Milí přátelé, když se podíváme na letošní rok, který již prožíváme, tak musíme konstatovat, že dva měsíce utekly jako voda. Příroda také začala rozkvétat a sluníčko hřát. Také mnozí z vás vzpomínají na různé události, které se již staly v letošním roce. Ať už byly krásné, nebo spíše smutné. Jak se mi to častokrát stává, také když přicházím mezi vás do vašich rodin, tak často vzpomínáte na různé události, které se staly ve vaší blízkosti. Proč o tom píšu? Proč píšu o vzpomínkách? Každý z nás jsme na životní cestě. Putujeme. Putujeme i na cestě víry. Potřebujeme doprovázení. Je na místě, abychom si i v letošním roce uvědomili dějiny, dějiny našich předků, když se připravujeme na oslavu 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje, které oslavíme v roce 2013. V letošním roce 2011 je příprava věnovaná svátosti křtu. Je to pro nás aktuální téma. Za několik dnů začneme dobu postní, která vrcholí Velikonocemi, kde si obnovujeme křestní slib. Chvíle křtu jsou důležité a je dobré si je připomenout. Nebojme se otevřít své fotoalbum a podívat se, jak nás přinesli rodiče ke křtu. Nebojte se rodiče podívat na fotky svých dětí, které jste přinesli do chrámu pokřtít. Byla to událost historická pro vás, pro každého křesťana. Ale nebyla to „jenom“ událost uvítání nového života. Bylo to něco mnohem víc. Voda, bílé šaty, světlo a jméno… to jsou důležité věci, se kterými jsme se setkali a které nám připomínají, co velikého Bůh pro každého z nás při křtu koná. Při křtu jsme ponořeni do vody. Voda přináší život, očišťuje a proniká do hlubiny. Ježíš nám dává život. Křtem dostáváme věčný život, a to je veliká věc. Při křtu dostáváme bílé šaty. Šaty chrání a hřejí, dodávají na kráse a vážnosti. Každý s nás kupuje šaty, oblékáme se a těšíme se z toho, jak nám to sluší. Ježíš nám dává bílé šaty, které znamenají: „Starám se o tebe a chráním tě. Máš velikou důstojnost. Jsi mé dítě a mám radost, že jsi krásné.“ ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
1
Při křtu dostáváme světlo křestní svíce. Život ve tmě není radostný. Náš život bývá často zahalen šerem, starostmi a vinou. Říkáme si: „Kéž se náš život projasní a naplní světlem. Kéž potkáme někoho, kdo život kolem nás prozáří.“ Při křtu dítěti přejeme: „Kéž chodíš ve světle Kristově.“ „Kéž je tvůj život plný světla.“ Při křtu slyšíme jméno. Jménem nás volají druzí lidé, když nás potřebují nebo když jsou rádi, že jsme s nimi. Jménem nás volá i Bůh. Přivedli jste milí rodiče před několika měsíci, léty své dítě do kostela. Je to nepatrný, ale přesto velký čin, protože je plný touhy, aby ten, který je dárcem života, ochraňoval a naplňoval i život člověka, který je nám každému nejmilejší. Z celého srdce přeji každému z nás, abychom nalezli nový smysl našeho křtu a byli těmi, kteří žijí svůj křest během celého svého života. P. Pavol Sandánus Co Tě pálí? Úloha kněze ve společnosti Někdy mám pocit, že postavení kněze je mytizováno. Kněz je přece autorita, se kterou není přístupné diskutoval, dělat „kamarádšofty“ a chodit na pivo. Je zdravé mít od kněze odstup a pouze ho ctít a respektovat? Jaká je podle Vás úloha kněze v dnešní společnosti? Jak zlidštit kněze a je to vůbec moudré? A poslední otázka: Chtějí to vůbec sami kněží? Tentokrát jsem se obrátila na kněze působícího v choceňské farnosti P. Jiřího Peška: Vše, co je na knězi kněžského i lidského, má svůj původ a zároveň ideál v Ježíši Kristu. Ptáme-li se tedy po roli dnešního kněze, zkusme se trochu zasnít a ptát se, jak by na to asi šel náš Pán a jak by to ovlivnilo nás samotné. Jaký odstup, jakou úctu a jaký vztah bychom měli ke Kristu, kdyby on sám farářoval v naší farnosti? Jsem si jistý, že by si nás získal, že bychom k němu mohli mít důvěru, že by nám byl blízko ve všech našich radostech i bolestech, že bychom s ním mohli hovořit o čemkoliv. Na druhou stranu bychom si ho také dokázali víc vážit, nesoudit spatra, nepřivlastnit si jej jako samozřejmou věc, snad bychom k němu dokázali najít tu správnou úctu a lásku. Takovéto bratrství na život a na smrt by bylo plně lidské i božské, na jednu stranu by nás všechny hluboce zlidšťovalo a na druhou stranu by nás spontánně táhlo k nebeskému Otci. Byl snad kdy na zemi někdo lidštější než Ježíš z Nazareta? Byla snad mezi Kristem a jeho apoštoly nějaká umělá propast, bariéra, předsudek, nelidskost? S jakou otevřeností, moudrostí a láskou je povolal, provázel, učil a posílal! Jak je vzal na svatbu do Káni nebo na horu Tábor, jak s nimi nasytil zástup hladových, jak jim ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
2
umýval nohy ve večeřadle! A jak dokázal pohoršit "zbožné", když šel na párty s lidmi pochybných pověstí, když se "poskvrnil" hovorem se samařskou ženou nebo když odpustil cizoložnici. Jak moc bývá Ježíš našich zbožných představ vzdálen skutečnému Kristu! Jak moc bývají naše představy o kněžích lidsky povrchní! Podívej se na Krista a spatříš ideál kněze i pro dnešní svět. Podívej se na kněze a zkus v něm zahlédnout Krista. Nejen, že ti napoví, jak se k němu máš chovat, ale ty sám mu tím pomůžeš, aby do podoby Krista stále více vrůstal. P. Jiří Pešek Připravila Veronika Mikysková Liturgické okénko Postoje Dnešní liturgické okénko bych chtěl věnovat našim postojům. Dokud nepochopíme postoj, postoje i na mši svaté, do té doby nám bude vadit se postavit, do té doby nám bude vadit každý postoj. Každé gesto vyjadřuje vnitřní postoj každého s nás. Není to jenom etiketa, nýbrž vnější projev vnitřního postoje úcty a pokory, které vyrůstají z živé víry. Tak se podívejme společně na základní postoje: Znamení kříže: Znamení kříže, při kterém se vyslovuje „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“, je základní úkon katolické modlitby. Začínáme a končíme tak každou modlitbu. Vyjadřuje se tak znak kříže. Pro katolického křesťana je tento znak znamením požehnání pro celé tělo, které se pak oddává modlitbě. Pokropení svěcenou vodou: Při vstupu do kostela namočíme špičky prstů v kropence se svěcenou vodou a pak děláme znamení kříže. Připomínáme si tím svůj křest, který nám umožnil vstup do církevního společenství. Toto gesto se opakuje při opouštění kostela. Tím si věřící opět připomíná svou úlohu, kterou má jako pokřtěný ve světě. Pokleknutí: Pokleknutím na pravé koleno směrem ke svatostánku, který označuje věčné světlo, dává katolický křesťan najevo, že chápe chrám jako dům Boží, resp. jako zvláštní místo skutečné přítomnosti Ježíše Krista v Nejsvětější Svátosti oltářní, a že tuto víru vyznává. Pokleknutí je v mnoha kulturách znamením podřízenosti a uznáním svrchovanosti toho, před kým poklekáme.
ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
3
Klečení: S pokleknutím souvisí také klečení. Klečení je znamením úcty, pokory a podřízenosti. Protože modlitba se má konat ve vší pokoře, je klečení nejpůvodnějším a nejpřiměřenějším držením těla při modlitbě. Zvláště při mši svaté počínaje proměňováním je klečení projevem klanění a úcty k Ježíši Kristu, který sestoupil na oltář, aby se za nás obětoval a daroval se nám. Úklon hlavou: Znamená vzdání úcty, úklonou zdravíme oltář jako nejdůležitější místo v kostele, kněz dokonce zdraví oltář políbením. I proto vzdáváme přes celou mši svatou úctu, protože tam je centrum celé mše svaté proměnění. Tedy když přecházíme kolem oltáře přes mši svatou například na čtení, vzdáváme mu úctu úklonem hlavy. Mlčení: Mlčení je projevem úcty a pozornosti. Proto v kostele vždy platí příkaz mlčení. Je to nejen pozornost a ohleduplnost k ostatním, kteří se v tomto prostoru soustředí k modlitbě. Je to především základní projev úcty k přítomnému Bohu. Držení rukou: Během bohoslužby je držení rukou důležitým gestem. Známe dvě formy držení rukou: při jedné prsty zapadají do sebe, při druhé se dlaně s nataženými prsty přikládají k sobě. Oba tyto způsoby jsou rovnocenné. Stání: Stáním vyjadřujeme radost ze vzkříšení, radost z toho, že jsme pospolu, že jsme bdělí a připraveni naslouchat Pánu a reagovat na to, co jsme slyšeli. Stání je projevem úcty. Když přichází návštěva, s úctou povstaneme. Při slavení mše svaté k nám přichází sám Pán. Stání bylo pro rané křesťanství a také pro Židy běžným postojem při bohoslužbě. (Farizeus se postavil v chrámě… celník stál vzadu Lk 18,11). Stojící společenství vyjadřuje, že lidský život je vystupování k Bohu, který nás povolal k tomu, abychom měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem, (1 Kor 1,9) a očekávání toho, že dojdeme do slávy, kde budeme, jak se píše v Knize Zjevení, „stát před trůnem a před Beránkem.“ (Zj 7,9) Sezení: Sezení je poloha k naslouchání a rozjímání. Je vhodné také pro postoj učitele a předsedajícího. V evangeliu čteme, že když Ježíš přišel do Lazarova domu, „Maria si sedla Pánu k nohám a poslouchala jeho slovo“(Lk 10,39) Okolo Pána Ježíše mnohokrát seděl celý zástup posluchačů a pozorně naslouchali jeho slovům. Tolik k postojům. Zamysleme se, nebo spíše popřemýšlejme, jak dělám postoje já? Je to můj vnitřní postoj, nebo spíše cvičení, které nás zatěžuje? P. Pavol Sandánus Tip na knížku K Vánocům jsem dostala zajímavou drobnou knížečku nazvanou Klávesnicí mezi nebem a zemí. Její dvacetiletí autoři – Martin Venclů a Jan Šedo se v ní snažili zhmotnit virtuální prostor webu pro mladé věřící, který se snaží vyvolat vlnu – podpořit - křesťansky psané literatury. ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
4
Za každým příspěvkem najdete fotografii konkrétního autora se jménem, věkem a adresou jeho celého blogu i s komentářem dalších uživatelů k jeho příspěvkům. Cílem tohoto webu je podporovat setkávání lidí nejen na internetu, ale i v reálném životě, neboť na signály.cz odkazů na různé křesťanské akce najdete spoustu. Třeba se stanou inspirací i pro vás. Lenka Venclová Ukázka: A venku foukalo Venku foukalo a ve třídě bylo opět ono zvláštní mrtvo, jako ve všech hodinách biologie. Na první pohled by totiž člověk řekl, že studenti nejenže nesledují výklad a neodpovídají na otázky, nýbrž že dokonce všichni spí, ale na pohled druhý a důkladnější zde bylo přesně tolik života, jako mezi dvěma čerstvými a rozkvetlými mladými na zamilované jarní louce. Pro profesora tedy unaveně spali, ale sami pro sebe bděli až moc a stíhali pod lavicemi všechny své aktivity. Někteří hráli piškvorky, jiní si kreslili, pár lidí poslouchalo potichu hudbu a velká většina držela v rukou mobilní telefony. Každý řešil jiné starosti a radoval se z jiných radostných událostí, každý si žil svůj život a seděl u toho v místnosti s třiceti cizími vrstevníky a jedním cizím dospělým. A každý dělal, že tam patří, ale zároveň se tam každý cítil skoro jako nedopatřením. A venku trochu foukalo a někdo si domlouval rande a jiný plánoval víkendovou party… Mezi nimi seděla i ona a byla bledá. Ano, všichni se tam cítili zbytečně, ale dalo se to vydržet, protože oni se nějak bavili, ale ona jen seděla, cítila se zbytečně a nemohla to už vydržet, protože neměla, komu napsat, protože byla právě po rozchodu, protože ji všechno bolelo a svíralo a pálilo a protože bez něj nechtěla být už nikdy, nikde, nikým, s nikým a za žádnou cenu. Vzpomínala, po celou dobu výkladu o ledvinách vzpomínala, jaké to bylo, když si začali psát, když se začali scházet, když se poprvé vzali za ruce, když zjišťovali, že si rozumí naprosto ve všem, když si dali první pusu, když jí koupil první kytku, když pochopila, že s ním vydrží v životě úplně všechno, a když hráli spolu tenis a smáli se u toho jako dva blázni. Před očima měla znázorněnou vylučovací soustavu člověka, ale zároveň viděla jeho šťastný úsměv, do uší jí znělo cosi o nefronech, ale zároveň slyšela jeho hlas říkající ,,Já Tě mi – lu - … Však Ty víš…“, v ruce držela tužku ve snaze dělat si zápisky a rychleji tak zapomenout, ale zároveň pořád cítila jeho ruku ve své dlani, jeho ruku, za kterou by šla kamkoliv. Slzy jí tekly a už se ani nesnažila je zadržet. A ten hluboký cit, který chovala k němu, se náhle obrátil k ní, k její matce, se stejnou hloubkou, jen v opačné podobě. Tak moc, jako milovala jeho, teď nenáviděla ji, aspoň o tom byla přesvědčena. To ona, ona za všechno může, matka může za to, že se se mnou rozešel! To její hloupé poznámky a neustálé narážky a urážky byly tím jediným a strašně obrovským hřebíčkem do rakve našeho vztahu! To ona, moje vlastní matka může za to, že to nejkrásnější, co jsem v životě prožívala, takhle skončilo! A celá třída pořád žila svým mrtvým tichem, všichni měli svoje útočiště a ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
5
spolužákovi před ní přišla SMS. Slzy už nešly zastavit. Pomalu se koukala, jak bere do ruky mobil, vidí blikající nápis ,,Přijaté zprávy“ a dává mobil zpátky do lavice. Div že nezaštkala nahlas. Přesně takhle jsem to já taky dělala, týrala se, taky jsem brala mobil, uvnitř cítila výbuch štěstí, že napsal, položila přístroj zpátky, abych se mohla třikrát zhluboka nadechnout a víc natěšit na přečtení zprávy. Taky jsem to takhle dělala, jemu určitě píše jeho slečna, a vůbec, všichni si tady s někým píší nebo aspoň hrají ty pitomé piškvorky, ale všichni chtějí žít a neví, jaké to je, muset pořád myslet na to nejvíc, co už je pryč a na matku, která to všechno zavinila. A všechno najednou viděla mlhavě a měla chuť vyběhnout ze třídy a hlasitě se rozbrečet chodbě a zakřičet na všechny: ,,Važte si toho, co máte, važte si toho, proboha!“ a nesnášela přitom svoji matku a venku foukalo. Odhodila tužku i sešit, unaveně položila hlavu na lavici a zavřela ubrečené oči. Hlavu zvedla až kvůli nezvyklému šumu ve třídě. Ne, nezvonilo, jen jeden ze studentů v předních lavicích vyběhl z ničeho nic na chodbu. Nikdo nevěděl, co se děje, a za chvíli se zpoza dveří ozval hlasitý pláč a výkřik ,,Važte si toho, co máte, važte si toho, proboha!“ Všichni byli v šoku, protože všichni si mysleli, že tvrdí kluci nikdy nepláčou. A zaražený profesor přerušil svůj výklad, někteří vypnuli své hudební přehrávače a ona najednou tak nějak přestala myslet na svoji velkou lásku a skoro stejně velkou nenávist k té, která ji porodila. A tomu na chodbě svítilo na displeji: ,,Tak ted uz to vsechno musime zvladnout sami. Maminka zemrela pred pulhodinou“ Marie Dvořáková, publikováno 3. 4. 2009 marushka.signaly.cz
Poděkování Chtěla bych moc poděkovat…. ......všem, kteří přispěli během vánočního misijního jarmarku jakoukoliv finanční částkou na pomoc chudým dětem, sirotkům, lidem žijícím v nouzi……. Celkem se na tyto projekty podařilo vybrat 5260,- Kč. S tolika penězi jsem vůbec nepočítala! ☺ Je to úžasné! Další dík patří všem, kdo se zapojili do přípravy jarmarku, ať už „místním“ nebo dětem z misijního klubka ze Slatiny. Doufám, že se nám podařilo vytvořit pěkné věcičky a měli jste tak z čeho vybírat…☺ Ještě bych chtěla připomenout, že na záchranu jednoho dítěte z té největší bídy postačí 200,- Kč/ rok…to jen pro Ty, kdo třeba uvažují o nějaké pomoci. ☺☺ Díky všem. Petra Tauchmanová ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
6
Pašije trochu jinak Den, kdy zemřel Kristus, J. Bishop Kniha, jak dělaná pro dobu postní. Vypráví o dni, kdy zemřel Ježíš způsobem jakési reportáže. Každá kapitola popisuje jednu hodinu. Začíná v 6 hodin večer, což je začátek židovského dne a končí ve čtyři odpoledne následujícího dne, kdy byl Ježíš sňat z kříže. Díky tomu, že vše psáno v určitém časovém sledu a obohaceno o historické, psychologické a geografické informace můžeme nahlédnout do velikonočního tajemství úplně novým pohledem. Důležité je také říci, že nic v této knize neodporuje učení Bible. Zkusila jsem pro vás vypsat z každé hodiny pár vět: 6 hodin večer – Rozdělali oheň a jali se připravovat večeři. Beránku nesměli zlámat žádnou kost, protože byl symbolem Izraele, celistvého a nerozděleného. Petr, který byl zkušenější, nabodl beránka na rožeň a zavěsil do zděného vykachlíčkovaného ohniště tak, aby se žádná část nedotýkala stěny. Jan krájel kulatý tenký nekvašený chléb. 7 hodin večer - Apoštolové zaujali svá místa u stolu. Pak položili na sněhobílý ubrus horké, do hněda upečené jehně. Vedle číší bylo koření, hořké saláty a ovoce. 8 hodin večer – Apoštolům bylo smutno a teskno. Ježíš měl zemřít. Věděli to, protože jim to mnohokrát řekl. Ale jako děti nadané nesmírnou vírou byli ve skrytu duše přesvědčeni, že až přijde rozhodující okamžik, Ježíš povolá legie trestajících andělů, kteří vyhubí jeho nepřátele. 9 hodin večer – V domě Markova otce pokračovala velikonoční večeře. V určitých časových intervalech hodovníci, jak bylo předepsáno, zvedali číše s vínem a lámali nekvašený chléb. Ježíš rozlomil nekvašený chléb a dal kus stranou. Tento kus zvaný Afikvomon se měl sníst po večeři. 10 hodin večer – „ Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět“, řekl Ježíš hlubokým, jasným hlasem ke sklíčeným posluchačům. Vstal. Pozvedl ruku nad chléb a podíval se tmavýma očima vzhůru. „Toto je mé tělo,“ řekl, „které se za Vás vydává. Vezměte a jezte.“ Usmál se na ně. „Čiňte to na mou památku.“ Teď pochopili. Chtěl, aby to dělali znovu a znovu, až už nebude mezi nimi. 11 hodin večer – Ježíš cítil jejich sklíčenost a chtěl je nějak rozptýlit. Sám jako člověk musel prožívat něco podobného; ve svých čtyřiatřiceti letech byl mladý a plný elánu, veřejně působil pouhé dva roky a několik měsíců. Hluboce se ho dotýkalo, že má zemřít jako zločinec, že se odloučí od všech, kteří mu byli drazí. „ Nesmíte se rmoutit,“ řekl mírně, téměř s úsměvem. Byla už skoro půlnoc, když vyšli Půlnoc – Cesta na Olivovou horu se odklonila od hradeb města a vedla do kopce. Apoštolové byli nesmírně unaveni. Od svítání v Betanii, kde Ježíš ponechal svou matku v péči Marie a Marty, se nezastavili. Jedna hodina po půlnoci – Zbývalo jen čekat. Ježíš se zastavil pod stromy. Jeho dlouhé štíhlé ruce se třásly. Obličej dostal barvu popela s modrými skvrnami. Svaly kolem úst ochably a oči vystoupily z důlků poslední vidinou hrůz, jež ostatním byly skryty. Slaný pot lesknoucí se na obličeji začal měnit barvu. Lékařský název je haematidrosis. Vzniká kumulací několika vrstev strachu, kdy utrpení přichází v nových a nových vlnách. V tomto stadiu se podkožní kapiláry rozšíří tak, že praskají a mísí se s potem. Lukáš, který byl ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
7
lékařem, později napsal: „ Jeho pot se změnil v kapky krve stékající na zem.“ Druhá hodina po půlnoci – Této noci lidé obvykle spávali jen čtyři hodiny. Řada věřících musela vidět Jidáše a ostatní, jak odcházejí Zlatou branou. Průvod s pochodněmi, lampami, meči a holemi musel vzbudit pozornost poutníků. Nikdy předtím totiž nebylo vidět farizeje s římskými legionáři. Třetí hodina po půlnoci – Přistoupili k Ježíšovi a zajali ho. Běžný způsob byl uchopit oběť za pravé zápěstí, zkroutit ruku dozadu tak, aby se kotníky dotýkaly zad, a současně šlápnout patou na pravý nárt. To byl počátek trýznění, které měl Ježíš toho dne podstoupit. Čtyři hodiny ráno – Kaifáš byl nejvyšší židovský kněz. Doufal, že se mu podaří usvědčit Krista z toho, že svádí a přemlouvá lid k modloslužbě. Zvolal proto zoufale a téměř prosebně: „zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám pověděl, jsi-li mesiáš, Syn Boží?“ „Ty jsi řekl,“ odpověděl Ježíš zděšenému knězi. Pět hodin ráno – Stráže s odsouzencem zamířily k severovýchodu přes sionské návrší do údolí Tyropeon a odtud na viadukt, který vedl přímo do chrámu. Málokdo ale poznal, že opuchlá a zkrvavělá tvář je tvář Ježíše z Nazareta. Jidáš se zděsil a zaplavila ho vlna lítosti. Znovu a znovu si opakoval, že tohle nechtěl. Šest hodin ráno – Pak začali přicházet pomalu a slavnostně členové velerady. Každý vstal a řekl: „Je vinen. Ať zemře! „ Dvě křesla ve Velké radě zůstala prázdná. Nikodémovo a Josefa z Arimathie, kteří byli Ježíšovými přáteli. Dalším krokem bylo předvést Ježíše Pilátovi a toho se bál Kaifáš nejvíc. Obával se, že Ježíš bude osvobozen a bude mít mezi lidem větší vliv než doposud. Sedm hodin ráno – Velekněz vyslal k Pilátovi posla se zprávou, že Velká rada ve své moudrosti shledala jakéhosi Ježíše z Nazareta vinným z rouhání, neboť klamal lid předstíraje, že je králem Židů. Tento Ježíš byl zatčen, souzen podle Zákona a odsouzen k smrti. Velká rada žádá, aby Pontský Pilát, prokurátor Tiberiova císařského majestátu, laskavě potvrdil rozsudek Osm hodin ráno – Pilát si byl jist, že zmate Kaifášovi úmysly. Bude předstírat, že na tomto provinciálním Mesiáši nenalézá viny. Tím způsobí rozkol mezi Židy a oslabí autoritu lstivého Kaifáše. Dav v bráně s napětím pozoroval, jak prokurátor schází ze schodů až ke kněžským hodnostářům. Sluha přinesl kurulské křeslo a postavil je za Piláta. Mělo kobaltově modrou barvu a Pilát ho používal, kdykoliv měl vynést rozsudek. „ Já na něm žádné viny nenalézám,“ řekl. „ Odveďte ho k Herodovi.“ Devět hodin ráno – Kněží nevěřili svým uším. Proč má být předveden k Herodovi, jehož pravomoc je omezena jen na Galileu? Kromě toho – což hnětlo Kaifáše nejvíce – se neúprosně blížila sobota, den, který nesmí být znesvěcen popravou a Pilát věděl, že jim jde o čas. Herodes jednal s Ježíšem srdečně. Byl-li Ježíš opravdu poslán Bohem, pak by rád spatřil několik prostých důkazů jeho síly. Snad nějaké malé kouzlo? Malý zázrak? Žádná odpověď. Král byl rozmrzen. Nechal přinést plášť z lesklé šarlatové látky, přehodil jej Kristu přes ramena a zavázal mu kolem ramen červené tkanice. Bylo to komické. Herodes nařídil, aby byl vězeň vrácen Pilátovi a Ježíš, která již stál mnoho hodin a slabostí se nemohl udržet na nohou, vyklopýtal ze sálu. Deset hodin dopoledne – „Toto je tedy rozsudek: Neučinil nic, aby zasloužil trest smrti. A proto,“ vykřikl Pilát, „potrestám ho a pak propustím.“ Římské bičování se nazývalo „poloviční smrt“. Nebylo spojováno s žádným jiným trestem. Prováděl je školený odborník zvaný lictor a používal krátkého zaobleného dřeva, k němuž byly připevněny kožené ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
8
řemínky. Ke konci každého řemínku byla přišita kost nebo kousek řetězu. Rány padaly v pomalém těžkém rytmu. Ježíšovy rty se pohybovaly jakoby v modlitbě. Jedenáct hodin dopoledne – Pilát byl člověk krutý a neschopný. Hrál s Ježíšem politickou hru, ale příliš pozdě si uvědomil, že se neměl vůbec s kněžími a lidem dohadovat. Takto svého krále prohrál a vzdal se boje. Dal přinést umyvadlo s vodou, namočil do něho obě ruce a dívaje se přímo na Kaifáše řekl: „ jsem nevinen krví tohoto spravedlivého. Odpovědnost je na vás!“ Když bylo vše hotovo, „stromy“ byly naloženy na pravé rameno každého ze zločinců. Byla to jen příčná břevna; kolmá část kříže byla trvale zaražena na popravišti a používána mnohokrát. Příčný trám byl z cypřišového dřeva, asi 8 centimetrů silný, 13 centimetrů široký a 2 metry dlouhý. Vážil asi 15 kilogramů. Cesta na Golgotu byla dlouhá skoro přesně tisíc kroků – necelý kilometr. Poledne – Na Golgotě dal setník povel k zastavení. Bylo několik minut po poledni. Slunce stálo vysoko na obloze a pálilo. Poprava začala. Křižování vynalezli Féničané. Chtěli trestat zločince pomalu a nelítostně. Kat měl na sobě zástěru s kapsami. Dva asi třinácticentimetrové hřeby podržel v zubech, vzal kladivo a klekl vedle pravé ruky. Prohmatal Ježíšovi zápěstí, až našel malou prohlubeň, vyndal z úst čtverhranný železný hřeb a několika pádnými ranami ho zatloukl. Jedna hodina – Začalo se stmívat, ale nehřmělo, ani se neblýskalo. Bezmračná obloha se setměla tak, že bylo možno se upřeně dívat do slunce. Lidé se báli a ptali se, co to je. Mesiáš – umírající jako člověk se všemi fyzickými zážitky člověka – cítil mnohonásobnou bolest. Pomalu, ale jistě se dusil. Když začali vojáci losovat o jeho oděv, zvedl Ježíš oči k nebi a řekl nahlas: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Ježíš prosil za odpuštění nejen pro vojáky, ale týkalo se to i velekněží, farizeů, saduceů, všech lidí a celého světa. Takové bylo jeho pojetí lásky. Dvě hodiny – Nastala Kristova poslední hodina na kříži. Hrstka lidí kolem Golgoty se skládala už jen z několika těch, kteří Ježíše milovali, a z několika, kteří ho nenáviděli. Přítmí zhoustlo a Ježíš pocítil mrazivou hrůzu z blížící se smrti. S velkým úsilím nabral dech a vytáhl se za zápěstí vzhůru, aby zabránil přicházejícímu bezvědomí. „Eli, Eli! Lema sabachthani!“ Tři hodiny – Z Ježíšových úst zazněl poslední výkřik: „Dokonáno jest.“ Jeho tělo se svezlo dolů. Ježíš se vzdal smrti. Ozval se zvuk, jako by pod zemí dusalo stádo prchajících zvířat. Čerstvý vítr ovál krátkým dechem rostlinstvo. Země se třásla a úzká trhlina rozdělila zemi od západu na východ. Běžela od velké popravčí skály přes silnici a jeruzalémskou branou přes město do chrámu, kde roztrhla velkou oponu vnitřní svatyně od vrchu až dolů, a pokračovala dál k východu. Setník a několik vojáků zděšeně vyskočilo. Pohlédli na Krista, na ztemnělou oblohu a na puklinu ve skále. Setník sklonil hlavu. „Jistě to byl Syn Boží, „ řekl ostatním. Čtyři hodiny – Byl to dlouhý den. Událo se tolik věcí. A přece šlo o vítězství daleko přesahující hranice jejich i našich představ. Přišel na svět, aby zemřel a také zemřel. Přišel, aby kázal o nové úmluvě se svým Otcem, a také kázal. Přišel, aby řekl člověku, že cestou k věčnému životu je láska – láska k bližnímu, láska k Bohu a boží láska k všem lidem. Jana Krsková
ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
9
Misijní klubko Misijní klubko 11.2. V pátek 11. 2. jsme měli misijní klubko na faře. Skoro všechny děti dorazily. Na začátku jsme zatopili v kamnech, aby nám nebyla zima. Potom jsme si sedli ke stolu a pomodlili jsme se desátek růžence. Když jsme se pomodlili, maminka nám udělala malou křížovku, ve které jsme měli najít to, co se v ní skrývá. Byli jsme rozděleni do dvou do skupin (v křížovce vyšlo ,,SURINAM BIJÍCÍ SRDCE AMAZONIE“). Nebylo to těžký, ale mamka musela hodně pomáhat dětem. Po křížovce následoval test. Byli jsme rozděleni na 4 skupiny. Test byl rychle hotový, takže jsme měli čas ještě na hru ,,SARDEL“ Každý se velmi nasmál. Pak jsme se rozloučili a šli jsme do kostela nebo domů. Misijní klubko je velmi dobré, užijeme si plno legrace a naučíme se plno zajímavých věcí. Anna Karešová Vzpomínka na roráty Roráty Co se o rorátech dozvíme ze slovníku Wikipedie : Roráty (z latinského rorate „rosu dejte“) představují specifickou podobu ranní mariánské mše v době adventní. Typické české liturgické zpěvy, které rorátní mši doprovázejí, nemají v evropské kultuře obdobu.[1] Pro roráty je typické střídání chorálního zpěvu a menzurálních písní coby komentáře chorálního téma. Označení „roráty“ pochází od mešního introitu 4. neděle adventní. Začíná se slovy: „Rorate coeli desuper“ (rosu dejte, nebesa, shůry). Původ rorátních mší lze hledat v době vlády Karla IV. I náš nový pan farář Pavel se rozhodl, že bude v naší farnosti sloužit každou středu v adventu rorátní mši svatou, na kterou srdečně zval všechny farníky včetně dětí. Mše svatá byla časově uzpůsobena tak, aby i dojíždějící děti stíhaly autobus do školy. Samotný adventní čas je vždy naplněn velkým očekáváním narození Pána Ježíše a naše přítomnost na této mši svaté pro nás byla prohloubením tohoto očekávání. ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
10
Těšili jsme se na středy, kdy jsme společně mohli jít ráno na mši svatou. Každá tato mše svatá měla působivou atmosféru, protože byla zahajována pouze při světle svíček. Při slovech Ejhle Hospodin přijde, jsme si uvědomovali jak krásný čas prožíváme a jak ještě krásnější nás čeká. Prožít společně tuto mši svatou bylo vždy pro nás i pro naše děti velkým požehnáním i hezkým začátkem nového dne. Víťa a Štěpánka Karešovi Koledování s flétničkami Flétničky Flétničky jsou bezva. Nejdřív nám Magda rozdala písničky a potom jsme se rozdělili na skupinky, po kterých jsme hráli. Pak jsme si řekli jaký kdo bude hrát hlas a začali jsme po skupinkách přehrávat. Když jsme přišli podruhé, tak jsme přehrávali a najedli se třeba upečených buchet. Když jsme dojedli, tak pro nás přijely tety nebo maminky a odjeli jsme domů a takhle to bylo dokola asi dva měsíce. Den před Štědrým dnem jsme šli hrát po vesnici. Nejdřív jsme po skupinkách prošli domy, kde bydlí staří lidé, co jsou sami a potom jsme šli zahrát babičkám a maminkám. Nakonec jsme šli zahrát do Konzumu a potom přímo za novým panem STAROSTOU a tam jsme hráli úplně všichni a úplně všechny koledy. Dostali jsme pitíčko a sušenku a chvililinku jsme si povídali. Pak někoho napadlo, že bychom mohli hrát v obecním rozhlase a pan starosta souhlasil a tak jsme šli zahrát do rozhlasu a aspoň ten u koho jsme se nezastavili tak všechny koledy slyšel. Tento sboreček se scházel každý pátek v Sibérii u Hubálků nebo u Zdíši Bednářové. Bylo nás asi 10 a těšíme se na příští Vánoce. Doubravka Mikysková Jaká byla dětská vánoční mše? Štědrý den Letos se už potřetí konala na Štědrý den dětská půlnoční mše. Začínala v 16. hodin a sešlo se na ní hodně rodin s dětmi. Děti z misijního klubka zahrály pod vedením Štěpánky Karešové divadlo „Betlémští pastýři“. Měli jsme na sobě různé kostýmy – například pastýři, andělé a sv. rodina. K tomu hrály celou mši děti na flétny. Všem se nám to líbilo a doufám, že vám také… Tereza Tauchmanová ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
11
Tříkrálová sbírka V Nekoři probíhala Tříkrálová sbírka v sobotu 8. ledna 2011. Už když jsme doma strojili a líčili malé i větší koledníky se za oknem stahovaly dešťové mraky a předpověď počasí slibovala zimu a nepříjemné dešťové kapky. Na silnici se odkryly ledové jazyky a tak měli králové co dělat, aby bez úrazu prošli své stanovené trasy. Bredůvku měla na starosti paní Marie Faltusová se svými vnoučaty a musíme jim opravdu poděkovat, protože jde o náročný a dlouhý úsek cesty kolem silnice č.11 až k panu Malečkovi pod JZD. Nejdelší a nejuklouzanější kus cesty si letos naštěstí vzali na starost velcí muži - Jirka a Adam Pomikálek s Jendou Novotným, kteří pod vedením pana starosty dlouhým krokem došli až k vinárně u Zářecků. Další velký okruh kolem pekárny u Adamců až ke škole a zpět dolní cestou měla ve své režii Veronika Mikysková s Doubravkou a Martičkou a Aničkou Novotnými. Nejmladšími účastníky "královského zájezdu" byli Sam a Jáchym Zamazalovi, kteří doprovázeni Míšou Sršněm a vedeni Vojtou Adamcem obešli bytovky u továrny až ke škole v přírodě. Nejmladší královnou mezi koledníky pak byla Adélka Tauchmanová se svými sestřičkami Terezkou a Verunkou a s Kíťou Faltusovou koledovala od Franty Vencla kolem "starého" kopce až k Soukupovým. Takový výkon našich nejmladších králíčků si opravdu zaslouží uznání. "Nový" kopec nad stadionem zná asi nejlépe rodinka Karešova, takže jim byl svěřen do laskavé péče i s úsekem cesty k Poště. Vejrovský kopec pak vystoupali od Mostu až k Lehkým paní Marie Glonková a Májou Pomikálkovou, Kristýnou Faltusovou z Verměřovic a Tomášem Tauchmanem mladším. Bruslařskou olympiádu pak kolem přehrady k chatě Orlíček a po Vejrovských stráních zažili Kuba a Štěpán Pomikálek s Barunkou Škodovou, občas zachraňováni Ladou Faltusovou. Měli jsme tedy 8 skupinek šikovných a odhodlaných koledníků a všem jim patří velký dík. Vedoucím skupinek za odvahu vyrazit s malými i většími dětmi do tradičně nejhoršího počasí za celou zimu a malým zpěváčkům za úžasný sportovní výkon i za umělecké provedení Tříkrálové koledy. Obojí si zaslouží obdiv a velké poděkování. Děkujeme také všem hodným maminkám a babičkám za přípravu korun s písmeny K+M+B a královských oděvů ale i za litry čaje, kterými zmrzlé koledníky občerstvovaly. Děkujeme také tatínkům, kteří občas pro doprovod měli trošku rumu do zmíněného čaje. Také patří veliký dík všem dárcům, kteří do pokladniček přispěli na dobré dílo. Krásný a požehnaný rok 2011 - a už teď můžeme vyhlásit nábor koledníků na rok 2012. Vždyť i skupinka tatínků nebo babiček by se po vesnici hezky vyjímala a jistě by na báječnou procházku se zpěvem rádi vzpomínali celý rok. Tak co vy na to, netradiční koledníci, pomůžete nám příští rok s obchůzkou? Milada Faltusová ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
12
Výsledky Tříkrálové sbírky Výsledek TS 2011 v orlickoústeckém regionu činí rekordních 1.900.300 Kč V obci Nekoř bylo při Tříkrálové sbírce dne 8.1.2011 vybráno 32 808 Kč. Na Studeném - Bořitově se vybralo 4.820 Kč, v Sobkovicích 6708 Kč a v Těchoníně 11 402 Kč. Informace Oblastní charity Ústí nad Orlicí: Loňská TS byla použita v souladu se záměry na financování provozních a materiálových nákladů charitních služeb a projektů a na přímou pomoc. Kromě toho bylo 10 % z výtěžku posláno jako humanitární pomoc Indii a Haiti. Výtěžek Tříkrálové sbírky 2011 bychom rádi použili na zakoupení automobilu pro charitní ošetřovatelskou službu a domácí hospicovou péči, na materiálové vybavení nového charitního centra sociálních služeb v Lanškrouně, na opravy budovy Centra pod střechou v Letohradě, na provozní a materiálové náklady občanské poradny, osobní asistence, Rodinné centrum Horní Sloupnice, na fond rozvoje nových projektů a k přímé pomoci. Všem dárcům upřímně děkujeme a těšíme se na nové větší počty nadšených koledníků na rok 2012. Co myslíte vy? ÚPLNĚ NEJKRÁSNĚJŠÍ VĚC – Daisy Mrázková Na kraji paseky stály dva staré duby tak těsně vedle sebe, že mezi nimi byl jen malý žlábek z kůry, a v tom žlábku bývalo trochu vody a bydlela tam ropucha. Ropucha byla velice ošklivá a velice spravedlivá. Byla tak spravedlivá, že se ani nezlobila, když jí někdo řekl, že je ošklivá. - Vždyť je to pravda, říkávala klidně, zhlížejíc se ve své černé tůňce. Kateřina si ropuchy vážila a chodívala k ní večer na besedu. Jednou zase šli okolo dřevaři a naklonili se nad tůňkou a řekli: - Fuj, to je ale ošklivá žába! Kateřina byla blízko a slyšela to a přišla potom k ropuše a sedla si vedle ní. - Poslyš, ropucho, nemrzí tě, když někdo řekne, že jsi ošklivá? Ropucha naklonila hlavičku na stranu a její moudré oči zářily. - Vždyť je to pravda. A já mám pravdu ráda. - Ale někoho by to mrzelo. - Mě ne. - Ale co kdyby tě to mrzelo. Takové věci se nemají říkat. - A copak se tedy podle tebe má říci? - Nic. Anebo se má říci něco jiného. Mohli říci třeba: - Ó, to je moudrá žába! Byla by to také pravda. ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
13
Ropucha se chechtala tenounkým hláskem, až se jí bříško tetelilo. Měla z holčičky radost. Kateřina mudrovala dál: - Nesměj se! Co je lepší, říci někomu pravdu, nebo ho potěšit, - - To první mínila žabka. Ne, ne, to druhé, vím to určitě, křičela holčička. A začaly se přít a přely se čím dál víc a jeden strom za druhým se k té hádce přidával a za chvíli se vzrušil celý les. A bylo tolik šumotu a šustotu a bouření a ohýbání a praskání větviček, že to myslivec slyšel až do kanceláře a musel otevřít okno a mávnout rukou a zavolat svým silným velitelským hlasem: - Ticho tam !...a Kateřina k večeři! - A všecko rázem ztichlo a holčička rychle vstala a jen se ještě ve spěchu naklonila nad tůňkou a šeptala žabičce, víš, pravda je moc krásná věc, ale přece jenom není úplně nejkrásnější….
Dětem – malým, větším,největším TEST ZNALOSTÍ: DESATERO – 1. přikázání b) Obraťte se a věřte evangeliu. c) V jednoho Boha věřiti budeš.
1. Jak se jmenuje názor, který odmítá nebo úplně popírá Boží existenci? a) analfabetismus b) ateismus c) absolutismus
5. Tzv. tři božské ctnosti jsou a) víra, naděje a láska b) moudrost, spravedlnost a statečnost c) Otec, Syn a Duch svatý
2. Starý zákon přikazoval: Miluj Hospodina, svého Boha… a) nyní i vždycky a na věky věků b) jako sám sebe c) celým srdcem, celou duší a celou svou silou
6. Předmět, kterému by člověk prokazoval úctu jako Bohu, se nazývá a) mánie b) mansarda c) modla
3. Nesprávná víra, která připisuje magickou moc určitým věcem či praktikám, se nazývá a) fundamentalismus b) pověra c) svatokrádež
7. Tvrdošíjné popírání některé pravdy víry se nazývá a) blud b) přelud c) žalud 8. Je podle 1. přikázání zakázáno uctívání obrazů nebo soch svatých? a) každopádně ano, je to modloslužba b) ne, 1. přikázání se tím vůbec
4. První přikázání podle katechismu zní a) Věř v Boha a budeš žít.
ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
14
nezabývá c) ne, pokud úcta nepatří oné věci, ale tomu, koho zobrazuje
c) chce vyzkoušet lidskou poslušnost 10. Co všechno si představuješ pod pojmem „věřit v Boha“? (každý se pokusí napsat co nejvíce vět, které vyjadřují jinými slovy alespoň částečně, co znamená „věřit v Boha“)
9. Proč Bůh říká člověku „Nebudeš mít jiného Boha mimo mne“? a) je ctižádostivý a nesnášenlivý b) chce člověka ochránit před závislostí na věcech, které nejsou Bůh
Katechetický věstník
Výherci Gratuluji Anežce Faltysové a Šimonu Krskovi kteří správně odpověděli. Těším se na odpovědi z nového testu (viz výše) Dětem – příběhy želvy Loudalky Desatero – Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému Milé děti, Loudalka si hrála na princeznu a tak se naparádila, jak to jen šlo. Vytáhla své nejhezčí šatičky, vzala si ještě od maminky náhrdelník a prstýnek. A podobně jako v pohádce o Sněhurce se Loudalka ptala zrcadla: „Řekni mi, zrcadlo, že jsem nejkrásnější princezna na světě!“ A protože zakývala hlavičkou, tak zrcadlo na ní také souhlasně zakývalo a Loudalka z toho měla velkou radost. Tancovala po celém svém pokojíčku, až se náhle stalo, že zavadila maminčiným náhrdelníkem o kliku u dveří a ten se roztrhnul a korále se rozkutálely po celém pokoji. Loudalka se moc polekala, co to jen provedla. Maminka se bude zlobit a možná dostanu výprask, protože jsem ten náhrdelník vytáhla i přes maminčin zákaz. A tak honem začala korále hledat a sbírat a poskládala je zpátky do krabičky na své místo. Jenže náhrdelník byl rozbitý. Celý týden Loudalka dělala jakoby nic, dokonce už na to zapomněla, ale pak se to stalo, v neděli odpoledne. Chystali se na návštěvu a maminka sáhla pro svůj náhrdelník a teď zjistila, že je roztrhaný. Hned jí to bylo jasné. Zavolala přísně: „Loudalko! Pojď sem!“ Loudalce se rozbušilo srdíčko. Teď to praskne a bude výprask. A protože se bála výprasku, tak se dopustila velmi zlé věci. Svedla to na svou sestřičku Šikulku. Ta moc plakala, když měla zakázaného večerníčka. Loudalka sice výprask nedostala, ale moc jí to vyčítalo svědomí, že lhala a Šikulka má kvůli ní trápení. A protože lež má krátké nohy, hned druhý den maminka zjistila, kdo doopravdy ten náhrdelník roztrhnul a byla ještě přísnější: „Loudalko, moc mě mrzí, že ses nedokázala přiznat. To ty jsi náhrdelník roztrhala!“ Loudalka to ještě chtěla nějak zachránit a tak potichu řekla: „Mami, on se ten náhrdelník roztrhnul sám!“. A protože lhát je opravdu zlé, maminka rázně zakročila. Výprask byl opravdu tady. „A ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
15
teď běž do svého pokojíčku a přemýšlej, jak to doopravdy bylo. Pak teprve za mnou přijď!“ Loudalka si velmi dobře pamatovala, jak to bylo, a výprask jí připomněl, jak je to zlé, když lžeme a svádíme něco na druhé. Nakonec to už nemohla vydržet, a co nejdřív se šla mamince přiznat. Omluvila se také Šikulce. Konečně se jí ulevilo a od té doby si také dobře pamatuje osmé pravidlo správného života: Nebudeš lhát! http://www.loudalka.op.cz
Kronika Křest: Matouš Tauchman, 9. ledna 2011 Nekoř. Pohřeb: Marie Venclová, 18. února 2011 Nekoř, 71 let.
Kalendář farnosti Srdečně zveme: 30. 3. a 27. 4. 2011: 16.00 hod. – setkání seniorů na faře 11. 3. a 8. 4. 2011: 16.30 hod. – setkání misijního klubka na faře 26. 3., 9. 4., 23. 4. 2011.: 10.00 hod. – ministrantské setkání na faře 27. 3. a 24. 4. 2011.: 8.00 hod. – dětská mše svatá v Nekoři. Prosím děti s rodiči, aby přišli na přípravu se zpíváním čtvrtý pátek v měsíci v 16.30 hod. na faru.
Biblická hodina – každé úterý od 18.00 hod. na faře
Křížová cesta: každý pátek v době postní: 17.30 hod. Křížovou cestu prosím, aby vedli: 18.3: maminky, 25.3: chlapi, 1. 4.: mládež, 8. 4.: děti, 15. 4.: ministranti a ministrantky. 19. 3. 2011: Společné udělování pomazáni nemocných pro staré a nemocné lidi v kostele sv. Mikuláše, biskupa. Program: 8.30 hod. – možnost přistoupit ke svátosti smíření 9.00 hod. – mše svatá a udělování svátosti pomazáni nemocných 10.00 hod. – společné posezení s hosty na faře Prosím všechny nemocné a staré lidi, kteří se nemají jak dostat do Nekoře do kostela a potřebují přivést, aby to nahlásili přes příbuzné, nebo telefonicky P. Pavlovi na číslo: 733 16 16 06 do neděle 13.3 2011.
Srdečně jste zváni na filmové večery na faru a to 20. 3., 3. 4., 17. 4. v 18.00 hod.
16.4 2011: Diecézní setkání mládeže v Hradci Králové
Doba postní a velikonoční: příprava dětí na 1. sv. smíření a 1. sv. příjímání: První setkání se uskuteční 4. 3. 2011 v 16.30 hod. na faře ve společenské místnosti. ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Korektura textu Lenka Venclová. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti.Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na e-mail:
[email protected] . Náklady na vytištění 5,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony. ZVONY od svatého Mikuláše - časopis farního společenství Nekoř a okolí. Únor 2011
16
