Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009
SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY A SOUČASNÁ SPOLEČNOST - Sociálně patologické jevy jako jevy ve společnosti nežádoucí, ohrožující vývoj společnosti - Sociální deviace jako jednání odchylující se od norem - Deviace negativní a pozitivní Tedy nejen nerespektování norem (chudoba, záškoláctví, nechuť pracovat, krást), ale přehánění a dodržování norem do krajnosti (bohatství, workoholismus, militantní postoje k sebemenší odchýlce). I když o tomto rozdělení je možné diskutovat už proto, že „deviace“ jako taková má ve svém významu nežádoucí negativní hodnotu. Je-li normou, že rodina má mít dvě děti, pak za deviantní lze pokládat jak rodinu s pěti potomky, tak rodinu bezdětnou a obojí má na populační vývoj negativní dopad. Mělo by jít vždy o hodnocení deviace z hlediska stupně užitečnosti či škodlivosti, tedy toho, zda deviace přispívá k posílení a stabilitě dané společnosti či zda tyto dopady jsou zřetelně negativní. Problematika norem (právní, etické, náboženské) Normu většinou chápeme jako jisté pravidlo, předpis pro chování v určité životní situaci v sociokulturním kontextu. Víme, že normy a jejich dodržování jsou důležitou součástí fungování každé společnosti a také víme, že každá společnost má nastaveny své normy a to jak ty stanovené zákonem, tak normy „morální“, obyčejové. Jeden z nejstarších normativních systémů představují normy náboženské. V té spojitosti je třeba se ptát, která sociální situace je ještě „v normě“, lépe řečeno v jisté toleranci, a které jednání je již třeba považovat za zřetelnou deviaci. I míra tolerance bývá v různých společnostech nastavena různě. Navíc víme, že míra tolerance souvisí s dalšími faktory jako třeba i s věkem, takže větší míru tolerance můžeme pozorovat u dětí, mladistvých, menší u seniorů a to už nemluvě o situaci v multikulturním prostředí.
K pojetí normality bývá přistupováno z různých hledisek: a) statistického, kdy se vychází z četností výskytu daného jevu ve vztahu k normálnímu rozložení, b) kulturního, tedy to co je v kultuře dané společnosti obvyklé, c) funkčního, kdy normální je to, co umožňuje fungování společnosti, d) mediálního, které je čím dál aktuálnější vzhledem k sílícímu vlivu médií na život společnosti. Každé pojetí může být svým způsobem diskutabilní, ovšem v posledním případě obzvlášť, poněvadž může být jako vzor proklamováno chování, které představuje zřetelně extrém. Např. prezentace štíhlosti s doporučenými dietami vede v řadě případů k patologickým poruchám příjmu potravy. Ještě horším příkladem může být šíření agresivity jako průvodního jevu současného života, takže američtí vojáci např. posílali běžně domů fotografie, na nichž mučí vězně, aniž by se za své chování sebeméně styděli a považovali to za normální. Vybrané sociální deviace 1. Nezaměstnanost, chudoba, bezdomovectví. a) Nezaměstnanost - stav, kdy chtějí pracovat a nemohou sehnat práci přiměřenou jejich předpokladům (asi 4% nechce). b) Chudoba, bída - nejedná se o žádný okrajový jev. Podle odhadů se dotýká přibližně jedné třetiny naší planety. Všeobecně chápeme chudobu jako sociální jev, který je charakteristický nedostatkem životních prostředků jednotlivce či skupin. Je obtížně stanovit hranice těchto jevů. Za chudobu se obvykle považuje stav, kdy se člověk dostává pod hranici životního minima. Bída je chápána jako stav související s hladověním, tělesným či duševním utrpením, bezmocností. c) S chudobou (bídou) souvisí velmi často bezdomovectví. Někteří autoři upozorňují, že pro tento jev tak, jak jej většinou chápeme, by měl být správně používán pojem lidé bez přístřeší. Pojem bezdomovec by měl být vnímán jako člověk bez domoviny (domovské obce, vlasti). Bezdomovectví se objevilo zřetelně na počátku devadesátých let v souvislosti s masovou amnestií, rušením podnikových ubytoven, restitucemi bytových domů, pobýváním uprchlíků na našem území apod. Typologie této kategorie populace je možná podle životního stylu. Dále také podle způsobu obživy. Existují bezdomovci, kteří jsou i v normálním pracovním poměru, daleko častěji se však živí vybíráním nádob na odpadky, žebráním, sběrem různých surovin.
2. Jevy s pojené s agresivitou Agresivita je kategorie nejen biologicky podmíněná, ale ve vztahu k sociálně hodnotovému systému. Představuje útočné chování v podobě verbální či fyzické, vedené úmyslem ublížit, poškodit jiný organismus (člověka nebo zvíře) či věc, předmět, kterému se projevuje nepřátelství, tendence bezohledného až brutálního sebeprosazování, vnucování názorů. Šikana: je zlomyslné obtěžování, ponižování až týrání psychického či fyzického charakteru. Typická prostředí, kde se šikana objevuje je armáda, věznice a také školy, pracoviště. Domácí násilí: jedná se o násilí v rodinách. Obětí může být žena i muž, ale také děti a prarodiče. Projevy domácího násilí jsou fyzické i psychické. Aktuální je též problém seniorů. Divácké násilí: je také součástí chování mnoha fanoušků na sportovních stadionech (divácké násilí). S vystupováním těchto skupin často souvisí jev, který bývá označován jako davová agrese. Výtržnictví a vandalismus (ničení věcí): obojí patří k projevům skupinového chování. Objevuje se přímo programově ve vystupování některých hnutí (anarchisté, skinheads). Velmi často jde o „řádění“ bez jakéhokoliv smyslu i motivu, tedy čistě jen agresivita pro agresi. 3. Kriminalita Kriminalita: jednání, které představuje trestnou činnost a je podle toho sankcionované. Delikvence - je pojem širší a zahrnuje i činy, které z hlediska právního nejsou trestné (přestupky, trestná činnost dětí) Juvenilní delikvence znamená trestnou činnost mladistvých tj. věkové kategorie mezi 15-18 let. Predelikvence je pojem používaný pro trestnou činnost dětí (tedy do věku 15 let). Nevědomé jednání - je takové jednání, kterého se pachatel dopouští, aniž si uvědomuje, že je v rozporu s platnými zákony. Vědomé jednání – pachatel se nedokáže ovládnout, jedná v afektu. U pachatele převládne vidina zisku, výhod, které mu protiprávní jednání přinese. Pachatel může jednat pod tlakem (např. chudoby, vydíraní apod.) nebo jedná pod vlivem alkoholu, drog, jedná se o psychicky narušenou osobnost apod. V počátku devadesátých let nastal výrazný nárůst. V roce 1993 dosahuje celkový počet trestných činů čtyřnásobek stavu v roce 1989. V posledních letech se registruje mírný pokles. 4. Prostituce Promiskuita – střídání partnerů při sexuálním styku
Prostituce - sexuální styk za úplatu (promiskuita se stává součástí) Prostituce veřejně provozovaná ve speciálních zařízeních (nevěstincích). U nás, protože není v této formě legalizovaná, se tak děje v různých erotických klubech, masážních salónech ap. Důsledky prostituce Zneužívání při výrobě pornografických materiálů, mravní ohrožování dětí a mládeže, šíření pohlavních chorob a dalších infekčních onemocnění včetně AIDS. K charakteristice prostitutek je možné dodat, že se objevují ve všech sociálních vrstvách. Nejčastěji jde o nejnižší sociální úroveň (deklasované, často kriminální živly). Rekrutují se však i ze středních vrstev (např. prostitutky pohybující se v prostředích lázní, hotelů apod.) i z těch nejvyšších. U nás prostituce v posledních dvaceti letech zaznamenala prudký rozmach. Bývá provázána s dalšími sociálními deviacemi, jako je obchodování s lidmi, kuplířství, násilí. 5. Závislosti Závislost bývá definována jako fyzický či psychický stav vyplývající z působení psychoaktivní látky charakterizovaný změnami chování a reakcemi, které zahrnují nutkání brát danou látku dál s cílem předejít negativním vlivům plynoucím z její absence. Tento stav (při absenci drogy) nazýváme abstinenční syndrom. Příznaky fyzické jsou např. pocení, slzení, zívání, zvýšená teplota, rozšíření zorniček, křeče, třes, zvracení. K příznakům psychickým patří nutkavost, deprese, podrážděnost, halucinace, pocity euforie, poruchy paměti apod. Závislost je uváděna nejčastěji ve vztahu k droze. Ta je definována nejčastěji jako látka s psychotropními účinky, které navozují změny funkcí v organismu. Etapy vzniku závislosti (u alkoholu) - Iniciální (příležitostné užívání) - Varovná (opakované, pravidelné) - Rozhodná (pravidelné se zvyšujícími se dávkami, návyk) - Konečná (závislost) Alkohol je nejrozšířenější psychoaktivní látka. Negativní funkce alkoholu v životě člověka jsou zejména fyziologické, psychické, sociální, ekonomické, komunikativní. Rozdělení populace podle míry konzumace alkoholu: - abstinenti (ten, kdo tři roky nepožije alkohol) - konzumenti (ten kdo se nedostává do stavu opilosti) - pijani (jedná se nadměrné užívání alkoholu)
- notorici (ti, kteří se stávají závislými) Tabák a tabakismus (nikotinismus) Škodlivost kouření se projevuje zejména u nejmladší skupiny kuřáků – dětí a mĺadistvých. Právě u této skupiny se počet kuřáků zvyšuje. Typologie kuřáků: sváteční, příležitostní, pravidelní, návykoví Závažným problémem je tzv. pasivní (sekundární) kuřáctví, které má podobné účinky jako kouření aktivní a to především v souvislosti s dětmi. Drogy Drogy jsou obecně omamné či psychotropní látky, které ovlivňují nebo úplně mění lidské vnímání a vyvolávají drogovou závislost. Existuje opravdu velké množství drog, které se dělí do několika skupin. Asi nejznámější dělení drog je na dvě hlavní skupiny, tedy drogy tvrdé a měkké. Toto dělení se vztahuje k riziku, které se pojí s jejich užíváním. Zjednodušeně lze říci, že čím je droga "tvrdší", tím větší poškození je schopna vyvolat. Dělení drog na tvrdé a měkké a s tím spojená legalizace měkkých drog je velice diskutovatelné a má své příznivce i odpůrce. Měkké drogy Marihuana, hašiš, kokový, káva, čaj Tvrdé drogy Extáze, heroin, kokain, LSD, lysohlávky, morfin, pervitin, toluen Další dělení, které se používá nejčastěji, je dělení podle účinků drogy. Rozdělení drog podle účinku bere v úvahu převládající efekt látky na psychiku zdravých lidí. To znamená, že pokud je nějaká látka zahrnuta mezi halucinogeny, neznamená to, že nemá např. i efekt stimulační. Dělení drog podle účinku Cannabinoidy Cannabinoidy patří mezi látky s halucinogenním účinkem a jsou obsaženy v rostlině Cannabis (konopí). Konopí obsahuje mnoho účinných látek, z našeho hlediska je nejzajímavější delta-9tetrahydrokanabinol (THC), který je nositelem halucinogenních účinků. Mezi cannabinoidy patří: Hašiš, Marihuana Halucinogeny Halucinogeny mají velký vliv na vědomí člověka a způsobují psychické změny, které mohou vést až do stádia toxické psychózy. Do této skupiny drog patří velké množství látek, které jsou často i používány v lékařství, nejznámější je však LSD a extáze. LSDP, silocybin (Lysohlávky), Extáze (MDMA) Opiáty
Název této skupiny je odvozen z názvu opium, což je látka obsažená v nezralých makovicích. Opiáty jsou látky, které mají chemickou strukturu podobnou morfinu, což je také účinná látka většiny opiátů. Opiáty jsou pro svoje účinky používány také v lékařství (narkotika). Spolu s těkavými látkami jsou opiáty považovány za nejnebezpečnější psychotropní látky, neboť jejich závislostní potenciál je opravdu velice vysoký. Mezi hlavní opiáty patří Opium, Heroin, Morfium, Oxikodon a Subutex. Psychofarmaka Jsou to původem léky na léčení psychotických stavů - zbavují nemocné strachu a halucinací, uvolňují, zklidňují a zmírňují agresivitu pacientů. V současné době jsou však často zneužívány. Mají řadu nežádoucích účinků - mohou způsobovat poruchy koordinace, vyvolávat stav podobný Parkinsonově chorobě, poruchy oběhového systému, paměti, zhoršení sexuálních funkcí. Jsou nebezpečné, mohou vytvořit i těžkou psychickou a fyzickou závislost s abstinenčními syndromy včetně epileptických paroxysmů. Mezi nejčastěji zneužívaná psychofarmaka patří barbituráty, benzodiazepiny a rohypnol. Stimulační drogy Jako stimulační drogy se označují budivé látky nebo také psychomotorické stimulanty, jejichž chemické složení je velmi různorodé. Stimulační drogy vyvolávají tělesné a duševní povzbuzení, které může být v podobě lehkého pocitu svěžesti nebo také až nekontrolovaného vzrušení. Nejvýznamnějšími zástupci ze skupiny nelegálních drog jsou pervitin a kokain, mezi legální stimulanty patří látky s mírnějším efektem - káva a čaj. Stimulační drogy sice nevyvolávají fyzickou závislost, avšak způsobují velmi silnou psychickou závislost. Užíváním stimulantů se zvyšuje riziko vzniku srdečních a mozkových příhod. Amfetaminy, Kokain, Pervitin (Metamfetamin) Těkavé látky Těkavé látky jsou zřejmě nejnebezpečnější skupina látek, dokonce nebezpečnější než drogy jako kokain, pervitin nebo heroin. Vyznačují se silným narkotickým (tlumivým) účinkem a snadno dochází k předávkování s následkem smrti. Jejich užíváním vznikají těžká a nevratná poškození mozku, jater, ledvin a kostní dřeně. Chemicky se jedná o uhlovodíky a nejčastějším zástupcem je toluen. 6. Patologické hráčství Propadají mu lidé bez rozdílu věku, povolání. Tento negativní jev souvisí nepochybně s nekontrolovaným nárůstem heren a rozmisťováním hracích automatů. Vedle hraní na hracích automatech, jde také o hraní her počítačových, karetních, v kasinech a sázení. V posledních letech se projevuje nová závislost a to na internetu a mobilu. 7. Sebevražednost Sebevražednost představuje vědomé, úmyslné, cílené jednání dobrovolně skoncovat se životem. Je možné také hovořit o agresi, kterou člověk namíří vůči vlastní osobě. Ta ovšem může mít podobu pouhého sebepoškozování (např. vyvolání si horečky, způsobení si zranění
apod.). Někdy může být takové jednání spojené s duševní chorobou (těžké deprese, schizofrénie).
Typologie sebevražednosti - Dokonané a nedokonané. Pokusy sebevražedného jednání mají často demonstrativní charakter. Podle způsobů provedení lze hovořit o sebevraždách zastřelením, oběšením, skoky (pod dopravní prostředky, z okna), otrávením se (použitím medikamentů či účinkem plynu). V prvých případech jde o jednání typické pro muže, v posledním pro ženy. Racionální sebevražda je typická pro seniory či u lidí trpících nevyléčitelnou chorobou apod. Někdy je sebevražedné jednání důsledkem momentálního citového hnutí (afektu) a hovoří se o zkratovém jednání v afektu. Naše země patří v celosvětovém srovnání k populacím s nejvyšším výskytem sebevražednosti. Po roce 1989 se celková situace, na rozdíl od většiny dalších sociálních deviací, nijak výrazně nemění. 8. Většinu příčin sociálních deviací ovlivňují zejména: Rodina: struktura rodiny, ekonomická situace, vzdělanostní a kulturní úroveň, vztahy uvnitř rodiny, výchovný styl. Party, vrstevnické skupiny: představují prostředí rizikové především u mládeže stejně jako některá hnutí – k drtivé většině deviantního chování dochází právě v partách, skupinách. Hromadné sdělovací prostředky: řada pořadů sociálně patologické jevy popularizuje či přímo propaguje. Nejde jen o kouření, alkohol, ale hlavně násilí, agresivitu, hrubost. Je známa řada případů, kdy závažná trestná činnost, brutalita se odehrává přímo podle vzorů z obrazovky. 9. Proměny hodnot a sociální deviace Do pozadí ustupují smysl pro povinnost, zodpovědnost, disciplínu, poctivost, ohleduplnost, skromnost. Povinnosti ustupují před takovými hodnotami, jako je bohatství, prožitky, schopnost sebeprosazování a hlavně úspěch především materiální povahy a to za každou cenu. Zásadní změnu v hodnotové orientaci ve vyspělých společnostech představuje posun k výrazné konzumnosti. Konzumní společnost sugeruje člověku, že musí konzumovat. Nutnost peněz si vynucuje výrobu, nutnost výroby prodej a nutnost prodeje nakupování. 10. Změny v sociální struktuře a sociální deviace Otázka sociální struktury, sociálních rozdílů a sociálních problémů je velmi závažným problémem společenských proměn poslední doby, které související s nárůstem sociálně deviantního chování.
Závažným aktuálním sociálním problémem z hlediska společenské struktury je postavení střední vrstvy, která se s výraznou změnou společnosti víceméně vytrácí. Stále více lidí ze střední vrstvy se propadá níže, stále méně jich má šance vystoupat směrem nahoru. Právě střední vrstva společnosti je ovšem nositelem norem a jejich respektování. Dodržování norem lze těžko očekávat u nižších vrstev, minorit, ale stejně tak menší míra přizpůsobivosti se objevuje u vyšších společenských vrstev. Klíčovým problémem je sociální vyloučení, jako faktor těch deviací, které jsou spojovány s nedostatečným příjmem, majetkovou nerovností, odcizením a nepřátelstvím mezi skupinami ve společnosti. Život sociálně slabých rodin poznamenává i život dětí - „socky“ Snad nejvíce selhává veřejná kontrola poznamenaná egoismem (každý se starej sám o sebe), lhostejností, apatií, tendencí izolovat se od společenského dění. Při dokazování deviantního chování chybí jasná a jednoznačná svědectví. Většinou to končí tím, že nikdo nic neviděl, neslyšel, nic si již nepamatuje. V každém případě dochází ke změně hlavního nástroje kontroly společnosti. Namísto vlády byrokratických úřadů nastupuje vláda peněz. Svět je dnes tak komplikovaný, že se už v něm zpravidla člověk nevyzná, Když to někam chce člověk dotáhnout, je obyčejně nucen dělat věci a chovat se v rozporu s normami. Často se cítí osamělý, frustrovaný. Na většině svých těžkostí nemůže nic změnit. Průvodními znaky tohoto stavu jsou vyčerpanost, obavy, podrážděnost, zmatenost, pocity selhání a v důsledku toho, čím dál více, se plnící čekárny psychiatrů.
Zdroj: Emmert F. A kol.: Odmaturuj ze společenských věd. 1. vyd. Brno: Didaktis s.r.o.2003. 224s. ISBN 80-86285-68-5 Valenta M., Muler O.,: Občanská nauka pro střední odborné školy 2. 1. vyd. Praha: SPN, 2002, ISBN 80-7235-179-6 Valenta M., Muler O.,: Občanská nauka pro střední odborná učiliště 2. 1. vyd. Praha: SPN, 2002, ISBN 80-7235-180-X http://cs.wikipedia.org/wiki/ cs.wikipedia.org/wiki/Portál: Politika
