nímž te se zavel svatý chrám; Darmo báse obad nebes zpytá, Tajnost svatiny nezjeví vám.

Na

Musa

popraží chrámu klecí

Varyto své k prachu

klonící,

Jež provívá svatá nebes hríiza,

Od Tu

oltáe tajn chvjící. se

píse

ze svatiny leje,

Budíc v duchu mír a zbožný

„Hospodine

V

kobce

polituj

Pán

ny!" pje

bohumilý

Dvée chrámu te

cit,

lid.

se rozstoupily,

Trouby vyrazily zvuíný

hlas,

Zvony slavn k nebi zazvonily, Hímot kotl hlásá svatý kvas.

Slavn Lid

Na

hlaholí tu

te zbožn

mnich zpvy.

na kolena

kles'

—

stupni se chrámu, ejhle! zjeví

Method, žehnající arciknz.

Muž pak

jasný v rouchu

Zlatým diademem zdoben Boivoj, posvcen

V

Pán

labuovém jest:

slovem,

chrámu Velehradském pijal kest.

!

-o^M

27 «X3ch-

Svatopluk tu bratra v svate víe

K srdci

tiskne v

blahém zachvní

Dva národy znamení te kíže

vnému

Spojilo

k

Tu an

biskup Method požehnává

spasení

Hlavy rek, rozléhá

se hluk:

„Cecil pánu, Boivoji sláva

Náš

I

af žije velký Svatopluk !"

—

Kde jste dnové slávy moravanské S mocným žezlem vlády Slovan ? Krutost staré závisti germánské

Zhasla

hvzdu

Chrám

rozbili krutí

veleslavných

Slavie kde první

Naznaj' djin

Nad svou

dn;

Maarové,

kíž

se

skvl,

otc potomkové.

slávou Slovan zanevel!

Nezbývají ani rumy hradu.

Rod kde Svatoplukv

K velebných

panoval,

by upomínek skladu

Poslednímu pravnuk putoval;

!

Vlehradských dn jen zbytek dvojí Chrání Morava a eský lev: a v chrámu, též i v boji Víry kíž

—

„Hospodine

polituj

ny

!"

-—«r«<5»'»*-

— zpv

^£

*'^ií?,

OTEC A SVN.


leje

vkol

Lampa zá, ^-'-'QjíiL'^

il^^^S

Osvcujíc mladou

Mnicha tvá;

Knze '^^^

oko v slzách

Tiše pluje,

fg^ Ruka blánky '^

bílé

Popisuje.

Jist slova hrozná Píše mnich,

Neb se duch i ruka Leká jich; Písa v boloteskném Povzdychání

Neznamená dveí Otvírání.

Tise .sem vznesený

Vstoupil pán, Pjsai'e

by sluchem

Nebyl znán;

Pes ramena mnicha

V

blánku hicdne,

te — a hrzou te a bledne.

trne,

Hle, tu písa péro Odložil,

elo bledé rukou Boln kryl; Po mlení dlouhém

Oi

sklopí.

Slova te, jež horká Slza kropí:

„Ejhle!

má

ruka híšná budoucím vkíim

píše,

Jak

Václav, rytí svatý,

Jak

již co pacholátko anjelské konal ctnosti,

si

dobyl nebes íše,

Oslonén leskem rajským nadzemské velebnosti."

„Opuštným

V

utéchou, sirotkíim otcem býval,

híšníku bídném obraz posvátný

Tvrce

vzýval;

By

bloudících uvedl

k véchicmu nebes

Obtoval své pée, poklady, dny Mnich

te

i

otci,

noci."

slova taje

Zaslechnul,

Jak

tu hlas bolestný

Povzdechnul.

nomé stny

„Slyš! od

Boln Ozvna,

pluje

hlas

již

Yyluzuje

mj

!"

Staec, za mnichem jenž

Hrzn

zble,

Zdvihá boluplný

Zhuru hled;

Za pilíem klee Slzy

leje,

Ano mnicha

slovo

Dál se chvje:

„Rozdráždn jsa nepítel, že v prachu híšné Vykvctá rajský kvítek, zdobící lidské plém, Uzavel z prsou bratra cit lásky ven vyrýti

A

starý

klam pekelný v útrobu jeho

vlíti.

zem

By

obot duse zbožné nerušil lomoz denní:

Než zaznlo do jitra skivánka pozdravení, Ke chrámu v Boleslavi se bére eské kníže, V svém duchu rozjímaje tajemství svaté kíže.

A

Václav koící

Tu nad ním

A

se

me

u brány chrámu klekne

zableskne a v bok

rytí svatý klesá, ach

Neb oko mroucí vraha

tvá

Bda,

— vlastního

soud!

duši hltá

Hích

proud

!

—

Smilování, synu. Smilování !" "

Tak u

sloupu zazní

Bdování.

Udšen

K

tu Christan

sloupu spl,

Odkud

hlas žalostný

Starce znl.

ránu sekne,

milostná bledne. bratra zhledne

„„Dost, o dost! nevolej

Vný

mu

— !"

Ped

svatým zde kížem

Kmet

se vine,

Srdce tchy prázdné Strastí hyne.

„Kníže

mj

!

ach odpus,*

Zvolá mnich,

„Syn

že otci v

pamt

Hlásá hích!" Starci na prs klesla

Sedá hlava;

Temn

znjí slova

Boleslava

„Vítze, jenž íše Vydobyl,

erv

jediný

híchu

Pokoil Duch, jenž

vlasti získal

Pokoj svatý. Kvílí, ach,

Híchu

okovem

spiatý!

Neukojí duše

Lekání

Ani

krvoslzí

Kapání, NeuticlmeC v

hluném

Sboru reku, Neutichne v bitvy

Bujném jeku!

Vítzství a vhlas, Slávy svit Nenavrátí duši

Blahý klid; Utikáf se otec

K synu Ten

o

mnichu

hrozném

—

píše

Otce híchu!"

Boleslav tu zhaslé

Oko kryl; Nad kmetem syn horké Slze

lil:

„Odpusf, ote! odpust

Svému Ze

synu,

pérem

vyjevil

Otce vinu.

Kvt

pokání z krve

Svaté zros;

BudeC

velebit

Tvou

Ped

i

svt

ctnost;

soudícím

Vné

spásy

Orodují za

ech

trnem

t

hlasy!"

;

DUBRo vK

A.

anna vnadyplná sedí v jarním

Kadee

jí

zdobí

vnec

loubí,

zelený;

"^St Zlatý kížek se jí v ruce jasn tpytí, oku planou svaté lásky plameny. |i\

V U

nohou milostné d\7' jinoch kleí,

Tesoucí-se ruce maje sepiaté,

Touha v oku nyje, srdce jinochovo Slovem jest a vnadou dvy dojaté. Panna krásná zdvihnouc oko modrojasné Hledí zamyšlena v nivy kvetoucí

Tknouc

se

rukou nžnou

kade

jinocha

Promluví pak slova lásky horoucí:

!

-«Dí^ 37

„Druhu srdce mého!

Od matiky zem

"

;

^)G^

hle jak blesky nebe

rouško zdvihají,

Ledne zimy roucho rozeplynulo se, Paprsky již slunce kvítka líbají.

Druhu srdce mého!

slyš

mlaounká

kvítka.

Kterak vypravují v blahém šeptání:

Zima nás pohbila v lno tmavé zem, Slunce nás k novému volá plesání

Tak po spánku zimním v

chladné, tmavé zemi.

Jako kvítky máje v jara b odrostl,

V život

se

Vzkíšeni

„

„V „O

vného

mile rozradujem, otce milostí!"

novém rozradujem

životu se

Optuje „

novém

jinoch s

mile

!"

"

rdním blahostným

ta víra krásná, víra

Srdce k srdci váže

vné

vncem

lásky

svatostným

!"

„Hle," dí zbožná dva, „spasitel na kíži.

Hrzou smrti Aby k svému

sklíen,

rám

srdci, zdroji

Pokolení lidské

rozepnul,

vné

lásky,

vroucn pivinul!"

!

-diM „„oselkyné drahá

V

ducha mi

Ped Koí

A

38

W3/^

víry blahoplodnó

sesíláš svatosvatý klid;

znamením kíže Meislav se

ped kížem

se

koí

slavné Polsky

lid !"

k srdci tiskne dcera Boleslava Národa polského veleslavný pán; V oku Dubrovky se slza díku svítí. tu

Neb

jí

dkaz

—

lásky nejvyšší byl dán.

"

S

^^^ íWL

'

T R A N o v.

—

^

^

'^^^^'^Sfake to hlasy bolnélio žalu

^^^^;g^^ Vlnami

Ach,

to

^Zpívají

eky

šumí?

z hlubiny

Rusalky na

dn

Jizery

smutn pohební dumy:

f „Složte vneky s kadee leskné, Na vlny vložte milostné šperky.

By

vlny v Labi je pochovaly;

Plate, o plate, ladné sesterky! '

Nebudou dívky

Na behu

s

ani jinoši

vámi

více pohrávat,

Nebudou dárky, obti

Vám

milé

na rokytí více ukládat.

zem

Ržové

toky

Morana

líbá krásné milence,

tam

pije,

Je uloživši v krvavé kvítí

Plate, Rusalky, pohbíte vnce!"

;

-H>£X^

žalujíc víly

40 «)0

východu ržím,

Ježto hladinu Jizery zdobí,

Neb podél eky Kovajíc

meem

Pouta poroby

bitva burácí,

pouta poroby,

pohanm Cechmn,

Stežícím bohy svatého háje; Prapor

již

kíže nad mrtvolami

etných milenc Peruna Svaté

Deva Boí

již

ptactvo háje opouští,

posvátná k zemi

se

vlaje.

klesají,

kobky milených boh.

Pod rumem

skítci

boln

vzdychají.

Slunce vystoupí v horké poledne,

Lomoz se tiší na hory stráni, Hlouek jen vrných ctitel bohv

V zápasu

smrtném svatinu

brání.

Slunce se chýlí k západu horám Soptící ryky bitvy zmírají,

Mlhy veerní krvavé luhy Pokrovem vlhkým již pokrývají.

Letí krkavci z

Pes eku

K

háj

tichou

Labi se nesou

Za Labem

mlhami s

plují,

krákorem žalným.

nyní se usazují.

Pod Rípem v

Na

posvátných,

háji se usadili

mohylách posvátného kruhu.

Kde po

stoletých

dub

haluzích

Tkají duše Cechových druh.

Tam

A

usednou ce jsou zaplakali

zaplakavše zakrákorali:

„Duše otcovské, synové vaši Bohm se spásám obtovali! Krvavé toky Stranovské hory

Rmutné tam vlny Jizera nese krev

K

Jizery ssají;

syn vrných

družnému Labi, k ipskému

Dokrákoralo vštící ptactvo

Hle tu Rusalky Labem

—

plovají.

Kolébajíce krvavá tla,

Rány milák bledých

líbají.

háji."

Tu zahuela z votví a hrobu Ozvna hrzná bolnóho jeku Kvíh'cí duše ve

Háje opouští na

vzduchu mizí,

vky

veku!

DUMA POSLEDNÍCH POHAN.

nám

^^

krvácejícím v pracím

Klesla síla naše, síla vlasti;

K Moran

se

matce

utíkejte.

Duše vrné, ped poroby Hoe nám!

Fx

—

sídla naší slávy,

Ztroskotány chrámy J

X

strastí

Zkáceny jsou stromy svatých háj.

Zhanobena ^^

!

Rozmetány otc

Hoe

boh

spících

dobrých,

navy

—

nám!

Odletlo ptactvo svaté z háj,

otcv opustily; Zstala nám krev jen pedk slavných Ježto duše

Ejhle, tu

Hoe

jsme pro vlast vycedili!

nám!

!

Dokonejte, bratí, hrobní dumu;

Béda, bda, žádného tu není, Jenž by zdobiv tla kvítím vonným,

Tebu

konal v žalném lásky

Hoe Svatovíte!

pní

nám!

plém

tvé poslední

Mroucím okem v blesky tvoje zírá. Duše plesá krev se doronila, Brána slávy vné se otvírá Blaze nám!

—

—

p

a

fi

í

i^

i:

l.

Mže stíbronosné behu

Bitvy lomoz burácí;

Stely

Mnohý

Na

kopí praská,

fií,

rek tam krvácí.

pokraji

eky

Vdce Cech Panoš

w

leží

Boleslav;

knížeti odpíná

S krvavého

prsu háv.

";) (

Rytí tváe milokrásné

Vdci

hlavu podpírá,

Jemuž panoš vrný ránu

Mokem jasným vymývá. Slyš

— te pestal

lomoz see,

Smrtící utichnul hluk;

Klusotem

Trouby

se jezdec blíží,

jej

provází zvuk.

-oZM

4G

«?0-

Vyslanec tu krále

Némc

Knížeti se pokoí,

Tikráte zatroubiv zvuné 81ova tato hovoí:

„Král pejasný

Ze

jest

dovdv

rann Cech

se,

pán,

Ješt jednou písn žádá.

Nazpt by mu

vze

dán:

Vze

Jindich, sok koruny,

Jehož

Cech

hájí

me;

Po vydání škdce ihned Záští skoní se i se. Avšak nevydáš-li vraha.

Vz,

že Oto pisahal

V zem

tvou pustit

me

a

ohe !"

Takto posel provolal.

Vyslanec když rokoval tak,

Rytí lepotvárný zble, Na knížete ranného Upínaje teskný hled.

-«SX8:*

47 *S<3©-

Boleslav však

Rány

pemáhaje

pal, se zhiiru pne,

Orliiíím zajiske

Me

okem

krvavý vyšvihne:

„Odpovd

nes králi svému

Boleslav že píklad dá,

Kterak

vojín, kterak kníže

Slovo dané plnit má! Hájiti chci životem

svým

Pítele nešastného

Tak

že tomu,

me

dokáže

Knížete ranného!

Pipnte mi kruný k Nechf

Nad

i

krví zbrocen jest;

krev svtjší mi slovo

Knížecí a

echa est

Aj tu

milokrásné

líce

Kníže Jindich

Neb

prsu,

jej

echa

!'*

—

vyjasnil,

Boleslav peslavný

ctí

a slovem kryl.

;

Posel k Ote králi

spchá;

Boleslav vyletí v boj,

Za bleskem pak mee jeho V se se ítí eský voj. Již se ráznou bujarostí

Kníže vrhl v hustou

Hrd Nad

kýta jeho

vlaje,

me.

kýtou se jiskí

Kníže kácí

se

Nmc

tla.

Klín co blesk hromových;

Za ním Cech pluk

Do

odnc

rachotí

Otových.

Rozrazila, rozdrtila

Yoj cizinc eská pst,

Na

bedra utíkajících

Spravedlivý ryla

trest.

BOŽENA.

^Mfi^ozvlažily

Na

f^

sluneka blesky

horách

snhy

a ledy,

Již potopil blankyt nebeský

V plynoucí

í<-^^W

^^f í

Slyš, první

potok své hledy;

skivánka písenka

Již blahé jaro vyzvání,

"T

VJ) Probuzujíc útlá kvítenka ^ Na behu, palouku a stráni.

'"'''

^

dva tam Tvá slzami

Hle,

Nadarmo

A

u studánky zrosujíc stojí,

kvítka se v blánky

v pestré lupénky

Potku

jí

strojí,

milé bublání

Nepudí trudné myšlénky,

A

slavíka klokotání

Neblazí srdce Boženky.

— :

Vtérk te Se

:

políbení

tváe

Jí slzu s

:

utírá,

v libém zachvní

tázajíc

Co, Boženo, srdce

svírá?

ti

„Miláek o lásce mi zpíval, Když kvetlo jaro milosti,

M

A A

k

vinul

s

srdci a líbal

létem

i

Tu ekám Jak pod

Tak Tak

vnosti.

sliboval lásku

jese s

uplynul,

pláem

snhem

milého

kvítek zahynul.

láska švadla

i

jeho

'/'

truchlila dívka, plakala,

Až jí usedalo srdénko, Tu za ní se slova ozvala „Netruchli, drahá milenko

Hle,

A Neb

A

-slza

se žalu rozplyne

promní v blahou jinoch líbá

!"

k

perlinku,

srdci již vine

krásnou dvinku,

-©C^ÍS-

A

zvolá: „Neclif listy padají

V jeseni Oldichovy

A A

51 -SX3^

do hrobu chladného, sliby trvají

láska nevadne jeho!"

hle! milence

a

dvu

Obstoupí statní junoši,

A

odvu

dívce v sprostém

Se koí hrdí panoši. „Nuže, vládykové moji

Te

zvolá

vrný

milenec,

„Hle knín vaše tu

Uvite

Mé

jí

!"

svatební

stojí,

vnec!

srdce vroucí milostí

Se k sprostné dívce

Neb znakem Hle,

ji

sklonilo,

spanilosti,

samo nebe zdobilo!"

BETISLAV NA VFXEHRADÉ. (Roku

d Mora\7'

1028.)

behu ku západu

^Rozvaliny se rozkládají: Zdi a sloupy

K

obloze se

chrám, slavných hrad

temn

zdvihají.

Jest to hbitov velké minulosti,

Upomínka djeslavných dob, Památka národní velebnosti,

Moravan

svtoslávy hrob

Chrámu rozstoupené nahé stny Vetché roucho mechu odívá,

V

kobce svaté oltá opuštný

Zimolez a

betan

objímá;

Ke

ržový pne u

se

oltáe,

dlažb desku hrobovou;

Stíníc v

Hrob a rži zlatí slunce záe, Svtící památku velebnou.

V

chrámu

Z

hloubi lesa nesou žaly sem,

ticho,

Jimžto hlavy

vtiy

strom

Pisvdují oken Slyš

—

Pda

tu z dálky dusot ozývá se,

to hluí,

Jak by válený

V V

kov

již vstoupil

zvuk;

ano zdá se se blížil pluk.

chrámu rozléhá

Sem

kývající

otvorem.

duní, slyšet

Jasnji

jen šumící

se

kov

znní,

ozbrojený dav,

ele jinoch v knížecím odní,

Jehož bedra kryje zlatohlav.

Ped

ním kráí mnich velebné tváe;

Zbožn

muž

sbor se ukloní,

Mnich pak u zboeného oltáe Stoje vroucím hlasem promluví:

!

mj

„Ejhle kníže

!

:

tof jsou ostatky

Chrámu Pán Velehradského! To jsou zbytky církve, drahé matky,

Z

níž

paprsky slova svatého.

Síící velebnou v Krista víru,

K

slovanským všem

národm

Požehnání nesly v blahém míru Metropole naše

Zde

stál

—

tento

mm

oltá svaté boží déxy,

Velkým Methodjem svcený, V tchto stnách první zbožné zpvy Zapl národ náš pokestný.

Bda! Jsem

Stny

oltá, kde obti

Pán

co diákon pisluhoval.

posvátné a zlaté

Kletou pstí

Porušil

i

Maar

bán

ztroskotal!

kámen, jenžto kreje

Hrobku, pomník vírou svcený. Hrob, v

nmž

blahovsta Methodje

Drahé ostatky jsou složeny;

: !

Ržový ke,

ejhle!

kámen

zdobí.

Jak by rže, kvítek milosti, Ukrýt chtla stopy lidské zloby, Stopy pohanské ukrutnosti.

Me K

Velehradu pístup otevel.

Na Z

tvj, kníže, pomstiv hroznou vinu,

svatém by míst Hospodinu

úst slovanských hlahol víry znl.

Lid by nad památkou svatovsta

Píse apoštol hlaholil, Nad rumem pak Svatopluk msta

V

tichém plái horké slze

lil

Nuže pokleknte, bojovníci, K Bohu Otci vroucí vzneste cit, K Synu, Duchu i boharodici Žehnán budiž vešken slávský lid!" ticho svatoteskné Staec mlí

—

Ruší klekajících

V nejednom se K mei pomsty

muž

chest;

oku slza leskne, sahá jiných pst.

:

-oTM 56

A

«y<5^

tu kníže Betislav povstane,

Zdvihna pravici svou nad hrobem Zvolá: „Žehnej na nebesích, Pane,

inm

našim! JáC pak hotov jsem

Národu a víe vnovati Srdce krev! Již pokoeni jsou Slávy Velehradské podlí kati Zbraní naŠí Kristem svcenou!

Koist války hojnou, pebohatou, Koist našich vítzných

me

•Kladu co povinnou žertvu svatou

Na oltáe chrám zboených: Aby na posvátné této zemi Víry kíž se opt zakotvil, Jehož lesk nejzazších

Národ

Byf

i

Vrazi

lemy

slovanských posvtil.

tyto

Hospodina chrámy

obrátili

Pravda

vlasti

v pustý rum

vkovná — Pán

Žehnaje slovanským

jest s

národm!"

námi

Kníže, jemuž zbožná slza v tvái

Rdí

domluviv hrob

se,

Za pánem

políbil;

hrobu a oltái

se

Sbor vojín vroucn pokoil.

—

opt v rumech chrámu Pán,

Ticho

Stín veerní kolem panuje.

Zá

ervánku otvorem jen bán Hrob a oltá te osvtluje. Jako socha na

Kleí mnich v

kamen

tiše

prostoru jediný.

Vroucn modlí se, a s nebes Svtí záe jeho šediny. „Pán

je

snámi, duch

svatovst,

i

Jenžto svtivše ten boží

K

výše

dm

sjednocení ukázali cestu

Žezlem

Duch Národ

všechnm Slovanm! v nadji nebude zmámen

ki'íže

mj

zvelebí a posílí

Hospodin na

vky vkv. Amen!"

Sepce mnich, políbiv kámen,

Pod nímž svatý popel

tlí.

-e-«—

BETISLAV A (Roku

|ed branou toC

býti.

pedk

Zpv eský V

1029.)

stojí haifeník,

Žádaje slyšán

„Nuže,

JITKA.

chvalný z\7k,

velebiti;

mu bránu jen, Af zpvem duch jest oblažen!" Otevete

Tak

Tu

kníže Oldich káže.

vstoupí mladý

A

zpvec sem

knížeti se klaní,

Pak líbá skvostné ízy lem Božen, knžn paní;

Ped

knížecí pistoupiv

trn,

ady zvuných strun takto pone zpívat:

Probíhá

A

„Bohatýr statný miloval

Pemilostnou dvinku

Však bda! krutý

Mu

tajnec jal

srdce konvalinku.

Ach, on za mnohých dlouhých

dn

Okolo týnce bloudí,

Ozvnu lásky sladkých sn Z varyta trudn loudí. „Kde

dlíš,

Kde

má dvo

krutost

t

ržová.

zavela?

Z okénka hlédni, Jitko má!" Tak píse jeho znla.

„„Ach slyš! to ke mn vane Miláka v sladkém zpvu; Aj, smle me svj silný tas, Vysvobo vrnou dvu!""

hlas

„0

útchy zpv,

díky za

O

Bu

díky, lásky nebe! s

životem vyroním krev.

Neb vysvobodím

A

na nohy jun v}^skoil,

A

v poutníka

Práh svatyn

By

Tam

odvu

jest

pekroil,

dvu.

vysvobodil

v kobce panny nábožné

V modlení U

tebe!"

svatém kleí;

sloupu bohatýr se pne,

Po skrytém sahá mei. Sbor panen zpívá

An

z

chrámu

libý

te

zpv,

vykroí;

Tu poutník, dráždný co Do ady dívek skoí.

Nech kik Otásá

V

a

hmot

týnce

nárui jinoch Ji nesa

lev,

se rozléhá,

bán,

dvu

má,

k hradby brán.

;

-o^^

61 ^'<3©-

Však vrátný bránu etzem

Petžkým

zavíraje,

Poutníka plášt chopí lem

A '

Tu

svatokrádci

panic,

A

laje.

meem

zableskna

hromoráznou ranou

V dv

ple etz rozetna. Vyskoí volnou branou.

A

vrátný stál tu omámen, Jeptišky strachem trnou,

A

žoldnéi

ohrady ven

z

Se úprkem vyhrnou.

Než jinoch Již v

A

dvou

uhání

mlhách na komoni

zvonec v prudkém klinkání

Na Aj

s

poplach

marn

rcete medle,

kdo

zvoní.

to byl,

Jenž panny tak polekal,

Milenku

z týnce

vydobyl

A etz meem

zsekal?"

:

-«Dí& 62

^r>-

Tak píse skoniv

Ped trnem

V

hlahol znik',

panoši hovoí:

„Jen smyšlená

Neb

pokoí;

se

komnat temný

A

liarfeník

to

bajka

jest,

rcete, která lidská post

Rozrazí kruh železný?"

Tu

rozesmál se Oldich pán,

Líbaje rty Boženky

„Aj, pst, takových schopnou ran,

Neplodí panské ženky;

Než bohatýrský

By

tento in,

jist dokázal náš syn,

Náš Betislav rekovný!" Hle, tu se

Sem

dvée

jinoch

s

pannou vkroí,

Se klon, mládec

Do

A

rozletí.

knížeti

slavných hledí

oí

zvolá: „Ano, ote, byl

Syn tvj

to,

jenž

Milostnou Jitku

si

vydobyl

meem!"

BITVA DOMAŽLICKÁ. jX\,

(Koku

aké ?

to

Kov

Šumav

v temné

Kvílí to žal,

tam

lOáO.)

i

hlaholí ples ?

hímání

cinkot,

Vrchy optují, skála

^^

Jaké

Šlehají '^

i

—

bubn

les.

Šumav

v temné

to

ryky?

blesky

prosmyk mlhavou tmou,

Jiskejí kolem stoletých sosen,

^^'S

J Proudem Tam

hle!

krve na skály se pnou?

—

nad holým temenem hory

Do mrak pne

Orel nad stanem

Nebof tam

nádherný stan;

se

hrd

Nmc

Odtud v hluboké

Císa ímské

se tpytí,

vévodí pán.

údolí zírá

íše, a hlas

Slavný pozdvihna káže svým vojm,

Hnát mezi echy hrzu a tas.

-9^:^ CA '?:0„Cechú kníže korun naší

Zpurn

odpírá manskou

da;

Statní rytíi, orlové moji,

Smrtícím kopím uderte

na!"

Za horou druhou, za horou tetí Na Nmce eká eský voj S ostrými mei, tžkými mlaty,

V

prsou bujarství kypící zdroj.

Za vojem vpedu, za vojem vzadu Hemží se lesních divoch sbor, Zdvihaje sekery, širokou dlubnou

Kácí deva

Nmci Deva Síí

stoletá hor.

sem spjí

jekotem hrzným,

kde rachotí ráz a ráz;

ped vojem Cech,

se záseka

Za vojem

též

i

vží

Betislav chrabrý,

Mužn

s

rozšvihna

se hráz.

echv Achilles, široký me

Vyvolá: „Vrní druhové válek!

Rám

rozpáhnte v eskou se!

;-

Vpedu

65 «X2í

jsou hráze, by

Frankv odnci

Drsnatou cestou hledali nás,

Záseky vzadu, by v bitv nešastné Padnul, kde bojoval, každý z nás!"

Hoj

!

již

bujn záseky

Tesají

S

Nmci

krutostí rozpálení

hrad,

bouícím vztekem rozduté

Dol

se valí

pes návaly

eky

klad.

Geske vy bubny, jak rachotem

hmotnym

Jasných trub provázíte zvuk!

Rachotem bubn, výzvukem trouby Hlaholí písn eský pluk:

Píse rekovná prsa rozdýmá,

V

žíly

Na

nalévá bujarý tok;

sbory

škdc

se vyítivše

Zamezí eši nepítele krok.

Jaký

to sikot kalených

Jaký

to

Mlat

šíp!

hrot teskotný lom!

tepání,

zuivp

lkáni.

Mezi tím kotl divoký hrom!

:

!

Betislav, hle! na vysokém oi

V V

nejlítojží

se potápí

houfy nepátel široké struhy

Reje zakalený knížecí

Hle

Co

!

krupobití ítí se v boj.

Tepají

Slunce

železný voj.

váleno strašné;

dlouho,

již kleslo

Silné když

potely

Tam

mlatem, sekerou bitkou

Nmc

Váleno

K

me.

nezahálejí divoši les,

Kamenným

Do

se,

již

pst

Nmc

k vrcholm hor, eského lidu

železný sbor.

nad holým temenem hory

císav stan; Bavorm spchá Šumavou temnou, prachu klesá

Stonaje boln,

Nmc

pán.

Sumavo temná, do tvého lna Kvt rytístva nmeckého kles' Zachovale ohlas té Domažlické Bitvy až posud

Šumavy

les

.

-^íM

67 ^X3o~-

V noci, když vichr sosnami V Šumav hrzný ozývá se Ohlas

huí, hlas,

té bitvy, zakletý v skály

Osudem písným na vcný as!

;

SPlTlH.\f:V

SPRAVEDLIVÝ.

Spitihnv do pole

'aii

jel

Z Vyšehradského stanu; ^Kj^^ Kol nho nádhern se skvl ,.^-w

^>^^<;5)

pán;

Sbor rytí a

Na

bojišt se kníže bral,

Neb Rakušan úkladn

Mu

Znojmo,

msto

vzal

dobré.

S komonstvem hluným Spitihnv Se branou

z

hradu bere

Ajhle! tu z davu žen a

Staena ven

O

berli

A

klekajíc

dv

se dere,

piklopýtá sem,

Vyvolá

:

ped

knížetem

„Spravedlnost

!"

-^^^ Tu

kníže

oe

^
69

zadržel,

bujn zhru vstává; Potají mnohý panoš klel, Neb práv poprchává. A kníže dí: „Mne nelze dlít. Jenž

Hle ženo vc svou pedložit Mým raddám velemoudrým." „ „Jsem, pane, vdova chudobná,

Mne bohá

A

utiskuje,

soudce cinkot stíbra zná,

Dle toho rozsuzuje.

O

vyslyš, pane, prosbu

Jen ty

O

jsi

vdovy útchou,

" kníže, spravedlnost !"

Pan Spitihnv

A Ten

mou.

se

zamrail

dí: „Zajisté, máti!

bídník, jenž

Má

na pranýi

Až zpt

t

utlail,

státi

se z boje navrátím.

Tvou kivdu v právo obrátím

Te

dále

spchám

—

s

Bohem !"

-•0» A

70

knize k skoku

A

staena

€X>-

oe

bod*,

se zdvihne,

Neb kohstvo vkol na pochod

S rytin se vyšvihne. Tu žena zvolá: „Bda nám, Itcha chudých, kníže sám Spravedlnost odkládá

To

slyše

mocná

Komon

!"

zatrhne

v bujném skoku,

8e sedla hbit

se vrhne.

Zamíí k žen krok. „Nežaluj, máti!

pední

ctnost

Knížete je spravedlnost;

Na míst

Že deštík

Te

soud ustavím!"

ale nepestal,

kráí v bránu, A za ním chumelem se bral Sbor rytí a pán; Na nízkou mocná laviku

Tam

kníže

šedna, chudou

matiku

Pozorliv poslouchá;

71

-^D(2-

A

Í81<3©~

bedlivost neunaví

V

žvatlavém ženy proudu;

Zrádného soudce pohoní

K

A A

písnému v brán soudu.

rokoval, vyslýchal zas soudil dlouhý, drahný

Až k hodin

Nech chyte

*

as

polední.

soudce bezprávý

Se kroutí kolem práva:

Konen

kníže pravdu zví,

Za právo žen dává,

A

než se cestou dále bral.

Nad škdcem

„K

nález provolal:

pranýi budiž vleen !"

Za pánem žena

klopota,

Radostí slzy

„Nebeský Pán

leje: ti

štstí dá.

Neb spravedlivým peje; Dejž Bh, bys dlouho, šastn Bez boje slavn

Náš

zvítzil,

kníže spravedlivý!"

žil,

:

Tu Spitihnv

se

pozasmál

„Bez boje zvítzení

Mi Ilias matiky staré pál; Ten zázrak možný není!"

A zvun Mocnái

A

volá Pražský

lid

slávu, štstí, klid,

zástup z Prahy klusá.

Již minul jarní deštíek,

Oblahu pines' luhu,

Nasypav vonných kytiek, Rozklenul krásnou duhu;

A

tu

obloukem nebes zván,

Hle branou míru dobrý pán

Do

boje s vojskem jede.

Když Spitihnv na Moravských

Tu

jej

tetí den

dojel les,

radostný zástup jen

Uvítá v jarém plesu;

Neb jemu Znojem nazpt Co pítel kloní Rakušan Se knížeti eskému.

dán,

Tu

vládce oko

k nebi pne

Zdobené leskem drahým,

Pak

slzu krásnou z

Zašepce

„Bez

s

oka mne,

citem blahým:

boje, hle,

jsem zvítzil!

Staenky prosbu

vyplnil

Nebeský pán a kníže!"

;

VRATISLAV. (Koku

níh

1080.)

rouchem labufovým

již

a hory

les

kryl,

Dech zimní pes potoky své mosty upevnil; Nech však matika zem v poklidu tichém spí, Sobeckých vášní krutost na klidné zemi

Pod šeromrakým nebem, nad

bdí.

bílou krajinou

Se stany etných voj do zimní mlhy pnou,

A '^

kolem bitva zuí, tam

slyšet

kov

Pokrovem snhu kmitá krvavých tok

tesk, lesk.

r Tam

Jindicha stoupenci sraženi v etný voj

S Rudolfem saským

svedli o

trn nmecký

boj

Dva panovníci ženou své lidstvo v krutou se, By ptku o komnu rozhodnul smitný me.

A

Vratislav král eský, Jindicha

Rozráží klínem

Král Rudolf

A

Cech

dsn

železný

vrný

Sas

kruh;

zuí, neb Saši prchají

Jindichovy pluky vítzn

plesají.

druh,

!

Tu

z

A

hlubokého lesa se zdvihne strašný jek,

kvapn

Na

ven vyrazí Nordhauský

Sas

rek;

vítzné se houfy uvrhne jeho sbor,

Je tiskna žene k stráni durynských pustých hor.

Za vojskem rozplašeným se Jindich lkaje bral, Za ním se Rudolf vítz na hrdém oi hnal: Tu vdce houf eských co blesk na vylítne

A

proti vítzovi krvavé kopí pne,

Zvolaje

A

v pochvy

o

Až

A

hmícím hlasem: „Rudolfe

s

se

oe

zrádný, stj!'

jeho zarazí oštp svj.

králv zpíná v divokém ehcení

praskotem

Tu Sas pán

i

puká

komon

brnní.

rozšvihna oštpu lesklý hrot,

Hrdinským namáháním odplácí bodem bod; A vkol bojovník se ší rozstoupí voj,

S úžasem

obdivujíc udatných

Dsný

lomoz

Jak

to

s

rány pronikavé

si

boj.

hlavami sražených

kov kruný

srší jiskry z

Neb kladiva

A

o

vdc

vše krví zbrocených, si

oba odpjali

v lebky

tepali.

;

«X>-

-o^^- 76 I

prudce

rozlítli

se

te

opot iTtíi,

Hrot k srdci soka svého

Na

peruti vichice zas

—

Tu praskot Neb

s

Sasíci

oem

ryk,

každý zamíí,

si

k sob

cválají

a eši vítzn

an bouí

—

jásají.

snhu Rudolf

krví zbrocen do

dsn,

zuí

;

:

kles';

Cechii ples

Rozvzteklení odprci se hustj sypou sem,

Houf eský

Tu

rozrážejí

divokým útokem.

Vratislav rekovný se

A meem bitkým A vkol se tesaje

dráhu až

si

tam

Kde Rudolf poražený zem

A

z

Rudolfovy

pst

oe

s

\7mrsti

davem

proklestí,

se dobrodil,

krvi pokropil.

vytrhnuv kníže hrot

bo

Vyskoil na komon, jej k skoku rázn Vydobyté pak kopí v povtí rozšvihne xi cválaje k svým houfm hlas chrabrý pozdvihne „ByC vrtkavé dnes štstí nepálo vnce nám, Jáf milené své

By spate

V

vlasti, hle,

dkaz

slkYj dám,

kopí toto, tam pravnuk "vyvolal

nešastné bitv slavn pán

Cech

bojoval

I"

BOŽETCH. (Roku

&*W

Me

1092.)

Sázavy šiimné zdvihají

se

fPáry do vzduchu mladého dne, ^f >A]^

feA

Mlhou sivou temn kmitají

Bán

V

basiliky velebné.

chrámu

y Jediné

se

Pán

svaté ticho chvoje,

tam lampy rudá

V posvátném Na stn

zá

výklenku svtlo

leje

obrazy a na oltá.

Lampa osvtluje zatemnlé Rysy stup, na nichž položen erný kíž, na kíži Spasitele Obraz slonový

jest

vytvoen.

!

-0!» lile!

78 «<3©-

u kíže postava

Na dlažb

chrámu

se

ležící

zjevuje:

Je to mnich, jenž elo své kající

V

ped

prach

K jitní

spásy zdrojem sklouje.

modlitb

tu zvonky znjí,

Mnich pozdvihna bledou, vážnou tvá

Boln

V

vzdychne, rty se jeho chvjí,

oích

„Nechf

se

mu

vlhká leskne zá:

se stane! hodina se blíží,

jsem vinou svou

Jižto pivolal

Sílu ducha, sílu

Pináším

co

tla kíži

obt

Zvonky dozvonily

povinnou!'*

— kolem

Sbor se klášterník

A

ten v

mnicha

objevil,

lno posvátného

Rmutný zvuk

—

kajicích

ticha

žalm

lil:

„Hospodine

mne v prudkém hnvu svém, Nebof hrzou smrti sklíen jsem!

Netrestej

Hospodine

Navraf život bídné duši mé,

Spomoz pro

milosrdenství své,

Hospodine

Žalmy klenutím

!"

se rozléhaly,

Jak by bolné hlasy žalosti Ve svatiny kamenech hledaly

Úpnliv Jak by

Aby Z

z

ohlas milosti, prosily kajicí zvuky,

chrámu, mnich

jejž vyklenul,

oltáe, výtvoru jeho ruky,

Smilování hlas

Zpv

mu

k

srdci lnul.

umlknul, Božetch

te

vstane,

Povznesa svých oí k výsosti Zvolá: „Odpust, na nebesích Pane,

Vinu spáchanou mou

hrdostí!

Porušil jsem pýchou nezkrocenou

Práva biskupa;

i

vykonám

Pout mi za pokutu uloženou !S

Kristem, v njžto víru pevnou

mám

Odputuji z vlasti do ciziny

S mclio Spasitele obrazem, Abych jej, prost poskvrny

a viny,

na apoštol zem.

Položil

Vás pak, brati! jménem toho kíže, Mého prvodce, zapisahám. Byste v

lásce,

nadji a víe

Stežili slovanský tento chrám!

Avšak

kvete

bejlí nesvornosti

V sboru

bda, žel Nesvornost podává zbran kleté vašem

!

Brati,

Protivníku, jenž by zrušit chtl

Chrám

jediný,

v

nmž

Velebí se

denn svta

Chrám, v

nmž

Jazyku

Pán,

Prokop opat v zbožném klidu

založil svatý stan!

Nesvornosti had

Tam

hlaholeni lidu

sám sebe

sžírá;

kde národ není sjednocen,

Klesá sláva, blaženost a

Chrám

i

trn tam bývá

víra,

rozdrcen

!

—

pokoe chci kíž svj Neste svorn taktéž kíže své:

Jáf pak v

nésti,

Vytrvalá svornost vede k štstí,

Jehož

koen

Pokoj

s

Mjte v

peklo nevyrve!

vámi

!

tato slova Krista

mysli, srdci,

Jinak kletba Jistá zkáza

na rtech svých;

vám a zkáza

ád

jistá,

slovanských

!"

—

Božetch pozdvihnuv devo kíže, Na nmž skví se jasn Spasitel,

Zhru

pne se u oltání míže,

Jako písný, mocný

Mnich

sbor však

velitel.

oi

klopí

k zemi.

Každý, jak by ostnem viny tknut. Stojí

v zpurném zadumení,

nmý,

Vnitní bouí seven, nepohnut. Kající hle híšník s

Jako vítz adou

kížem kráí.

vz

svých;

Za Sázavou k chrámu zrak

otáí,

Jejžto steží nesvornosti hích. 6

;

-«Di» 82

Horký

«)G^

žal tu srdce jeho svíral,

Dlouho v bolném rozjímání Nežli

!

s

kížem odtud

stál,

se ubíral

Pes hoiy a lesy dál a dál Až po drahném ase v svatém Složiv kíž sv-j v chrám pokleknul

ím

Božetch, ach! nesvornosti

S rodu svého

bím

spolu nesvleknul

-iz-C-OO^V^a

VZE

NA HAMMERSTEINÉ. (Roku

rsM

1117.)

.

^

Í5

okénce tam hradu zírá

Vze

na porýnský beh;

_ Srdce jeho žalost svírá,

r '"^^S^ prsou dme |/

^'

v

j)

Nyní šepce Valí

eka

:

se bohiý vzdech.

„Neustále

vlny své,

Pinášejíc tvrdé skále

Zprávy

Ke

mn

z vlasti vzdálené;

však, porobku strastí,

Nezavívá zprávy dech

Ze vzdálené drahé

O mé zem

vlasti

osudech.

Za ekami, vrchy, bory, Za vzdálenou krajinou.

Tam Tam

se vlasti se

tmavé hory.

hradby eské pnou.

-^ZM

84 ^Ylo-

Tam mé hrady, sady, kvítky, Tam jsem velel, miloval, Tam jsem drahou chof a dítky

K

srdci vinul, celoval.

Tam

se nesou snové moji

Nocí tmavou, bílým dnem,

Tam

kde

Kde mne

stolec

otc

zdobil diadem!

Snové moji

Tles dávno

—

stíny

nudné

zetlelých!

Žaly mé — ozvny

Hlas

stojí,

bludné

v skalách zaklených

Snové moji

— v ece jasné

Sluncem tkané krajiny! Procitnu, a život hasne

V chladném ln S Bohem,

s

hladiny

Bohem, nadje má!

Dožil jsem a dodoufal.

Svt

pro srdce léku nemá.

Jemuž

vlast

pedrahou

vzal!**

-©Di(g*

W3^

85

Vzdychna boln v Rýna hloubi Upne oko bledý host; Neznamená hlahol trouby Ani jak rachotí most. Otevrou se jizby míže,

Vze

zhru zdšen

vstal.

mj

„Zdráv bud, pane

a kníže!"

Posel vstoupiv vyvolal.

„Jaký hlas

eský Je

to

to

— zvuk

to

eský

—

znak a eský kroj!

klam neb sen nebeský?"

Zvolá trna Boivoj.

„ „Skoneni jsou žalu dnové, Odvra mysl od strasti: Vladislav t, pane, zove

K

sob, k trnu, do

Boivoj tu k zemi

" vlasti !"

klesá,

Prsa svírá kvapná

slast,

Ruce sepna pláe,

plesá:

„Nechci

trn — jen

drahou vlast !'*

v RŠ o v C I.

ad bílou Cidlinou

H^^^ A ^-^^ / (^4

A

nad ním

DÝKA.

se vypíná

mrana

I.

visí,

erný

hrad,

ohnivých blesk sklad

v hrade ticho hrobu, jak by tam vymel

Jak by tam hrza smrti

slavila

noní

hlas,

kvas.

n Jen v sklepení pohebním, pod

Ozvna tžkých krok Jediná lampa

Na

A

leje

tam

vkol erných

rakví

síní kostelní

kov zní; bledmodrou zá a rachot

rakve skrývající kostlivc

temn

dsnou tvá. osvtlených

Postavy tmavé bloudí, co zástup

duch

Jen

kroej

Te

kolem rozestavil se hrzyplný sbor.

hluk

jeví, že

zemský

—

zlých;

to je tvor;

A

jako by tu zaznl hlas z rakve dutiny,

Tak ozývá

se slovo

te vdce

Mutiny:

„Já na hrad Libický sem vás, brati,

Bych zprávu vám

o válce našeho

obeslal,

rodu

dal.

Vyplemenit, rozdrtit náš veleslavný rod

Vždy

My My

toužil

Pemyslovc, úhlavních škdc,

však, nejvznešenjší té slavné

hodni zstaneme knížecích

Svých otc práva dýkou

hájiti

Až

žil

tok poslední krve ze

zem

pedk

plod;

kmen,

jmen!

míníme,

vyroníme;

—

Bu

bu trn neb srdce krev, Vrš neb Pemysl Vždyf orlu nekoí se královských hvozd lev!

—

sedm bratí, vyslaných v tajnou se Krev jun chrabrých vylil katovské hany me;

Tu

leží

By smrt svých druh

pomstil, se Tista odebral

Dnes zprávu pinese nám, jak úkol vykonal."

A

teskné,

hrzné

Jako by na

te

odpov tch

Co sochy hrob

Tu

ticho

stojí

v sklep nastalo.

mrtvých ekalo;

erný pluk; hromu zvuk.

bez hnutí

klenutím zatese d^ivoký

—

!

A

dvée rozlítnou se a vojín Pochode blesku za ním a v

;

;

pádí sem, sloupy, strop

zem

i

A v pokrovy a kíže krvavý šlehne blesk A dsn rakvemi te potásá hromu tesk. A

vojín v

Na

hávu erném vykroí uprosted,

otc ady

rakví

upíná divý hled;

Vytrhna

z pásu svého kalenou

Zahlásá:

„Opt

Odnci

A

Vršovské pomsty den!"

hlas radostných pozdvihnou pošev tžkých s cinkotem vyšvihnou;

víikol

A mee Tu

svítil

dýku ven

z

Tista zvolá: „Brati! úkol jsem vykonal

Betislavu zhoubci odplatu dýkou dal!"

Jáf u Stebna jsem

s

Lorkem

zv vzácnou honil

Však bda soudruh lovu v zápasu krutém Než slyšte, brati milí, Vršovští synové, I slyšte, mrtvých bratr krvaA^í stínové !

I

slyš,

mj

dnes,

kles'

ote milý pod erným pokrovem!

Vydail se ti mstitel v rozeném synu tvém Zavraždnému otci má vrná dýko zjev. Že tebou syn vycedil hlavního škdce krev!"

!

S

tím slovem, by znak pomsty

Hle

!

Tu nad

I

klesla rána, co

zarazil.

kvílení

Vršovc mnohý zble, dýky odvrací hrzný hled;

kvílením a ranou z

Tista od své

dsn

zave

—

z hrobní skrýše chvátá

Neb

dsné

hlas krvavé

utichnul jeho zvuk

dýky tam

dsnou skvrnou

kalí

i

—

zdšený, strašný pluk; zníti

nepestal,

Jak by žalostn otec své syny vystíhal: Ach pomsta pomstu rodí, životu kopá hrob,

A

vryl,

rakví se tesouc krvavá ocel zní.

Hlas hromu

A

v mrtvý popel

v rakev otce dýku svou strašnou

Pehrozná

Nad

i

proud budoucích dob

IT.

LIBICE.

asná Cidlina

^^^,?

pro žalným šumem

Pod Libickým hradem proud svj Jako by se bála erných stín, Jimiž hrad ten modré vlny kalí? Bda! na Libickém hrad zvuí

Dsné

valí,

ryky, pebolestné hlasy.

Neb tam, ve Vršovc sídle, slaví Pomsta osudná krvavé kvasy.

Sto a dvanáct

Od

rokv

uplynulo

Libické hrzyplné see,

V nížto

Slavníkv rod vykrs^ácel Pod ostím zrádného Vršv mee. Tam kde stála Vojtcha kolébka, Jenž svou krví stvrdil víru svatou,

Tam

rod slavných jeho

Vztek Vršovc

pedk

ocelí proklatou.

zhubil

91

-^D(t*

-SO<^

Dlouho, dlouho pomsta prodlévala,

.

Zahímavši temn jenom asem, Jako z dálky blížící se boue, Nad potomky vrah písným hlasem. Avšak nyní v plné, dsné hrze Osudná

ta pomsta

vzhru

vstala,

Nález strašný nad plemenem híšným

Ranou

smrtící jest vykonala.

Místa ona, ježto

ped

stoletím

Zbožných Slavníkovc krev Vyslaná

te

skropila,

Svatoplukem luza

Krví Vršovc též poskvrnila.

Luza vražedlná, zhanobivši Tla zbitých, nabravši poklad, Vrhši

ohe

v

sídlo

krutých

in,

Pádí pomstou opojená z hradu.

Z hradu plameny tu vyblesknuly, Za plamenem mrak se koue valí, Jazyky pak ohn k nebi sií, Jako by obloze zvstovaly:

Dokonáno Plápoláme,

Nad

dílo

písné pomsty,

hrzn

ostatky

šlehajíce,

vnukv otc

híšných,

Jako krvavé pohební svíce!

m.

MATKA. (Roku

M

ani

1108.)

nad Libickým hradem

se vznáší hustý dýin,

požár k oblakm erveným, 3/0x1 dýmem zhru šlehá zuící ohn proud, í^^\jak praskotem by hlásal: Tak slaví pomsta soud! rSe vyvaliv

f

z

(e

A

tvá krvavá ohn zá;

podál sedí žena, jejížto bledou

Píšern

osvtluje

U

ženy jinoch

A

do rtu krvavého zub

stojí,

„Ach manžel —-Jíž

A

v zem oko upíná

dsn

otec zabit

!"

zatíná.

tak zazní vdovy hlas,

v oku poblesk slzy pehrozným žalem zhas'; jinoch oko slzou zalité dlaní kryl,

^volaje; „Já jsem

svdkem ohavné

smrti byl!

!

Prebda, hlava slavných Vršovc klesla v prach Ach kde a kdy zastaví svou pomstu divý vrah I"

Tu plamen

rum

Slyš klusot

oe

A

—

praská, vyšvihnouc výše pal;

— panoš

zbrojnoš unavený se

s

sem cvalem pispchal.

kon

vyšinul,

Zhled jeho bledou ženu úžasem

„Kde

jsou

mé

Mluv,

pro

je nepivádíš,

dítky?" zvolá,

dsným

„má

kde mi

tknul;

robátka kde máš?

je

ukrýváš?Vít

Tak vdova Mutinova te kvapn zardná Vykikne hlasem dsným, co lvice dráždná. ty ukrýváš ped matkou áblv klam? „Ty mlíš Tu k nebi zdvihna jun oko, šepce: „Tam!" Kde jsou?"

— —

A

matka osielá ni rtoma nehnula, Jen oko zkamenlé na posla upnula. „Pi smrti pacholátek" bduje panoš dál, „Se po Praze veškeré hlas žalný rozléhal,

A

lidstvo hojných slzí lítosti plakalo,

Když krásné mladší rob matiku volalo; Však prchal lid, když jemu hrdélko bílé kat Obnažil-—".

.

.

„„Dost, dost!"" jinoch tu zvolá, hrzou

jat.

i

»CX8í*

Po

lícech

matky bloudí

95

íCkle

strašlivé

usmání

—

mých bledých synák volání? slyš! to hlas miláka již já jdu

„Neslyšíte

Slyš

—

—

—

jdu!'* tak

Poslední zachvl matin, a tlo kleslo v mech.

Tu

jinoch se na tlo své sestry uvrhne,

Zardlé hrzou oko na mrtvé líce pne; Tu s hry zarachotí zboených sloup hrom,

Do sklep tam

A

se ítí

eavé

jinoch se vymrštil a hlavu

spousty lom.

k nebi

pnul,

Divoce okem jiske pravici pozdvihnul;

Cím

Jan, syn Tistv, tu se zaklínal, žádný sluch

Nezvdl,

to jen slyšel

krvavé pomsty duch!

dech

IV.

o

noní

se

P o Ž A R Y.

boue

vozí hradba,

''^y^)á^c?Nade hradbou v mlhavé

šerosti,

'^'^^J^fejJako rakev rozboená, leží \x

;;i^^0 statkové Vršovské

pevnosti.

& fí), ú

£ Vichr strašn v zíceninách skucí, C V komnatách rozvalených burácí, Víry popele k obloze zdvihá. Sloupy rozpukané k zemi kácí.

Luna mranem bloudíc, jak duch bledý Hbitova jenž rovy navštvuje, Semotamo vrchol erných rum Peludným pobleskem osvtluje.

:

Hledí v oken rozryté otvory,

Do komnaty nkdejších

slavností,

Na obrazy ohnm porušené, Na VrŠovc zavraždných kosti. Vítr píse dsnou, hrobní

Odpovídá umrlí

kvílí,

mu ptáe;

Ozvna tam z komnat hrzopustých, Jak by z lna rakev znla, pláe. Ticho opt, vítr teskn vzdychá

Pod

dlažbou, slyš

Nad pohební Otvírá se

erná

s

!

zahuí

to

—

temn.

rozvalenou skrýší

dsným zvukem zem.

postava se zdvihá zhíiru

Výš a výše do msíce záe Vypíná

se

v hávu havranovém

Jinoch snhobledé,

hrzné tváe.

Jako socha nad zboeným hrobem Stojí

odnec; železnou pstí

Dýku zakalenou k

nebi zdvihna

Volá hlasem nesmírné

bolesti:

„Z rakve vydobyl jsem dýku pomsty, Ze skrýše ji vyrvav pohbeného, Podruhé by krví zkropila se Mstitelkyn rodu Vršovského.

Odpolu Dophií

Na

již ji

oceli,

práce vykonána,

brzy pomsty ruka: krev kde Betislava,

Lípnout bude krev

i

Svatopluka!"

Luna klesla v ernou rakev mrak; Když pak vítr po úzkostné chvíli Jiskry požáru k obloze zdvihne,

Z hrobky

bolné vzdychání zakvílí.

;

POMSTA.

v.

(Roku

o

Ode

1109.)

páry veera

pluji,

->^£i^^^Nad Odrou hradby se Hlohova pnou;

i&^^Po behu ik

^

stany se táboru dují,

táboe trouby k modlení zvou.

Stíbrným hlasem $

V

mdi

ady nmecký

široké

volají

voj

Pluky tu zbožn na zem

Zvun

klekají.

chestí klekajících zbroj.

Hle! tam skvostná se opona zdvihne.

Kníže opouští

V

sedlo

císav

blouše

hrd

stan,

se švihne.

Táborem jede vznešený pán.

Pán

nevšímá kleících pluk,

si

V mlhu

upíraje zraky své;

Jezdec nevšímá Jenžto

jej

s

si

vže k

zbožného zvuku, modlení zve.

samot

Kníže paloukem o

asem „V

rozboue

mó

pomsty zakalí

se

Bratr tam

jede,

e:

strašlivou

krvavé see osud

Opt

«0-

100

-oD(X-

mj — tu

vede,

me! mé íše

stolec

pánem jsem já !" Ach, tu zapláe zvoneek tiše, K modlení žaln napomíná. Padni, brate

Po

Ode

!

luna lesky rozsívá,

Mllia šeíc se co

umrlí pás

Závojem bílým palouky ukrývá;

V

dálce již kvílí

Ejhle, tu

zvoneku

hlas.

mlhou na vraném koni

Jezdec erný piklusal sem:

„Modli

se,

kníže!

Než

se dozvoní,

Klesneš mrtev na tvrdou zem!"

Z

hrzn mu táhla; pohlédne na —

úst se ta slova

Kníže udšen

Hledí a bledne, jak by

K

mu

sáhla

srdci ledová kostlivce dlaii.

"

„Hu

!

tot

-^D^S*

101 4C^©-

VrŠovec

Svatopluk

tváí

s hrozící

zvolá — „pekla

to

I"

druh !'*

Volá a cválá msíce záí,

Jak by

jej

pomsty sledoval duch.

Blouš uhání

Hrzou

jelením skokem,

uchvácený knížecí pán

Žene se luhem, lesem, potokem.

biem

Jako by pekla

byl štván.

Hle! za bloušem na vraném koni

boue

Jezdec se žene

letem:

„Hoj, Svatopluku! Než se dozvoní,

Klesneš mrtev na tvrdou zem!"

Vyvolá takto; kníže zdšený

Krvavé ostruhy v bok oi Cválá, až z úst

Zhru

Pda

pny, do vtru piie.

valí se

se plášC s plece

jen drní,

Mlhu roztásá

ekou Luny

mu

tne.

eka

jen kypí.

strašlivý

spch

a oblohou, blesku co šípy,

dv

rozvíily

bh.

-oDííS-

„Modli

Opt

zazní dsící hlas;

te

Pilba

padá

knížeti

vtrem

Divoce

V

kníže! Již se dozvání!'*

se,

tu

102 «)Go-

se skrání,

plápolá vlas.

marn namáhá

zoufalém letu se

Kníže vyrazit z útroby jek

—

Po lemu plášt škdce

sáhá,

Chechtá se

Mlhou

dsn,

co vtlený vztek.

temn již mJhá, Cech voj položil

se tábor

V nmžto Pomsty

se

te

dýku Vršovec zdvíhá,

Volaje: „Zvonek

Dýka

již

zableskla

V tráv

již

—

dozvonil!"

kníže tu klesá,

kouí krvavý splev. „Kate Vršovc!" tak mstitel zaplesá, se

„Pí svou vlastní se pnící krev!"

Svatopluk vzdechna život vyronil,

Mech toky ervené

K modlitb

z mrtvoly pil

zvonek umrlí dozvonil,

Vršovec dýku nasycenou

skryl.

SOBSLAV (Roku

I.

1126.)

mi^^^'^^^''^y-:

(e

Clilumském dolu dsné se rozléhají hlasy,

Na 1 1

pd

snhem

Neb krutá

Pehust

kryté krkavci slaví kvasy,

bitva kupy vojín krvavých

položila

Tam na rovin

na labuový

padly

Jež hrdý Lothar vedl

A A

na pahorku pne

se

Nmc

sbory, peetné pes krušné eské hory;

ozdobný králv stan,

v stanu trudn vzdychá

Jen malá vrných hrstka

Své životy

složili

sníh.

ostatní

Nmecké zem pi

králi

v stanu

v prudkém

pán.

stojí,

boji

Na mee se podpírá umdlený, vrný pluk, An zdola k stanu bouí divokých hlas zvuk.

«0-

-^Vi^ 104

Tu Lothar

se

Úžasem sebou

An

A

trhne, neb

vkol chlumu

zdvihá se palcát a sudlic hustý z lesa slyší

Neb jak když

A

pozdvihna ze stanu ven vykroí,

huet vítz hrzný

les,

ples.

vichr voucí se v proudy

me

rám

Se

blíží

Náš

— za ním

hlasem

vryje

!

milí moji!

—

— vrahové

Cech

soptí

volá, vytrhna z

zhru!

tof poslední

ech

se

dav!

—

k stanu

te

pošvy

vyrojily

obklopily,

rozdráždných vojín burácí:

jej,

me

má se!"

k stanu

pokikem zuícím Lothara

„Usmrte

blesk.

k poslednímu boji tam vítz Sobslav

valí se krutých

zvuným

tu již houfy

hlas

tesk

zemi tlo a duši nebes pánu!"

„Oceli vrný,

s

se

posel se nevrací

Porume

Hle

te

napínejte

S životem rozlume

A A

„O vrní

tu král Lothar zvolá:

Své

A

Labe

vlnou rozbouenou pokraje skály bije:

Tak lid se k chlumu valí, hrozících Z puklé hrzn keše smrtící pomsty

A

zoí,

af vrah náš úhlavní krvácí!

Ty pak, co zem hubili, stodoly rozmetali, Ty pinutíme, aby te sena též hltali, By tím, což nám pohubil, i zhynul cizí host!" Tak zbraní iníc zuí vojín lítých zlost.

A

rytí statný pichvátá na komoni,

hle, tu

Se sedla

se vymrštiv Lotharovi se kloní;

Vojínové tichnouce vrážejí kopí v zem.

Neb

ech

kníže

stojí

ped

„Odložte zbran!" takto

Nmc

te

vladaem.

Sobslav vévodí.

„Dvakráte matka žádná mocnáe neporodí!

Aj vzte, muži eští, to krev zasvcená,

Tu nevykoupí

slza

Tak Cech pán Se

;

potokem cedná!"

tu bouí, jak

píval temných

zvuk

hromu, odporné hlasy pluk;

blížícího

Však kníže oka blesky na zástup bujný pne: Jak mocným kouzlem poután, hlas zpoury utichne.

A

Sobslav ku

„My dva

se,

Náš úel: A peovat

králi

pane jasný, vládcové lidu zovem;

zvelebiti

o

velebným mluví slovem:

zem

svený Bohem blaženost,

lid

est a

klid.

-o^3J 106 vXy.o^

Bh,

sám utratil nepítele pokoje, Jenž tebe zrádn lákal v nespravedlivé boje Tam Oto mrtev leží, tím zejmý dkaz dán, Ze písn jej odsoudil sám na nebesích pán! ejhle!

Ze eši

vlast a slávu

nad

život milují,

Pro est a vlast a pána co lvové

Ze pouta

cizí

Svdectvím

vazby zná

drtit

bojují,

eská pst

—

toho, pane, porážka dnešní jest!

vz: my hodni žádáme pedk býti A co svobodní eši v svých otc zemi žíti; Tu zprávu, jasný pane, svým soukmenovcm dej, K nimž my t propouštíme s Bohem se pane mj I" králi,

—

Tu Lothar zvolá, dojat hrdinskou šlechetností: „Já koím se, o kníže! tvé bohatýrské ctnosti! Byv návodem Otovým vylákán v dnešní se, Jsem poznal Cech pána,

Co vítz na svobodu 1 odpusf,

A

Sobslave!

i

eských

syn me!

propouštíš zajatého polituj

—

bludu mého,

spravuj v blahém míru hrdinský národ svj.

Jen pátelství nám

stálé

a lásku obtuj

!"

VLADISLAV KRÁL. L

SNEM. (Roku

eništ

1158.)

ozdobného pan biskup Daniel

Shromáždnému snmu výmluvn povdl, Že Vladislav král jasný udatné Cechy

své,

By

vlast svou proslavili, do války cizí zve;

Do

vzdáleného boje, by Barbarossa pán

A

císa ímský

zkrotil

Neskonil knz, neb

Co

krupobití

na

se

hrdý Mediolán.

e mu

hluk náhlý zamezil,

hnv pán

vychrlil.

;

«'0-

108

-oD'3:-

A ve snmovn prudká te boue nastala A hnvu zpurná slova se kolem ozvala, A kmeti, vládykové se hlun zdvihají: zem!" zuíce

„Utrafte zrádce

lisn

„Hoj biskupe! tys pána

By

za korunu

Budiž

ti

Tu dvée vzteklý

komnaty

vdk!"

krvavý též

i

pán

hlasy zuí, tak

se

vyzýval,

výplatu krví dal;

za tu radu

Tak vkol

A

cizí

volají.

soptí vztek.

rozlítnou do

koen,

jest náhle

ukrocen;

hlas lomoz

Veškeren jazyk tuhne, jenž divoce tu

Neb do snmovny kráí Vhlasný Cech

tvái plápol

Tak Vladislav

A A

eský

král.

vládce pistoupí ke trnu,

V své ruce žezlo V purpurovém se Na

Vladislav

lál,

na hlav korunu

vlády,

rouchu

hnvu

démant

svítí lesk,

a v oku trestu blesk.

obzírá zástupy v mlení,

jak by zrakem bystiým rozbodal odní

v každém prsu etl, co v

Te

každé oko

kvapn

se

nm

k zemi

se kvasilo. klopilo.

!

-o^:^ 109 «<3€^

„Vy

vrnosti sliby

jste

složili

vladai;

Též já královským slovem jsem vázán k císai; Neclif vládyka neváhá své slovo przniti

—

Cest krále

velí,

V Mediolánské

sliby královské plniti!

boje

vydám

se

sám a sám,

Tam k oslavení vlasti krvavý dkaz Že Cech pán, byv slavn na krále Korunu eskou

hájil, jsa

dám, pomazán,

od svých oklamán!"

Tu semotamo oko se mnohé pozdvihne, Neb každé slovo pána kouzeln srdcem hne; Hle by v korun slávy se eský národ skvl, Rekovný král svj život odvážit, vydat chtl. !

„Necht"

zvolá, „panic chlipný v blahosti stoluje,

Nechf u nohou milenky

Af

tráví

na svém

hrad v rozmaru doby

Jej nikoli hlas slávy

Já zovu,

By

táhli

o lásku bojuje, své.

v boj krutý nevyzve

vte

pevn, jen mužné hrdiny. k bitvám se mnou v Lombardské

Jen bohatýry Jenž touží

krajiny,

jaré, jimž boj životem jest,

njeem

šíit

eského jména est!"

:

-^íM

A

110 *:iK>-

sotva tato slova dokonal král a pán,

Tu Bernart Sobslavic a chrabrý Odolán

V

hrdinském roznícení vyrazí

„My

s tebou,

z

pošvy

me:

slavný králi, potáhnem v smrtnou

A slyš tu z prs všechnch se zdvihne „Ve k sláv, králi slavný, svých Cech !

Tak hlaholem

A

tisíc

to

leskných

jarý zvuk

vrný

rázným v komnat zaznlo,

me

se králi klanlo.

se !"

pluk

!"

;

iL

píse polní vojínu eských.

deeno v bubny hluné, |Píšfaly a trouby zvuné Hlasy vydávají:

^-7

'11 \ d^

Slavn

.

svolávají.

Prapory se

hrd

chvjí,

Radostné tu písn znjí,

Dívky sypou

kvítí;

Slza však,

Žalu znak

V

oích

se jim svítí.

„Nermufte, milenky, tváe.

Vyjasnte oí záe,

V slavný

boj

my jdeme

;!

-^^;'»

112 «'<2o-

Mine as,

Opt

K srdci

K emu

zas

vás pilneme

plá a

Ješt jedno

bolné chvní,

políbení:

Svatý patron

Vás

echv

i

V houfech Do

chra,

tu

Žehnej

zem

zbra jich plém!

bereme se valných

kraj slavných, Jara kvtných stan, italských

Tam

kde

Vný

ráj,

máj,

Do Mediolánul S Bohem! hvzdy Hoj,

V

již král

lásky skvlé,

náš v pluku ele

bohatýrském hávu

Hmící zvuk: Králi pluk

Provolává slávu!"

:

LOMBARDIE.

III.

(Roku

1158.)

W^ o štítech

Alp den mladý svj prapor

^^Z údolí závoj mlhy g

rozvinul,

se zhuru vyhrnul

Jak hlídky nadoblané, rozžatou slavn bání Zvstují východ slunce tyrolští velikáni.

'I Což hemží

se

tam

ern

v snhové blosti

Po stráni vných led v nesmírné výsosti? Jak etz neskonený se vinou strmnou hrází

Peetné

vojska

ady pes boky

Tot válené jsou pluky, jenž

hor a srázy.

z vlastí severních

pes Alp ledy do luh poledních: Od Vltavy a Ohe, od Krkonošské hory, Od Šumavy a Labe sem táhnou eské sbory. Se

valí

Nezdobí skvostné hávy statené zbrojence,

Býkové mají pilby,

srstnaté kožence,

Puklíe žilované a sáhodlouhé mee; Však v prsou mužnost tlue a v žilách

síla

tee.

; !

-oD^S-

Ajlile

te

!

plynou k

114 ^žeiO-

dolm

nádhernou skvlostí

s

Koberce jisker tkané slunení

A A Tu

jasností,

tamo v dlouhých adách pejasné

Zaslepn

•

stítii

lesky

odrážejí ranního slunce blesky.

spousty mlhy v rokle a sluje klesají, v zái slunce

zem

i

vody

Jak rže máje vzduchem

Tak v

milosti

te

se

plesají;

ranním

jitra se stkví

Lombardie.

Jak kouzlem omámeny, tam zraky

Kde v sUnosti

A muž

se

rozvije,

kvtné palouky

Cech

dlí.

vlaské rdí

krok zaráží kouzelný pohled

ráje.

Jenž skvostn rozekládá jezera, luhy, háje.

Tu

zbrojnoš na kopí se ohromné podpírá

A

okem rozdiveným ten obraz obzírá; Tam pakostník zapomnl komoni klestit

A

uzda rytíovi vyklouzla

„Hle v modré dalekosti"

„Tam

Tam „

v

ln

cesty,

z chrabré psti.

— tak

háj kvtných

se

zvolá Odolán

—

pne Mediolán

Vladislav nás vede, tam volá trouba slávy!"

„A

žije

král náš slavný

!"

"

hlásají

ech

—

davy.

:

:

115

5^(&

A

bystíce jak skalní v

Užlabinami k

Tak

dolm

Í8)G€

pnní

se ženou

divokém

jekotem

výskajíce pádí po srázích píkré hory

K

Lombardie paloukm severních

A

tam kde myrta šepce

Kde vnec révy poutá

Tam

v stínu

pomeran

Rozbili plesajíce

svj

muž

sbory.

milosti sladký sen,

zpanile ke pni

kmen

a oliv letorostí

tábor eští hosti.

:

r

IV.

ADDA.

es Alpy snžné vje vlažícím dechem jih, Vod spousty vylévaje do krajin lombardských, Tam vztekle Adda bouí a luka, pole kalí, S jekotem hromozvuným pnící vlny valí.

Nmc

Uprosted voje

Tam Tam I

s

vojvody se radí

Nmecké

se stan, ^

íše pán

kníže Korutanský a Jasomirgott statný,

Ludvig

A

nad Addou pne

z

Hohenstauf a Wittelsbach udatný.

císa Barbarossa pozdvihne chrabrý hlas:

„Jak bystrá vlna eky, tak spje drahý as!

Pes pusté hory pudil nás hnv spravedlnosti, By zrušili jsme sídlo odboje, zrady, zlosti. Již

zíme, jak

se

Již slyšíme, jak

Tu války Hle

!

k

hradby nepátel v dálce pnou, boji nás hlasy

vrah

zvou

—

spravedlivé, vyzvané pomstou kroky,

zamezují strašn rozlité

Addy

toky."

;

117 -SK3©-

-^g>!&

A A K

:

protož jsme vás pány a slavná knížata, velitele

pluk, rytíe, hrabata

vážnému rokování milostn

obeslali,

Dle zkušenosti byste své moudré rady dali:

Kterak by most,

jejž nával

vod vzteklých rozkotal.

Pes eku vlnodutou nám opt dráhu dal. By zkrotili jsme Vlachy, již v chlubné bezpenosti Na behu onom dráždí nás k hnvu svou drzostí." Umlkna císa

A

náhle,

pes vodu zraky pne

v zardní se kvapném se

„Ejhle! co

tam

stolce

pozdvihne

na druhém Addy behu?

se jeví

Co k táboru Milánských

se v

prudkém žene

bhu ?

Tof pluk cizího kroje, neznámých odní,

To

Milánských háv

ni

Nerodí vlaská

Odkud Tak

An

zem

ta vojska

ni italské

tak silných

brnní.

úd

tla;

rázem tak bujn vyletla?"

zvolá císa Fridrich, tak páni volají,

pluky

Slyš

Pluk

!

bubn cizí

k stanm Milánských cválají hluk, tesk bitvy, radostný zpv

cizí

hejna

Vlach

již

i

lkáni

po lukách rozhání!

-

-«D(^-

118 -SK3©-

Tii hlásá Barbarossa, zaslechnuv

„Tof vojínové eští,

To

hlahol

eských

hlas zvuk:

to Vladislava pluk!

bubníi, to

eského

blesk

mee,

Jenž na perutích divu pes vlny letl v see!"

A

v dálné zvuky bitvy se vmísí

Nmc

Hlas radostný zalétá v palouky, vody, í

I

Tu

ples,

les

jezdec sem pichvátá na zbroceném komoni,

Se vrhna

s

„Pejasný

veliteli!"

oe, pánu

Král Vladislav

m

se

ímské

dí panoš,

vyslal

íše

kloní.

„slavný pán.

ped

vlády vaší stan,

Bych oznámil pokorn císaské velebnosti. Ze eský král vystaví pes bujnou eku mosty:

Pes eku Addu mosty, by Nmc Na behu onom poal Mediolánský Tu Barbarossa Jak pepravil

zvolá

:

se král

slavný voj boj."

„ „Dejž zprávu, chrabrý reku,

tvj pes rozbouenou eku ?"

„Velebný císai!" tak tu vece dobrý druh, „My dorazili z vlasti až sem v italský luh. Již

korouhve se eské na

Však

hle, tu

bujné vlny

behu Addy dují, nám dráhu zamezují.

"

-^^^ Od

rána do poledne tam na

A

hoce nad prtahem

Tu

není lodí žádných,

A

za

ekou smích

Syn vládyky

A

119 ^^lo-

behu

král dlel,

oslavy zaželel; i

pechod mostní, nás Milánané zlostní.

stržen

tropí z

tu Stíže, udatný Odolán,

Bernard Sobslavic, z knížecí krve pán.

Ti jinochové jaí, co vzory bohatýr.

Se na komoních

„My

A A

dráhu

tryskem

eka

Komon

vrhli

mrana pny

vlny

hltíc,

eky

vír.

kypící vystiknou,

vží a erné

doly ryje,

plavce syícím

šumem

rozhorlil chrabrého prsu

se

dvma

Aj, jáf chci tetím býti

do

eky

vám ukážem!" skoivše vykiknou,

Tu Vladislav „„Což honosí

A

do dsných

bije.

zvuk:

jen reky

Cech

muž za

mužem

pluk?

— za mnou, kdo k nám

za králem tu

se

ítá!""

lítá.

Co zbrojnoš jsem královský po boku pána plul. Tu jasný král mi kázal, bych oem nazpt hnul

A

uctiv oznámil císaské velebnosti.

Že Vladislav

bu

zhyne, neb

vám

postaví mosty!"

-«£>(&

A

hle,

120

«>0-

vrný tu dokonával e, eský vítznou skonil se,

an zbrojnoš

Již onde houfec

Tu hynou, tam prchají Milánští v divém spchu. Zvuk trouby, rachot bubn vítzství hlásá echíi.

A A Již

A

vítzové v

eku

pilíe vrážejí,

na mostnice bevna ohromná císa ímský krále co bratra statným

Cechm

házejí. celuje,

za most milostn dkuje.

v.

a

vže

DACIO.

hrdé Mediolánu

Stíbrné lesky luna rozsívá,

hradby

se lidstva bujné plesání

Klidnou nocí

hlun

„Ejhle, náš prapor

ozývá.

tamo

se vznáší.

Trouby vítzné

hlásají zvuky,

Dacio, vdce a Tam Alleman

obrana naše. rozbíjí

pluky!"

Takové s hradby, s vží a tvrzí Rozradované hlaholí hlasy;

Msto

volá k

hvzdám nebeským

Slávu Dacia, národu spásy.

Luna se topí v sinavé chmury, Za mrakem erným k západu pluje, Obraz vítzných Dacia

V

in

tmavé roucho noc zavinuje.

-síM

122 íe<5o-

Slyšet jen rachot sudlic a kopí,

Úpní

bolné, strašlivé stesky,

Slyšet

puklé

me.

drnkot a

Zíti jen krvavé ocel blesky.

Na

hrdé

—

vže Mediolánu

Dennice první lesky rozsívá,

Veškeré lidstvo v mlení teskném

S Mediolánské hradby Rozbila

Šváb

síla

se dívá.

Mediolánských

a Falckého hrabte voje;

Onde však nové hrnou se sbory Rachotem boue v krvavé boje. Jsou to obrovští oni zbrojenci, Jenž na krvavou

U eky Addy

zemi

zkotili

sáhovým

meem

Mediolánských jinoch temy.

„Bda,

jich kopí hluboce

bodá

Našich

milák blounká

tla.

Bda,

jich palcát vztekle rozráží

Našich

syn kadeavá

ela!

123 «K^e

-©C^:^

vdce v stíbrném hávu smrtná v ady jich víí

Strašlivý

Co stela Dacio

!

nadje

spáso,

Po tob

orel

hradbách

naše,

vítzný míí!"

Matky, nevsty,

Na

—

starci

msta k

a dítky zemi klekají,

Slzavé tváe, pláe a prosby, Sepiaté ruce k nebi zvedají;

Nebot ten vdce v stíbrném hávu,

Maje v pukléi

orla

erného,

Dacia prohnal krvavým hrotem. Porazil

Na

k zemi reka slavného.

hrdé

Slunce

vže Mediolánu

již

lesky ranní rozsívá

—

Veškeré lidstvo v úpní bolném Slze žalosti horké vylívá.

CIIIARA VALLE.

VI.

chrám velebný

Cliiara valle

okénc míže Hvzdy bledé záe lejí Skrze

Na

V

oltáe a kíže.

kobce ticho plnoc

slaví,

Chvílemi vtru vání

Oken otvorem Jako

duch

zakvílí,

vzdychání.

Aj tu 2 dálky slyšet zvuky, Jak by ohlas bolesti. Jak by žalmy zaply hrobu,

Temné

i

kroeje chestí.

Chrámu dvée rozstoupí Krvo ervená záe

Na

sochy se

leje

tmavé.

Sloupy, oblouky, oltáe.

se

—

;

-^Di^ 125 -SX3^

„Da

eis

Domiiie pacein aeternam!"

Zazní v hlubokém

zpvu

Do svatyn vcházejí, hle, Mniši v erném odvu.

mnich

Sbor pjících erných

Na strany dv se rozstoupí, Dým plamen žlutých svící Stihlé ovinuje sloupy.

Šlapot

K

zvuných tžkých krok

svatyni

te

se blíží,

Šest vystoupí sem

Rakev jim ramena

odnc, tíží.

Za první, hle, rakví druhou, Za druhou nesou tetí, Za tvrtou pak sbor vojín

K rmutné

kráí obti.

erný otvor v dlažb Blíže oltání míže; Podál leží tmavý kámen S bílým znamením kíže.

Tam,

hle,

-©XS^ 126 ^)C3©-

Tam

máry tžké;

se kladou

mnich pní,

Pestalo

Tichem hrobním jenom Zvonku umrlího znní.

slyšet

Jaká slavná tla v rakvích

erná

sukna

Pilby leskné Prapor a

to krejí? s

kytem erným,

mee

tam njí.

Modlitby a hlasy také

Nikdy Jaké

tu

ješt neznly.

z úst

Nad umrlými

Mnichm

se

chvly.

slova jsou

Slova odnci však

Neb

Na

knze

biskupa

neznáma;

znají,

skrz hledí slze

svítí,

prsa hlavy klesají.

Kolena

Mee

te

k zemi

kloní,

na mramoru hluí,

Rachot

muž

Hrzn

klenutím zvuí.

klekajících

!

-og>í&

!

«íG^

127

„Odpoívejte,"

;

knz

šepce,

„Po úsilí a boji, Svtlo vné a vám svítí, Sptež v svatém pokoji

Klidn spte, junové chrabí,

V

zemi

Cechm

neznámé

Zvsti vašich slavných

Drahé

vlasti

podáme.

Sptež v Pánu, rekové

V

in eští,

slavné jste padnuli sei

Pijmtež obt druh vrných, Kolem rakví jenž kleí. Žádný nápis nezdobí hrob váš. Kížem jen znamenán kámen; Vaše

pamt

však bude

— amen

V

národu na

K

rakvi každé tvero

Stoupilo v

vky

žíti

rytí

erném odní,

Ti tesoucí rukou tla Spustili v

tmavé

sklepení.

!"

-^ÍM

V

128 Í8K30-

bolném žalu kleí odnci,

Pestalo

zvonk znní.

Ticho hrobní proniká jen

Temné mnich

modlení.

YII.

KORUNA.

ek slavný Barbarossa, co vítz nad hrdostí, fiNa stolci zlatém sedí v císaské velebnosti;

Co hvzdy vkol

slunce, se leskne

Co msíc mezi nimi

^

Hle

Na

z

král

mee

Vladislav.

pední msta

páni,

zhyzdny popelem,

za nimi se berou plaící ženy sem.

Tak adami tch krutých Již s tasenými

mei

se

severních bojovník,

pnou v hrozícím

šiku,

Odbjcové Milánští se tváí zdšenou. Seveni hrzou smrti, te k soudu pomsty Jen jediné kynutí, a zableskly by mee. Jen slovo

Tu

dav,

nahé, na znamení pokání,

Majíce skleslé hlavy

A

te

brány vycházejí

hrdlech

ech

vdc

velitele,

a krev tisíc tee;

muži, ženy, dítky

„O, smilování, pane

!"

ped trnem žalostn

klekají,

volají.

jdou.

;

A

císa Barbarossa pud pomsty opanuje,

Odpuštní a

„O

díky

!

milost

díky

!"

zvolá

Radosti hojné slze Milostí

A

Milánským oznamuje. lid

v prachu kleící,

ped trnem

pekvapení Milánští

ženy, dítky

mužm

ronící.

plesají,

na prsa

klesají;

Tu svírá se hru mnohá, již tvrdý ocel kryl, Neb císa nejen meem, i srdcem zvítzil. Hle

!

slavný Barbarossa

S purpurového

Tam

stolce

te

sstoupí se

pozdvihnuv korunu

kráí, Vladislav kde rekovný

Pod praporem

trnu

Cech

král

své vlasti v rytíském hávu

stál.

„Náš milý králi eský!" dí císa ímské íše, „Tvé iny andl slávy ohnivým pérem píše; Odmnu pijmiž, kterou jsi slavn vydobyl!"

Tak mluv Vladislava korunou

ozdobil.

—

Tu provolání slávy vojín eských znlo Ne všechnch, kabonilo se tu a tam i elo. Neb nkterým se zdálo, že zlatým okovem Se k

cizí

íši poutá svobodná

eská

zem.

;

POUSTEVNÍKA POHEB.

'('^^^^JÍ^

Cidlinou zíceniny leží

Nebetyných, rozvtralých hor; ^ Husté ady balvan se vží, I

l'''i5^Vv

iV

•(

Jako zkamenlých

obr

sbor.

Nad zboeným pedvkých

hor

Strmí sosny v noní temnosti

Nad

sosnami tiché

Pluje luna

proudem

loky

letem

jasnosti.

Vrcholy jen skalin luny záe

Bledým stíbroleskem lemuje;

Ve

hlubinách skalného žaláe

Círá,

nmá

temnost panuje.

svtem

-^^ÁX*

Z

údolí, slyš!

Ze tmy

Do

132 iC)0-

chvje hlas pní,

lesk vyplynul ervený,

trudného hrobních

Zvonku

hlas co

Pod skalou tam

Zá Tam

žalm chvní

plá andla

ern

se

zní.

vzící

pochodní chýši odkrývá,

chaloupku potok bublající

Vlnou rozjasnnou objímá.

A

jak

Zástup

duch

sbor v obludních parách

muž

u chaloupky vznik'.

Nesa máry, a na erných márách

Odpoívá mrtvý

poustevník.

Zvonku hlas umírá, dál a dále Mužové se s rakví vzdalují. Až pak v svitu jitra se na skále

U

hrobu

K V

rakvi starý žoldné tu pikroí,

s

rukou se

Zdvihna k

mrtvolou stavují.

mu

me

nebesm

a pilba skví slzících

oí

Žalostivým hlasem promluví:

-^íy^ 133 -sxs-^ „Odpoívej, poustevnice zem,

Tu kde neznámý

jsi

putoval;

Neznalo tvou mysl lidské plém.

Pán

jen na nebi tvé srdce znal!

Odpoívej v klínu tvrdé

V Že

skály,

tvrdé skále srdce najde klid; jsi

drsný, lidé

tob

láli,

V

duchu tvém však lásky planul

Z

tisíc

Ten

t

ti

cit.

jeden sluha zbývá,

klada v tmavé luno skal.

dík nad tebou Neb jen tch ti osud Slze

prolívá.

zanechal!"

Starý vojín u mrtvoly klee

Líbá ruku tla siného. Slza žalostného citu tee

V brázdách

tváe kmeta vrného.

Nyní klade zbrojnoš vedle pána

Me

a pilbu

s

jasnou korunou,

„Spi tu," zvolá, „do soudného rána

S

knížete

památkou jedinou !"

;

-<^^M 134 %íK^o-

K

umrlému

blíž se lidé drali,

Zástup hledl

s

podivením

na

t*oustevníka pobožného znali, Nikoli však jeho skvostnou

„Což neznáte bledé

zbra.

tyto líce?"

Starý zbrojnoš nyní vyvolal,

„Onoho neznáte reka

více,

Jenžto vás co otec miloval?

Ejhle! pro vás on svou krev vylíval.

On

vás štítem milosti své kryl,

Vrným

strážcem chudiny on býval.

Mrtvý ten

A

tu

— Sobslav

kníže byl

!"

v bolném, hlasném naíkání

Kleká na zem houfec chudiny, Skála skále hlásá bdování, Žal proniká

les

a skaliny.

Bez slávy a nádherného lesku

Sobslav

Nad

byl v hrobku položen

mrtvolou hlasy bolných stesk

Rolník

se ozývaly jen;

-oD(§-

135 «)G©-

„Putuj do království nebeského,

Kam

te

Ote

dobrý lidu chudobného.

vle

krále

král

zve,

Oroduj tam za sh'otky své!"

;

SEKERKOVÉ. (Roku

lia5.)

osa coeli! Rosa coeli!

Jaké bolné kvílení

Zvony vží tvých vyzvání

Do

oblohy veerní?

^Rosa ^

J

coeli

!

z tvého

chrámu

Leje se modlitby zvuk

Do zvonní, do modlení Z dálky bouí bitvy hluk. Jihlavo, ty

Pro

eko

tichá.

zarážíš toku

bh?

Jak by vlnám nazpt

plouti

vtr

dech.

Kázal zpupných

Bda,

strachují se vlny

Užlabinou plouti dal.

Nebo do jich starších ervený tok zaplakal.

sester

;

-^Dí^ 137 «<3©-

ervený Údolím

tok horké krve se

k ece

lil

Nepestává dosud An již veer luhy Bitvy

hrzné

téci,

kiyl.

první útok

První uzel slunce blesk, Nekonejší

veer

klidný

Krve proud a smrtný tesk.

Pemysl tam vdce ech Válí s bujným Kunradem, Císai jenž v léno podal

Moravskou korunní zem. Kletba stará, hrdost

Nmc,

Rušíc v Cechách zdar a

klid,

Vyštvala jest k bratrovražd Statný, jedné krve

V

lid.

ele rázných Moravan

Vilém Kounic Jako

Me

bojuje,

blesk, vyslanec smrti, se jeho zjevuje.

-^íy^ 138 ií)0NechC se krev rekovská

prýští

Skrze brázdy krunýe,

Rány nepodrobí ducha Moravského rytíe.

Okídleni valným plukem

Moravským a družinou Uhr, též i Rakušan,

eši v

krvi pracujou.

eský

bojovník

kam

zjitra

Mužnou patu zasadil, Tam i veer ješt strml. Neb svým tlem šlápj kryl.

Luna Mrak

z

mrak

již

vystupuje.

rosou zaplakal

—

Do noci ryk bitvy huí. Do les a erných skal. Bda, hrstka Cech topí Se v rozhluklý

Rameny

ji

Uhr

roj,

železnými

Objímá moravský

voj.

:

Darmo skutky bohatýrské Darmo lil se krve tok: Vilém Kounic

eského

—

prorazil již

rytístva bok.

„Bi'ati!" volá

vdce Cech,

„Dokrvácí naše moc!

Na

štítech svých

Brati

Slyš!

milí

v krvi usnem;

— dobrou

te kvapn

noc!'*

vyrazilo

Z lesa hlasné troubení, Za hlasem, hle, vyskytnou Jezdci v erném odní

Na vítzné Moravany erný pluk se rozletí, Sekerami kácí voje, Smrti kácí obti.

eši divem

Te

zotaveni

v radostném

jásání,

Umdlené napínaj' údy K novému potýkání.

se

-©C^S*

«k3^

140

chrabiý Vilém zuí,

Nechf

i

Nech

zaklíná pekla tvor;

Voj

se jeho nezastaví,

Až v

Do

úkrytu dálných hor.

stíbrných

mrák

—

klínu

Bledá luna vplynula, Dennice

již

plášf purpuru

Na

nebi rozvinula;

Po

bojišti

Zem

hrzném

plynou

vlhké výzevy,

Hustou parou kmitají se Mrtvol strašné výjevy.

Bohatýi bitvy noní

K

stanm te se vracejí, Na havranných tam komoních

Radami

se stavjí.

Zástupové cizích

Šíí

Na

se co

rek

erný mrak,

pilbicích,

na pukléích

Blýská se jen krve znak.

-«g>(g*

«
141

Vítz Pemysl tu zvolá: „Vás jak ctít, jak slavit mám? Rcete, statní bohatýri,

Jaká

vlast a

jména vám?"

—

erný vdce hledí zdvihne, Na svj sbor ukázav kmet Zvolá: „„Jasný Pemyslovce,

Hle tu mého rodu kvt!

Rodu jméno žádáš

My

jsme statných

znáti?

Cech

— plod;

Znaky nám však rozlomeny, Z vlasti náš vyhoštn rod!

Ku

pomoci

Cechm

spli

Vnuci eských Vršovc,

By

jen jednou v živobytí

Spatili vlast praotc!""

Aj, tu slavný Pemyslovec

Ratibora ruku

jal,

Radostn pohnutým hlasem Spásy

vlasti pivítal:

-«?>'&

„Sekerami

Cechm

142 «)CB©jste dobyli

brány vítzství:

Ve znaku

at

Vršovc

Sekera vítzná skví!"

se

B R A T (Roku

ílunce jarní jitro

(^Ž?^

ft

I.

1197.)

horám zvstovalo,

plesu probudilo luhy, vody,

_Bán

les,

Prahy slavné zlatem lemovalo.

Avšak v Praze

slavné nevzbudilo ples.

V Praze

vlasti strach

Nebo

z

matce

brány táhne Pražských

Nepítel se v

hnvu k mstu

Nesa v prsou

krutost,

Na

Bílé

a žal panuje,

pomsty

syn

voj

pibližuje. lítý

tam hoe Pemysl rek

boj.

stojí,

Horou se rozložil vojska jeho kruh; Chrabrým slovem pluky rozncuje k boji ernín, bohatýrský Pemyslovce druh: „Praha korunu nech Vladislavu dává, Pemyslu proklestí dráhu k vlád me Bojovníci eští, obhájcové práva!

Pána Cech dnešní ustanoví se!

-!

-^D<)J

144

;

«0-

Vladislav pevrátil zákon rodu svého,

Staršímu

káže ídit vlády lun;

jeiiz

Mužové vy

statní! knížete

Bitva ustanoví

— mee

pravého

nesou

trn !"

Zbran bojovník rachotí a znjí, Blízkou se uvítá jásající pluk; Pemyslovy líce hrd se zardjí, Vítzství

mu

Ejhle, husté .

Od

vstí houfu jarý zvuk.

mraky prachu tam

Strahovské hradby

blíž

—

se valí

a blíže sem

Nad mrakem obloha široce se kalí, Pod mrakem otásá dupot koní zem. lile

!

co pruhy zlaté svítí hroty v mraku,

Pavezy co hvzdy v

Na

nm

se zablesknou,

žerdích se tpytí barvy hrdých

Vladislav se

blíží s

znak

Pražskou družinou

Z ela houf pražských vojín te vyboí, Semo se s rytíem komon cvalem pne; Pemysla jak mile cizí jezdec zoí, Hledí pilby zlaté

kvapn

pozdvihne.

:

-«£>3J

„Vladislave

!

145 4ÍK>-

zvolá v blahém pekvapení

!"

Pemysl, poznaje jinochovu tvá: Bratr to milený, v krásném jenž zardní

Na

upírá oka laskavého zá.

Vladislav pozdvihne srdeného hlasu „iPodej mi, o brati-e, milou ruku svou!

Rozbroj krve vlastní boí mír a spásu, Uvaluje zkázu na vlast pedrahou.

Vojsko

mé

se

tamto valn rozprostírá,

Vorné páže k bitvé kruté hotoví; Na nás s výše nebes Pán však páníi

Nad každým

zírá,

jenž vlasem tvora svého bdí;

Svatý jeho zákon svornost bratí žádá Nuže, brate

!

Vladislav

vládu

Jen

mu

ti

stolec slavných

zem

pedk mj

odevzdává.

za to stálou bratra lásku pej

Pemysl proniknut slovem Pravici tu zbožnou

V

náru Vladislava

K

srdci

svému

s

— !"

bratra svého

citem vroucným jal;

tiskna mileného

vinul a jej celoval. 10

-oí>^ 146

^XTsc^

„Brate milovaný!" Pemysl „Spravujmež pospolu

Dobrota af tvoje

této

blaží

Zdobící co drahá perla

dí

jemn,

íše lun;

eské plém, otcv trn!"

S podivením vojska na své vdce patí, ernín bohatýrskou rozraduje tvá; Slunce

s

nebe žehná milovaných bratí,

Na smíené

Cechy blahou

Slunce den pekrásný

K

leje

Cechm

radování zovouc luhy, vody,

Bán

zá. zvstovalo, les.

Prahy slavné zlatem lemovalo,

Probudilo v Praze blaženosti ples.

KRÁLOVNA DRAGMÍRA. (Roku 1205—1213.)

I.

ak

vni

PLAVBA.

prvních jara

kvt,

Tak ssaje duše píse tvou, Tu píse ze vzdálených kraj, Z neznámých hlas složenou. Když však mé srdce k tvému pilne, Tu pozná význam zvuk tvých; Nuž královno má! optuj mi Svou píse

z

luh

vzdálených."

Tak mluví král, jenž v skvostném lunu Objímá vroucn drahou chof,

An leskem luny Ku behu houpá

vlna

moská

lehkou lo.

-^C^3:*

A

148 -a)c>-

sliná žena v blahém chvní

Své modré oko k nebi pne,

A

v milostném pak uzardní

Svj

líbezný hlas pozdvihne

„ „Jasná luno, lásky

Tam Tam

ty hledíš,

pítelkyn

!

na zem otc mých,

vyléváš, svatá nebes knín,

Živé proudy stríbrolesk svých.

Cizí hlahol, cizích Cizí

hvzd

tu lesky

—

duch mne vkol ovívá,

Úpím

co viola, jež své stesky

Tichou slzou v noci vylívá.

Naklo

luno jasné líce blíže

K zvukm mým zde ach osamlým V cizin tvá záe srdce víže K milé vlasti kouzlem spanilým Kouzlem lásky! tímto darem nebe Též

dv

duše v jednu splynuly.

Kouzlem lásky

Andlé mi k

mj

miláku

srdci vinuli!""

tebe

-^íys&

„O

díky za milostnou píse!"

Král

A

149 «i)<3^

Dán

cho

líbaje

dí,

vlhký lesk jemného citu

Se jasn v oku jeho

rdí.

„Než však" zašepce, „v libém zpvu Se rmutná touha ozývá, Jak

slza, jižto

V

svém

O

zjev

ln

nžná rže

tajn ukrývá.

mi touhu svou, své

žaly,

Ját svatosvat pisahám.

Že

vše, co

žádá srdce

tvoje.

Svou pevnou vlí vykonám!" „

„Ach

Jest

slavný pane

osudem

Nemže

i

msíc

!

obmezena

král moc, lesk slune(5ní

spánk noc; vkol beh a vlny

Vylévat v tichých

Než jako Milostn zdobí luny zá, Tak mže vle tvá, o pane, Rozblažit národu

Nuž

králi! vyslyš

i

tvá.

prosbu vroucí:

Požehnej mírem zemím svým,

A

neuvaluj na pluh

Dej svobodu

dan.

uvznným !" "

-^D^ „Tvá

láska velí

Slib vyplní

„„O Za

150 «i<3©-

— tak

se stane,

tvj Waldemar!"

—

díky, pane, vroucné díky

velký, královský ten dar!

Než sok tvj dávný, pro zradu jenž Byl v tuhý žalá uvržen, I biskup Waldemar, vnuk králv, na svobodu propuštn !" "

Bu Tu

král se

mraí,

písn

vece

„Ni slunce ani luny lesk Nevniká v zrady tmavé sluje.

Tam

cestu zná jen

Tu v oku

bromu blesk

dcery eských

Zakmitne bolné

král

slzy stín:

„ „Mocnjší, pane, síla lásky. Než stela slunce, blesku klín:

Té lásky síla, jež na kíži Krev božskou za nás vylila, Jež híšné plém ze tmy vné

K životu

svtla vzkísila.

!"

151 ^
-<^D(S-

Hle mocí tou

Tou Tou

„O

te

láskou lnu

k

silou tebe

A vzn

z

k tob vinu,

se

k prsoum tvým,

vné

sláv

vazby vyvodím!""

zbožná, krásná kouzelnice,

Kdož aru tvému odolá?

Nech nevdk Staniž

A

se,

družko,

Dragmíra když

Na beh Vše

A

listí

vle s

tvá

Waldemarem

již

perlikami

kolem skropila,

z nebes

bán

lesky luny

Se v perlích jasn kmitaly. Jak by tu nebešané kvítí

Na

!"

kvetoucí vstoupila.

Tichounká noc

blahou cestu živobytí

Spojencm

— —

za milostí kráí

lásky sypali.

:

TI.

^a

SKALDUV ZPV.

hrad Skanderburku v komnat kamenné

Se rozléhají hlasy radostí nadšené, |A zlaté víno

|Tam hoduje

J Neb ^

A A

se

v rozích stíbrných

král dánský uprosted

nad všemi odprci král

manu

sv)

zvítzil

položil,

panství nad Bodrci a Baltu krajinou

slavn potvrzeno císaskou protož pozval k

hodm

Jichž prapor v bitvách

Tu zvuná

A

Dán

meze íše k jihu až k Labi

Mu

A

pní

listinou.

vrné many etných tak vítzn své

1

1:

zazní struna, hluk bujný utichne,

kamennou komnatu zpv skalda pronikne „Jásá duše skalda!

Pamt Waldemara Hlásat bude vnukm Zvuných

zpv

les!

^í>^ 153 *íC5e^

Pod hlubokým ledem eka dímá, Pod vysokým snhem zem spí Nezbudí ji rudá záe jitra, Ani vava komonu a muž

—

Rozložených šírým táborem.

Vdce

Némcií hrdým okem hledí

Na

své vojsko k vraždní sebrané;

Aj

tu zove

Aby

krkavc

jej

krákot,

zdvihl k východu svých

zrak,

Odkud táhne erných pták mrak. Opt volá krkavc krákání.

Aby

Odkud druhý

Ob A

zrak.

zdvihl k severu svých

mrana

to,

táhne

dravc mrak.

v jedno spojila

jako živý

Z nhož hrza

erný

se,

štít,

srší blízké

bitvy,

Visí mezi táborem a sluncem. ,Aj, což shluklo se to ptactvo dravé,

Jak by enichalo krev a mrchy?' Zvolá Atholf; ,kdy pak vlna moská. Peklenutá tvrdých led spoustou,

Nemž' k behu nésti lodi škdc, Hrdých Dán, jenž te hodujíce Vánoce vyzvánjí pohárem.'

I

!

;

-^í>^ 154 *S)X3^

spchem

Posel

Od východu

tu pichvátal: ,Pane!

vojsko nepátelské,

V ele

Niklot.

Druhý

posel tu pichvátal

Od

V

Obotrit

král :

!'

,Pane

severu vojsko nepátelské,

ele jeho Dánský Waldemar!'

Atholf hled v právo spatí v dálce

Brázdy erné na koberci snhu,

Z

nichžto srší jiskry

Hledí

vdce

kov

etných;

vlevo, žasna spatí

Brázdy erné na koberci snhu,

Z

nichžto srší jiskry

Psti

zatne,

kov

etných.

zuby skípe Atholf,

Pozdvihne zrak hrozný, proklínaje

Vštbu dravc,

hladových krkavc.

Vrhne pilbu na kadee plavé. Spje v elo pluk svých.

A

již

Píval

krut

me

srazila se vojska. již

se rozbouil:

S plukem valným nmeckých Vrazil Atholf v pední voj

Hustý šíp proud

jej

odnc

Bodrc

pivítal.

-©D«s*

155

«;)C?©-

Železný déšf na štíty se

leje,

ervený pot kropí kladiva, Helmy drtící a bílá ela. Hle tu Waldemar co lítý ostíž, peíenc plachá Piletl sem na peruti Plašící

hejna, síly;

Kam

on skoí, rána se oteve.

Mlat

kam

na zem kácí,

hodí, vrah se

Kroky jeho šlápje smrtící, Z nichž se kouí pára krvavá. Lákající k

hodm

ptactvo dravé.

Ježto krákorajíc nízkým

kruhem

Obletává mrtvol hromady.

Jásá duše skalda!

Pamt Waldemara

vkm

Hlásat bude

Zvuných

zpv

komo

Ejhle! pod Atholfem

Jemuž hrud

les!

klesá.

prorazil ostrý hrot;

Atholf krví zbrocen pozdvihna se Zvolá:

,Bda! zapadá má hvzda

Kon — kon

sem!'

.

.

.

—

."

j

:

-o?>(&

Zpv Hle

„O

krok

další skalda náhlý hluk

Dragmíin

!

156 :^>o-

králi

„Po tob

mj !"

pekazil,

tu panoš

sem kvapné

bezdechý

te

touží v

Ribb

pirazil

posel vyvolá,

milostná králová!

Bolestí sklíena jsouc nebesa prosila,

—

By tvá milého chot jen ješt spatila!" Tu Waldemar na posla zdšené oko pnul, Pak prudce vstana „I

hvzda má

stolec divoce

zapadá! ó

Bych k Dragmíe své

Na hrad

kon

M

pevrhnul.

— kon

jen!

milé byl letem unesen

I"

—

Skanderburku v komnat kamenné

Se

rozléhají nyní jen hlasy bolestné.

A

pod

oem

když krále most Skanderburský

Sto jezdc silný zástup

s

hml.

ním cvalem uhánl.

Když k mostu u Gridstetu král kon pobodal, Tu sbor jich patnácti jen již pána sledoval; Když pak divokým cvalem Randbilským luhem spl. Tu s ním Dragmíin panoš jen jediný již jel; I o panošv klesá a druh všechnch prost Peletl samotný král Ribbského hradu most.

—

:

c

DRAGMIRY SMRT.

lU.

^A^^^^dvž

do ložnice Waldemar

W?Ž5Umdlený, bledv vkroil,

^(^^^Svou

^?

Dragmíru milovanou

ci^V smrtelném spánku zoil. i ^ Co snhobílá lilie I V hedvábném lžku leží, A kolem dívek vrných plá

^í

A

žalmy znjí

Král,

K

na kolena vrhnuv

družko milá, procitni!

Zde jsem

By

líbaje

žalostném bdování

„O

O

se,

milence hlavu sklání.

Studené tváe

V

kneží.

—

ty\s

mne

volala

-

proste Bolia v nebesích, z

mrákoty povstala!

f

-©?>3:-

158 -soe-

neopouštj,

Oblohu

žití

hvzdo má,

mého,

Pohlédni ješt jednou jen

Na Waldemara

svého!"

Tu zachvje se bílá tvá A víka se pozdvihnou, A modré oi milostn Ku králi zhru hlídnou. „

„Ty budíš mne,

mj

manželi,

Jáf jsem tak klidn spala,

Mne sladká píse andl Ve spánku kolébala."'* „Ach, ona

žije!

nebe, hle.

Modlitby vyslyšelo!"

Tak v radostném to žasnutí Te kolem lžka znlo. Královna šepce

Na

:

„ „Choti

dobu zpomeíi blahou.

Když loka nás

unášela

Milostné luny dráhou.

mj

!

-€>C>(§-

159

«0-

Tenkráte vroucné prosby jsem

Na I

srdce

tob

kladla:

optuji prosbu, by

Tvá

milost neuvadla;

Bys miloval svj dobrý

Chudin

lid,

neublížil,

Bys v marné bitvy

nechodil,

A

daní nepitížil.

A

prosím, abys miloval

Synáka, drahé rob.

By lásky nepohešoval Matiky spící v hrob

!

—

Jediný hích" " zakvílí te, „ „Porušil klidu mého. Ze v nedli jsem vroubila

Lem

roucha hedvábného;

Než Pán nebeský

odpustil

Mi toto provinní. Neb slyším andlík zpv A svatých zvonk znní !" "

-oi>s*

A

ona mlí,

160 -aColeží

lile,

—

Jak by tu blaze spala Neb dušiku již andolum

Nebeským odevzdala.

:

HODY KRÁLE VÁCLAVA (Koku

L

1246.)

král eských hrad se skvostný strojí kvas, s)^^'3Tam zvuí rachot bubn a píšfal jasný hlas: ^9^ Syn krále Váceslava svatební slaví den, ^. V^Jsa s ddickou Rakouska, Gertrudou zasnouben. a

Tam pední

A

zem

panstvo

mocnáem hoduje, mok zlatý koluje;

v íších drahocenných

s

Po krále pravém boku junácký Vladislav S nevstou sedí slinou, odnou v zlatohlav.

Po

krále

boku levém

se jeví statný pán,

Aj, z vážné príiny

mu

Neb

pi-išlí

hosté z Polska

Na pána

s

hvzdou

ten

estný

stolec dán.

tu hledí s

obdivem

zlatou, již nese v pásu svém.

A

zvunj' trub a kotl se hlahol rozléhal, Když Polsky vyslanec své poselství vykonal Ze na trn panovník národu polského „Ojczyzna" zove syna mocnáe eského. 11

:

-o^^

162 *5K>-

Tu bujn rozjail se královský hluný Neb v zái slávy nové skví Pemyslv lile

Na

v oku krále

králevice tvái

Aj, zvuky

Neb

O

svítí

hluné

;

hod, se rod

se slza blahosti,

rumnce plesu

milosti.

te

náhle zmlkají,

harfy libé hlasy se tu ozývají;

pilí

mramorový opený harfeník

Své struny hlad vstí hrdinských zpvii vznik.

A A

slavný Václav nyní milostn pokynul,

národní tu

pevc

strun ráznji se tknul;

Ted k slavnému prozpvu po harf prsty hnal A píse bohatýrskou tak zvun zapoal „Zvstuj u vám povst veleslavná

O

velikých potkách, lutých bojech;

Nastojte,

i

ves svój

um

sbierajte,

Nastojte,

i

nadivno

vám

sluchu!"

Do písn bohatýrské se pvec zabírá A pním brány djv osudných otvírá; A z hrob budí pvce kouzelné velení Úžasných

in

stíny a slávy zjevení.

-orM On

A

163 «]<3^

poje, kterak Tatar,

proudem krve

Jak

se,

co

mrak

lidské

roznícen pomstou, vstal

ku západu

se hnal,

hromných dsící, erný

Rozbouil po ddinách kesanských

Tu píse

vypravuje, jak vzteklých

roj,

škdc

vrah

voj.

skot

Ztroskotal Kiov starý a slavný Novgorod;

Jak

Jak

marn Uhr chrabrost vlast marn potokem se krev lidu

Nastojte! zlé Tatarstvo Již, hle,

se

valila.

Polsky dobylo.

proudem krve až tam dobrodilo,

Kde Olomc

Tam

již

milou hájila,

vévodí nad ladnou krajinou

—

divochové krutí svj tábor rozbij ou.

—

Kde spása, kde obrana? o strašné úpní! Kesfanú teskné lkáni, krvavé zemdlení Tak harfeník tu pje s kouzelnou trudností, Až dech se v každém tají nesmírnou teskností. Tak

—

harfeník vylévá ze strun a prsou

Jak v zápasu by smrtném kanula

tiše

zpv, krev

—

Až mnohý, bolem jatý, se zdšen pozdvihne, Jen rytí s hvzdou zlatou své oko k zemi pne.

;

;

-o?>;!í4

Tu

A

1G4 -^K^o-

rokotají struny plesáním vítozným,

za lilasem strun píse se kídlem orlovým

Povznáší ku klenutí, na srdce dotírá,

Když zvukem pieradostným tak pvec

zavírá:

„Ajta! Jaroslav jak orel let,

Tvrdú ocel na mohúcech prsech. Pod ocelí chrabrost, udatenstvie, Pod helmiciu velebyster vhlas Jarota

mu

z

žhavú zrak

Jaroslav, ves ve krvi

Meem

s

plaše.

oem

sbrocen,

Kublajevica zachvátí,

Ot ramene šúrem kylu prote; Takož spade bezduch mezi mrchy, Zarachoce nad niem túlec Ulece

s

Otmetáše Polováše

s

lukem.

ves lud Tatar lutých, di'evce séhodlúhé, tu,

Tamo otkad

kto téci móže. slunce

asno

vstává."

Tak dokonal, dozpíval svou píse harfeník Ta kolkol radostného obdivu hlahol vznik', A v každém oku eském se hrdá leskne zá. Jen rytí s hvzdou zlatou upírá na zem tvá.

:

-^Di^ 165

«^©-

Tu íši napnnou pozdvihna Váceslav Nadšeným zvolá hlasem: „Nech žije Jaroslav!" „

„A

žije

zhoubce chána, náš slavný hrdina I" "

Tak cinkotem pohár

A

rytí

s

Se klon

A

hvzdou králi

hlaholí hostina.

zlatou, ten jarý

svému

i

druhou íši zdvihne

„I této

a

písn zvuky

Dokud náš eský Nezhyne,

má

i

žije

vstal.

hostni dkoval.

te

král

napnnou:

velebeny jsou!

národ, dokud slovanský rod

žíti

básnický tento plod!"

Jak hromu vítzného

„A

vítz

se zdvihne

—

k nebi hlas

píse slavná na vkuvcný

as !"

!

PEMYSL OTAKAR L VSTUP.

ám

t

Králi

Letem

vítat plesem ili v hoi,

král

slavné vlasti

mé?

slávoleskou zoí

orla,

K vnosti Králi,

VELKÝ.

se nese

jemuž

z

jméno tvé

nebeského kruhu

Objevil se v štítu jasný lev,

Nad Cechy

Má t

jenž's klenul slávy duhu,

vítat žal neb

slávozpv?

Králi, jenž jsi íše dálných zemi

Ke korun eské

pipojil,

!

moí

Nad Baltem kíž

Bda!

Sob

!

:

:

167 *:eK5^

-©Dií&

Žezlem spoutal

:

dvojích lemy,

—

víry zakotvil

že jsi srdce svého lidu

k

obmeskal

srdci poutat

Tím

se zboil základ tvého klidu,

Kad

tebou tvj

andl

zaplakal

Zaplakal tu andl eské slávy.

Srdce krev když Tenkrát,

bda

I

vylil

Cech

pán;

toky živné šávy

Proudily se z vlasti strašných ran Ztroskotáno, král co velký

Ušlapáno zlaté

osení,

Udušeno, duch co jasný

Nezbylo než

spojil,

— krve

zplodil,

znamení!

Krve znamení a jméno reka, Jejž Evropy letopisy ctí !

—

Dokud šumí eských hvozd eka. Dokud Snžka k nebes mrakm ní Dotud

svítit

budou jarým leskem

Otakara slávy pletence,

Najde zvuk ten ohlas v Najde

slzu

srdci

v oku vlastence

eském,

;

II.

KTERAK KRÁL OTAKAR POLE

SBÍRAL.

^^^j^^^a hrad Podbradském poháry kolují, -jr?^^S^ V ozdobném veeadle tam páni stolují ^^l^Neroznítily hody však panskou veselost, ^^tSjNeb v tichém zatrudnní tam sedí každý G

^' ^'

Tu Beneš

Choustník, starý na

Vyvolá: „Brati

host.

Podbradech

pán,

nechC smutku výhost dán,

milí!

Necht pátelé tu blaze dnes ješt hodují, JáC za

msíc

Z Oseku Boreš pstí

Až

A

M

z íší

te

tob

sthuji."

na stl udeil.

rozhoupaných se po

zvolal: „Ejhle! z

Podbrad

se teprv z

stole

milostnou

mok

lhtu

lil,

dal.

hradu mého nakvap náš milý králík hnal

!"

Pan Bíivoj volá: „Mn též chce statky odjímat, Budu se tedy Bvoj z Žebráka jmenovat!" Pan ernín hlásá: „Již jen jedinou vísku mám, Proež se z Chudenice ernínem nazývám!"

Pan Hynek

též

Te

mé jméno

I

rodiny

«^^

169

-oSXS-

naíká: „Žalostná poroba! Waldštein Chudoba!"

jest:

Zerotín a KSeberk a každý kolem host

Vylévá prudkým slovem svou netajenou

„Žel

mu !"

tak z Vítkovic Budivoj

zlost.

hrozn

klel,

„By v blesku samovlády sám jediný se skvl, nad námi trn jeho hrd ní; Nás kotí v prach Však vlastí šírou vštba záhuby blízké zní !"

—

A

však, ta slova slyše, se

mnohý

zarazil.

Neb Otakar trn eský vítzstvím oslavil. ruch náhlý v hradu Slyš! s vže trouba huí

—

Již do

vznik'

komnaty vkroil královský komorník.

Tof posel Otakaniv; ten vkol Pozdraviv oznamuje, co

pán snm

pivádí sem:

jej

Kterak, by kíž nebeský byl šíe veleben.

Král eský

Kterak

s

vrným pánm

sebraným polem,

položil

s

k sjezdu den;

eskými hrdiny

Pejasný pán chce táhnout v pohanské krajiny:

Proež kdo slávu vzývá, kdo Ten s družinou a dobrou ku

vlast a víru králi pirazí.

ctí.

íD(»

Odstoupí posel.

—

„Ejhle, již pomstou hrozí

Tak vášniv zahouí

„Nech

My

zde

170 «)Gí

te

as!"

Budivojuv hlas;

táhne hrdý králík k pohanským ddinám, si

vydobudem

— snad

víc než

odal nám !"

Chudoby však zvolá: „Kde eská hmla se. Tam svítíval pejasn i rodu mého me!" A Waldštein, me vytáhna, co andl slávy stál: „My táhnem, kam nás volá vlast, est a slavný král !"

Pán

z

;

III.

PANOVÉ

CESTI.

y slunce naše eské tvá blahoplodná tvá ^^^^Nezhlídla nikdy v Cechách tak slavných kov zá, ^íy

^B

!

\gJakou svým mocným slovem rozsvítil Otakar, ^ABj vnoval své vlasti oslavy nové dar. t 'r

Tam

po

k dálce kde šeromodrý lem

luzích, až

Nejistou mlhou délí oblohy kruh a zem.

Se etné

A

ady stan

v blosti snžné pnou

vojska nesíslná tam rozložena jsou.

Puklée, hávy, helmy

A oštp

a

Nad oštpy

me

v blesku slunce

pehustý

mei

a

se

les

tam

skví,

tkví;

v nádherné pestrosti

Se vznášejí korouhve k nebeské modrosti.

Rozmanit

se

míhá

odnc

cizích kroj,

Jenž vlí Pemyslovce se v jeden shlukli voj

Tam Rakouský Tu Lužané

a Slezský

i

Moravan

sbor.

a mužstvo ze Štýrska tmavých hor.

172 «íCo-

-oOíS*

A

pluk, jenž až od

Rýna sem k vojsku

8e vedle Braniborských zbrojenou

postavil

Sas

Zde Durynkové, tamto válených

Vypíná hrdý prapor a leskných helmu

A

v ele vojska skví se královský

Jejž

A

slavn pozdravuje

pirazil,

lid

kyt.

Cech

kižák zvuný

rek,

jek;

vkol Otakara na hrdých komoních

Se zástup knížat hemží a

Te

cválá král

vdc

popedních.

k pravému okídlí tábora,

Nad nímž se pne lev bílý v erveném praporu, A pána zvunou slávou vítají Cechové. „Vítám t,"

král zaplesá,

„mj

Hle, jak když kolem luny se

Tak vkol

Tam

orel

lva se

pán

slávoskvoucí lve!"

hvzdy

rozblesknou.

korouhve pestré pnou:

Kolovratv, tu

zlaté

Rže

Zde hvzda Šternberk vydává jasný

lesk,

blesk.

Zde stela Strakonická a ostrev Hronovc, Tu trojlist pán z Rian a heben Boskovc, Tam lekno Kounicv Martinicv znak, i

A

Michalovský lev se povznáší do oblak.

— 173 «)<3^

-^£Á^*

Na

druh

blízku rozložili svých

Pan

Zerotín a Seberk

A

Žebráka a

z

z

se páni

hrd pnou

S nahými mei, každý ped valnou

A A

tam pan Hynek

jun kvt.

osloví

Otakar:

díky za ten vzácný jinoch jarých dar!

Však odkud, Vyzval

„

Waldšteina slavný kmet,

úžasem blahým pnul;

pana Hynka nyní

„Mé

družinou.

na pány eské, jimž hrady odejmul,

král

Zalité slzou oko s

A

stojí z

kolem erbu jeho pekrásných

Tu

ad

Choustník z Podbrad,

i

Dube

valný

„Mj

rci,

pod znakem slavného praporu

panoš tch

jsi

králi veleslavný

do kíže táboru?"

!'*

" pan starý

Hynek

dí,

„ „Dvr Chudoby nižádných již manu nehostí Tch tyrmecítma jun, jenž vkol mne se pnou, Ti, pane, krev má vlastní, synové moji jsou! •

Nech By Neb

v

jsi

odejmul statky, dopej

chudob

meem

i

skvl

vydobývat

To, milý králi, velí

se si

mj

nám

slávy jen,

staroslavný kmen.

slávy ratolest,

eského pána cest!""

;

-«C^S*

Tu [

I

líce

krále polil

«<>-

174

ervené záe

Onf bodná oe svého

vyletí

pal

v divý cval

„Hoj zliru, voje!" zvolá, rozšvihna

Tu

zazní hlahol trouby a

—

mee

bubn zahmí

blesk;

tesk.

IV.

OTAKAR V SAMBU. (Roku

r^

1255.)

moály a

krz Sainbie

mlhavo

lesy

Král veleslavný vede vítzné houfy svc;

Rytím

kíže

Tu

proti

nim však táhne Litvan strašný

Ku

králi zajatý

Jemuž

již

plamen

Tu

zvolá král

Hle,

jest

:

„Hoj kmete,

zdali té síle

vkol stan

A A

starý Prusín šedou

starce plál.

obzírej vojska

kižák

te

sbory své

má

zvolá,

Y

vlnách

houf

tetina.

hlavu pozdvihna

dsné zraky pna:

„Tvé pluky" bujn Litevskvch

stál,

táhne se šírá planina,

planinou se klade

odnc

vdce

tvj národ odolá?"

A

na

voj.

mocný kmen;

oí zapadlých

z

boj,

staec piveden,

koženci pohanský

hnvu

An

rci,

te

co náelníku se koil

Tu v huatém

A

podail mnohý

se

„vz, zkáze neujdou,

krvav utonou I"

: : ;

-o^^* 17G «<5©-

A

lirdó lilavu

zdvihna rozkáže eský král,

druhý pluk vojínu se na planinu bral

13y

„Nuže, pohanský reku! obzírej vojska

A A A

rci,

moci tvj národ odolá?"

zdali té

Prusín starý hlavu podruhé pozdvihnul žasnoucí své

„S pomocí „I

má

bohii

vných"

vojm tm mých

Tu Otakar

a

„Nuže,

Již trub a

Rytíi

se

bubn

s

vojska pnul.

po

chvíli vyvolá,

bratí statenost odolá!"

hnvu

na bujném oi pne

prapor eský se

zem

„Což ani

v

ob

oi na

zhru

pozdvihne

!"

zvuky sem houf ten valný zvou,

eské,

hle,

hrd

vyjedou.

touto silou tvou nepodrobím

zem?"

Tak, an v bujaré kráse rytístvo cválá sem,

Te Tu

A

Otakara krále hlas

stai*ec

oko zdvihnul

valn do

sirosti

plesající

—

je sklopil

se

Neb v oku

— onml.

se pluk ten rozi-adil.

Jenž pohledem svým krále tak

Tesoucí

znl.

hrd

oblažil

však rukou kmet bledou kryje tvá. leskne se

mu

bolesti

smrtné zá.

ECHOVE U MORE

v.

(Roku

>iž

kvetou

rže

z

BALTICKÉHO.

1256.)

mrák

libých zoe,

Jež východ klade jitru na oltá,

(A

z hladiny vln Baltického

Te

oko svta zdvihá svatou zá;

Zrcadlo vln pijalo

Do lna

V

v pokoe

již

svého slunce blahou tvá,

modrosti jasné zlatý blesk se koupá,

Vtýrek

V

moe

tiše jen

tichosti

svtí

vlnami houpá.

moe

i

pokrají

Plamenné koule v nebe

stoupení,

Jež zvstujíce vlny pospíchají

K

pobeží, kde co sníh se rozpní.

Již blesky jitra

na pahorku

hrají,

pomoím ní; behem pluje,

Jenž tu povoln nad

A

ticho

nad vlnou a

Skivánka zpv jen

slunce pozdravuje. 12

-^ÍM

178 w:^o-

Tu náhle zavzní ryk a roh hluky, Tu zarachotí bubn zvuný tesk:

Na

odnc

Chlumec cválají

pluky,

Slunení prchá ode štít

A

ticho

moe

plamenný

Uvítají

A

blesk,

tikrát rozbouivše slávozvuky,

opt

lesk.

panuje nad strání,

Jen ranní ptáe píse svou vyzvání.

V podivu

kvapném

statní lytíové

o

Na vrchu zastavili Tam cizích kraj válení Obzírají nesmírný

Hle

vyjevili se

Jim v

A

moe

tok;

jim slávy snové.

eské moské vtry

Lva slávošumné

mok dují,

vlny pozdravují!

ten, jenž vedl voj

Te

synové

lícech rdí se hrdé slzy

V korouhve

A

skok;

v severní see.

vroucn k zemi na kolena

vkol

hávy, pavezy a

mee

Se koících zainí v luh

Tu pluk

železných

K jasnému

syn

kles',

i

les;

války klee

nebi velé díky vznes',

;

-^£Á^*

A

179 ^K^o^

píse, která v drahé vlasti znívá,

Nad

zbožn

vlnou Baltu nyní

zpívá:

eské zem!" zpv moské ten zazvuel,

„Svatý Václave, vévodo

Tak v dálky

Budící pod železem city jemné

Vlast milenou všem srdcím

A

hle,

O Tu

A

zpv pedrahé plém, potomk píštích pl:

když žehnal

blaženost

níže hlavy

oi

pipomnl;

muž

k zemi

se klonily

slzy jsou ronily.

Dokonán zpv a vkol

echv

krále

ad —

Se rozestoupí rek valný Tu Otakar, vyzdvihna k nebi

hrále,

Je v horu bod', nadšeným citem jat

„Hle!" zvolá, „na pomoské této skále

Má msto

stát

Ten svdectví

Kam echy

af

a nad ním králv hrad,

píštím

vkm

nesla mužnost

—

dává,

víra

— sláva!"

I

KORUNA císaská.

VI.

(Roku

O&2B

olínský arcibiskup

1256.)

e vážn

dokonal,

jménem ímské íše eského krále zval, y on, jenž nade všecky mocnáe vyniknul, Na stolec nmeckého císaství dosednul.

iV níž

A

mlení v snmovní

Neb každé oko

krále

te

síni

nastalo,

eského

zpytalo,

Jenž v purpuru a zlat na trnu tam se skvl.

Až konen

velebný hlas Otakara znl

„Slyševše moji vrní tu zprávu dstojnou,

Že

Nmc

volítelé

nás k

trnu íše

zvou.

Nuž, kmetové a páni! podejte rady nám;

Na vhlas

váš a rozum svj osud zakládám!"

Aj tu velebná hlava, pokrytá snhem let. Se zdvihne nad sbor pán: je to slovutný kme Pan Jií z Dražic, jenž te se králi pokloníj A takto rada moudrá vážného starce zní:

;

-^ÍM

181 ^^K^o-

,Náš králi veleslavný! na tvou velebnou Jesílá )

samo nebe

nejvyšší slávy

zá —

tvá

pijmi skránec skvostný, co svatosvatý dar,

Cech

}y nejvtší král

císa Otakar!

slul:

*íerozmnožíš, o pane, korunou císaskou ^i

zásluhy svých

bu

Fen korunou íe

in,

ni

moc a povst svou;

ímskou potomkm dkaz

Otakar nejvyšší v

Evrop

býval pán

dán,

!"

Pemysl král trn podepen stál.

domluvil Jií z Dražic, an tu Rozjímaje ta slova, o A-ch,

tenkrát

andl

strážný nad vlastí váhu vznes',

By slovem rozhodnul Ble tu pan

Ondej

z

se

bu vný

Rian

Plamennou výmluvností

se

žal

neb

hrd zhru

e prudkou

ples.

pna,

pozdvihna.

Tak hlásá: „Králi slavný! rovného tob svt

Mocnáe nezná Jak na nebi

— pane,

tys

král jasný kvt! «

se

slavn jen jedno slunce

rdí,

Tak Otakar v Evrop peslavn vévodí Lesk bledne hvzd, když slunce vítznou zdvihne tvá Tak ped korunou eskou všech korun bledne zá!

;

-^^^ Koí

se

182 *SX>~

jménu tvému pokrají moských

vln,

in

Tvých živým leskem je svt veškeren plnJak jméno Otakara by mohlo výše zrost? Ni nebi lze povýšit tvé slávy velebnost!

Nad eským

lidem panuj otcovském na trnu,

Nech cizincm se starat o vetchou korunu Tamf slávu bysi lichou za klam a strastný Ke škod slávy pracn dobyté obdržel!"

žel

—

Tu líce krále Cech se rdjí hrdostí On dkuje za žezlo císaské výsosti. Vyslanec íše rmutn snm Pražský opustil

A

andl eské

slávy

slzící

oko skryl.

—

ví.

PORÁŽKA MAARU. (Roku

1260.)

icho na horách, ticho na nivách,

Temný

jen šumot

eky

znl,

Moravy eky, jež vlnami leje Do noci tmavé bolný žel.

Po nebi erné chmury

se valí,

Blesky prorážejí oblak lem;

Na A

zemi jezdc houfy se hemží,

V

dsném

tichu klusají sem.

Luna zakmitnouc, zdšena

Nazpt Nebo

do

mrak

se

klesá

vzících hor,

hrzné, Divoch zhlédla zuivých sbor. tu zhlédla postavy

Ku ece letí hejna tatarská. Na pleci ehce jim toul a luk. Na koních letí letem vlaštovky Plnocí ernou

Maar

pluk.

~^^^* 184 víX>-

Moravo

Pro

tvj

je

Jim, co

ty

aj

!

t

eko

slovanská,

nepohltí proud?

pnili krví moravskou,

Peješ vlnami klidn plout!

tmavé noci zašepce

Slyš, tu do

Moravy temn šumící pomsta

Tiše, o tiše,

Hlun

by

se blíží,

strojila

Již se dobrodilo

hlas:

krvavý kvas!

plém

tatarské

Pes eku Moravu na pravý beh; Tam pak Tatai, diví Kumáni

Opt zaponou

dsící

Za sborem prvním Druhý

i

Bda! kam

bh.

brodí se druhý.

tetí a tvrtý

již

nese nesíslné

roj

—

kostvo

Obludy dsné a vraždící boj?

K

behu

poslední hejno dobedlo

Hle! za ním

letí

z

oblohy blesk,

Za bleskem hímá vítze hlasem Pomsty nebeské

—

hrozící tesk.

:

-oD^

185 «)<3©-

Oblohy erné hory se boí,

hust

Lejíce Lejí a

se proudící

až doly a role

lejí,

Vlnami kiyje

Morava,

mok,

hoj,

soptící tok.

jak divoce vstala!

Proudy potápjí skálu a strom,

Pochodn blesk Do jeku eky

osvtlují vlny, rachotí hrom.

hromu a do eky hlas

Slyš, tu do

dsný žalostný zvuk; Blesk pochodn objevují strašn Nazpt k ece pádící pluk. Vmísil se

Houfy

to

škdc,

Brali se

ekou

jenž o plnoci

klidnovlnou

Ty se te hnáni železem eským Úprkem nazpt k ece hrnou.

V

pímí

Uhi, Lestn Cech pepadnuvše stan; táboe bdla však vítz hvzda,

Víru a

rušili

Otakar slavný, královský pán.

— -©gXí&

186 *S)Q©-

Ten vrahy noní ped sebou Blesky

mu

svítí

žene,

v krvavou se,

Hromy mu huí píse vítznou, Maary kácí hrza a me. Východ blavou šeí

se mlhou,

Slunce se leká zvstovat den;

K Dunaji moe Páry

se

se zdvihají z

Pes eku Moravu Z

Na

krvavé

valí.

ervených pn.

šíí se

hrzn

šestnáct tisíc pobitých most;

most dorážejí krvavé vlny.

Soptící lítou

Slyš, co to

pomstu a

zlost.

eka Morava huí?

„Dennice pomsty se krvav

Nad vrahy Takto

se

— rdí,

svých Velehradských

král

matka Morava mstí!"

!

Vm.

e spousty

VITKOVCI.

Klokotského Hradišt

'A kolem lesy, hory

A

z rozvalených

i

se valí

blankyt nebes kalí;

dom

bolestné kvílení

vzdechy smrti do tmy dusících

Ped poboenou

kou

dým

zní.

branou Hradišt bývalého

Se týí na komoních rod znaku ržového,

A

kolem Vítkovc

Te

rozložil

se

peetný druh

po stráni a skalách blízkých hor.

„Nechf" zvolá otec Rží, na

„Ty Ze

šlehy

sbor

dýmu zemi

i

nebi

me

udee

hrzn

pstí,

vstí:

svévoli se krále rod náš nepokoí.

Ze, než

by

hrad

vydal, jich

Pisámbh! sílu Rže až do Moc krále Otakara nezlomí, Vynaložíme

radj poboí! nejdelší smrti

nerozdrtí:

život, poslední srdce krev,

By pokoen v

prach klesl hrdého

škdce

lev

;

-oí>!S*

Jak Ze

záští naše

msto

;

vK>-

188

dnes vlastní zahladilo,

v

králi ani chýše ni duše

nm

nezbylo,

Tak chceme zuiit meem a žhoucím plamenem Po krále Otakara ddictví veškerém. Onf sám

si

proti

Neb msta dada

sob odprc

Nmcm,

Na Pražském most

povzbuzuje.

z nich

Cechy vypuzuje

nesmí se ozvat eský hlas;

Hoj, jaký píval lidu tím zve na pomsty kvas!

K tm hodm

pýcha jeho též láká

Z Korutan, Raks, Ti

s

Štýrska

námi zapísáhnou

Ze znií slávu

„„Pemysla

se

i

cizích

bodrých

pán

Moravan

slavn duší svou.

krále, jej s

trnu vyvrhnou!"

slávu zniit?"" vyvolá jinoch statný.

Syn krásný Budivoje, pan Závise udatný „„Ni zem moc a síla, ni nebe žhoucí blesk Nezruší jeho slávu, ni jeho

Mocnáem

skutk

být, ne slout jen, to

Rozdrtit musila se na

vle

lesk!

úel Cech

krále;

jeho skále

Svévole šlechty bujné, jež zpupným odbojem Korunní hrady drží a hubí lid i zem." "

;

!

^G^

-^í>^ 189 „Jaká

to slova chvástáš,

nevrný Rže synu? našeho škdce vinu !"

Ty valíš na krev vlastní Tak otec hlásá; vkol Závise Rozhluí „

te

„Ho ho !" "

Vítkovci zvuk

statného

hnvu

tu jinoch zvolá, „ „vás

kvapného.

k hnvu pýcha pudí

Což ta jen záští pekla v lovka prsou budí? Bezdky duch mj koí se králi slavnému;

Však

lásky

Královnu

váše

miluji

!

pudí

hle, z

mne k hnvu bsnému

tch

slov se ještr krouží,

Jenž lanji než hrdost po krále krvi touží

Nuže, co Jenž

vám a duchm

Budivoj kmet

Tu

A

jste utichli?

aj,

vrný

Hlas písahy pekelné

—

strýc to byl.

pekla se láskou zasvtil!""

Rží k nebesm

hlasu rouhavého k

An

—

!

me

oblakm dýmu do msta rum

každý optoval co Budivoj tu

vyšvihne

zdvihne;

znl,

klel.

KUNHUTA.

IX.

ty róže, krásná róže!

cil

emu

si

ran

rozkA^etla?

[Rozkvetavši pomrzla,

Pomrzavši usvdla,

Usvdevši opadla?"

Veerem Ozývá

tak libým máje

se z loubí háje

Královny Kunhuty zpv;

Zpv

tichounkým vánkem

Septem sladkým

Tam, kde

dlí

se vluzuje

královský

Do jemného zpvu

lev.

vání

Prsou trudné povzdychání

V

královské

komnat

zní;

Msíc tam umrlí záe Leje na

pluje,

Pemysla tváe

Jako pítel poslední.

:

-^033-

191 ^<3o-

»Slyš, jak sladce hlas ten kvílí,

Jenž mi dnes v útrapné

V srdci

rozžeh' pomsty pal,

Jenž rozdráždiv ducha

Do

chvíli

sílu,

krvavých války vír !"

Královského lva jest štval

Král

to zvolav

K hvzdám

k oknu kroí,

upíraje

oi

Zhiiru zdvihne pravici:

„Tak

to

psáno na nebesku

Vítzství ve slávy blesku,

Aneb rána

Nechf

Vnec

i

smrtící!

tlo v sei padne,

slávy neuvadne.

Let minulých skvostný

dar.

mee! krev má tee

Kunhuto, andlí

Pro tebe af

Rudolf aneb Otakar !"

„

„Ach

—

—

ty róže, krásná róže !" "

Sepce hlas milostný muže;

!

-©í^ Mlí zpv

192

^)Q^

— ozvna

Z dálky do komnaty Jak by

Vrnost

lkaly lásky že jest

jen

šumí,

dumy,

pouhý sen

Otakar však trudobledý

K

obloze pozdvihne hledy,

Jak by hvzdu svou hledal;

Od

jihu

mrak

se valící.

Blankyt nebeský

Bda! hvzdu

kalící,

jeho

jal.

:

LIST.

X.

po táboe eském,

iž

plnoc

V

královském stanu lampa se kmitá temným leskem;

Tam

král u stolku sedí a trudobledou

Do dlan

Na

rozložila se

tiskna zírá v plaménku tichou zá.

stole se

ped

na

Král kdykoli

Se v oku Vyráží

Te A A

z

mu

Z

bledne, tu nevýslovné žely

tžké

bolestné vzdechnutí.

se

Pemyslova

stanu,

krále

adí

se

vdc

neslyší železných

ticho v stanu

— po

statných pluk;

krok

zvuk.

teskné jenom chvíli

útroby Otakara bolestný vzdech zakvíh'.

Tu

A

blí;

zajiskí a duše leknutí

prsou

Než Otakar

opt

lístek

sem vážn kráí sbor ozbrojených pán,

vkol

A

králem popsaný

opona vyzdvihne

hle,

tvá

Milota pán z

Ddic

se blíže

krále rozjímání tím slovem

k

stolu

hne

petrhne 13

-os* „Náš

194 -3X3^-

ra

králi nejjasnjší!

Pro povolal My vojínové

sob

k

jsi

oznámiti míle,

nás této

noní

chvíle ?

jimž rozkaz jest byl dán,

tvoji,

Cekáme, ehož káže peslavný král a pán."

Tu Otakar

Pohlíží kolem

„ti!"

písn na

ruce

A

Milota se chvje, v

hlasit!" král

z

zírá s

list

stídá bledost

Ped kým — a Pán

zástup noních hostí;

kížem klade na trudná prsa

níž se

„ti

s

:

„Vz,

Tu zprávu dává císa

králi, že

„Hle

!

bitv

hlas se

pátelé jsou zrádci, a nepítel tomu, nuže

—

eká

s

nám!"

ve tvém vlastním voji strojí;

— Rudolfus, Nmc

peten; Otakarv te

podlý vrah tu

poslal

by hrot do srdce

List

jest-li

tvái.

krvavou prudkou záí.

zejtejší

Již bídník zvolen, jenž

Pro

hrzou v

kdo výstrahu osudnou

Ddic te

svá.

„by známo bylo vám,

velí,

Se úklady a zrada k

Tak

velebnosti

pánu pednímu podává,

zvolav, lístek

A

Na

okem

se zdvihne a

ti

vklál;

král."

boln chvje:

nám peje

dýkami, páni, ven!

na slunce jasný den?

!

:

195 ^<3o-

-^CXíS"

Úkladn mám-li klesnout v ohavném, zrádném tu prsa nažím, tu obt vaše stojí Tu jsem Uspote ran a krve oddaným druhm mým, Af za všecky sám jeden již nyní krvácím!"

—

boji,

zoe Ni tenkrát, když podmanil severních konin moe. Jak te, an s prsem nahým uprosted pán stál. Tak

krále nezdobila posvátná slávy

Co obt bohatýrská, velebný Cech

Ped

králem na kolena

te

král!

vojínové klesli

A

k svému pánu ruce a hlasy vroucn vznesli „O pane k sláv vedl nás vítzný tvj lev, !

Vrnosti

A

dkaz jemu dá

srdcí našich krev!"

páni znaku hvzdy, trojií,

orlice.

Lva, ostrve a lekna pozdvihli pravice; I Milota,

By

pán

z

Ddic te vrnost

nejen vlast a krále

—

i

pisahal,

nebe oklamal.

!

ZÁVISE A MILOTA.

XI.

mrakem

siR^rvavým

slunce vychází,

zvstovalo krvavý den;

,(^By

á^Morava

!K Dunaji spoustu

Moravském

Hle, po

Hemží

se lidstva

Tam k

Naproti se

a

poli rozlehlém

komo

roj,

nedozírné táhne se dálce

ímského

Pne

šumem sinavýcli pn.

valí s kvílícím

hrzný

císae

Nmcm

voj.

v železném šiku

národu eského kvt;

Vlají tu prapory

Jenž podivením

rek

plnili

slovanských.

svt.

Ach, vy korouhve vítzoslavné

Ranní vtérky,

V

dsné

jež míle vás

se náhle

zmnivše

Klenoty vaše rozervou.

dmou, vichry,

-^D<e^

V

197

^K2^ odnc,

králov stanu množství

Uprosted vojvod Otakar král; Ped Otakarem v kruhu rytí

pán Závišv

Posel

stál.

„Králi velebný, pane peslavný!"

Takto vyslancv ozve

se hlas,

Rže tob

se

Královskou, pane, milostí

jej

„Falkenštein z

Falkenštein slibuje oddanost

koí, spas!

vnou,

Pisahá vrným sluhou ti být; Odpust mu viny, onf jenom žádá Dnes v boji státi co pevný tvj štít.

S etným houfem v sei rakouské

Dkaz Raiž

chce dáti vrnosti své jen, pane,

vyknouti slova:

Otakar Závise dnes k

Domluvil

Zhru

posel.

sob

utrápenou, velebnou

hnvu

zve

!"

Otakar zdvihna

Promluví k poslu, ana Plaje

—

mu

prudkého Zí:

tvá v oko

;

.

-o£Á^ 198 «;^o-

„Na vóky zrádcem

svého krále

cti

Závise bude v djinách slout;

Oko

se hrozí bídníka zhlídnout

—

Nebi odkazuji budoucí soud!

Prapor nechf vlaje svatováclavský,

Bh

nám! družinou vrnou,

vlasti klenotu žehnej

V šiky

se

ate

s

i

Já houfy eské povedu sám. Miloto vrný, Miloto statný!

Tobf svuji moravský

voj

Vediž bleskem vítzného

Houfy udatné v osudný

Odešel posel

Sepce

:

— Milota

„ „Již

nemž

mee

boj !"

zbledna

jinak se stát,

Za krev bratra, prolitou katem, Lev hrdý musí život svíij dát!"" „Praha nám heslem!" Otakar zvolá, „Praha nás slavná provodiž v se!"-

—

Praha! zahluí hlasy vojín,

V heslo

inejí

štíty

a

me.

!

-oDiie

199 «K3<^-

Slunce vystoupí na báni nebeské;

Bouí

již

divoké bitvy lom

mee již krví se Od zem k mrakm valí Kopí a Miloto

vrný!

—

kah',

se

hrom.

Miloto, kde jsi?

Ach, tebe volá k pomoci král

O pomoc

V

volá klesající národ

šiku nepátel Milota stál

—

MORAVSKÉ

XII.

(Roku

cil

POLE.

1278.)

ty pole, pole ty

Hbitove královské

Moravské!

velebnosti,

Role skropené rekovskou krví.

Lože

šíré

vrných Cech

kostí!

t opustila bitva hluná, Pda tvá te kolébkou se stala, V niž Morana, sestra bitvy, tiše Již

Obti krvavé

kolébala!

Kolébá, ach! Morana obti,

Moravy jim vlna píse pje, V píse spánku hroznou tu a onde Vzdychání umírajících chvje.

V poli Z

nížto

Mohyla

strašném mohyla se zdvihá,

dol potokem z

tl

rek

krev tee;

nasypána,

Jejichž psti ješt tisknou

mee.

-^íy.^

Ceská

stráž to

201

-SÍV3©-

pána nešfastného,

Jenž pro krále srdce krev

vylila,

Písahu vrnosti svatosvat Zápasem smrtícím potvrdila. Vrná stráž, ozdobo eských rek!

Kam

odvlekli

Otakara tvého?

—

Za Dunaj tam, do Rakouské hradby Zavezli

ti

krále krvavého!

Krále zrada pekla

Zrada zpupných

utratila,

cizí

zem syn;

Zanevevše na písného soudce Mstilif vraždou vlastní zloby vinu!

Ve mdlobách

vlast smrtelných krvácí,

Krále mrtvola tam v klatb

leží.

Ach! a tla hajitel vlasti Na bojišti pehrozném se vží!

Ped

osudným dnem svatého Rufíi Otvírá tam plnoc tiché hroby:

Na

—

poli tu šírém

nad Moravou

Zdvihají se stíny z dávné doby.

:

202

-©í>3;-

Nad tmavými hávy

Na Do

*:i)C>-

lebky

bílé,

lebkách pak strmí pilby erné; noci tak

Podepeni

pnou

se vojínové,

o své štíty

vrné.

Po bojišt brázdách kráejíce Kosti drahé královské hledají;

K

severu pak obrátivše hledy,

Na zem

v bolném úpní

Jak když

vítr

klekají.

lupením jesen

Tmavým hvozdem hrzotemn Tak i nyní kvílí o eských bojovník

šumí.

píilnoci

hrobní

dumy

„Neopouštj, hvzdo Pemyslovc,

Oblohu

té milé

eské zem!

Žehnej láskou k národu a králi

Vnuk

našich oklamané

Bda, bda!

Pamt

ruka našich

plém

!

—

vnuk

tam rozrývá; Slávy ozvna jen v rumech hrob slávy vlastní

Tajných

bol pláem

se ozývá!

— -oD^X*

Což

té

203 ^K^^^

krve bohatýrské proudy,

Které piida nad Moravou

Což ta svatá láska naše k

pila,

vlasti

Památky si vdné nedobyla? Šlechto eská! nebo slávu otc, Vnukové vyslyšte naše lkáni, !

V pokoji Až k

by prach náš odpoíval

vnému

s

vámi

se shledání

!"

VIDNI. am mne Ach

vedeš, andli

mé

vlasti?

ty slzavé odvrátiv tváe,

Kážeš hledt hrzy do propasti!

Zi tam Z !

té

mj

rumy a žaláe,

nichž se krve páry husté kouí,

Vkol Z

zrak

šlehá

mst

hoících záe.

pak spousty hlasy zhru bouí,

Hlasy ducha dsící

bolesti,

Vražda, hlad a mor tam národ Postavy tam vidím

Vidím

kostlivce,

z

odné

Ani dráhu mrchami

K

hnusnému

Pokrm

rum si

souží.

lézti,

kozí,

klestí.

se plazí mrtvol loži,

strašný do sebe hltají;

Mnozí k mrtvým

druhm

se položí.

!

-^g>!§-

205

W3e-

Miiži zuby skípajíce lkají,

Matky slze smrtiiých žalu lejí, Pokrm! pokrm! dítky chrapotají.

Nové ryky

Snhem

V

zoufalství

te

znjí:

plazící se rolníkové

sníh a led krvavé stopy

reji.

Hle! tam žena, jenž se dcerou zove,

Matku vlastní ku plamenu vlee, Hu! do skrán heb jí ostrý kove!

Matina

krev k nohoum dcery tee,

Bda, matky zohavené tlo Dít hladem rozvzteklené pee

Hrzy

také slunce nevidlo!

—

Slyš! co mezi rakvemi a rovy

Ted tam rykem šelmy zaskuelo?

Hyena Lítá

lovk

to, jež

zv to,

enichá hroby?

se strachuje té

hrzy

hledaje drahé kovy!

—

!

206

-oCXi:-

Sbor

V

to

cizí

«K>-

vražedlné luzy

rakvích hrabe, mrtvoly ot^írá

—

Zjevení to pekelné Medúzy!

Slzou oko slepne, jež to zírá;

mé

Dost, ach dost! o andli

Srdce

hrzným

Což kdy

zem

lekáním umírá!

trpla tch strastí?

Srdce lidské sneslo

Neb

to

eské

Bda!

tch

bolestí.

pelud pekelné propasti?

hrz tch

zemi bylo

Volá duch

Skvl

vlasti!

— na

se velebnosti

snésti!

mrakonosné skále

chrám a štstí:

štstí podvodné, nestálé,

Rozboivši chrámu sloupy

Národ pohbilo

s

zlaté.

mrtvolou krále

;

D U H (Roku

A.

128.J.)

—

v net)es báni ^- i^g^oue nade Prahou "^"^^^^ Ryje kíž za kížem rudý blesk; G^-sQ) Znak ten smrti, též i požehnání jDsící provází hromu tesk.

Hrzná dva moru Kde

se

Prahou kráí;

kmitne stela

její,

pláí

Hlasy bolné, zní hynoucích

stesk.

Jak v nesmírnou neštstí nádobu, V eskou zem se vrhlo všecko zlé, Nezbylo, ach! vlasti ani hrob,

V nž by kladla dti V propastech tam po Tl

umrlé tisících leží

pohbených bez zvon a knzi, pohebišt rozlehlé Cechy

—

I

-^D3í*

208 «;k3^

Touha srdce národu eského, Nešfastného Otakara plod,

Ddic

milý

trnu

královského,

nevolníkem cizích psot!

Jesti

Protož nebe bouí se odívá,

Hojné proudy

Na

hynoucí

Boue

tichne

slzí

svých vylívá

eské zem

— nad

rod.

slzící

Prahou

Slunce proudy zlata vylívá; Ejhle, koule svatá

Msto

záí blahou

Pemyslovci! odívá;

Aj, a sedm tu nebeských

pruh

Vyklenuvše jasných barev duhu.

Obloukem svým Prahu objímá.

„Hle, tot nebes posvátné znamení,

Zvstující pežádoucí klidí"

Tak

volaje v radostném zachvní,

Rukojemství spásy vítá Slyš, tu

Písní

znjí trub a

eských známé,

V prsou

lid.

bubn

hluky,

svaté zvuky

budí náhlý blahý

cit.

;

!

Hospodine

Národ

z

polituj

mrákot smrti vzkíšený;

S hradeb Prahy

A K

kolkolem

lid

nebi zdvihá

Neb

ny! pje

lidstva proud se leje,

rozvlnný

dík

hlasy blahé

se blíží pacholátko drahé

Blíží se již

—

Václav milený!

Oslonn vítznou nebes záí Táhne

král

Slza rdí se

pod míru obloukem;

mu

v nevinné tvái,

Slza kane na otcovskou zem: Ejhle

!

z ní

vykvétá rajské

Pokoj, blaženost a sláva

Slzavým

se kvítka

kvítí,

svítí

lupenem

14

PVEC

NEZNÁMÝ.

(Roku

'2í)7.)

?1

raha královská se hlunou slávou,

Nádherou a leskem

Bujn

plesající

naplnila,

davy lidstva

Po Vltavy behu

roz vlnila.

Nad Vltavou na Smíchovském

luhu

Palác peskvostný se zdvihá zhru.

Jehož stny jasn blýskají se

Skvostem zlatohlavu a purpuru. Hemžejí

U

se

kolem host davy,

pehojných stol

Na planin jezdc

V

hodující,

pestré houfy

leskném hávu bujn.

Neb dnes Václav

Hod

harcující.

s chotí

milou slaví

posvátného korunování.

Jehož nádheru všem

Povst zvuným

krajm svta

hlaholeni vyzvání.

211 -S;<3^

-^£>S*

v stanu

královském se ukonilo

Stolování skvostné, a

te

znjí

Struny, píšfaly a libé zvonky. Ježto sladké písn provázejí.

Cizozemští páni, sliné Poslouchají

Báje CJizí

s

úsmvem

libé, ježto

pvec

Podál

s

dvy blahostným

prozpvuje

zápalem milostným.

stolce královského stojí

Mladý pvec, jemuž kade splývá

V zlatých

prstencích po hrdé

šíji.

Ten germánských zvuk píse zpívá;

Pje

o velikých dobrodružstvích,

Ježto bohatýi podstoupili,

Aby meem sob

sliné dvy.

Poklady a slávu vydobyli;

Pje

o Tristrama a Isaldy

Osudném

O O

milosti opojení,

neblahé lásce, kruté

strasti,

milenc nad hrobem spojení; Pje, kterak lásky muedníci Pod korunou v jedné rakvi spjí,

Nad

nimi jak z pehojných se

Slze horoucího žalu

lejí.

oí

-^í>^ 212 &X3CH-

zardnou tvái

Hle, tu soucitem

Nejedná blounká ruka skrývá:

zejmji než sláva hluná Povstného mistra báse vzývá. Slza

Ejhle

králová milostná k pvci,

!

Jenž se dvorn koí,

A

te

se bére,

jemu vnec zlatých list

hle!

Nžnou

rukou klade na kadee.

Král pak Václav pozdvihna

„Díky tob,

Za lahodné Však nech Hlas

se zvolá:

ušlechtilý druhu, cizích

kraj zpvy;

zazní v slavném tomto kruhu

eský, aby vzácní hosté

i

Poznali, co náš

zpv

v

sob

tají,

Kterak blahým kouzlem libozvuku

Písn eské

A

srdce upoutají!"

ela mnohých eských pán, Pi cizích jež zvucích mraila se. Slovem tímto vznešeného krále tu

Radostn

Hle

!

tu

Pvec

se vyjasnila zase.

kráí

s

varytem svým

národní ku

stolci krále.

zvuným

213 «)C?^

-«£>iíS*

Plamen v oku, v tvái hrdost mužnou, Nebažící po darech a chvále.

A

ten

Ze

k prsoum tiskna varyto

strun stíbrozvuku vlny

Až pak hlasem

mocn

leje,

jasným, milozvuným

eským pje:

Tuto píse srdcím

„Srdce

své,

poutá láska dvy,

Avšak velebnjší

lásku znám,

Které vnuji své vroucí zpvy,

obt dám.

Jížto krev a život v

Vn

jako pramen

Proud

se lásky této temeni;

Vlna

co

pedkm

V zbožném Co nám

Tomu

srdci

úctu v

nemní!

se

svaté, drahé bylo,

vroucn chováme,

svt

vydobylo,

zhasnout, zhynout nedáme!

Láska k národu,

Mee

jasné

mizí, pokolení hasne.

Proud a láska ta

My,

eky

již

pedk

vítzné posvtily,

statných

214 «y3©-

-©g>(§

krpje eských syn jsou

udatných

Jižto krve

pokropily:

To náš poklad, ha! Zakotvená v Heslo,

k

ln

nmuž

to naše sláva.

vných

skal,

národ se piznává,. dal !"

Jemuž Tvrce zemi eskou Hlas radostný zazní

sbor,

z lidstva

valn k dveím sín dralo, Aby milým zvukm eské písn Jež se

Pvce

národního naslouchalo.

Václav pousmav

Pvci

kyne, aby dále slavil

pedkv

Skutky

pánv

Mysl

Pvec

se milostiv

též

a tím srdce i

lidu.

krále bavil.

kolem hled hrdým okem.

Luícím

živoucích

blesk

stely,

Ladnou strunou pizvukuje hlasm. Ježto píse tuto otevely:

,

„Aj ty Ty-li

emu Na

slunce, aj sluneko,

jsi

žalostivo.

ty svítíš na ny

biedné ludi?"

;

215

-oCXS-

«}<3€>-

Dále pje, kterak vládce Opustil jest zemi svou,

A

tu soused, lstivý zrádce,

Poplenil vlast nebohou.

Zlato pobral,

lidi

moil.

Pole šlapal kopytem.

Dvory

chýše boil,

pálil,

Drahou krví

skropil zem.

Cizí vrah tak zemi soužil

Úpnliv Po

A

národ

lkal,

vyprostiteli toužil hle,

—

silný mstitel vstal.

Uslyšelt žalu hlasy

Jarý Beneš Hermanov,

Sebrav kmetský

V

zuivý

Jak by

odný

bleskem

se valil bor,

Tak vítzných

V Nmce

na Sasy

se pustil lov.

les

Na erný

lid,

zbraní

vrazil

eský

teskem sbor.

-^^^

^>0-

216

Beneš Hermanov kam kyne,

Vítzn tam bouí

se,

Síla

Sasík tam

Tam

je kácí mlat a

Úpti

tu bylo

hyne,

me.

Nmcm,

Jež hnal tas a pomsty duch

—

Hermanov tak cizozemcm Vyplatil jest starý dluh!

Píse skonena, tu z houf lidstva Zvuí hlasy bujného plesání; Král se zardl

—

z

oka

hnv mu

plaje,

Vesele však hledí eští páni.

„Smlý

druhu!" král se zdvihna zvolá,

„Nedvorn tu v písni jsi nakládal S Nmci ped knížaty nmeckými; Odkud píse ta, rci, kdo ji skládal?"

„ „Tážeš

„

se,

o králi," "

„Odkud zpv

Skutky Tážeš

pedkv

se,

pvec

dí,

ten, jenžto velebí

a tvé

zem

est.

kde pramen jeho jest?

217 -gK3©-

-H3g:X35>

Aj kdož

vni

Jaro

kvt

a svých

Aneb hrom, Odkud bére

váží

lesk,

tam rozráží, svj blesk?

jenž skály smrtící

dech

Libých

zdroj

poví, z jakých

též

i

blesk

zdroje

Píroda tajemstvím odívá:

Tak

Jež jen pvci

nkdy

svoje,

odkrývá.

Pvci, který vánkem

S

má

národ tajemství

i

lidu dýše,

lidem rmoutí se a raduje.

Tomu

jen duch národu své skrýše

Tajemství posvátných zjevuje.

Aby

písntvorec kouzlem struny

Spojil blesky v jeden žhoucí klín

A V

co

Perun hímal v

zlaté

chudé chýše, v hrdých

Ozvny

pokolením

nesouce,

vk

Nových Ano, písn s

sí.

sílu,

zaletí.

spásu.

život zasvtí;

tyto

V budoucnosti Když

hrad

nezhasnou tchto hlas,

K píštím Útchu

trny,

budou

žíti

nevystíhlé

dob.

hrdými znaky budou

tlíti

Vaše jména v nepamti hrob. Vaše hrady, ježto s hrzou dsnou Se co kruté pst v zemi pnou,

-oí>» 218 «x3o-

Až Až

i

tyto v bídné

i

rum

Jazyk

Až

lidu,

ducha jeho

nkdy

Koruna

Pohozeno

slavný pane,

pohádkou

vkem

ležet

tísni

eských

taktéž

se stane,

rozhlodané

bude v

!

!

I

silný vrah.

„Pesta pesta !" „Ejhle

—

eská, klesnouc v prach,

i

tvé žezlo

Pán

!

písní

v krutých vkíi

Sokm smšnou Až

klesnou,

jich vétry roznesou

Nepemže vk ni Bude žíti, vz to, i

rumy

plísni

—

""

král tu provolává,

zuí

odvážlivce bujný

hnv zpv

Jména, znaky naše pochovává,

O zem mee eskou

korunou!

Strážci, pistupte a chopte se ho,

V

okovech nech skoní píse svou

Avšak vlny

lidu

pvce svého

Pavezy co živé zahrnou.

!"

HORNÍCI.

t(Roku

1304.)

j^^^a den, na den, kovkopove ^c^Hlas se Horou rozléhal,

^^.„Do i*^

krvavé práce zove

Pst

vaše vlast a král;

^'^Nepítel se

Aby Z

!"•

k

mstu

hojnou stíbra

sklad

vašich

blíží.

spíži

rozebral."

Hoj, tu do šerého jitra zabouí

Z hlubokých dol divoký vesk, Trejby se víí, až osy se kouí.

Kolkolem

slyšet

rumpál tesk.

Plamen kahanc již osvcuje Temnice ') erné stíbrných hor;

Z fot

Na

den

okov již vystupuje bezetný kovkop sbor.

^)

a

;

--©£X(&

220

-XX3©-

A tu slavný pán ze Stráže V ele svých obrnných Havím

se zbrojit káže,

Tasit zbraní železných:

„Zhru!

Zem

hájit slavnou

Horu,

stíbrnou komoru,

Pozdvihnte seker svých!"

„Na vrahy hr!" volají havíi, Davem hrnoucí se na Vlaský hrad

Tam

pak

hutníci, roštíi,

ramíi

Staví se dvorem v daleký

^),

'*)

ad.

Feysle. a pádné pemrlice ^) zdvihá,

Volaje pomstu, bujarý sbor.

Až Až

se to se

dolem a

otásá

kampem

^)

rozlíhá,

okolí hor.

Nové houfy, hle, se lejí Z couk ^) jako vlny par, Tisíce

kovkop

krejí

Haldy modroleskných škva;

Výhn

Kov Dsící

ženou k mrakiim hluk a vody to

živl

boue

svar.

koue

—

;

-o^y.^

Hle, tu rumpály

Zhru

;

221 ^<2es

rachotem ženou

ohromný, naplnný por

®)

„Af se nasytí stíbrnou pnou Lakomých škdc hltavý tvor!"

bujn

Hutníci takto

volají,

Z póru vážíce smrtící kvas, Do tok Vrhli ce ^) jedy metají, Tokem by život nepítele zhas'. Živým proudem jedy plynou. Za vlnami Horský voj Táhne toku úžlabinou

Tam, kde

Od

Nmec

strojí boj

Rovinských tam palouk,

Z Turkanku a Osla couku Valí se

Slunce

Bán

již

se

haví zlatí

'^)

roj.

Kakovské

hoiy,

chrámu Sedleckého

rdí;

Ejhle tu rázných

Horník

Na

úžasem zí:

luhy kolem

s

Tam, kde Rakouské Požár a popel

Potoku Nepítel

beh

pnu

pdu

sbory

se prapory

chvly.

jen kryl,

však vrouben jest tly stíbrnou

pil.

—

-^>3J 222

Tam

se,

lile!

Plazí dlouhý,

„Voj

A

to

-XXSeH-

k áslavské stran

erný had

škdc!

—

rázem na n, pád!"

pocítí kladiv

Letem Horník

tu roty.

Metajíce stely, hroty.

ad.

Drtí prchajících

Aj tu od Malínských les Svitne nových

kov

blesk,

Hlasy tam eského plesu Pozdravují bitvy tesk.

Rázn pst kovkop Z vrah

živé jiskry

Vrahy žene tas a

teše,

keše; tesk.

Nepítel prchl v Moravské bory

Za tetí Horník

horu, za

modrý

les.

statných vítzné sbory

Ozvuil vojska královského

„Horníkm

ples.

sláva!" zaznjí hlasy.

Radostný povstal kolkolem ruch.

Nech

V

žije,

Horo, na

bujarých synech

vné

pedk

asy tvých duch!

;

POLEDNE. (Roku

130Ó.)

ny zvuí, jasn trouby znjí

chrámu Pražského

iV kobce svaté

„Hospodine, chvála tob!" pjí ,Hlasy lidu rozblaženého.

A

ped chrámem,

Stan

se

vonných

z houští

kvítí

zdvihá skvostný nahoru,

Ti královské Tam ve stínu

koruny se

svítí

slavných prapor.

Lidstva nesíslné, hluné davy

Kolem stanu skvlého

K

velebným

Tisíc

Opt

tm znakm

se zraky

rachotily

V hluky bubn Tu

se

hrd

bubn

dmou,

eské

pnou. hlasy,

hlahol trouby

vystoupí na stolec okrasy

Království

eského

slávy

hlasatel.

znl;

Po

tetí zaznly zvuky plesu

—

Vešken ruch te náhle utichnul, Jak by v lidstva nesmírném okresu Pramen života byl zaniknul. Z chrámu vane zbožná píse míle: Svatý Václave, svj národ spas!

Slavn

povznesl, slyš! této chvíle

Hlasatel

svj hrdozvuný

hlas:

„Vrní milí království eského! Dj vám slavný budiž zvstován: Václav, ddic trnu otcovského. Na království eské pomazán! Ejhle! korunu velebnou Cechu

Zdohi jasná

záe korun

dvou,

Uhr

koruny a statných Lech! Václava at dnové šastni jsou!^*"

Opt

opt bubny hluí, když slov tch provolal;

trouby,

Hlasatel

Po Praze radostný „Váceslav af

žije,

ohlas

zvuí:

slavný král!" -

Na Na

poledne slunce vystoupilo, nejvyšší

eské zem

Se sta vží poledne Ježto slavil

hod;

zvonilo,

Pemyslovc

rod!

15

i

ZHASNUTI. (Roku

1306.)

37\

eera vánky Vltavou 10

hrají,

vln se topí západu hled;

Západu ržím vlny

šeptají:

Zbledne, ach, brzo rajský váš ^

Vlny

C

Veer

šumí

to

— hasne

již

mlhou sinavou

ji

Jak kdyby

dvy

Genius smrti byl

Hladina tmavé

záe,

kryl.

milostné

tváe

políbil.

eky

se tese,

Luna ukrývá útchy tvá: ernou, hle! rakev loka tam

Vkol Záe

se

po rakvi

lejí.

se z víka prýštila krev,

Smutku korouhve

Na

nese,

míhá pochodní zá.

se rudé

Jak by

kvt!

rakvi

leží

okolo chvjí.

truchlící lev.

;

-^SX» 227 S5k3<^

Pebda!

lev to truchlící

eský

Klesl na rodu onoho hrob,

mee

Jehožto

a vhlasu blesky

Svítí se nocí minulých dob.

Vítr se zdvihnul, žalostné skuí,

Kvílením svým provázeje lun,

Vltavy vlna rmutne tam huí:

Osiel slavných Pemyslovc trn!

Což

Tam

to

na vrchu Petínském se míhá,

kde Peruna jevíval

se stan?

Jak z luny páry tvoena, zdvihá Zena se krásná a knížecí pán Postavy jasné hlavy své kloní,

Na ernou lo Zák se, Co rosa

upírají hled

pláe

že perly

leskná, kropící

„Olivo krásná, ty

jsi

te

—

roní,

kvt.

zvadnula!"

Takto Libušin zaplakal hlas; „Slávo nejvyšší, tys pominula.

Plod

lna mého

krvavé zhas'!"-

:

-«£>^ 228 <seo„

„Krvav

Z les a

boln ozývá

zhas'!"" tak

skal se

ozvny

Hlasu trudného k nebi

duch.

te

zdvíhá

Libuše matky knížecí druh

„Rod

mj

dostoupil polední

bán,

Ucel velebný nedokonal;

Ovniv

trojí

Konec na

korunou skrán,

vk

vky

vzal.

Úel velebný národu mého „„Kdo doplní—"" Kdo doplní?" Od Vyšehradu tak královského Ozvnou slova Pemyslova zní.

—

Loka

se nese

k Zbraslavi dále

—

Zvonek umrlí vyvolává. Prach že slavného Václava krále Mrtvolu syna oekává.

— noní kmitá umrlí —

Zmizela loka

šerostí

Již se jen

blesk;

Jiskra

i

zhasla

ach, stíny

Pohbily rodu Pemyslova

vnosti

lesk!

!

;

:

;

HROBY PEMYSLOVC. duchm

láva

jasných bohatýr

Sláva budiž našim obranám!

Našim hajitelm práva, míru, Národ eský budiž jejich chrám! Na památník hrobu eskou lyru Tesoucí

By v

se

rukou ukládám,

posvátný popel chvla

jemn

„Sláva tob, Pemyslovo plém!"

Vlasti

má! kde

Rakve

hostíš s

Na

knížat,

kde svých král

drahým popelem?

—

Vítovskou povystoupni skálu.

Najdeš hroby v stanu velebném

Tam, co slzy v svceném kišCálu, Chová chrám prach drahý v ln svém Kobka svatá Vrn tam ukrývá,

Z

minulé co slávy

Cechm

zbývá.

;

230

-oD(3:*

!

-XíCBc^

Klekni, Cecliu, v trudném rozjímání,

V pantheonu

král velebných Mramor tam památku drahou Velitel dávných

dd

chrání

tvých.

Jak by v klidném zesnuli dímání, Leží sochy rek kamenných Jak by tam, po boku tžké mee,

—

Odpoívali od pracné see.

Betislav tam Již achillský

Kámen

s

Jitkou odpoívá.

me

vybojoval;

druhý Spitihnva skrývá,

Jenž se štítem utlaených

Vk

nynjší oba

vrn

Minulý jim kvty lásky

stal.

vzývá, stlal;

Díky, ote, díky synu tob! Blahoslaven spravedlivý v

hrob

Památka tam ducha pejasného Rozpadla

se

ped vky

již

v prach

Hrobka Betislava stateného. Jejž utratil Vršovecký vrah.

-«D;& 231 *SX3©-

A

pomník bratra nešastného,

tu

Kterého pohánl

K luhm

hnv

a strach

polským, k skále Rýnských

Za Tatry

až došel konce

hávu eském!

Vítejte mi, sochy v

Sloupy slávy,

bhu.

velcí králové!

Dd

ovnil trn královským leskem. Vnuk rozjasnil jméno vlasti své

moem, dalekým nebeském:

Zemí,

Vítejte mi, Otakarové!

vrná

tob,

Cechu,

jest-li

Ro

tajn na druhého hrob!

ji

Svatyn,

národu milého,

hle!

V níž kamen Tam

slza

drahých skví se

zá —

ostatky Václava svatého

Ruka

víry kladla

Ped

nimi by lidu veškerého

na oltá,

Jasnila se trudobledá tvá.

By svj

žal,

své strasti

Žalovalo vojvodovi

zem.

eské plém

beh,

-<0^ 232

48)0-

Hledám kámen, pod njž tlo Milované láska

Jitky

vložila,

Jež dobrému Vnceslavu kvítky Blaženosti v život uvila;

Bdovaly eských luh dítky, Když je krásná mát opustila; Dcero sliná Rudolfa jasného.

Kdož památník zboil hrobu tvého?

Jako kmet

Chrám

se

z velebných,

dávných

as

druhý tamo k nebi pne;

vk

majíc za okrasu Stáí Chová zbytky vlasti milené:

Hostí Ludmilu, svtici, spásu, Vratislava kosti rekovné; Boleslav tam slavný odpoívá,

Boivoje eská

vlast

tam vzývá.—

Svaté pozdravení, tiché hroby!

Sláva

vná.

Pemyslovci, vám!

Stínové velební krásné doby. Opatrujte národnosti chrám:

,

!

—

Lejte

vnukm

To

bolestným srdcem zavzdychám

s

do duše útroby

Lejte do duše jim

By

nehanobili

Kosti matky

cit hrdosti,

matky

—

kosti!

ach, ta slavná máti

Pod nevdkem syn krvácí! Odrodilý vnuk ji nechce znáti. Hovor matin v posmch obrací Drápem pekla est národní rváti Nehrozí se hnusní bídáci; Neznajíce Klopotají

ei slast a slávu v škdc hluném

Vnuku, jak Velebností

Jak na

se

mžeš

pedk

davu!

honositi

slovutných?

sloupy, hrady, rakve rýti

Znak, eským meem dobytých, An ti eským slovem pozdraviti

V onom svt

nelze

dd

svých?

Slovem otc nikdy ti neznlo. Co tvým rodem slavného se dlo

!

—

-oDS- 234 «>C^-

Duchové královských vyvolenc! Opatrujte

e

a národnost,

Žehnejte sbor velebných vlastenc,

V národu By

rozpalte horlivost.

ve stínu vašich

slávovnc

Pstoval svých velkých

pedk

cnost

By, ozbrojen národní hrdostí. Zaryl prapor lva do skal vnosti!

y

y

mmkmMkm.

STYR A SLAVOJ. (Str. 17.)

Báse

opvuje

lato

nad

vojskem

útok

Nmc

Ludvíka,

Cechové

prolož

se

nmeckého, aby

se

velikou;

vání

kteí, síly

rozdráždni

své

Nmce

eských ve

o

jsouce

na

avšak

zlomyslností

hlavu porazili.

slavné bitv té djepis

První

na

ztrátou

poslancové

proti slovu

849

r.

obdrželi.

se

pokoj smluvili.

Nmci

Cechové

ježto

nmeckého,

krále odrazili,

odebrali

udeili

trvalo,

vílzslví,

do

jich

lidu

ležení

co roko-

Mezitím

danému na echy, takovou,

Pamt

sebravše

rekovných

vdc

nám nezachoval; jména

vyata první z Dalimila, druhé z Kralodv. Rukopisu, ponvadž povsti národní hrdinské skutky obou tchto vdc do tétéž doby kladou. Styr

(Štír)

a

Slavoj

jsou

OTEC A SYN. (Str. 29.)

Boleslav svatého,

cestu

I.,

akoli zavraždním bratra svého, Václava

k vlád

sob

proklestil,

kál

se

nicmén

tžkého híchu svého, a upevniv tuhými ovšem prostedky moc svou knížecí i sílu národu, slávu íše eské znamenit rozšíil. Mladší syn Boleslavv Strachkvas, vstoupiv do hidu sv. Benedikta a jméno Christan pijav, sepsal z

prý

život

sv.

Václava.

Latinská

legenda,

od

starodávna

I j

-«D<3:*

za

dílo

238 ^Kíojest však, jak

Dobrovský

pvodu, proež

jen básní-

co

legendy

Christanovo považovaná,

dkladn

dokázal, docela jiného

ku dovoleno

syna

Boleslavova

spisovatele

té

uvozovati.

DUBROVKA. (Str. 36.)

Marlinus Gallus, jenž byl živ v první polovici XII. sto-

vypravuje

letí,

v kronice

své,

že Dubrovka

(Dubravka),

dcera eského knížete Boleslava I., hned pi zasnoubení svém r. 965 pokestní manžela svého, polského knížete Mecislava

I.,

za

pisc piklonila

výminku položila teprv

líbezným chováním

a

;

dle zpráv

jiných leto-

po zasnoubení srdce manžela svého výmluvností svou k víre Kristov.

S T

RANO

V.

(Str. 39.)

Kronikái,

ovšem pozdjšího

vypravují, že na levém

behu

vku.

Jizery, mezi

Hájek a Balbin, Stranovém a Hru-

r. 973 poslední válené sbory eských pohan Bratimilem Hrušovským, aneb, jak Hájek píše, knížetem Boleslavem II. poraženi jsou. Balbin dokládá (Epit. rer. boh.

šovém

1.

VII. c. X.),

tento

komnat hradu Hrušová, díve než poboen byl, obraz bitvy té na stn

že v jedné

ve švédské válce

malovaný vidl. Rusalky dle

domnní devních pohanských Slovan O Rusalkách, od P. J. Šafaika,

bohyn vod

(srovn.

1833,

sv. 3.)

Mus.

:

byly Cas.

.-og>'3^

239 ^<2<^~

PÍTEL. (Str. 45.)

Jindich II. kníže Bavorský, vnuk krále Jindicha Ptáníka, pokoušeje se po smrli císae Olly I. o korunu nmeckou, stal se sokem císae Olty II. Avšak od tohoto v bitv poražen, vzal útoišt k píteli sve'mu knížeti eskému Boleslavu II , jenž oni pemlouváním ani pohržkami císae nedal se pohnouti, aby pítele nešlastného v ruce nepátel jeho vydal. Otto II. tedy do Cech válen vtrhnuv svedl u

Plzn

r.

976

bylo poteno

v

bitvu,

ktere'/.lo

císa sám

a

nmecké náramn

vojsko

pestrojen

houštmi Šumavy do

Bavor prchnouti musel.

BETISLAV NA VELEHRADE. (Str. 52.)

svil synu svému nad vojskem silným, kteréž r. 1028 Kníže Oldich

Moravy od

Maar.

Betislavovi vyslal

Betislav, píše Palacký

f

správu

k osvobození

Djiny

nár. cesk.

297), dokázal hned v prvním tomto boji všecku i chrabrost i jemnotu ducha svého. Jedním úprkem dobyv jako

I.

díl

na pekot celé až

konen

zem,

pokoj

meze obou íší

a

s

pohánl králem

pojistil

ped sebou |)luky Štpánem uzavený

uherské, stanovil

Betislavovi jméno vévody morav-

ského. Pravit sám v listin o tom vydané "), že zpomínaje k zlomkm tak eeným Monseovvm náležející, jest v BoMoravském i v Rcgestech Erbenových obsažena zlomky jak vbec známo, mnozí z novjsích badatel \esms za

*) Listina tato,

kov

(liplomatái

Mouseovy však,

podvrženc pokládají.

;

240 ^8)0-

-©D<í& na moc

a

starých

slávu

zem

knížat

moravské,

cítil

se

v nejhlubším srdci až k slzám pohnuta, když pišel na svatá

ona místa, kdež nkdy kesfanslví lak krásn bylo prokdyž uzel slavný nkdy Velehrad ve zíceninách zpustlé a zohavené. a chrámy boží v V pobožném kvetlo,

—

nm

celou koist uherskému vojsku odatou nové vystavení a nadání chrám onch, jakožto obt kladenou na oltá toho, kterému zasvceny a jehožto pomoci zase dobyty byly.

nadšení ustanovil vynaložiti na

BITVA DOMAŽLICKÁ. (Str. 63.)

Bitva,

v kteréžto

.Undichem

lem u Kdyn, sv.

Václava

na na

Betislav

vedené kterémžto

r.

I.

1040 bojišti

památku vítzství

vojsko porazil,

potom postavili.

nmecké

krá-

svedena

byla

echové

kapli

Pozdjší však

kronikái vypravují, že echové slavné toto vítzství získali u vesnice Pivoky, na severu od Klence ležící. Dle Palackého táhl se hlavni proud vojska nmeckého po ece Koub ku Kdyni, a jinou pak stranou kázal král Jindich markrabí Otovi obejíti vojsko eské a utkati je s zadu ; ob pak tato vojska byla od poražena. Ponvadž Domažlice u pro-

ech

sted mezi Kdyní a Pivokou leží, a mimo to souditi lze, že i povstný prosmyk Domažlický tenkráte byl taktéž záproto za dobré sekami opaten a zbraní eskou hájen :

uznáno ponechati zde název „bitva Domažlická", v prvním vydání tchto básní položený.

241

-©grxs-

-:^K3©-

VR A TI SLAV. (Str. 74.)

Vratislav,

vrný

spojenec krále Jindicha IV., vynikal

osobní statenosti svou v bitv u Fladenheimu, jižto Jindich se

sokem svým Rudolfem Švábským

jenž obšírn popisuje als Papst

bitvu

Stadenského

bello Saxonico",

že

a

kníže

Voigt,

svedl.

„Hildebrand

souvkého Brunona

eský

Rudolfovo královské kopí dobyl

ech

1080

Gregorius VII.", klade výslovn, volaje se ke kro-

nice Alberta

do

r.

v díle sve'm

tuto

a

je na

spisu

v boji

Vratislav

památku

s

„de tomto sebou

vzal.

BOŽETCH. (Str, 77.)

Poslední opat obadu slovanského v kláštee Sázavském, Božetch, obdivován byl od vrstevník svých co výborný malí a socha. Ve krásoum bylo jeho nejvtší zalíbení, neboC netoliko maloval, ale i obrazy ve dev ezal, v kamenu vystavv nov skvlejším tesal, nebo na soustruhu toil slohem klášter a kostel svj i náležitá k nim jiná stavení, ozdobil je a nadal hojn vším, eho potebí bylo. U krále Vratislava požíval Božetch vtší pízn nade všecky jiné preláty zemské, tak že i biskupa Kosmasa k žárlivostí o to popudil ; nebo když jednou u veliký svátek, sáhnuv do úadu biskupova, Vratislavovi králi korunu na hlavu postavil, rozhnval se Kosmas a to tak velice, že ho z opatství ssaditi chtl. Teprv když mnozí páni eští za opata se pimlouvali, uložil mu mocí svaté obediencí tu neobyejnou ;

—

pokutu, aby, vydlabav ze

deva

krucifix, zvící jak 16

on sám,

zanesl jej

bylo. (Pal.

z

íma

íma

na vlaslních ramenou do

sv. Petra.

stele

«>0-

242

-©D(S-

A

Dj.

i

Brzo

351.)

I.

vzala liturgie slovanská

tam

složil

opat kajícné splnil vše, jak

v

ko-

mu rozkázáno

po navráceni-se Božetcha konec svíjj v kláštee Sázav-

nebo nkteí lidové ehole slovanské' kláštera tohoto, usilujíce vší mocí, aby svrhli Božetcha s dstojenství opatského, osoovali jej žalobami nejhrubšími, které, kdykoli ske'm

;

vyšetovány jsou, ukázaly

se

býti

niemnými,

nástupce krále Vratislava, kníže Betislav

neustálým tím škorpením, vyhnati i

svárlivé bratry a

tam

uvésti

II.,

kázal

mnichy

konen

až

rozmrzev se nad

z kláštera

latinské

i

opata

z kláštera

Bevnovského.

VEZEN NA HAMMERSTEINE. (Str. 83.)

Boivoj stolce

II

,

panovník

dobrý

a

lidumilý,

zbaven

byl

knížecího lstivým a bojovným Svatoplukem. Po smrti

Svatopluka zmocnil se Vladislav, bratr Boivojv, žezla vlády, avšak Boivoj podnikl s ním krvavý boj o korunu. Mezitím vtrhnul

prav

na žádost Vladislava

císa

Jindich V. do

zem,

že rozepi mezi bratry chce rozsouditi. Tu když pišli

eská,

císa Boivoje zajmouti a v poutech zavésti na tvrdý hrad Hammerstein nad Rýnem (r. 1110). Pozdji pak povolal Vladislav, jsa muž dobrého srdce, Boivoje zpátky do Cech a jemu knížectví navrátil, podržev sob toliko krajinu Zálabskou. Avšak svornost mezi bratími netrvala dlouho, neb Boivoj r. 1120 opt odešel z ech a v cizin zemel. Malebné zíceniny hradu Hammersteinu, knížata

kázal

~

J

—

;

-«g>'S-

243 «^X3©-

na nmž Boivoj sedm let byl uvznn, až posud na temen vysoké skály na prave'm beliu Rýna nedaleko msta Andernachu se pnou.

VRŠOV O pvodu

píin

a

záští

u Souvkých letopisc žádné

kronikái

echa

se

domnívají,

že

C

I.

Pemyslovcm

Vršovc

proti

zmínky

se neiní.

Pemyslv

Pozdjší

z pokolení

Vršovci,

praotce

poPemysla za manžela sob zvolila, k rodu knížecímu Vršovc. Mže býti, že pouhá

pocházející, na

nvadž

rod

proto

zaneveli,

Libuše rolníka

nehledíc

váše od

ddin

píinou Pemyslv; avšak i možno, že jistým polilickým zámrm tímto zpsobem prchod zjednati se domýšleli. Jaké tyto zámry byly, píše Zap mstivá byla

otce na vnuky

ulok

vražedlných

anebo

pátelství s

svazk

s

pecházející

rod

na

jenom povýšení svého rodu na mysli aby Cechové více si pobratenými Poláky hledli a tch škodlivých

v kronice své,

mli,

jejich

„zdali

uznávali potebu,

zdali

Nmci

zanechali,

I.

to

nám

již

tžko rozhodnouti."

DÝKA. (Str. 8G.)

Betislav

II.

r.

1100, když lesem Zbeenským

se vracel, zavraždn byl zlosynem

z

lovu

njakým jménem Lorek

vražda tato prý se stala návodem Vršovc, Mutiny a Božeje. Mstižádost

Vršovc

roznícena byla již dávno pedtím, neboE

následkem útoku na život knížete Jaromíra Vršovcem Kocha-

nem

r.

1003

u

Zbena uinného

byli

tenkráte

mnozí

-^C^^ 244 *XK>Vršovc na život trestáni, o emž svdi Kosmas, jenž na r. 1003 klade: „Hic interfecti šunt Vrševici." Výjev v básni této píliš fantastickým zpsobem líený souvisí ovšem jen cbalrným pásmem s osnovou historickou. z

—

U.

I

I.

B

I

C

E.

(Str. 90.)

Za panování Boleslava

II.

povstala mezi Vršovci a Sla-

vníkovci, z jichžto rodu sv.

Vojtch pocházel, záhubná

ve kteréžto Vršovci pízní

pomocí mladého Boleslava (Ryša-

a

vého) pevládali, až starý Boleslav

ob

strany k míru donutil.

Když pak Sobslav Slavníkovic u císae Oty ježto se rodu jeho v Cechách inily,

sob

velice stav bratí jeho v Cechách. Vršovci

poali

na kivdy,

III.

stžoval,

polskému Boleslavu Chrabrému se odebral,

knížeti

a

lito

válka,

opt

pak ke

a

zhoršil se

záští proti

nim

na jediný hrad Libický obmezeni jsou, až pak

ten r. 996 obležen a útokem dobyt a bratí sv. Vojtcha od Vršovc zrádn a ukrutn zavraždni jsou. Po 112 letec', zastihla osudná pomsta rod Vršovc na míst samém, kde pedkové jejich onen ohavný skutek byli spáchali. Mulina, hlava Vršovc, byl obvinn jako by srozumn byl s Bolei

slavem králem polským a zemi hubiti;

Vršovci

a

jemu nebránil do Cech vtrhnouti

protož kázal

na župním

hrad

Svatopluk

kníže

Vratislavi

kvapem na

zavražditi.

jej

Jiní

s

jinými

náhoní

kde Vršovec Božej s rodinou svou sedl; vrahové všedše do hradu oboili se na nebohou rodinu a zavraždivše Božeje i dílky jeho, hrad

krutého Svatopluka

vyloupili

a

jeli

Libici,

zapálili.

i

245

f>Di^

III.

-SKBí

MATKA. (Str. 93.)

etný

Vršovcfi rod byl velmi

svých znamenité množství

hnvem

uchváceni prvním

ca odpor, avšak

sob

a

ml

na velikých statcích

oddaného.

Ti,

knížete Svatopluka,

marn, nebo

Nkteí

mocí knížete.

silnou

lidu

konen z nich

kteí nebyli postavili

se

vyhlazeni jsou ná-

byli

stínáni

na

Petín

Též i neju Prahy, jiní zabíjeni na ulicích a mladší dva synové Mulinovi usmrceni jsou. První pokraovatel Kosmasa smrt jejich tmito žalostivými slovy popisuje: „Byla to pacholátka mrav spanilých, oblieje krásného a tak v domech.

milostného vzhledu, že by ani

nové

malí na

ani

stn

výtený umlec v

je tak zdaile

kosti slo-

vypodobniti nemohl.

námstí byla vleena, castji volajíce: „ „Matiko má, o matiko má!''" Tu ukrutný kat obma jako selátkm hrdélka nožem podezal. Lidstvo v prsa se bijící prchalo, by nepatilo, jak zlosyn tak ohavnou Patili

jsme,

nebožátka

kterak

na

oáše vraždu. ''

v.

POMSTA. (Str. 99.)

Léta

Slezska

1109

vpadl,

císa Jindich V. s vojskem silným chtje polský národ meem a ohnm

do ku

placení dan pinutiti kníže Svatopluk, vrah Vršovc, se sborem echft k byl pirazil. Msto Hlohov vojem císaským obleženo. Tenkráte Svatopluk asté tajné rady s císaem míval, k tomu ho chtje nakloniti, aby Boivoji, bratru jeho, všecku nadji k opanování stolce knížectví ;

Nmcm

246

-«CXíg*

-X)CB©-

eského odejmul. Jednoho veera, když Svatopluk, stan císav opustiv, do tábora eského se vracel, pitoil se k nmu neznámý jezdec a probodnul jej. Domnívalo vrahem Svatopluka byl Jan, syn Vršovce Tisty.

SOBSLAV

se, že

I.

(Str. 103.)

Sobslav

I.,

svého Vladislava

za I.,

knížete byl co

uznán

moudrý

jsa a

po

smrti

spravedlivý

bratra

muž od

národu milován. Otto erný, kníže Olomoucký, chtje Sobslava se stolice knížecí svrhnouti, obrátil se ku králi n-

meckému Lotharovi o pomoc. Tento chopiv se píležitosti té, aby mohl vrchní moc král nmeckých nad Cechy dokázati, povolal jej ped soud nmeckých knížat do íše; Sobslav však odpovdl poslm královým: „Doufám v milosrdenství Boží a v pomoc Václava a Vojtcha, svatých našich, že nebude zem tato vydána v moc cizinc!" Král Lothar vtrhnul tedy pes hory Krušné v tuhé zim do ech a v údolí Chlumském svedena bitva krutá, v kteréžto vojsko nmecké na hlavu jest poraženo. Pvodce války té, kníže Otto, padl a veliké množství hrabat a šlechtic nmeckých pišli tu ostatkem vojska svého utekl se na blízký vrch, kde, vojem echv odevšad sklíen jsa, musel prositi

o

život.

Lothar

s

o pokoj. Sobslav uchlácholiv vojíny své po krvavé prahnoucí, odebral se do stanu Lotharova a

„Ne proto

bojovali

pomst

jal se mluviti:

jsme, vzácný pane, abychom ubližovali

dstojenství tvému, nebo prolévali krev tvých milých, ale jen proto, že jsme nechtli poddali

nových,

otcm

šíjí

našim neznámých.

svých pod

Nyní

jamo zákon

spravedlnost

naše

247

-og>85"

došla

soudem

potvrzení

božím,

-&iX3e^

proež

není

již

píiny

k dalším sporm." Lothar ztvrdiv Boleslava na trnu eském Dkladn píší o bitv propuštn jest na svobodu v pokoji. té mnich Sázavský a Otlo Freisingský; obšírné vypravování

—

píbhu

tohoto položil Raumer do díla svého „Geschichte der

Hohenstaufen^'

sir.

I.

310.

VLADISLAV KRÁL. I.

SNM,

str.

107.

—II.

PÍSE POLNÍ VOJÍN ESKÝCH,

str.

111.

Kníže Vladislav II. pijal v Režn korunu královskou rukou císae Fridricha I., jenž získati chtl pomoci eského panovníka k výprav proti Milánu. Pražský biskup Daniel, státník onoho vku nad jiné vynikající, nejvíce k tomu pispl, že Vladislav žádost císaovu vyplnil a tažení do vzdáz

zem

Když však Vladislav na snmu zemském jal se mluviti o výprav proti Milánu, nkteí z pedních pán eských tžce to nesli, že vc tak dležitá uzavena jest bez jejich vdomí a že echy k válce zahranin zavázány jsou. Nkteí tak velice prý se rozhorlili, že pokládali za hodného smrti, kdokoli králi k tomu radil. To smovalo proti biskupu Danielovi aby ho uhájil, ekl král, že z vlastního puzení pislíbil císai pomoc za proukázanou sob est, že nikoho nenutí k válení kdo pjde s ním, tomu že chce odplatiti komu se to nelíbí, af prý zstane službu poctou náležitou doma a hoví sob mezi ženami. lené

podniknul.

;

;

;

Toto volání k bojovnému duchu národnímu zdailo se dvody politické; brzy nemluvilo se než

lépe nežli všeliké

-«D((& o válce

a

Milánu.

248 í8íGovypravuje

„Celá Praha,"

svdek

ocilý

písnmi o nové výprav a o pokoení hrdého Milána všude zbran sbírány, ištny a opravovány; sám rolník opouštje pluh a rádlo poal se cviiti štítem a oštpem." Mnohé líce ženské, praví týž spisovatel Vincenlius,

„rozléhala se ;

dále, polilo

se slzami,

když

nastala

louení

doba

chotí

nejedná mladice chválivši ješt nedávno chrabrost milencovu

nevdla nyní, jak sob poíti, chot nazpt, aby s pláem ješt plaící ješt jednou jemu str.

líbati

nejedná

manželka

políbila jej

dala. (Pal.

a

Dj.

volala

dítky spolu nár.

.

I.

2.

48.)

IV.

ADD

A.

(Str. 116.)

Podle zprávy Vincentia, jenž spolu s biskupem svým Danielem v eském vojsku do Lombardie táhnoucím se nalézal, popisuje Palacký pechod pes rozvodnnou reku Addu takto: „Všecky mosty na ece byly strženy,

ech

—

všecky brody lidem bojovným osazeny a hájeny. Asi míli pod císaovými postaveny byly stany Vladislavovy. O poledni dne 23. ervence, když král s bratrem Dpoltem a biskupem Danielem obdvali, kik radostný zdvihl se v ležení u

behu

;

i

pospíchal tam.

Smlý

eský Odolen se byl pes ni

bojovník

Stížovec, odváživ se prudkosti eky, pustil v prvodu dvou druh. Když octnul se v nejsilnjším peeji,

proud unášel jej tak mocn, že se zdálo, jakoby potácel se brzy pod konm brzy nad ním nicmén dostal se šfastn na druhý beh, a za ním také druh Bernard Sobslavic, :

kdežto tetí

mén

srdnatý v polovici proudu

nazpt

se obrátil.

behu,

Král Vladislav, vida je na protjším

udeiti

v bubny,

„jako

jiných pepraviti se!"

v okamžení

dal

„mže

dva," pravil,

ti

tisícero

i

Tudíž vrhnul se první do proudu, za

ním celé oddlení vojska, kteréž u nho bylo. S vítzným hlukem vrhli se echové na houfy Milánských. Když pak z nmeckého ležení spatily se najednou neobyejné pohyby mezi Miláncany, domníval se císa, že jim pibylo vojska ku posile: ale brzy vytrhly jej z omylu k radostnému jeho pekvapení známé zvuky bubn eských a zmatený útk nepátel.

Sotva

uvil oím svým,

na krále, an

se

dívaje

dlal pípravy k opravení mostu, co zatím chrabrému jeho bratru Dpoltovi dána úloha, honili pekvapené nepátely až do noci co nejdále možná."

v.

DAC

I o.

(Str. 121.)

Císa Fridrich sevením a hladem

msto

odbojné

ustanovil

písným moc císa-

Milán

aby se vzdalo. Celá msta v sedmeru velkých oddleních, z nichž každé hájeno jest zvláštními okopy. Mezi mstem a ležením piházely se ptky každodenn; hlavní

ova

donutiti,

rozestavena jest okolo

výpad uinili Milánané dne brány

6.

srpna pod

oddlením nmeckého

prvním

sv.

popisuje

vojska,

tu echové oitý svdek Vincentius

Dionysia;,

i

veer

proti

dvma

ježto stály nejblíže

rozhodli takto

:

boj,

kterýžto

„Nastala

bitva,

obou stran nejstatenjší bojovníci padají. Kníže Ludvik (bratr císav) znamenav, že nepíteli odolati nelxe, poslal ku králi eskému posly s prosbou, aby jemu s vojskem svým ku pomoci pispl. To slyšev král eský kázal v bubny s

-«g» 250 udeili, a bez prodleni

«;X3^

plukem svým na pomoc bojujicím

s

spchal, což když znamenal Ludvík, snažil se útoky Mediolánských

lim

statccnji

v lesknoucím se

Milánan,

první voj

a

eští vrhají se na nepátele,

vojínové

svým na praporenika Dacia

že smrteln rann

lak

eský

král

se zástupem

jich

velitele

a

kopím svým probodl,

sám

Mezitím

odrážeti.

svém udeil

hávu

padl.

Ostatní

štít

se te,

o

štít

—

noha nohu tlaí a silné rány udatných muž se rozléhají. Od veera až do svítání trvá boj. Milánští konen ztrativše velké množství lidu a nemohouce odolati ránám echv, útoišt hledají za hradbou mstskou, vojskem eským až k

samým hranám pronásledováni VI.

CHIABA

jsouce."

VAI.LE.

(Str. 124.)

Viricenlius

nem

takto

:

„Pemnozí

do stan svých.

vku

svém našich bojovník

pokrauje z

V bitv

v popisu

té

padli

bitvy vrátili

ped

ranni

se

co udatní lvové ve

mladického Mikuš, Ota, Zvstek

Milá-

kvtu

vnuk velkého Hrabiše, ježto jsme s pánem našim Danielem, biskupem Pražským, v opatslví Chiara Valle, nedaleko od Milána vzdáleném,

s

a Heralt,

velkou žalostí pochovali." VII.

KORUNA. (Str. 129.)

Zmáhající se hlad, nemoci a vnitní rozbroje donutily

konen prosb eského

hrdé mšfanstvo Milánské té a

naklonil

pijal

se

na

císa milost

prositi

Fridrich

na

císae o pokoj

pímluvu

msto pokoené pod

krále

tuhými

-^^^

251 -£K3o-

—

ovšem výminkami míru. Pední mužové z msla kráeli po dvou od bran mstských až ke stanu, kdežto císa sedl na trnu nejprve knžstvo, potom pedstavení mstští boso:

každý nesa nade hlavou nahý mec. Pi slavné mši, s Milánskými bylo posvceno, vstavil císa králi Vladislavovi na hlavu korunu drahocennou, kte-

nozí,

kteroužto smíení císae

rouž byl nedávno obdržel darem od krále anglického. (Pal.

Dj.

I.

2.

str.

55.)

poustevníka poheb. (Str.

Sobslav svého na

ml

srdce

zkusiv

II.,

Pimd,

byl sice

útrpné

kivdám úednictva

mnoho bídy za 121elého vzení muž mrav neuhlazených, avšak

ujímal

a

a

131.)

se

mocných

rád

lidu

pán,

byl

obecného tudíž

proti

u oby-

od pán však potupn „knížetem sedlským^' nazván. Byv sokem svým knížetem Fridrichem poražen v rozhodné bitv na polích mezi Vyšehradem a Prahou, utekl se na hrad svj Skálu. Po dlouhém vzdorování moci nepátelské opustil konen hrad ten a z Cech se odebral; zemel r. 1180, neví se kde. Tak historie; básník však, chtje pomr nešastného panovníka k lidu obecnému vytknouti, uchýliv se od zprávy djepisné klade, že Sobslav ve skalách nad Jizerou se vypínajících co poustevník se skrýval a tam život svj též vatelstva

dokonal.

sedlského velice

oblíben,

-oCXíS

252

-SK^en-

SEKERKOVÉ. (Str. 136.)

Císa

Fridrich

I.

pinutil

pány eské,

syna krále Vladislavova, jehož ze panovníka pijali

;

zem

aby

Fridriciia,

vypudili,

spolu však udlil císa léno

zem

opt

za

Moravské

Konrádovi Ottovi knížeti Znojemskému, nazvav jej moravským markrabím, tak aby tuto zemi držel od samého císae a jen jeho, ne

pak knížete eského byl poslušen. Oddlením

Moravy od ech myslil císa napotom tím snáze panovati knížatm obou zemí. Pánové, bojíce se krvavého hnvu jeho, podrobili se tmto rozkazm. (Tomek, Dje král. Cesk. str. 78.) Avšak kníže Fridrich, upevniv se na trnu eském, vypravil r. 1185 bratra svého Pemysla s vojskem do Moravy proti Konrádovi Ottovi, aby ho pinutil ku pedešlému poslušenství. Pemysl vtrhnul do zem Znojemské a setkal se s Konrádem v bitv krvavé u Lodnic, kteroužto bitvu souvký Gerlach takto popisuje „Na míst Lodnice nazvaném krvavý a dlouho nerozhodný boj byl sveden, tak že :

hmot

kik

kov

me

binkání bylo doslýchati až i v kláštee Kunickém, vzdáleném více než míli od bojišt. Vilém, zakladatel chrámu Kunického (Rosa coeli), vzal pes kruný liší krzno do bitvy, které nesíslnými raa

bojujících, dusot

a

nami rozpícháno bylo, ont však i s bratrem svým Oldichem šfastn z bitvy vyvázl. V sei té tak veliké množství eských a moravských bojovník padlo, že do jediné jámy jich 10, 15 i 20 uvrženo, pak rumem a kamením zavaleno bylo.*^ Povst o Vršovci Ratiboru a jeho soudruzích, kteí prý z Polska Cechm ku pomoci pispli, zakládá se pouze na zprávách pozdjších kroniká Hájka, Pulkavy, Lupáe ald.

;

-^£>^ 253

-X>CBo-

BRATI. (Str. 143.)

Po smrli biskupa knížete Jindicha Betislava vybaven jest

nejmladší syn

Vladislav,

zeni a

nastolen

zvdv

o tom a co starší

k

panství,

sebral

župan ernín,

na

stolci

pátely

nkdy

krále Vladislava, z

Pemysl,

knížecím.

domnívaje

sve',

mezi

se

nimiž

v-

bratr jeho,

právo

míti

lepší

byl

nejpednjší

dom,

aby se pokusil podruhé o dosažení žezla eske'ho. Pitáhl s vojskem svým ku Praze; proti nmu se vyzdvihl Vladislav a akoli, praví

souvký

sob

pospíchal

z ciziny

pevýborné vojsko ml, postoupil stolec svému Pemyslovi, chtje blažící pokoj zemi

Gerlach,

vlády bratru a

a

lásku bratra zachovati.

KRÁLOVNA DRAGMÍRA. (Str. 147.)

Dagmar (Dragmíra)

byla dcera krále

Pemysla Otakara

I.

matky Adlély, s nížto se Otakar, stana se králem, rozvésti dal. Provdána byla Dragmíra za krále dánského Valdemara Vítzného r. 1205. Dánské letopisy, povsti a národní písn lící s nadšením blahé psobení satku tohoto. Skvlou adou slavných cin byl pokoj v Dánsku upevnn za Valdemara II. ; severní Polabané jsou žezlu dánskému podrobeni ; hrdé a dotiravé požadování císae nmeckého nalezlo slušného odporu nová msta se zakládala, rolnictví se zmáhalo, obchod kvetl. Za této skvlé doby pišla Dragmíra do Dánska, a sláva zem té za živobytí milostné královny ješt skvleji se množila. Na prosbu Dragmíry propustil král z vzení biskupa Valdemara, jenž z královské krve pocházeje žádal, aby jemu

z

-oDiaí*

2.54

«K3©-

dánské íše odstoupen byl ; když pak žádost jelio byla oslyšena, s nepátely vlasti své se spojiv, zenii dánskou díl

naež jat byl a do tuhé vazby dán. 1209 porodila Dragmíra syna, jenž pozdji za krále provolán, od lidu Valdemarem Dobrým nazván byl; než plenil,

R.

mladý

král

pedešel smrtí otce

svélio.

Dragmíra zemela po

osmiletém manželství dne 24. kvtna 1213, v 26. roce vku svého na hrad Ribbe, a pochována v Ringstedu v hrobce

Valdemar zdržoval se práv po šíastn skonené výprav na hrad svém Skanderburku, když žalostnou zprávu o tžké nemoci milované choti své obdržel. Dsnou jízdu jeho ze Skanderburku do Ribbe opvuje píse národní. královské.

Staré povsti dánské, velebíce krásnou a dobrotivou dceru

eské zem, prosila

šastným

kladou, že Dragmíra procitnouc z mrákot smrti

manžela a

o blaženost

aby milosrdenství

svého,

opuštným,

zem

štstí

a

prokazoval ne-

pak že vysílala modlitby k nebi

a

chot

a

synáka

svého.

Dále

povst, že zpovd její obsahovala jen jediný hích, jednou v nedli hedvábné rukávy roucha svého vroubila; avšak, praví povst, to jí pán Bh odpustil a nyní andlé po ní touží a nebešfané radostn vítají pemilou dušiku. (Nauný slovník: „Dagmar". Obšírn jedná o krá-

praví

že

totiž

lovn Dagmae

mj

lánek v as. esk. Mus. 1846.)

II.

SKAI.DUV ZPV. (Str.

152.)

Skaldové byli básníci skandinávských národ, kteí za dávných netoliko skládali a pli písn rekovné, nýbrž osobn provázeli krále své do boj, aby tím živji válené i

as

255 S:<3©-

."-©^B?-

ciny

panovník opvovali

podobných Niklola

porazil

zpv

kvapným útkem

tento jen

básni naši, dle

nerýmované, Valdemar II. s pomocí knížete slovanského hrabte Holštýnského Adolfa III., tak že

nordických

v ktere'žto

bitvu,

spsobu opvuje skald

V

mohli.

svj

život

zachrániti

HODY KRÁLE VÁCLAVA

mohl.

L

(Str. 161.)

Vladislav, syn

Irudou,

dcerou

krále Václava

vévody

zasnouben jsa s Gerzddil s ni

I.,

Fridricha

Bojovného,

Když toho asu (r. 1246) kníže Meislav z rodu Piastova bez dtí byl zemel, poddávali se i stavové knížctství Opolského pod panství kralevice eského. Pítomnost vítze nad Tatary pi hodech, k oslavení Rakousy

a

Štýrsko.

rostoucí moci koruny

odvoduje

eské

na

hrad Pražském odbývaných,

se podstatn djepisem, neboE teprv

byla uplynula od slavného

lyry

léta

vítzství nad Tatary u Olomouce,

velebeného v Kralodvorské básni „Jaroslav", kteréžto ohlas

ozývá se pi hodech krále Václava

I.

PEMYSL OTAKAR VSTUP

VELKÝ.

I.

(Str. lG(i.)

Pemysl Otakar novník slavný

i

II.,

eské, nebo poal v jeho zavádti živel

muž povahy ušlechtíte a panicmén nebyl pítelem národnosti

jakkoli

rekovný,

rozsáhlejší

nmecký

pomezní lesnaté krajiny

a

do kusy

ješt míe než otec

eské zem,

zem

a

dd

rozprodávaje

na královských stát-

cích

nmeckým osadníkm.

eské meckého spsobu a obyvatelstvo

a

-so-

256

^D<íg*

Vypudil taktéž ze župnich sídel

Nmce

tam

msta

uvedl, kteí tu dle

n-

Tak se i dlo na podhradí Pražském, nynjší Malé stran. „Zjara r. 1257" vypravuje

souvký

z podhradí a usadil

práva

letopisec,

zakládali.

„vyhnal

echy

Otakar

král

tam cizozemce" (Cosmae contin.

p.

390).

„Rozmnožením nmeckého obyvatelstva" píše Tomek (Dje král. Cesk. str. 150) „a udlením jemu pednosti ped domácími zasadil Pemysl sím nových, dlouho trvanlivých tenic v zemi, kteréž po mnohém utrpení národu od pyšných cizinc pinesly ovoce krvavé." Tím tedy odvodnna jsou slova v básni naší položená

„Bda^

ze jsi srdce svého lidu

Sob

k srdci poutat obmeskal: Tím se zboil základ tvého klidu,

Nad

II.

tebou

KTERAK

tvj andl

zaplakal/'

OTAKAR POLE SBÍRAL.

KRÁI.

(Str. 168.)

Hned po nástupce jeho

smrti otce svého,

od asu války mezi ním korunní v se na

krále

Václava

I.,

povolal

Pemysl na hrad Pražský všecky pány, kteí

odmnu

a

králem Václavem obdrželi

za služby tomuto prokázané.

hrad nuceni jsou odíci se statk nepravým

nabytých. Tím ovšem mnozí z

pán eských

statky

Dostavivše

spsobem

na krále svého

zvlášt pak mocní Vítkovcí, kteí znamenitou újmu statk svých tudíž utrpli. Zmínky o názvech k rodinným jménm pidaných: ze Žebráka, Chudenice, Chudoba ald. vyskytují se teprv u kroniká pozdjších vk. zaneveli,

—

257

-«DiíS*

lII.

•íeK3«

PÁNOVÉ EŠTÍ. (Str. 171.)

Povst o Hynkovi

z Valdšteina, jenžto se

tyrmecílma

jinochy, syny prý a vnuky svými, pirazil k vojsku králem

Otakarem k tomu

na víru

litevske'ho,

skytuje látku

cíli

sebranému, aby Prušane', národ kmene

kesanskou

v kronikách

se

vku

násilím

obráceni

byli,

vy-

pozdjšího, poskytujíc pouze

básnickou.

OTAKAR V SAMBU.

IV.

(Str.

Král

vtrhnuv

Otakar,

silným do Sambie,

porazil

s

175.)

vojskem

vzdorující

60.000 bojovníku jemu pohany v bitv

naež pednjší z lidu litevského pokresliti se dali. Povst o zajatém náelníku, jemuž král eský kázal, aby mínní své o síle pluk kesanských projevil, nalézá

veliké',

se

teprva v pozdjšího

v.

vku

MOE

ECHOVÉ U

(Str.

Otakar

II.,

podrobiv

Královec (Konigsberg),

kronikách.

asi

BALTICKÉHO.

177.)

lilevské

Prušany, založil

hodinu od

behu

moe

msto

baltického

na pahorcích se rozkládající.

Mli tím

se Otakar

ku pokresleným Lilvanm laskav, ale

více utiskovali je pak

rytíi

ádu nmeckého,

panství nad nimi odevzdáno. 17

jimž bylo

258 í8)0-

>D«&

VI.

KORUNA císaská. (Str. 180.)

Souvliý pokraovatel Kosmasa obšírn vypravuje, kterak arcibiskup Kolínský s jinými pány nmeckými od volenou íše k Pemyslovi posláni jsou se žádostí, aby král eský dstojenství císaské' pijal. Pemysl, svolav pány a rytístvo eské, oznámil jim, co jemu od posl íšských podáno bylo, pi tom od nich žádaje rady, co má vyslancm za Ondej (z ían), komorník království Ceodpovd dáti. ske'ho, jenž byl nad jiné výmluvnjší, takto promluvil „O veleslavný králi eský a pane náš! rozvaž, prosím, sám u sebe, kdo z lidí smrtelných mže se tvé moci pirovnati. Pán Bh na nebi kraluje, a ty dopuštním jeho na zemi panuješ knížaty, a není žádného, jenž by sml se protiviti i nad vli tvé. Neznámé a nejisté vci jsou, ku kterýmž tebe potahují cizí národové ; sed na stolci otc svých moc a sláva panování tvého rozhlášena jest po všech krajinách svta, jméno tvé ozývá se po bezích moe a dle kynutí tvého sami knížata se spravují. Ano, v pípadu poteby bude sám císa poslušen tvému velení a meem i štítem tob ku pomoci pispje.*-' Otakar slyšev tchto eí naklonil se k nim,

—

:

;

a

moha voln

svobodn

a

od sebe je odstril. yil.

(Script.

pijíti

dstojenství

rer.

boh. p. 417.)

PORÁŽKA

císaského,

MAAR.

(Str. 183.)

a

Zachovaly se hojné slavném vítzství krále

Maary

získaném

;

souvké zprávy o Otakara

u

veliké

Kressenbrunnu

bitv nad

mezi tmito vyniká zpráva samého krále

^K^^

'-o^^* 259

eského Oesch.

v listu v.

k papeži

Bohm.

eské

1.

II.

Alexandru IV.

176

obsažená

(viz

Pal.

atd.).

vojsko rozložilo se na pravém, uherské na levém

ob

behu Moravy. Když

vojska

více

dní proti

sob

stála

umluveno mezi králem eským a Belou IV., na uherským panovníkem, aby Otakar udlal Uhrm místo k volnému pechodu na pravý beh Moravy, naež král eský, iicouvnuv s pluky svými nazpátek, rozdlil je daleko od sebe. To zpozorovavše Uhi neoekávali asu k bitv dle úmluvy ureného, nýbrž pebrodivše se tajn v noci pes eku, pepadli z nenadání zástupy Otakarovy u vsi, eené Kressenbrunn. Tu Otakar první útok Maaru se svými muži železnými statn odrazil a svolav všecky zástupy vzdálené v hromadu svedl bitvu krvavou, v nížto Uhi neslýchanou porážku utrpli. 18.000 muž zabilo na bojišti, ostatní hnáni jsou do eky Moravy, v nížto 14, dle jiných zpráv 16 tisíc muž vojska uherského utonulo. O hrozné boui, ježto se tenkráte strhla, a kterak Morava, vodopády z oblohy se chrlícími rozvodnná, se pozdvihla, vypravuje obšírn Kosmasv pokraovatel. (Script. rer. boh. I. 397.) prázno,

j,

^

VIII.

VITKOVCI. (8tr.

Píinou

187.)

nešfastného pádu krále

Pemysla Otakara

byli

z veliké ásti pánové, jimž korunní statky, ježto v nepravém držení mli, odejmuty byly. Zvlášt páni z Rosenberka z tétéž

píiny zahoeli

záští

proli

z Klokot a

z Landšteina

Hradišt

založil

a

pi

svému.

králi

odejmul

nm

nové

král

msto

Vílkovci Sczimovi

Otakar

hrad

pevný

na míst, kde pozdji

«<2^

-^y^^ 260

nynjší Tábor byl vystaven. Páni Rosenberšlí zanevevše na obyvatele nového msta, pepadli

od Ilusilv (Vílkovci),

výroním trhu a msto spálili a poboili. z XV. slol. „Král Pemysl Otakar klade, že msto Hradišt a Závis" (viz r. 1828) páni z Rosenberka v držení mli a Otakar že se snažil msta tohoto zradou dobyli, nebo prý mšfané nkteí

je

práv Stará báse Mus. as.

mocí

velikou

—

králi

píchylni

o

byli

zvd,

„ale pan Sezema, když to

bratím svým díve než bez

chceme I

spúlichu

naší vuole

radji

je

povd:

takto

msto

ohnm Hradišt,

bse."

v trh najvtší když

^^Na Pražském

míli

most nesmí

bude,

spáliti,

—

se ozvat

eský

hlas.'-'-

Podotknutá stará báse praví, že Otakar nechtl, by na Pražském most který ech byl slyšán, a Dalimil slova Pi*emyslova uvozuje „Chcu Petín povlaku nmeku potíti, a na Pražském most nebude echa vidieti." Nicmén znamenati teba, že udání toto pochází od spisovatel naklonných stran králi Otakarovi nepíznivé, že tedy ne-li zcela nepodstatné, alespo zajisté jest pehnané. IX.

KUNHUTA. (Str. 190.)

Závise z Falkenšteina, hlava

mezi rická,

rytíi-',

leskem

jak jej

Dalimil

romantickým

Vílkovc,

nazývá,

ozáená

jest a

„vybraný rylí osobnost histo-

tragickým

osudem

— ^)(3o~

-oí:x^ 261

svým povstná. o

nmž

Byll

domníváno,

muž

Závise

básn

že

XV.

i

zem

proto ze

—

Otakar

že

praví,

století

krásná

ty lóže,

uvedené skládání

Svrciiu

pana

ponvadž

vypudil,

„Ach

královnu Kunhutu sebrány,

se nalézá,

z ásti snad z

od nho pro skládány byly.

píseii

vzdlanjší,

jiné

Rukopisu obsažené',

v Kral,

mezi nimiž, jak známo, milostná róže'^

nad

Závise

z

Falkenšteina

u králové „na

freji

byl".

LIST.

X.

(Str. 193.)

Na veer

ped osudným dnem sv. Hufa povolal Otakar svého k sob a vkroiv neozbrojen

pední vdce vojska

n

mezi

výstraha „jest-li

mne

kterak

pravil,

došla, že ve

tomu tak,"

usmrtí

;

nmu

proti

a

se kuje;

na

míst

nebof lépe, abych dnes sám padl, než aby

zítra

Vdcové

však

svatou písahou

sním

nepátelského

z ležení

„nechE vystoupí zrádce

zvolal,

vrných bojovníku

tisíce

listem

jej

vojšt jeho zrada

se

králi

se

mnou

svému

zahynuli."

vrn

zavázali

bojovati (viz Palacký Gesch.

„A páni znaku hvzdy^

v.

Bóhm.

frojíí.,

staten

a 1.

II.

271).

orlice^

Lva^ ostrve a lekna pozdvihli pravice.'-

pán pán

jest

z Lilie,

Potenšleina, Hisenberka, z

znak

z Janovic, ze Žirotína,

Vartemberka,

berka,

pán pán

pán

Hvzda

z Lipé, z

Dube,

;

\

pán

Kolovrat; lev znak

z Michalovic, z

polotrojHi znak ernína orlice znak

ze Šternberka

Ronova,

z

Valdšteina

;

Lichtenburka

Kounic, Marlinic, Choustnika.

'5

z

Lem-

ostrev

znak

lekno znak

-^£>(«-

XI.

262 ^X3©-

ZÁVISE A MII.OTA. (Str. 196.)

Závise z Falkenšteina, jehož Otakar pro zradu ze byl

vypovdl,

královu

opt

a

pišel

ped

bitvou na

vznesl skrze posla

Moravském

prosbu

poli k

na Otakíira,

zem

vojsku

aby

jej

na milost pijal a dovolil, aby v nastávající bitv jemu

k pomoci pispti sml. k sob ho nepipustil.

Avšak

král

již

nevil jemu a

„Za krev bratra prolitou katem Lev hrdý musí život svj dát!'^ Beneš z Benešova a z Falkenšteina, tajný rada krále Otakara, byl r. 1265 ze zrady nad králem svým obvinn, hrdla odsouzen a na hrad Veveí sfat; bratr pak jeho Milota z Benešova a z Ddic za nevinného uznán a pozdji na úad nejvyššího komorníka zem Moravské povýšen. Jemu svil Otakar oddlení vojska zanechaného v záloze, ježto v rozhodné dob bitvy na poli Moravském králi ku pomoci pispti mlo. Když však Otakar velel, aby Milota na nepítele již ve zmatek uvedeného udeil, tu vyvedl Milota zradu, obráliv se s vojskem svým na útk a i jiné zástupy, kteí ješt táhli ku pomoci, na cest obrátil, prav, že již po bitv a vojsko královo poraženo. Píina hanebného jednání Miloty byla bezpochyby žádost dlouho utajená, aby se nad králem za to, že bratra jeho odpraviti dal, pomstil. XII.

MORAVSKÉ

POI.E.

(Str. 200.)

„Za Dunaje tam do rakouské hradby Zavezli

ti

krále krvavého/^

-^^y^ 263 «K3©-

Tlo

krále

Otakara

rozkázal

císa

kdežto v kláštee Minoritske'm ticet

vézti,

Rudolf

do

Vídn

nedl nepohbeno

aby se každý na podívati a že Otakarovo svditi mohl; z Vídn pak do Znojma peneseno leželo,

v

chrám

pochováno, až pak

Minoritftv

léta

tu

1296 rozkazem

syna Otakarova, do Prahy odvezeno

krále Václava,

jest, a

a

v

ko-

žalostiv pohrbeno bylo.

stele sv. Víta

„Zanevevše na písného soudce Mstili

vraždou vlastní zloby

vinu,'-^

Otakar znamenaje zradu nevrného Miloty, nestál již o život svj, i uvrhnul se tam, kde byla se nejlítjší. Sám

císa Rudolf praví v listu svém k papeži ehoi X. „Král eský nechtl ustoupiti, nýbrž obrovským i duchem i namáháním s podivuhodnou udatností se bránil." V tísni boje padl pod ním klesl král na zem a obklopen od nepátel, rann a odata jemu zbra v tom pihodil se rytí Berthold Šenk z Emmerberka, Rakušan, jehož bratr byl nkdy pro zloiny k rozkazu Otakara popraven. Ten poznav krále vylil na pomstu svou a bezbranného probodl, kterýž zahynul ranami as sedmnácti. (Tomek, Dje :

—

k,

i

;

i

nm

král.

esk.

sir.

tla hajitel

„

Na

V

listu

163.)

bojišti

pehrozném

svém k papeži

znamenitjší z

vlasti

píše

pán eských

se vzí}''

císa Rudolf, že v bitv

padli.

Jména

jejich,

té

bohužel,

souvcí djepisci nezaznamenali; jisté však jest, že s jedinou výminkou Miloty z Ddic prameny naše žádného zrádce ve vojsku Otakarov neznají. (Srovn. Pal. Gesch. v. Bohm. II.

1.

274.)

^<2^

-^^^* 264

„Béda^ bda! Ruka našich vnuk Pamét slávy vlastní tam rozrývá l^

Pipomenouti Ieba, že tylo té

psány byly

rodností

ped 26

ádky básn doby pomry ná-

následující

že od té

a

lety,

a

eské utšenjšího pohledu

nabyly.

VIDNI. (Str. 204.)

ukrutn

Jak

Otto

jemuž

Braniborský,

krále Otakara správa království

po

eského svena

zahynuti

byla, v naší

vlasti sob poínal, ji loupil a hubil, a jaké následky z hrzné této vlády povstaly, to vše Kosmasv pokraovatel co

a

oitý svdek živými,

strašnými barvami vyobrazil. Martin

v kronice své dsnou tuto dobu dle zpráv onoho souvkého svdka takto popisuje: „Vlada zem eské kázal svým Braniborcm, aby se v záslupích po vší zemi rozešli Pelcl

a

Cechy

vsích a

s

hubili. echové to slyšíce a zvlášt ti, kteí ve neohražených bydleli, opustivše své píbytky, s ženami

dtmi

i

tak dlouho,

Braniborci

;

brali.

penz :smrti

až zima pišla

jako

slední

psi

a

lesích

snhové

zv

lesní

a

skrýších obývali

spadli,

tu je

teprv

vyhledávali a jímali,

rozlinými mukami muili, chtíce od nich penz eho dáti nemli, s tch šaty ano i košile poOkolo Mlníka a jinde mnozí sedlákové, kteí dáti nemohli, do Labe uvrženi a stopeni, jiní až do

je loupili míti

svým dobytkem v

se

a

kteí

—

i

trápeni,

meem

zmordováni,

ohnm

spáleni a jinými

ukrutnými spsoby o život pipraveni jsou. Role a polní Jiospodáství ladem ležela. Z toho vznikl hlad mezi lidmi.

«^©-

265

-^DiíS4

Sedláci

svých nábylkii,

rozprodavše

emeslníci,

a

Do mst Pražských puštni jsouce almužny

chodili.

méšfaniim Jidla od

ohn

hladem

aby

brali,

žebra

f;

prosili,

Potom

nezašlí.

když brány mstské zaveny byly, lid len hladový okolo Prahy mrchy sciplých koní, ps a jiných hovad požíral, a že as zimní nastal, mnozí ped branami pomrzli. Nkteré matky, lásky mateské zapomnvše, své dti zabíjely a jedly; ve vsi Hora eené, k chrámu Žateckému náležející, dcera vlastní svou matku zabila, na kusy rozsekala, pekla a sndla. Jiní

obšené

s šibenic

savše

jich

sob

žráti

neošklivili.

—

Potom pak poal býti veliký a náhlý mor. Taková rána morová když se víc a více rozmáhala, v Praze nkteí domové, z kterých lidé vymeli, pustí zstali. Obec Pražská zjednala mnoho dlníku, kteí prostranné jámy ko-

—

pali

tak,

mohlo.

aby se do každé as tisíc tl když zem rozmrzla,

za bránu

20.000 krajích

mrtvých

— Na jae, a

tu

je

mšfan ticetkrát

pochovávali, v Praze více,

t.

tak

a

vozili

zahrabati

tla mrtvých

se poítalo,

že

na

od moru pomelo. Venku po GOO.OOO lidí morem tím zahla-

zeno bylo.

DUHA. (Str. 207.)

Kosmasv

r.

1283: Pi konci

prosince

ukázala se nad

Prahou duha velmi jasná a veliká, všecko svým od severu k jihu obkliující. Taková

msto obloukem vc že se asu

Pokraovatel tohoto roku,

t.

zimního ukázala, všickni že bude pokoj

vypravuje na

šestmecítmý

v

eské

se

den

divili

zemi,

a

z

toho mnozí soudili,

neb jako duha

boue

zašla-

266 -X)0-

-og:x«-

lak Pán Bu!i všemohoucí svou milostí

vuje, a

tžkostí

se tak,

lidské

nebo

že

zastavili

pijeli

bouky A stalo

lakové

petrhnouti ráí.

poslové do

ech

kníže eský, do

a

—

Prahy, pravíce že Václav,

jede.

PVEC

NEZNÁMY.

(Str. 210.)

Za krále Václava

spívala

a

a

kvetla

;

království Polského.

král Václav slavili své s

e-

zem

veliké ástí Slezska a

vání

Otakarova, panoval v

po krutých nehodách pedešlé hojnou úrodou požehnaná radostn proi meze íše eské rozšíeny jsou získáním

chách blažící pokoj,

doby zotavená

syna

II.,

takovou slávou

a Juty, a

Tu umínil

sob

milostné chotí své, koruno-

nkdy

nádherou, jaká byla vídána

u dvora otce jeho Otakara,

Tu bylo host jeho 28 knížat z rozliných zemí nmeckých, nade všecky jiné nejslavnjší Albrecht Rakouský, který pijel se sedmi tisíci koní, neb podle etného komonstva poítala se sláva knížat. Všichni hosté, domácí i cizí, kteí pišli, mli s sebou koní dohromady 191.000; na Pražském trhu kázal král uiniti studn, ze kterých víno teklo.

Veliká byla skvostnost v

odvích královských

;

toliko

me

koruna cenila se na dva tisíce hiven, a štít za ti tisíce. Tu k hodm královským vystaveno bylo veliké stavení devné na lukách pi Vltav, kdež nyní jest Smíchov. Rytíi se, a

v turnaji

se potýkali,

domy mšEan pokryty v noci

všecko

slavn

ve

mst

byly sukny a

osvíceno

tancovali a

veselili

šarlaty skvostnými,

mnohými

pochodnmi.

-^^^ Dje

(Tomek,

o slavnosti bravit,

esk. 173.)

král.

te':

qiialem

267 -SX3^

—

Souvký

annalisla

píše

Rex Bohemia?, íilius Ottochari, curiam celeunquam aliquis regiim, nec Assyrius nec

Salomon creditiir II. 30; srov. Pal.

celebrasse. Gescli. v.

(Annal.

Bóhmen

II.

Colmar. apud Urslis. 1.

374.)

^^Podál stolce královského stojí

Mladý pvec .... Ten germánských Známo, že

nmecký dal

zvuk píse

Pemyslovc

posledních

za

„VVillehalm".

dokonil

jazyk

zpv

a

zvlášt u dvora královského byl oblíben. Otakar

báse Wolframa

dodlali Ulricheni z Turlina

bachu

zpívá."

Gottfrieda

eského pána

Nmecký

básník

Strassburského

Raimunda

Heinrich

báse

Heinricha

ných skládána eská báse „o Trislramu

Dle z a

íl.

Eschen-

z Friberka

pro

.,Trislram'^'

z Leichtenburka.

básní Gotlfrieda Strassburského,

z

nmeckých

Friberka

Isald'.

a

ji-

Báse

„Tristram" opvuje dobrodružství rytíská, vilnou lásku

a popodobná cizozemská skládání s památkami básnictví eského XIII. a XIV. století nalézáme, že v mravním ohledu staroeské básn vysoko se povznášejí nad souvká skládání románských a germánských národ. Kdežto v osnov tchto, by i cenou

žívání

rozkoše.

poetickou

—

Srovnavše

vynikajících

básní,

toto

a

bažení

po

rozšíení

vlády,

dobývání cizích zemí, zlata a krásných dívek pední místo zaujímá, shledáváme, že v našich domácích básních hájení

domova ped násilím cizinc a láska k vlastí zbožnou myslí pojatá v popedí vystupují. Protiva mezi živlem cizozemským a tímto domácím vytknuta jest v básni „Pvec neznámý".

-<^^^ 2G8

«.k:3^-

HORNÍCI. (Str. 219.)

Císa Albrecht

spojiv se

1304

r.

papežem, rozkázal

s

aby jemu vydal korunu uherskou polskou, aby jemu postoupil pebohaté stíbrné doly Kutnohorské na šest let. Král Václav sebrav rychle vojsko vtrhnul do králi Václavovi,

i

i

Uher

piláhl až do Budína; tu vzal syna svého

a

uherskou vtrhnul

a

se

vrátil

se

s

i

s

korunou

ním zpátky do Prahy. Císa Albrecht

silným vojskem

do Cech,

zem pehrozn

plenil

I

pitáhl až ke Kutné Hoe, neb její poklady lákaly jeho lakomost nejvíce. Ale Horu hájili staten pan Jindich z Lipé

a

a

pan Jan

z blízkého

Konen O

vpustili,

i

rozliné

marné jeho úsilí. Mnoho nemoce, kteréž piítali vod bylo

potoka, pravíce, že horníci napustili

se

obrátil

176.)

na

piblížilo

brecht bitvu a

Vartemberka,

z

melo

lidstva

s

vojsko Václavovo,

se

ním

svésti,

spšn

ze

zdvihl

se se

utrýchem.

zem. (Tomek, Dje

král.

Cesk.

str.

tom, že horníci jedovaté látky do potoka Vrhlice píše

výslovn Beneš

mentumque scorearum

z

Weitmile

argenti —

fluvio

miscuerunt, ac ubi homines, jumenta

aquam hauserunt

et

biberunt,

:

„Fuliginem pur^a-

ibi

decurrenti caule

seu equi de exercitu

protinus

numerari non poterant."

qui

tanli,

ji

neosmliv se Alvším vojskem svým i

mortui

(Script.

rer.

šunt tot et boh.

t.

H.

210.)

Mén skytující,

známé hornické názvy, v básni „Horníci*' se vyJana Koínka „Staré pamti Kutnohorské" takto

vysvtlují 1.

temnice^ díra, kterou se do

2.

fot (ga^rt), ebik.

dol

leze.

I

-©^$& 269 3.

Vlašský hrad,

Václavem

nazvaný Vlašský dvr, hrad králem

i.

Kutné

v

II.

Hoe

založeiiý,

podob

pi hutch dlají. mkcí. Ramíri^ jenž

Hutníci, jenž

rudy

kde skrze prcjíe

povolané peníze raženy byly Hrad

z Vlach

ásti alespo, v pvodní 4.

»&X3€>-

ohnm

ten, z veliké

své jest zachován.

kteí syrové

Roštíri,

v hutích rudy k šmel-

cování strojí a uhlí na pece sypají.

runí kladivo havíské.

5. pemrlice, (5.

kamp,

7.

conk, pramen stíbra aneb jiných rud, zemí protažený.

8. por, 9.

skála jako

visutá

klín.

nádoba, do níž mnoho

Vrlilice,

potok

Kutné

u

centný

vchází.

Hory tekoucí,

vbec

Pach

nazvaný. 10.

Turkank a zprávy o nalézti

Osla couk. Popisy tchto

nich

v

Koínkových

couk

a

hojné

„Pamtech Kulnoh."

lze.

POLEDNE. (Str. 22.3.)

Žádný

král

Václav HI., když

eský

tolik

po smrli

království

a

zemí

neml

jako

olce svého, Václava H., na stolec

eského dosednul. Spojeny byly tenkráte s koeskou království Polské a Uherské, knížetství a markrabství Moravské, též Lužice, zem Míšeské

království

runou Slezské a

Chebsko.

myslova.

Bylf

to

nejvyšší

stupen mohutnosti rodu

Pe-

ZHASNUTÍ. (8tr. 22G.)

Nešfaslný mladík Václav

III.,

panovav jen jediný rok,

úkladn byl zavraždn. Sestra jeho Alžbta kázala pozdji tlo královo na Zbraslav pivézti a tu vedle otce v Olomouci

—A

eského, i zahynul kmen král slovanských, kterýž ml poátek od Pemysla Stadického a v echách panoval te'm sedm set let a z kterého pošlo knížat panujících dvacet devt a král sedm.

jeho pohrbiti.

I

tak zhasla svíce hoící království

Obsah. Str.

Str.

Úvod

1

VrSovci.

Libuše

5

I.

Pemysl

Dýka

86

10

II.

Libice

90

14

III.

Matka

93

Styr a Slavoj

17

IV. Požáry

96

Boivoje kest

23

V. Pomsta

99

Otec a syn

29

Sobslav

Dobrovka

30

Vladislav král.

Stranov

39

I.

43

II.

Duma

Duma

u hrobu

Pemyslova

posledních

pohan

.

.

.

.

Pítel

45

Božena

49 52

...

Betislav na Velehrad Betislav a Jitka

58

Bitva Domažlická,

63

Spitihnv Spravedlivý

....

68

103

1

Snm Píse

107 polní

vojín

e-

ských

111

III.

Lombardie

113

IV.

Adda

116

V. Dacio

121

VI. Chiara Valle

VIL Koruna

poheb

121

129

Vratislav

74

Poustevníka

Božetch

77

Sekerkové

136

83

Brati

143

Vze

na Hammerstein

...

131

Sir.

VII. Porážka

Královna Dragmíra. I.

11.

III.

Hody

Plavba

147

Skaldv zpv

152

Dragmíry smrt krále Václava

Pemysl Otakar I.

II.

III.

....

161

1

Velký. 1G6

Kterak král Otakar pole

I

.

.

18.3

187

Kunhuta

190

IX.

X. List XI. Závise a Milota

Moravské pole

193

.... ....

19G

200

Vidní

204

Duha

207

sbíral

1C8

Pvec neznámý

210

Pánové eští

171

Horníci

219

175

Poledne

223

Zhasnutní

220

177

Hroby Pemyslovcíi

229

180

Poznamenáni

235

echove

ii

.

more

.

.

Balti-

ckého VI.

Htr. .

VIII. Vítkovci

XII.

Vstup

IV. Otakar v Sambii

v.

I.'i7

Maar

Konina císaská

.

.

.

,

oUrf

-ý^9^

f

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5038 V57P7 1863

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Vocel, Jan Erazim Pemyslovci od Jana

Erazima Wocela

kíí/^

^ *.

*M.

fm'^^^^i^^^f^^

mjá^^l] ÍT'

Sp@ A^í4j>0-^.-

.^-