-> Aktivačně motivační vlastnosti osobnosti, vztahově postojové a seberegulační vlastnosti

Osobnost a její znaky www.studijni-svet.cz - Společenské vědy - http://zsv-maturita.cz

Otázka: Osobnost a její znaky Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): danculkah

Osobnost a její znaky -> Aktivačně motivační vlastnosti osobnosti, vztahově postojové a seberegulační vlastnosti.

Osobnost a její znaky ü osobnost je nejčastěji definovaná jako celek duševního života ü je to souhrn vlastností, procesů, stavů, návyků, postojů apod., které tvoří celistvou strukturu a dynamiku, individualitu konkrétního člověka ü každá osobnost má své jedinečné psychické, biologické a sociální vlastnosti ü Psychické vlastnosti (dispozice)osobnosti Temperament soubor převážně vrozených psychických vlastností, které určují dynamiku celého prožívání a chování osobnosti (např. způsobem reagování) projevuje se zejména způsobem reagování člověka a zvláště tím, jak snadno reakce vznikají, jak jsou silné a jak rychle se střídají Schopnosti jsou vlastnosti osobnosti, které jsou předpokladem pro úspěšné vykonávání určité činnosti jsou ukazatelem toho, jaký rozdíl bude v kvalitě, rychlosti a snadnosti osvojení si určitého výkonu u různých lidí za stejných vnějších podmínek

page 1 / 6


schopnosti se vyvíjejí na základě anatomické-fyziologických dispozic člověka, které nazýváme vlohy Charakter souhrn psychických vlastností osobností, které se projevují v mravní stránce jejího chování a jednání projevují se ve vztahu člověka k ostatním lidem, k práci, k přírodě Motivy a postoje motivy jsou pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb Postoje jsou sklony člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby a situace odrážejí hodnotící vztah člověka k určité skutečnosti

ü Psychické procesy osobnosti Poznávací (kognitivní procesy) vnímání, fantazie, myšlení, řeč, představy Procesy paměti zapamatování, uchování, vybavení Motivační procesy citové a volní ü Psychické stavy osobnosti stavy pozornosti, citové stavy

Motivace ü aktivita člověka vyvolaná motivem a končící realizací (uspokojením) motivu ü pod pojem motivace zahrnujeme ty uvědomované i neuvědomované psychické faktory, na jejich základě se uskutečňuje naše chtění a jednání ü motivace se v nejširším smyslu chápe jako: příčina pohybu, aktivity psychický stav organismu a následnost změn, které, směřují k optimálnímu stavu organismu determinanta zaměřenosti chování na určitý cíl příčina rozhodování ü Aktivace je uvedení osobnosti do pohybu

page 2 / 6


ü Potřeby: potřeba se vymezuje jako nedostatek nebo nadbytek něčeho stav jednotlivce, který se odchyluje od jedincova životního optima tento stav charakterizuje zejména celkové napětí se záporným emocionálním zabarvením a příprava na činnost potřeba působí aktivačně do doby, pokud není uspokojena, nutí nás vykonávat činnosti, které slouží k jejímu uspokojení (síla potřeby může být různá) Potřeby můžeme rozdělit na: Biologické vrozené vznikají při nedostatku nebo nadbytku něčeho bez čeho, anebo s čím by nebylo možné zachování jedince nebo rodu utvářejí se především ve vztahu jedinec – příroda jsou to tyto potřeby: dýchání (kyslík), světlo, teplo, poloha, pokrm, voda, vyprazdňování, aktivita (činnost), odpočinek, bezpečí, rozmnožování, bydlení, informace Psychické vznikají se vznikem lidské psychiky, lidského vědomí, se společenským životem člověka jsou vlastní pouze člověku existují u všech lidí ve všech etapách historického vývoje lidstva, i když se utvářejí individuálně vznikají ve vztahu člověk – člověk (resp. člověk – sociální prostředí) na základě dvou zásadních vztahů součinnosti a soutěže vzniká potřeba: pomoci (jejího poskytování i přijímání) společenské prestiže (významu, důstojnosti, uznání, důležitosti, úspěchu), při jejich trvalém neuspokojování nastává stav psychické deprivace (duševního nedostatku) Kulturní vznikají během individuálního vývoje a to v závislosti na individuálně kulturních podmínkách života jedince vznikají ze vztahu člověk – kultura mají individuální charakter a lidé je nevlastní ve stejné podobě ani míře, nelze je tedy ani přesně vymezit potřeba vzdělávat se, poslouchat hudbu, pravidelně číst noviny uspokojování kulturních potřeb není pro existenci člověka nevyhnutelné Psychické a kulturní potřeby někdy souhrnně nazýváme potřebami sociálními

ü Pud:

page 3 / 6


je vrozená hnací síla k činnosti vztah mezi pudy a potřebami není jednoznačně vyřešen někteří autoři ztotožňují pudy s biologickými potřebami podle jiných obsah pudu určuje charakter potřeby potřeba péče a opatrování se zvýrazňuje v mateřském pudu potřeba bezpečí v pudu ochrany proti škodlivým vlivům Mezi základní pudy patří: pud hladu, žízně a bolesti - projevuje se úsilím uniknout jí pud sebezáchovy - vyhýbat se škodlivým, ohrožujícím vlivům mateřským resp. rodičovský pud - projevuje se péčí, pomocí starostlivostí pohlavní pud pud závislosti - výrazný je u dětí nebo některých manželských partnerů, kteří očekávají pomoc, jistotu, bezpečí od osoby, na kterou je váže závislost síla pudu může být rozmanitá síla mateřského pudu může mít rozpětí intenzity od téměř nulového bodu až po úplné sebeobětování, i vlastního života) pro charakteristiku osobnosti je významná zejména intenzita a dominance některého pudu nad ostatními pudu prosazování se, pohlavního pudu, pudu závislosti, zvídavosti) a stupeň ovládání pudů ü Zájem: trvalé úsilí člověka zabývat se předměty nebo činnostmi, které ho upoutávají z poznávací nebo citové stránky vyznačuje se výběrovým vztahem k předmětům a činnostem člověk mu připisuje subjektivně zvláštní význam projevuje se: úsilím o aktivní střetávání se s předmětem zájmu úsilím o dokonalejší poznání a ovládání předmětu zájmu silným aktivačně-motivačním činitelem vyvíjejí se v činnosti z potřeb, vloh, schopností a citových vztahů (koníček + relaxace) Záliba – je vyhraněný, ústřední zájem ü Životní zájem: představují systém cílů, kterých chce člověk v budoucnosti dosáhnout obsahem životních plánů je uskutečnit změny ve světě i v sobě samém vykonat činy zásadního významu pro vlastní život nebo život jiných odrážejí chápaní smyslu života, jeho plánované náplně a jsou výsledkem vývoje, dozrávání a zkušeností jedince i poznání světa v dětství se často mění, v adolescenci se relativně ustalují, což předznamenává ukončení dospívání a zformování relativně ustálené, vyhraněné osobnosti

page 4 / 6


Vztahově postojové a seberegulační vlastnosti ü Postoje sklony, člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby a situace odrážejí hodnotící vztah člověka k určité skutečnosti postoj zahrnuje 3 složky: kognitivní - poznání objektu, názory na něj emotivní - citové hodnocení objektu, (sympatie – antipatie) behaviorální - pobídka k jednání či chování

ü Rozdíl mezi motivy a postoji: ü motivy aktivizují chování, postoje se projevují v jeho obsahu např. motiv mateřské péče je aktivizován křikem dítěte, způsob reakce matky závisí na jejím postoji k dítěti ü každý člověk má individuální systém postojů a v něm rozlišujeme: postoje centrální (důležité) a periferní (méně důležité) ü utváření postojů je ovlivněno mnoha okolnostmi: zkušenostmi člověka, sociální komunikací, přebíráním postojových schémat od rodičů, vlivem institucí a médií ü postoje se neustále vyvíjejí konverze => zvrat kladného postoje v záporný a naopak) např. rok 1968 a reakce na pád vojsk => z komunistů se stávají odpůrci režimu

ü Charakter souhrn psychických vlastností osobností, které se projevují v mravní stránce jejího chování a jednání projevují se ve vztahu člověka k ostatním lidem, k práci, k přírodě i k sobě samému formuluje se především působením výchovy a dalších společenských jevů charakter je část osobnosti, která kontroluje a reguluje jedincovo chování podle společenských (zejm. morálních) norem a požadavků je těstě spjat s temperamentem, motivací a intelektem člověkem

page 5 / 6


ü Charakter popisují různí psychologové různě: Hippokratova typologie - sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik Kretschmerova typologie - astenik (leptosom), pyknik, atlet Jungova typologie - introvert, extrovert Eysenckova typologie - kombinace Hippokratovy a Jungovy typologie

ü Sebeuvědomování: vědomí vlastní individuální existence prvním předpokladem autoregulace ü Sebepoznávání uvědomování si zejména vlastních kladů a nedostatků dochází k němu při sociální interakci člověka ü Sebepojetí představa, kterou si lidé o sobě vytváří a která se týká postoje k sobě, svému tělu, svým schopnostem, sociálním rolím ü Sebereflexe úvahy nad vlastním chováním a činy vede k analýze příčin a jeho důsledků může vést až ke změně postojů ü Svědomí „hlas svědomí“ vnitřní proces, který odráží konflikt mezi zvnitřněnými zásadami člověka a jeho aktuálním chováním, jednáním zásada činnosti svědomí je u všech lidí stejná – obsah svědomí je různý nutnost „výchovy svědomí“ _______________________________________________ Více materiálů na Studijni-svet.cz

page 6 / 6 Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

-> Aktivačně motivační vlastnosti osobnosti, vztahově postojové a seberegulační vlastnosti

Recommend Documents