"' ''^.JQ A A. I o

,p

/.i/"'

''^.JQ

A I

Ao

/ C<

ee

^LMANAH Í9t

NA OSLAVU 2ÓLBTÉHO TRVÁNÍ AKADBMlCKEHO-CTENÁfiSKEHO SPOLKU PRA2SKÉH0

1840— ia74

h DiniA.

fG i" A-

lUkm

in. lU*. Ot«(n

v

PMm

UTl.

PROLOG AKi&rmcitBa-^mÁftsikBo spoled

! !

Sen. (Ml— tou. nu«MM**

pM •picla Jtaochea.)

• Ba4iwi c«o»t naAi^i ««

LlNUUOST.

ouzelníku sue,

,Nad propastí

luýiii

asu

budiž sluhou!

pestr)-

most

mládci vystav obraznosti duhou,

a

mne spatí

— hrdou

minulost

mých a zapomene stesk, pHtonmosti zjev nechutných, necha okeje v mé slávy blesku. v lomozu mých déj mohutných Nech se zamihne mu kolem ela král bohatýrských ada skvélá,

V

loktech

starci vílžní, libé kra.savice,

hrdých

nmž

davy železné,

divokých tu bitev blýskavice,

'

VIII

limu

ti

!

iiiM/iir,

niiplní imi

zpvy

hlasné,

zlatých strun a iíéí zvuky jasné,

.

mnich A žalmy, hlahol mistrfl

•!

Až pak v

1

h se hádání

<

ííí'|)fV.

—

neslýchaná

'Utií-v

«...

..

se
ucho jeho hromem udeH,

mu

/rak kol

II

zaAtfc

zhraní,

pomíchaná,

tíseii

hHv a kadcH,

divou spoustou kalichy se hlysti

a hid vozfl rozmetá a tHstí

návalem svým prudkým nún> na ném tlupa hrdin v 8

meem

prosti*

lesklým na odrané knize,

prozpNiije píse svobody.

Naslouchá svt celý

— jedvn

'Iv^*'

-

této písni, jejímž hlaholeni

obrovské se zachvívají íše, národy a zemé

ped

1

c"

'

níž vojska

n.

neobhlcdná

prchají jak ustrašený brav,

píed níž césar hnlopyéný bledna v neplatný se choulí zlatohlav.

pe
ti-esc.

IX

hralmou dobu vítzné se nese krajinami všnii, plní zem,

zcehij 0/ dálných

moí

ale žel! jiz slábne blíž

smntn

doznívá

i

i

lem; i\A]v.

tichne v nuilc

tam, kde v jezerech se obzírá šenich Tater zástup velkolepý,

ješt v daloé ukrajmské stepi zaznéU pak navždy umírá. Vidla jsem, bé
—

mlvše jak

jí

ji

v

v roucho potupy,

posmch do

poho4lí]i lebky

slyšela,

jak v

sirého klínu

velkých sjti;

její

pád a skon

zakvílel posvátný týnský zvon.

Všechno pokleslo. Já sama néla z rozvalin téch skrání peskvélou.

píse slávy tichounko jsem pla na«l

pradd A lebkou

zetlelou,

v níž duch velký nedosnil svou dumo, nedoletí v

cíl

svfij

vysoký.

Však tou písní ve stoletém rumu zbudila jsem vštce, proroky, mluvila k nim slovy kamen.

h?d drkotavou.

bílých kobtí

že se zdvihli s

ozáenou hlavou

v zaníceuí svatéui plamenu,

hlasem velkým a

lid uslyšel

i

volali

\

i

|K)vstfll

PÍTOMNOST. Díky za

báseíi, již

p^eé do vetru!

pmé

vázanou

veiÝem idynným

Mftj ji

stHdmý

vk

k báiiním jiným

v zaprááený hodí výklenek.

K emu platná žebravému vnuku ddA závC'f, zlatem napsaná, když mu ddictvím z té 8lá>7 hluku zbyla jen ta blána zedranáVI

Nech lebky

je

na rezavém mei,

tlíti

pradéd!

nerozumí

vk

úti*pné jen rety

nad tím, co a

za

si

válili,

Jich

i

zakiví

za

psali.

umírali.

mám

jiné tahy,

a jiné snahy,

umy skrá mi

bledší prapor

reci

do prai>orA

Hled! já pHtomnosf ':Ti

némé

nás stHzlivý;

plní,

nad hlavou se

vlní.

;

XI

.Nii.in luui

hraky

iii)ytné

tvé,

kalichy a mec-e, korouhve,

tužby plamenné a jaré nadšení, jímž zrak jioesie bly>tivé ty

x^zlety,

plápolá,

tvfij

—

ety

se sebe jsem strhla do kola.

A

te< bledá, bez touhy a snní,

ve hrobovém klidu pesycení.

okem chladným,

pi'imhourenýni lín,

nadšení

jiski'e

II'

suchopárném klíne v tr])aslií žíním hemžení lidstva chabého, jež na ilu chlubném luí

.v...

i.viu,

právo majíc, lidskosf, svobodu, za verbyiskym

|>otácí se

bubnem

opojeno \Taždou národ, kteréž hlavni

spokojen

biem

pod otroím

níží

ke své

jehož pustý hlahol, rvk a

rvži.

šum

sobectn slyš! evaníjelium; v tento velký

mužA

trh,

kde všechno /božím

dívek lahoda,

síla,

družba, láska, vlas

nebes íš

i

s

i

8vobo
véným trnem

v tyto davy s lakotnými hledy šarlatáni^ vírv', pi*áva,

vdy.

božím

XII

«"*••

miéjídch se

••H.Mirft;

jak ty loutky

••,

vrtí

požitku, 02 ruka smrti

tAiíccin

navlekli je

hifi-

•

-^ni.

rá

jak se vše to

na nitkách, jež uchá,

"

/I

zr

A v

ncuchvatné nyní

"

pOí'?'

'

HCi^tru

L\..j

i

pokr}-vá

8C

—

divadlem se bavím.

II

^

to pusto,

Mamá

ro7|

ion ílrápem blcskoiavyni

i

snaha!

snem

prósv

ifní

hlavu mládeže?

K

tíMnto ne]

slávy, rnosti, svol

zvuný kov

jen


i

.

i.

dlaní jim h

tuné dchody. Nadšení již zhasly krby zámé a svét šedý obestírá dým; téžká véna,

bláti>7

^^

kolos chladne, stárne,

clovéenstvo chladne, stárne s ním.

fiuDOOCMOST. Linlkni

lichá!

ji/

Necítíš-li

.

.1

:^á

dech,

píští vesny i>ozdravcní tichá, jejíž

kvét mi

puí na úadrech?

Xlll

Ovšciu roztHštila's svyiui šipy stroiuy bájené, {losvátné lípy,

vjgibž nyní v

mnohý

stfuu

vk;

sníval

bez vfiué a chladu,

{Kiušti,

útchy a ladu

klesáš pnízdna

pod biueneui trapných myšlenek. Avšak luineš, ochablosti chvíle, kdy duch lidstva trudem unaven spustil s oka vznetené své cíle. víry v né i v sebe pozbaven

—

vstanef zase v jarobujné

uchvátí

a svých ja

Záhy

.^

síle,

kopí

prapor

..

se chopí.

mrtvé vedro tvoje zaburácí, prudké boje,

již v to

boue svt

iié

Zit-

se zatese až do stéžej

zbraní teskotem.

tisícer}'ch

krokem velkolepých djft, ženoucích se divyiu pekotem: I>ádiiýui

ale z toho zápasu a varu,

duch

úžasného

vyjde lidstvo v

rozkolu,

oištném

tvaru

v krásnjšího slunce pláiK)lu,

nová svta báse, vláhou sytá, jará. I"

Ne

ji/

i:ik .

m

Afrodita.

ují

urpiifiié >kníni

:

H

hméníra oa hrudi sváHvé, lil)éni usmívání

ale vábná, v v rturha

vyjde zbroji záivé,

krásy kvét a blahé snéní,

le

oku nové víry zanícení. tam z oí peet'

v

Illfdl

nadiení to

ji>ki-oa

jni

.

shromáždilyC se tu valné Hbory,

aby

pes neisté proudy

snahy nízké, malicherné pravice

si

/;,.

stiskly bratrské,

pobídly se ku zdvojené

na

r

.s^.

k záivému

té dráze

píli cíli,

k némuž upírá se oko všech

by ten

náro
vrahA zlomiv

dfttky,

zableskl se znovu v národech,

ne

již

meem pes

hroby a

sííutkv.

ale ilucha velikými {škutk\

Hic toí sémé, z néhož vzej obsypaný krásným kvéteiu

........

jehož

listí

jehož

kmenem nezatese hrom,

vichr nepocuchá,

v jehož stínu

\'láhu svou

pravnuk zaplesá.

mu

dejte nebesa,

popejte, a( v novém svéta jaru této

zemé

lípa v kvétech svých

XV vytýd se mocné, v

popedí svých

lepém tvani sester slovanských,

iwphjte, by láblesk itésti nový. by ten krásný, velkolepý sen, jejž tu odestírám jinochovi,

krásnéji byl starci vyplnén! (T it

fmUk

UtiU

thtrnnj^

f«te*.

M T yteé

léH

Um»»é OmUI. kstai

tjtkmjmU ali

m luft

AfaMM gmlmté

Mik*

tM

aián,

•

9*mltpl^ áiA.

Zi

tOní na rybník.

dennice Tybledla.

Za horami na

vý-

chode, v prižloutlé mlze, zaleskl se první

I

:.

oaUkiúíd papr&Iek, za ním hned pruh a shmce poalo v celé své zái vystupovat. Kepelka umlkla v mladé ledva vymetavší M.|i o jetele vylí skivan. Vjednoni i,i,

/l'\Li

1

;

tiu

iu^jiiícho

vzdušná.

Po lakách se budí nový život Den ped Mm po západu slunce zavál vítr a z jabloní hmší v aleji u silnice sypaly se poslední zbytky bílých a narAžovélých kvét k zemi, I

rovné

Kotoue

hvézdiékám padiýícího snéhu.

prachu se pozvednuly ;

vítr

vysoký na louky. Zde

mu

pinesl je jako mrak opadla

síla

písek a prach usadil se po kvétech

a drobný i

listech.

Vypadalo to viechno muiTené, jako v umírání.

Teprré nyní louící se dennice vjrvolaU ni každém lístku a kalichu hojné krAp^e roay a ty smyly unavení.

ernožlutý melák vyleil la iera JeiCá, pH prvním paprsku slunením, e mese, svého do-

mova a

huením

K

Toolal se, klikaté

odletél.

nad lukami, usadil se na bílém jeteli a Kdo by ho byl zrakem i krokem ssál med. uka, sledoval, byl by zastavil se u mni lítal

stedem plochých onéch luk lín

Vak

i>ozomé!

.

Kad^i

zvuky.

.

.

bc |r.w,./uího.

Ule, slyteti od vody pištící

ie jste zvédavi a to stežiti Kroky v travé ielesti, tam jr po
se,

se dlužno hhnotu.

suchy proutek

kapka vody peí,

;

vystíikující budí elesC, vžiide nebez-

/

hled

II

Konené

1

proutkA vrhy

tn,

již

byl

zatáením se stran

!>í

o bezprostední po-

lA*

této se vyvimýícflio.

Ruka rozhrnula nkolik žlutých ped okem prostírá se malá svéží potek béhem mnoha let a

v lukách vyhroužil.

kovím ohraniena, na druhé

mého behu, vidti nkolik je

prftzraéná,

vidéti

dole

Je ze všech strané,

pušk>'orc(^.

u sa-

Voda

na zemi oblázky

a

temné kroužkovaný hH)et malého okounka jako stela sem tam plovoucího. chvílí

i

nékter)'

Na

hladiné,

ble,

divoká kachna s malou

prostenou pohodln na tíché Todé. Jsou v stínu. Stará pohnižige xadumivé, beze zvuku, hlavu svou do vody kolikrát tak hlurodinoiL,

boko, 2e až kolmo s ostatním télem na hladin se nalézá. Hledá potravu.

dole v bahné;

r)-bkou,

nepovrhne. Blladé

Nkterého hlemejždé

mkkou meukou

si hrají.

Pohliiejí

také

na malého

erného brouka, hbité kruhy na vodé déligícího. Je jim divno, že tak drobným a pece se tak byste krouží. .Udélám si sním známost," pomyslilo si as jedno kachn, kloflo po nev témž okamotorným zobákem a brouek mžiku zmizel pod vodou. Již na nj zase zapomnly. Zlaté zelená moáka nad vodou jest novjíin pedmtem i)odivu jcgich. Všechny plovou ve sboru, smrem, jíuiž

—

muáka

letí,

smle

ve výši

nákem

zvedají

avšak muška bére se

pes beh k vrb, a kachíiata krky u nepístupného behu.

s

nm

Stajrá si hry jejich valné nevšímá; co k ní všechny s nákem plovou, >Taziia náhle do trávy v behu^ udlala bystrý pohyb zobákem, a již teprve budí vynáší malou zelenou žabku. se v ní cit mateský. Plove mezi dti. dlí se

Te

8 nimi, tahá je mezi sebou, o drobná sousta se

\

rvou, honí

—

fte

kolem nich ne

Voda

jde to do nekonena.

kruhy vln iíH se na vicchny strany, až nejkrajnéjAÍ na samý bh^ To padnul první paprslek ran...:. vlní,

úikým pruhem na tAni. Stará nékolikriit. jeMé ponoila, ale vidouc skorém celou oslnénu, plove v ele malého téatnpu s\>tio -

i

<

mélkému místu písditémii, pecházejícímu znesamý beh. Již \7gt0upily do trávy. Batolí se ní, ohýbajíce mékkou trávu, m! naHkigf, stará vede je mifky k hnsr k

náhla

'

—

k

potoní vrbé. Je to otina

i-

' '

'

km

inu'.

\

•

ik pink, vnu Mní/do samo je ode vsad Vysoká tráva se širokými listy, 1.1 k.

místo, v suché tni

tánská skromnost. ukryto.

pentlicemi,

plazící

k

vod

je

se lilek

—

to

j.sou

oko neproniknutelné, jediné

zevnéjáí, pro

volná.

Nékolik

skoápek

z

okolo pohozených, svédí o nekanonickém

sfcii> ce^t.i v (!«•

..

í

stáH kachíiat Stará usedla. Mlailé špinav nažloutlé, tlaí se kolem

ní,

nejvíc okolo krku.

jim pechází chvílí kalná hlánka

Pes malá oka .

.

.

Na louce vyssálo z nenáhla slunce poV suchém mechu vyiáiiilí slední k-nipéj rosy. i

poopau

jejich

pán

louky posety, bují jako žlutý

„Nevy-

„Je v nich jed," nkají sekái.

mrak. cházej

Žluté pi^-skyN

aluaiuitového protéie.

ník}% jiuiiz jsou

do louky takové 8 bosou nohou,** zní nauení. Noha zenreni, nabéhne; sám

bh V

tikrivan

ví,

co v nich za .sílu".

na místé ponékud sušším ukr}i své hnízdo. Z špinavé bílých, huéde

travé

kropenatých vajec již se vyklubala mláata. " !af ješté Rami^io na nich dosud sedí, skoro desátá, doba to, kdy ptaí si všech rodin v nep(jemný úkol sezení se uvaziigí. Žlutý strnad zpívá: „Sedláe, sedláe kdybysi ..." a sedí na kovin, také u potoka; do *

«

nízké olšiny upevnil hnízdo své s fialové kropena'

.

Šedá,

pévák,

v)iw...

veliká

steží

pénice,

duti své

hluný,

na blízké

mezi. v šípku, pod prostými naržovélými kvt)'. ije

Si:

s

iru.

'

rovný v

ervi. jalovci Mmi

p&vabný zpév prostého vflní

téla

svého

prostého kvetu plané lAžo:

i

.;i 111.

ii.ir-»«i.si

zelen skvrnitá vajíka i

tu niczi

ostr)'m je-

hliím hostinný
je pták konsenrativní; kde

I>o

jistot,

zrláfttaí

Kos

praotec, eidlO

Znám

í.

poi......

Baži-li

uložil.

lépe se okryti

hnilou tešni, kde podle

rokA

sídlil

tam také syn své hnízdo

otec,

..^jinéné

vy-

tyHcet

malý druh sýkorek své hnízdo má.

V

rozbil si stánek v doubravé.

hustém,

mladého doubku, nízko nad setkal hnízdo svoje. Drozd po zemi, spredl a vysokých smrinách a je
Rvéžím zeleném

listí

vysokého boru. Žluva vyklovalado .1 otvor, vycpala ho suchým listím a vítá

Tomu

"

*

a

te

každého vetelce karminová hlava její, siln)^

zobákem ozbrojená. Každý tak, jak jej neviditelná, viH^ná matka o
Šumot onen

behu

otvor k doupéti

byl také touto vzbuzen.

Sotva >7lezla, posadila se na zadní nožky, pední pozvedla zárove s bílé její

tlem do

bíško. Chvíli

Bylo vidéti

výše.

vtila po každém že ani stín nebezpeí

stála,

jMMlezelejším za.šuméní, ale

"

nikde nehrozil, utíkala po vodé d tichu.

U

kachního hnízda se za8ta>

'

i

ie v rayonn jqím kachny hnízdí, ba odnesla také již ped tím dvé vigec, avftak co jsoa

h

mládáu na

aby

svété, není 8 to,

Stará stala se píliš ostražitoo,

ením svým

Mnohý by

nemá

V

skoila

do

^ npla.

n

se horiil, utrpí-

porážko, ale lasika

mglqpttm

tentokráte sy-

Lasi<

laplrtils

ji

ndio docílila. i

homóm

nilií trávy

a hrála

morální

tak útlého svédomí.

si.

pes malé hromádky zemé,

si

dále na louku

Jako

vítr

skákala

jež krtek byl na-

hodil, pak zase do koleka, hned na to rovné, jako by byla úadníkem, déliýídm k vli zdraví notné pohyby. V tom zaslechla šumní vodní

trávy

u potoka

— jeden

skok postranní a

ubáaéla k místu tomu mélkou strouhou.

již

Plížila

se na to pozorn, a zase jeden skok a již uhání

maloo myškou v zubech zpét do louky. Na výshmí ji pustila; honila se za ní, chytla ji, s

zase pustila

—

hrála si s ní jako ve zvyku mívají. Teprve po hodné

koky

initi

chvíli,

když

ntýraná myška dokonávala, dala se do ni

Vesloval

Pres

le ona se vyto divoký kaer ve vzduchu

mihnnl se po zemi erný

rušiti nedala.

jídla.

stín,

ale o tom v
jí

nataženjm kTkem, neuško
zrak celou rodinu.

Jisté to otec rodiny,

B Týletu se vracející. Cesta jeho aiipoA je

afaná.

Chvíli bylo ticho v Ioviné,

pak le vxneal opét kaer do výte nesa cosi v zobáku. Slonee pravda osligc zrak, pfece viak nevadí, aby nebylo bte poznati v neteném pedmétu jedno z kitchhat. ^ Drií je zobákem za kotku míHth téch, kde krk v záda '

r^

t

i

Je mrtvé V

Není, krk

má

kdyby

vzhftru a

bylo mrtvé, visel by dolft bez vlády. Divné. Hle, letí s

ním k

r)'hnfl(u

iisi

tvrt

lenému; kdo je na blízku,

hofl---

mže

v vzdá-

r

.k

>

pravé

klesá

kaer k zemi

Mládé

plovc, béduje žalostné; kaéer se vtak ani

nezastaví,

letí

hiie
a pouští mladé na

vodu.

zase zpét do kfoviny, zase

vynáší jedno, nese je k rybníku a klade na vodu

k prvnímu osamélému kachnéti.

Mláata

kaer

zikstala,

opa nazpeu Na

jde

Vysoká rdesna v kupé v samé vodé.

rybníku je pékné.

Masy hojné

stojí

sítiny,

u luk

zase

ostrá

s

rAžovými

U

hráze je

tráva

a

duté

stonky pesliek.

Jediný ptáek zde poletige. Malý, Aedý, je to rákosníek.

Mlky

I*ed chvílí vyletél z

sedí na kameni u hráze.

chumáe

rdesen.

Pohliií

tadomivé nt karhfnU s nákou po vodé ploToud. Kata* pHned saae jedno a lase jde zpét Rákotniek

poodletél s hráie, crrliknul,

sednul

na jeden i riových klasft, zase jde dál, mlelivé jako by byl zakletoa néjakou vodní víIoil A vede také tohý život zde na té vod. Jen nékdy jej vyruif ejky po okolních lukách po-

—

kikující, anebo vrány veliká

volavka

pes

priletévif

lybník táhuoucí aneb z výte

svým téžko-

pádnýni namáhavým letem a sed^yícf u hráze, aby ulovila nékterého kapíka neprozetelné až

ku hrázi na povrch se piblíživšího. byl pták

ten

vémým némým

Jako by ba vy-

svédkeni,

zvédaéem tigného života opeené družiny vodní a bahenní.

Zase nové v)Tušení.

Ted piletéli na rjbuík oba, kaéer i kachna, neeood každý po mládéti v zobáku, sedli a již plovou oba obklopeni kachaty, na dívjší opušténí si 8tži]úícími. Výlet

kaerv již

del vyhledat trvalé sídlo pro

ata na

je jasD)iu.

rodinu. Ale kach-

vzdálenou cesto pešky vydati se ne-

proto pinucen byl kaer na rybník je odnášeti, stará stále tenící se družstvo stežila u potoka, poslední dvé kach-

mohla,

letéti neznají,

ftata odnesli

niyednoa.

10

Té a

Jii

plOToa do

nniieli okiL

rloTý

klas.

bnsmu

tráty,

chWU

Slunce zrcadlí se oslftigíd tatí na mí mocné bzu4*nf

vM

tiché hladin, a od lok

med

jeiti,

dedý ptáek sedá opét na

hlediscích.

Bylo krásné jarní

jitro

.

v EŽfASTNX Jmf

RODINA.

MOáf.

smutkem, 'pohHiená v nevýslovné hoe

fedí ydova, zahalená

.

Mlky

sedí,

T dédiném

.

jako na pestole,

svém starodávném

vážné hledí s

sídle;

elem zamyšleným,

na némž skví se vínek majestátu. Rouáka smutku ubledlé,

le

halí její líce,

ušlechtile krásné,

a v tom jejím velkém, modrém oku Iskne se slza, vzdechem vyronéná,

jako bílý na blankyte mráek.

Nepohnuté sedí zamyšlená, jako hora, obestená mlhou

—

.

ti

J^í duie, idá se, uletéU od nemilé, smutné pítomnosti

k upomínkám velikým a sUvnjm zalét^fc nm perntích touhy k budoucnosti, bohdá, Teslejáí .

Pfí ní dvé se milých dítek

švarný synek, se

On

sestikou

jeftté

.

.

.

.

btW:

nedospélý,

mladží, roztomilou.

se dívá v rozloženou kuilm

na obrazy dávné minulosti, jí o strastech a bojích se sousedy, povidy nepáteli; ona pak, mu mlky naslouchajíc, vypráví

obírá se détsky jeété loutkou.

Jinoch, zaslech téžký vzdech své matky,

pohled k

ní,

a vida, ana

slzí,

nechal vieho, vstal a nélné praW:

sAj matinko,

Pro jsi

pro

jsi žalostivá?

smutná, vzdycháž, ano pláeš ?

Což se té snad dotkla nová rána? vzpomínáš na píkoí stará?

i i

nám

hrozi jakés

nebezpeí?"

1<

A dcornUu ,Prod

Pro 1 d(

si

86 8

dodá, pHskotírii:

námi iiehr^|ei námi nean^

8

matka,

— a vidycháA? — a pláeš?*

k sobe dítky:

tulíc

aJak pak bych já smutná netnichlila, když mi srdce svírá troje hofi, troje

hoe, jak tH

líté

zm^e

.

.

.

První hoe, z néhož vSe zlé plyne,

že na vojné, v kruté bitYé zhynul

mné

choC drahý a

Ach

8

ním

zašlo

vám dobrý otec

mé

i

vaše slunko,

shas den naši svobody a slávy, nastala

nám pochmurná noc smutku.

Shasla

hvzda radosti v mém okn, tvá mou erným dýmem

zahalila

a

mou

duši naplnila žalem.

Zlaté slunko, když zapadto veer,

vstane opét z rána v nové kráse

kdy však vzejde zas

i

nám den

— blaha?

Tak jsem s vámi mladá ovdovla, a vy se mnou záhy osieli;

.

14

sAsUU Jame

Muni,

opafttéiif,

bez obrany, pomoci

i

dáky.

Tu váak pHtel cizí niuž, nái aoosed, slíbil nám být ochranou i itíteai, být mné radou a vám poruníkem. Poruníkeml

— Bože

na nebesích

1

Tu poíná druhé moje hoe,

hoe

smutné pítomnosti, tekoucí jak eka slz a vzdechftv. Cizí

naší

ten, jenž nám mél být spásou, na&ím trapiem a ikfldcem

muž

stal se

.

Jako vrabec, úskoné se vloudiv v osielé hnízdo laitovií, vyitípe a shází nedospélé

la&toviky s vlastního jich hnízda, nic nedbige na plá jejich matky, lítající zoufftlc

Tak

icn

kol

mláat:

cm, uuosuv

netetiiié haní, co

urážlivé tupí, co

násilnicky dlape,

—

se u nas.

nám milo, nám draho, co nám sváto.

.

16

e

a kniha, Sméteá je mu naáe ottem proto, že jí nerozoiní; iptmé nate dédktfi a právo, DéboC, ovioD, nenáleží jemu; i my jsme mu proUyní a podlí, ovtem proto, ie um pfekáttne T jeho zlobé, loopeii a nald, již chce páchat na vdem, co je naše, jen k nebi vzdycháme a pláem!

a

otim ádí: dzím slovem krut rozkazuje, bez ohledu, vám i vaší matce; Zlý porunik jak zlý

naše drahé památky a skvosty

tajn

loupí,

santroí a

maí;

naée staré zápisy a práva násilník ten falšuje a trhá!

Jciiu

rc

je lež

a otemetnost,

jeho krok je loupež, ukrutenství Zlý porunik zle

A

když pomním na budoucnoat

mne

.

.

nám hospodaí!

tu ach cítím opét nové

jako by

.

uštkla

lítá

hoe, zmije.

vaái,

.

M Co

l

I

Ned^,

bode,

rocife

—

milé déti?

bole, by se délo stárni,

co se sulo

taÚm mladMn

bimtfim:

nebo( Tinoa slébo poniidka

déko a

dvé milých dvojat mi neUtostBý osod, urvav mi je (u\ prsou a srdce

heiké

uchvátil

.

Co syás bude, moji

Kdo

.

sirotkové!

se o vás bude s láskou starat,

by se rozvil mateský váé jasyk, s

jazykem

i

srdce

i

vái rozum?

Kdo vás nyní pHkladem

i slovem bude uit milovat vlast drahou, 8 vlastí nánnl svi^ a lidstvo celé?

Jaké bude v rukou poméníka, probfth, vaác dédictví, mé véno?

—

Téžko matce, vdové se sirotky a tíž jeité se zlým poruníkeml*

S pozorností výslech' matdn náek a v svém srdci složiv její slova, statný jinoch s dAvérou se táie:

-<"u/.

U

I.,

11,

l'\

lil( ii/

!

1

.,

j

!i'.', !.;,

l.ifii.ul

iiiMii

útoisté, útéchy

pátel,

;,

!,

li.i>li

;t

rady V*

i

,I*nbuznvch je dosti, phUcl málo.

Hozmuožil bAh rod Dá&, milý synu, jako hvzdy na veerním nebi, neroziimožil však

i

veselí

.

.

.

Naše matka mela tyi dceiy a všem dala velké vno, carské;

ty

vdaly jsme se do

uhl

svéta,

ale štéstí netrvalo dlouho:

my ti

sestr)'

jsme už ovdovly

a jak smutné

kukaky te pláem

nad sirotky sv^mi ubohými ..." „Ale tys mi kdysi vyprávla

pohádka o jakéms mocném

Kdo

strýci.

—

je strýc ten?"

,Cho(

,Nuie k

nmu,

v-ypo^im

mé t\Tté

mu

v.šecko,

poprosím ho, aby se nás ujal!" ,Milý synu, nenadj se píliš:

neví,

prý, sytý hladovému."

sestr).*

:

18

..Vle

ka svým upHmné

Hkáé,

8fl(

(Iftv^u v

a«

M Idásit. nouze

,Jako vroucí k nebi mmllitba.

Na

nikoho vJak se ne»i)olehej a sám pilné vesluj k behu spásy

bAh pomAže, kdo

si

sám pomáhá!

Vše se méní, asem zlé vác mine, dlouhá zima naší bídy i

U

Pukne

.

led,

zapéje svou

.

.

a rozpénný potok

hymnu svobody;

podupaná tnivióka zas vstane, /akvete a naplní vzduch vflní; prchnou mraky, vyjasní se neb*', a vše bude slavit z mrtvých v Hž

nám zjara

vzejde nové slui...\

až ty k letAm ílospéjeá, mftj synu,

a sám ujmeš vládu nad déflictvim. jako nékdy Václav Otakarv^"

[xeznímému bohu'

mImI jtMi uké

irittj Uiiit»v

MU,

ijjri. ivul ilubu >" kmeny, korun ? šeré výši Uij i jak proroka ret ve sna rozechvný by tiše divné zrésti vyprávl. '

'^^mn i

V

téch temných kobách klenby zelenavé

jak v chrámu oltáe se bélaly.

V nich veky dávné cit svj vepsaly, a po svétle své tužby, vzdechy lkavé. Tu tu

skála omiená, kol

oltá

tam to

betan

déti bije

véného

pnivý,

ohne záplavoo, bohu knz ten divý

s krvi,

je boha oslavou.

—

krádm smuten

Dál

— oltá ze mnmoral

zvuí jaMt, zpv,

Plá vonný ohcA,

kol v divém pohybu hul mládcA, dév tu slaví bo/^iíví

Te

\

postem

roji,

slwini

oltáe u htupuú stojím bílých zlata lesk a kmentft nádhera 1

Ten

—

Oj zvuí zvony, hudba zvukft milých,

dým

stoupá vonný stromA

knz

8 výde

zve z pochvy

boha

me

volá,


bludným

kina,

pro boží slávu, est,

a proti bratru bratr zvedá pést, s v nidé moe roste krve vlna.

u boz?

bože! oltáe to tvoje V?

Tu nepadnu na svoje kolena. Dál spchám plný ísn^, nepokoje, až stanu, obtnice oni^ná

dubu ku starému. nezvuí a modleni se oiýrá jen v dubu &umt*ní Úmen vr> to Flohu neznámému! a

kde

Tu

schýlila se k

písefí

To výkik to již

ze sera, videch

lovéenstva touha

mnohý

dámých

odW^,

zaved' oltá pUiy vdékA

Však pHjdc vék a zas tu |)okleká.

vékA,

—

SI

Tu brána všem

je k míru

ku zlatému

tu vékA slyším teskné buáenf

—

—

kdo strhne roažku temna, tušeni, kdy zajdou slova: Bohu neznámému. Paprslek mnohý, ale svétla málo;

a duch

m(\j

teskliv se zadumal.

Za horou slunce svit slední

Kol tichý

tiée umíralo,

hájem, na oltái ševel,

plál.

jako citem jatý,

— dne pohasnul ervánek — hle veernice! — noci skKvánek, a tmí se — kol a kol mír, poklid svatý.

již šero

.Jest! Jest!" duch volá z nitra hlubokého; a zírám k nebi pohnut, v povzdechu se vroucné nio
«»

UfcDBEK.

'édckovi nebylo v Kvété rovna. Zpomínám na nho b rozcchvéndu jako na první lásku 7 a on mi zfistává vzorem krásného, ifastného f a užiteného života. Z celé rodiny mél jsem ho iiejradšt a jestli pomnní na otce pHszrázelo, vábila mne zpomínka na déného deka a jeho okoH ne>7slo\iiým kouzlem do

mn

domova.

V

malé, klenuté pízemní jizb sedával po

polední u stolu, mezi

veného;

etl v

s

bibli,

dobách svého

obyejné

dvéma okny u

jedné strany on,

s

zdi posta-

druhé

babika.

néjaké knize nebo v posledních života

pedla

nebo

noviny, v

kdežto

babika

nábožném roqímání

trvala.

Byl prostední postavy, vlasA od roku as

padesátého jaku lulko bflych, nevelkých, bystách

od; oblij dobrotivá,

iiiél kulatý, pékný souniérný nos a vidy Ubodné -

Šat no«il neustále

steji.,.

obstarožného kroje, nebot

eidce bobrové, pláété a knoflíkem na padesáte liboval, že se nosí

mu

velkým stnbmýui

pece

dle módy. uebof

—

let

vidy

v padesáti téch letech se

x^trvaly kabáty,

s

hftl

tém

a

ddeek

stihy

si

malými

s

jen zménami zase vracely.

Káji jsme byla

nám

brávali

o prásninách

divadlo,

nevyerpatelným

dédeckova

éatna

zdrojem. Nerad to vsak pjoval, nebot se stávalo,

ie se vydlužený kabát

k némn

na

nevrátil

;

dédeek pak

naái nesprávnost a zaÚcal

nebo kaput Wce neustal hubovati se podnihé

nám

Béeo ze své pelivé ostíhané sbírky zapjiti.

— Vidyck)'

pece

zas

pjil

—

to se rozumí,

ie jen na svatosvaté slíbení, že vše vrátíme.

Byla to podívaná, když každého rána s babikou o sedmé hodin, a( v let bí v zim, v

dlouhém

iosatém

barvy, v lete nízký,

kabáte

mkký

zelené

i

hnédé

a široký klobouk,

limé zrzavou bobrovou neb beránkovou

ei)ici

8 viinia na hlavé, v ruce dlouhou španélku se

stíbrným kováním, kráel do kopce po námstí

a

do kotteU • Téechuy

dtti

ruku iMlfbit a sousedé

.:

/•

n k.

i

:

mu

/Hy

<

pozdra-

jej s uctivoMtí

vovali.

se rozhlížel

[)édcéck Zavolal (ykaje celé

si,

néco

chtél-li

každému a kaidý

raésto

od

* vleho

byl

naroseni

mn

všimnul.

si

mi

zvédét,

kohokoli

ochoten. Znal

a rodokmeny

Ttoch

rodm, a jak í^al malým, tak též volal ua dosplé, nebof nes -zdálo r

váe pofád mlad.

,...

;

mu

babiin

Po

smrti

to

už zvláité v zimé, když

do kopce EtéŽka, sfly dftvéh)val,

pece nemohl

al

tu*/

ponévatlž

bylo okluzko,

si

A

své

ve

stále

asto Tiak

zakývl na leckohos

„Ty, pojrf mi |>omoct. nemohu tu káni vytáhnouti, dolA to pAjde lépe!"

každý se mél za i)Octéna,

rému panu Smrkoví

Šlo

ale ztratil jaro<(ti.

nedal se nikým vésti. dále a tu

vk iil«.

;

;

babidkám mnoha MiukA a uikdo nin

flo

kopce

niuiii

býti i)odporou.

Vzí

^

k

modlitební knížky a hAl dojerlné ruky, druhou se zavésil na prAvodího,

samý

žert a vtip

na

svoji slabost Zalíbila-li

zastavil se,

se

mu

prohlédl

je to pékná holka.

cestou

si ji

njaká dívina,

a liboval

si,

jaká že

ift

.Ty!' obrátil se na ncgbUiáflio, ,d pak je a ukázal si na ni holí, aŽ se dítka nevedouc, co se déje, zapýhla.

to?*

.Bártova, pantáto i*

.Vojtécha Bártofa dcera?*

jsem

jí

divil se,

^vždyt

jeité nikdy nevidl!"

,1 to to, Yojtécha! ,1 jdi

je jeho syna I*

Yidyt je to holo-

Dlouho-Ii tomu, co chodil do ékoly?"

hrádek.

,óó

To

mi, jeho syna I

!

pantáto, to ui >e trochu dlouho

!

on(

je skoro órfícátnikl* ,1 to( to utíká a roste

ui

jako z vody.

ženil,

lovk

Hned bych kdyby má Frantiáka tam nahoe na

to neataéí ani pamatovat!

8i

se to

uebruelai* zatotoval, ale už mu bylo pri tom do pláe, jak si na nebožku zpomnél. NebyloC kráméjtt a véraéjáí lásky nad jejich.

Když babika, nei

ddeek,

statná to žena, vtší postavy

silných

kostí a

tváe, jevfd bývalou krásu 8

ddekem

pkné

ušlechtile

— zesnula,

nebylo

k vydržení.

mne petrvá, a ona na Nemohli se jí as v nebi dokati, proto ji pánbAh zavolal k sob!" Položili babiku v jizb, kde vždy spolu sedávali, v rubáši na {lostel a ddeka chtli .A já se

mne

ani

tttil,

nepokala.

že

odvéit na noc do

my zstávalL .ZAstanu .vidyf ona

lui

nedám

rádi a

vedlejšího

tu

zftstal

u ní na

ti.i/i

ke hrobu staM

ji

propukl jeho žal v zoufalost a

vrhnouti

chtí'l

on se

za svou tolikalctou, náailné od

odlouenou družkou.

8U11IÍ

zjgisté,

m

až v okamžiku, kdy rakev spouStéli do

;

hrobu,

se

u mr sikal, jsme Re pHIiA

se nikým odtrhnouti.''

ai do rána a dopruvodil

nho

noc

|>oslední

nic ueudélá. Méli

Nic K ním nepoídili, silným

domu, kde j«ime

Ale dédeóek ue nedal

Zpomnél

si

jako asto zvláité pozdji, na dobu, kdy

o ui ucházel u rodiA

i

píbuzných jemu

nepíznivých.

Faniuka vzala bohatého sou-

Chtéli, aby si

seda, kdežto on byl mydláívm, hodlajícím

návratu z

ml

„

vandru

než holé

*"

ruce a svou piinlivost

tedy z toho melo býti!

I

opatil holku, která takc

—

mohl

a

si i)0

zaíditi vlastní živnost Ne-

podporovati

<1

......;....

bratry

— což

léjK? za-

.v.u kus pole

a snad

také

chudší píbuzenstvo.

Ale

ti

dva

vezmou a nedali

— jak sice

mu

si si

to

vzali

niím

do

hla\,\.

brániti.

pozdéji íkali ,MydláHi*

/<

><•

Pau Jakub

— nesmél

veejné do domu, nebot brati milenini

mu

slibovali

pitluené

kosti, okáže-li se

u nich

pece

védél,

—

a butle-li plésti holce hlavu

ale

kdy Faniuka jde tam a onam a poíhal si na Jeduou skryt na ekání v dome, zasltkvko. slechl prudký hovor a hádku, z kteréž %ynikal zménj hlas Fauinky. Rodie a brati na ni doléhali,

aby

groie a vzala jí,

se

upustila si

od toho mydláí^ bez

bohatého žodduL,

vyhrožigfce

Dédeek poslouchal zatigenvui dechem, co ekne Faninka. Nigednou padla rána^ jako když si nkdo

pakli jich neuposlechne.

bouchne pádné na stl a .A kdyby neml košile na jako kominík, a kdybyste tisíckráte zostudili, já od

milovník

zaslechl:

sobe a byl ošklivý

mi

ho stokráte a ného neupustím a Teimu si jen jeho a na to bych se podívala, !'' kdo by mi v tom chtél bránit Jakub toho mél dosti. R.idostí blázen xyrazil z domu a béhal po i)olích a nei)omyslil na nic. než: ^To je holka! Kdybych si mél ruce upracovati a kdybych vylézti,

musím

ml

pro ni na véž

si jí dobyti!''

Yypravovával v posledních 8 Telkou rozkoší tento

píbh

chvílíiii

svých

a ústa stáhla se

k bolestnému úsmévu a slzy vyhrkly mu z oí, když 8i spomnéK že tato statená, krásná holka,

ta

vérná dole,

která b ním snáieU

9T(icle a prožila nulosti života,

TieefaQy

ené

odpoívá v

xemt

Dédeek

prtniélal

mnoho. Za francouzských

válek pravé na cesty se dostav, potloukal m; po

celém Némecku a stalo se inu, že nemile penéz aniž moha dostati nék
se,

i

práce,

francouzských

ostychu a

dobe

potulek,

»

.•

mistra

kterjími

bez

se m{ge, nebof byl veselý hoch,

kolik ncdél se potloukal.

Neumel Hlova francouzsky, ale pomocí své néminy, jak ji naši jhemeslníci po venkove mluví, a posuíiky srozuml se s nimi pece dobe. «A kdy( oni také rozuméjí esky!* smával se, když své rozliné zkušenosti a píprapoilivné

béhy nám vnukAin vyprávl. Nestastnou náhodou pi&el v nkterém némeckém vzntím se stelného prachu o zrak. Myslil, že více neprohlédne a žádal

mst

jen smrt

Dftm,

podtatilo se |K)

chmatu

zoufalství

zpt na

mu

v

nmž

dostati se

uvrhnouti. lože

ležel,

u

eky

a

k ece, kamž se chtl ze

V as spozorován, ase dnhném

dove

stál

jednou, když dftm byl prázný,

že trochu vidl.

byl

tik

Za dva roky

as nabyl úplného zdraví a tím nové chuti k životn.

td

ProdlaT

svi^ .vandr* \Tátil se do otiny, usadil

se xde a vzal

j^o

svou Frantitini, lamim^i

si

ona bohaté ženichy, zánioiné nevésty, které na švarného chasníka braly.

Zejména jetlua si na ného namfíila a ži\<>u ho chtéla pipoutati Dédeéek tehda jesti* nemal babiku a rozhlížel se tedy co muž po ádné hospod>iii. Dívka tato, jež na ného brala, nelila ošklivá, byla bospodámá, s dobrého domu ale xdálo se, ie má aaloi chybiku. Jedna

mod

—

loiMUka byla ,0 poznání* vytti. tak

dobe

te žádný

zaloTti,

íci, že je hrbatá!

ženn hrbatou

—k

Dédeka

Umla

to však

urit

si netroufal

to trápilo.

tomu nemel

Vzíti si

chuti, ale jak/

se pesvédéiti o tom, co zlé huby tvrdily?

Bylo zvykem, že se chodívali malí

i

veUí,

mnžského i ženského pohlaví koupat do velkých kádí v mydlámé, neboí mimo špinav rybníky 8 náplavem nebylo v

Malá

íka

msteku

tekla as na hodinu

této okolnosti založil rafiil to, že se

i

ddeek

žádných

lázní.

od msta. Na svj zámr. Na-

jeho vyvolená šla s dobrou

jednou družkou koupat a skryté se na né podíval.

A

vystouplá loi>atka tvoila tak hrheek. a ion zh

in/

s

pffbodoého místa

hle! ta

.makmnko"

' 1

\

/r

jen tu

10

diitaý

Mdeéek fyUouzl

hrb.

iíkr)tu a o?

Žádny

m'\>

.Tak,

si:

pak

\

le ivébo

tiie

nebylo na v! /ur, (lé
i

t

i

...

i

KM v/

hrbatnu!"

vzal

v/

»i

nijni/i.itvi

a

-,

tu

uiialust

váti

nevinn a

tak

nenapadlo TI-

•

'

nit

i:o

I^se

proste,

babiiných a závisthy lidí, jich/ v každém malém mbzahoHpodaKl si dédeek prací svou a '

em/ mu

takže si

si

mu

ani

lio,

váe nepátelství a soení

/uUetnfkA

pi

že

vnouatflmji zatiýo-

•

:

žena

|)ilné

xhne&ých i^rgídch lesetna,

pi-iinlÍTOStí,

pomáhala, slunné jméní,

mohl, kdy/ ho záá(

i

z

domu, v kterém

byl mydláství zaídil, chtla vypuditi, ilomek

tento ve vlastní majetek zakoupiti.

do

Tím vstoupil soused a byl za nedlouho za mééCanostu. Co mééUnosta vysazoral

ady

zTolen

usedlých

stromoadí kolem silnic u mésta, zaizoval školy, staral se o chudé ai konené stálým osoováním svých nepátel rozmrzelý pnrianistfo ntv í

—

se vzdal.

Pi

zvolen zase a

nejbližší

zarval

Kdvž pHšel rok

ibiihé

volbé byl však

zas dlouhá léta ten

4fit^.

hvl

úHmL

setníkem gardj

SI

na rychlo utroené, ktorá a£ luuniiOEe sméžná, plece svédila o mohutném pohnutí mysli a

o

aadieiií, jel bylo

irofení

naíeho

základem politického znovuNepamatuju dédeka

národa.

v setnické jeho dAatojnosti,

jíž se

sám

i)ozdéji

éasto pousmál, ale vún, že iaYle jelm

v

dome peÍTé co

80 dosud nevzdal.

Tiáciiá památka,

'ux

kt<

,

m

Havlíek, který u dédeka

na cesté méstem noclehoval, utkvél dédovi nezapomenutelné v mysli a osud jeho pnve
Od

náem »'

roku novin.

í.

-t-t, .„>

byl

dédeéek pilným te-

Dokud mu zrak

stail,

ítával

denmity, pozdéji vyhledával strunéjší

na ty noviny „co toho k

neví,

kde

mu

tolik

listy,

nanielou,

hlava stojí".

Chtél

ný pehled postupu souasného a každá lúroda

dotkla se také

uosmdesátiletý

dal

se

na dvé míle cesty, aby položil svflj hlas do osudí a když pak nemohl již ani ve svtnici

vésti

uoimcházeti, dal se na rukou pátel snésti

ped

kdež pH penesení voleb do jednotlivých léat se volilo, aby odevzdal komisi svflj hlas. ftekl to ale taky panu hejtmanovi do oí, na ,

n te lid si

M

Mnými

tteri

volbami stále tfn^U když

ptece jen déligf co chtéjf a národ danémi

sUtku

nedaH.

i

krve, ale

iádnými svobodami a právy drazné a kdyl

Povédél to zkrátka a

hluný svj souhlas sousedé projevili, dodal déde&K W^né: .Tak, a( to védí!" D!! .-1 skrovná jizba byla nám dtem rí^eni. Jak jsme se tam niéli dobe! Znali

—

:

jsme \'^echna místa, kde se co dobrého pro nás schovávalo a dédeek pál, zvláété mni\

svému maeánkoví. Dokud jsme bydleli u ného, nemohl jsem jfti Rpat, dokud se dédeek nevrátil z hospody a mne nepohejkal.

ekával jsem, nout, až uslyéfm

nechtéje nikterak

domovní dvée

jsem spsob zavírání se

dvée

jako by

uleh-

kroky dédeékovy.

Jak jsem po
zavely, áup!

„Kde pak je Nebo se snad

dHve

vrznouti. Znal

/tratil?-'

byl

tázal se

mne nadarmo ve

ddeek

a dlal,

svtnici hledal.

Já pod peinou ani nedutal. Snlce mi tlouklo

nemohl jsem se dokati, aí ddeek pijde k posteli, abych výraziv z pod |»einy jako šípka s jásotem se \Thl na ddeka, t.e jsem se mu schoval. Ddeek dal mi preeHk, hlasité n

hospodé koupil, luasil mne pak pak teprré jsem se dal u:<pati.

jejž pro niue v

l>ocbovati a

Babická

,^0, no! jste

hlavou:

|)otásala

vy dva blázni! Ty starý a ten mladý!'' ale byla H ji

Do pravdy se zlobívala, když dédeek samu nékdy škádlil. oba nž

námi blažena.

A

celé pokolem' odchovali,

f>vli ní-ii

<>

jako by první

týden po svatbé.

Dédeek asto schoval babice klíe na ocelovém knihu navleené, nebo sedl na její naškrobený epec a když babika celý d&m

mam

prohlétlala po klíích neb

u

I>08léze

blázna,

se dédt

•'

'•

ade míti nikdy rozum", smál

k

•

:

eti

k .

1

sr

srdené, jako by byl vyvedl nejk

i

pil

Imui!

lenot

!

i

I

)tinst>'í to

u-

:

ujíc je

se shánjíc, až

našla a hubovala „na starého

•

k' I

ejKi

dojemné. Vznášela

pravé, prostinké lásky, oza-

neskonalým.

iuv byl velice pohostinný a o spo-

ij.i\ii

nikdy nouze. Nás studenty vídali

zejména rádi a ani jediný nevlídný úsmv neprozrazoval, že by jim byla kolikráte n

návštva mých neb bratrancových si......,..„i obtížná. Já to vdl a vždycky jsem hochy z\'al k ddekovi a ne k nám, nebotn délni

se

mli

lépe a já s nimi.

Babiui

byla «>uuiíuí

my

kuchaí-ka a

Mtudcntíci.

po viclijaké ^strate*

v ciziné vyl

M.

Jen kdy/ x..... hubika. Tíiu Hlavními byli páni (led tak 8Í

-

i

.lii

i

\atli a páteli

>

páteii,

unmaí

i

z

u dciia

ne\iOÍ jak

okolí,

bahiéka byli velice nábožní a

velebníkfi.

,No,

Zl)ožnost

ddova a

vážili

bábina byly '

ortem rozdílný; dod byl zl>ožný sice, alr ronuDný muž, který mnoho etl a s ha po ženském spftsobu až hrfiza nábožnoa a vtem svatým do duáe oddanou v \eciena se nesli Odbyl si to výitkou neznabohfl, ale vážu.; ,

nikdy

nepovstal.

Na

a babika do celého vftkolí

farám

a

.

dédeek na pout k pánftm

oplátku

jezdil

kláótemíkm a vsudc ho

rádi vítali,

nebot oply-val rozmarem a rozveselil

obyejn

celou spolenost Núm dtem to bylo svátkem, smli-li jsme s sebou, což bylo zHdka, neliot otec,

muž neobyejn

bystrého

ducha,

kter)

kletbou osudu uvízl s bohatým 8>'ým nadáním

msteka a tžce nenávidl knze a dostal se prote 8 babikou asto do tuhých spor. Zapovdl nám dokonce asem i doclulzeti k babice, i matce kteráž za to nikterak se naíi nemohla udobHti.

v úzkých mezích venkovského to snášel,

a5

I.-.

ŠIccIk

mezi

]"S.:liii

niini

nesmírn

.^..

:

Dédeek

Spustil se do ného,

hrAzu

vla.stní

— a otec

otcem na mysli

Se

otec, jinak

popiullivv a prchlý, vždycky.

až jsme trnuli, majíce svou

ped

brue nco jenom se takové výstupy peastu

Tykávaly se

vzdálil.

>t.il-IÍ

;i

nékdy výbuch, ustoupil

totiž jediný se otce nebál.

Znalí

.ImImv.

iwi -^PKf

.'.

nás détí, k nimi otec byl

nemínié pnsný, aé

jinou chvílí s námi se opét mazlil, zvlásté když nevrazili

na se s babikou a

jaký mlsek zabloudili

— a my

my

k ní pro

lec-

ddekovi

bývali

za ujetí se nás nevýsloMié vdeni; bojíce se ' ' «'• v nikdy touze po babice •

i'o

;

'

•

••

r

smrti otcové a

dideek k nám. rodiny

•

babiin pesthoval

Neužil ale starVch

bvli jsme já

i

sestra z

let v

domu. a

se

Iftné

já jeu

na prázninv se >Tacel do domova.

Tak jako mne nejWce pomyšlení na didcka lákalo, nemohl se ddeek i nme dokati.

domA

Sedávaje stále v kesle u okna,

pehli

'i

ulici

a námstí a

s

z

nhož

lidem

se

tam h. ...j.v.iii a pebíhajícím myslil i cítil: netrpliv vyhlížel, zdali uz zastaví povoz se mnou ped domem. Abych ho pekvapil, objíždíval

jseni clAm a vklouzl fo itvnrc

ilo vnitf-.

na ilédovy dvée. .Dále!" xavzni /vuciiy

jilio hlai».

\^f«Mii»iTn

k n«"""

n letím

umím je se

Vih; u

Zaklepám

|>ékiié

dé
vftám

násI-*

Políbím niku a ústa kí/oin a

nému a

sednouti k

\7prav0vati.

tctf

iiiusíin

Kdy jsem

vyjrl,

co se stalo na cesté, jak
—

zpovídati.

Ddeek

by byl rád, abych u ného celý Ale já mél neposednou krev n pak

den sedel. jsem nesml, i když jsem byl již dosplý, u nho Huboval: „Ty lantvm' |iní'iil mu-íš kouiti. míti ten cumcl v ústech!"

A když jsem ty

jednou

chat

.Iii

!

\

bych

jezdil

vaz!

T

té hnal,

K

srazí.s

ždycky však se

na koni, Hkal: '''

•

•

•

.Však

u-

.'^

* .

šel

.

—

podívat na mne, když

jsem na dvoe sedal a pak kolem jeho okna jel. Chválil-Ii mne nkdo, že dobe sedím a jezdím, prohodil „Což to, takovým darebnostem 86 hnedle piuí. Kdyby rad.sí nco moudejšího :

dlal!"

—

a mél z toho radost.

Ze všeho, co

inél

dobrého k suinlku.

ini

schoval a se uiuou se rozdéliL

Njaký

mi také iKMistriK

šesták

—

jako

ui za nebožky balticky, ktení íkala, že když se najíme,

jd

neteba nám

pro mladé

lidi

|>enéz, ty že

—

jsou bez toho '

ne-

/i

božku: ,Vid, míly hochu

y!

^

^

ady

Ale ted!* a zamlel se do celé

upomínek.

—

Poádávali jsme o práminách zábavy a tu jsme iK)th'bovali zálohu na obražení pedbžných poteb. Chtje se blýskati co výbor nevdl jsem. odkud tch pár zlatek sehnati. Matka šetrná

—

^Já t poženu!" pozbyl ddeek. když jsem zažebronil. „to vy tak všichni umíte, n-pjíte se a pak nic nevrátíte. Kde a te spustil lameuto, pak bych na vás bral!''

nedala

hrozil,

—

že už je jako

pár

výminká a cože má,

groš ni^mu a

za to že

a ono, že mu nic nezbude. spsob a vyslechl to nUky. ,Ale

ddeku,

jsem znova. „I

ml

vždyf já

si

— ti

nic.

než

tch

musí koupiti to Znal jsem jeho

to vrátím!"

poal

dostanu také zpátky!" mi. íkáš to pokaždé a nevrátirs

„vžd}-( to

nikdy nic!"

Za njakou hotlinu. kii\/ h- m ^.- (ijk'! vrátil, žádan pemze na ^lule a dcUeek mi je

ležely

38

U imídáin, nedáft-li mi je, i\ více aoÍ schdek a já je^t u.. i.., ...tiku

pistril. .Na! ale to

nedostaneá mlc mne*

2e jsme

tniMi

jiik

se mtutcl vypjiti, ro/unií

na

—

t

élo to n hnir(>níni,

st*.

86 do takových zbytecnoHtí pou

ri:

šlo to.

Když

si

dédeek ráno

byl

peetl

natáiil hodiny, oprááil i)odobi/ny

rodiny, dal

'

na^í

namoenott v káTé stHdku

vi

>

noviny,

babiky a

lo kameOf sedl si k bibli nebo i>i do ruky knížku, v které byly verše mnou ku. kdysi sepsané, migíd za pedmt jeh' ....... se ítával si je skoro denné a ^To 8 Ú8mé>'cm rozslzel. I Jbily se mu, ale íkal o babice je hezí než o mné kdyby to tak vidéla!" a už se rozplakal. Zakoukal se na její obra/ a íkal: «Vsak já už brzo pijdu za

z rohlíku, vzal

:

—

tebou!"

—

Dédeek

topii.

Když jsem proto «Je

ti

horko t

'

i i

o(i< ii.i/*

Mné

není.

i,

to iniiiohl

/lohil

se

Koukej!" a vzal do

svých skehlyrh a studených rukou pravici.

—

Nedbal

nic,

vyurzeu.

dédeek:

že se z kanu u

—

'Ion

sálo

aspoíi je teplo, íkával a okno nedal za žádnou cenu ote>fíti. Nedal si íci, že je v pokoji málo zdravého vzduchu a jestliže jsme

v chTili, kdy odeS^I z pokoje, Týhlfdku oteveli a on to pak spozorovol, hnéval se na nás: „Tys jako máma! Poád jen okna otWrat a smejit a podlahy mýt, jako by byly tiruhv den svátky. Já vás poženu! Délejte si to kde chcete, taily já to nechci."

—

Vidl-li z okna na zaklepal

na

ulici

kluka uliníkujícího,

na okno, kluk védl, co to zna-

Ztratil se, jako by ho do vody hodil. Znal pana školdozorce a mél strachfl plno. Stalo-li se njaké neitéstí, byl dédeek hned na místé

mená.

a nedal

si

v\iiduYÍti, že

sob stále na dvoe kíi. když Cítil

v

jarou

už není žádný mladík. sílu.

Jcílnou se utrld

pnívé nebylo živé duše v dome.

Dédecek zahívaje se na pavlai, kam odpolední slunce plnou silou pražilo, sešel o holi na

dvr

a hroze koni hledél jej zachytiti. Kft byl krotký a podailo se mu to. Jak jej ale vedl do sti^e, jal se kft vzdorovat, vyhodil zadkem a dédeek nemiýe síly jej udržeti skácel se na zem. Štéstí, že se namanuli lidé, kteí starce zvedli a do pokoje dovedli. Nestalo se mu mnoho, ale leknutí jej ohromilo, tak že si nkolik dní poležel.

Když jsme se

mu

jali

domlouvat, jak jen

se mohl na chytání koné odvážit, že sflo,

rozhaval se dédeek a durdil

nemá

se,

s

koné

dokládaje,

ie ho chytil a do stáje (IovhII « kdrby mc byl

kA

nécehn nolckl, že by ho byl uváxal. ,I>esei

Uk'

'

tikrotíiii.

i«'šté

M

"


prail

—

I.'

a za

uia,

l.i

také vdeliké léky, koení a masti, rhodili k nim houfné. Dostali, za.slouiíiii-li fiodkterá

iiiéla

pory,

pokaád n o

o pouti

svátcích,

nco na pilepšenou. O kole
•

•'••'i«

i^

ješté

jablek •

nlé ily,

což nás plnívalo velkou rozkoší a pýchou. Ovšeni '

vly

sainy

koledy,

pr\-nín)i

'

\i'

teba jsme

'

'

i

'

dy ure

jako ostatní, aniž jsme umély, jako jiní iia'bukái vy^ésti zvláštní hukot a b/ukot. A o pomlásce jsme rozdávali mazance, nebot zpívat,

vajec nebylo,

teba

zpívali

dejte asi)oíi bily, však

Vejce

.Nedáte-li éerveoy,

vám slepika snese zase

barvené

na žluto v oírchovéni nebo na eneno nebo rýsované, neb pomocí vosku všelijak malované jsme dostali jen po jiný." listí,

pece „tukat" a když bylo (uknutím rozbito, mohli jsme je teprve Dédecek s námi vždy chodíval o pomlásce

málu. abychom mohli vejce snísti.

ven na louku, kde se

vejci ..tukalo"" a

do vzducha

41

Tyhazovalo a když se

my

a

ddekovi

na

nám

vigec nedostávalo

o nové žadonili^ huboval:

.Nexiobte! to( aby slepice jenom pro vás nesly,"

a smál

se,

když jsme

pomláskanii

si

troáku

navs^em vylupali. Ovšem jsme pnšli pak asto 8 plaky jeden na druhého žalovat, že nás moc uhodil, ale nepochodili jsme.

Když valy,

sestry dorostly a

scházívaly

mél dédecek

s

—

détské

družky

se jich

nám

v obleku a úpravé. pochválil, co se

ba

i

sám

Jak pak

„to na ni zídil". to

—

a

tu

Každou holku

nimi plno starostí.

prohlédl od hlavy k páté, vystavoval

8i

pestá-

hr}'

k

chyby

jí

mu

„Ukaž!"

líbilo,

pravil,

máš zas na sob ? Holka jako lusk

a vlasy neumí

uesat;" nebo „klobouk na hlavu posadit," aneb „má opatky sešontané" a holky se enenaly a smály a laškovaly, i dovádély s dédekem jako se ženichem. Dédekv humor nikdy ne>7schl; stejn bystrým si

—

proudem i

praštil

v nejtrudnjších

to pravý

ím

se

ducha jeho a obveselil

z

dobách jeho

eský rozmar dále,

—

i

ovsem bylo h&e.

slabá bedra a s télem

spolenost a víno

jej

klesal

opt

vkolí.

Byl

smál se v slzách.

i

Vk duch.

rozjarívaly,

tížil již

Dobrá že srsel

jiskry vtipu, ale bylo to jen už chvilkové.

:

4t

.Ui

to jde

Um

,ai se

DAm

mnoa

se

dolA svalím."

<*

kiif><<> -

dédeck

»vt} nerhttM

v/dychal,

— /

i

Jakoby ncclitél ii/ dftm schází a vetchým se '-u\\ stárnutí

pHpostitJ,

bránfl

cenu

ho

dát spravovati.

vá

a

si

novotám.

.tyHcet

let

už tak

stojí,"

t

vsak on taky je&t nespadm

uepadl,

nejnutnéjM

správky se mnsily uiniti zn

Ale staiý

dm

pailal

lA>ue se s ním, iM)každé jsem byl pi-

chhuU.

praven, 2e více jej živa neuvidím. stalo.

Zesnu],

nedý&e-li více.

že

ani

nevédéli,

Tak se také dHme-Ii

neb

Blahý život uzavela blahá, ne-

bolestná smrt.

Zpéváci zazpívali a rakev zarachotila v hrobe.

Bylo

nám

asi

jako jemu, když spouštéli do zcmé

babiku.

9«a

yICHROVE. I.

fe

tverých svéta

'tvero se

konc

dalekých

matky zemé; živl vichorných,

synfl sjelo

vládci to bouí,

titanské síly Imlobiijné

plém.

Seveni vUdar, staec ponurý

e

plá&ti mraáiéiD, s

tváí rytou

z

lavinou tmy se valí na oi, chrlícím jiskry ze chípí a hled.

led

—

žámý jihu pán žhoucím ohném z úst i zraku, hla>7 zlatých vlas zá,

Váánivý. jinoch, sálige

okolo

tažen jsa tigry hnal se na oblaku.

—

;

44

Západu

záilumivý muž,

luornáí-,

pHvalcro vln, vod Huoinyni kyi>eni di^e

T pénivóm proudu rozráží

moe

'

neseti

jek a klidu

Východu pán,

^

.

svyrli bratrft

uprosted boue teniou

u,

mocný

^

chmury trn.

Vymknout

král,

-iic,

v rukou svyrh hrom a kol ze

—

.

y blesk,

jejž stádo orlA nese.

zemi z dráliy obvyklé,

chtí

rozpoltit naiira staré

matce

svojí,

pustit své bratry v lAné spoutané,

spolit se 8 nimi k titanskému roztíštit, rvát

ji,

boji.

v kusy rozedrat,

rozmetAt jako ple>7 ve vsemmíru, a sami volni být a tkat v bez pout a zákonAv u vcném víru. Nad proudem okeanu kypícím v oblacích boue, dunní a teskA odbývá snem se živlA odbojných, uprosted tmy a svitu liromnych bleskA.

nm

,Rozer>'cm vazbu malé hrudy jlé, mr»tíme v rAzué konce trosky její,

vn

a( bloudí

vnJTu

prostorem,

bez dle v kolotavých zmatkA

reji.

;

4ft

Zniciiue lem, s ní kleté plémé to,

hmyz

jei jako hnusný

pemýli mozkem

a prtoiým srdcem po

Smeteme snlce sškvarime v jež jako

s

dým

rozdupem ervy

se plazi po

átéstí se honí.

mozkem do

ty

baldy,

myšlenky a

jich

a díla

hraky do zemé

.Synové obi*

ní,

svétfl ústrojí,

city,

jich,

jsou vryty.'

— stená máti zem —

./.bouení vaše slyším želem jatá;

na snil

!'onméli jste,

že doku.

-lika svatá

všemocné vládne,

stíní vášní žár,

ole kojí: Uhodné útr liráhy nevyjde, nezboí svci .^. bouí se svaz)' jeho nerozpojí." ..

,Však není lásky více na svété, bída a chtí hmyz drží pohromadé" zahimal mocné od východu král;

dumce ,

druzi pisvédili v

Smlouvou

v okovech

dftkazem

jste vešli

rad.

v pouta železná,

zákon vás tímá osud dám vám píklad tuto noc

láska že mezi lidmi

—

tr>'á

posud.

M Tam kde

tvé sídlo sUtný Tarlfn má,

uprostfwl erných, dluuhopustých

nad jeho zámkem idi^íce ve vichoru

ra:

UzHte lásku ovftem KVÍte,

u.

žárlivou,

vám doba

že nepKála

bor

gi,

dosud,

a pak se v délohách sv^ch ukryjte, jak velí zákon

vám a smlou^T

Hrochajf hromy v

r

osud."

divim olilnsem.

zunvúm hnévu kypem

vihr>-

dtijí.

zákonAv ale musí poslouchat úprkem chvatným skTze vzdiicny

Nad hradem Tarlinovynj v jediný

chumá

juiyi.

stanuli,

skupiti se bésí,

titánská téla k^yjí ve chmurách.

erná

jen ramena svá k zemi vésí.

Jícny své rozdírají do koán,

otásá noní prostor z

o

jim

srií divé

jich se

hukem,

plameny,

dunivým jsouce sprovázeny zvukem. Obloha ernou ze chmur sopkou jest. chrlící vo
pod nebem

bleskfi

mee

sraxí se.

jak by se vzdachem proudy bit>7 hnaly.

4T

^

lidé strarheiii na zemi, kdu blízkého kde milého má sobe,

Chvéjí

nžné

se

v hrozné

k

nmu

láskou pritulí

a peklu podobné

té dobé.

cit bou, more '•••'• -orné

Utichly vlny vášní,

báze ba

i

jen v

sám

bol, ten

a

duje.

ader

král

ped

strachem skryl se pod hladinou v Choulí se hnév, svou ztratil zuivost, ctižádost berlu zahodivši svoji,

trnu, sláva s ní, naproti bázni nic nennohie v boji. (

hvéjíc se spadla s

Vševládné kraluje ten dtfl vrah láska jen

mocnjší

—

jest nežli strach.

sluje.

IH

Hésíce

Tarlín /eiiat

ótjrry

již,

ženu niá jako zorni hvt^zdy krása;

o&m

ím

jest tím,

hrající

ti

Slunko

j,

'

jižních krajin kvét,

leskem v bujném ja«u.

I

lásky líbalo,

III

sypalo život barev žhoucím jarem,

luna

snivou

ji

zem

jí

Uiim

jest bájí

nhou

prodechla.,

dala lepou postat dtirem.

bohové jakou

hudby

caro\'né,

ve h\

slyší

vAtU jest dechem kvétft ....... které

si

Pažim a

rtm

—

to nebes luzný ráj,

náru jejž mocné tímá a

tak jest Tarlín

kamo

Na

...

bi^í v orientu luzích.

v blahém vznétu

pánem

v nel>esích,

86 povznes' na perutích v letu.

—

—

cesty jednou >7JeI daleké

mo
ámy

kvítek fen,

tpytným Ir^knn

v liuinni

jasu.

;

49

Elvira dnes viak stená bolestí, v útrobách désivá

Tarlín

Na

ji

nemoc

svírá

ktíí, lká a naHká,

8T(ií se,

darmo poty

jí

l&žku

leží,

s

ela STÍrl

vnady odkryté,

chvéje se bolné píivab její vdékfi

o pomoc prosí, lomíc rukama

—

není však v

dome žádných pro

.avo mj,

rychle koné osedlej,

do mésta pro .Dejte

známé

spéš

mné pane teba

nehnu se , Starý

lék}*

hrzy

ty dáble, tedy pro

slulia

mrue

lék.

tobé.*

celý svét,

z místa v také

mne

pomoc bvch pines' ubohé své Odchází

ní

dobé."

k, choti."

do vous,

na všechny ženské

pi tom

„Starý ty dáble, k

emu

zticha rotí.

koíi dvé?

Rychle jen rychle, nutno tr}'skem spéchat!'

.Nemohu, pane, samotného vás takové strašné noní boui nechat"

v

.

Spolené

z hradu tr}skiu vyjeli,

hrAzou se désí, plaif bii^ní koni; lovó zlostní nad tou zpupností I

'

ádí, ve vzduchu »e honí.

|i

Ilinihiýí

hromy,

letí

bleskoté,

/f chmur »e erných inou vwly v proudech píi každém udei^ní hromovém tese se sirá zemé na vi^h oudech. IMijeli v temný bor, kde každý huk

ozvn hhnotné da?y

rozmctiiu v sterých

lesinu hustou plnil ielmami,

v désném jež jeku zdvihaly své hlavy.

.V takové hrze,

k

pane, nejlépe

vlí v dráze ídí, nemá tvá, nhot si lovék kde slepé tápá, tmu j*'P ^'i' Kémá ta tvá jest véte vém mnohý než lovék aneb mnohá žena" pi tom se škubnuv za svi^j pravý knír, když

se vlastní

najde cestu

—

chvileku mlel,

^Hm, pane, uioh*

by

ji

ztichl

ku,

já

lovék

jako péna.

je to hustá tma,

liicí

brát jak kaái

blesk .... jen se neplaá, vraný

ve jménu otce

.

. .

.

.

.

.

u kíže

pane, tady straší.

.

.

51

Ped

lety

Janek se to

obésil,

co míval stirtí Holánovic Doni;

sám

byl tak malý jako paleek, ženo mél ale obra jako horu.

Byla to pravda

.

.

.

ienám nevéHin

na ženu nejvíc pozor, když si vzdychá po tmé si pravý knír sví^ zakroutil, odkašlal zhurta, na chvíli byl zticha.

.V takové

.Co

Edgar jel, svém bujném broni."

noci, pane,

stateáiý r3rtí na

to tu pleteš? jaký

Edgar to?"

,Víte ten, co mél tolik krlsných koní. Tisíc mél koní, ženu jedinou, ta jej však stokrát více práce stáU,

než celé stádo již byli

ov

ohnivých,

jeho chlouba, jeho chvála.

Kunhutu ženu dobyl na cestách, od saní litých osvobodil zbrojí co pak jste, pane, na to zapomnél? v kronice naší to tam psáno stojí.*

—

.n

iiutin nevím, co tu povídáš."

M .V Bvété kdo uiDoho te a nmobo vH^ mnoho též z toho musí pozabýt, koho žena"

zvlá^té ten,

—

chtél Hct .šidí'

odka-šlav ale, knír si zakroutil,

a

mluW

dále, koni

hlad hHru:

,Já ku, já nikdy nezapomínám, í' co jsem a není také divu.

Kroniku a tu

—

'

'

Mnoho

znova;

v ní o lsti ženské

o ženách

znám,

žití

peHkávám

si stále

mnoho

jen v

i

.

n^wáno,

mnoho pouného

chová.

íst, véte, za nic nestojí,

to 8i to lovk knh mnoho to

darmo

splete brzy;

tak dobré pro ženské,

co je hned jako

dti všechno

zmrzí."

Vyprávt dále chtl, však nový tesk, hrom nov}- ped jezdce se ítí,

oi

se

biyn

\7.h

na ceatn hrtay lu.j

„Ve jménu

.

.

.

pán

:.^^..

bfth s

jim svitL

námi

-

-'

-

tohle to ženská lest jen vše«

zabruel áva zlostné pod kníry, myšlenka mozkem projela mu smélá.

,Co

si

tam

kleješ, starý

brualeV"

n

'^

.Fh. pane, života je pro ni koda.*

Ao

/o to pravíš, starý Jáble ty?"

Mici však

Pec

áva, jenom koné

bodá.

nitkn jakous tiž, chce, a semo tamo tápe;

ale cítí v

sbalit ji

pofioá proto dále hovoit,

pi emž mu crkem voda ^Když cestu

a vousi kape

jste byl, pane, jeftté si

-

malý hoch,

v bitvách otec k smrti

klesti).

mátí pak byla stále nemocna, jediný já jsem cviil vás a péstfl.

Vládnouti zbraní, jezdit na koni,

jsem vás otíl na modlitbách svatých, sas pfeikávat v kronice plniké pravidel a zrnek zlatých. Pod dubem jednou v naší zahrado, kroniku když jsme preíkali spolu, vytáh* jste me, jim mával v povéti, a kfie sekal nahoru a dolfi: Takhle bych zabil ženu nevémou, svému jež maži nonocnou se staví,

cist

a

pí

pro léky šle

a zatím

jej

doma

s

v noci boulivé,

milcem svým se baví,

;

.

T iatech Jenl ienskýck jako v rytíe Edgara hrad vetel zradou, a T tom co pánu hrod bouH smrt, kochá se Kunhutinou luznou vnadou. Pane, tak teukrát ve zlosti jste dél

.

.

pak prohled' jste si dobh? Kom. paní ji vzala ondy do služby, struhadlem drsnou, velikou jak horu' zdali

Odka&lal, stanul, kníry zakroutil.

v

tm

mu

se

velká slza z oka ^ine,

po tvái tee s defttém smíšená, spolené s ním pak od vousA se Stanul

ped

i

Tarlín

— hrochal

ohe v kus tisíce,

jezdce v dráhu

ze sebe prýskal

nový

i

i

In

koulích prácí.

z nichž každý deátém nových jisker sr^l.

Dlouhým se zvukem táhne

ozvénn.

néco se jako dábel chechtá v horu mraí se chmurou pán a sluha klne:

,ert i^y

— pán bAh odpusC — vzal tu Kom

Zachvil M- larlín, srdce zahmelo, blesk projel mozkem, vstaly rojem

ve všech

jej

oudech pálí peUa

bolí bol z ran, jež

ohném

city,

žár,

byly vryty.

I"

;

:í5

boui, blesky

Nesljrií

nevidí,

oMiej sestá vj ti&icft

jak

let

>kauižiku,

k(i}L..

ic

ues\

a satau pohroužil v néni >Tásek dýku.

Komoné ti:-^'

rychle nazpét obrátil,

;t I

boue vavu: kmté myšlenky,

hnal se skrze cváli

uedbige nic, zda tryskem srazí hlavu.

Zdá se mu, jak by slyM huný smích, stenání dlem, sykot obírn zmije; vtechnéch tch zvuk z erných bor smés Uodavým rykem v duti se mu ryje.

Nahoe

blesky,

nitru žáru vaL

od kopvt jiskry, plamen v ném i kolem, na nebi hrom a v boru smích a žal, vichice uvnit

.Pane,

mné

síMi.iiú

l)oli»ni.

byla podezelá hned,

jak mile do zámku to bylo

í

nám pišla

k paní;

néjakého šepotu,

z jihu prý dalekého pišla za ní.

Radostí obé byly bez sebe; v pokojích tiýné hovoejí spolné

vždycky to trvá víc než ho
Já jsem se díval dírkou klikovou, nu a tu lovék ovšem mnoho vidí véhe, že divné hIouží Korá ta, ai se to lovék vypovdét stydí.

Masy má

—

skryty jako jeptiška

prokletá Y služku pestrojená Korá;

vped vzad, hmotná jako hora. jí erný vous,

je jako prkno suchá

pH tom pec

i

velká,

Pod nosem vyráží

veliký nos, a jako tesák zuby,

kostnaté hnáty, chAzi vojanskou,

dolíka plnou tvá, hlas drsný, hrubý. pec nemftž' žádná ženská bjit! Já myslím, že to iiáký voják bude, Tohle

co utck za Elvirott od vojska,

milenku svoji dávnou hledal všude. Druhy hned den, jak pišel kolohnát, v mysl pišla Edgarova žena; peíkal jsem si opt kroniku, bál jsem se však a zticha byl jak pna. Hm, já ku, jmne, jak to bude pec? oba-li jako Edgar zabijete,

mn

nebo-li dáte pardon paní své? Já myslím smrt dát jenom Koe Elviry,

vte, škoda

bylo by,

milá a dobrá jest jak dít malé.

kleté.

57

krásná tak, jak to vonné jabliko, 86 stroma na podzim co visi artlé.

\Uji

ani neublíží

zvíátkm,

ber^^ika toho bflého

má

ráda,

co mige pásku pékné ervenou, se

zvonkem chodí volné beie

stáda.*

Neslyéí pán nic, nic též nevidí,

pMstíhnout myilenek svých dav jen pádí; divoká kolem ného vichice, divoká

bou

i

v jeho

adrech ádí.

se

lil

laní

leží

ped

slunkem své krásy

pološerou lampou v néby stínu

pi

iií

víléky

kolbtgíc v

Kolem

;

-ladce,

i

svc:.. j.

.^aném

klínu.

ní cos lahodného šepce,

chvéjí dechové se vftné plni,

guirlandami nad ní prosten pAvab, jenž se dolA ladnou vlnou

vlní.

Tichá je^t a odpoívá klidn, hlavu sklání na poduškách jenmjcii,

erné

vlasy volné rozpu&téné

bigné proudí v prsténcích se temných.

Jsou jak chmury na p&lnoní stnné, ana obloha se v jihu sméje, a když pohne liliovém elem, zdá se, že se nebe s mraky chvje.

Horko paní

—

leží

odhalena;

Aadra lesknou v rAžích se a snhu,

k?ty nhu.

jak by jabloové zjara vysypaly na né svoji

M Dole Dožky vedle sebe plynou, v}Tiohyí béloskvoud tipyty,

jak dvé biýDých stifbropéných proiulA, jejichž zdroj jest tajupln 8kr>'tý.

Postat velká v šero r^halená v polosvitu k ní se kloní tiáe

—

an tu Tarlín vzkikne litým hnévem, tigra skoí, plamen dýše.

skokem

Ruka napahi

se

míhcB

vzhftru,

zraku lesklý tpyt se kaútne dýky

—

v tom se lámek otás* v podvaUnách.

zadunély boue, vichru ryky.

Blesku

a hrochot hromu padá,

svit

Tariínovu ruku

hrzou

v oudech všech se

raní

vmá

—

Korá

chvéje.

ze spánku se probudila paní. Tarlúi

omráený

vypadla

mu

\idf Koru,

kine

ávu,

„Pro

bfth,

povez,

skálou

stojí,

dýka, ruka k\esÁ

ana paní

—

slouží,

ale v srdci plesá.

hrza V tobéV

muži, jaká té to

povz, co se

stalo

.Netaž se te, konvalinko vonná,

vypovím

ti

všechno v jiné dobé.

; ;

Rad^

sdél mi,

idaU dodoc

iifeila,

idali ilahodnély boIA roje.-

,Zdráva jsem jii, holubflni milý, pomohla mné dobrá Korá moje."

Pry

odešla Korá

— Tarlín

statoý

ruku bére paní, k ní se vine, celíce a líbá, k íiadrAm tiskne, a proud sladkých slov mu z úst se

line.

dechem pojí v ladné shodé, Dech duch se k duchu v mocném vniétn sklání, až jich lásky velkolepá hudba ozvénou zní na nebeské báni. se s

Starý

áva

dole chnuiniC* ceká,

jak to s kletou Korou bude ale pri

pece

tom strach má o Elviru,

a tak do vom^A si áeptem vece: ,Bylo by jí na stokráte škoda, milá, dobrá jest, jak díté malé, krásná tak, jak jablíko to vonné, se stromft co visí v podzim zralé

zvíátkm

vždyt ani neublíží,

a bílého beránka

má

ráda.

ervenou co na krku má pasku, se zvonekem chod beze stáda."

;

61

nr.

Y chechot se

dali spurnf živlové,

tesoa se mimoToln rykem smavým, ba i sám sever pohnul tváí svou, v ledech se hyzle zMikem koIota\'ým. .Malí

k

ti

ervi

kletí

néem* dobí kží

jsou

svém krátkém

hmyz má divný v sobe stroj, mu hnje kolovrátkem.

divný ten

pod

pece

v živote

joiz

Každý ten

stroj jest jinak

naladn,

a když se di^í do hnmí jen t}ii, již ta je komedie hotová, která m(\j mírní

hnv, jenž ve

nm

vfíi."

Se smíchem jihu žámý pán tak dl, lápad však odpovídá v divém e>ni:

,Smutný

to smích, jenž

opt

nutí nás

zlámati ostré hroty svého hnvu.*'

bou a stáli vichn)vc nad zámkem Tariínovým prosted mrakft krutým svým Tažním uzdu pipjali, Utidila

ohn

a blesky skryvše do svých zraktL

.Musíme

idát, td

p^de

i

onen

tes,

ztamfm ledem,

lidské ie city shasnoti

íerná ohe, jenž jim v

nitru plá,

spráchniví srdce, jako v trupu bledém.

Bude pak

v

ervu mrSz a tma a

led,

tak jako hrozuo bude ve prostom,

slunko až zmrzne zimou teskutou,

a

život rozpadne se v

^(>mém moru."

Ponurý dél tak vlád

lu,

zatásl lednou, blesk

>ou tváí;

posupný unáiel

jej

do tmy o,

znikl již, zanechav jen rudou zái.

Zakypél západ, zachmuil se jih, rozdévem otvírali hrdla svoje: ,Oiklivý

hmyz

vyítit že

nám

ten jest nelze

nám pekážkou,

te

se v boje."

Zavála obrA kídla mohutná, prostory zahuely naposledy, ztrácely v dálce

huk se

s

dunéním,

moích toen trou se ledy. Zahalen v chmurách mlel východ jeD,

jako když v

poslední obrátil se ke své stnmé,

hnvivé

mrštil bleskem ostataún,

klikaté jenž se kácel s nebes báné.

;

6S

V 8

strmité stráni míil do skály,

teskem

s ní

na

ní

jež sHtila se v propast bezdnou,

erná

jedle, jež sta let

sahala sporné na oblohu hvézdnou.

—

Nerad se vrací, jako silný rek, útékem jenž byl stržen v lité válce na proudech huku nazpét valí se, hrocha a hrínui odletuje v dálce.

Obloha opt plna pohody, zlíbala zora nebes

k objetí

náru

elo

jasné,

v dálku rozpjala,

vlní se v rAžích roucho její ásné. Okfála zem a skivan probuzen

cvrliká v hnízdé,

pak se vznááí vahAru,

vie jest zas svétlé, plno pohody,

setela zemé se tváe své chmuru.

--^'«

piAKON. J.

<MI.

'lodé vítézné severu míu.

slaMiý Hakon, na

V

hoj

lod jeho

Lodé

moe

kdy >7pluly, na

vpí^u

vítá jii

vodí.

pedu

stál,

šla lodí.

domácí hreh:

v zadu koráb královský plyne. Ck) to

ozývá 8 lodí se všech ?

.Král oh! v

kni nám hyne!'

Koráb královský

pHplá

h\\7

a král Hakon na pedu M' Mocn hlas jeho ozval 8e

.1

—

jako vévodil v boji:

slyš!

:

«5

,V«s jsem naposled k vítétstYÍ iivot z téla ubHiá velý: nemá pod xemí télo mi stlet slyšte, král co Tám vHi:

ye —

^

,Všechny umrlé, všechny, kdo mrou, ke mné noste! Vítr se zdvihá,

—

dobrý: at plachty se vzdniou. prapor ohnivý mihá!* vítr

Plachty rozpjatý, vítr

né duje,

prapor s lodé ohnivý vzplál

v lodi hoící na more pluje umírat Hakon kníl.

c*

)LEPY HUDEC. Jmrtatm

i

'enánk nachem

Tftktidíé-

sotva východ

ikve,

^y*]u zase s houslemi ten známý kmet % v prfivodu hocha mstem k I^uvru bloudí; I

tam u bran zámku sedí den co den, a bez ustání jeden plá a sten vyzáblá nika z vetché struny loudí.

Zda slzami

lesk

oí

jeho zhas"/

v probdéných noccch zda

co

tiýí vrásk}'

Ted pestal

mu

zbélel vlas V

na prsvitné skráni?

hrát ... co

si

—

to šeptá jen?

ted usmívá se . jaký milý simi vzpomínk}' kouzlem v duái se mu siaaiu .

.

.'

.

.

!

«7

V

ráj

les,

já slepý kmet trou stopu niýdu stží; vch let na schlém ii< tys bylft bflý

na rumech

Ta noc

tušení

e,

pak pní-

nevidly bil

mim

k<.

lidská

Tu

j

Stéstí

.

.

šedý vlas,

lel>ku, trhal

jsem v

tu z šílenství

.

že sady jelení

tak>'ch krásných lící

jsem v

.

proci

život

zas,

— krále milostnicí! ,Mé poupé bledé!" — a v minulých dnech 86 opét kochá v upomínkách všech, pod šedou brvou slza se mu blýskla — bych poznal, že

jsi

V

tom z dvora náhlý šimi se nese dál to jede král tesk bubnfl, stráží ryk .

.

.

a ruka starce pevnéj strunu

O

soudy boží!

—

Co v

té

tiskla.

strun

zpév svobody a chorál pohební, pout

inení

a

náek

usedavý,

pak divy jásot bujné rozkoáe, jak padaly by katu do koše

pod guillotinou zknácené hlavy!

zní,

.

M ium a král se zastavil, na ele jemu chladný pot se slil pak oH bod a obrátil se k stráži: ,Zde bodte starci tyto dukáty, vtek at se více hudec proklatý

Ztich datu

ped

A

—

palác s touto písní nco^lváží!"

zmizel s prAvodem

— K veeru

od brány

do mésta slepce dráhy >7átvaný se blíží k mostu jak ta eka .

.

le

huí

.

krok starce volný slábne víc a v hlavé vfrí dojmft na

1

víc,

tisíc

a na jich vlnách zoufalství

lot puí.

Za hochem stoupá zamyšlen a tich". Tu zdá se mu, že v luny paprscích tmy véné pízrak mizí sjeho zraku; na behu v stromech, v lesku snéžných

vln

ten obliej zrí božské krásy phi, tu kyne mu, tam rozplývá se v nurako.

vím to dobe vím: má hrozná pomsta odkazem je tvým, vždyt i ta struna má se chvéje studem

„Mé drahé

slyš

A

díté,

hochu mt),

již je

ty

dukáty sem dej!*

vrhá v reky iunmý

^Bh pomže

—

— snad néjak

rej živi

.

.

budem!*

—

.

A

brzy méstca pOTést

letí

v dál,

ie náhle na aurt OBemocnél král,

a hudec jakby zmladnul touto zvéstí; vstal z lož. ladil staré housle hned ,Pojd provodit mne hochu naposled

— —

jak dekuji

A

ti,

bože, za to Hésti!*

pravda byla tenkrát plachá báj,

na pokný na smrtelném loži,

král váání stržen hrobu

se v

mukách

8v(jel

prch' niilcA dav a zástup lehkých žen,

národem a svými opuštn

klet

umíral trapné král z milosti boží.

.Tak

t

dobrý' hochu, jenoui dál, jen sem,

mu k smrti pod oknem, snad pozná strunu moji umíraje Ó vím to, vím. že písné mojí hlas nejhlubší peklo vbiuje ho zas, zahraji

.

byt

A

teba

staec

.

stanul již na prahu ráje!" hraje,

— Co

v té strun zní,

zpév svobody a chorál pohební, pout nnení a náek useda^T^, pak divy jásot bujné rozkoše, jak padaly by katu do kose

pod guillotinou zknácené hla>7!

70

Z komnaty

krále vzdech a plᣠa ston

chodbou inm a thoB,

pak dlouhé ticho

.

ve dveHcii

komoH

zjevil

.

.

—

se bledý,

rtem chvéjným hlásá: „Jeho milost král .* patnáctý Ludvík práv dokonal! .

v tom struna hudci praskla

9rf>

—

.

naposledy.

!

kOájST OCEÁNU.

rimnf Kaliguly!

—

hle

Tjeho ele

.^DA erných oích jedoa hlasatelé, $ hrnéní z šupin záH na jich tele, '

na pílbách trí rohy buvolí! Dál

orli legií

a

ady

slonO,

pak nepehledné šiky legion, v jich stedu caesar na zlaceném trónu, laur s ela splýrá na háv sobolí. Jak vlny moské y slunce objevení, tak tichne lid, a kleká v udivení a poslouchá ve trub a bubn hnuuí co hlasatelé hlaholí:

,Ó tikrát Evoé do prachu sklote hlavy Do Kapitolu bran vjezd hluný caesar slaví, bud sláva mu a est! !

;

!

II

Trn

moe

jeho ovénen jest

on vlada národA ^'kthf králA král na zemi

vUÍ

on bohA

jest

.Dnes tte do péstf! kol tliyrsu viíitc révu! Dnes rAže do vlasA dnes du plesu a zim;\ii t Jii hlado\'ý ve lev za hvýini mížemi; dnes Yncem bctanu jak zelenavou duhou stožáry svite i vojína šiji tuhou, !

jež skví 8e jizvami jak síi>ek |-Ažemi!

.Bu

caesar veleben! Jej sviMa obor

slaví,

on tam se odvážil, kde v mlhách boue staví — by v krátce strhla jej svAj z plachet vétrA stan on kráel po vlnách, on r>i ve moské hloubl, on prošel skalné zdi i korálová loubí a mocnou péstí svou on zkrotil oceán! »()n

vtší Ponipeja

on svojí koistí

on pnuí na svété což jiní loupili?

i

Caesara jest

(iermanira

i

i

válku

s živly

— jen

vetší,

pedí,

ve;

ženy, skvosty,

tím vším on pohrdnul a

Sel

oloupit

jež bkrííi svých pukladA

mu

otcm*lo

,ó kterak zdsil

moský

když když jeho stráže

se teo

prohlížet se jal

oe,

iik 1.;

starec

sivý-,

královstW jeho di\7,

zbil, ano,

když spoutal

jej

;

!;

!

Ta

kdyi limal koraly, jež nosil místo berly, když z voosft moských as mu škeble nal a perly,

když rohft svojich jek v triUmA mísil

rej

.Tu danuo vzpjaly se jak hoiy molaké a lodé válecué, jež dá\iio pohrobray, i

lidské uirtvoly >ychrstly z hlubin

s^ch ou,

on jezdil nczlekán zelenor

a v pták moských jek

a divou zruný jeho smích! v...

i

jak shinoe ve mlhy pad*

iiény

,0n vmísil nohu svou i v Nereidk plesy, gvým krokem zburcoval vln potvor\' a bsy ú jaký šum a jek až lezl}' z hlubin svých

—

Tu

žralok s piluunem, jenž

eže boky

lodí,

tu strašná velryba, jež v kalu dna se hrodí

a stíká k obloze vod jasný paprslek!

„Le

'

jeho k>*nutím

i

hned pelily zdšeny

záí svýiii

V.i ^

i

do iiluboka;

jen nad ním ve mraku se ptactra zástup nes'*

Tu moská

vlaštovka, jež ]ilavcAm v plachty vráží,

tu racek, boui-e sju,

i

orel,

— jakby

k stráži

kol ného zavanul jich kídel šuiu a ples!

.Vše skály, propasti a hlubiny se chvly ve Tétií úzkosti než druhdy Dardauely. jichž plece urfiutné kdys Xerxes bioval;

!

!

lak caesar dálv jul, kde vcnoHti je brána, tam >Tazil kotev svou do žel)er Lcvjathana a na ném m vojskem svým nw celou hodoval

.Te

slavné vrad sel Jej táhnou

kol

Své

ného

legie

a za ním

bílé sloupcní už

vše hlásá jeho moc,

oH,

trofeje!

fvírá,

•

ti<

ba v písku arény

i

„ó tikrát Evoé!

I)o

Do

bílí

ele jemu hoH,

ze zlata diadem na

krv*

roh

i

kuijt

prachu

it

i

lyra

;

skloíitc hlavy

Kapitolu bran vjezd hluény caesar

1

slaví,

bud chvála mu a est! Trn jeho ovénen jest moe skvosty váenii, on vlada nánNlfl váech, králA král na zemi, on bob A vét^í

Tak lid

hudbou

jel

ke Kapitola prahu,

udivený tlaí se a sráží,

kde je

ta trofej, vespolek se táží,

kde je

Ó

PrAvod v slavném tahu

hlasatelé.

dál s

jest!**

úžas

!

ta

divení

koist vln? !

Hle v stedu voje

jak táhnou v sláv koní

vAz

ady

dvoje:

— škeblí moských pln

!

DOBÁCH pokušení.

y X^vuk

^

i

pAInoci se

tají jn^olna

v dáli.

v matnéiii srUce ustálo již ruchu,

a hvzdy svítí, jako by se bály, r a známý šepot splývá k mému uchu. Ó znám, té znám, jen odstup zrádný duchu

I

pro pede mnou

ten závoj trháš

tiiiuvý,

na draím kídle slétáš k mému sluchu, tvým šepotem se krev mi v žílách staví,

pro Sly-.

mákfi vlrích kv-t mi viiuš

k'.

1

:\.

K"jr kflo

iiiiH-ii>

-•

~ii,t

p.

.

I"-:.

/.ir,

jiii..

_..!

'/

t

v ::.i;c

i.-.it

hlaxT?

koloiii

tebeV

~it

.V/}

'.ala,

chtél jsi nebe,

kde nadšem', jímž hrud se rozplývala a bohem být se v klamu domnívala ? !

.

Té

Vidíš ten svét? bic, z

b&b jij^

ty

bvézdy zlatem skvood

každé jak by smrt be usmívala,

má, když slyží wdce mnmd kivi poslední a v bcznadéji tloacL

railost

v

„A

—

/.i\ut,

/ivot

.

u tcd se lekáš

i

.

.

tys clitil titau bytí

vliLstníliu /.ik'VU,

tys iieiiioci clitl vášní vlnobití,

však

ped

bojem uz prosíš

/.a,

úlevu,

tys )>ropadl už vécnyib bobft linévu!

tvá každá radost brolnivym je

tv^ každý hen ty

ti

chii

A

jest plný

iioutáš,

'

'

iiiA

kvtem,

cbmumých

než se vzt

svých a zoufá>

'

zjc^ik,

*-m,

>i>étcm

I

brozné tmy mi v uclio zase vlívá

a eniým kidleiu kol mé hlavy mít. mtj knavý i>ot se sUami splývá a moje skráíi, ble, zimniué se chvje, a k nebi teští oko l>ez nadje! Noc temným kídlem plaše kolem dige, jak oko v slzách ndiou se luna skvje,

obláek

bílý v

to strážný

modré dálce

midl

pluje

—

mAj, jenž k nebi odletuje

.

.

;:

HoLOVIATÝ.

¥

m-\

Y I

aro/uy

j)ra\f

v polovici toho

(i

plnoci století,

poio T starém, pólo v

podivné

vám

novem roce

propadl to moci,

že by pHtín dost se mrzeti na mou vém! na svého ml

otce.

Tí^ba hochem, jako déve slabý k hochm se i ku dévatm táh' ?e bytost na dvé ple dvojí. V hitvách s kluky nebyl prá to chabý, aniž hrubcem v jemných dívin hrách: bujnost k oném, k Mkok ho jemnost pojí. /•'

78

Na

to pak, kdy* poryrosU trochu, na vynuMiu dán byl do Xéniec, z Vnáka aby pána vychovali.

A

taiu

jemu, ul)ohéinu hochu,

aby z

nho

rozum

]>o

bylo néco pec,

némeclra vetloukali.

Bylo mu, as jako Pólo znónion,

r)'bé

echem

v Huchu. je^té

pftl,

k vlastní matce neví sám zda patH. Zlá se boue v mladém zíiala duchu, cizí kraj ziMft

Le

nm

v ocích jako

sftl,

ho vábí rodní k 8obé bratí. ti

at

bratí ve okovech

živi,

úpí,

zvolna zmírají,

v boji, pece ndí, trpí. Zpupné ve tvá odpftrce je tupí,

até

——

vztekem jiésté se jim zve

Na

perutícli poesie vzhftni

duch se vznesl k modrým nebesíim, hledá pravdu, knisu. dobro hlnlá. Strhnout sméle /e slunka chce chmuru,

v základ zíti svta tlesAm, nedá.

niím

odstranit se nedá.

Marní snové! V zákon

tíie

zem pak

na

|)iuch jej dolA táhna,

se zavsí,

o svoje se práva.

hlásí

tlaen a pec vzhAru prálina

Dolfi

mezi zemí, mezi nebesy potácí se, zoufá, upadává

.

.

.

Touhou sladkou srdce zachvívá po lásce a zemském |k) blahu. oko teskné po soucitu

l>ádá.

Touží, stfiné, hlniá, dohledá

pfes T&i záá( a

pes

st%

si>

vši nástrahu,

hlara krásné, zlaté sny

si

spádá.

Dívka sliná, plna vnad a cností hochu jarému se nakloní;

tváe v

rdí se,

náru

oi

láskou záí,

klesají si v blaženosti,

o jednom jen, jednom jinoch sní: kterak milku vede ku oltái.

Boui mraky na Což

mu

obzoru

ženich jede vesel ku

Uhodilo Jiný

pr}'

vésti.

po tom, teba hrom

nevst.

do jeho se dívce

si

to šf>t)

zalíl»il

.

Obrátil se, vrátil na pú\ ce&te.

bil

—

:

10

A Uk vude

lpí,

jak tóžká Tinu

na néin kletba jeho zrození v

A

pftli

se

jefitli

ma

snahy rozpadají.

phec polovice jiná

krutý jeho osad nezméní, v

pftli

veku Hnad ho pochovají.

f^*

JA LADE

ZVUKT.

I.

Nízko 4sbm.

I

ízko jsem pod vámi, krkonošské hory,

do nebes níte nirakAv nad prapor}'. Však kdy vedle vás bych lásku svoji sklonil,

jež

f

nevím, zdali bydí vás píliš nezaclonil.

Žhavý véak

jest,

má

ach žhavý slunce plamen vroucí,

více

Slunce dlouho

žám

ftadro

pálí, nežli

moje žhoucí. trávu ssuáí,

a žár adra mého hned mi Perychlé

pálí v duši.

jest v letu blesk& rozpoutání,

nad né tužeb mojich plání. letu, kdy/ dopadne s výše, tužby moje letí v nekonené íše!

rychlejší však

Blesk uWzne v

Matcb-vuí«ti.

matko drahá, matko prcubobá! Tvá hlava bledá tmím vi^nena, na Tebe vóady hadí plemena syí, kam vkroí zmdlená tvoje noha. !

Tj matko

svatá,

mater dolorosa,

tak pevzn
laúko stále átvaná v lonfalstvi,

za níž se

l^y zjeve v

a na

se

v prachu smrti

plíží

koM.

plamenu, jeni nedohoH, l\je

Tééná pohana,

ty luno božská,

mrany

jež leskem oka

léky mrakft boH:

uhnaná,

Tché se ku Tob

klaní zri

inl;ul.i

duso moje,

jen oko zroscné,

pro té plá srdce láskou žÍYené

a pro Té kinoa sliy s

Ó

matko

at ž\ju v

vlasti!

Wru

adra

zdroje!

Tebe netabodu,

sréta boulivém,

neb sním

již

k Tvému

se zjevu

v loži s trávným pHkrovem,

véné

modlit budu!

!

m. P.

MBCMO

4BÍTÍ STAt!

k krásné nebe, vonné kvítí,

lak kvtuplná zahrada,

a ty

mn

již

chceš odejíti

do tOe sn, již >TOubí mhla? Ó, nechod jeáté spát

—

Slyš I 8la\'íka pét lásky nadej

o zlatém vesny blaženství! ó zstaA radéj Tj% mladistvá! tam nezrís ro^né krasenstríl

—

ó,

necho

To

lože chladné, bez okrasy

ješté spát

i

ve chudé, temné komoe, ó, zAstaA, vyslyé prosby hlasy zde krásnéj, ó, nechod

— než

jeftté

—

tam

spatl

— na

— hoe.

!

!

86

Nebudeš

snít! Ach,

jeu zde lze

žíti

nevé

zdání,

v krásných snech

— míj smilování — m — na hrobech

Již odcházíš

nenech

ó

!

žití

nechod jcsté spát

!

.

ATA MORGANA.

•f

ArakMka mé B. Hm»lm^.

(e

neznáte

tyrzAmí?

A

povést,

pojící!

což

—

—

Škoda.

tak

úzce

k néma le

Nikoliv

Víte co jest fáta niorgana?

—

Uktz

Odraz sluneního svétla, lámání piq)rek slunce i zrejmji prevo
;

dalekých kr^in

:

ped naše

zraky, byf

k na&emu pítomnému okolí. A fáta morgana dn&evníV

.

i

se nehodící

.

Není to nadšení; to oduuielost skutenosti, sen o pravdé. Závoj splývá na pítomnou dobu a zemdlená ci rozladéná ditAc i>ozve
dobu ; asto dlouhým hledem prodlí tam, než se navrátí v skatenoet V ladumání staví saoia 8obé ped oi vzdálené navždy události, momenty.

!

8T

Proiité doby jsou jisnýn ncadtein žívoU a T zrcadlo každý rád pohledá, abj poznal stou trár zetelné |hed seboo. MiDulo6t! CekNi Táteí ttU se éasto duse v }^í objetí, lapoiiiteiú'^ lu^ kolkolem jeC

^

:

mínloet tragického pojmu. BodaucBOst, ta( návšak po jejím leží nám, zdaž trpká, neznámo l^tomoost, ta( prosaická. boku stojí muMje. A minulost? lovék je neschopen nad ní plesat, pakli trpká byla; marné jí zdát, je-li \iiadna, marné jí želet, pochybena-li bjla: nemožný již náTrat, nesMižiié napraveni Zde se jeví skutenost shMitaia 8 elegií. Bodoucnost: nadéje,

—

žirot

—

mfanlOBt: mrtvola, pohrobený svét a

pec

tak

asto zpomínáváme na, pec sklánívá

ae naze koleno s úctou

Na

siáflié

vriiné,

ped mrtvými

pod

níž

bublajíc

bží

horská bystina, vroubená celou dozírnou délkou xdenými vrbinami, ní tvrzámí. Ne>Tpíná se,

nezí védomé dol na blízkou

vesnici v

panské

pýie: jest toho neschopno. Neplodná, mrtvá mka ihrondho stavitele zbudovala kdys tyto tyry

budovy, jež sice spojité k sobe piléhigí, nelnou

vtek k sobe tím harmonickým celkem, jenž sám

MN

mluví:

,niy jedno

mluví k

Vám

doliy

jsme I*

Toliku

Mná

z podálí romantik)', když za

letní

nce barevným odlelkaBTiikh

/.I!

ilého

pulmiva.

prelí

jedinon

Mdoo

hindinu. Však pHblíitíce se shledáu*, že blízkost

/dvojenou hlailností
umo. Žádné z nich

jež tušila zdu diive jakýs výtvor lidského

Majitelé jeho byly dvé rodiny.

nebyl

lunem muž.

Jich život plynul tak jedno-

by to bývalo nutným následkem obývání Ctynuínií. Jediný mužský spoleaík migitelek C't}Tzámí byl domácí kaplan, jejž ve tvárné, jako

své zbožnosti pitjaly mezi sebe. V kngíné se objevily vždy

na

zaátkn

kvétna. I*yely z mésta, vždy pét osob. I^Hchwl svíl^ oznámily okolním ohcaiiAiii objevením se

na procházce, v kteréž klidn pokraovaly po celou dobu svého iM)bytu, vždy v uritou hodinu, vždy na stejných místech. Lid, potkávi^^ je

.á"

první den

—

uvítal

je

vždy

chladným skoro

jako by chtl íci: jsou zde.

Více

si

ho panstvo, jti Ili blížícím se pod-

jich nepovšiml, více nezajímalo

bylo v

zimu

každém ohledu

cizo.

ojKíuštély opét fyrzáiiií. .Mijely roky.

vesniané zámecké pány protáhlejiím, výraziiéjttm „á", spozorovali zménn.

Jednoho dne

uvítali

:

8»

Neobyejné. Ptici vyplovaly jeété ped rokem dvé paní a tí sleinky, tentokráte procházelo se po návrší \)ét dam z dívek vyvinuly se panny.

—

\'šak toto ^Á* se stalo jedenkráte

povážným vesniané se pozastavovali. Bylo to tehdúi, kdy iie niivrátily z mésta toliko t)Ty dámy. Veškerý ten údiv vyjadovalo toto ,á** jednotvárnost

—

v Ctyrzúuií schází.''

se

i

zdála

se

Vdala prý

se.

míjeti,

Na

Jedna

znailo:

tato slova pamatoval

náš snilek, pohledl tenkráte vyítavé k lesk-

uknni

nouciui se

v

prelí.

opét uplynula ti

.V

rouchem, jablo

l»lyiii

sousedku v nedbalkách vyšlo z

t}Tzámf

léta.

—

na S veera

procházku.

zvtšovala. Vesniané pohlíželi

livust se

holihi

pohlížela

lásky as.

dam na

pét

Hrušéú se

u/ardna

Mn-

zvdavé

na pátou dámu. Stala prý se vdovou. Poznali ji a pece ne. Zrakm jejich se zdála byt zjina-

ena, obnovena. nehodila

I>tici;

—

Témé

se více

nucené dopliiovala

k obyvotelkáni Otyr-

Jakási ilost provázela celou její bytost,

/^iiuí.

inuá neunavnost, nepoutanost. Prvé za dlouhá •

"

'

I

:

,1^,

.

zvyklí již

A

-

•

on V

tomu

újoliny ob

i'iisud

tichu,

nebývalý.

as

ruch, za

\ vesniané,

usmívali se pekvapeni.

.

V(ie co jest

to,

kdy jaro mrtvou

méige kouzlem vá«t r^eV Kdy tTOHt pHrod*,

pUA

bijt potec

kdy mohutné oduvívá k srdd,

Brdee rtává se duÁí, duÁe láskou?

.

.

Jak roxkoiDá byla, tékiýíc po návrií vedle klidných, vážných bvýrh prftvodkyíi! Vidy po/achvíval se, když naliliNil do hloubky téch arovných oí, jež tak rády se na

ném

pozastavily,

on u dnibýrh, k kv .s|K>kojenoftti, zftstával nepovšimnut Jako kou/cluou mocí pohádán vv|i1<-. dával

ji

co

hvzdu svého

Vždy ji vsak

života.

nalézal obklopenou

hradbou druhých dam Setkal se s ní

.

.

ncpHblupuou

.

samotOL

Jak arovná byla v bystrém tom letu, na bigném >Tanci, vzbuzigíc v hitovém loubí toužebný sum. Hrdé vztýena, súsniLNeni na rtech letla kol uého; open o kmen átíhlé jedlice,

"1

dlouho za

rii

ní.

Ohledla

se,

byl Masten

zárove.

Následující

Zadunéla

den nalézal se na témž místé. pAda i>od VTanikovými ko-

utulilá

zel ji opét. Ustoupl za kmen vedle cesty. Dadouc koni svobodu, zbavila se Dep^emné tíže klobouku a volné se rozhostila na kobercové lesní pftdé. Opela nikou hlavu, zraky stopiU pyty,

91

laákový úsmv jí pohrával na by chtéla ctveracit i s tou velebnou lesní samotou. Záchvév prolétl celou jeho tiáe pfístoupil a okamžikem dojat, pi ^Touiím být Vaáím stínem, jeni v prvodu slunce V lesní hlubinu,

rtech, jako

-

'

se plouží

;

slunce viak

mé

nir/ivá

i

í

seznal j^em,

Marné se snažím kroky pipoutat k tomuto slunci, nadarmo jej hledávám, te Vás

že hyne

i

nalézám.

stíu.

dopusfte,

()

bych byl

as\}oí\

stínem

poledním^ bctkávage se s VámL*' a A ten?" tázala se nakloníc hlavu, aniž

by

se byla posud ohledla.

.Tento se úzce pojí k zái svételii, to

po némi touží umdlcný,

cestovmlí,

chor>-

týž,

ano

jeho náméí, zdá se mi. že nutné samo slunce

nkdy

rádo

spoine, žárem sv}in umdlené.*'

Ohledla se tepn*. Její erné oko zahledlo se v blooznivou mladíkovu tvá, v jeho zarosené zrak}'. cit;

Zdálo

se,

že nemile

psobí na ni velý kadee; ucho-

vzchopila se a urovnala své

pila klobouk.

Zasmušil

se

—

o,

se.

Byl zmaten. „Milostpaní, horšíte

promite mému

„Neprominu!''

srdci,

mé

lásce."

Vyhoupla se na vraníka a

nepohlednuvši více na

nho

odkvapila.

ruce na horké elo.

Ilitjskl

šCastrn

A

!

.

vidfl siiuit

ji

><

vádívýiii huiiiurein, kU-i.

celé jeho

le

,

i

,

dumavé povahy. Vyboila z hody klidných

danizCtyi matkou, -

Úsnif.šnú

subé hlavy, o
DuMdu

^

.........

paní.

.

i.o

ki-

'

stnué stráné, )C£ sou

by.strinou, omývající jfjí úpatí,

—

paní /iv

i

knily druhé

níi

tak nc-

Ilyl

.

^

.

,,'

i

><

i.ilil.i

konila svahem, na nmž strmlo Otyrzámrí. " Skot^idv pobíhala ped veselé i

i

mladý jinu,

z jejího

nad

ímž -

.

kapradin.

lejším

bh«'>>

ppadaly,

Svah byl tvd

dolA k

pímo ice phli.š

r>chlé ki

skupiny

bystin

sbíhala níže,

Pak

"

'

"

.„— .,

—

vždy

a

i

te

n

kameny pod nobauui

''oimé

nahoe nu obavy: ,Muu dieu, zaatavit,

ji

ped

^-iuvce,

Pohle
jako úmyslné,

^;ily kra-

zacházející trojice trnula. íné vedly

ní

kt;

hrdla se h

!

ji

áramotem svá mísU. jiíkr}', marné snažila se s

stráni ozval se

.Vujelo!"

výkik plný

Marné; jen

je^

vteinu a néžné tlo mladistvé milostpaní by se bylo smoilo y stodeném proudu bystiny. V tom

93

Tystoupí z houštiny mladík, iach}ií v

1/

náru

ohro-

ženou dámu, okamžik déle svírá ji v objetí, jeho lOuM s jejím unavených prsou d« n

F.

—

tpaní"

„(>!

•lékuji",

mu

zaznélo

— zašeptal,

od poved.

v

Lkloiiil M>.

Udšena

pichvátila dáma, z jejíž úst

pné

zavznél výkik, obáviyíc se zranní vnadné dcer)'.

Slova

k

soustrasti,

phnula

výíitkft

usmívající se. „Díky, pane! vy nás

TíteV"

z

její

pec

dodala, pohlethiouc k mhidíkovi.

rtft

navští-

Anjela

rovnala kadee, odév

8i

Zachránil

ji

od úrazu, jakž ho tedy nepozvat.

Ai^ela

pl hodiny v salonu. Druhá polovice mat}Tzámí zabanla po té hostitelku jeho. s vnadným s\ým úsmvem vybídla jej,

tby

provodil do zámeckého parku.

Strávil jitelek

86

ji

^Osvobodila jsem Vás 8

Porouel

dámám.

úsmvem

„Piznávám Jsem Vám

konen,

pane," ekla

vstupujíc do zalirady. se,

že jste

z>'olila

pravý výraz.

povdí*en, milostpaní, za to."

„O tom jsem pesvdena vidla

jsem, jak

:

jste se bavil, ale prosím,

uinila jsem tak v našem

salonu,

i

nepekypujte vdkem,

v sn-j prospch.

odcizila

jsem se

Nudím již

se

podobné

*

"

"

y»

iablonovité zábave." Ujedla na lavici: „Neebeelo

být

mým

upolenílcem ?* Uinil tak poloostýchavi'.

Pobledla usmévavr

nnfi.

Sklonil hlavu p^ed

a |)omlél okamžik.

její zrakfl

mne

jste 86 zadumal, játei, chci abyste

„A

A

pfípouátím,

t.c

ve Va^í povaze mnohé pfeká/ky.

spoívají

kteréž

zbrajiují býti pikantním."

,A vy „

je znát, milostivu pani,

Kteráž dnes sotva po
chcete dodat'

sk>'élýrh a.s

vámc-li

s

i)crlí.

Zasmála se a

j

,

nme i*átila ponkud, hned

jste si

Zardéla se

\y

—

mnou mluo
,_.

—

dv

,

v^ se zas roie-

smála, nejspíie svému uzardní. Možno, to,

Vám

„O, z.n

kýmsi, mftženie

-A vy

za

bavil!"

jsem-li toho neschopen, milostpaní*

„Tot nepravda.

víte,

palem

,Ah, ptne, vy

a ntím

že tomu nevíte!"

,A kdy by -„Nuže Qvéfte, dokážu-li Vám, že znám YáS charakter." I''»lil«'(ll

na

.budiž.

Vy sebe podceujete

ni plase.

, Prosím.*

—

.Dále-* ,Vám

škodí pHliiná ostýcbavost*

.Jest to

híchem?*

"

"

95

.Ne, nékdy

\-sak

!i.-1mi.i<.i!

Vy

netušíte, že

JBte vnaduy."

.Milostpaní!''

gJste

zamilován a noodva/ujete se doufat

Možil ruku ua horké elo,

opét v lásku.''

zraky dlely na

ném

s oblibou.

máte výhody, na néž ue]< nemáte být probAh! o.l

—

její

.Pane, pane, \y a jste jak3rin

,

...

^i

Pejete

to!

prinu* rozmluvéV**

„Naile vše."

,A pec

se ohni/.ujtti'

vsomi

]»rkážkaiHÍ

útlocitu. Chci je odstraniti, krásný pane." žila

mu

Polo-

ruku na ráme. Zachvél se pod jemným

tlakem tím. „Vy „Milostpaní

mne

—

milujete, pane!"

„Nepokraujte prosím, téáí mne, mohu-li ta slova opakovat Vy mne milujete, vele milujete. Nevéíte v možnost, že bych i já Vás milovala?"* a

A

vaše jednání, to slovo v lese

„Bylo pravdivé! Nepromínu

Vám

—

Vaše slova,

setela bych tím jednu z nejkrásnjších svých upo-

mne blaží. Mé jednání!" Zasmála se. pro jsem se ondy zastavila v háji? Véjsem, že Vás tam naleznu. Víte, pro jsem

mínek, ona ^Víte,

déla

se vydala v nebezpeí chladné lázné,

neb jak

mtaum baronka chtla, Zahledla

nebezpeí znméniV

v

ván u bystKny."

jsieni

^MiloMpanf, Vy JHtc ukrutná." ^Mýlíte

v

ne.

Toliko dovádivá;

nepHméivn fomié

tomu vážnost n byla není

však

Podrobila jsem se

jí.

navždy;

ji

ob-

shnusily se mi ty okovy, jimž jsem musila tovat své nejistší

snad Jest

i

touliy.

TO'

Jakmile jsem se

samostatnou, odmrštila jsem

ucítila

ítíkali

jiemr^éná

to pedpojatost,

pilnutí.

znáti

ji

co písnou dániu.

etiketa, železná úcta.


rcete, rozpu-

Nauili mne

Neph*ju vážnosti.

stilá.

Zlmvila jsem se tak

—

mnoli nutn vážnosti ale kdo za to V náslflek mího vychování! Jsem ted jsem vdovou. Komický výraz. Ah, pozo-

to

volna,

že

nýi,

si

pejete seznat nedálný

mj

život V"

,.Smím doufat?" Poslyšte:

^.Zajisté.

On

vzala.

Také jim íkali

jorkou.

IMinutili

ji,

že

si jej

byl majorem, ona se stala tedy roa-

„excellenc".

On mél

koné, psy, karty, láhev ; ona náhodou nekouila, nehrnln,

Mimo temnu

Tak

nehýila.

Ml

také

dnu, ona

nikoli.

to byla jeho hlava še
noci.

žili.

Byl uvadlý, ona bující kvtinou.

Nejlépe charakterísovalo jich neshodu,

že rftstala ona

na živ,

a

on zemívl.

A

tím

VI

prospél iMýríce spolenosti lidské." Zasmála se,

a

bylo znáti skoro tajný pídech želu.

Domníval

Sklonil hlavu.

ve

STfij

že jej zasvétí

se,

a zatím byl dojat

život

její

zvláštní

nevážnou povahou.

,Vy píinu.

86

jste

a Nevím,

zasmnifl?*

tázala

w

nezdá se mi, jest

u

se

mne

tušíc

i>ri-

rozeno."*

.Nezapírejte, uráií Neodvétil.

<

u; i

jí.

^

se

Vás spsob hovoru, mé

Pohledla

upené

zdálo, že jeho vážnost

naii

a na

se dotkla

Povstala, pinutíc jej takto, aby podobné

uinil. Pohledla

k

háji,

jehož vrchole líbaly po-

slední paprsky zapadajícího slunce.

.Milujete letm' dny?-* tázala se a neekajíc na odpové, pokraovala: .Milujete slunce pi zá|Mda? Jest elegické. Mnozí praví, že tenkráte

Vždy však se k zhasnutí. Jest louivé Elegie Snad proto. Ondy jste ekl ano i samo polední slunce rádo nkdy spoine ve stínu, jenž je provází!

jest nejkrásnjší, nejpíjemnéjší. blíží již

:

!

:

Divný obraz a pec vím, že je pravdivý, I já méUi své poledm' dni, dni plné žám, yááné a cítila jsem se jimi unavena: žár ten mé hubil,

itpnioval mne ve chlad života. To ahmoe báiá T saniém lovéku a lovék opét sám v sobe tia-

kiá chlad

živote, jak

Stiny

jsou!"

truchle

.VizU; jak

k západu.

Posdvihla ruku, ukázala

ono zmírá, poslední jsou to jeho paprsky, marné tak hiím se snaží, aby se staly žár* At', abych se i mi^ život, tak i u mne. jeftté více umrtvovala jsouc pHstupna vážnosti.

—

'

Ano

i

já chci nový žár v sobe vzbu

jenž by mi nahradil trpké dni, jež

vžak on bude pHspAsoben dle pálit,

le sama

žíHt,

—

v jeho objetí

líc

Vétérek sdul se

uún,

j

mé vle.

Chci

v stínu odpoívat,

chci

bhízy, ten v obloucích její

as,

'

klonil

list

níže,

se svižné

padl na

a zastevil se na dmoucích se badrech

krásné ženy.

»Lei pravila

mnohým

jste

to slunce u

:

nejvítanéjsím

,

jejími slovy a skloniv so pivinul

v dlouhém polibku na svj

.Já

mu

zašeptal

blostnou ruku

ret.

\^ak nepeji, nenávidím je!* zvo-

lala svéhlavé,

,0

západu bývá

nejmilejším,*'

skoro vátoivé.

paní má!"

Pohledla

na

di\iié

a místo odpovédi, místo

v6eho výUada zvolala pak vhele, prudce: luji Vás!"

.Mi-

:

.'^'

»> yýni.

zvolal. '•-

mi.

býván:

coi

ZtoIíU jsem chybný

dobé vásné, jaká

v

'/.

o zamilována do Vás,

po....j.

'rimilována:

,..

na néjakou dobu.

tas!

naas,

Takou lásku

Vám volil

ki—^. jste

iiizi

<
'

duem Vy

i.

.Nuže

jste

spokojen.

Miluji

Vás ^Tele,

'

váteivé!' zyo]

Ó

,A pec to muka!

prízvukem.

i

11.4-ir.i

—

JI/.

naas! naas^

»«Miiie:

Zdaž jsem spokojen? Se vším v; vždyl Vás V. i s drobty Vaéí phzné, zbožuji! Jak jsem nešCasteu O Anjelo!"

—

Zachvla liko

se dojata touto >TOucností, již to-

horoucí láska mAže

>7vábit.

pohodila hlavou a pohrávajíc

odvtila:

si

Hned však

v kadeích jeho

h}% píteli. jsem hned zprvu podmínku naší lásky, ale prosím, nemohla jsem taktéž mleti a když .Štasten,

stasten musíte

kla

pyde

okamžik, jqž pedpovídám, Hci chladu bohem. Nechd Vás váak klamat Nenávidím kž. Pravil jste jsem spokojen i s drobty lásky 8

:

—

*

'

100

fi,

jaké to sloYo. Pi^méie

Jsem

její.

Im Vám ,A

ai

moo

lájdm, ne xbjtky

cele, cele Vaftí se ytí tou váAní, j(ž

jenom pomyslit

to pravíte

a tímto

umik\ciu na Hoch?

mAJ.božc!"

.Blounflkn!

oku-

v*fly nepeji vážnosti

mžikfi

„Tot smlouva, nulostivá paní, smlouva, a já ji

pi^mám.**

Láska ji zlegalisuje,** odvétila a její hled stopil se na dlouho v jeho oko; pak zakiyla arovné ty hvézdy temným obrvím. Jeniný 'úamév lásky dlel na její rtech, ruka jako mimovolné spoinula na jeho rameni. Byla v tom „Budiž.

'

okamžiku nevýslovné svAdná. .Pro toužíiu poinout v náruí svého stínu,** zaáeptla, „i ill niiligi V Obejmul ji. „Nui véíte, vnadný pane?* '

dodala.

.Aigelol tys ondcl!"

—

—

véak ne ,Snad nékdy! Ne lUahá zpomínka z minulosti Fáta !

„Jii

as!"

—

fáta

—

pripoinnéla.

.Odejít?" pohledl na ni pekvapen. Usmála se.

a Jste

nepraktický, >iiadný pane ; snad by

nedomýšlivým

,

mým

útlocituSm sestenkám napadlo

:

101

mne

tyhleiUt

—

v

Shledáme se váak

lahradé.

lítra.*

Zítra! zítra!

Den

že

tjB slab.

ten

i

nemel touhou

as

as

ti

po takém

není k jMsIuze,

v podobné chvíli, by na

Let m3rálenky prchá, tak

i

let

asu. Marné snažíváme se

TH

mésíce

— což

slibu,

lovée,

tys krásný!

mohly odplynout ty dlouhé hodiny! Setkali se, tam u bystiny. let

Jak krátká

toliko odkladu.

doba a pec jak dlouhý v také nadéji. Oh, živote, to

t^^ftj

—

nadšení

i

abys

polnu

písný

je zastavit.

to však v živote

lovka,

kdy blaho jej daí v dobé té! Jak slab, slab jsi lovée. že i ten as ti není k posluze, by na t\j pok}!! mohly se do vnosti prodloužit ty krátké dni!

Ti mnoho

mésíce!

Upljuuly co sen.

Pro

v živote zAstává pouze snem ?

tak

Ze-

lené listoW \Tbin naslouchalo co den šCastnému

ieptu lásky, tolikráte zelo její ienou,

dumavou tvá.

soulad dvou b}1ostí, pojily.

Jen

^m," a

nkdy

úsmv, jeho

Vždy mlelo

cítíc

pocity, jež v

zašelestélo to útlými

opét umlklo.

ctíc

bla-

blahý

jedno je

vtvicemi

lOS

TH

Po

ten

celý

das byly vittoy

pod veer svédkynéaii jejich bltha. Nékdy pHpomnéla: ,A až nadejde roz-

vifly

mu

mtefee.

K úitmévein

Znchvíval se po téch slovech.

louenr/"

.Chtél bych

dHve umHt,* Hkával.

iSmávalase. .Blouinflku." podotýkal:t té miluji."

A polibek

"'•'

zapudil chmur)- na j*

o níž mluvívala, nadeáU. ^iapopHšla hledy k vrbinám, s V
"

*

pe
\

stevíky. V chladivém proudu stopila h zahledéla útvamé nožky, s úsméveni

lehké

se do zrcadelné hladiny. Si

vjíla

so spé-

chigícím vlnkám v ústrcty.

Jako o závod hluíce blíž

a

Zvdav

blíže.

k vábnému úbélu, jak pak pHlnula k nožce. za

ní se

vážní.

"'

ti

Ten

,

ok<>

tružkv v

I

pnsíM ni: s

a malá hovorka r07'

nadšena, víc a více line k

tigemné, nesrozmnitelné a

mbá

t<>uitv.

/mih

ní,

zahovoH,

pec

—

dojímav

oko bablinu. tužný pohled utlaí na vábné noze, ounélí zasáhnouti, zachv^e se, se v prAsvitné

dostižná

místa plné tažené

ru..:....

i

—^

.

.

lOt

— bublina zménéna,

)M>hIed: a vlnka, v

oko

pryskne se v

tísíc

slziek,

kam

tužný vzhled

až

platil

:

zpt do proudu

Slzy upadlé

roz-

ty zapoletnou výde,

zniena je ubožka.

—

pojí se s jinými

povzdech, a aneoiena ubožka plyne dále v

moe

nekonenosti, hnaná nutnosti

A po

ní

libek, hled

i

'

:.'

druhá,

—

treu

—

opt

iny-

oko v slzách rozjdynulé,

y,

ziiech touhy a dále teskné spéchió^ vlnky: šum. hukot, bublání tajemné hovory . .

Na její tváK úsmér

dlí.

Pro

Smutkem obestená tvá její

okrouhlé ráme.

"

ui to toužení

.

.

pes Jaká to protiva k usmvavému naklonila se

vnadné ženy. Byl to on. Pišel. Tvá jeho f zná píina poslední schzky.

j

,

Konené!"

volala

neodvrátíc

od

zrakA

proudu.

.Nemínil jsem pijít."

.Pro?" .Nejsem

dosti

silen

sledmlio okamžiku setkání.

abych

ješté

jednou,

pec

k této hodiné a

se shledávám ješté slabším maje se odíkat

poMusil jsem pijít

naposled

i

uzel Vás

milostpaní."

.Jste nešetrný. toC ztn juku výitka."

—

104

.Nikoli, klamete se.

mi rymtHt

FfedpOffAilft Jito

tento den, jen že já bláhový neumel

BTOU vádeA zroma do té doby. PromiAte, milost]Mní.«

SIoTO to vyrábilo

,Nemáte

te
.Neiním

píin

Noro^umítc inémii bolu

tak.

Oliledla 8c. IKl

cím vzliledem

iiiihiK

bezdnou

nt^igíc

a nerrlosti

nint^ vn.

—

zašeptat

1"

nechcete

podruhé r hokostí proneiené

již

na éelc mrak ro/:

jí

i

»

uittinií

i

i.i

'

soustrast,

trpí-

ekla,

>\riiu.

„pHznám

se: roz-

umím Vám, ale nechi rozumt. Nechri, to pravé slovo. Ta doba již i)ominula, kde jsem neuméla

Mn

nic ješt shazovat pouta soustrasti, náv}'kiL více prchám ped každým svété nepoutá, na

zavznním „A t>'

okoví^."

i enkov boku,

;

život

po

tušíte

.Ano."

mém

Pohledla

yiú)ec

zde.

boku?"

pHmo Již

prožila jsem zde idyllu,

— krásnou.

a vte, bojím se

nm,

a

.Po Vaiem žiji na pnní ve svém

Bude mi vždy blaženou zpo-

mínkou, více však nežádám. (' se toho. Vše zde dýše proM nout v

nafi.

tvrtý msíc

'

citlivAstkáfství

Vj snad

'

'

/im

;om

— nechci uto-

nazýváte je podmínkou

106

Nechci-U se v

CBOSti.

inumýíd jednotránioet,

n

vž(t,

nalézám

zde

a proto prchám odtud do

ménlÍTého života vclkoméstského. Nejsem slepé proft

chranii

lai^ata,

znám celou tu znám tu pokr>Tku

bfthl

blaseoranost velkéiio sréta,

z uhlazených fysiognomií, zakrýT!^(cí práznotu

ducha,

i

ten lesk slonící neupímnost,

etiketu,

zastíngící frívolnost, sprostoto, krásu bez ducha,

ducha bez

síly

;

srét,

ne

lidi.

Ale peji mu,

jest ptal znéoy, jest bez opravdového citu,

nepostrádá

—a

já se chráním

citu!

nebo

a vášní Jest to

mne ipatné vysyédení, není-li pravda, ale svedte to na vychování. Co nalézáte na venkove

pro

pod jménem

cit,

shledáte zde pod

tvoí piznávám lovéka, jménem libstka. Venkov jest

jenž

A tém náležím já. takovVm ponižujícím vysvédením odcházím od vás a vy mi snad piznáte jednu cnost: že ve mné dlí pravda!" ,0 snižujte se, ješté více se pokone, já vám Tždy odpovím: „MDuji vás, oh miluji!" Úsmv její stával se nuceným. .Píteli, pro taká slova? jste mužem, zde nemožno nic útt-cha, salóny jsou {>ožitk}'.

Hle, jsem

zmnit

upímná,

s

Píteli mfij," dodala jemné, skoro teskné,

dopnuta jeho bolem, Jest to nesmírné, niiti chladným rozhodnutím, chladným slovem nej-

"

100

kráitné>)ftí

podty, váiné Iov«luu OdpoKte, jaem

uknitná — uznáváni

,

mné

Keoávidle

to.

../lu

mnl'

Povstala.

jii."

„Jednejte

ruku.

t6chto slov a


i.i

jej

u

buUeme po-

—

pohled setkáme-li »e kdys v živote kterým se uvítáme, bude náležet zpomínce:

kojeni, náik,

A*o\thsjU6

sobe jediné: spomínku

i

my budeme 8 tou vírou, I*hti8kl

Usmála se. .Chci že jsem smíena s vámi". chladní."

tvá.

na

ruce

„'Sui

»

odejít

bobem I*

Obrátil se k odchodu.

lak? jiiii.iic

Vy mi

ani ruky nepodáte. Ci

pátelství, jež

vám nabízím

nepH-

za zhynulou

lá.«íku?«

„Milostpaní, od té doby, kdy jste dala výhost lásce

mé, jsme

si

cizí;

zpomete, jak nepe-

stupná mezera nás délí: vy jste vznesená dáma, milostpaní, já .,Ne,

—

nechci slyáet ten výraz: milostpaní.

mné na rozlouení platí, aby hlas tái nerozluné s m<-in imenem v uchu mi zazníval?" Anjelo! Aqjeloi necht chci,

.Tot svéhlavost, milostivá paní,

dodal trpce, ponkaziúe tak na její dí

li)

.

107

.Nechd"

odvétila

.cbd tom«

rozhodné,

Prudce se pohnula a vložila obé ruce na tio ramena, obliej její se po&inul tak blízko k jeho tváH, že dech obou se snoubil, jej omatak.* i*

Bexdéné vztýil sklopenou

moval.

Y tu arovnou hloubi jejího oka. teskné, vášnivé a horoucné

Zdaž

cítila,

pro

ji tiskl

zvolal

ve svou náru.

pHvábila ten okaniiikV

horký ret spoinul na

sklonil se,

hlavu, pohlédl

» Angelo!"

té

Pak

drahé ruce.

nS bohem! s bohem!" zavzlykl. Slza skanula na nežnou její ruku. Zmizel. Slza bolu.

Okamžik potrvala v postavení tlumoícím dt. Na vzbouená ádra tiskla ruku, oko sniv za ním pohlíželo. Cos nevýslovného ,

smésici

na

dlelo

Pak

této

.Škoda," její

tvái,

cosi,

co nelze uhodnouti.

Tzdychla. Zrak její padl na poslzenou ruku. zaseptla,

le hned

pohrál

úsmév na

„Dobe tak, jej bych byla mohla milovat dobe tak a pec!" Vyala

rtech.

trvale

—

—

hebký batistový šátek a setásši uronénou slzu osušila bélostnou ruku. Úsmév nezmizel více s její

rt

A

.

.

do proudu bystiny, malé hovorky prcaly ji pátelsky mezi sebe, a ona vyprávéla jim o svété tom i o jeho útrapách, až slza upadla níže

splynula úplné s nimi, zanikla v proudu bystiny.

lOt

proudu Jako tiifeo béd jednotUvcA tiníkáTá iepohudce, hovorky, vlnk7 A BtétOTém kng. éírý míce spéchaly dále

—

Znáte

tynámd?

Znáte povést 8 ním spojenou? Víte, co jest faU morgaaa dnáemí?*

%9

:

;

'OVÍDKT Z NaSÍ vesnice.

/

I

de

IRA.

Jíra, šaty rozedrané,

jak když to v mlejné semele,

a

vítr

ITa

hrá

mu

s

hebkým carem

krásnou mašli dej mi darem toC veselé, hoj veselé!

Jde Jíra ku mlejnu, tam

tam

žita

a psi ti

dají,

v korce, vértele

na

lítnou jako ztekli,

z poslední

ho mašle

svlekli

to( veselé, hoj veselé!

—

no

u

mlejn, stechu Jde Jíra už kohouta má na ele. A kohout zpívá, až to siií, na pU hodiny noty prtí

—

méH

—

to

Tu

veselé, hoj veselé

chaaa mlejnská

Jim

.Jen tam sním, tam

A

jiskry

letí,

v nich Jíra

si

I

—

chopí

naniplc!*

jak kdy buší,

porouí svou duái

.Hoj ve}*H"

>"?'

:

vi'
>

::

111

II

Dra Ž ba.

XL

1

aviku vedou

^(ivr ^ i

ze chléva,

plný, sotva že staí,

na prahu vdova omdlévá a tkytÁ v onmlém plái.

Dráb

z ili>nyth vvvola plic

,Pét zlatých i)Opné, kdo dá víc?"

Na prahu „Mé déti,

zalká žaloba:

robátka milá,

života naée zásoba,

váš chleb a jediná sflal*

Dráb

—

z drsných vp'olá plic ,Pét xlttých po druhé, kdo dá víc?'

lit

.Otce smrt náhlá zlomila, pét ditek

pH

holé dlini,

a já se v práci schromila, kde vdt a doplatit k dani?"

Dráb z drsných vyvolá plic: .<»t zlatých poprvé, kdo dá

—

víc V*

,Z telátka jsem ji chovala; když jsme ji na pastvu vedU, ' žehnala, každou jsem '

vždyt z mléku

l

ic

jedly 1*

—

Dráb z drsných vyvolá plic: .Šest zlatých popr>é, kdo dá víc?* „Každou jsem zvedla traviku, mléko sladne a tuní, déti si sedly k ohníku a byly na pastvé uni"

jíž

—

Dráb

z drsných vyvolá plic:

,Sest zlatých po druhé, kdo dá víc?"

.0 hladu a pec bezpenil Groi za sýr lúcápne v schránku byly to hody svátení, když zbylo na pomazánku"

—

—

::

u» Dráb z dnných Tjvolá plic .Šest zlatých po dnilié, nikdo víc?* pHrozná

to, déti, siroba!

est zUtých

za moje muka! Prázoa je nate zásoba, tak srdce

matino puká!"

Dráb z drsných vyvolá

—

plic

.Šest zlatých po tetí, nikdo víc!"

114

III.

BUtUTI.

hudba spustila, imytcem a plechem '.Už nejsme, divata rozmilá,

^(lou rekruti,

—

ihejsa!

vaši ni

A

jediným dechem!''

matky na prahu,

starosti plaáí;

,Zfla jsou to synové naái ?'

Jdou rekruti z mésta hejsal házejí

apkou

,Už nejsme, rodie vaši ni jedinou

A matky

napilí,

—

rozmilí,

kapkou!"

na prahu, starosti ,Zda jsou to synové nnšiV"

plaáí:

m J
hcgsa ! veselým

,A kdo

chodem

—

se kde na nás odráží,

{Mdme, 8 do srdce bodem 1*

A

matky na prahu, starostí ,Zda jsou to synové naši?"

Jdou

rekruti, vejsknou

hejsa! na stranu

^A kdyby

uaepim

A

plaií:

do všech

apku

—

si],

to vlastní otec byl,

poslední kapkal"

matky na prahu, starosti ,To nejsou synové nasí!^

plaší:

»•

lit

IV

IK.ÁNSK.A VB&KfcB

e

íiikáui k ohni táboí.

Q^*Hráb' sUr)' do i>oi)ele, T a adou mladý hovoH: I

^.lá

ukrad' len a

Tvá

sele.**

úsmv

starou

peletél:

nechal sestru TliekUV"

.Kdes Hoch zani7il

se, bled' a dél:

„Tu 7« mne

v pouta vlekli."

T

"'1 se namáhá, .

,/a len

ji

svlekli

ted u r}chtáe

hledí

do

sedí."-

—

nalia,

:

liT

Žár praská, sUxf pHUádá, len rukoa déllni méf, len rychle v šro uphúlá ,Ted jes; tá po veei.** Žár voní, jiskry vyletí a stirý oích pátrá

—

,Vám

sestro nechal vzíýetí,

kdo chce mít z

nho

bratra ?'

Kol ticho; k jídlo zasedli, (Ij-m voní,

k vrbám stoopá

dkáni k spaní ulehli, hoch na vrbé se houpá.

—

118

'OSTIUON.

nad zvuk neznáni trubiky, když troubí postilion, ic

hubiky

že v i)8aDÍch veze

a každou za milion.

Pojd ven, pták

ty zlatá

léi>e nedoletí,

pilítlo k tobé

zde máni

i«'

mák

jí

srdeko

v"''

Panenka pecvt jak

déveko,

—

i"<*<*tf

ruzluiut,

zaplane

líc

tu milý dává vinlomí,

že líbá do stotisír.

—

Ilf

Hned

lístek

k srdci

uloží,

pone to hál, když se v rže položí

a v srdci

jak

a 8ly6( andéle hrát.

Ten s

lístek Temie k noclehu, ním bude o nebi snít,

pjdou v tichém úsmévu jak zlat hvzdiek kmit. sny

Ten

vezme do stáí, k mládí doletí zpt, že jese zjihne ve tvái a ponou slavíci pét. s

Ha jí

lístek

mm

jesté v smrti peletí

na rtech zpomenutí.

že duii slyfi&n vyznti

co sladké \7dechnuti. Nic nad zvuk není trubiky, když troubí fiostilion, u v psamch veze

hubiky

a každou za milion!

Politické drama HtLLBNdv.

'

áclava Nebeského peklady truchloher Aischylových, nPrometheys" a

nEymenidy* skréjí se

jakožto mistrovské plmly pabásnéní v litera-

tue

svétové. Ale sebe dokonalejší pfene&ení

onéch velikolepých uinéní hellenského

pomnfkftv

starovékého

do lahodných a píbuzných

forem jazyka našeho xfistává toliko &i obohaceníiD našeho duševního života,

*

>

ii<

k nému správné proniknutí umlcovy idey. Návrat k dávnovékosti za doby naší má význam a údl zcela jiný, než jaký shledáváme se

pK

renaissanci

ped temi

sty

let

Tato roz-

linost hlavnd se nese k básnictví, k obrazu ovéka jisté doby a lovka všech asáv. a jevf se zvlášté v poznání pravdy, kdo chce rozum* básníku,

ti

že ho nesmí odlouiti od rodné jeho

:

ISl

•••• ''.-Vti i.io -ijo zkoumati ve ami, s «Iuhem, spojem s stálém snmvy, s blahem « 8 útn^Muni, se\/i unkuni a s nadéjemi, s celon atmosférou tolio kraje, z néhoi a y némž Tialo svj pAvod. Odtato od

MOié, tle že musí

i

svých koliv

své

koenv, oméní básnické více než kteráinnost a památka docha lidského pozbývá

pravdy,

stávajíc

pochybených a lichých. po

iiijnulofiti

myftlenky

se

pedmtem výkladv

A pece jasného rozhledu lidské, aspo v ástech

objevuje te nutnost už také

jejich nejtyiiídi,

u nás. 2Árafní poteby našeho národa množí se i-ok; dospéli jsme už také k tomu, že ideál ^probírá se do popedí naší duševní snahy. <

'

'

pak o ideály jde, není možno minouti ha starých HellenAv. A kdo toho chce poznati, musí hledati jej hlaMié v dvou básnících •lui

v

Homerovi a v Aischylovi.

Pi

studium Aischyla dlužno poíti Pro-

métheem.

asu

pr>'ní

Nikoliv že tato tragédie by byla dle

v

ad

sUadeb básníkových, ale že ade píbéhAv národ^va Musa umélecky spraco^._c nebývá rozuméno hfte než

jest první v chronologické

akh, kterou/ vala, a že žuu... jí, z ehož pak následuje, že nebývá rozuméno ^

Aischylovi

vAbec.

Nejoblíbenéjáí

porovnávání

>

Itt

Prométhea tu s austeni tu

KríMein netoliko

h

dokmnijf. na jaká bludiMé 8váilí intyikost

názorv

nmrozA'

0H\ libujM

1

ktcncli

pH

Kf

vz^eni,

'*t

v roztií*. .',.....

-w,,f

což

......

nich užívá,

nejlé]>e

Nešastné

parallely

metheovi

bu

...li*-.

m

ale

ni/.šíli

n

^

o jalovosti obou.

svédcí

'

'

'

•

padlého

íYolio

pAvodce dédiného hHchu,

bud kolegu hebrejiii-uW iK>klesk7 proti

1

„.

„

ivého

.

rozumu naleily

téi 8vé Btri^ce a hlasatele. Bohužel, tato |)oblou-

lení soudnosti a krasocbuti nkolika

theologv

penesena

tomto do našeho písemnictví. v

století

ch

<

jio-

j

Jak na I*roniethea i>ohlížejí DoUinger, Augusti, Bellmann a Tocpelmann, tak radéno také u r - v iti chvalou

i

na uého; ba

výkladm

pisvdování

naprosto

>m

I

orthodoxie na poli

jejich náboženské

básnického uméuí heilonskóho dává mezi námi

ni

i

pravdu Dullingio\i, jeni povdl,

za

','

že

tragédii „lYomethevs" sotva roznméli souasníci

I

....

...I:..

v)'pravt^e

aby

•;

se

pozdéjáí

.

ii.

•

•

•

••

.1,,^

-li,

.

že .tato neschopnost,

ov»m uení

a

asto duchaplní

1Í3

iaeraiL»\

ježto

2

li

<

\

11

bezpochyby píinou,

hlubokým ideám, byla

prosvítají,

jeho knih

lu celý

.

nezachoval.'*

Rozumelili souasníci svému velikému bás-

možno

níku,

seznati z

dvou svédectví.

Predné

I usnesení lidu athenskéh* tragédie Aisc hýlovy provoz smrti, což nestalo se žádu*

v Athénách, kde každá hrt Za drahé z výpovédí, kteri^ ^ .. innosti Aischylov uinil Aristol

provozované 51

komedii ,Žaby", v-

'

' '

\'

—

Uvádje v

-' !i

uikt

své

po smrti

let

podsvétí Aischyln

lidem o výteénost uméleckou.

Arístofones dává jej mluviti takto*):

jsem stvoil Area

plné.**

—

„Do ^

vžtípn (jsem) horoucí touhu,

„Drama

'

"anflv

vczWn

i

soky, tím. že jsem oslavil hrdinný skutek."

nad

—

„Látky takové zpracovat sluší básníkm. Pohled do asAv dávných, kterak výtení oni básníci , Pomysli. vezdy k prospéchu bývali lidstvu.* jad to obané byli. ježto jsi ode mne pí . každý kw^r, nraži to iádní, sáhových postav

—

.

*)

VlMka/ tHMt

a

Artitofw •

t

.

Ai»Uj\mwfik

inml

PImm--

IM aoltépy ariel, kaJtdý bélochocbolaté pHlby, mlaty srtel a kovovou bmi, srdel udatnost ledmero-

—

Po vyneieiiéin náleau, ie Aisebyl svíMtou." téiil nad Eyiipidem, Pluton propouM oalavanee téroito slovy: .Nuže Aischyle, idráv se nUr^ a bu proopéteou radou ochráncem méstu naHcmu, oste pokárej véechny teéténce, jakých pK>n)noho.*'

—

,Te

posviCte svatými svícemi

tomuto muži a provote ho vlastními jeho pisnémi a spévy s jásavou oslavou." Tak pied tváí národa mluveno o Aischylovi 51 let po

jii

jeho smrti.

Jak tu

l/t>

tvniiti.

ty/

/«•

tragédii jeho sotva rozuiml.

<

lutiod

nkteré

)vscni, kílyby v lYo-

metheoví skutené bylo byvnio

skr}'to,

co do ného

orthodoxic némeckých theologv ze století deva-

tenáctého nutí, souasníci Aischylovi v Helladé nebyli by

mu

Pokud ze žadvou krajních ástí trilogie

porozuméli nikdy!

lostné ztráty jeáté

o Prométheovi,

jížto

nám šachován

toliko sted,

možno odvozovati výrok, ie posdéji už nejen hellenský národ souborem, ale ani uení literátové heUenití

nebyli

schopni,

aby rosuméli ideám

Aischylovým; že drama pomsty a vzdoru nás doilo a dramata viny a smíru v proudu

zahynula,

ponvadž národní mysl

hellenská

asAv sama

1S5

zachránila ono jakožto milý ohlas vlastní bytostí

a

odpudila

tato od sebe co nenroiumitebou tom nám snad poskjrtne správného méitka analogie z kultnmího života eského. Co bychom odpovédéli, kdyby náiu uékdo chtél

v

cizotu:

dokazovatí, že

zpvy

rukopisu královédvorského

zachovány byly na dobu naši proto, že esky národ mezi stoletími 9. a 13^ a uení literátové eští za asv pozdéjáích jim rozuméli, ale ostatní básné téže sbírky, jichžto

ádkAv

toliko

poátení

na petrhaných proužcích tam zbyly a všechny jiné plody staroeského uméní básnického, z nichž nezstala nám ani taková stopa, že

litery

naprosto zanikly v minulosti proto, že souasníci jtjiclí

vék

vzniku a uenci pozdjších

sotva

pravého významu jejich V . Bylo hy unikum v kulturních déjinách svta,

postihli

.

kdyby nékterý

národ

svému

básníku nebyl rozumél;

nemožnost

zajisté

.

nejoblíbenéjšíinu

vsak

taková

duševní

nejméné mohla pihoditi se

llillen&m, a kdo do nékterého plodu jejich osvét)*

vznáší takové

ide}-.

o kterých sám musí

jejich mysli, odsuzuje t

kombinace.

.,

:

pov-

nou pdu

"

dti, že sotva by byly na^

.,.

^vé vlastní

Jest diviti se, že kritiky Aristofa-

no\T o uméleckém psobení Aischylové v národe

IM

haUmkém

nefáieno pH novovékén rocboni tngédie .Prometheys* nukrzc mérou náležitou. íi, ie by Arifltofanes, jerau^. \< isti neb slepým bjl býval '

*

a jenž uméleckou

autority,

velmi dAtki.

'

'

i

Sokratova vdcckou

i

ped

•

^

káral,

i

Eyripidovo

kým

ol.-

pr.i

.,

:

byl básníkem opravdu národním, že tvoHl

ie

omé-

'i na mrt láni lecká dfla vysoké uP' .w.. .. ...i&to..< a hrdinské nadiení fanAv jest pravým klíem k celé básnické bytosti Aischylové obraz, podaný nám o pévci Orestey alYomethea v komedii „/áby", v^ /jaanébo .^

..

;

'

'

ná/oru

a

má

nejbli/ší, be/prostí-ední,

/

tedy platnost rozhodnou,

Cokoliv nebylo v národní

toho ani nejslabší stúi není v lových.

8

musíme

stodovati je a

jiného,

d(><

hebrejských.

couzští

:.

...:^_,.,

uméleckou tvrí moc

jako chorobnou hy cflv

i

ti

tohoto jediné spríw

než k jakému navc

zdravou,

.tenoeti,

nepopiratelnou.

m^í

hellenskou líí

vzraéenost blooxniv1-

i..<

...^v)vé

v tom sniéru

a kritikové fran-

už platnou zásluhu

o oišténí genia Aischylova od nevhodného mu roucha cizí orthodoxie náboženské, do kterého

117

jej STínli

theologové németí. Badání jejich pro-

káží tedy

uké

luiéim kulturním

jest

Prometheys

snahám dobrou

službu.

Kdo

vieho kmoie hlenakého.

V---^

dl**

tradice? Syn JapetAv a otec

Z

.

i.,

a

uflv,

I

.Ue totiž

toho jde, že Pro-

metheys jest obrazem a zástupcem nikoliv néjaké myšlenky, nýbrž plemene; a skutky jeho nejsou nýbrž politické.

allegorícké,

Jménem a v ele

na novo. Jest tedy v tom plemeni mocností, povahu naznauje

jejížto

éštec.

i-

Tím

liší

se od o;:,

......

Jak by bylo zachovati se k xádostem ZeysoTým, radí se s Themidou, se meh.

•

éi 8

úady, a

národmm

;

s

Gaiou, se Zemí,

však Titáni, šlechta,

poslechnouti

rady jeho

a

tou

í

>.

^.....n^^ui

voj.sko,

nechtli

o
v.šeliké

vy-

rovnání.

\ kdo dle Aischyla jest Zeys, odprce Prométhev, nájezdný vetelec, jemuž bojovníci domácí odpírají, ale který konené uvrhne je

.

IM do Tteení v kn^iné lápadní a Téitce jidldi uková na skále? Vte, co o Dém praví Ainchyl, znaéí jej ca ))oha dzíbo, samo/

inilného, izU uve-

pHálého z Kg}|ita. Jest to ohH<\ dené násilím, píliody

l*n'uí

vání

ncpMtelský.

cizí s|K)leno8t, ^-pád

tohoto

boha

mo-

j^

kteréž inél Osiris, pu

técli.

uené,

jak vyžadovala místnost, kdy/ tato historie byla pfeneáena na pdu HellenAv. Stíhaného T}íoneni (jako Osiris) až do Sýrie, osvobodí

mes, (egyptského boha osvol)odíli z Kréty.

8

Rhea a Her-

Isis a

Horus»;

kterou tradice eg>i»tské se stékají

ve jmené Minos, vpadne

d()

IVloponesu u Lemy,

místnosti plné vzpomínek eg>ptských.

Do

jiné

u Sikyonu,

knginy peloponeské.

">éní

jedné z nej!
^'ptské vstoupilo na

pdu

......

...

i.csiod

klaae jevisté vyrovnání, o kteréž šlo mezi Pro-

métheem a Zeysem. Když ást národa, jejížto obraz se 8 ním;

mige

'

tent<> v...*...

,.,.;•

vžak Inachos opírá m» proti

tomu,

pfí sobe

a z Dodony.

podporu

jest

l)oh{iv

I...

<

Dle vštby lYoniriiu^Mj,

se v E^npté se Zeysem,

a

na ústí Nil

osadu, která s Danaeni se vrátí do své prvotní vlasti,

do zaslíbené

zem

Pelasgv.

;

IM Svédectví Aischylovo jest zcela jasné ; n
novovékých indistv,

éechnn TidéUmost hellenskoo 8

bebT Ml

chtéli

kti

ti

odvoditi

Indus a Ganges, ani TýpoYédi

kteí také Tiechna osfétn neb Fenidí. Myitenka, kterou básník rozpádá Prou jest tedy odpor JonT i PdasgAr proti .:.....! egyptskémo, odpor, jenž v trvání svém se zméní i^MS dnžemí, s nhož vaeUa filosofie ve styku 8 náboženstvn. starých hetveistftT,

HeUenT

vyklidí^' Jadeoo

mítka

Dle tohoto déjinného

métheovi jest vebni prozraná. V když Zeys byl vtrhl do Peloponesu, vzplanoly mezi bohy, totiž

báje o Projisté

dob,

hnv

a svár mezi rozlinými moc-

nostmi ili tídami v národ.

Z

toho pošla

boae

jedni chtli opustiti starého boha Krona a pidati se

k Zeysovi ; drazí nikdy nezamýšleli pod-

niknooti panství cizího boha. Však prostedkovací

mínní

peige abychom srozumli, že tato slova jsou symbolická, toliko „rzná jména jedné podstaty.* Themis a Gaia, úadové a snm národní míní, že se musí svítziti nad nepítelem nikoliv mocí o

pronesly Themis a Gaia. Aischyl

to,

a násilím,

ale

lstí.

Prometheys pokoušel

titany zfokal pro toto

mínní, vsak

se,

aby

mam. Ve

r

'"

r

M.

jemnou taktikou u .

luuláli

><•

„Tu( ípraví I*romediey»)

>^í*

— být vidlo, — matkou samodék ve spolku se pidružiti k Zeysovi. — A radou eniopropastnou — skrýš Tartaru svržen — se svoo družinou. Tu Kronos pomoc a ten zisk — mél ze mne onen samozvanec nad bohy, — a takou bidnou odplatou — Tož bez|)0chyby vezdy snad »e tni

nejvhodnji v stavu vécí tom

'

H

i

jrrr

'

u.

v

jest

pravt^ky

o
v tyranství

i

ii

—

ncvéH."

Až potud

•

i>«

!•

li

ilnh,

:i(

že

iwui*'!-^!..!!,,

svx»'>

V8 zigisté

ut-i

úlohu; však cu luoliiluje, brzy zas minulé. Dostoupiv vlády, Zeys ihm dávati

úady

a rozdélovati vládní moc; .jenom,

praví Prometheys, o ubohé smrtelrir

péée nemel, ano veškero chtél a nové stvoiti."

—

jich

i

Dle zvTku starovékého

výbojného stéhování-se národflv cli*

opanoranéieniédzí obyvatelstvo a né knginy pemožených. Této ch>'íle zména s Prométheem, jenž o
k oné

velikosti,

v

^

které Aiscliylos jtj

scénách pnuích a posledních. vážil

déi»

a lidstvo uchránil,

^Jen já se

o
— že rozdrceno do tmv

'

ISl

"•"'•

Ali) je potrestal,

••"kleslo.-

totiž

:

zniil práva

Zey>

obanská

oiIikiI

a

svo-

práce prmyslové na prospéch nových prí-

hi'
iu>/ích.

I*romethey8,

v Aischylovi,

vrátil

jim

Jeni uitelem ve&kerého mnéní smrtelníkm stal." Proto jest pikován k

této

—

uhii.

se

totiž zahnán daleko na i^ever se svým rodem, jenž odtud kd.T8Í sestoupí, oživen I)eyka>

skále,

synem Prométheovým, pod jménem HelleDorv, Achajských, aby dobyl vlasti svých

lionem, nflv.

jthílkv. Proraetheys objevuje se

v

tch píbzích

ducha volnosti a odporu v národ potlaeném: jeho vzdorné mlení, když Síla a Moc jej ukovávají a svírají, vyznauje tisícileté mlení národa, jenž neumírá pod nátiskem: a když tito vykonavatelé byli odešlí, obéf jt.iirli. sosobnéním

opt

nalézajíc

svj

hlas ve své hrudi, vzyv;i za

svédka veškerou pírodu, aby odpovdla a lkala s

ní. \

'

plaáVi

pokuty.

I

tepot perutí, sbor okeani
se, stane kolem skaliska Tyto okeanidy jakožto obraz ostro^-v ^

a ostrovních obyvatdv, sousedících

nemluví jediné za sebe, pinášejít flOiifltns<

s

I

I*roii.^;...

;

Tšech národv, spojených s nimi pí-

bawMl f fan pokrevním, a

to(

jest

véc

%'elice

ist

nebo( kteí pik nirodflfé Ik^f Mi Prométheem? .Pláe, kdož jen na asických „V kol nivách bydlí posvátných." výfiiaiiuiá,

—

— — panny v bitvé i-i ele, koigíd — kolem plesa maiotikého — — .Hrdinský kvét svéta krajem Arábie, — a jenž u bran kavkaaských — bydlí v hradech ncbetyných — tábor onen boje chtivý "

'

sídlí

luzích,

jási<^

.

^

,

„,.

nc(jiaiiím.''

;•

totiž pravé oni dva kmenové národní, kteH jsouce -roli Egypta spAsobili záhadné vtržení PaT

Vécchny podrobnosti proiitgjfpiJtý

potvrzují

Týnam tragédie

ndrodmi a

„Prometheys*.

Á UtUo rdš mtýi vÍ9dma hdmdekd dilaAúckjfhwL Prometheys

eká na

vykupitele

:

to( jest ta-

S výie svého utrpení metá hrozby proti svému utiskovateli a oznamige mo své podmínky. Ví, že Zeys zahyne a jak zahyne, a nechá ji>j zh>iiout, ncbudc-li naklonn k smíru. okovem „Ano zajisté, ac násilným ted

jemství jeho

síly.

—

—

zatouží po mné phM: údy mé hanebné spjal, bych mu poslední osod odnebeských pán, Ani jenž ho žezla a slávy pozbaví. halil mne, neomámi slov medových kouzlem I»^

—

—

—

aniž se leknu krutých výhržek,

osod díve

projevil,

—

— — bych mu ten

— než mne sprostí téch vanb

ISS

ukrutných

— a luné

— dá za tuto kivdu vím jak svéZejs; viak stane se —

odplatu

.Znám jeho

hinebnou."

tvrdost,

— právo mysli pokorné, — až bode jen ponížen — — pak ustane od hnévu ipnpnébo, as — vdéiié mné vdénému pAjde k smíru a vstíc* — volné

si svojí

takto

:

radostí

lásce

Uzel netoliko dramatu o Prométheovi, ale myšlenky historické, která vyskytuje se viude v edém Aitekjfiovi, tHieU v tomto v}TOvnáQÍ. v tomto pedvídaném iwf mezi Prometheein a Zeysem, men Helladou a Egyptem, mezi volnou

m

kritikou a ústrojím

németí ve

náboženským.

Theologové

Prométhea, a po nich eští vykladatelé uméleckého sméru Aischylova práv z tohoto smíru mezi Prométheem a Zeysem 8>'ých rozborech

i

éerpigí hlavní

dvod

pro své nesprávné

t>'rzeiií,

že Prometheys Jest bohat na tuieni velikých ideí

a že

umély",

mu

sotva jeho a pozdéjší

vk

.že vzdoru titánovu proti Zeysovi,

rozale

ne šmiru jeho rozumli vkové, jiinž stará víra a idey náboženské byly už jen pedmtem filosofie a archaeologie*, slovem ,že v Prométheu ol^Jevige se ntemnélá analogie s obétí na ri(^gathé.* Véc líí se tak, jako by Prometheys v poslední své ásti trilogické byl b-al duševním

1.(1

njakého ncvédomého vnuknutí

lilodem vzci^lyni z

niimoheilonskrlio, ba

i

nwUMii, jemu/ vlnstné

buíf

v^h

celkem zachovaly

sovatelé

iK)»ta(-i

jen

l»y

ponékud

Aisíhylových bá»ní. kteréž se,

aneb o

"spi-

ir

nám zaznamenali

antití

nebyl

Aiscliylos

ani

A pece

mohl roxumeti! bedlivé studium

mimoaischylovBkého, dra-

i.

;

..ivy,

aby bylo poznáno, že myšlenka vyi* >!ii.i\ání a Auiíni jest zaivéreéným akkordem, vrcholem a uméleckym ziíakem jich všech, nikoliv pouhou,

neznámých kruhAv intellektuelních do Prométhea zabloudilou, výluné Týznamnou podivnosT Sáni Jo znamená japetický národ uároíl. za nhož lYometheys trpí, pichází k novm, jenž pone véstiti osady lioum mu< >vobození. Mimo tento význam Jonv až k^ báje by se jevila dtinskou a nesmyslnou a nebyla by v souhlase s tím, co po ní následovalo. Bludné cestování Jonino jest obrazem výpravy národního kmene, jenž vychází, aby úasten byl koisti v Egypt, splenéném Pastýi. Podrobnosti helleiiskénui názoni naprosto cizí,

z

i

...

..

zempisné, jimž ve vypsárštde dáno místa, vzponi. národní, pravdivé s

Amazonkami,

s

i Myené

•

••'

'

setkání se s

•"•••

tak --avy

•

Forkovnami, s AriiD«>|iy, juk

135

O

toiii uej!»pí:^e

V

delté ruky

loží tu

zachováno podáui lidu belleuského. Nilu konené xasUví se Jo a za-

vdkou

své ruky vrátí

erného

Kfuifa

Zeys

kolonii.

rozuni

ji

totii

;

i

|>

u

pokii

lí

/

.

ze spojení pibylých JonAv í

zdejším v/ ywi\n se sna^.

ené 8

vitézi.

kuien, jenž i

své,

.^w.

...........

/.

......

m* .li

Však e

;

do pvotii..

se

'

S tím souhlasí

aby znikl nátisku.

ie vUistenecká reakce egyptská osvobodila do-

mácí pftdu

od

dzincfiv

o

panování

obnovila

pravých Egyptanftv až po ústí posvátného Nilu. Veliká

podobnost téchto

israelskvmi,

o
píbh?

s

djinami

Josefa ai k Mojžíšovi, dáMio

byla seznána, a hebreisté jali se užívati podání

hellenského na svdectví,

ie vypravování Moj"

žíšovo jest |)otrebí.

pravdivé.

Však

Analogie pochá/í

phlH'h, vtržení

revoluc, v níž

není

r

idadní

<>

Pastýv d<

byla

ni*

<

na pobeií stredo/t zárove vypuzeni, a že tedy

.

v sobe povésti souhl.i

Do téchto píištícli «i< jiii

ohromná

hni národové

....ni

vetelci byli

všichni zachovali h hlaMiích.

1

1

w.uví heys Aischylv

IM

wu

pOBOfí wrti frak a vidí tášU ivé otfobo í. toho narodí se ze semena rek, ten stelec aA

—

proalatený a m<^ sjMuútel •— z

tttbn matka pravéká Themis

titanka.*

A

mok

téchto.

Toto

— nmé dávno iréatorala,

zde Promethejs zdvojí své

„A pece Zeys,

a

hrdá v my^' hu. neb chystá zu. ..„ se satkem, jenž ho nékdy svrhne s království a s trnu v nivcc záhuby tak K tak hrozby

— se

:

stane pokorný,

—

;

kletba otcova se zcola vy])lní,

vkého trnu

mu

žáduý

—A

— s to není, — jen já vím co

— své

sedí,

—

j.^.

aby jasné

a rukou ohnésráné stely metaje.

JOutL,

— jak véc Až posud

s pra-

zjevil

a jak. Nnž atsi dvénije vpovétmý tfesk

nqnrosp^e, aby hanebné

pádem neklesl

.^..lul

strastí téchto zbavení

bh

kromé mne; v hrdosti

padiýe.

— —

:

— To

—

nic

mu

— a bídné neodvratným

— A klesnuv

pohromou se na-

to dvojí: panovat

a otroit''

Ixásník dal mluviti okeanidy

'

mže ^-zbuzovati k resignaci a k posluteo&i..

'

anidy byly obrazem obecného lidu, v némž každý jednotlivec touží k poklidu života, nejsa nikterak

ochoten sjednávati na své útraty blaho obecné,

zvlášt blaho v šeré, daleké budoucnosti Akoliv

na konci nechtéjí opustiti Prométhea a vydáviýí se 8 ním bleskm Zeysovým, pece po celý prbéh

1S7

dramatu chtély

ma

tMpití sroo

slabost, a zay^^^lv

pise podrobení se Tfteni fádikm ve slnitecn oslavu nevttiiaTOSti k ideám i k ostatnímu lidstvu. Z tohoto zpém Oitfe vyniká roidíl mezi obecnou opatrností a oním vyiÚm vzletem ducha, jemuž mgde o prodloužení života na požitek pítomných i

roikott.

— 8 myslí mou se nestietniž — v sporu odbojném. — Nikdy a( neliknám s obétí býkA — posvátnou k bobni — n otcova, Okeana proudu — nese onavného; — nikdy neheá jazyk mAj. — To v mém, — nikdy ného nenecht núsí.'' — Blaze kdož se mže brát — d&vérou záící duši a nadéjí — drahou .Nikdy, pravily, svéta vládce Zeys

blížit

utk>'f

srdci

z

s

,

života,

svou koje.

roskoftí

— Tak ale tmu té vidouc —

mukou zmoeného."

.Pnstiv

báze ped

-

i

/..,.

...i,

— o své vli smrtelným — vzdal úctu pes miláku! míru.* ,Nttž jak nevdééný vdék — ten denní — mže pomoci, nevidél — tu mdlobu a tvor? Což sklíeno?" rýmiž slepé — smrtelných plémé .Nikdy Zeysv mír a svatý ád — nemž rada smrtebých.' .To jsem poznala, osud tvj záhubný — zde uzevši, Promethe Ó kterak — ta má jinak zaznívá, — než kterouž jsem jsi

to, mfij

Rci,

ti

spasit té

bídu, kte-

jsi

je

z^Tátit

!

plseft

•

I.IH

tubo v 8vatebDíiu vésti,

—

když

iilichotiv

(lu

jsi

plHU

—

zA|)élA pH lázni ne' mou Hesionu

sestru

komnat

—

—

za cho(, druiku

loie,

uvádl." \

>ak ani pH|H>iiiínání zašlých ridottl a vy>

hru/oviini

dal>

tecuuu myslí

1*1

i-.

^

konin

své hrozby a tiýemné vštby, a v Zeysu

vznikne ne|)okoj.

Hermes,

iiietheovi

Jme

knéžské.

Z

jeho rozkazu pijde k

I*n>-

ef:}pt)ský Toth, záiitupce

tHdy

se mluviti s drzostí sluhy, jenž

neni/e srozumt, že nékdo se opováží vzdoro•' ••'• vati jeho pánu. ,Ty mudráku *• •

— jenž

rouhige se

vzdával;

—

•

•

bohm n

tebe volám ohne zlodji!

/

— o iinn/ jm — mu — vée zevrubné. — mi nespsotatt,

otec tobé porouí, bys o satku,

ho zbaví vladaství, ne v hádankách hned povdél chvástal, že

A( dvojí cestu, nebo(

víš,

l^methe!

jak málo Zeys

— je

/ntrliK-,

na takové sho-

vívav a milostiv.'* Opovržení jest jediný dt, jejž v l*rometheovi vzbudil posel Zeysftv.

lebnomluvná a plna výsosti jak sluší bohv pohunkn.

—

bez

I

,Tot ve-

vskutku

e,

mníte novákové,

— že v hradech svých vidy požalu V — Dva tyrany jsem vidél

vnové vládnoucí sídlíte

— je

IÍ9

/

nich již vyhnány. •iám

snad,

—

— a ttetíbo,

jenž nyní vládne,

co nejrychlej a nejbídnéj.

— že v bámi pokoím se boh&m

— To

A

míníš

n

mnoho chybí, ano vše. Ty ale ...u,. otou, jíž jsi priiéL, poepéi nazpátek; nic nedosvft se, coe chtél ze mne vyskouraat.* ^ ''>m spsobo roxpfádá se poslední, nedosti-

—

tou

Prométhea okovaného, okcanidy a opét radí k opatniosti a k resignaci; vtok Prometheys odvétí: .Dávno jsem o tom poselství védél, jímž tu hi-iuoti; než .uá scéna

VBšsí se do

' :

ní,

hanebné

—

—

od soka nijak k potupé soku.

—

iToei metcýi si na mne ohne iiných kotoufek blesk svých Zachvj se aether hromem a víením vétrA divokých; základem zemé u samých koen vichice

—

— —

—

.

— — se drahou nebeských hvézd, — v ernou T utam propast uvrhniž, — rozdrf mé divokým — vírem osudu schvácené — mne pece zates.

Velvlní more

hukotem zuivyni

:/

toto

télo,

:

nemže

usmrtit^

Hermes šílence,

tiaskot

jej

za nezhojitelného

prohlašuje

a napomíná okeanidy

hromv

jich nezdusil

;

k

ústupu,

aby

však povzneseny

hnutím hrdinn^-m zamítají radu jeho a chtjí b)ti úastný osudu lYometheova. Zemé se chvéje,

'

.

140

iduch

kvflí,

vichHce víH a Pro>

blesky títi,

metheys rtfxt^e svou matku, a kina beipráví propadá se. \'}jednáváiií a osvobození byly pedméton dramatu .Prometbeys osvobozený", které na nás

Nepátelé smíili se smírí naplnéno v Athénách. Dle podání atlienského Deykalion na bf-ehu eky Keíisos proménil kamení nedošlo icda ve zlomcích.

z nutnosti vzájemné a Hpoleéné dílo

v

lidi,

totiž

na téch místech rozmnožil se

kmen

Prométhev. Jonové stali se obyvatelstvem Attiky Zde také Prometheys sekerou rozštípnul hlavu Zeysovu, z níž V}'stoupila Pallas vie« jena:

nový,

mená, že

velmi dAmyslný symbol

msto Athény

bro,

ua-

vznikly z tohoto smíru,

ve svých prostedcích ovšem ponékud drsného.

V

zahradách Akademie, v této svatyni volnosti

dncha, kde hnuto bylo tolika ideami, v nichž

posud nedo^

•

k poklidu, u samého vchodu

dvé sochy byly postaveny k ohradé l'.i na témž podstavci, Prometheys v pokuté a Hephaistos co vykonavatel pomsty .a na témž základe jeden oltá byl spolený obéma; v&ak Prometheys byl na pn ním místé v podobé starce, ....v,

jenž v pravé ruce žezlo drží byl

mu

podízen.

;

Ilephaistos, mladit,

Prometheys, Hephaistoe a

141

Pnllas, která je spojovala, objevqjí se jako místní r

ice

mésta Athén. Na poest técbto th bož-

stev (o Pknathenaiách) slaven

také závod,

byl

pH némi

se béhalo s rozžatými

závodBÍd

vy&li

pochodeii

zhasU

pochodnmi:

od oltáe Prométheova, koma nice,

Ohe,

prohrál.

jejž

Prometheys svým vítzAm odal, toto svtlo Hlosoíle považoval národ dmyslný a básnický za ddictví, nesl

na

Z

svené jeho genia, vky pozéjší. —

aby je

síril

a

pe-

tohoto rozborn jeví se zcela jasný zá-

vrek. Hladní a stálá innost v djinách spolenosti hellenské, boj národní proti Východu, boj intellektuelní proti cizokrajné bohoslužb, tato innost pojata ve svém poátkn a ohrazena velikolepými podobami báje* réž národ postavil '

v elo svých djin, jt^i |'.v.lintem Aischylova

Prométhea. U.

Aischyl

cv

liáí

se na první pohled

svých tím, že

na útraty

tradice.

pi

nich

umní

Dramatikové

od nástup-

obohacuje se hellenátí

po

spsob trilogie, lUe pikryli kostra djepisnou masem uenéji modelovaným; rozvoj a postup dramata jest pi nich Aischylovi netoliko opustili

1

Uk

1.'

hojnou niérou obrazem lirota indivldnr !n(ho,

ie všeobecná innoBt DánMlnoh< v nétn »kon>in

kroku uméní, ale nedostatek ro7'

i

básníkovu.

geniu

• '

To

mizí.

ani

na duchu

Vh

ideí

ituací, ani

f'

•

jako sílu <

není

plného ^'

'!•»»

.

>dpo\'ídá nekten*

národ v lo-

'

dotýká se

o.

zigisté

a.....,x,, niv.

rovn*'*/

venstvu zastii] perských,

a na ani

prai...;

Vtok každá doba v život zvláštní dásti

aso

Aischylovi


líostaúpéní

zn.t

tra

z á»ti závUi

,1,

jett**

zavpádftv

bájených.

Té doby národ jeáté zanášel >c velikýn mínkami svými: rozvoj osoby nmsil ii tomuto intercsu soubornému. Chtéjíce tedy vniknouti do hlubin genia Aischylova. musíme stále míti na pamti, že uméní, jakkoliv jeví se ve spíksobé velice ušlechtilé a bohaté, jest

vždy na místé druhém

;

pH

nm

však ve všech legendách,

kteréž odél rouchem dramatickým, panice hitio-

Všude týl táklad, všude týž Dramata Aischylova jsou íadou obrazikv z déjin národních, jako dramata Shakespearova, ale s rozhledem prostrtnnéjttn a vjiUÉi. Vinde nalézáme týž politický význam Prométhea t po-

rkkd

jednota.

závérek.

dobách ovtem jasBJjiích a v píbzích

maé

.

u:i

symbolických, všude touž myšlenku ir'" •••-!• v

obrauf neb v éíenf-se na

pdé

1

když zárove náboženství a vyéM osréta dojdou

tam pijetí v koneném smírn. Jduuc radon asovou, vizme nejpn*é »I*rosebnice*, jediné drama, které zachovalo se nám z tniogie ^gfpUké.

ování PromeUiea.

to

déjepisné pokra-

ást

té trilogie nazý-

Jest

První

vala se ,Egjp(anky"

a vyMovala nátisk, jejx

Danaos

Danaos a jeho rod snášel v Egypte.

uprchl s padesáti dceruni. kteréž padesát syufiv

Egyptových násilím chtélo pojmout za manželk>. To znaí, ie Egyptané chtéli uvésti kmen f

v

otroctví, a to dalo se zajisté touž doUot.. když týmž spdsobein EgypCané chovali se i kr

kmeni Jakubovu. Z toho dramatu zejmé vysvítá a egyptské. Jako

aatagoiiism krve hellenské

isnelBký tak se z

i

kmen heUenský zárove

jama egyptského. Na poátku ásti druhé.

sát DanaJdek)

pibyvSe na

memgí na moi Jako Mojžíš,

i

\Tii)ykal

„Prosebnici

beh

lodi egyptské,

-

{\kuW-

Argolidy, mi\

které je

stíliaji.

Danaidky vzývají boha svou s]'

aby ve vlnách zahladil pronásledovníky „Zeyse, spáso a strážce

lidí,

i

jejitii

vánkem láslcavým

nakloA se k prosebnému sboru našemu, a zpti

144

moe

ilo

tento

uvrcii

boue

nqiátd,

natich

roj

hromA? a aby skáceni do jícná bleskúT byU moského.* Král v ArgoUdé, Pelasgos dostane xprám o pHcbodn ranami

cizího lástupu,

,;...,uný

nii.

plné

p\jde a dOYÍ se osudy Joniny a národ AigoIM

h pedkftv

8).

záhladné,

kmen

;

proti

viem nq)i

Marné, jako Hermes v I*rometheu, li smélou a tupením: Hký pone

vpt-

1

eí

se,

i>:

nesa s sebou dAtklivá vzkázání

t

I'

EgypCanAm. . Véz, odpovídá mu hlaMitcI néa^ei žár nové války; v&ak mu. se vítéistvíl"

~

obany

naleznete

K

toTT

této

**

'-

/

A pokyne Danaidkám, aby do mésta dobe ohrazeného vncem pevnýdi Kmen Jonin jest osvobozen, vstoupí opét z jemene."

vína veály véif.

do svazku rodiny pelasgické, z které vyéel, a lod^tvo egyptské vrad se bouí, vyproienou proti

nému.

ást

tetí .Danaidky" doplovala trilogii záhubou synAv Egyptových, mimo jediného Lyn--"-'->> kea, jenž byl zachránén Hypermnestr^" ctil

panenství

její,

a který pojav

«

svou za ženu, urádil se v nové zemi.

pedmt

této

závérené ásti

Vlastní

trilogické jest opét

145

ODÍení, transakce. Danaidku, na niž byla vznešená žaloba, ie nenbila posledního E^tana, soudcové v Argolidé prohlásili sa nevinnu. I zde objevuje se tedy splynutí a smíení myslí.

Rod

DanaAv, jako Ilebreové vycviený v moudrosti

Z

egyptské^ velíce piinil se k té shodé.

obavy,

aby neublížil jednotnosti božské, kmen semitský rothodn6 samítal hiero^yfické podoby náboženství ponilsktíio a p^al z ntiM toliko ást ústrojí kné^kOo. Kmen hellenský, nuýe vétáí zalíbení

v podobách viditelnýieh a v obrazích, dále nesl mystické

obady

dal jim volnou

se k

jednot

egyptské

podobu

božství

;

vsak volný jeho duch

umní

i

a jinou cestou dostal

z množství jeho tvarv.

Trilogie egyptská má týž výmam, národní a kulturní, jako Prometheys; t idší b^je vsála na sebe podoby mnohou ii
kmcBAv,

útisk, odpor, shoda ideí, splynutí bohoobjeM^í se týmž poádkem a z téhož básnického zdroje. Po trilogii egyptské vizme trilogii theb^um.

sloieb,

Jiné zápasišté, ale týž zápas;

ská

má

válka theb-

anou ráz války náboženzKorínthu, kde panoval té

ni<

ské. Oidiis

doby kmen eolský, cizí theokratie,

nebo

zabil sfingu, hieratický obraz

sfingu,

která požírala

ty, 10

kdož

la Demnéli mluviti jazykem jejím, aneb nebyli za»v<*oeni 8 její tajnosti. Oidip dosáhl vlády, ale knéii

a náelníci, pftvodem Feníkov .Icdnobo z jeho

proti

Hli

porétj. ík

nému orakuly a brftzy

\Tnazeii.

strana vité/

8}iiftv

hi

zn

svého, druhý odejel, aby proti mést

vzbouil kmeny

h
jako v trilogiích

výstedné

Tu

iii:íi

)

jc
bimou sedmi vw. ... mésta, na n/ iní útoK

,

aby jim vzdorovali. M} menitr'

•

'

'

poesir

I

vylíeni jako hrdinové pohr»liýí

i\í,

bohy jako Pro

kteí 1)

jeví se naskrze co boj

i

:,

Fenikové ze starého ro
;

ale ten pfíiel z

pinu-

pod samými hradbami méffta obleženého nepestává vytýkati vkdcAm hellenským, 2e dopouštjí se bezbožnosti; však za odporéd dostává

cení a

Ped branou proitskon potásiye stinnou, trojatou hivou chocholu na pílbici a rolnikami svého

se

mu

slov pr*--

jeden hnlina

štítu,

zuí

1

•

-

-h.

<

proti

véstci,

aby co peský zbibétoc

u;

ped

prcbl

U

l>ojem a surtí!

brány Elektnii\

jioy rek. vetší než pedeélý, pýchá sobe:

/

on že .. :

.......a

ítu

samému bohu

i

v

1

v

pHsihiflekopi, ktciMii

II

• .

.

jeiio štít

T

obrazem

sting}-,

jak unáší Thebana.

'

lacliována úplné, ale

TuméC, že

z této

jejím jest

táž

m\

pitrhli

si*

ped

.

I

tn

ukonením príbéhv.

mál užitek

kolm

,

let

katastrofou

.1

pozdéjL

Drama

^Kpi^om^. Potomci sedmi vdcfiv Theby a konené v)-vrátiU ">'-»ví

fénické a knéžské. jest

Trilogii

'>ké.

^..

Aischylt

Theb, která ndála se deset

naivá

pedmétem

rou jsme seznali

v PrometbeoTÍ a

thebskoo to

(i

zboH.

ohm T>^ona, dávného nj»i

/

.

se

msto

opt

Bh

na

fuse

t

Hellenv, Apollo

z pozstalosti theologické, nebof

thebské bylo peneieno do Delf.

vstoupily do nových

ádv,

jichžto

Atheny. zdroj a záštita védy,

1.

stedem

umní

byly

a svobody

politické.

Až posud

vidéli

jsme v Prométheovi zápas

pro náboteoství a národnost zárove; v I0«

trilogii

11"

otvoboiení kniene pcino;^eného a zig»-

i>Lr%iif«lcé

Tlibách Yyvricení vUt\y knéiské na ^ |iru»l>ch vlády a svobody obanské. V

iiledmc na Oretten, která doila nás úph.^

pokrok

v boení moci

v pHéinách hrdelních

právo

knéiské;

bude

a pnii«-'i: '?•

na moc obanskou, na Areopag. fiobu v bájesloví

s

odato

jí

a v déjinách hcl

nemén

ihyios vylíil s živostí

úchvatnou, nežli

válku titanAv.

Jakmile víme, že do Hellady pí-enctona byla theokratie cg}'ptská, která Ee sebe byla vyvedla

postavy knéží a

vštcv

tak

smlých ped

králi,

jakmile jsme rozumli, ie byla dosti mocná, aby

rozšiovala své obadnictvo i

\}0

tak drahný

as,

aby hrzou svou panovala nad národy jeáté

na poátku kesCanst^; neshlc''"'

vtom, že soudy náboženské

•

•

"•'•

'í:*""^—

d<

zení a utvrzovaly její rozkazy. Soudu

miMo zvláátní

Vdomo, knžský

ráz,

že soudilo

mraxy

že ani králové neušli

j

mu.

se postavil u vcho
že vehnožové

konenému

i

obecný

rozsudku.

lid byli

podrobení

Však hrza

j»

r<>iuui

•

z tolioto ná-

boženského obadu pocházela hlavn z nauky. Že jeho nálezy dostávají stvrzení v život pfótím.

14U

i

.

Hxení soudní se opakovalo u pn

dTOU soudcv, jichž i

pMiedou

cnosti byly položeny

tn

na váhy.

<

i <

tyricíti ^'

'

Ilii

í-esti

iikali

tomu psychostada, vážení dusí. Byla proneáeaa i dán prchod hojení, jako pi beatifikad katolické, kteráž jest toliko spAsobem psychostasie. Všechny tyto obady byly malovány v modlitebních knihách, které nalenýi se skorém ve všech muwiích, zvlááté v mgstarsích. Hrza žalolia

i nadéje byly uloženy s modlitbou do samé schránky smrti rukou píbuzných. Nikdy žádné ústrojí, zízené na porobení ducha lidského, neza-

postilo své

máme, do

koeny hloub do

všeho, co jsme a co

života a do smrti.

PMPOvnáYigíce tyto pohební ourauy egyptské 8 nikterými známými postavami Eymenid, a s funkcemi, které se jim pikládají, snadno

semáme, že obé sknpcaí jsou toliko jedno, a že zmény spsobené éasem, odlehlostí místa a duchem národním, jen slabé zahalují pvodní totožnost. Ovšem objeví se, že Aischyl, práv jako by byl chtél odestíti závoj s pvodu, jejž znal, piblížil se

obyejem

k obrazu pvodnímu Wce, než

bylo v lelladé.

v

HHad

Kymenidy bývwlv

obyejnéji poetem tí, nékdy

n. i-

<.í.r.•/•.n^

v

dvé neb étyH, nékdy toliko jt«lnu tlo a \ur !^Iiiol)o<.t hlav, neb jedna hlava a iest ramen. Aiiichyl rozmnu/il bývala naznaena, ale matn.

Eymeníd na padesát, a tcn( pravé jr-f poet boi' dvé bohy* a Anubis ídí váhy, Thoth zapisuje výsledek, |ioíet

(hns stéká žalobu, Osiris Hátý jej >7konává.

'

'^

•

^

'

a páde-

vynjí^

— Mimo

to

i

nebyly

'iy

.

poátku obraženy podobami tak straÁiými, jak pozdéji se stalo obyejem aspo dle Pausania s

;

sochy jejich nebyly désivé.

jim

hrozné,

po
pnuím pedstavení

vlasy

na

télc

šakalv, hrochflv, glyfickému

význai!

která v nich

z

hadAv,

což

spftsobilo tolik zdéáení;

upamatování symbolických nesoucích

Tepr\' .Vischyl dal

podob

lidském

bla\7

vbec zvíat, " "

z

pfí

na

•''•=

V

ki<

hiero-

jichžto

"

zflst..

ohyzdnosti

Vzoni knéžského,

v,:}

jeii/

;

>uii.ii

ik-il

•

ha

mi

-ní

a

-u.Iu

ih*

luna

Postaí tu pipomenouti nékteré zpé^y Kvmenid.

smrti.

— Iftl

,T> neodpovídán, (piví k Orestovi),

mým

— Mn vykojen mn v obét zasvcen, — ne skolen na oltái, nýbrž hned píse na se klatebxivá knn. — anof se nám — zavedne cho noiL — — — zazvnit rád a ptee jakýmto ádem družina naše — smrtelných osud spraviye.* Jsmet náhlého práva mílovny — kdož ruce — od skvrny lacbov ho nikdy náš životem. nestihne hnv, — bezpohi< zlosyn rouhavý, — krvavé ruce Kdož ale jak ukrývá, — ihned co svdkyn vraždéných — vsUnoaee ádné oprávkyn — krve jemu se mne porodila — živým iikáiem.* .Matko, m na pomstu, — uslyš mne, ó matko — est mou zhyzdil Letin — Prchlíka — oistii propadlou — za matku mn — Nad proklatou obtí — zavzni vraždénou. píse srdcelomná — bésoplodná, dsorodná — bezvaiytný svátení zi)v Er}'nek — duši — srdce lovku." aVšeodolná Moira v lídl — pedla nám ten — ruce kdož pošk>Tnil vný rád — až klesne — do hrobu, vraždou krvavou, pod zemí." — nabaven — klateb slovem pohrdáš?

1

jsi

jsi,

uslyšíš

svAj,

Již

ohlásit,

strašlivou

,

;

'

cisty

-

je

ten,

jež*s

•

..

. .

syn.

:

vyrval,

svírá,

sžírá

:

stíhati,

stíhati

ni

si

— IM

—

.Když tub matka porodila. byl Dám ád bohAv ale ilotknouti He niiiin nikoutii hninéno. Nejsme host iicli ani /ílolív úastný roucha iio; nebot jsme si zvolily dom pekot, kdyžto ten usoiuecn

;

—

—

—

—

•

—

—

— svár domád pátel sebe skodme — a

v rodn tii(

—

'

— za fnlMD — nad kn-f

skála,

bnjarejáflio

jej

erstvou shladíme/ „Pflícf tak ustrili /rv a svou pomstou dovršiti IjuLu. ;... blaženou, nechodíme s nimi v soudy, neb( Zeys v kni xbrocené plém naše bnnaivé ze svých síní vylouil. Než my letmo pikvaíme, pádnou nohou zaskoíme uprchlíku matný bh údy se mu potácejí klesá, padá :i

—

—

—

.

—

— ;

—

—

,

—

— —

tíhou béd."

,Urd

—

lidská pýcha

k nebesAm se vy-

— avšak hanbou v prachu — — když my em — v choru Bc — Padá, nohou divokém — na ženu — tak obestela neví — b

píná,

mizí, v nic

rozplývá,

"

néj

ani

in.

šíleností žalostnou,

— ohavnost kol hustou temnem — rod a dftnt

'

tmou.

v.-^

—A

je

jak

v^Ivm ;.«

noním

—

hlásá

'^

mnohostonná zvst. ,Tož jsem já, v se neminouc,

—

— cíl svých nezapomenouc, — ne-

luste obrattú,

hHchft

;

1&3

prosná smrtelným;

boh

vzdálená

kde nezakniit* stejné

—

bez pocty a odplaty

—

—

— —

slunce svit konám ád, a kamž drahoa propastnou

svily

krto vidomí

i

slepí jdou."

— kdo se hrzou — když mou klatbu zaslechne, — kteroui Moiiy od boh — svéHly mné k v^-konu? — Prastarý jak jest mj ád, má est; — úhonám nepodléhám, — byt v zené hlubinách — stan ,K(Io se L

lidí

netachvéje,

nelekne,

i

sv<^

lidi

mela v beieslunných teauotách." V jiném zpévu tento mnvokárce pouuje takto:

—

,Nuže tedy pravím váin: ctte práva Nikdy pak uzevše zisku nešlapte nohou bczbo/uou jich Nebot pomsta eká vás, a ten konec všeho pán. Proež v bázni pobožné rodie v úcté méj a jenž mile zavítá s vrou pod tvou stechu host bud oltáe !

—

—

—

!

— — —

—

— ,

—

—

tobé posvátný.*

—

,Kdož nenucen, blahaC nepostrádá,

z

pudu srdce

— moc

spravedliv.

žádná ho

zc« la

— kdož zloinec zpupný, rouhavý, — vše míchiú® ^ mtež bez práva, — brzo plachty spustí pod jhem — až mu boue vztek — zdrcené stéžné zachvátL — na pomoc hluché volá v zápasu — marném prosted víru nezahubí;

ale

tenf

násilí,

I

;,

—

—

aa vidí ho A vynnje bAh se odlMjnflcu, tu ne&téslí taibách. |M>korného v nc/lomných Nrznikiie,

o skálu

— — lod blaha jeho troskotá; — uo/

"v

se

ne-

iw.

iMHVii

—

plakal)

Všoíhiiy první,

tytí!

/\n'\\

kteréž stíhá v tomtí» i

pro život písti;

kterouž velikosti tetí, rají

to«

mocnost

>vrt»'

»lniliá,

lid

>.

i

soudnktví pozcm^ik*- a

ii.il

a

»i

inravní inkviMcc,

lU o
U

sestári;!.

božstva náro
kteráž vyhrožujíc n

postrach

cítí,

že

' '

prt-il

\o vosk

•

k.

lá,

mocnost,

'zujíc

'

kl'

Jádro dramatu tribunálu Amenthiíl

Alschylova jest vyvrácení ci

Evu'

" "

'

/veejného a praktického. M toliko mod mravní, se a stane toliko na chrám pftsobivou jediné ve svédomí; její se

vnéjší pi*echá/í na areopag. Panství theok......

...

už dosti zviklané, klesne, jakmile mu odbato mravokámost. Této hrdelní soudnictví a

vená

doby z legend antických mizí hrozivé posta\7 knéií a véétcAv, kteK jsou prfivo
IM Stíhán Fvni. \

I)«ila»

li.

i

"i

.

%-

.1

V'rrV; -'.-^-í^té

iii.uiit

.

i>,

aby se modlila nejdíve k bohm prvotnou T této zemi, pak k tm, kteí byli sem která' pHchází,

uvedeni pozdéji, vidí kolem prosebníka, leiídlio

ped

oltáem, postavy désné,

pnhá ped

nimi.

cizí,

neznámé, a

TúnasíM'

kruh

'bilion, .i,

téch

starých, šedých rob, snimii nedniží se ni

bh,

volá Oresta z

ni

lovk,

téch

.,

....

.:.;

ani šelma divoká.'

Posýlá jej do Athén, k Pallad, aby žádal soudce.

za jiné

Probuzeny stínem Klytaimnepomstu, Eymenidy hluné

stiÍD}*m, volajícím za

se vzchopí, seznají,

že jejich

obé jim prchla, sob všechnu

naíkají boky twvé, kteí strhují k

moc

proti

proti

Moir.

véema právu,

ujímají se smrtelníkv

zákonu božskému a ruší Apollon je vjrpudí.

Athén, a najdou

jej

ád

pradávných

Stíhají Oresta až

do

zde u sochy Palladiny. Tato

bohyn, obraz nové myšlenky, spsobené smírem

med spor.

Ze}-sem a Prométheem, objeví se a uklidí

nechce

Pallis

hlašuje,

že

pe

souditi

hnlelní

sama,

píšt budou

ale

pro-

souzeny

areopagem, jemuž ustanoMije ády. Vidouce se tím

spsobn

zbaveny moci, Eymenidy rozhorlí

se velice, a naíkají, že staí bohové jsou svrženi

IM B trftuu ))ohy novými, že

sUré zákonodántvf jrM

znieno, že všechno na svété pAjdc co

obyejná

í-e

n«

vdech výstd, které odstraftigcuii-.

konené

Jevíc velikou trpélivost, Pallas

je upo-

obti Eymenidy méní sp&sob ei a jmou se žehnati Athénám. Víejné procesí dovede je do ohrady, odkud

kojí: slibuje jim chrám, obfady,

;

nevyj
Juko nuvé,

IVometheovi hledíme

v

kth

i

tu na boby

svrhují bohy staré, ale vždy transakcí,

smlouvou, snneníni. Svtské panství knéží bylo zrušeno,

moc duchovní

zAstala

pi

nich, ale

i

ta

dobou doznala zmény. lYomcthea ovsem pemohli bohové noví, ale z téch za pét století stali se bohové staí, kteí byli pemoženi zase novými ^ natech myšlenky h Aiscl...

.

,.

jest

ii

snad i

abychom poznali

úsilí

.

i^azána;

pi

trapedii .Per&ané*,

ducli

proti

bylo by zbyteno prodlívati

cizoté.

Skoum^jíce jesté mezi AÍ8chylov)ini, .,1.1. A. I

.

X

.

jichžto v,<-ti

ty

/;

obsah

uhodnut,

dl*

znaniniitiiii-


»^ude

iiíkova.

V trilogii, která vypravuje o uvedení obadftv na ucténí Dionysa-Baccha do krajin hellenských,

16T

"••-»•

••

-rodní Tzpfrá se

uiuje k

bohu novému,

bohm

ale

konen

ui usfdIenýnL

V /^ycAMtonV dn.^ Achillova položena na váhy s dQÉÍ egyptského Memnoiia! Tento ve stedu drsných bcjomíkftT hdleBských marné okazi^e skvélost osvéty pokroilejší a bohatáí; maraé se honosí svým kmenem, .s beháv Nilu sedminunenoého, jehož posvátná vlna zúrodAuje : jest shledán píliš lehkým na vahách

zimy klas" osuíiných;

tíže

Achillova a Hellady svítézí.

—

ni.

Odkud

vzala

se tato

álenky ve plodech tak

"«^

—

:

i....^

ro.

„jy.

o, že

se zdá, jakoby všechna dramata Aischylova líila f-:'

-"

déj? Jest

:ý

l*atiti se

r

vtom náhoda i

soustava,

d A vodu této shody?

Tento dAvod vyniká prostotou a jasnotou. '7

r> li'

:

.

poskytl látku Aischylovi a tragedii

vAbec, jest toliko jeden, akoliv sáhá

pes nkolik

století.

Jest to formace ndroda

Hellenv.

Národ hellenský tvoHl se v dob, položené mezi vtržením PastýfAv do Egypta a mezi válkou trojskou. Thukydides praví, že ped tou válkou

HellenoTé no|)odnikli nic Bpoleéné, ocniéKt ani jména Hpolenóho. Uyl to proud rod&v téboi

kmene, ale rozliných náíví; byla to diufaitva Yojonská na výboj a na lup; byly to zástupy koovné, 8eHtupující se severu, aby zanikaly na jihu, aneb aby zatarasily se tu v it

Obce a mésta, mnohdy dosti n uctíváním njakého boha aneb] rého knézstva, vznikala porznu. / 'nto mést Eg}ptatr •' v :.. sebe

'

i>«

na místé domácích,

do

nkttuci.

fui ;vo,

sel

pftvo
povr

postavila

'

náboženství

'

se státy a u

tals •

^la

Odtud récné žaloby a krvavé spory mezi mésty, v kteních panovalo knéžstvo, a mezi venkovem, v nmž vévodili náelníci kmenftv

na celý

rod.

národních. Mé.sto

'

•

hlavue bvyjui

lK)hy.

lotiz

vštbami, legendami, výkladem obecných pohrom. Náelníci lidu, tu pemoženi obecnou povrou, brali útoišt své

hrzami

nál>«"<.i-n«ini.

k vášním a k mstivosti tu odbojní a rouhaví Ncýastéji hnali útokem ptínio na samé bohy. opírali se o staré bohy domád, aby vypadili ,

nové,

cizí.

15U

Tako%7 byl povéechoý obrai

asv b^enýcli.

Ale ie niésU byla neodvislá, rAzná pAvodem, a že nic ncpoutAlo je svazkem pátelským, trvalo stále tolik sporAv, kolik státAv.

Kaidé mésto melo své zvláštní rcvoluc, a I técb vznikaly zvláštní tradice. Odtud ony tragické príbéhy, které od Thrakie až po kraj Peloponesu vtidy své památky každé dAležit^* místností, a které ve své nekonené proménlivottí,

ncýsooce vlastné leda episodami základního

d^tva, viechny miýí pece

toliko jediný

význam

a všechny splýYiýí v jediné národnosti.

V

tomto tvArím chvatu poesie nebyla ani zábavou ani emeslem, ale strojem velmi vážným, mocností národní; byla déjinami kmenv

a

StátAv,

velezpvem vlasteneckým, hlasem mu-

byla po drahný as djepisné doby. Poesie dramatická jako vždy nejméné mohla

drcv a

Proto

smírcAv.

obrazem Života

této

asovému; Aischyl pak otevel všechnu mysl svou, odtud jednota a^soustedénost jeho myšlenky. nbránití se vli\ii

mu

—

Ješt je
zrlášté v Aischylovi

se dAraznost tvobotfy lidtké, tétéŠ svobody, kteráž v politickém a

umleckém

živote hellenskéui

1M Odkud bone opaná, tak obecné hlásaná, ie xákladním dogmatem tragedie hellenské jest imtdmottf Urení slepé, neodTratoé a nenproj^ednala Bobé ftvrchoraiié podoby. Hc pak ona idea

prý

KÍtelné vládlo

a naUo obraz.

i

svi^

v dramatech,

nejdokonal^

Fatalisni východní prý vyhladil ve

poesii vftechnu

osoby.

náboženstvi

prý v Aischylovi

—

Toto

svobodu,

v^hnu

inínéní, založené

stwé

samostaliMNit

na výstedních obra-

zích mocnosti božské, nabylo dAležitosti, jakmile

poato

nžívati

bezdécii

ho na podporu soustaT.

Jedni

že lidský život není leda spftsob

chtéjíc<

_

lace vech véd, uznali za

proipiné,

dokládati se svédectvíra náboženství antických,

vir

rozhodné piksobení.

polemiku na prospéch iiisrjí kiklavými barvami

Dn.

i

ke>t.ii.

vyliovati

mla

>

n-

vinu z toho

ii.i

u'

/a.-^iUM, j

-7 I"

vinouti, mohlo žíti, tolik spÁsoi* aniž by v sobe samých byli mli základné pravdy tivoU i Oflvétf. Jest tu nedorom rf , které pomšiye výklad veUceré dávnovttMrti teDeoské a které by spsobilo zapení celé její historie. Není ani možno, aby ona spolenost tak svobodná,

a

v

Ifii

tílá

a plna vAle byla Ymikla z uení o kvietismu Spoleáiost a historie helleuská od

a re«gnad.

poátku

do konce jest spfie rozhodným a bourliv— pfránfm podobné naoky. Xr-'-^tn o ii* abstrakcích toho neb onoli< ale o 8i>olcnosti hellenské souborem, jak na jevo až

-

.

dávala své myilenky svými iny, mra>7,

vystavla a tím co zboila. Kvietism tak

píí

se lidské povaze, ie

mže

tín

fatalL^ti

.

j

udržeti se

toliko v národech podrobených vlád despot i<>VsAk spolenost hellenská, tak dobrodružná a ciiu. nebyla by shodla se s takovým pravidlem života. Volnost, draz a mocnost osoby, tak inné

ve zizování republik hellenských, jsou také zá-

kladem hellenské poesie a zvlááté dramatické. Aischyl není fatalistou, jako jím není žádny

básník hdlenský; nebof fatalism jest základem neinnosti, trpnosti, a pro pa»wnú9t menf v po^m

ani j^dmAo dowi. Hellada plodné,

zstavila

A

uuictvi

naui

ponvadž dc^^matem

i

na

životem jejím

^

i

;

i

pouze Mastný zjev osamotnélý, V veliké plameny í-mi pravidlo. nýbrž lidského, které zái _. jinách, vzaly se ima na obecné svobod, neb na obecných bouící).

mfoboda.

to není

i

ibohy rbchtor.

^ch a,

J\ ; I

ten

lufulioli;.

ret-litni

šamoa psotu /kuM, vetché ruce, vetché nohy,

bez polohy

(lni

z«

mu

V hluvc

ti>

kluv,

|)i:»ti.

jaku houfec ptákA, v

jizb

tolik (letí vnští,

jako zrnek v hrachovióti, Í!lL'll

v

I

II

tli

lil

iL

II

>ta voiluiuy kiapky

tlali

tuhé, tésno skái;

slabých nohou pohyb stály

hnévein buchii na pedály a teu zpév je k plái.

:

I63_

Sobotáles nevyziská,

koleda je holá,

a že chudiká je vi-k každý pAlturáek stt^ka, i

že hu

ote

spola.

Pi olée pán

vždy jwví aA( ten rechtor vyká," dá-Ii grod, dá jako psovi, že bílému grošíko\i

stodem rudnou Divno-li, že

v

plá a

lícka.

zvonek véže

bol se zmáhá,

že hlas jeho srdce eže,

vždy to rechtor, co ph klekání sáhá.

v otéže

Divno-li, že srdce zvoní

smutné klepe klepy,

vždy rechtorskou bídu onu cítí

i

ty plny stonfl

>Tzající

epy.

pLATN to IMatno, na

^9^,

o.

mou

véru,

(Vede život |>an»kv, )in

taní

dává bez pozvání

koncert velikánský; Báni turecké

bubny tlue

a vtrové hrají nice: fagot, basu,

brai

—

statení to hrái!

Na

ráz voda odívá se

do

p'

a

"vrh šat vlní se jí

(1\<

ádra nkdy

od záchvatu; však je vzhftru vrhu.

že bohaté

i>erle strhá,

tch pak na pobeží jako rosy

leží.

;

105

Ale Wchor nepolenf, poskoci a hledá,

kaidou trávku pozobrací, vrle zvedá,

vš»"i:«

hvízdá cosi

r<

v diuuhé uši u rákosí

tane bez únavy

—

skotaóivor
Tu DumuK

ada

icii

tíhne

t.

i

oa první je místo lu^* podédéná touha, a když pone overtura a takt bleskná sklepne búra, že až voda syí, váecko: bravo! kií.

0\ na Blatné pi koncertu krásné

na

je,

ai milo,

sta písní tajuplných

v celek se tu slilo tu to víí, pláe, šustí

jako z

fujar, harf

a huslí

povždy v tužším spéchu že až

hrza

slechu.

;

Ivja! musím k hudb^ on/*, tam 8c mi to páí, tam nnle/iu* srdce moj vfte, co jenom ráóf:

YÍra 8 láskou už v

nvm tonou

Easnouhím se m vodou onou chystej lože Blatno, ívftj

jsem, nic už plntno!

-

.

IITORNELLI jarníAétl/

vely jemný rAže dech?

íoái pUctva xpév t bzukot pilné

znáá

list A ševel,

to(

hannonické jara

O!

rítornell,

rítornelli.

on vždy se krásné vznáší,

jak arab, zídka jenom podklesne

viak sa to ohnivoatí rád se

Že

'f

nic ta láska,

se.

plaší.

mlte duchem choí,

já dím, že svétAm vzejdon ráje zas,

až v kaž4fm srdci sluncem pozahoí.

Ach divná pout

je

k lásky svatokíži,

tvé vlastní srdce na cestu

a v oesté vážeA v

prsti

ti

zvoní,

dýku híží.

1^

myslft, že to

ach jak

jsi

to oka

tvého

Kadfí

dí,

hIi

.

iM>le
d^ti

;

1iiiiu«-mi,

nuy. M-

/\r«ilif

2e svét jest U..

váak by se k

yfíre

'"

*,

všicknj vrátili,

jakmile hlcflli by do tvých zrakft.

Už

celá jsoucuosl inoje k tube chvátí,

a na tv(^ sladký ret- li

hned celé

Hle,

žití

poiiiyslíni,

jemné zriovatí.

zlatá hvézda pylné

nebem kráí,

a necht se v okamžení v slunce zméní.

na jiskru lásky mé pfec ne
Což pro mne slunce shoh anebo zhasni. na zá jednéch oí y a pAlooc se mi ni noi. ,^ní.

já

,

Bud svtlo

už, dél b&h, a

svtlo bylo!

kdybys tenkrát zdobila ten svt, pak byl by ekl: Otev od, Vílo.

ty

169

Že

chlailný jsem, viz v snéhu

knge chudé

já Tzdechuu slovo láska tikrát jen a jeilním rázem jaro na nich bude.

Nftuuiún po

ivliiteéni

vsak kdjž se

adro

mun

hned chtél bych v kolébce

Véz, ie bych

kdyby

to

])it)uti,

tvoje lásky zvlní,

omel

té zahynouti.

s trojnásobnou chuti,

písmo bylo

slíbflo,

ie v nebi tak jak ve tvém obejmuti.

Kdys popík, rítornellem dotknut lehce, mou hanoa skálel o dvou stranách blanku; pry tak a tak chce havran, skivan nechce!

••

pÍLÝ MRÁEK.

^d hvézdy

k

hvzd

na nebi

blonnký mráek krá(,

5 po I

ticha 8 nimi rozmlouvá

a zrsty své opáí.

Z

téch každá

jemu vypráví

o sladkém lásky bolu,

naež

se

ku zemi

A

v

mráek

zlehounka

snáší dolA.

té co (hvíli uslyšel,

o to se 8 k>'(tkem sdílí, jež korunku svou zemdlenou

k tichému spánku

chýlí.

171

Když pak se t nový lase den sluníko pozaskvéje, ta krétmce se

xroeeDéoi

kalíškn slza chTje.

Tu mráek v mlhy objetí k hvésdné se nese Hši a krftki pohled zroseny utkví za ním re výti.

piSEN. W Ixlw Ómmék.

'víjím lýru

ržemi,

perlami zvuniiu v stniny, perlami, lásky slzami v pHsvitu bledé lany.

Veerní vánek kolébá, k hvézdám mé touhy nití, o

lette,

písn, za hory,

nejkras&í z nich kde

svítí.

V komArce tiché spanilá dívina hvézda skvoucí, o zvute kídlem zlaceným, pozdrav

jí

neste \toucí.

;

^ robud

arní.

se o srdce choré,

ICi

bolu ze sna zbud se

tiše,

jara zní už pfsen tklivá, teplý

od všad vánek dýse.

Zbud

se! Hle již snéhorouchá

za horami dáMio zima,

dumy

její

mlhonté

chladný kdesi sever dímá.

Zbud

se!

Z

J' «

vroucí tol) i kvéty bílé, jabloové

iomný skrV^á potok

v

lest*.

i:í

Zbud

8c!

K

matce divotvorné,

putuj k slunci v

zoe

ranni,

oadéie las riat^Mé ,

téAv

áú\áeÁ. poiliiiánf.

>TBZKA.

P'

p **

-:

,

\

-

1

1

;

1

1

1

!

I

1

u

;

;

:

;

/

<

1

toQ mi štésti v

'..

d.

ZA panenkou mojí.

Danno za ním rozbhnuv

se

lesem volám polem, však jen ohlas odpovídá

a to srdce bolem.

Darmo bych

i

ptákem

za ním já se letem,

není cesty k ztracenému šfroširým svétem.

vznesl

PSkná stetka od vemlSn pod zelenem krovem ta

mých tužeb neiehuaityli, UWcy 'avoi..

inUulé

OUSEDSTVl.

ladký

med má

'soused v ouIp

sladí

dc

v sklípku zlaty

umeném,

však zlatovlasá

na rtu nosí rftženém.

Mrzout soused

stále brouká,

má v oulu zlodje, med že jemu pn mésíku

že

zleté

V

kradu nadje.

hrdlo lžeš, ty stará hlavo,

dosvédit raž dcerka

neumím

ti,

já lstiv bráti,

sladce zvyklý dávati.

\ ".ik

tu

«l.tiM.

-.ti.i

ncnasjrtA

l»ih'> iftiii hltavým,

bAh

ped

ví,

m

to

poženu

té

soud, 8v
Poženu té ped faráe na soud pánt^ v kostele,

vé, že velku zlatovlásku výhrám v té pK veselé.

^ BZDARA.

'

Jm.r.

/'

"1

..^....

*

j.,!.i.t

koeny

a nad ní

-<

iH'.l

iir.iIrtOU

/,t]i;ull.l, \

míže

pletou

a mech a ostružina uvadlá se STÍrajf jak víko nad truhlou. ,Bohdejž nž dopadlo/ dél druh múj starý, .a jasan vryl se v p&du utuhlou co dole chytí v spáry a nrr peil iii dnem !* Pak drsné: .Brachu vari ,,Co jest?"* A on jen vlek' mne z hustiny, až stanoli jsme lesa na poknýi. -

'

—

.Prokleté,* dél pak, .hottát ta véci tigí

a k pochopení, mním, jste ježte mladý, co dorvaTené znaéí žediny.*

!*

100

—

..A dálV"' .Já nic, jen jediný muž Udy by %7právét hhiI vám tu pi^iutlu, to jest, když mél by chuti k odchodu tam kde už ani zmije nevdku inov' neniAi zabit srdce v

lovku.

Však starý muž je dosud jako ))uk, tam u té fanny nt, teba mu hrom již stHskal mnohou ,8n(

jejž vidíte

a

mnohou schromil

nezvedený* kluk."

Zimní veer;

snili

se jen

chumelí a béla tam, kde stojí u lesa

farma osamlá. Sníh se kupí u vrátek, u oken nikdo

pníhu:

i

—

z blízka, z daleka

nenaidc sem dráhu.

stín

v

;i

jizh

/.ir

.-f

iiicaí;

i^mutno, ticho tak,

jako po \Tmení.

lai

U ohništ staena nice v klínu svírá, hledí jako v mrákoté do prániého íra.

V

koaté, sotva vídét jej

dýmu pro

oblaka,

naskmchá

sedí starý,

kyvadlo jak cvaká.

.Ani tomu hosti dnes nezdá se být rádno; nemyslíte, pantáto,

že tu trochu chladno?*

Starý

dýmá

téžko dnes,

kde to vzí; myslí tak dva zav.ité v lese na paez}*. neví,

^Neslyšíte, pantáto,

jak to praští v buku ?"

,,Eh

—

to

jenom

z bukových téch

v krbu tak

suk.**

„Nexdá KC vám, pnntáto. už po kolikátá, iv to (uká ua okno V* „^Votííá néco niAte.""

„, Daleko ni široko živá duse hUzká,** iiiyslí

|)0

^Aj

všaV

tom

tetly

II

I-

'

pec,

M'

JI

vská."*

i:

a

zaváto,

tím vzácnjší jsou návšté^7, což neekla jsem, pantáto, že na okénko (uká to?"

A

starý vážné: ,,Tof se

Ten samovárek si

s

vtrem

s

ví!''''

komína

kloktá, š^'eholí,

že cizina je cizina,

však 8 nékým když se vz]M>míná, že 8 póla tak to

ne)>olí.

A

vótrové když zaduli

dvé ptáat v luoe z domova, lí

ulý

hlavu uschová.

i-ídlo

A i

^rda' k snl«

zánuutku

v

i

...^..

a v pevném jsou

si objetí,

kdož doma jako lakletí by úsmév k sobe neméli.

A

huí

vítr

s korními

a samovárek klokotá: p.I

*

kli,

:iá

*

.

,

mi

to družina.,

vás jen cizina

a doma jste

si cizota."

.Aj to je tedy vaše písnika?

Ne každý jeden to

dlovék piáe,

njakou

tak složil,

druhý to jen

prožil

a vaáe hezkT v spaní uhýká."

tx|

.Má

tam

stará

a snad

jii kliiná

u plotny

ve snu také néco Hkládá^

si

vy v bdéní sen a ona ve snu ráda rí

v

méní život lopotný."

píseft

.Má každýt už nemá ji

tak vlastní spftsoba:

'

víc

a rádi

k

se,

/ití

8 tou

nmou

písní

„Kž

bAh

snfl

a dá jim jak,

j(*

ni'}

dokud

vkradou do hrobu."

tam téžkých ochrání, po tžkém dílu, popával jim sílu,

živi,

'

-lil

NaV

v zoufání."

tíscíi

.


a trpit?

zpívat

iK)kli(ki

že nestrhla je

VŠíllx

asa

den se stmívat,

lí

.

.

M

• ',,

11.

.;.

L /dý

:;il)0h0

dosti toho

a V lidském bolu uodí novoty.*

a

Konené lovék váemu

uvyká,

jako ten pahejl v lese osamélý a ten i není opuštn tak celý,

když pátelská

jej

haluz obmyká.*

;

:

185

,A

luy

jsme

i

vérné n sebe

stáli

bouHivu

v luotllení, práci,

krvayý když blesk

a o

ji

i

klido,

zbavil vidu

pomsta ptk zahmel do nebe.'

^A já

ji

držel rukou

schromenou

—

Ne, když jsem zaal, dopovím to zkrátka

sedla matka,

já sedel tady, tam

jen pnika tam nebyla nad sténoo."

,A venku

bylo zrovna jako dnes

a v dome ješté více zasmušilo

on matce dél a já

mu

—

nevím co

jíž

rek*, že

nevdný

to bylo,

je pes.**

,A on se zvd' a vyšel ze dveí dome bylo ješté pošmuméji a matka slouchá s pláem po kroeji, když nevrací se ani k veei. a v

,T>

a

dím: \

/' !:-k''

CÍ«>\.-.A

!

.

•.

-rln...

:;:,'

^'

J-ii

•Til

I,

r

f»«, I;

utu

i,l',.:.i li.i.i

-.MiUti

K.llllfní;

pecméj

o
dá snad vnuknutí."

IM ^Y tom

zablesklo se jizby do

tU^rt

« ráno na&U v krvi natažrnii ji

zde,

zas

A

mne

— vtok

taní

muí

i){>jnká ji

od kamen to

iiituíoi

zbudit ženu.

iiHéora."

zní,

zda ze siuiní?

,!^ivvm dej pane v utriiení híIu a ty, kdož ulehli po R\'ou milostí

v

'ii^

snA t/r

ni."

,Aj vždyí jsem ek', že na to du«i

dAm

že od starého nir se nedovíte,

kdo, ro a jak

snad

— nu

dopovím

to

>aiií

nékdy, jestli dál to nf|*"v>'''

A kdyby

se

s takjími

vcmi

dále {lovídalo.

i

inichodíte málo.

Co najde kdo v t4>ch všedních déjtnách? Vždy dtí sob každý vychovává a |)omftže-li nékdy z nedokavá tátovi kter' za

kdy/ neklidí

peteni

si

hbitovní zídku,

se,

jak se /líbí kvítku,

o tom zprávu v novinách

a pak se nikdo o to nestará.

187

!

-

!i

ri

bAh, že nékdy ua kolenou

bude kluina se nudy, vzpomínkách lem tu na vzdálenou !

at

mu 'loloite, ie pospolu jsme stáli, kde obésfl se kluk ten neidara, a jámu ie ul dávno zaorali."

ISBN.

nejsem ani králem zpévu

fá .jenž

proto v tiché noci péje,

Jby jeho dározvuké (tím dále

tony

létly krajinou.

Ba, nejsem ani oním pévcem,

jenž proto ladí lyry struny,

by sobe srdce svého cfle svou ladnou pfsnf naklonil.

Le

ptákem

jsem, co u vr>7onf

opévá svého dárce rukii neb stejný osud s ním já hdíliin jsa vézní^n vp Tvém srdéku.

1

OBSAH. Str.

VII lOé

.

lu lybnik

i

^tutaá rodina

1

Kngmík Mirodmt

Dédeek

.

PbloTiatý Simitk Jbuml

77

.

Vichroti-

4a

GcUJanmIm HakoB

...

r>4

VrtkUeký Jmnmlmt Slepý hudec

«í*í

KoHft oceánu

7i

V

7*>

dobách poktúeni

Níxko jiem Hntce-TlMti Ó,

81

....

necho jeM

ipat

.

8S 84

Utr.

llavUua Itokmdt

^

.FaU BUMinn' li-k KMmIm I.

iM't

Jlr.'

Dn

II.

III.

IM

iti

I

IV. Cik.ci-k.i

•..•..•i.-

.

110

.

114

.

iic

V. PoHtlIlMIl S-hul-.

ilH

hrrilineutd

Politicko

(Inuu HelInAv

lltydmk ÁdeHf

Ubobý

rvchtor

Bbttno

...

.

.

RitoreelU jarni Bflý

mriiek

I6i

IM 107

i7>

.

Cmmák BohuUw PfMA

17J

.

Janii

.

Steska

.175

SooaedftTi

1::

Neidani Kokotíba Amguit

173

.

179

BedHeh

PfM6

.

f''»

K

i

1

PG 5020 A5

Alaanah

PLEASE CXD

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY