ČervenecČervenec-Srpen Srpen 2009 2009 - Číslo 4/35/ - Ročník 4
DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE, ČECHY POD KOSÍŘEM
Dříve než k spánku ulehnu, k Bohu své srdce pozvednu: Buď věčně chválen, veleben za vše, co dals mi tento den. Jestli jsem ti v něčem pochybil, prosím, abys mi odpustil. Pak spokojeně mohu spát, můj anděl bude u mne stát. Maria, Boží rodičko, ochraň mne, ochraň, Matičko! A ty, můj Pane Ježíši, můj Bože, dobro nejvyšší, v tvé rány sebe ukrývám, pak šťastně, klidně usínám. Amen. neznámý autor
Malé křesťanské křesťanské kalendárium… Červenec: 3. červenec – svátek sv. Tomáše, apoštola 5. červenec – slavnost sv. Cyrila, mnicha a Metoděje, biskupa 11. červenec – svátek sv. Benedikta, opata, patrona Evropy 15. červenec – památka sv. Bonaventury, biskupa a učitele církve 16. červenec – památka Panny Marie Karmelské 22. červenec – památka sv. Marie Magdaleny 23. červenec – svátek sv. Brigity, řeholnice, patronky Evropy 25. červenec – svátek sv. Jakuba, apoštola 27. červenec – památka sv. Gorazda a druhů 29. červenec – památka sv. Marty 31. červenec – památka sv. Ignáce z Loyoly, kněze Srpen: 1. srpen – památka sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele církve 4. srpen – památka sv. Jana Marie Vianneye, kněze 6. srpen – svátek Proměnění Páně 8. srpen – památka sv. Dominika, kněze 10. srpen – památka sv. Vavřince, mučedníka 11. srpen – památka sv. Kláry, panny 14. srpen – památka sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, kněze a mučedníka 15. srpen – slavnost Nanebevzetí Panny Marie Po celý Starý zákon bylo Mariino poslání připravováno posláním svatých žen. Na počátku je Eva: navzdory své neposlušnosti dostává příslib potomstva, které zvítězí nad zlým duchem, a také slib, že bude matkou všech živých. V síle tohoto přislíbení Sára počne syna i přes své stáří. Proti všemu lidskému očekávání Bůh volí to, co je považováno za bezmocné a slabé, aby ukázal, že je věrný tomu, co přislíbil: Annu, Samuelovu matku, Deboru, Rút, Juditu, Ester a mnohé další ženy. Maria „vyniká mezi pokornými a chudými Páně, kteří od něho s důvěrou očekávají a přijímají spásu. S ní konečně, přeslavnou dcerou Siónu, po dlouhém čekání na splnění zaslíbení přišla plnost času a uskutečňuje se nový plán spásy.“(Katechismus) 2
Když Maria, která byla uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny, dokončila svůj pozemský život, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy a vyvýšena Pánem jako královna všeho tvorstva, aby se dokonaleji připodobnila svému Synu, Pánu pánů a vítězi nad hříchem a smrtí. Nanebevzetí svaté Panny je zvláštní účastí na vzkříšení jejího Syna a předjímá vzkříšení ostatních křesťanů: Ve svém mateřství jsi uchovala panenství, ve své smrti (dosl. usnutí – pozn. překl.) jsi neopustila svět, ó Matko Boží; dosáhla jsi pramene života, ty, která jsi počala živého Boha, a osvobodíš svými modlitbami naše duše od smrti. (srov. Katechismus čl. 963) 20. srpen – památka sv. Bernarda, opata a učitele církve 21. srpna – památka sv. Pia X., papeže 22. srpna – památka Panny Marie Královny 24. srpna – památka sv. Bartoloměje, apoštola 27. srpna – památka sv. Moniky 28. srpna – památka sv. Augustina, biskupa a učitele církve 29. srpna – památka umučení sv. Jana Křtitele
Vzděláváme se … Jak se dobře vyzpovídat? Kolem pěti podmínek dobré zpovědi Katechismus počítá 5 podmínek dobré zpovědí: zpytování svědomí, lítost nad hříchy, pevné předsevzetí nápravy, upřímná zpověď a dostiučinění. Ty podmínky nejsou jen praktickým upozorněním pro penitenta. Tvoří následující etapy cesty obrácení. To je 5 podmínek získání zpátky duchovního zdraví.
Světlo je silnější… O vyznání hříchů s o. Tomášem Golonkou OP hovoří Martin Jakimovicz 3
Martin Jakimowicz: Na hodně lidí před mřížkou zpovědnice doléhá nějaký strach: co si kněz bude myslet? A jestliže mne pozná? Jak bude reagovat, když vyjde najevo, že vůbec nejsem takový zbožný, jak říkám? O. Tomáš Golonka: – když jdeme ke zpovědi, stojí za to se netrápit knězem. Kněz může být různý, může různě reagovat, ale nejdůležitější je, aby člověk věděl, ke komu opravdu přichází. To je základní podmínka. Odpověď na otázku: ke komu přicházíš? Zpověď nám skvělé poukazuje na pravdu o tom, co my si myslíme o Pánu Bohu. Jestli Ho vnímáme jako Big Brothera, nebo tyrana, jdeme ke zpovědi pro trest? Podřimují v nás různé způsoby myšlení na Boha. Strach, podezřívavost, nedůvěra. Často to právě ony nás determinují, vězí v nás velice, velice hluboce. A neomezoval bych zprávy pouze k výchově, toho, jaký byl můj rodič, nebo jak se o Bohu mluvilo v náboženství. Problém je hlouběji: to jsou následky dědičného hříchu. On zasel v našich srdcích nedůvěru, podezíravost a myšlení, že Pán Bůh je pro mě ohrožením. Ke komu jdeš po zpovědi? K Bohu, který je tvým spojencem. Začínáme vyznávat hříchy. Některá slova jsou velice prostorná. „Hřešil jsem nečistotou“ může znamenat „bojoval jsem s pokušeními“, ale také „někoho jsem znásilnil“. Často chceme během zpovědi zabalovat do bavlny, říci tak, abychom co nejméně řekli. Přece Pán Bůh stejně vidí můj hřích. Proč o něm podrobně vyprávět? Je to dobrý mechanismus? Je to velice delikátní věc. Neboť z jedné strany očekávání vůči knězi jsou velice vysoká: měl by být subtilní, citlivý, taktní, zaposlouchaný, trpělivý a nedej Bože dotěrný. A kněz je také v obtížné situaci, neboť když slyší: „nechodil jsem do kostela“, neví, zda ten někdo nechodil do kostela léta, nebo poslední dvě neděle? Nechodil, neboť se mu nechtělo, nebo byl nemocný? A často kněz zkouší to zpřesnit. A to má smysl. Neboť se tehdy často zjevuje podstata hříchu anebo to, že žádné morální viny není! Schválně nemluvím o věcech spojených s oblastí 4
šestého přikázání, s čistotou, neboť je to nejcitlivější prostor, ve kterém zpovídající se očekává, že kněz se nebude ptát na detaily. A má právo? Generálně je takové pravidlo, že ve věcech spojených se sexualitou neměl by to dělat. Ale z druhé strany, když slyší: „zhřešil jsem nečistotou“, je dobře, jestli ví, co to bylo konkrétně. Já vím, že vyprávění o tom, to je námaha, bolest, ale pro formování svědomí a hluboké osvobození stojí za to se do toho pustit. Neboť zpověď - to není magie, kde vyznáváme hříchy a najednou se s námi děje něco neobyčejného. Čím precizněji pojmenuji hřích, nerozkopávajíc ho, tím lépe. Jdu k věci a budu vidět, jak s tím zápasit. Zpověď to je přece postavení se tváří v tvář a utkání se svou slabostí. Mám vyznat pouze hříchy? Někteří kněží napovídají: A co bylo dobrého? Svátost smíření je pro vyznání hříchů a prosbu Boha o dar osvobození, odpuštění. Ale chápu ten pedagogický zákrok. V situacích, kdy zpovídající se má tendencí k jednoznačnému koncentrování se na svých slabostech a temnotách, prosba: „Řekni mi teď o Bohu v Tvém životě“ má vychovatelský smysl. Podívej, světlo. Neboť tak opravdu v životě je důležitější dobro než slabost a hřích. Zlo překonáváme dobrem. Čím více dobra, opravdovosti, tím automaticky méně místa pro hřích a temnotu… U zpovědnice o. Pia formovaly se fronty, ale lidé čekali se strachem. Stalo se, že řeholník někoho vyhodil ze zpovědnice… Zda kněz si může dovolit takové radikální seky? Věřím, že když sv. o. Pio odesílal někoho s prázdnou, věděl, co dělá a bral na sebe zodpovědnost. Je lépe, když kněz nikoho od zpovědnice neodesílá, ale stávají se situace velice těžké, kdy zpovídající se evidentně nesplňuje podmínky zpovědi, např. lítosti nad hříchy. Velice těžká situace. Jestliže se dokonce stane odřeknutí rozhřešení, vždycky to vyžaduje veliké starosti a subtilnosti. V této situací je to opravdovější řešení, udělení rozhřešení by bylo nepravé. Proč máme něco předstírat? Jak se cítí o. Tomáš, když říká slova: „A já odpouštím Ti hříchy.“ Ne „Bůh odpouští“, ale „já odpouštím.“ 5
Ne vždy hodně cítí, neboť kdyby se to měřilo emocemi, scházely by, anebo by to bylo urážlivé vůči tomuto obrovskému tajemství. Tam se udává něco nevěrohodného. Kněz je fascinovaný, že ve jménu Boha, v první osobě uděluje odpuštění hříchů. Stejně jak říká v první osobě slova konsekrace. To je tajemství neobvyklého povolání do toho, že kněz ve svátostech funguje v osobě Krista. Co to znamená? To nepochopíme. To je obrovská pokora Boha, která jasno zjevuje: kněz je služebníkem. To je tak fascinující, že to až probouzí strach. A hříchy probouzí strach? Zda po několika letech zpovědí je možné si na ně zvyknout? Jedni kněží říkají, že hříchy jsou tak obvyklé, všední a nudné, že to už na ně nedělá žádný dojem, jiní, že neustále v nich probouzejí strach. Jistě je jedno i druhé. Každý zpovídající se přece zakouší občas, že temnota, která ho ohrožuje a je schopná ho pohltit, je něčím znepokojujícím. Jestliže zakouším, že hřích mne může totálně zničit, mám strach. Ale z druhé strany je fascinující to, že je z toho možné se dostat! Zda kněz, když poslouchá dvě, tří hodiny o špíně, hříších, zradách a smrti, nedostává se sám do tmy? Zpověď, to už je okamžik, kdy přicházíme, neboť se chceme obrátit, vstát, přiblížit se ke světlu. A to převládá. Světlo je silnější. Jestliže se zpovídáme fascinováni tím, že Kristus spasí, Kristus obklopuje láskou, že je přemožitel smrti, pekla a satana, to temnota nás nepohlcuje. Proč se zpovídat před knězem? Není lépe jet do hor, vyjít na louku a vyprávět o hříších Bohu, který už je dávno odpustil a nechce se k nim vracet? Proč se já mám k nim vracet? Myslím, že kdybych své hříchy někomu neřekl do ucha, neměl bych zkušenosti vyznání hříchů. Je něčím jiným, když ve svých myšlenkách, ve svém svědomí něco vnitřně jmenuji a něčím jiným, když k někomu přicházím a otevřeně mu to říkám. Teprve tehdy mám zkušenost, že jsem to vyznal, vyslovil. Je něco jiného vědět, že jsem zradil manželku a něco jiného se k ní přiblížit a říci ji o tom? Ano. Tehdy vím, že jsem to řekl. Někdo to zaslechl. Vyznání hříchů někomu, to je krok více radikální a znamení pro Pána Boha, že se od nich odřezávám a že nechci kompromis se zlem. Kromě toho hříchy 6
nejsou pouze mé. Církev je Tělo Krista. To jsou spojené nádoby. Můj hřích není jen má porážka a zoufalství. On se dotýká a nakazí jiné. Hřeším doma, nikdo to nevidí. Proč se to má dotýkat sousedů? To je otázka, zda působí pouze to, co vidím. Jestliže tě bolí zub, to dokonce, jestliže to nerozhlašuješ a nikdo to neví, přece to působí na jiné: zraňuješ je svým rozčilením, soustředěním na sebe. Stejně je tomu se zdvořilostí. Není ji vidět, ale působí na jiné. Zda zpověď vyžaduje odolnost, odvahu? Ano. Je to tak, jak bys stál na vysoké strmé hoře. Něco se strachem se díváš dolu a bojíš se jet. Ale když sjedeš jednou, po druhé a po třetí, získáváš cvik. Jedeš zase, vyvracíš se, ale víš, že je možné vstat, sebrat se. Pád tě neznechucuje. Plody praktikování zpovědí dají duchovního kopance…
Zapomenutá podmínka - dostiučinění Zprac. na základě Katechismu Katolické Církve Dostiučinění. To slovo zní starodávně. Spojuje se nám s odříkáním několika Zdrávasů uložených zpovědníkem. Stává se, že je podceněné skrze zpovědníky a penitenty. Možná právě to působí, že se tak často rychle po zpovědi vracíme ke starým hříchům. Hřích vždycky působí křivdu. Zraňuje Boha, bližní a samotného hříšníka. Bůh koná nejdůležitější operaci. Svým milosrdenstvím léčí rány hříchu. Pro získání duchovního zdraví bude nutná ještě rekonvalescence. Člověk by měl pokračovat v opravném díle, které začal Bůh. Právě to je dostiučinění. To je působení, které je odpovědí člověka na dar odpuštění. Je opravením škody způsobené hříchem. Je prvním krokem na cestě překonávání následků zla. Připomeňme si základní pravidla, která se týkají té poslední podmínky zpovědi. Poslední – neznamená přece nedůležité. Zadostiučinění objímá dva prvky: nabídku kněze a vlastní invenci penitenta. Tzv. pokání nabízené nám zpovědníkem je spíše jistou sugescí, která nám má pomoct dát se na cestu pokání. Nemůžeme ji vnímat čistě mechanicky, zákonně, bez reflexu. Člověk by si měl dát 7
námahu takového jednání, které bude nejvíce vhodným pro něj znamením otevření se na milost. Zpověď nemůže sloužit pouze uklidnění svědomí. Je třeba udělat všechno, co je možné, aby byla napravená škoda způsobená bližnímu, např. vrátit ukradené věci, nahradit křivdy, vrátit dobrou pověst tomu, kdo byl pomluvený. Všimněme si, že při krádeži společného nebo podnikového jmění to pravidlo také platí. Vrácení se může udát diskrétním způsobem. Náprava křivdy je někdy nemožná, např. není snadné narovnat klep puštěný do světa, který očerňuje bližního, ne vždycky je možné vrátit ukradené věci. Vždycky však je možné se pustit do nějakého jednání, které vyjadřuje naší upřímnou vůli napravení křivdy. Formou dostiučinění může být pomoc druhému nebo příspěvek na dobrý cíl. V hodnocení stupnice dostiučinění řídíme se pravidlem spravedlnosti, tzn. čin pokání měl by odpovídat množství spáchaného zla. Dostiučinění je zkouškou, na kolik upřímné bylo naše předsevzetí nápravy. To je konkrétní. A život, také duchovní, to jsou konkréty. Dostiučinění není našim samostatným výkonem, je spíše prvním plodem milosti odpuštění. Je tedy v nějaké míře „naše“, ale vždycky vykonané díky Ježíši Kristu. Sami ze sebe nemůžeme udělat nic. Všechno můžeme v Tom, který nás zpevňuje. Ježíš je naším dostiučiněním Otci. Nejedenkrát je velice těžké napravit křivdy, zvlášť v prostoru lidské lásky. Svou bezmocnost je tehdy třeba odevzdat Ježíši a z Něj čerpat naději na uzdravení. Zprac. na základě katechismu Katolické Církve a knížky S. Czermińskiego i J. Kucharczak, „Pouze pro ničemy. Rozhovory o hříších.”
Vyklep divan, zasaď jabloň S kn. Ladislavem Zązelem o dostiučinění hovoří Martin Jakimowicz a kn. Tomáš Jaklewicz Kněz řekne: pomodlete se desátek svatého růžence. Pouze tolik? Žádný problém. Vstáváme rozhřešení, spokojení… Zda v tom spočívá dostiučinění? Ks. Ladislav Zązel: – Neúplně. Pamatuji na své první 8
farnosti po zpovědi muže, který pobil manželku, při ukládání pokání, řekl jsem mu: kromě modlitby, teď v postní době, pomůžeš manželce při uspořádání a uklizení. Vrátil se domů a jako nikdy pustil se do klepání divanů. Oba se smějí. Ona se na něj dívá s údivem a nakonec udivená se táže: „Co tě tak vzalo?“ On na to: „Neboť jsem dostal takové pokání od toho kněze, horale.“ A později často ženy chtěly, aby manžel šel se zpovídat u toho kněze, neboť on nejen ukládal za pokání modlitbu, ale povzbuzoval k zamyšlení se, co hříšník pokazil? Mužové začali přemýšlet a vážit si práce a úkolů manželky, kterých nejčastěji neviděli. Bratříček pobil sestru? Obdržel pokání, aby vyčistil sestře boty. Co, vyčistit boty? Ano. Jestliže Pán Ježíš umýval učedníkům nohy, ty jí můžeš vyčistit boty. Modlitba je počátkem pokání a dostiučinění. Ale kdyby zloděj a podvodník neměl chuť napravit křivdu, pro něj dokonce rozhřešení nebude platné. Dostiučinění je pomodlením se modlitby a napravením křivdy způsobené bližnímu. Zda je možné napravit veškeré křivdy? Jak je možné napravit manželskou zradu? Samozřejmě, to není tak jednoduché. Ale vždycky tehdy při pokání ukládám – kup manželce nějaký dárek. Neříkám konkrétně jaký a prosím, aby nevyprávěl nikomu, že je to pokání za zradu. Každý den je dobrý na dárek. A co je na tom nejdůležitější – ten dárek bude mu vždycky připomínat ten hřích. Stane se, jak je v Davidově žalmu: „Proti Tobě jsem se provinil a hřích můj je vždycky přede mnou.“ Dostiučinění může být rozložené na delší dobu. Podmínka je jedna: jestli to jde napravit křivdu. Např. v Krakově stojí dodnes kostel, zasvěcený Božímu Tělu. Byl postaven po tom, jak nějací lidé dopustili se v XIV. století svatokrádeže – krádeže monstrance s Nejsvětější svátostí. A král Kazimír jako dostiučinění zřídil průvod. Sám šel v čele bosky a na bahnech postavil velký chrám. A jestliže nejde napravit křivdy? Je možné dát na mši svatou na úmysl ukřivděného člověka. Když zpovídám starších lidí, často vidím, jak jsou smutní, že nejsou schopní napravit křivdy. Při bezesných nocích mají dost času, aby se zamysleli a analyzovali svůj život. Mučí se tím, že nějaká křivda nebyla napravená… 9
Je možné napravit křivdy lidem, kteří už zemřeli? Kolik lidí by chtělo jim ještě říci: mami, tati, miluji vás… Nejčastěji je to vidět na hřbitovech. Naklonění nad hroby brečí, trápení výčitkami svědomí. Jak jim pomoct? Církev má od století řešení. Takovým je mše svatá. Naše dostiučinění má smysl pouze proto, že samotný Ježíš zadostiučinil za naše hříchy na kříži. Kdy je třeba vykonat pokání? Vždycky říkám – kdykoli. Nemělo by se však dlouze čekat, aby člověk nezapomněl uloženého pokání. Zda je možné jít ke svatému přijímání bez vykonání pokání? Ano, je to možné. A je možné změnit pokání? Ne. Samému ne. V případě kdyby někdo zapomenul, měl by se pomodlit, to, co nejčastěji měl uložené. Ale vždycky přece může odevzdat Pánu Bohu více, pomodlit se déle: zde velkomyslnost nemá hranic. Dokonce Pán Ježíš se ptal: „Petře, miluješ mne více?“ Dostiučinění, to je nádherné „místo“, aby se udělalo právě něco VÍCE. Vykonat druhý, třetí krok směrem k Bohu, k lidem… není možné, jasná věc, to počítat. Farizeus všechno přepočítával: „zachovávám půst dvakrát týdně, dávám desetinu ze všeho, co získávám.“ Scházela v tom podstata, kterou našel celník. Bil se do prsou a říkal: „Bože, měj slitování pro mne hříšníka!“ to je základ dostiučinění. Jestliže neodhalím, že jsem hříšník, stačí mi uložené nějaké Zdrávas. A po věci. S Pánem Bohem jsem všechno urovnal, jsem čistý. A někdo, kdo najde plody hříchu? Zavolá: mou obětí, Bože, je duch zkroušený, srdcem zkroušeným Ty. Bože, nepohrdneš. 50. žalm se dotýká podstaty obrácení se. Neboť to není okamžik, ale proces rozložený do celého života. Ježíš řekl: obracejte se a věřte Evangeliu. Tedy ne jedenkrát, ale pořád se obracejte. P.S. Mám naději, že těch pár článků o svátosti smířeni pomohlo nám více pochopit podstatu této svátosti a podmínek s ní spojených. Teď udělejme všechno, aby zpověď patřila skutečně k největším pokladům, jaké nám odkázal Ježíš a jaké využíváme. P. Janusz Łomzik
10
Jsme vděční …
Rok kněží Dekret Apoštolské penitenciárie jímž se udělují zvláštní odpustky u příležitosti Roku kněží, který byl vyhlášen ke cti sv. Jana Maria Vianneye. N. 0328 12. května 2009 Jak již bylo oznámeno, Svatý otec Benedikt XVI. se rozhodl vyhlásit zvláštní „Rok kněží“ u příležitosti 150. výročí úmrtí svatého faráře z Arsu Jana Marie Vianneye, zářného příkladu pastýře, plně zasvěceného službě Božímu lidu. Během Roku kněží, který bude zahájen 19. června 2009 a zakončen 19. června 2010, se bude udělovat dar zvláštních odpustků podle dnes (tj. 12. května 2009) zveřejněného Dekretu Apoštolské penitenciárie. URBIS ET ORBIS DECRETUM O dar posvátných odpustků se obohatí zvláštní pobožnosti, které se budou konat během Roku kněží, vyhlášeného ke cti sv. Jana Marie Vianneye. Den, v němž si připomeneme 150 let od zbožného odchodu do nebe sv. Jana Marie Vianneye, faráře z Arsu, je významný. Sv. Jan Maria Vianney byl zde na zemi obdivuhodným příkladem pravého pastýře ve službě Kristova stádce. 11
Jeho příklad je vhodný k tomu, aby povzbuzoval věřící a zejména kněze k napodobování jeho ctností, proto Svatý otec Benedikt XVI. ustanovil, že se při této příležitosti bude slavit od 19. června 2009 do 19. června 2010 v celé církvi zvláštní Rok kněží, během něhož se budou kněží stále více upevňovat ve věrnosti Kristu zbožnými meditacemi, posvátnými úkony a dalšími vhodnými skutky. Toto posvátné období bude zahájeno o slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, v den posvěcení kněží, kdy bude papež slavit nešpory před posvátnými relikviemi sv. Jana Marie Vianneye, které do Říma přiveze biskup z Belley-Arsu. Svatý otec zakončí Rok kněží na náměstí Sv. Petra v přítomnosti kněží z celého světa, kteří obnoví věrnost Kristu a pouto bratrství. Kněží budou modlitbami a dobrými skutky usilovat o získání milosti od Nejvyššího a Věčného kněze Krista k tomu, aby vyzařovali víru, naději a lásku i další ctnosti a ukazovali způsobem života i navenek, že se plně věnují duchovnímu dobru lidu; to církvi vždy velmi leželo na srdci. K lepšímu dosažení vytouženého cíle velmi poslouží dar posvátných odpustků, který Apoštolská penitenciárie tímto Dekretem, vydaným v souladu s přáním papeže, laskavě uděluje během Roku kněží: Všem věřícím, kteří opravdově litují svých hříchů, v kostele nebo kapli se zbožně účastní mše svaté a obětují za kněze církve modlitby Ježíši Kristu, Nejvyššímu a Věčnému knězi, a jakýkoliv dobrý skutek, učiněný v ten den, aby je posvětil a přetvořil podle svého srdce, budou uděleny plnomocné odpustky, pokud se vyznali ze svých hříchů ve svátosti smíření a pomodlili se na úmysl Svatého otce: v den zahájení a zakončení Roku kněží, v den 150. výročí zbožného odchodu sv. Jana Marie Vianneye, dále pak první čtvrtek v měsíci nebo v jiný den stanovený místními ordináři ve prospěch věřících. Bylo by velmi vhodné, aby v katedrálních a farních kostelích kněží pověření pastorací vedli tyto pobožnosti, slavili mši svatou a zpovídali věřící. Starým a nemocným lidem a všem, kteří z oprávněných důvodů nemohou vycházet z domova, s duší zbavenou jakéhokoliv hříchu a s 12
úmyslem splnit tři obvyklé podmínky, jakmile to bude možné, budou rovněž uděleny plnomocné odpustky v jejich vlastním domě nebo tam, kde kvůli okolnostem budou, ve výše uvedených dnech, pokud se pomodlí za posvěcení kněží a v důvěře obětují své nemoci a životní obtíže Bohu skrze Marii, Královnu apoštolů. Konečně částečné odpustky budou uděleny všem věřícím, kdykoli se zbožně pomodlí pětkrát Otčenáš, Zdrávas Maria a Sláva Otci nebo jinou schválenou modlitbu ke cti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova za to, aby byli kněží zachováni v čistotě a svatosti života. Tento Dekret platí po celou dobu trvání Roku kněží. Jakékoliv opačné ustanovení není překážkou. Vydáno v Římě, v sídle Apoštolské penitenciárie dne 25. dubna, o svátku sv. Marka, evangelisty, léta od Vtělení Páně 2009.
Rádi vzpomínáme …
Děkanátní pouť do Jednova za obnovu rodin a nová kněžská a řeholní povolání Tak jako každý rok, tak i letos se konala pouť děkanátu za obnovení rodin a nová kněžská a řeholní povolání. Tentokrát to všechno proběhlo 20. června v našem děkanátním mariánském sanktuáriu v Jednově. Vše to mělo začínat v 16:30 růžencem, v 17:15 měla být adorace a v 18.00 mše svatá, ale všechno začínalo trochu dříve kvůli tomu, že během růžence a adorace to bylo prokládáno písněmi. Na tuto pouť jsem jela spolu s rodiči a schválně jsme tam jeli tak, abychom tam 13
mohli být už od začátku, a tak mě docela zklamalo, když jsem tam přijela a zjistila, že už je pozdě. Velice se mi líbila schola, která přijela z farností od otce Metoděje a tak pomáhala vytvořit takovou lepší náladu při adoraci. Myslím, že celkově se této pouti účastnilo dost lidi a že každý si může připadat, že vytvářel tu společnou atmosféru svým slovem při modlitbě, zpěvem, službou u oltáře nebo jakoukoliv jinou službou. Bylo vidět, že i otec biskup byl nadšený a že byl rád, že se mohl spolu s námi modlit na tento úmysl. Rovněž také věřím, že díky této poutí lidé získali hodně Božích milostí, které jsou opravdu v dnešním světě potřebné. Po mši svaté jsme se spolu /kněží, ministranti a mariánky/ s otcem biskupem vyfotili. Byla jsem ráda, že byl nadšený tím, že v našich farnostech je zavedené něco jako Mariánky. Ptal se mě, zda to už dřív tak bylo nebo odkud se to u nás tak vzalo, tak jsem mohla s úsměvem na rtech říci, že to u nás založil otec Janusz. Tak se otec biskup divil, že to už je tak dlouho, že už 7 let něco takového v našich farnostech existuje. anim. Jana Ošťádalová
I. svaté přijímání Můžeme říci, že měsíc červen byl pro nás velikým přínosem. Měli jsme první svaté příjímání hned ve dvou našich farnostech - ve farnosti Čechy pod Kosířem a ve farnosti Laškov. A přitom hned už první neděli července následuje první svaté přijímání v Přemyslovicích. Myslím, že tyto dny byly významné nejen pro samotné děti, které poprvé v životě přijaly Pána Ježíše do svého srdce, ale také pro každého z nás, kteří jsme vzpomínali na své první svaté příjímání. I 14
já jsem vzpomínala na to, když jsem poprvé přijímala Pána Ježíše. Není tomu tak dávno, je to 7 let a pár dnů, co jsem stejně jako tyto děti přijímala Pána Ježíše poprvé. Myslím, že jsem měla docela strach ze samotné mše svaté a první zpovědi a prostě z toho všeho, co mě čekalo. Bylo to něco nového, a tak jsem se obávala, jak to všechno zvládnu, ale s Boží pomocí jsem to dokázala. Také letos tomu bylo myslím podobně, děti byly nervózní spolu s jejich rodiči a těšily se na to, jak poprvé přijmou Pána Ježíše. Musím říci, že jsem šťastná, že jsem přijala tuto svátost a že mohu nyní na každé mši svaté přijímat samotného Krista celým srdcem a tak opravdu se zapojit do mše svaté; málo, je mi smutno, když končí den a já jsem nepřijala do svého srdce Pána Ježíše. Proto věřím, že toto první svaté příjímání nebude pro ty děti zároveň posledním, že vytrvají v milosti posvěcující a budou se snažit chodit ke svátosti smíření, že se budou snažit neustále přijímat Krista do svého srdce, že ho jednoho dne neodkopnou a pak si stěží jen vzpomenou, že někdy byly u něčeho, jako je první svaté přijímání. Proč? Protože tato svátost je opravdu velice důležitá a připomíná nám na to, že Kristus se za nás obětoval a aby mohl s námi neustále setrvávat každého dne, zanechal nám své Tělo v podobě chleba a svou nejdražší Krev v podobě vína. Kéž by tyto děti nikdy nezapomenuly na tyto jejich významné dny! Dnes jim přeji, aby skutečně byly rády, že mohly Krista přijmout do svého srdce. Díky zároveň patří otci Januszovi, že je s velikou trpělivostí připravoval na tu událost a že jim věnoval svůj čas a nepochybně i modlitby, aby tento den pro ně byl opravdu nezapomenutelný. Myslím, že by stálo za to také znát pocit některých dětí z toho jejich významného dne. Daniel Vychodil z farnosti Laškov, např. říká: „Těšil jsem se na ten den. Děkuji rodičům, že mne k tomu vedli a budou mi v tom oporou. Děkuji duchovnímu otci za mou přípravu a všem, kteří se na tom podíleli. Svatým přijímáním přibližuji se k Pánu Bohu a je to pro mne cesta do nebe. Prosím Pána, abych neodešel z té cesty.“ anim. Jana Ošťádalová
15
Co se chystá? …
4. červenec – požehnání symbolů obce v Přemyslovicích na hřišti ve 14.00 hod. 5. červenec – I.svaté přijímání v Přemyslovicích 12. červenec – setkání karmelitánské rodiny – klubovna v Laškově v 16.00 hod. 13. červenec - fátimská pobožnost na Krakovci. Začne mší svatou v 18.00 hod. Po ní bude adorace Nejsvětější svátosti a průvod se sochou Panny Marie Fátimské a světlem 13. srpen – fátimská pobožnost na Krakovci. Začne mší svatou v 18.00 hod. Po ní bude adorace Nejsvětější svátosti a průvod se sochou Panny Marie Fátimské a světlem 16. srpen – pouť v Laškově ke cti Nanebevzetí Panny Marie
16. 16.
srpna 2009 2009
Pouť ke cti Nanebevzetí Panny Marie
Laškov Hlavní mše svatá – 10.30 hod. Mariánské nešpory se slavnostním požehnáním – 15.00 hod. Vydává Římskokatolický farní úřad v Laškově pod záštitou otce Janusze Łomzika Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře nebo animátorům farnosti. Náklady na 1 ks výtisku: 8,- Kč. Proto prosíme o dobrovolný příspěvek. Předem děkujeme za pochopení. www.farnost-laskov.wz.cz email:
[email protected] tel. 739523415
16
